Quantcast
Channel: Nová republika

Německý ministr zdravotnictví plánuje bilaterální smlouvu o nákupu vakciny Sputnik V

0
0
-vlkp-

10. 4. 2021  KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

Zatímco slovo SputnikV se v českých politických a mediálních kruzích stalo v lepším případě prohibitivním, v tom horším a bohužel běžnějším- sprostým a něž si ti jedině a vždycky správní otírají svoje zahnojené holinky a jímž vysvětlují jakékoliv pohnutí i toho nejmenšího lístku na domácím politickém stromě, u našich sousedů na jih a na západ od českých hranic je všechno zdá se – úplně jinak. 

Maďaři Sputnikem očkují, rakouský Kurz je – zdá se před podpisem dohody o nákupu vakcíny, bavorský premier Söder na vlastní pěst uzavřel smlouvu o dodávce 2,5 milionu Sputniků do zemských očkovacích center, farmaceutická továrna v bavorské lokaci Illertissen, jenž dříve patřila Pfizeru, prý začne co nevidět produkovat Sputnik V v Německu, aby začala masovou dodávat nejpozději v červenci.

Bavorský ministr zdravotnictví s ryze německým jménem Holetschek konstatoval, že se jedná o vysoce účinnou látku a že cituji: přeji si, abychom vakcínu měli co nejrychleji k dispozici.

Politická konkurence bavorské CSU, v osobě místopředsedy Svobodných demokratů Kubickiho, to komentovala slovy, že otevřeně demaskoval politováníhodnou a zarážející neschopnost spolkové vlády opatřit dostatek očkovací látky a stejně tak, že Bavorsko už nehodlá spoléhat na packalství a neumětelství Ursuly v. d. Leyenové v téhle kauze a nehodlá se řídit jejími doporučeními.

Vrchol všeho představuje čerstvé prohlášení spolkového ministra zdravotnictví Jense Spahna, že Berlín uzavře s Moskvou bilaterální smlouvu, mimo procesy Evropské unie, jen co zjistí, jaká množství vakcíny jsou Rusové efektivně schopni dodat.

Reagoval tak na výsledek jednání ministrů zdravotnictví zemí EU, kde bruselská centrála jednoznačně deklarovala, že není ochotna uzavřít s Ruskem tzv. předsmlouvu o dodávce ruského proti covidového séra. Na rozdíl s předsmlouvami, které zavírala jak na běžícím pásu loni v létě a na podzim s tehdejšími potencionálními dodavateli – klasicky Pfizerem, Modernou, Astrou Zenecou, Johnson and Johnson, kteří už mají předběžný certifikát od EMA a nějak do EU, ale především nespolehlivě, dodávají. Ale stejné předsmlouvy má Brusel uzavřeny například s Curewacem, Sanoffi a asi třemi dalšími firmami, které si zatím o kompletní vakcíně mohou nechat jen zdát.

Ne u Sputniku setrvale platí, že muž s koženou brašnou nesmí projet, a co představovalo běžnou praxi u západních dodavatelů není vedení EU ochotno praktikovat u ruského výrobce. Tam žádná předsmlouva o dodávkách s Bruselem nebude!

Jenže v Německu se blíží parlamentní volby. Očkování vázne, rostou epidemická čísla (jakkoliv měřítku, kdy v Česku by se bezbřeze rozvolňovalo - stačí porovnat počty covid mrtvých - ČR 27 000 vers. Německo 78 000, ačkoliv Němců je 8x více), nicméně popularita CDU/CSU se sune k historicky malým hodnotám a hrozí, že příští vláda už bude bez obou Unií (Bože chraň nás od všeho zlého zeleného!!!!)

Je potřeba něco rychle změnit a udělat. Takže Sputnik-V! Ovšem je tu pořád ta EMA. Co nám prý garantuje bezpečnost preparátu. Jak názorně vidíme na kauze AstraZeneca. Bez EMA ani ránu. Zatím platí jak v Česku, tak Německu. Jsem zvědav jak dlouho u našich sousedů.

Zatímco co čeští političtí nedouci zabetonovaní v geopolitice – co by tomu řekli naši spojeni, nasazením Sputniku bychom potvrdili, že Západ jako takový v koroně selhal, atd. unionističtí političtí matadoři dávno pochopili, že na covidu se bude lámat příští volební výsledek. Že se na něm buď udělají nebo oddělají, jak řekl jistý český politikářský podpantoflák a co prokázal Trump. Proto Sputnik v Germánii, proto Sputnik v Rakousku, proto ve Slovinsku.

Jen Fiala, Jurečka, Pekarová Adamová a další podobní a stádo jejich kývačů zatím nechápou, která uhodila a ostentativně Sputnik bojkotují a dehonestují. Za obrovské podpory těch jedině správných médií.

Dovolím si použít klasické hlášky – kdyby blbost nadnášela, tak Česká republika by vzlétla nikoliv jak holubička, ale nejspíš rovnou jako raketa do vesmíru!

Němci jsou odhodláni uzavřít s Ruskem smlouvu o dodávkách, Česko žvaní. Němci soudí, že s očkováním musí pohnout, my jsme s čísly spokojeni. Ačkoliv jsou na tom obě země v podstatě stejně. Holt každý má jinou představu o tom, co je úspěch a neúspěch.

My zůstaneme věrni „evropským hodnotám“, za mne perfektně definovanými v případě očkovacích vakcin proti covidu, už míněným Wolfgangem Kubickim z FDP až do smrti smrťoucí. Doslova a do písmene!.

Zdroje: zde, zde



Proč Bidenova vláda tlačí Ukrajinu k útoku na Rusko?

0
0
Ron Paul

10.4.2021  GlobalResearch, překlad Zvědavec

Ukrajinský prezident Vladimir Zelenskyj podepsal 24. března v podstatě vyhlášení války Rusku. V dokumentu nazvaném „Prezidentský dekret č. 117/2021“ ukrajinský lídr, silně podporovaný Američany, uvedl, že v rámci oficiální politiky Ukrajiny je získat zpět Krym od Ruska.



Prohlášení Ukrajiny, že si vezme od Ruska zpět Krym, následovalo až po buřičském a nerozumném výroku prezidenta Bidena, že „Krym je Ukrajina“. Právě tento výrok možná podnítil Ukrajinu k tomuto kroku.

Navíc americký ministr zahraničí Antony Blinken, jenž byl hlavním strůjcem převratu na Ukrajině v roce 2014, podporovaného USA, popichoval Ukrajince a sliboval jim ze strany USA plnou podporu pro „územní celistvost“ Ukrajiny. Hodně Američanů si klade otázku, proč se tak alespoň z poloviny nestarají o územní celistvost Spojených států!

Aby toho nebylo málo, na začátku tohoto měsíce americký ministr obrany Lloyd Austin - který dříve působil ve správní radě korporace Raytheon, největšího výrobce řízených střel - zatelefonoval svému protějšku na Ukrajině a slíbil mu „neochvějnou americkou podporu pro suverenitu Ukrajiny“. Vzhledem k tomu, že USA považují Krym za ukrajinské území, je to pro Kyjev jednoznačně jasný pokyn k zahájení vojenské akce.

Washington také posílá zbraně. Během posledních týdnů dorazilo asi 300 tun nových zbraní a další jsou na cestě.

Jak se dalo očekávat, Moskva zareagovala na dekret Zelenského a stále agresivnější rétoriku v Kyjevě a Washingtonu tím způsobem, že přemístila vojenské jednotky a další vojenské prostředky blíže k hranicím s Ukrajinou. Pochybuje snad někdo o tom že kdyby byly USA ve stejné situaci - kdyby například Čína nastolila nepřátelskou a agresivní vládu v Mexiku - že by Pentagon nepřesunul vojáky podobným způsobem?

Avšak podle mediální pobočky vojensko-průmyslového a kongresového komplexu USA není přesun ruských vojsk reakcí na jasné hrozby souseda, ale prostě „ruskou agresí“.

Nepříčetní američtí „experti“, kteří stáli za převratem proti řádně zvolenému ukrajinskému prezidentovi v roce 2014, jsou zpět u moci a jsou odhodláni svou práci dokončit - i kdyby to znamenalo třetí světovou válku! Výslovná podpora vojenských ambicí Ukrajiny v tomto regionu ze strany USA znamená, že Kyjev má volnou ruku.

Kdyby byl Kyjev rozumný, vyhnul by se této „volné ruce“. V roce 1956 americká vláda neustále hustila do Maďarska propagandu a slibovala jim vojenskou podporu pro povstání proti sovětským okupantům. Když Maďaři skutečně povstali, neboť uvěřili Washingtonu, zůstali sami a museli čelit sovětské odvetě.

Navzdory kruté americké propagandě byl alespoň Eisenhower dost moudrý na to, aby si uvědomil, že jaderná válka kvůli Budapešti nikomu neprospěje.

Proč se tedy USA starají o to, zda je Krym součástí Ukrajiny nebo Ruska? Co je Spojeným státům do toho, že si rusky mluvící populace na východní Ukrajině přeje připojení k Rusku?

Ostatně proč jsou neprokázaná obvinění z vměšování Ruska do voleb v USA porušením „mezinárodního práva, založeného na pravidlech“, přičemž skutečný převrat, za nímž stojí USA, proti řádně zvolené ukrajinské vládě nikoli?

Jsme svědky zahraniční politiky, kterou provádí korporace Raytheon a další američtí vojenští dodavatelé, prostřednictvím zásahů ve vládě, např. dosazením Austina a dalších. Zcela nemožní „experti“ na zahraniční politiku USA věří své vlastní propagandě o Rusku a jsou na pokraji toho, aby nás kvůli tomu zatáhli do války.

Zdá se, jako by se Američané procházeli po tomto nebezpečném minovém poli v náměsíčném stavu. Doufejme, že se brzy probudí, než všichni vyletíme do vzduchu.



Petr Štěpánek: S tím barákem na Kavčích Horách se musí něco udělat

0
0
Petr Štěpánek
10. 4. 2021   Facebook autora a PrvníZprávy

Ad Hana Lipovská. Prosím pěkně, je tu ještě někdo, kdo si myslí, že s tím barákem na Kavčích horách není třeba něco udělat? Ptá se Petr Štěpánek na facebooku.


(Na snímku Hana Lipavská - radní ČT)



Na středeční zasedání Rady ČT dorazila radní Hana Lipovská s policejní ochranou, podle sdělení ministra vnitra Jana Hamáčka bylo vše v pořádku.

„Na základě rozhodnutí policejního orgánu poskytují krátkodobou ochranu členovi Rady ČT. Žádný jiný zásah policie v budově ČT neprobíhá,“ uvedl ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).„Policie ČR v budově České televize neprovádí úkony trestního řízení ani šetření jakkoli související s činností České televize. Policisté zde plní úkoly dle zákona, které souvisí s potenciálním ohrožením života a zdraví konkrétní fyzické osoby,“ vysvětlila policie.
Hana Lipovská na jednání Rady ČT prezentovala informace k údajnému střetu zájmů generálního ředitele Petra Dvořáka. Dvořák je akcionářem největší české počítačové školicí firmy Gopas, jejímž spolumajitelem je menšinový akcionář PPF Ladislav Bartoníček. Svůj podíl v Gopasu dlouhá léta držel prostřednictvím offshorové firmy.

Příchod Hany Lipavské v doprovodu policie na zasedání Rady České televize, jejíž je členkou.


A máme zde reakce na Hanu Lipovskou, bez ohledu na závažnost toho co oznámila radním.








A komentáře

  • že je soudruh Wollner imbecil je známá věc, za to pan Etzler nezvládá protialkoholní léčbu
  • Ten Wollner nemá špatný nápad. Mohl by to provést Šlachta s křivohubkou Ištvánem. Mají natrénováno
  • Kobyla když chcípá tak kolem sebe kope ... A tato už by mohla dodělat konečně
  • Velký, ale opravdu hodně velký průvan to chce na těch Kavkách udělat
  • Že zbloudilý světoběžný ztroskotanec Etzler blekotá bílou pěnu, na to jsme si zvykli a že se k němu přidal záchodový rváč a hledač jeho jediné pravdy Wollner se tak nějak v té žumpě dalo očekávat... Tak hlavně, že je to z hlediska "zásad a pravidel komunity" v pořádku, že.
  • Jedna mladá a chytrá žena a jak to s klukama zacloumalo.
  • Barák nechat, strážce jediné pravdy ukazovat po poutích
  • Útoky na sítích na Lipovskou jsou masakr, vůbec bych se nedivila, kdyby ji vyhrožovali zabitím a novináři to zlehčuji, ironizuji, neskutečne. Chudák je jenom uplakaná Richterová, ta má u novinářů pochopení.
  • Malá, drobná žena a má obrovskou odvahu jít proti obrovský mafii.

Zjištění Hany Lipovské ke kauze Petra Dvořáka z facebooku Hany Lipovské

V rozhovoru pro Respekt.cz (22. 3. 2021) generální ředitel České televize Petr Dvořák hovořil o své společnosti GOPAS, a.s., kterou spoluvlastní se spolumajitelem PPF Ladislavem Bartoníčkem.

Pro ekonoma je však zajímavá také vertikální struktura vlastnictví. Podle zmíněného rozhovoru je generální ředitel ČT Petr Dvořák finálním vlastníkem také jiné společnosti, v Holandsku registrované firmy Globeinvest One, BV, a to opět s pověřeným ředitelem PPF Ladislavem Bartoníčkem.

Na tuto společnost, kterou generální ředitel ve svých, Radě ČT dostupných, životopisech nikdy neuváděl, jsme se podívali. Ani s pomocí výpisů ze zahraničních registrů jsme se však k finálním vlastníkům zatím nedostali.

Pomocí reportáže ukazujeme alespoň základní vlastnické vztahy tak, jak vyplývají z holandských, kyperských, českých a slovenských zdrojů.

Ve stručnosti:
Firma
>>>Globeinvest One<<< v nizozemském rejstříku skutečně existuje. Jako vlastník však není uveden Petr Dvořák a Ladislav Bartoníček, nýbrž nizozemská společnost
>>>Tilia Netherlands Holding, BV<<< se sídlem na stejné adrese. Tu vlastní nizozemská společnost
>>>Ailit Holding, BV<<<, se sídlem na stejné adrese. Tu vlastní kyperská společnost
>>>Gryphis Invest Limited<<<, kterou vlastní česká společnost
>>>Paphos Invest, s. r. o.<<<, kterou vlastní kyperská společnost
>>>Mechini Holdings Limited<<<, kterou vlastní (což již v reportáži není, neboť na data z registru se nějakou chvíli čeká) společnost
>>>Verde Trading Inc<<<, se sídlem na Britských panenských ostrovech na adrese, která vede k řadě podniků známých z Panama Papers.

Zde, zatím, stopa končí. Ke jménům finálních vlastníků Petra Dvořáka a Ladislava Bartoníčka jsme se tedy zatím stále ještě nedostali.

Z pohledu ekonoma se jedná o typický offshore (jakkoli s řadou netypických odboček a zajímavých vedlejších vlastnických vztahů). Za jakým účelem byl vybudován ovšem bez dalších podrobností určit nelze.

Tuto strukturu jsem stručně popisovala na jednání Rady ČT ve středu 24. března. Reportáž jsme točili o víkendu, ale z úcty k tragicky zesnulému Petru Kellnerovi jsme ji nechtěli zveřejnit hned v pondělí.

V mezičase nicméně došlo k velmi zajímavým a na první pohled docela rychlým změnám v českém obchodním rejstříku. Na obsahu pořadu a popsané struktuře se však nic nemění.



Nové boje o zítřek: Dnes už nebojujeme o lepší zítřky, dnes jde o bránění podstaty sebe sama

0
0


Marek Adam

10. 4. 2021

Jaro pro každého člověka symbolizuje příchod nové naděje. V duchu křesťanských tradic se jedná o zmrtvýchvstání Ježíše Krista a vykoupení lidstva z dědičného hříchu. Jarní zvěstování tak možná vnese trochu naděje i do našich životů.

V současném systému se nám však vládnoucí elity snaží ukrást i tu naději. Kradou nám identitu a chtějí nám brát duši i naši vlastní podstatu.

Žijeme tak paradoxně v zemi, která nám chce zítra ukrást i náš včerejšek.

Potřebujeme nové národní obrození!

Revizionistické tendence v otázce Dekretů prezidenta republiky (zjednodušeně tzv. Benešových dekretů) postupují útočně vpřed a za pomoci „páté kolony“ už si připravují půdu pro přepsání naší národní minulosti.

Dekrety prezidenta republiky znamenají potvrzení a legitimitu výsledků druhé světové války. Jejich zpochybnění by vedlo až ke zpochybnění Jaltské i Postupimské konference. Z čeho vycházejí odpůrci těchto Dekretů? A co tím sledují?

Německá pangermanistická koncepce integrace Evropy zřejmě bude usilovat o reinterpretaci dějin v tom smyslu, že „autonomní protektorát“ byl podle jejich paradigmatu „prvním krokem integračního procesu“. Předobraz „nové Evropy“. Bez Slovanů, pochopitelně… Pátá kolona plní své zadání „s prušáckou precizností“.

Na základě konceptuální analýzy současného politického marasmu si proto dovolím „vypálit“ pár odvetných formulací. Dnes se musí věci nazývat pravými jmény, protože politická korektnost už nemá za cíl nic jiného než naše (sebe)zničení.

Úvodem vypálím první pecku a nebudu si brát servítky: Naše drahé elity (a „drahé“ skutečně jste)! – přestaňte nám záměrně „kurvit“ naše děti a vnoučata!!!

Lidé už mají dost tradiční polistopadové politiky. Všechna její pozlátka se změnila už jen v laciné cetky. Pravdoláska se proměnila v kýč a zástěrku loupeže tisíciletí. Teprve až dnes jsme pochopili, jak jsme měli žít včera. Není ostudou si to přiznat. Ostudné je naopak nekriticky chválit císařovy nové šaty, když je císař úplně nahý.

Vy, kteří máte pracovat pro tento národ!!!

Přestaňte nám hanobit naši historii! My nechceme, aby bylo pohrdáno naší minulostí! Proč útočíte na světlé body našich dějin?! Komu a čemu tím sloužíte?!!

Přestaňte nám vnucovat pocit národní malosti. Nevytvářejme si umělé a záměrné komplexy! Nejsme nic míň než naši sousedé…

Chceme si své „kamarády“ určovat sami. Přestaňte nám říkat, kdo má být náš přítel, a kdo nikoli! Získali jsme vlastní historické zkušenosti… Kašleme na rady a diktáty ze zcela jiných končin. Nikdy jsme nikoho nekolonizovali a odmítáme hrát roli otloukánka imperiálních mocností.

