16. 2. 2016 E-republika
Mezi námi se pohybují lidé, kteří si namlouvají, že jsou tak důležití, že jsou vlastně nesmrtelní. Proto chtějí mít neomezenou moc, chtějí neomezeně lhát a neomezeně ničit ostatní lidi legálním způsobem.
Pozoruji v poslední době i mezi mými známými, že radikálně stoupla míra hysterických a iracionálních reakcí na cokoliv úplně normálního. To vůbec nemluvím o nějakých uprchlících, terorismu, válce a podobně. Tam jsou zvířecí reakce lidí do jisté míry oprávněné, protože je automaticky spouští pud sebezáchovy. Islámští filosofové jako Avicenna už v 11. století věděli, že i zvířata mají formu tohoto elementárního úsudku. Například ovce vidí něco podobného vlkovi. Pak udělá závěr, že to je doopravdy vlk a prchá, nebo provádí jiné obranné činnosti. Proto nalepíme na skleněnou zeď ve městě siluetu letícího sokola. Holub dělá při pohledu na tuto siluetu stejné instinktivní závěry jako ovce při pohledu na vlka. Avicenna nazval tento zvířecí úsudek termínem „wahm“ a pozdější latinská scholastika jej přeložila jako „vis aestimativa“, čili schopnost správného odhadu, nebo instinktivního úsudku.
Selhání demokratických schopností
Česká společnost ztratila za 20 let úspěšné výstavby neoliberalismu základní demokratické mechanismy dané na úrovni jednotlivce. Mezi ně patří: veřejné jednání politicky svobodného člověka (řecky: práxis), svobodný a vlastní úsudek o tom, co je společné dobro (řecky: fronésis) a schopnost najít správný střed politického jednání vyjádřeného středem mezi extrémy (latinsky: recta ratio). Z těchto základních politických vlastností pak Aristotelův spis Politika koncipuje pojem zákona, který si dává politická komunita jako optimální střed společného jednání. Zákon pak tvoří společnou univerzální míru politické výtečnosti jednotlivého občana. V politicky jednající komunitě výše uvedených občanů je jimi daný zákon vyjádřením racionálně pojaté svobody všech (řecky: isonomía). Zákon pak tvoří společný střed jednání a je vytvořený v prostoru názorově konfliktní debaty svobodných lidí, kteří se navzájem přesvědčují racionálními argumenty (řecky: pólemos).
Podívejte se na dnešní situaci v EU vykrádané jedním procentem a korporacemi, nebo na poslední pokus v nekonečné řadě legálních zlodějen Sněmovny, která legalizuje rozkrádání společného dobra. Ke zbytku méně či více úspěšných pokusů o zlodějny viz heslo "parlamentní zpravodaj", nebo ještě lépe "sněmovní Mordor". Ve Sněmovně právě v přímém přenosu běží pokus o privatizaci základních dat o našem zdravotním stavu (Kauza NZIS aneb Jak udělat ze státního úřadu korporátní trafiku). Předtím to byly S-karty a tak dále. Celá řada začala Klausovou privatizací pod zhasnutým světlem a skončila jeho amnestií této gigantické zlodějny. K tomu jsem psal článek Trojí metr spravedlnosti.
Tvorba zákonů v Česku má zásadně oligarchický charakter, protože slouží velkým zájmovým skupinám a jejich zvířecím instinktům, tedy zbytnělému pudu sebezáchovy jednoho procenta. To chce mít nekonečnou moc a chce žít věčně, což chceme všichni. Ale někteří víme, že to nejde, a snažíme se podle toho svůj pozemský život upravit. Jsou však mezi námi i naprostí šílenci. Ti si namlouvají, že jsou tak důležití, že jsou vlastně nesmrtelní. Proto chtějí mít neomezenou moc, chtějí neomezeně lhát a neomezeně ničit ostatní lidi výše uvedeným legálním způsobem. Klasická politická teorie Aristotela a Platóna věděla, že po vládě oligarchie přijde období společenského chaosu, lokálních válek, uprchlíků a boje proti terorismu. Toto období nestability a rozpadu státních celků pak ukončí jeden diktátor a tyran. K tomuto rozpadu politické komunity viz článek Aristotelés, Řecko a dnešní EU.
Není to fatální vývoj, protože lidé jsou svobodní. Ale když je těch svobodných málo a jsou navíc už v koncentráku, nebo na útěku, či v emigraci (nacistické Německo, SSSR, komunistické Československo), pak je to holt těžké. Nebo jsou jako dnes ve společenské izolaci dané lživými médii. Pak je vývoj k diktatuře v podstatě nevyhnutelný. Po chaosu hospodářské krize v Německu si Hitlerův režim podporovaný velkými oligarchy a zájmovými skupinami z celého západního světa nakonec přála i velká většina Němců. Tedy do té doby, než skončili na východní frontě a u Stalingradu. Jen pro pořádek připomeňme, že pro západní korporátky nadšené Sorosem už není nepřítelem číslo jedna terorismus, ale Rusko.
