16. 2. 2016 Sputnik
Bitva v syrské provincii Aleppo je riskantní tím, že se může změnit v rozsáhlejší vojenský konflikt, píše The Washington Post.
Šéf korespondenčního oddělení v Bejrútu Liz Sly uvádí seznam stran, účastnících se v současné době syrského konfliktu: je to ruské letectvo, útočící ze vzduchu, libanonské a irácké oddíly, pracující „na zemi" pod vedením vojenských poradců z Íránu. Jsou to i různí syrští povstalci, podporovaní USA, Tureckem, Saúdskou Arábií a Katarem, Kurdové, spojení s Moskvou i s Washingtonem, a také bojovníci Islámského státu (zakázaného v Rusku).
Novinářka pochybuje, že podmínky Mnichovských dohod o přerušení střelby v Sýrii budou splněny, naopak, občanská válka se rozrůstá do rozměrů konfliktu, kde proti sobě stojí vedoucí světové velmoci. Podobnou pozici zaujímá i politický konzultant Shaikh Group (organizace se účastnila jednání o syrské krizi) Salman Šajk.
„Tady se točí spirála nestability, která se vymyká kontrole. <…> Vidíme klasický příklad boje, kde je velice těžké určit poměr sil, a to může být velmi nebezpečné", cituje WP Salmana Šajka.
Centrem tohoto boje se stává Aleppo, a v sázce je nejen konec války v Sýrii, ale i geopolitické následky pro celou oblast, dodává pozorovatel novin. Úspěšný pochod syrské armády na Aleppo podle jejího názoru bude mít za následek to, že Rusko získá status vedoucí mocnosti na Blízkém Východě. Kromě toho postup iráckých šíitů a libanonských bojových oddílů rozšíří zónu vlivu Íránu daleko za hranice tradiční „šiítské osy"— k sunnitským oblastem na severu Sýrie.
Pro Turecko bude hlavním problémem objevení se Kurdů u syrsko-turecké hranice — jejich sny o nezávislém státu začínají být reálné vzhledem k postupu na severu Sýrie, kde vládne politické vakuum. Až ho zaplní, získají Kurdové značný impuls ve svém boji.
„Kurdské Oddíly národní obrany využily americké nálety na východě Sýrie a rozšířily tam svou enklávu. Teď jim jdou na ruku ruské nálety v Aleppo — Kurdové rozšířili území druhé enklávy — Afrinu. Jejich cílem je spojit dvě enklávy do územní jednotky delší než polovina celé turecko-syrské hranice", říká Liz Sly.
Odborník Atlantické rady Faysal Itani předpokládá, že v Turecku nechtějí válku, ale hrozba eskalace konfliktu je reálná. „Turecko se nachází pod ohromným tlakem. Na jeho hranici, jejíž obránci jsou už zničeni, se objevuje kurdský quazistát", citují noviny analytikova slova.
Mluví se o vyslání vojenského útvaru do Sýrie a Saúdské Arábie, což vytváří půdu pro spekulace o podpoře možného tureckého vpádu Rijádem, uzavírá Liz Sly. V tutéž dobu hlava MZV blízkovýchodního království Adel al-Džubejr prohlásil, že rozhodnutí o vyslání zvláštní jednotky do Sýrie bude přijato pouze v tom případě, že USA vyhlásí nutnost zapojení pozemních vojsk do boje s Islámským státem.
Současně politologové Kenneth Pollack a Barbara Walter uvádějí, že od Washingtonu nemá cenu očekávat racionální řešení regionálních problémů — nikdo nechápe, co ve skutečnosti v Bílém domě chtějí.
„Jestliže všechny ostatní přesvědčujeme, aby šli po stopách USA, zaručujeme si prohru. Pro srovnání: obyvatelům Blízkého Východu je jasné, co dělají Rusové — hned zaujali šíitskou stranu konfliktu, podpořili Asada, který má za zády podporu Íránu a Hesbolláh. To neznamená, že z toho mají radost tradiční spojenci USA — sunnitské státy, ale ony alespoň chápou volbu Ruska. Co nechápou, to je zastrašovací strategie, kterou vyznává jejich mnohaletý patron — Washington", uvedli odborníci v článku pro noviny The Wall Street Journal.