10. 8. 2016
Všichni víme a pamatujeme si, jak Turecko z ničeho nic sestřelilo ruské letadlo a následně předseda turecké vlády Davutoglu hrdě nejen před svým národem prohlásil, že k sestřelení letadla pokyn dal on sám. Erdogan hned svým macho tónem začal křičet před davem: "Hej ty Putine....". Sestřelení ruského letadla Tureckem byla "velká" a nebezpečná hra.
Erdogan chtěl jako člen NATO využít článek 5, který je základem Severoatlantické smlouvy, ale hodilo se mu především dlouhotrvající a eskalující napětí mezi NATO s Ruskem. Tak by se Erdogan – podle jeho názoru - mohl dostat z politické izolace, do které se dostal jen svojí chybou. Chtěl spadnout zpět do náruče NATO, ale hlavně usiloval o vyvolání krvavého střetu mezi NATO a Ruskem na středním východě! Erdoganovi vůbec nevadily rozměry eventuálního takového tragického vojenského střetu.
Jen a jen díky chladnokrevnosti ministra zahraničních věcí Ruské federace Sergeje Lavrova a s jeho vlivu na Putina nespadlo Rusko do propasti nastražené Erdoganem....
V následujících dnech přišla z Ruska odpověď: zákaz dovozu tureckého zboží, zákaz cestování Rusů do Turecka, zákaz působení tureckých firem v Rusku, zákaz vydávání povolení k pobytu nově příchozím tureckým pracovníkům….
Erdogan na každé prohlášení Putina o dalším zákazu ze strany Ruska vůči Turecku reagoval pohrdavě, tvářil se, že jemu to jedno a že obchody se Ruskem ani nepotřebuje, že se i bez ruského obchodu obejde. Jenže z té Erdoganovy nebezpečné hry NATO a USA vycouvali, zveřejnili jen nic neříkající opatrné prohlášení, které jakoby podporovalo Turecko a to bylo vše! NATO a USA museli vědět o záměrech Turecka sestřelit ruské letadlo, proč Erdogana od jeho záměru neodradili, zůstává pro nás občany záhadou.
Erdogan, který nemá v mezinárodní politice žádnou koncepci, stavěl svoji zahraniční politiku na zneužití dané konfliktní situace a vyprovokování konfliktu na objednávku, najednou se ocitl ve vakuu. Podpora, které věřil, že strany NATO a USA přijde, nepřišla. Byl rozčarován, ale přesto si hrál na vítězného kohouta vůči Rusku! Všechna turecká masmédia, která Erdogan absolutně kontroluje, ho v kokrhání doprovázela.
Je zvláštní se dozvědět, že už po pár týdnech právě náčelník generálního štábu turecké armády začal hledat cesty, jak se s Ruskem opět smířit. Je všeobecně známo, že turecká armáda a její generální štáb, je v těsném propojení s NATO a USA. Nelze snad ani najít důstojníka v hodnosti generála, který by nebyl vyškolen buď v NATO, nebo přímo v USA!
Teprve teď se můžeme domýšlet, proč vlastně pučisté nedávného neúspěšného puče v Turecku, již víc než před rokem dostali na post šéfa kanceláře náčelníka generálního štábu svého člověka, který vyšel najevo přímo z jeho výslechu. Každé ráno dal do kanceláře svého šéfa odposlouchávací zařízení a večer si ho odnesl. Jednou za týden, když byla paměť plná, vyměnil ho u svého tajného šéfa za prázdnou. Že by historičtí spojenci turecké armády už nevěřili ani náčelníkovi armády?
Náčelník turecké armády přece jen našel někoho, kdo by se mohl angažovat pro tuto mimořádnou tajnou misi a ten někdo není nikdo jiný, než nejkontraverznější turecký "podnikatel" a politik v dějinách Turecka: pan Cavit Caglar! Poturčenec z Řecka, který přijel do Turecka jako dítě z chudé rodiny, nikdy nedokončil žádnou vysokou školu, obchod se naučil jako poskok u židovských obchodníků v Istanbulu a to, co následně provedl svému židovskému učiteli, přesahuje rámec toho textu.
Když totiž sám dnešní náčelník generálního štábu Hulisi Akar byl vedoucím kanceláře náčelníka generálního štábu, v té době Cavit Caglar byl adoptivním synem prezidenta Demirela, od té doby se znali.
Samozřejmě generál Akar věděl, že tento tajemný "podnikatel“ investuje již delší dobu v ruském Dagestánu. Proč právě začal Cavit Caglar před lety investovat do Dagestánu, je námětem pro autory zpravodajských knih. Nicméně měl "důvěrný" vztah k prezidentovi autonomní republiky Dagestán k Ramazan Abdulatipovovi, který kdysi mimo jiné působil jako velvyslanec Ruska v Tádžikistánu a měl a má důvěrný vztah k prezidentovi Tádžikistánu Emómalího-ji Rahmónovi! Tento Ramazan Abdulatipov byl za působení Jelcina jeho úzkým spolupracovníkem, proto znal Putina ještě z té doby, kdy i Putin působil u Jelcina. A nejen to, byl i důvěrným a dlouhodobým přítelem s Juri Ušakovem, ten je klíčovou osobou pro zahraniční a bezpečnostní politiku v Kremlu! Není jasné, zda Usakov nebo Lavrov určují zahraniční politiku, kdo z nich má větší sílu při prosazení své koncepce u Putina!
