25.4.2016 Vaše věc
Není to prodejné ani doma. Pokus prezidenta Spojených států Baracka Obamy přibalit TTIP do kufříku s obchodními vzorky, se kterým objíždí své evropské přátele, narazil na reakce, ze kterých se dá vyvařit nanejvýš společná fotka.
Všichni evropští politici umějí číst a vědí, jak v probíhající americké prezidentské kampani mocně zabírá odpor proti obchodním smlouvám, které jsou výhodné pro jedno procento nahoře a připravují o práci zbytek občanů, v danou chvíli voličů. Představa, že chromá kachna, jak se něžně označuje prezident na konci funkčního období, přeletí Atlantik, rychle něco dojedná, všichni se namočí, a pak budou bezmocně přihlížet, jak společně mizí v propadlišti dějin, je možná vzrušující dramatické téma, ale dnes už mezi politiky nenajdete nikoho, kdo by se ho nadšeně uchopil.
Německý ministr hospodářství a předseda spoluvládnoucí SPD Sigmar Gabriel neváhal v rozhovoru pro hospodářský deník Handelsblatt otevřeně prohlásit, že pokud se chtějí Američané nadále držet svých utkvělých představ, že my trhy otevřeme a oni ne, tak jde o pravý opak volného obchodu. A než špatnou smlouvu, raději nic. K tomu lze jen dodat: Do kamene tesat!
Zamrazí však nad poznámkou, kterou Gabriel poukazuje na rozdíl mezi tím, co chtějí Američané vyjednat s Evropou smlouvou TTIP, a co vyjednali s Kanadou smlouvou CETA. Německý ministr hospodářství znovu rozhodně odmítl zakotvení arbitráží jako formy řešení sporů mezi státem a obchodní společností, tedy prostřednictvím rozhodců podle vlastních pravidel, a trvá na tom, aby případné spory řešil společný obchodní soud jako v CETA.
Takovou poznámku nelze brát na lehkou váhu. Měli jsme přece za to, že arbitráže už z vyjednávání TTIP dávno vypadly! Gabriel naštěstí není odkázán na to, aby něco jen zaslechl nebo věřil. Z toho je vidět, jakou past představují tajná vyjednávání, ze kterých pak na nás vypadou tisíce stránek nesrozumitelného právního textu a vyhlídka proher, kam se podíváme.
Možná, že předseda SPD Sigmar Gabriel ve chvíli rozhovoru trochu šilhal.
Pravým okem nakukoval k východu, do Východní marky (Östereich), kde byli rakouští sociální demokraté v nedělním prvním kole prezidentských voleb potupně vyřazeni. O tom, že Rakousko míří správným směrem, je přesvědčeno podle souběžného průzkumu veřejného mínění jen 12 procent občanů, tedy zhruba stejné procento, s jakým v neděli propadly tradiční vládní strany. Opačný názor má 52 procent občanů.
Gabrielovo levé oko pak nervózně pozorovalo protestní akce v Hannoveru, kde proti TTIP hřímalo asi 100 tisíc lidí – ale pozor, účastníků celoněmeckého a mezinárodního protestu. Autobus vyrazil i z Prahy. Bylo tam sto tisíc delegátů nespokojené Evropy. A kdyby někdo dělal i v dalších zemích průzkum jako v Rakousku, bylo by jasnější, proč přišli. TTIP je v každém případě skvělý nástroj, jak mobilizovat protestní hlasy.
Zastánci TTIP mají peníze a bojují z posledních sil. Pobavila propagační studie ve prospěch TTIP, kterou při příležitosti Obamovy návštěvy hannoverského veletrhu připravila poradenská firma HPS. Tvrdí se v ní, že smlouva usnadní prosazování německých automobilů na americkém trhu, především v důsledku odstraňování „netarifních“ bariér. Za ty však přece můžeme považovat i emisní limity pro výfukové plyny. A tak studie přistála na stole ve chvíli, kdy jsme si mohli přečíst ve Financial Times a veškerém dalším tisku, že Volkswagen téměř ztrojnásobil rezervu na řešení následků emisního skandálu v USA na bezmála 17 miliard euro.
Nejde o to, že by svět ztratil důvěru v to, zda Němci umí vyrobit dobré auto. Můžeme se prsit tím, že do stejné kategorie se dostala také škodovka, jak to ostatně naznačuje i výrazné zvýšení mezd škodováckých dělníků. Je to výsledek bojovnosti odborů, ale hlavně jde o doklad důvěry firmy v budoucnost, přestože teď celý koncern utrpěl první ztrátu od roku 1993. Stal se obětí velikášství minulého vedení. Dnes snad uvažuje realističtěji. Možná. Ale jaký masakr by asi nastal, kdyby se mezi manažery ve Volskburgu znovu vynořil gigant chodící pět centimetrů nad vodní hladinou! A kdyby se to nakonec nepovedlo, což se stává … Následoval by mlaskavý zvuk, jak by nás to vcuclo do mnohem propracovanějších nástrojů této mučící smlouvy.
Čas od času probíhají i v Česku debaty o výhodách TTIP a tam vždycky nějaký ministerský úředník nebo dobře placený předák podnikatelského sdružení nadšeně nabízí vyhlídku, že by se nám do pěti let zvedl HDP o půl procenta. Je to, jako když vsadíte chalupu do sázky, že dole v hospodě vám zadarmo nalejou.