25. 9. 2016
Je nám vsugerováno vše možně, že žijeme v demokracii, v právních státech a že o všem rozhoduje volič, rozhodujeme my voliči. To, že na západě „za kopečky“ se lhalo, to, že občan byl systematicky podle jistých receptů indoktrinován, lépe řečeno „zpacifikován“, aby nejlépe nemyslel a konal to, co se po něm chtělo, jsem věděl nejen na tehdejší poměry ze mně dostupných zdrojů či od osobností, jako tomu byl i Heinrich Böll, ale jsem to zažil na své vlastní kůži.
Ale tehdyjsem se domníval, že to vše je jen kvůli studeně válce a po studené válce západní civilizace bude mít sílu a integrační potenciál, aby struktury, které rozhodovaly nejen za občany, ale za celý stát, budou nějakým nekrvavým procesem asimilovány v demokratických strukturách společnosti a státu. Je to už 25 let po pádu totality a od skončení studené války a realita je naprosto jiná, než jsem doufal a kterou jsem se modlil pro tuto civilizaci. Struktury, které tehdy řídily státy a společnosti a tím naši civilizaci, jsou daleko silnější, daleko mocnější a daleko brutálnější a bezohlednější vůči našim lidským hodnotám.
Aparáty, které tehdy řídili řadu „organizací“ mimo zákon a jménem svaté války proti komunismu, jako třeba tomu bylo v případě Itálie, kde jedna z těch „tajných a tajemných posvátných organizací“ se jmenovala GLADİO, v Turecku Ergenekon, v jedné či jiné podobě existují dodnes a spolu s jejich stvořiteli rozhodují o všem a my občané v tomto režimu máme jen jedno právo a sice být poslušným, hluchoněmým otrokem.
Nesmíme vědět, co se vlastně odehrává za nás, ale vždy bez nás, občanů.
A moje téměř každodenní 16ti hodinové intenzivní sledování nestačí, abych zachytil aspoň jednou část těch her o našem osudu o osudu naší civilizace. Co potom tedy může činit občan, který nemá stejný luxusní možnost jako já zabývat se zozeznáním kulisy do skutečnosti? Občan, který je odsouzen žít v jemu vsugerované svérázné virtualitě.
15. 7. 2016 v zemi, kde jsem se narodil a kde jsem do svých 17 let žil a kvůli svým kořenům sleduji intenzivně již 48 let, se stal pokus o puč. Věřil jsem, že jsem jak o přípravě, tak ale o dvojité hře vládnoucích, věděl dost. Kdepak. Teprve s intenzivním pátráním se dovídám, že o přípravě puče Erdogan dle všeho nevěděl pár týdnů před pučem, ale dle nejméně od 14. 12. 2013.
Dovídám se, že již od té doby turecká tajná služba (MIT) věděla, že „pučisté“ mezi sebou komunikuji se zvláštním jménem ByLock, patřícím společnosti zaregistrované v USA, která poskytovala služby z Litvy. A přes tento program a přes toho poskytovatele v Litvě probíhalo 3,5 milionu emailových zpráv a 99 % v tureckém jazyce a bylo zaregistrováno 215920 účtů a teprve po zjištění těchto skutečností mi došlo, proč vlastně z ničeho nic pro Turecko tak bezvýznamná země se za posledních dva a půl roku stala tak mimořádně významnou, že jeho prezidentka byla v Turecku přivítána jako prezidentka největší velmoci a proč Erdogan, jeho ministr zahraničí ale i tehdejší spolubojovník Erdogana prezident Gül, tak často navštěvovali Litvu. Česko, které je ekonomicky ale i politicky pro Turecko daleko významnějším partnerem, nikdy si takové pozornosti nevysloužilo. Že by Turecko se svými agenty nakupovalo tamější činitele či agenty k získávání potřebných informací či pomoci při proniknutí do databáze ByLocku! Nemám čas, abych se zabýval ještě s vývojem vzájemných vztahu USA ve stejné době s Litvou, ale dle všeho asi moc velkou radost z toho účelového sblížení Litvy s Tureckem neměli. A teď dovídáme, že Turecko systematicky pronikalo do tohoto systému a začalo zaregistrovávat krok za krokem aktivity pučistů či Gülenistů a ti prostřednictvím svých tajných agentů po čase zjistili, ze MIT do jejich systému pronikl a přešli na jiný systém komunikace a sice na Eagle.
A tak se potvrzuje moje počáteční tvrzení hned po pokusu o puč, že Erdogan o tom věděl, ale netušil jsem, že o tom věděl již nejméně od roku 2014!
A hned po puči začal Erdogan mluvit o slabosti ve zpravodajské službě a veřejně tvrdě kritizoval ředitele MIT Hakana Fidana, že všichni si mysleli, že bude okamžitě odvolán a pravděpodobně potrestán i jinak… Erdogan tehdy na otázku novinářů, jestli Hakan Fidan bude propuštěn za svoje selhání z funkce, odpověděl: „přece nelze změnit koně, když přecházíte přes řeku“!
Teprve po té, když Erdogan navštívil Putina a vzal sebou Fidana jako kdyby odměňoval, se mi celá věc zdála jako obrovská mediální manipulace a obzvlášť když Putin při přivítání na adresu Fidana Erdoganovi řekl: když ho máte sebou, tak stejně všechno víte a nevím, co bych vám navíc mohl sdělit“. Tak teprve dovíme, že skupina ruských tajných agentů již 13. 7. navštívila Ankaru a osobně Fidana a předali mu své informace a své poznatky, kterými disponovali o připravovaném puči!
S nadlidským nasazením se snažíme pochopit, co se vlastně 15. 7. 2016 odehrávalo a dáváme dohromady malé kostičky, abychom věděli aspoň část skutečnosti a tady se přitom nejedná o nějakou zemi v Africe či Asie, ale o členskou zemi NATO a o kandidáta EU, ale i o zemi, která v roce 2016 opakovaně vyhrožovala a téměř vydírala evropský kontinent! A my, občané, nesmíme ani vědět, co se tam odehrává a dokonce za naše peníze.
Přitom Evropa a USA měli možnost se za posledních 25 let zbavit struktur, které založili jménem svaté války proti komunismu a přejít do skutečné demokracie s daným pevným právním řádem, kde o všem občané spolurozhodují a tím zachrání naši civilizaci z rukou tajných a tajemných služeb.
Jak se zdá, nejen že jsme se nezbavili neúnosné tíhy tajných služeb, ale celá naše civilizace je v zajetí v síti těchto služeb čítajících pár statisíců lidí.