Jen a jen díky chladnokrevnosti ministra zahraničních věcí Ruské federace Sergeje Lavrova a s jeho vlivu na Putina nespadlo Rusko do propasti nastražené Erdoganem....
V následujících dnech přišla z Ruska odpověď: zákaz dovozu tureckého zboží, zákaz cestování Rusů do Turecka, zákaz působení tureckých firem v Rusku, zákaz vydávání povolení k pobytu nově příchozím tureckým pracovníkům….
Erdogan na každé prohlášení Putina o dalším zákazu ze strany Ruska vůči Turecku reagoval pohrdavě, tvářil se, že jemu to jedno a že obchody se Ruskem ani nepotřebuje, že se i bez ruského obchodu obejde. Jenže z té Erdoganovy nebezpečné hry NATO a USA vycouvali, zveřejnili jen nic neříkající opatrné prohlášení, které jakoby podporovalo Turecko a to bylo vše! NATO a USA museli vědět o záměrech Turecka sestřelit ruské letadlo, proč Erdogana od jeho záměru neodradili, zůstává pro nás občany záhadou.
Erdogan, který nemá v mezinárodní politice žádnou koncepci, stavěl svoji zahraniční politiku na zneužití dané konfliktní situace a vyprovokování konfliktu na objednávku, najednou se ocitl ve vakuu. Podpora, které věřil, že strany NATO a USA přijde, nepřišla. Byl rozčarován, ale přesto si hrál na vítězného kohouta vůči Rusku! Všechna turecká masmédia, která Erdogan absolutně kontroluje, ho v kokrhání doprovázela.
Je zvláštní se dozvědět, že už po pár týdnech právě náčelník generálního štábu turecké armády začal hledat cesty, jak se s Ruskem opět smířit. Je všeobecně známo, že turecká armáda a její generální štáb, je v těsném propojení s NATO a USA. Nelze snad ani najít důstojníka v hodnosti generála, který by nebyl vyškolen buď v NATO, nebo přímo v USA!
Teprve teď se můžeme domýšlet, proč vlastně pučisté nedávného neúspěšného puče v Turecku, již víc než před rokem dostali na post šéfa kanceláře náčelníka generálního štábu svého člověka, který vyšel najevo přímo z jeho výslechu. Každé ráno dal do kanceláře svého šéfa odposlouchávací zařízení a večer si ho odnesl. Jednou za týden, když byla paměť plná, vyměnil ho u svého tajného šéfa za prázdnou. Že by historičtí spojenci turecké armády už nevěřili ani náčelníkovi armády?
Náčelník turecké armády přece jen našel někoho, kdo by se mohl angažovat pro tuto mimořádnou tajnou misi a ten někdo není nikdo jiný, než nejkontraverznější turecký "podnikatel" a politik v dějinách Turecka: pan Cavit Caglar! Poturčenec z Řecka, který přijel do Turecka jako dítě z chudé rodiny, nikdy nedokončil žádnou vysokou školu, obchod se naučil jako poskok u židovských obchodníků v Istanbulu a to, co následně provedl svému židovskému učiteli, přesahuje rámec toho textu.
Když totiž sám dnešní náčelník generálního štábu Hulisi Akar byl vedoucím kanceláře náčelníka generálního štábu, v té době Cavit Caglar byl adoptivním synem prezidenta Demirela, od té doby se znali.
Samozřejmě generál Akar věděl, že tento tajemný "podnikatel“ investuje již delší dobu v ruském Dagestánu. Proč právě začal Cavit Caglar před lety investovat do Dagestánu, je námětem pro autory zpravodajských knih. Nicméně měl "důvěrný" vztah k prezidentovi autonomní republiky Dagestán k Ramazan Abdulatipovovi, který kdysi mimo jiné působil jako velvyslanec Ruska v Tádžikistánu a měl a má důvěrný vztah k prezidentovi Tádžikistánu Emómalího-ji Rahmónovi! Tento Ramazan Abdulatipov byl za působení Jelcina jeho úzkým spolupracovníkem, proto znal Putina ještě z té doby, kdy i Putin působil u Jelcina. A nejen to, byl i důvěrným a dlouhodobým přítelem s Juri Ušakovem, ten je klíčovou osobou pro zahraniční a bezpečnostní politiku v Kremlu! Není jasné, zda Usakov nebo Lavrov určují zahraniční politiku, kdo z nich má větší sílu při prosazení své koncepce u Putina!