Přestaňte útočit na naše rodiny a rozeštvávat mezigenerační soužití českého národa! Přestaňte nám „debilizovat“ děti ve školách! Rodina a škola mají koexistovat na principu kooperace a komplementarity, nikoli na válečném a permanentně konfliktním vztahu.

Moc je dnes fašizována až do té míry, že dochází k otevřenému útoku na samotný základ státu – na rodinu jako celek. Sjednoťme se proto v občanském odporu – občanskoprávním, celonárodním, celospolečenským.

Neuznávejme nehumánní předpisy. Nepřijímejme je dobrovolně. Ani z donucení. Přečtěme si znovu Sofoklovu Antigonu. Dnešní Antigonou není Markéta Samsová z Kafkovy Proměny. Antigona se už nedočkala omilostnění. A přece morálně zvítězila! My musíme žít! Každá doba vytváří své hrdiny i antihrdiny. Musíme dnes bojovat i za ty, kteří své hrdinství ještě neprobudili.

A co ti, kteří jej sami vzdali? Největším současným nepřítelem je náš vlastní strach.

Bojíme se smrti, a proto přestáváme usilovat o život. Přestáváme žít v míru se svým vlastním životem. Kult mládí, povrchní krásy a úspěchu v nás vytváří pocit strachu. Bojujeme tak vlastně nejvíc sami se sebou a proti sobě… Ocitli jsme se v systému, který nás staví proti sobě navzájem. Prožíváme a zažíváme konflikty interpersonální, navíc umocněné konflikty intrapersonálními. Válka kolem nás projektuje válku v nás a naopak.

Hodnota slušnosti byla nahrazena hodnotou úspěšnosti.

Neopravujeme staré – boříme, demolujeme, vyhazujeme a pořizujeme nové.

Společenské kolektivní ideály jsme vyměnili za osobní kariérní plány.

Zvykli jsme si žít v „náhražkovém světě“ a uctívat „náhražkového Boha“.

Připomínáme společnost, která požírá sebe samu. Proto se bojíme zítřka. Vnitřně cítíme, že duchovně chudneme. Materiální pseudo-dostatek překrývá duchovní vyprázdněnost světa jen jako průhledná lesklá fólie, za kterou ale nic nenajdeme. Systém nás vrací do tzv. předmorálního stavu, v němž se lidský život stává krutým a (z hlediska opravdovosti prožitků) jen velmi krátkým a velmi netrpělivým. Ve světě otrockých hypoték dnes žijeme jen jakoby „nanečisto“.

Místo toho, abychom důstojně žili a bohatě prožívali, tak pracujeme nedůstojně, válčíme o věci, žijeme rádoby bohatě navenek, ale uvnitř citově strádáme. Tak vypadá dnešní „obraz morální bídy“ v pozlátkové zfetišizované společnosti.

Rodiče, prarodiče, mladí lidé, děti – ti všichni dnes musí bojovat o 3 entity – o fyzickou materiální existenci, o naději do budoucna a v neposlední řadě o svou vlastní duši a ontologickou podstatu svého duchovního bytí.

Každý člověk v sobě nosí tři rozměry svého života – rozměr biologický, rozměr psychosociální a rozměr duchovní. Není přitom až tak podstatné, v koho či v co přesně člověk věří…

Ale v každém z nás hoří oheň, plane jiskra. Nenechme si tuto jiskru duchovního bytí ukrást!!! Jinak naše životní hvězda vyhasne…

Nenechme si ukrást vlastní podstatu! Toto je největší boj o zítřek, který probíhá právě teď…

Bez životadárné a očistné naděje se nedá žít. A jarní vody se nesmějí proměnit v potoky krve!

Můj Bůh nesídlí v katedrálách, můj Bůh žije tam, kde vládne mír.

Smrt nepředstavuje vzkříšení, vzkříšením je mi světlo a život. Dokud dýchám, s pokorou doufám.

Máme vlast jednu jedinou a v dědictví nám danou.

Naše pravá vlast je jen jedna.

Nezapomeň nikdy na zemi, z které jsi vzešel. Jinak budeš sám zapomenut. 

 

Mgr. Marek Adam, Aliance národních sil




Solidaritou proti „solidaritě“

0
0

Jan Keller

10. 4. 2021

Kauza s krácením dodávek vakcín České republice je podávána v několika verzích, které se liší podle toho, kdo je vypráví. Pokud bychom je poskládali všechny dohromady, museli bychom si myslet, že naše země, která na tom v boji s covidem není vůbec dobře, byla potrestána za nedostatek solidarity se zeměmi, které na tom v boji s covidem nejsou vůbec dobře. 

Podobné rébusy si ušetříme, uvědomíme-li si, že v rámci Evropské unie se vyskytují dva docela odlišné koncepty solidarity. Jeden z nich můžeme nazvat „solidaritou shora“. Tato forma solidarity má povinný charakter a bývá vyhlašována různými orgány v případech, kdy neexistuje shoda na řešení určitého problému. Povinná solidarita“ je sice oxymóron, protimluvy se však v politice používají poměrně často. Slouží k zamaskování a zneviditelnění nejrůznějších napětí a protikladů a k vytváření iluze, že někdo vzniklá napětí zmírňuje a řeší. Proto se mluví například o „trvale udržitelném růstu“ anebo o „humanitárních válkách“. 

Tuto formu „solidarity“ poznáme bezpečně podle toho, že nedostatek ochoty zde mívá za následek nejrůznější formy vyhrožování a volání po tvrdých sankcích. Solidarita shora vychází z mocenské asymetrie mezi různými členy Evropské unie. Proto nejsou z jejího nedodržování nikdy nařčeny ekonomicky nejsilnější a politicky nejvlivnější členské státy.

 Zcela odlišnou formou solidarity je “solidarita zdola“. V případě, o němž hovoříme, je jejím výsledkem to, že Česká republika získá nakonec od zemí podobně situovaných více vakcíny, než o kolik byla připravena s odvoláním na solidaritu povinnou. Stoupenci solidarity na příkaz budou sice tuto pomoc všemožně očerňovat, na jejím výsledku to však nic nezmění. Faktem je, že krácení dodávek vakcíny nepostihuje primárně naši vládu, nýbrž obyvatelstvo naší země včetně lidí nejvíce ohrožených. Dodávky vakcíny ze strany Rakouska, Slovinska, Maďarska a možná i dalších zemí pomohou tyto lidi ochránit. Pokud v rámci Evropské unie funguje skutečná solidarita, která chrání před „solidaritou“ nadekretovanou, jsme na dobré cestě.

Předseda ÚOHS Mlsna potvrdil pokutu ve výši 550 milionů korun za nákup vrtulníků

0
0
Kristián Chalupa

10. 4. 2021   armadninoviny  (podstatně kráceno)
Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Mlsna svým včerejším rozhodnutím potvrdil uložení pokuty ve výši 550 milionů korun pro Ministerstvo obrany České republiky za porušení zákona o zadávání veřejných zakázek při nákupu víceúčelových vrtulníků. Předseda ÚOHS tak zamítl rozklad podaný zmíněným ministerstvem proti prvostupňovému rozhodnutí z února letošního roku.

Antimonopolní úřad v něm rozhodl, že ministerstvo se dopustilo přestupku tím, že v rozporu se zákonem uzavřelo smlouvu na nákup víceúčelových armádních vrtulníků UH-1Y Venom s vládou Spojených států amerických dříve, než rozhodlo o námitkách italské společnosti Leonardo S.p.A., která je kromě jiného výrobcem armádních vrtulníků.

Již dříve antimonopolní úřad rozhodl o tom, že vzhledem k bezpečnostním zájmům státu v dané věci nelze uložit zákaz plnění smlouvy. Mlsna zároveň připomněl, že pokuty za porušení zákona o zadávání veřejných zakázek jsou ukládány v poměru k hodnotě zakázky, maximálně mohou dosahovat až 10 procent z ceny zakázky. V uvedeném případě maximální výše pokuty činila téměř 1,5 miliardy korun. Soutěžní úřad dále musel zohlednit, že Ministerstvo obrany ČR chybuje při zadávání veřejných zakázek opakovaně. Uložení vysoké sankce je signálem pro veřejnost

Pokutu bude muset ze svého rozpočtu zaplatit Ministerstvo obrany ČR. Zadavatel může postihnout osoby, které jsou za pochybení přímo odpovědné.

Současně z aktivity společnosti Leonardo jasně plyne, že měla o získání veřejné zakázky enormní zájem a právě v nemožnosti se o tuto zakázku ucházet spatřuje újmu na své straně. Její námitky proto nelze považovat za čistě obstrukční, jak tvrdí zadavatel. 

Milan Benkovský: Prieskumy a médiá deformujú politiku

0
0
Milan Benkovský

10. 4. 2021   NovéSlovoSk

Na Slovensku sme svedkami dlhodobého prehlbovania problémov vo všetkých oblastiach života spoločnosti už od Novembra 89. Za tých vyše tridsať rokov sme si akosi zvykli na zlé a ešte horšie vlády, ktoré sa starali len o seba a na občanov si spomenuli akurát tak pri voľbách. Je prirodzené, že v kapitalistickej spoločnosti, ktorú si mnohí „vyštrngali“ v roku 1989 vládne len mamon. Morálka i záujmy ľudí sú až na poslednom mieste.

(Ilustrační foto: Z. Čaputová, podle řady komentářů produkt mediální manipulace)


Najskôr k úpadku slovenskej politiky


Ako bývalý poslanec Národnej rady (za SDĽ) môžem zodpovedne konštatovať, že politika sa za dvadsať rokov výrazne zopsula. Upadla odbornosť, kultivovanosť i morálka v parlamente i vo vláde. Skutočné osobnosti sa z politiky takmer vytratili. V parlamente sú namiesto odborníkov, špičkových predstaviteľov rôznych profesií, uznávaných osobností kultúry a športu často len ich nepodarené figúrky, rodinní potrimiskári a najbližší priatelia lídrov či dokonca pozbierané „kádre“ z ulice. V tejto súvislosti si dovolím len pripomenúť poslancov za SDĽ, spisovateľov Petra Jaroša a Lacka Balleka, ktorého nedožité osemdesiatiny sme si nedávno pripomenuli. Ten, svojho času pre Slovo povedal: „Dnes je jedinou výrobnou silou ľudský duch. Musí byť vzdelaný, ale aj kultivovaný. Svet priveľmi myslí na trh a nemyslí na ľudí. Obávam sa preto, že kríz bude čoraz viac.” Možno azda týchto a ďalších velikánov ducha, ktorí kultivovali slovenskú politiku i celú spoločnosť, porovnávať s podpriemerným zabávačom Jožom Pročkom a jemu podobnými poslancami? Aj tento príklad svedčí o úpadku politiky, ako mi to pripomenul nedávno Peter Weiss, zakladateľ, dnes už, žiaľ, bývalej SDĽ.


Kde sa začal a ako skončil pád na dno


Ekonomická a politická kríza tohto „vysnívaného“ systému sa výrazne prehĺbila po ostatných voľbách v roku 2020. K moci sa podvodom a sľubmi o zachovaní sociálnych vymožeností dostala koalícia nekompetentných, falošných a v mnohom až amorálnych lídrov, vedená Igorom Matovičom. Pripomína sa, že trnavský mor z roku 1710 bol prekonaný modlitbami, kto a ako prekoná ten nový mor, ktorý prišiel v podobe Matoviča zase z Trnavy, už nik nevie.

Ročné nekompetentné a chaotické vládnutie, deštrukcia právneho štátu a všetkého sociálneho vyústila do vládnej krízy, ktorá naplno odhalila pokrivenú tvár koalície, absolútnu neschopnosť lídrov riadiť štát a nezáujem riešiť problémy občanov.

Po troch týždňoch vzájomných urážok a vydierania sa kríza skončila fraškou, symbolicky, ako som už napísal, 1. apríla. Z občanov si urobili nechutný žart Matovič i pani prezidentka. Tragikomédia bola dokonaná výmenou stoličiek, nie však osôb. Tak sa stal z premiéra Igora Matoviča s nedôverou občanov nad 82 percent, „dôveryhodný“ minister financií a z jeho slušnejšieho utáraného spolupútnika Eduarda Hegera slovenský premiér. Radujme sa, veseľme sa, vlk sa nažral, aj ovca zostala celá. Kto je kráľom, je hádam všetkým jasné.

Výsledkom tohto boja o moc a „neprekonateľných“ rozporov bol pád Slovenska na úplné dno a teraz môžeme len dúfať, že sa z toho spamätáme a postupne sa budeme vracať k právnemu a sociálnemu štátu.


Aký vývoj naznačujú prieskumy preferencií


Je všeobecne známe, že prieskumy sú nedôveryhodné, manipulované a „vyrábané“ na objednávku konkrétnych politických strán či iných subjektov, samozrejme, tých, čo na to majú. Pridávajú a pochlebujú silným a doslova zámerne ignorujú nových a slabších. Robia to zámerne, keďtie „nežiaduce“ strany a hnutia či možných konkurentov ani len nepripustia do politickej súťaže. Skrývajú to za formuláciu otázok a ich zaradenie na úplný koniec ponúkaných strán, ak tam vôbec sú, čím ich jasne diskriminujú. Typickým príkladom je v tomto smere hnutie Socialisti.sk, ktoré mnohých už len svojim názvom irituje, ba až straší. Záujem mainstreamových, skorumpovaných médií a agentúr je len o veľkých a silných, o tých, čo vyhovujú ich majiteľom a prinášajú im zisky. Nezáleží na hodnotách, na programe, ani na reálnom záujme a schopnosti urobiť niečo pre ľudí. Žiaľ, presadiť sa na politickej scéne bez významnej finančnej podpory je mimoriadne ťažké, ak nie nemožné, a preto sú tam strany takmer výlučne s oligarchickým pozadím. Koho záujmy takéto strany obhajujú, je hádam jasné. Bez ohľadu na to, čo proklamujú, sú u nich občania, okrem volieb, až na poslednom mieste.

Zámer je jasný, posilniť postavenie strán, ktoré oligarchom vyhovujú a neublížia im, orientovať pozornosť občanov na potencionálnych víťazov či úspešné strany, ku ktorým sa najmä nerozhodnutí voliči radi pridávajú. Ľudia majú radi úspešných, tých čo im veľa sľubujú bez ohľadu na reálnosť ich zámerov, majú radšej ilúziu zlepšenia svojho života, aj keď nereálnu nechcú, aby pri malej strane ich hlas prepadol, a preto neraz volia menšie zlo. Nuž a presne k tomuto ich vedú za objektívne sa vydávajúce prieskumy a mediálne informácie.

Pôsobenie prieskumných agentúr v súčinnosti so skorumpovanými médiami priamo či nepriamo napomáha k víťazstvu práve tých ich proamerických a porážke iných. Toto pôsobenie dokonca v mnohom formuje i budúcu koalíciu a jej vládu.


Ako „vyfabrikovať“ volebného či straníckeho lídra


Viaceré strany na Slovensku sú skôr eseročkami ich vlastníkov ako reálnymi politickými stranami so štruktúrami a členskou základňou. Často sú to strany bez hodnôt a programu. Najtypickejšími sú v tomto smere OĽaNO a Sme rodina. Slúžia len na to, aby prinášali ich majiteľom zisky, čo sa v prípade Matoviča a Kollára úspešne napĺňa, keď len „Obyčajní ľudia“ získali za posledné obdobie od daňových poplatníkov viac ako 30 miliónov eur. Svoju úlohu tu zohrávajú najmä marketingové agentúry, ktoré na objednávku a za dostatočne veľký balík peňazí vyprodukujú „osobnosti“, volebných či straníckych lídrov aj z priemerných šedých myšiek, ako v prípade Zuzany Čaputovej a mnohých ďalších.

Pôsobenie agentúr možno ilustrovať aj na ostatnom prieskume menej známej agentúry Actly, ktorá tentokrát urobila prieskum pre servery Zoznam a Topky. Jeho dôveryhodnosť je tiež viac ako otázna. V tomto konkrétnom prieskume nijak neprekvapili výsledky strán, keďže sú len orientačné a viac či menej zohľadňujú momentálne nálady voličov. Trend je však jasný, Hlas-SD, potom dlho nič, až po tri súperiace strany SaS, OĽaNO, Smer-SD. Snaží sa i Sme rodina a do parlamentu sa tlačia PS (progresívci) a potácajúce sa KDH. Zdá sa, akoby strana Za ľudí bola už definitívne mimo hry, tak ako Kotlebova ĽSNS. Naopak, prebúdza sa Uhríkova a Mazurekova Republika. Takáto perspektíva nebude však žiadnou výhrou pre občana.


Nádej zomiera posledná


Na prieskume ma zaujala podpora občanov pre referendum a predčasné parlamentné voľby, ak to, pravda, nie je len túžobným želaním opozičných politikov. Predčasné voľby by podporilo 65 percent opýtaných a referenda by sa podľa toho zúčastnilo okolo 70 % oprávnených občanov a z nich by predčasné voľby podporilo až 88 percent voličov.

Tieto čísla dávajú istú nádej na, dúfajme, že už skutočnú pozitívnu zmenu súčasného biedneho stavu v spoločnosti, samozrejme, za predpokladu úspešného referenda a možných predčasných parlamentných volieb. Ak by sa prognózy výsledkov volieb deklarovaných rôznymi agentúrami naplnili, vyzerá to na širokú stredovú koaličnú vládu Hlasu-SD, SaS, PS a možno i ďalších menších strán. Bola by tu, i keď len malá šanca, že sa presadia i nové hodnotové strany, ak im pravda ľudia dajú dôveru a nebudú tak ako doteraz váhať s ich podporou.

Pravdepodobne príde k odstráneniu chaosu v spoločnosti, k zavedeniu profesionality do riadenia štátu, k istej náprave deformácii práva a spravodlivosti i k dodržiavaniu základných ľudských práv a slobôd občanov a tak k celkovej demokratizácii spoločnosti. Na ilúzie výraznejšieho zlepšenia sociálnej situácie občanov však môžeme celkom iste zabudnúť. Akákoľvek koalícia v prípadných predčasných voľbách vznikne, bude mať liberálny, iste nie sociálny a už vôbec nie ľavicový charakter. Očakávať výraznejšiu zmenu vo vzťahu k riešeniu problémov občanov by bolo viac ako naivné. V lepšom prípade môžeme očakávať kozmetické zmeny a isté zmiernenie ťaživej sociálnej situácie ľudí, ako i istý posun v riešení problémov zdravotníctva a školstva.


Tak ako ďalej?


Problémom, podľa môjho názoru zostane aj naďalej proamericky orientovaná vláda, ktorá bude ďalej vynakladať miliardy eur daňových poplatníkov na zbrojenie a posilňovať účasť Slovenska na aktivitách NATO.

Aby sa naplnili oprávnené očakávania a potreby občanov muselo by prísť k zásadnej, radikálnej zmene systému, a to žiadna z predpokladaných budúcich vládnych strán, vrátane Hlasu-SD, nielen nedokáže, ale najmä nemá záujem realizovať.

Pozitívna zmena si žiada rozhľadených, vyspelých a občiansky angažovaných voličov, ktorí sa nedajú opiť ľúbivými rečami vtierajúcimi sa do povedomia verejnosti. a pozrú sa pravde do očí. Voľby by nemali byť o emóciách, o sympatiách lídrov, ale o racionálnom poznaní charakteru a programových zámeroch kandidujúcich strán a hnutí. Netreba sa preto dať zmanipulovať predvolebnými prieskumami agentúr, ani skresleným a často klamlivým obrazom, ktoré vytvárajú médiá v prospech záujmov mocných. Ak to dokážeme, naša vlasť bude konečne napredovať.

Milan Benkovský


Pirátka Gregorová chce válku

0
0
Ivan David

11. 4. 2021
To není nijak přehnané tvrzení, jestliže kritizuje francouzského a německého ministra zahraničí, protože vyzývají k deeskalaci v konfliktní situací na východě Ukrajiny. Z toho je zřejmé, že Gregorová si eskalaci přeje. Soudí, že se „ozývají hlasy, že se nějaká agrese skutečně chystá“. Míní jak je z kontextu jasně patrné, že agresi chystá Putin.
Nevím, co právě paní europoslankyně bere, ale tipoval bych na pervitin, tam jsou „hlasy“ jako verbální sluchové halucinace dosti časté. Pozoruhodný je rovněž úsudek, že motivem k agresi by mohlo být Putinovo „potýkání se s rekordně nízkou popularitou“. To už asi stojí za rozpoutání války, jak pirátka soudí při svém vzdělání. Má totiž Bc. v oboru „mezinárodní vztahy a evropská studia“ na Masarykově univerzitě v Brně. 

Svoji roli bude hrát i její účast v Delegaci pro vztahy s NATO Evropského parlamentu. V intencích činnosti této delegace Gregorová tvrdí, že „Putin rozumí jen síle zbraní a peněz“. Tato delegace asi nepůsobí jako delegace EU-Rusko nebo EU-Čína, v nichž se pěstuje úsilí o trvalé zhoršování vztahů s těmito velmocemi. Kdyby Putin nerozuměl síle zbraní, k agresi by již dávno došlo, ovšem z opačné strany. Gregorová soudí, že Putinovi „svobodný svět musí vysvětlit, jak moc ho bude bolet, když s tím okamžitě nepřestane“. Z kontextu vyplývá, že má asi na mysli „přesun ruských armád k ukrajinským hranicím“. Je to od něj drzost, když svobodný svět přesunuje armády hranicím Ruské federace.
 
Když jako odbornice byla Gregorová pozvána do ČT, poněkud zaskočila i moderátora tvrzením, že v USA je společnost rozdělená a to „ukazuje na určitou krizi demokracie“. Vrcholem demokracie je tedy patrně Severní Korea. Takto se asi učí mezinárodní vztahy v Brně. Nicméně v 27 letech mohla europoslankyně získat nějaké vlastní zkušenosti, a představy o světě zkorigovat. V Evropském parlamentu se to ale asi nepodaří, tam jsou mezi poslanci podobné představy statisticky normální. Ještě štěstí, že europoslanci nemají zákonodárnou iniciativu. Podobné typy jako Markéta Gregorová by vyvolaly světovou válku už dávno.

Ten bývalý pornoherec... Dezinformátor. To není pro mě autorita! Ivan David ze seznamu lobbisty Jandy tvrdě účtuje

0
0
Ivan David

11. 4. 2021 Parlamentnílisty

„Napětí jednoznačně rozdmýchává současná reprezentace USA řízená západními nadnárodními korporacemi a nacionalisté v řadě zemí od Pobaltí, přes Polsko, Ukrajinu, Rumunsko až po Turecko. To poslední, co by si přála Ruská federace, je válka,“ konstatuje k situaci na východní Ukrajině europoslanec Ivan David. Věnuje se také novele Zákona o potravinách. „Volný trh“ v zemědělství neexistuje. Je to lochneska, o které se stále mluví, ale dávno ji nikdo neviděl. Mluví o ní řetězce, protože ony, díky oligopolnímu postavení jako jediní mají „volnost“. Je to jejich demagogie, kterou z blbosti nebo za jejich peníze šíří někteří politici a novináři,“ vysvětluje.

Opět se zvyšuje napětí na východní Ukrajině. Jak vy čtete tamní situaci? Kdo toto napětí vlastně rozdmýchává? Přijde mi, že to není v zájmu ani Ukrajiny, ani Ruska, ale ani sousedních zemí. Koho tedy?

Toto napětí jednoznačně rozdmýchává současná reprezentace USA řízená západními nadnárodními korporacemi a nacionalisté v řadě zemí od Pobaltí, přes Polsko, Ukrajinu, Rumunsko, až po Turecko. To poslední, co by si přála Ruská federace, je válka. Kromě ztrát jim nemůže přinést nic pozitivního. V čele vykradené a zadlužené Ukrajiny stojí loutky včetně profesionálního komika Zelenského. Ten je teď ještě méně populární než býval Porošenko. V zájmu občanů není žádná válka. Výstižně to řekl vojevůdce Arthur Wellesley Wellington: „To nejhorší po prohrané válce je válka vyhraná.“


I kvůli vašim informacím k východní Ukrajině jste některými médii označen za dezinformátora. Evropské hodnoty vás řadí mezi politiky jako číslo jedna. Co tomuto nařčení, či případně ocenění říkáte? Jak se díváte na podobné seznamy a jejich tvůrce?

Ležím jim hluboko v žaludku, protože narušuji věrohodnost jejich propagandy. Asi natolik vyčnívám, že mě už nelze zcela ignorovat. To je musí štvát. Tolik úsilí, a teď přijde David a další podobní, a kazí jim to. Dezinformace šíří oni. Bývalý pornoherec a nyní placený unijní politický aktivista Janda pro mne nemůže být autoritou, Jan Cemper z „Manipulatoři.cz“, usvědčený lhář, to snad nelze myslet vážně. Nebo „Bob“ Kartous a jeho anonymní „Čestí elfové“? To už snad byla věrohodnější předválečná cenzura.


Velký rozruch způsobil váš příspěvek ze 3. dubna - Velikonoční vraždění ukrofašistické armády. Objevily se zvěsti, že prý kvůli němu ukrajinská ambasáda žádá vaše potrestání (i když tedy nevím jak). Co si myslíte o tom, pokud je to tedy pravda?

Už jsem to slyšel z několika stran, ale věrohodný zdroj popisující údajnou klatbu jsem nenašel. Jen na stránce ukrajinské ambasády jsem našel poznámky ukrajinských aktivistů v tom smyslu, že bych měl být tvrdě potrestán. Tyto jejich „hate speech“, nenávistné projevy mě nevzrušují. Odezva je v jednotkách osob, mimochodem můj FB profil a stránka Nová republika mají dvojnásobně více fanoušků, resp. mnohem větší každodenní čtenost než stránka ukrajinské ambasády. Lžou a označují mě za lháře. Standardní postup usvědčovaných.


Tento týden byl odvolán ministr zdravotnictví Blatný. Zaslouženě, případně proč?

Pan docent Blatný byl poněkud, řekněme, neobratný, ale objektivně řečeno v těžké situaci. Jeho názory jsem nesdílel. Byl fakticky brzdou vakcinace. Navíc byl rituálně obětován pro částečné uspokojení frustrované veřejnosti. Tak se to dělá nejméně od starověku.


V Evropské unii platí dle vašeho vyjádření citát George Orwella z románu Farma zvířat „Všechna zvířata jsou si rovna, jen prasata jsou si rovnější.“ Neboli staré členské státy jsou si rovnější, než ty nové. Uvádíte, že už dlouho se toto projevuje u zemědělských dotací a nyní nově i u rozdělování vakcín. Můžete prozradit více, co se kolem toho nyní událo?


V krizové situaci jde často předstíraná solidarita stranou, a natvrdo se projeví vlastní zájmy, a ukáže se, kdo je silnější. Evropská unie je spolek pro převzetí veškeré moci nadnárodními korporacemi, které se prosazují také prostřednictvím dosud silných států. Pokud jde o zemědělské dotace, to snad už pochopili všichni kromě slepých demagogů. Pokud jde o vakcíny, je jasné, že smlouvy s dodavateli a distributory vakcín nejsou utajovány pro nic za nic, a je jisté, že EMA nejedná se všemi za rovných podmínek. Na to jsou desítky miliard, o které jde, příliš velké peníze. Opakované a českými mainstreamovými médii propagované hodnocení situace předsedkyní TOP 09 Adamovou-Pekarovou je vrcholem trapnosti. Co by asi vyjednala ona, když se představitelé silných států většinově rozhodnou obětovat Českou republiku?

Vojtěch to spustil, Blatný ukončil. Českou vakcínu proti covidu se ale dařilo vyvíjet. Šéfka výzkumného týmu odhalila vše

0
0
rozhovor s profesorkou Věrou Adámkovou
11. 4. 2021  ParlamentníListy

Máme českou vakcínu v prototypu, protože ještě neprošla klinickými zkouškami. Další etapou by bylo povolení klinického zkoušení již pod kontrolou Státního ústavu pro kontrolu léčiv. To říká tuzemská kardioložka a epidemioložka, šéfka výzkumného týmu, který vypracoval studii proveditelnosti vývoje české vakcíny na onemocnění covid-19, a bezpartijní poslankyně za hnutí ANO 2011, profesorka Věra Adámková. ParlamentníListy.cz za ní byly v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde také pracuje.

(Na snímku profesorka Věra Adámková) 

Česká vakcína je k smíchu. To řekl bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení na webu iROZHLAS.cz světoznámý virolog z univerzitní nemocnice Svatého Petra v americkém New Jersey Karel Raška. Co vy na to?

Pana doktora neznám. Přeji mu mnoho úspěchů. A proč to říká, nevím. Naše cesta rozhodně k smíchu není. Musel by říct důvody. Jinak to je laciná věta, kterou nemá smysl se déle zabývat. Podle mě ji ani nemohl myslet vážně a dnes už by ji nezopakoval.


Vakcíny proti nemoci covid-19 vyrábějí hlavně nadnárodní koncerny. Je globalizace v tomto ohledu správnou cestou?

Zdejší Ústav sér a léčiv (ÚSOL) byl v devadesátých letech na špičce. Došlo k privatizaci, z prostor se staly byty, zbytek se přesunul do jiných míst a k žádnému zásadnímu vývoji a výzkumu tam již nedocházelo. To je samozřejmě chyba.

Viry se obtížně léčí. Vyrobit proti nim nějaká antivirotika je těžké. Dost obtížně se i zkoumají. ÚSOL zde byl proto, aby, když se ve světě objevila nějaká epidemie či pandemie, okamžitě začal zkoumat, jestli je možné proti tomu viru vyrobit vakcínu. Nakonec se třeba ukázalo, že virus nebyl tak důležitý a nebude vakcíny potřeba. Ale byli jsme připraveni. Ostatně jsme tím pomáhali určité části Evropy. Opravdu nejsme žádní naivní hlupáci. Tato ostražitost s globalizací polevila.


Je dobře, že vakcíny rozděluje ze společných nákupů Evropská komise?

Domnívám se, že jde o určitou snahu mít přehled, jak budou vakcíny v Evropě přerozdělovány. A chci věřit tomu, že to bylo děláno s rozmyslem, aby i menší země dostaly určitý díl vakcín a nezůstaly opomenuty, protože to se klidně mohlo stát. O tom, že zatím ten výsledek dobrý není, netřeba hovořit.

Kdybych chtěla být zlou sudičkou, tak řeknu, že jsem před tím varovala na dvou tiskových konferencích. Loni v květnu a prosinci. Poprvé, když ministr zdravotnictví Adam Vojtěch zadal úkol třem přímo řízeným organizacím, aby se pokusily vytvořit českou vakcínu, a podruhé, když ministr Jan Blatný s vírou, že bude komerčních vakcín dostatek, ten úkol ukončil. Vždy jsem říkala, že národní cesta je správná, pakliže se daří. A nám se opravdu dařilo.

Je k tomu třeba dodat, že jsme své kroky neustále konzultovali s kolegy z mnoha zemí, třeba Francie, Německa, Švédska, Itálie, Izraele, kteří se také snažili jít vlastní cestou, aby nebyli úplně závislí na komerční výrobě. Většina států totiž pochopila, že bude dobré mít v záloze nějaké vlastní jištění.


Ostatně mnoho zemí mělo ještě v devadesátých letech minulého století výrobu vakcín v národních režiích...

Je to tak. Načrtnu stručnou historii současné pandemie. Již loni v lednu, protože máme kontakty na severní Itálii, jsme se ptali, co se děje. Ve světové odborné literatuře se již tehdy psalo, že se objevují velmi zvláštní zápaly plic a že nejspíš půjde o nový virus. To jsme ještě nevěděli, že to bude takhle hrůzná pandemie. Čekali jsme na vyjádření Světové zdravotnické organizace (WHO), protože ta by měla vědět nejvíce. Žádné informace jsme ale nedostali a loni pátého února byla ve sněmovně na Výboru pro zdravotnictví speciálním bodem právě tato nová infekce. Ministr Vojtěch tam zopakoval, že žádné nové informace od WHO nemá. Tehdy se ani o rouškách moc neuvažovalo. A pak se stala situace turbulentní. Na počátku března jsem dokonce do televize říkala, a šlo o nejnovější informace, že po překonání té nemoci bude člověk pravděpodobně chráněn celoživotní imunitou. Opak je pravdou. Situace se opravdu měnila měsíc od měsíce. I dnes, kdy jsme po roce v názorech pevnější, je třeba informace korigovat podle nejnovějších dat.


Za koncem ÚSOL v roce 1994 a vlastně i rozpadem naší dobré pověsti na tomto poli mohou s divokou privatizací podle HlídacíPes.org nejen Václav Klaus, ale i Miloš Zeman. Je to pravda?

Nebudu takto jmenovitá. Nebyla jsem u toho. ÚSOL byl ale opravdu jedinečným pracovištěm. Ostatně ředitelem vývoje a výroby vakcín tam byl doktor Marek Petráš, který byl v našem projektu vědeckým garantem. Je třeba říct dvě věci. V Česku jsme schopni dát dohromady tým, který může směle konkurovat zahraničním týmům. Nicméně Česko dostatečně tento tým nepodpořilo, protože se spíše věřilo publikovaným pomluvám a nesmyslům.

Měli jsme tolik práce, že jsem na některé invektivy vůbec neodpovídala. Chtěli jsme odvést dobré dílo a to se povedlo. Jsme na to hrdí. Kam se to dále posune, zatím nevíme. Ostatně u mnoha zahraničních kolegů je to podobné. Nikdo nemá patent na rozum. Vždyť všechny sousední státy dělají podobná opatření, ale vede se jim vždy s limitním úspěchem jako nám.


Česká vakcína je prý ve fázi prototypu. Co to znamená?

Úkol byl rozdělen do několika etap. Zpočátku jsme vůbec nevěděli, zda bude možné řádně vytitrovat ten buněčný klon, který bude schopen se vnořit, ale přitom ho také poničit, aby již nebyl infekční a zůstaly v něm nějaké imunologické vlastnosti. To je velmi obecně a vlastně už nepřesně řečeno. Ale laikům je věc třeba podat tak, aby se v ní vyznali.

Tři oslovené organizace mají vědu a výzkum ve svém statutu a patří k Ministerstvu zdravotnictví. Ministr nemůže, při vší úctě, zadávat úkoly Akademii věd, protože ta pod něj nespadá. Ústav hematologie a krevní transfuze je pracoviště, které má jako jediné v republice nově zkolaudované čisté prostory pro výrobu léčivých přípravků pro velmi těžké pacienty, tedy leukemiky. S určitou změnou se tam také dá dělat jisté množství vakcín. Nesmí tam ale přijít infekční kmen, nýbrž už upravený virus. Státní zdravotní ústav má jako jediný nejvíce bezpečné laboratoře, kde lze pracovat s živým virem. IKEM má velmi dobře vedený zvěřinec a dělá se zde velké množství klinických studií. Takže jsme na to vybaveni po všech stránkách. Když jsme dali tyto tři organizace dohromady, tak se ukázalo, že jsme schopni úkol začít a dokončit. Ale pozor! Dokončením není vakcína, ale schopnost sdělit ministrovi všechny možnosti, které jsou. Mohlo se totiž stát, že bychom řekli, že to nejde, protože virus neumíme pomnožit nebo inaktivovat. To se nestalo, neboť se na výzkumu podíleli odborníci, kteří vědí, co činí.

Podařilo se tedy virus pomnožit, a to velmi výtěžně. Podařilo se jej inaktivovat, což poté ověřovali lidé, kteří nebyli součástí týmu. Šlo o dopředu nasmlouvané firmy, které měly elektromikroskopy a další laboratorní vybavení. Museli jsme totiž mít stoprocentní jistotu, že virus již není aktivní. V této etapě jsem dokonce celou věc o týden pozdržela a nechala ta ověřování opakovat, protože jsem chtěla mít jistotu. Až vedoucí laboratorní části za IKEM, profesor Milan Jirsa řekl, že je spokojen a dále už ověřovat netřeba. Až pak přišel inaktivovaný vir do našich prostor, kde nemáme takové zabezpečení.

Práci v laboratoři odváděli lidé, kteří tam běžně pracují. Naočkovat desítky myšek opravdu není jednoduché. Měli jsme u toho veterinářku, velmi šikovnou dámu, která na vše dohlížela. Kdybychom totiž ten úkol dostali my dva, tak by to dopadlo všelijak.


Jelikož mám hrůzu z jehel, tak bych hned utekl...

No, já bych neutekla, ale bylo by to obtížné. Tím jsem ale jen chtěla říct, že na každém úseku výzkumu byli opravdoví odborníci. Statistiku hodnotil statistik. Byl tam veterinář, biochemik, virolog a další. Výsledkem byl právě prototyp vakcíny. Prototyp, protože neprošel klinickými zkouškami. Další etapou by bylo klinické zkoušení již pod kontrolou Státního ústavu pro kontrolu léčiv.


Vědeckou část týmu vedl epidemiolog Radek Petráš. Ten prohlásil, že by mohla být tuzemská vakcína účinná i proti mutacím koronaviru...

Ano, to by mohla.

