Nešlo o sedm kulí jako v Sarajevu, ale jen pět; před rokem byl zavražděn u Kremlu v Moskvě politik opozice Boris J. Němcov...Posteskla si Julie Tymošenková v ukrajinském parlamentu...

Útočníci postupovali důsledně a řadu dní; nakonec se bývalý zástupce velitele praporu v pluku „Sever“ Zaur Dadajev přiznal k organizaci vraždy Borise Němcova (56), když napřed přesvědčil dalšího bývalého čečenského ozbrojence Beslana Šavanova, že Boris Němcov uráží muslimy a z falešného pocitu vlastenectví a obrany náboženství je nutné tohoto politika potrestat. Dadajev zapojil dva své synovce Zaura a Šadida Gubaševské, kteří více než deset let žili v Odincovském okrese u Moskvy, pracovali v hlavním městě.
Oba pak do této operace následně přivedli své známé Tamerlana Eskerchanova a Ramzana Bachajeva, kteří také žili poblíž Moskvy. Pokoušeli se politika sledovat, ale bez většího úspěchu, protože byl často mimo Moskvu. Poté útočníci začali pomocí internetu monitorovat akce, kterých by se Němcov mohl zúčastnit. 27. února ve 20 hodin měl politik vystoupit ve vysílání rádia Echo Moskvy a pořad s jeho účastí byl dopředu oznámen.
Zkoumáním záběrů kamerového systému vyšetřovatelé zjistili, že od budovy rozhlasové stanice na Novém Arbatu politika sledovalo neznámé auto. Z vystoupení v rozhlase odjel Boris Němcov do obchodního centra GUM, kde na něho již čekala jeho přítelkyně – ukrajinská modelka Anna Durická. Společně povečeřeli v kavárně Bosco Cafe a následně šli do Němcovova bytu v blízkosti ulice Velká Ordynka směrem k Rudému náměstí. Museli jít přes Moskvorecký most, kde už čekali Šavarov s Gubaševem a Dadajevem, který vyšel po schodech na most a pěti ranami do zad Němcova zastřelil. Hned na to sedl do auta, řízený Gubaševem a odjeli. Den poté odletěli do Čečenska, kam se za nimi 1. března vydali též Dadajev a Geremejev.

Okamžitě se však na Kavkaz za nimi vypravila jednotka rychlého nasazení. Dadajev byl v Ingušsku zadržen 6. března a bratři Gubaševští o den později. Za dva dny pak policisté poblíž Moskvy nasadili pouta na ruce Bachajevovi a Eskerchanovi. Ve stejný den se moskevští vyšetřovatelé v Čečensku pokusili v Grozném zadržet Šavanova. Ten při své obraně použil granát a zahynul při jeho výbuchu. Tomu všemu však předcházela důslednost v pátrání zase ze strany ruské policie. Jak uvedl zdroj listu Rosbalt z kruhů justičních orgánů, vyšetřovatelé nejprve po vraždě Němcova objevili vozidlo vrahů na záznamech kamerového systému.

Následně bylo díky tomu nalezeno i samotné vozidlo. Potom byl objeven záznam, který není z doby spáchání zločinu, ale jsou na něm vidět osoby cestující v automobile; při zvětšení záznamu bylo patrné, že útočníci pocházejí ze severního Kavkazu. Současně detektivové zjistili, jaké útočníci používali SIM karty. Byly registrovány na nastrčené osoby a aktivovaly se pouze ve chvíli zastřelení Němcova. Podařilo se zjistit, že útočníci dostali SIM karty od obyvatel Ingušska. Určení konkrétní totožnosti útočníků již poté bylo úkolem pro techniku.
Znovu si prohlížím fotografii podivné sešlosti – Němcov, držící se za ruku s Tymošenkovou, k níž se láskyplně sklání, a vedle netečně přihlížející Porošenko. Hned se mi vybavila Albrightová, jak se objímá s premiérem Kosova Thacim, kterého bývalá žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová v knize “Lov: Já a váleční zločinci” obvinila, že obchodoval s lidskými orgány zavražděných Srbů. Thacimu se říkalo „miláček Albrightové“ . Připomínám si, že když jsem měl před lety oči jen pro sličnou Julii s copem kolem hlavy a že mi bylo decentně řečeno, že jejímu manželovi Olexandrovi, manažeru Spojených energetických systémů Ukrajiny (JESU), roste milostný konkurent v lásce a měl jím být právě Němcov, známý ruský politický playboy z Jelcinovi vlády...

Nevím, čím miláčkem je Jaromír Štětina, co po vraždě pronesl: „Němcova zastřelili schválně přímo před Kremlem. Diktátoři milují zrůdnou symboliku....“ Jen nedodal, že v opozici již dlouho předtím kuli pikle, že nejideálnějším v boji proti Putinovi a za hlasy Rusů bude"nedobrovolný opoziční mučedník". Byl vybrán Boris Němcov; možná to tušil, když jeho partnerka chtěla jet taxíkem, jak sama řekla, ale Němcov chtěl jít pěšky přes osudný most...

Kdo byl Boris Jefimovič Němcov? Někdejší ruský vicepremiér a před zastřelením pěti kulkami kritik politiky Kremlu, reformátor, povoláním matematik a fyzik – byl v 90. letech oblíbencem tehdejšího prezidenta Borise Jelcina. Jeho projevy byly vášnivé, když hlásal v roce 2011 jako předák opozičního uskupení PARNAS, že Putinovi s Medveděvem padá důvěra o deset procent, byť naopak rostla na nynějších 90 procent. Čím dál tím víc lidí si prý myslí, že Jednotné Rusko je strana lhářů a šejdrů; aby si udrželi moc, jsou schopní represí, falšování voleb i toho, že k nim opozici nepustí...

