Stížnost na ČT je hotova – co dál? Díl I.

sestavil PP
11.4.2016  Kosa zostračili  vlkovobloguje.wordpress.com

Vlkův  úvod.
PP už na Kose několikrát publikoval a normálně bych k jeho článku žádný úvod nepsal. Dnes musím udělat zásadní výjimku. Před drahným časem na Kose dal na vědomí, že dává dohromady stížnost na referování ČT speciálně o konfliktu na Ukrajině. Otevřel za tímhle účelem i  příslušný server a žádal o spolupráci Kosu i její čtenáře. Dnes je dílo hotovo. Ta stížnost s konkrétní dokumentací přešlapů má téměř 500 stránek!

Z mého pohledu neuvěřitelné dílo! PP ho ovšem chce, ještě před odesláním na televizní Radu a nejen tam, otestovat. V tom mu Kosa ráda vyjde vstříc. (Nová republika se ráda připojuje - pozn.red.) Takže dneškem počínaje do pátku včetně, bude na Kose (i na Nové republice) vycházet vždy nějaký kousek z té stížnosti. Já otevřu diskusi a nechám vás ten konkrétní kousek pro PP okomentovat. Tohle jsem pokládal za nutné sdělit hned v úvodu. Nyní už je prostor tohoto článku jen pro PP a jeho maxipráci!


Před více než rokem mi na Kose vyšel článek, v němž jsem oznamoval, že sepisuji rozsáhlou stížnost na zpravodajství ČT k ukrajinské krizi a že ti, kteří budou mít zájem, mohou pomoci svými návrhy (goo.gl/PovI2r). Tehdy bylo hotovo něco přes 100 stran a říkal jsem si, že kdyby práce šla dobře, mohla by stížnost přesáhnout hranici dvou stovek.

Nyní je stížnost hotova, činí 491 stran a zahrnuje období dvou let od února 2014 do ledna tohoto roku. Není to málo, ale musím říct, že by bylo možné napsat ještě podstatně víc. Pak by ale práce nebyla nikdy hotova.

Řekl bych, že není sporu, že kdybych něco podobného sepsal na ruská média, byl bych ze strany našich mediálních kanálů oslavován coby hrdina naší doby a získal bych čestné místo hned vedle takových jmen, jako je J. Janda, J. Fištejn, P. Kolář a spol.

Leč stížnost míří na ČT (a implicitně i na zbytek mainstreamu), takže lze očekávat tuhý odpor. A to nejen z jejich strany, ale i ze strany těch, kteří ČT mají kontrolovat (tedy zejména Rady ČT a RRTV). Nemluvě o těch, jejichž veřejná vystoupení byla založena na prosazování dogmatu, že Rusko je zlé, tudíž všichni, kdo jsou zlí na něj, musí být těmi správnými (a naopak).

Tudíž je třeba minimalizovat jim prostor pro jakékoliv pořádné argumenty, pomocí nichž by se mohli snažit stížnost zamítnout (ač samozřejmě např. pokusům o argumentaci typu „kdo nejde s námi, ten je ruský agent, v lepším případě "užitečný idiot” se nikdy nedá vyhnout). Na základě tohoto principu jsem sepisoval celou stížnost, leč zároveň si jsem vědom skutečnosti, že jsem mohl něco podstatného přehlédnout. Proto se opět obracím na čtenáře Kosy.

Vzhledem k celkové délce stížnosti po nikom, s výjimkou Rady ČT a RRTV, nemůžu chtít, aby ji četl celou. Na konci se ovšem nachází shrnutí toho nejdůležitějšího a doporučení, jak by Rada ČT měla rozhodnout.

S vlkem jsme se tedy dohodli, že by bylo možné obsah těchto dvou kapitol zveřejnit během týdne na Kose v podobě několika článků, aby případné zjevné nedostatky byly odhaleny ještě před podáním, které mám v plánu v horizontu dvou týdnů.

Na email (stiznostct@post.cz) či do diskuze, pokud ji vlk otevře, je tedy možné posílat připomínky jakéhokoliv druhu, aby těm, kteří si z ČT vyrobili tlampač pro šíření svých dogmat, nezbylo žádné stéblo, kterého by se mohli chytnout.

