Quantcast
Channel: Nová republika

730 nebezpečných slov o likvidaci národního bohatství. Zničení českého školství způsobilo větší škody nekradení lithia nebo než převzetí jakéhokoliv podniku zahraničním investorem

0
0
Petr Hampl

4. 3. 2021  zdroj

Báječný svět bez fyzikálních zákonů

Před pár týdny jsem se setkal s jedním starým pánem, který byl vyučeným strojním zámečníkem, a žil na vesnici. Někdy na přelomu 70. a 80. let si sám postavil zahradní traktůrek, z dílů, které porůznu sehnal, vyměnil a občas i ukradl v různých fabrikách a opravnách. Ten stroj opravdu fungoval a utáhl různé zemědělské nářadí. Jeho tvůrce s ním řadu roků s ním obdělával drobná políčka, a dodnes ho má ve stodole. Pak za ním chodili lidé z okolí, prohlíželi si ten podomácku vyrobený stroj, a v okolí postupně vzniklo asi 10 dalších traktůrků. Každý jiný, protože každému se podařilo sehnat jiné díly.


Vysvětlení pro později narozené. Stavět stroj – to neznamenalo, že do sebe zacvaknete připravené moduly, podle návodu na youtube. To musíte rozumět každé součástce. Musíte přesně vědět, jaký je její význam ve stroji. Musíte přesně vědět, co se stane, když se začne chovat byť i jen maličko jinak. Co se stane, když se roztočí moc rychle. Co se stane, když na sebe dosedají materiály různé tvrdosti. Co se dá tolerovat, a co nikoliv. Znát stovky pojmů typu „kroutivý moment“ a vědět naprosto přesně, co znamenají ve vašem stroji.

Obnáší to vlastně práci konstruktéra, montéra, strojního zámečníka, testera, a možná ještě nějaké další. K tomu neustálá improvizace, protože příští díl může být jiný, než s jakým jste počítal, a vše musíte předělávat.

Je-li skutečným bohatstvím národů píle, um a kreativita jejich lidí, který národ může být bohatší než národ, kde mnoho vesnických zámečníků dokáže postavit traktor?

Je-li skutečným bohatstvím národů píle, um a kreativita jejich lidí, který národ může být bohatší než národ, kde mnoho vesnických zámečníků dokáže postavit traktor? Když je tohle více méně běžné, co pak dokážou ti nejlepší, kteří se z takové masy rekrutují. Máme obraz 10milionového národa, který dokáže postavit jadernou elektrárnu. Dnes žijeme v době, kdy ten stejný národ není schopen ani zorganizovat výběrové řízení na její dostavbu, takže ty vzpomínky zní poněkud pohádkově. Ale není to fantazie. Takoví lidé opravdu v českých zemích žili. Takhle schopní byli.

Proto se v 90. letech mluvilo o České republice jako o ekonomickém tygrovi. Proto korporace vyvažovaly práci českých techniků zlatem. A proto vyrostlo tolik nesmírně úspěšných českých firem. Bohatnutí v předchozích 80. letech nebylo tolik vidět, protože přínos směřoval do zvelebování majetků nižších a středních vrstev – stavěly se vily, rekonstruovaly domy, přibývaly chaty a chalupy. To v ekonomických výkazech nevidíte, ale fakticky to zemi prospívá mnohem víc, než když přínos směřuje do korporátních zisků.

Zničení českého školství, které v posledních 25 letech proběhlo, způsobilo větší škody než ukradení lithia nebo než převzetí jakéhokoliv podniku zahraničním investorem.

To vše mělo řadu příčin. Vzory, od kterých se lidé mohli učit. Téměř nedostupné komerční stroje (ten traktůrek si člověk koupit prostě nemohl). Prostředí, které takovou činorodost podporovalo – včetně sítě kroužků a kurzů, ať už v rámci Svazarmu nebo jinde. A v první řadě školství! České země byly zeměmi, kde každý absolvent učňovské školy toho uměl z fyziky mnohem víc než většina dnešních maturantů. Každý věděl, co je páka. Každý věděl, co je dostředivá síla. Každý věděl, co je hybnost. Každý znal zákon akce a reakce. Když se takové základy propojí s praktickou zkušeností, vznikne něco nedocenitelného.

Zničení českého školství, které v posledních 25 letech proběhlo, způsobilo větší škody než ukradení lithia nebo než převzetí jakéhokoliv podniku zahraničním investorem. Útočí na to nejcennější – na naše lidi, na naši schopnost pracovat, na naši schopnost řešit problémy.

A teď na ministerstvu školství (pod vlivem aktivistů ze sorosovského Eduinu) přišli na to, že odstraní i zbytky výuky fyziky. Čeští fyzikové ve svém dopisu ministru školství to naprosto výstižně označili za „rezignaci na racionální chápání běžných reálných dějů v našem světě a současně jako zahození stále užitečné součásti našeho civilizačního vědomí.“ Mimochodem, víte, jak ministerstvo ten návrh zdůvodňuje? Prý je to příliš těžké.

Ano, sestavit traktor, který bude fungovat, je těžké. Postavit jadernou elektrárnu je ještě mnohem těžší. Oproti tomu není těžké pobíhat po náměstí s transparentem o klimatické změně nebo vítání uprchlíků.

Lepší je prodávat si navzájem finanční produkty, tím vznikají skutečné hodnoty. Já tobě prodám pojištění, ty mi prodáš spoření, a oba zbohatneme.

Otevírá to otázku, čím se mají obyvatelé českých zemí zabývat. Zemědělství je už blízko likvidaci. Průmysl a energetika to taky zřejmě nemají být, soudě podle rozhodování ministra školství. Jeho úředníci a jim blízcí aktivisté nejspíš opravdu věří – jak to kdysi vyjádřil Tomáš Prouza (tehdy vládní zmocněnec pro evropské záležitosti), že pěstování brambor a výroba strojů jsou zbytečné. Lepší je prodávat si navzájem finanční produkty, tím vznikají skutečné hodnoty. Já tobě prodám pojištění, ty mi prodáš spoření, a oba zbohatneme. Když nám to nebude stačit, ještě máme v záloze sestavování výkazů a seznamů nepohodlných osob.

A pokud by nestačilo ani to, zbývá poslední triumf, který zajistí bohatství národa. Vytváření powerpointových prezentací a pořádání konferencí o nanotechnologiích a průmyslu 4.0.








Rakev EU zatlučena. Přijde nejhorší krize moderních dějin? Už se to hýbe

0
0
4. 3. 2021 ParlamentníListy

„Na stole mám testy na covid, ale pro jejich prodej k domácímu použití by byla potřeba asi dvouletá procedura. Naštěstí se na všechny ty na hlavu postavené zákazy i nařízení pomalu, ale jistě začíná kašlat,“ popisuje Vít Jedlička, prezident Svobodné republiky Liberland, politik a publicista. Pro ParlamentníListy.cz popsal, jak pokračují práce na osídlení jím vyhlášené republiky, proč je největší problém států v koronakrizi bránění tržnímu řešení, nakolik je výhodné pro Velkou Británii, že opustila Evropskou unii nebo proč jsou lidé v drtivé většině vězni vlastní hlavy spíše než vězni systému. A jak v těžké době prudce stoupá zájem o Liberland.

(Na snímku Vít Jedlička, prezident Svobodné republiky Liberland)
Když se zamyslíte nad průběhem posledních dvanácti měsíců s koronavirem SARS-CoV-2, co podle vás ukázaly o světě a mezinárodních vztazích?

Na jaře bylo zábavné pozorovat, jak Německo zabavuje Švýcarsku na hranicích zdravotnický materiál a do Itálie dorazila pomoc nejdříve z Ruska. Ukázalo se, jak křehké jsou vztahy v Evropské unii a jak není žádný problém zavřít hranice v Schengenu.

Myslím si, že to hlavní, co covid odhalil, bylo, že kdejaký stát je škodlivější než nějaká smrtící pandemie. Začalo to na jaře minulého roku zákazy prodeje respirátorů FFP3, což zablokovalo miliony kusů ve skladech. Mnoho z nich bylo přitom určených do nemocnic. Pokračovalo to bojem se soukromými laboratořemi, které poskytovaly levné testy na covid. Následovala vlna lockdownů, které měly za následek ekonomicky řádově větší škody než virus. V dnešní době stát a Evropská unie předvádí, jak neumí ani koupit vakcíny. Přitom si ale vyhrazuje monopol na obchod s nimi. S trochou nadsázky se dá říci, že virus a státní aparát se spolčili proti lidem.

Řešení a přístup jakého státu se vám v tomto směru líbí a proč?

Izrael, zdá se, zvládnul dobře nákup i distribuci vakcín. Švédsko, které se rozhodlo na začátku pandemie nepanikařit a zavedlo jenom velmi omezená opatření, si dnes vede podstatně lépe než Česká republika. I Bělorusko, které z počátku zcela pandemii ignorovalo, je na tom pořád lépe než Česká republika.


Studoval jste Vysokou školu ekonomickou v Praze, co podle vás koronavirus vypověděl o světové ekonomice?

Je deprimující sledovat dopravní tankery a výletní cruisery měnící se na šrot v Indii. Propad světové ekonomiky se snaží státy dohnat tištěním peněz. Investoři už očekávají hyperinflaci a uklízení peněz do kryptoměn. Pokud měla předlužená světová ekonomika vážné problémy už před covidem, tak covid je skvělý způsob, jak je zamaskovat do nejmasovější ekonomické deprese v moderních dějinách.


A kde dělají státy z vašeho pohledu největší chybu?

Aktivně brání tržním řešením problému. Na stole mám testy na covid, ale pro jejich prodej k domácímu použití by byla potřeba asi dvouletá procedura. Naštěstí se na všechny ty na hlavu postavené zákazy i nařízení pomalu, ale jistě začíná kašlat.

Nemůžeme popřít, že ve zmíněné době byla mnoha lidem omezena jejich běžná práva a svobody. Vy jste vždy patřil k těm, kteří je brání a chtějí zachovat. Jak vnímáte zásahy do běžného života lidí?

Já doufám, že současná krize pomůže víc lidí osvobodit. V drtivě většině však nejsou vězni systému, ale vězni ve své vlastní hlavě. Bojí se dělat změny, ale přitom vězni být nemusí. Nemusí platit padesátiprocentní daně, nemusí držet státní měny, které se dříve nebo později změní na prach. Růst zájmu o Liberland a kryptoměny je v posledních měsících masivní.


Celý text najdete zde...


Chystá sa vojenský konflikt medzi Ukrajinou a Ruskom?

0
0
Ivan Štubňa

4.3.2021   PravdaSk

Ukrajinský prezident Zelenskij 25. februára telefonoval s generálnym tajomníkom NATO Jensom Stoltenbergom. Povedal:"Pre Ukrajinu je dnes najdôležitejšou otázkou vyhliadka na získanie akčného plánu pre členstvo v NATO. Som rád, že som počul, že dvere NATO sú pre Ukrajinu otvorené. Osobne ďakujem Stoltenbergovi za podporu našej túžby dosiahnuť členstvo v NATO. Naším najbližším cieľom je Akčný plán členstva v NATO.“

(Na snímku lodě NATO v Černém moři při cvičení Poseidon 21)
Prezident Ukrajiny, vyjadril podporu rozšíreniu rozsahu aktivít aliancie v čiernomorskom regióne a poznamenal, že Ukrajina má záujem na zvýšení prítomnosti síl členských štátov NATO v Čiernom mori.

Podľa ukrajinských médií generálny tajomník agresorskej aliancie NATO v tomto rozhovore potvrdil, že NATO vyvinie úsilie na zvýšenie svojej prítomnosti v Čiernom mori. Poznamenal, že aliancia bude uvažovať o tom, ako zvýšiť podporu vojenským silám Ukrajiny v rámci súčasného komplexného balíka pomoci, a dokonca prisľúbil zlepšenie ich výcviku.

Stoltenberg poukázal aj na rozhodnutie summitu NATO v Bukurešti z roku 2008, na ktorom sa rozhodlo, že Ukrajina sa v budúcnosti stane členom aliancie.


Rusko je pripravené na prítomnosť NATO v Čiernom mori

Rozšírenie účasti a aktivít NATO v Čiernom mori zahŕňajú v poslednej dobe prelety vodných plôch pozdĺž hraníc s Krymom, prítomnosť lodí USS Porter a USS Donald Cook spolu s tureckými a bulharskými loďami, rozhovory o širšej účasti Američanov na ukrajinských základniach, ktoré majú pomôcť pre nich vybudovať Briti.

Rusko je na to pripravené. V regióne má raketové nosiče, tisíce obrnených vozidiel, výkonné radarové systémy a armádu viac ako 40 000 vojakov. Boli vypracované všetky varianty útoku z ukrajinskej strany alebo boja proti krajinám NATO.


Úlohou USA a NATO, je zatiahnuť Rusko do vojny za každú cenu

Ukrajinu potrebujú USA a NATO ako bojisko v budúcom konflikte s Ruskom. Je iba nástroj na dosiahnutie tohto cieľa. Nikoho v USA nezaujíma Ukrajina v povojnovom stave – obete na ľudských životoch, politicky a ekonomicky rozvrátená krajina, chudoba, hlad a pod. Pre cynikov v USA sú to len tzv. „vedľajšie škody“. (Collateral damages).

Ukrajina urobila obrovskú chybu v tom, že v roku 2014 zrušila neutralitu. Podieľal sa na tom americký zapredanec Porošenko. Američania mu zaplatili za tento krok, vedomí si toho, že takto získajú prístup k Rusku. Už v roku 2008 bolo rozhodnuté na stretnutí NATO v Bukurešti, že Ukrajina sa stane súčasťou NATO. Ukrajina tak prišla o svoju štátnosť, suverenitu a stala sa vazalom USA.

Veľmi nebezpečnou záležitosťou môže byť eskalácia v oblasti Krymu. Ukrajina sa tvári, že im Krym stále patrí. Poskytli vzdušný priestor pre potreby NATO. Odpoveď Ruska bola, že prijali rozhodnutie zostreliť akékoľvek lietadlo bez výstrahy, keďže ide o ich vzdušný priestor. Agresori NATO o tom dobre vedia. Bude iba na nich či budú v tejto oblasti podnikať provokačné akcie proti Rusku alebo nie. Treba uviesť, že novozvolený zločinec vo funkcii amerického prezidenta Biden už dal pokyn na letecké posilnenie stíhačiek a bombardérov v regióne Čierneho mora údajne proti ruskej agresii v regióne.

Biden má so svojim synom priame ekonomické záujmy na Ukrajine, keďže jeho podarený syn vykráda nerastné suroviny Ukrajiny. Robert Hunter Biden, bol menovaný do predstavenstva najväčšieho súkromného producenta plynu na Ukrajine Burisma Holdings, ktorý je registrovaný na Cypre a je vlastníkom licencie na rozvoj plynových polí v oblasti Dnepro-Donecka. I keď už nie je v predstavenstve vzhľadom k politickým aktivitám tatka, je to iba technická záležitosť. Uvedenú firmu stále kontroluje.

Pre Európu tento vývoj neveští nič dobré lebo sa ľahko môže stať, že Američanmi plánovaný vojenský konflikt medzi Ukrajinou a Ruskom sa môže preniesť aj do Európy. Lenže ak sa to stane hrozí bezprostredne tretia svetová vojna a použitie jadrových zbraní v globálnom rozsahu.

Poznámka: Tzv. mainstreamové médiá sa nejako „zabudli zmieniť o tom, že v týchto chvíľach sa v Čiernom mori koná provokačné cvičenie NATO pod vedením USA a pod názvom Poseidon 21. Nezmieňuje sa o tom ani poslušný sluha Západu Naď.

Zúčastňujú sa tieto krajiny: Francúzsko, Grécko, Rumunsko, Španielsko, USA, Turecko, Bulharsko. Viete si predstaviť, že by sa konalo vojenské cvičenie Ruska v medzinárodných vodách blízko USA?


Ľudské práva nemá len Navaľnyj

0
0
Roman Laml
4. 3. 2021 romanlaml
Pri sledovaní médií a vyjadrení politikov vzniká dojem, že najväčším svetovým problémom v oblasti ľudských práv je osud Alexeja Navaľného. Problém to samozrejme je a prístup ruských orgánov vyvoláva oprávnené pochybnosti, ktoré rezonovali aj na pôde OSN. Otázkou ale je, prečo obdobná pozornosť a deklarovaná zásadovosť politikov nie je uplatňovaná aj v iných prípadoch.

Navaľný je označovaný zo strany EÚ a USA za politického väzňa a požaduje sa jeho prepustenie. Tento postoj má svoje opodstatnenie aj keď existujú argumenty o reálnej ekonomickej trestnej činnosti Navaľného ešte v jeho predpolitickom období. Štáty EÚ by ale v rámci svojej deklarovanej hodnotovej politiky nemali zabúdať napríklad na osud deviatich väznených katalánskych politikov, ktorých odsúdenie je v priamej súvislosti s referendom o samostatnosti Katalánska. Nie je dôležité, či súhlasíme alebo nesúhlasíme s ich názory a postupy, v konečnom dôsledku ale boli odsúdení za svoju politickú činnosť.

Mimo pozornosti väčšiny našich médií a politikov prebieha v súčasnosti zaujímavý súdny proces v Poľsku. Poľský historik a historička čelia obvineniam z ohovárania v súvislosti s výskumom správania Poliakov počas druhej svetovej vojny. Proces sa sústreďuje na historickú publikáciu s názvom „Noc bez konca: Osud židov vo vybraných okresoch okupovaného Poľska“. Podľa trestného zákona z roku 2018 „Kto verejne urazí národ alebo Poľskú republiku, bude potrestaný odňatím slobody až na 3 roky“. Historický výskum podielu Poliakov na antisemitských zločinov je v tomto procese za takú urážku považovaný. Minulý týždeň bola na polícii vypočúvaná novinárka Katarína Markuszová. V jednom článku napísala: „ Dožijeme sa dňa, keď aj poľské úrady pripustia, že medzi Poliakmi bolo rozšírené nepriateľstvo voči Židom a že poľská spoluúčasť na holokauste je historický fakt? “ To stačilo na anonymné obvinenie za porušenie už spomínaného zákona a následné vypočúvanie na polícii.

Hodnotová zásadovosť chýbala aj pri vražde novinára Džamála Chášukdžího, ktorý bol doslova rozporcovaný na veľvyslanectve Saudskej Arábie v Turecku. Po vlne verbálneho rozhorčenia, boli prijaté individuálne sankcie voči niektorým predstaviteľom Saudskej Arábie a niektoré krajiny dočasne pozastavili vývoz zbraní do Saudskej Arábie. Nič zásadného sa ale nestalo a skutočnosťou zostáva, že odpoveď západu na beštiálnu vraždu novinára bola oveľa menej razantnejšia, ako na odsúdenie Navaľného na 3 roky väzenia.

Pred pár dňami sa taktiež objavila informácia, že v USA bude pokračovať vojenský proces s tromi mužmi, ktorí sú podozriví z účasti na bombových útokoch na Bali v roku 2002 a 2003. Podozriví útočníci boli zadržaní v roku 2003 a až do súčasnosti sú bez súdu väznení na základni Guatánamo. USA zadržiavajú na Guantáname 40 mužov, z ktorých len 9 bolo súdených a odsúdených. „Ve zdech detenčních center v Guantánamu umírali lidé, mezinárodní právo i americké hodnoty.“ Toto hodnotenie nenapísal žiadny konšpiračný web, ale internetový portál ČT 24. Ani tento problém ale mnohých ochrancov ľudských práv a hodnotových politikov nevzrušuje. Podobne, ako to bolo pri waterboardingu alebo tajných väzníc CIA v Európe.