Ruská televizní stanice TVC zveřejnila záznam pouliční kamery, na níž by měla být zachycena jeho vražda. Mluvčí federálních vyšetřovatelů Vladimir Markin varoval, že v průběhu vyšetřování se mohou vyskytnout "dezinformace" a dokonce i "otevřené provokace“. Posuzováno je několik verzí; od provokace kvůli destabilizaci politické situace, stopy islamistů a extremistů až po možnou souvislost s ukrajinským konfliktem. Nelze vyloučit ani souvislost s podnikáním či osobní nenávist vůči zavražděnému a další běžné pohnutky zločinu, včetně žárlivosti, třeba na modelku, s níž Němcov před vraždou šel z večeře. Opoziční předáci hovoří o politicky motivované vraždě kritika režimu, jež se odehrála před povolenou nedělní demonstrací proti Putinově vládě a válce na Ukrajině...
Doktor Vyvadil napsal, že je to kruté, když Němcovova smrt byla, s velkou nadsázkou, "jeho nejúspěšnější politický comeback“; neměl šanci cokoliv změnit, lidé v Rusku jej nebrali vážně, stejně jako Navalného, Kasparova a další opoziční lídry, jelikož si stále pamatují kolaps a ponížení Ruska, prováděné v devadesátých letech právě touto skupinou liberálů. Němcov, tehdejší místopředseda vlády zodpovědný za ekonomiku, byl pro ně přímo ztělesněním tohoto šoku. Přikláním se jednoznačně k provokaci ze strany organizátorů Majdanu, kteří se řídí filosofií v duchu hesla: „Zloděj křičí, chyťte zloděje“.

Objevila se verze, že za vším byl objednavatel vraždy Němcova byl Čečenec Ruslan Muchadinov,muž s přezdívkou „Rusik", který sliboval ostatním podezřelým velkou odměnu za zabití bývalého vicepremiéra a sžíravého kritika Kremlu a dodal auto a pistoli. Podle vyšetřovatelů Muchudinova usvědčují výpovědi obviněných Zaura Dadajeva a Anzora Gubaševa, podle kterých jim za politikovu vraždu nabídl 25 milionů rublů (asi 8,5 milionu Kč).Vůči ostatním podezřelým z nájemné vraždy Němcova - Zauru Dadajevovi, Anzoru a Šadidu Gubaševovým, Temirlanu Eskerchanovovi a Chamzatu Bachajevovi již bylo vzneseno definitivní obvinění.
Kdo to tedy byl, ten snadný cíl čečenských útočníků? Boris Němcov se narodil v černomořském městě Soči. Absolvoval radiofyzikální fakultu Gorkovské univerzity. Jako vědec vzbuzoval Němcov velké naděje, měl ale větší zájem o veřejnou činnost. V roce 1992 byl na seznamu „200 světových předáků příštího století", který sestavila Cambridgeská univerzita. Měl tehdy 33 let a byl nejmladším ruským guvernérem. Až do roku 2010 byl jedním z předáků pravicové strany Svaz pravicových sil, která se dvakrát za sebou nedostala do parlamentu. Poté byl jedním z předáků hnutí Solidarita a vyvíjel všestranný nátlak na moc z pozic liberalismu.

V letech 2007 až 2011 byl kvůli účasti na protestech třikrát zatčen. V jednom z případů byl odsouzen k 15 dnům vězení, což odsoudili američtí senátoři John McCain a Joe Lieberman. Organizace Amnesty International jej tehdy označila za "vězně svědomí", co byla běžná reakce na cokoli, což se týkalo perzekucí vůči opozičníkům kdekoli ve světě, Havlem počínaje. Ovšem, ani Němcov nebyl bez chyb. Během svojí politické kariéry se dopustil celé řady kontroverzních či přímo nezákonných kroků, jako byla například penzijní reforma, při níž přes 200 tisíc občanů Ruska přišlo o svoje důchody v celkové výši 163milionů rublů, včetně nezákonná privatizace největšího ruského papírenského kombinátu německé firmě, která za něj zaplatila 7 milionů dolarů, bratru 40x méně než byla jeho hodnota...

Krátce po oranžové revoluci, jak byly volby a řada protestů na Ukrajině označeny, Juščenko jmenoval Němcova ekonomickým poradcem. V listopadu 1991 byl Němcov jmenován guvernérem regionu Nižnyj Novgorod. Byl znovu zvolen na toto místo v prosinci 1995. Jeho funkční období se vyznačovalo zaváděním rozsáhlých chaotických volně-tržních reforem, které si získaly přezdívku „laboratorní reformy“ pro Nižnyj Novgorod a vedly k výraznému ekonomickému růstu regionu. Němcovy reformy si získaly ocenění britské premiérky Margaret Thatcherové, která navštívila Nižnyj Novgorod v r. 1993 (Činajeva 1996, 37).

Inu, život Borise Jefimoviče Němcova byl zasvěcen službě institucím jako MMF, Světová banka, EU a National Endowment for Democracy (když se pokoušely před ne tak dlouhou dobou o barevnou revoluci v Rusku, stejně jako byla v Československu ta sametová a na Ukrajině oranžová). Bez důkazů tento muž obvinil separatisty na východní Ukrajině ze "sestřelení letu 17 a řekl, že za to musí být všichni zabiti..." Zkrátka, jak se říká u nás na Valašsku; kdo chce kam, pomozme mu tam, aneb Kdo seje vítr sklízí bouři... a ještě by zde platilo další rčení o tom, jak se chodí tak dlouho se džbánem.