22. 9. 2016 Eurasia24
S tím, jak se stává stále zřejmějším, že „humanitární konvoj OSN“ v Sýrii zažehly pod falešnou vlajkou Spojené státy – aby vinu svalily na Rusko a Sýrii a odvedly pozornost od povraždění bezmála stovky syrských vojáků – je také stále zřejmější další věc: doby, kdy podobné zločiny hegemonům automaticky procházely, jsou pryč.
Těžko soudit, kde celý obludný řetězec posledních smutných událostí v Sýrii začal, ale je jasné, že američtí plánovači měli algoritmus nastavený jako vždy velmi detailně – zahrnujíc úkon vyjednání „příměří“ a načasování provedení hlavního informačního úderu na dobu konání Valného shromáždění OSN.
„Útok na humanitární konvoj OSN“ přišel nedlouho po ilegálním (protiprávním, zločinném) narušení vzdušného prostoru Sýrie a ilegálním (protiprávním, zločinném) bombardování pozic legitimní syrské armády.
Měl splnit funkci té nejtěžší informační munice v prováděném úderu proti Rusku, s dominantním zapojením „humanitárního“ aspektu. Právě zde, jak známo, je totiž skutečná úloha takzvaně humanitárních organizací podporovaných americkou administrativou a až neskutečně rozrostlou sítí neziskovek Sorosova Open Society Foundation. Zde byla opětovně aktivována organizace Syrská civilní obrana, takzvané Bílé přilby, nikoliv náhodou až nechutně glorifikovanáČeskou televizí („Bílé přilby pomáhají v Sýrii – zadarmo, dobrovolně, i za cenu vlastního života“).
Rusové byli evidentně velmi dobře připraveni; měli dostatek informací a účinnou defenzívu postavili na velmi jednoduchých věcných argumentech – mj. na průkazné znalosti povahy fyzických škod, nezpůsobených masivním úderem frontových bombardérů Su-24, a také na „vystopování“ pohybu amerických průzkumných a úderných prostředků v inkriminovaném místě.
Celé toto dějství protiruské informační války může mít historický význam. Američanům totiž zcela selhalo to nejdůležitější: faktor přesvědčivosti. A to takovým způsobem, že i vždy loajální korporátní média jsou nucena být v přenosu Pentagonem vypouštěných informací velmi opatrná.
Totiž v obchodním zájmu. Důvěryhodnost mainstreamových médií jde tak rychle dolů, že jejich majitele – globální nebo lokální oligarchy, prostě nenažrance – už musí strašit červená čísla ve výsledovkách.
K tomuto pár vět.
Lakmusovým papírkem nálady značné části českého publika jsou reakce čtenářů portálu iDNES – „pravicového“, „liberálního“, „proevropského“ a se všemi těmi Votápky asi nejvíce rusofobního u nás.
iDNES je navíc v České republice oficiální hlásnou troubou Američanů, potažmo Severoatlantické aliance, a to skrze spolupráci mezi Babišovým vydavatelstvím MAFRA (jmenovitě iDNESem) a „neziskovkou“ Jagello 2000, která „je v České republice hlavním subjektem v oblasti komunikační strategie členství v Severoatlantické alianci“. Na starosti má mimo jiné jednu z globálně největších aliančních PR akci, totiž Dny NATO v Ostravě.
Ani přes mnoho let trvající brutální masáž se u publika iDNESu nepodařilo naprogramovat vědomí tak, aby lži Američanů automaticky vnímalo jako platnou skutečnost. Naopak.
Faktor přesvědčivosti byl v této klíčové syrské informační operaci Američanů tak narušen, že už ani čtenáři iDNESu nejsou ochotni jej přijímat „žádoucím“ způsobem – a to ani v nejmenším: jsou to stovky a stovky komentářů, jejichž autory lze jen těžko obvinit z nekritické rusofilie, zato jim lze bez ostychu přiznat schopnost přemýšlet vlastními hlavami.
Čímž se vracíme k otázce, proč jsou mainstreamová média, korporátní i ta takzvaně veřejnoprávní, tentokrát poněkud opatrná. Odpověď vnesla do svých komentářů celá řada bystrých čtenářů v diskusi pod článkem nadepsaným „Letadla? Ne, děla. USA a Rusko se přou, kdo rozstřílel humanitární konvoj“. Jako tento:
"Stal se zázrak. ČT dnes odvysílala i vyjádřeni Ruska k incidentu. Zřejmě si přečetli, co si o tom píší a myslí lidé na internetu.“
Eurasia24.cz doporučuje přečíst si alespoň ty nejvíce doporučované (dle ratingu) komentáře v této diskusi (čítající v době psaní tohoto textu 1270 příspěvků).
Problémem pro Spojené státy je jejich povýšenost a arogance. Jistota toho, že mají vždy navrch. Technologicky i intelektuálně. Jenže nemají. Muži a ženy trávící celé dny i noci v supermoderním Národním centru řízení obrany RF tento hendikep nejenže postrádají – už z podstaty ruské povahy – ale prokazují také skvělou technickou připravenost a, což musí být pro Američany obzvlášť zdrcující, opravdovou intelektuální nadřazenost. Pokud by tomu tak nebylo, neexistoval by důvod psát tento text.
Mimochodem: jak to bylo ve skutečnosti 1. září 1983?