Mediálnej aj politickej pozornosti taktiež úplne uniklo, že medzinárodná organizácia práce (to nie je boľševický výmysel, je agentúrou OSN) vyhlásila rok 2021 za medzinárodný rok eliminácie detskej práce. Podľa údajov OSN vo svete pracuje približne 150 miliónov detí. Najviac ich je v Afrike a v Ázii. S problémom detskej práce sa borí napríklad India, ktorá v roku 2017 prijala zákon zakazujúcu pracovať deťom do 14 rokov, ale súčasne pre nich zaviedla výnimku, že po vyučovaní môžu pracovať pre rodinné podniky. Detská práca je tak v podstate stále neregulovaná a podľa oficiálnych odhadov v Indii pracuje vyše 10 miliónov detí, ale reálne to pravdepodobne bude oveľa viac. Podľa niektorých je to chudobná krajina, čo limituje jej schopnosť bojovať s týmto problémov. India je ale chudobná len pre niektorých, portál eurasiareview uvádza, že aj v Indii miliardári bohatnú, chudobní chudobnejú a priepasť medzi bohatými a chudobnými sa neustále prehlbuje: „Pozoruhodným faktom rastúcej nerovnosti je, že počas pandémie bohatstvo najbohatšieho indického muža Mukesh Ambaniho sa zdvojnásobila na 5837 miliárd indických rupií; zatiaľ čo nekvalifikovanému pracovníkovi bude trvať 10 000 rokov, kým zarobí to, čo Ambani za hodinu.“ Takže zdroje by boli, len ich distribúcia je výhodná len pre vyvolených. Ani tento problém ochrancov ľudských práv príliš nezaujíma.

Vyhlásenie tohto roku ako roku eliminácie detskej práce prešlo na Slovensku bez záujmu od politikov, cez média až po politické „mimovládne“ organizácie. Každý z nich venuje detskej práci vyše 150 miliónov detí menej pozornosti ako osudu Alexeja Navaľného. EÚ prijíma sankcie voči ruským a bieloruským predstaviteľom zodpovedným za porušovanie ľudských práv, sankcie voči podnikom, politikom aj oligarchom. Možno by stálo za úvahu prijať sankcie aj voči jednotlivcom a firmám, ktoré využívajú prácu detí. Možno by stálo za úvahu zhabanie ich majetku v európskych bankách a poskytnúť ho na riešenie problematiky detskej práce. To by sa ale muselo aj chcieť.

Vyše napísané neznamená, že nie je správny postoj EÚ vo vzťahu k Bielorusku, mnohým problém ruskej politiky a podobne. Je správne podporovať ľudí v Bielorusku a Rusku, ktorí majú právo vyjadrovať svoj názor a usilovať sa o zmenu pomerom. Je správne poukazovať na porušovanie ľudských práv vo svete, ale nie selektívne, podľa politického alebo ideového kľúča, ale všade, kde k tomu dochádza. Nie je správne používať tento argument účelovo a zabúdať na problémy vlastné, zatvárať oči pred nedostatkami spojencov a partnerov. Potom skutočne používame „dvojité štandardy“ ľudských práv a takýto boj za ľudské práva stráca dôveryhodnosť.

Recenze knihy Jana Kellera "Hybridní politika"

0
0

Petr Hampl

4. 3. 2021

Před více než 150 lety Karel Marx posměšně varoval, že Evropou obchází strašidlo komunismu. Ti, kdo se tehdy báli, si neuměli představit strašidlo neomarxismu. Příšera, která obchází celým světem a která působí neuvěřitelné škody všude, kde převládne.

Aby nedošlo k mýlce. V dějinách se vyskytlo mnoho ideologií a ideových nauk, které vedly k nastolení brutálních despocií. To tak nějak patří k historii. Takové ideologie přicházejí a odcházejí. A konec konců, z dějin křesťanství víme, že hranice mezi ušlechtilým duchovním hnutím a zvráceným terorem může být velmi úzká. Neomarximus je ale něco jiného.

Všude, kde neomarxismus získá vliv, je spojen útokem na možnost vést normální život. Smyšlené globální problémy ospravedlňují ničení krajiny na celém světě, likvidaci přírodní rovnováhy, hubení druhů i likvidaci veškeré ekonomické činnosti. Začíná se průmyslem, následuje energetika a doprava, ale nakonec dojde na domácnosti, a na boj o každé polínko (nevěděli jste, že topením v kamnech ohrožujete planetu?) a o každého tajně vypěstovaného králíka. Zároveň s tím probíhá likvidace národů a původních etnik. Tedy to, co se dříve nazývalo genocidou a pro co jsou dnes používána vznešená slova jako „multikulturalismus“ či „kulturní obohacení“. A zároveň útočí gender. Z původního feminismu se vyvinul zrůdný fanatismus, kde se neřeší rovnost, nýbrž kastrace a který ohrožuje lidskou schopnost navazovat vztahy a množit se. Vedle toho obvyklé totalitní praktiky typu cenzury a likvidace nepohodlných. A pochopitelně také útoky proti vědě, technice, biologii, matematice a statistickým metodám jakožto západním, bělošským a utlačovatelským.

Neomarxismus nevede k vybudování říše ani k ustavení nového řádu (i když o něm někteří mluví), jedná se o čistou destrukci.

Naprosto chápu své marxistické přátele, že se vztekají a tvrdí, že s tímhle nemají nic společného. Dost možná, že i sám Karel Marx by byl dnešními radikály označován za zaostalého šovinistu.

O neomarxismu toho bylo napsáno více než dost. Doporučuji třeba výbornou analýzu Waltera Krafta  nedávno odsouzeného za jiné eseje. Snad ho rozbory neomarxismu nepřivedou do vězení.

Nicméně nabízí se otázka, kde se ta příšera vzala a z jakých kořenů vyrostla. Bez toho nebudeme schopni efektivního odporu a povedeme stále jen minulé války. A obávám se, že minulou válku vede i současná pravice. Její názor lze shrnout následovně. Někteří pracující lidé se nechtějí spokojit s tím, jak je hodnotí trh. Proto se obracejí na stát, aby jim zajistil lepší pracovní podmínky, vyšší platy, kratší pracovní dobu, více sociálních jistot apod – na úkor podnikových zisků. Předchozí typy socialismu neuspěly, až jejich trosky postupně zmutovaly v neomarxismus. Jádrem pořád stejného problému je vztah jedince a státu a neochota spokojit se s podmínkami spravedlivě přidělenými trhem. Tak to můžeme číst třeba u autorů z okruhu Institutu Václava Klause.

Svým způsobem opačnou verzi nabízí Petr Hampl  v knize Cesta z nevolnictví.  Podle něj tomu bylo tak, že neregulované a neomezené podnikání vedlo ke vzniku příliš velkých organizací (většinou akciových korporací). Ty zničily své menší konkurenty, zregulovaly trhy podle svých potřeb a prosadily neomarxismus jakožto svou ideologii zaměřenou na zničení životů těch dole. Hampl se ovšem nezabývá politikou ani politickými ideologiemi, ale vztahem společenským tříd.

Do této diskuze vstupuje profesor Jan Keller se svou nejnovější knihou Hybridní politika. Vychází z toho, že tradiční pojmy a tradiční pohled na levici a pravici neumožňuje pochopení současné situace. Marxismus a socialismus přece mají hájit zájmy dělníků, zaměstnanců a chudých lidí. A tady vidíme neomarxismus jako ideologii těch nejbohatších a nejprivilegovanějších.

„Žijeme ve zvláštní době… Z vysokých škol a z médií se říší ideologie rovnostářství právě v době, kdy se rozevírají sociální nůžky, a narůstají ekonomické nerovnosti v rovině příjmů i majetků. Velké nadnárodní koncerny a úspěšní miliardáři tyto revoluční výzvy, namířené údajně proti jejich moci, plně podporují. K vítězství levičáků toužících převychovat člověka dochází v téže době, kdy je každý člověk povinen pohlížet na sebe jako na „podnikatele se sebou samým.“ Ve stejné době, kdy nadnárodní koncerny řízené v naprosté většině bílými muži, diktují své podmínky celým státům a kontinentům, je bílý muž obviňován za svoji rasistickou a koloniální minulost. Z ekonomicky nejvyspělejších kapitalistických zemí přichází volání po kulturní revoluci ne nepodobné tomu, co kdysi mělo vést ke komunismu rozvojovou Čínu.

Ke kulturní revoluci se hlásí především dobře situovaní příslušníci vyšších středních vrstev. Chtějí dělat revoluci zaměřenou proti zaostalému myšlení nižších vrstev. Těm, kdo jsou úplně nahoře, to ani v nejmenším nevadí. Těm, kdo jsou úplně dole, to ani v nejmenším nepomáhá.“

Není to celé bláznivé? Keller nabízí vysvětlení právě pomocí zmíněné pojmu hybridní politika. Hybridní politika spojuje dva ideologické mutanty – neoliberalismu a neomarxismus.

V liberalismu šlo kdysi o lidskou svobodu. O možnost žít si po svém, propagovat vlastní názory, hospodařit na vlastním, mít svou dílnu, nakupovat a prodávat podle vlastního uvážení. Na jeho místě dnes stojí neoliberalismus hájící uspořádání, v němž je celý svět vlastně několik mamutími organizacemi a naprostá většina lidí v nevolnickém postavení. Z původní obhajoby svobody se stala obhajoba moci korporací přinutit člověka k téměř čemukoliv. Konkurenceschopnost začala být chápána jako schopnost zavděčit se úzké vrstvě korporátních vlastníků a manažerů a vnutit spoluobčanům ještě horší podmínky. Neoliberalismus je svým způsobem opak původního liberalismu.

Totéž lze říct o marxismu. Původně měl hájit práva těch dole, dělnických mas. Místo toho hájí neomarxismus práva nekonečné řady menšin. Platí, že komukoliv mohou být práva upřena kvůli nějaké jiné menšině, ale především to umožní zcela zrušit původní zaměstnanecká práva.

„Lidové vrstvy jsou pod dvojím ohněm. Zatímco pravicoví liberálové ruší jejich sociální práva, ti levicové k tomu přidávají obvinění z xenofobie. Levice chce globalizaci využít k tomu, aby byl lid nahrazen mozaikou všemožných menšin. Pravice chce globalizaci využít k tomu, aby zisky maximalizovala mimo svůj národ, který je v globální konkurenci příliš drahý,“ píše Keller.

Stoupenci volného trhu a neomarxisté podle něj vytvářejí dokonalou symbiózu. Neomarxismus rozbíjí životní styl nižších vrstev, jejich hodnoty a jejich sebevědomí. Reklama a tlak zaměstnavatelů z nich pak vytvoří dokonalé spotřebitele a dokonalé zaměstnance. Vše společně směřuje k nekonečnému navyšování korporátních zisků.

Hybridní politika je jednoznačně nejčtivější Kellerův text. Kniha není plná citátů a odkazů ani výpisků ze složitých francouzských teorií. Autor předkládá hladký text, ve kterém vysvětluje, jak jednotlivé politické ideologie pracují, a jak spolupracují. I když neomarxistická levice občas kritizuje kapitál, nikde nejde tak daleko, aby zlepšila postavení pracujících. „Kajícnost je výhodná pro byznys. Omluvit se za otrokářství, za feudalismus, za kolonialismus je konec konců levnější než lidem přidat na mzdě. Na případné kompenzace se budou skládat ti, kdo z nich neprofitovali.“ Namísto pomoci konkrétním lidem se útvary společenské odpovědnosti dokážou spolehlivě zaměřit na planetární problémy. Neoliberalismu a neomarxismus tak vytvářejí ucelený celek hájící zájmy stejné téže skupiny.

Jejich společným soupeřem je podle Kellera populismus, kterému věnuje dost prostoru. Výraz populismus používá jednoznačně pozitivně, a označuje jím řadu hnutí, které působí již od 19. století v různých zemích, a které vždy hájí zájmy místních lidí. Jak uvádí, populismus vždy obsahuje kritiku elit, motiv ohroženého národa i ochranu životního stylu nižších vrstev. Populistické hnutí není primitivní ani omezené. Vždy v něm působila řada schopných a vzdělaných lidí – bez ohledu na to, jak se je snaží líčit elity. Keller populismus rozděluje na levicový a pravicový . Levicový je zaměřený na ekonomické otázky (vysávání lidí korporacemi jakožto pracovníků a zákazníků), pravicový na migraci, rodinu a životní styl celkově.

Co Jan Keller neuvádí přímo, ale co čtenáře logicky napadá. Když funguje spojení neoliberalismu a neomarxismu, nefungovalo by i spojení levicového a pravicového populismu? Vyšší mzdy zaměstnanců i ochrana proti masové migraci. Státní podpora bydlení a zvýhodněné obědy ve školách i vedení dětí k tradičním rolím. Progresivní zdanění i státem organizovaná domobrana. Ostatně, právě tuhle směs levicového a pravicového populismu nabízí Viktor Orbán, a v letech 2016 – 7 ji nabízel Donald Trump, než přešel na čistě pravicové pozice.

Výklad o hybridní politice zabírá přibližně třetinu Kellerovy knihy. Následuje výklad hlavních pojmů, na které v diskuzi narážíme – od genderu přes humanitární války až po xenofobii. Tady je autor zvlášť sarkastický a zžíravý. Knihu uzavírá slovníček, kde ostravský sociolog ukazuje, jak se zachází s různými slovíčky. Některá mají vytvořit falešný dojem (třeba „spojenec“ nikdy neoznačuje skutečné spojence, ale vztah impéria a podřízeného státu, „demokratizace“ zase znamená podřízení země hybridní směsi neomarxismu a neoliberalismu. Jiná zase mají zabránit diskuzi – třeba fake news označuje jakoukoliv informaci, která se nehodí momentálně vládnoucí skupině. A jsou i další kategorie slov.

Hybridní politika je zábavná kniha, ale je to i kniha k přemýšlení. Kniha pro ty, kdo nechtějí vést minulé války.





Národ – sprosté slovo!? Fenomén nacionality - dnes, ale i v kontextu českého národního obrození. Úvodní předmluva k sérii textů o českém národě a jeho osobnostech a tématech

0
0

 

Marek Adam

4. 3. 2021

Mám takovou zkušenost, že dnes, vysloví-li se někde slovo „národ“ či „národní“, začnou se mnozí lidé přinejmenším „tvářit poněkud divně“. Jste snad nějaký extremista, když vyvěsíte českou vlajku? Když si na klopu připnete trikolóru atd.? Bývaly doby, kdy básníci a vlastenci nemuseli dokazovat, že jsou „jinak slušní lidé“…

Podle některých intelektuálů je dnes vlastenectví vnímáno v zásadě kineticky. „Kdo neskáče, není Čech!“ Projevuje se vlastenectví v masovém měřítku už jen při sportu? Existuje vůbec něco jako kolektivní duch národa?

Definujeme-li termín „národ“, můžeme hovořit o dvou úhlech pohledu. Rozdíl mezi britským a tradičním kontinentálním pojetím tkví v otázce existence, resp. absence státu. Z německého slova „Volk“ je odvozen národ na lidovém principu. Naproti tomu britský „Nation“ definuje národ společně se státním zřízením. Češi to se státním zřízením měli v dějinách komplikované.

Země Koruny české se roku 1526 staly součástí mnohonárodnostní Habsburské říše. V ní setrvaly až do roku 1918. Nebýt národního obrození, nebýt Masaryka, nebýt amerického prezidenta Wilsona, nebylo by roku 1918 ani Československa. Dnes z něj zbylo jen to „zparchantělé“ slovo Česko. Ne náhodou mi tento odtržený kus připomíná Protektorát.

Vlastenectví se u veřejnosti stále ještě nosí v poněkud příznivější konotaci. I když se najdou i tací, kteří o něm hovoří s apriorním despektem. Vysvětleme si na úvod dva termíny: pozitivní vlastenectví a negativní vlastenectví. To první představuje tzv. patriotismus. Slovem patriot pojmenováváme toho „hodného vlastence“. Naproti tomu toho zlého jsme označili jako šovinistu. Příkladem šovinistů byli Němci v letech 1933 – 1945, přezíraví, nadřazení, podmaňující.

I v kontextu patriotismu existuje jistý dualismus. Mám na mysli koncept zemský a koncept jazykový. Tzv. zemský patriotismus interpretuje národ podle významu „narodit se“ v určité zemi (na určitém území). Např. německá historická šlechta by byla, řečeno s trochou nadsázky, více národní než čeští exulanti… Nutno však podotknout, že tento konstrukt se prosazoval jen v počátcích národně-obrozenského procesu.

Někteří pro-sudetští pseudo historikové by však nejraději tento konstrukt z přelomu 18. a 19. století aktivně implementovali pro dnešek. Jejich intence stvořit až groteskně filantropickou, rádoby dobročinnou německou šlechtu - sponzorující své okolí - je až tak moc uměle přikrášlená, až se sama stává nedůvěryhodnou. Kdepak biedermeier dnes!

Josef Jungmann obrátil kurs definování českého národa směrem k jazyku. Jungmannův „jazykový obrat“ poněkud vyostřil vztahy mezi jeho „družinou“ na jedné straně, a starší generací na straně druhé (osvícenským analytickým myšlením a exaktním přístupem ovlivněnou generací, tedy generací Josefa Dobrovského). Dobrovský však nebyl o nic míň vlastenec než Jungmann, třebaže psal o češtině v němčině. Musel tak tvořit, chtěl-li napsat odborné a ve vědeckých kruzích respektované dílo.

Historik Miroslav Hroch hovoří o 3 fázích vzniku národa. První fázi považuje spíše za teoretickou, kdy se formuluje nějaký „národní program“. Miroslav Hroch ji definuje jako fázi učeneckého zájmu. Druhá fáze je označována jako období národní agitace. Troufám si říci, že zde se kormidla vlastenectví chopili právě jungmannovci. Definice národa na fundamentu jazykového patriotismu zapříčinila jistou „redukci“ dobového vlasteneckého cítění. Ale co jiného vlastnili Češi, než jen svou řeč?

Třetí a poslední fázi při vznikání národa pojmenovává Miroslav Hroch terminologickým souslovím období odezvy. V případě geneze novodobého českého národa by se dalo hovořit např. o politických demonstracích či o realizaci národní myšlenky se vznikem Československa (1918). Zde bychom dokonce mohli použít i onen masarykovský konstrukt – národ československý.

Národ československý již dnes nevlastní ani svůj společný stát. Kdo rozdělil stát, ale i obě větve jednoho národa, je třeba mít stále na paměti. Císař je dnes už zcela nahý! Mohli bychom tak parafrázovat legendární pohádku Hanse Christiana Andersena.

Z Československa se nám dochoval jen ten „zparchantělý“ výraz Česko. Někteří soudobí politici by i jej nejraději přidružili ke Spolkové republice Německo. Už jim ani nezáleží na tom, jestli jako 17. spolkovou zemi, či jen jako poddanou kolonii. Podle toho pak jednají.

Jsme snad takoví novodobí ruchovci a lumírovci??? Jsme Češi, nebo Evropané, Světoobčané? Nebo nejsme již ničím?!

Duchovní bezdomovci?!

Nahé jsou národy bez knih! Tak praví nejstarší jazyková obrana Čechů.

A nazí jsou dnes i všichni politici bez lásky k vlasti…

„Hele, a nejsi Ty náhodou nějaký extremista, Ty, tam s tou trikolorou na klopě?!“





Mgr. Marek Adam

Táborští vlastenci

Aliance národních sil

Pachatel celosvětové virové krize je konečně známý!

0
0
4. 3. 2021 ČNL

Pachatel celosvětové virové krize je konečně znám! Čína nekompromisně ukázala na americkou vojenskou laboratoř USAMRIID ve Fort Detrick v Marylandu s nejvyšším stupněm biologické ochrany v USA na stupni BSL-4 jako na místo, odkud unikl první kmen Coronaviru, jenž kontaminoval odpadní vody po havárii parní dezinfekční čističky! US Army více než rok havárii tajila!


