- rozhovor -
2. 5. 2016 Parlamentní listu

Po bombardování Srbska přestal být příznivcem Západu. Válečný veterán, uznávaný vědec Rajko Doleček, kterého celé generace znají jako bojovníka proti obezitě, také tvrdí: „Velkým hříchem západních mocností jsou arabské země, kde vyvolaly nevídanou náboženskou nesnášenlivost.“


„Já jsem prezidenta Havla neměl rád a ani jsem si ho nevážil, považoval jsem ho za pokrytce. Na jedné straně maloval srdíčka a pak podporoval bombardování Bělehradu a Iráku. Za minulého režimu jsem fandil Západu i Spojeným státům, ale když NATO a USA napadly Srbsko, svého spojence z I. a II. světové války, a začaly podporovat etnika jako kosovské Albánce a muslimskou menšinu z Bosny, kteří dost často kolaborovali s fašisty, tak jsem na ně změnil názor,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz při svých vzpomínkách světově uznávaný lékařský odborník (endokrinolog) z Ostravy profesor Rajko Doleček.

Ten je známý především střední generaci z televizních pořadů ze 70. a 80. let minulého století jako průkopník boje proti obezitě a propagátor zdravé výživy. Málokdo už ale o věhlasném odborníkovi ví, že se jako mladý odbojář účastnil osvobozování Srbska i dalších balkánských zemí. „Když jsem se za války připravoval na sabotáže proti Němcům a později narukoval do armády, tak se mne ptali, co vlastně umím. Když zjistili, že slušně ovládám pět jazyků, tak mě neposlali na frontu, ale zařadili mne k diplomatickým službám jako vojenského přidělence. Po osvobození Bělehradu jsem pak začal pracovat coby tajemník u jednoho vyššího ruského velitele. Zabýval jsem se nejrůznějšími záležitostmi, například jsem sháněl letecké motory pro srbské letectvo. Později, když můj ruský nadřízený zahynul při náletu, mě přidělili k UNRA, což byla organizace OSN pro pomoc a podporu zemí postižených válkou. Po válce v roce 1946 se Stalin rozhádal s Titem a já jsem přijel s rodiči do Prahy, kde jsem pak začal na Univerzitě Karlově studovat medicínu,“ vyprávěl lékařský specialista, který i přes svou devadesátku stále ordinuje dvakrát týdně ve Fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě a nedávno ještě vydal se svými kolegy odbornou publikaci. „Můj tatínek byl Čech a působil od roku 1926 v Srbsku jako obchodní zástupce velkých českých firem – ČKD a Pragoexport – maminka pocházela z Bosny a Hercegoviny, ale hlásila se k srbské národnosti,“ doplnil ještě profesor Doleček.


Uprchlíkům by měly více pomáhat bohatší arabské státy
(pokračování ZDE)

2. 5. 2016      zdroj a původní zdroj
Finský prezident Sauli Niinistö vystoupil proti vstupu země do NATO a také poznamenal, že Helsinky a Stockholm budou muset řešit tento problémem samostatně. Informuje o tom YLE. "Můj postoj spočívá v tom, že nemáme žádnou potřebu měnit stávající politiku [neutralitu]", řekl prezident.

Rusko, jak poznamenal Niinistö, jasně ukázalo, že vidí v NATO hrozbu pro svou bezpečnost. "Nechtějí připustit tuto hrozbu u svých hranic," dodal.

Otázka o vstupu do NATO musí být rozhodnuta v referendu, konstatoval pevně prezident. Zároveň odmítl závěry expertů, že Finsko má rozhodovat o přistoupení k alianci společně se Švédskem. Podle něj je takový proces obtížný a každá země je zodpovědná sama za sebe. Současně Niinistö uznal, že výsledky referenda v jedné zemi mohou mít vliv na veřejné mínění v druhé.

28. dubna byla zveřejněna zpráva vládní skupiny, připravená pro premiéra Finska Juha Sipilä, v níž se uvádí, že společné přistoupení Finska a Švédska do NATO je preferovanou variantou. Kromě toho dokument uvádí, že členství v alianci posílí bezpečnost země, ale zároveň povede ke krizi ve vztazích s Ruskem.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

2. 5. 2016    zdroj
V neděli 1. května ředitel CIA John Brennan prohlásil, že orgánům země nestojí za to odtajňovat utajované informace zvláštní komise o teroristických útocích, které se staly 11. září 2001.

