Roman Něstěrenko
16. 2. 2016 Eurasia24
Protože v blízkých hodinách, dnech či týdnech téma hrozící turecké intervence do Sýrie a z toho vyplývající střety mezi Tureckem a Ruskem je hyperaktuální, chtěl bych přispět svou troškou do diskuze.
Z lehké ruky některých hrdinů minulých dní v patriotickém sektoru internetu zavládla jistá nervozita vzniklá, jak se alespoň mně zdálo, z nepochopení řady prostých věcí. Nyní se pokusím to rozložit do bodů – krátce, tezovitě a axiomaticky.
1) V případě agrese Erdogan zůstane prakticky sám proti koalici Rusko, Sýrie, Irák a Írán a budoucího kurdského státu.
Je očividné, že pokud NATO podpoří Erdogana v bojových akcích proti Rusku, už si nebudeme muset s ničím dělat starosti, protože mrtví jsou ti nespokojenější.
Účast Saúdské Arábie v tomto konfliktu přímo také není možná, protože SA není člen NATO a s ní v případě něčeho se bude moci udělat cokoli. Jak ukazuje praxe války v Jemenu, armáda saúdských monarchů, v jejichž základě leží složitě propletené rodinné vztahy, mění vertikálu samovlády podle bojeschopnosti. V případě turecké invaze na jih budou Írán i Irák prakticky automaticky zapojeny do války. Pro obchodníky pivem a spisovatele sci-fi připomínám, že v Latákii a Idlibu se nachází n-tý počet íránských dobrovolníků, a Irák, pokud to snad někdo zapomněl, byl na hraně války s Tureckem sotva před půldruhým měsícem. Vojenská rovnováha Turecko – Irák: Erdogan vítězí na počet…
2) Turecká armáda není schopná provést totální ofenzívu, protože v jejím týlu zuří ta nejopravdovější partyzánská válka.
Skutečně: je velmi obtížné útočit v horách, když ti v týlu partyzáni ruší komunikaci a snaží se atakovat důležitou leteckou základnu – Turecko, bitva o Diyarbakir: tucet nožů do zad Erdogana.
3) Teze třetí logicky vyplývá z prvních dvou: Turecko není schopné narušit ani zásobování a tím spíš zničit leteckou skupinu Ruska v Sýrii.
Uzavření Bosporu Turecku nepřinese nic kromě bolehlavu ve styku s přidunajskými satelity USA a EU. Pokus zničit leteckou základnu v Hmeimim a ruskou středomořskou eskadru leteckým útokem by Turecko stálo neúměrné ztráty v letectví a pak – totální destrukci vojenské infrastruktury minimálně na východu Turecka. Pokud nějaký spisovatel sci-fi uvízl mozkem v devadesátých letech a myslí si, že Rusko nemá na křídlaté rakety a prostředky elektronického válčení, je to jeho osobní škoda.
4) Krym zůstane ruský. Není jiná možnost – po té, co se Krym vrátil do rodného přístavu, Černé moře se opět stalo ruským.
Bastiony (raketový systém pobřežní obrany), eskadry (bombardérů) Tu-22M3, (raketové čluny) Bora a Samum zcela eliminují možnosti turecké flotily v Černém moři.
Být na místě Erdogana, neriskoval bych to.
Zdroj: jpgazeta.ru
Vyšlo na: NWOO.org
Doplnění: Eurasia24.cz
16. 2. 2016 Eurasia24
Protože v blízkých hodinách, dnech či týdnech téma hrozící turecké intervence do Sýrie a z toho vyplývající střety mezi Tureckem a Ruskem je hyperaktuální, chtěl bych přispět svou troškou do diskuze.
Z lehké ruky některých hrdinů minulých dní v patriotickém sektoru internetu zavládla jistá nervozita vzniklá, jak se alespoň mně zdálo, z nepochopení řady prostých věcí. Nyní se pokusím to rozložit do bodů – krátce, tezovitě a axiomaticky.
1) V případě agrese Erdogan zůstane prakticky sám proti koalici Rusko, Sýrie, Irák a Írán a budoucího kurdského státu.
Je očividné, že pokud NATO podpoří Erdogana v bojových akcích proti Rusku, už si nebudeme muset s ničím dělat starosti, protože mrtví jsou ti nespokojenější.
Účast Saúdské Arábie v tomto konfliktu přímo také není možná, protože SA není člen NATO a s ní v případě něčeho se bude moci udělat cokoli. Jak ukazuje praxe války v Jemenu, armáda saúdských monarchů, v jejichž základě leží složitě propletené rodinné vztahy, mění vertikálu samovlády podle bojeschopnosti. V případě turecké invaze na jih budou Írán i Irák prakticky automaticky zapojeny do války. Pro obchodníky pivem a spisovatele sci-fi připomínám, že v Latákii a Idlibu se nachází n-tý počet íránských dobrovolníků, a Irák, pokud to snad někdo zapomněl, byl na hraně války s Tureckem sotva před půldruhým měsícem. Vojenská rovnováha Turecko – Irák: Erdogan vítězí na počet…
2) Turecká armáda není schopná provést totální ofenzívu, protože v jejím týlu zuří ta nejopravdovější partyzánská válka.
Skutečně: je velmi obtížné útočit v horách, když ti v týlu partyzáni ruší komunikaci a snaží se atakovat důležitou leteckou základnu – Turecko, bitva o Diyarbakir: tucet nožů do zad Erdogana.
3) Teze třetí logicky vyplývá z prvních dvou: Turecko není schopné narušit ani zásobování a tím spíš zničit leteckou skupinu Ruska v Sýrii.
Uzavření Bosporu Turecku nepřinese nic kromě bolehlavu ve styku s přidunajskými satelity USA a EU. Pokus zničit leteckou základnu v Hmeimim a ruskou středomořskou eskadru leteckým útokem by Turecko stálo neúměrné ztráty v letectví a pak – totální destrukci vojenské infrastruktury minimálně na východu Turecka. Pokud nějaký spisovatel sci-fi uvízl mozkem v devadesátých letech a myslí si, že Rusko nemá na křídlaté rakety a prostředky elektronického válčení, je to jeho osobní škoda.
4) Krym zůstane ruský. Není jiná možnost – po té, co se Krym vrátil do rodného přístavu, Černé moře se opět stalo ruským.
Bastiony (raketový systém pobřežní obrany), eskadry (bombardérů) Tu-22M3, (raketové čluny) Bora a Samum zcela eliminují možnosti turecké flotily v Černém moři.
Být na místě Erdogana, neriskoval bych to.
Zdroj: jpgazeta.ru
Vyšlo na: NWOO.org
Doplnění: Eurasia24.cz