Sečteno, podtrženo...

Nevím, jak tyto aktuální události vnímáte a vyhodnocujete vy. Já docházím k závěru, že pokud alternativní velmocenské uskupení (Rusko, Čína ad...) nedokáže odolat stále více globalizovaným rádobyvládcům, dojde na nové světové uspořádání (NWO). Ne, opravdu nehodlám zapáleně horovat pro Putina. Jen, s chladnou myslí, oproštěnou emocí i ideologického dogmatismu (čímž nepopírám, že bližší mi jsou ideály levice, ale za skutečný a jediný funkční humánní etalon považuji etiku a logiku, a pak cokoli, co propadne z tohoto hlediska, považuji za nepřijatelné, ať je to vpravo, vlevo či kdekoli jinde), vyslovuji přesvědčení, že on je globálním hráčem, který pro svět za daných okolností znamená naději (možnost alespoň obnovit silovou rovnováhu a tím relativní stabilitu, když není reálné zavést globální kooperaci) a který je, dle mého názoru zjevně menším gaunerem, než ti na druhé straně (naštěstí pro nás ale dost velkým na to, aby jim odolal!). Takže logicky je zcela na místě volit menší zlo. A nebo, pokud nejsme ochotni tohoto kompromisu, vlastní alibistickou a falešně moralizující pasivitou participovat na naší porobě či záhubě (ne, ani nyní neužívám slova jinak, než chladně a bez emocí - nejprve je nutno si aspoň něco zjistit o plánech tvůrců projektu NWO či PNAC, poté i vám slova „poroba“ či „záhuba“ možná přestanou připadat nepatřičně expresivní.) a pak nést spoluodpovědnost...

Možná namítnete, že u nás Putin kandidovat nebude. Samozřejmě. Jde ale o to, navzdory masivní všudypřítomné propagandě, správně vnímat, co se děje a kdo je skutečnou globální hrozbou, abychom, alespoň v rámci svých omezených možností, následně mohli konat jako odpovědní občané a vlastenci, jako lid, uplatňující svoji moc. Jak? To je přece logické: dokud se „naši političtí zástupci“ budou bát víc USA či EU, než nás, nic se k lepšímu nezmění, přesněji bude úspěšně pokračovat snaha Západu přivlastnit si svět. A protože nám z demokracie mezi nemnohými fragmenty ještě nechali možnost volit, je nutno tuto možnost plně využít. Ano, vím - je to těžký výběr. Ale taky vím, že i zde, stejně jako výše, je nutnovolit nejmenší zlo. A jestliže vím, že nechci kapitalismus modrý, černý, zelený, hnědý (obzvlášť nebezpečná, a, žel, aktuální verze rychlého snadného řešení, jejíž stoupenci, aby byli úspěšnější v diskreditaci levice, se pokoušejí multikulturální proimigranty vydávat za neomarxisty, přičemž každý marxista ví, jaký je rozdíl mezi multikulturalismem a internacionalismem, a anarchisté rozhodně nejsou marxisty!), oranžový, pirátský, moravskojaponský, neočerný, veverkový. oligokoblihový, a ani žádný další sofistikovaný klon, kterým se pravice, dostatečně zdiskreditovaná už ve svém prvním modroholubičím (rozuměj supím klausovsko-hulvátolánkovském) projektu, opakovaně pokouší zachránit si pozici, pak se ten výběr velmi zjednoduší. A neznamená to, že bych, byť rozhodně spíš levičák než pravičák (sice to dělení nemám rád, protože je dnes stále méně vypovídající, nicméně solidaritu a kooperaci prostě vidím jako lepší alternativu uspořádání společnosti než všehoschopnou ziskuchtivou konkurenci) viděl slepě ideologicky. Jen jsem se včas dokázal zbavit zastydlé minulorežimní křivdy (jednoduše tím, že jsem analyzoval její příčiny) a proto dnes dokážu porovnat, jak je lidskou nedokonalost schopen kompenzovat socialismus a jak kapitalismus: socialismus s ní měl velké problémy (a bylo by hloupé to jakkoli zastírat), kapitalismus na ní však stojí!

A rozhodně netoužím po návratu stranovlády pevně držící monopol na jediný správný či přípustný názor (to ani náhodou!). Právě naopak - odmítám současný systém proto, aby tomuto, byť tentokrát pod jinou ideovou zástavou, bylo zabráněno! Neboť řeči některých horlivých pravičáků o potřebě svobodné soutěže, především na základě zkušeností posledních 25 let, se mi jeví jako účelová lež, přičemž ve skutečnosti dle mého mínění dělají vše k totálnímu ovládnutí, a nejen ČR. Pak, pokud jde o reálnou voličskou nekapitalistickou alternativu na domácí scéně, mi - sice bez nadšení (protože ani tato strana není zcela imunní vůči vlivu všudypřítomné lidské nedokonalosti), zato logicky - vychází jediná: KSČM. Opět jako volba nejmenšího zla. A současně coby naděje na skutečnou změnu. Sice malá, protože současní mocní dle mého mínění udělají cokoli, aby zabránili svému odstavení od moci (to teprve uvidíme, jak věrohodné byly jejich řeči o demokracii a svobodné politické soutěži!), a navíc s rizikem opětovného zklamání (kdokoli, permanentně nekontrolován, časem podlehne běžným lidským tendencím, takže je na nás tu permanentní kontrolu zajistit!). Přesto, vzhledem k aktuálnímu dění, pokládám za nanejvýš žádoucí dát onomu jedinému parlamentnímu představiteli levice příležitost (nikoli kvůli němu, ale kvůli nám a našim potomkům) a současně všem US a EU podržtaškům, ať už podělaným či úplatným, dát zaslouženého padáka! Možná, že ještě nebude pozdě...