Šéf CIA konstatoval, že tyto dokumenty obsahují nepřesné informace, což může způsobit Washingtonu značné škody. Jak uvádí TASS, možnost zveřejnění těchto 28 stran vyvolala mimořádně živé debaty a vnesla určité napětí do vztahů mezi USA a Saúdskou Arábií. K dispozici jsou informace, že v těchto záznamech by mohly být údaje o spojení orgánů království s teroristickou sítí "Al-Káida".

 Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jan Campbell2.5.2016 Vaše věc
 
V židovské tradici je diskuze, týkající se svobodné vůle a sgulla, tj. doslova pokladu. Svobodná vůle je vědomou snahou opatřit si, nebo udělat něco, zatímco sgulla je vnitřní síla. Je nedílnou součástí duše, nezávisející na našem rozhodování. Proto existuje objektivní vzájemné působení mezi těmito dvěma silami. Podobné objektivní působení mezi dvěma silami lze konstatovat ve vztahu mezi USA-EU-NATO a RF-ČLR. Co mám na mysli?


Podobně jako člověk ukazuje svůj charakter svým talířem, svou kapsou a svou zlostí, ukazují společenství svůj charakter mimo jiné neochotou akceptovat, že život sám neustále osciluje mezi protiklady. Dnes začíná měsíc, v němž se nám budou prezentovat protiklady života ještě více, než v minulém měsíci. USA-EU-NATO se budou snažit dosáhnout vojenské taktické převahy v Pobaltí a Černomoří, budou dále rozdmýchávat požár v Sýrii, na Blízkém východě a Centrální Asii v naději na život po staru. RF-ČLR se budou snažit integrovat hospodářské potenciály hedvábných stezek a eurasijské hospodářské unie a upevňovat vojenské spojenectví. Současně se budou snažit udržet strategickou převahu na Blízkém východě a omezit působení USA v Jihočínském moři a JVA. V naději na život po novu.

Pro širší veřejnost a politiky ČR je bližší sousední SRN a nedaleký Stuttgart. Tam během sjezdu AfD hořela auta, zatklo se na 400 demonstrantů a potvrzuje se odhodlanost AfD, dostat se k moci. Ve vzdálenějším Turecku, v kontextu smlouvy o návratu migrantů, prakticky v téže době byla dána výpověď 400 opozičním novinářům. Odůvodnění výpovědi jim v představitelné době umožní hledat práci pouze někde na stavbě. Potvrzuje se odhodlanost Turecké moci zůstat u moci, co nejdéle. Tomu napomáhá EK (Evropská komise), úřad, který plní úkoly Evropské rady (ER), tedy představitelů členských zemí EU. ER byla, jak je již dlouho zvykem, i v tyto dny hluchá a slepá, když dovolila EK konat proti orchestru v Drážďanech. Ten si dovolil uvést kompozici v čest genocidy Arménů a použil ve zpěvu slovo genocida. Slovo bylo zakázáno, po protestu Turecka u EK. Nevídané, neslýchané, ale skutečné konání našich nevolených lídrů. Turecko tak úspěšně testuje svojí formu a pozici ve vztahu s EU. To je jedna stránka mince. Ta druhá ukazuje na paradoxní konání NATO ve vztahu k RF. Člen NATO, SRN bude mít svá vojska nejenom v Turecku, ale i v Pobaltí. V blízkosti státní hranice s RF. Je tomu asi proto, že jsme nepochopili, kdo vyhrál druhou světovou válku. Proto NATO pošle do Pobaltí, které se s pomocí EU stává zelinářskou zahradou, potřebnou pouze rostoucímu počtu důchodců, politiků a NATO úředníků, 4 tisíce vojáků. Mezitím budou mladí z Pobaltí dále hledat své štěstí mimo své domovy a armádu. Doporučuji si přečíst článek na téma konce NATO v britském The Week, seznámit se s postojem prezidenta Finska ohledně členství Finska v NATO, a s odpovědí Švédska na interview Sergeje Lavrova, týkajícího se následků vstupu Švédska do NATO. Krátké srovnání dovoluje tvrdit, že Achillova pata NATO je v tom, že čím méně se věří (v) NATO, tím více se blíží jeho konec. To ale neznamená, že NATO byrokracie zmizí. Byrokracie se bude snažit prodloužit svůj život pokusem plavit floty NATO po Černém moři. Mohu si představit, že tam jedna z lodí, a my s ní, můžeme skončit na hlubokém mořském dnu. Bez pomoci, vody a plynu.