Nicméně poté, co byl s premiérem Andrejem Babišem v Izraeli, řekl, že tam došlo na lákavou nabídku ve fázi reality. Připadá mi to, jako by se vývoje české vakcíny vzdával, nebo ne?

Mluvila jsem o tom s ním opakovaně. V Izraeli se snažili udělat vakcínu podobného typu, jaké jsou dnes na trhu, ale dál ve vývoji nepokračovali. Ta naše je přece jen trochu jiná. V současné době není žádná konkrétní nabídka, alespoň co vím, ohledně spolupráce na izraelské vakcíně.

Celý náš svět se posunul k válce nejvíc za posledních 76 let, důrazně varuje Bašta

0
0
Jaroslav Bašta
11. 4. 2021 PrvníZprávyParlamentníListy

Někdejší velvyslanec České republiky v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta se ve svém pravidelném nedělním komentáři pro server PrvníZprávy.cz věnuje vyostřování napětí na východní Ukrajině. „Nemusíme se obávat, že se v nejbližších měsících z přestřelek na východní Ukrajině rozhoří velký evropský konflikt. Ovšem celý náš svět se k válce posunul nejvíc za posledních 76 let,“ upozorňuje. Bašta vývoj na Ukrajině přirovnal k válce z Ezopovy bajky o vlku a beránku.

(Na snímku Jaroslav Bašta, bezpečnostní expert, bývalý ministr a velvyslanec v Ruské federaci a na Ukrajině, historik, spisovatel a publicista.)

Na tuto smutnou bajku jsem si mnohokrát vzpomněl v posledních dvou měsících, když jsem sledoval vyostřování napětí na východní Ukrajině, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Pro připomenutí příběhu – na začátku vlk obviňuje beránka, že mu kalí vodu k pití v potoce, ač dravec je výše proti proudu. Když jehně na tento rozpor upozorní, vlk se rozčílí, nařkne ho z další nesmyslných nepravostí, a nakonec beránka roztrhá a sežere, protože je silnější.

Podobně se vyvíjela situace na linii příměří mezi Ukrajinou a oběma povstaleckými republikami. Od konce července loňského roku až do poloviny letošního února tam platil režim zastavení palby (tzv. Obilný mír), který byl porušen ve dnech výročí porážky ukrajinských ozbrojených sil v „kotli u Debalceva“ v roce 2015 přestřelkou, v níž byl zabit ukrajinský voják. Prezident Volodymyr Zelensky, který až do té doby vystupoval v duchu svých předvolebních slibů jako mírotvůrce, oblékl uniformu a v přilbě a neprůstřelné vestě se pod dohledem kamer vypravil na již spíše frontovou linii.

Vzhledem k tomu, že již předtím ukrajinské ministerstvo obrany publikovalo několik strategických záměrů „reintegrace“ Donbasu a Krymského poloostrova, vypukly obavy z nové války na hranicích s Ruskou federací. Hodně se psalo a mluvilo o největším spojeneckém cvičení od konce Studené války Defender Europe, kdy se od 16. března do června poblíž hranic Ruské federace soustředí 28 000 vojáků z 27 členských zemí NATO.

Rusko a Bělorusko na to reagovaly přesunem svých jednotek ke svým západním hranicím. Možnost, že by se v Donbasu zopakoval scénář z války o Náhorní Karabach z podzimu loňského roku, vypadala velmi reálná. Reakce Západu na pohyb ruských ozbrojených sil k hranicím mi hodně připomínala výtky Ezopova vlka k beránku. NATO i EU to vyhodnotily nikoliv jako reakci na probíhající cvičení, ale jako přípravu agrese proti Ukrajině. Obavy z velkého evropského konfliktu, který by mohl přerůst ve válku světovou, začaly logicky narůstat.

Vstup Ukrajiny do NATO nepomůže Ukrajině k návratu Donbasu

Ovšem v pátek 9. 4. se ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky znovu objevil takřka v plné polní na frontové linii a začal hovořit o nutnosti uzavřít příměří. Při té příležitosti konstatoval, že snaha o silové převzetí Donbasu by vedla k velkým ztrátám na životech, což je pro Kyjev nepřijatelné.

Vysvětlení bych hledal také v pohádkové terminologii – pojem vlka v rouše beránčím je dobře znám, a ukrajinský prezident nahlédl, že to jehně určené k roztrhání, může být jeho vlast. Západ si musel všimnout, že ti vlci v rouše beránčím jsou dva. Ten druhý vrčí u hranic státu, který považuje za svou vzbouřenou provincii, a jeho vojenská cvičení naznačují, že ukrajinský útok na Donbas by mohl být signálem k čínské anexi Tchaj–wanu. Proto se asi nemusíme obávat, že se v nejbližších měsících z přestřelek na východní Ukrajině rozhoří velký evropský konflikt. Ovšem celý náš svět se k válce posunul nejvíc za posledních 76 let.


Volný trh s potravinami neexistuje!

0
0
Ivan David

11. 4. 2021 parlamentnilisty (2. polovina)

Na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny se bude projednávat novela Zákona o potravinách. Senátoři ji nechtějí, premiér Babiš ji nechce a názor změnil i ministr zemědělství Toman. Před tím návrh prošel ve výboru i v plénu. Jak si to vysvětlit? 

Ministr Toman i premiér Babiš jsou velkopodnikateli v oboru. Potravináři, kteří dovážejí suroviny ze zahraničí nesplňují definici české potraviny podle tohoto návrhu zákona. Ministr Toman byl dříve prezidentem potravinářské komory a premiér Babiš vlastní mnoho potravinářských podniků, které dovážejí suroviny ze zahraničí. Oba velmi vlivní mužové bojují na obou stranách barikády. Proto jim jako velkopodnikatelům lépe vyhovuje neregulovaný trh.



Ano, ale hlavní spor se přece vede právě o volný trh a přípustnost regulací…

Vtip je v tom, že jakmile nějaký hráč dosáhne na trhu dominantního postavení, „volnost trhu“ končí, protože to je on, kdo začne určovat pravidla. Tím hráčem jsou především zahraniční obchodní řetězce, které mají na českém trhu podíl skoro 80%. Jde o desítky miliard zisků. To představuje obrovský korupční potenciál. Jsou to oni, kdo rozhodují, za kolik jsou ochotni nakoupit od dodavatelů, výrobců, nebo z dovozu. Čím nižší nákupní cena, tím vyšší zisk. A jsou to oni, kdo rozhoduje, za kolik se bude prodávat. Zákazníci si vybírají, ale jen z toho, co se nabízí. A to je celý ten „volný trh“. „Volné“ a svobodné jsou jenom zahraniční řetězce. Ostatní působí na „regulovaném trhu“. Regulují ho řetězce. Volný trh, jak si ho představují ideologové, může fungovat pokud existují statisíce dodavatelů a statisíce hokynářů. To prostě dávno není pravda a už se to nevrátí. 


Proč se s takovým návrhem zákona přichází v České republice? Je podobný problém jinde v Evropské unii?

Ano, všude skoro stejný, a zemědělci se brání různě. A také dostávají dotace, nejen od Evropské unie, ale také od státu a z regionálních rozpočtů přes nejrůznější fondy. Dokonce i ilegálně víc než regulace Evropské unie dovolují. Přesto drobní zemědělci všude krachují a doslova vymírají, protože mladá generace nemá o práci v zemědělství zájem. Je to velká dřina s podprůměrnými příjmy. Vidíte, Evropská unie i jednotlivé státy jsou samé regulace a současně se demagogicky mluví o ochraně volného trhu. „Volný trh“ v zemědělství neexistuje. Je to lochneska, o které se stále mluví, ale dávno ji nikdo neviděl. Mluví o ní řetězce, protože ony, díky oligopolnímu postavení jako jediní mají „volnost“. Je to jejich demagogie, kterou z blbosti nebo ze jejich peníze šíří někteří politici a novináři. Za pár miliónů se dá pořídit docela přesvědčivá lživá kampaň. 


A jinde v Evropě zemědělci a potravináři s řetězci problém nemají?

Všude mají problém s řetězci!. Před pár týdny bylo v Zemědělském výboru Evropského parlamentu slyšení o obchodních řetězcích a maloobchodu s potravinami. Gigantické řetězce jsou totiž „maloobchod“, protože dodávají koncovému spotřebiteli. Celé jednání jsem nahrál na video v češtině, aby byly informace dostupné pro české občany: https://www.youtube.com/watch?v=czOST53GG14 . Do výboru byl pozván poslanec francouzského Národního shromáždění za Macronovu stranu. Byl předsedou parlamentní vyšetřovací komise, která se zabývala skutečným postavením obchodních řetězců na trhu s potravinami. Všichni, zdůrazňuji VŠICHNI poslanci Evropského parlamentu ze všech zemí EU a všech politických frakcí si stěžovali na nepřijatelné výsadní postavení obchodních řetězců, které srážejí výkupní ceny. Podle jejich sdělení mají v jednotlivých zemích podíl na trhu 80 až skoro 100%. Všichni vědí, že současná praxe je neudržitelná. 


Je tedy nutná regulace?

Oligopoly je nutné regulovat. Jinak ony „svobodně“ regulují ostatní. Tedy poslanci z frakce Evropské lidové strany jsou pro regulaci řetězců, ale čeští europoslanci z této frakce KDÚ-ČSL, TOP09, STAN jsou proti, a jejich kolegové v ČR naopak hlasují pro výsadní postavení řetězců a nesmyslně hovoří o „volném trhu“, jako by existoval. Totéž ODS, ačkoli konzervativní frakce ECR je proti, totéž Piráti z frakce Zelení. Všichni jsou buď nakaženi ideologií z dávné doby, kdy existoval volný trh, nebo jsou podplaceni. Někteří jsou přesvědčeni že tím pomáhají drobným zemědělcům, ale ti se právě do řetězců nedostanou. Ve Francii mají podíl v řetězcích 1,8%. Do řetězců a na vývoz dodávají všude v Evropě gigantické zemědělské podniky, drobní zemědělci jen do drobných obchodů na venkově a na trhy, kde se prodává sotva pětina potravin. 


Argumentuje se také tím, že v České republice není dostatečná produkce.

V celém světě ve většině komodit přesahuje nabídka poptávku a ještě existuje obrovský nevyužitý potenciál potravin, které by mohly být vyrobeny, ale nelze je uplatnit na trhu. Argumentace, že se v České republice nevyprodukuje dost potravin je nesmyslná. Zemědělci mohou produkovat jen to, co prodají. Kdyby mohli prodat, produkovali by mnohem víc. Potraviny jsme kdysi z České republiky vyváželi, nyní dovážíme více než 40% a venkov pomalu odumírá. Jinde v Evropě ještě mnohem rychleji. Mohli bychom produkovat mnohem víc než před třiceti lety, protože nové odrůdy a nová plemena mají mnohem větší výnosy, resp. užitkovost. Ale nejde to, protože řetězce dovážejí přebytky a podřadné suroviny ze Západní Evropy za vysoce dotované ceny, nebo z mimounijních zemí, kde se na množství pesticidů, antibiotik, hormonů a umělých hnojiv nehledí a sociální podmínky zemědělských dělníků v těchto zemích také nikdo neřeší. 


Lze více dotovat české zemědělce?

Podle pravidel Evropské unie smíme v ČR přidat například na „rozvoj venkova“ k dotacím z EU 35% z vlastního rozpočtu. Jiné země smějí přidat až 100%. Některé přesto přidávají až 300% navzdory pravidlům. Ale není to systémové řešení. Je to perpetum debile. Stát vybírá daně, zejména daň z přidané hodnoty, ty by přidával zemědělcům aby přežili, ale řetězce stejně výkupní ceny od zemědělců nezvýší. To je cesta, která dlouhodobě vede jen k odumírání zemědělství ve slabších zemích. Místo aby zemědělcům platily obchodní řetězce, máme jim připlácet z daní? Obchodní řetězce jim více platit na úkor svých zisků nehodlají. Připomíná to známý žert „nechci slevu zadarmo“. Navíc Evropská komise rozhodla dotace z valné části přesměrovat na „ekologické“ omezování produkce. 


Jak myslíte, že hlasování dopadne?

Asi špatně, blbost a korupce jsou silní protivníci. Projde „boj proti dvojí kvalitě“, což je určitě pozitivní, jen bude obtížné tento boj vybojovat, protože zahraniční producenti potravin a řetězce najdou cesty jak zákon opět obejít. Musíme trvat na dodržování našich pravidel. Přísné předlistopadové státní normy musely být pozastaveny jako podmínka vstupu do Evropské unie, aby k nám mohli dovážet svoje přebytky a šmejdy.


Hrníček pro Gagarina

0
0

Lenka Procházková

12. 4. 2021


Dávno, dávno již tomu, co Jurij Gagarin podruhé navštívil Československo. Po návratu z festivalu v Karlových Varech v létě 1966 přijel do Prahy, kde dostal cenu vydavatelství MF. Dalším oceněným byl můj táta za knihu Ať žije republika. Byly prázdniny, vzal na slavnost i mě. S trémou jsem uplatnila svou školní ruštinu, když jsem Gagarinovi tlumočila obsah románu. Táta mě navíc neustále přerušoval svými dodatky, v jeho podání ruština vyznívala jako zkomolená slovenština. Naštěstí mě napadlo prohodit, že kniha byla i zfilmovaná. Pak se situace zrychlila. „Ano, je to i film a já ti ho, kamaráde pustím!“ nadchl se tatínek.

Z Panské ulice to do Jindřišské, kde měl kancelář, bylo pár metrů, a tak jsme šli pěšky, aby tátova sekretářka, paní Bohunka, stihla zařídit soukromou projekci a sehnat nějakou překladatelku. V malém suterénním sálku si Jurij sedl mezi mě a tátu, tlumočnice seděla za ním a šeptala mu dialogy do ucha.

Sotva přeložila jednu z počátečních vět dětského hlavního hrdiny: „Když jsem byl malý, bál jsem se, že nikdy nevyrostu,“ otočil se Gagarin na mě a řekl: „To já se taky bál. A vidíš, moc jsem teda nevyrostl.“ Film Ať žije republika se mu líbil, a když se v sálku rozsvítilo, zkusmo navrhl, že by ten zážitek rád protáhl. Táta měl stejný náhled, a tak ho pozval na večeři k nám do bytu. Paní Bohunka sehnala služební auto a oznámila lidem, co měli Gagarina na starost, že je změna programu. 

Dnes to zní neuvěřitelně, ale projížděli jsme Prahou bez ochranky a dokonce už i bez tlumočnice. Cestou se táta stihl pochlubit, že maminka je těhotná, což doplnil mezinárodně srozumitelným gestem ruky. Gagarina zpráva nadchla a požádal řidiče, aby mu zastavil u květinářství.

 Maminka netušila, kdo přijde na večeři a nikdy nezapomenu na její ohromený obličej, když po zazvoní otevřela dveře a na prahu stál první kosmonaut světa s pugétem růží. Co jsme tenkrát večeřeli, už nevím, ale pamatuji si, že táta přizval i dva sousedy, aby si Gagarina taky užili. Po prvních sklenkách moravského vína jsem odložila slovník, přestal být potřebný. 

Kávu jsme pak pili na terase, pod tmavnoucí letní oblohou. Gagarin ukázal na Měsíc: „Těším se, že se tam podívám,“ slíbil. „ A ty budeš mít dvojčata!“ pohladil mamince bříško. Na rozloučenou mu chtěla darovat hrníček, který při pití kávy obdivoval. Ale Jurij se bál, že by se mu v kufru nakřápl. A tak ho postavil na polici v knihovně, že si ho vyzvedne až při další návštěvě. Ten hrníček mám v knihovně dodnes.

Když jsem při svém nedávném putování po Rusku tuto starou historku studentům bohemistiky vyprávěla, pokaždé se mě ptali, jak na mě Gagarin působil. „Jako člověk, který si splnil svůj klukovský sen a chce se o to štěstí podělit.“

O co jde na Ukrajině?

0
0

Jan Schneider

12. 4. 2021    PRVNÍZPRÁVY
Od doby po roce 1990, kdy se Západ na chvilku zdál být civilizovaným prostorem, kde slovo (například o nerozšiřování NATO na Východ) platí, ukazuje Západ stále jasněji svoji tvář. Výstižněji to nemohl nikdo vyjádřit, než slovem „hamižnost“, které použil britský premiér Boris Johnson na popis britského způsobu získávání protikovidových vakcín.

Vraťme se ještě více zpět, k jedné významné historické lekci. Stalo se to v roce 1983, kdy NATO uskutečnilo vojenské cvičení Able Archer, které bylo tak rozsáhlé a obsahovalo tolik nových a agresivních prvků, že se Moskva začala docela důvodně domnívat, že jde o zástěrku před skutečným jaderným úderem.

V té době pracoval v sovětské rozvědce Oleg Gordijevskij, který však již desátým okem prohazoval informace rozvědce britské. Dlouhodobou spoluprací si získal jejich důvěru, takže vzali velmi vážně jeho varování, že budou-li stejně agresivně pokračovat v tomto cvičení, je možné, že rozpoutají jadernou válku. Zpětně viděno, tato krize byla skutečně ještě horší, než ona kubánská v roce 1962.

NATO nakonec své aktivity zbrzdilo, a Oleg Gordijevskij po svém útěku ze SSSR byl britskou královnou vyznamenán Řádem svatého Michala a svatého Jiří.

Nyní se hodně zvažuje, nakolik by Defender Europe, největší cvičení NATO od konce studené války, mohlo navodit podobnou situaci. K hranicím Ruska se od března přesunuje ke třem desítkám tisíc vojáků z 27 členských zemí NATO, tedy i z těch vzdálených. K tomu jsou aktivizovány všechny desinformační a propagandistické kanály, včetně všech prodejných a/nebo blbých novinářů, ke spuštění kampaně, osočující Rusko z nějakých agresivních plánů, když soustřeďuje vojska na své straně hranic. Jinými slovy – zatímco většina členských států vyslala své vojáky mimo své hranice, směrem k těm ruským, je tento pohyb popisován div ne jako mírotvorný, zatímco pohybu ruských sil na ruském území jsou podsouvány agresivní úmysly.

Zde je třeba varovně zdvihnout prst. V roce 1983 měl Západ v SSSR svého špióna, kterému důvodně důvěřoval, a na jeho radu „zbrzdil koně“ a přestal eskalovat hrozivé napětí, a tím možná zachránil svět před jadernou válkou.

Otázkou je, zda Západ v současné době má v Rusku svého agenta formátu a důvěryhodnosti Gordijevského? Jestli pracuje ruská kontrarozvědka lépe, než tehdy, je možné, že Západ nemá nikoho, kdo by ho věrohodně varoval, že se blíží ke kritickému bodu, a že napětí kulminuje tak, že by mohlo dojít k nějakému zkratu. Tím by mohl započít konflikt, o němž by nebylo jasné, zda a jak by skončil.

Přitom situace je z analytického hlediska celkem jasná. Rusko chce obchodovat, například chce dostavět Nord Stream II, a proto nedává smysl, aby připravovalo agresi.

Západ přes všechny silácké řeči přitom vidí, že protiruské sankce byly pro Rusko vlastně jenom dobrou masáží, které v něm rozproudilo krev a dodalo mu motivace. V mnoha oblastech měly sankce přímo kontraproduktivní výsledky. Zchoulostivělý Západ, který si nyní navíc není jist ani svým pohlavím, má-li vůbec jaké, vůbec nechápe účinky ruské sauny. Metličky, kopřivy, sankce – velká, bujará a sjednocující radost.

USA chtějí zvyšováním napětí znemožnit evropským státům obchod s Ruskem, přičemž samy ho nesnižují, protože právě o toto jde: o rozšiřování trhů, o vytěsnění konkurentů z volné soutěže (tedy řízenou destrukcí proklamovaných základů svobodného Západního světa). Nejde jen tradičně o vojenský průmysl, ale nyní jde zejména o energetiku, a nově i o farmaceutický průmysl.

Toto spočítat není složité - proto se ze škol vytěsňuje matematika a logické uvažování, a kdoví, možná se uvažuje o povinném zavedení výuky dogmatického náboženství, protože to je ideální kariérní průprava. Člověka naučí osvojit si způsob myšlení, který je krásně charakterizován výrokem: „Vážená paní, přece byste nevěřila více svým očím, než mně?“ (autorem výroku je komik Groucho Marx, který na rozdíl od tragického ukrajinského prezidenta-komika Volodymyra Zelenského byl opravdu vtipný).

O co tedy na Ukrajině jde? O bezohlednou obchodní válku, kdy Spojené státy odstavují od kšeftů i země, kterým jindy vyznávají lásku – ovšemže platonickou. A pokračovat v tom budou, jak se říká, až do posledního Ukrajince. Protože – jak prozradil geoanalytik George Friedman – Spojené státy vyvážejí destabilizaci. A Ukrajina coby zhroucený stát plně zaměstná jak Rusko, tak i státy Evropské unie. A Spojené státy budou mezitím obchodovat.

Pokud to ovšem s tím vojenským cvičením nepřeženou. Protože – opět slovy George Friedmana – je velký rozdíl mezi geopolitickou realitou a americkou psychikou, která je bizarní směsicí nadměrného sebevědomí a hluboké skleslosti. To přesně odpovídá charakteristice adolescentní mysli, avšak přetrvávají-li tyto příznaky v dospělosti, můžeme hovořit o maniodepresivní psychóze, která nemívá dobrou prognózu. Takže osud světa hodně závisí na tom, v jaké fázi se ta chorá americká psychika zrovna nachází.

Je fakt, že těžko můžeme sami zachránit celý svět. Ten ale zachráněn nebude, když si toto budou říkat všichni. Proto nebude zbytí, a – doufejme vbrzku nový – český ministr zahraničí bude muset zvednout standardu důstojnosti a trvat na tom, že jako členský stát NATO jsme Washingtonskou smlouvou zavázáni urovnávat veškeré mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Odchýlí-li se však v praxi NATO od svého základního principu, pak v něm nemáme co pohledávat.

Interview s Andranikem Migranjanem: Vnější chladnokrevnost by neměla vyvolávat u Západu iluzi možnosti nekonečných provokací. Rusko je připraveno hrát bez pravidel.

0
0
Alexej Kravcov

12. 4. 2021    cont
Poslední zahraničněpolitické události vyvolávají historické déjà vu, narážku – Josif Stalin podepisuje smlouvu s nacistickým Německem Hitlera a současně připravuje svou zemi k nevyhnutelné velké válce, a snaží se situaci nerozdmýchávat. Nyní o spolupráci se Západem přátelsky mluví hlava MZV Ruska Sergej Lavrov, ale zároveň Ukrajina stahuje vojenskou techniku k hranicím s Ruskem, USA jí v tom pomáhají, v Estonsku zatkli ochránce lidských práv Sereděnka, Litva prodlužuje dobu věznění Meljovi, v Lotyšsku blokují ruské televizní kanály atd.

Svým pohledem na situaci se s "Vašimi zprávami" podělil politolog, historik, profesor MGIMO, jeden z nejvýznamnějších amerikanistů Ruska, autor spousty vědeckých publikací a knih Andranik Migranjan.

Putin dlouho přijímá rozhodnutí, ale působí velmi rozhodně.

Kritizoval jsem všechny ministry zahraničních věcí Ruska, včetně Jevgenije Maximoviče Primakova, a samotný rezort. Ale kritiky Lavrova se zdržuji. Je to můj spolužák, to vyvolává určité etické problémy.

Ve prospěch Sergeje Viktoroviče řeknu: jsou hlavy států, které mají v oblibě zahraniční politiku a které ne. Například, Obama ji neměl rád. Proto všichni ministři zahraničí jeho administrativy byly nevýrazné, nepochopitelné, bezvýznamné osoby (od 21. ledna roku 2009 funkci ministryně zahraničí v administrativě Obamy zaujímala Hillary Clintonová, a od 13. února 2013 John Kerry, pozn. red.). Putin má zahraniční politiku v oblibě. Proto dnes máme výrazného ministra.

Co se týče podstaty dotazu. Dokonce reakce Putina na arogantní prohlášení Bidena mluví o tom, že Rusko má svou dobře promyšlenou linii vystupování. Dokud nejsou červené linie překročeny – budeme předvádět chladnokrevnost. To vůbec neznamená, že vnitřně současná situace Moskvu nerozhořčuje a nevytváří problémy v mezinárodních vztazích. Hlavně bych všem radil, aby se nepoddávali iluzím, že v Rusku se nikdo nepřipravuje k důležitým a rozhodným činům. Tak vidím situaci. Mírové tóny v hlasu Lavrova nesmí mást. Hlava MZV dokonale rozumí všem výzvám.

Bezpočtukrát jsem říkal, že Američané si dávají za úkol zlomit a odepsat Rusko před rozhodující srážkou s Čínou. USA skutečně předpokládají, že Rusko je možné neutralizovat nebo udělat ho blízkým Americe, a tím nepřipustit jeho spojenectví s Pekingem. Ale příznačnou zvláštností Putina je schopnost dlouho přemýšlet a manévrovat, než přijme definitivní rozhodnutí. Když přijme rozhodnutí, ruský lídr působí velmi rozhodně.

Už v roce 2014 měl Putin proměnit Ukrajinu na suchozemský stát.

I když někdy, jak se mi zdá, není Vladimír Vladimírovič připraven dotáhnout započatou věc k logickému završení. Krym - samozřejmě, ano. Ale nějaké kousky Doněcka, Donbasu - tam není jasné, o čem to je.

Tehdy, v roce 2014, jsme měli realizovat projekt Novorossii. Vyjít k Podněstří, osvobodit je z blokády ze strany Moldávie a Ukrajiny. To by odstranilo velké množství dnes existujících problémů: od dodávek vody na Krym po úvahy o tom, zda budou natovské lodě pronikat do Azovského moře? Bylo třeba změnit Ukrajinu na suchozemský stát, když by byl zbaven přístupu k Černému moři.

Tehdy jsem se nacházel v New Yorku a pozorně jsem sledoval americkou reakci. Všichni měli pouze jednu otázku - kde se Putin zastaví? Bude to pouze Novorossija? Kyjev? Dojde Putin do Lvova? Nebo budou do sféry zájmů Ruska zahrnuty rovněž Polsko s Pobaltím?

Odpovím slovy Jakova Kedmi, který nějak řekl: "Pokud Američané ve své sebejistotě, úpornosti, hulvátství překročí určité hranice, tak à la guerre, comme à la guerre - ve válce, jak ve válce".

Tehdy nebude Rusko ničím svázané a morálně svobodné. Je to velmi důležitá věc. Velmi. Taková "odpoutanost" bude znamenat hru bez pravidel. Hra S námi bez pravidel, i my budeme hrát bez pravidel. A nyní se všichni dostali velmi blízko k této hranici. Připomenu slavný výrok Putina – a k čemu je nám svět, když by v něm nebylo Rusko?

Kupodivu, nynější situace je v mnohem větší míře zkouška zralosti pro americkou administrativu. Myslet si, že tlak a urážky Ruska mohou být nekonečné, je hloupé. V konečném důsledku Rusko začne působit v mezích svých možností. A tyto meze jsou velmi, velmi rozsáhlé.

Když se nyní administrativa Bidena snaží postrčit ukrajinské vedení k rozpoutání nového bojového střetu v Doněcku, vznáší znovu otázku Krymu, která se dostala v Americe za Trumpa do stínu, když ten ještě v době své volební kampaně prohlásil, že Krym je Rusko, co tady říci, (administrativa Bidena) volí primitivní a hazardní cestu. Reanimace starých, zdálo by se, v pokoji odpočívajících idejí o alianci demokracie proti "autoritativním režimům" - přitom však samotná demokracie prožívá nejvážnější krizi za 30 let - vypadá archaicky.

Je zjevné, že, hulvátské chování USA, zřetelná demonstrace Amerikou přání zadusit Rusko, uskutečnit změnu režimu v Moskvě, mocná podpora ruské opozice, delegitimizace našich orgánů postrkují Putina k rozhodným činům.

"Americká" otázka roku 2014: jsme s to ochránit Tallinn, Rigu a Vilnius, riskovat Chicago, Boston, New York, Los Angeles? je i nyní bez odpovědi


Nikoho nechci strašit, ale chci připomenout, že v roce 2014 takové listy jako Foreign policies, Foreign affairs, National interest často psaly, a prakticky ve všech důležitých talk show v americké televizi mnozí analytici říkali: "Co jsme to napáchali? Proč jsme museli přijímat do NATO tyto nevyzpytatelné země (jde o Lotyšsko, Litvu, Estonsko, pozn. red.)? Bohudík, že jsme tam nepřijali Ukrajinu a Gruzii. Jinak bychom kvůli Ukrajině a Gruzii museli vést jadernou válku s jadernou velmocí. Že bychom se zmýlili? Zdálo se nám, že Rusko je slabší a nikdy se nevrátí do kategorie těžké váhy ve světové politice. Bylo možné mu odebírat vše, co špatně leží. A tak si zadávali tehdy Američané sami sobě otázku: jsme s to ochránit Tallinn, Rigu a Vilnius, riskovat Chicago, Boston, New York, Los Angeles? ? K těmto otázkám nebyly jednoznačné odpovědi. Nejsou ani nyní.

Řinčet zbraněmi Američané umí jako nikdo. Na vedení lokálních válek jsou také velcí chlapíci.

Přitom však všechny lokální války, možná, kromě Grenady a Jugoslávie, zahájené jimi po druhé světové válce, Amerika prohrála.

Nikdy nevedla důležitou válku s významnou armádou a významným protivníkem. Jak říkala moje vnučka, dokud byla malá: "Dostanou takovou odpověď, že se jim hlava zatočí".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Svět ruskýma očima 606

0
0
Zajoch

12. 4. 2021 Outsidermedia

Evropská fronda se šíří * Tchajwanská operace se očekává nejpozději do tří let * Raketové motory RD-180 do USA * Bude-li Kaspické moře spojeno s mezinárodními vodami, objeví se obchodní cesta alternativní Suezskému průplavu



Severní proud 2: Flirt s Berlínem – karabáč bez perníku

Vladimir Michejev
2. dubna 2021

Evropská fronda se šíří

V kronice dostavby panevropského plynovodu Severní proud – 2 je poslední den března významný. Na pomoc lodi Fortuna, která pokládá potrubí první větve plynovodu v dánských vodách, od 6. února vyplul z kaliningradských vod Akademik Čerskij, jehož úkolem je pokládat druhou větev.

Na dně moře položila Fortuna za tři dny od 28. do 30. března 3 kilometry kovové konstrukce. Výkonnost Akademika je oproti Fortuně dvojnásobná, denně udělá 2 km. Realizátor projektu předložil dánské vládě pracovní plán, v němž ujistil o ukončení pokládky trub v dánských vodách do konce května. Německý úsek by měl být hotov do konce června.


Demarše za pochodu

Stále více křiku je kolem druhé větve SP-2. Koncem března upozornil americký ministr zahraničí s imperiální nadutostí německé společnosti na problémy, pokud si dovolí účastnit se závěrečných procedur ohledně SP-2. Washington trvá na tom, že pokud bude plynovod spuštěn, bude muset mít Berlín mechanismus – zaslepovací přírubu pro případ, že by se snížil transport plynu přes Ukrajinu. Jenomže Gazprom sám má zájem na zachování alespoň symbolických objemů čerpaných přes Ukrajinu, což je zakotveno i v dohodách o tranzitu. Požadavek USA tak vypadá hloupě.

Šéf výboru Bundestagu pro ekonomiku a energetiku Ernst poukázal na případ, že by Kyjev neplatil účty, nebo neplnil jiné smluvní závazky. Proč by potom měl být Berlín povinen zavřít ventil a ztratit tak dodávky plynu z SP-2?

Kategoričtější je oficiální zástupce německé vlády Seibert, který neústupně prohlásil: „Berlín má v úmyslu i dále odmítat ex teritoriální sankce … které zavádějí USA ve spojitosti s SP-2.“ Také společnosti zúčastněné v konsorciu Nord Stream svoje investice v projektu brání. Německý koncern Uniper a rakouský OMV dostavbu SP-2 veřejně podpořily. Rakušané podtrhli komerční účelnost plynovodu, jeho význam pro zajištění energetické bezpečnosti a zachování konkurenceschopnosti celé Evropy.

Reakce německého tisku je ukázková. Týdeník Handelsblatt má za to, že nic nepřekáží dokončení SP-2 a sankce USA jen zvýší nesouhlas Německa. Argumenty novinářů jsou následující. Za prvé může pod sankce spadnout bývalý kancléř Schröder, šéf představenstva akcionářů společnosti Nord Stream 2 AG. Pro Němce by to znamenalo překročení určité červené čáry. Americké sankce proti bývalému kancléři jsou podle Handelsblattu „v rámci transatlantického partnerství nemyslitelné“. Za druhé se plynovodem zaobírá speciální ekologický fond vytvořený vládou spolkové země Meklenbursko – Přední Pomořansko s úkolem chránit zájmy akcionářů projektu SP-2. Pokud se Washington pokusí trestat tento fond, bude se to považovat za sankce proti vedení jedné německé spolkové země.

Konfrontační tón jednání Blinkena s německými spojenci, především s německým ministrem zahraničí Maasem dne 23. března, rozčaroval německé noviny der Tagesspiegel. Očekávání a naděje Berlína na navrácení „partnerské spolupráce“ Berlína s USA po vstupu do úřadu Bidena nenastalo.


Přátelství má také svoji hodnotu

Nespokojené hartusení Bidenovy administrativy kvůli druhé větvi SP-2 zní nebezpečně stejně jako dříve, nehledě na odvážné odvetné demarše členů konsorcia plynovodu a německých úředních osob. Blinken na jedné straně při videokonferenci šéfů zahraničních úřadů zemí EU koncem února deklaroval  „věrnost USA zásadám napravení, oživení a převedení na novou úroveň vztahů USA a EU“. Na druhou stranu při poklesu ekonomiky za pandemie by chtěla americká administrativa spojence donutit kupovat americký zkapalněný plyn, ač je o 15 až 25 % dražší než ruský plyn z potrubí.

Jenže! Ideologická přísná zásadovost globalistů z Demokratické strany vyznávajících dogma o přestavbě světa podle USA se dostala do nesmiřitelného konfliktu s tím, co bylo v sedmdesátých letech nazváno německy „Realpolitik“. Je to synonymum pro pragmatismus, nacházení kompromisu mezi očekávaným a možným.

Tehdy vznikla dohoda mezi Sovětským svazem a Německem „plyn výměnou za potrubí“. Podepsána byla i přes stejně urputný odpor USA, jaký je i nyní. Postulát USA je neměnný: Jakýmkoliv způsobem zabránit vzniku pevné struktury věcné i politické spolupráce mezi Berlínem a Moskvou. Tento úkol má i Bidenova administrativa. Demokraté by rádi zalátali díry ve dvoustranných kontaktech s Evropou, které způsobil Trump. Klíčovým kontraktorem je Německo, inspirace, lokomotiva a pojítko „sjednocené Evropy“.

Berlín je k obnově vztahů s Washingtonem připraven. Avšak v podmínkách obecného propadu světové ekonomiky a následného snížení příjmů musí Berlín hledět i na účetnictví. Proto se nemá chuť přátelit s Washingtonem za každou cenu.


Fronda se množí

Pokládka čtyř dalších větví Severního proudu nemá jednoho výhodného odběratele, ač Německo je energetickým uzlem. Prakticky všechny hlavní evropské státy, které potřebují levné zdroje energie kvůli své konkurenceschopnosti, z toho těží. Není náhodou, že konsorcium sestává z německých Wintershall a Uniper, rakouského ÖMV, francouzské Engie, Royal Dutch Shell (Británie a Nizozemsko) a ruského Gazpromu. Je to panevropský projekt.

Proto se Evropané dívají na křiky zpoza oceánu jako na neodpovídající vyhlašovaným principům spojenectví. Významné je prohlášení poslankyně Evropského parlamentu za Francii Matildy Androuetové, že USA porušují mezinárodní právo užíváním „extrateritoriálních omezení“ a tak musí nakonec (!) EU přejít od „prázdných slov“ k reálnému odporu.

Podobné je prohlášení Pierra Vimonta, zvláštního vyslance prezidenta Macrona pro otázky bezpečnostní spolupráce s Ruskem. Konstatoval, že nátlak Washingtonu na pohřbení plynovodu na dně Baltu vyvolává v Evropě stále větší znechucení a podněcuje to vytvoření „pracovních nástrojů ke vzdoru Američanům“.

V podstatě v podtextu proti Bidenovským prohlášením Evropanů stojí stará myšlenka: Atlantická solidarita je solidarita, ale prachy jsou prachy. V Evropě zřejmě pocítili politickou slabost USA, které zničily vztahy s Čínou, Ruskem, Tureckem, Saúdskou Arábií (fakticky s celým arabským a muslimským světem) a nyní ještě zhoršují vztahy s EU.


Alternativa sibiřskému plynu, běda?

Většina znalců se kloní k názoru, že pohřeb SP-2 nebude. Předseda představenstva Gazpromu Zubkov oznámil, že práce na potrubí jsou dokončeny z 90 až 92 % a že práce pokračují, zůstalo jen málo. V tomto roce bude projekt rozhodně dokončen. Je škoda ztraceného času, ale stalo se.