USA: Na hlavu Američanů se začíná sypat tolik špatných zpráv, že to až hlava nebere. Čína totiž před několika dny znovu oficiálně ukázala na pachatele celosvětové virové krize a oznámila, že Spojené státy musí zahájit vyšetřování událostí v nejpřísněji střežené vojenské laboratoři v USA, odkud podle čínské rozvědky unikl Coronavirus minulý rok na sklonku léta mim bezpečnostní perimetr BSL-4 (Bio Safety Level 4) v důsledku havárie v laboratoři 
[1 (https://href.li/?https://www.globaltimes.cn/content/1183658.shtml )], jejíž následky nikdo po celý rok neřešil a neoznámil americkým dohledovým orgánům.

CDC laboratoř uzavřela v červenci 2019 
[2 https://href.li/?https://www.fredericknewspost.com/news/health/military-institute-s-research-halted-at-fort-detrick-after-failed/article_767f3459-59c2-510f-9067-bb215db4396d.html )]. 

Americká vojenská základna Fort Detrick v Marylandu, ne jejímž pozemku se nachází největší vojenská laboratoř v USA.

Dochází tak k postupnému usvědčování americké armády, že je původcem současné virové krize ve světě, na což redakce Aeronetu upozorňovala již od ledna tohoto roku. Reakce českých politiků a okamžité karantény, roušky, zrušení amerického vojenského cvičení Defender 2020 v Evropě, aerobní charakteristiky přenosu viru a vysoká nakažlivost s nejasným objemem mrtvých jsou všechno důsledkem pokynů americké vlády, která instruovala své spojence, k čemu ve skutečnosti opravdu došlo. Politici vědí, že Coronaivrus má původ v americké referenční biohazard laboratoři v Marylandu.

Čína obvinila USA, že Coronavirus unikl z laboratoří americké armády ve Fort Detrick v Marylandu Celé se to začalo provalovat už v březnu. Lijian Zhao, mluvčí čínského ministerstva zahraničí dne 13. března 2020 obvinil USA z toho, že Coronavirus do Wuchanu zavlekli američtí armádní sportovci 

Následně čínská ambasáda ve Francii oznámila 
[4 (https://href.li/?https://www.aljazeera.com/news/2020/03/china-spar-coronavirus-origin-200323194730719.html ) ] přímo zdroj úniku Coronaviru, největší americkou biologickou laboratoř v USA, vojenský výzkumný závod United States Army Medical Research Institute of Infectious Diseases (USAMRIID) ve Fort Detrick ve státě Maryland. Včera čínské úřady toto obvinění znovu zopakovaly v souvislosti se zjištěními, že krátce po uzavření laboratoře USAMRIID došlo v USA k vypuknutí mohutné nákazy pneumonií, tedy zápalu plic.

Varovný nápis v USAMRIID, laboratoř s nejvyšším stupněm ochrany.

Teprve až později o půl roku byla úmrtí překvalifikována na COVID-19, tedy přesně v souladu s podezřením, že CDC chybně vyhodnocovala zemřelé Američany na pneumonii, když ve skutečnosti zemřeli na Coronavirus uniklý z Fort Detrick. A právě američtí vojáci, kteří přijeli 18. října 2019 do Wuchanu na Světové vojenské hry (Military World Games 2019), přivezli s sebou z Marylandu nákazu Coronavirem. K čemu tedy vlastně došlo ve Fort Detrick?

Pentagon vyslal v říjnu 17 týmů s více než 280 sportovci a dalšími zaměstnanci na světové vojenské hry do čínského Wu-chanu.


Celé to začalo probublávat na povrch počátkem srpna loňského roku, když list The New York Times informoval v článku 
[5(https://href.li/?https://www.nytimes.com/2019/08/05/health/germs-fort-detrick-biohazard.html ) ] o uzavření největší americké vojenské laboratoře. K čemu došlo v laboratoři, z toho doslova jde hrůza, jaký bordel tam panoval. Podle všeho vypouštěli nedostatečně dekontaminovanou vodu z laboratoří přímo do řeky.

List The New York Times uvedl minulý rok v srpnu tyto informace:

Americký The New York Times informoval už vloni v srpnu, že CDC zavřela americké armádě jejich největší virovou a biologickou laboratoř kvůli nedostatečné dekontaminaci odpadních vod ze zařízení s nejvyšším zabezpečením BSL-4 Bezpečnostní obavy v přední laboratoři na výzkum vojenských zárodků vedly vládu k zastavení výzkumu týkajícího se nebezpečných mikrobů, jako je virus Ebola. “Výzkum je v současné době pozastaven,” uvedla v pátek prohlášení ve Fort Detrick v Marylandu mluvčí Lékařského vojenského výzkumného ústavu infekčních nemocí (USAMRIID).

Zavření bude pravděpodobně trvat měsíce, řekla v rozhovoru mluvčí Caree Vander Linden. Zpráva uvedla, že Centru pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) se minulý měsíc rozhodla vydat „příkaz k zastavení činnosti“, aby se zastavil výzkum ve Fort Detrick, protože centrum nemělo „dostatečné systémy pro dekontaminaci odpadních vod“ z laboratoří s nejvyšší bezpečností. Ale v laboratoři nedošlo k ohrožení veřejného zdraví, zranění zaměstnanců, ani k úniku nebezpečného materiálu, uvedla paní Vander Linden.

Ve svém prohlášení CDC citovala „důvody národní bezpečnosti“ jako důvod pro nezveřejňování informací o svém rozhodnutí. Institut je bio-obranné centrum, které studuje bakterie a toxiny, které by mohly být použity k ohrožení vojenského nebo veřejného zdraví, a také vyšetřuje ohniska nemoci. Realizuje výzkumné projekty pro vládní agentury, univerzity a farmaceutické společnosti, které za tuto práci platí. USAMRIID má asi 900 zaměstnanců.

Ve Fort Detrick se pracuje s viry Marburg, Ebola, Lassa, Machupo, Junin, Antrax, s pravými neštovicemi, s viry SARS a s dalšími nejnakažlivějšími organismy. Zavření laboratoře ovlivňuje významnou část výzkumu, který se tam obvykle provádí, uvedla paní Vander Linden. Pozastavený výzkum zahrnuje určité toxiny a bakterie zvané “selektivní látky”, o nichž vláda rozhodla, že „mohou představovat vážné ohrožení zdraví lidí, zvířat nebo rostlin nebo živočišných či rostlinných produktů“. Existuje 67 vybraných látek a toxinů; příklady zahrnují organismy, které způsobují Ebolu, neštovice, antrax, mor a jed ricin. Teroristé by teoreticky mohli použít vybrané látky jako zbraně, takže vláda vyžaduje, aby jakákoli organizace, která s nimi chce manipulovat, absolvovala bezpečnostní prověrku, zaregistrovala se, dodržovala bezpečnostní předpisy a bezpečnostní postupy a podrobila se inspekcím prostřednictvím programu vedeného CDC a americkou vládou skrze Ministerstvo zemědělství. Od roku 2017 se do programu zaregistrovalo 263laboratoří – vládních, akademických, komerčních nebo soukromých.

Institut ve Fort Detricku byl součástí programu “selektivních látek” po své registraci až do chvíle, kdy byla minulý měsíc pozastavena poté, co CDC nařídilo laboratoři zastavit provádění výzkumu. Odstávka byla poprvé zaznamenána v pátek, podle Frederick News-Post. Problémy pocházejí z května 2018, kdy bouře zaplavily a zničily desetiletí fungující parní sterilizační zařízení, které ústav používal k čištění odpadních vod ze svých laboratoří, uvedla paní Vander Linden. Poškození zastavilo výzkum na několik měsíců,dokud ústav nevyvine nový systém dekontaminace pomocí chemikálií. Nový systém vyžaduje změny v některých postupech v laboratořích. Během červnové inspekce CDC ale zjistilo, že nové postupy nebyly důsledně dodržovány.

Ztráta registrace největší vojenské laboratoře v USA ukazovala na obrovský mega-průser v bezpečnosti celého zařízení Inspektoři také našli mechanické problémy s chemickým dekontaminačním systémem a úniky, přiznala paní Vander Linden, ačkoli dodala, že úniky byly v laboratoři a ne do vnějšího světa. „Kombinace věcí“ vedla k zastavení provozu laboratoří a ke ztrátě registrace, řekl Dr. Richard H. Ebright odborník na molekulární biologii a biologické zbraně na Rutgersově univerzitě. V e-mailu uvedl, že problémy s novým procesem dekontaminace na bázi chemických látek v ústavu by mohly znamenat, že by se museli vrátit k systému dekontaminace založeného na žáru, což, pokud to vyžaduje výstavbu nového parního sterilizačního zařízení, by mohlo vést k velmi dlouhým zpožděním a velmi vysokým nákladům. Přestože je mnoho projektů pozastaveno, paní Vander Linden uvedla, že vědci a další zaměstnanci nadále pracují, ale ne na vybraných selektivních látkách. Řekla, že mnozí se obávají, že nebudou moci dodržet lhůty pro své projekty.

Přestože mluvčí laboratoří ujistila, že nedošlo k úniku kontaminovaných vod z laboratoří do řeky, skutečnost byla úplně odlišná. Dekontaminační zařízení vypouštělo do řeky vodu, která sice prošla dekontaminací, ale kvůli náročnému energetickému postupu nebyla voda dekontaminována dostatečně, takže některé viry a bakterie mohly uniknout do řeky. Toto nedostatečné dekontaminování odpadních vod trvalo od roku 2018, kdy po záplavě čističky kvůli bouři si laboratoř nemohla ekonomicky dovolit nechat laboratoře mimo provoz a další rok tak používala čistící proces pro odpadní vodu v nouzovém režimu, který byl mimo veškeré bezpečnostní předpisy, jaké si lze jenom představit. Když to v červenci 2019 při kontrole CDC zjistila, okamžitě vojákům celý mamutí komplex uzavřela a od července 2019 zůstaly laboratoře USAMRIID uzavřené, a to až do 1. dubna 2020.

USAMRIID laboratoř ve Fort Detrick získala registraci CDC zpátky 1. dubna 2020 a už 7. dubna oznámila, že začne zkoušet novou vakcínu na Coronavirus. Teprve až nyní počátkem dubna byly laboratoře ve Fort Detrick znovu otevřeny

[6(https://href.li/?https://www.military.com/daily-news/2020/04/01/cdc-lifts-shutdown-order-army-biolabs-fort-detrick.html )] a pouhých 7 dní po otevření laboratoří oznámila americká armádu zprávu 

[7 (https://href.li/?https://thehill.com/policy/defense/army/491601-army-testing-possible-coronavirus-vaccines-at-fort-detrick], že USAMRIID laboratoř začala testovat vakcínu na Coronavirus. Armáda odmítla vysvětlit, jak je možné, že 7 dní po otevření téměř rok zavřených laboratoří mají výzkumníci v ruce vzorek funkční vakcíny? Kde výzkumníci pracovali, když laboratoře byly znovu otevřeny až 1. dubna 2020 na základě obnovené certifikace CDC? To jim trvala příprava vakcíny 7 dní? To jesamozřejmě nesmysl, odpověď je mnohem jednodušší.

Laboratoř již měla k dispozici protilátku dávno z doby, kdy laboratoř zkoumala a genově modifikovala Coronavirus pro bojové využití. Proto i Donald Trump se před časem prokecl, když prohlásil, že Amerika má vakcínu a brzy bude k dispozici [8 (https://href.li/?https://www.youtube.com/watch?v=xRJaJ1n98EY )]. Vyvolal tím údiv a úžas ve světě, takže Bílý dům později výrok zametl pod koberec a nikdo se k tomu nevracel, ale nyní samotná americká armáda se chlubí, že USAMRIID pouhých 7 dní po znovuotevření laboratoří bude testovat vakcínu proti Coronaviru. Laboratoře USAMRIID ve Fort Detrick jsou jediným místem na této planetě, kde mají protilátky proti Coronvairu a znají kompletní historii genových mutací, přičemž je vysoce pravděpodobné, že laboratoř má k dispozici protilátky právě z titulu předchozího výzkumu.

Čína tuší, že celosvětovým Pacientem 0 může být americká vojenská sportovkyně, která závodila v říjnu 2019 v čínském Wuchanu na Světových vojenských hrách. Informaci jako první vypátral americký novinář.

Únik zavirovaných a nedokonale dekontaminovaných odpadních vod z laboratoře způsobil v Marylandu minulý rok nevídanou explozi “chřipky”, čehož si všimla i místní média 
[9(https://href.li/?https://patch.com/maryland/annapolis/4-flu-deaths-virus-spreads-maryland-unusual-season ) ] v Marylandu. Články z počátku prosince 2019 přitom píší o tom, že jde o chřipku kmenu B/Victoria a 14. prosince hlásí média v Marylandu už 4 mrtvé, kteří zemřeli na zápaly plic. Čínské úřady, epidemiologové a vláda v Pekingu vyzvali 27. března 2020 znovu americkou armádu, aby odhalila 
[10(https://href.li/?https://engnews24h.com/patient-0-coronas-first-positive-human-alias-%E2%80%8B%E2%80%8Bfound-allegedly-us-army /) ] informace o americké delegaci vojenských sportovců, kteří se od 18. října 2019 zúčastnily ve Wuchanu Světových vojenských her. Čína je přesvědčena, že minimálně jeden amerických voják v delegaci zatáhl virus do Číny.

A pokud se ptáte, kdo jako první přišel s touto informací, nebyla to Čína, ale byl to americký novinář George Webb, který dopátral, že Pacientem 0, který virus zatáhl do Číny, je americká vojačka Maatje Benassi, která ve Wuchanu na Světových vojenských hrách soutěžila v cyklistice [11(https://href.li/?https://orinocotribune.com/did-the-us-military-games-delegation-spread-covid-19-in-wuhan /)]. Její bratr Matthew Benassi je rovněž americký voják v rámci US Atmed Forces (SPAWAR). Existuje prý podezření podle Webba, že italský umělec DJ Benny Bennasi, který žije a pracuje právě v Holandsku a v minulosti koncertoval třeba s globalistickou zpěvačkou Madonnou, je právě příbuzný s touto americkou vojenskou sportovkyní z Wuchanu. Benny Bennasi totiž uvízl v Itálii kvůli karanténě a údajně je prvním nakaženým Holanďanem [12 (https://href.li/?https://road.cc/content/news/us-cyclist-patient-zero-wuhan-covid-19-outbreak-272251 )].

Čína tudíž požaduje, aby americká armáda provedla testy Maatje Benassi a zveřejnila je, ovšem americká armáda to odmítá. Nikdo z českých mainstreamových médií se dosud neobtěžoval informovat o tom, že v největší americké vojenské laboratoři došlo k havárii a k porušování bezpečnosti od roku 2018, že došlo k úniku kontaminované vody a nakonec k uzavření laboratoří na tři čtvrtě roku. Toto je naprosto jasné vodítko k tomu, odkud se Coronavirus z USA rozšířil a pokud by americká armáda oznámila ještě navíc i služební historii Maatje Benassi u americké armády, moc bychom za to nedali, že sloužila nebo pobývala vloni právě na vojenské základně Fort Detrick v Marylandu. Číňané mají jasnou stopu a vědí, odkud Američané virus přivezli do Wuchanu.


Obrázky z Ameriky

0
0
Ivan David
4. 3. 2021

„Ačkoli je Amerika prezentována jako „vzdálené zářící město“, které všechny ostatní národy závidí, rychle dokazuje svým vlastním obyvatelům a světu, že nejenže nedokáže udržet své vlastní obyvatele v bezpečí - ale také je sotva udrží naživu“, upozorňuje americká novinářka Helen Buyniski ve svém článku na Telegramu.
 
Mezi pandemií Covid-19 a katastrofickým ekonomickým propadem vyvolaným vládními reakcemi na tuto epidemii se USA ukázaly být šokujícím způsobem reálně neschopné fungovat jakýmkoli způsobem, který jejich současníci v jiných částech světa považují za normální. Ať už je to pouhé rozsvícení světel v amerických domácnostech, poskytování zdravotní péče, která by spíše léčila než zabíjela, vzdělávání dětí, nebo pouhé vykročení z řady. Zatímco obyvatelé se snaží žít alespoň trochu normální život, Washington prokázal hlubokou, téměř maligní neschopnost v plnění nejjednodušších úkolů, a to natolik, že se člověk musí až zeptat, zda jsou schopni vůbec něčeho.

Desítky obyvatel Texasu zahynuly uprostřed masivní sněhové bouře, která minulý měsíc opanovala stát. Bouře vyřadila elektrickou síť a ponechala více než 4 miliony obyvatel bez tepla a světla. Státní prodejci elektřiny přidali k tomuto neštěstí další ránu tím, že zaslali zákazníkům absurdně vysoké účty za elektřinu (něco přes 10 000 $ pro domácnost). Nedá se to říct jinak, než že prodejci „dolovali“ peníze podle principu „cen za přepočet“, tedy zvýšení cen v době zvýšené poptávky - a to vše za stavu, kdy energii lze doslova stěží vydolovat ze zásuvky.

Texas je však jen jeden stát - zbytek země určitě nemůže být tak děsivě nekompetentní, pokud jde o něco tak základního, jako je elektřina? Ale ne, na západě USA je to Kalifornie, která selhává více a lépe. Vlastní dodavatel elektřiny „Golden State“, společnost PSE & G, byla žalována za vznik požárů, které zničily celé čtvrti v letech 2017 a 2018. PSE & G je skutečně obviněna z více než 1 500 požárů jen od roku 2014 a je v procesu bankrotu poté, co byla žalována více než 70 000 jejich obětí, včetně celého města Paradise. Pokud jde o snahu nezapálit zemi, je společnost tak neschopná, že po léta raději vypínala proud, často na delší období - během léta, aby elektrické instalace v kalamitním stavu nezavinily další požáry.

Dobře, ale určitě jsou takové úchylky vzácné, že? Určitě to není to tak, že vláda USA úmyslně vyhání lidi z jejich země? Obyvatel Georgie Tim Leslie právě teď prožívá svoji vlastní kafkovskou noční můru poté, co koupil pozemek v okrese Polk, aby se tam svou rodinou mohl usadit a chovat zvířata. Protože si ještě nestavějí dům, žijí (legálně) z přívěsu na vlastním pozemku - nebo žili, dokud je policie nepřinutila opustit jejich zvířata a přestěhovat se do „regulérního“ kempu. Je těžké si představit komunitu tak prostou zločinu, že není nic prospěšnějšího, čím by se policisté mohli zabývat během hodin, kdy obtěžovali rodinu Leslieových. Ale pronásledování občanů dodržujících zákony je mnohem snazší než honit se za zločinci.

Policie - kdysi hrdost a radost největšího vězeňského státu na světě - se sama rychle zhoršila. New York utrpěl díky lockdownu velký nárůst kriminality, kdy policisté, kteří se mohli kriminalitě postavit, byli potupně pověřeni střežit obří silniční malbu „Black Lives Matter“ starosty Billa de Blasia nebo (poněkud schizofrenně) posláni mydlit demonstranty BLM. NYPD dokonce potrestala své vlastní důstojníky za zveřejnění jejich fotografií s Trumpovými fanoušky, zatímco skutečné zločiny byly ignorovány a nebyly trestány. New York také v loňském roce propustil stovky údajně odsouzených k nízkým trestům „kvůli covidu“, jen aby se veřejnost později dozvěděla, že se dopustili mnohem závažnějších trestných činů, přičemž mnozí z nich po spáchání dalších trestných činů skončili přímo ve vazbě. Zlověstný stav věcí pro zemi s největším počtem vězňů na obyvatele na světě a tato čísla budou téměř zaručeně dále explodovat díky nové zaměření donucovacích orgánů na „domácí teroristy“ – což je skupina definovaná tak široce, že zahrnuje kohokoli, kdo vyjadřuje názory mimo stále se zužující mainstream.