V nedaleké Bratislavě se v minulém týdnu totiž konala plynárenská konference. Brusel, stejně jako Bratislavu reprezentovali hluší idealisté - optimisti, kteří si myslí, že jedna lodička s drahým zkapalněným plynem odeslána z USA (Chenier Energy) a přistávající v Portugalsku (Galp Energia) je symbolem a začátkem záchrany EU od závislosti na dodávkách z RF. Je pro mne nepochopitelné, jak mohou EK a Bratislava ignorovat skutečnost, že tranzitní smlouva mezi RF a Ukrajinou končící v roce 2019 nebude obnovena. Ukrajina bude ročně ztrácet přibližně 2 miliardy USD, Slovensko přibližně 800 milionů USD/Euro. Končící smlouvy o dodávkách plynu do Evropy přinesou na stoly v Bruselu další výzvy. Nechce se mi věřit, že Slovenská vláda a EK si myslí, že do 2018-2019 Rusko padne na kolena, nebo bude jinak poraženo, a tím tranzit a dodávky plynu do EU budou pokračovat jako doposud. Představa, že Kreml bude pokračovat v trendu změn platebních podmínek, které již omezují, prakticky ale vylučují USD z plateb, omezí akceptování Euro a přidá do podmínek požadavek částečné platby na příklad ve zlatu, nevěští nic dobrého ani pro horké léto, podzim a zimu. Uvádím tato fakta pro uvědomění si, že po posledním zvýšení ceny plynu na Ukrajině o 100 procent a ukončení tranzitu plynu přes Ukrajinu, zbídačelí Ukrajinci nebudou mít možnost ani krást. Jak se budou chovat, si mohu pouze představit. Především až nastoupí doba volného pobytu v EU, samozřejmě pouze na dovolenou těch chudých. Mezitím se bude Ukrajinská vláda chlubit omezením krádeže plynu a korupce, bude kritizovat útoky na homosexuály a lesby a zvýší frekvenci obrázků seniorských modelů a modelek v časopisech. Předpovědi o budoucnosti jízdy autem bez nutnosti sedět za volantem obohatí očekávání občanů EU a Ukrajiny. Auta budou spojena moderními IT, které ale nebudou schopny automaticky platit dálniční poplatky. Řidič se stane platičem poplatků, nenabídne-li Kapsch nová řešení. Proč by ale měl Kapsch spěchat, když nám arXiv.org a vědci sdělují, že asi tak za 1,5 tisíc let dojde ke kontaktu s cizí civilizací. Ta je prý od nás vzdálená více než 40 světelných let. Vědci podporují své hlášení zkouškou, kterou organizoval Adolf Hitler v roce 1936. Při otevření Olympijských her v Berlíně byl během jeho projevu odeslán silný signál do mezihvězdného prostoru. Mezitím co čekáme na odpověď a signály z daleka, kterým můžeme nehledě na pokrok nerozumět, dostáváme srozumitelné odpovědi a signály z blízka. Nejsme schopni je pochopit, protože se naplnila slova Alberta Einsteina: Obávám se dne, kdy vývoj technologie předčí vzájemné lidské vztahy. To potom svět bude mít generaci idiotů.

Obávám se, že generace idiotů již máme. Taková generace nebude schopna pochopit, že ti, kdo prohráli druhou světovou válku a s nimi spojený fašismus se s porážkou nesmířili a s pomocí USA opět zdvíhají hlavu. Proto v den pravoslavných velikonoc a práce, připomínám druhou nejznámější sovětskou vojenskou píseň po Kaťuši - Svatá válka (rusky Священная война). Jejím autorem je Vasilij Ivanovič Lebeděv. Hudbu složil zakladatel pěveckého a tanečního souboru Alexandrovců, Alexandr Vasiljevič Alexandrov. Slova písně se objevila 24. června 1941, dva dny po přepadení Sovětského svazu německým Wehrmachtem, v Izvěstijích. Alexandrov složil hudbu za dva dny. Již 27. června píseň doprovázela na Běloruském nádraží v Moskvě odcházející vojáky. Od 15. října 1941, kdy německá vojska okupovala Kalugu, Ržev a Kalinin, ji začal rozhlas vysílat každý den, a to hned po úderech moskevského orloje. Píseň připomínám proto, že se stala symbolem nezlomitelného odporu a odhodlání sovětského lidu v boji s fašismem a objevila se v mnohých filmech, i v epopeji J.Ozorova Boj o Moskvu. Píseň v zákopech vojákům zpívají právě Alexandrovci. Ti ji mají ve svém repertoáru dodnes. Možná i proto nebudou moci vystupovat v EU.