A nyní již následuje první část shrnující kapitoly. Zahrnuje stručné připomenutí hlavních povinností ČT a jednotlivé případy jejich porušení během období, kdy ČT vytvářela dojem, že ukrajinský lid demonstroval proti brutálnímu režimu ruských loutek, který dle ní byl nakonec svržen a nahrazen správnými proevropskými hochy:

ČT je především povinna přinášet objektivní, maximálně přesné, ověřené, vyvážené a všestranné zpravodajství, které je zaměřeno na důležité informace a na jehož základě si lidé mohou svobodně vytvářet vlastní názor (zatímco názor redaktorů nesmí být poznat).

Jak ovšem bylo doloženo v předchozích kapitolách, tyto povinnosti byly soustavně porušovány. ČT zejména:

1/  vytvářela falešný dojem, že v únoru roku 2014 probíhal konflikt mezi „lidem” a „mezinárodním společenstvím” na straně jedné a „represivním režimem” na straně druhé, když:

• nevěnovala žádné či téměř žádné články těm Ukrajincům (mimo V. Janukovyče), kteří se stavěli negativně k Majdanu, přestože dle průzkumů veřejného mínění Majdan podporovala jen zhruba polovina obyvatel, zatímco zhruba polovina byla proti

• ignorovala či bagatelizovala skutečnost, že dle průzkumu veřejného mínění ze začátku února by ve volbách nejvíce lidí dalo hlas V. Janukovyčovi a Straně regionů (a obdobně hovořily i dřívější průzkumy)

• zdůrazňovala skutečnost, že policie je vyzbrojena, zatímco takové události, jako bylo obsazování úřadů a jiných budov, vrhání smrtelně nebezpečných výbušnin, obsazování veřejných prostranství, veřejné nošení a používání střelných zbraní a jiné formy porušování zákonů, byly označovány slovem „demonstrace” či obdobně nevhodnými výrazy

• nicméně v článku, který pojednával o konfliktu jednoho z těchto „demonstrantů” s popřevratovým Kyjevem, byla „demonstrantova” skupina označena za „extremisty”, zatímco sám „demonstrant” za „brutálního pohlavára”

• ignorovala skutečnost, že skutečný represivní režim by byl schopen a ochoten výše uvedené jednání potlačit

• věnovala řadu článků tvrzením, která opozici vykreslovala jako konkrétní lidi a oběti

• tvrdila, že „z celého světa směřují k Ukrajině kritické hlasy kvůli vyostření pouličních konfliktů”, přestože tento „celý svět” reprezentovaly jen Spojené státy a některé země či orgány EU

• opakovaně označila vládu za „režim” a převrat/puč za „revoluci”, přestože dané výrazy naprosto neodpovídaly faktům a zavedenému významu slov

• v jednotlivých případech dále:

• tvrdila, že se na Ukrajině „bojuje za demokracii”

• označila V. Janukovyče za „diktátora”

• vydávala za fakt tvrzení, že za násilnosti může vláda

2/  bagatelizovala obsah odposlechu mezi V. Nulandovou a G. Pyattem, když:

• zdůraznila výraz „fuck the EU”, zatímco bagatelizovala skutečnost, že se rozhovor týkal otázky, jak by měla být složena ukrajinská vláda (přičemž odposlech byl zveřejněn 2 týdny před převratem) a s kým je třeba jednat, aby mohlo být vše „poslepováno”

• dodatečně ignorovala či velmi důsledně bagatelizovala skutečnost, že kyjevská vláda byla po puči složena tak, jak si dle odposlechu američtí diplomaté přáli

3/  na základě několika manipulativně sestříhaných záběrů obvinila ze střelby na Majdanu policii (tvrdila, že si „policisté udělali z demonstrantů i novinářů doslova střelnici”), zatímco ve stejný den:

• bagatelizovala skutečnost, že mezi mrtvými byli i příslušníci policie

• bagatelizovala vlastní záběry maskovaných mužů vyzbrojených puškami a samopaly, které označila za odpůrce vlády

• bagatelizovala jiné informace, dle kterých byly vyzbrojeny obě strany

• bagatelizovala informaci policisty, dle kterého se střílelo z hotelu Ukrajina (který se nacházel pod kontrolou Majdanu)

• bagatelizovala tvrzení J. Štětiny, dle kterého se v hotelu Ukrajina ukrývali „nějací snajpři”, kteří měli střílet po lidech na ulici