Možná soustředí USA své úsilí pouze na boj proti pandemii Covid-19? Američané utrácejí více peněz za zdravotní péči než kterákoli jiná země “civilizovaného“ světa, ale už před pandemií koronaviru za své peníze mnoho nedostávali. Když pandemie zasáhla, v mnoha státech vypuklo peklo, a když bylo nemocnicím zakázáno brát „normální“ pacienty pro lukrativní léčebné postupy, daly na ventilaci všechno, co se hýbalo, aby dostaly náhradu od vlády - i když 88 procent intubovaných zemřelo. Guvernéři neapelovali na léčbu vedoucí k záchraně životů- některou dokonce zakázali. Místo toho zoufale prosili o ventilátory, a to vše při přesunu pacientů infikovaných covidem do domovů s pečovatelskou službou, kde pokračovali v decimování bezmocné populace.

Pokud takto USA zachází se svými nemocnými, co jejich děti? Navzdory tomu, že někteří vědci potvrzují, že jen málo dětí onemocní, hlavní učitelské odbory se odmítají vrátit do učeben, bez ohledu na to, jak špatně funguje distanční výuka, což se jasně ukázalo. V některých oblastech zavření škol odhalilo problém, který USA nějakou dobu zakrývaly - nutnost krmit miliony chudých dětí, které pro které škola představuje nejen výuku, ale také zdarma jídlo, které si jejich rodiny nemohou dovolit. Zároveň rodiče těchto dětí trávili hodiny v nevytopených domácnostech, aby si mohli nakoupit potraviny z nejbližší potravinové banky. Miliony lidí zůstávají nadále bez práce nebo vykonávají silně prekarizovanou práci, mnohým hrozí vystěhování na ulici. Potřebné „stimulační šeky“, halasně projednávané, mnohým lidem nikdy nepřišly, jejich jediným východiskem je nyní požadovat kontrolu daní v naději, že jim budou později vráceny.

Většina z těchto problémů by mohla být vyřešena chytrou politikou a zlomkem hotovosti, která již byla věnována velkým korporacím. Je ale třeba vést války a neexistují žádné důkazy, že by vládnoucí třída chtěla své domácí problémy napravit. Místo toho se zdá, že mají až sadistické potěšení z toho, že se Američanům snaží vsugerovat, že zbytek světa na tom chce být tak skvěle jako oni. Koneckonců – nikdo tam nemůže letět, aby se přesvědčil na vlastní oči.


Blatný je prd platný

0
0

Jan Schneider
4. 3. 2021 PrvníZprávy

Pandemie covidu 19 eskaluje, nemocnice jsou přetíženy, vakcinace obyvatelstva pokulhává kvůli nedostatku vakcín – a ministr zdravotnictví odmítá zahájit proces vedoucí k udělení možné výjimky, která by alespoň zčásti tento nedostatek vykryla.


Proto ten poměrně hrubý název komentáře, protože na hrubý pytel se hodí pouze hrubá záplata. A z božího dopuštění takzvaný ministr zdravotnictví Jan Blatný se chová formálně sice slušně, ale věcně naprosto neomluvitelně sprostě a drze a nepatřičně. Jako ministr zdravotnictví má činit vše pro to, aby zmírnil krizi, způsobenou pandemií kovidu 19 – a on se v rozporu s posláním ministra zdravotnictví, i v rozporu s lékařskou etikou, chová jako ideologický exponent a lobbista ochraňující zájmy jistých segmentů farmaceutického průmyslu. 

Jinými slovy, ministr zdravotnictví nemá právo blokovat proces, kterým by bylo zahájeno posuzování různých dalších vakcín, které by mohly obohatit škálu prostředků, z nichž by si občané mohli vybrat. Jako ministr zdravotnictví, nota bene v této kritické situaci, je povinen udělat vše, co by mohlo vést k ochraně životů a zdraví obyvatelstva.

Příkladně jde o ruskou vakcínu Sputnik V, která je schválená ve 42 zemích světa, kterou již začala hodnotit Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) na žádost německé pobočky ruské farmaceutické firmy R-Pharm (ta je podle věrohodných informací připravena vakcínu neprodleně začít vyrábět).

Ministr Blatný však odmítá požádat Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) o odborné posouzení a stanovisko, na jehož základě by ministerstvo zdravotnictví mohlo (ale nemuselo) udělit výjimku pro použití posuzované vakcíny v rámci naší jurisdikce. Nikdo jiný však SÚKL požádat nemůže, takže ministr Blatný blokuje započetí tohoto procesu. To však je praktika, která nemůže být odůvodněna ničím, co by spadalo do rezortu zdravotnictví. Je to sviňská praktika blokování konkurence, a jako taková patří k okamžitému šetření Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Její možné finanční souvislosti by měly být šetřeny odbornými složkami kriminální policie, a případné ideologické pozadí zpravodajskými službami, protože jde o činnost, ve svých důsledcích ohrožující bezpečnost obyvatel tohoto státu.

Ministr Blatný se zaklíná tím, že mu starost o blaho obyvatel tak leží na srdci, že by souhlasil pouze s použitím vakcíny, certifikované EMA. To je skutečně hrubá urážka odbornosti našeho SÚKLu, naprostá degradace našich státních orgánů, to je příznak demontáže naší (zbytkové) suverenity.

Je to navíc devótní postoj k protektorátu Evropské unie, která však nemá žádnou působnost v oblasti zdravotnictví. Kdyby totiž měla nějakou působnost, musela by mít i zodpovědnost, a to nikoliv politickou, ale trestněprávní, a ta by se kvůli fatálnímu selhání (nebo korupci) při uzavírání smluv za EU s farmaceutickými producenty musela projevit již probíhajícím šetřením příslušných představitelů EU.

Stručně shrnuto – ministr zdravotnictví Jan Blatný je žábou na prameni, preferující pouze jemu ideologicky vyhovující řešení, pomineme-li další podezření, která s tím logicky mohou souviset. Na životech a zdraví obyvatel mu nezáleží.

Pokud by bylo možno dát panu premiérovi radu, nechť ministra Blatného bez prodlení odvolá, a na jeho místo navrhne krizového manažera (třeba bývalého hejtmana), který umí analyzovat situaci, najít klíčový problém, navrhnout a realizovat řešení – a to vše věcně, nikoliv ideologicky.

V ústavě totiž o ideologii není ani slovo. Podle ní je zdrojem veškeré státní moci lid, a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Nikoliv naopak. Z tohoto „plebejského“ pohledu je tedy název komentáře oprávněný a výstižný.







Stephen Lendman: Do čeho nás to establishment svou krádeží voleb uvrhl

0
0
Stephen Lendman
 
5. 3. 2021  Ledman, překlad Outsidermedia

Stižen demencí je Biden znatelně nezpůsobilý a neschopen plnit povinnosti úřadu, který zastává. Jeho zdravotní stav přejde pravděpodobně v Alzheimerovu chorobu, která jej pak už z normální lidské činnosti vyřadí beze zbytku.



Psychologie definuje demenci takto: „Je to progresivně postupující ztráta rozpoznávacích funkcí, charakterizována problémy s pamětí, sníženou schopností komunikace, nesprávným úsudkem a zmateným myšlením. Demence se nejčastěji objevuje od 65 let věku a výš. Lidé demencí postižení mohou ztrácet schopnost ovládat své emoce, zvláště pak zlost, a jejich osobnosti se mohou změnit. Až u 80 procent osob demencí postižených se vyvine Alzheimerova choroba. V Americe je jí postiženo kolem pěti milionů lidí.“

Bidenův psychický stav se už po nějakou dobu znatelně horší a často už své povinnosti nedokáže plnit. Média establishmentu však tuto situaci před veřejností zakrývají, seč mohou. Což je pravidlo, které porušil jedině deník Boston Herald, když v polovině února otiskl článek od Howie Carra s titulkem „Bidens babbles continue“ a některé z těchto blábolů dokonce přímo uvedl. Tak např.:

„Ze 400 až 600 milionů Američanů je dost očkovací látky k naočkování 300 Američanů do konce léta a začátku podzimu.“

„Ale chceme se podívat, to je, že já se chci podívat, zda bude plně stačit naočkovat 300 Američanů.“

„Saúdská Arábie propustila prominentního aktivistu lidských práv Loujaina al-Hathlouha-loula-promiňte. L-o-u-la, uha, z vězení.“

„Klimatická změna je sexuálně nejvýznamnější hrozba pro planetu Zemi.“

„Nikdy a kdykoli vás, občany USA, zneuctím.“

Jak dlouho bude tahle legrace pokračovat, než Bidena nahradí prezidentka v naději Harrisová, jak to ostatně americký establishment už od samého začátku naplánoval?

Zdroj: Stephen Lendman
Vybral a přeložil Lubomír Man

Proč chce pravice drahou elektřinu?

0
0
Jiří Paroubek

5. 3. 2021  VašeVěc

Jako obvykle vystupuje poněkud prostá poslankyně TOP 09 Langšadlová s velkým entuziasmem. Mám na mysli nadšení, kterým veřejně vyjadřuje svou patologickou rusofóbii a sinofóbii. Langšádlová se jako sv. Johanka z Arku české pravice ujala svatého boje proti rus
ké a čínské účasti ve výběrovém řízení na dodavatele jednoho bloku jaderné elektrárny (JE) Dukovany. Langšádlová se dokonce vyjádřila takto: „To, že vláda chce oslovit i Rusko, navzdory tomu, že naprostá většina občanů České republiky je zásadně proti, je opravdu nesmírně velký hazard s naší suverenitou a naší budoucností“.



Rozeberme si nyní naprostou nesmyslnost tohoto výroku. V úvodu bych rád zdůraznil, že vůbec nejsem příznivcem rozšiřování podílu jaderné energetiky na výrobě elektrické energie u nás. Vláda by měla zkoumat i jiné možnosti a alternativy, např. razantní rozvoj obnovitelných zdrojů. Technické a ekonomické možnosti pokud jde o 0ZE, včetně výroby akumulačních baterií, se rozvíjejí tak dynamicky, že lze předpokládat za nějakých pět až sedm či deset let bude tento zdroj velmi konkurenceschopný (on je vlastně konkurenceschopný již dnes - (ale ne bez dotací! - pozn.red.N.R.))

Poněkud prostá poslankyně za TOP 09 nepochopila, že českému obyvatelstvu nejde ani tak o státní příslušnost firmy, která snad bude někdy v budoucnu stavět blok JE Dukovany. Především přece půjde o cenu elektrické energie a ne o ideologicky motivované bláboly. Jinak řečeno, kdo nabídne nižší cenu realizace celé obří dodávky bloku v Dukovanech, ten vlastně zajišťuje nižší výrobní cenu elektrické energie. Pokud to budou Rusové anebo Číňané a pokud tedy zajistí nižší cenu elektřiny, je mi to v zásadě jedno. Nechápu, co je na tom z bezpečnostního hlediska pro republiku a její občany závadného.

Nižší cena elektrické energie je přece dobrá jak pro domácnosti občanů, tak pro český průmysl. Elektrická energie v průmyslu, ale i v dalších sférách národního hospodářství tvoří jednu z největších položek nákladů. Pokud existuje možnost snížit tyto náklady ve firmách, měli bychom ji využít.

Politici typu Langšádlové a spol. z řad české pravice ale vědí, že otázka ceny elektřiny z JE Dukovany dopadne na české občany a firmy v plném rozsahu až za nějakých dvacet let. A to už někteří z pánů poslanců a paní poslankyň dnešní sněmovny budou na onom světě. A jiní ve stavu šťastné senility budou trpět ztrátou paměti. Takže pokud se Langšádlová dovolává vůle většiny občanů, měla by jim především říci pravdu. A ta pravda je, že čím nižší budou pořizovací náklady stavby a technologie nového bloku JE, tím nižší bude cena elektrické energie poté, co blok bude uveden do provozu.

Všechny ostatní doprovodné řečnické triky pirátských a dalších poslanců o pevné ceně a podobné zajímavostí to mohou těžko zakrýt, co je vlastně tou jedinou podstatnou otázkou.

Pokud občanům vysvětlíme, že čím nižší bude cena investičních nákladů stavby a technologie, tím nižší cena elektřiny bude jednou v budoucnosti přicházet do sítě. Tak tomu budou velmi dobře rozumět. Pokud ale budou česká média vytvářet atmosféru, že na Mikuláše budou místo čertů strašit děti chodit Rusové nebo Číňané, tak budou lidé k vlastní škodě možná uvažovat jinak.

Říkám to teď s plnou odpovědností, jako bývalý premiér. Vůbec nechápu, jak by nás bezpečnostně mohlo ohrožovat za deset, za padesát nebo za osmdesát let to, že část naší elektrické energie bude vyrobena v JE postavené buď Číňany anebo Rusy. Vypadá to asi tak, jako s vakcínami z Ruska a Číny. Máme kupovat dražší vakcíny západních firem, které možná a (zejména v dohledné době) ani nepřijdou anebo můžeme dostat levnější a možná účinnější (to nikdo neví, co bude vlastně účinnější) vakcíny ruské či čínské.

Americké zpravodajské služby se pochopitelně v rámci Trumpovy politiky "America First!“ snažily o to vymývat pracovníkům českých zpravodajských služeb mozky tak, aby zbavily americkou firmu (která vůbec není americká) Westinghouse nepříjemných konkurentů. Postupují v podstatě jako někdejší složky komunistického režimu, které neomaleně a brutálně neváhaly skákat šipky do zadní části Sovětům.




Vládní krize na Slovensku kvůli Sputniku-V

0
0
-vlkp-

5. 3. 2021   KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Nepochybně registrujete trmu vrmu na Slovensku, která se strhla v okamžiku, kdy premiér Matovič dostal záchvat státnické vize a dohodl z Ruska dodávku Sputniku V v okamžiku, kdy slovenské nemocnice praskají ve švech a jeho země je po České republice, dodávám s politováním, že se značným odstupem za Babišlandem, koronavirovým rektem Evropy. Takže když nejsou dostupné ty jedině ideologicky správné vakcíny, sáhl po vakcínách s ideologicky závadným rodokmenem. Aby zachránil životy slovenských občanů.

(Na snímku slovenský premiér Matovič přebírá ruskou vakcínu Sputnik-V z vojenského speciálu)


Výsledkem je těžká vládní krize. Kdy platí, že čím má nějaká vládní partaj méně poslanců, tím větší vlny dělá. Jak Kiskovým pohrobkům, tak zjevně i Sulíkově asociální skvadře je koronavirus a jeho dopady naprosto egál. Hlavně ta správná ideologie a „solidarita“ s našimi partnery. Až třeba do posledního Slováka!

Chystal jsem se o tom napsat článek. A pak mne jeden z kosířů upozornil na skvělou miniaturu na slovenském portálu Hlavný denník.sk Lépe bych to nedal, tak proč to nepřevzít?



Ještě dodám drobnost:

Včera jsem vydal českou hitparádu posledních dnů nejdementnějších výroků českých politikářů na téma covid 19.

Nyní do ní, naprosto zaslouženě, přidám hysterický a šílený výlev slovenského ministra zahraničí Korčoka, když se dozvěděl o dovozu Sputniku V:

„Je zjevné, že tato vakcína už není jen vakcínou, je to nástroj hybridní války. Tento politický nástroj nás rozděluje doma, rozděluje nás v zahraničí. Prostřednictvím tohoto nástroje se vykresluje EU jako něco, co selhává,“

Takže hybridní válka a nikoliv vakcina? A ona EU ohledně obstarávání vakcín neselhala?

Už jsem to na Kose psal – kdysi Jiřina Šiklová prohlásila, že je lépe se mýlit se Spojenými státy než mít pravdu s Ruskem. Idioti jako Korčok ten blábol dostali na úplně jiný level. Na výrok

lepší zhebnout s USA/EU než si zachránit život ruskou vakcínou! 


Podobné hlášky jsem slýchával jako malý v době nejkrvavějších 50-tých let. Netušil jsem, že v závěru svého života to uslyším opět.

Jestliže se na Slovensku rozpadne vláda, kde ministerstvům šéfují takovéhle lidské zrůdy, myslím, že si pod Tatrami zhluboka oddychnou!

Ne, Igor Matovič, při plném despektu k jeho „výkonům“, ani náhodou není, ani zdaleka, ten největší trulo na slovenské politické scéně! Remišová, Korčok a další mají daleko větší záchvaty šílenosti. Navíc se silně vražednými sklony!

A nakonec čerstvá informace z ruských zdrojů. Jestliže Sputnik V se stará o takovouhle politickou demolici na slovenské politické scény, tak si troufnu říci, že následující oznámení z ruských zdrojů o zcela nové vakcině MIR 19 tam, ale i u všech českých Korčoků a Remišových – například takový senátor Fischer, který včera poslal Zemanovi otevřený dopis, který si s Korčokem v ničem nezadá, z něhož vyjímám



nepochybně dostanou akutní záchvat politické úplavice. Se všemi průvodními jevy!

MIR 19 má zajistit dlouhodobou ochranu organismu 10 – 15 let po očkování …

В РФ появится супервакцина, защищающая от Covid на десятилетия | В России | РЕН ТВ (ren.tv)

Součástí je propagační video s Putinem, kde se občan RF dozví, že když vše půjde po plánu mají do konce roku hotovo …

Dodáno dalším z kosířů.

Nezbývá než použít klasickou filmovou hlášku – to zas bude v álejích nablito!

No nablito? Když mluvím o hrozící epidemii politické úplavice? I já musím ten výrok upravit – to zas bude v álejích ... Určitě ne nablito, však vy víte co. A nikoliv v álejích, nýbrž na českém a slovenském politickém internetu!



Česká televize bude platit za lež o Vitáskové. Je to pravomocné

0
0
5. 3. 2021 ParlamentníListy

Jasné slovo soudce. Česká televize musí bývalé šéfce Energetického regulačního úřadu Aleně Vitáskové vyplatit 80 tisíc korun za lež, která zazněla v Událostech 8. ledna 2018. Rozsudek je pravomocný, jde totiž o rozhodnutí odvolací instance.


Na počátku roku 2018 v Událostech České televize zazněl lživý výrok o bývalé šéfce Energetického regulačního úřadu, resp. o jejím trestním stíhání. Za to musí veřejnoprávní televize zaplatit Vitáskové 80 tisíc. Sama Vitásková požadovala půl milionu. Její právnička odůvodňovala požadavek sledovaností inkriminovaných Událostí. Tehdy večer je sledoval asi 1 milion diváků starších patnácti let.

V Událostech 8. ledna 2018 zaznělo, že Vitásková „měla připustit přidělení licencí elektrárnám, které ale neměly nárok na vyšší výkupní ceny elektřiny“.

Vědec a politické školení mužstva o Sputniku

0
0
Ivan David

5. 3. 2021
Samozřejmě, že Sputnik V je také nástroj propagandy.
Asi jako osvobození Sovětským svazem, nebo pomoc USA prostřednictvím UNRA, jako dodávky obilí ze Sovětského svazu po suchu v roce 1947, jako Marschallův plán (byť zdaleka nikoli bez podmínek), jako každá pomoc za kterou je vidět šlechetný dárce nebo pomocník, například laskavá Evropská unie, která nás zachraňuje ze spárů pandemie a nic za to nechce a skromně nepřipomíná, že nakoupila za peníze, které nebyly její a uzavřela smlouvu, kterou nesmíme vidět.

Každá pomoc vyvolává zlost těch, kteří ji neradi vidí a dávají přednost potížím bez pomoci. Sami by rádi dali a sklidili vděčnost, ale nemohou.
Vakcíny, které mají být monopolně dodávány přes EU jsou poněkud nedostatkové. Proč ale jiné být nesmějí? Mohly by vyvolat nežádoucí pocit vděčnosti a ukázat, že země pilně dehonestované v médiích hlavního proudu jsou schopny čehosi pozitivního.