Povstaň, obrovská země, povstaň na smrtelný boj! S fašistickou temnou silou, S prokletou hordou. Refrén. Ať se blahodárná síla vzdouvá jako vlna! Začíná národní válka, svatá válka!

Nikdy od konce druhé světové války jsme nebyli tak blízko nutnosti pochopit, proč prezident Putin před několika dny sdělil světu, že největší hrdostí RF jsou dosažené výsledky vojenského průmyslu, který měl být již dávno mrtvý. Idiotismus, který měl usmrtit Rusko jako regionální velmoc, je nejtěžší forma slabomyslnosti. Má přímé spojení s utlumeným duševním vývojem z vrozeného snížení činnosti štítné žlázy při nedostatku jódu v potravě. Chci věřit, že budoucí TTIP dovolí kompenzovat nedostatek jódu v potravě nejenom občanů zemí bez přímého přístupu k moři. A současně umožní kancléřce Merkel přiznat, protože není idiotes (neznalec), že její politika a diplomacie jsou ve slepé uličce. Bezvýchodnost z ní může být pro kancléřku samotnou, SRN i nás v české kotlině, smrtelnou.

Nahlédnutí do díla například Karl Wenzeslaus Rodeckher von Rotteck (1775 - 1840), německého historika a liberálního politika, vzpomínka na zatknutí a odsouzení před sto lety Karl Liebknechta a Eugene Victor Debse (1855 – 1926), amerického vůdce odborů a vzpomínka na písničku Svatá válka, proto nemohou nikomu uškodit. Překonat své vlastní hranice rozptyluje úzkost a uzdravuje. Je to dynamika židovského cdáká. Ta souvisí s vděčností jako mírou naší schopnosti čerpat z bohatství jiných světů. V tomto případě světa ruského. Souhlasu netřeba.

Karel Růžička
2.5.2016

Když jsem před dvěma lety slyšel o upálení ukrajinských federalistů, resp. proruských sympatizantů v Domě odborů v Oděse, vybavil se mi za okamžik i obrázek kočárku kodrcajícího se dolů po širokém, dlouhém schodišti. Jeden z nejpůsobivějších obrazů hrůzy z jednoho z nejlepších filmů historie. Mezi hrůzami Oděsy 1905 a Oděsy 2014 uplynulo 109 let. Svět se změnil, lidé nikoli. Po každé tragédii si říkají, tak tohle už nedopustíme, ale uplyne pár let a vše je jinak. Tedy jako vždy.

Přitom ještě před třemi lety kdo by do obyvatel Ukrajiny – Ukrajinců, Rusů, Rusínů, Poláků, Čechů - řekl, že se dopustí takového zla? Vždyť spolu přežili cara, přežili hladomor, přežili stalinistické čistky, nacistickou okupaci a její teror a masové vraždění, spolu obnovovali válkou poničený Sovětský svaz, společně vítali perestrojku, četli jak Tarase Ševčenka, tak Gorkého či Tolsté, chodili na Dovženkovy filmy stejně jako na Ejzenštejna, Kalatozova, Michalkova, když hráli v zahraničí, fandili Sergeji Bubkovi, Dynamu Kyjev, Šachťoru Doněck, stejně jako CSKA Moskva. Ať již mluvili ukrajinsky, suržikem či rusky. Spolu pracovali, oddychovali, smáli se, plakali. Co se to stalo, co se s nimi stalo?

Když v 90. letech vypukla válka na Balkáně, nebyl jsem až tak překvapen; i náš tisk už koncem 80. let totiž psal o napětí v Kosovu. Avšak přesto jsem s roztrpčením sledoval boje mezi občany Jugoslávie – Srby, Chorvaty, Slovinci, Černohorci, Bosňáky, Makedonci, Kosovany. Zarazila mne zvláště ovšem masovost nevraživosti, zla, násilí, vraždění. Kolik lidí tomu propadlo. Přitom to byli přes 40 let občané jednoho státu, pracovali v jedné fabrice, popíjeli v jedné vinárně, stavěli zemětřesením poničené Skopje, sledovali dramata Miroslava Krležu, fandili Červené hvězdě a Partizanu Bělehrad, Dynamu Záhřeb, Věře Nikoličové. Radovali se spolu, navštěvovali, milovali se navzájem, plakali společně. Co se tam stalo, co se s nimi stalo?