• ignorovala dřívější informace, dle kterých protivládní síly získaly zbraně z lvovské zbrojnice, jakož i informace o činnosti nestátních ozbrojených skupin v jiných městech, než byl Kyjev

4/  během dubna nepravdivě tvrdila, že střelbu jednoznačně nařídil V. Janukovyč a že se na ní podílela ruská FSB, ač se ve skutečnosti jednalo o pouhé nedoložené a nevěrohodné kyjevské tvrzení

• ve stejný měsíc též nepravdivě tvrdila, že Moskva přiznala přítomnost zaměstnance FSB v Kyjevě během střelby

5/  i dlouhodobě prosazovala původní obvinění jakožto objektivní a ověřený fakt, přičemž ignorovala či bagatelizovala:

• mrtvé příslušníky policie (např. 2 dny po střelbě je v Událostech zcela zamlčela a namísto toho mluvila o „obětech policejní brutality”)

• odposlechnutý telefonát mezi C. Ashtonovou a U. Paetem, v němž druhý zmíněný řekl, že:

• během návštěvy Kyjeva získal podezření, že odstřelovači byli najati někým z „nové koalice”

• policisté a civilisté byli údajně zabiti stejnými odstřelovači

• „nová koalice” nechce vyšetřit, co se přesně stalo

• na poslance je činěn ohromný nátlak ze strany „nepozvaných návštěvníků” a dle novinářů byl jeden poslanec zbit přímo před budovou parlamentu

• reportáž německé veřejnoprávní televize, v níž bylo uvedeno, že:

• místo činu nebylo důkladně prohledáno

• dle stop, které kulky zanechaly ve stromech, se střílelo z hotelu Ukrajina

•  dle zachycené policejní komunikace byla policie zmatena střelbou do civilistů, přičemž střelba měla přicházet z hotelu Ukrajina a dalších budov

•  dle osloveného doktora byli policisté i civilisté zasaženi identickým typem kulek

• dle vysoce postaveného člena vyšetřovací komise výsledky jeho vyšetřování neodpovídají prohlášení, které vydala prokuratura

• studii I. Katchanovského z University of Ottawa, v níž je uvedeno především následující:

• 20. února ráno mezi šestou a devátou hodinou byla na policii zahájena střelba z budovy konzervatoře a z budovy odborů .wordpress.com

• střelba byla vedena z brokovnic a kulovnic Saiga (jejichž konstrukce vychází z útočné pušky AK-74) 

• několik policistů v důsledku střelby zemřelo a ještě víc jich bylo zraněno

• v čele této skupiny stál V. Parasjuk

• následně se policie z určitých oblastí stáhla, zatímco se ozbrojené skupiny (Majdanu) přesunuly do hotelu Ukrajina a hotelu Dnipro

• uvolněné ulice byly obsazovány účastníky Majdanu (převážně neozbrojenými)

• vůbec první civilisté byli zabiti kolem deváté hodiny, tj. o několik minut dříve, než byl poprvé natočen příchod Berkutu do oblasti

• po svém příchodu Berkut zahájil střelbu ve směru, kde se nacházeli účastníci Majdanu, načež se stáhl – právě tato událost byla médii prezentována jako důkaz, že civilisté byli zabiti policií

• účelem však spíše bylo umožnění ústupu jiných policejních jednotek (rozkaz k ústupu byl zaznamenán v rádiové komunikaci), které se ještě nacházely v oblasti, a tudíž lze událost racionálně vysvětlit tak, že se jednalo o varovné výstřely či o střelbu vedenou proti ozbrojeným účastníkům Majdanu

• vstupní a výstupní otvory od kulek, stopy ve stromech, výroky účastníků a podobně ukazují, že řada konkrétních osob byla zastřelena z hotelu Ukrajina

• několik civilistů bylo zabito či zraněno, když se nacházeli za zdí, která bránila přímé střelbě z oblastí, které se nacházely pod kontrolou policie 

• již během střelby bylo známo a veřejně hlášeno, že střelba byla vedena především z hotelu Ukrajina a z jiných budov pod kontrolou Majdanu, leč představitelé Majdanu jako A. Parubij či D. Jaroš proti střelcům nepodnikli žádné kroky