Vytunelovanou blbou náladu vystřídala společenská hysterie, vztek, agresivita
A nyní k té vyplašenosti a iracionalitě mezi obecným lidem. Kdyby lidi byli ovce nebo holubi, tak jejich přirozená odhadovací schopnost jim sama instinktivně řekne, jak se mají v dané krizové situaci zachovat. Tyto přírodní reflexy ale v politickém systému nefungují. Politika není příroda, ale lidský svobodný výtvor postavený mimo přírodní řád. Tomuto výtvoru je třeba rozumět, protože je to dílo našeho svobodného jednání, přemýšlení, politické a jiné kultury. Proto slovo "krize" je v řečtině odvozeno od slova "krínein", což znamená schopnost správného úsudku schopného oddělit věci od sebe, analyzovat dění a soudit jej.
Lidé u nás už dobře vědí, že republika jako společný výtvor jim nepatří, že na něj nemají vliv, že se jim stal nebezpečným, a že se v něm systematicky a celoplošně lže, a tím pádem i krade. Protože nemají společný svět, tak se každý z nich utíká do svého vlastního. Ale ví, že tento jejich malý svět jim může kdokoliv sebrat mávnutím ruky. To poprvé poznal a rozebral řecký filosof Hérakleitos z Efezu před 2,5 tisíci lety. Zakládal společnou vládu svobodných lidí v Efezu, a hned poté viděl její úpadek.
Oligarchičtí dravci mají instinkty zásadně postavené mimo obecné dobro. Jejich zvířecí instinkty je správně vedou k loupení dobra obecného. Dělají to pilně a zdatně, protože si namlouvají, že jsou všemohoucí a nesmrtelní. To se to pak loupí, že ano. Viz náš nedávný článek Psychopaté. Hůře je na tom obecný lid, který z podstaty věci (tj. z podstaty omezeného společenství smrtelníků) životně závisí na tom, čemu se říká „společná věc“, neboli „res publica“. A protože obecný lid obecně ví, že vlastní hloupostí, zbabělostí, nesvobodou, pitomostí, leností atd. tuto společnou věc prodal oligarchickým vlkům, pak je všeobecně vyplašený, nervní, iracionální, vzteklý.
A pozor, teď to přijde. Takový ovčan jedná nikoliv jako "racionálně" uvažující zvíře v rámci animální „vis aestimativa“. Ovčan je na tom ve své politické a společenské vyplašenosti hůř než zvíře. Vzhledem ke společnému dobru už žádnou instinktivní odhadovací schopnost nemá, ani ji mít nemůže. Politika totiž, jak jsme řekli výše, nemůže mít zvířecí charakter, protože je svobodnou činností postavenou mimo kauzalitu přírody. Kradení a loupení je naopak zcela zvířecí schopnost. Například zvířata žijící v sociálně založené smečce naloví a pak chtějí úlovek v klidu sežrat. Ale jsem silnější, tak jim tu společně nalovenou kořist sežeru já. A protože jsem pak plný energie, tak je pro jistotu sežeru taky, ať v lese zbytečně neotravují.
Co dělat, ve trojím vydání
Lidi instinktivně tuší, že se na ně pořádá tento lov a že společná věc dostává v současné politice jednoho procenta mohutně na prdel. Pak mají na vybranou tři možnosti.
- Budou dělat jako že nic a nechají se sežrat. To je současná česká verze politiky.
- Vyděšení ovčani se porvou mezi sebou, a pak se už jako zcela bezmocní nechají sežrat. To pomalu začíná být současná česká verze politiky.
- Občané začnou jednat a dají bráněné společné věci obecní zákon určující rozumný a společný střed politické racionality. To je realita nových hnutí a stran v politice na demokratickém Západě.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!
Související články:
- Kauza NZIS aneb Jak udělat ze státního úřadu korporátní trafiku
- Spor o biopaliva: demagogie versus zdravý rozum
- Dopravní politika a praxe v ČR aneb Jízda nekonečným tunelem
- Být služebníkem občanů, nikoliv korporací. Rozhovor s Miloslavou Pošvářovou, bývalou zaměstnankyní ŘSD
- Vymýtání mýtného do soukromých kapes
- Jak sem Jarkovi, vyrobcovi Haviřovske vodky, zblul okrasne ruže
- K novému roku 2015
- Jaderný odpad, smrtelný dárek dalším generacím
- Řecká tragédie a české tunely
- Rozhovor s Jarkem, pašerakem a vyrobcem pseudoalkoholu