V roce 1918 měla Československá republika svou modlu T. G. Masaryka. V roce 1989 si našla další ikonu, Václava Havla. Dnes už jen pán Bůh ví, co v jeho projevech a činech byla romantická vize a co záměrná lež. Nebo vizionářská lež, či lživá vize.
Každému z té doby zůstalo v paměti něco jiného. Na co dnes vzpomínají rodiče tehdy osmiměsíční holčičky ležící na dětském oddělení na Bulovce, kterou po populistické amnestii znásilnil a zavraždil právě propuštěný pedofilní recidivista. Jaký měli tehdy pocit skuteční čeští uprchlíci ze Sudet, když se v roce 1990 omlouval sudetským Němcům, že jejich poválečný odsun „považuje za hluboce nemorální čin“. Již nikdy nevstoupíme do žádného paktu. A v listu The New York Times z listopadu 1993 horoval pro vstup Česka do NATO a dokonce nehorázně tvrdil , že “NATO není nepřítel Ruska, ale jeho partner a přibližování jeho hranic k Rusku není přibližováním nepřítele, ale naopak přibližováním pásma demokracie a prosperity“. Pak 29.dubna 1999 pro francouzský deník Le Monde prohlásil „nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární“.
Bylo by hezké, kdyby byla pravdivou tolik citovaná příhoda z kruhů Olze Havlové nejbližších, že když přišel domů a prohlásil, že se s Čalfou dohodli, že bude prezidentem, reagovala budoucí skutečná první dáma slovy “Jen aby ses z toho, Vašku, neposral".
A v této větě je v kostce povaha dnešní české a evropské politiky.
Kolik “politiků” se již posralo blahem, že jejich profesionální i lidská nedostatečnost dnes září ve světle reflektorů.
Tvrdí se, že ekonomiku řídí neviditelná ruka trhu. Ani náhodou. Ekonomiku řídí zatraceně viditelné ruce těch, kdo si z ní chtějí udělat Stolečku prostři se a Oslíku otřes se. A aby se prostíral doširoka a třásl se jak v zimnici, je třeba nejprve zničit nezávislost národních ekonomik a učinit z nich jednu globální nepřehlednou obludu. A pro tento cíl potřebují neviditelnou ruku ovládající politiku. Jen na těch jejich politických Hurvíncích a Spejblech nesmí být vidět ty vodící pro vázky ani postava vodiče. Stačí těmhle loutkám odstrčit své mocenské ideje a přesvědčit je, že jsou geniální a přišli na ně politici sami. Oni už se pak vodí sami a navzájem.
Právě tímto způsobem se přes politiku formuje ekonomika a ze spojení obou se rodí neskrupulózní nadvláda.
Čím a kým se rozbíjí 25 let český stát ?
- Nejprve se zesměšní celý národ. Jste nevzdělanci. V Nepálu je každý pasák yaků bakalářem. Tak se založí v každé opuštěné stodole soukromá vysoká škola, aby i holka tančící u tyče, či líný synek čilého podnikatele měli Bc. Nejde o kvalitu, jde o statistiku. Klasické university opustí svou tradici Alma mater a zaplevelí se obory, o kterých uvažoval kdysi v Haliči Jára da Cimrman. Názory a práce univerzitních profesorů, které titul ctí, převálcují mediálně nejrůznější buznoexhibicionisté.
Ze státních základních škol se inkluzivními a jinými věčnými experimenty vytvářejí budoucí školy pomocné, na nichž hlavní slovo budou mít nejrůznější metodičky z oborů inkluze, integrace, imigrace, a vypravěčky korektních pohádek o princi Bajajovi z Ugandy a jeho registrované partnerce Popelce z Damašku.
- Pak je třeba zničit národní ekonomiku, hlavně průmysl. Nic neumíte, všechno, co jste kdy vymysleli a vyrobili, byl neprodejný šunt. Nikdo ve světe nestojí o vaše nákladní tatrovky, motorky, sigma pumpy, letadla, obráběcí a textilní stroje, sklo a bižuterii.