• někteří účastníci Majdanu se v době střelby pokusili vstoupit do vyšších pater hotelu Ukrajina, leč bylo jim v tom zabráněno (mimo jiné představiteli strany Svoboda)

• mnozí novináři hlásili střelbu z hotelu Ukrajina, leč neposkytli žádný důkaz o přítomnosti vládních jednotek či nějaké třetí síly

• dle stop po kulkách ve stožárech, stromech, oknech a zdech hotelu Ukrajina byla střelba vedena i z oblastí pod kontrolou policie, leč nebylo prokázáno, že by střelba byla vedena na civilisty (ač to nelze vyloučit)

• po převratu kyjevská vláda neidentifikovala žádné ze střelců, kteří prokazatelně stříleli na policisty a civilisty, a oficiální „vyšetřování” nepřineslo žádné důkazy, které by prokazovaly odpovědnost policie či nějaké třetí strany za střelbu na civilisty

• práce dochází k následujícím závěrům:

• střelba byla operací pod falešnou vlajkou, jejímž účelem bylo chopit se moci

• do střelby byly přímo či nepřímo zapojeny organizace jako Pravý sektor, Svoboda či Vlast

• kyjevské „vyšetřování” bylo zfalšováno

• operace mohla být organizována jen malou skupinou osob,

• zatímco absolutní většina účastníků Majdanu o ní neměla tušení

• jednání vlády Spojených států a dalších zemí vyvolává otázky, zda tyto vlády vědí, že se jednalo o operaci pod falešnou vlajkou, a zda byly do převratu přímo či nepřímo zapleteny

• článek agentury Reuters, který se zaměřil na kyjevské „vyšetřování” a jenž dospěl k závěru, že obžaloba vůči třem bývalým příslušníkům Berkutu vykazovala závažné nedostatky, především:

• proti jednomu z policistů byla použita fotografie, na níž měl být zobrazen, jak s nataženou maskou drží zbraň v obou rukách – to je ovšem v jeho případě fyzicky nemožné, jelikož o část jedné z rukou přišel o několik let dříve

• dle obhájce nebyla k nalezení řada zbraní, z nichž se údajně střílelo, chybělo mnoho kulek a stromy a jiné předměty, které mohly posloužit jako důkazy, byly odstraněny

• nikdo nebyl dosud zadržen za střelbu do řad policie, přestože dle kyjevského ministerstva vnitra bylo mezi 18. a 20. únorem zabito 13 policistů, zatímco 189 jich prý bylo zraněno

• kyjevských prokurátor, který stál za zatčením třech zmíněných policistů, veřejně prohlásil, že již byla prokázána jejich vina, což dle osloveného právního znalce porušilo právo na spravedlivý proces

• dle obhájců dalších dvou policistů zakládala obžaloba svá tvrzení především na videích, která měla zobrazovat maskované policisty držící zbraně, leč dle obhajoby se nejedná o jejich klienty

• tvrzení vlastního zpravodaje, dle kterého střelbu pravděpodobně zahájili „demonstranti” z budovy konzervatoře

• ČT ho sice v televizním zpravodajství uvedla, leč nevěnovala mu článek a i v ostatních případech z něho nevyvodila patřičné závěry

• vyjádření kyjevského generálního prokurátora, dle kterého nejsou k dispozici důkazy o ruské účasti na střelbě na Majdanu

• nicméně dřívějším kyjevským obviněním ČT nejen věnovala články, ale dokonce jedno z nich vydávala za fakt („Porošenko: Za střelbou na Majdanu stál Putinův muž. Nesmysl, tvrdí Moskva” + „Krveprolití na Majdanu nařídil Janukovyč, prsty v tom měla i ruská FSB”)

• informaci, že dle SBU Interpol odmítl odhalit totožnost bývalých příslušníků policie, které Kyjev spojoval se střelbou na Majdanu, a umístit je na seznam hledaných osob, jelikož se prý obával politického pronásledování

6/  vytvořila falešný dojem, že S. Křeček schvaloval střelbu na Majdanu

7/  důsledně bagatelizovala či ignorovala reakci tzv. sebeobrany Majdanu a Pravého sektoru na podepsání dohody mezi vládou a opozicí (o ústavních změnách, předčasných volbách a odevzdání nelegálně držených zbraní), přičemž reakce spočívala:

• v jednoznačném odmítnutí dohody (s tím, že nebudou složeny zbraně ani nebude ukončena blokáda budov)

• ve veřejném vyhrožování prezidentovi ozbrojeným útokem během několika následujících hodin (pokud nerezignuje)

• v následném ovládnutí prezidentské administrativy a dalších klíčových budov (parlament, vláda, ministerstvo vnitra)

8/  i dodatečně řádně neinformovala o kyjevských nestátních ozbrojených skupinách (či skupinách, které prosazovaly své cíle pomocí násilí, ač nemusely být nutně ozbrojeny); přičemž ignorovala/bagatelizovala především informace:

• o činnostech, které oslovení volyňští Češi označili za akce „banditů”

• o veřejném nošení zbraní příslušníky Pravého sektoru či obdobných organizací

• o vynucené rezignaci O. Pantelejmonova, ředitele státní televize, na nátlak skupiny, v jejímž čele stál poslanec za stranu Svoboda a místopředseda Výboru pro svobodu slova

• o skutečnosti, že byl vytvořen prapor Dněpr, který měl podléhat oligarchovi I. Kolomojskému

• o zapojení těchto skupin do bojů proti Doněcku/Luhansku v rámci Národní gardy či vlastních ozbrojených skupin

• ČT tyto skupiny běžně vydávala za „ukrajinskou armádu”

• o obsazení budovy nejvyššího soudu „sebeobranou Majdanu” v době, kdy se mělo jednat o nových ústavních soudcích

• o hlášeném provedení „převýchovných opatření fyzického charakteru” na „proruských banditech” ze strany Pravého sektoru v Oděse

• o obsazení rafinérie v Kirovohradské oblasti Pravým sektorem

• o násilném proniknutí do budovy ministerstva vnitra v Lucku

• o vynucené rezignaci oděských soudců na nátlak „aktivistů” Pravého sektoru a Majdanu

• o skutečnosti, že kyjevské úřady nebyly schopny či ochotny tyto skupiny odzbrojit

9/  vytvářela falešný dojem, že o nemalém významu skupin, které jsou běžně označovány slovy „krajní pravice”, mluvilo jen Rusko, přestože:

• bylo doloženo, že jejich role byla opakovaně zmiňována v anglicky psaném tisku (a BBC dokonce krátce po převratu natočila speciální reportáž, zatímco po vypuknutí občanské války si tisk obzvláště všímal kyjevského batalionu Azov, který běžně označoval za neonacistický)

• i samotná ČT se o jejich vlivu občas zmínila

• bylo doloženo, že významného postavení dosáhly osoby, které se hlásily k odkazu divize SS Galizien, banderovců a podobně

10/  ignorovala skutečnost, že únorové „odvolání” prezidenta bylo protiústavní, v důsledku čehož byly protiústavní i další kroky (přenos prezidentských kompetencí, vytvoření vlády, zvolení P. Porošenka, atd.)

• nicméně ČT věnovala článek skutečnosti, že kdosi označil V. Janukovyče za „parazita”

• a dále v souvislosti s děním na Krymu věnovala články názorům, dle kterých bylo tamní dění v rozporu s ústavou či zákony, zatímco ignorovala či důsledně bagatelizovala skutečnost, že taková argumentace byla velmi pokrytecká, jakož i skutečnost, že by bylo možné argumentovat, že .wordpress.comobyvatelstvo Krymu v důsledku násilného a protiústavního svržení prezidenta a vlády mohlo realizovat své právo na odpor

11/  dodatečně tvrdila, že prezident odešel ze země „v důsledku protivládních protestů”, přestože takové skutečnosti, jako je protiústavní jednání parlamentu a činnost ozbrojených skupin v ulicích, nemají s běžným významem daných slov příliš společného

12/  skupinu osob, která se dostala k moci v důsledku násilného a protiústavního svržení ukrajinské vlády a prezidenta, označovala za „ukrajinskou vládu”, přestože tou daná skupina nikdy nebyla ani z hlediska ústavy, ani z hlediska reálně vykonávané moci

• obdobně ČT ignorovala zásadní důsledky výše uvedeného

 13/  ignorovala zprávu o rozhodnutí kyjevského parlamentu odvolat určité ústavní soudce

14/  bez důkazů a v rozporu s fakty označila R. Vasilka, tajemníka komunistické strany, za příslušníka tajné policie a implicitně schvalovala jeho lynč