Všechny hlavní evropské ekonomiky mají po letošní zimě své zásobníky plynu vyprázdněné. Cesta z toho je jen jedna, v létě do nich dočerpat plyn.

Gazprom informoval, že se od 1. ledna zvýšily dodávky plynu mimo SNS o 32,9 %, to je o 34,5 milionu kubíků. Nejvíce nakupuje Itálie (+64 %), Turecko (20,8 %), Nizozemsko (21,2 %) a dokonce Polsko, s nímž je těžké se dohodnout (89,9 %).


Ozelenit se s vodíkem

SP-2 může plnit i další program. Podle předběžných propočtů by v budoucnu mohlo být potrubí součástí rozsáhlého oduhlíkování ekonomiky. Znamenalo by to mísit vodík s uhlíkem v určitém poměru a takto zásobovat EU. Může to být v blízké době.

Indikátorem nadcházející „perestrojky“ energetického průmyslu a moderního využití potrubí je zpráva, že Berlín má v úmyslu otevřít v Moskvě kancelář pro výrobu a export vodíkového paliva. Německo chce investovat v mezinárodním trhu vodíku 2 miliardy EUR během příštích let.

Všichni čekají, až v podzimních volbách do Bundestagu posílí zelení a vodíková ekologizace od Gazpromu pro ně může být argumentem pro smíření se s úlohou sibiřského přírodního plynu jako topiva „přechodného období“ a nepřekážet tak SP.

Navíc dobré šance strany Alternativa pro Německo upevní ve volbách svůj úspěch, jakožto společenství lidí pragmatických a se zdravým myšlením. Vyloženě prohraná vypadá drzá a bezohledná taktika Bidenovy administrativy, jejíž taktikou je máchání karabáčem bez náznaku perníku.

Převzato z Fondsk.ru


***

Po vzoru Krymu: Čína může zahájit „tchajwanskou operaci“ letos

6. dubna 2021

Čína může zahájit tchajwanskou vojenskou operaci už v tomto roce nebo v příštích dvou až třech letech. Předpověď učinil ruský sinolog Nikolaj Vavilov. Předpokládá, že je Peking k operativnímu řešení stimulován vnitřními i vnějšími podmínkami.

Podle Vavilova měly lockdowny v Číně silně politický charakter a odhalily tvrdé soupeření mezi proamerickou skupinou a suverénní skupinou Si Ťin-pchinga podporovanou armádou. Řekl: „Akce komsomolců k destabilizaci ČLR odhalily to, že mezi skupinami neexistuje kompromis, pokračuje boj až ke vzájemnému zničení. Chápe se, že Si Ťin-pching jde do třetího funkčního období a je možné, že i do čtvrtého a že bude expandovat a chtít vrátit Tchaj-wan do vlasti jako 34. provincii ČLR.“

Vavilov obrátil pozornost na to, že američtí úředníci už několik měsíců otevřeně mluví o tchajwanské operaci. „Už i mainstream mluví o válce mezi Čínou a Tchaj-wanem, ve skutečnosti o návratu ostrova do ČLR podle vzoru Krymu. V americkém Senátu o tom mluvil velitel indicko-tichomořského velení USA admirál Davis. Řekl, že návrat přijde do šesti let.“ Vavilov ohodnotil tuto americkou prognózu skepticky s tím, že by se to mohlo stát v příštích dvou až třech letech.

Sinolog je přesvědčen, že tchajwanská operace způsobí dlouhou a úplnou roztržku mezi Čínou a Západem. Předpokládá, že Čína bude ochotna provést akci, pokud bude vnější geopolitická situace vystavena dalšímu šoku podobnému pandemii. Například je možné, že v důsledku zhroucení kotací na světových burzách, jehož následkem bude sociální a hospodářská nestabilita v samotné Číně. Čínské úřady v takové situaci budou muset dát lidu „tabletku patriotismu“.

Vavilov předpokládá, že Čínu bude postrkovat k vyřešení tchajwanské otázky vnitropolitická situace. Myslí si, že vnitřní a vnější faktory mohou působit současně a urychlí scénář tchajwanské války. Podle něho bude důsledkem války o kontrolu ČLR nad Tchaj-wanem to, že „se na celém světě zcela změní geopolitická situace a pro čínské hospodářství to samozřejmě bude určitý šok. Zkušenost z krymského scénáře však ukazuje, že dokonce i v období tvrdých sankcí, pádu cen ropy a devalvace rublu, což byl pro ruskou ekonomiku mimořádný náraz, neskončila krymská operace kolapsem Ruska. Čínské vedení tak má příklad a vidí, že může vydržet tlak více okolností najednou“.

Čína vytvořila globální systém ekonomiky, která je na ni orientovaná. Jedná se o průmyslovou ekonomiku, obchodní vazby a investice. Svůj analog západních burz má v trhu cenných papírů a jednoduše čeká, kdy bude moci tento obchod přepnout na jüan v případě zostření geopolitické situace. Jeden pás – jedna cesta je jedním z mnoha systémů, které má Čína k tomu, aby se vyrovnala s krizí, která nastane po tchajwanské operaci.

Podle slov Vavilova nedojde vůči Číně k žádnému válečnému aktu zvenčí, těžko se někdo rozhodne bojovat s jadernou mocností. Připouští: „Válka bude hybridní, vedená silami čínské hybridní armády zvané hybridní rybáři. Součástí ozbrojených sil jsou desítky, možná stovky tisíc rezervistů za podpory pobřežní stráže, která je podřízena ozbrojené lidové policii a ta je podřízena nejvyššímu vrchnímu veliteli a od roku 2018 je součástí ozbrojených sil.“ Vavilov očekává kvůli reakci Západu vážný hospodářský dopad na Čínu, technologické a personální sankce na nejvyšší představitele ČLR.

Převzato z Eadaily.com

***


Rusko letos dodá USA poslední raketové motory RD-180

8. dubna 2021

Generální ředitel akciové společnosti Energomaš (podnik Roskosmosu) Igor Arbuzov sdělil, kdy bude do USA dodána poslední dodávka raketových motorů RD-180 podle stávajícího kontraktu. Poznamenal, že motory jsou připraveny k odeslání, ale pandemie Covidu-19 “ je neumožňuje vyvézt do Spojených států“. Řekl, že budou dodány v tomto roce.

Loni v červenci vešlo ve známost, že USA obdržely náhradu za ruské motory RD-180. V prosinci oznámil web státních zakázek, že v roce 2021 bude do Spojených států odesláno těchto motorů šest.

Spojené státy údajně začaly hledat alternativu ruským motorům už v roce 2015, po odvetných sankcích Moskvy na sankce Washingtonu proti Rusku kvůli Krymu.

Američtí analytici oznámili, že nahradit raketový motor RD-180 nebude do roku 2030 možné.

Energomaš informoval, že od roku 1999 bylo do USA dodáno 116 motorů, z nichž 92 již bylo užito.

Převzato z News.mail.ru


***


Spojení Azovského a Kaspického moře učiní Rusko vládcem přepravních cest


8. dubna 2021


Hongkongské internetové vydání Asia Times se zabývá obchodními cestami Eurasie a uvádí, že současné uvěznění kontejnerové lodi v Suezském průplavu a podpis dohody o strategickém partnerství Íránu a Číny určitě povede ke zvýšenému zájmu o iniciativu Jeden pás – jedna cesta a o všechny koridory eurasijské integrace.

Přes Eurasii vede mnoho pozemních koridorů spojujících Evropu s Asií. Symbolem Nové hedvábné stezky je železnice Čunking – Duisburg. Je dlouhá 11179 km. Zčásti vede po transsibiřské magistrále v Rusku. Zanedlouho by zde měla fungovat vysokorychlostní železnice.

Pozemní koridory postupně navyšují svoji kapacitu a jejich konkurence s mořskými trasami roste. Některé obchodní cesty Nové hedvábné stezky jsou přímo spojeny s uhlovodíky. Jde o alternativní trasy, které nemohou kontrolovat USA.

Není daleko doba, kdy bude ropa a plyn z Íránu do Číny proudit potrubím vedeným přes oblast Kaspického moře a Kazachstán. Teherán také naléhavě potřebuje transportní koridor z Perského a Ománského zálivu do Černého moře a dále přes Dunaj do EU. Proto USA neustále zvyšují napětí kolem Íránu a podněcují barevné revoluce v postsovětských zemích. Bojí se o svoji hegemonii.

Největším problémem je stavba kanálu od Kaspiku k Perskému zálivu přes území Íránu. K tomu je potřeba nejméně 7 miliard USD. Jiným naléhavým problémem je přechod na kontejnerovou přepravu v oblasti Kaspického moře. V mezivládním sdružení Šanghajská organizace pro spolupráci mají za to, že se zvýší obchod Ruska s Indií přes Írán a bude to doplňující trasa obchodu Číny s Evropou. V Pekingu to nazvali čínsko-íránským hospodářským koridorem.

Koncem roku 2020 se domluvily Afghánistán, Pákistán a Uzbekistán na výstavbě železnice, což bude nejdůležitější krok k rozšíření čínsko-pákistánského hospodářského koridoru, na čemž má zájem i Moskva.

Dalším důležitým projektem je mezinárodní přepravní koridor sever-jih. Od roku 2002 hodnotí Írán, Rusko a Indie složitosti výstavby této námořní, železniční a automobilové obchodní cesty o délce 7200 km. Koridor sever-jih začíná v Bombaji a vede přes Indický oceán do Íránu. Dále jde přes Kaspické moře po území RF do Moskvy. O projekt se zajímá i Ázerbájdžán, Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Tadžikistán, Kyrgyzie, Ukrajina, Omán a Sýrie. Tato trasa zkracuje dobu dodávky nákladů ze západní Indie do evropské části Ruska ze čtyřiceti na dvacet dnů a náklady snižuje o 60 %.

Írán oznámil, že další krok bude dohoda o strategické spolupráci s Ruskem. Indie chce zároveň uzavřít dohodu o volném obchodu s EAEU. Samotné Rusko zvažuje možnost výstavby kanálu mezi Kaspickým a Azovským mořem. V Kaspickém moři se již staví námořní přístav Lagaň pro překládání 12,5 milionu tun nákladu za rok.

Iniciátory megaprojektu na výstavbu lodního průplavu Eurasie (Kalmycko, Stavropolsko, Rostovské Priazovje) o délce 780 km jsou Čína a Kazachstán. Přístav Lagaň bude uzlem propojujícím několik koridorů Nové hedvábné stezky Číny, ruský Transsib, země Střední Asie, Írán, Turecko a Evropu. V Íránu bude přístav Amirabad na břehu Kaspického moře spojen s přístavem Čabachar v Ománském průlivu. Přes ten bude spojení s Indií. Proto chtějí Čína, Indie a Írán do Laganě investovat.

Internetový Asia Times píše, že bude-li Kaspické moře spojeno s mezinárodními vodami objeví se obchodní cesta alternativní Suezskému průplavu. Čína vytváří mnoho obchodních cest pro nepřetržitý hospodářský růst. Rusko poskytuje bezpečí a je nadějným dodavatelem energetických surovin. Moskva má pod kontrolou Transsib, Severní cestu i další obchodní cesty. Do budoucna k nim přibude průplav z Kaspického do Azovského moře, což udělá z Ruska vládce přepravních tras a pomůže realizovat koncepci velké Eurasie.

Převzato z Topcor.ru


Aprílové povídání s novináři o tom, jak žádná cenzura není (VIDEO)

0
0
Společnost pro obranu svobody projevu
12. 4. 2021  Outsidermedia

Daniel Vávra, Vlastimil Veselý (12:52​), Marian Kechlibar (24:25​) a Gabriela Sedláčková (33:35​) o vzniku SOSp a našem sběru konkrétních případů cenzury v ČR, o reakcích parlamentních stran a unijním Digital Services Act. Otázky začínají v čase 37:28​. Účastní se novináři Jefim Fištejn, Petr Koubský, Ondřej Tesárek, František Kalenda, Daniel Kaiser…



Nizozemští novináři získali odposlechy podezřelého z případu MH 17

0
0
-rp-
12. 4. 2021 RIA, překlad PrvníZprávy

Jeden z podezřelých v případě havárie malajsijského Boiengu (let MH17) na Donbasu v roce 2014, Rus Sergej Dubinskij, několik hodin po tragédii nevěděl o leteckém neštěstí.


(Na snímku rekonstruovaná přední část sestřeleného malajsijského letou linky MH-17 sestavená z trosek - Holandsko)

O tom svědčí odposlouchávané telefonní rozhovory žalovaného, které měli k dispozici novináři z Nizozemské rozhlasové a televizní společnosti (NOS).

„Jeden z hlavních podezřelých z procesu MH17 několik hodin nevěděl, že separatisté na východní Ukrajině sestřelili Boieng,“ informoval Nieuwsuur v televizi.

Podle televizního kanálu měli nizozemští novináři k dispozici audiokazety se záznamy asi tisíce telefonních rozhovorů, které Dubinskij vedl v červenci a srpnu 2014: Před, během a po leteckém neštěstí. Je třeba poznamenat, že nahrávky pořídily speciální služby Ukrajiny.

Podle Společného vyšetřovacího týmu (JIT), který uvádí vysílací společnost, jsou záznamy autentické.

V obvinění je Dubinskij označen jako vedoucí Ředitelství zpravodajských služeb (GRU) samozvané Doněcké lidové republiky ( DPR ).

Dubinskij v říjnu 2020 prostřednictvím platformy pro nezávislé novináře Bonanza media oslovil zástupce nizozemského soudu a státního zastupitelství a prohlásil, že je připraven podstoupit test detektoru lži v Rusku za přítomnosti nizozemského zástupce a odpovědět na otázky týkající se leteckého neštěstí. V tomto rozhovoru také uvedl, že v den tragédie byl poblíž vesnice Zaroščenskoje v Doněcké oblasti byl umístěn ukrajinský Buk; současně byla na obloze vidět i ukrajinská letadla.

Soud v Haagu vysvětlil, že Dubinského svědectví bude zohledněno, pokud se sám dostaví k soudu nebo tam podá žádost prostřednictvím právníka.

Haagský soud později rozhodl připustit k případu rozhovor Dubinského pro média Bonanza.

Soud pro havárii letu MH17 začal v Nizozemsku 9. března 2020. Podle něj jsou čtyři podezřelí - Rusové Igor Girkin, Dubinskij, Oleg Pulatov a Ukrajinec Leonid Charčenko. Pulatov je v procesu zastoupen mezinárodní skupinou složenou ze dvou nizozemských a jednoho ruského právníka. Zbytek podezřelých je souzen v nepřítomnosti.

Malajsijský Boeing letící z Amsterdamu do Kuala Lumpuru, let MH17, havaroval 17. července 2014 poblíž Doněcku. Na palubě bylo 298 lidí, všichni zemřeli. Kyjev z havárie obvinil separatisty; ti uvedli, že nemají prostředky na sestřelení letadla v takové výšce. Společná vyšetřovací skupina (JIT), která pod vedením nizozemského generálního prokurátora, bez účasti Ruska, vyšetřuje okolnosti havárie, již dříve předložila průběžné výsledky. Vyšetřovatelé tvrdí, že Boeing byl sestřelen z protiletadlového raketového systému Buk patřícího 53. protiletadlové raketové brigádě ruských ozbrojených sil z Kurska.

Sestřelili Ukrajinci MH17, když ho považovali za Putinovo letadlo?

Jak pro RIA Novosti řekl ruský náměstek generálního prokurátora Nikolaj Vinničenko , ruská strana dodala do Nizozemska nejen data ruských radarů, ale také dokumentaci prokazující, že raketový systém Buk, který zasáhl Boeing, patřil Ukrajině a raketa byla vystřelena z území kontrolovaného Kyjevem, ale tato informace byla vyšetřovateli ignorována. Současně v první den soudního jednání obžaloba připustila, že obdržela a studuje údaje ruské prokuratury.

Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že obvinění SVT z účasti Ruska na havárii malajsijského Boeingu jsou neopodstatněná a politováníhodná, vyšetřování je zaujaté a jednostranné. Prezident Vladimir Putin poznamenal, že Rusko nesmí vyšetřovat letecké neštěstí na východní Ukrajině a Moskva může výsledky vyšetřování uznat jenom tehdy, pokud se na něm plně podílí. Všechny rakety, jejichž motor předvedla nizozemská komise k vyšetřování pádu MH17, byly po roce 2011 zlikvidovány, uvedlo ruské ministerstvo obrany. Tiskový tajemník ruského prezidenta Dmitrij Peskov opakovaně uvedl, že Moskva kategoricky odmítá obvinění z účasti na havárii malajsijského Boeingu.


Rakousko zvyšuje tempo očkování

0
0

 

Ivan David
12. 4. 2021

Náš jižní soused láme rekordy v počtu očkovaných obyvatel. Minulý týden bylo ve 3 dnech od čtvrtka do soboty podle agentury APA očkováno 203.988 lidí. V pátek rakouští lékaři a zdravotníci posunuli i denní rekord v počtu naočkovaných občanů na 77.036 vakcinací. Rakouské Ministerstvo zdravotnictví před týdnem reorganizovalo systém distribuce vakcín. Pomocí nového logistického systému se do očkovacího programu podařilo zapojit i všechny praktické lékaře.

Rekord z minulého týdne podle rakouského kancléře Sebastina Kurze ukazuje, že spolkové země jsou jsou připraveny na aplikaci velkého množství vakcín. Bez problémů v zemi na jih od našich hranic funguje i nový systém objednávání a zvaní k vakcinaci. Na rozdíl od ČR, kde se rezervační systém Ministerstva zdravotnictví často zasekává nebo trpí úplnými výpadky. Rakousko nám ukazuje, že každá IT zakázka nemusí vždy skončit průšvihem, pokud ji nedělají zkorumpovaní úředníci nebo počítačoví diletanti.

V Rakousku při distribuci vakcín až do ordinací praktických lékařů skvěle zafungoval nejen Červený kříž, který provozuje záchrannou službu, ale i složky profesionálních a dobrovolných hasičů a rakouská armáda Bundesheer. Spolkové země nemusely zapojovat žádné soukromé rozvážkové služby jako je rohlík.cz. S pomocí všech těchto složek se Rakušanům podařilo zprovoznit systém rychlé distribuce až do jednotlivých ordinací. Státní záchranné složky jsou schopny rozvážet i vakcíny, které potřebují uchovávání při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Právě schopnost přesně na čas rozvést stanovené množství vakcín na vybraná místa je pro rychlost očkování klíčová. Díky zapojení praktických lékařů do očkovacího programu se výrazně rozšířil počet míst, kde mohou být občané vakcinováni. Oproti předchozímu systému, v němž vakcinaci prováděla pouze specializovaná očkovací centra je podle webu vienna.at nyní tempo aplikace vakcín dvojnásobné.