V některých zemích to vyhodnotili jinak, lidské oběti, hospodářské ztráty a sociální propad jsou tak veliké, že vezmou za vděk pomocí od kohokoli, i od toho zpropadeného Ruska.

V Evropské unii je to jinak, než Sputnik, to raději lidské oběti, hospodářské ztráty a prohloubení sociálního rozvratu. V některých zemích na to kašlou. To Česká republika jde příkladem s praporem vysoko pozdviženým, papežštější papeže. Až to připomíná starý vtip, jak se Polák ptá Čecha, proč tak málo lidí v jeho zemi bojovalo za války proti okupaci, a dostane se mu odpovědi: "My jsme nemohli, u nás to bylo zakázaný."

Proto my nemůžeme očkovat Sputnikem, proto se hledají důvody, proč to nejde. Tušený zákaz a předposranost jako prostředky úspěšného přežívání. Sputnik není dostatečně prozkoušený, zatím ho dostalo jen několik set tisíc lidí, to přece nestačí, to dá rozum. Pozitivně hodnotící článek ve vysoce prestižním vědeckém časopisu Lancet? To taky nestačí. Není schválený unijní agenturou EMA. To je správný argument! Jen ty unijní instituce jsou spolehlivé a vybavené kompetencemi, ty státní se mohou zrušit. Ostatně i státy jsou na zrušení. Pirátka euroslankyně Markéta Gregorová vyhlásila, že se na to těší.

Na přiloženém záznamu ze čtvrtečního Radiožurnálu je rozhovor s ředitelem Biologického centra ČAV Liborem Grubhoferem. Pan redkaktor nás informuje, že zástupci Komise o společném nákupu neuvažují, avšak prezident Zeman Sputnik prosazuje "a požádal i Čínu". Pan ředitel však doufá, že Sputnik bude prozkoumán tak důkladně, že to bude muset trvat co nejdéle a je zřejmé, že to by v tom byl čert, aby Sputnik prošel. Pan ředitel nás nenechává na pochybách, že stojí na správné straně, protože nás vědecky informoval, že "hlava státu" vyvinula tlak "naprosto zcela nepochopitelně, takže já to považuji za určitou politickou provokaci". Pamatuji doby, kdy politicky správně orientovaní vedoucí kateder a ředitelé ústavů pronášeli zanícené politicky angažované projevy k soudruhům méně prověřeným. Ta doba se nám, zdá se, vrací. I výběr kádrů získává analogická kritéria. Potěš pánbůh!

Ale obávám se, že je to ještě mnohem horší. Zástupci farmaceutických firem mě kdysi jako ministra žádali, abych zařídil v Státním ústavu pro kontrolu léčiv stejný metr. Jaksi se jim zdálo, že registrace léku nebo žádost o schválení další indikace probíhá tu hladce, tu zdlouhavě s opakovaným vyžadováním dalších dokumentů nutně potřebných, o nichž se dříve nevědělo. Jedni vydělávali, a druzí čekali a skřípali zuby dokud nebyl konkurenční produkt u odběratelů dostatečně zaveden. A to šlo o mizerné desítky miliónů korun v desetimiliónovém trhu. Což teprve trh celounijní zajištěný smlouvou, kterou nelze vidět, a úřední autoritou, která jest sama a jediná! To je jiná káva!

Systém v síti a Síť v systému Dobrý sluha, špatný pán?

0
0
Marek Adam

5. 3. 2021
Říká se, že z každého z nás s postupem let něco zmizí. A naopak v nás něco přibude. Například prožitek vnitřní radosti, ale též vnitřní bolesti. To patří k historii každého lidského života. Člověk žije v kontextu. V kontextu svého vlastního života i v kontextu životů svých blízkých. Nikdy nevnímáme toho druhého jen tak samotného o sobě. Vždycky jen tak, jak se nám jeví.

A právě tato podstata představuje zákonitost, že pravý význam lidských bytostí se ukáže právě jejich zařazením do určité struktury. Také náš národ je tvořen souborem individualit, jejichž význam se ukazuje až v oné struktuře celku. Nikdo nemůže žít zcela mimo systém.

Jelikož je člověk tvor společenský, stává se oním systémem naše společnost. Ta představuje strukturu, v níž jedinec nalézá svůj smysl a své ukotvení v časoprostorovém kontextu. Systém tedy organizuje naše soužití takovým způsobem, aby ve společnosti byla zajištěna elementární kooperace. Aby společenský organismus dokázal přežít jako celek. V tomto smyslu můžeme systémem rozumět cosi pozitivního. Člověk v systému nachází řád, zakotvení, místo, identitu, kořeny a jistotu.

Pod pojmem systém však lze vidět i něco jiného. Síť nikoli záchrannou, nýbrž uvězňující. Pokud systém člověka začne dusit, stane se pro jedince jakousi klecí, vězením. A nemusí se jednat pouze o vězení v nuzném slova smyslu.

Je dosti možné ocitnout se v jakési „zlaté kleci“, kdy se dotyčný může změnit i třeba v otroka peněz. Systém zbavený a zbavující svobody představuje život v zajetí. Jako když chytíte motýla do sítě. Ani blahobyt v zajetí nepřináší šanci na přežití. Mlátíme křídly, až nás to vysílí a zbaví života. V takové situaci se všichni pasujeme do role moderních otroků. Moderní otroci jsou proměněni do jiných identit než otroci historičtí. Jak již psal George Orwell ve své antiutopii 1984, zotročení lidé slouží systému, jsou sledováni na každém kroku a jsou též vymazáváni z dějin, dopustí-li se přestupků vůči totalitnímu systému. Jejich mozky jsou systematicky vymývány, až pod vlivem jakési varianty stockholmského syndromu začnou otroci bezmezně milovat svého věznitele.

Síť mocenského aparátu tak proniká do všech sfér každodenního života všech jedinců. Tito jedinci přitom ztrácejí svou originalitu a stávají se sériovou, bezejmennou a bezpohlavní masou. V takové totalitě není prostor pro nic mimo systém ovládaný mocí!

V naší době se fenomén moci spojuje s penězi. Více peněz automaticky předpokládá více moci. Chudí lidé jsou závislí na penězích, protože by bez nich zemřeli. Mnozí lidé jsou pro peníze ochotni udělat úplně všechno. Jsou ochotni obětovat všechno. I svobodu. Svou svobodu i svobodu jiných.

Takoví lidé se s rostoucím počtem peněz propadají do stále hlubšího otroctví. Jelikož všichni členové systému jsou přímo či nepřímo závislí na penězích, stávají se všichni novodobými otroky. Největšími otroky peněz se stávají ti, kteří jich mají nejvíce. Pouze ten, kdo neslouží penězům, může být ve své podstatě svobodný.

Není absolutní svobody. Myslí-li si někdo, že získává její část, automaticky ztrácí její jinou část. Může být tedy člověk svobodný jen částečně? Vždy můžeme něco získat a současně i o něco přijít. Svobodní jsme jen tehdy, pokud můžeme o něco přijít či něco získat. Ale je to jen část svobody. Přesto se však svobodný člověk od otroka v jednom aspektu přeci jen liší.

Skutečně svobodný člověk neslouží penězům, nýbrž peníze slouží jemu. Skutečně svobodná bytost se od otroka liší v jedné zásadní kategorii. Ta spočívá v tom, že vnitřně svobodný jedinec si uvědomuje vyšší smysl svého života. Uvědomuje si, že nepotřebuje peníze, a tudíž sám žádné peníze pro naplnění svého vyššího smyslu nemá, protože nemá potřebu peněz.

Tato kategorie však předpokládá společnost, která nepoužívá peníze. A jelikož v systému, v němž žijeme, všichni peníze používáme a potřebujeme, jsme do jisté míry všichni zotročeni. Penězi se vykupujeme ze zdánlivého otroctví a získáváme pocit zdánlivé svobody a nezávislosti. Dokud máme u sebe peněžní hotovost, jsme pány svých peněz…

Systém a síť se vzájemně doplňují. V každém nesvobodném systému se život jeví jako strukturovaný, přehledný a svým způsobem „návodný“. Určití lidé ztrácí smysl svého života, pokud je nikdo neřídí a neovládá. Jako by neměli vlastní vůli. Je pro ně pohodlnější eliminovat svou vlastní vůli. Milují systém, který je zotročuje, který z nich plíživě činí otroky. Touží po tom ovládat druhé a současně být sami ovládáni. Vzniká tak pyramidový efekt, kdy si novodobí otroci neuvědomují svou roli a užívají peněz jako drogy, která jim vytváří iluzi zdánlivé svobody a moci. A přitom se propadají do otrocké sítě. Byl historický otrok svobodnější, protože neměl peníze? A co novodobí otroci peněz?

Je možné vymanit se z této klece a poznat svět tam venku? Je vůbec možné utéct kamsi mimo systém? Přežili bychom v tom světě venku? Nebylo již biblické vyhnání z Ráje útěkem z nějakého systému? Máme šanci na přežití vně systému? Jednou bych ten svět venku chtěl alespoň ukázat!

Proto je nanejvýš důležité, aby každý v sobě hledal onen vyšší smysl své existence. Jen ten nás činí svobodnějšími. Říká se, že v životě má skutečný smysl jen konkrétní láska ke konkrétnímu člověku. Láskou získáváme cosi, co nás přesahuje. Ono magické posvátno, kdy si promítáme sebe a svůj smysl do toho druhého. Posvátno nezávislé na náboženství či ideologii. Láska je Bůh v nás.

V lásce nacházíme sami sebe, vyšší smysl svého života, svou alespoň částečnou svobodu.

Praví se, že svoboda není součtem dílčích malých svobod, jakýchsi kapek v moři, dohromady tvořících oceán. Svoboda nepředstavuje sumu, k níž je možné přičítat, či z ní odečítat.

Svoboda totiž buď je, anebo není.

A proto je systém dobrý sluha, ale špatný pán. Z každého z nás s postupem let něco zmizí. A do každého z nás s postupem let něco přibude. Náš život představuje kontinuální proces získávání a ztrácení. Děje se tak proto, jelikož jsme nedílnou součástí určitého systému.

A náš život se procesuálně odehrává v kontextu životů našich bližních. Znamená to, že bez druhých nejsme sami sebou.

Proč bude Ivan Bartoš premiérem

0
0

Petr Hampl

5. 3. 2021 PrvníZprávy

Piráti jsou si tak jistí svým vítězstvím, že přestali předstírat poctivost, slušnost a respektování základních demokratických pravidel. Kandidát na ředitele olomouckých nemocnic bude zkoušen z recitace pirátských pouček. Při výběru kandidátů to bude hrát větší roli než znalost zdravotnictví. To není fáma ani utajovaná praxe. Tak to zapsali do oficiálního dokumentu při vyhlášení výběrového řízení.

Už to samo o sobě by bylo nedobré. Dostává to ale hrůzné obrysy, když si uvědomíme, že je tu reálná šance, že Piráti budou obsazovat místo příštího premiéra, nebo aspoň klíčové rezorty jako vnitro, školství, sociální věci apod. Mnozí pozorovatelé jsou zmateni. Vždyť za nimi nezůstala od minulých voleb naprosto žádná práce! Jejich působení v Praze je jeden obrovský průšvih. Co na nich ti voliči vidí? To opravdu dostávají hlasy jen proto, že se občas nějaká poslankyně svlékne nebo se někdo zfetuje?
 

Hledáme-li smysluplné vysvětlení, zkusme se na situaci podívat z druhé strany. Zapomeňme na to, že by voliči rozdávali karty, a že by na základě voličského rozhodnutí vznikala mocenská struktura v zemi. Realističtější pohled je takový, že v zemi určité rozložení moci existuje, a že volby pouze potvrdí toto už existující rozložení moci. To podstatné se děje před volbami.


Andrej Babiš nezaplatí „pouze“ na neschopnost vyřešit epidemii. Zaplatí to, co mohl a měl udělat v předcházejících letech, a neudělal to.


Mohl pevně ovládnout Českou televizi. Nabízela se mu možnost vyměnit radu, a ředitel Dvořák mu svými astronomickými rozkrádačkami přímo nahrával na smeč. Premiér toho nevyužil, a Česká televize dnes pracuje proti němu.

Mohl zlikvidovat Bakalovo impérium nebo Bakalu tak přimáčknout k zemi, že by ho dostal do role vazala. Nevyužil té možnosti.

Mohl si došlápnout na neziskovky, které proti němu vedou studenou partyzánskou válku. Mohl naopak vypěstovat vlastní neziskovky místo těch sorosovských. Nevyužil té možnosti.

Mohl vyvinout nátlak na ústavní soud. Pavel Rychetský není nic jiného než bezcharakterní kariérista. Byl by se podřídil. Ale Babiš té možnosti nevyužil.

Mohl podpořit změny v desítkách dalších institucí, včetně univerzit a grantových agentur. Nestalo se tak.


Opozice vedená Piráty mezitím pokryla zemi svými buňkami, dostala své lidi na klíčová místa, pojistila pevnou pozici v médiích a ujistila podporovatele v nadnárodních strukturách, že na ně bude spolehnutí. Ke skutečnému převzetí moci už došlo, volby to jen potvrdí.
Znám to i z praktického života. ANO mi nemůže zakázat besedu nebo zcenzurovat knihu. Piráti mohou bez problémů.
 

Vlastně jediný, kdo dnes proti pirátské koalici stojí, je prezident Zeman. Bude to ale stačit? Můj odhad je, že to stačit nebude.


V tomto aspektu je Andrej Babiš až neuvěřitelně podobný Donaldu Trumpovi. Oba odmítali převzít moc. Oba jen přihlíželi tomu, jak moc přebírá protistrana. Odkládali konflikty a doufali, že se nějak dohodnou. Jeden z nich na to doplatil, a druhého to čeká.

Piráti stejnou chybu neudělají. Zběsilost davu nedovolí umírněnost. Ale není třeba zoufat. My dříve narození víme, že každá moc degraduje zevnitř. Víme, že je zapotřebí trpělivosti. Zvenčí se to příliš urychlit nedá. Daniel Kajser na Echo24 píše o osmiletém cyklu, ale Piráti budou rychlejší.
Je ovšem otázka, jestli – až ten čas přijde – nebude vlastenecká strana stejně hanebně nepřipravená jako v roce 2021.


Nadešel čas začít se připravovat na 2025.





Obchod na korze

0
0

5. 3. 2021 zdroj

Konečně jsem si doplnil vzdělání a shlédl Obchod na korze, československý film ověnčený Oscarem, o kterém jsem zatím věděl jen tolik, že má zvláštní název a zvláštní je i tím, že má dva režiséry, Kadára a Klose. Když film začal, byl jsem trochu rozpačitý a říkal si, že to bude další černobílá artovka postavená na tom, že se v ní nic neděje, o nic nejde a všichni hrají, jako že nehrají. Chyba lávky! Obchod na korze je totiž výborně vygradovaný a počáteční rozpaky se rychle změní v přikování k obrazovce. 


A z divného názvu se stane geniální zkratka celého děje, protože Obchod na korze je o obchodu na korze. O galanterii staré Židovky na korze (které připomíná spíš větší náves) volakého slovenského městečka za časů ľuďáckého Slovenského štátu, kdy začínají deportace Židů a arizátorem obchodu staré Lautmanky je z protekce ustanoven malý slovenský člověk Brtko.

Malý ve smyslu, že nemá žádné ambice a válku a arizaci nevidí jako příležitost jak zbohatnout, tak „malý“, že svoji funkci arizátora nechápe jako imunitu pro trochu té šikanózní zábavy na účet staré paní, ale poctivě se snaží jí s vedením obchodu pomáhat, a když začnou deportace, tak ji i chránit. Co vám budu povídat, semele ho to na prach, šťastný konec se nekoná. A to je asi hlavní poselství Obchodu na korze: zůstat slušný v neslušné době je životu nebezpečné, ale když jste v jádru slušný člověk, tak si stejně nemůžete pomoct a oportunistická svině se z vás nestane, i když vám to žena dobře radí.

Divácky nejnáročnější je na Obchodu na korze zvuk. Jednak podle všeho snímaný rovnou „na place“ bez postprodukce, nebo v průběhu času hodně pokažený, každopádně často poněkud nezřetelný, jednak jazyk. Už relativně čistá slovenština Brtka je občas oříšek, natožpak řeč, jíž mluví Lautmanka, kterou se mi ani nepodařilo identifikovat. Možná nějaká forma jidiš, ale někdy je to čistá slovenština, jindy zase jako kdyby mluvila maďarsky a jindy taková ta šišlavá němčina…

Čeho si já osobně na Obchodu na korze cením asi nejvíce, že není jen další film o Židech, i když v něm Židé shodou historických okolností dávají největší smysl, ale prostě o lidech, které si pro jejich kolektivní identitu někdo vybral, aby se jim pomstil za svůj zpackaný život. Obchod na korze by stejně dobře fungoval i kdyby Lautmanka byla v jiném čase a na jiném místě Arménka, Indiánka, Irka…

Filmový jazyk Obchodu na korze je vlastně až komorní, mnoho se nestane a postav je poskrovnu (figur právě naopak, ale jsou to bezejmenní kolemjdoucí) a vypráví bez dramatických efektů a zvratů poklidným lineárním tempem, přesto je strhující a vypráví příběh, který má cenu vyprávět a připomínat stále dokola. A proto si Obchod na korze svoje místo v historii kinematografie rozhodně zaslouží, bez ohledu na Oscara.




Idioti mávaj světem. Tedy alespoň se o to snaží. Britský Facebook rozlišuje 71 pohlaví. Tak se na ně podívejme.

0
0
názorová redakce

5. 3. 2021  KurýrIn

Tušíte, kdo jsou androgynové, cis mani, cisgender mani, intersexuálové, trans*femaleové, transgender remalové nebo two-spiritsové? A co navíc? Na konci článku naleznete tajemství.


Poznámka redakce Nové republiky: následující článek podle nás patří spíš do humoristického časopisu či do aprílového čísla, ale domyšleno dokonce nejde o legraci. Je to představa některých představitelů světových elit o nás lidech a o společnosti, kterou nám plánují. A přiznejme si, že v takové společnosti se normálním lidem, mužům i ženám, bude žít velmi těžko.

Nejprve trochu teorie:

Transrodoví (transgender) lidé jsou osoby, jejichž identita není jednoznačně ve shodě se zaužívanými představami o mužském a ženském rodě, ale místo toho tyto rody kombinují.

Transsexuální lidé patří mezi transrodovou skupina a touží žít a být akceptováni jako opačné pohlaví. Životy transsexuálů jsou často doprovázeny operacemi či hormonálními změnami pohlaví.

Transmasculine je osoba, která se narodila jako žena, ale momentálně se identifikuje jako muž.

Neutrois lidé se prezentují jako bezpohlavní a nemají nic společného s mužem ani se ženou.

Cis je někdo, kdo se identifikuje jako pohlaví, s jakým se narodil. Přesný opak transrodových lidí.

Androgynní osoba je taková, která nepodstoupila žádnou operaci, ale od narození se na jejím těle vyskytují výrazné prvky opačného pohlaví (stavba lebky, kůže, …)

Intersexuál je člověk narozený s prvky obou pohlaví, ať už na úrovni genitálií nebo chromozomů.

Two-spirit je pojem používaný domorodými Američany k označování členů LGBTI komunity.

Britský Facebook rozšiřuje výše uvedené obecné dělení, podotkněme duševních poruch identity, které s normální přírodou nemá naprosto nic společného, na 71 konkrétních pohlaví. Tedy zatím. Lze zcela reálně předpokládat, že za půl roku jich již budou mít ke stovce. V současnosti se to má následovně:

1. asexuál
2. androgyn (androgyne)
3. androgynní pohlaví (androgynes)
4. androgynní osoba (androgynous)
5. bez pohlaví (agender)
6. obojpohlavní (bigender)
7. ze ženského pohlaví na mužské – trans muž
8. ze ženského pohlaví na mužské – transgender muž
9. ze ženského pohlaví na mužské – transsexuální muž
10. F2M (z anglického female to male, ze ženského pohlaví na mužské)
11. ze ženského pohlaví na mužské (female to male)
12. FTM (z anglického female to male, ze ženského pohlaví na mužské)
13. nerozlišuje pohlaví (gender neutral)
14. hermafrodit
15. intersexuální muž
16. intersexuální osoba
17. intersexuální źena
18. intersexuální pohlaví
19. z mužského pohlaví na ženské – trans žena
20. z mužského pohlaví na ženské – transgender žena
21. z mužského pohlaví na ženské – transsexuální žena
22. muž
23. M2F (z anglického male to female, z mužského pohlaví na ženské)
24. z mužského pohlaví na ženské (male to female)
25. MTF (z anglického male to female, z mužského pohlaví na ženské)
26. vícepohlavní
27. proměnlivé pohlaví (gender fluid)
28. nevyhovující pohlaví (gender nonconforming)
29. nerozhodnuté pohlaví (gender questioning)
30. gender-variant
31. neidentifikuje se jako muž ani žena (genderqueer)
32. neutrois
33. cis
34. cis ženské pohlaví (cis female)
35. cis mužské pohlaví (cis male)
36. cis muž (cis man)
37. cis žena (cis woman)
38. cis pohlaví (cisgender)
39. ženské pohlaví cis (cisgender female)
40. mužské pohlaví cis (cisgender male)
41. žena pohlaví cis (cisgender woman)
42. muž pohlaví cis (cisgender man)
43. trans
44. trans, ženské pohlaví
45. trans, mužské pohlaví
46. trans muž
47. trans osoba
48. trans*ženské pohlaví
49. trans*mužské pohlaví
50. trans*muž
51. trans*žena
52. transsexuál
53. transsexuál, ženské pohlaví
54. transsexuál, mužské pohlaví
55. transsexuálny muž
56. transsexuální osoba
57. transsexuální žena
58. transrodový člověk, ženské pohlaví
59. transrodová osoba
60. transmasculine
61. T* muž
62. T* žena
63. two* osoba
64. two-spirit
65. two-spirit osoba
66. žena
67. ani muž, ani žena (non-binary)
68. vícepohlavní (pangender)
69. jiné
70. ani jedno z vyjmenovaných

A kde je to 71.?

To se naší redakci vypátrat nepodařilo. Tímto se všem čtenářům omlouváme za šíření poplašných zpráv. Pan Stránský to již ve svém článku náležitě zkritizoval. Jak ti zlí novináři překrucují názvy článků. Ty, ty, ty, ty! Dali jsme si za to pořádný pohlavek.

Ale vážně. Ono to je opravdu s naší lidskou společností vážné. To čemu jsme se v tomto článku mohli zasmát, se doopravdy děje. Výzkumy, které probíhaly v USA již v 70. létech minulého století předpovídaly, že přesně k podobnému vývoji spějeme. Tedy, že homosexualita a jiné patologické jevy*), které nemají s přírodou (božím záměrem chcete-li) nic společného, se začnou v naší moderní civilizaci postupem doby projevovat ve značně větší míře.

To, co se snaží někteří ohledně sexuality v současné společnosti prosadit jako normu, by nikdo ze 70. let nebyl schopen vymyslet ani jako tu nejulétlejší sci-fi povídku. Ale v současnosti jsme právě přesně tam, co výzkum předpověděl. Ty výzkumy šly ale ještě o hodně dál. Kam tedy podle nich spějeme? Chcete znát odpověď. Tak to si velmi pečlivě přečtěte náš článek Hloupneme z blahobytu. Čeká nás katastrofický „Vesmír 25“?*. V tom článku věnujte pozornost popisku pod fotografií experimentátora, který výzkum společenských dějů v 70. létech prováděl. A nezapomeňte si pustit to video, které tam naleznete.

(Za použití zdrojů z The Telegraph)


*) rozdíl od homosexualizmu není homosexualita patologický jev - viz Wikipedie:

Zhruba od 3. čtvrtiny 19. století do 3. čtvrtiny 20. století byla homosexualita uváděna v odborných monografiích a později v systematických klasifikacích jako jedna z duševních poruch. Počínaje rokem 1973 však nejvýznamnější americké a následně světové, evropské i asijské psychiatrické organizace na základě změny společenské situace a vědeckých výzkumů[1] od tohoto pojetí postupně ustoupily a homosexualita začala být uváděna jako jedna ze standardních podob sexuální orientace.[2]

Již od vzniku pojmu existovala vedle sebe různá pojetí příčin vzniku homosexuality, od hypotéz předpokládajících plnou genetickou předurčenost přes pojetí přisuzující rozhodující vliv nitroděložnímu vývoji nebo rodinným podmínkám a výchovným vlivům. Sexuální orientace se v podstatě jeví jako biologická, předurčená komplexní souhrou genetických faktorů a raného děložního prostředí, a proto není osobní volbou.[3][4] Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz na podporu tvrzení, že rané dětské zkušenosti, výchova, sexuální zneužití, trauma nebo jiné závažné životní události a jakékoliv sociální prostředí po narození ovlivňují sexuální orientaci.[3][4][5][6] Údajně takové názory pramení z nesprávných informací a předsudků.[7]

Existovaly i pokusy a konverzní metody usilující o změnu sexuální orientace. Mnohé studie dokládají rizikovost a nefunkčnost těchto metod.[8]


Evropská unie umožnila zemím samostatně nakupovat ruské vakcíny

0
0
5. 3. 2021 RN

Členské státy EU by neměly vést paralelní jednání o dodávkách vakcín proti koronaviru s výrobci, kteří mají jménem Evropské komise centralizované smlouvy o nákupu, ale mají veškerá práva nezávisle nakupovat vakcíny od jiných výrobců, uvedl na briefingu mluvčí EK Eric Mamer v Bruselu .... 


Ministr zahraničí francouzského ministerstva zahraničí Clement Bon dříve hovořil o záměru řady evropských zemí individuálně nakupovat ruské nebo čínské vakcíny proti COVID-19 a požadoval solidaritu na evropské úrovni. 

"Je třeba oddělit dva aspekty: identifikovali jsme portfolio vakcín, které kupujeme společně." Státy EU by neměly vyjednávat souběžně s výrobci vakcín v EU. Ale z právního hlediska mají plné právo nakupovat vakcíny od jiných dodavatelů,“ uvedl Mamer v komentáři k výzvám francouzského politika k solidaritě v otázce vakcín. 

„Pokud jde o postup schvalování vakcín, je známo, že je prováděna Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA), ale existuje také národní postup pro naléhavé případy, který umožňuje nákup vakcín bez souhlasu Evropské komise a Evropské komise. Členský stát EU má proto právo nakupovat vakcíny za těchto podmínek,“ dodal zástupce Evropské komise. 

Mamer dodal, že „postoj EK je takový, že byla schválena společná evropská strategie, která zaručuje přístup k očkovacím látkám pro všechny státy EU za účelem očkování všech občanů EU. Stále věříme, že se jedná o dobrý rámec pro strategii očkování.“


Obchodní řetězec zvaný migrace

0
0
Ivan David
5. 3. 2021

Přehled vývoje od počátku roku přinesl dnes švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ). Výběr dobře ilustruje, oč při celé migraci jde – o obchod s lidmi, pašeráctví a falešné (a výdělečné) pojetí „lásky k bližnímu“: 

- Podle interní zprávy Frontexu nejsou síly EU schopny jednoznačně rozptýlit obvinění z možného porušování základních práv. Agentura Frontex je těžce kritizována, protože média uvedla, že řecká pohraniční stráž opakovaně nelegálně nasměrovala čluny s migranty zpět do Turecka. Úředníci agentury Frontex prý v některých případech byli poblíž a nezabránili tomu. Několik agentur EU vyšetřuje tato obvinění.

- Řecký ministr pro migraci Notis Mitarakis popřel tvrzení, že Řecko násilně vytlačuje migranty z řeckých vod (pushback), aniž by jim dalo šanci požádat o azyl. Tato obvinění jsou „součástí komplexní strategie falešných zpráv“, kterou Turecko prosazuje prostřednictvím některých nevládních organizací a sítí pašeráků, řekl Mitarakis pro řecké noviny „To Vima“ (14. února). Předchozí vyšetřování agenturou EU pro ochranu hranic Frontex a řeckou pobřežní stráži obvinění nepotvrdila, uvedl Mitarakis.

- Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) pašeráci naházeli u pobřeží východoafrického státu Džibuti desítky uprchlíků do moře. Nejméně 20 lidí se údajně utopilo. Jak ve čtvrtek (4. března) oznámila organizace OSN, loď ve středu (3. března) dorazila do Jemenu s více než 200 migranty. Krátce po odchodu z hlavního města Džibuti pašeráci vyházeli asi 80 lidí z lodi. Podle přeživších byla loď přeplněná. Mezi utopenými byla údajně řada dětí. Šéfka IOM v regionu, Stéphanie Daviot, uvedla, že incident je jen dalším důkazem, „že zločinci nadále zneužívají za účelem zisku lidi, kteří se zoufale snaží zlepšit svůj život a nezajímají je následky“. V říjnu již při podobných incidentech zemřelo nejméně 50 migrantů.

- Italské soudnictví vyšetřuje čtyři lidi z humanitární organizace Mediterranea Saving Humans. V září 2020 přivezla soukromá italská loď Mediterranea „Mare Jonio“ do Pozzalla na Sicílii 27 migrantů. Podle zpráv agentur státní zástupce Ragusa na Sicílii vyšetřuje, zda jde o případ převaděčství. V té době „Mare Jonio“ převzal lidi od obchodní lodi přepravní společnosti Maersk. Je podezření, že došlo k ilegálnímu toku peněz.

- Pomocná organizace Sea-Watch zachránila 45 migrantů z člunů v centrálním Středomoří. Mezi lidmi bylo 13 nezletilých osob bez doprovodu, oznámila organizace se sídlem v Berlíně v pátek (26.02.). Zachránění jsou na lodi „Sea-Watch 3“ a je jim poskytována lékařská péče.

- Posádka španělské pomocné lodi „Open Arms“ tvrdí, že má povolení přivést na Sicílii 146 zachráněných migrantů. Úřady přidělily loď do italského přístavu Porto Empedocle poblíž Agrigenta. Tým lodi zachránil migranty během několika víkendových misí ve Středozemním moři z malých libyjských člunů, za situace, kdy byly metrové vlny, uvedla tato soukromá organizace na Twitteru.

- Agentura OSN pro uprchlíky (UNHCR) ostře kritizovala evropské státy, které odmítají uprchlíky na hranicích. Jsme znepokojeni tím, že se tento postup široce používá, oznámila organizace OSN ve středu (27. ledna) v Ženevě. Na některých místech jsou lidé vytlačováni zpět násilím a tyto zprávy se množí, uvedla zástupkyně vysokého komisaře pro uprchlíky Gillian Triggsová. V minulosti například uprchlíci hlásili vytlačení člunů ze strany řecké pobřežní stráže. Agentura pro uprchlíky uvedla, že lidé, kteří uprchli přes státní hranici, byli také odsunuti. Nekontroluje se, zda potřebují ochranu. V roce 2020 přišlo do EU 95 000 lidí, což je o 23 procent méně než rok předtím. 

Potud NZZ.

Je jasné, že OSN a EU budou neustále tlačit na přijímání dalších a dalších migrantů a kritizovat jakoukoli snahu o omezení migračních toků. Budou podporovat turecký obchod s uprchlíky a hanět Řecko. Budou i nadále podporovat kvetoucí obchod s lidmi a počet obětí tohoto nelidského obchodu pod zástěrkou pomoci se bude neustále zvyšovat. Našel jsem výstižný popis falešného lidství v úvodu jednoho článku na webu Nadhled: „Jedním ze znaků nynější doby se stal stav, ve kterém se nachází řada stran, jednotlivých politiků, aktivistů, neziskových organizací a různých komerčních subjektů. Tím stavem je falešná solidarita, která na rozdíl od přirozené postrádá skutečnou lidskost a touhu pomáhat tam, kde je to skutečně třeba. Přestože je kolem nás plno lidí, kteří by pomoc potřebovali, výše uvedení si vyloženě vyhledávají ty, kterým svou podporu nabízejí, vnucují a zároveň na ní vydělávají. Někdy napřímo a ekonomicky, jindy skrytě a politicky, což nic nemění na tom, že v důsledku také vydělávají.“ 

Je čas začít pojmenovávat věci a události pravým jménem. Migrace je jen jiná verze obchodu s lidmi. Cílem není pomoc, nýbrž zisk. „Kolaterální škodou“ je pak rozvrat nejen těch států, převážně afrických, ze kterých houfně utíkají mladí lidé za vidinou lepšího života v Evropě, ale i Evropy samotné. Půjde-li to tak dál, Evropa nebude útočištěm pro nikoho.

Lež o katastrofě: Pařížská dohoda dalším podvodem století. Zfalšované podklady stornovány. Hrozí planetě spíše ochlazování? Stokrát opakovaná lež se stala pravdou. Biden v čele boje za zelené zítřky? Zpět hned po Covidu

0
0
Valentin Katasonov
6.3.2021 FSK, překlad ProtiProud

VALENTIN KATASONOV připomíná základní souvislosti a pozadí lži o globálním oteplování a konstatuje, že největší hrozbu pro lidstvo představuje nikoli změna klimatu, ale vykonstruovaná hysterie.


Ve věku internetu a sociálních sítí je možné člověka přesvědčit o lecjakém nesmyslu. Před téměř půl stoletím se globální elita rozhodla deindustrializovat světovou ekonomiku. Toto rozhodnutí bylo podloženo zprávami Římského klubu, zdůvodněno teorií „postindustriální společnosti“ a vysvětleno v různých studiích. Jedna z nich přinesla doktrínu údajného globálního oteplování vlivem skleníkového efektu způsobeného kysličníkem uhličitým, metanem a řadou dalších plynů emitovaných do ovzduší průmyslem, dopravou, zemědělstvím a domácnostmi a nakonec i jednotlivými zvířaty a lidmi.

Na začátku sedmdesátých let měly spekulace o skleníkovém efektu statut poněkud paradoxní hypotézy. Existovala totiž spolu s opačnou hypotézou hovořící o nadcházejícím ochlazování planety. Vedly se vědecké diskuse, které přispěly k lepšímu pochopení procesů v biosféře Země a interakce společnosti s přírodou. V osmdesátých letech byly takovéto diskuse už vzácností. Hypotéza skleníkového efektu a oteplování klimatu planety začala bez zjevného vědeckého důvodu vystupovat do popředí. Na konci osmdesátých let získala statut „teorie“ a údajné oteplování klimatu začalo být prezentováno jako klimatická katastrofa. Zastáncům nové „teorie“ přišla na pomoc média a filmová studia, která lidi děsila apokalyptickými obrazy; vznikaly scény druhé potopy světa vykreslené jako důsledek tání věčného ledu na zemských pólech.


Příprava na zelený teror


Celá tato grandiózní operace byla přípravou na konferenci OSN o životním prostředí a udržitelném rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992 (v létě 1991 jsem osobně jako konzultant OSN připravoval materiály pro konferenci za Sovětský svaz). Uvedená konference přijala Rámcovou úmluvu o změně klimatu; globální oteplování a hrozba klimatické katastrofy v důsledku lidské činnosti byla již vnímána jako axiom, pro nějž netřeba provádět důkazy.

Pak už OSN jednala v souladu s plánem přijatým v Rio de Janeiru. V roce 1997 byl zpracován a připraven k podpisu Kjótský protokol, který stanovil specifické kvóty pro emise CO2 a určil časový rámec pro dosažení stanovených úrovní emisí pro jednotlivé země.

„Boj proti oteplování klimatu“ trvá tedy již mnoho let. Důležitým mezníkem byla Pařížská konference o klimatu v prosinci 2015, na které se sešly delegace z 200 států a jurisdikcí. Výsledkem byla Dohoda o změně klimatu, která předpokládala dosažení nulových emisí skleníkových plynů do poloviny 21. století.

Americký prezident Donald Trump (USA podle odhadů vypouštějí asi 1/5 všech emisí CO2) sice prohlásil, že jeho země nebude do Pařížské dohody zapojena, ale Joe Biden, který byl nyní umístěn do Bílého domu, oznámil hned druhý pracovní den, že se Amerika k Pařížské dohodě vrací. A dal jasně najevo, že Spojené státy jsou připraveny dokonce přímo vést globální hnutí v boji proti klimatické katastrofě. Dosti symbolicky hned došlo k nepříjemnosti: v únoru zasáhly Texas a řadu dalších států takové mrazy, jaké nebyly pozorovány celá desetiletí. Několik desítek lidí zemřelo na podchlazení, tisíce utrpělo omrzliny a čtyři miliony Američanů zůstalo bez elektřiny. Během téhož února se nikoli jen kvůli tomu znovu objevily teorie a hypotézy, které naznačují spíše dlouhodobé ochlazování planety.

V Americe, navzdory diktátu oficiální vědy, existuje mnoho vědců, kteří odmítají teorii oteplování. Frederick Seitz, bývalý prezident Americké akademie věd, s ní polemizoval po mnoho let; 17 tisíc amerických vědců podepsalo kolektivní petici proti klimatickému podvodu. O tom se lze dočíst v rozhovoru s členem korespondentem Ruské akademie věd Andrejem Kapicou pod názvem „Globální oteplování a ozonové díry jako nepodložené vědecké mýty“. Kapica, stejně jako Seitz a tisíce dalších vědců, tvrdí, že Kjótský protokol a Pařížská dohoda jsou podvodem v zájmu světové oligarchie, že trendy stojící za těmito dokumenty jsou „tou pravou hrozbou pro lidstvo a těžkou ranou pro jeho budoucnost.“

Nicméně z digitálního prostoru jsou nadále důsledně odstraňovány a cenzurovány veškeré informace, které zpochybňují dogma o oteplování klimatu. Přitom oteplovacích podvodů jsou tisíce, jen se o nich nesmí veřejnost dozvědět. Ale občas se tak přesto stane.


Climategate


Před více než deseti lety pronikla censorským sítem událost, která je od té doby známa jako „Climategate“. V centru pozornosti celého skandálu bylo oddělení pro klimatologii (Climatic Research Unit – CRU) university Východní Anglie, které je jedním ze tří hlavních poskytovatelů informací o klimatu pro Mezivládní panel OSN pro změny klimatu (IPCC). A IPCC je zase klíčovou jednotkou OSN pro klimatickou tématiku.

V listopadu 2009 neznámé osoby rozšířily prostřednictvím internetu archivní soubor, který obsahoval informace odcizené z uvedeného klimatologického oddělení. Kritici teorie globálního oteplování zapříčiněného člověkem se s informacemi seznámili, a dospěli k závěru, že výchozí data odporovala této teorii, a proto byla utajena či zkreslena.

Nahlédli rovněž do kuchyně na přípravu „cinknutých“ informací. Například 16. listopadu 1999 ředitel klimatologického oddělení Phil Jones napsal: „Právě jsem použil Mikeův trik z žurnálu Nature a do každé teplotní řady jsem přidal skutečné teploty ... abych zakryl pokles.“ 11. března 2003 Jones vystoupil s hrozbou na dresu editora časopisu „Climate Research“. Podráždilo ho, že si editor dovolil publikovat názory expertů s alternativními pohledy.

Navíc byla odhalena spojení pracovníků oddělení s těmi, kdo se v jiných zemích zabývali konstruováním „teorie oteplování“. Ukázalo se, že jde o širokou mezinárodní síť, pro kterou je na místě pojem "spiknutí". Teoretici oteplování se například snažili snižovat reálné teploty na Zemi v dobách středověku, aby mohli představit současné teploty jako bezprecedentně vysoké.

V souvislosti se skandálem klimatologického oddělení bylo provedeno něco okolo tuctu kontrol, všechny ale byly čistě formální. A tomu odpovídaly i závěry. V roce 2010 k tomu americká agentura pro ochranu životního prostředí uvedla, že „šlo čistě o otevřenou diskusi vědců pracujících na problémech, které vyvstávají při kompilaci a prezentaci velkých a složitých datových souborů.“


Bez skrupulí


V roce 2011 došlo ke druhé podobné události – úniku souboru FOIA2011 s 5 000 dopisy o objemu 173 MB. Soubor byl zveřejněn na serveru Sinwt.ru. Tentokrát žádné kontroly ani prověrky neproběhly. Podvodná činnost klimatologického oddělení zůstala nepotrestána - a CRU pak významně přispělo k přípravě Pařížské konference o klimatu.

Siliconová mafie mezitím vyčistila z internetu vše, co s tímto skandálem souvisí. Dosud je však možné si stáhnout podrobnou (180 stránek) studii Johna Costella THE CLIMATEGATE EMAILS. Existují také autoritativní informační zdroje, které po mnoho let odhalovaly lež zvanou „klimatická katastrofa“: Climate Audit; Watts Up With that?

Mimochodem životopisci Donalda Trumpa poznamenávají, že svého času byl budoucí americký prezident horlivým stoupencem teorie globálního oteplování. Ovšem pouze do roku 2010, kdy se seznámil s materiály o Climategate. Poté se jeho postoj dramaticky změnil. Přestal důvěřovat oficiálnímu hysterčení a poté, co přišel do Bílého domu, oznámil, že Amerika vystupuje z Pařížské dohody o klimatu.

Za Bidena jsme už opět zpátky. Klimatický podvod se všemi Grétami může nerušené pokračovat. Vrátí se do veřejného prostoru hned jak zeslábne hysterie stejného druhu Operace Covid-19. Mají totiž stejný cíl.



To by v tom byl čert, abychom tu republiku nepoložili

0
0
Jaroslav Štefec a -rp-

6. 3. 2021  PrvníZprávy

Od minulého týdne mi vrtá hlavou, od čeho odvozuje tak zvaná Bezpečnostní rada státu svůj název. Tahle skupina amatérů totiž viditelně nemá ani potuchy o tom, co je bezpečnost státu a jak ji zajistit, píše na facebooku Jaroslav Štefec.


(Na snímku plk. v.z. Ing. Jaroslav Štefec, CSc.)

Nenechte se zmást tím, že ji tvoří ministři. Být ministrem automaticky neznamená mít patent na rozum. Krásně to v červnu 1990 „vysvětlil“ Jan Ruml, takto náměstek federálního MV bez byť jen náznaku relevantního vzdělání, reportérce ČT. Na dotaz, zda se domnívá, že Ján Langoš, čerstvě jmenovaný MV ČSFR, je dostatečně profesionální na to, aby zvládl tak složitý resort, jakým je vnitro, odpověděl „Paní redaktorko, uvědomte si laskavě, že profesionalitu získáváte jmenováním do funkce!“Šel jsem do kolen a tehdy jsem si definitivně uvědomil, že tohle nemůže skončit dobře.

Proč od minulého týdne? To pánové moudře poseděli, probrali problémy NATO a EU (o čem asi diskutovali? Že by o připravované likvidaci národní suverenity nad vzdušným prostorem ČR?) a potlachali o "aktuální bezpečnostní situaci v České republice", aby se pak vrhli na něco, co otvírá zcela nový prostor pro rozkrádání státních peněz – na tzv. Národní strategii pro čelení hybridnímu působení. „Neviditelný“ ministr obrany Metnar s ní opět (po kolikáté už?) prokázal, že má perfektní smysl pro načasování podobných kroků tak, aby vládě a premiérovi co nejvíce namydlil schody. Naposledy svým návrhem na posílení pravomocí vlády a premiéra v době ohrožení státu. Sice vloni, ale také v březnu. Nejspíš to je tím nadcházejícím jarem.

K mému obrovskému překvapení jsem se totiž v dokumentu mimo jiné dočetl, že mezi cíle hybridní války může patřit zpomalení či paralyzování politického rozhodovacího procesu, oslabování důvěry občanů v ústavněprávní uspořádání a demokratické instituce a mechanismy, narušování ekonomických procesů, získání vlivu v klíčových hospodářských sektorech a strategických podnicích, manipulace či ovládnutí informačního prostředí a oslabení či ovlivnění fungování kritické infrastruktury. Nevěřil jsem vlastním očím: perfektní popis naší současné situace, dosažené ovšem nikoliv prostřednictvím nějakých ruských nebo čínských „agentů s ricinem“, ale neúnavnou pílí vlády a opozice při vytváření chaosu v souvislosti (nejen) s koronavirovou pandemií, samozřejmě za vydatného přispění ústavního soudu ČR.

Uvědomil jsem si zároveň, že schválení tohoto dokumentu otvírá vládě a ke státním financím přisátým vykrmeným pašíkům úplně novou dimenzi defraudací, korupce a odklánění peněz. Sázka na obranu proti hybridním hrozbám má totiž oproti budování obrany proti hrozbám skutečným jednu obrovskou výhodu. Hybridních hrozeb si můžete vymyslet, kolik jen chcete, a na „boj“ s jednou každou z nich nárokovat libovolné množství peněz. A když se někdo zeptá na jejich osud, prostě prohlásíte, že jste hrozbu a) potlačili, takže už neexistuje, b) podcenili a chce to víc peněz, nebo za c) přecenili, ale jenom dobře - nestihla se díky tomu vůbec rozvinout. Nic se vám nestane, a peníze zpátky nikdo chtít nebude.

Hybridní působení v podání našich "hybridních stratégů" je něco jako to nehmotné fluidum nezapomenutelného magistra Kellyho z filmu Pekařův císař. Nemusíte nijak prokázat jeho existenci, stačí, když ho vhodně pojmenujete a směle a bez váhání označíte jeho zdroj. Na výběr máte ze tří možností: Rusko, Čína, resp. vnitřní odpůrci demokratického zřízení. A zatímco v případě prostředků nárokovaných na boj s drony musíte být schopni doložit, že jste a) něco proti dronům vybrali a nakoupili, za b) že to skutečně funguje, a za c) umíte to efektivně použít, u hybridních působení či hrozeb je tomu jinak.

Oč jednodušší a elegantnější přece je prohlásit za hybridní působení ruskou vakcínu nebo možnost dostavby Dukovan! Pak už jen stačí zadat partě kamarádíčků za těžké peníze mediální kampaň, vytasit se se zfalšovaným průzkumem veřejného mínění, prohlásit, že by nám Rusové mohli ukrást naše atomová tajemství a vakcíny stejně neumí, přizvat k tomu Člověka v tísni a dvacet miliónů je doma, ani se nenadějete. Prémie navíc – můžete být v daném oboru s odpuštěním blbý jako tágo, o (jaderné energetice, virologii, vakcinaci – nehodící se škrtněte) nevědět ani zblo, proton považovat za proslulý pražský gay klub – a VŮBEC NIČEMU TO NEVADÍ!!

Zdá se, že rozhled a znalosti jsou v oboru hybridní války na český způsob nežádoucí překážkou. Hloupost vesele kvete, rozum se stydí v koutě a ve spirále se nám v podstatě profesionálnější podobě vrací vysoce vyprecizovaný amatérismus a diletantství pana Rumla, zde obojí dovedeno téměř k dokonalosti. To by v tom byl čert, abychom tu republiku nepoložili. Nám přece nic nehrozí!




Masarykova Nová Evropa v kontextu Masarykových předpokladů, cílů a reality

0
0
Marie L. Neudorflová
6. 3. 2021  Outsidermedia

V popularizující a odborné literatuře i na konferencích se ozývá občas názor, že rozpad Rakousko-Uherska byla chyba, že za rozpad může hlavně Masaryk a Češi, dokonce, že habsburská říše byla nejlepším státem v Evropě, a že její trvání by bylo v souladu s integračními snahami Evropy. V pozadí je obvykle politická motivace, ignorování negativních aspektů říše, či určitá pravicová německá a maďarská nostalgie po imperiální pozici ve střední Evropě, a nepodložená víra ve výhodnost velkých celků pro obecnou stabilitu a úroveň lidí. 

(Na snímku: Tomáš G. Masaryk se vrací do vlasti  -  Tábor, 21.12.1918)

V pozadí je také silné pohrdání malými národy. Tento přístup je doprovázen tlaky na historiky, aby opouštěli tradiční vědecké přístupy vycházející z osvícenství, v nichž jsou znalosti svázány s jejich užitečností pro společnosti, což bez respektu k národům a to i menším, není možné.

V našem postmoderním, neoliberalistickém světě, stojícím filosoficky na materialistických základech, zaniká důležitost syntetických pohledů na historii, vědomí, že znalost historie národů je podmínkou rozvoje demokracie v důsledku jejich historické a kulturní integrity, umožňující vědomí společných potřeb, efektivní komunikace i směřování. Masaryk nebyl proti myšlence integrace Evropy, ale ne shora, potlačováním národů, jejich kultury a identity, ale s přijetím demokratických a humanitních ideálů, s respektem k rovnoprávnosti národů, k jejich historii, kultuře, možnostem rozvoje. V tomto kontextu byla nezastupitelná sebeznalost každého národa, zvláště pozitivních stránek. Je známkou jisté naděje, že sílí hlasy zdůrazňující dějinnost jako jeden ze základů naší civilizace. Masaryk jako bytostný demokrat si tuto potřebu uvědomoval již od konce 19. století.

Můj příspěvek vychází z kritiky k trendům podemílajícím identitu a integritu národů, zvláště menších, jev mající obdobu již v mocenských přístupech v Rakousko-Uhersku. Ztotožnila se s nim většina Němců a Maďarů, věřících ve svou superioritu nad ostatními národy, a přijímajících princip expanze jako legitimní. Existuje řada podobností mezi současnou situací a situací před rokem 1914, kdy Masaryk úspěšně hledal cesty k pozvednutí úrovně českého a slovenského národa a tím i cesty z jejich nerovnoprávného postavení. Důkladná znalost národní historie, zvláště pozitivních stránek, viděl jako naléhavý problém. Tento problém se nám vrací.

Vzhledem k tomu, že Masarykova trvalá obrana nerovnoprávných národů v habsburské říši přinesla cenné výsledky, je důležité zmínit ideové předpoklady jeho přístupů. Opírajíc se o křesťanský a osvícenský princip rovnosti a spravedlnosti, Masaryk přijal demokratizační orientaci jako nejspolehlivější cestu k pozvednutí mravní, kulturní a sociální úrovni lidí, což bylo v konfliktu se stávajícími mocenskými přístupy. Ani materialistický liberalismus a marxismus nebyly dostačující k rozvoji demokracie. Na rozdíl od vlivného katolicismu, osvícenství uznávalo cenu zakořeněných kolektivních entit – národů – a tím i princip jejich práv, což byla nezastupitelná hodnota pro rozvíjení demokracie.

Masaryk v průběhu brutálních rukopisných sporů v polovině 80. let pochopil, že český národ postrádal zdravé sebevědomí a sebeúctu v důsledku německého zacházení s českým národem jako méněcenným, a v důsledku skutečnosti, že Češi vinou mocenských poměrů neznali vlastní historii.

Svým spisem ----Česká otázka---- ukázal, že Češi mají v evropském kontextu velmi cennou historii – reformaci a národní obrození, částečně sdílené se Slováky, a tím i důležitý zdroj oprávněné sebeúcty. Společná oběma byla unikátní a úspěšná iniciativa ve prospěch své kulturní úrovně, a v odporu vůči nemravné moci. Obrozenecká inteligence, navzdory postihům, vedla národ cílenou osvětou k vyšší úrovni, včetně češtiny, aby byla schopná nahradit rozpínající se němčinu ve vzdělání i v ostatních oblastech. Svým konceptem „filosofie českých dějin“ Masaryk předložil reformaci a obrození jako silný inspirační zdroj pro mladou inteligenci, zvláště historiky, z nichž řada výzvu přijala, opouštěla různé plané životní postoje a ztotožnila se s potřebami vlastního národa, a začala vědomě přispívat k jejich naplňování, čímž posilovala nejen sebedůvěru českého národa, ale i jeho pozitivní iniciativu. Přesně tomuto procesu dospívání národů se snažily mocenské kruhy říše zabránit válkou, expanzí na úkor spravedlnosti a pozitivního rozvoje nerovnoprávných národů.

Masaryk pozoroval konfliktní vývoj v habsburské říši od 80. let. Vypuknutí války bral jako nezaručenou příležitost k posílení demokratické orientace v Evropě a jako možnost nesvobodných středoevropských národů k tomuto vývoji přispět ve svůj prospěch. Sebeznalost a poučení z historie bylo podstatné. Víra, že historie pojatá v důležitých souvislostech, je relevantní k současnosti, narazila na odpor většiny politiků i řady akademiků, kteří dávali přednost pohodlnějšímu pozitivismu.

Masaryk hájil názor, že formování národů od pozdního středověku bylo spjato se specifickými ideály, znalostmi a demokratizačními snahami – o větší svobodu, vzdělání a důstojnost lidí, respekt pro pravdu poznanou, sebeznalost, nutnost řídit se svědomím a možnost vzdělávání v mateřském jazyce. Dostával se do konfliktů svou kritikou katolického absolutismus a jeho scestné interpretace křesťanství. To, že ovlivnil část české i slovenské inteligence k větší zodpovědnosti za úroveň obou národů, se velmi pozitivně odrazilo po roce 1918.

Masaryk vystopoval určitou podobnost mezi reformací a národním obrozením, zvláště cílené úsilí o pozitivní rozvoj lidí. Tento humanitní ideál byl a zůstává naprosto nezastupitelný pro demokratizaci společnosti a směřování k demokracii. Vystopoval i vliv české reformace na české obrození, navzdory tvrdé cenzuře, postihům a ničení reformační literatury katolickou církví.

Masaryk považoval existenci národů za pozitivní výdobytek dlouhé a bolestné historie a jejich integritu jazykovou, územní, kulturní a historickou za nutnou podmínku k demokracii. Idea vyvolených a méněcenných národů nebyla s demokracií slučitelná, neboť byla otázkou podmínek a vývoje. Z Palackého a Havlíčka přijal myšlenku, že příležitost ke svobodě podřízených národů čas od času přichází, ale národ na ni musí být připraven svými ideály, vzděláním a angažovaností. Věřil, že každý národ má právo hájit svou existenci a svobodu i železem. Vzhledem k úrovni evropských národů viděl demokracii jako směr budoucnosti. Nevylučoval případné zvraty, ale každou zkušenost s demokracií považoval za cennou, k níž se národ opět časem vrátí, až bude příležitost. Věděl, že dokonalá demokracie není možná, jen poctivé směřování k demokracii, k řešení přicházejících problémů ve prospěch obecného dobra, celkové úrovně lidí. Součástí byla i vědomá úcta a navazování na vše pozitivní, co minulé generace vytvořily a uhájily. Úroveň národa, včetně politické, vnímal v souladu s Palackým a Havlíčkem za nejspolehlivější cestu k nabytí svobody českého i slovenského národa. Svou prací pedagogickou, vědeckou i publicistickou k tomu vědomě přispíval. Vznik Československa a její stabilní demokracie nebyla žádná náhoda.

Z demokratické perspektivy bylo důležité, aby svět byl informován o situaci středoevropských nesvobodných národů. K tomu podstatně přispěla již Masarykova statečná vystoupení v době hilsneriády a jeho kritická vystoupení r. 1909 vůči podvodné rakouské politice na Balkáně. Intenzivní práci v ohledu informovanosti Západu a v úsilí o vytvoření demokratických států ve střední Evropě rozvinul svou exilovou činnosti po vypuknutí války. Své názory vtělil do své práce ------Nová Evropa. Stanovisko slovanské----. Její hlavní argumenty zahrnovaly nejen legitimní zdůvodnění pro samostatnost slovanských národů ve střední Evropě, ale hlavně požadavek respektu velkých států a národů k malým, neboť tradiční nerespekt a pohrdání přinášely více destrukce než pozitivního.

Požadavek Masaryka dovést válku proti Německu do jeho naprosté porážky se všemi důsledky, v zájmu prevence jeho další expanze, nebyl vnímán presidentem Wilsonem jako urgentní, což se brzy odrazilo v novém německém expanzivním směřování. Mezi zájmy Západu a Masarykovými koncepty byl jistý konflikt, kterému bude v písemné verzi věnována pozornost.

Důraz příspěvku bude na hodnoty v pozadí Masarykova úsilí a na jeho metodu ve prospěch demokratizace a politické dospělosti českého národa, neboť byly velmi důležité po roce 1918 a jsou hodny důkladné pozornosti i v současnosti.



"Babiš mluvil s americkým ministrem zahraničí Blinkenem o pandemii"

0
0
Ivan David

6. 3. 2021
Tak zní oficiální zpráva. Co nám sdělil pan premiér sám: "Mluvili jsme o důležitosti spolupráce EU a USA v boji s pandemií a s jejími hospodářskými důsledky, stejně jako o dalších současných globálních výzvách." Dodal, že: "potvrdil závazek České republiky jako členské země NATO dále navyšovat obranný rozpočet, a projednával s Blinkenem také spolupráci na poli bezpečnosti 5G sítí".

Podle webu amerického ministerstva zahraničí Blinken podtrhl potřebu společného boje proti "zhoubným vlivům" a důležitost modernizace armády a solidních výdajů na obranu spojenců NATO.

Šéf americké diplomacie také vyzdvihl potřebu ochránit klíčovou českou infrastrukturu včetně jaderné energetiky a 5G sítí před "nedůvěryhodnými aktéry" a důležitost iniciativy Trojmoří pro posílení hospodářské odolnosti střední a východní Evropy.

Přeložme si to do češtiny. Premiér Babiš současné vládě v USA slíbil nákup americké vyřazené vojenské techniky za podmínek stanovených americkou stranou. Dále slíbil, že dostavbu Dukovan provedou americké firmy za ceny jimi určené, a slíbil pomoc na izolaci Ruska a Číny od Evropy, tak, aby Evropa zůstala závislá na USA. Důsledky pandemie mu v této snaze nepochybně pomohou. Za to Andrej Babiš očekává, že ho americká strana pomůže udržet u moci a vzdálí ho od důsledků jeho činnosti, na kterou bude hledět s pochopením, tak jako v případě diktátorů v banánových republikách.

Julius Zeyer - básník v duchovním dění Evropy

0
0

Stanislava Kučerová

6. 3. 2021


Byla jsem tehdy v kvintě. Z útrap protektorátu, který nás nepřestajně sužoval, mě zachraňovala četba. Zvláště jsem měla ráda knížky od Julia Zeyera. A chtěla jsem, aby je četli i mí spolužáci. Nedávno jsem se octla v podvečer v kulturním domě na Střelnici, kvůli utajenému čtenářskému kroužku. Potkala jsem tam skupinu spolužáků. Byli rozjaření a kupovali si lístky do biografu. Na německý film, na který jsem zásadně nechodila. A s jakousi mužskou rozpustilostí obdivovali plakáty se svůdnými německými filmovými hvězdami, Zarah Leander a Marikou Roeck. Nahněvali mě. A tak když na mne přišla řada s mluvním cvičením, chtěla jsem ukázat, že v životě jde o víc, než co ukazuje pochybná filmová reklama.

Na snímku pomník Julia Zeyera v Chotkových sadech v Praze

Mluvní cvičení z roku 1943:

„Milí spolužáci, chci vám povědět něco o svém nejoblíbenějším autorovi, o Juliu Zeyerovi. Kdykoli mě tíží nějaká starost, nebo mě trápí nějaký zármutek, vyndám ze své knihovničky kteroukoli Zeyerovu knížku a za chvíli jsem odtud na hony vzdálena a prožívám dobrodružství jeho hrdinů a zapomínám na všechny strasti svého života. Čerpám z něj obrazy a dojmy z různých zemí světa, romantiku, obdiv ke všemu krásnému. Z vděčnosti za to bych vám jej chtěla přiblížit. Chtěla bych, aby pro vás nebyl záhadným cizincem, jako byl pro většinu svých současníků, ale abyste poznali celou hloubku jeho lidského i českého srdce.“  

V 80. letech 19. století se projevila v českém veřejném životě mocná snaha po rozšíření obzoru, po dosažení kulturně vyspělejší západní Evropy. R.1882 byla rozdělena Karlova universita v Praze na nově vzniklou část českou a na dosavadní, dlouhodobě působící část německou. Vynikající čeští učenci teď českým jazykem seznamovali posluchače s pokrokem věd v cizině a navazovali s ním přímou souvislost. Byli mezi nimi např. T.G.Masaryk nebo O.Hostinský. O rok později bylo slavnostně otevřeno Národní divadlo. Stalo se tak uvedením slavnostní opery „Libuše“ od Bedřicha Smetany. Národní divadlo zase rozšiřovalo a upevňovalo naše kulturní vzdělání a mnohostranný smysl pro opravdové umění. I v literatuře se projevil hlad po širším rozhledu a po poznání způsobu života moderní doby. Tehdejší literáti a básníci otevřeli svými vzornými překlady brány do velkého bohatství světové literatury, přiblížili znalost poesie mnoha zemí. Pro svá díla volili vedle látek českých též náměty zahraniční, exotické, cizokrajné. Necítili se pouze Čechy, ale lidmi, cítili se občany celého světa, byli to kosmopolité. Jedním z největších představitelů tohoto směru je poetický romantik a kouzelný snílek – Julius Zeyer.


Narodil se 26. dubna 1841 v Praze. V bohaté patricijské rodině. Po otci, který byl francouzského aristokratického původu z Alsaska, prý zdědil lehkou vznětlivou krev a věčnou touhu po nových dojmech a cestách. Po matce ze staré pražské židovské rodiny snivost a neobyčejnou orientální fantazii. Vychován byl, jak se na měšťanskou rodinu té doby slušelo, německo-francouzsky. Ptáte se, kde se vzalo Zeyerovo vlastenectví? První plamínek českého vědomí zažehla v Juliovi stará chůva, která dětem vyprávěla české pohádky. Jistě tušíte celé to přítmí velkého, jen slabě od krbu osvětleného pokoje s kupou sedmi dětí, schoulených kolem milované chůvy. A ta jim před očima doslova kouzlí tajuplný svět statečných hrdinů a smutných princezen, lehkonohých vil, draků a kouzelníků. A vypráví též o moudrém knížeti Krokovi a o jeho dcerách, o kněžně Libuši a o Přemyslovi, o rytířích spících v Blaníku, o starých proroctvích. A v dětské duši se probouzí cit pro poetická vyprávění o vlasti a pro vlast samu. Bude-li Julius básníkem, bude básníkem českým.


Jinak se chlapci bavili četbou dobrodružných knížek a jejich děje neopomenuli předvádět. Tatínek měl kvetoucí velkoobchod se dřevem, dvě parní pily, tesařskou dílnu a sklad dřeva ve velké ohradě. (Dnes na tom místě stojí Wilsonovo nádraží.) V té ohradě si hoši hráli na Indiány, stříleli z hračkářských bambitek a jako únosci spouštěli své sestry, svázané do prostěradla, z okna ve zvýšeném poschodí do dvora. Ale nebylo možno jen si hrát. Byla i škola. A v té se Juliovi nelíbilo. Byla německá a učitel byl hrozný pedant. Počty Julius přímo nenáviděl. Útěchou mu bylo pohledět z okna ven a vidět kousek Letné a kousek modrého nebe. S bídou se dostal na techniku, ale brzy studia zanechal. Doma chtěli, aby se věnoval obchodu a aby převzal otcův výnosný podnik.


A tak mladý básník nastoupil k psacímu pultu do kanceláře. Ale místo aby pořádal účty a počítal „má dáti, dal“, listoval ve starých učebnicích a zdokonaloval se v latině a řečtině. Za trest musel „z kontoáru“ do ohrady, k práci se dřevem. Po dvou letech práce se sekerou dostal výuční list a mohl jít do světa jako tovaryš. Bez peněz. A tak nabízel tesařskou práci v Hamburku, v Kodani, ve Švýcarsku. V Petrohradě se prý stal nečekaně z tesaře vychovatelem. Vzpomínal na ty doby, jak byly krásné, v úvodu k jednomu ze svých literárních skvostů jménem „Báje Šošany.“ Je to Goethovými slovy „Dichtung und Wahrheit“, báseň a pravda o autorově životě, kus autobiografie.

„Valerius byl tenkrát poetou, ale nebyl ještě spisovatelem. Básně jeho byly sny a sny jeho byly básněmi. Nikdy mu nepřišla myšlenka znesvětit své vidiny černí tiskařů, prosívat je sítem gramatik, komolit je dle předpisů tak zvané estetiky a podat je pak zmrzačené, vyrudlé do rukou lhostejného, skeptického obecenstva, by nad nimi nosem krčilo a cynických kritiků, by s nimi své kejkle prováděli.


Byla to krásná, krásná doba. Valerius si připnul malou torbu na ramena, vzal silnou hůl do ruky a toulal se světem. Dohnal-li jej úplný nedostatek, pozdržel se v nějakém městě, chopil se tam jakékoli práce, a když se byl nasytil a hrstku stříbrných peněz nastřádal, utekl zase ven, do širého světa, na slunce, pod stromy. Byl jako pták. Ó, jak krásně snilo se to na břehu moře, na chlumech Alp nebo nad hladinou italských jezer. Jak dýchalo se volně ve vonné trávě na výběžcích Jury, odkud bylo vidět jak se slunce v ohromném zrcadle Ženevského jezera shlíží a jak Mont-Blanc svou tiaru z ledovců směle do nebe noří, a jak tam v divukrásném Savoysku jezero d´Annecy své jako pomněnka modré oko ke světlu otvírá...“


A v tom překrásném čase, kdy Valerius tak málo znal a tak mnoho cítil, seznámil se ve Frankfurtu s orientální kráskou, Šošanou. Se svým dědem putovala světem, hnána jako on věčnou touhou a potřebou hledat jí neznámý cíl. Prožije s Valeriem čarovný vztah lásky, bohužel, příliš krátký. Šošana, jak se objevila, tak také zmizela. Valerius byl tou ztrátou zničen. Hledal svou dívku po celém světě. Marně. Stala se mu chimérou, vysněným přeludem. Léta minula. Valerius se vrátil do vlasti. Nejsa více poetou, stal se spisovatelem. Na svou lásku nikdy nezapomněl, nikdy nepřestal po ní toužit, nikdy pro ni nepřestal truchlit. Z dojmů, které nastřádal, když omámen kouzelným nápojem a v její náruči „domníval se létat nad dmoucími se moři, žhavými pouštěmi a kvetoucími ráji“, napsal „Báje Šošany.“


Zeyer vskutku nikdy neodložil svou snivou melancholii ani věčnou touhu po něčem jiném, než mohl všední život poskytnout. Nořil se do bájí šerého dávnověku, utíkal na slunný jih i na teskný sever. Na universitě studoval filologii a estetiku, ovládal nejen češtinu a němčinu, latinu a řečtinu, francouzštinu, italštinu a španělštinu, švédštinu, holandštinu a dánštinu. I novořečtinu, arabštinu a hebrejštinu. A seznámil se s mytologií slovanskou, keltskou, germánskou, se sanskrtem, islámem, s mnoha kulturami v čase i prostoru vzdáleného světa. S egyptskou, mezopotamskou, indickou, japonskou...


Jeho studijní cesty vedly do Vídně, do Bavorska, do Štýrska, do Švýcarska, do Srbské Krajiny, do Chorvatska, do Francie, do Švédska, do Italie, do Tunisu, do Řecka, do Cařihradu ... V Rusku byl nejen v Petrohradě, ale i na Krymu. Se zájmem všude poznával místní kulturu, krásu přírody i umění. Důkladně studoval literaturu a muzejní sbírky k svým námětům z nejrůznějších kulturních okruhů.V cizím prostředí se mu stýskalo po domově a utvrzovalo se jeho vlastenecké cítění, láska k českému národu, k jeho jazyku, tradicím. Cit, který v něm v jeho dětském věku probudila chůva, se dále rozvinul v letech dospívání. Starší bratr, tehdy studující architektury, jej bral s sebou do vlasteneckého akademického spolku. Tam se plně ujasnilo jeho národní uvědomění, které si nesl jako ozvěnu z dob chůvina vyprávění. A maminka měla pro své syny a jejich názory porozumění.


Literární hrdina Valerius o lásce k vlasti vyprávěl Šošaně jako o důležité části svého života.

„..Vypravoval celé to hluboké utrpení svého lidu, vylíčil všechny ty velké postavy českého mýtu a české historie, horoval o budoucnosti, zatínal pěsti nad přítomností a jásal nad minulostí ...“

Českým vlastenectvím se zabývá i v románě „Jan Maria Plojhar.“ Také tady najdeme autobiografické prvky. Šťastné dětství se zámožnými rodiči, chůvino vyprávění pohádek a pověstí, chlapecké snění o životě krásném a vznešeném. Domov a svět. Bolestná setkání s povrchností, cynismem, vypočítavostí, sobectvím. Nesnesitelná, ponižující urážka vlastního národa od odrodilce. Souboj a vážné zranění. Čistá a věrná láska, i když pro nedostatek zdraví s předčasným koncem. V krajině úchvatné italské Campagni.


Vděčnou vzpomínku na chůvu a její vypravěčský talent zaznamenal Zeyer i v úvodu k svému „Vyšehradu“, nádherném zbásnění národních mýtů, v kterých jsou hrdinové ještě nerozlučně spjati s přírodou. „Zelený vítěz“ se jmenuje jeden ze zpěvů „Vyšehradu“ a znamená okouzlení příchodem jara, luční květinou, lesem, oblakem, pramenem... .Vystupují tu Krokovy dcery, za Tetou přichází Zelený vítěz (zosobnění jara), za Kazi nebojácný silák Bivoj. Maryna Hradilová, vedoucí školy taneční rytmiky v Hradci Králové, dala Zeyerův text svým žačkám přečíst, když měly na veřejném vystoupení tancem vyjádřit „Jaro“, skladbu Josefa Suka. Patřila jsem mezi ně.


A nyní vyjmenuji několik Zeyerových děl, která bych vám zvláště doporučovala přečíst. Na prvním místě je to již zmíněný cyklus epických básní „Vyšehrad“, dále „Čechův příchod“, „Griselda“, veršovaná povídka o osudech exulantů po nešťastné bitvě na Bílé hoře, půvabné příběhy „Z letopisů lásky“, ohlas starofrancouzských zpěvů s názvem „Karolinská epopeja“, spletitý a napínavý román ze života u dvora ruských careven, Alžběty a Kateřiny II., „Ondřej Černyšev“, z doby rytířské čerpá „Román o věrném přátelství Amise a Amila“, napínavé je španělsko -české „Dobrodružství Madrány“ a dojímá japonská novela „Gompači a Komurasaki“. „Obnovené obrazy,“ je třísvazkový soubor prózou psaných příběhů, podobně jako „Novely“ nebo „Fantastické povídky“. O hledání absolutního smyslu a překonání bolestných pochyb, zklamání a deziluzí v bezcitném a banálním společenském životě jsou „Tři legendy o krucifixu“ a „Dům u tonoucí hvězdy.“ Mezi Zeyerova dramata patří „Stará historie“, „Libušin hněv“, „Sulamit“, „Neklan.“ Nejsou to díla všechna. Nelze projít se Zeyerem všechna místa, která navštívil, prožít všechny příběhy, které vypsal řečí vázanou i nevázanou, veršem i prózou.


Jako český spisovatel za vlády rakousko-uherské monarchie Zeyer trpce prožil historické ponížení a potupnou nesvobodu jak Čechů tak Slováků. Má ve svých literárních hledáních smyslu života nejen české, ale i slovenské hrdiny. Na znamení česko-slovenské vzájemnosti zvolil i slovenské bájeslovně pohádkové motivy a zpracoval je v působivé jevištní drama o čtyřech jednáních, jako hru „Radúz a Mahulena“.


Zeyer věnoval toto dílo Svetozáru Hurbanovi Vajanskému i těm, kteří, jak píše, „ s ním tak strastně milují lid slovenský a s ním tak hořce trpí a tak těžce snášejí.... To prosté svoje kvítí nekladu na rov bratrského národa pod Tatrami, ale na práh jeskyně ozářené úsvitem spásonosné budoucnosti.“ Jevištní drama „Radúz a Mahulena“ začíná prologem. Dívčí postava v bílé říze sestupuje se skaliska v pozadí jeviště a mluví: „Jsem pohádka. Kdo za mnou půjde, povedu jej do modrých krajů báje. Zde s těchto olbřimých štítů po starých cestách, mechem zarostlých a listím dávných jesení zavátých, sestoupím dolů, tam v slunné nivy slovenského lidu.


Znám tůně jeho duše a pradávné jeho sny v mém nitru žijí. Vždyť stála jsem u jeho kolébky! Závojem čarným obestírám děje věků zapadlých do mlžin paměti. Pod třpytem jeho řas však ty dávné lidské touhy křídla svoje rozpínají a lidská něha plá zpod jeho záhybů a lidské slzy tekou lesklou jeho tkaninou a vroucí, věčně lidská srdce bijí, tu vášnivě, tu snivě pod krytem jeho volně vlajícím...


Vzhůru! ...Po starých cestách, hučícími lesy, kol mořských ok vás v tichou Slovač povedu. Mým závojem ji uvidíte, rodnou sestru arijského toho lidu, jenž pije z Gangy. Ta Slovač, kterou uvidíte, turanské jarmo ještě nenese, ta nezná ještě žal, jenž nyní let již tisíc proráží nebesa, tak bez proměny, jak věčné její hory v blankyt strmí. Barnavé mračno těžkých osudů stín ještě nevrhá na slunné stráně, kde tráva větrem vlní se a jasné vody tryskají. Lid volný žije ještě v horách volných. Však nesvár přec už svoji zhoubu koná. Dvě knížata se v záští potýkala než zrozen Radúz byl a Mahulena, o jejichž strastech dnes vám povím vše...


Jsem pohádka a rodná sestra těch, jež Ganga kojila i těch, co na iránské vysočině snily, kde nejjasnější hvězdy hoří i těch, co v skandinávských divočinách půlnoční rudé slunce znaly, i těch, co v řeckých bájích vedle dávných moří v bílých chrámech z mramoru jak vlaštovice hnízdily, i posléz těch, co v mračných doubravách, kde druidi bledou lunu ctili, kol šedých menhírů své reje křepčily...Jsem pohádka. Dým mystický se nese přede mnou a za mnou duje vítr pravěký. ..

Kdo za mnou chodí, vidí dávné sudic předivo...Co dnes však uzří, to prosté je jako srdce mého lidu. Je prosté jako jeho tiché chatky pod zelenými grúněmi. Je chatka mého lidu prostá, věru – však zlatý věnec tam leží pod prahem: čar je to jeho vroucí básnivosti...“


Pohádka pomalu sestoupí se skal, hrajíc na housle. Když zmizí, začíná děj velkého nebezpečí, napětí a velkých citů. Děj se šťastným koncem:“Ó, budou ještě pozdní pokolení si vyprávět o věrném jejich milování. Toť jako v pohádce, jak šťastni jsou, Radúz a Mahulena...“

Julius Zeyer je u nás největší a nedostižný představitel romantismu, směru, který ozářil svět duhovými barvami nespoutané obrazotvornosti a citovosti. Drsný život jej odpuzoval svým sobectvím a svou všedností. Vlastní tvorbou vytvářel svět mnohem krásnější. Svět, do kterého i my můžeme čtením jeho knížek za ním putovat.“


Tím končí mluvní cvičení a my se ptáme, co říci po létech?

Jako vysokoškolačka v Praze jsem si pořídila mnohostránkové výpisky z Šaldovy studie o Zeyerově pojetí lásky. Nic materialistického, smyslného, animálního. „Vesmírný zákon a mysterium života, něco tak základního, nevyzpytatelného, temného, hrozného a velikého jako smrt.“


Existuje přirozená kontinuita duchovního vývoje, kontinuita duchovních statků a hodnot. Výsledky práce a snažení našich předků se ovšem během doby ocitají v jiných podmínkách života, než v kterých vznikaly. V jiných podmínkách je vnímáme jinak, podle toho, jak odpovídají nové skutečnosti.


V dějinách české literatury je vysoce hodnoceno Zeyerovo mistrovství, 30let trvající tvorba lyrická i epická, veršovaná i prozaická, s dramaty a s převahou románů a novel. Ve všch dílech je básníkem, i jeho próza má rytmus, bohatství obrazů, metafor a barvitou řeč. Osobitě zpracovává starodávné i cizokrajné látky, s vášnivým živlem lyrickým, krajinářským a kulturně uměleckým. Ojedinělým způsobem dovršuje český romantismus, který zahájil K. H. Mácha.


Zvláštní pozornosti se dostalo vyprávěčské lidovosti Zeyerova díla, která tam vstoupila s osobností chůvy. Chůva probudila poetické vlohy malého chlapce, jak na to sám vzpomíná. Chůva se stala kladnou postavou v jeho literárních výtvorech. Je jich celá galerie: Estera, Zajnába, Agueda, Nunziata, Epikasta, Kalpytra, Meri-t-ma, Suntarella...Zeyerův romantismus vyrůstal z lidové básnivosti, tvořivé, ryzí, plné nadějí, nikoli z přesycenosti úpadkových a dekadentních vrstev.

Lze akcentovat i jiný pohled. Pohled do duše básníkovy, zmítané pocitem marnosti a marně hledající smysl pozemského putování. V jeho díle najdeme i příběhy lidí touhy po ideálu, vyznávající křesťanskou lásku k bližnímu, soucit, milosrdenství, oběť, cestu k čiré duchovnosti a nadpozemskému absolutnu.


Se zkušenostmi posledních let bych ráda poukázala na Zeyerovo vlastenectví a českoslovenství. Zeyer patří ke generacím 19. století, které nám daly svým odkazem vyrůst ve víře v smysluplnou práci pro vlast a národ. Bezprostředně po osvobození koncem srpna roku 1945 jsem se podílela na oslavě Slovenského národního povstání přednesem „Pohádky“ J. Zeyera s hudbou J. Suka v provedení hradeckého filharmonického orchestru.


Uplynulých 30 let ukázalo, že „vichr globalizace“ vyvrací a „spodní vody neoliberalismu“ podemílají tradiční hodnoty u nás i v jiných zemích západní civilizace. Zpochybněna je láska k vlasti a národu, zpochybněna je samostatnost a suverenita národního státu.

Pod egidou hesel jako je „boj za lidské svobody a práva“ a „za demokracii a její ochranu“ se v současnosti mocně šíří i masová imigrace uprchlíků z Blízkého východu a z Afriky. Západní civilizace se svou kulturou je „multikulturalismem“ a pronikáním cizorodých prvků nebezpečně ohrožena. Jsou „rasisti“ a „xenofobové“ ti, kteří to nechtějí připustit a nechtějí být „vítači“? Julius Zeyer je výstižným příkladem autora, který organicky spojuje vlastenectví se světoobčanstvím. Má zájem o všechny kultury světa, úctu k nim, ale to nijak nezmenšuje lásku k vlasti a ochranu kultury vlastního národa. Je příkladem interkulturního spolužití národů a ochrany jejich kultur. Není rasistou ani xenofobem. Ale není ani „vítačem“ vpádu cizích kulturních vlivů. Je vlastencem.