Politické, finanční a zbrojařské elity Spojených států troubí na poplach. Všechno – jen ne tenhle Trump! Miliardář s příčeskem je neřízená střela, zbraň hromadného ničení, monstrum, které víc než cokoli jiného připomíná vraždícího klauna.




Hillary vs. Donald?

Donald Trump však ční nad předvolební scénou jako ruské kolo nad Londýnem. Sice plácá, co ho napadne, ale nelze mu upřít, že zcela dokonale ovládá tři věci: 1) Množit peníze, 2) Urazit každého, kdo mu přijde do cesty a 3) Získat si pozornost.

Pokud je Trump skutečně tajně domluvený s demokraty, jak se šušká, odvádí mistrovskou práci

Stačí to k tomu, aby se stal člověk prezidentem Spojených států? Na první pohled ano. Podle průzkumů je na prezidenta Spojených států na prvním místě Donald Trump, pak dlouho nic, pak Hillary Clintonová (to je ta, co nemá ráda v Bílém domě stážistky) a pak… už vůbec nic – jen někde v tmách, na periferii vnímání se třepou jména jako Jeb, Ben, Marco a další.

Jak chabé! Donald je všechny válcuje a chudáci republikáni tak nevědí, kde jim hlava stojí. Když ne toho klauna, tak toho? Problém je v tom, že volby nikdy nerozhoduje inteligentní volič, ale televizní dav. A ten se neřídí příslovci, ale příčesky.

„Kdybych se střetl o prezidentský post s Hillary Clintonovou, tak bych ji těsně porazil,“  nechal se nedávno slyšet Trump. Jeho triumfální tažení zatuchlou republikánskou scénou je stejně zásadní jako klíč v této větě - k celým volbám. Je to opravdu tak jednoduché, že Hillary vs. Donald? A pokud by republikáni vsadili na Trumpa – platila by i druhá část jeho výroku?




Trump je kometa

Vše nasvědčuje tomu, že ne. Podobná zjevení jako Trump vždy před volbami zazářila a pak zhasla jako dočasná vlasatice. Navíc - je to poprvé, co ve volbách na prezidenta USA kandiduje žena. Dá se předpokládat, že více než polovina těch, co Hillary zvolí, budou ženy (tedy nadpoloviční většina všech voličů), a to napříč politickým spektrem, nehledě na to, zda jsou republikánky či demokratky. Žena je víc, než politická preference. Podporu najde Hillary i u barevné části USA – zejména u té, kterou si Donald popudil (zeď za jejich peníze). Republikánští analytici již jistě spočítali, že pokud by to bylo tak jednoduché, že Hillary vs. Donald, pak by Donald nevyhrál nejen že ne těsně, ale nejspíše vůbec.

Hillary nemá jedinou slabinu – tedy kromě tzv. skandálu s e-maily, který je ale jen falešným balonkem na odlákání pozornosti. Americký volič o této kauze ví hlavně to, že Hillary Clintonová posílala z ministerstva zahraničí jakési soukromé e-maily, což by asi neměla. Nejspíše je to ale úplně jedno. Maily jsou zdarma, takže co.

Pak se o ní říká, že, ehm, ne vždy mluví pravdu. Dobrá, ale o kterém politikovi se dá říci opak? Možná si občas zamlžila, ale například - Trump mění názory takovou rychlostí, že pojmy jako „pravda“ a „lež“ ztrácejí smysl, i kdyby původně nějaký měly. Trump je příliš rychlý - i na Ameriku.

Čím déle se bude „Pan mrakodrap“ držet ve hře o kandidáta republikánů na prezidenta, tím hůře pro republikány. Sice už prohlásil, že pokud ho nevyberou, nebude kandidovat jako nezávislý (jak původně hrozil), ale než se tak stane a řeknou mu prrr!, dojde ke škodám, které budou nevratné.

Pokud je Trump skutečně tajně domluvený s demokraty, jak se šušká, odvádí mistrovskou práci. Čas je na jeho straně, což je nejdůležitější. Čas volby 2016, z nichž má vzejít nový, „moderní“ virtuální Mesiáš, rozhodne. Pokud Trumpa republikáni vyberou – prohraje – a oni s ním. Pokud ho nevyberou, budou tak slabí, že také prohrají – jen bez Trumpa. Čili - dvě možnosti – a pro demokraty jedna zajímavější než druhá!



Dvě části

Americká politika má dvě základní oblasti. Tou první, která je tak velká, že je skoro jediná, jsou domácí témata. Tou druhou, hodně malou, takřka pidi nebo ještě méně, jsou témata zahraniční. Domácí témata jsou všeobjímající, objevují se v nich slova jako: Zdraví, pojištění nebo záhon. V zahraniční rozpravě slyší americký volič jen na jediné slovo – terorista, ale i to již bledne. Například ve srovnání se záhonem již terorista neznamená takřka nic.

Z hlediska průmyslových magnátů a nadnárodních (především zbrojařských) koncernů je to ale naopak - zahraniční politika je zásadní.

Lhostejno, kdo bude sedět v Bílém domě. Důležitá jsou odbytiště. Kde jiní vidí mír, my vidíme šanci. Kde jiní vidí historickou kontinuitu, my vidíme nedostatek demokracie. Dělání pořádku americkými zbraněmi sice mívá pro zbytek světa katastrofální důsledky, ale co na tom?

Že kvůli vývozu americké demokracie do Iráku nyní Evropa úpí pod přílivem uprchlíků? Že z lokálních diktátorů typu Saddám nebo Muammar vyrostl Islámský stát, tedy skutečná hrozba pro celou planetu? Že je svět ve válce – byť trochu jiné, než na jakou byl zvyklý – už několik let? No a co? Je nám fakt jedno, kdo bude sedět v Bílém domě, tedy – pokud to nebude Trump.
*********Pouťový balonek

Donald Trump celým svým životem – a zvláště během své nynější kampaně – připomíná pouťový balonek, který s pískotem poletuje po pokoji a všichni jen s napětím sledují, kde nakonec přistane.

Z hlediska těch, co tahají za nitky – je Trump opravdu tím prezidentem, kterého by chtěli vodit? Není ten člověk tak trochu nebezpečný? Co kdyby náhodou tu Hillary opravdu těsně porazil? Co když ho pak napadne, že všechny ty naše rakety nechá přestavět v jednu velkou, udělá z ní hotel a bude s ní létat s ruskými a čínskými turisty (mimo jiné) na Mars nebo Pluto? A co by si počal chudák český ministr obrany, herec Martin Stropnický, který si na přilnavosti k NATO postavil kariéru? Opravdu si můžeme dovolit takový hazard - nechat událostem volný průběh?

Další vývoj prezidentské předvolební kampaně ve Spojených státech se tak podle mne rýsuje v pevných konturách: Donald Trump po dohodě s republikány nebude kandidovat na prezidenta a dodrží svůj slib: Nebude kandidovat ani jako nezávislý. Prostě zmizí - poté, co udělal dobrou práci – pro demokraty.

Prezidentem USA se tak poprvé v historii stane žena, a pak teprve začne skutečné čóro móro.