Rakousku se podařilo proočkovat 2,09 milionu obyvatel. Tedy čtvrtinu veškeré populace. Spolková vláda počátkem letošního roku vytyčila cíl naočkovat do června všechny občany Rakouska. Kancléř Kurz tím chce ukončit období lockdownů a v létě umožnit normální turistickou sezónu. V rakouské ekonomice má turistický ruch čtvrtinový podíl na tvorbě hrubého domácího produktu. Rakouská vláda ke splnění tohoto cíle napřela všechny síly. Spolkový ministr financí Gernot Blümel se souhlasem parlamentu zvýšil výdaje na nákup vakcín. Rakouská vláda nyní vakcíny opatřuje na všech trzích, kde jsou k dostání.

Rekord z minulého týdne zřejmě nebude posledním. Funkčnost nového systém distribuce vakcín a zvaní pacientů k očkování je podle rakouského ministra zdravotnictví Rudolfa Anschobera důležitá právě pro zvýšení tempa vakcinace, které se očekává v souvislosti s dodávkami ruské vakcíny Sputnik V. Vyjednávání mezi Rakouskem a Ruskem bylo úspěšně dokončeno v sobotu. Kancléř Kurz oznámil, že nyní Rakousko může objednávat. Ruská strana nabídla Vídni dodávky 200.000 dávek Sputniku ještě během dubna. Do června Rusko slíbilo dodat do Rakouska 1 milion dávek Sputniku.

Ruská a rakouská vláda se nakonec dohodly i na prodeji licence. Rakousko si tak ještě letos bude schopno Sputnik V i samo vyrábět v továrnách na svém území. Což by mělo logistiku usnadnit a pomoci ještě více zrychlit tempo očkování. Ruská vakcína dosahuje podle nejprestižnějšího lékařského impaktovaného časopisu The Lancet účinnost 92%, což je výsledek plně srovnatelný s nejlepší západní vakcínou. Na rozdíl od výroku firmy Pfizer však ruská vakcína nepotřebuje skladovat při teplotách hluboce pod bodem mrazu, ale k jejímu převážení stačí obyčejných chladící vůz.

Sebatian Kurz minulý týden deklaroval, že se Rakousko ve své očkovací politice nenechá omezovat nějakými nemístnými geopolitickými omezeními. Může si to dovolit. Jako ústavně neutrální země není členem NATO ani jiného vojenského bloku a nemusí se ohlížet na protektory ani ve Washingtonu ani v Bruselu. Vláda našeho jižního souseda je odhodlána vakcinaci Sputnikem urychleně spustit i bez čekání na výjimku od Evropské lékové agentury (EMA). Tato dekoncentrovaná agentura, která je podřízena Evropské komisi, několik měsíců zdržuje udělení registrace a výjimky pro používání v experimentálním režimu pro ruskou vakcínu. Stejná razítka však západním firmám vydala v průměru za 10 dnů. Kurz minulý týden veřejně vyhlásil, že pokud EMA bude unijní registraci dále zdržovat provedou rakouské spolkové orgány registraci pro Rakousko na vlastní pěst. „Nenecháme se zastavit ani zbrzdit. S pomocí ruské vakcíny zachráníme tisíce lidských životů a odvrátíme škody za desítky miliard eur“, vzkázal rakouský kancléř odhodlaně do Bruselu.

Prouzova kampaň zaměřená na slabomyslné

0
0
Ivan David

13. 4. 2021
Obchodní řetězce vrazily milióny do kampaně „drahejidlo.cz“, která má přesvědčit, že jedině ony zajistí levnou a kvalitní nabídku potravin a bez nich nastane hladomor. Česká republika, která do roku 1993 potraviny vyvážela, se prý nyní neobejde bez laskavé péče řetězců a bez západních a zámořských přebytků a odpadů.
Argumentace propagandy je pozoruhodně slabomyslná, o tom později. Hlasovat o Zákonu o potravinách budou poslanci, ne milióny občanů, kteří všude narážejí na kampaň tvrdící, že jsou ohroženi. Proč se kampaň neobrací na poslance? Inu proto, že se blíží volby a politici mají strach, že přijdou o voliče zpracované kampaní.

PR odborníci najatí Prouzovým Svazem obchodu a cestovního ruchu cílí na slabomyslné voliče. Z toho je patrné, jakou mají představu o rozhodující části voličů Pirátů, KDÚ-ČSL, ODS, TOP09 a STAN, kteří odmítají stanovení podílu domácích potravin v řetězcích. Odmítají, ačkoliv všichni poslanci Evropského parlamentu, kteří požádali o slovo na slyšení Zemědělského výboru EP, hovořili o tom, že „volný obchod“ je iluze, protože volnost mají pouze řetězce. Dodavatelé i kupující jsou odkázáni na jejich „volné“ určování výkupních i prodejních cen. Vyjadřovali se tak všichni napříč politickým spektrem a ze všech zemí EU, tedy i z frakcí Evropského parlamentu, z nichž pocházejí odmítači českých potravin z vyjmenovaných českých politických stran. Ti tak tedy činí buď „z blbosti, nebo za cizí peníze“, jak charakterizoval podobné chování Jan Werich.

Přirozeně za účelem růstu zisků řetězce stlačují výkupní ceny dolů a prodejní šponují vzhůru. Mají totiž podíl na trhu téměř 80%. Prouzův Svaz obchodu a cestovního ruchu sdružuje zahraniční řetězce a bojuje za jejich zájmy proti zájmům českých zemědělců, potravinářů a spotřebitelů. Proto ta kampaň „drahejidlo.cz“.

Příliš mnoho lidí má příliš málo peněz na kvalitní předražené potraviny. Proto se často i u nás vyrábějí z podřadných surovin z dovozu, aby byly aspoň relativně levné. To ale nejsou „české potraviny“ podle definice návrhu „Zákona o potravinách“. I když se vyrábějí zde, suroviny jsou z dovozu. Kvůli nadnárodním obchodním korporacím se Česká republika musela při vstupu do EU vzdát přísných norem, které určovaly, kolik a jakého masa musí být v masných výrobcích. Dnes v některých není po masu ani památky.

Jak slabomyslná kampaň „drahejidlo.cz“ vypadá? Podívejte se sami! https://www.drahejidlo.cz/

První lež je hned v názvu. Tvrdí, že české potraviny budou drahé. Ano, mohou, ale nemusí být dražší než odpady z dovozu. Ale jakmile české zboží z trhu zmizí, ceny zboží levně nakoupeného v zahraničí jsou pro spotřebitele zdraženy. Typický příklad je květák. Když výkupní ceny klesly natolik, že se v ČR přestalo vyplácet květák pěstovat (vykupoval se za 12 Kč, prodával za 25 Kč) najednou se stal luxusní potravinou za 79 - 99 Kč.

Kampaň samozřejmě nepřizná, že „55%“ se týká součtu hmotností vyjmenovaných 131 komodit z 15000 za celý rok. Naopak podvodně naznačuje, že každá jedna komodita musí mít zastoupení 55%, například když tvrdí, že paštika by byla dostupná jen 5 dní v roce. Samozřejmě se paštika vyrábí celý rok, jenže ta z českých surovin, aby mohla být označena jako „česká“, se nedostane do řetězců, tam doputují vedle malého množství značkových paštik množství namletých podřadných surovin z dovozu. Dobrou chuť!

Kampaň tvrdí, že hájí „společný zájem obchodu a zákazníků“? Jaký to je společný zájem, když obchod chce co nejvíce utržit a zákazník platit co nejméně?

Kampaň se ptá: „Výhradně česká rajčata?“, ačkoli v návrhu Zákona o „výhradně českém zboží není žádná zmínka. Další lež.

Dále tvrdí „česká sůl – ta neexistuje, a proto jsou kvóty na potraviny nesmysl“. Sůl vůbec není mezi 131 komoditami, kterých se zákon týká. Další lež.

Další: „České chilli papričky? Ty neexistují.“ Ale existují! Proč by neexistovaly? Další lež.

Další lživé tvrzení: „Méně zboží za vyšší ceny.“ Jenže ceny určují právě řetězce, české brambory nakupují za 2,50 Kč/kg, ale prodávají za 19 Kč/kg. Takže, když bude českých brambor víc, budou je muset, chudáci, zdražit? Když mají zisk několik set procent?…

„Kdo na tom vydělá a co nám hrozí? Skupina agrobaronů proti českým občanům“, hlásá kampaň. Proti českým občanům ve skutečnosti stojí Prouzou zaštítěné nadnárodní řetězce. A jak ukázalo slyšení v Evropském parlamentu, stojí řetězce i proti občanům všech zemí Unie. Českých zemědělských podniků, které jsou schopné dodávat zboží do řetězců, jsou tisíce, nejen Agrofert, ale mají smůlu, vládnou řetězce. Ty vydělávají na dvojí kvalitě a na dovozu podřadného zboží, které draze prodávají. A také potravináři, kteří do svých produktů nakupují ty nejlevnější zahraniční přebytky, aby co nejvíce vydělali.

Vrcholem debility Prouzovy kampaně je poslední obrázek z „názorné agitace“. Chlebíček obložený šunkou, vajíčkem, papričkou, okurčičkou a petrželí s číslem „2021“, vedle číslo „2022“ a chlebíček bez obložení. Snad si reklamní agentura mohla vymyslet něco inteligentnějšího, když šunka, vajíčko, paprička, okurčička i petržel jsou snadno dostupné v České republice. K tomu přidali nápis: „Český chlebíček nesmí umřít!“

Český chlebíček určitě neumře. Lživé kampaně jsou, zdá se, nesmrtelné.

Kdo vyloučí, že STB záměrně údaje o spolupráci nenechala jen na někoho?

0
0
Andor Šándor

13. 4. 2021 Facebook a PrvníZprávy

Kdo vyloučí, že nám tu STB záměrně nenechala údaje o spolupráci jen na někoho? Samozřejmě, že ne ve sto procentech, ale ty pečlivě vybrané, píše na facebooku Andor Šándor, generál v záloze a bezpečnostní poradce.

(Na snímku generál Andor Šándor)


Nalezená evidenční karta Ing. Babiše u STB by měla otevřít debatu o lustračním zákoně více jak 30 let po revoluci. Na rozdíl od premiéra, který má peníze na soudy apod., řada lidí přišla o práci. Problém je v tom, že tento zákon zakazuje výkon povolání pro specificky stanovené funkce z důvodu evidence. Už vůbec nezkoumá podstatu evidence a to, co daný udělal. Mnohdy totiž zůstaly v archívu jenom desky a vnitřek byl zničen.

Nezastávám se těch, co pilně donášeli na spoluobčany, a že jich bylo, ale těch, kteří tam spadli nevinně. Prostě nesmí platit bolševické""když se kácí les, tak lítají třísky. Kdo vyloučí, že nám tu STB záměrně nenechala údaje o spolupráci jen na někoho? Samozřejmě, že ne ve sto procentech, ale ty pečlivě vybrané.

A na facebooku se diskutovalo:

  • Rodinní příslušníci vrcholných funkcionářů StB mají nezvykle velkou moc dodnes...
  • ne jenom stb ale i rodinní příslušníci tunelářů a zlodějů
  • jmenuje a podejte trestní oznámení... jinak je to po vice jak 30ti letech mlácení prázdné slámy.
  • Nalezena karta po 7letech soudu budí spíše úsměv
  • A zase před volbama. Už je to jen trapný, nic víc
  • Proč jen Babiš??? Kolik bylo za těch 32 let lustrovaných..o těch ve vládách a poslancích nemluvíte?? Na ty všechny je třeba se zaměřit a taky jmenovat a bylo jich moc...ti mají taky peníze na soudy
  • Dva by chteli byt prezidenty, Rychetsky a Pavel.
  • "Obecně se soudí" není kritérium pro rozhodování.
  • Absolutní souhlas. Největší šmejdi své svazky či to podstatné z nich zničili či nechali zničit. A to měsíce před revolucí. Je takřka úchylné řešit - kdo komu posluhoval před 45 lety /pokud nejde o brutální dozorce atd./.... např. v armádě všichni přísahali věrnost ČSSR a SSSR. Přijde mi to úplně stejně hloupé, jako po 30 letech od revoluce strhávat jakékoliv sochy /když vedle nich lze doplnit informační tabuli - o zásluhách, případně i křivdách spáchaných danou osobností/. Nemyslím si, že má smysl tak dávnou minulost /často zcela bezvýznamnou/ využívat v politickém boji. Je to ukázkou charakteru některých osob /a když už jsme u toho charakteru, tak si osobně myslím, že nemalá část dnešních křiklounů by byla ultrabolševiky či ultra estébáky/. Bohužel jsem příliš mlád, abych tu dobu mohl objektivně hodnotit. Ale mrzí mne, že se tady tak nějak motáme stále v jednom kole...
  • Souhlasím, ale jak je patrno v úvodním článku, mohou ho vyplodit právě ti, co mají máslo na hlavě a právě proto to tyto nehoráznosti veřejnosti vnucují.

Dnes večer bude europoslanec MUDr. Ivan David hostem Svobodného rádia

0
0



Ivan David

13. 4. 2021


V úterý od 19 do 21 hodin můžete poslouchat rozhovor MUDr. Ivana Davida na internetovém Svobodném rádiu. V první části pořadu bude host rozmlouvat s šéfredaktorem Vladimírem Kapalem o aktuální politické situaci v ČR a komentovat záměry EU. Po přestávce bude odpovídat na dotazy posluchačů. Přejeme nerušený poslech.



Konspirační praxe a George Soros

0
0
13. 4. 2021      christianitas     původní Niezalezna.pl
Najmenej sedemdesiat stretnutí uskutočnil v rokoch 2014 až 2020 George Soros alebo lobisti jeho nadácie Open Society s najvyššími predstaviteľmi Európskej komisie. Ani jedna hlava štátu alebo vlády členského štátu EÚ nemala možnosť tak často sa stretávať s vedením Európskej komisie. A čo viac, súčasne sa uskutočnilo okolo osemdesiat stretnutí medzi funkcionármi Európskej komisie a lobistami z ďalších dvoch známych organizácií dotovaných Sorosom.

Open Society European Policy Institute (Inštitút európskej politiky otvorenej spoločnosti) –, ktorý je de facto európskou pobočkou známej nadácie pre otvorenú spoločnosť Georga Sorosa – je od roku 2008 evidovaný v registri lobistických organizácií EÚ (tzv. Register transparentnosti EÚ).

Maďarský europoslanec Tamás Deutsch za stranu Fidesz sa 23. januára 2019 oficiálne spýtal Európskej komisie, aký je vzťah medzi americkým miliardárom a finančným špekulantom a Európskou komisiou.

Tamás Deutsch napísal: „Podľa verejného kalendára členov Komisie mal George Soros za posledné štyri roky najmenej 15 osobných stretnutí s prezidentom, prvým podpredsedom a ďalšími podpredsedami Komisie, ako aj s komisármi. (…) Lobisti jednej z mimovládnych organizácií Georga Sorosa, Inštitútu pre európsku politiku otvorenej spoločnosti, usporiadali v rokoch 2014 – 2018 najmenej 49 stretnutí s vyššími úradníkmi Komisie (komisármi, členmi kabinetu a generálnymi riaditeľmi).George Soros a jeho lobisti tak v posledných rokoch absolvovali spolu najmenej 64 stretnutí s vyššími úradníkmi Komisie. Ani jedna hlava štátu alebo vlády členského štátu EÚ nemala toľko možností na priame konzultácie s vedením Komisie pri toľkých príležitostiach.Podľa verejného kalendára členov Komisie podpredseda Európskej komisie Frans Timmermans prijal Georgea Sorosa na osobných stretnutiach 28. apríla 2017, 1. februára 2018, 16. apríla 2018 a 26. novembra, 2018.“

Europoslanec v súvislosti s týmito stretnutiami položil otázku: „Kto ich navrhoval a prečo boli dohodnuté? O čom sa hovorilo počas stretnutí?Považuje Komisia za vhodné, aby osoba, ktorá nemá demokratický politický mandát a je známym biznismenom, sa mohla tak často stretávať s najvyššími úradníkmi Komisie?“

Soros a „jeho“ komisári

Čo odpovedala Európska komisia? Než prejdeme k jej vyhýbavému a urazenému vyhláseniu, ktoré nemohlo žiadnym spôsobom rozptýliť pochybnosti poslanca, pozrime sa podrobne na stretnutia Sorosových ľudí s vedením Komisie. Zdôrazňujeme: ide o priame rozhovory miliardára či jeho zástupcov s eurokomisármi, členmi ich kabinetov alebo generálnymi riaditeľmi v Európskej komisii – teda s najdôležitejšími ľuďmi Európskej komisie. Pravdepodobne prebehli aj ďalšie lobistické stretnutia so zamestnancami na nižšej úrovni, tieto však Európska komisia nie je povinná registrovať.

Takže okrem štyroch rozhovorov medzi Sorosom a Timmermansom, ktoré už spomínal Tamás Deutsch, v období medzi aprílom 2017 a novembrom 2018 (je zaujímavé, že je to aj obdobie jeho najtvrdších útokov proti poľskej vláde „Spojenej pravice“), sa známy finančný špekulant stretol s holandským podpredsedom Európskej komisie ešte najmenej dvakrát: 23. septembra 2019 (v New Yorku) a 18. novembra 2019.

Soros predtým, v marci 2015, sa stretol s vtedajším šéfom Európskej komisie Jeanom-Claudeom Junckerom. O deň neskôr hovoril s Kristalinou Georgievovou, vtedajšou podpredsedníčkou Európskej komisie, zodpovednou okrem iného za rozpočet EÚ a ľudské zdroje.


11. júna 2015 prijal miliardára grécky eurokomisár pre migráciu, vnútorné veci a občianstvo Dimitris Avramopulos. V tom istom mesiaci sa stretol aj s Verou Jourovou, dnes zástupkyňou vedúceho Európskej komisie a potom úradujúcou komisárkou pre spravodlivosť, spotrebiteľské záležitosti a rovnosť pohlaví, a – opäť – s Kristalinou Georgievovou.

Oficiálne záznamy EÚ tiež ukazujú, že Pierre Moscovici– bývalý komunista a trockista, v rokoch 2014 – 2019 európsky komisár pre ekonomiku a financie – hovoril priamo so Sorosom najmenej dvakrát: v januári 2018 (páni, ako lakonicky uvádza dokument EÚ, diskutovali o „súčasných politických záležitostiach“) ako aj v januári 2019 v Davose. Poznamenajme, že vtedy sa už vedelo (v dôsledku škandálu Panama Papers), že George Soros ovládal subjekty registrované v daňových rajoch. Okrem iného šlo o spoločnosť Soros Finance Inc. so sídlom v Paname; spoločnosť Soros Holdings Limited so sídlom na Britských Panenských ostrovoch; a Soros Capital, zapísanú v obchodnom registri Bermúd.

23. septembra 2020 uskutočnil videorozhovor s 90-ročným Sorosom španielsky šéf diplomacie EÚ Josep Borrell, o ktorom sa v poslednom čase veľa hovorilo kvôli politickej kompromitácii v Moskve.

A sám Soros, ktorý je – ešte raz opakujeme – občanom USA, profitoval zo špekulatívnych útokov a nemá nijakú štátnu funkciu – sa v posledných rokoch minimálne pätnásťkrát stretol s najdôležitejšími osobami v Európskej komisii.

Všetci „filantropovi“ ľudia

Lobing Open Society European Policy Institute sa však neobmedzuje na zakladateľa a donátora nadácie. Iba v období od decembra 2014 do decembra 2015, keď Európa čelila migračnej kríze, sa ľudia Sorosovej nadácie minimálne pätnásťkrát stretli s vysokými bruselskými predstaviteľmi. Okrem už spomínanej Jourovej a Avramopulosa, išlo o cyperského eurokomisára Christosa Stilianidisa a podpredsedu Európskej komisie Valdisa Dombrovskisa.

V nasledujúcich rokoch zástupcovia Inštitútu pre európsku politiku otvorenej spoločnosti navštívili okrem iného Jourovú, Moscoviciho, predsedu EK Junckera, Dombrovskisa, Timmermansa, dánsku eurokomisárku pre hospodársku súťaž Margrethe Vestagerovú, komisára pre rozpočet Günthera Oettingera (vo funkcii vystriedal Georgievu v januári 2017), bývalého generálneho tajomníka EK Martina Selmayra, litovského komisára pre zdravie a bezpečnosť potravín Vytenisa Andriukaitisa, švédsku komisárku pre vnútorné záležitosti Ylvu Johanssonovú, fínsku komisárku pre medzinárodné partnerstvo Juttu Urpilainenovú a nakoniec maltskú komisárku pre rovnosť Helenu Dalliovú. Celkovo sme napočítali od decembra 2014 do decembra 2020 – s výnimkou rozhovorov eurokratov so samotným Sorosom – až 57 takýchto stretnutí.

Ale to nie je všetko. Aktívnymi lobistickými skupinami v Bruseli sú aj dve známe organizácie: Amnesty International a Human Rights Watch. Obidve sú finančne podporované Georgeom Sorosom. A nejde o triviálne sumy. Keď v roku 2010 oznámil, že v nasledujúcom desaťročí organizácia Human Rights Watch získa od nadácie Open Society 100 miliónov dolárov (!), Soros uviedol: „Human Rights Watch je jednou z najefektívnejších organizácií, ktoré podporujem.“

Na základe údajov z webovej stránky lobbyfacts.eu – sa zástupcovia Európskej asociácie Amnesty International v období od decembra 2014 do decembra 2020 stretli s najvyššími predstaviteľmi Európskej komisie až 54-krát, zatiaľ čo lobisti z organizácie Human Rights Watch – najmenej 26-krát, čo je spolu osemdesiat stretnutí.

Je potrebné dodať, že pod list zaslaný Európskej komisii 16. februára 2017 o „neustále sa zhoršujúcom stave právneho štátu v Poľsku“ sa podpísali spoločne… Open Society European Policy Institute, Amnesty International aj Human Rights Watch. V liste adresovanom európskym komisárom, s ktorými sa – ako dnes vieme – neustále stretávali, lobisti tvrdili, že v Poľsku „pribúdajú pokusy o obmedzenie ľudských práv vrátane slobody prejavu a slobody médií, slobody zhromažďovania, práva na súkromie a sexuálne a reprodukčné práva žien, najmä práva na potrat.“

Európska komisia: „Nijaká konšpirácia“

Vráťme sa teraz k odpovedi, ktorú Európska komisia dala na otázku maďarského poslanca za stranu Fidesz o Sorosových stretnutiach s eurokomisármi. Tón listu z 1. apríla 2019 je ohromujúci. Hoci sa Tamás Deutsch obrátil na Európsku komisiu ako europoslanec a nie ako zástupca maďarskej vlády, nehovoril o konšpiráciách, ani sa nezmienil o otázke migrácie, v odpovedi sa dočítame: „Pokračujúca verejná kampaň maďarskej vlády skresľuje pravdu a snaží sa vykresliť temný obraz tajného sprisahania majúceho za cieľ zvýšiť migráciu do Európy. Komisia je presvedčená, že maďarskí občania si zaslúžia fakty, nie fikciu. Pravda je taká, že nejde o nijaké sprisahanie. Tvrdenia maďarskej vlády sú prinajhoršom úplne vecne nesprávne a v najlepšom prípade veľmi zavádzajúce. A nemá to nič spoločné s Georgeom Sorosom.“

Odpoveď pokračuje: „Predstavitelia záujmových skupín môžu významne prispieť k iniciovaniu a implementácii právnych predpisov i politiky, ktorá zohľadňuje špecifický charakter danej oblasti.Komisia sa stretáva so zástupcami záujmových skupín na základe „potreby stretnutia“, pričom každú žiadosť o stretnutie posudzuje z hľadiska jej významu.Rozhodujúca väčšina žiadostí o stretnutie je iniciovaná zástupcami záujmových skupín.“

Na záver Európska komisia uviedla: „Vzhľadom na rozmanitosť účastníkov rozhovoru ako aj prejednávaných tém, ktoré pokrývajú štyri roky, počet stretnutí medzi rôznymi útvarmi Komisie a Open Society European Policy Institute (OSEPI) nie je vôbec neobvyklý. Komisia vyjadruje poľutovanie nad tým, že nemôže poskytnúť ďalšie podrobnosti.“

Zdroj: Niezalezna.pl

Cena vakcín a akcií stoupá, když lidé umírají

0
0

Ivan David
14. 4. 2021

 V době rošád na ministerstvech, kdy přemýšlíme, jestli jeden probruselský ministr zahraničí bude lepší než jiný probruselský a pronatoidní ministr zahraničí, jeden EMA-poslušný ministr zdravotnictví lepší než jiný EMA-poslušný ministr zdravotnictví, docela zapadly dvě informace ohledně očkování proti covidu:

1. Americké úřady nedoporučily použití vakcíny Johnson and Johnson v Evropě a pozdržely dodávky. Prý má stejná rizika jako vakcína Astrazeneca, tedy riziko vzniku trombóz, podle amerických zdravotnických úřadů zejména u žen mezi 18 a 48 lety.

2. Stoupá cena vakcíny Pfizer. Což je logické, protože když vypadla dodávka další firmy, stoupá poptávka, stoupá cena, jen je to - poněkud nelidské.


"Vakcína Pfizer původně stála 12 eur za dávku, poté se cena zvýšila na 15,50 eur. Dnes jsou podepsány smlouvy na 900 milionů vakcín až do 19,50 eur za dávku," bědoval Bojko Borisov, bulharský předseda vlády. Cena, která se podle něj týká dodávek vakcín plánovaných na roky 2022 a 2023 v rámci objednávek Evropské komise pro všechny země EU. Ceny, které podle bulharského premiéra „rychle rostou“.

U 900 milionů dávek by toto zvýšení o několik eur představovalo značné dodatečné náklady, které by činily 3,6 miliardy eur ve srovnání s tarifem 15,50 eur, a dokonce téměř 7 miliard eur ve srovnání s počáteční cenou 12 eur za vakcínu Pfizer. Celková částka: 17,55 miliardy eur.

Na podzim loňského roku belgická ministryně pro rozpočet Eva de Bleekerová omylem zveřejnila cenu každé z vakcín Covid-19 na Twitteru. Na obrázku lze zjistit, že předobjednávky šly na 12 eur za dávku vakcíny Pfizer / BioNTech, 1,78 eur za dávku AstraZeneca, 7,56 eur za Sanofi / GSK, 10 eur za CureVac, 8,50 dolarů za dávku Johnson & Johson a až 18 dolarů za dávku od Moderny. Krátce poté, v prosinci, americká tisková agentura Reuters odhalila, že dávka Pfizeru se prodávala za 19,5 dolaru, což je asi 15,5 eur, jak uvádí bulharský předseda vlády. Reuters dnes potvrzuje nový růst ceny na základě výpovědi vysokého evropského úředníka: vakcína Pfizer nyní stojí 19,50 eur.

Toto značné zvýšení ceny prý vyplynulo z přizpůsobení vakcíny variantám viru, „což znamená, že společnosti by přicházely s vylepšenými vakcínami, pokud by převládaly mutace v koronaviru,“ vysvětluje Reuters. Už v březnu o tomto nárůstu hovořili dva vedoucí laboratoře Pfizer, což odůvodňovali nikoli variantami, ale „podmínkami na trhu“.

„Když se podíváte na to, jak se určuje současná poptávka a aktuální ceny, je jasné, že nejsou určeny tím, co bych nazval běžnými tržními podmínkami: jsou určovány pandemickou situací, ve které se nacházíme“, řekl finanční ředitel Pfizeru Frank D'Amelio. Neskrýval při tom, že by laboratoř mohla těžit také ze hry nabídky a poptávky, zejména z hlediska „cen“. Nepopřel rovněž, že ceny dávek společnosti Pfizer budou růst. Diskuse v rámci EU ještě neskončily, ale toto zvýšení cen je velmi pravděpodobné.

Dodám, že jen od německé vlády dostala firma BioNTech 375 milionů Eur na výzkum a vývoj. Když tedy nepočítáme to, že na vývoji vakcín pracovali vědci, kteří studovali na německých státních univerzitách v Mohuči a Tübingenu, v případě vakcíny AstraZeneca v Oxfordu a v případě vakcíny Moderna na Harvardské univerzitě. Při prodeji své vakcíny jen německému státu pak vydělá firma Pfizer BioNTech dalších 300 miliard eur. Kolikpak to asi bude v případě celé EU? A opět – vše jsme si zaplatili, EU nám nedává nic zadarmo. Jak správně konstatoval bulharský předseda vlády, vakcíny budou čím dál dražší.

Ačkoli firmy od začátku inzerovaly, že v případě pandemie „rezignují na zisk“, jen firma BioNTech bude mít podle odhadů finančních analytiků celkový obrat 13 miliard dolarů. V „nových“ cenách tedy ještě více. Což znamená logicky vyšší zisk. Chudé země tzv. „globálního jihu“ pak nedostanou prakticky nic, v rámci charitativního programu WHO Covax se počítá s naočkováním 20 % jejich obyvatel, za předpokladu, že vakcíny od výrobců koupí bohaté státy – tedy i my – a darují je. Zisky farmafirem chrání patenty, ačkoli třeba podle německého obchodního práva je možné v čase nouze patenty „znárodnit“, i za náhradu, sdílet a vyrábět. To ale nikoho v Německu ani jinde ani ve snu nenapadne – soukromé vlastnictví pořízené za peníze státu je v politické praxi posvátné.

Fakticky totiž očkovací politiku pro covidu neřídí Světová zdravotnická organizace (WHO), ale Světová obchodní organizace WTO – a její dohoda o duševním vlastnictví – TRIPS. Podle serveru Business.info se „pro účely dohody TRIPS duševním vlastnictvím rozumějí všechny kategorie duševního vlastnictví a zahrnují copyright a související práva, obchodní značky, geografické označení, průmyslové vzory, patenty, design integrovaných obvodů a ochranu nezveřejněných informací. Nejvýznamnějším příspěvkem TRIPS k propagaci ochrany práv duševního vlastnictví na celém světě jsou ustanovení o vynucování, která dohoda obsahuje. Dohoda říká, že vlády musejí zajistit, aby mohla být práva duševního vlastnictví vynucována podle jejich zákonů a aby sankce za porušení zákona byly tak tvrdé, aby zamezily dalším přestupkům. Rozvojové země s nedostatečnými a chudě financovanými soudními a správními systémy mohou v tomto ohledu čelit obtížím a nemusejí si být vědomy existujícího napětí mezi ochranou a vynucováním práv duševního vlastnictví a politikou hospodářské soutěže.“

A tady jsme u jádra problému – chudé země nemohou vyrábět samy, čelily by značným sankcím, někdy zničujícím, i když čistě teoreticky mají právo na tzv. nucené licence, tedy vyvlastnění patentů. To si země globálního severu dávno zajistily, aby si kterákoli země něco takového raději odpustila.

A když se zkouší bránit tzv. TRIPS-waivers, tedy země požadující výjimku z těchto tvrdých obchodních pravidel, dopadnou takto - cituji web Open Access Government: „Na neformálním zasedání Rady pro Dohodu o obchodních aspektech duševního vlastnictví (TRIPS) dne 4. února Spojené státy spolu s Evropskou unií, Spojeným královstvím, Japonskem a Austrálií pokračovaly v blokování iniciativy upustit od určitých Ustanovení obchodní organizace (WTO), která potenciálně omezují výrobu a výplatu léčivých přípravků COVID-19, diagnostiky, lékařského vybavení a vakcín. Výjimka, původně navržená Jihoafrickou republikou a Indií, by dočasně odstranila patentová práva k těmto výrobkům, aby se usnadnil zvýšený objem výroby a rozšířenější výroba po celém světě. Přestože USA a EU prosazují další diskusi o skutečnostech současné situace, Jihoafrická republika, Indie a další usilují o vyjednání textu navrhované výjimky. V tuto chvíli jsou rozhovory ve slepé uličce.

Stále však přibývá důkazů, že podepsání výjimky z dohody TRIPS by bylo dobré nejen pro současné příznivce této iniciativy, ale pro celý svět a možná zejména pro rozvinuté země, které jsou proti němu v současné době. Finanční náklady pro všechny země během pandemie jdou mnohem dál než za platby za výzkum a vývoj, léčbu a vakcíny pro zvládnutí případů COVID-19. Ekonomické dopady budou pociťovány napříč globální ekonomikou prostřednictvím narušení dodavatelského řetězce zakořeněného v rostoucí nerovnosti mezi zeměmi a mezi nimi, což bude pravděpodobně stát kolem 9,2 bilionů dolarů, z nichž polovinu bude nést hrstka rozvinutých ekonomik.“, napsal web Open Access Government.

Ano, bylo by to výhodné i pro „rozvinuté země“. Pokračování pandemie a vznik dalších mutací zhorší ekonomickou situaci i bohatých zemí. Volná výroba vakcín by však nebyla výhodná pro farmafirmy. Ty naopak potřebují co nejvíce mutací a vln pandemie. Všechny zmíněné organizace a vlády států „globálního severu“, dokonalý příklad je Evropská unie a WTO - tu nejsou proto, aby pomáhaly lidem se zvládáním problémů a pohrom, ale proto, aby usnadňovaly zisky nadnárodním korporacím, tedy i farmafirmám. Zda to pro ně dělají z dobroty srdce, nechť posoudí každý sám.

Zatím farmaceutické koncerny vedou boj mezi sebou. AstraZeneca a Johnson and Johnson, zdá se, podléhají konkurenci BioNTechu a Moderny, které se zatím ukazují jako ty, které mají nejméně vedlejších příznaků a vysokou účinnost. Dlužno dodat, že AstraZenecy bylo v Evropě naočkováno nejvíc, zejména ve Velké Británii. V takovém prostředí je pak ruský Sputnik, na jiné bázi a rovněž s potvrzenou vysokou účinností, navíc s možností koupi licenci, nepřítelem, nikoli spojencem v boji proti pandemii. A v takových kategoriích se bojuje především na mediální a geopolitické scéně, jak vidíme u nás každodenně. Ne, o životy lidí tu nejde ani na „pěkném čtvrtém místě“.

Kdo nás táhne na východ? Rozhovor Parlamentních listů z chartistou Otto Černým

0
0
14. 4. 2021    parlamentnilisty (velmi podstatně kráceno)
Jste svědkem doby, kdy Sovětský svaz určoval směřování Československa. Jak se s těmito zážitky díváte, současným pohledem, na Ruskou federaci? Ať už se jedná o vakcínu Sputnik V a politickou bouři kolem toho, o různé protesty regionálních politiků odstraněním soch, na přejmenovávání náměstí, na otravy agentů, z nichž je viněno Rusko... A nesmíme zapomenout ani na dostavbu Dukovan. I kvůli tomu měl podle některých názorů skončit ministr zahraničí Tomáš Petříček. Jsou obavy z Ruska namístě? Nebo je zbytečně démonizováno?

Především, Ruská federace není Sovětský svaz – tak jako současné Německo není Velkoněmecká říše. Druhý fakt, jenž se rovněž vztahuje k době minulé, je to, že oficiální média se snaží vytvářet z Ruské federace nepřítele stejným způsobem, jak vytvářela nepřítele propaganda minulého režimu z tehdejšího Západu. Tehdy to mohlo mít alespoň vnějškové opodstatnění, protože se vzájemně chrastilo zbraněmi – oproti dnešní propagandě, která staví na primitivních fabulacích generovaných nepříliš chytrými exponenty mediální války. Účelovost z toho kouká na první pohled. Americké hospodářství už dávno přeorientované na výrobu zbraní přece musí mít odbyt.

Výplody druhu, že účast Rusů na dostavbě Dukovan nás zatáhne na východ, tím by se soudný člověk ani nezabýval, kdyby se nejednalo o výroky politiků určité části politického spektra. Znějí stejně jako slovník těch, kteří sice zmizeli v propadlišti dějin, ale proti kterým ti politici stále bojují, jako kdyby jim dýchali za krkem, jen ty světové strany vyměnili.

Podle té propagandistické rétoriky např. předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS), bychom na tom proklínaném Východě museli být už od roku 2010, kdy jsme nekvalitní americké palivo do našich elektráren museli vyměnit za ruské. To by Finsko muselo být už dávno na Východě někde za Uralem, protože vlastní jednu sovětskou jaderku z roku 1970, průběžně modernizovanou zrovna Rusy, a další se připravuje ke stavbě, mimochodem za dozoru bývalého ředitele Dukovan Ivo Kouklíka. Druhou stavějí Rusové v Maďarsku a třetí se bude stavět v Británii.

Podle posledních zpráv bude Biden zvyšovat počty amerických vojáků v Německu, americké vojenské lodě se šinou do Černého moře, na Ukrajinu se valí vlaky s výzbrojí – zatímco Jens Stoltenberg, generální tajemník NATO, s logikou pana Vystrčila nabádá Rusko, aby přestalo s manévry na svém území u svých hranic. Takže na ten Východ nás netáhne ruská ropa nebo jaderné palivo, ale přátelé pana Vystrčila. Do války.