Mnozí zapomněli, že na základně Incirlik, která zůstala bez elektřiny v důsledku pokusu pučistů chopit se v Turecku moci, je asi 50 vodíkových bomb B-61. … možná, zdůrazňuje autor, je příliš brzy mluvit o tom, že je potřeba vrátit americká vojska z EU, ale o tom, aby byly vráceny vodíkové bomby, je nutno hovořit.
Příklad Turecka, kde došlo k pokusu o státní převrat, ukázal, že Washington musí z nestabilních zemí odstranit své jaderné zbraně, píše Bonnie Kristian v článku pro National Interest.
Autor poznamenává, že mnozí zapomněli, že na základně Incirlik, která zůstala bez elektřiny v důsledku pokusu pučistů chopit se v Turecku moci, je asi 50 vodíkových bomb B-61, z nichž každá má kapacitu jedenáctkrát vyšší než bomba shozená na Hirošimu.
Termonukleární nálože jsou samozřejmě uloženy v podzemním skladišti a jsou opatřeny ochrannými mechanismy, a také počet není, díky snížení arzenálů, provedenému americkými prezidenty Georgem Bushem starším a Georgem Bushem mladším, tak velký. Avšak pro katastrofu není ani třeba mnoho termonukleárních nábojů a ochranu je možno obejít, když víte jak.
Nejenže základna byla odříznuta na nějakou dobu ze elektrické energie, je na ní nasazen i ne příliš velký kontingent vojáků, takže podzemní skladování nemusí být tak bezpečné.
A základna Incirlik není jediná cizí základna USA, na níž má Washington jaderné zbraně. Dalších asi 130 náloží B-61 je v Belgii, Německu, Itálii a Nizozemsku, a nelze říci, že by na všech byl dobře vybudován bezpečnostní systém.
V internetu je video o tom, jak vnikají odpůrci jaderných zbraní na základnu v Kleine Brogel v Belgii s použitím jednoduchého koberečku, který hážou na plot s ostnatým drátem. Aktivistům se podařilo dostat se do budovy, v níž jsou uloženy jaderné hlavice, a všude nalepit nálepky. Když je dohoní "ochrana", je vidět, že jeden voják je ozbrojený nenabitou zbraní.
Ještě dobře, konstatuje autor, že teroristické organizace neusilují o zmocnění se těchto zbraní. Ano, připouští Kristian, dokonce v obtížné situaci, v níž se základna Incirlik ocitla, ukrást bomby nebo je jinak využít k destruktivním účelům by bylo velmi obtížné. Neočekávejme však, že tomu tak bude věčně.
Další otázky podle autora vyvolává to, do jaké míry je pro Washington nevýznamný přínos v oblasti bezpečnosti z přítomnosti jaderných zbraní v EU. Teoreticky je umístění těchto zbraní v takové blízkosti ruských hranic zadržujícím faktorem proti agresi, avšak tento přístup doby studené války je pouze pozůstatkem politické a technické povahy.
Jak experti uvádějí, rakety jsou při provádění úderu účinnější a jsou přesnější, takže v případě nutnosti se Washington nebude uchylovat v první řadě k těmto 180 bombám.
Když navíc stále více hrozeb vychází od "nestátních" hráčů, je stále obtížnější odůvodňování použití tak nelidských prostředků, jakými jsou jaderné zbraně.
Takže umístění nadměrného počtu vodíkových bomb v členských zemích NATO, jež trpí vnitřní nestabilitou, má v lepším případě neutrální dopad na bezpečnost USA. Avšak, což je více pravděpodobné, toto umístění je zbytečným a nákladným rizikem, které spočívá v zastaralém myšlení, které neodráží svět.
A možná, zdůrazňuje autor, je příliš brzy mluvit o tom, že je potřeba vrátit americká vojska z EU, ale o tom, aby byly vráceny vodíkové bomby, je nutno hovořit.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová