Quantcast
Channel: Nová republika

Západ připravuje Navalného k rozvratu Ruska

0
0
Igor Kravčenko

22. 1. 2021   Vzgljad, překlad Zvědavec

Kolektivní Západ jednohlasně požádal o propuštění blogera Alexeje Navalného na svobodu. V USA a Evropské unii o skandálním blogerovi hovoří jako o mocné politické postavě. Ale k čemu Západ potřebuje Navalného a k jaké misi jej připravují zahraniční kurátoři
?


(Na snímku ruský bloger a málo úspěšný politik Alexej Navalnyj, kterého si země NATO pěstují s cílem rozvrátit Ruskou federaci)

V noci na pondělí USA a jejich spojenci v Evropě prakticky jednohlasně vystoupili s prohlášeními o podpoře blogera Alexeje Navalného, který byl zatčen v neděli ihned po příletu do Moskvy. Podle souladnosti těchto projevů můžeme usuzovat, že se západní země dohodly na tomto postoji již dříve a zatčení, které bylo vykonáno na letišti Šeremetěvo, pro ně nebylo ničím neočekávaným.

S podobnými žádostmi vystoupila špička Evropské unie a lídři ministerstev zahraničí Německa, Itálie a Francie. Nejostřeji se vyjádřilo Pobaltí, kde hlavy estonského, lotyšského a litevského ministerstva zahraničí požádaly Brusel o uvalení dodatečných sankcí proti Moskvě. „Evropská unie musí reagovat rychle!“, řekl lotyšský ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs.

Ve Washingtonu vystoupili s projevy solidarity ve prospěch Navalného představitelé obou úřadů – odstupujícího Trumpa a bez pěti minut prezidenta Bidena. Mike Pompeo, ministr zahraničí, který během několika dní opustí své místo, vyzval k propuštění Navalného, ale Jake Sullivan, kterého Biden přislíbil určit jako svého poradce v záležitostech národní bezpečnosti, napsal na Twitteru: „Útoky Kremlu na Navalného jsou nejen porušením lidských práv, ale také urážkou ruského národa, který chce, aby byl jeho hlas vyslyšen.“

Prohlášení západních politiků o Navalném jsou napsány „jako přes kopírák“, upozornil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Na jejich pozadí je přání odpoutat pozornost skutečného názoru společnosti od hluboké krize, ve které se ocitly západní země, vysvětlil ministr.

Část západních elit sleduje v případě Navalného nejen taktický záměr (například odpoutat vlastní média a společnost od problémů s legitimitou jistého Bidena), ale i záměr strategický. Ne náhodou z doslovné interpretace Sullivanových slov vyplývá, že za oceánem už blogera považují za jakéhosi „vyjadřovatele“ vůle celého ruského národa, avšak neexistují k tomu žádné právní nebo politické základy.

Blogera chystají jako postavu pro případ realizace scénáře výměny vlády v Rusku, vysvětluje profesor Finanční univerzity ruské vlády Oleg Matvejčev. Přitom podle názoru odborníka scénář nepředpokládá vůbec „demokratizaci“ země podle západních liberálních vzorů, ale jednoduše rozpad Ruska.

„Navalného používají jako taran (pozn. překl.: ostrý hrot voj. lodí určený pro nárazy do nepřátelských lodí) ke zničení současného systému moci.“

„K tomu připravují fanatické stoupence, aby destabilizovali situaci ve velkých městech, aby vyšli do ulic za účelem masových nepokojů a zastrašovali obyčejné lidi“, říká Matvejčev. „Nikdo tam nemá zájem o to, aby u nás byl pořádek a rozkvět.“

Zdůraznil, že Západ touží v Rusku po návratu chaosu z období 90tých let v ještě horší variantě. Odborník říká, že nyní jsou používány stejné metody jako při rozpadu Sovětského svazu – tj. zasévání nepřátelství mezi venkovem a federálním centrem a mezi jednotlivými subjekty. „Stejně jako kdysi podnítili separatismus v Pobaltí, na Ukrajině, na Kavkaze, teď vytahují do hry, že Ural urazil obyvatele Dálného Východu, Moskva urazila Kavkaz, Krasnodar uráží někoho a jemu něco nedodají. To jsou skutečné záměry a ne boj proti „potlačování demokracie“ nebo „řádění korupce“, dodal odborník.

Scénář dosažení Navalného k moci je málo pravděpodobný, ale jestli k němu dojde, v Rusku začne neprodleně občanská válka, upozornil politolog. „Vzpomeňte si na naši Občanskou válku po revoluci v r. 1917: najednou se v různých koutech země objevili Angličané, Američané, Japonci, aby odřízli naše přístavní oblasti“, uvažuje Matvejčev. „Dnes ukrajinská vojenská skupina stojí u hranic Donbasu a Ruska. Nebude snad Kyjev v takové situaci chtít zaútočit a dojít až k samotnému Donu?“

„Západ nevěří ve vítězství Navalného, ale používá ho jako nástroj. Přesněji řečeno, používají ho v kombinaci se hrami několika západních výzvědných služeb pod vedením americké,“ řekl pro noviny VZGLJAD profesor Moskevské státní univerzity, doktor politologie, Andrej Manojlo. „I kdyby byl na místě Navalného ještě někdo jiný, celková kombinace by vypadala stejně. Bloger je velmi vhodným kandidátem na roli politického vězně. Jestli se s ním nyní stane něco zlého, bude to svatá oběť.“

V případě odchodu Navalného ze hry z jakéhokoliv důvodu mají západní tajné služby alternativní variantu k uplatňování antiruské politiky. „Použijí u něj rebranding (pozn. překl. : z angl., představení pod novou značkou) a vymění jej za ženu – Julii Navalnou. Julia se hodí proto, že je osobou zcela bez skandálů a do nedávné doby s účastí v politice“, domnívá se Manojlo při srovnání Navalného manželky se Světlanou Tichanovskou, vůdkyní běloruské opozice.

Navalnému na Západě budují pozici politického lídra, ale to se dělá jen pro narušení situace.

„Jestli připustíme, že se změní vláda za pomoci Navalného, tak on nikdy nezaujme místo vůdce nového státu. Může hrát roli pouze při pokusu o jakési situační získání moci.“

Navalnyj vážně věří, že na závěr této zápletky vytluče velký balík peněz a zaujme pozici hlavy státu. Podle všeho mu to na Západě v určité míře slibují“, míní Manojlo.

„Ale samolibost Navalného mu nedovolí pochopit, že to nikdy nenastane, za žádných podmínek a rozdělení, ani kdyby se změnil režim,“ je přesvědčen odborník. „I kdyby někdo získal moc nad vládou, nová vertikála nevznikne. Nebude už další Jelcin. Nastane jedině chaos.“

O tom, že za Navalného zády se skrývají kurátoři, jsou přesvědčeni i mezi ruskou systémovou opozicí. Za blogerem Alexejem Navalným stojí zkušení odborníci, sám sobě není pánem, myslí si lídr Komunistické strany Ruské federace Gennadij Zjuganov.

„Nepovažuji ho za opozičníka. Představuje americký finanční kapitál. Předkládají ho jako velkého činitele, ale za tím není nic, kromě pokusu o zbanalizování ruské skutečnosti. Sám sobě není pánem, spolupracují s ním zkušení odborníci, kteří napomáhali v rozjezdu kariéry podobných lidí již dříve“,řekl lídr komunistů.

Odborníci také poukazují na dvojitý standart v chování západních politiků vůči radikální opozici v Moskvě a k protestujícím ve Washingtonu, který nesouhlasí s prohrou Donalda Trumpa.

„Vše se ukáže při srovnání. 'Tady vládneme my' (rus. «Мы здесь власть») v USA stlačili podle všech pravidel anihilace. 100 trestních řízení, 300 obviněných, CNN potřebuje rozdrtit trockistickou zmiji. A ke všemu tomuto běsnění barev dochází v přesných mezích celosvětové demokracie“, prohlásil novinář Armen Gasparjan na svém kanálu Telegram. „Co by bylo s naším beauty blogerem Navalným, kdyby svou intenzivní činnost prováděl ve Washingtonu? Ze dvou pušek by se zastřelil v závěru vášnivých výzev k získání moci a vybudování 'Překrásné Ameriky budoucnosti'?“

Za výzvy Navalného k pouličním protestům po jeho zadržení by jej měly sociální sítě sankcionovat a zablokovat mu přístup, myslí si Matvejčev. Podobným způsobem, jak postupovali v případě Trumpa poté, co se obrátil ke svým stoupencům ve washingtonských ulicích

„Mělo by být vidět, jak Twitter blokuje Navalného výzvy a slyšet z úst správy této sociální sítě, jak je pobouřena. On přeci nesmí vyzývat k masovým nepořádkům.“

Ale Twitter to samozřejmě neudělá, říká politolog. Jak dříve vysvětlil bývalý prezident USA George Bush mladší, v Americe je zakázáno organizovat masové nepořádky, takto se můžeme chovat v „banánových“ zemích. Za ně nás Američané očividně také považují. A Navalnyj považuje Rusko za „banánovou republiku“.





Na Ministerstvo zdravotnictví Ruska přišly dokumenty k vakcíně centra Čumakova proti koronaviru

0
0
22. 1. 2021 russian
"Na Ministerstvo zdravotnictví Ruska přišel soubor dokumentů pro registraci třetí ruské vakcíny na prevenci nové koronavirové infekce, zpracované Federálním vědeckým centrem pro výzkum a zpracování imunobiologických preparátů Čumakova Ruské akademie věd", uvádí Ruská informační agentura Novosti slova ministra zdravotnictví Ruska Michaila Muraško.

Muraško podotknul, že v tomto okamžiku jsou dokumenty odeslány na expertizu, na základě jejíchž výsledků se bude řešit otázka státní registrace.

"Takže v Rusku budou k dispozici vakcíny, vytvořené třemi různými technologiemi, což, zajisté, bude důležitým přínosem pro vítězství nad pandemií COVIDu-19", dodal ministr.

Dříve vicepremiérka Ruska Goliková prohlásila, že klinické zkoušky vakcíny proti koronavirové infekci, vytvořené centrem M.P. Čumakova, vykázaly vznik imunity vůči COVIDu-19 už 28. den po zavedení první dávky.

Podle slov náměstka ředitele centra Čumakova pro projektovou činnost a inovace Konstantina Černova se jejich druh vakcíny proti koronaviru může začít hromadně používat v březnu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jak EU předstírá boj s daňovými ráji

0
0

 

Ivan David
22. 1. 2021

Dnes máme programu pléna Evropského parlamentu závěrečné hlasování o rezoluci vyzývající k rozšíření seznamu daňových rájů vedeném EU. Kolegové z různých frakcí věnovali spoustu času výrobě pozměňovacích návrhů, kterými chtějí do rezoluce přidal další krásně formulované věty. Mnozí se určitě na sociálních sítích budou chlubit, jak to dnes „nandali“ nadnárodním korporacím, které vydělávají velké peníze ve všech členských státech EU a v žádném z nich je nezdaňují. Této „šaškárny“ jsem se odmítl účastnit a ani dnes rezoluci v konečném hlasování nepodpořím.

Připisování vybroušených formulací do této rezoluce považuji za obdobu gravírování filigránských vzorů na pušku, která nestřílí. Usnesení europarlamentu v tomto případě rozhodně není kanónem, před nímž by se vlastníci nadnárodních korporací roztřásli strachy a vzdali se praktik, s jejichž pomocí se vyváděním peněz do daňových rájů vyhýbají zdaňování svých miliardových zisků v členských státech EU.

Seznam daňových rájů vedený EU je totiž jen kus popsaného papíru. Manažeři nadnárodních korporací si jej mohou vytisknout a každé ráno si jej při snídani přečíst místo anekdoty, aby si zlepšili náladu. K tomuto seznamu totiž neexistuje žádné obecně závazné nařízení ani směrnice EU, která vlády členských států zmocňovala k postihování firem, jež pomocí finančních transakcí s podniky z daňových rájů krátí daně v členských státech EU.

Přirovnal bych to k situaci, jako by v Trestním zákoníku neexistoval paragraf umožňující odsoudit k trestu odnětí svobody pachatele prodávajícího drogy. Bez ustanovení zakazujícího prodej omamných látek na volném trhu, obsaženého v § 283 - nedovolená výroba a jiné nakládání s psychotropními látkami a s jedy - by soudce nemohl poslat za mříže žádného drogového dealera. Samotný seznam narkotik – byť sebedelší a se sebelepším popisem jednotlivých sloučenin – by mu byl úplně k ničemu.

V oblasti boje s daňovými úniky je v EU situace ještě horší než v případě drog. Právo EU nejenže neumožňuje postihovat firmy a jejich majitele, kteří se vyváděním peněz do daňových rájů vyhýbají placení daní v členských státech. Unijní legislativa je záměrně napsaná tak, aby tyto činnosti co nevíce podporovala, protože zakazuje základní nástroj k boji proti dnovým podvodům. Podle pravidel EU je členským státům zakázáno zdaňovat dividendy, které jsou odesílány z firmy působící v některém členském státě do mateřské společnosti formálně usazené v jiném členském státě. 

Z ČR takto loni odešlo do jiných zemí EU 350 miliard nezdaněných dividend. Při zdanění 15% sazbou platnou pro dividendy českých firem by stát vybral do rozpočtu o 52 miliard korun více.

Některé členské státy jako Holandsko nebo Lucembursko přitom nastavením svých vnitrostátních zákonů působí jako „průtokový ohřívač“ peněz. V těchto zemích je nulová sazba daně z dividend. Každoročně z nich na účty v bankách formálně usídlených v daňových rájích, které jsou na to slavném seznamu EU, odchází tisíce miliard eur. V Lucembursku papírově sídlí mateřské společnosti milionů firem, které podnikají po celé EU. Kdyby každá z nich musela mít ve vlastnictví nebo v nájmu aspoň jednu kancelář v níž by za jedním stolem seděl jeden člověk, muselo by být celé Lucembursko pokryto mrakodrapy minimálně stejně vysokými jako jsou ty v New Yorku.

Vše je podle legislativy EU stejně legální jako byly v 90. letech obchody s lehkými topnými oleji, pro něž nebyla v zákoně o spotřebních daních stanovena žádní sazba daně. Proto mohl tehdejší ředitel odboru spotřebních daní Ministerstva financí Martin Denkstein v televizi Nova pronést dnes již legendární větu: „Lehké topné oleje jsou legální formou daňového úniku“.

Zákon o potravinách: Zpráva dezinformačního webu Seznam Zprávy

0
0
Ivan David

21. 1. 2021
V případě některých politiků a novinářů, protože je blíže neznám, váhám, zda je zařadit do kategorie „lajdák“, „blb“ nebo „darebák“, nebo dokonce patří do průniku těchto množin. Nejinak je tomu v případě Filipa Horáčka a jeho článku „55 procent prodaných lanýžů musí být z Česka. Potravinové kvóty v praxi“ ZDE. Buďto návrh novely „Zákona o potravinách…“ nečetl (lajdák), nebo bylo nad jeho síly ho pochopit (blb), nebo ho pochopil a přesto o něm uvádí nepravdy (darebák). Pokud jde o portál Seznam Zprávy, ten je dezinformační v každém případě, protože uvádí zásadní nepravdy. Na příčině nezáleží.

Základní nepravda tkví v tom, že každá jedna z komodit uvedených v příloze zákona by měla být zastoupena v roce 2022 z 55% procent českou produkcí. Zákon však jasně a jednoznačně uvádí, že se sčítají „hmotnosti“ všech druhů potravin uvedených v seznamu za kalendářní rok, „přidaná voda, koření a sůl se nezohledňují“. Tedy k hmotnosti jablek se přičítá hmotnost vepřového masa…, atd. Součet hmotností všech vyjmenovaných položek za rok 2022 má činit minimálně 55%, a v každém následujícím roce o 3% více až do roku 2028. Potřebné údaje mají provozovny už dnes. Povinnost se týká každé provozovny nad 400m2.

Lživý je už nadpis, a to tuplovaně. Nejenže nemusí být dosaženo 55% v položce „lanýže“, ale lanýže na seznamu vůbec nejsou. Jednou ze 131 z celkového počtu asi 130 000 druhů potravin na seznamu jsou „houby“. Jejich hmotnost za rok se přičítá k hmotnosti dalších položek. Toť vše.

Úvaha pana Filipa Horáčka (dříve A2, Svobodné slovo, iDnes, Lidové noviny), že „českých potravin je málo“ a „může chybět vepřové maso, zelenina i ovoce, protože zemědělci neumějí tak rychle zvýšit produkci“, je nesmyslná, protože jde o „součet hmotností“ a procenta jsou stanovena tak, že zemědělské organizace dobře vědí, že je s přehledem naplní. Problém je totiž s odbytem, nikoli s produkcí. Místo českých potravin zahraniční obchodní řetězce nakupují vysoce dotované západoevropské a polské přebytky a zámořské zboží často pochybného původu a kvality. S touto nekalou konkurencí v cenách hluboko pod výrobními náklady nelze soutěžit. Nejpozději do 10 let by Česká republika byla zcela soběstačná a ještě by mohla vyvážet, kdyby bylo kam. Rusko vyhlásilo odvetné sankce na potraviny z Evropské unie, ale nevypukl hlad, naopak do pěti let se stalo největším vývozcem obilí. Problém není s produkcí, ale s odbytem.

Bláboly pana Filipa Horáčka, že „v příštím roce nastane problém“ jsou zcela mimo mísu. Jestli předseda Zelinářské unie Čech a Moravy Petr Hanka novelu zákona nepřečetl, nebo Hovorka význam jeho slov zkomolil, těžko říci. Soběstačnost „v cibuli“ nerozhoduje, položky se sčítají. Stejně nesmyslný je i v dezinformačním portálu Seznam Zprávy uvedený sloupcový diagram, protože nijak nesouvisí se schválenou novelou. Jestli to Horáček neví, nebo lže, těžko říci. Takže novela zákona zelinářům neuškodí, jak se údajně obává Petr Hanka. Jestli je proti zákonu, který nepochopil, je lhostejné.

Také mluvčí Globusu Lutfia Volfová si nemusí dělat starosti z „nedostatečnou soběstačností“. Zisky z prodeje při stejných obchodních přirážkách jsou samozřejmě vyšší u dumpingových cen nekalé konkurence. Paní mluvčí je najata na to, aby v médiích obhajovala cokoli, co vede k vyššímu zisku jejího zaměstnavatele. Pokud by došlo ke zdražení, bude to jedině rozhodnutím Globusu, který si obchodní přirážku stanovuje zcela libovolně. Peníze, které nestydatě navíc vytáhne z peněženek českých spotřebitelů poputují nezdaněné k zahraničním akcionářům. Když jde o zisky v řádu miliard, nějaké milióny na motivaci manipulátorů se jistě najdou.

Ve Francii jsou přirážky omezené na 25% + DPH, u nás běžně přes 100%, někdy i několik set procent. Vedení obchodu to tak dělat musí, aby ho akciovka nevyhodila. Ale my to trpět nemusíme, když to nemusí trpět Francouzi. Ceny pro spotřebitele by klesly. To SPD, na rozdíl od Pirátů, ODS a dalších, zajímá mnohem více, než zisky zahraničních dovozců a prodejců.

To, že někteří čeští producenti nesplňují u svých produktů definici české potraviny je jejich problém. Nevím, proč by se nám mělo líbit, když potravinář balí polská kuřata a prodává je jako česká, protože ví, že 73% českých spotřebitelů dává zásadně přednost českým potravinám.

Že je soběstačnost ve víně jen 29% je irelevantní, víno není na seznamu. Stejně ubohá manipulace autora článku je tvrzení, že lanýže se v ČR nepěstují. Nejsou na seznamu.

Pochopitelně řetězce ochotně nakupují vysoce dotované a hluboko pod výrobními náklady prodávané vepřové ze Španělska. Čeští producenti pod výrobní náklady jít nemohou, stávají se z nich neproducenti. Jenže prase z kvalitního chovu lze vykrmit za 120 dní i méně, produkci lze zvýšit velmi rychle.

Předseda „Asociace soukromých zemědělců“ Jaroslav Šebek návrh zákona také nečetl, a nebo prostě lže, že „někdy bude přetlak, jiny prázdné regály“, protože prodejci chtějí mít tržby celý rok a pokud v zimě nebudou české jahody, tak je bez problému dovezou. V „celkové hmotnosti“ to nehraje roli.

Firma Seznam je od počátku v cenzuře ve spolupráci s neziskovkami velmi aktivní. Pokud budete na jejím vyhledávači hledat náš web „Nová republika“, objeví se nápis „Pozor na obsah: Web se podílí na šíření konspiračních teorií“ Kliknete-li na „více informací“, objeví se trvale prázdný bílý obdélník. Žádný příklad konspiračních teorií nenajdete. Za to Seznam Zprávy, jak jsem právě doložil, je dezinformační portál. Doporučuji ignorovat.

Znepokojivá fakta o elektromobilech

0
0
Vojtěch Razima

22.01.2021 Kverulant.org

O elektromobilech dostává veřejnost často jen „politicky korektní“ zprávy. Často jsou to zprávy velmi zkreslující a zamlčující to podstatné. Patrně jen odborníci například vědí, že malé elektromobily rozhodně nepřispívají ke snížení skleníkových emisí a elektromobily s dojezdem 500 kilometrů situaci ještě zhoršují. 

To tvrdí prof. Ing, Jan Macek, DrSc., z ČVUT v rozhovoru pro obecně prospěšnou společnost Kverulant.org.

(Na snímku ukázka z norského videa, jak to bude vypadat na sídlištích, která ovládnou elektromobily) 
Pokud by elektromobily měly hrát v dopravě opravdu významnou roli, bude to vyžadovat kapacitu několika temelínských bloků. To však není zdaleka jediné fatální úskalí tohoto konceptu. K tomu, aby byla elektrická energie dopravena do nabíječek, budou třeba další stamiliardové investice. Baterii elektromobilu si doma přes noc zcela nedobijete a při rychlonabíjení účinnost nabíjení snadno klesne i pod 50 procent. A pokud budeme dál dovážet levné baterie z Číny, a nic jiného nám dost dobře nezbývá, tak koupí elektromobilu rozhodně nepřispíváme ke snížení skleníkových emisí. Více již v rozhovoru s prof. Ing Janem Mackem, DrSc., proděkanem ČVUT pro vědu a výzkum a čelním představitelem Ústavu automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel ČVUT.



Jen v ČR vynakládáme miliardy na to, aby průměrné globální teploty v roce 2050 nevzrostly o 2 °C, ačkoli jen o 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Kverulant je přesvědčen, že je to nesmyslný cíl. Je také evidentní, že způsoby vedení tohoto boje jsou neúčinné a drahé. Hypotéza globálního oteplování v důsledku lidské činnosti nikdy nebyla potvrzena. Naopak celá řada argumentů svědčí proti ní. Přesto zmanipulovaní školáci stávkují proti klimatické změně a Evropský parlament vyhlásil stav klimatické nouze. Kverulant je přesvědčen, že stejně jako v případě biopaliv nejde o nic jiného než ve jménu ekologického džihádu ovládat a okrádat obyčejné lidi. Cílem jeho kauzy Nesmyslný a drahý boj proti CO2 je významně přispět ke změně tohoto sebevražedného kurzu.

Ing. Vojtěch Razima, ředitel a zakladatel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org

Okamurův gambit: Česká republika na prvním místě! Jak omezit dovoz cizích "odpadků", co nám cpou do úst jako drahé jídlo? Jak vrátit naší zemi soběstačnost? Globalisti ječí, jako by je bral čert. Kéž se tak brzy stane!

0
0
Petr Hájek
22. 1. 2021  ProtiProud

PETR HÁJEK s uznáním konstatuje, že tah, který se podařil SPD z opozičních lavic, má nejen praktický, ale i mnohem širší význam – bez ohledu na to, zda jej kolaboranti Čtvrté říše zadupou do země.

(Originální grafika ProtiProoud)


Bylo to jako když z rozbouřených mračen nadcházející (a patrně velmi dlouhé) politické zimy na okamžik zasvítí pár paprsků Slunce. Nemá sice ještě sílu prokřehlé zahřát, ale víme, že stále ještě někde je: Sněmovna ve středu v novele zákona o potravinách schválila návrh poslanců SPD, aby prodejny potravin o ploše nad 400 metrů čtverečních musely od příštího roku prodávat povinný minimální podíl stanovených potravin vyprodukovaných v tuzemsku. Kvóty se mají týkat pouze potravin, které lze u nás vyprodukovat. Od příštího roku má povinná minimální kvóta činit 55 procent a postupně růst až na 73 procent v roce 2028.

Zdálo by se, že první krok k návratu naší soběstačnosti ve výrobě základních potravin, který nám odřízla především EU, byl učiněn. Jenže nejásejme předčasně. Senát, který kvůli nezájmu většiny voličů ovládá bruselská soldateska, ten zákon stoprocentně vrátí. A je velmi sporné, zda se v novém hlasování najde opět dostatek hlasů pro jeho přijetí. Mladý Klaus a jeho kolegyně z Trikolóry sice jistě budou opět pro (konečně!), jenže to stačit nebude.

Andrej Babiš už dal totiž velmi hlasitě najevo, že poslancům ANO přikáže, aby Bruselanům ustoupili, a na české (životní) národní zájmy se vykašlali. A to přesto, že jako nepřímý majitel největšího potravinářského kolosu u nás by napohled měl mít zájmy zcela opačné. Nemá. V čem spočívá ta záhada? Proč nedopustí zákon, který by (kromě podpory zpola zničeného zemědělství) nám do budoucna umožňoval připravovat se na opětovné získání státní suverenity bez bruselských okovů? Ze stejného důvodu, proč nesmíme mít (ač tak uvedeno v ústavě) ani teoretickou možnost lidového hlasování (referenda) o odchodu ze Čtvrté říše. Liberální demokracie (lidovláda) ve své nejčistší podobě.


Strategie


Babiš je samozřejmě globalista. Není to žádný Viktor Orbán, který jde za maďarskými národními zájmy bez kličkování, statečně a nebojácně – a také proto má tak silnou domácí podporu. Náš Andrej je toliko „vyčůraný“. Vydával se za „ideového souputníka“ Donalda Trumpa jen do okamžiku, než už bylo jasné, že nejsilnější antiglobalista světa je volebním podvodem vyšachován a odstraněn. Pak ze svého profilu okamžitě odstranil fotku, na níž je s červenou trumpovskou kšiltovkou na hlavě.

Měl by si tam dát nějakou z mládí. Se slušivým pionýrským šátkem, protože doby „ostrého socialismu“ jsou zpět. Mávají nám z Nového jorku od Sochy svobody. Vždyť také náš premiér, koktající ještě nedávno blahem při setkání v Oválné pracovně Bílého domu s Trumpem, teď už nadšeně gratuluje Bidenovi. Až jej bude vítat jako návrat přítele Evropy (za niž se unie mystifikačně vydává, přestože svými chapadly ovládá jen její část), pionýrský šátek by se docela hodil. Kamala Harrisová by to určitě ocenila.

Velký AB ví, že přicházejí „prověrky“, a po nich „normalizace“. Má s tím zkušenosti. Přizpůsobit se, to mu vždy vycházelo. Po Husákovi to díky tomu jako druhý Slovák dotáhl až na nejvyšší exekutivní post v naší zemi. Nemá tedy důvod na této úspěšné strategii něco měnit. Bude sice (slovně) odmítat třeba invazní jednotky migrantských musulmanů, ale současně kývne na naši spoluzodpovědnost za nejnovější unijní megadluhy. Nejenže jimi pomáhá udržet nad vodou země smrtelně nemocné eurozóny – ač (naštěstí, díky V. Klausovi) euro nemáme. Především nás tím ale připoutává k unijnímu Titaniku řetězy, jejichž pevnost Bruselu umožní kvóty na imigranty nakonec prosadit. To je ta strategie. A právě tak – jenže přesně naopak – je to s kvótami na české potraviny.


Primitivní lži


Mediální bouře, kterou prosazení návrhu SPD v mžiku vyvolalo, má stejný základ jako Babišova strategie – přestože ji produkují především jeho zapřisáhlí odpůrci a nepřátelé. V tomhle si ale pochopitelně rozumějí. Budou dokonce vydávat popravu Okamurova pokusu o první krok k potravinové soběstačnosti – každý z jiné pozice – za obranu českých zájmů. Na místě prvním ale strašit spotřebitele – když už má roční strašení coronavirem takový úspěch (oni si to opravdu myslí).

Bez možnosti zahlcovat náš trh potravinovými „odpadky“ druhé a třetí kategorie (prodávané dráž než obdobné kvalitní potraviny z obchodů na západ od nás) prý nastane bezmála hladomor. Minimálně „chudoba“ jako za „socíku“. To mohou ovšem různí ti Palatové mazat pod nos jen těm, kteří onu dobu nezažili (ostatně dnes se ukazuje, že kvalita – nikoli pestrost a obaly – tehdejších potravin byly a těmi současnými nepoměrně lepší). Ten nenávistný hlupák je schopen dokonce tvrdit, že tehdy u nás nebylo k dostání kvalitní víno. Chybělo kdeco, ale zrovna víno ne.

Ostatně nehraje vinnou kartu nevině: právě producenti vína nadskočili hrůzou. Sice byli nejprve zděšeni, když nám unie začala diktovat kvóty na omezení ploch vinic, brzy ale pochopili hru. V EU je vína absolutní nadbytek, jeho produkce je dotována s námi nesrovnatelně, a proto i ceny jsou tam dumpingově stlačeny. Dovážet sem hrozny a z nich vyrábět „naše“ víno, je mnohem pohodlnější, než je – dráž – pěstovat s nejistým výsledkem. Dováží se ostatně i hotové víno a míchá se s naším – opět s velkým ziskem na našem trhu.


Mocné „turecké“ lobby


Že protestují lobby obchodníků, je rovněž pochopitelné. Z dovozu mizerných potravin mají neskutečné zisky. A je to ve všem obdobné: Proč je málo domácího vepřového? No protože nesrovnatelné německé dotace zlevňují bavorské vepře – které ovšem u nás prodávají v obchodech za české ceny. Těm ale nemohou naši zemědělci konkurovat – a tak vyklízejí chovy a pole. Byli jsme cukrovarnická velmoc. Cukrovary skoupili Francouzi, zavřeli je – a nyní cukr dovážíme, a jeho cenu diktují oni. Atak dále a tak dále.

Nebude zboží, zvýší se ceny! volají mocné lobbystické komory napojené na bruselské „turecké“ hospodářství, kteří před návrhem SPD varovali (lobovali) poslance. Jaký div, vždyť třeba Svaz obchodu a cestovního ruchu vede někdejší „bruselský ministr“ Sobotkovy vlády Tomáš Prouza. V odporu a „kampani strachu“ mu pochopitelně hlasitě sekundují globalistické instituce jako Hospodářská komora (pod dlouholetým vedením bankéřů z Goldman Sachs skrze postavu Vladimíra Dlouhého) či Svaz průmyslu a dopravy odvislý od libovůle Merkelové a Macrona.

Návrh ale – logicky - naopak podporuje Agrární komora ČR, která jediná fakticky zná a obhajuje zájmy významných českých zemědělců. Podle ní se po zavedení ochranných kvót sortiment na pultech nesníží a cena pro konečného spotřebitele nenavýší. Spíš naopak.


Na věčné časy?


Mystifikace je to opět příkladně obludná. Nikdo přece nechce, aby se k nám potraviny dál nedovážely. Nejprve z celé poloviny, postupně ze čtvrtiny. To je naprosto dostačující pro všechny, kteří si musejí vybírat z (převáženě nechutných a nekvalitních) padesáti druhů jogurtů, řečeno obrazně. Jižního ovoce a zeleniny, kterou u nás neumíme vypěstovat se to netýká. A onen pověstný (a náhle tak životně důležitý) květák či brokolice?

Mimo sezónu se do kvót v klidu vejdou – i v absurdních cenách, za které se u nás prodávají, když předtím naši produkci zeleniny výše uvedeným způsobem úspěšně likvidovali. Ale proč má být někdejší bramborářská velmoc závislá na bramborách ze Španělska a dalších zemí smysl nedává. Tedy dává: učinit nás závislými pokud možno na všem – likvidací našeho zemědělství skrze dotovaný (dumpingový) dovoz. A pak jsme už jejich „na věčné časy“.


Pryč od nich!


„Argument“ Evropskou unií samozřejmě v jekotu převažuje: Volný trh, základní pilíř EU! Kdyby to tak opravdu bylo, šlo by o tom uvažovat. Ale žádný volný svobodný trh přece ve Čtvrté říši neexistuje. Platí jen to, co nadiktuje Berlín (skrze Brusel): restrikce, kvóty, příkazy a zákazy. Aktuální komedie s nedostatkem (Bruselem prý tak skvěle objednaných) vakcín – Pán Bůh zaplať – je nad jiné výmluvná. Socialistické hospodářství jak z partesu. Jediné Maďarsko se odvážilo nakupovat samo – a již bude dovážet i ruskou vakcínu, která alespoň není postavena na úpravě lidského genomu. Holt ten úvodem zmíněný Orbán, kterým Babiš není.

Je jasné, že udělají všechno, aby tento kardinální Okamurův kousek zadupali do země. A je dosti pravděpodobné, že se jim to nakonec podaří. Nenáviděný Tomio však nechal alespoň na okamžik zasvítit to sluníčko na cestu domů. Čtvrtá říše náš domov rozhodně není. I pro kličkujícího Babiše bude nakonec hrobem, protože stát se Orbánem – na to nemá. A oni ho dostanou. Tak či onak. Ale to je jeho věc. Ne naše. Pro nás platí, chceme-li se zachránit a vytvořit si předpoklady pro svobodný život v suverénním státě, že musíme být v základních věcech soběstační. A pak: Pryč od nich!

Ostatně soudím, že czexit je za nadcházející dlouhé politické zimy jediným paprskem naděje.



Jan Schneider: Jourová a její ptydepe

0
0

Jan Schneider a -rp-
23. 1. 2021 PrvníZprávy

Eurokomisařka Věra Jourová vystoupila v pořadu Interview ČT24 a řekla věci, které těžko nechat bez komentáře, píše Jan Schneider.



Její jazyk ztěžknul bruselským ptydepe, které je však k nerozeznání podobné úřednickému jazyku bývalého režimu, označovaného za autoritářský či totalitní. Například Komunistická strana kdysi reflektovala zločiny, jichž se dopustila, slovy „staly se chyby“. Nevím, jak je na tom klérus, ale jistě bude mít pro takové přesné a adresné vyjadřování velké pochopení. Vždyť „chyby se staly“ i v historii (nejen) katolické církve. A mohli bychom pokračovat letem světem i historií ...

Tento alibistický způsob je tak chytlavý, že prosáknul skutečně celou byrokracií až do nejmenších samospráv, které zcela bez uzardění dávají například cedule, že „Cesty se v zimě neudržují“. Proti tomu ovšem nelze nic namítat, protože nikdo nikdy nikde neviděl cestu, která by se udržovala. A Technické služby jsou z obliga, na vině je cesta, že se neudržuje, sviňa stará škaredá!

Pro Jourovou je Orwellova kniha 1984 manuálem a Velký bratr je její vzor

A jak to tedy pojednala eurokomisařka Jourová, když mluvila o vakcínách firmy Pfizer? Neřekla ani slovo o tom, že generální ředitel od Pfizerů v listopadu ohlásil nadějnou vakcínu proti kovidu, akcie firmy rychle stouply v ceně, a pan ředitel jich prodal balík, protože musel vědět, jak na tom je ve skutečnosti úspěšnost vakcíny i výrobní kapacity firmy. Vakcína skutečně není tak účinná, jak se doufalo, dodávky vakcíny klesají – a nepochybně i akcie jdou dolů. Celé té akci generálního od Pfizerů se říká „insider trading“ a v celém civilizovaném světě (tedy v jeho zbytcích) to je jeden z nejtěžších trestných činů.

Věra Jourová na konto firmy Pfizer pouze řekla, že „výrobní kapacity se projevily jako nedostatečné“. Svině výrobní kapacity! Evropská komise za nic nemůže, že si firmu neprověřila a že riziko dodávek nerozdělila na víc stran. Hlavně že se starost o zdraví nepolitizuje, ale ruské či čínské vakcíny do europrostoru nesmí ani omylem.

Pak nás eurokomisařka ujistila, že Evropská komise dělá všechno, „aby se dodávalo“. No, to fungovat nemůže ani v Bruselu, protože nějaké samododávací zboží neexistuje. Vždy dodává někdo někomu. Ale i když Evropská komise prý dělá maximum, kde jsou nějaké zmínky o penále nebo dokonce o sankcích za nedodávání vakcín, když tu jde doslova o životy?

Neví to ani eurokomisařka, která doslova řekla, že „nevidí do těch smluv“, co EU podepsala s Pfizerem! Uši jsem si protřel a pustil si ta její slova znovu ze záznamu: eurokomisařka nezná ty smlouvy, nevidí do nich! Kdo tedy ty smlouvy uzavřel, kdo je koncipoval, kdo má dohlížet na jejich dodržování – a kdo ve skutečnosti profituje z tohoto byznysu století??

Podle Jourové EU objednala u Pfizera vakcíny, je tedy jejich obchodním partnerem, a členské státy se mají spolehnout na toto ujednání. Jenže dodávky váznou a účinnost vakcín je sporná. Evropská komise hanebně selhala a prokázala svoji nekompetentnost. Proto o chvíli později tatáž eurokomisařka mluví o tom, že státy si mají možnost koupit vakcínu jednotlivě.

Jindřich Plachta kdysi hlásil „já neříkám ani tak, ani tak – kdo se ve mně vyzná?“ Jenže Jindřich Plachta byl placen za to, že byl komik.

*

Ptydepe označení absurdního umělého úřednického jazyka, který pozbývá jakéhokoliv významu slov. Výraz ptydepe poprvé použil Václav Havel ve svém dramatu Vyrozumění (1964), v němž se tento jazyk stal silným nástrojem byrokratické moci. Dnes jsou s nadsázkou jako ptydepe označována, laikovi mnohdy nesrozumitelná, slovní spojení v řeči úředníků či politiků.





Vy jste snad v Německu viděli tolik českých jablek? A v Rakousku české vepřové? Odbornice drtí křiklouny ze Senátu a Sněmovny. Fakta, fakta, fakta

0
0
rozhovor se zemědělskou expertkou Jarmilou Dubravskou

23. 1. 2021   ParlamentníListy

„Celé je to mystifikace. Drahé české potraviny? Nesmysly poslanců a řetězců. Jde do tuhého. Vyhraje zahraniční kapitál nebo pravda? Vrátíme se o pár století zpět a opět upálíme ty, kteří mluví pravdu?“ Ptá se odbornice na zemědělství a členka EHSV Jarmila Dubravská.

Poslanci ve středu schválili novelu zákona o potravinách. Pokud vím, tak vy jste jednou z těch, co zákon podporují. Ozvala se však velká řada kritiků, kteří proti novele razantně vystoupili. Co byste jim vzkázala?

Jsou to samé lži, lži, lži a mystifikace. Poslanci tu novelu zákona o potravinách schválili. I když až na druhý pokus, ale přece. Ale vypadá to, že se země zatřásla.

V diskusi vystoupili poslanci, bývalí ministři zemědělství. Vystoupili ti, kteří neznají zemědělství a potravinářství a mluví o něm ti, kteří ho znají, vystoupili ale také ti, kteří sice v zemědělství působili, ale zemědělci a dobří hospodáři nikdy nebyli, nejsou a podle vyjádření je zřejmé, že ani nebudou, neznají nic, nedokážou si spočítat 5 plus 5. Čemu má potom občan věřit?


Takže znovu a jednoduše, prosím. Proč zákon ano nebo proč zákon ne?

Proč chtějí čeští vlastenci podíl domácích potravin? A proč ho ti ostatní nechtějí? A proč je to nutné?
 

Přesně tak.

V Poslanecké sněmovně proběhla bouřlivá debata. Návrh nepodpořili bývalí ministři zemědělství. Podle mě je dobře, že jsou již bývalí. To je jasnou vizitkou toho, co byli za ministry, když zemědělství a potravinářství neznají. Měli možnost pomoci českým zemědělcům, potravinářům a zejména nám spotřebitelům a jako ministři selhali, nic neudělali. Proč nezavedli nákup kvalitních domácích potravin do škol a školek pro naše děti, proč nezavedli prodej do domovů pro seniory, do úřadů, aby státní úředníci měli kvalitní potraviny. Umožňuje to legislativa EU a oni to neudělali. Ptám se proč? Na co se čeká desítky let? Produkce se stále snižuje, jsme závislí na dovozu a budeme. Je to jako s rouškami. Byla pandemie a nikdo nám nepomohl, jiné země EU si kradly roušky, byla to hrůza. Naštěstí v krátkém čase moudří a šikovní Češi začali s produkcí vlastních roušek, dezinfekce a dalších ochranných prostředků. Už nemusíme čekat se zrakem upřeným na letiště, jestli přiletí tuny záchranného materiálu.


Děkuji za odpověď. Jedná se tedy o to, abychom byli potravinově soběstační?

Ano, samozřejmě, ale nejen to. Pojďme to porovnat české versus zahraniční potraviny. Určitě jezdíte do zahraničí a nakupujete tam i potraviny. Viděli jste u našich sousedů takové množství českého zboží, jako je jejich zboží u nás? Viděli jste v Německu, Polsku, Rakousku česká jablka, české vepřové maso, české mléko nebo naše hovězí? Že ne? A víte proč? Dotace do zemědělství a na výrobu potravin jsou v okolních zemích, kromě Slovenska, které je na tom ještě výrazně hůř, několikanásobně vyšší. A nejen to, například Poláci mají nastavený systém, kdy dotace nezdaňují dvakrát, jak je tomu u nás, neplatí sociální a zdravotní odvody jako u nás, poskytuje podpory do zemědělství a na vývoz do zemí EU i do třetích zemí. Že některé kroky nejsou v souladu s pravidly EU? No jo, jenže Poláci mají vyjednané výjimky a také mají jiné právo a pravidla a zejména, což je nejdůležitější, bojují za svoje potraviny a svoje zemědělce, ne na papíře, ale reálně. A jak je na tom zemědělec v Rakousku? I když používá více pesticidů než náš zemědělec, je prý ekologičtější, ale o tom se u nás nemluví. Rakušan nemá problém prodat svoji produkci, protože na vesnici nikomu nesmrdí krávy, i když se pasou jen 10 metrů od sousedovy chalupy. Prostě zemědělství je tam prioritou. A na svojí činnost dostane dotace nejen z té společné zemědělské kasy z EU, ale také z ministerstva zemědělství, z ministerstva pro životní prostředí, z ministerstva sociálních věcí, z ministerstva školství, přispěje také spolková země a taky obec. Vždyť díky jeho dobytku, který chová, se do půdy dostává hnůj a s ním i živiny, které půda potřebuje, aby se na ní mohly pěstovat plodiny, zadržovala se tam voda. Ale o tom všem se můžeme bavit v celkem jiném rozhovoru.


To jste nám vysvětlila, proč je to dobré pro zemědělce. Ale vraťme se k potravinám.

Samozřejmě, snažím se vám popsat celé fungování systému. K potravinám se hned vrátím. Jen mi dovolte ještě takovou malou poznámku.   (celý rozhovor najdete ZDE)




„Volný trh“ s potravinami, „Společná zemědělská politika“ a zemští škůdci

0
0
Ivan David

23. 1. 2021    První zprávy
Po schválení novely Zákona o potravinách a tabákových výrobcích se vyrojily komentáře pisálků, kteří buď z vlastního perverzního přesvědčení, nebo za zvláštní odměnu, napsali velkou spoustu lží. Proč? Buď pevně věří, že další poškozování českého zemědělství je to nejlepší, co si můžeme přát, nebo jsou podplaceni zahraničními obchodními řetězci, které nemravně bohatnou na předražených dovážených potravinách. Neprodejné přebytky nakupují pod výrobní cenou, což je v mezinárodním obchodě označováno jako nekalá obchodní praktika. Ale v Evropské unii je to „normální“ metoda, jak likvidovat konkurenci, která se nemůže takovým praktikám bránit, protože to je prý proti zásadám „volného trhu“.

Oni mají volnost k nám dovážet potraviny za ceny, za které by je nikdy nemohli vyprodukovat a jejich řetězce mají „volnost“ je prodávat za ceny s libovolnou obchodní přirážkou běžně nad 100%. Jinými slovy, hrubá nerovnost postavení našich zemědělců proti západní konkurenci je prý ta správná eurounijní zásada, za kterou je třeba bojovat. Myslí si to poslanci za ODS, KDÚ-ČSL, TOP09, Piráty a Starosty. Někteří tito zemští škůdci zde působí 15- 30 let, někteří se teprve rozcvičují. Aspoň už teď vidíme, kam by pod jejich vládou směřovalo české zemědělství. 

Společná pravidla pro každého jiná

Na závěr zahraniční cesty poslanců Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova ve Francii jsem vystoupil na společné tiskové konferenci, a mimo jiné jsem řekl, že se mi jeví jako nehoráznost, když zemědělská politika Evropské unie nese název „Společná zemědělská politika“ (Common agricultural policy), ačkoli je to politika západních zemí proti východním zemím, k ovládnutí jejich trhu. Kdyby šlo opravdu o společnou politiku, pak by se musela řídit stejnými pravidly pro všechny. Ale západní země mají až 4x větší zemědělské dotace než východní země. To nejsou rovné podmínky a takovou zemědělskou politiku nelze označit jako „společnou“. Nastala chvíle hlubokého mlčení. Uvědomil jsem si, že na obhajobu této nerovnosti se dá sotva co říci. Pak promluvil mladý nizozemský poslanec, chovatel mléčného skotu. Pravil: „Všichni nemohou mít stejné dotace, protože Evropa je rozmanitá. Teď v říjnu ve Finsku padá sníh a na Sicílii je pořád teplo.“ Již dříve jsem měl podezření, že je to hlupák. 

Sliby se slibují...

Když v roce 2004 Česká republika do Evropské unie vstupovala, dostali jsme slib, že do roku 2013 se dotace v Evropě vyrovnají. Nevyrovnaly se dodnes, a podle schváleného rozpočtu se nevyrovnají ani za dalších 7 let. Jak to s těmi dotacemi vlastně je? Dotace na hektar máme na úrovni 91% unijního průměru, to by se dalo vydýchat, kromě toho Ministerstvo zemědělství ČR smí vyplácet „národní dotace“ ve výši 35% dotací na hektar. Oněch 35% ze státního rozpočtu ale nebylo nikdy dosaženo, protože jsou přece důležitější potřeby, jako podpora politických neziskovek nebo nákup zastaralé vojenské techniky. 

Dotace každému jinak

„Národní dotace“ se používají na podporu „citlivých komodit“ (brambory, chmel, atd.), Některé země ale mají národní dotace až 100% a podstatně větší rozpočet. To ale není všechno. Dotují platy zemědělských dělníků, mnohem více platy středo- a vysokoškoláků, dotují výrobu mléka kravského i kozího, dále odchov dojnic, odchov každého telete, každé prasnice, dotují likvidaci kejdy, likvidaci uhynulých zvířat, podporují každého plemeníka zapsaného v plemenné knize, podporují koně, zvlášť ještě plemeníky, zvlášť hříbata, každou ovci, vakcinaci zvířat, likvidaci odpadů z jatek, každou tunu zpracovaného masa (různě podle druhu masa), výrobu másla za každou tunu, pěstování olejnin a obilnin za každou tunu, nákup nafty, kromě toho dotují vývoz zemědělských produktů a zvlášť dopravu - za každý kilometr (čím větší vzdálenost, tím více se to vyplatí).

Některé země navíc podporují chov ryb, mořský rybolov, skladování komodit, chladírny (každý kubík), pěstování zeleniny a ovoce, vína, výstavbu závlah, obalový materiál, poradenství (nebo ho stát poskytuje zdarma), náklady na energie, příplatky na reklamu, hygienická opatření a dokonce umístění v obchodech mimo vlastní zemi („regálovné“) V každé zemi Západu trochu jinak a v trochu jiné výši, ale mnohem víc než v ČR. Pak se vyplatí vyvézt třeba neprodejné brambory nebo vepřové maso. 

Vyvézt na východ je výhodnější než kompostovat

Vyvézt do České republiky je výhodnější než kompostování nebo kafilerie. Brambory za těchto podmínek dodané za 1 Kč za kg řetězec ochotněji koupí než české za 5.-Kč za kg. Oboje pak prodává za 19 Kč. Na těch nakoupených pod výrobní cenou ovšem vydělá víc, že ano. A tomu se říká „volný trh“ a „společná zemědělská politika“. Není divu, že si západní země tyto podmínky chrání a francouzský komisař pro vnitřní obchod píše dopis. Co si to dovolujeme vyrovnávat jejich zvýhodnění? I poslanci za ODS, TOP09, KDÚ-ČSL, Piráty a Starosty jsou tím pobouřeni. Výhody západních protektorů je přece třeba chránit! Na českém zemědělství nezáleží. Zásada je zásada a pravidla byla přece schválena… 

Senát ostře pro cizí zájmy

Předseda ODS Petr Fiala je rozhořčen (ZDE) a slibuje odvetu. Rovné podmínky byste chtěli holoubkové? Nikdy! Cituje předsedu senátorského klubu ODS Zdeňka Nytru, bývalého ředitele hasičského záchranného sboru. Ten trvá na tom, že jde o zásah „proti pravidlům evropského volného trhu“, dokonce prý „proti zdravému rozumu“. No jistě, bránit se proti znevýhodnění domácích producentů je vyloženě nerozum.. Prý na to doplatí spotřebitelé. Jak na to přišel, to neuvádí. Myslím, že se tomu teď říká „fake news“. Řetězce si stanovují ceny libovolně. Možná je s nimi domluven, že jako odvetu ceny zvýší.

Senátory volí 16% voličů, ke zvolení tedy stačí 9%, to je jen pár tisíc voličů. Ale Senát není zbytečný, může například škodit.

Rudolf Faukner - Český Verne

0
0
Karel Sýs

23. 1. 2021
Rudolf Faukner se proslavil sci-fi romány Narovnaná zeměkoule, Ural-Uran 235, Záhada roku 2345, Kdo by Sattrech? a Explorer III. Všechny vyšly v rozpětí let 1945 až 1948. Soudobá kritika ho právem považovala za českého Julese Verna.

Naše kniha pojednává o jeho nesmírně zajímavém životě i díle a jejím cílem je obnovit zájem o tuto hvězdnou postavu české science-fiction. Knihu doplňuje 32 stránková černobílá a barevná fotopříloha.



Ivan David: Senát není určitě zbytečný, může například škodit

0
0
Ivan David a -rp-

23. 1. 2021   PrvníZprávy

Po schválení novely Zákona o potravinách a tabákových výrobcích se vyrojily komentáře pisálků, kteří buď z vlastního perverzního přesvědčení, nebo za zvláštní odměnu, napsali velkou spoustu lží, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Ivan David.

(Na snímku Ivan David, europoslanec)

Proč? Buď pevně věří, že další poškozování českého zemědělství je to nejlepší, co si můžeme přát, nebo jsou podplaceni zahraničními obchodními řetězci, které nemravně bohatnou na předražených dovážených potravinách. Neprodejné přebytky nakupují pod výrobní cenou, což je v mezinárodním obchodě označováno jako nekalá obchodní praktika. Ale v Evropské unii je to „normální“ metoda, jak likvidovat konkurenci, která se nemůže takovým praktikám bránit, protože to je prý proti zásadám „volného trhu“.

Oni mají volnost k nám dovážet potraviny za ceny, za které by je nikdy nemohli vyprodukovat a jejich řetězce mají „volnost“ je prodávat za ceny s libovolnou obchodní přirážkou běžně nad 100%. Jinými slovy, hrubá nerovnost postavení našich zemědělců proti západní konkurenci je prý ta správná eurounijní zásada, za kterou je třeba bojovat. Myslí si to poslanci za ODS, KDÚ-ČSL, TOP09, Piráty a Starosty. Někteří tito zemští škůdci zde působí 15- 30 let, někteří se teprve rozcvičují. Aspoň už teď vidíme, kam by pod jejich vládou směřovalo české zemědělství.

Na závěr zahraniční cesty poslanců Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova ve Francii jsem vystoupil na společné tiskové konferenci, a mimo jiné jsem řekl, že se mi jeví jako nehoráznost, když zemědělská politika Evropské unie nese název „Společná zemědělská politika“ (Common agricultural policy), ačkoli je to politika západních zemí proti východním zemím, k ovládnutí jejich trhu. Kdyby šlo opravdu o společnou politiku, pak by se musela řídit stejnými pravidly pro všechny. Ale západní země mají až 4x větší zemědělské dotace než východní země. To nejsou rovné podmínky a takovou zemědělskou politiku nelze označit jako „společnou“. Nastala chvíle hlubokého mlčení. Uvědomil jsem si, že na obhajobu této nerovnosti se dá sotva co říci. Pak promluvil mladý nizozemský poslanec, chovatel mléčného skotu. Pravil: „Všichni nemohou mít stejné dotace, protože Evropa je rozmanitá. Teď v říjnu ve Finsku padá sníh a na Sicílii je pořád teplo.“ Již dříve jsem měl podezření, že je to hlupák.

Když v roce 2004 Česká republika do Evropské unie vstupovala, dostali jsme slib, že do roku 2013 se dotace v Evropě vyrovnají. Nevyrovnaly se dodnes, a podle schváleného rozpočtu se nevyrovnají ani za dalších 7 let. Jak to s těmi dotacemi vlastně je? Dotace na hektar máme na úrovni 91% unijního průměru, to by se dalo vydýchat, kromě toho Ministerstvo zemědělství ČR smí vyplácet „národní dotace“ ve výši 35% dotací na hektar. Oněch 35% ze státního rozpočtu ale nebylo nikdy dosaženo, protože jsou přece důležitější potřeby, jako podpora politických neziskovek nebo nákup zastaralé vojenské techniky.

„Národní dotace“ se používají na podporu „citlivých komodit“ (brambory, chmel, atd.), Některé země ale mají národní dotace až 100% a podstatně větší rozpočet. To ale není všechno. Dotují platy zemědělských dělníků, mnohem více platy středo- a vysokoškoláků, dotují výrobu mléka kravského i kozího, dále odchov dojnic, odchov každého telete, každé prasnice, dotují likvidaci kejdy, likvidaci uhynulých zvířat, podporují každého plemeníka zapsaného v plemenné knize, podporují koně, zvlášť ještě plemeníky, zvlášť hříbata, každou ovci, vakcinaci zvířat, likvidaci odpadů z jatek, každou tunu zpracovaného masa (různě podle druhu masa), výrobu másla za každou tunu, pěstování olejnin a obilnin za každou tunu, nákup nafty, kromě toho dotují vývoz zemědělských produktů a zvlášť dopravu - za každý kilometr (čím větší vzdálenost, tím více se to vyplatí).

Některé země navíc podporují chov ryb, mořský rybolov, skladování komodit, chladírny (každý kubík), pěstování zeleniny a ovoce, vína, výstavbu závlah, obalový materiál, poradenství (nebo ho stát poskytuje zdarma), náklady na energie, příplatky na reklamu, hygienická opatření a dokonce umístění v obchodech mimo vlastní zemi („regálovné“) V každé zemi Západu trochu jinak a v trochu jiné výši, ale mnohem víc než v ČR. Pak se vyplatí vyvézt třeba neprodejné brambory nebo vepřové maso.

Vyvézt do České republiky je výhodnější než kompostování nebo kafilerie. Brambory za těchto podmínek dodané za 1 Kč za kg řetězec ochotněji koupí než české za 5.-Kč za kg. Oboje pak prodává za 19 Kč. Na těch nakoupených pod výrobní cenou ovšem vydělá víc, že ano. A tomu se říká „volný trh“ a „společná zemědělská politika“. Není divu, že si západní země tyto podmínky chrání a francouzský komisař pro vnitřní obchod píše dopis. Co si to dovolujeme vyrovnávat jejich zvýhodnění? I poslanci za ODS, TOP09, KDÚ-ČSL, Piráty a Starosty jsou tím pobouřeni. Výhody západních protektorů je přece třeba chránit! Na českém zemědělství nezáleží. Zásada je zásada a pravidla byla přece schválena…

Předseda ODS Petr Fiala je rozhořčen a slibuje odvetu. Rovné podmínky byste chtěli holoubkové? Nikdy! Cituje předsedu senátorského klubu ODS Zdeňka Nytru, bývalého ředitele hasičského záchranného sboru. Ten trvá na tom, že jde o zásah „proti pravidlům evropského volného trhu“, dokonce prý „proti zdravému rozumu“. No jistě, bránit se proti znevýhodnění domácích producentů je vyloženě nerozum.. Prý na to doplatí spotřebitelé. Jak na to přišel, to neuvádí. Myslím, že se tomu teď říká „fake news“. Řetězce si stanovují ceny libovolně. Možná je s nimi domluven, že jako odvetu ceny zvýší.

Senátory volí 16% voličů, ke zvolení tedy stačí 9%, to je jen pár tisíc voličů. Ale Senát není zbytečný, může například škodit, dodává Ivan David.



Spontánní demonstrace za osvobození Navalného v režii ambasády USA v Moskvě

0
0

 

Ivan David
23. 1. 2021

Lze si představit, co by se mohlo stát, kdyby ruské velvyslanectví ve Washingtonu zveřejnilo mapu protestních tras vyznačující, že hlavním bodem bude Kapitol. „Taková směrnice by vedla ke globální hysterii americké politiky, včetně protiruských sloganů, hrozby sankcí a vyhoštění ruských diplomatů,“ uvedla dnes ve svém prohlášení mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová. Protože přesně to udělalo velvyslanectví USA v Moskvě, které oznámilo dobu a místa demonstrací za propuštění Alexeje Navalného ještě předtím, než je oznámil jeho štáb.

„Moji američtí kolegové to budou muset vysvětlit na Smolenském náměstí, kde sídlí ruské ministerstvo zahraničí,“ uvedla Zacharová. V pátek vydalo americké velvyslanectví v Rusku nouzové „varovné prohlášení“ o opozičních demonstracích v Rusku na podporu Alexeje Navalného. Velvyslanectví oznámilo trasy a hodiny očekávaných shromáždění ve všech ruských městech a vyzvalo občany USA, aby se „těmto místům vyhýbali“. Ambasáda poznamenala, že v Moskvě „se protestující hodlají shromáždit na Puškinově náměstí kolem 14:00 a pochodovat směrem ke Kremlu“.

Co to bylo - doporučení nebo směrnice? Ani organizátoři demonstrací takové plány neoznámili. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že tato oznámení budou považována za hrubé zahraniční zásahy do ruských vnitřních záležitostí a následovat bude „silná reakce“. Ruské ministerstvo zahraničí už dříve vyzvalo americké diplomaty v Moskvě, aby řešili své vlastní problémy a nezasahovali do vnitřních záležitostí jiných zemí.

„S nástupem Joe Bidena k moci se diplomaté, dříve poněkud „ukáznění“ během Trumpova prezidentství, ale jmenovaní většinou v systému Clintonová-Obama, „urvali ze řetězu“ a nyní podněcují skrytě i otevřeně protivládní demonstrace v Rusku. A to jsme jen na začátku“, píše řecký server pronews.gr.

Co se samotných demonstrací týče, čísla i zprávy se poněkud rozcházejí. A to včetně počtu účastníků. Protestovalo se ve více městech, nejvíce lidí se sešlo v Moskvě a Petrohradu. Německý Bild píše o statisících, ale pak uvádí, že v Moskvě se na Puškinově náměstí sešlo asi 10 000 lidí. RT píše o tisících. Pravda bude zřejmě někde uprostřed. Všechna shromáždění byla označena za nepovolená a dochází k mnoha zatčením. Podle očitých svědků je většina účastníků ve "stáří" kolem 15 let, protože Navalného „štáb“ svolával účastníky především pomocí sociální sítě tik-tok, jejímiž jsou tito mladí lidé typickými uživateli.

Blbost vždy vydrží ze všeho nejdéle (aneb úvaha předvolební)

0
0
Taras2
24. 1. 2021  TarasovaTerasa

Patrně znáte Gottwaldův výrok z února 1948, když on, ateista z povinnosti, prohlásil, že se v noci modlil, aby „jim ta blbost vydržeti ráčila“. Jednalo se o to, že ministři pravicových (tzv. demokratických) stran ve vládě, jíž byl Klement předsedou, podali demisi, aniž by měli zajištěno, že vláda skutečně padne. No a po dvaasedmdesáti letech to tu máme znova: pět pravicových a tedy „demokratických“ stran se shloučilo do dvou bloků: ODS, TOP09 a KDU vytvořilo jeden trojspolek, Piráti se Starosty druhý. Samozřejmě dvojspolek.


Tím pádem musí první stáj docílit ve volbách více než patnáct procent, druhá maštal deset. Dovolím si míti vlhký sen, jak se moderní mluvou praví: na jednu ránu by mohla být na čtyři roky dopředu vyčištěna politická scéna od těchhle packalů, podrazáků, hlupáků, slouhů podnikatelské galerky, partají, které v minulosti zdevastovaly stát mnohem víc než pandemie. Na jednu ránu, nádhera.

Scénář ale není úplně nějakou fantazií: samozvaní demokrati si patrně neuvědomují to, že sázejí na výsledky průzkumů, které jim nakloněné agentury samy zfalšovaly, jak historicky dokládají rozdíly mezi jejich předpověďmi a výsledky voleb. Takže při celkem realistických osmi procentech pro Bišonka a po třech procentech pro Basedowku a Nýmanda by se sen naplnil. K tomu asi nedojde, ale lze předpokládat, že manévr s trojkoalicí voliče otráví, nemá rád změny a nesmyslné finty, tedy jistý úbytek hlasů pro demokraticko-devastační strany lze předpokládat. U druhé maštale mají Piráti sloužit jako výtah do sněmovny pro Starosty, jejichž arogantní a nesympatičtí představitelé odradili i ty nejhloupější voliče, co jich Česko vlastní. Pokud ale zarazíte svým spratkům apanáž v případě, že by chtěli jít volit, rýsují se i tady jisté možnosti.

Další naději na oslabení packalů představuje možnost, že se ještě před volbami rozhádají a rozpadnou, protože sestavení kandidátních listin pro koalici bude (mírně řečeno) obtížné. A další důkaz o nesnášenlivosti a agresivitě pravičáků by mohl tyto strany dále poškodit.

Jedna okolnost však bude za devět měsíců rozhodující. Pokud současná vláda zvládne v porovnání s okolním světem pandemii uspokojivě, tak, jako tomu bylo na jaře, nemusela by se o své preference u voličů obávat. Tady by si měli především důchodci, zaměstnanci i sociálně slabší (samoživitelky, invalidé či nezaměstnaní) uvědomit, jak s nimi zacházely pravicové hrůzovlády v letech 2006 až 2013. Vypustily na ně exekutory, starodůchodcům skrze zaraženou valorizaci snížily příjmy vzhledem k novým důchodům přibližně o dvacet procent a Langšádlová se jim posmívala, že to přeci vydrží. Drábek ve spolupráci s posudkovými lékaři uzdravil i beznohé a bezruké invalidy, vždyť si mohou zřídit živnost a na poště olizovat zákazníkům poštovní známky.

Ale i pokud se podaří pandemii zvládnout, hrozí tady nebezpečí ze strany hysterických až zuřivých podnikatelů a OSVČ, kteří považují omezující opatření proti šíření koronaviru za útok na své peněženky a zcela bezohledně požadují jejich zrušení, bez ohledu na tragické důsledky. Situaci ještě zostřuje to, že do podnikání se po listopadu dali převážně ti, kteří byli na štíru se zákonem už za bolševika (pinglové, zelináři, veksláci, pumpaři) a osoby zčásti psychopatické, s mentalitou podvodníků a agresivní, a taťkův útěk před právníky (ve skutečnosti právníci jeli s nimi v jednom vlaku) jim tehdy otevřel netušené možnosti, při kterých se z nich milionáři a miliardáři stali během několika let, což odporuje nejenom zákonům práva a zdravého rozumu, ale i těm fyzikálním. No a tihle zmobilizují všechny síly k tomu, aby se vrátily poměry jak Divokého západu let devadesátých, tak poměry bezohledné pravičácké asociální diktatury za Topolánka a Nečase.

Pokud si tohle senioři a zaměstnanci neuvědomí a zůstanou sedět na zadku místo toho, aby šli k volbám a hodili to stávajícím provládním stranám, tak dopadnou stejně, jako když se nestačili divit v oněch létech již zmíněných. Neboť přes vztah ke kapitálu, podnikatelům a OSVČ na straně jedné a k zaměstnancům, sociálně slabším či seniorům na straně druhé vede dnes ona dělící linie mezi politickou levicí a pravicí, tak často a úmyslně kapitalistickými médii rozmlžovaná a zapíraná.

Bohužel, spoléhat se na inteligenci, přehled a schopnost brát se o svá práva je u levicového voliče opovážlivé spoléhání na milost Boží. A to je, jak pravil už svého času Petr Bajza, smrtelný hřích.

Možná to ale byl Antonín Bejval, a tady vidíte, jak nebezpečné je spolehnout se na důchodce. Prd si pamatují.



Article 1

0
0
Messin

24. 1. 2021 Messin

Bývalý generál bosenské armády (během občanské války strana bosenských Muslimů) Sakib Mahmuljin byl včera v Sarajevu odsouzen k deseti letům vězení za válečné zločiny během občanské války v Bosně. Válka probíhala v letech 1992-1995.

(Na snímku odsouzený generál Mahmuljin a jeho mudžahedíni z Arábie a Afghánistánu)


Je mu kladeno za vinu, že nezarazil mučení a vraždy srbských zajatců, páchané zahraničními islámskými bojovníky, kteří se připojili v tehdejší občanské válce na stranu bosenských Muslimů.

„Ve funkci nedokázal zabránit páchání nelidských činů“, řekl předseda soudu Zoran Božić.

Podle obvinění příslušníci jednotky El Mudžahid, složené ze zahraničních islámských bojovníků ze zemí Středního východu, zavraždili od července do září 1995 nejméně 55 zajatých vojáků bosensko-srbské armády, z nichž některým přímo uřezali hlavy. Ke zločinům došlo v oblastech Vozuca a Zavidovići.

Přestože jednotka hrdlořezů spadala formálně pod vedení Mahmuljinova třetího armádního sboru, ten se hájil, že nad ní ve skutečnosti neměl až takovou kontrolu a jednotka působila částečně samostatně. Nelze však popřít, že byla původně připojena k Armádě republiky Bosna a Hercegovina (ARBIH), což byla jednoznačně strana bosenských Muslimů prezidenta Aliji Izetbegoviče, který byl koněm Američanů v Bosně.

Mudžahedin z Afghýnistanu kope do uřazených hlav bosensko-srbských vojáků,
kteří hájili své domovy před džihádem


Kde se v Bosně tito vrazi vlastně tehdy vzali? Trošku podobně jako na předtím na Kavkaze, či později v Kosovu, Sýrii, či Libyi.

Podle zprávy v Londýně sídlící International Media Corporation využívala americká CIA pákistánskou tajnou službu ISI jako prostředníka k dodávání zbraní a najímání mudžáhidských žoldnéřů pro bosenskou muslimskou armádu v občanské válce v Jugoslávii.

(International Media Corporation Defense and Strategy Policy, U.S. Commits Forces, Weapons to Bosnia, Londýn, 31. října 1994).

Je docela možné, že tito „zahraniční bojovníci“, čti cizími zeměmi a jejich tajnými službami najatí vrazi, nebyli úplně pod kontrolou muslimské armády (ne, že by sama neměla krev na rukou). Protože zprávy zmiňují i skutečnost, že „nebyla známa jejich identita“ a „komunikovali s centry v zahraničí.“ To ovšem nijak moc neočišťuje tehdejší muslimskou stranu Aliji Izetbegoviče.

Na snímku prezident muslimské části Bosny Alia Izetbegović (sedící vpravo) a generál Mahmuljin  (po jeho pravici) při přátelském setkání s veliteli arabských a afghánských mudžahedínů operujících v Bosně. Prezidenta Izetbegoviće přijal v Praze na oficiální návštěvě Václav Havel
a předváděl ho české veřejnosti jako vzorného demokrata.


Co se týče rozsudku, jednalo se o verdikt prvního stupně, takže se proti němu lze odvolat.

Podobné scény s řezáním hlav se do hlavních médií dostaly celkem nedávno, během ázerbajdžánsko-arménského konfliktu došlo také k pomalému odřezávání hlav, tentokrát starších arménských civilistů. Tam se mělo jednat o žoldnéře dovezené Tureckem ze Sýrie, kteří se přirozeně zapojili na straně Ázerbajdžánu. Zpravodaj ČT24 se snažil snižovat význam dovezených žoldáckých džihádistů do oblasti výrokem, že tam sice jsou, ale že to „nedělají z přesvědčení, ale za peníze.“ To nás zřejmě mělo uklidnit.

Messin


Zdroje: 

Čtení na neděli: Geopolitické věštění Vlastimila Vondrušky (1. a 2. část)

Previous Article 1
0
0
Vlastimil Vondruška
24. 1. 2021 blog autora

Nejprodávanější a velmi oblíbený český spisovatel Vlastimil Vondruška (na snímku), vzděláním historik, je na základě historických srovnání a zkušeností plně vybaven k politologické úvaze, co nás v Evropě čeká a co nás s největší pravděpodobností nemine.

Geopolitické věštění I. - Západní Evropa



Pokud laik napíše, že se ekonomika Evropské unie hroutí, nejspíše to bude považováno za nezasvěcenou dezinformaci. Pokud totéž řekne politik, zařadí ho mezi populisty s příklonem k fašismu. Pokud to řekne renomovaný ekonom, začne se zkoumat, na koho má vazby a v žoldu koho své názory hlásá. Pak ho buď také znectí, ale bude-li mít čistý kádrový profil, možná se opatrně připustí, že je to námět k diskuzi.

Teď nechci diskutovat o tom, co je názor a kdo má právo vynášet soudy o myšlenkách jiných, ale chtěl jsem ukázat, že společenské vědy mají svá specifika a nelze na ně brát měřítka věd exaktních. Ty totiž mají k dispozici laboratoře a přístroje, provádějí pokusy a opírají se o fakta, která nejsou daná ideologií člověka (pomíjím zfalšované a uplacené výsledky). Ve společenských vědách stojí vždycky subjektivní názor proti jinému subjektivnímu názoru, a pak jen záleží na tom, kdo má v ruce bič, aby mohl umlčet toho druhého. Pokud jsem jako příklad použil téma z oboru ekonomiky, pak dodávám, že patří do stejného kadlubu jako politologie, filozofie či historie – je to věštění z křišťálové koule na základě více či méně ověřených faktů.

Stojíme na prahu třetí dekády 21. století a mnozí určitě přemýšlejí, co bude dál, protože se dějí věci skutečně zásadní. Tak jsem si řekl, že se také chopím křišťálové koule a pokusím se odhadnout proměny geopolitické mapy světa v nejbližších deseti letech. 

Geopolitika je laicky řečeno to, která země s kterou kamarádí a s kterou ne, kam zaměřuje svůj mocenský a ekonomický zájem a jaké party se vytvářejí, aby společně čelily partám jiným. Je to nesmírně jemné předivo vztahů, které však má pro budoucnost světa dalekosáhlý význam.

 Velikou roli by v tomhle složitém procesu měla hrát zahraniční diplomacie, aby určila tu nejlepší cestu. Jenže rozum a politická ideologie nekráčejí nikdy ruku v ruce. Záminka se totiž k odmítnutí logických kroků najde vždycky, obvykle naivní, hloupá, a proto se proti ní těžko bojuje rozumem. Zvláště pokud do hry vstoupí média jako jezuitský arbitr pravdy.

Jak jsem řekl, věštím z křišťálové koule, a své úsudky opírám o to, co znám. V geopolitickém systému hrají totiž roli často záležitosti marginální a zdánlivě nepodstatné, jenže utváření světa je mnohem složitější, než si mnozí myslí.

Pro geopolitiku má velký význam soužití národů, neboť mezi sousedy existuje často po staletí trvající nenávist znásobená krví prolitou ve válkách a okupacích. Politici se mohou tvářit blahosklonně, ale prostí lidé nezapomínají. Takových neuralgických bodů najdete v Evropě desítky a ve světě stovky. K téhle subjektivní stránce geopolitické dynamiky patří i to, jak se země a národy k sobě chovají aktuálně. I dobří sousedé se mohou rozhádat, a naopak konflikty se mohou postupně uhlazovat. Brusel má neuvěřitelnou schopnost neempatické a neracionální politiky. Totéž ovšem po desetiletí platilo i o USA a bývalém SSSR.

Mezi hlavní objektivní faktory, podle kterých se geopolitické utváření světa řídí, jsou mocenské (především teritoriální) zájmy jednotlivých zemí. I ty mají své tradice – o Alsasko a Lotrinsko se mezi Německem a Francií bojuje v podstatě od smrti Karla Velikého. A co Jeruzalém a vyhnání Židů v časech starověkého Říma? Krym a boje mezi Chazary a Rusy, Tatary a Rusy, Němci a Rusy či Ukrajinci a Rusy... Jak dlouho už usilují o samostatnost Baskové, Skotové, Katalánci, a to nemluvím o Vlámech a Valonech, Lombarďanech či různých etnických skupinách na Balkánu. A upřímně, co naše Morava?

Ruku v ruce s mocenskými zájmy jde samozřejmě snaha vydělat. Politika bývá stejně jen služkou finančníků, obchodníků a průmyslníků. Dnes je v rámci globalizace těžké nahlédnout pod povrch složitých majetkových poměrů nadnárodních korporací, aby člověk pochopil, proč třeba francouzská banka jedná v zájmu Číny nebo proč se korporace německých bank staví za turecké zájmy v Řecku. 

Ale nešť, tohle je pole pro nekonečné spekulace a mediální ideologii. Co však je nepřehlédnutelné, jsou reálné hospodářské kroky. Odkud kam se staví dálnice či velkokapacitní železnice (a také to, jak dlouho to trvá), kudy má vést plynovod, kdo se kde účastní různých ekonomických fór, kde rostou nové továrny, odkud a komu se prodávají suroviny (a za jakých podmínek) a jaké zboží se kam vyváží.

Posledním důležitým faktorem je schopnost vládních struktur jednat a její chování v uplynulých letech. Nestačí planě mluvit, je třeba opravdu vládnout. Sebelepší přátelé spolu těžko mohou zůstat, pokud je jeden z nich totálně neschopný a ten druhý by na něj doplácel. Tak to prostě v dějinách chodí. Hranice mezi přátelstvím a nepřátelstvím bývá tenká.

Tohle všechno jsem vhodil do kotlíku, zamíchal a začínám věštit. Začnu samozřejmě Evropou. Každému rozumně myslícímu člověku je jasné, že Evropská unie v současné podobě jako arogantní, sebestředná a byrokraticky neschopná struktura dlouhodobě přežívat nemůže. Koncepcí, jak by se měla změnit, je mnoho. Od nicnedělání, protože všechno je přece báječné, až ke vzniku evropského superstátu.

Reálné jsou však v podstatě jen dvě cesty. Ta první, která je mi sympatická, je návrat ke kořenům původní evropské myšlenky před Lisabonskou smlouvou. Kdysi šlo o volnou konfederaci suverénních států, které se svobodně radily a na základě vzájemné dohody a výhodnosti spolupracovaly, ale neměly orgán, který by je řídil, poučoval a trestal za neposlušnost. Jenže v politice a historii rozum jen málokdy zvítězí a tahle koncepce je asi nereálná, byť pro ni některé členské země už začaly plédovat. Jenže to nejsou ti klíčoví hráči.

Další možnost, které se zdá reálnější, je rozdělení Evropy na dvě části. Vznikne západní teritorium (v ní budou otcové zakladatelé Evropské unie), které bude více či méně pokračovat v současné politice Bruselu. Západoevropské mocenské kruhy se nevzdají svých zisků a budou mít pocit, že si je zachovají, pokud odstraní „ty z Východu“. Západní Evropa se po celé tisíciletí dívala na své východní sousedy svrchu, a navzdory frázím to platí i dnes. 

Myšlenky o „dvourychlostní Evropě“ nejsou nové a onen dějinný „Abstand“ zřejmý. Co si může dovolit Španělsko, Holandsko nebo Rakousko, to se Polsku nebo Maďarsku nepromíjí. Rozdělení (byť pod fiktivní hlavičkou stále „jednotné“ Evropské unie) budou iniciovat západní země, které nesnesou, že by ty východní mohly mít svůj názor, a tak silný hlas, aby ho prosadily.

Při rozdělení evropských zemí na „pokrokové“ a „zpozdilé“ (důvod se najde vždycky!) půjde v první řadě o udržení Eura. S ním je totiž spojen plán prosperity Německa jako hegemona Evropské unie. Německo musí nějak reagovat na finanční problémy evropských zemí, neboť je samo začíná mít také. Protože ale nezabrání krachu veřejných financí Itálie, možná ani Španělska, Francie a Belgie, dojde k finanční a bankovní krizi, která nakonec stejně Euro zlikviduje. Jedině národní měny dokážou účinně stabilizovat domácí inflaci.

Komplikací bude navíc nevyhlášená „občanská“ válka ve Francii, možná i v Dánsku, Švédsku a na jihu Itálie. Tyhle střety budou mít podobu stále se zhoršující bezpečnostní situace a rostoucího násilí (trend, který se neustále zrychluje). Společnost se bude radikalizovat a poroste nebezpečí skutečného extrémismu (ne toho „kabaretního“, kterého se tak bojí naše kavárna). Je třeba počítat s radikalizací s těžko odhadnutelnými důsledky.

Základním problémem je fakt, že v dlouhodobém horizontu nepůjde udržet politiku asimilace migrantů. Část z nich jsou jistě lidé slušní, s kterými se snad dá spolupracovat, ale jistá část není ochotná se podrobit našim zákonům a přijmout úděl pracovníků za nízké mzdy (s ohledem na jejich minimální vzdělání a neznalost jazyka dané země nemohou dostávat to, co kvalifikované domácí obyvatelstvo). Se zhoršujícími se výsledky domácích ekonomik začnou sociální škrty a ty situaci ještě vyhrotí.

A to nemluvím o problémech střetu islámu s evropskými demokratickými hodnotami. Boj, který začal prezident Macron, přišel alespoň pro Francii pozdě a dá se tam předpokládat posilování islámu a vytváření více či méně autonomních muslimských enkláv, které v horizontu několika let začnou mít své politické ambice. Tento trend zasáhne i Německo, Rakousko, Belgii, Holandsko a Švédsko.

Dojde k postupnému poklesu ekonomiky, na což doplatí především střední vrstvy, které se už teď stávají ohroženým a vymírajícím druhem. Základní sociální boj se povede mezi bohatými nadnárodními korporacemi a radikální levicí. Bude narůstat problém s nedostatkem kvalifikovaných řemeslníků a dělníků, protože dorůstající generace je prodchnutá modernistickými ideologiemi, ovšem na úkor reálného vzdělání. Příliv pracovních sil z východu bude slábnout a pracovní trh některých západních zemí se dostane do skutečné krize.

Neumím odhadnout důsledek současné pandemie, zvláště proto, že se stále jasněji ukazuje, že s tím, jak je prezentována, není asi všechno v pořádku. V každém případě bude přesun našich identit, komunikace a někdy i zaměstnání z reálného světa do elektronické virtuality nebezpečný. Jak zničující to může být, ukázaly dnes sociální sítě, které si osobují právo „myslet“ za nás. Nicméně tento trend bude zřejmě pokračovat, protože je příliš brzy na to, aby se podle principu akce a reakce začali lidé bránit.

Suma sumárum, západní Evropa bude pomalu ustupovat ze své bývalé slávy, i když si jistý vliv stále udrží. Bude to však vliv postavený spíše na imaginární prestiži než na reálné síle. Nostalgické vzpomínky budou na mezinárodní scéně udržovat ponětí o významu Francie, Španělska, Itálie a dalších západoevropských zemí stejně, jako si ve středověku po staletí udržovala prestiž Byzanc, když už stáli Turci před hradbami Konstantinopole. 

Nejlépe ze západoevropských zemí na tom bude tradičně Německo, pokud se dokáže vyrovnat s ekologickými a dalšími pomatenostmi, které likvidují jeho průmyslovou sílu, a neonacismem. Mít Německo za souseda nebude v budoucích letech žádný med.

(vyšlo 17. 1. 2021)


(Na snímku Vlastimil Vondruška, autor  Přemyslovské epopeje, Husitské epopeje a mnoha středověkých detektivních příběhů - autor geopolitického věštění)



Geopolitické věštění II. - Východní Evropa


Tato část je pro věštění mnohem komplikovanější, protože cesta k úpadku západní Evropy, jak jsme ji znali dříve, je celkem zřetelná. Ale na opačné polovině evropského kontinentu to tak zřejmé není.

Tady mi dovolte dvě poznámky. Jistě se najdou čtenáři, kteří při mých slovech o úpadku západní Evropy zblednou nechutí, protože jaký úpadek? Máme Evropskou unii a jasné hodnoty rovnosti, v srdci lásku ke všem potřebným, navíc se snažíme, seč to jde, o záchranu klimatu naší planety. Nikdy se nad Evropou neklenulo tak zářivé nebe, jako právě teď. Zažíváme rozkvět, ne úpadek.

Jenže právě v tom je ten problém. Nejsme všichni z jednoho kadlubu, lidstvo je nesmírně variabilní společenství bytostí, které se od mravenců odlišují svou individualitou. Co je pro jednoho krásné, může být po jiného odporné. Co je pro někoho symbolem vzestupu, je pro jiné znamením úpadku, záleží jen na tom, jak se na svět kolem sebe díváme. Někteří z nás zasněně, naivně a optimisticky, jiní skepticky a racionálně. Neříkám, kdo do jaké kategorie patří, protože mi to nepřísluší. 

Nikdo není Bůh, aby rozhodoval, čí postoj je správný. Nemyslím správný podle komentářů České televize, ale z pohledu dějin. Protože teprve budoucnost nám vystaví účet za naše skutky. A je legitimní, že se každý z nás snaží jednat tak, aby jeho jednání přineslo potomkům to nejlepší. Někdo proto demonstruje za práva LGBT, jiný proti rozšiřování práv LGBT. Je to na našem rozumu a svědomí. A můj rozum a svědomí mi říká, že to, co jsem napsal o západní Evropě, je má pravda.

Druhá poznámka se týká pojmu „východní Evropa“. Úmyslně se vyhýbám hybridnímu označení střední Evropa. To, co je uprostřed, není ani ryba, ani rak. Pro naše západoevropské sousedy nejsme střední Evropa, ale „Východ“ se všemi pejorativními konotacemi tohoto politicko-historického termínu. Z teritoriálního hlediska existují dva typy kultury, slovesnosti a myšlení. Hranice mezi východním a západním typem vede po Visle, při východní hranici Moravy a po rakousko-uherské hranici na jih. Na východ od této hranice je vše rustikálnější a jaksi zaostalejší. Ve středověku odmítali římští císaři zvát uherské Arpádovce na říšské sněmy, protože „nepatřili k Západu“. Uhry neměly ani později přáno. Obsadili je Turci. Totéž platilo o Velkopolsku, když se tu usadili litevští Jagellonci. Ani to nebyli panovníci západoevropského střihu. Prostě Východ!

Pokud se podíváte na tuhle hranici, jediný, kdo z ní vyčnívá směrem k západu, jsme my. Řekli byste, fajn, my k Východu nepatřili. Ale omyl. Naše smůla byla, že v Čechách žili Češi, a to jsou Slované. Slované nikdy nemohli patřit ke Germánům. Pokud někdo tvrdí, že to není pravda, ať se podívá do učebnic dějepisu (tedy těch „poctivých“). 

Ale proč jen hledat v minulosti? Přečtěte si německé komentáře k současné situaci u nás. Je to pořád stejné, Slované jsou neschopní a mohou za všechno. Takže sečteno a podtrženo, i my patříme k Východu, a budeme k němu patřit, i když budeme servilně dolézat do Bruselu a hrbit hřbety. Nic nám nepomůže, že máme mezi sebou odnárodněné elity, které budou udávat ty Čechy, kteří tohle dělat nechtějí. Nikdy je tam doopravdy neocení (uznání se zrádci v dějinách téměř nikdy nedočkali), protože to pro západoevropské elity budou pořád Češi a Slované z východu.

Takže tolik mé dvě poznámky. A teď k tomu, co vidím v křišťálové kouli.

Východ Evropy se pokusí resuscitovat ideu národních států, ale bez většího úspěchu, protože mladá generace byla vychována v duchu globalizace. Nesoulad generací se stane osou vnitřní politiky většiny zemí téhle části Evropy a neumím prognózovat výsledek. Doufám však, že mládí prohlédne, protože je známo, že mnoho mladých revolucionářů a anarchistů v dospělosti zmoudřelo. 

Pokud opravdu dojde k rozdělení Evropské unie (a podotýkám, že spíše z iniciativy Západu než z naší), oslabí to navíc onen nekritický proevropský a globální idealismus. Určitě k tomu přispějí i současné události v USA, které úspěšně vykročily k socialismu a k totalitě. Snad i to bude naše mladé alespoň trochu varovat, tedy ty, co mají v hlavách ještě mozek a nikoli jen poučky o vládě rovnosti na celém klimaticky ideálním světě.

Ale nechme ideologie. Pokud má východní Evropa najít svou novou tvář, bude se muset alespoň částečně odpoutat od západní ekonomiky, která se mimochodem vůči nám chová jako moderní kolonizátor. Východoevropské firmy sice generují zisk, ale ten odchází do kapes majitelům západoevropským, ale také čínským. K tomu úspěšně přispívá naprosto impotentní politika evropských dotací a grantů.

Za svobodu je třeba vždycky platit. Odpoutání se od západoevropské ekonomiky by rozhodně nebylo snadné, zvláště pokud bude stále vládnout ideologie dravčího kapitalismu, kombinovaného s typicky českým fňukáním, když se nedaří - „Státe, postarej se o nás“! Dojde k hospodářskému poklesu, ať už se přivineme Bruselu na hruď či se k němu otočíme zády. 

V tom druhém případě bohužel bude recese větší, ale s perspektivou, že brzké zlepšení přinese konečně ovoce znovu nám. Ekonomické problémy přinesou snižování životní úrovně lidí (ideál dostihnout Německo byla chiméra), ne všech najednou, ale jen určitých vrstev a jako poslední dopadne na státní aparát. Ale i na ten dojde! Bude růst sociální pnutí, zvláště pokud si nepřiznáme, že si nemůžeme žít nad poměry a zisk se musí dělit jinak. V první řadě ho musí dostávat ti, kteří ho generují, tedy zaměstnanci továren, zemědělci a řemeslníci, a obslužné profese, jako jsou lékaři, učitelé, policie a hasiči, a teprve pak úředníci, soudci a politici!

Jinými slovy, o mzdě nerozhoduje to, kolik bych pro spokojený život chtěl, ale kolik se reálně vydělá, a to jak na úrovni podniků, tak i státu. Nelze žít pořád na dluh! A právě dluhy budou velkým politickým i ekonomickým tématem nastávající dekády. Nicméně ve srovnání s krachujícími jihoevropskými ekonomikami na tom budeme relativně dobře.

Problémem východní Evropy se politicky stane skutečnost, že malý hráč nemůže hrát sám. Vliv si tu stále bude držet Německo, Holandsko a Rakousko (stejně jako si ho drží prostřednictvím Evropské unie dnes), ale ten vliv bude slábnout a podle okolností tu bude sílit ekonomický vliv Ruska a Číny, pokud o to vůbec budou mít zájem. Je totiž fakt, že neustálé odhánění potenciálně užitečného obchodního partnera je cesta do pekel. Ideologické řeči o tom, že nezaprodáme svobodu za měšec stříbrňáků, se hodí do hloupých satir a kázání fanatiků, ale rozhodně ne do moderního světa řízeného rozumem. Ale to je snad zbytečné opakovat a vědí to všichni, kromě pár politiků a ukřičených aktivistů.

Pravda však je, že protiruský étos má u nás své opodstatnění, protože v mnoha starších lidech stále zůstala frustrace z okupace v roce 1968. Stejně jako v lidech o generaci starších zůstala stejná frustrace z německé okupace v roce 1938. Jenže jak vidno, na tu se už skoro zapomnělo, takže si myslím, že s léty bude ubývat i frustrace z roku 1968. Neprožitá historická událost nemá nikdy takovou ideologickou sílu, jako u těch, kteří „byli u toho“. S tím neudělá nic ani Česká televize. 

To platí o té socialistické, když dříve donekonečna připomínala rok 1948 a připomínala hrůzy kapitalismu, a nikoho to už nezajímalo, stejně jako té současné, pokud bude v nastávající dekádě předvádět stejné ideologické školení o hrůzách socialismu. Kromě jiného proto, že se nejspíše naplňuje předpověď německého filozofa a stoupence marxismu Ericha Pinkase Fromma (1900–1980), který předvídal budoucnost Evropy v humánním socialismu (přitom ale odmítal sovětský komunismus). Jen na okraj – Rusko už není státem sovětů a není tam komunismus.

Ale zpátky k třetí dekádě 21. století. Maďarsko se prakticky už od Bruselu odpoutalo a je jen otázkou času, kdy dojde k huexitu (Hungarian exit) a příklonu k Rusku. Polsko je na podobné cestě, ale tam sblížení s Ruskem nepřipadá s ohledem na historické antagonismy v úvahu. Navíc je Polsko rozpolcené. Západní část země inklinuje k bruselské politice a východní zemědělská polovina stojí na pozicích tradičního katolicismu. Tohle pnutí může vést k odstředivým tendencím, i když v nejbližších letech k rozpadu Polska nedojde. Ale to napětí bude růst.

Slovensko se bude nejspíše dál utápět ve svých žabomyších válkách, protože tradice vlastního státu je tu ze všech zemí východní Evropy (pokud nepočítáme rozpadlou Jugoslávii) nejkratší. Prostě vše se musí usadit a zažít, i vlastní národní suverenita. Nicméně s ohledem na to, jak Slováky a jejich národní hrdost znám, myslím, že se bude domácí situace uklidňovat, a to je přivede do stejného tábora jako Polsko a Maďarsko. A věřím, že i nás.

Česká pozice je ovšem složitější, protože příliš „vyčníváme“ směrem k Německu a naše strategická poloha je pro Západ mnohem důležitější než třeba takového Maďarska. Proto speciálně u nás nebudou chtít německé politické a finanční elity ztratit vliv a musíme počítat, že se to promítne do nekonečných politických a ideologických hádek podporovaných ze zahraničí.

Protože však časem dojde v Evropě k částečné restituci tradičního katolicismu (jen co se církev vypořádá s aktuálním aktivismem Svatého otce) a rovněž protestantismu, měla by se důležitým jazýčkem na vahách naší domácí politické scény stát právě vrstva věřících jako skupiny tíhnoucí k vlastenectví a tradici. Takže sice s určitým zpožděním, ale do konce třetí dekády 21. století se i Česko připojí aktivněji k politice národní emancipace zemí na východ od Německa.

Spolu s eskalací hádek o naše směřování poroste vliv ostře vyhraněných politických stran. Sociální programy už „táhnout“ nebudou, a to povede k dalšímu poklesu prestiže sociální demokracie a možná i komunistů, pokud se neobrodí a nestrhnou na svou stranu mladé levicové, anarchistické a protiglobalistické stoupence. Ani tradiční „pravice“, která opatrně přešlapuje uprostřed a podle potřeby hlásá nesystematická hesla, nestrhne vládu do svých rukou. Budoucnost bude patřit ostře vyhraněným politickým směrům, které budou svými programy stejně sociální, ale lišit se budou vztahem k suverenitě českého státu. Na jedné straně budou stoupenci czexitu, na druhé modernistické proevropské síly. Politický boj o vládu se povede mezi nimi.

(Vyšlo 23.1.2021)

(příště: Geopolitické věštění III. - Balkán a Turecko)

Kdo jak hlasoval o novele zákona napravující znevýhodnění českých zemědělců vůči EU

0
0
24. 1. 2021   JCKurýr a Zvědavec

Poslaneckou sněmovnou prošla 20.1.2021 těsnou většinou novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích. O klíčovém bodu se muselo hlasovat dokonce nadvakrát. Nyní míří do senátu. Zde však není nic jisté.



Klíčovým bodem novely zákona bylo ustanovení o povinném podílu českých potravin na našich pultech. Bod se projednával pod pořadovým číslem 10.

Po prvním hlasování č. 49 návrh přijat nebyl. Při 102 přítomných, bylo zapotřebí, aby pro přijetí novely hlasovalo nejméně 52 poslanců. Výsledek hlasování však dopadl: pro 49, proti 34. Návrh přijat nebyl.

Výsledky prvního neúspěšného hlasování č. 49 naleznete zde.

Toto hlasování však zpochybnil pan poslanec Roman Kubíček slovy „Já zpochybňuji hlasování, hlasoval jsem pro. Na sjetině mám zdržel se. Zpochybňuji hlasování.“

Následovalo hlasování č. 50 o tom, zda bude poslanci Kubíčkovi vyhověno. Ze 104 přítomných, bylo pro 99 poslanců. Jediný, kdo byl proti opravnému hlasování, byla paní poslankyně Pavla Golasowská.

Opětovně se o návrhu povinného podílu českých potravin na našich pultech hlasovalo pod pořadovým číslem 51. Hlasování bylo tentokrát přítomno 100 poslanců. Minimální počet hlasů pro přijetí novely byl v tuto chvíli 51.

Výsledek opravného hlasování byl 57 hlasů pro, 35 proti. Toto hlasování již nikdo nezpochybnil, novela zákona byla tímto přijata.

Kdo jak hlasoval v druhém opravném hlasování č. 51 je k nahlédnutí zde.

K usnesení portál tn.nova.cz napsal:

Poslanecká sněmovna na středečním jednání schválila návrh SPD ohledně stanoveného minimálního podílu tuzemských potravin v obchodech s plochou nad 400 metrů (nejméně 55% českých potravin). Schválila také pokutu až 50 milionů korun za prodej potravin dvojí kvality. Tedy podobných jako výrobky ze zahraničí, ale s jiným, často „horším“ složením. Novelou se bude nyní zabývat Senát.


Europoslanec za SPD MUDr. Ivan David CSc. na portálu Nová republika mimo jiné přijetí novely zákona komentoval slovy:


„Novela zákona dnes prošla v Poslanecké sněmovně. Stále ještě většina poslanců dokáže jednat ve prospěch občanů vlastní země. Největší média ovšem patří zastáncům té menší poloviny. A právě tak Senát zvolený většinou z 16% voličů.“

„Návrh podpořili poslanci SPD, ANO, ČSSD a KSČM – a někteří nezařazení.“

„Kdo hlasoval proti českému zemědělství a ve prospěch zahraničních dovozců a obchodníků? – Abychom věděli, k čemu by vedlo jejich vítězství ve volbách: Byli to poslanci ODS, Pirátů, Lidovci, TOP09 a Starostové. Budeme si to pamatovat.“

Dále přijetí klíčového ustanovení komentoval: „Bakalovy Hospodářské noviny bijí na poplach. Bijí se jako lvi za cizí zájmy a proti zájmům České republiky.

Bakalovy Hospodářské noviny jsou protektorátní tiskovina bojující za upevnění nadvlády nadnárodních firem, které na naší republice parazitují.„


Hospodářské noviny k usnesení uvedly titulek: Čeští poslanci schválili kvóty na prodej českých potravin navzdory „bezprecedentnímu“ varování klíčových zemí EU

Pod ním čtenáře mimo jiné informují: Nejdůležitější země Evropské unie varují Česko, aby nezavádělo povinné kvóty na podíl českých potravin v obchodech. Podle klíčových států EU včetně Německa, Francie či Polska by se ale jednalo o jasnou diskriminaci zahraničních výrobků, která je na jednotném trhu v rámci Evropské unie nepřípustná.

Portál Pravý prostor přinesl k přijaté novele komentář Lubomíra Vylíčila, který mimo jiné zveřejnil kopii výhružného dopisu zaslaného v prosinci Jaroslavu Faltýnkovi

Ten začíná slovy: „V souvislosti s dnešním projednáváním návrhu na povinný podíl českých potravin v obchodech, vyplaval na povrch jeden zajímavý dokument. Jde o dopis, odeslaný počátkem loňského prosince Jaroslavu Faltýnkovi. Osm velvyslanců velkých zemí EU mu v něm hrozí, že v případě schválení podobného návrhu by Česko mohlo čelit žalobě za diskriminaci zahraničních výrobců. Která je v solidární a rovnoprávné EU nejen neslušná, ale i příslušnými zákony zakázaná.“

Dále mimo jiné komentuje: „Navrhovaná novela zákona, o kterou ve sporu jde, se má týkat jen cca. 120 základních položek. Tedy zhruba jednoho procenta sortimentu, nabízeného potravinářskými obchody. A přesto tolik křiku. Proč? Inu, zemědělci v zemích západní Evropy mají až čtyřikrát vyšší dotace než zemědělci v České republice. Kam asi míří jejich nadprodukce, kterou nelze doma prodat, a to za ceny, kterým nelze v tuzemsku konkurovat?“


Článek vyšel 21.1.2021 na www.jckuryr.cz


Navalnyj - provalnyj (volně přeloženo Navalný zklamal)

0
0

24.1.2021  přišlo do redakce

Dnes dopoledne přišel do redakce Nové republiky mail se postřehy o aktuálním děni v Ruské federace. Jsou to sice jen poznámky, ale určitě budou pro naše čtenáře zajímavé.

Přátelé,
v rychlosti jsem sepsal některé mé poznatky o včerejším dni v RF. Nemám, bohužel, čas to po sobě ani kontrolovat, jsou to jen neuspořádané poznámky, ale třeba by vám mohly být k něčemu užitečné. 
Pěkný den, X.Y. (osobnost autora je redakci NR známa)

(Na snímku jeden z mnoha fyzických útoků na policistu během demonstrací. V tomto případě jde o dopraváka napadeného boxerem. Útočník byl zadržen a půjde před soud. Pomatenci budou jistě žádat jeho propuštění jako nevinného "bojovníka za svobodu".)


Navalnyj provalnyj, 23.1.2021


Včera se mi celý den špatně pracovalo, protože jsem jedním okem a jedním uchem sledoval dění v RF. Večer Jakov Kedmi (bývalý ředitel jedné z izraelských státních bezpečnostních agentur, dne svelký glosátor dění ve světě - pozn.red.NR) hodnotil činnost ruské policie jako málo důraznou, málo tvrdou, místy podceňující množství protestujících, svojí slabostí budící v útočících zvýšenou agresivitu, ale současně kladně ocenil, že nedošlo k obětem na životech či těžkým zraněním. Ve všech jiných státech světa by stoprocentně byly "sakrální žertvy", řekl. Lze s jistotou předpokládat, že právě o "žertvy" Navalnému šlo a to mu nevyšlo.

Zapojení do organizace protestů neskrývalo americké velvyslanectví v Moskvě, které na svých stránkách zveřejnilo celý seznam míst protestů v RF i s časy a trasami přesunů. Mluvčí MZ RF M. Zacharovová se vyjádřila, že budou chtít od USA vysvětlení. Kedmi navrhoval okamžitě odvolat diplomaty. Je pravda, že postup v opačném gardu si lze těžko představit - diplomaté RF v USA dávají instrukce k protestům... Na plno pracovala protiputinovská média (Dožď, Meduza, Radio Svoboda, Echo Moskvy..., ale i polská Nechta, německé DW...). Ta ruská protiruská jsou důkazem, že v RF je skutečná svoboda slova, oni je dokonce živí a zbytek platí např. Gazprom.

Pokud mírná činnost policie nebyla slabostí, ale příkazem, pak byl příkaz vyplněn dokonale. Chvílemi se spíše zdálo, že budou "sakrální žertvy" na straně policie. V každém případě morálním vítězem včerejšího dne je policie, která se nenechala vyprovokovat. Protestující se snažili do prvních řad postavit mládežníky (TikTok), ale bylo dobře vidět, že v další vlně už jsou dobře vycvičení a organizovaní bijci.

Počet protestujících musel Navalného a jeho kurátory zklamat. Příprava byla velkolepá, od celosvětově věhlasné "otravy Novičokem", přes provokaci návratem do RF s předem jistým zadržením na letišti po celosvětově šířené video o "paláci Putina". Ve 12 milionové Moskvě protestovalo kolem 15 000 lidí, to je "proval", česky propadák. Kdyby byla pravdou sledovanost a lajkovanost videa Navalného na youtube (přes 70 milionů), pak by to v Moskvě vypadalo jinak. Včerejšek je tak navíc potvrzením, že i taková světová média jsou do války proti RF naplno zapojena. Já si to prvně uvědomil, když jsem uviděl lajky (poměr + a -) pod dětským seriálem Máša a Medvěd, veleúspěšným, trhajícím rekordy sledovanosti na youtube vůbec, vyhodnoceným Západem jako propagandistická měkká síla Putina. Příkladem je třeba díl "Máša a kaše", shlédnutí 4,3 miliardy (!), 7,3 mil. lajků, 4 mil. dislajků.

Vývoj Ruské federace je veledůležitý i pro ČR, tvrdím já. Včera RF odrazila skutečný útok, vedený zevnitř a řízený zvenčí. Vyhrála první bitvu války, která již v menší míře probíhala, ale nyní propukla plnou silou.

Policie byla profesionální, nezletilé účastníky nepovolených (!) protestů lovila a předávala rodičům. Rozdávala roušky, čaj a sušenky. Snažila se zadržet organizátory a nejbujnější účastníky, vždy tím nejmírnějším způsobem. Nepoužila ani vodní děla, která by jistě včera byla velmi efektivní vzhledem k počasí, ale i to bylo zřejmě vyhodnoceno jako příliš tvrdé a potenciálně vyvolávající větší vášně.
 
Přes výše uvedené se "vyznamenala" naše snaživá masmédia, která podle metodicky vysílala do omrzení slova o tvrdosti a jméno Navalnyj.

Je úsměvné sledovat, jak třeba v Německu, kde platí přísná antishromažďovací pravidla (vzhledem k epidemii), bylo najednou možné uspořádat demonstraci na podporu Navalného. (Ostatně v Praze také - pozn. red. NR)

Místy se objevila i běloruská kolaborantská vlajka (bílo červeno bílá). O její symbolice nelze pochybovat, byla součástí i na letošním prvolednovém pochodu banderovců v Kyjevě, pochodovala spolu s banderovskou červeno černou (viz příloha).

Tip na ruské video: 20210123 solovjov, zasadni videoporad, v konci ukazky "mirnych" demonstrantu, součástí i komentář kedmiho

Jaroslav Bašta: Doba mezi konspirační teorií a praxí se zkracuje

0
0

Jaroslav Bašta a -rp-
24. 1. 2021    PrvníZprávy

Žijeme v opravdu zajímavých časech a každý, kdo se snaží najít bližší historické analogie k současnému dění, se musí vrátit zhruba o sto let zpátky do období konce I. světové války, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jaroslav Bašta



Nejen kvůli epidemii tzv. Španělské chřipky, jež během dvou let usmrtila desítky milionů lidí a na čas ochromila západní ekonomiku, ale hlavně kvůli dopadům na politické uspořádání světa. Dnešní módní výraz Klause Schwaba The Great Reset se tenkrát uskutečnil poprvé v praxi.

Nic nevlastním, nemám soukromí a život nikdy nebyl lepší!

Nejvíce v Evropě, kde definitivně zanikly tři ze čtyř velkých říší, které zahájily světovou válku – carské Rusko, Rakousko – Uhersko a císařské Německo. Velká Británie jako jediná dočasně přežila. Rozvaliny dosavadního uspořádání Evropy se staly živnou půdou pro dvě částečně příbuzné totalitní ideologie, komunismus a nacismus. Obě chtěly zničit prohnilý starý svět (tedy resetovat ho), lišily se však v tom, pro koho chtějí vybudovat ráj na zemi. Jedni pro proletariát v budoucí beztřídní společnosti, druzí pro panskou rasu, která ty podřadné zotročí nebo rovnou vyhladí v novém feudalismu.

Pozoruhodné bylo, že ideologové obou hnutí dlouhodobě zcela otevřeně předkládali své vize o novém uspořádání budoucnosti, ale kromě jejich stoupenců jim to nikdo nevěřil. Přístup většiny společností, které se měly stát obětí obou utopií (či dystopií), by se dal shrnout do optimistického přesvědčení, že něco takového nikdo nemůže myslet vážně.

Nacisté rozpoutali zatím nejstrašnější válku v dějinách lidstva a v roce 1945 byli spojenými silami prakticky celého světa poraženi, takže rasismus ve všech svých formách se na dlouhá desetiletí stal nepřijatelným. Za dalšího půl století se tiše a bez krveprolití zhroutil nejstarší a největší výtvor komunistické ideologie, Sovětský svaz. Pro Západ nastala nová éra, v níž totalitarismus zůstal jen nepříjemnou vzpomínkou. Nikoho z nás tehdy nenapadlo, že obě dystopie stihly otrávit budoucnost svými dračími vejci zkázy.

Před našima očima téměř v přímém přenosu se prosadila nová ideologie, která používá syntézu toho nejhoršího, co přineslo dvacáté století – kombinuje principy třídního boje s rasismem. Již neexistující proletariát nahradily menšiny a méněcennou rasou zatíženou neodstranitelným dědičným hříchem své minulosti se stali běloši. Jejich největším proviněním je vznik a existence evropské civilizace. Proto ve jménu pokroku a historické spravedlnosti je nutné odvrhnout a vymazat naši minulost, kulturu a dosavadní způsob života.

Musíme se smířit s tím, že naše země není naše, ale patří všem. Protože dnešní barva pokroku již není rudá, ale černá, pod pojmem všichni je třeba rozumět hlavně mladé muslimy z Afriky a Blízkého východu. To oni dovedou Great Reset do zdárného konce. Všichni budeme šťastně a skromně žít v novém feudalismu v takovém souladu s přírodou, o kterém se nesnilo ani Gretě Thunberg.

Pokud se někdo pokusí před tímto vývojem varovat, obvykle bývá označen za stoupence konspiračních teorií. Na druhou stranu lidé, kteří prosazují postupnou likvidaci evropského průmyslu, či přechod Evropanů na vegetariánskou stravu doplněnou hmyzem a červy, dlouho o tom hovoří zcela otevřeně, a již podnikli postupné kroky k realizaci svých plánů v rámci Nového zeleného údělu.

Bohužel, lidé dnes uvažují stejně jako před sto lety, a odmítají podobným informacím uvěřit, v bláhové naději, že podobné šílenosti nemůže nikdo myslet vážně. Když zjistí, že ano, už bývá pozdě na jakoukoliv obranu. Doba mezi konspirační teorií a praxí se v kritických obdobích dramaticky zkracuje, končí komentář Jaroslav Bašta.



Budou naše soudy vydávat české občany do SRN k věznění za urážku spolkové kancléřky?

0
0

 

Ivan David
24. 1. 2021

Na plénu Evropského parlamentu (EP) jsme tento týden projednávali iniciativní zprávu vyzývající k rozšíření působnosti Evropského zatýkacího rozkazu. Média hlavního proudu si tohoto dokumentu prakticky nevšimla, i když jde o výbušný materiál, který vyzývá k dalšímu narušení ústavního pořádku nejen ČR.

S mnoha právními instituty je to podobné jako s léčivy. Při vhodném použití mohou zachraňovat životy. Při nesprávném se mohou stát vražednou zbraní. Inzulin může při podání správné dávky diabetikovi zachránit život. Jeho vpíchnutí do těla člověka, který touto chorobou netrpí, nebo při aplikaci nadměrné dávky může způsobit usmrcení. Proto je nutné jej používat velmi opatrně a s rozmyslem. Stejně jako např.  Evropský zatýkací rozkaz, který při použití na teroristu připravující hromadnou vraždu lidí v jiném členském státě, může zachránit mnoho životů. Nebo jiné při nedbalé práci soudců zničit.

Podle článku 14 odstavce 4 Listiny základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy ČR, „nesmí být občan nucen k opuštění vlasti“. Přes existenci stejných nebo podobných ustanovení ve většině ústav členských států EU Evropská rada v roce 2002 schválila vydání rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o předávání mezi členskými státy EU. Tento akt byl schválen v reakci na události z 11. 9. 2001 a byl nazván „posílenou justiční spoluprací EU“. 

Rámcové rozhodnutí Rady umožňuje v případech 32 druhů protizákonných jednání nejen zrychlené zatčení, uvalení vazby a následné vydávání osob podezřelých, obviněných, nebo odsouzených ze spáchání některého z trestných činů uvedených v seznamu. Členské státy se v něm bez novelizace svých ústav zavázaly vydávat vlastní občany k trestnímu stíhání do zahraničí. Jako by již jiné státy EU nebyly cizinou, ale jen jinou provincií téže říše.

Unijní státy se v rámci „Evropského zatykače“ vzdaly některých svých kontrolních pravomocí. Mimo jiné práva ministrů spravedlnosti zablokovat svým rozhodnutí vydání občana svého státu ke stíhání nebo uvěznění do jiné země EU, pokud by dospěl k závěru, že skutek, pro nějž jiný stát požaduje občanovo zatčení a předání, není v občanově vlasti trestný. Odbourání možnosti nouzového zásahu ministra spravedlnosti v zablokování vydání vlastního občana bylo vydáváno za „depolitizaci“ mezinárodní justiční spolupráce. Na případě vydavatele Wikileaks Julina Assange se ukázalo, že to naopak otevřelo dveře k nebezpečné politizaci trestního řízení.

V rámci snahy o předvedení „rychlé reakce“ na teroristické útoky civilními letadly na mrakodrapy v USA premiéři tehdejších států EU práci na posílení justiční spolupráce „odflákli“. Ve výčtu jednání, u nichž lze použít – správně by se to mělo nazývat „unijní zatykač“ – jsou vyjmenovány skutky, které jsou prakticky ve všech členských státech trestnými činy s vyššími tresty. I když se v různých zemích tyto skuty v trestním právu nazývají různě. Což by ještě tolik nevadilo. V rámci snahy o rychlost se však tehdy nikdo nenamáhal s porovnáním definic těchto trestných činů. Což už problémy vyvolává.

Právě na případě Assangeho se tento průšvih stal veřejně známým. Evropský zatykač by měl fungovat tak, že soud některého členského státu vydá příkaz k zatčení k osoby, která se na jejím území měla dopustit některého z trestných činů, pro nějž lze „unijní zatykač“ použít. Soudce jej poté vloží do schengenského informačního systému, čímž se soudní příkaz dostává elektronickou cestou ke všem soudům a policejním organizacím v členských státech EU. Policista kdekoli na území Unie pak může takového člověka zatknout. 

Rozhodnutí Rady o Evropském zatýkacím rozkaze zatím ponechává soudům, v jejichž obvodu byl takový člověk zatčen, aby v rámci rozhodování o tom, zda má být zatčený předán, posuzoval, zda je skutek trestný nejen v zemi, která zatčeného požaduje, ale i v zemi, kde soud rozhoduje o vydání. V právní hantýrce se to nazývá „zásada oboustranné trestnosti“. 

Jde o starou podmínku, která je zakotvena i v Úmluvě o mezinárodní policejní spolupráci, kterou byl zřízen Interpol. Podle této zásady ČR nevydává své občany Saudské Arábii ke trestnímu stíhání pro urážku proroka Mohameda. 

Posuzování oboustranné trestnosti předpokládá i rozhodnutí Rady o Evropském zatykači. Na rozdíl od úmluvy o Interpolu však soud omezuje lhůtou 60 dnů během níž musí rozhodnout. Tuto lhůtu lze prodloužit jen o 30 dnů. V praxi to soudy projednávající vydání zatčeného do jiné členské země může omezovat ve zkoumání, zda je skutek, pro jehož spáchání má být zatčený vydán do jiné země, trestný i v zemi, kde byl zatčen.

První evropský zatykač na Juliana Assange vydal soud ve Švédsku pro podezření ze spáchání trestného činu znásilnění. Vydavatel Wikileaks byl na jeho základě zatčen ve Velké Británii, která tehdy byla členem EU, a kde je znásilnění rovněž trestné. Ovšem švédská definice znásilnění je poněkud širší než definice britská nebo česká. Podle našeho Trestního zákoníku se znásilnění dopustí ten, „kdo jiného člověka násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo k tomu zneužije jeho bezbrannosti.“ Britská definice je podobná té české. Ve Švédsku však může být trestně stíhán i muž, který se ženou souložil bez kondomu, bez jejího výslovného souhlasu. Což se těžko dokazuje.

Švédský soud vydal na Assangeho evropský zatykač na základě svědectví ženy, s níž vydavatel Wikileaks souložil bez ochrany. Soud zatykač vydal i když v tomto případě proti sobě stála dvě tvrzení, které bylo obtížné podložit jiným důkazem. V Assangeho případě se hodně hovořilo o tom, že svědectví žalující ženy bylo křivé a bylo učiněno na nátlak tajných služeb. Dotyčná později své tvrzení o znásilnění odvolala. Švédský soud žádal o vydání Assangeho a odmítal přitom přistoupit na žádost vydavatelových obhájců, vznesenou prostřednictvím britského soudu, že v případě uznání neviny nebude vydán k trestnímu stíhání do USA. Americké justiční orgány se dožadují jeho vydání ke stíhání za špionáž kvůli zveřejnění informací o válečných zločinech, jichž se dopustili příslušníci US Army.

Po 11 letech od prvního zatčení je Julian Assange stále vězněm, už přes rok v britské vazební cele. I když už se dávno prokázalo, že žádné znásilnění nespáchal a že v jeho případě jde o politicky motivované stíhání nepohodlného novináře. I přes prvoinstanční rozsudek britského soudu, který zakázal jeho vydání do USA, je stále zbaven osobní svobody, protože advokáti americké vlády se odvolali. Jak dlouho ještě bude muset ve věznici strávit, nikdo neví. Obávám se, že v jeho případě jde o použití všech institutů omezujících jeho svobodu až do krajnosti. O stíhání pro stíhání. Jako výstraha všem, kdo by chtěli zveřejňovat pravdu, která se nehodí „deep state“.

Po zjištěních, jak lze evropský zatykač zneužít k perzekuci politicky nepohodlných osob, považuji za naprosto nemístný požadavek na rozšiřování jeho působnosti i na tzv. verbální trestné činy motivované nenávistí, tzv „hate speech“. Evropský zatykač je procesním nástrojem, který prakticky omezuje rozhodujícího soudce v hledání spravedlnosti. Upřednostňuje tzv. formalistické pojetí práva. Umožňuje zneužití soudní moci k provádění nespravedlivých skutků v rámci zákonných pravidel.

Rámcové rozhodnutí Rady o evropském zatykači má mnoho chyb, které je nutné opravit. Bez jejich nápravy nemohu souhlasit, aby působnost unijního zatykače byla rozšířena tak, aby jej bylo možno použít k postihování trestných činů „urážky hlavy státu“ nebo představitele vlády. U nás tyto činy trestné nejsou. V Německu můžete být odsouzeni do vězení i za zveřejnění zločinů, jichž se v Turecku dopouští režim islamistického diktátora Recepa Erdogana.

„Putinova rezidence“ u Černého moře aneb druhá (závěrečná?) vlna protiputinovské informační války, viz dnešní článek ve „Zprávách Seznamu“ (1)

0
0
Ivo Rušák

24. 1. 2021
Když před několika dny proběhly všemi našimi médii zprávy o údajné „rezidenci Vladimíra Putina“ u Černého moře, nedalo mi to a začal jsem ji tedy hledat. Ono totiž ve všech těch zprávách (které vypadaly ve všech médiích téměř jako přes kopírák) chybělo to podstatné: Kde to vlastně je? Ve všech těch zprávách totiž bylo vložené video s kouskem té „reportáže“ toho Navalného týmu, kde byly záběry zevnitř té údajné „Putinovy rezidence“. A ty všechny (ale i záběry zvenku, ze zahrad apod.) jevily známky toho, že je to od začátku do konce počítačová animace.

Takže vypadá ta rezidence takto uvnitř? Nebo je to celé dílo toho Navalného videotýmu? A tedy: existuje ta rezidence vůbec, nebo je to celé taky jen počítačová fikce?!? A pokud existuje, v jaké je to lokalitě? Bez toho se totiž na netu v podstatě nedají najít další informace o ní. A tak jsem asi 20 minut procházel v satelitních mapách východní černomořské pobřeží Ruska kilometr po kilometru, až jsem na to narazil. No a když jsem tedy našel i název sousedního údolíčka – sčeľ Molokanova – tak už to šlo rychle…

A začaly se na netu rojit spousty fotek a taky spousty článků. Viz tedy připojená fota: první v záhlaví článku je ze zdroje Wikimedia Commons, další dvě zde jsou z portálu „mapy.cz“.

Žel, v absolutní většině jsou články o té „rezidenci“ z různých „alternativních“, tedy protivládních a protiputinovských médií či z médií lokálních a zcela okrajových. A to je v Rusku problém. Ona totiž jak v Rusku, tak v USA je propaganda mnohem brutálnější než u nás, protože ve středu Evropy máme prostě možnost porovnávat spoustu různých zdrojů, kdežto v těchto zemích, které jsou (geograficky, takže i) informačně dosti izolované, lidé sledují buď jen vlastní mainstream, nebo jen ty „alternativy“, které jsou ale taky, zejména v Rusku vlivem azbuky, silně izolované od zbytku světa a v obou zemích hraje velkou roli velmi intenzivní a do krajnosti vyhnaný patriotizmus. Nevím, jak v USA, ale moje zkušenost z doby, kdy jsem byl v 90. letech nějak angažovaný v určitém českém zájmovém periodiku, kde se vydávaly populárně naučné články mj. i od ruských autorů, jsem nabyl dojmu, že v Rusku se i v tomto populárně naučném oboru běžně používá přístup typu „co nevím, to si vymyslím“, takže jsme měli dost práce s prověřováním faktů a mnohé vývody autorů jsme museli pro jejich neověřitelnost prostě vynechat… 

Nakonec mi tedy z té spousty momentálního mediálního šumu „padl do oka“ článek z roku 2018, jejž napsala N. Vanina pro web syl.ru (2). Tenhle článek je až do určitého bodu poměrně podrobným a snad i celkem věrohodným(?) vysvětlením, jak to všechno začalo.

V onom článku (1) zmíněném v úvodu tohoto textu padl pojem a jméno „whistleblower“ (tedy česky: "informátor"či udavač) Kolesnikov. Tu je ale třeba hnedle vysvětlit, že to není žádný jen tak ledajaký udavač, ale dříve významný ruský podnikatel, dnes bychom řekli snad i oligarcha. Jak se uvádí v článku (2), Sergej Kolesnikov byl původně vědecký pracovník, který začal od r. 1991 podnikat a se spolupracovníkem D. Gorelovem vybudoval společnost, která postupně ovládla přebudovávání vybavení četných ruských nemocnic novým zdravotnickým zařízením. V r. 2000 se na ně pak obrátil N. Šamalov ze spol. Siemens odpovědný za dodávky zdravotnických zařízení do nemocnic severozápadního Ruska a ten jim tlumočil návrh údajně ze strany V. Putina.

Podrobnosti o tomto návrhu i další informace najdete v tom článku (2), ale zjednodušeně: Šlo o to, že tyto i další firmy angažované v dodávkách pro zdravotnictví budou ze svých enormních zisků odkládat 35 % do fondu s účty ve švýcarských bankách, kde se budou peníze zhodnocovat. A z těchto peněz se budou financovat další užitečné státní projekty v Rusku. Nakonec se takto financovalo asi 16 pro Rusko všeužitečných projektů ve farmacii, zdravotnictví apod. Celkový objem onoho fondu pak měl dosáhnout až 500 mil. USD.

Kolem r. 2011 ale k těm podnikatelům prý měl dorazit příkaz, další projekty z fondu financované zastavit a všechny peníze z fondu převést na financování výstavby oné rezidence u Černého moře. A odtud už ten článek (2) začíná jevit známky malé věrohodnosti. Je totiž např. poněkud nejasné, proč ten S. Kolesnikov v té době náhle odcestoval do USA už tam zůstal. Obratem pak (údajně) sepsal otevřený dopis V. Putinovi na téma této rezidence a zneužití toho fondu a tento dopis obratem zveřejnil deník Washington Post. No a od té chvíle se kolem r. 2011 datuje první velká vlna zájmu o tu údajnou „Putinovu rezidenci“ a její tehdejší výstavbu.

Mluvčí tehdy premiéra a dnes prezidenta Putina jak v letech 2011 a 2012, tak i dnes popírá, že by V. Putin byl majitelem oné rezidence. Tým A. Navalného pak zase tvrdí, že její oficiální majitel a jakýsi ruský podnikatel je jen nastrčená osoba. No, zajímalo by mě, kdo tou „nastrčenou osobou“ vlastně je. Pokud by se to někomu podařilo zjistit, byl bych velmi vděčen, kdyby to uvedl třeba v diskusi k tomuto textu, stejně tak jako za jakoukoli informaci o tom, čím se tento člověk zabýval či zabývá, tedy zda je možné, aby si nechal takovouto rezidenci postavit. Bez těchto informací pro nás celá tato „kauza“ bude jen mediální ping-pong Putin vs. Navalný bez jakékoli skutečné vypovídací hodnoty.

Takže suma sumárum, dnešní vlna mediálního „zájmu“ o tu „Putinovu rezidenci“ je už historicky druhou vlnou, jaksi reinkarnovanou a znovu rozvířenou zjevně v souvislosti s návratem A. Navalného do Ruska a tak nějak zakrývá skutečnost, že A. Navalného po návratu ruská policie ze zákona prostě musela zatknout, protože byl dříve odsouzený k podmíněnému trestu (30 dní vězení) a neplněním jeho podmínek ten trest podmíněný přešel v trest nepodmíněný. Jistě mu nikdo nebude vyčítat to období, kdy se jako léčil z té „otravy“ a kdy byl v „rekonvalescenci“, ale od té doby pobýval (schválně?) v Německu dále, a tedy se (schválně?) nehlásil v pravidelných intervalech ruské policii, jak stanovovaly podmínky trestu.

Co ale považuji za mnohem významnější, je ono dlouhodobé a systematické působení západních médií a v Rusku etablovaných neziskovek/nevládek na ruské obyvatelstvo, zejména mládež, s využíváním těch „videoreportáží“ produkovaných oním Navalného „investigativním“ videotýmem. Pro ilustraci závažnosti takového konání uvedu příklad ze Slovenska: tam se podobnou mediální masáží podařilo zájmovým skupinám svrhnout premiéra R. Fica (a ministra vnitra Kaliňáka a policejního ředitele Gašpara) po 3 letech intenzivního působení a vyvolávání různých pseudokauz, které vyvrcholily zavražděním J. Kuciaka a M. Kušnírové (přičemž skutečného zadavatele té vraždy se i přes enormní nasazení policie a prokuratury dodnes nepodařilo zjistit) a I. Matoviče se tímto systematickým a dennodenním působením na slovenskou společnost podařilo protlačit do křesla premiéra za 4 roky. Paní prezidentku Z. Čaputovou se z funkce víceméně nevýznamné zastupitelky okresního města přes umně vyvolanou pseudokauzu a celostátní mediální masáž podařilo protlačit až do prezidentského paláce dokonce jen za jediný rok(!!!).

Společenství 148 milionů obyvatel Ruska má však samozřejmě daleko větší „setrvačnost“, takže V. Putin určitě do roka a do dne nepadne a A. Navalný se určitě nestane ruským prezidentem třeba v řádu měsíců. Ale ono systematické mediální působení na ruskou společnost v souvislosti s ním probíhá již nejméně 10 let a dnes je patrné, že nabývá na nové intenzitě a od té jeho „otravy“ jako by nastávalo závěrečné tažení proti V. Putinovi a konečná fáze boje za vnitřní rozklad Ruska.

No a pokud přijmeme obecně známou tezi, že za vším stojí nějaké nadnárodní (US?) zájmové skupiny, které si kladou za cíl ovládnutí nesmírných ruských surovinových zdrojů, tak možná právě nastává ona závěrečná fáze této hospodářské války. Jak známo, již za vlády B. Jelcina se schylovalo k tomu, že by se Ruská federace mohla rozpadnout na jednotlivé samostatné gubernie, které by pak byly snadněji ovládnutelné těmi nadnárodními korporacemi a zájmovými skupinami, protože ty nejvýznamnější surovinové zdroje jsou v těch největších sibiřských guberniích, které jsou ale nejřidčeji obydlené a národohospodářky nejslabší(!).

Krom toho kolem dokola Ruska probíhá řada dalších akcí, které kolem něj pozvolna utahují smyčku vojenskou, ekonomickou, a tedy i politickou, o kterých nás však naše média (za naše nemalé peníze!) systematicky … vůbec, ale opravdu ani trošku neinformují. Jako že třeba Turecko na základě vojenské spolupráce proniká na Ukrajinu a že požaduje „vrácení“ Krymu (3), nebo že pod Tureckým vedením vzniká pás muslimských států, kdy turečtí představitelé volají po „kulturním sjednocení“ muslimských národů Zakavkazska, tedy Ázerbajdžánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu. Stejně tak se v žádných mainstreamových médiích nedovíme, že Turecko uzavřelo řadu dohod o vojenské spolupráci s Ázerbajdžánem a Pákistánem (4), se kterými bude konat společná vojenská cvičení. Na základě těchto iniciativ tak vznikne ucelený, kulturně (nábožensky) a vojensky spolupracující pás muslimských zemí na jižní hranici Ruska a hrozí vražení tureckého klínu mezi EU a Rusko v podobě přes Turecko a USA společně ovládané Ukrajiny.

No a jak to souvisí s A. Navalným? Inu, ty pseudokauzy, které jeho tým vyvolává a na základě kterých zintenzivňuje protestní hnutí uvnitř Ruska, jednak vyvolávají mediální kouřovou clonu, za kterou se skrývá ta stále se utahující smyčka US základen a dnes i muslimských zemí kolem Ruska podobně jako se do kouřové clony halí vojska soustředěná k rozhodující závěrečné ofenzívě, jednak současně vzniká vnitřní rozkladné hnutí uvnitř Ruska, kterému po dostatečně dlouhodobém působení značná část obyvatel Ruska prostě uvěří, stejně jako většina Slováků uvěřila v čestnost a obětavost paní Z. Čaputové a v odhodlaný boj proti mafiím I. Matoviče. Zejména mladí, kteří začnou svět vnímat už v době působení těchto mediálních manipulačních skupin, tento jejich boj budou považovat za normální, ba za přímo spravedlivý. A krom toho, všichni politikové od obecní po nadnárodní úroveň vám potvrdí, že je-li politik „u vesla“ příliš dlouho, tak se prostě „ohledí“ a lidé budou časem chtít změnu, i kdyby dotyčný dělal pro svou obec či zemi první poslední. No a na tu chvíli je tu pro Rusko nachystaný a mediálně vytvářený „zkorumpovaným putinovským režimem brutálně šikanovaný a na životě ohrožovaný“ a ve svém spravedlivém boji „neohrožený hrdina“ A. Navalný.

Takže pokud se v Rusku nestane nic, co by Navalného opravdu věrohodně zdiskreditovalo, tak se stejně jednou do čela Ruska dostane a tu „liberalizaci“ ruského trhu a ruských zdrojů prostě zahájí. A tak to bude. Výše popsaný dlouhodobý scénář na lidi prostě funguje. Viz Slovensko, ale třeba i Venezuela, Brazílie, atd. atp. atd. atp. …

Prameny:
(1) Harzer, Filip: Kýč a luxus za miliardy. Podívejte se do „Putinova carského paláce“. Seznam Zprávy, 23.1.2021;
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kyc-a-luxus-za-miliardy-podivejte-se-do-putinova-carskeho-palace-138963#dop_ab_variant=0&dop_req_id=IXc4taLtuj2-202101230833&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

(2) Ванина, Наташа: Мыс Идокопас - описание, история и интересные факты. Syl.ru; 13.1.2018;
https://www.syl.ru/article/371628/myis-idokopas---opisanie-istoriya-i-interesnyie-faktyi

(3) Štefec, Jaroslav: Dostat Rusko na kolena? Erdogan si hraje s ohněm, varuje Štefec. Evropo, pozor. Parlamentní listy, 21.01.2021;
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dostat-Rusko-na-kolena-Erdogan-si-hraje-s-ohnem-varuje-Stefec-Evropo-pozor-651173

(4) Gusejnov, Anar: Expert: Ázerbájdžán, Turecko a Pákistán budují "nový pořádek" na Kavkazu. Nová republika, 22. 1. 2021;
http://www.novarepublika.cz/2021/01/expert-azerbajdzan-turecko-pakistan.html

Izraelský analytik Kedmi: Kvôli Rusku nemôžu už Spojené štáty s nikým viesť vojnu

0
0
Milan Novický

24.1.2021 ArmádnyMagazín

Washington už nebude môcť odvrátiť pozornosť Američanov od vnútorných problémov pomocou nekonečných vojen kvôli vážnemu posilneniu ruskej vojenskej sily. Občiansky konflikt v USA dosiahol takú intenzitu, že už nie je možné „vypustiť paru“ pomocou ďalšej „malej víťaznej vojny“ v zámorí. Vyjadruje to s presvedčením izraelský vojensko-politický expert Jakov Kedmi, ktorý sa podelil o svoj názor na rozhlasovú stanicu Vesti FM.


Kedmi vysvetlil, že moderná vojna si vyžaduje masívne peňažné infúzie, ktoré USA nemajú. Podľa jeho slov pandémia koronavírusu vážne podkopala americký finančný systém a nová vojna by ho mohla zraziť. Plánom Pentagónu bráni aj nesmierne zvýšená vojenská sila Ruska. Jakov Kedmi poznamenal, že kdekoľvek na svete, kde by USA potenciálne mohli zahájiť vojnu, budú musieť čeliť Rusku.

„Americká armáda chápe, že Ukrajina je vojna s Ruskom. Sýria je vojna s Ruskom. A Venezuela je vojna s Ruskom. Vojnu dnes nemôžu začať, pretože existuje Rusko, “zdôraznil expert.

Izraelský analytik Kedmi pomenoval hrozbu, ktorá by mohla zničiť USA

Odborník nazval to, čo sa deje v Amerike, Mccarthyzmus – hnutie, ktoré bolo v 50. rokoch sprevádzané politickými represiami. Podľa Kedmiho s tým dnes v USA nikto nebojuje. Doteraz sa v USA nič také nestalo, politológ si je istý.

“Dosiahli úplne novú úroveň, ktorá zlomí ich hospodárstvo,” uviedol expert minulý týždeň v éteri Soloviev LIVE.

Súčasný Mccarthyzmus priniesol novú etapu – brutálnejšiu, univerzálnejšiu, ohavnejšiu a vulgárnejšiu. Politológ pripomenul, že naposledy sa americká spoločnosť postavila proti rozšíreniu tohto hnutia.

Ľudia sú pripravení o prácu, majú zakázaný vstup do lietadla. Médiá šíria dezinformácie, nenávisť a pokrytectvo, uviedol Kedmi. Analytik si je istý, že to zruinuje a zlomí USA ako štát. Takáto aktivita proti polovici obyvateľov krajiny je šialenstvo.

Mccarthyzmus, alebo „červená panika“: Pomenovanie získalo toto obdobie podľa amerického senátora Josepha McCarthyho, ktorý na začiatku 50 rokov stelesňoval protikomunistickú hystériu. McCarthy stál v čele komisie na vyšetrovanie neamerickej činnosti, ktorá viedla k tomu, že aj v knižniciach sa likvidovali nevhodné tituly, vyhadzovali sa ľudia z práce kvôli podozreniu zo sympatií ku komunizmu a bývalý americký prezident Rooswelt mal len jediné šťastie, že si ho nepozvali na koberec, pretože bol v čase besnenia maccarthyzmu už mŕtvy.

McCarthyzmus bol obdobím „stredovekého honu na čarodejnice“, bolo to obdobie plné všeobecného podozrievania, odsudzovania a strachu. Prezumpcia neviny sa stala zdrapom papiera a neexistovala. Obvineným mohol byť ktokoľvek a obvinený musel dokazovať svoju nevinu – na hlavu postavený jeden zo základných princípov demokracie. Útočilo sa na vedcov, úradníkov, vojakov, ale aj umelcov.

Obvineným bol aj Charlie Chaplin, pretože v čase II. svetovej vojny sa zúčastňoval kampane na otvorenie druhého frontu. Určité kruhy v USA a na Západe si totiž želali vstúpiť do vojny proti Nemecku čo najneskôr, pretože dúfali, že Nemci a Rusi sa vo vzájomnom súboji natoľko oslabia, že nedokážu potom odolať sústredenému tlaku USA. Až obrovské problémy Nemcov na Východnom fronte a rýchly postup Červenej armády v 1943 roku prinútil Američanov zmeniť svoj postoj a pripraviť operáciu na otvorenie II. frontu, ku ktorému prišlo v roku 1944.

Chaplina však McCarthy nedokázal odstrániť jednoducho, predsa len išlo o svetoznámeho umelca. Vyriešil to nakoniec tak, že keď Chaplin v letel v roku 1952 pricestoval do Británie, zakázali mu návrat do USA. Chaplin potom 25 rokov žil vo švajčiarskom exile. Chaplin nebol jediný, koho McCarthy a jeho poskokovia šikanovali. Trápili aj skladateľa, klaviristu a dirigenta Leonarda Bernsteina, otca americkej atómovej bomby Roberta Oppenheimera a dokonca Alberta Einsteina, ktorého obviňovali z podpory anarchie, pretože presadzoval dodržiavanie ľudských práv a bol zástancom ideí sociálneho štátu.

McCarthyho besnenie trvalo približne 4 roky. Keďže útočil silne aj proti Židom (Chaplin, Bernstein, Einstein, Oppenheimer boli Židia, rovnako ako stovky ďalších prenasledovaných Američanov) a zdravý rozum sa nedá zastaviť (napriek silným snahám politikov, ktorí si neželajú inteligentných obyvateľov), začal mať po štyroch rokoch problémy. Najprv ho odstránili z vrcholných pozícii a keď oslabol jeho mocenský vplyv, vyhodili ho ako besného psa na ulicu. McCarthy začal mať zdravotné problémy, zbláznil sa a zomrel vo veku 48 rokov.


Proč? Martiny Kociánové: Sklapni, nebo Tě smažem! (VIDEO)

0
0
Martina Kociánová
24. 1. 2021 video 4´5"



 


Vyšla nová kniha Alexe Koenigsmarka – Mezi židlemi

0
0
24. 1. 2021
V den osmého výročí úmrtí vynikajícího českého spisovatele, dramatika a scénáristy Alexe Koenigsmarka, 23. ledna t.r., vyšla jeho nová (!) kniha s názvem Mezi židlemi aneb Hra na černocha. Jedná se o text z pozůstalosti, který navíc ještě za autorova života prošel několika úpravami, z nichž ta poslední, autorem schválená, vyšla na světlo světa právě v tento výroční den.
ve formátu pdf a je ke stažení na adresách: 
https://www.petrzantovsky.cz/wp-content/uploads/2021/01/MEZI_%C5%BDIDLEMI_komplet.pdf
https://drive.google.com/file/d/1lcGp_Z6jtAHAwfGSjhjC0EgyYL5x4nEW/view
Historii vzniku knihy dobře popisuje ediční poznámka Petra Žantovského:

„Při inventuře nakladatelských restů jsem našel mnou už pohříchu pozapomenutý rukopis knihy Alexe Koenigsmarka Mezi židlemi. Obsahoval texty především z první půli první dekády nového tisíciletí. Kromě svéživotopisných glos tam byla i řada esejů a přednášek zveřejněných v těch časech v různých médiích. Pocítil jsem nejen překvapení, ale i radost: najít nevydaný text velkého autora, to je skoro zázrak. A byl-li ten autor také vaším přítelem, je radost trojnásobná. A není-li tento váš přítel už mezi námi, je vaší povinností udělat vše, co se dá a má, aby kniha vyšla na světlo světa.

Poslal jsem rukopis autorově paní a múze Viktorii Hradské, ta ve svém archivu vyhledala doplněný a upravený rukopis z roku 2012, a ten nyní máte v rukou. Alex Koenigsmark v něm podtrhl autobiografickou rovinu. Jsou to vlastně svého druhu takové netypické, mozaikovitě skládané střípky pamětí, prokládané úvahami o všem možném – od politiky po moderní umění. A samozřejmě o lidských charakterech a jejich lámání v kole času. Koenigsmark totiž byl, jakkoli se navenek i jako autor prezentoval jako lehce ironický muž nad věcí, ve své podstatě moralista. Ale ne toho trapného a otravného typu, jací promenují naší současností, nýbrž člověk, který zná obsah a cenu toho slova mravnost a cení si je podobně, jako onoho kantovského hvězdného nebe.“

Co dodat? Kniha vychází v nakladatelství Medias res prozatím ve formátu pdf a je ke stažení na adresách:
https://www.petrzantovsky.cz/wp-content/uploads/2021/01/MEZI_%C5%BDIDLEMI_komplet.pdf

Co s tím?

0
0
24. 1. 2021 RokAJehoDny

Nerudovské dilema, co se starým slamníkem? Co s Navalným, jehož liberální ideje nejsou než trouchnivým podvodem a metody jakbysmet. 

Kdysi jeden znalec Ruska tvrdil, že Jelcin je tak populární kvůli své mordě, od konce osmdesátých let se energická Jelcinova tvář pomalu měnila v nabobtnalé nic, podobně Navalný, sexy tvář nedávného mladíka se vlivem alkoholu a pohodlného života začíná podobat tváři staré baby, včetně Jelcinovské asymetrie těla. 

Co s tímto očividným agentem západního podvodu? Rusko není ve snadné situaci, všechno je povoleno, aby se tento agent bidenovské svobody dostal k moci. Západ evidentně platí tisíce lidí kolem něho, kteří mu dělají stafáž, část štábu není ruského původu. 

Text k propagačnímu videu s Putinovým palácem byl podle lingvistických odborníků prokazatelně přeložen z angličtiny. Řadu dní informační a reklamní specialisté cílili na mládežnické skupiny včetně nezletilých, aby je svedly k účasti na demonstracích. Např. ve Vladivostoku demonstrovalo 300 lidí, z toho 200 bylo nezletilých. 

Rusko zažilo píár úder, cílená propaganda protistátních protestů na různé populační segmenty, např. reklama protestů na videích s hollywoodskými novinkami, influenceři neztráceli čas s kritickou většinou, soustředili se na pasívnější procento mládeže vyhodnocené jako přístupné západním svodům. 
Mládež si od účasti na akci slibovala sociální status v brzké budoucnosti, otevřenou cestu k západním džobům atd. 

 Americké velvyslanectví se aktivně zapojilo, minulý týden zveřejnilo na svým stránkách organigram protestních pochodů, něco podobného se dá kvalifikovat jako hrubé vměšování a zneužití diplomatické půdy, ale to je u západních vulgárních demokracií dnes normální, pokud by něco takového provedlo Rusko, sankce by stíhala sankci.

Celá protestní komedie není než píár komedií, mladí bojovníci za destrukci státu mají vizi sladké odměny života na západě, u Navalného širšího štábu je běžné, že dobře postavení členové této struktury volně pendlují mezi západními hlavními městy a Ruskem, ne autostopem, ale ve finanční vatě. Vize fiktivní, vylhané prosperity je hlavním životním motorem velké části dnešní mládeže, možná to v Rusku nebude tak tragické jako zde. 

Navalný se může bez problému prezentovat v letošních parlamentních volbách, podle průzkumu dostane 6% hlasů, ovšem stejně jako Lenin, kterému se představa voleb do sovětů nezdála moc zajímavou, dá přednost pokusům o revoluci, co s 6% v parlamentu, stejně jako v Leninově případě, za podpory německého nebo amerického imperialismu, stačí malá podpora v populaci, aby se pokroková klika, sociální nebo liberální, zmocnila moci.

Otázka Nerudova slamníku byla především technickou otázkou, co se smetím? Ruské státní vedení dnes tvoří extrémně schopní, na rozdíl od našich končin, poradí si s technikou problému, i když má tak velké krytí v celém západním establishmentu. Pár hodin pasívní účasti na zasedání ruské bezpečnostní rady by muselo být pro dotyčného životním zážitkem. 

Na prvním místě v spekulaci o řešení - je možné programovými prostředky vstoupit do sítí facebooku, twitteru, instagramu atd., které mají centrální servery mimo Rusko a blokovat tam posty s výzvami a organizací protestů? Je možné toto řešit na centrálních bodech internetovské sítě, které se nachází v Rusku? Pokud je to možné, pak je problém se smetím typu Navalný vyřešen. 

Ruské sociální sítě jako VKontakt na popud prokuratury podobné výzvy a reklamu násilí zablokovaly. Rusko a konečně žádný stát, si nemůže dovolit nechat na svém území volně působit propagagandistickou strukturu typu amerických sociálních sítí. Je naivní se domnívat, že youtube, facebook, twitter, instagram, tiktok atd. přenesou databáze ruské komunikace do Ruska a budou respektovat ruské zákony, spíš dělat reklamu americkému imperialistickému pojetí demokracie. 

Dokonce situace je tak absurdní, ruský facebook se monitoruje na serverech v Kyjevě a ve Varšavě, u úhlavních nepřátel a protiruských štváčů. 

Pokud není možné technicky zasahovat do sítí facebook, twitter atd., pak se musí v ruském informačním prostoru tyto sítě úplně zablokovat, módní influenceři propagující kosmetiku a protistátní násilí jednoduše přijdou o džob. 

Ve velkých městech, kde je mládež zkušenější v komunikaci a není tak přístupná demagogii, na demonstrace přišlo relativně velmi málo lidí, např. ve 20 milionové Moskvě podle policie 4 000, podle Reuters 10 000, což je nic, větší poměr demonstrantů k celkové populaci lokality se pozoroval v menších oblastních městech. V celé zemi demonstrovalo 30-40 000 převážně mladých. 

Ruská prokuratura si počíná velmi aktivně a účinně, při vší korektnosti, její mluvčí prohlásila, že každý případ rozpracují a právně osvětlí, prokuratura začala stíhat internetovské vyzyvatele k nezákonným protestům, obzvlášť ty, kde je podezření z provokování málo zletilých, hrozí jim velké finanční pokuty, je možné, že to k zablokování podobných komedií v budoucnosti bude stačit. Všeobecně političtí pozorovatelé soudí, že protest nebyl úspěšný.


„Sleepy Joe“ zcela nepopulární na kanálu Bílého domu

Previous Co s tím?
0
0
24. 1. 2021      První zprávy
Nový americký prezident Joe Biden se zjevně nedokáže vyrovnat s kritikou. A spousty z nich sbírá na oficiálním kanálu YouTube v Bílém domě. Po pouhých třech dnech ve funkci Bidenova administrativa deaktivovala komentáře ke všem třinácti videím, která tam byla zveřejněna.
Tímto způsobem byly smazány tisíce komentářů. Kanál Bílého domu obdržel neúnavné negativní komentáře od mnoha Američanů. Funkce palec dolů byla stisknuta tisíckrát, jen málokdo podporuje svého nového levicového prezidenta palcem nahoru. Tzv. Downvotes překonal upvotes více než významně.

Důsledek: Funkce komentáře byla rychle deaktivována. Zdá se, že člověk nechce takový negativní obraz zviditelnit na veřejnosti. I když přísahal „Sleepy Joe“, nálada se ve skutečnosti nezvýšila. Pouze 10 000 se tento nápad líbilo, více než 50 000 projevilo svou nelibost pomocí tlačítka palec dolů.



Krátce nato velký technologický cenzor YouTube skočil na stranu nové tiskové mluvčí společnosti Biden Jen Psakiové - známé také jako „ zbraň pravdy “ -.

Pro zástupce médií, jí nakloněných, uspořádala tiskovou konferenci po prvním oficiálním činu Joe Bidena, který měl zvrátit řadu Trumpových rozhodnutí o WHO, imigraci a klimatu .

U americké veřejnosti to bylo méně populární. Přehlídka se nelíbila ani 2 000 lidí, více než 10 000 odmítlo zvolený směr. Je nejvyšší čas, aby YouTube zakročil. Bez dalších okolků byla čísla trochu manipulována: v 19:31 hodin negativní hodnocení magicky pokleslo na 3,1 tisíce hlasů.

Další důkaz, že technologičtí giganti dělají vše pro to, aby pomohli svým ideologickým spojencům, zatímco cenzurují a mažou konzervativní obsah a hlasy.