Václav Dvořák
2. 9. 2015
I přes úpornou snahu propagandistů našich korporátních médií a České televize, vyprávět příběh uloupeného Kosova jinak, než jak se odehrál, zůstává v povědomí Čechů, Moravanů a Slezanů agrese agresí, křivda křivdou a zločin zločinem. Samostatné myšlení našich občanů se mnohdy projevuje v okamžicích, kdy to ani nikdo moc nečeká. O to je to milejší zjištění.
Jeden příklad za všechny. 27. srpna se odehrál v srbské Vojvodině ve městě Novi Sad fotbalový západ mezi plzeňskou Viktorkou a místním ligovým klubem. Vojvodina prohrála 2:0, když předtím v Plzni prohrála 3:0. Přesto se srbští fanoušci rozcházeli domů v dobré náladě po prožité euforii z úplného konce zápasu. „Prohra neprohra, konec stál za to“, psaly druhý den srbské noviny (např. zde, zde a zde), a komentovaly, že prostí Češi nikdy neuznali, na rozdíl od jejich vlády, odtržení Kosova. Každoročně se scházejí na demonstracích, hrají srbské lidovky z Kosova a odsuzují etnickou čistku, kterou na Kosovu a Metochii udělala vojska NATO ruku v ruce s albánskými teroristy z UČK po 76 dnech vzdušného teroru a bombardování Srbska.
Co se vlastně na stadionu stalo? V posledních minutách zápasu rozvinuli fanoušci Viktorky na tribuně velký transparent „Kosovo je Srbija“ a skandovali „Kosovo je srce Srbije!!“.
Následující okamžiky popisují místní listy, jako delirium radosti a bratření na tribunách. Srbští fanoušci na celém stadionu vstali a několikaminutovým potleskem odměnili plzeňské. Při takových okamžicích se chce říci: zasloužíme si lepší vlády a lepší politickou reprezentaci, než jaké máme. Reprezentaci, která by opravdu reprezentovala názory a myšlení našich občanů a ne zahraničních násilníků.
Ještě amatérské video: