10.2.2016 Rukojmí
Na organizování manifestace jsme se důsledně připravili, proběhla spousta koordinačních jednání a to i s PČR. Naše činnost oficielně začala v 13 hod poučením, rozdáním pořadatelských vest a společným nástupem. Na nástupu byla oceněna za statečnost jedna naše členka, která se spolu s kamarádkou stala předmětem přílišného zájmu několika mladíků výrazně snědé pleti.
V okamžiku, kdy kamarádka již byla v šoku a neschopná pohybu, ji jeden z mladíků oblažil závanem silně nelibého pachu linoucím se mu z prostoru mezi kusadly a doprovázeným vyjádřením lámanou češtinou „já rád česká děvčata“. V ten okamžik mu holčina vydensifikovala páchnoucí otvor a jeho nejbližší okolí pepřovým sprejem. Zvuková reakce útočníka okamžitě snížila zájem i dalších účastníků tohoto dýchánku, čím naší hrdince umožnili odvést kamarádku do bezpečí.
Po tomto úvodu jsme se rozdělili do třech sektorů. Prostor pod tribunou zaujali lidé se zkušeností s ochranou osob a členové Bloku proti islámu se znalostmi lidí a prostředí. Prostor od Nerudovy ulice za policejním kordonem zaujali „štábní krysy“, lidé se schopností dobře komunikovat. Byla to dobrá volba, neboť zde docházelo k mnoha slovním potyčkám a politickým či filozofickým rozborům. Naši lidé to velmi dobře zvládali, což ocenili i přítomní policisté. Dovolím si říct, že v některých okamžicích se i velmi dobře bavili.
Jako velmi problémový sektor se jevil prostor od Loretánského náměstí, kde se očekával příchod radikálů po demonstraci a pochodu z Vítězného náměstí. Tomu odpovídalo i složení pořadatelů v tomto prostoru. Stáli zde bývalí výsadkáři, průzkumníci, bývalí radikální fanoušci Baníku, Sparty a Slavie, nebť oni vědí, jak s radikály úspěšně mluvit. Na Vítězné náměstí jsme také vyslali monitorovací hlídku. Vše probíhalo naprosto normálně až do okamžiku, kdy byl ohlášen mezi účastníky shromáždění muž se sekerou. Všichni jsme začali hledat muže se sekerou, ale nebyl k nalezení. Muž se sekerou se objevil až na konci shromáždění v prostoru u Loretánského náměstí. Protože tento muž nejevil ochotu spolupracovat s policisty, byl spacifikován.
To vyvolalo bouři nevole mezi radikály. Policie vytvořila kolem zasahujících kordon a my nárazníkový kordon před PČR, který byl okamžitě posílen z dalších sektorů. Z prostorů radikálů šla hesla a výhrůžky na adresu PČR, ale když jsme jim odpovídali ne na slova, ale na smysl jejich výkřiků, bylo vidět, že jim to nejde ze srdce, že to mají pouze naučené. Napětí mezi radikály postupně utichalo. Potom přišla ukázka jako z přírůčky Pozemního vojska: činnost pěchoty před nepřátelským zákopem. Náhle se jeden z radikálů stal velitelem, najeho povel byly vrženy „granáty“ lahve s kolou a pak první řada zaútočila kopy a pěstmi na pořadatele. Chlapci za cenu několika modřin a podlitin útok odrazili. Útočníkům po prvním útoku přešla chuť a pak jako na povel vyklidili prostor.
Nechci si hrát na proroka, nejsem ani psycholog, ale chování a jednání útočníků neodpovídalo profilu radikálů tak, jak je znám. Spíše mi připomínali figuranty pro výcvik jednotek SPJ PČR. Ale to už je věc svědomí pana Chovance.
Práci všech pořadatelů i řadových policistů, kteří byli na Staroměstském náměstí hodnotím velice kladně. Všichni, kdo přišli, a bylo tam hodně rodin s dětmi, se mohli cítit bezpečně. A já doufám, že se i bezpečně cítili.