Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Lustrace, frustrace - jak se to rýmuje!

$
0
0

Zdeněk Hrabica
30. 4. 2016
Občas se zamýšlím nad zvláštním procesy, které se v zemi Chechia – ať již existovala naše země pod různými názvy – v Koruně české, v soustátí – Čechy, Morava, Slezsko, či v povoleném názvoslovném hybridu - z vůle Adolfa Hitlera – Bőhmen und Mähren či ve Slovenském štátě, pak zase v ČSR, ČSSR, ČSFR nebo nyní v Česku a případně ve státě na oko pro jiné a zvláště pro venek odlišné od Česka - Chechia, odehrály a rozehrály.



Přemýšlím, proč se vždy od nás oddělovaly svým chováním a činy figurky, které se za mrzký peníz nebo z přesvědčení propůjčovaly jakékoliv policii a sloužily ji až do morku kosti?

Každý, kdo žil nějakou dobu ve Spojených státech nepopírá, jaké úctě se těší utajení a později otevření spolupracovníci i agenti FBI, když plnili a plní jeden ze základních imperativů svého vlastenectví. Zvláště, když odhalí některého z početných agentů KGB, NKVD nebo CRU. Donášeli, sledovali, slídili, odposlouchávali, fízlovali, nasazovali jiným do jejich obydlí „štěnice“, filmové nebo fotografické kamery, aby je odhalovali.

Vetřelci do soukromí
Nikde jinde však těmto figurám nenastavovali taková zrcadla, jakými perlil ve svých povídkách a ve svých nesmrtelných Osudech dobrého vojáka Švejka – génius Jaroslav Hašek a konečně i Franz Kafka.

Oba do osidel takových služeb nakonec možná nechtěně padli. První, když se vrátil jako československý legionář i rudoarmějec 5.armády - ze sovětského Ruska a druhý v analýze, podané ve svých dílech a za života v nikdy nevydaných knihách, zejména ve svém stejně nesmrtelném románu Zámek.

Kromě poválečného Německa a kromě určitého a dosti dlouhého období v USA, díky dlouhým etapám třídního boje a pěstování třídní nenávisti v bývalém SSSR – snad nikde jinde – než u nás, tolik a od podlahy nelustrovali, nepřijímali zákony o zločinnosti a protiprávnosti předcházejících režimů, jako tomu bylo a dosud je u nás.

A přesto – na rozdíl od vlastenců , sloužicích do roztrhání těla v rolích „uší vlasti milené“ nelustrovali všechny tak důsledně, jako my. Nebo jinými tak činili za nás.

Když vyšly tzv. Cibulkovy seznamy agentů a spolupracovníků StB a bratr vinil sestru ze zločinu, rozhojnila se nevídaná lustrace. Ještě že nebyly znovu zavedeny, jako tomu bylo po druhé válce - malé a velké dekrety za kolaboraci; všechno padalo na naše hlavy.

Když Václav Havel pobýval v roce 1968 v USA a připravoval pro Literární listy sérii rozhovorů s hlavami s vavřínovými věnci na hlavě, četné významné osobnosti československé poúnorové emigrace USA jej odmítly, v podezření, zda nesbírá infomace pro StB.

I lustrace se po listopadu 1989 ve svém celku vymkly aktérům z ruky
To je dneska již nadmíru jasné a ve svém celku vše vedlo k tautologii, ocitli jsme se v kruhu, z něhož nebylo a není úniku.

Nebyli jsme si všichni rovni, někteří byli přece jenom rovnější.

Zvláště mezi novináři tu vzniklou situaci mohu věrohodně a veřejně dokázat. Ale proč se brodit v extrementech?

Musím se s úsměvem dívat na nynější obvinění někdejšího předsedy vlády ČSSR Ladislav Adamce, jaký to byl přece jenom pěkný ptáček, když pracoval pro sovětskou NKVD a KGB a pak si přes velký stůl v sametovém předklonu podal ruku s pozdějším Mesiášem, za asistence Mariána Čalfy.

A bylo po ptákách.

Cožpak jsme a budeme navždycky slepí, hluší nebo chromí?


Psáno pro Novou republiku, Nové slovo a LUK

Stížnost na Českou televizi, Kosa, vlk versus arogantní nabobové,ostražití hlásiči a blábolisté IV. Dnes o spolku Evropské hodnoty a Jakubu Jandovi

$
0
0
- vkl -
30.4.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com
 

Dnešním dílem hodlám účtování s těmi, co se o Kosu a připravovanou stížnost na ČT ohledně jejího pseudozpravodajství o ukrajinské občanské válce měli potřebu jakkoli otřít, skončit.
Proč až dnes si beru do práce Jakuba Jandu a jím zastupovaný spolek Evropské hodnoty? Normálně bych řekl – nejlepší nakonec. Ale v případě tohohle panáčka je slovo nejlepší naprosto nemístné.

Nepochybně si vzpomenete, že jsem začal Echem24 za ním následoval Hlídací. org a další díl by věnován tzv. Svobodnému foru. A jistě jste zaznamenali, že zatímco Echo bylo ještě jakž takž v mezích ve svém vyjádření, ty další díly byly o stupňované útočné a agresivní drzosti vůči stížnosti a těm, co s ní mají nějak co do činění. Králem zatím byl jednoznačně radní Šarapatka. Možná, že celkovým kingem i zůstane, protože jeho výlev o těch, co si dovolí stěžovat na ČT, jako kremelských pohůncích, je opravdu těžko překonatelný a osobně ani zdaleka účet s touhle osobou po tomto nehorázném výroku nepovažuji za uzavřený. Ale to je věc budoucnosti. Za nejstupidnější ovšem z celé kampaně proti PP a Kose mi osobně přišel následující blábol Jakuba Jandy, který pronesl evidentně jako zástupce tak zvaného think tanku (má ty svatá prostoto!!!!) Evropské hodnoty. Nehodlám vás o tenhle výron genia připravit:

 
Hlupství tohoto textíku doslova tryská gejzírem! Nebudu opakovat argumenty, které byly použity v minulých dílech, jen komentovat Jandovy zásadní pomatenosti:
NEBYL vytvořen žádný materiál PROTI České televizi! Byl vytvořen materiál o KONKRÉTNÍCH hrubých informačních prohřešcích a manipulacích ohledně zpravodajství, které poskytuje Česká televize

- na tomto materiálu nepracovalo dlouhou dobu mnoho lidí, ale převážně JEDEN jediný člověk. Něco přes rok. Viz linky na příslušné články Kosy v minulých dílech. A to ve svém volném čase a zadarmo. Chápu ovšem, že někoho, jako je současný student Bc. JAKUB JANDA, překvapuje, že někdo může v určitém čase odvádět takové penzum práce, na které on třeba nikdy v životě nedosáhne. Nejsem tím zaskočen, ne potom, co jsem od někoho z jeho okolí o dost zajímavém způsobu zpracovávání studijních výstupů Jakubem Jandou. Ale určitě to byly jen pomluvy.

- stížnost NENÍ dělána MANIPULATIVNĚ, s rozmazáváním pravdy, dezinformacemi a NEUVEDENÍM explicitních zdrojů, nýbrž právě naopak – vše je tvrdě vyzdrojováno a dohledatelné. Blábol o manipulativních technikách si odpustím komentovat.

- už se dopředu těším na to, co odhalí onen Kremlin Watch!!! Předpokládám, že to bude na úrovni blábolu, který Jakub Janda publikoval na České pozici dne 22.8.2015 pod názvem Lži a mýty ruské propagandy

Ke své hanbě musím přiznat, že jsem se dosud ke kritickému pohledu na tenhle veleblaf, který chci už 3/4 roku čtenářům Kosy v detailu předložit, nedostal. Je v celé hoře toho, co mám v zásobníku, ale nejsem schopen zrealizovat. Ale onen Kremlin Watch by mne k tomu mohl vybudit. A jestli se k tomu dostanu, sděluji Jakubu Jandovi, že si to opravdu užiji. Na Kose jsem totiž vytvořil velmi obsáhlou a reprezentativní faktografii o ukrajinském konfliktu, jeho příčinách, průběhu, souvislostech. Asi nejobsáhlejší a nejreprezentativnější v ČR. Vřele Jakubu Jandovi a kumpánům doporučuji prostudovat tento fundus. Je z 95% tvořen naprosto renomovanými západními zdroji. Figurují tam persony typu bývalých amerických a britských velvyslanců v Moskvě, šéfa MI6, šéfa francouzské vojenské rozvědky, vydavatele Handelsblattu, exministra zahraničí USA Bakera, atd. atd. Vždy s uvedením originálního zdroje a tedy dostupné v originálním rozměru…. Jak asi ony Lži a mýty ruské propagandy dopadnou, pokud se jim budu opravdu věnovat, si může Janda získat určitou představu zde
  
Učtování se zlodějem času Josefem Pazderkou z České televize.
kde jsem před časem rozebral detailně jeden zpravodajský výstup Pepy Pazderky, který je spoluautorem toho blafu o ruských lžích a mýtech.

- dále si dovolím Jakubu Jandovi doporučit, aby si někde obstaral alespoň miniaturní výkladový slovník. A tam nalistoval termín stížnost a následně hledal význam slova kampaň. A pokud dojde k názoru, že ta slova znamenají totéž, jak píše v tom svém výronu duševna, velmi přátelsky mu doporučuji, aby požádal někoho, komu důvěřuje, aby mu je zkusil vysvětlit. Stížnost Jakube Jando je právo! Právo každého občana a je dáno ze zákona. Což tedy kampaň není ani nějakou podivnou shodou okolností.

- s čím naopak naprosto a bez výjimky souhlasím, je konstatování, že veřejnoprávní media si musíme chránit. Před hlupáky, demagogy, slouhy, kteří posluhují cizím mocnostem. Ovšem spojovat tuhle konkrétní televizní stížnost a potažmo Kosu se současným prezidentem nebo dokonce lidmi z jeho okolí jako je hradní mluvčáček nebo Mynář?! Tak to je o novém astronomickém úkazu – zatmění mozku!

- moc pěkná je ta větička Útok na ně je přesně jak podle kremelské příručky – zničte důvěru k institucím, zničte důvěru v tom, že vůbec existují fakta a pravda. Vytvořte dojem, že vám establishment lže. Pak přijde čas východních barbarů, kteří neuznávají pravidla, ale sílu. Tak ta se fakt povedla. Zejména ve světle nedělních voleb v Rakousku!!! To je jistě také v režii Kremlu! Protože ty reflektovali ztrátu důvěry Rakušanů k institucím a důvěru v jimi předkládaná fakta a pravdy!Může ovšem být, že Kreml nějakou příručku takového obsahu vydal a Janda ji má k dispozici. Já nikoli a nikdy ji neměl. Jedno ovšem vím zcela bezpečně – nikdo nedokáže důvěryhodnost kohokoli zničit tak dokonale jako sám ten dotyčný, pokud neustále produkuje pochybnou kvalitu. A Česká televize, jak jsem dokázal tabulkami statistického průzkumu o ztrátě důvěry publika v ČT, díky Pepovi Pazderkovi a podobným ji ničila dlouhodobě a vytrvale ve velkém. Nikoli Kreml, ale ČT sama. To je to, oč tu běží a proto vznikla ona stížnost! Aby došlo k nápravě.

- a ještě jednou musím s Jandou souhlasit - ano, Kosa a její autoři opravdu nejsou žádný AE News nebo Protiproud! Na tuhle úroveň Kose opravdu nikdy nedovolím spadnout. Nicméně – tohle – tedy stížnost a její podání je sice PRVNÍ, ale zároveň i poslední krok. Mohu Jakuba Jandu ujistit, že nebude organizován žádný průvod na Kavky, který by snad skončil III. pražskou defenestrací nebo jinou podobnou akcí, jakkoli to asi některým čtenářům Kosy přijde líto. Na druhou stranu – naprosto nechápu, kde se u Jandy bere takový despekt k Protiproudu, který vydává bývalá pravá ruka Václava Klause v době jeho prezidentování – Petr Hájek. Protože se Janda doložitelně velmi ucházel právě zde o zaměstnání. Ještě se k tomuto vrátím.
Ani zdaleka nejsem v tuto chvíli s Jakubem Jandou a spolkem Evropské hodnoty hotov. Se zájmem jsem projel webovky EH. Zajímalo mne totiž, co to jsou ony evropské hodnoty, které ten spolek má v názvu… Abych nemohl být nařčen z účelového vytrhávání z kontextu, dovolí si sem dát screenshot z jejich poslední výroční zprávy – za rok 2014, která je k dispozici, kde to sami popisují:


Co že to tam mají jako jednotlivé evropské hodnoty?


Bravo Jando, bravo!

Ano svobodu potřebujeme! Bez debat. A pokud možno bez zbytečných státních zásahů! Patří do této svobody vyjádření obyčejného nesouhlasu zákonným způsobem?


Správně Jando – nemůže být svobody bez odpovědnosti!!! A to takové, aby jedinec nečinil druhým to, co nechce, aby bylo činěno jiným!!!


A důstojného člověka si představujete jako vzpřímeného, sebevědomého, při kontaktu se státními institucemi a dokonce i má být i občansky a politicky aktivní…


Tedy má jít o aktivní občanství!

Hleďme, hleďme! Slova, co by měla být tesána do kamene. Jenže, jak říká klasik – slova, slova a zase jen slova! Ten klasik se narodil právě před 400 roky Jando. A už tehdy takové jako vy, dokonale znal. My tady v Čechách máme jiného, který to kdysi definoval takto – kéž by jim Pan Bůh slov a z huby do oudů vraziti ráčil! I ten měl bohaté zkušenosti s Jandy tehdejší doby – co mají mluvidla plná vzletných frází, ale skutek dokonale utek!

Zdá se, že svoboda /nejen/ ve vašem podání je přísně výběrovou záležitostí. Podobně je to také s občanskou aktivitou a tím sebevědomím, vzpřímených člověkem. A tím, kdo bude třídit ty vhodně a nevhodně svobodné a ty správně a nesprávně vzpřímené máte být, dle svého vlastního názoru – jedině vy! Zajímalo by mne, na základě čeho si tohle právo ukazovat prstem ve smyslu tauglich- untauglich – usurpujete! Máte zjevně ambici být jakýmsi, zlopověstným lékařem, kterým kdysi tohle dělal skutečně dokonale…

Chci vás vrátit z hrušky domů – nemáte k něčemu takovému sebemenší mandát. Tedy kromě svého hypertrofovaného sebevědomí a drzosti.

Nicméně – ani tentokrát nejsem nijak zaskočen. Znám takové jako vy. V roce 53 přijeli s náklaďákem k nám domů a šupem tátu, mámu i mne odvezli do napůl rozbořené chalupy kamsi k Podbořanům. Následně jsem se s týmiž srazil řádově o 20 let později, když se aktivně, jako členové fakultního výboru SSM dožadovali mého exemplárního potrestání. Dovolil jsem si jistou neuctivou poznámku k jejich svazáckému konání. Bylo to tehdy jen o fous. Ale nejde o mne. Jde o takové, jako jste vy! Dějiny lidstva se jimi jen hemží. Vy vyhrožujete jakýmsi Kremlin Watch. Oni kdysi třeba Kladivem na čarodějnice. Je to stejný případ. Jiní měli třeba Rudé knížky s citáty předsedy Maa a ti další Poučení z krizového vývoje. Na tom manuálu nezáleží. Důležitý je Modus operandi. A ten se rozhodně nemění a zůstává stále stejný!

A proč že nejsem překvapen? Musím se vrátit k tomu okamžiku, kdy jste se pokoušel vetřít do přízně Klausova tajemníka Jakla a ucházel se o místo, na které vůbec nebylo vypisováno výběrové řízení, což jste v dopise Jakloví vysvětlil takto:
Věřím však, že můj neotřelý profil a kreativní proaktivita by Vás mohla přesvědčit, abyste mi dal šanci na osobním pohovoru.
Předpokládám, že tuhle informaci nepopřete!

Jakl vám evidentně šanci nedal. Ale vy jste svůj NEOTŘELÝ profil a KREATIVNÍ PROAKTIVITU prokázal dokonale! Svědčí o tom totální kotrmelec, který jste následně bleskově provedl a od antievropského Klause si to namířil rovnou k Evropským hodnotám!!! Ke komu to bude příště? To svědčí o vzácně funkční páteři, bez debat! Každý takovou rozhodně nemá. A to vás má legitimovat k tomu, abyste vynášel soudy o jiných? Zřejmě ano. Zajímalo by mne ovšem také, jak s takovou páteří může vzniknout ten váš VZPŘÍMENÝ ČLOVĚK. Sebevědomý ano, k zduření ega není páteř zapotřebí.

Promiňte, ale ve VAŠÍ demokracii já žít rozhodně nechci. Pro vás jsem untauglich. A vy pro mne. Troufnu si definovat rozdíl mezi námi. Já jsem se prokazatelně celý život živil vlastní prací, kdy jsem NEBYL napojen na veřejné rozpočty. Vás to, možná, teprve čeká. Možná….

Ale je na čase vrátit zase aspoň trochu k České televizi a inkriminované stížnosti. Proč byla sestavena, proč bude podána, se dočtete v minulých dílech. Snad je to tam vysvětleno dostatečně i pro někoho, jako jste vy.

Ale pro jistotu vám zkusím na pár příkladech vysvětlit, co je na „zpravodajství, konkrétně o Ukrajině“, na současné České TV špatně a co, nejen mně a PP, vadí. Nebojte, dám jen opravdu pár flagrantních příkladů.

Například jako koncesionáře ČT
- mne hrubě uráží, je-li do studia ČT 24 zván jako expert někdo jako vy, kdo zřejmě ještě ani neukončil magisterská univerzitní studia a je ignorována například neodiskutovatelná kapacita typu Petra Robejška,

- vadí mi, kdy je jako expert na bezpečnost pozván takový Votápek a ignorován Jan Schneider,

- jsem totálně znepokojen, když expertní stanoviska k Ukrajině, jako futrál všech znalostí vykládá někdo, kdo je v Cibulkových seznamech veden pod krycím jménem Plavec a totálně ignorován člověk s nezpochybnitelným morálním kreditem a dokonalou orientací v materii jako je Jan Petránek,
A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. A přesně o těchhle věcech je oněch skoro 500 stránek stížnosti, kterou zpracoval PP.

A ještě drobnost. Když už jsem byl na stránkách tak zvaných Evropských hodnot a projížděl poslední zveřejněnou výročku, zaujala mne i její finanční část. Berte to jako profesní deformaci. Od převratu jsem se tím živil. Tedy nikoli snaha fízlovat. To přenechávám jiným. A bylo to pro mne zajímavé čtení.

Takže nejdříve si dáme z té výroční zprávy příjmovou část vašeho spolku:

 
Když to od oka sečtu, tak jste řádově z nějakých 55% přímo napojeni na rozpočet EU. Vlastním úsilím jste byli v roce 2014 schopni získat 1,1% procenta svého rozpočtu!!!

Gratuluji! Skvělý výsledek!

Mimochodem, Jakube Jando, kdyby v ČR platil stejný zákon jako mají Spojené státy již od 1938, který se nazývá Foreign Agents Registration Act (FARA), při téhle struktuře příjmů byste musel vy i Evropské hodnoty povinně uvádět, že jsou cizími agenty… To jen tak na okraj.

Ale to není ani náhodou všechno. Zaujal mne váš hlavní donátor – Liga lidských práv! Takže jsem se trochu podíval i na jejich výroční zprávu z roku 2014. Vedle toho, že jsem zjistil, že jde, jak by konstatoval klasik, o jakousi dobročinnou organizaci panen a dívek, mne zaujala i jejich finanční část. Dám sem z ní grafiky:


Zdroj:http://llp.cz/wp-content/uploads/vyrocni_zprava_2014.pdf

Ty holčiny se fakt umí otáčet a shánět dotace! Jen co je pravda. Ale v části popisující jejich vydání, nevidím nic, co by ukazovalo, že jsou vašimi největšími sponzory!!! Že kryjí váš rozpočet z celých 28%… A na Evropské hodnoty vynakládají asi 8% všech svých nákladů…

Tedy pokud dary pro EH nevedou náhodou v kolonce Mzdy, dohody o provedení práce nebo na pozici Odborné služby: finanční, překlady, PR, tlumočení. Žádná jiná kapitola jejich vydání není dost velká nebo logická, aby v ní bylo zahrnuto financování vašeho ehm… tanku. Dost dobře nechápu, že takovouhle výroční zprávu mohl auditor pustit. Ale může být, že tomu už nerozumím. Že jsem už ztratil kontakt s realitou. Pokud ovšem jste v té kategorii mzdy, dohody o provedení práce atd. pak bych si dovolil poradit, abyste to příště uvedli mezi vlastními zdroji. Jednak by to tam patřilo a hlavně 30% získaných vlastním úsilím vypadá poněkud jinak než těch trapných 1,1%. Ale pokud říkáte, že to není moje starost, pak máte nesporně pravdu – není.

Mou starostí ovšem bylo srovnat návštěvnost Kosy a webu Evropských hodnot. měla by být v rozdílu nejméně dvou řádů ve váš prospěch. Když máte rozpočet 2,5 mega a spoustu spolupracovníků. Zatímco Kosa má rozpočet NULA a celou administraci a správu obstarává jediná osoba důchodového věku.

Nemám přístup k vašim datům. S výjimkou toho, co mi poskytuje měření Similar. Rád bych dal screenshoty na podporu toho, co budu dále tvrdit, ale bohužel to nefunguje. Similar se ztratí, jakmile se pokusím o snímek obrazovky. Takže zkuste vzít moje následující tvrzení jako fakt.

Web Evropských hodnot je podle Similaru 15 124. nejnavštěvovanějším webem českého internetu s hodnotou návštěvnosti 15 000. Kosa, s nulovým rozpočtem je 1933. nejčastěji navštěvovaným webem v českém internetovém prostředí a s hodnotou návštěvnosti 200 000.

Za koho mluvíte? Koho zajímáte? Koho reprezentujete? Kdo se s vašimi názory ztotožňuje? Myslíte, že vás vůbec někdo bere vážně?

Odpovědi nečekám.

A na závěr, speciálně pro Jakuba Jandu ještě jeden vtípek, kteří kosíři už znají. On ale nejspíš ne. A určitě ho, jako zástupce evropských hodnot ocení:


převzato : z Kurzy.cz

A ještě něco z Kosy zostra:

Stížnost na ČT podána!!!!

Přiznám se, že mám po celém těle husí kůži, protože PP mi právě mailem přeposlal screen stvrzenky, že ČT byla doručena jeho stížnost na zpravodajské přešlapy redakce zpravodajství při referování o ukrajinské krizi.

Detailně jsme v minulých dnech popisoval reakce, které vybudila v jisté části informačního spektra pouhá zmínka o tom, že se ten materiál připravuje a jeho zveřejnění na internetu.

Není třeba naprosto žádné fantazie, aby si myslící člověk představil, jak asi bude vypadat hlavní melodie těch, co spustili tu ouverturu. A nepochybně se k nim přidají další a další ochotní hráči. Včetně dalších fízlů a slídilů. Velmi se obávám, že PP si projde očistcem a budou se pokoušet ho existenčně zničit. A že pokud se tak stane, nikdo z nás ostatních pro něj nebudeme moci nic moc udělat. Za bolševika hrozila nepohodlným kotelna. V horším případě těžká šikana a v tom úplně nejhorším vyhoštění na Západ….

Dneska je to o totálním zničení existence…..

No uvidíme. Jedno mohu slíbit. Pokud se PP dostane jakékoli šikany, zveřejním to. Nicméně to v takovém případě bude asi stejně platné, jako léčit někoho s tuberou zaříkáváním… Ale třeba jsem příliš velký pesimista a ukáže se, že jsme pořád, navzdory všelijakým Jakubům Jandům, Šarapatků, Scheinostům, Břešťanům a podobným, pořád ještě právním státem, kde občan může BEZTRESTNĚ postupovat ohledně uplatnění svých zájmů a práv podle zákona, aniž by za to byl jakkoli popotahován a diskriminován. Tedy myslím obyčejného, normálního občana. Nikoli třeba sqattera, anarchistu, drogového dealera, těch, co řídí přes zákaz řízení a ujíždějí před policisty, těch, co nelegálně překračují hranice, potížisty ze zákona, kmotry všeho druhu. Tihle všichni, na rozdíl od PP mají za sebou vždycky spoustu ochotných – tu všelijakých superhumánních nevládek a neziskovek, tu zase všemi mastmi mazaných advokátů….

Nic z toho PP nemá. Je snadným a pro mnoho těch z druhého břehu – lákavým cílem.

A zde důkaz o podání stížnosti – takže kádrováci a bystrá a služební voka, můžete vyrazit! Jakube Jando, editore Scheinoste – vyražte!










Není kašpar jako kašpar. Jeden z Kašparů však je velký vzdělanec a myslitel. Je jím pan J.M. Kašparů.

$
0
0

Jiří Baťa
30. 4. 2016
Nejsem si jistý, zda toto jméno běžné veřejnosti něco říká, proto musím pro lepší pochopení jeho osobnosti uvést alespoň jeho tituly: doc., PaedDr., MUDr. et MUDr., PhD., dr.h.c. Pan Jaroslav Maxmilián Kašparů jako spisovatel, známý též pod autorským jménem Max Kašparů, je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, autor duchovní literatury a esperantista, člověk společensky angažovaný, který žije a působí v Pelhřimově.


Byl rovněž zapsán do České knihy rekordů  jako český občan, který je  držitel největšího počtu vysokoškolských titulů. Není tedy pochyb, že jde o člověka všestranně nejen vzdělaného, erudovaného, ale i orientovaného na politické a společenské dění.
     Jeho společenská, ale i politická angažovanost mu dovoluje logicky a filozoficky uvažovat, ale i hodnotit, činit osobní názory a závěry, např. jak se mění hodnoty života , coby  zhoubný vývoj a přeměna sedmera hlavních lidských hříchů v dnešním světě. Nelze, než mu dát zapravdu, ale také se zamyslet, kde jsou kořeny a příčiny změn těchto  historických člověčích traumat, sedmi základních hříchů, které lze považovat za klasický opak kladů etických zásad člověka a společnosti.
     V podmínkách České republiky, ve které k těmto změnám bylo našlápnuto, resp. byl dán impulz tzv. listopadovou revolucí v r. 1989, což však nebylo nic jiného, než ze strany USA dlouhodobě připravované a plánované nenásilné a nekrvavé (budiž jim to ke cti) za pomoci vyklonovaného usáckého demokrata Havla převzetí moci, čímž se měl definitivně odstranit komunistický režim a jeho vliv na společnost. Převzetí se zdárně  podařilo, implementaci demokraticky kapitalistického režimu nic nestálo v cestě. Guru, duchem velká osobnost (malý vzrůstem) Václav Havel svými proslovy, projevy, vizemi  a sliby otevřel stavidla řadě nadrženým proklamátorům  a podporovatelům demokracie, občanských práv, svobody slova a podnikání a kdo na to měl, neváhal. Zvláště lidé kolem V. Havla (včetně Havla samotného) se činili seč jim síly stačily.
     Ale ani ostatní občané na tom nebyli zkrátka, sice ne materiálně či finančně jako ti kolem Havla, ale na ně, bohužel podle očekávání, zapůsobily i líbivé Havlovy proklamace o lepší budoucnosti:  " Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících,příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat..“ Nebo také:
     " Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti, či lidé jakkoli hendikepování. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny  ty ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný"! " Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím".
      Vezme-li naplnění tohoto rčení od konce, pak dnes většině občanů ČR je naprosto zřejmé a pochopila, kdo Havel byl a co si myslel. Jenom jistá skupina lidí to jaksi nechce přiznat, protože by tím ztratili dohořívající svíčičky „pravdy a lásky“ , které jim ještě dovolují tanečky kolem pomyslného Havlova piedestalu, ale také proto, že nejen že nemají smysl pro čest, ale že jim to nedovolí tuny másla na hlavě a špatné svědomí, i když to je snad to poslední, z čeho mají nějaké výčitky.
     A jaké jsou tedy dnešní demokratické a kapitalistické výsledky? Implementace liberálního kapitalismua americké prodejné demokracie se ujala velmi rychle, žel  (na štěstí) ne u většiny občanů, ale u již zmiňovaných pomocníků, druhů, přátel, pochlebovačů, nadšenců  a podržtašek kolem Václava Havla (jmenovat  není vůbec důležité, jsou dostatečně známí a jejich jména by znamenalo napsat dlouhý seznam alespoň stovky těchto „šťastlivců“ ). Občanům zbyla, jak praví básník, jen „naše řeč“, mnohým oči pro pláč! Sliby, prognózy a vize se nenaplňovaly  (kromě u těch výše zmíněných) a pomalu a jistě docházelo k destrukci všech morálních, etických a společenských hodnot.
      Pravda a láska rychle vítězila v kruhu vyvolených, jejichž konta se povážlivě naplňovala šestimístnými čísly, jejich majetky rostly, zatímco prostý lid se nestačil divit. Nicméně i na ně dopadla nejen frustrace  z přeměny společnosti, ale zapůsobil svůdný vliv bohatého okolí, jakkoliv k jejich kontům měli, mají a dlouho budou mít stejně daleko jako ke hvězdám. Peníze kazí člověka, praví jedno přísloví, zkažený, ale bohatý člověk působí na okolí a chudé okolí podléhá. Klesá morálka, kapitalistické manýry, byznys,  chápání demokracie,  občanských práv, svobody slova mění  a ničí zažité, společensky prospěšné normy, bourá a ničí morálku, vytlačuje etiku, mění svět kolem nás. A tuto realitu výstižně vyjádřil pan Kašparů ve svém hodnocení:
   
                           Jak se mění hodnoty života - zhoubný vývoj                                          
                                      sedmera hlavních hříchů:

Hodnotový svět předchozích generací znal tzv. Sedmero hlavních hříchů.
Pýchu, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost.
Postupem času se jejich obsah proměnil do dnešní podoby a
z pýchy se stalo zdravé sebevědomí,
z lakomství zákon ekonomiky,
nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň,
závist v boj o spravedlnost,
hněv ve zdravou reakci na nekorektní jednání druhých,
smilstvo v prevenci proti neurózám,
lenost se proměnila v prokrastinaci.
(Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti...)
Díky této moderní nomenklatuře zbavil se starý kontinent těžkých hříšníků.
Připočteme-li k tomu ještě jiné, dnes už málo známé, skoro archaické pojmy jako na příklad
hulvátství, které se změnilo ve svobodu projevu,
okrádání definované jako svobodný trh,
zanedbanou výchovu dětí jakožto tvorbu vlastního názoru potomstva,
neúctu k tradici proměněnou ve vítězství zdravého rozumu
likvidace pozitivních hodnot jakožto zbavení se předsudků,
nacházíme se v aktuálně nám známém prostředí uprostřed Evropy.
Svoboda se povýšila na svévoli jednotlivce,
tolerance se proměnila v ustupování zlu
a korektnost v povinný názorový koridor.

Lépe to popsat, vyjádřit a vyhodnotit to ani nelze.

Jiří  B a ť a , 28. dubna 2016

Obama o smrti bin Ládina lhal?

$
0
0
30.4. 2016  Vaše věc
Známý americký investigativní novinář Seymour Hersh obvinil administrativu prezidenta Baracka Obamy ze lží při informování o okolnostech zabití Usámy bin Ládina. Podle jeho pátrání byl vůdce al-Kajdy v roce 2011 v Pákistánu zabit se souhlasem a ve spolupráci s pákistánskou vládou.

V obsáhlém textu na stránkách britského čtrnáctideníku "London Review of Books" Hersh uvádí tezi, že bin Ládin nepobýval v pákistánském Abbottábádu dobrovolně, ale byl zde vězněn pákistánskou rozvědkou. Odhalení jeho místa pobytu sice Američané vysvětlovali sledováním kurýrů al-Kajdy, ve skutečnosti rezidenta CIA v Islámábádu informoval vyšší důstojník pákistánské rozvědky. Později obdržel značnou část z vypsané odměny 25 miliónů dolarů a byl i s rodinou tajně přepraven do USA, kde pracuje jako konzultant CIA. Další informace si Američané vynutili tlakem na pákistánskou armádu - opožděny byly dodávky letadel F-16 a výplata neoficiální pomoci. Bylo dohodnuto, že vrtulníkový výsadek nebude brán jako ilegální narušení pákistánského vzdušného prostoru. Hersh také zpochybňuje tvrzení, že tělo mrtvého bin Ládina bylo transportováno na americkou letadlovou loď a poté pohřbeno do moře. V roce 1970 byl Seymour Hersh oceněn Pulitzerovo cenou za odhalení amerického masakru ve vietnamské vesnici My Lai. Důvodem Obamových lživých vyjádření na téma smrti Usámy bin Ládina byla jeho snaha zajistit si znovuzvolení v roce 2012.

Ruský T-15 versus izraelský Namer

$
0
0


Dmitrij Sikorskij
30.4.2016  Eurasia24


Poslední vydání časopisu Defense News uvádí, že Izrael zahájil bojové testy nových verzí svého bojového vozidla pěchoty Namer, postaveného na platformě jeho hlavního bojového tanku Merkava Mk.4.

Pozornost si zaslouží skutečnost, že stejný postup zvolilo i Rusko při vývoji svého perspektivně hlavního bojového tanku T-14 Armata, na jehož platformě bylo současně vyvinuto i těžké BVP uváděné v současné době bez vlastního názvu jako T-15.

Vedoucí redaktor časopisu Арсенал отечества (Arzenál vlasti) Viktor Murachovskij v interview pro ФБА – Экономика сегодня (Federální podnikatelská agentura – Ekonomika dnes) upozornil na to, že přechod Ruska a Izraele ke konstrukci těžkých BVP je motivován zhruba stejnými důvody.

Oba tyto stroje představují těžkou variantu BVP určenou k dopravě pěchoty bezprostředně až na místo boje, a to pod přímou palbou nepřítele,“ konstatoval Murachovskij.

Murachovskij dále připomněl, že Izraeli patří v konstrukci těžkých BVP světové prvenství, když první takové BVP postavili Izraelci na platformě tanku T-55. Řada těchto tanků byla ukořistěna během války Izraele s Egyptem.

Toto BVP vyráběné pod názvem Achzarit a zkušenosti s jeho nasazením v armádě Izraele posloužily jako určitý impuls k vývoji podobného vozidla také u nás v Rusku. Svého času jsme pro vojska radiochemické a biologické ochrany vyvinuli obrněný plamenometný transportér BMO-T, postavený na tankovém podvozku T-72, ten ale mohl pojmout jen nepatrný výsadek,“ objasnil Murachovskij.

Podle něj bude nové vozidlo postavené na unifikovaném podvozku platformy T-15 Armata vyjádřením nového přístupu ke stavbě obrněné techniky v rámci ruského obranného průmyslu.

Tento nový výrobek je svými výkony plně srovnatelný s izraelským Namerem. Jinou otázku je ovšem výzbroj, na kterou klademe u těžkých BVP větší důraz. Výzbroj T-15 může tvořit hned několik bojových modulů (věží) se zabudovaným velkorážním kulometem nebo rychlopalným kanonem,“ uvedl Murachovskij.

Porovnávat Namer a T-15 podrobně nemá žádný smysl, protože jejich podobnost vychází nikoli z bojových a technických parametrů, ale z přístupu k základním otázkám taktiky a vedení boje.

A tak nemá ani cenu hovořit o tom, zda (nebo kde) má T-15 svého předka, stejně jako nemá smysl pokládat za „otce“ izraelského vozidla tank Merkava Mk.4. Zkrátka jak v případě Nameru, tak i T-15 jde o to, že do boje, kterého se zúčastňují tanky, by měla být vysílána BVP se srovnatelnou úrovní ochrany. A to je podstata existence obou strojů.

Z téhož důvodu nelze uvažovat o tom, o čem někdy spekuluje tisk: že jsme si mohli jako vodítko pro vývoj T-15 vzít americké BVP typu M2 Bradley. Koncepce tohoto BVP byla odpovědí Spojených států na naše BVP-1, má svůj původ již v 70. letech a vznikla na základě zcela rozdílného základního přístupu.

BVP Bradley je v podstatě dobrý stroj, ale úroveň jeho ochrany už nedovoluje, aby úspěšně čelil třeba i jen přenosným protitankovým prostředkům – včetně jednotlivých typů RPG, a tím spíš pak moderním řízeným protitankovým raketovým prostředkům. Navíc pak M2 Bradley v žádném případě ‚neustojí' zásah z protitankového kanónu již od střední ráže 57 nebo 76 mm,“ pokračoval Murachovskij.

Namer a T-15 tedy nevznikly proto, že Američané Bradley úspěšně použili během obou válek v Iráku nebo při operaci NATO v Afghánistánu, ale proto, že v případě použití protitankových prostředků protivníkem musí standardní BVP zůstat daleko vzadu za linií tankového útoku.

Protože běžná BVP neodolají protitankovým prostředkům, musí z nich pěchota (která má podporovat tankový útok) sesednout ještě daleko od linie obrany nepřítele. Musí pak ‚po svých' (a bez pancéřové ochrany) překonat značné vzdálenosti, což výrazně zvyšuje ztráty a snižuje efektivitu bojových operací. A tento problém mají za úkol řešit těžká BVP, která působí v jedné linii s tanky a vysazují pěchotu ‚přímo na hlavy nepřítele',“ uzavírá své Murachovskij.

Navíc je třeba si připomenout i zkušenosti z občanské války na Donbasu. Tam obě bojující strany, které měly ve výzbroji starou sovětskou obrněnou techniku, utrpěly značné ztráty. To jednoznačně signalizuje, že éra starých zbraní je již za námi.

Zdroj: rueconomics.ru
Překlad: mbi

Upálení lidí v Oděse a politická spoluvina EU

$
0
0

Václav Umlauf 
1.5.2016    E-republika

EU upadla morálně a politicky na samé dno, a k vraždám ukrajinských janičářů cynicky mlčí. Pro nás, občany EU to znamená, že náš život má de facto stejnou cenu, jako těch nevinných lidí, kteří byli upáleni v Oděse.


Dne 2. května budeme slavit další smutné, a už dvouleté výročí současného debaklu demokracie v Evropě. Připomínáme náš článek Po masakru v Oděse již není cesty zpět psaný dva dny po masakru v Oděském Domě odborů, kde bylo fašisty zaživa upáleno, postříleno a následně ubito kolem 50 lidí. Nebavme se o tom, že skuteční původci masakru běhají na svobodě a že Porošenkova junta nic nevyšetřuje. Těžko bude obviňovat sama sebe, to udělá až mezinárodní tribunál.

Bavme se o tom, co se stalo s politickou reprezentací EU a s USA, která této zločinecké skupině janičářů a neofašistů pomohla k moci. Svou spoluúčastí na nezákonném puči nesou odpovědnost za provedené vraždy, mučení a neofašisty zahájenou válku v Donbasu. Připomeňme, že Ukrajina se pomalu rozpadá a její rozpad je po státním bankrotu asi nevyhnutelný. Viz náš článek Západ pomohl Ukrajincům a Ukrajině do hrobu.
 

Odpovědnost EU za zločiny na Ukrajině

Jestli státní moc začne beztrestně vraždit, pak se sama vydělila z civilizovaného společenství států práva, a není pro ni žádné omluvy. Její představitelé mohou být zabiti stylem "oko za oko, zub za zub" po jimi rozpoutané občanské válce uvnitř země. Nemá tedy cenu řešit osud Porošenkovy vlády. Ten je celkem jasný a píšeme o něm již dva roky. Zajímavější jsou osudy zločinných oligarchů jako Kolomojského (Maxim Ševčenko: ukrajinští oligarchové se vyděsili a budou se mstít) a šéfů neofašistických skupin, kteří se snaží dostat ze smrtelného kolotoče postupně ven, aby zůstali naživu (Překabátění teroristů na Ukrajině).

Klíčovým momentem odpovědnosti EU je mlčení spoluviníka. O tom jsem psal článek Masakr v Oděse 2014 a zapálení Říšského sněmu 1933. Kde jsou mrtví, a kde beztrestně běhají vrahové, a kde k tomu Západ mlčí, tam vzniká systém fašismu jako ve 30. letech. A to je vážná věc, protože po mlčení k nacismu začala Druhá světová válka. Zatím máme jen studenou válku proti Rusku a studené mlčení zkorumpovaných politických elit USA a EU, včetně presstitutů v korporátních médiích. A tak se ptejme, jak se u Oděsy roku 2014 (a ne u Madridu jako ve 30. letech) bojuje za Prahu.
 

Beztrestné vraždy a politický cynismus

Díky nebo vinou svého osudu nepatřím k lidem, kterým není jedno, jestli se někde v Evropě začnou beztrestně zabíjet nevinní lidé. Na rozdíl od jiných občanských aktivistů si dobře pamatuji, kdo začal vraždit civilisty v Jugoslávii jako první, speciálně v Srbské Krajině. Ale Milošević, Mladić, Ratko a Karadžić již byli obviněni a někteří již odsouzeni, protože Srbové nepatří k miláčkům EU, jako chorvatský Gotovina či kosovský Haradinaj. Politicky motivová spravedlnost je slepá, ale přinejmenším byla ochotna se ujmout kauzy nevinně zavražděných civilistů v Jugoslávii. Jak se zdá, mezitím EU upadla morálně a politicky na samé dno, a k vraždám ukrajinských janičářů cynicky mlčí. Co to znamená pro nás, občany EU?

Odpověď je jednoduchá a děsivá. Náš život má de facto stejnou cenu jako život těch nevinných lidí, kteří byli upáleni v Oděse. Reálná politika vedená korporátně fašistickými zájmy nemůže hledět na zájmy toho či onoho občana EU, nebo na kauzu lidských práv. Tak zvaná Realpolitik se dělá jinak. Politická reprezentace EU nechala v případě Ukrajiny padnout základní principy nejen lidsko-právních smluv, ale i přirozeného práva. Ze zločinců udělala respektované politiky a přijímá je v bruselských salónech.

Snad bych byl schopen tolerovat lhostejnost EU v případě nějakých arabských, nebo afrických diktátorů. Ale nikoliv v tom případě, že EU tomuto režimu v evropské zemi politicky a finančně pomohla k moci, a nyní aktivně kryje jeho zločiny. Pak je ovšem spoluviníkem, a ponese důsledky. V případě politických představitelů EU, včetně mlčících poslanců Evropského parlamentu, by to měly být důsledky trestní nebo alespoň disciplinární odpovědnosti. Kdo kryje aktivně a vědomě zločiny, ten se stal spoluviníkem na zločinu. A takoví politikové nám nyní v EU vládnou.
 

Kdo bude na řadě po upálených Oděsanech

I to je celkem jednoduché a píšeme o tom již několik let. Evropská politika neslouží zájmům občanů a vcelku cynicky je zrazuje. Posledních 5 let to provozuje již zcela systematicky. Jsem přesvědčený Evropan a úpadek EU je nejlépe vidět na bývalém prezidentovi Klausovi. Tento antievropan omilostnil privatizační zlodějny, které vlastnoručně schválil, a nechal provést. Klaus jako politický cynik bral eurodotace horem dolem, protože bankéři jeho formátu peníze nikdy nesmrděly. Přitom kritizoval EU v době, kdy ještě fungovala a bojovala za skutečné občanské ideály. A nyní jeho kritika má racionální jádro. Klaus se nezměnil, ale zato EU ano. A to pro mne je skutečná tragédie Evropy, že lidé jako Klaus dnes mají ohledně EU pravdu.

Stejná EU obětuje devalvací eura vklady občanů a malé banky ve prospěch amerických banksterů. Stejná EU pomohla rozpoutat s USA a NATO zničení Libye a válku v Sýrii, včetně aktivní podpory terorismu. Stejná EU nyní dává peníze Erdoganovi na výstavbu koncentráků pro uprchlíky ze Sýrie, a přitom jeho politika již připomíná ukrajinskou juntu. Stejná EU důsledně ignoruje všechna úsilí o evropská občanská referenda v důležitých otázkách: právo na vodu, minimální základní příjem, zastavení jednání ohledně TTIP. Z toho jasně vyplývá, že mlčení ohledně Oděského masakru není náhoda, ale součást cynické EU politiky. Tak si to řekněme na rovinu. Po upálených v Oděském Domě odborů můžeme přijít na řadu i my.

 - - -




Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

Perličky z tisku za duben 2016

$
0
0

Jan Kadubec
1.5.2016  Střípky ze světa

*Povídá Kohn Roubíčkovi: Tuhle jsem četl, že prej jsme tu naši zemičku zaprodali Americe a Západu. A tady zase píšou, že jsme se zaprodali Rusku a Číně. No, řekněte! Není to krásné prodat takový aušus dvakrát?


*Filaret, stojící v čele ukrajinské pravoslavné církve kyjevského patriarchátu: Obyvatelé Donbasu byli potrestáni. Válka je trestem za bezbožnost na východě Ukrajiny, z tohoto důvodu konfliktem trpí právě oni, a nikoliv zbožní obyvatele západních oblastí, věří tento dobrý křesťan. Podle Filareta, došlo k ozbrojenému konfliktu v Donbasu proto, že tento region má mnoho ateistů. Podle kněze, byl lidu Sovětského svazu očkován ateismus, který se zachoval ve východní části Ukrajiny a v západních oblastech země nic takového není.

*Dominik Duka o interrupci: Jestliže zabíjíme nenarozené děti, troufnu si říci, že to je větší teror a hroznější neštěstí, než atentáty poslední doby. S děsem hovoříme o stovkách mrtvých při takových útocích a na tisíce mrtvých dětí zapomínáme.

*Kdo byl jednou komunista, je komunista i tehdy, když už není komunista. Něco jako dědičný hřích, říká Jandourek.

*Miroslav Kalousek s tibetskou vlajkou v ruce se hádá s policií, bojuje proti Babišově korupci, hájí církevní restituce, bojuje proti Číňanům, kandiduje na dalajlámu, hájí živnostníky i svou poslaneckou nadřazenost. Prostě, kam se podíváte, tam je, hned v první řadě, a je mu nejspíš jedno, kde je a kvůli čemu.

*Blisty: Malé menšiny rozhněvaných lidí, když jsou dobře zorganizovány, dokáží v západní Evropě překřičet nejednotnou, bojácnou, apatickou centristickou většinu – a Rusko je připraveno jim v tom pomáhat. Tentokrát nešlo o moc, ale příště už asi půjde o hodně.

*Kdyby nebylo Parlamentních listů, musel by si Čulík nějaké jiné vymyslet. Protože vždycky pro něho bude debilem ten, kdo BL nečte a nesleduje je. A to, když právě o nich by se dalo říct, že se dávno pohybují za hranicí debility.

*Kartous: Lid si při první příležitosti zvolil svého vlastního tribuna, který se nyní roztéká po Hradu a destruuje dost křehké společenské vazby na hodnoty spojované s demokracií a lidskými právy. Kulturní fronta není problém, snad jen v hlavě takového pomatence, jako je prezidentův mluvčí.

*Prezident Miloš Zeman se ztratil sám v sobě, bloudí, blouzní a zoufale se snaží obhájit neobhajitelné, napsal na svém facebookovém profilu předseda Iniciativy pro evropské hodnoty Petr Kolář.

*Příkaz k vyklizení Hradčanského náměstí přišel z Hradu, odhalil Michael Žantovský. Žantovský zmínil, že za pravdivost výroku nemůže ručit. „Ale slyšel jsem od jednoho z těch policistů, že příkaz k vyklizení. Hradčanského náměstí nepřišel z Ministerstva vnitra, ale přímo z Hradu,“ řekl.

*Pavel Kohout, prý ekonom: V české politice možná existují i škodlivější osoby. Ale Zeman v jednom vyniká nad jiné: Ve vytváření trapnosti a budování buranské image Česka, ve vyprávění nevtipných vtipů vyprávěných nejhorší angličtinou, kterou Hrad kdy slyšel. Možná jste také cítili palčivý pocit studu, když Zeman šaškoval v čínské televizi s figurkou Krtečka. Možná jste cítili ještě horší pocity při řadě jiných příležitostí. Ano, pocit studu je ten hlavní důvod, proč Zeman je vnímán jako tak velký malér, podotkl Kohout s tím, že Zeman je dle jeho názoru ostuda.

*Pohár přetekl, český přítel čínského tyrana dal nepřehlédnutelný podnět občanské společnosti, aby se probudila. Ve čtvrtek 7. dubna 2016 jsme v paláci Lucerna v Praze uspořádali tiskovou konferenci, na níž jsme se my, občané České republiky, ohradili proti porušování ústavních a lidských práv, uvedla Olga Sommerová.

*Kocáb se následně vyjádřil k hlavě státu, která podle jeho názoru naši zemi rozděluje. Tuto zemi rozděluje zaprvé Zeman, zadruhé Zeman, zatřetí Zeman, a potom někteří členové vlády, kteří jen přihlížejí a nekonají.

*Šaškům je přece dovoleno zesměšnit i krále.

*K. Dolejší: Když Bílý dům nechal Rusy bez mrknutí oka rozbombardovat své spojence v Sýrii, málokdo ještě spoléhá na věrohodnost jeho závazků vůči komukoliv.

*Tedy takové ty výkřiky, proč bombardují umírněnou syrskou opozici a proč nebombardují jen Islámský stát. Nevšiml jsem si, že by bombardovali v Londýně nebo v Paříži, protože umírněnou syrskou opozici lze hledat tam, nikoli na bojišti v Sýrii.

*Bývalý český premiér Petr Pithart prý včera v rozhlase prohlásil: Musíme nastavit pravidla evropské diskuse. Miroslav Macek to okomentoval těmito slovy: Tak to je doposud nejelegantnější vyjádření návrhu zákazu jiných názorů, než zastává Petr Pithart a jemu podobní.

*Znovu opakuji, že rozhodně nesouhlasím s ničením státních symbolů, i když se hrdě hlásím k tomu, že jsem v roce 1987 spálil sovětskou vlajku. Chci říct ale jinou věc. Když jsem jako poslanec požádal o minutu ticha za 80 tisíc zavražděných tibetských mnichů, tak si na mě čínské velvyslanectví stěžovalo. Komunisté se nemění, podotkl Herman.

*Karel Hvížďala: Kdyby nechal v sedmdesátých letech sociální demokrat Helmut Schmidt hlasovat o umístění amerických raket Pershing II v Německu, většina obyvatelstva by to odmítla. On ale toto rozhodnutí učinil, odpovědnost vzal na sebe, a tím definitivně přičlenil Německo k Západu. Dnes je i kvůli tomu považován za jednoho z největších německých politiků po Bismarckovi a Adenauerovi, ač tenkrát se proti jeho rozhodnutí masově protestovalo. Právě kvůli tomu máme v každé demokratické zemi parlament: ten chrání demokracii před lidem a lid před sebou samým. Protože lid, což je paradoxní pravda, si s demokracií nikdy neví moc rady. Vědci, kteří zkoumají volby, moc dobře vědí, že nižší sociální vrstvy chodí méně k volbám a ti, co se jim vede lépe, se zase víc angažují. A podle toho vypadají vždy výsledky všech referend. Na výsledku referend se nepodílí lid, ale pouze určitý segment vzdělanějších, z nichž ještě většinu tvoří muži, a ti chrání své postavení. Volby jsou jen nutnou součástí, ale rozhodně ne dostačující podmínkou demokracie. Už proto ne, že často právě ti, kdo žádají více demokracie, jsou zároveň těmi, kteří by ji rádi rozbili, jak se můžeme přesvědčit i my doma, když o ní hovoří například komunisté.

*Americký profesor Švejnar sliboval: „Jsem ochoten promluvit s co největší skupinou lidí, kteří jsou jednak majetní a jednak mají rozhled.“ Takoví jakože čeští Rockefelleři. Aspirace těchto stále stejných lidí nemají s pravdou ani s láskou nic společného.

*Vrcholné komediální číslo předvedl na GLOBSEC (jak jinak?) sluha amerických zájmů z českého vidlákova ověšený hvězdami a metály. Generál Pavel hrozil, že zveřejní přehled nedostatečných výdajů mnohých členských zemí NATO. Patrně je už stimulován, samozřejmě výhradně morálně, americkými výrobci zbraní. Přehledy o vojenských výdajích se dají bez větších problémů najít na internetu.

*V rámci sta největších zbrojařských firem byl podíl amerických firem na celkovém prodeji 54,4 %, britských 10,4 %, ruských 10,2 % a francouzských firem 5,6 %.

*Počet aktivních strategických nukleárních náloží: USA-1750, Rusko-1790, Francie-280, Velká Británie-120, Čína (odhad)-260, Indie-100 až 120, Pákistán-110 až 130, Izrael-80.

*Martin Koller: Pokud bychom rozpočítali náklady na armádu na jednoho vojáka, zjistili bychom, že současná profesionální armáda s necelými 22 000 vojáky je několikanásobně dražší než předlistopadová s 217 000 vojáky. Naše armáda se již v devadesátých letech, před vstupem země do NATO, dostala do situace, kdy byl prosazován americký systém finančního řízení, tedy armáda jako firma. Jak známo, cílem firmy je vytváření zisku.

*Philip Breedlove: Rusko se rozhodlo být nepřítelem a představuje dlouhodobou hrozbu pro existenci Spojených států a jejich spojenců a partnerů v Evropě. Rusko se snaží o naprostý vliv na sousední země, aby si tak vytvořilo nárazníkové zóny. Rusko rozšiřuje svůj bezpodmínečný vliv ještě dál ve snaze znovu se etablovat v roli vůdce na světové scéně. Fiskální žádost na tento rok odráží naše pevné odhodlání hájit bezpečnost našich spojenců a partnerů a také náš záměr i v budoucnu chránit jejich vlasti. Rusko a režim Asada záměrně používají migraci ze Sýrie jako zbraně ve snaze překonat evropské struktury a zlomit odhodlání Evropy. Evropské velení spolu se svými spojenci a partnery činí opatření, jejichž účelem je odradit nepřítele, připravit se na případný boj a zvítězit v něm. Aby bylo možné vstoupit s Ruskem do vojenské konfrontace, spojenci musí být schopni prorazit přes Kaliningrad. Musíme si být jisti, že budeme schopni jí rozbít, řekl generál Breedlove. (USA jsou připraveny bojovat s Ruskem v Evropě. V Evropě! Na svém území Američané naposledy doopravdy bojovali před půldruhým stoletím – v Občanské válce 1861 – 1865. Od té doby se bojům na vlastním území moudře vyhýbají, raději mají prospěch z válek v jiných zemích a na jiných kontinentech.)

*Německá vláda souhlasí se stíháním satirika Böhmermanna, který zesměšňoval v televizi ZDF tureckého prezidenta. Ať se snažím, jak se snažím, napadají mne jen komentáře zesměšňující německou vládu. Ale jeden jiný nakonec přece: Kdyby byl Böhmermann ženská, mohl by si teď strčit do vaginy zmrazené kuře a celá světová pokroková veřejnost by se za něj postavila jako v případě stíhaných Pussy Riot…

*Křeček: Adorace Charlie Hebdo byl naprostý úlet, politici pochodovali a každý říkal „Je suis Charlie“. Když si dnes ale uvědomíme, co se na stránkách toho časopisu objevovalo, bylo to jednoznačně urážlivé a nepřijatelné. Na jedné straně politici říkají „Jsem Charlie“ a urážlivé kresby vydávají za vrchol svobody slova a za pár měsíců poté říkají pravý opak, že se hanobení musí trestat. To společnost jenom znejisťuje. Buď jsme všichni Charlie a můžeme zpodobňovat Mohameda, Ježíše nebo Panenku Marii v různých pozicích a všechny zesměšňovat, nebo budeme trestat za nějaké hanobení.

*Slovenský prezident Kiska nazval Erdogana svým přítelem a Turecko ostrovem stability. Na konference GLOBSEC v Bratislavě odevzdal Albrightové cenu za posílení míru a nazval ji zázrakem zosobněným v člověku, který je třeba uctít.

*Slavný výrok Madeleine Albrightové, která se ve funkci šéfky diplomacie rozčilovala: Na co máme armádu, když ji nemůžeme použít?

*Albrightová je ošklivá stará žena s křivým nosem, která by mohla hrát Babu Jagu bez toho, aby šla na konkurz, spustil Limonov. Bangladéš je velmi krásná, teplá země obývaná laskavými, mírumilovnými snědými lidmi, dodal s tím, že má obrovskou historii sahající tisíce let nazpět, zatímco historie USA je krátká a vulgární. Pohřbíme vás a budeme plakat na vašem pohřbu, jelikož jsme také lid sentimentální.

*Dnes je mezinárodní právo zcela opodstatněně vnímáno jako nástroj kolonialismu a neoimperialismu. A Západ se zdá být zdrojem všech neštěstí světa. Právě o tom přece neustále mluví severokorejský diktátor:
„Kaddáfí se rozhodl zříci jaderných zbraní, stejně jako kdysi Saddám Husajn, a oba byli svrženi. Poučení z dějin tedy zní: Budeme bránit svrchovanost, nekývneme na omezení suverenity, jak po nás požaduje Západ, protože nám za to poděkuje bombami!“

*Brzezinski: „Gorbačov byl strategicky důležitá figura, která ovládala důležité silové pole a která vlastně zajistila vítězství bez nutnosti krveprolévání.“ Období 1990 – 2000 někteří ruští odborníci tvrdě označují ze strany USA jako období „znásilňování sovětské mrtvoly”, však skončilo a Rusko se zachránilo. Díky ruským a čínským moderním ponorkám a protilodním raketám se 11 skupin amerických letadlových lodí stává kupou zbytečného železa.

*Tereza: Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Mark Toner si ale hodnocením osvobození Palmyry nebyl jistý: „Víte, myslím, podívejte se… obecně vzato… víte… není velká možnost výběru… buď a nebo… ale… vždyť víte…“ O něco jasněji promluvil jeho kolega John Kirby, který nejprve připustil, že si Syřané samozřejmě mohou svobodně zvolit svou budoucnost, pokud bude odpovídat zájmům Spojených států (a pak zkoušel brát svá slova zpět).

*Ministerstvo zahraničí a Bílý dům, zřejmě už krizi prohlubovat nechtějí. Omezují se na prohlášení typu protiruské sankce budou zrušeny až po splnění minských dohod, na což Rusko vždy připomene, že s tím nemá nic společného, protože přece není subjektem minských dohod. Všichni jsou spokojeni, že si řekli to své, a život jde dál, tím spíš, že obchodní obrat mezi USA a Ruskem během těchto sankcí dokonce vzrostl.

*Americký prezident Barack Obama před svou poslední návštěvou Německa vyzdvihl odvážný postoj kancléřky Angely Merkelové během migrační krize. Šéfka německé vlády podle něj prokázala, že je pravou politickou i morální vůdkyní. Nazval ji strážkyní Evropy. Obama také chválil dohodu o výměně migrantů mezi EU a Tureckem.

*Nicméně buď je pan prezident Obama opět zcela mylně informovaný, což je skoro standard, nebo ochořel. Nebo nemá Evropu z duše rád, odpověděl Koskuba.

*Obama: Řekl jsem mu (Putinovi), že ve skutečnosti je silná, sjednocená Evropa spolupracující se silným Ruskem projevujícím zájem o kontakty s jinými zeměmi, správný recept. Zatím se mi ale nepodařilo tak docela ho o tom přesvědčit. Současně ale americký prezident znovu zdůraznil, že sankce vůči Rusku budou platit dál, do té doby, než budou v plné míře splněny minské dohody.

*Jan Keller: Už myslitelé Frankfurtské školy konstatovali, že základním vzorcem modernity je přinášet stále více stále téhož. Není třeba přepínat večer co večer mezi televizními kanály, abychom se ubezpečili, že se filosofové z Frankfurtu nemýlili. Ekonomové nemají obvykle ve zvyku filosofovat, a proto „stále více stále téhož“ nazývají stručně jako růst.

*Lidská práva nejsou jen práva politická, ale jsou to i práva sociální a hospodářská. A ti, kdo redukují lidská práva jenom na práva politická, v zásadě říkají, že můžete hladoví a v otrhaných hadrech svobodně demonstrovat a potom se jít vyspat pod most, dodal prezident Zeman.

*Stanislav Komárek: Extrémní politické strany i jiné organizace lze chápat i jako syndikáty psychopatů s „licencí“ na obšťastňování a terorizování majoritní společnosti. Problém je, že v dnešní politice se normální chování nazývá extremismem, a naopak. Proto také k nejúspěšnějším diskutérům v televizních debatách patří lidé s výraznými psychopatickými agresivními rysy. Ostatně v prvních třech dnech tohoto týdne jsme dostávali přímo velikonoční nadílku ukázek tohoto stylu politiky.

*Donald Trump se v sobotu vyjádřil, že by mu až tak nevadilo, kdyby Severní Korea zaútočila na své sousedy jadernými zbraněmi. Řekl, že kdyby měl vzniknout konflikt mezi Japonskem a Severní Koreou, vyzbrojenou jadernými zbraněmi, byla by to strašná věc, ale co. Trump si také stěžoval, že Spojené státy mají na linii příměří mezi Severní a Jižní Koreou rozmístěno 28 000 amerických vojáků jen proto, aby zastavily maniaka. Nemůžeme být policajtem světa, co z toho máme? Je načase, aby se na nás ostatní lidi přestali dívat jako na úplné blbce. Trump se pochválil, jak dobrou má zahraniční politiku: Mluvím sám se sebou, protože mám velmi dobrý mozek a říkám spoustu věcí.

*Jeho soupeř Ted Cruze, texaský senátor prohlásil, že USA musí podporovat vojenský blok, aby bylo možné čelit terorismu a zadržovat Rusko. Trump odpověděl, že aliance se vytvářela jako protiváha SSSR, který víc neexistuje, o terorismu se tehdy nemluvilo.

*V Rusku pracuje až sedm milionů Ukrajinců, kteří jen v roce 2014 poslali domů v přepočtu devět miliard dolarů, což je trojnásobek přímých investic ze Západu za loňský rok, a současný dluh vůči Západu bude Kyjev splácet přinejmenším do roku 2041, pokud tedy bude splácení vůbec schopen…

*Sionisté tvrdí, že Palestina před r. 1948 byla britským mandátem a půda byla tudíž britská, a nikoliv palestinská. Mimochodem při pohledu do odborného vojenského tisku z poloviny třicátých let minulého století jsem zjistil, že údajně svobodný Tibet je tam uváděn jako britská kolonie. Nevím, nakolik je to pravda, ale nikomu to tehdy nevadilo, stejně jako dnes. Dovolte dodat, že mávání vlajkou neexistujícího státu má v sobě cosi zvláštního. Kdyby se někdo proháněl po Praze a mával vlajkou Rakousko-Uherska, Sovětského svazu, knížectví Saravak, jižního Vietnamu, nacistické Litvy nebo císařské Číny, byl by pravděpodobně prohlášen za blázna. Ale když blbne s vlajkou Tibetu, stává se z něho morální aktivista. Pokud se objevilo společně s pravdou a láskou Václava Havla na zdi heslo Free Tibet (Osvoboďte Tibet) – proč anglicky? A musíme se vážně zeptat, zda Václav Havel podporoval otroctví a jiné zločiny proti lidskosti ve „svobodném“ Tibetu. To by mu, jemně řečeno, nesloužilo ke cti. Nebo dnešní agresivní pravdoláskaři aktivně a beze studu zneužijí kdečeho, aby se udrželi u svých bezpracných koryt a penězotoků ze státní, případně zahraniční kasy? Někdo z nich by to měl vysvětlit. Máte-li kladný poměr k otroctví, uřezávání končetin a vypalování očí, mávejte tibetskými vlajkami a zajděte na Forum 2000. Dalajláma vám požehná. Vždyť přece lidé pracující v těchto organizacích feminismu, homosexualismu a tibetismu věcem nerozumějí a potřebují pomoc. Motají se jak slepá koťata neschopná cokoli udělat bez cenných rad USA.

*Možná proto měli tak vřelý vztah k Tibetu němečtí nacisté. A věřím, že tibetizace naší země, případně celé Evropy by se leckterým novodobým demokratickým otrokářům líbila víc než islamizace. Ostatně z hlediska systematického zločinu založeného na zvrhlé formě ideologie a náboženství jsou si Tibet před osvobozením, nacistické Německo a také Islámský stát velmi podobné.

*Vědci nakonec dospěli k závěru, že osvojení lidských obětí posouvá kultury směrem od rovnostářských společností ke společnostem s dědičnými vrstvami. Watts a jeho spolupracovníci považují rituální oběti za skvělý nástroj, kterým lze brutálně ovládat nižší vrstvy. Samotné oběti rituálů jsou ve velké většině lidé z nižších vrstev. Lze vlastně říct, že společnosti, v nichž dnes žijeme, vyrostly na nespočetných lidských obětech.

*Michail Jurijev: Mezinárodní soudy vůbec nejsou nestranné, tvoří ve skutečnosti jakousi bojovou sílu západní civilizace a vedení USA, v menší míře pak vedení EU, které je ovšem závislé na USA. Obracet se na ně (na mezinárodní soudy) by bylo něco podobného, co ve své době popsal Lenin takto: Budeme s imperátorským režimem bojovat před carskými soudy? Byl by to těžký boj!

*Hillary Clintonová slíbila, že donutí Čínu, aby poslouchala na slovo. Vím, jak jednají, a oni moc dobře vědí, že když se já stanu prezidentem, pak budou muset poslouchat na slovo, protože jsme připraveni jednou provždy zabezpečit, aby se k nám chovali spravedlivě, nebo jim bude zabráněno v přístupu na náš trh, zdůraznila kandidátka na prezidenta.

*Peníze ze Sberbank jsou pravidelně využívány k financování ruských zpravodajských operací, tvrdí západní tajné služby. Pobočky Sberbank v zahraničí pak slouží jako základny pracovníkům ruských tajných služeb. Podle The Observer se tak děje s požehnáním pána Kremlu Vladimira Putina. Šok! Server odhaluje napojení Hillary Clintonové na ruskou banku ovládanou Kremlem.

*Jeden francouzský generál prohlásil, že země s jadernými elektrárnami „není uhájitelná“ a věřím, že mu každý jen trochu inteligentní člověk dá za pravdu. Jedna jediná dobře zaměřená bomba může způsobit nukleární apokalypsu a srazit na kolena celý národ.

*Internet, který připomíná obrovskou knihovnu, ovšem vyžaduje jisté nadání; abyste něco našli, musíte umět hledat. Otevřete-li lidem, kteří doma nečtou, brány Národní knihovny, nenajdou v jejích regálech nic zajímavého. Internet jim jejich schopnost vyvíjet se v labyrintu světa nikterak neposílí. Zůstanou stát na prahu Klementina, aniž by ocenili byť jen jeho architekturu, o pokladech uvnitř nemluvě.

*Ivo Šebestík: Kdyby současnému lidstvu denně sprchovanému po celých dvacet čtyři hodin nekonečným proudem většinou bezcenných útržkovitých a navzájem nesouvisejících informací alespoň zůstala zachována schopnost skrze stromy ještě spatřit les. Svět je skutečně zároveň k smíchu i k pláči. Člověk si může vybrat, nebo obojí pružně střídat.

*Lži a nepravdy o nacistickém státním převratu na Ukrajině, který připravily a financovaly Amerika s Evropou, stejně tak jako lži a nepravdy o občanské válce proti rusky mluvící populaci na východě země navždy diskvalifikovaly západní mainstreamový tisk, který si jen tisíc kilometrů od nás umazal ruce ukrajinskou krví. Hle, demokracie. Mainstreamový tisk slouží de facto jako zločinná zástěna, která má lidem zastírat pohled na skutečnost.

*Až se vláda lidu do jeho rukou navrátí, bude zúčtování, Česká televize poté přijde o miliardy, které jí povinně platíme. Sobotka půjde do práce, nebo před soud. Kauza OKD stále není uzavřena. Muslimové budou moci muslimovat maximálně tak doma, uzavřeli na facebookovém profilu Bloku proti islámu.

*Svobodná francouzská republika před několika měsíci zavedla zákon, který muslimským ženám zakazuje zahalovat si obličej na veřejnosti. Zakazování však nepotlačuje svobodu méně než opačná povinnost nosit zahalující šátek, která platí v určitých muslimských zemích.

*Zdeněk Zbořil: Vzpomínám, jak paní Magda přišla jako velvyslankyně v Rakousku na jednu z prvních recepcí, jíž se zúčastnila, v průsvitné blůze a ‚bez‘. Psalo se pak o tom asi dva týdny a mluvilo ještě déle. Až příliš. Ale je pravda, že potom mnozí z diplomatické obce ve Vídni stáli o osobní setkání.

*Ředitel CIA John Brennan prohlásil v interview pro televizní stanici NBC, že jeho pracovníci se nebudou zapojovat do tvrdé praxe „posílených praktik konání výslechů“, mimo jiné s uplatňováním „mučení vodou“, dokonce ani v tom případě, že jim to nařídí budoucí prezident Spojených států. „Nebudu bezesporu souhlasit s tím, aby nějaký důstojník CIA opět uplatňoval mučení vodou“ řekl Brennan. Šéf CIA slíbil, že nebude uplatňovat mučení vodou ani, když to nařídí prezident.

*Maria Zacharová, ruské ministerstvo zahraničí: A kdy Evropská unie konečně začne podle svého nejlepšího svědomí realizovat to, k čemu vyzývá ostatní?

*Putin: Myslím si, že Obama, ani Francouzi nejsou občany Sýrie.

*Jak už víme, bulharská politická kasta se skládá převážně z laboratorních myší, národních zrádců a zbabělců. Turecko nejenže bude (v rámci současného uspořádání v NATO) bránit naši oblohu před „ruskou agresí“ s laskavou pomocí bulharských parlamentních krys. Dnes se objasnilo, že Turecko má v úmyslu bránit naši zem i před námi samotnými, protože víte, naše země, je jejich vlast. (Asi 600 000 bulharských občanů jsou Turci, tj.asi 8% obyvatelstva.)

*Jeden německý generál za druhé světové války údajně řekl, že neexistuje problém, který by nevyřešilatanková divize. Zdá se, že dnešní bruselští úřednici si myslí, že neexistuje problém, který by nevyřešil nějakýakční plán s hromadou tabulek.

*Kerry k manévrům ruských Su-24: Mohli jsme je sestřelit!

*Bloger: USS Donald Cook byl v mezinárodních vodách, a zřejmě neozbrojené Su-24 byly v mezinárodním vzdušném prostoru a ptá se: Proč by je měli sestřelit? A další jízlivě doporučil, že je měli sestřelit, pak by ale v Baltickém moři nebyla ani jedna americká loď.

*Rusko: Americká loď neznamená, že tam nemůže náš letoun. Ruské ministerstvo uvedlo, že zcela nerozumí přehnaným reakcím svých amerických kolegů. Možnost svobodného pohybu amerického torpédoborce, nevylučuje možnost svobodného pohybu ruských letounů, dodal představitel ministerstva.

*Výročí bombardování Plzně spojenci. Pietní akt, připomínající první spojenecké bombardování Plzně, při kterém zahynula tisícovka obyvatel, si připomnělo kolem třiceti členů Svazu bojovníků za svobodu a komunistů v Plzni-na Doubravce. V bývalé konzervatoři, která je již několik let opuštěna, je umístěna pamětní deska na vzpomínku za zahynulou celou třídu – 38 dětí a učitelku. Kromě komunistických zastupitelů se akce nezúčastnil nikdo jak z obvodu, města či krajského úřadu. Dne 17. dubna 1945 přišel první velký nálet. Z 16. na 17. dubna to byl britský nálet. Tuto noc se nad Plzní objevilo 222 bombardérů typu Lancaster. Nejprve označily cíle barevně hořícími pumami. Podle výpovědi pamětníků se noc změnila v den. Ve vzniklé záři bylo prý možné číst noviny. Během 17 minut shodily spojenecké letouny 891 trhavých a 4 tuny zápalných bomb. Kromě nádraží bombardovaly část obytné čtvrti Doubravky, Roudné, celou Jatečnou kolonii a také Plzeňské pivovary. Bilance náletů byla hrozivá. Obětí bylo kolem jednoho tisíce, zbořeno bylo 120 domů, těžce poškozeno dalších 154. Památku dětí, které při tomto bombardování zahynuly, připomíná pamětní deska v chodbě konzervatoře a lípa, vysazená v Habrmanově parku, která nese jméno paní učitelky – Květa.

*Když byl v polovině 90. let tehdejší šéf ruských tajných služeb Primakov při návštěvě ČR dotázán, zda předá našim službám své seznamy jejich spolupracovníků, odpověděl tehdy stručně: Prohráli jsme snad s vámi nějakou válku?

*Nejen Nizozemci, ale i mnozí další ztrácejí s neschopným a rozpínavým vedením EU trpělivost. Výmluvy na působení ruské propagandy odhalují jen vzorce myšlení a jednání části politiků – jsou to moderní inkvizitoři. Stačí, když nahradíte název Rusko slovem Peklo a místo Putina dosadíte Satana a rázem jste v myšlenkových schématech 16. století. Tomu se už nedá ani smát.

*Evropská unie Ukrajině nijak nepomůže. Mimo jiné proto, že na to nemá sílu ani peníze. Budeme přihlížet, jak se ukrajinský stát hroutí.

*Ruská propaganda chce rozvrátit Německo, varují tajné služby. A otřást důvěrou v kancléřku. Berlín ale tvrdí, že cílem Ruska je zamlžit, co je pravda a co lež. A otřást důvěrou, kterou Němci chovají vůči kancléřce Merkelové. V jádru celé myšlenky je šířit dezinformace, takže člověk nakonec ničemu nevěří. Rusko ve své kampani proti EU používá internetové trolly, chrlící nenávistné komentáře v diskusích pod články. Stejně tak jako „trolly v bikinách“, kteří se snaží svést svým půvabem část čtenářů – a pak šířit pochybnosti a neshody ve věcech zahraničního zpravodajství.

*Tomáš Haas: Pro naše media nejsou Rusové plnohodnotní lidé. Je to národ opilých mužiků v láptích válících se před svými zemljankami a toužících po vodce a rozpínavé říši. To je nadsázka, ale skutečnost je, že Rusko se podle našich medií hroutí, Rusko zaostává stále více za Západem, Putinův režim mele z posledního, Rusku vládnou oligarchové, Rusové žijí jen z ropy a plynu a toho je ve světě tolik, že ten ruský nikdo nechce. A rubl čeká pád. Putin je krutý diktátor, který na sebe strhl veškerou moc. Ale Putin je i loutka v rukou oligarchů. Vyberte si. Dobrá zpráva z Ruska neexistuje, cokoliv takového je nepřípustné. Agresivní Rusko chce ovládnout Evropu, chce znovuvybudovat SSSR včetně jeho bývalých svazových republik a satelitů, na hranicích Evropy stojí ohromná Ruská armáda, proti které musí NATO ty hranice bránit a obsadit americkými jednotkami a Rusko obklíčit, aby bylo udrženo ve svých hranicích.

*Anatolij Antonov označil obvinění NATO vůči Moskvě za informační válku. Ve své frazeologii se vedení NATO dostalo až k absurditám: dnes říkají, že Rusko je na prahu NATO: to jako že jsme se posunuli blíže k NATO, a nikoli NATO k nám.

*NATO není nic víc, než obal na washingtonské válečné zločiny. Jinou službu poskytnout nemůže. Díky chamtivosti amerických společností, které zvýšily své zisky tím, že svou výrobu v honbě za lacinou pracovní sílou přenesly do Číny, se tato země zmodernizovala o desítky let dříve, než to neokons považovali za možné. A čínské ozbrojené síly se zas modernizují zbraňovou technologií Ruska. Nové čínské rakety tak např. činí z vychvalované americké námořní flotily, včetně jejich mateřských letadlových lodí, vyřazené obstarožní zboží.

*Donedávna jsme všechny problémy tady u nás svalovali na to, že nás kdysi zdeformovali komunisti, a i když někteří nadšenci proti komunismu bojují po čtvrt století dál, tak většině je to už trapné. Proto je osvěžující, že najednou za všechno špatné může Putin. Přitom rozšiřování a posilování NATO je fakticky jen otázkou navyšování zakázek pro americký zbrojní průmysl, vlastně poslední průmysl, který v USA ještě zůstal a nebyl v rámci zisků outsourcován. Čili, naši přátelé z Ameriky potřebují miliardy, tak zbrojme. Ruská agresivita je dostatečnou záminkou. A pokud se ruská agresivita nijak neprojeví, vždy můžeme argumentovat tím, že jen proto, že tu jsou ty americké odstrašující zbraně. Mezitím povinně plaťme americkým zbrojovkám. Nic víc se po nás přece nechce.

*Malovat Rusko jako agresora na základě zabrání Krymu je zpozdilé. Izrael prohlásil, že si jednou provždy ponechá Golany, a nikdo k tomu nic neřekl. Význam obou území pro oba státy mi přijde z vojenského pohledu dost podobný. Golanské výšiny jsou červená čára a zůstanou nedílnou součástí Izraele. Při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Moskvě to prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu.

*John Pilger: Na ruské západní hranici došlo v posledních osmnácti měsících k největšímu nahromadění vojenských sil od druhé světové války – a v čele stojí Spojené státy. K takovému zjevnému ohrožení území Ruska ze strany cizích jednotek nedošlo od dob napadení Sovětského svazu Hitlerem. Ukrajina se bohužel stala zábavním parkem CIA. Washington zde fakticky kontroluje režim, který přímo sousedí s Ruskem a je vůči němu nepřátelský: režim prolezlý nacisty – doslova. Mnozí činitelé ukrajinského parlamentu jsou dědici nechvalně proslulých fašistů z Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinské povstalecké armády (UPA). Otevřeně vychvalují Hitlera a volají po perzekuci a vyhnání rusky mluvící menšiny. Tyto věci se ve zprávách na Západě vyskytují jen zřídka, anebo bývají překrouceny, aby byla potlačena pravda. V Litvě, Lotyšsku a Estonsku – hned vedle Ruska – rozmísťuje americká armáda bojové jednotky, tanky a těžké zbraně. O této krajní provokaci vůči světové jaderné mocnosti číslo dvě se na Západě rovněž mlčí.

*Pokud by novináři a reportéři dobře odvedli svou práci a zpochybnili propagandu, že Saddám Husajn drží zbraně hromadného ničení, a pokud by lži George W. Bushe a Tonyho Blaira nebyly novináři posilovány a papouškovány, nemuselo dojít k invazi do Iráku v roce 2003 a statisíce mužů, žen a dětí by dnes byly naživu.

*Propaganda, která připravuje půdu pro válku proti Rusku nebo Číně, se nijak zásadně neliší. Pokud vím, žádný z novinářů západního „hlavního proudu“ – třeba někdo jako Dan Rather – se neptá, proč Čína buduje v Jihočínském moři přistávací dráhy. Odpověď by měla být nadmíru jasná. USA obkličují Čínu sítí základen s balistickými raketami, bojovými jednotkami a bombardéry s jadernou výzbrojí. Tento smrtící oblouk se táhne od Austrálie po tichomořské ostrovy (Guam, Severní Mariany, Marshallovy ostrovy) a dále až k Filipínám, Thajsku, Okinawě, Jižní Koreji a přes Eurasii až k Afghánistánu a Indii. USA nasadily Číně na krk oprátku. Jenže něco takového není mediální zpráva. Mlčení ze strany médií – válka ze strany médií.

*Bude to vlastně stejné, jako když byl veleben Obama coby první černošský prezident a liberálové hltali jeho nesmysly o „naději“. Avšak plácání nepřestává. Když ho sloupkař Guardianu Owen Jones vylíčil jako „zábavného a okouzlujícího muže, který je tak super, že mu nemůže konkurovat prakticky žádný politik“, poslal Obama hned na druhý den drony, které zmasakrovaly v Somálsku sto padesát lidí. Podle New York Times zabíjí obvykle v úterý, kdy dostává seznam kandidátů na smrt dronem. Opravdu super.

*Jozef Hrabina: Bavíme sa tu napríklad o školstve, ako v ňom zlepšiť podmienky, no nikto sa nebaví o tom, že zo 600 absolventov medicíny tristo okamžite odchádza za hranice. Tak načo potom dávame peniaze na ich vzdelanie? Na terorizmus mám veľmi zvláštny názor. Do veľkej miery ovplyvnený románom Georgea Orwella 1984. Keď chcete dať do poriadku vlastné obyvateľstvo, tak tam šupnete nejakú bombu či nejaký granát.

*Oskar Krejčí: Zoufalci z Kavčích hor svět nezmění! Je samozřejmě správné, aby se všichni podíleli na nákladech spojených s migrační krizí. Jenže by se měli také podílet na vytváření politiky, která tuto krizi způsobila. Kdo z Česka byl pozván k rozhodnutí bombardovat Libyi či k rozhodnutí o vytvoření a podpoře ozbrojené opozice v Sýrii? Panama Papers ukazují, že v oblasti médií si přinejmenším na Západě Washington udržuje kontrolu informačního prostoru. Ve vojenské oblasti Rusko obnovilo rovnováhu s USA v rovině strategických zbraní. V ekonomické oblasti ztrácejí Spojené státy své dominantní postavení každým dnem a jejich původní kontrola světových financí přerůstá v chaos. Tato rozporuplná situace se nutně promítá do politiky. Tedy i do médií. Starý svět odchází a nostalgici jsou z toho zoufalí. Proto tolik křečí na Kavčích horách. Co ale mohou redaktoři dokázat? Je možné v Česku vyvolat mediální atmosféru amerického středozápadu. Na vývoji ve světě to však vůbec nic nezmění.

*Susanna Mehtonen, právní expert Amnesty International ve Finsku poukazuje na to, že asi 200 žadatelů o azyl každý rok jsou ruští občané prchající z nesnesitelné situace v jejich domovské zemi. Opatření může omezovat i politické disidenty.

*Stálo by za to zeptat se kritiků, kolikrát se čínský prezident zmínil o evropských válečných zločinech v Číně jako o zločinech proti lidskosti. A mohlo by to být, jak rádi papouškujeme, vyvážené, podotýká Zdeněk Zbořil.

*Jan Schneider: Znovu oslovím ty osvícenější ze zákonodárců: zasaďte se, prosím, za přijetí zákona analogického americkému Foreign Agents Registration Act. Ať se deklarují činitelé (příjemci zahraničních financí), kteří zastávají zájmy cizích mocností na poli politickém, vzdělávacím, lobbistickém a podobném. Tím pádem se odhalí například všichni „kremelští propagandisté“! A všichni ti s mentalitou bolševických domovních důvěrníků, kteří aktivisticky sestavují různé prokremelské seznamy a přičinlivě se snaží je někomu udat, budou zbyteční. Jo, ale smůla – spolu s nimi se též odhalí i všichni ti protikremelští propagandisté! A tady začíná být zřejmé, že přijmout takový „americký“ zákon to asi půjde ztuha. Ale za zkoušku by to stálo, už jenom vidět, jak by který poslanec hlasoval! Rozhodně by však mělo být vždy jasné, odkud vane vítr. Různé think-tanky jsou různě financovány a měly by to také deklarovat, čí hájí zájmy. Těžko bude z Ruska financovaný think-tank hájit čistě naše zájmy. Právě tak ale i think-tank financovaný z USA. Nebo ze Severní Koreje, Číny či z Velké Británie.

*Vzpomeňte si na jeden z geniálních filmů Woodyho Allena, „Bananas“. Když se odehrává na „jeho“ ostrově San Marcos puč, ptá se hlavní postava, koho podporuje CIA. Odpověď zní: „Obě strany. CIA neriskuje.“ Spojené státy tak mají šanci, že budou na té vítězné straně. Když vyhraje Islámský stát, rychle se přihlásí k jeho početí. Vyhrají-li protivládní vzbouřenci, budou překypovat vděčností „Américe“.

*Bertolt Brecht: Matka Kuráž: Poláci tady v Polsku se do toho neměli míchat. Pravda, náš král k nim vtrh s vojskem. Ale Poláci se začali plíst do svých vlastních záležitostí, místo aby koukali udržet mír. A napadli krále, zrovna když poklidně vtáh do jejich země. A tím porušili mír oni, a všechna krev padá proto na jejich hlavy.

*Chruščov dle vzpomínek jeho syna vyprávěl, že se ho americký prezident Eisenhower ptal, zda na něj naléhají jeho generálové. Když byl Chruščov v rozpacích, vysvětlil mu Eisenhower, že za ním američtí generálové chodí a říkají, že Sověti zbrojí jak šílení, a kdyby vyhrál komunismus, pak sbohem svobodný světe. Na to se už Chruščov chytil a přiznal, že i za ním chodí sovětští generálové a říkají, že Američané zbrojí jak šílení, a že kdyby vyhráli imperialisté, pak sbohem komunistická budoucnosti. Na to Eisenhower reagoval, že by snad měli s Chruščovem udělat alianci proti svým generálům.

*Schneider: Každopádně se ukázalo, že údajně zaostalé primitivní a ekonomicky se hroutící Rusko, které je zároveň kupodivu strašným ohrožením vyspělé evropské civilizace, má moderní zbraně a dokáže podpořit svoje spojence. Zároveň dokáže vést takzvanou hybridní válku, která vesměs straší především v nedovzdělaných makovicích různých redaktorů a samozvaných analytiků stejně jako jimi tak oblíbené drony.

*V současnosti se americká armáda vrací do Afghánistánu, odkud oficiálně odešla, a reálně neodešla. Co tam chrabří američtí a jiní bojovníci za demokracii téměř patnáct let dělali? Plechový cirkus s dragouny tam evidentně nefunguje. Chlubí se počtem škol a studujících dívek, kterých je méně než v době prosovětských vlád, které islámští hrdinové podporovaní z Washingtonu a Rijádu likvidovali.

*Martin Koller: Politika USA vůči Evropě je dlouhodobě zaměřena na snahu po vytvoření bezprávné kolonie, kde nejlépe se mají ti, co nepracují, o morálce poučují pornoherci a křesťané podlézají muslimům. Po údajně nejmocnější ženě světa jednou nezůstane nic, nanejvýš si při vyslovení jejího jména většina Němců i Evropanů odplivne. Muslimové se zasmějí nad hloupou nevěřící a poděkují Alláhovi, že jí zatemnil mozek. Bude to skvělý argument proti rovnoprávnosti žen a jejich schopnostem řídit národy. Ostatně, když člověk vidí Merkelovou, Mogheriniovou a ty zženštilé ubožáky v EU, tak by dal pomalu imámům za pravdu.

*Tereza Spencerová: Američané „zrušili“ Irák a vrhli se na jeho rekonstrukci, protože jiných způsobů „produkování hodnot“ už je dnes pomálu. Wesley Clark, který proslul jako velitel útoků NATO vedoucích k „osvobození“ Kosova a posléze i jako významný investor v „demokratickém“ Kosovu… Pro něj opravdu platí princip „sám si zničím, sám si opravím, a vždy vydělám“.

*Edward Snowden ukázal, že IS byl vytvořen zpravodajskými službami USA a Izraele. Agent Edward Snowden ukázal, že vůdce Islámského státu v Iráku a Sýrii, Abu Bakr Al Baghdadi byl vyškolen v Izraeli. Snowden dodal, že americká zpravodajská agentura CIA a britská Inteligence Services ve spolupráci s izraelským Mossadem vytvořily teroristickou organizaci, která by měla přilákat všechny extrémisty z celého světa na jedno místo, se strategickým názvem "sršní hnízdo". "Sršní hnízdo" je strategie, která měla zajistit dohled nad všemi vážnými teroristickými hrozbami z jednoho místa.

*Naše země se po Listopadu změnila v jeden veliký Hyde Park – každý si může na své bedničce hlásat, co chce; každý má svou pravdu, čím je jich víc, tím je víc svobody; slova, věty, tvrzení se zběsile rojí, narážejí do sebe, ruší se a postupně ztrácejí význam; společnost se začíná podobat zástupu hluchoněmých a slepých, kteří se někam řítí; kromě peněz a okamžitého osobního prospěchu neexistuje žádná autorita. Svoboda se stává svévolí, veřejnou holkou, která poslouží každému, kdo zaplatí. Společnost, kterou polistopadový převrat začal „denormalizovat“, se vyznačovala extrémní rovností. Ideologové režimu to nazývali socialismem. Lidé, kteří se jakoby mávnutím kouzelné hůlky octli na nejvyšších příčkách společenského žebříku, si zato své třídní a stavovské zájmy dobře uvědomovali. Neměli zájem na konsolidovaném státu, který by dohlížel na regulérnost majetkových a finančních převodů. Nikomu nevadilo, když vláda vyrovnávala schodek státního rozpočtu penězi ukradenými z penzijního fondu. Miliardy, o které noví podnikatelé ochuzovali stát, zejména daňovými, restitučními, dědičnými i jinými podvody, nikdo nehlídal. Šlo přece o to co nejrychleji zlikvidovat kořeny předchozího marasmu – po bolševikovi se měla slehnout tráva. O morální stránce se v této souvislosti nemluvilo; neoliberální ekonomové nám vysvětlili, že ekonomická opatření se podobají přírodním procesům a s dobrem či spravedlností nemají nic společného.

*Milton Friedman, guru neoliberalismu, již před půl stoletím prohlásil, že sociální odpovědnost podniku spočívá v úsilí zvyšovat svůj zisk; výrobní a finanční společnosti si nemáme plést s Armádou spásy.

*Tereza Spencerová Utěšovat se lze snad tím, že koncentrace amerických vojsk v Evropě je zatím mnohonásobně nižší než ještě před třiceti lety. Přímá válka skutečně nehrozí. Ale na druhé straně jsou tato vojska mnohem blíže k Moskvě – americký geopolitik George Friedman upozornil, že vzdálenost se zkrátila z někdejších téměř tisíce mil na něco málo přes pouhou stovku, přičemž z někdejší nárazníkové zóny tvořené zejména Polskem, karpatským obloukem, Dunajem a Balkánem se stala součást NATO.

*Zeman v reakci na nový zákon o státním zastupitelství odmítl, aby se české zákony připravovaly na cizích ambasádách. Teď nedávno v rozhovoru pro Českou televizi jsem citoval výrok poslankyně Marie Benešové, podle níž se údajně na americké ambasádě minimálně konzultuje, ne-li připravuje zákon o státním zastupitelství, a vyslovil jsem pochybnosti nad tím, zda by se zákony měly připravovat na cizích ambasádách, a nikoli v našem národním parlamentě. Nepokládám to za nic urážlivého, je to prostě kritická poznámka, u níž jsem uvedl samozřejmě i zdroj a stejně tak nepokládám za nic urážlivého, když naopak americké ministerstvo zahraničních věcí bude kritizovat mě anebo českou vládu.

*Dnes Rusko zůstává silnou velmocí s rozsáhlým územím a velkou populací. A co je nejdůležitější – převzalo sovětskou jadernou energii, která z něj učinila jedinou zemi, která dokáže zničit Ameriku za 10 minut.

*Dámy a pánové, chci mít volný přístup k informacím o našich sousedech jako je právě Ruská federace. A nechci tlumočení z Washingtonu. Dámy a pánové, po pádu berlínské zdi před 26 lety, nemůže být opět mezi námi a Východem postavena zeď, protože si to přeje Amerika! To není možné!, dodává Willy Wimmer.

*Skoro jakoby Alexandr Něvský, když se chystal k boji s Teutonským řádem, svěřil zásobování své armády dceřiné firmě téhož řádu. Došel by takovou politikou až k Čudskému jezeru? Silně pochybuji.

*Před několika měsíci byl například v Berlíně zřízen jeden z prvních uprchlických táborů na světě vyhrazených čistě pro homosexuály.

*Bašta: Evropští vedoucí politici se musí vyměnit, jsou už po záruce.

*O. Hahn: Takový přesun majetku, taková loupež se koná v dějinách národa vždy jednou za pět set let.

*Už 25 let někdo vede války, rozflákal spoustu států, zabil miliony lidí, způsobil migrační krizi a je problém zjistit, kdo to je.

*Ing. Jiří Paroubek: Kdybychom tento server dali k dispozici stovkám nešťastníků, kteří se setkali se zvůlí českých soudů, změnil by se náš server na smolné knihy středověku, protože tolik lidského neštěstí a utrpění, které vyvolaly české soudy, je k neunesení.

*Podvodný dolar. Nejprve byl kryt zlatem, pak ničím, dnes už jen zbraněmi.

*Slyšíte ten zvuk ohromného sání? To je zvuk peněz, které se ženou do USA.

*Svět hraje a tančí podle not „mikroskopické elity“.

*Americký Nejvyšší soud plošně zrušil zákaz rasově smíšených manželství až v roce 1967!

*Kdo nečte Terezu, zemře nevzdělán… díky!

*Když se Hašek vrátil z Ruska do československé republiky, s údivem zjistil, že podle československých médií v Rusku plenil, vraždil a živil se masem malých dětí. Hašek na to reagoval po svém – když se ho na dětský jídelníček ptala estétka a novinářka Olga Fastrová, s klidem jí diktoval recepty na zadělávaná stehýnka malých Číňánků a nemohl si vynachválit pečená chodidla.

*Hegel, říkal, že četba novin je ranní modlitbou moderního člověka.

*Politika je pokračování války lingvistickými prostředky.

*Jaroslav Bašta: „Nejhorší na současné politické situaci v Evropské unii je to, že i ty nejbizarnější a nejšílenější spiklenecké teorie pokulhávají za realitou a nápady politických elit.“

*Vladimir Mikusa: Merkelová telefonuje Sobotkovi: Kdyš já posfat uprchlik to Nemecko, ja natürlich myslela celé Nemecko, všetně Ostmark, protektorat Böhmen und Mähren, Allgemeine Gouvernement Polen a taky Reichskommissariat Slowakei und Ungarn. Celí Nemecko Bohuš!

*Evropská civilizace zaniká a my se na to díváme v přímém přenosu, ke kterému jsme si ještě otevřeli lahev levného europiva ze supermarketu.

*Celé mi to připomíná jeden starý žert o blonďaté řidičce, která slyší z rádia v autě, že nějaký idiot jede v protisměru na dálnici. Při snaze vyhnout se dalšími protijedoucímu autu nadává: Jeden idiot? Jsou jich stovky!

*Bůh se na lidi rozhněval a stvořil křesťany.

*Není tak zcela náhodné, že výrobní techniku běžícího pásu, kterou použil ve svých automobilkách, odkoukal Henry Ford na chicagských jatkách.

*I Němci šetřili munici a používali plyn.

*Sjezd českých kriminálníků. Z ODS se stala málo viditelná, nezřetelná strana, která bojuje s neexistujícím komunismem a Ruskem.

*Macek: Jakmile běží v televizi Nora Fridrichová, většina diváků se rozeběhne též – vypnout televizi.

*Jaceňuk odletěl do Argentiny, jestli to je služební cesta, dovolená nebo útěk nevím. Kdy se vrátí, taky nevím, řekl Kaplin.

*Letenská modlitba s milionem modlících na samém konci roku 1989 to veřejně demonstrovala – modlil se Havel, modlil se Malý, modlil se Adamec, Dubček, modlil se herec se zpěvákem. Aniž se před mší, kromě monsignora, alespoň jeden jediný z nich vyzpovídal ze svých hříchů.

*Co uděláš, když zákonem chráněné zvíře žere zákonem chráněnou rostlinu?

*Einstein: Když někomu působí potěšení pochodovat v sevřeném šiku, ten dostal svůj velký mozek jen omylem, neb by mu k přemýšlení stačila jen mícha.

*Schwarzenberg: Lidi je třeba hodit do vody, aby se ukázalo, kdo umí plavat.

*Kikina má picmocha, čúza má chlapa.

*Kdysi se Alexandr Makedonský rozhodl, že je Bůh, a vyžadoval, aby to všechna řecká města uznala. Všichni to uznali, dokonce i tvrdí Sparťané odpověděli: „Jestli chce být Alexandr Bohem, tak ať jím je“, ačkoliv Sparta byla v opozici proti Alexandrovi a dokonce proti němu bojovala.

Akce: Oděsa 2014 Memento - STOP fašismu!

$
0
0
Pavel Letko 
30.4.2016   E-republika

Pozvánka: V neděli 1. května od 15:00, si na Hradčanském náměstí v Praze nejen připomeneme památku oděských mučedníků, ale současně budeme požadovat potrestání skutečných viníků.


Uplynuly již dva roky od masakru 48 nevinných lidí v Oděse. Zapomenout na tuto tragédii, by znamenalo rezignovat na lidskost. Nikdo z viníků nebyl ani postaven před soud, odsouzen, ani potrestán. Předseda české vlády Sobotka požaduje propuštění Nadi Savčenkové, avšak to, že Oděský zločin zůstává nepotrestán, mu vůbec nevadí. My však tento strašný zločin nezapomeneme a nepromineme!

V neděli 1. května, si na Hradčanském náměstí v Praze nejen připomeneme památku oděských mučedníků, ale současně budeme požadovat potrestání skutečných viníků. Přečtena budou jména všech obětí a na dálku si vyslechneme kromě několika projevů i svědectví očitého svědka, jenž tehdy přežil řádění vraždících fašistů.

Slyšíte Ruslana Kocabu?

$
0
0
Ruslan Kocaba

1. 5. 2016, Petr Ďoubalík - to nejkrásnější k prvnímu májovému dni


Přátelé, připravoval jsem pro vás něco krásného, povzbudivého, co by rezonovalo s novým rozkvetlým jarem. 


Nemohl jsem se rozhodnout - těch krásných věcí je tolik! Už, už jsem se odhodlával pověsit takový příspěvek a najednou mi "youtubovský" osud strčil před oči provolání Ruslana Kocaby. Přivolal jsem to. Mám totiž připraven článek o lidech, kteří jsou nyní různými způsoby perzekuováni, zastrašováni, znemožňováni a zavíráni v Ukrajině. Ale chyběl mi jeden - celý týden jsem namáhal hlavu, abych si vzpomněl na jméno novináře, kterého před rokem zavřeli, protože řekl něco nepohodlného. Tehdy to prolétlo internetem a pak už ticho. Naši bojovníci za "demokracii, pravdu, lásku a Savčenkovou" se o takové případy programově nezajímají. Jmenoval se nějak od "K", jako Kocáb, Kocab...? (neporadíte mi, občanský aktivisto Michaeli Kocábe?)


Ano, je to ten, co na mne dnes vyskočil na youtube: Ruslan Kocaba.

Prosím, pokud jsi i ty toho názoru, že válka by se měla zastavit a svoboda slova (notabene novinářů!!!) naopak zachovat, pošli to dál, po větru jen, že tady stál, Kocaba jen, že tady stál Kocaba a mříž, pošli to dál...
A najednou mám pocit, že tento příspěvek by byl, kdyby o něm věděl, tím nejkrásnějším, povzbudivým, rezonujícím s novým rozkvetlým jarem, příspěvkem pro Ruslana Kocabu. Kdyby zjistil, že v "daleké" a "odepsané"České republice o něm víme a že ho slyšíme.

Překlad podle ruských titulků u videa: Ďouba

Obracím se na všechny, kdo mě slyší, jsem Ruslan Kocaba, nezávislý novinář, bloger, abyste šířili informaci o tom, co se nyní děje v Ukrajině. O tom, že nyní za svobodu slova mučí, já již přes rok sedím za smyšlená fejková (lživá) obvinění SBU (Bezpečnostní služba Ukrajiny) a prokuratury tady ve vězení. Prosím každého, kdo mě slyší, toto video je potřeba co nejvíce rozšiřovat, protože já jsem, za prvé - proti válce, možná bude mít vliv (video), aby se rychleji zakončila válka, co možná nejrychleji. Za druhé - možná bude větší odezva, i když třeba jen v internetové společnosti, o tom, že to vše není správné, že za svobodu slova člověka strčí do vězení.

Dnes pouštějí z vězení vrahy, násilníky, maniaky... a já už přes rok sedím zde ve vězení, v tomhle akváriu, nemohu, jak jsem zkusil soudu dokázat, že mám rodinu, že se zavazuji docházet a pravdivě vypovídat a oni se mi jen vysmívají. A ještě věřím, že Bůh pomůže všem mírumilovným lidem, nějakým způsobem přesvědčit a zatlačit na tu naši neopodstatněnou současnou ukrajinskou vládu, která nyní způsobuje pašeráctví, nechce dělat reformy, maskuje se válkou, aby všichni takoví byli víc odpovědnými, protože to už není možné, moje děti nemají v tom případě právo žít v této zemi, nemají žádnou šanci, to je velmi bolestné poznání, ale dokud je válka, tím hůř občanská válka, která nemůže mít vítěze, proto, když je občanská válka, tak prohrávají všichni, vítězů není. Moc chci, aby to vše se doneslo k lidem, opakuji, jsem Ruslan Kocaba, bloger a novinář, víc jak rok jsem v Ivano-Frankivském vězení za to, že jsem vyzval prezidenta Porošenka zastavit bratrovražednou občanskou válku na Donbasu. Všem podporu! Jsme pro mír!

1. máj v Moskvě

$
0
0
1. 5. 2016, přímý přenos a záznam z prvomájového průvodu (organizují Odborové svazy)
několik fotografií (screen):






Majetky občana knížete (nebo nástupníka) v Česku?

$
0
0
Jiří Jaroš Nickelli
1.5.2016  České národní listy

Domnívám se, že se nedopouštím ani přestupku proti dobrým mravům, když upozorním na jev, který předlouho zůstává s neuvěřitelnou cudností zahalen do mlčení mainstreamového tisku a médií. Totiž majetek občana knížete (potažmo jeho nástupníka) v České republice.

Zatímco majetky nejrůznějších oligarchů jsou tiskem propírány s důkladností takřka anatomické patologie, majetek občana knížete zůstává zahalen rouchem PERPETUA SILENTIA - čili "věčného mlčení" našeho vládnoucího tisku. Tak například v různých vydáních MF Dnes přebíraných např. z časopisu FORBES a jiných zdrojů, se propírají majetky uhlobaronů, solárních baronů, zbrojařských a průmyslových magnátů, agrárních latifundistů atd. Zajímavým jevem tohoto průzkumu zůstává skutečnost, že pouze dva fenomény majetkových vládců nejsou zkoumány komplexně - majetek občana knížete - a majetky církví. Totéž nacházíme v různých tiskovinách vydávaných pro rozšíření obzorů "střední a vyšší třídy" společnosti. Takže dnes se i v lékařských ordinacích při čekání na různé úkony můžete dočísti o majetcích nejrůznějších našich magnátů - s výjimkou občana knížete,potažmo jeho rodiny.

Proto jsme si předsevzali doplnit alespoň maličkým kukátkem profil našeho nejvěhlasnějšího arbiter elegantiae politické sféry pro jedny příslušníky tábora jeho vyznavačů, a vyslance společenského luciferismu, pro příslušníky tábora opozice. Kterýžto příkop hlubší propasti Macocha dělí národ již dávno před presidentskou volbou, nikoli po ní, jak nám to papouškují režimní média.

Na tomto místě podáme jen suchý výčet majetkových enkláv občana knížete (potažmo nástupníka) v naší republice:

Dohledané majetkové enklávy v držení knížete či nástupníka:

ČIMELICE
DŘEVÍČ
HLUBOKÁ NAD VLTAVOU - OHRADA
HRABĚŠÍN
KARLOV
ORLÍK
RUKÁVEČ-TYROLSKÝ DŮM
VARVAŽOV
VYSTRKOV

ZVÍKOV



Neověřené údajné majetky
ČERVENÝ DVŮR (?)
DRAHENIČKY U ZVÍKOVA (?)

Zdroje:
Jan Bauer, Václav Havel. Necenzurovaný životopis, Ottovo nakladatelství,Praha 2003,str.286.
Petr David-Vladimír Soukup, 1000 hradů, zámků a tvrzí, Knížní klub Euromedia, Praha 2010.

Zdroje uvádíme, aby nás opět někdo neobvinil, že jsme postupovali technikou "stařečka Pagáče" - a uvedené citace jsme si tudíž nevymyslili. A ironií dějin jsou to zdroje, kde by to jeden až tak ani nehledal...jen tak na okraj, na margo problému...

Majetky občana knížete (či následníka) v jiných zemích (Německo, Rakousko, Švýcarsko) ponecháváme investigativcům.

Proč tedy, u všech čertů, naše média tak přecudně mlčí o majetkových poměrech občana knížete ( potažmo Nachfolgera čili následníka) v Česku, když na druhé straně neustále šíří obehranou politickou mantru o tom, že "kníže je natolik bohat, že nepotřebuje okrádat stát na rozdíl od ostatních" (rozuměj oligarchů)? Takže, když se například propírá majetek pana Babiše, který nerestituoval za oblaky zahalených poměrů, a na něhož se hlava nehlava střílí sračkomety všech typů, ve zkoumání majetkového zdraví a mocnosti "Seine Durchlaucht" (jak je titulován v Německu, viz dílo J.Bauera, str.286) občana knížete panuje celá desetiletí nejen SILENTIUM PERPETUUM, nýbrž i SILENTIUM MAGNUM. Určitě by to občany voliče i nevoliče alespoň trošku zajímalo.Nakonec poznámka. Nám prostým občanům, potomkům legionářů, je naprosto PUTNA, zdali majetkové enklávy jsou t.č. v držení občana knížete nebo nástupníka. My se na to díváme jedním metrem -" jako za starého Rakouska ty divizní soudy",jak to psával náš klasik Havlíček, nicht wahr... Tož tak.


Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I.

Vítězství Hillary Clintonové ve volbách způsobí rozpoutání třetí světové války, píše Il Giornale

$
0
0

Diana Johnston
1.5.2016 Il Giornale (překlad AC24)

Soudě podle výsledků nedávného kola předběžných voleb, se Hillary Clintonová neúprosně blíží k navržení na uchazečku za demokratickou stranu v prezidentských volbách USA roku 2016. Její vítězství ale může mít za následek rozpoutání třetí světové války, myslí Diana Johnstoneová, autorka životopisu Clintonové.


Její interview je uveřejněno na webu Il Giornale.

Johnstoneová připomíná, že jako ministryně zahraničí zahájila Hillary jednu z nejvýbojnějších kapitol v dějinách americké zahraniční politiky, a její úloha v destabilizaci Blízkého Východu se dá jen těžko podcenit. Již v roce 2003 podpořila vpád do Iráku. Jako ministryně zahraničí zatáhla USA do války v Libyi a zastává dodnes názor, že tenkrát nedopadlo všechno správně pouze kvůli tomu, že USA měly jednat ještě agresivněji.

Dnes vystupuje pro vpád do Sýrie proti Asadovi, míní Johnstoneová. Vcelku se dá dnešní postoj Clintonové označit za „neokonzervativní."

Clintonová také zastává protiruské názory, praví se v článku. Johnstoneová se domnívá, že tento názor pramení z „agresivní stránky amerického snu." Clintonová má za to, že USA vyhrály studenou válku a nepochybně zvítězí v každém válečném konfliktu. Spisovatelka se rovněž domnívá, že pro Hillary Clintonovou je příznačné „vrozené nepřátelství vůči všemu neamerickému anebo neuznávajícímu americkou hegemonii." V devadesátých letech minulého století prezident Ruska Boris Jelcin souhlasil ve všem s USA.

Příchod ruského lídra, který se především řídí zájmy Ruska, přijali ve Washingtonu jako „zradu dějin": „Přece jsme vyhráli, není to tak? Oni ale prohráli, že ano? Pak co je to za nicotného člověka, který žádá „vícepolární svět?"

Johnestoneová poznamenává, že se Vladimir Putin stal zjevnou překážkou pro USA na cestě získání ekonomické kontroly nad obrovskými ruskými zdroji. Navíc existuje i jiné vysvětlení nepřátelského vztahu k Rusku. USA nechtějí připustit jeho sblížení s Evropou, a nynější americká zahraniční politika je zaměřena na vytvoření nové „železné opony."

Podle názoru Johnestoneové, neexistují žádné důvody pro pochyby o tom, že Hillary, stane-li se prezidentkou, se bude chovat právě tak, jak slibuje dnes. Avšak její sliby jsou dost nebezpečné, míní spisovatelka. Clintonová vyhrožuje posílením zásahu USA do záležitostí Sýrie, což způsobí konflikt s Ruskem. A vůbec nehodlá přistoupit na kompromisy s Moskvou.

„Máme důvody, abychom se obávali její „aktivní činnosti," její schopnosti používat vojenskou sílu místo diplomacie, jejího dualistického vnímání světa, který dělí na „přátele" (ti, kdo podporují USA) a „nepřátele" (může to být kdokoli, v závislosti na okolnostech). Bude pokračovat v posílení vojenské moci NATO, namířené proti Rusku, do takové míry, že se každý incident může stát začátkem třetí světové války," je přesvědčena Johnestoneová.



Měnová válka Západu proti Rusku a devizová kontrola

$
0
0
Valentin Katasonov
1.5.2016  Zvědavec

Článek předsedy Rady RF pro vyšetřování Aleksandera Bastrykina „Čas vytvořit účinnou bariéru vůči informační válce“, uveřejněný 18. dubna v publikaci „Kommersant-Vlasť“, je svým obsahem mnohem širší, než téma uvedené v titulku. Jde o hybridní válku Západu proti Rusku. Tato válka, poznamenává autor, „je vedena v různých oblastech – politické, ekonomické, informační a také právní“, přičemž „v poslední době přešla v kvalitativně novou fázi otevřeného nepřátelství.


Základními prvky ekonomického působení na v hybridní válce napadený stát, uvádí se v článku, se staly „obchodní a finanční sankce, dumpingové války na trhu uhlovodíků a také měnové války“.

Operace na sražení hodnoty rublu byla naplánována pány peněz

Ohledně síly destruktivního účinku je třeba měnové války dát na tomto seznamu na první místo. Výrazem „měnová válka“ se rozumí v tomto případě souhrn opatření k prudkému oslabení devizového kurzu národní měny v zájmu měnových spekulantů a s cílem obecné ekonomické destabilizace země.

Pro Rusko jsou měnové války nebezpečnější, než tradiční ekonomické sankce. To je dobře patrné na příkladu sražení rublu v prosinci 2014. Operaci sražení kurzu ruského rublu provedli finanční spekulanti (jak zahraniční, tak ruské společnosti a banky), ale byli to jen pouzí vykonavatelé, fungující pod vlivem tržních instinktů. Operace na oslabení rublu byla naplánována těmi, které lze nazvat pány peněz. Těmi jsou hlavní akcionáři amerických Federálních rezerv, ovládající Bílý dům ve Washingtonu, a americké ministerstvo financí, a banky Wall Street a londýnské City, a další klíčoví účastníci světového devizového trhu.

Jako konkrétní vykonavatelé působí v takovýchto případech obvykle spekulanti typu George Sorose, kteří používají nejen vlastní peníze, ale především peníze poskytnuté masou drobných spekulantů. Technologie a algoritmy útoků na měny jiných zemí jsou zpracovány v modelech. Stačí si vzpomenout, že v r. 1992 Soros dokázal srazit britskou libru – měnu, která měla v 19. a na počátku 20. století statut světové měny. Stačí si vybavit krizi v zemích jihovýchodní Asie, kdy během několika dnů zkolabovaly měny několika států tohoto regionu.

Krotitelé z Fedu a cvičení křečci

Úspěch měnových válek není možný bez informačních útoků. Média, ovládaná pány peněz, profesionálně šíří paniku na devizovém, finančním a dalších trzích, nebo, naopak, vytváří informační „bubliny“ a pěstují nepodložená očekávání účastníků trhu. Mezi médii a některými státními institucemi vznikl stálý vztah, napomáhající manipulovat finanční trhy. Mám na mysli statistické služby, „vytvářející“ údaje, které páni peněz potřebují. V USA je to především Úřad ekonomických analýz ministerstva obchodu.

Touto tvůrčí činností se zabývají i mezinárodní finanční organizace. Jejich specializace spočívá v tom, že uveřejňují prognózy, které se nevyplňují. Mimochodem během nedávného setkání „finanční dvacítky“, MMF a Světové banky ruský ministr financí A. Siluanov diplomaticky upozornil Mezinárodní měnový fond na nízkou kvalitu jeho prognóz a doporučil používat jiné modely prognózování.

Čísla a prognózy různých „nezávislých expertů“ jsou šířeny světovými médii. Dále do hry vstupují světové ratingové agentury („velká trojka“), které řídí trhy pomocí ratingů udělovaných jednotlivým zemím. Jedny země vyzdvihují (například Ukrajinu), jiné sráží (například Rusko).

V případě nutnosti mohou páni peněz použít i těžké dělostřelectvo. Například vedení amerického Fedu, které rozhoduje o výši úrokových sazeb. Nicméně často není sazby třeba měnit. Šéfovi Fedu, jako dobrému krotiteli, stačí poznamenat, že sazby „mohou být změněny“, a vnímaví účastníci finančního trhu reagují, jako vycvičení křečci. To je strategické usměrňováni směru vývoje pány peněz. Bez toho účinnost měnových a finančních válek prudce klesá. Jak správně poznamenává ve svém článku A. Bastrykin, v rámci informačně-ideologické války proti Rusku je hlavní prioritou změna vnímání „objektu“, a na tento úkol se každoročně vyčleňují miliardy dolarů.

A tím nejtěžším kalibrem Západu na frontě finanční války je emise měny a úvěry. „Za manipulování s obrovskou masou dolarů USA ničí měny rozvojových států.“ Zde je třeba jen dodat, že cílem mohou být i měny ekonomicky vyspělých zemí (jako zmíněná libra).

Ekonomické sankce Západu vůči Rusku mají zvýšit účinnost měnové války. V článku A. Bastrykina je pozornost obracena na odlišný přístup Západu k zákazům získávání peněz ruskými firmami na světových trzích. Dlouhodobé a střednědobé úvěry Rusku poskytovat nelze, ale krátkodobé ano: „Ruským organizacím byly uzavřeny kanály vnějšího dlouhodobého financování, které tvořilo základ investic do rozvoje reálných (výrobních) sektorů ekonomiky. Je pozoruhodné, že omezení u získávání peněžních zdrojů se nedotklo krátkodobého financování, které je v současné době aktivně využíváno ke spekulačnímu tlaku na naši měnu.“

V důsledku činnosti „krotitelů“ a „cvičených křečků“ z Ruska byla v r. 2014 z Ruska vyvedena rekordní výše kapitálu, kdy čistý odliv činil 151,5 miliard dolarů. Neproporcionálně velká část zmíněné částky připadla na prosinec 2014, na dobu vzniku devizové krize. „Důsledkem těchto opatření byla silná devalvace rublu, propad reálných příjmů obyvatel, pokles průmyslové výroby, krize v ekonomice. Vznikl schodek rozpočtu a v důsledku toho došlo k seškrtání výdajové části, a také ke zvýšení daňové zátěže, s cílem navýšit příjmy,“ píše A. Bastrykin.

Přeshraniční pohyb kapitálu – pod kontrolu státu

Důležité je pochopit, že nelze zabránit útokům v hybridní válce proti Rusku pomocí roztříštěných opatření, ta nemají patřičný účinek. Zde je nutný souhrn opatření. Co se týká finančního bloku opatření, soustřeďují se návrhy šéfa RV RF na následující: „Mimo obrany před ideologickou složkou informační války vedené proti Rusku je nutné aktivovat činnost v oblasti boje s finanční složkou této aktivity, včetně zpřísnění kontroly u přeshraničního pohybu kapitálu. Jak ukázaly zkušenosti, u cílů finančního terorismu se často používá virtuální kryptoměna, která nemá centralizovaného emitenta, jedno centrum kontroly transakcí a je charakteristická anonymitou plateb. Mimo toho, v důsledku velkého rozšíření, mohou tyto měny vytlačit z trhu zákonné peníze, což ohrožuje finanční stabilitu státu. S ohledem na to se navrhuje zavést trestní odpovědnost za nezákonné vydávání a oběh kryptoměn, a také dalších finančních náhražek.“

V oblasti finančních opatření bych chtěl obzvláště vypíchnout kontrolu přeshraničního pohybu kapitálu. Hlavním úkolem zavedení kontroly přeshraničních kapitálových operací je zamezovat měnovým válkám Západu. Tato kontrola musí být jak u přílivu, tak u odlivu. U přílivu musí existovat filtry, které by vyloučily spekulační kapitál, evidentně přicházející do Ruska proto, aby zde drancoval, a pouštět jen kapitál, který je ochoten pracovat v reálném sektoru ekonomiky. U odlivu bude úkolem devizové kontroly to, aby se nepustilo to, co se finanční drancovatelé pokusili zabrat a vyvézt ze země. Takováto kontrola řeší dva propojené úkoly. Zaprvé neumožňuje vykrádání země. Zadruhé zamezuje propadu národní měny.

Období naprosté měnové liberalizace ve světě skončilo v době finanční krize 2007-2009. Mnoho zemí během krize a po ní, navzdory ideologickým podmínkám MMF, zavedlo omezení u přeshraničního pohybu kapitálu, aby ochránily svoji ekonomiku. Nakonec i samotný MMF, obávaje se druhé vlny světové finanční krize, byl nucen přiznat (v r. 2012), že v případě nutnosti mohou země použít takový nástroj, jako devizová omezení. To je velmi významná úprava politiky MMF. Vždyť po téměř čtvrt století byla naprostá měnová liberalizace úhelným kamenem „washingtonského konsensu“, onoho symbolu víry ekonomického liberalismu.

Rusko již dávno mělo zavést omezení u přeshraničního pohybu kapitálu, která, i když v omezené formě, fungovala v zemi do poloviny prvního desetiletí 21. století. A tento krok je třeba udělat co nejdříve – druhá vlna finanční krize může zasáhnout světovou ekonomiku každým okamžikem. Rusko musí nutně postavit devizovou zeď. Všechny členské země BRICS mají dnes ta či ona omezení u kapitálových operací. Výjimkou v této skupině zemí zůstává jen Ruská federace. Je třeba doufat, že doporučení ředitele Rady RF pro vyšetřování budou vyslyšena. Rusko musí mít obranu proti měnové agresi Západu.


Валютная война Запада против России и валютный контроль vyšel 19. dubna 2016 na Fondsk.ru. Překlad v ceně 599 Kč Zvědavec.

USA blíž a blíž k hraně války

$
0
0

Manlio Pinucci
1. 5. 2016     PaulCraigRoberts
Průhlednou šmíru předvedla americká média předstíráním svého rozhořčeného údivu nad simulovaným útokem ruských stihaček na americkou loď Donald Cook. Podrobně přitom popisovala, kolikrát a v jaké výšce ruské stihačky nad Donaldem Cookem přeletěly, ale o tom, jakým typem lodí Donald Cook je a kde se v okamžku incidentu nalézal, neutrousila ani zmínku. A o tom, že Donald Cook v momentu incidentu porušoval dohodu o nukleárních raketách středního doletu, ratifikovanou oběma nukleárními mocnostmi v r. 1987, nepadlo pochopitelně též ani slovo.


Nuže, Donald Cook je jedním ze čtyř raketami vybavených plavidel, určených nejpřednostněji k ochraně raket USA a NATO v Evropě. Zatím brázdí moře v počtu čtyř, ale ten se stále zvyšuje. Jsou vybavena radarovým systémem Aegis a sestřelovačem raket typu SM-3, ale též – a právě to se tyká onoho porušení smlouvy – proti dřívějšku dvojnásobnou kapacitou jak konvenčních, tak i i nukleárních řízených střel typu tomahawk. Jde tedy o plavidla určená též pro nukleární útok a vybavená ochranným štítem, schopným zneškodnit případnou raketovou odvetu napadeného.

Donald Cook vyplul z přístavu v Gdyni 11. dubna, po celé dva dni křižoval Balt zhruba ve vzdálenosti 70 kilometrů od ruské námořní základny v Kaliningradu, a proto jej ruské stihačky a vrtulníky poctily svou návštěvou. Vedle lodi stejného typu jako je raketami se ježící Donald Cook, jsou obranným štítem proti raketové odvetě napadeného vybaveny i tzv. předsunuté pozemní americké raketové baterie v Turecku, Rumunsku (další se připravuje v Polsku.)

Moskva k tomuto vývoji vyjádřila své varování. Jak lodi typu Donald Cook, tak uvedené pozemní raketové baterie, schopné odpalovat řízené jaderné střely typu tomahawk, představují shora zmíněné porušení dohody o nukleárních raketách středního doletu, která umístění raket středního doletu v Evropě zakazuje.

USA odsuzují Rusko za to, že svými lety nad americkou lodí zvyšuje napětí mezi USA a Ruskem, ale co by asi dělaly ony, kdyby Rusko vyslalo svá plavidla k americkému pobřeží, či začaly budovat svá raketová odpaliště na Kubě či v Mexiku?

Ani jedno z významných západních médií si tuto logickou otázku nikdy nepoloží. Zato zamlčí informace, které by„mírové pověsti USA“ mohly ubrat. Takže ani slovo o nedávném přesunu nejmodernějších letadel pro atomové bombardování typu F-22 Rapters ze základny Tyndall na Floridě na základnu Lakenheath v Anglii, odkud budou rozesílána do dalších tzv. předsunutých postavení, včetně letišť v Italii. A nic též o plánované stavbě 12 ponorek, z nichž každá ponese 200 nukleárních hlavic a bude stát Pentagon (zase každá), sedm miliard dolarů.

Tak USA přeměňují Evropu na první linii nukleárního konfliktu a nutí její země zvyšovat jejich zbrojní výdaje. To vše samozřejmě ve prospěch amerického válečného průmyslu, jehož export se během posledních pěti let zvýšil o 60 procent a stal se tak bezkonkurenčně nejúspěšnějším exportním sektorem celé americké ekonomiky.

A pak že se válka nevyplácí...
Ze sloupce pro hosty na serveru P:C: Robertse vybral a přeložil Lubomír Man

Rusko umí vstávat z popela...

$
0
0
Oskar Krejčí
1.5. 2016   První zprávy 
Říkat, že válka nemůže vypuknout na základě racionálního propočtu, naznačuje, že může vzplanout z nedostatku rozumu. Malé války nehrozí, ty probíhají. Heidelberský institut pro výzkum mezinárodních konfliktů ve své výroční zprávě, příznačně nazvané Barometr konfliktů, napočítal ve světě za loňský rok 19 válek a 24 omezených válek… Ty velké bychom mohli definovat jako války mezi ústředními mocnostmi – obdobné jako před 71 lety ukončená světová válka. Takové války momentálně neprobíhají.

 Ve čtvrtek jste na konferenci Geopolitika Ruska, která se konala v Bratislavě, prohlásil, že „tento svět není nejlepším z možných světů, ale válkou ho nezlepšíme“. Myslíte si, že hrozí válka?

V podstatě je to stejná situace jako v roce 2014. Ale znovu opakuji – jde o takzvané malé války. Ty velké bychom mohli definovat jako války mezi ústředními mocnostmi – obdobné jako před 71 lety ukončená světová válka. Takové války momentálně neprobíhají.

 Dobře – a myslíte si, že hrozí velká válka?

Samozřejmě. Před válkou je nutné varovat, proti nebezpečí války je nutné mobilizovat lidi.

 Tak teď jste odpověděl jako politický aktivista. Nemohl byste se vrátit k politologické analýze?!

Vojenské potenciály mocností k vedení velké války narůstají a jsou modernizovány. Vytvořila se ale strategická rovnováha mezi těmi mocnostmi, které se navzájem nejvíce kritizují a mezi nimiž existuje napětí. To znamená, že racionální propočet smysluplnosti války říká – válka nebude.

 Co je podle vás racionální propočet?

Porovnání nákladů a zisku. Chladná kalkulace, co vás případná velká válka bude stát, a co z ní získáte. Velká válka například mezi Ruskem a USA má minusový zisk – je cestou k sebevraždě nejen těchto mocností, ale i lidstva.

 Takže jste přesvědčen, že velká válka nehrozí? Před chvílí jste řekl, že hrozí…

Říkat, že válka nemůže vypuknout na základě racionálního propočtu, naznačuje, že může vzplanout z nedostatku rozumu. Každá válka v lidských dějinách byla výsledkem selhání lidského rozumu – lidé se nedohodli jako rozumné bytosti o rozdělení nějakých statků, a tak se začali chovat jako dravci. Válka je iracionální atavismus.

Velká válka má povahu geopolitického zlomu. Ten se objeví tehdy, když se nahromadí dílčí problémy, které společně vyvolají synergický efekt. Někdo udělá špatný propočet, myslí si třeba, že díky protiraketové obraně získal beztrestnost – a zaútočí. Nebo dospěje k názoru, že jiné řešení než válka není. Že je třeba začít válku, protože ten, kdo zaútočí první, získá výhodu, kterou obránce nedokáže vykompenzovat – toto byl pravděpodobně důvod začátku 1. světové války, kdy špatné propočty vojáků vedly politiky k rozhodnutí, které si mnozí z nich nepřáli.

Mír, který se opírá o představu, že politici jsou vždy racionální, je mírem stojícím na písku. Vzpomeňte na dávné Obamovo přiznání chyby při rozhodnutí zaútočit na Libyi. Prohlásil, že už druhý den po začátku útoku si uvědomil, že to byl omyl. Jenže jeden den poté, to už je pozdě. Strašně pozdě. Nenávratně pozdě.

Také 2. světová válka může sloužit jako příklad iracionality v politice. Ruský analytik a publicista Nikolaj Starikov například na zmíněné bratislavské konferenci, konkrétně jako host její studentské části, hovořil o iracionalitě Hitlera, který napadl Sovětský svaz v rozporu s principy geopolitiky.
Především je Hitler ukázkou limitů racionality v politice. John Mearsheimer, profesor z Chicagské univerzity a pravděpodobně nejvýraznější postava současné americké teorie mezinárodní politiky, při svých analýzách používá koeficient nazvaný „vojensky použitelná ekonomika“. Podle tohoto autora byl v roce 1920 německý podíl na evropské vojensky použitelné ekonomice 38 %, o dvacet let později 36 % – k čemuž je však třeba na začátku Velké vlastenecké války přičíst i potenciál okupovaných zemí, například 9 % Francie. V případě Sovětského svazu vidíme nárůst z 2 % roku 1920 na 28 % roku 1940. Z těchto čísel je vidět nesmírné vypětí Sovětského svazu, vytvoření obrovského potenciálu, umožňujícího čelit útoku – který se ale i tak jeví jako nedostatečný. Navíc je nutné připočítat fakt, že značná část území, kde byla většina průmyslu v Sovětském svazu umístěna, byla v prvních měsících obsazena německými nacisty. Podle Mearsheimera ztratil na konci roku 1941 Sovětský svaz 41 % svých železničních tratí, 42 % produkce elektrické energie, 71 % zdrojů železné rudy, 63 % uhlí a 58 % produkce surové oceli. V roce 1942 mělo nacistické Německo ekonomickou převahu nad Sovětským svazem v poměru 3 : 1.

A přesto rudoarmějci vztyčili v Berlíně vlajku vítězství. Hitler a jeho generálové spočítali vojáky, motorizované jednotky, letadla, udělali si plány tankových klínů i zničení letišť. Potud správně – téměř dokázali Rudou armádu porazit. Jenže nezapočítali odhodlání lidí a um sovětského vedení. Sovětské vedení dokázalo přesunout značné části vojensky použitelné ekonomiky na Ural a nově zorganizovat Rudou armádu. K tomu bylo nutné jak nesmírné odhodlání lidu tehdejšího Sovětského svazu, tak i mimořádné organizační schopnosti sovětských civilních i vojenských vůdců.

Když se podíváme do ulic a na televizní obrazovku, vypadá to ale, že válku vyhrála americká vojska. Nepřeceňujete roli Ruska či Sovětského svazu?
Nechejme dnes stranou čísla, která ukazují, kolik sovětských vojáků padlo v 2. světové válce a při osvobozovaní Československa – a kolik padlo amerických vojáků. Vzdejme hold padlým rudoarmějcům tím, že se budeme snažit pochopit, jak je možné, že Sovětský svaz válku neprohrál, když snad všechny výhody byly na straně nacistického Německa.

Především – Rusko je Fénix, umí vstát z popela. Pětkrát v dějinách východní Slované vytvořili stát: Kyjevskou Rus, kterou převrstvila mongolská nadvláda. Pak vyrostla Moskevská Rus, kterou zpustošila smuta a polsko-švédská vojska. Vzniklo Ruské impérium, které pohřbil revoluční rok 1917. Sovětský svaz, další z těchto státních útvarů, zničila přestavba. Z popela pak povstala nová Ruská federace. Rusové jsou národ, jenž dokázal překonat těžkosti, které jiné civilizace pohřbily.

Už zase jste se dostal do polohy, kdy vás někdo může obvinit z nekritického obdivu k Rusku.

Může, ale to, o čem hovořím, je hledání cest k pochopení těchto pozoruhodných cyklů. Stačí se zamyslet nad oním přirovnáním Ruska k bájnému fénixovi. Fénix vstává z popela, který vznikne poté, když shoří. A shoří vnitřním žárem, ne proto, že jej někdo jiný zapálil. Na rozpadech státnosti Ruska měla vždy zásadní podíl ruská politická elita. Rozhádaní Rurikovci, tragédie v rodině Ivana Hrozného, neschopnost carského dvora obstát v 1. světové válce. Mnozí si živě pamatujeme absurdní jednání Michaila Gorbačova a Borise Jelcina, kteří pohřbívali nejen Sovětský svaz, ale i Rusko.

Ruská zem dokáže zrodit jak geniální, tak i neuvěřitelně nekompetentní státníky. Je také plné jak pozoruhodných vzdělanců, tak i intelektuálů posedlých běsy hyperkriticismu – mám-li použít příměr Dostojevského. Stačí se podívat na ruský internet nebo do ruského knihkupectví. Přidáte-li k tomu tlak ze Západu, především v podobě rozpínání NATO, pak teprve porozumíte obavám mnohých Rusů.

Le Figaro: Strategický vzestup Ruska ruší všechny západní předpovědi

Během své cesty do Evropy Barack Obama v projevu předneseném v Hannoveru mluvil o „ruské agresi, která flagrantně narušuje suverenitu a území nezávislého evropského státu, Ukrajiny, což znervózňuje naše spojence ve východní Evropě“. Rusko prý „ohrožuje progres, který byl učiněn od konce studené války“.

Bylo pozoruhodné sledovat publikum v onom velkém hannoverském sále. Posluchači několikrát prezidenta Obamu přerušili potleskem. Když ale mluvil o Rusku, odrazila se jeho slova od chladného auditoria. Každý, kdo trochu přemýšlí, ví, kolik toho bylo od skončení studené války zmařeno. Připomeňme například ze zahraničí živenou válku v Jugoslávii, rozšiřování Aliance na východ, převrat v Kyjevě či kontraproduktivní sankce. A tak by bylo možné pokračovat. Tím nechci tvrdit, že Moskva chyby nedělá. Jen se mi nezdá, že to, co pokládá Washington za progres, musí každý další povinně chápat jako pokrok. Podle mého názoru je doba po studené válce především obdobím promrhaných šancí.

Všiml jsem si, že se tématu přílivových o odlivových vln ve vztazích Západu a Ruska věnujete i v novém vydání své knihy Geopolitika středoevropského prostoru, která se objevila na knižních pultech tento týden. Ale zpět k projevu prezidenta Obamy. Ten v onom hannoverském projevu ocenil obrovský přínos Evropy do pokladnice svobody a humanismu. Možná je to motiv, který bychom si měli především z jeho vystoupení odnést.
Panu prezidentovi by především měl někdo vysvětlit, že Evropa nekončí na hranicích NATO/EU. Evropa zeměpisně končí na Uralu, kulturně někde u Vladivostoku. Nelze zneužívat hodnotově cenné výrazy jako „Evropa“ k rozdělování na MY a ONI. Rusko patří do Evropy. Má-li Evropa zaznamenat nějaký pokrok, musí se na tomto vzestupu podílet i Rusko. Nejen NATO/EU.

Máte ale pravdu, v Obamově projevu zaznělo mnoho hezkých myšlenek. Ty ale vyvolávají otázku, proč je Obama za téměř osm let v roli nejmocnějšího muže světa nenaplnil? Kdo, když ne on? Je svět dnes lepší než v den, kdy Obama vstoupil do Bílého domu? Podařilo se narovnat diplomatické vztahy USA s Íránem a Kubou. Dobře. Jenže k válce v Afghánistánu a Iráku přibyly války v Libyi a Sýrii, vězni na Guantánamu zestárli o dalších osm let, místo restartu vztahů s Ruskem tu máme sjednocený Západ proti Rusku, situace na Korejském poloostrově se spíše zhoršila, než zlepšila. Zbrojí se jako o závod, na svět bez jaderných zbraní, který Obama tak hezky vykreslil v projevu na Hradčanském náměstí, můžeme zapomenout. Mnozí jsme do Baracka Obamy vkládali naději, že přináší změnu k lepšímu – „my“ v daném případě znamená včetně výboru pro udělování Nobelovy ceny za mír. Teď se ale zdá, že „Obamova epocha“ byla jen řetězem zklamaných nadějí.

To zní velmi útočně. Řekl bych, příliš osobně.

Vůbec neupírám prezidentu Obamovi dobré úmysly. Jen se na jeho osudu znovu potvrdilo, že udělat politickou kariéru a umět v získané funkci naplnit svá předsevzetí jsou dvě velmi odlišné věci.

Srovnání způsobů plateb za elektrickou energii

$
0
0
Václav Marek
2. 5. 2016
Elektrická energie je po stránce odborné velmi komplikovaná, ale po stránce obchodní je to zboží s jednotkovým množstvím 1 kWh. Náklady nutné na její výrobu, dopravu a udržení potřebných parametrů se přímo vztahují k odebranému množství, podobně jako u jiných druhů zboží. Jedinou výjimkou jsou náklady na pořízení, výměnu elektroměru a náklady na zařízení pro přepínání tarifů, které se vztahují k odběrnímu místu.


Tento nepsaný zákon, kterým se řídí vztahy mezi dodavateli a zákazníky platil bez výjimky do konce roku 1989. Zákazník platil podle množství spotřebované energie (zákazník nespotřebovává příkon, ale energii) a stálý plat podle druhu elektroměru. Podmínkou k připojení na distribuční síť byla žádost o připojení, vypsaná revizním technikem, který dal jednu kopii zákazníkovi. Za těchto pro zákazníka výhodných podmínek vznikla převážná většina do dnešní doby provozovaných elektroinstalací domácností.

Chaos do roku 2001 nepřinesl zákazníkovi nic pozitivního a v roce 2001 byly započaty první pokusy o zavedení nových, pro zákazníka nevýhodných, druhů plateb. Kdo se o dění v elektroenergetice zajímá, tak ví z jakých skutečných důvodů a jaké důvody znějí ve sdělovacích prostředcích. Ale to je jiná kapitola.

Od 1.1.2016 proběhla bez zájmu zákazníků i bez zájmu sdělovacích prostředků zásadní změna v placení za služby OTE. Platba podle spotřeby byla změněna na fixní!!! Na tomto jednoduchém příkladu je naprosto jednoznačně vidět rozdíl mezi jednotlivými druhy plateb a mávnutí rukou nad průměrnou velikostí + 70 Kč je bláhové. V součtu to dělá minimálně 350 milionů Kč.

Zadání příkladu:

A – domácnost má velkou dvougenerační vilu se dvěma garážemi a dvěma přilehlými zahradami. Vilu obývají dvě rodiny. Je napojena na třífázový elektroměr, před kterým je jistič 3x25A. Průměrnou roční spotřebu elektrické energie mají 2000 kWh.

B – domácnost má rodinný domek s garáží a zahradou. Je napojena na třífázový elektroměr, před kterým je jistič 3x25A. Průměrnou roční spotřebu elektrické energie mají 1000 kWh.

C – domácnost má byt, přes parkovací plochu garáž a na kraji města zahradu se zahradní chatkou. Jednotlivé části jsou napojeny na tři elektroměry. Chatka má před elektroměrem jistič 3x25A, garáž má před elektroměrem jistič 1x16A a byt má před elektroměrem jistič 1x20A. Průměrnou roční spotřebu elektrické energie mají 1000 kWh.

1/ Výše plateb těchto vybraných domácností za služby OTE v roce 2015 dle tehdy platné sazby 6,94 Kč za 1 MWh.

Domácnost A - 13,88 Kč za rok

Domácnost B – 6,94 Kč za rok

Domácnost C – 6,94 Kč za rok

2/ Výše plateb těchto vybraných domácností za služby OTE v roce 2016 podle nově platné sazby 6,58 Kč za měsíc.

Domácnost A – 78,96 Kč za rok

Domácnost B – 78,96 Kč za rok

Domácnost C – 236,88 Kč za rok

3/ Pouze teoretická výše plateb těchto vybraných domácností za služby OTE, pokud by podobně jako v platbách za distribuci nebo na podporu obnovitelných zdrojů byla nesmyslně (podle některých odborníků oprávněně) použita velikost jističe před elektroměrem. Volíme vzhledem k výši fixní sazby 1,05 Kč za 1A.

Domácnost A – 78,75 Kč za rok

Domácnost B – 78,75 Kč za rok

Domácnost C – 116,55 Kč za rok

Když porovnáme domácnosti typu B a C, které mají úplně stejné spotřebiče a stejnou spotřebu, tak pouze platba podle spotřeby je spravedlivá a nediskriminuje některé skupiny zákazníků. Diskriminační je platba podle velikosti jističe a nejvíce diskriminační je platba fixní, která byla od 1.1.2016 zavedena!!!

Na porovnání domácností typu A a B vidíme, jak se neprojeví v případě nastavení diskriminačního způsobu platby šetrnost. Obě domácnosti ve druhém i třetím případě platí stejně, i když ta první využívá služby OTE dvakrát tolik.

Oba dva doporučované způsoby nerespektují pravidla, podle kterých většina elektroinstalací domácností vznikla, svévolně je mění během provozu a dávají tak zřetelně najevo zákazníkovi, že proti monopolu nic nezmůže. Nikomu nevadí, že jsou ve třech rovinách diskriminační. A nebo právě proto, se zavádějí v rozporu s obchodní logikou a v rozporu s dobrými mravy.

Ing. Václav Marek, předseda spolku MEE (Maloodběratelé elektrické energie) z.s.

Roosevelt a Stalin – dva velcí muži XX.století

$
0
0
Zdeněk Hrabica
2. 5. 2016
Prvním, kdo se chopil pera v polovině třicátých let minulého století a odhodlal se k napsání Rooseveltova životopisu byl americký spisovatel Emil Ludwig. Jako jednoho z mála jej osobně přijal populární americký prezident.

Autor průkopnické monografie tehdy  vyslovil obavy nad svou zamyšlenou prací a Rooseveltovi to otevřeně řekl: „ Pro mne to je nový,  těžký úkol. Bylo pro mne snadnější napsat životopis Napoleona, Bismarcka, Goetha a Bolívara. Zhodnotit vás je obtížnější – vy jste naživu.“

Roosevelt vřele stiskl Ludwigovi ruku a rozesmál se.„V tom případě,“ řekl,„mám pro vás návrh: počkejte sto let.“

Od této doby se ve Spojených státech, na určitou dobu  – ale i v někdejším SSSR  začaly prohýbat  police knihoven s tématem – Roosevelt. Než byly  postaveny jeho zásluhy poněkud do stínu minulosti. A nahrazeny tématem ohnivé kritiky Stalina a povýšením, přiznáním geniality Hitlera, včetně nejpodrobnější kladné  geneze jeho vývoje a skutků. Byť neradostných.   

Pokaždé se u každého, kdo se jen tématu dotknul,   objevila a objevuje výrazná snaha přizpůsobovat duchovní odkaz potřebám dneška. Dokonce se to děje v konečném výsledku srovnáváním  nesrovnatelného a srovnáváním nesrovnatelných.

Stačí v tomto pohledu připomenout knihu Alana Bullocka: „Hitler a Stalin Paralelní životopisy“ (české vydání připravilo nakladatelství Mustang, 1995, 1 032 stran), sledující podle vydavatelů životy dvou největších diktátorů předchozího  století.

Nic nelze proti paralelním dějinným srovnáním  namítat, Aragonovy „Souběžnédějiny USA a SSSR“  prokázaly obohacení  dobovémho poznání.

Určujícím momentem se však stávají ideologické požadavky kormidelníků historie, pevně umanutých a přesvědčených kam  napřít myšlení čtenářů a zejména pak manipulující výchovu nejmladší generace. Nebo těch, které již nelze považovat za pamětníky.  

V naší kotlině jsme toho byly svědky při mnoha  paralelních  srovnávání osobnosti – Masaryka a Beneše, posléze jejich odsunutí do zapomnění, včetně shození jejich pomníků z piedestalů - ne-li roztavení, došlo – li  k odlití soch do bronzu. 

Ale přesuňme se blíže, cožpak jsme nebyli my žijícími svědky - marné snahy nevědeckých korouhviček -  při ztotožnění docela nedávno – dvou   postav   české a slovenské historie – Tomáše Garrigua Masaryka a Václava Havla? Elementárním projevem takového projektu je nynější zřízení  Knihovny Václava Havla – v domácím prostředí hned po Masarykově knihovně – ale hlavně podle tradice a vzoru amerických hlav státu.

Avšak nikdy se nepodařilo a nikdy se  nepodaří oba dva dostat do sedla koně, stejně jako Masaryka, konečně zčásti i Edvarda Beneše i Václava Havla. I pro něho hned po zvolení byl pro Lánský zámek po roce 1990 zakoupen jezdecký kůň, sloužil až do okamžiku, kdy nový jezdec spadl ze sedla. 

Sochu prezidenta na koni však po vzoru TGM nikdo nevysochal a nevytvoří.

Vycházelo se tehdy rovněž z toho, že   i zatím nepředvídatelná demokracie chtěla vidět svého vládce ve výši, ne – li v oblacích.

To platilo a bude platit asi napořád.

Stejné to bylo i u Franklina Delano Roosevelta. Vyvrcholením pro jeho návrat do veřejnosti se stal rok 1982 – rok 100.výročí narození a 50. výročí zvolení Franklina D. Roosevelta prezidentem USA.

Avšak nyní jsme svědky opravdu jiného, než vzpomenutého a  historicky odpovědného – nikoliv ideologického  srovnání. Je sympatické, že se na knižní pulty a do štalářů knihoven dostala nyní rozsáhlá  kniha  Susan Butlerové:  „Stalin & Roosevelt Portrétpartnerství“(Jota, 2016, 672 stran) s pohlednou,graficky upravenou  obálkou. Ta nic ani na první pohled nepředstírá. Totéž bychom mohli  například soudit i o další knize o významné osobnosti Roberta E.Quirka: „Fidel Castro  O jeho cestě k moci, jeho režimu a jeho spojencích a protivnicích“ (Oldág, 1999, 979 stran), nikoli však o všech současných knihách stejného druhu.

Dovolím si malé odbočení. Například nedávno vydaná velmi podnětná kniha  ruského historika Svjatoslava Rybase:  „Stalin -Krev a sláva“ (Ottovo nakladatelství, 2015, 728 stran) je už v titulku oproti ruskému názvu knihy: „Stalin“ v českém provedení - papežštější než sám papež.

Je již ve svém  názvu politá vydavatelem zároveň  „krví“ a také „slávou“.Zřejmě se někdo domníval, že by bez Stalinovy krve nešla ve skromnějším názvu kniha  na odbyt.  

K dané knize „Stalin & Roosevelt Portrét partnerství“ se vracím i já vedle jiných recenzentů  a to  svým  pohledem. Autorka díla  již  před touto knihou zpracovala  kompletní korespondenci  mezi Franklinem D. Rooseveltem a Josifem V. Stalinem. Tu vydala  pod titulem:  „Drahý pane Staline“. Obsahuje  více než tři  sta  válečných zpráv, které potvrzují historicky velmi významný vztah mezi dvěma velkými vůdci v době největší světové krize. Nebyla první, dávno před ní kompletní korespondence  vyšla v edicích Akademie věd SSSR a Vojenského historického ústavu SSSR. Autorka jak sama dotvrzuje čerpala hojně z ruských zdrojů.  Všechny poznatky se pak  staly velmi záslužným příspěvkem do stránek moderní světové historie.

K zajímavým dodneška vedle nynější práce Butlerové patří v této řadě kniha N.N. Jakovleva: „Franklin D. Roosevelt Člověk a politik“ (Svoboda 1985, 502 stran).

Ani my se nemusíme rdít, Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí vydala v roce 1965  poutavou publikaci Stanislava Budína: „F.D. Roosevelt“ (Orbis, 208 stran).

Její autor tenkrát nepřehlédl  ani knihu Emila Ludwiga „Roosevelt“(vydalo ji v roce 1947 v překladu do češtiny Nakladatelství mladých, Kladno) – ani velmi populární knihu Eliota Roosevelta: „Jak on to viděl“ (Svoboda 1947)nebo knihu Eleanor Roosevelt: „This I Remember“ (Harper Brothers, New York 1949).  

Vlivem poválečného běhu událostí-později ideologicky přerušených-byla i v poválečném Československu-vysoká obliba Franklina Delano Roosevelta. Příčin bylo mnoho, mimo jiné i jeho vztah k SSSR a k maršálu Stalinovi.

Proč se k tématu  Butlerové knihy vracím také svým pohledem je nabíledni – nesmírně  mně zaujal hlavně onen portrét partnerství mezi Rooseveltem a Stalinem. Zajímalo mně, zda se podařilo   s odstupem dlouhých let nahlédnout jak do podstaty,  tak i do snahy přizpůsobit téma knihy zejména ideologickým požadavkům znovu rozděleného světa?   Už z doplňujících řádek přebalu knihy se nemýlím   -  je to patrné ve srovnání heslovitých řádek životopisů  obou státníků. Zatímco druhý v pořadí byl prý politik velmi populární, druhý získal moc velmi nemilosrdně a proslul jako  krvavý diktátor a muž s násilnickou minulostí. Takové srovnání v souvislosti zařazení obou postav do válečného prostředí naznačuje mnohé.

Tedy jde o slova předznamenávající další obsah knihy opravdu    vhozená  do rvačky.

Kniha však ve svém celku tento kategorický imperativ odsunuje do pozadí, i když neopouští.

Znalá autorka Susan Butlerová  si získala mé sympatie již svým neobyčejným věnováním své práce jným: „ Na památku 405 000  amerických a 27 000 000 ruských (správně má být jistě nikoliv ruských – ale sovětských obětí – tedy kromě  ruských, i obětí ukrajinských, běloruských, kazašských, kirgizských, tadžických, gruzínských,  moldavských...pozn. recenzenta) obětí druhé světové války“ . Celou svou knihoupřispívá značně k poznánídvou velkých osobností – Stalina a Roosevelta -  jak jednoho, tak  i druhého označuje samostatně i ve vztahu jejich partnerství.

Hlavou mi nyní běží nepřestajné, posud trvající  masírování,  čtenářské veřejnosti posledních let vůči „zločinci Stalinovi“, jeho stoprocentní identické spojení  s někdejším nepřítelem nejenom SSSR, ale i USA a Anglie - Hitlerem. Nicméně nemohu zcela pominout znatelné, záměrně vědomé  odsunutí osobnosti Roosevelta do hájemství  nedůležitosti. Konečně náhlá Rooseveltova smrt těsně před koncem Druhé světové války byla nejhlasitěji oslavena v Hitlerově hlavním stanu. Pominutí Roosevelta nebylo věcí okamžiku,  vytvořilo prostor vyzvednuti na nebesa - Reagana,  obou  prezidentů  USA  - jménem Bush, zčásti i Clintona. Dalo příležitost pozvednout nad oba objekty zájmu Susan Butlerové – tedy Stalina a Roosevelta - hlavně rozhled a do budoucna Winstona Churchilla, jak zatočit s Hitlerem a se Stalinem dohromady.

Nehledě na skutečnost – že Butlerová této ideologii ve své práci nepodlehla, leč se z ní zcela pro svůj původ a identitu nevyvlékla.

Její přínos, zejména pro dnešek je pro každého nepřehlédnutelný. Autorka nás přivádí do děje nejsložitějších okamžiků, které nakonec dovedly protihitlerovskou koalici do vítězného konce a k porážce Hitlera. Nezbavuje nás pocitu počáteční až bázlivé  nedůvěry jednoho ke druhému – tedy Roosevelta ke Stalinovi a k pochybnostem Stalina o Rooseveltovi. To, co přisuzuje Butlerová Rooseveltovi, mínil i Stalin o něm.

První dotyk Roosevelta se Stalinem v listopadu 1943 v  Teheránu líčí jako setkání amerického prezidenta USA v tváři v tvář jako s nejprohnanějším politikem, s nímž měl do do činění. Butlerová  však stejně soudí i prezidentovi USA: „ Roosevelt uměl být otevřený, stejně jako lstivě prohnaný.“ Nepokrytě dává však najevo, vzájemný respekt, jednoho ke druhému a oba přesvědčené, že bez spolupráce USA, Velké Británie a SSSR nelze porazit velkého a odhodlaného ničitele světa.

Zejména dva z nich  v rozhodujícím okamžiku nešetřili ůsměvy. Ani získanými informacemi, zaručujícímu jim vzájemnou bezpečnost. Roosevelt v době teheránské schůzky přijal bezpečí v prostorách sovětské ambasády. Jeden druhého do poslední „knoflíkové dírky“ pozorovali, vzájemně se sledovali a jeden druhého se snažili pochopit a odhadnout - jeden z invalidního vozíčku – druhý – Stalin ze své výšky 162 cm postavy . Oba poznamenáni fyziologickými defekty, jeden dětskou obrnou, druhý zraněním při nárazu koňského povozu -  v klukovských letech. Oba dva byli dominantními postavami, s nesmírným kouzlem osobnosti. Oba střežící si svou velikost a odpovědnost, v danou chvíli i před Winstonem Churchillem. Oba nenávistní k Hitlerovi, jeho zločinné bandě, nenávistní vůči Němcům, nesnižující jejich schopnosti. Kromě výsledků  ve válce, je oba hlavně zajímalo a jaký bude svět po ní.

Oba muží byli mimořádně inteligentní a oba vynikali skvělou pamětí, byť každý trochu jinak,“ uvádí autorka knihy mezi mnoha superlativy, přisuzující jednomu i druhém v portrétu partnerství Stalin a Roosevelt.

Její hodnocení v knize musí přivádět k šílenství  goebelsovské pojetí i aktéry i české propagandy a současného protiruského tažení. Oba se při schůzce v Teheránu shodli, že po vítězszví nad Hitlerem musí zabránit opětovnému vzestupu Německa. I když Roosevelt před Stalinem často nenávist vůči Němcům skrýval, ale nedala  se ukrýt, byla  jeho stanoviska  maximálně intenzivní.

Z tohoto hlediska Susan Butlerová připomíná Rooseveltova slova v jednom rozhovoru s ministrem financí Morgenthaunem: „ Musíme být k Němcům patřičně tvrdí, a když říkám, že k Němcům, nemyslím tím, jen nacisty, aleskutečně všechny německé občany. Buď je musíme nechat vykastrovat, nebo s nimi zacházet tak, aby neplodili potomky, kteří si v budoucnu budou počínat stejně jako jejich předci.“

Roosevelt byl přesvědčen v rozhovorech se Stalinem, že pokud má být v budoucnu dosaženo  trvalého míru, je třeba zajistit, aby Němci již nikdy nenosili uniformu. Stalin připojoval stanovisko, že nejhlavnějším a nejdůležitějším úkolem je kontrola Německa a prohlásil, že Německo bylo  a vždy bude hlavní hrozbou pro světový mír.  

Čtu se zájmem knihu „Stalin & Roosevelt Portrét partnerství“ a obklopují mne v domácím prostředí  hrůzostrašné, nesmyslné  lži. Ještě včera jsem četl ve vitrinách devítiletky pražského Jižního Města, v textu pod fotografií ze schůzky velmocí v berlínském zámku v Postupimi, že prý Stalin posílal na tato jednání na nejvyšší úrovni vždy a důsledně svého dvojníka.

Teď nahlížím díky autorce do prvního jednání nejvyšších představitelů planety za Druhé světové války  o tom, jak zvítězit nad Hitlerem. Seznamuji se s lidskými vlastnostmi všech tří  státníků – Roosevelta, Stalina a Churchilla. Vše se odehrávalo daleko od jejich domovů  vlastně na výsostném území  SSSR – i když v Teheránu. Na konci roku 1943. Po jednáních – hlavně mezi USA a SSSR -  se i večeřelo, stoly byly připraveny s ruskou pohostinností, nechyběla ani pověstná ruská vodka.

Otevíraly se jazyky.

Roosevelt ani Churchill tehdy neměli tušení o německých válečných zločinech na sovětském území. „Do sta let bude náš rodný jazyk jazykem celé Evropy,“  sliboval Vůdce Němcům.

Do konce války zemřelo celkem 3, 3 milónů příslušníků Rudé armády – více než polovina sovětských zajatců, Němci s nimi zacházeli jako se zvířaty, líčí Butlerová atmosféru při jednání i s odstupem času.

„Drželi je na mrazu a v ohradách uprostřed otevřené krajiny, takřka jim nedávali najíst, a pokud jich dost nezemřelo v důsledku nelidských podmínek, nechali je umírat hlady. Další desetisíce vojáků postříleli popravčí čety; mnozí byli odvlečeni do pracovních a vyhlazovacích táborů.“  Při jednom přípitku Stalina se k němu připojil Rooseveltův syn Eliot a připil směrem k Německu: „ Navrhuji, abychom připili na co nejrychlejší potrestání všech německých zločinců-kteří si zaslouží pouze popravčí četu!“

V Teheránu se přes mnohé rozmíšky chovali státníci velmi odpovědně, poklonu Rooseveltovi, vůdci největší kapitalistické mocnosti složil Stalin, vládce největší komunistické mocnosti.  Autentickými citacemi autorka nešetří.  

Úmrtím Roosevelta 12. dubna 1945 se mnohé dostalo do jiné polohy, zvláště s příchodem jestřába Harryho Trumanna.

Stalin vyhlásil v úmrtní den Franklina Delano Roosevelta nejhlubší smutek.

Cenná kniha a její svědectví smrtí F.D. Roosevelta zdaleka nekončí; připojuji se k nedávné stručné recenzi Karla Sýse, že:  „Po bezmála třiceti letech neuvěřitelných lží ze strany tzv. historiků typu televizního žvanila Kučery má český čtenář konečně možnost zkorigovat svůj vnucený názor díky autentickým svědectvím a dokumetům.“

Pravdy se čtenáři tentokrát s lítostí nedostává z domova (i když i díky jednomu našemu brněnskému nakladatelství)  , ale ze Západu, jak potěšitelné a zároveň zdrcující.

Chtělo by se tedy jásat, možná však i nahlas plakat.

Psáno pro Novou republiku, Nové slovo a LUK

Co to Teličku tak strašně žere?

$
0
0
Lubomír Man
2. 5. 2016
Pustil jsem si nedělní Moravcovy otázky po 13. hod jen na pár minut – a měl jsem štěstí. V tom, že jsem i v tom kratičkém čase zaznamenal v pořadu záležitost, se kterou se už delší dobu zaobírám. Mluvil Telička (ANO a Evropský parlament), a docela vášnivě a zaujatě kritizoval skutečnost, že vláda a prezident mluví o zahraniční politice různými hlasy, že to tak není dobré, že by ten hlas měl být jednotný, a že by se tedy prezident s vládními činiteli odpovědnými za tuto politiku – nejspíš asi se Zaorálkem - měl setkávat a své názory jaksi s vládou sjednocovat.

Tolik tedy řečené Teličkou. Kdybychom ho neznali, nevěděli nic o tom, jakým je zapřisáhlým příznivcem i členem pražské kavárny, milovníkem amerických neokonzervativců a nepřítelem Ruska, lítějším, než je Schwarzenberg, mohli bychom – možná – najít v jeho slovech i cosi racionálního, s čím by se dal vyslovit i souhlas. Jenže když ho znáte, víte naprosto přesně, oč mu jde. Žere ho, nesmírně ho žere - a není ve své rozlobené nespokojenosti samozřejmě sám - že my občané této republiky nejsme opracováváni do jednoho zuniformovaného kusu tak dokonale, jak by si on představoval, že bychom měli být. Že neslýcháme toliko jeden a jediný oficiální politický hlas (což je i hlas jeho, Teličkův), zprostředkovaný nám vládou a všemi našimi presstitukami, ale že můžeme - aspoň čas od času, i kdychom si toho času přáli mít pochopitelně mnohem víc - zaslechnout i hlas jiný. Ten, který je nám blízký, mluví nám k srdci i hlavě a vyjadřuje to, co jsme si sami mysleli, ale co jsme si v návalu oficiálních názorů protichůdných často ani netroufali vyslovit. A nyní ten hlas, o to vzácnější, že mu není dána příležitost znít často, slyšíme z televizní obrazovky i z rozhlasového přistroje a přijímáme jej jako živou vodu, přitékající k nám z pusty. To je ono, aspoň jeden má rozum, zpívá v nás, ano, tohle je to pravé, a ne ty nesmysly a nespravedlnosti, co do nás denodenně horem dolem hustíte z radia, novin a televize. Prezident vám to solí a vy na něj nemáte, a to vás vytáčí do nepříčetna. Nechápete a nechcete pochopit, proč těch 60 procent našich lidí vzdor vaší zběsilé propagandě nejde za vámi, ale jde za tím jediným osamělým hlasem, a nikdy ani ve své duševní slepotě nepochopíte, že se tak děje proto, že ten hlas – na rozdíl od vás - mluví pravdu.

Hra na tichou poštu, stížnost na ČT a První zprávy

$
0
0
- vlk -
2.5.2016 Kosa zostračili  vlkovobloguje.wordpress.com


Nerad se opakuji a v tomhle článku to bude hned několikrát. Už jsem kdysi psal, že jako dítko, které prošlo celých československým výchovným a vzdělávacím systém, jsem nikdy v raném věku – tedy v jeslích, školce a družině nechápal smysl hry na tichou poštu. Popuzovala mne a těžce nudila. Nechápal jsem, jak někdo má problém s tím cosi artikulovaně vyslovené správně slyšet, pochopit a předat dál. Takže to pro mne byla hloupá a otravná záležitost.


S tím, jak jsem přicházel do let začal mizet do stáří a opouštěly mne všemožné schopnosti, které jsem bral dříve jako naprosto normální a věčné, mne napadlo, že nejspíš tuhle taškařici vymysleli kdysi dávno v nějakém tehdejším domově důchodců – tedy starobinci…. Ale pořád mi zůstávalo přesvědčení, že inteligentním lidem zejména v produktivním věku, musí tichá pošta zůstat stejně otravnou záležitostí jako mne kdysi.

Ovšem jen do okamžiku, než vyjela na Kose informace o stížnosti na ČT.

Od té doby nevycházím z údivu! Co všechno lze z jednoduché a jak jsem doufal srozumitelně napsané informace všechno vyvodit, vykoumat, vyspekulovat a vymoralizovat. Takže jsem si dovolil na ty největší bludy a bláboly upozornit a zareagovat. A domníval jsem se, že když se jeden vypořádá s Echem 24. Hlídacím. orgem, Šaftforumem a Jakubem Jandou a doloží, proč jsem si je vzal do klávesnice, bude to každému srozumitelné a já se o to dál nemusím zajímat. Myslel… takže opět musím opakovat a vzpomenout moudrosti našeho pana profesora Beneše, co nás měl na deskriptivu a technické kreslení – myslet, studente, znamená pranic nevědět! Měl pravdu ten dobrý muž! Kdyby kvůli ničemu jinému, tak tohle za návštěvu jeho hodin rozhodně stálo. Vzpomenul jsem si na něj a jeho moudrost opět včera, když moje mailová schrána byla zasypána upozorněními na článek z Prvních zpráv,

Kosa zostra zazvonila o Evropské hodnoty

v kterém si autor – jmenuje se Petr Štrompf, podává Kosu za její článek
Stížnost na Českou televizi, Kosa, vlk versus arogantní nabobové, ostražití hlásiči a blábolisté IV. Dnes o spolku Evropské hodnoty a Jakubu Jandovi

Nemám zájem se do pana Štromfa navážet. Píše slušnou formou, neoznačuje ani Kosu, ani mne za prokremelské agenty, ani za blázny, potud - formálně, všechno ok. Jenže – jenže

1 - si hraje na tichou poštu a to velmi a velmi podstatně,

2 - je zjevné, že se nenamáhal přečíst celou materii a vybral si pouze jeden díl a komentuje cosi, co evidentně nezná ani z doslechu,

3 - a místo, aby se zabýval podstatou celého příběhu, vytrhne si jako jádro naprosto nepodstatnou věcičku,

Ačkoli se mne tohle všechno dotýká osobně, nejspíš bych se nad to přenesl a nereagoval. Jenže v další dikci jeho článku je cosi, co pominout nemohu a na co rozhodně reagovat musím a když už tedy přeci jen reakce, pak se vším všudy. I s těmi body, které jsem vyjmenoval jako ty nad kterými bych mávl rukou.

Pan Stromf má za to, že se Kosa fackuje s Jakubem Jandou a jeho spolkem Evropské hodnoty a že .. no radši budu citovat:

Problém je zde ale ještě jeden – jestliže vzájemné veřejné fackování Kosy s Evropskými hodnotami argumentačně nabírá na intenzitě, pak se nesmí stát, aby přerostl do osobní roviny, jak se už nepochybně stalo. Protože se odehrálo právě na veřejném internetovém prostranství a není těžké uhádnout, že plebs si přečte sotva jednu třetinu a odklikne se jinam. Nezajímá ho ani jakýsi Jakub Janda, natož horující bloger.

Na horkou diskusní půdu mohou akorát tak našlapovat čichači z řad novinářských smeček a tím to končí. I tak aspoň malá výhra – třeba to někdo z nich názorově pošle dál. Pak se třeba více lidí bude zajímat, co jsou Evropské hodnoty vlastně za spolek. Pak může zatleskat blogu Kosy nebo jej úplně zatratit. Neudělá to ale dřív, dokud se jeden nebo druhý za něco schová. Pak plebs udělá to, co zpravidla vždy udělá – na pomyslnou zeď namaluje kosočtverec s čárou uprostřed. Taky hezky anonymně a pozornost plebsu neudrží ani zmínění kritici s názory, kdo je mimo hlavní proud víc prokremelský nebo ne. Škoda pak i roční dřiny na stížnosti o práci České televize. Navíc bez překlepů.

Chci pana Štrompfa ujistit, že Kosa se nefackuje s nikým. A nejméně s někým jako je Jakub Janda. Kosa si jen nenechá od nikoho nic líbit. Tohle mne provází celým mým působením na internetu. Jakub Janda vyhrožoval autorovi stížnosti, což NENÍ Kosa a už vůbec nejsem já, nýbrž PP, že si ho vezme do péče jakási Jandou možná organizovaná, možná vedená, možná obojí, partička, s interesantním jménem -Kremlin Watch. Takže jsem cítil potřebu o téhle výhrůžce informovat co nejširší veřejnost. Důvody proč snad nemusím uvádět. A když už jsem popisoval to Jandovo vyhrožování, přidal jsem pár bližších informací o tomhle hodně unikátním zjevu /aspoň doufám/ české veřejného prostoru/. Nic více, nic méně.

Pan Štrompf mne ale zaskočil a tím i vyprovokoval k tomuto textu těmi zmínkami o plebsu, co udělá, co si myslí, co si z textů přečte a kdy plebs začne malovat kosočtverce z čárkou uprostřed.

Přiznávám, že jsem si tohle přečetl nejméně 4x, než byl počat tenhle text. Nevím, jak pan Štrompf – v jehož vizitce na Prvních zprávách stojí toto:

Jsem publicista a hodlám jím zůstat. Mám rád humor, ale nikoliv šašky. Hlavně ty dvorní. Nesnáším blbce, a čtení novin ve větru. Ctím pravidlo, že každý má právo na svůj názor. Já mám zase právo se některými názory vůbec nezabývat. Psát chci především jen o tom, k čemu mám co sdělit.

taxuje své čtenáře. A ani mne to celkem nezajímá. Ale zjevně o nich nemá valné mínění. Jinak by sotva nemohl použít slovo PLEBS!

Nikdy bych si tenhle termín o těch, co chodí na Kosu nedovolil použít. A to ani v případě, že bych byl v rauši neskonale větším, než momentálně, pod dojmem včerejšího potvrzení dominance Viktorky českému fotbalu tak trochu jsem. Ať stále vítězí Viktoria!

Vážím si totiž čtenářů Kosy. A mám k tomu důvod – bylo jich v samém začátku, pokud mne paměť neklame – 35. Dnes je jich nejméně o dva řády více. Já a ostatní autoři blogu píšeme pro ně. Pro nikoho jiného. A oni vědí dopředu několik věcí, které spolehlivě odradí od návštěvy Kosy jakýkoli eventuální plebs

- že zde nebudou pojednávány žádné senzace a bulvární bláboly,

- že články budou často velmi dlouhé a rozhodně náročné,

- že jsou hodně vyzdrojovány a opírají se o fakta, které je potřeba při čtení vzít v úvahu, jinak je námaha vynaložena zbytečně,

– že je nemají indoktrinovat, ale vyprovokovat k samostatnému přemýšlení nad nadhozeným problémem a že mají sami dospět ke svému vlastnímu závěru,

- že kdy vyjde článek bez označení autora, jedná se osobní produkci majitele blogu – tedy vlka,

- vlk píše pod touhle značkou. A to od roku 1997. A nevidí důvod, proč to měnit.

A podobně vědí, že tak jako na Kosu kdysi z nějakého důvodu nebo náhody zavítali, mohou s tímhle zlo/zvykem kdykoli přestat. Ze své svobodné vůle. Když jim bude cokoli vadit.

Takže pane Štrompfe, o jakém plebsu, to v souvislosti se stížností na ČT a Kosou hovoříte? Je mi jaksi docela stydno, ale nikoli mou vinou. A nechápu, proč jste se takového faulu vůči návštěvníkům Kosy dopustil! Tohle a jen tohle mne donutilo změnit nedělní program a věnovat se Vašemu textu! Co takhle omluva?

A když už u toho jsem, vy mne častujete radami, co a jak bych měl udělat aby, vše bylo, dle vás, ohledně televizní stížnosti, Kosy a čtenářů správně. Dovolím se Vám za vaši snahu přispět – revanšovat. Ve stejném stylu – tedy slušným upozorněním z mé strany, co byste zase mohl zlepšit Vy, pokud bude chtít cosi z Kosy komentovat. Klíčovým slovem je termín mohl – nikoli měl. Nechám to na vás. Ale než to vezmu v jednotlivostech, tak si dovolím ještě jednou ocitovat vaše vlastní krédo z Prvních zpráv:

Jsem publicista a hodlám jím zůstat. Mám rád humor, ale nikoliv šašky. Hlavně ty dvorní. Nesnáším blbce, a čtení novin ve větru. Ctím pravidlo, že každý má právo na svůj názor. Já mám zase právo se některými názory vůbec nezabývat.Psát chci především jen o tom, k čemu mám co sdělit.

Nehodlám komentovat jeho první čtyři věty. Jednak některým ani příliš nerozumím – například sousloví o čtení novin proti větru, další jsou velmi gumová a u jednoho si musím vzpomenout na rčení Jirotkovy příslovečné tety Kateřiny. Ale nebudu to rozvádět. Pro tuto chvíli jsou pro mne důležité tři poslední věty. Podepisuji, že každý má právo na svůj názor. Vy, já i Jakub Janda. A všichni máme právo s jakýmkoli názorem nesouhlasit. Osobně bych ještě dodal, že máme ještě další právo ohledně názoru – odmítnout jakékoli nucení k souhlasu s nějakým názorem. Což je drobná,ale důležitá nuance. Která nejspíš je pro vás samozřejmostí, stejně jako je jí pro mojí osobu a mé čtenáře. V Pravidlech prostoru Kosy si například přečtete, že
není nutné souhlasit s vlkem nebo jiným autorem…

Ovšem tady se my dva /jak doufám/, zásadně rozcházíme s takovým Jakubem Jandou a dalšími podobnými, kteří evidentně mají za to, že když s nimi nesouhlasíme, mají svaté právo nás k tomu nějak donutit. Třeba přes jakousi soukromou inkviziční četu jménem Kremlin Watch!

Buď jste toto, při psaní svého článku přehlédl nebo nepochopil. Tohle je to, co mi na Jandově výlevu vadilo především a vůbec na celkové produkci tohohle zjevu vadí trvale. A také to, že jeho inkvizitorství je neustále šířeno zpravodajstvím ČT a je dokonce vydáváno jako expertní výrok, hodný zvláštního zřetele.

Třeba to ale pro vás spadá do kategorie názorů, kterými se, díky svému nezadatelnému právu, nemusíte a nehodláte zabývat. Troufnu si tvrdit, že přesně takový postoj zavedl náš veřejný politický diskurs tam, kde jsme. Ale to právo bezesporu máte. Stejný pouvoir ovšem mám já se tím zabývat, protože vidím, jak díky všelijakým Jandům roste napětí ve společnosti a upřímně – mám z toho jevu velký strach. Na což mám, jak nejspíš nebudete rozporovat – právo. Až potud jsme, více méně v souladu, a můžete si říkat - proč a na čím mne ten chlápek z Kosy chce školit?

Na téhle větě:
Psát chci především jen o tom, k čemu mám co sdělit.

Mít co sdělit, se v mém vidění autorského psaní, opírá především o dostatečnou znalost toho, o čem psát vůbec chci. Dále a je mi líto, že to napsat musím, pak o pochopení faktů v jejich plném významu a nakonec je potřeba vyvodit správný závěr. Aby práce s psaním, v duchu Vašeho vlastního postulátu, měla nějaký smysl.

Budu konkrétní:

Kdybyste si dal práci s podklady, věděl byste, že autorem stížnosti na ČT a tím, kdo drtivou většinu, ne-li úplně všechno odmakal, byl ten, kdo ji na Radu ČT také podal – tedy PP. Nikoli Kosa jako taková nebo dokonce já. Kosa poskytla pouze určitou servisní podporu a platformu a snažila se o stížnosti, její přípravě a finální fázi – referovat. Víc si k dobru připsat v téhle kauze nemůže.

Jestliže jste četl / jak se zdá/ můj článek o Jakubu Jandovi, musel jste zaznamenat, že jde už o IV. díl, takže bylo nanejvýš zřejmé, že mu předcházejí nejméně díly I., II. a III. A kdybyste si je byl velmi letmo prolétl, byl byste se dozvěděl, jaká je historie vzniku toho dokumentačního díla.

A také byste tam byl našel detaily okolo Kosy a vlka. Stačilo si to malinko odpracovat, abyste dostál svému krédu a psal o věcech, které trochu znáte a o kterých tedy máte co sdělit.

Vy jste ale vystřihl radši tohle:
Buď jak buď, škoda jen, že autor se pod svou kritiku nepodepsal a zůstává v anonymitě. Nádech utajení ve veřejném mediálním prostoru v tomto případě v pořádku není. Byl by, kdyby jakýsi Jakub Janda, ať už blábolí nebo je génius, našel reakci anonymního blogera pouze ve své dopisní schránce.

Jak už sděleno, když na Kose není článek podepsaný nebo uveden zdroj, jde o produkci mojí. Tedy vlkovu. A tu si provozuji na SVÉM blogu. Kde platí moje pravidla. Jde o soukromý blog. Nic víc. Nemám ambici se stát ZPRAVODAJSKÝM portálem. Pohybuji se ve svém virtuálním obýváku a přijímám v něm návštěvy. Nic, co by nějak kopírovalo například První zprávy a chtělo s nimi soutěžit. Ale dost něco ve smyslu, abych zde odpověděl na útok kohokoli, včetně Jakuba Jandy.

Tolik ta základní fakta a jejich obsah, který bych shledával důležitým a který očekávám, že si lidé jako Vy v daných souvislostech z Kosy vezmou.

Vezmou proto, aby byl učiněn správný závěr. Jinak nemá smysl cokoli psát. Vy za ten správný závěr považuje zřejmě úvahu, že když je vlk nick, plebs nebude jeho text zajímat, čtenost bude výrazně menší a stížnost na Českou televizi bude neúspěšná. Doufám, že Vás interpretuji správně.

Vážně si myslíte, že moje občanské jméno by zvedlo čtenost Kosy plebsem? A že bych o to vůbec stál? A hlavně, že by zvýšilo šanci, že Rada tu stížnost vezme aspoň trochu vážně a vyvodí nějaké a jak víme oba – žádoucí důsledky? Vy, jestli Vás dobře chápu, říkáte že ano. Ve všech případech. Já naproti tomu se domnívám, že ne. Také ve všech případech. Oba máme právo na svůj názor.

A ještě dovětek k té tiché poště. Doslova mne fascinuje, jak se tahle nesmyslná hra roztáhla a zdomácněla na českém internetu v souvislosti se stížností PP na zpravodajství ČT o ukrajinském konfliktu! Nikdo, kdo o stížnosti, mimo Kosu, doposud vůbec psal, se nezabýval její podstatou. Ani trochu. To bylo vždy okamžitě odbyto, pokud vůbec, jednoduchou nálepkou, že jde o Kremlem financovaný nebo minimálně inspirovaný blaf. Že jsou naopak v hlavním zorném poli naprosto podružné drobnosti. Zkrátka pro mne návrat do dávného dětství, kdy tupý Pepíček udělal z almárky Amálku a stejně nadaná duševně vybavená Janička následně z almárky decimálku. A všichni se mohli nakonec smíchy potrhat.

Jenže stav a úroveň veřejnoprávní televize a jejího zpravodajství a tichá pošta? Tragedie na druhou! Pro nás všechny. Pokud nejsme dávní Pepíčci a Janičky – tedy páně Štrompfův plebs. Nechtěl jsem tehdy s nimi hrát tu dementní hru. A odmítám ji hrát s těmi, co podobně fungují ve veřejném mediálním prostoru i dnes.

Sdílejte a šiřte: Jožo Ráž se statečně postavil protiruské propagandě

$
0
0
- ea24 -
2.5.2016 Eurasia24

„Já se bojím Ameriky, Rusů ne. Rusko považuji za jistotu,“ tak se slovenský zpěvák Jožo Ráž vypořádal s dalším pokusem šířit strach z Ruské federace, tentokrát na DVTV.


Ne,“ odpověděl frontman Elánu jednoznačně na dotaz, zda považuje Rusko za hrozbu, načež moderátor Martin Veselovský návodně kontroval: „Vy nepovažujete Rusko za hrozbu? V Česku je to dost aktuální téma. A proč ne?

Jožo Ráž evidentně neměl s rozvinutím své odpovědi problém: „Já Rusko považuji za jistotu, za „zábezpeku“ toho, že tady máme ještě nějaký pokoj a mír, protože Rusko je dobře vyzbrojené a drží relativně stabilní situaci tady okolo a všichni jsou proti nim.“ Zpěvák podotkl, že „Rusové jsou naštěstí velice silní“ a že v pozadí je také Čína coby faktor rovnováhy. „Já se bojím Ameriky, Rusů ne.

S oběma zeměmi má vystudovaný psycholog bohaté zkušenosti. V rámci turné Elánu projezdil s kapelou Sovětský svaz „od Užhorodu po Nachodku a od Murmansku po Soči“, prožil tam mnoho měsíců, a jak říká, setkával se tam vždy s velmi vzdělanými a výbornými lidmi. „Prostě v Rusku si můžete s řidičem autobusu povídat o filozofii, o básnících, o všem. A v Americe? O ničem, jenom o Coca Cole a hamburgerech.

Spojené státy projel rovněž – „horem dolem“ – a vracet se tam už nechce. „Nemám si tam s kým o čem povídat.

Moderátora DVTV Martina Veselovského svojí odpovědí několikrát zcela „vyhodil z konceptu“ a přiměl k mlčenlivému přemýšlení nad reakcí a dalším dotazem. Jako například tímto konstatováním: „Mám světonázor velice podobný tomu, jaký hlásají komunisté nebo křesťanská víra, které jsou velice kompatibilní,“ řekl Jožo Ráž a nechápajícímu Veselovskému vysvětlil: „Hlásají v podstatě to samé – každému podle zásluh a nepídit se za materiálními hodnotami, za bohatstvím.

Zopakoval, že svým přesvědčením je komunista, i když nikdy nebyl v žádné politické straně. I zde moderátora – mladšího než je kariéra Elánu – zaskočil svými názory na předlistopadovou éru: „Tím pádem mně se v tom bývalém režimu nežilo až tak špatně, já jsem neměl žádný problém, že bych nebyl svobodný, já jsem si dělal, co jsem chtěl.

Co si přisvojili prominenti tehdejšího systému, byly prý jen maličkosti oproti tomu, co si nakradli dnešní „papaláši“. „Věřím, že komunismus je ideologicky a prakticky správnější režim, jenomže lidé to neunesli, lidé to nedokázali, protože jsou blbí, to je celé. Kapitalismus, to je cesta do pekla, protože to je honba za ziskem,“ uvedl dále v rozhovoru pro DVTV.

Před rokem 89 se podle něj žilo relativně dobře, přičemž na otázku, jak se mu žije dnes, odpověděl „nic moc“. Život v dnešním režimu shrnul do pesimistického konstatování: „Svět se bortí, všechno je horší, daně jsou větší, je víc předpisů, ceny jsou vyšší, všechno jede špatně, směřujeme k válce.“ Nicméně Elán prý zůstává stále stejný.

Zdroj: aktualne.cz/dvtv
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live