• a i později ignorovala či bagatelizovala zprávy o útocích vůči členům komunistické strany a Strany regionů (ovšem pomalovanému památníku ve stejnou dobu článek věnovala)

15/  opakovaně o představitelích Kyjeva hovořila pomocí nálepky „proevropský/prozápadní”, přičemž ignorovala či bagatelizovala zejména následující skutečnosti:

• posty generálního prokurátora, pěti gubernátorů a několika členů kyjevské vlády obsadili členové strany Svoboda, pro kterou platí, že:

• o ní Evropský parlament o rok dříve prohlásil, že se jedná o stranu s rasistickými, antisemitskými a xenofobními postoji, s níž by se „prodemokratické strany” neměly spojovat

• její předseda se dříve dle BBC proslavil výzvou k boji proti „moskevsko-židovské mafii”

• její členové pořádali pochodňové průvody na počest S. Bandery

• tajemníkem Národní bezpečnostní a obranné rady byl jmenován A. Parubij, velitel „sebeobrany Majdanu”, zakladatel Sociálně-národní strany Ukrajiny a první velitel polovojenské organizace jménem Patrioti Ukrajiny, tedy strany a organizace, které se svým znakem hlásily k odkazu divize SS Das Reich

•  ministrem školství byl jmenován S. Kvit, který dle D. Jaroše měl blízko k polovojenské organizaci Trojzubec

• ministrem vnitra byl jmenován A. Avakov, který byl v roce 2012 Interpolem umístěn na seznam hledaných osob (stíhání bylo ve stejném roce zastaveno, když A. Avakov získal poslanecký mandát)

• představitelé Kyjeva zpravidla přinejmenším tolerovali činnost nestátních ozbrojených skupin, přičemž někteří kyjevští poslanci se na jejich činnosti aktivně podíleli

• P. Porošenko při zahájení červencové ofenzívy označil druhou stranu za „špínu” a„parazity”

• P. Porošenko označil banderovce (UPA) za příklad heroismu a vlastenectví, přestože se jednalo o skupinu, která usilovala o etnickou čistku země a která při snaze o dosažení tohoto cíle zavraždila – a to i velmi brutálně – řádově desítky tisíc lidí

• tzv. „proevropské” strany, které ve volbách získaly zastoupení v kyjevském parlamentu, se vyznačovaly např. následujícími skutečnostmi:

• mezi zakladatele Jaceňukovy strany patří A. Parubij

•  za Jaceňukovu stranu byla zvolena T. Chornovolová, která prošla organizací Ukrajinské národní shromáždění-Ukrajinská národní sebeobrana

• v čele Radikální strany stál O. Ljaško, který se veřejně hlásil k minimálně jedné vraždě, těžkému ublížení na zdraví, zadržování a výslechu určitých osob, které byly oblečeny jen ve spodním prádle, a podobně

• namísto uvedení těchto skutečností ČT o O. Ljaškovi napsala, že je poslancem, novinářem a vystudovaným pedagogem, který vede „populistickou a současně proevropskou stranu”, přičemž jeho jméno je „již roky synonymem skandálů”

• zvolen byl A. Biljeckij, velitel batalionu Azov (britskými médii běžně označovaný za neonacistický), který se o několik týdnů dříve stal součástí vojenské rady Jaceňukovy strany a kterého podpořil ministr vnitra Avakov

• zvoleni byli D. Jaroš z Pravého sektoru a V. Parasjuk, kteří mimo jiné patřili mezi možné organizátory střelby na Majdanu

• zvolen byl B. Filatov, který v souvislosti s děním na Krymu uvedl, že je třeba vůči tamním lidem vystupovat umírněně… a pak je pověsit

• velitelem policie pro kyjevskou oblast byl jmenován V. Trojan, zástupce velitele batalionu Azov

• zatímco tato skutečnost byla ignorována, o několik měsíců později ČT považovala za vhodné vydat článek s titulkem „Noví kyjevští policisté: Mladí, vzdělaní, oblíbení – a o 50 kilo lehčí”

•  kyjevský parlament schválil zákon, který mimo jiné:

• banderovce postavil na úroveň národních hrdinů

• zakázal jakoukoliv významnější kritiku banderovců

(pokračování dnes v podvečer)