Angela Merkel se setkává s tureckým vedením už potřetí od začátku roku, ale pokrok v urovnání krize s běženci je zatím bezvýznamný. Ani kancléřka Německa, ani vláda Turecka nemohou vyřešit syrský konflikt, proto by možná Evropě dávno stálo za to vyjednávat ne s Erdoganem a Davutoglu, ale s Vladimírem Putinem, poznamenává německý list Der Tagesspiegel.
Angela Merkel se vypravila do Ankary na jednání o situaci s běženci ze Sýrie, možná by však bylo správnější vést dialog s Putinem, a už dávno, píše Thomas Seibert v německých novinách Der Tagesspiegel.
Evropa "padla na kolena, aby líbala nohy tureckému prezidentovi Redžepu Tajipu Erdoganovi", tvrdí autor článku. Německá kancléřka se setkává v Ankaře s hlavou tureckého státu a ministerským předsedou Achmetem Davutoglu k projednání turecké pomoci při urovnání krize s beženci.
Zoufalství Evropy roste, je přesvědčený Thomas Seibert. Merkel a Davutoglu se setkávají už potřetí od začátku roku – s žádným jiným z představitelů vlád mimo EU nyní kancléřka nevede tak přímou intenzivní spolupráci". Toto oživení svědčí o narůstajícím zoufalství, domnívá se autor. Kvůli náladám v Německu a ve své vlastní straně potřebuje Merkel rychle úspěchy.
Plán kancléřky spočívá ve snížení počtu běženců, proto musí Turecko dělat víc. Pravda, dosud nejsou žádné příznaky toho, že tento plán funguje, zdůrazňuje Der Tagesspiegel. I když počet běženců, přijíždějících do Řecka, klesl, toto ale souvisí hlavně se špatným počasím.
Mezi Tureckem a EU však také není jednota. Ankara čeká od Evropské unie finanční pomoc ve výši alespoň tří miliard euro, ale Brusel je připraven vydávat peníze pouze na konkrétní účely. A Turecko chce, aby jeho občané získali úplnou volnost pohybu v Evropě už od poloviny roku, ale EU to, nejspíše, nepřipustí, je poznamenáno v článku.
Nespokojenost vyvolává i dvojaká pozice EU: na jedné straně Evropa žádá po Ankaře, aby podnikala více kroků pro snížení přívalu běženců, na druhé straně vyzývá Turecko, aby otevřelo hranici v oblasti Aleppa, aby vpustilo do země ještě více Syřanů – z humanitárních důvodů, vysvětluje list. Ale do Evropy lidi pouštět není třeba, nehledě na humanitární důvody, zdůrazňuje Thomas Seibert.
Smutná skutečnost podle jeho názoru spočívá v tom, že ani Merkel, ani Erdogan nebo Davutoglu nemohou nic udělat s velkým počtem běženců. V případě, že Aleppo bude obsazeno vládními vojsky, Ankara počítá s dodatečným přijetím více než miliónu běženců, ale diplomaté hovoří o "apokalyptickém množství", píše Der Tagesspiegel. A ještě více syrských běženců zamíří do EU.
Západ nemá vhodné varianty pro vyřešení krize běženců, soudí autor článku. Evropa příliš dlouho pozorovala Damašek a nezasahovala, protože se domnívala, že tamní dění se jí netýká, ale nyní tato krize sama přišla do Evropy a takovým politikům, jako je Angela Merkel, ubíhá čas na její urovnání, zdůrazňuje list.
Mezitím se Rusko upevnilo jako rozhodující síla v regionu a snaží se vyřešit konflikt vojenskou cestou ve prospěch svého spojence Bašára Asada, poznamenává Der Tagesspiegel. "Je možné, že Evropa brzy bude muset padnout na kolena před Vladimírem Putinem", zdůrazňuje autor článku.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová