Jiří Paroubek21. 8. 2015 Vaše věc
Bývalý ministerský předseda - autor následujícího článečku - svého času neměl nic proti zřízení americké radarové základny na našem území. Po nesouhlasném vystoupení desetitisíců našich občanů a vzniku hnutí Ne základním ale obrátil. Jak vidět, dobře organizovaný občanský odpor donutí i politiky k přehodnocení vlastního stanoviska. Dnes patří Jiří Paroubek ke kritikům agresivní politiky vojenských základen. Ostatně čtěte:
Nový polský prezident Duda považuje – podle svých slov – umístění amerických základen ve střední a východní Evropě (a samozřejmě především v Polsku) za hlavní úkol svého prezidentství.
Obvykle dobře informovaný list Financial Times přinesl zprávu, která vychází z logiky Dudova rozhovoru s tímto listem minulý týden, kdy se Duda o území od německých hranic až na východní hranice NATO vyjádřil jako o „buffer zone“, nárazníkové zóně mezi NATO a Ruskem. Prý se jedná o území nijak nechráněné proti údajným agresivním záměrům Ruska.
Podobný názor nedávno na vznik amerických základen na obrazovce ČT vyjádřil také Alexandr „ProMoPro“ Vondra, starý přítel amerických zpravodajských služeb.
Podle zahraničně-politického poradce nového polského prezidenta K. Szeczerskiho budou již 3. a 4. listopadu na summitu NATO členské státy NATO ze střední a východní Evropy požadovat umístění vojenských základen na svém území.
Mezi zeměmi, které to údajně budou požadovat, bude podle Szeczerskiho i Česká republika, Slovensko a Maďarsko.
Vlivným státem NATO, který odporuje takovým záměrům, je Německo s tím, že takový postup by byl v rozporu se smlouvou uzavřenou v roce 1997 mezi NATO a Ruskem, podle které nebude NATO umisťovat vojenské základny na území států bývalé Varšavské smlouvy. I s tím si však Varšava ví rady.
Rusko prý zrušilo platnost smlouvy svou invazí do Gruzie v roce 2008 (vyprovokovanou dnešním oděským guvernérem a známým pojídačem kravat Saakašvilim) a svými na Ukrajině.
Není sice zřejmé, jak to souvisí se smlouvou NATO – Rusko, ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Osmadvacátého srpna bude polský prezident Duda na státní návštěvě v Berlíně a bude se jistě snažit přesvědčit prezidenta Gaucka a kancléřku Merkelovou o svém vidění světa, které mu tito dva němečtí státníci jistě nebudou závidět.