Zavřete vaše továrny a místo nich otevřete montovny. Aby se neřeklo, na chvíli necháme zazářit pár vašich slovutných „kapitánů průmyslu“. Ti se nakonec za pár let se svými Titaniky propadnou do septiku, protože nevěděli, že správný kurz určuje kompas a ne teploměr.
Vy jste tak neschopní, že si ani neumíte načerpat minerálku z vaší země, vy si dokonce neumíte ani nahnat pitnou vodu do vodovodních trubek. Ještě, že jsme tu my a za mírný bakšiš to pro vás uděláme sami.
Rozinky vyzobeme, ze zbytku uděláme sklady ojetých pneumatik, a co by nám mohlo jó konkurovat odkoupíme, utlumíme a zavřeme.
A pokud se to českému „ proletariátu„ nelíbí, tak bacha. Stačí jeden letecký most z Ulánbátaru a můžete se pakovat. Za devět měsíců se nám počet budoucích zaměstnanců ze země olgoje chorchoje zdvojnásobí.
- Zvláště důležité je zlikvidovat zemědělství a potravinovou soběstačnost. Začne se žvaněním, že celá desetiletí jsme jedli jedovaté potraviny. A s námi se trávili autobusy plné Rakušáků luxujících cukrárny ve Znojmě a dalších jihomoravských městech. A kolony Němců, kteří se v Karlových Varech či Mariánkách cpali kachnou se zelím a vzdychali Mein Gott, ta kachna voní po kachně.
K čemu vlastně potřebujete zemědělství. V Maroku je brambor a jahod, že vám je levně dovezeme a draze prodáme. K čemu sady. V Chile a Jihoafrické republice je tolik hrušek, že se pod nimi lodě prohýbají. Na Novém Zélandu je jablek jak euromravenců. Po Evropě bloudí kamiony s tunami kuřat, prasat a skotu a vy byste se chtěli mořit nějakou samovýrobou. Mléko je navíc nezdravé a jogurt dnes dokážeme udělat i z bramborového škrobu. Pěstuje naftořepku, a budete druhý Kuvajt. A opuštěné kravíny a vepříny jsou přece nejlepší skleník pro pěstování bylinek typu Hanojská majoránka.
- Ta nejdůležitější etapa je pak znesvéprávnění národa. Zformuje se banda speciálních věrozvěstů, kteří nám začnou vyčítat, jak jsme nemultikulturní šovinisté, kteří utlačují své spolubližní. K nim se připojí i saudsko arabský komisař a prohlásí „u vousu Prorokova, u nás se mají ženské líp, než ta vaše vykořisťovaná etnoskupina“. Neúspěch desítky let trvajících snah o integraci se vysvětlí tím, že při integrování byla pošlapána jejich práva na zachování specifických rysů jejich obohacující odlišnosti. A tak posilujeme zachování odlišnosti zvětšením průměru penězovodů a zvyšování počtu jejich aktivistických údržbářů.
Zásadou likvidace národa je ustupování rostoucím požadavkům všech exotických odlišností a označování opravdových hodnot za měšťácký přežitek staré Evropy. Pochod anální hrdosti se povolí se vší slávou, demonstrace proti němu se zakáže jako vyvolávání třídní nenávisti proti pavím pérům v rektu.
- Poslední etapou, je vstup do celoevropské organizace, protože v jednotě blbosti je síla. Když ze samostatných přiblblých jedinců dokážete vytvořit uřvaný dav, pak ze samostatných států nakonec dokážete vytvořit sebedestruktivní unii. Současný příliv obžerných uprchlíků je jen poslední sloka unijní hymny Óda na radost. Jmenuje se rekviem za zbabělost.
Je těžké pochopit a rozumově vysvětlit takovou hlubokou a zrychlující se degradaci Evropy, která se žene do zkázy a ještě jí k tomu hraje orchestr z Titaniku.
Komentář z webu:
Slyšíme poslední sloku Ódy na radost: Rekviem za zbabělost!
Když v listopadu 1989 nadšené davy zvonily klíči, všichni tvrdili, že je to zvon svobody. Kdyby tehdy někdo špitl, že tam slyší i první tóny umíráčku, tak by ho dav něžně ušlapal.