Ano, na Ukrajině i na Balkánu každý člověk a každý národ – a to asi i všude jinde na světě – cítí nějakou historickou křivdu vůči sousedovi. Takže když se netrefil pradědeček, mám se snad trefit já? Pomsta historickou křivdu stěží napraví, určitě ale přibude další generace potomků s pocitem nezasloužené křivdy. Vyprávějte to ale frustrovaným jedincům, kteří nemají proti bouřím emocí maják rozumu a přístav morálních hodnot.

Co se to děje, že mladí, starší a staří, kteří ještě před pár měsíci byli milující se příbuzní, přátelé, kamarádi, známí, kteří spolu roky studovali, pracovali, bavili se, odpočívali, si najednou nadávají, napadají se, perou, upalují, vraždí, válčí?

I v naší republice lidé společně pracují, učí se, odpočívají, debatují, sportují, slaví, smutní. Jsme „za vodou“, protože už nejsme Československo? Už není co svádět na Slováky, resp. na Čechy. Zdaleka ne všem ale rozpad federace otevřel oči, aby pochopili, že příčina potíží, že vina, kterou pociťují, není v tom, že tamten, či oni jsou Slováci, nebo Češi. Stejně tak, jako vše špatné neskončilo v r. 1918 v Rakousku, či za Dunajem, neodešlo s fašisty, či se Sověty, zlo neodejde ani do Bruselu či jinam. Charakterní a bezcharakterní jsou Češi, Slováci, Němci, Poláci, Maďaři, Američané, Rusové, Moravané, Romové, lidé, ať nemají či mají nějakou náboženskou víru, ať jsou z Prahy, z Plzně, ze Šumavy, Hané, ať mají Karlovku nebo jen učňák, průmku nebo gympl. Je jedno, jste-li konstruktérem, soustružníkem, traktoristou, učitelkou, prodavačkou, lékařkou. Znám dobré a špatné lékařky - pracovně i lidsky. Znám dobré a špatné Pražáky, dobré a špatné vědce, jakož i dělníky, techniky, ekonomy, obchodníky, politiky. Jsou dobří a špatní. Profesně a charakterově. Není to ale tak, že dobrý odborník je i férový chlap, vždyť kolik a jakých zločinů páchají „bílé límečky“ - kolik podvodů a válek mají na svědomí ti znalí věci, vzdělaní, sečtělí, vážení, uctívaní. A naopak kolik lidí, kteří sklouzli k lopatě, je chlapů, kteří nepodrazí, podrží, „je na ně spoleh´“. Kolik těch poctivých chlapů a obětavých žen zahynulo ve válkách a kolik válečných zločinců si užívalo mírové pohody?

Demokracie, humanismus, spravedlnost, solidarita a vzájemné pochopení mohou vyřešit každý z národnostních, politických, kulturních, ekonomických či sociálních problémů. Jenže už jen jaké jsou vlastně demokracie v Evropě a jinde ve světě? Jsou chromé, kulhavé, vytunelované. Natož kolik je na světě humanismu, spravedlnosti, solidarity a pochopení.

Kolik z nás chápe co a proč se ve skutečnosti děje, jaké a čí zájmy jsou za událostmi, za interpretacemi událostí, za manipulacemi s informacemi o událostech? Kolik pěšáků vlastenectví, spravedlnosti, rasové čistoty, náboženské víry, pokroku a kdo ví čeho pobíhá po šachovnici miliardových dolarových, eurových či korunových zájmů, hrdině se bijí – až jejich rolničky svým cinkotem skoro přehluší smích těch, co tahají za figurky, aby shrábli další prachy, další fabriky, pozemky, baráky, auta, děvky, politiky.

Kdo dá ruku do ohně, že v Praze nebude nějaké oděsské repete? Že si zde nevjedeme do vlasů se sousedy, kolegy, příbuznými, známými i neznámými? A to kvůli nějaké uměle vytvořené zámince, nebo třeba i vážnému problému, který ale přitom může někdo z ústraní zosnovat, gradovat a dirigovat. Obávám se, že nejsme imunní proti Oděse či Balkánu. Už dnes po sobě plivou některé skupinky lidí kvůli migrantům, aniž by je viděli. Stačí jen zprávy, jedni mají takové, druzí makové – a kolik lidí zachová střízlivý rozum a místo přilévání do ohně bude obě strany brzdit? Koho ještě zajímá pravda, když se schyluje k tomu, že za čas sousedovi budu moci pomalovat zeď za ten před lety poškozený plot. A za tu předloni ulomenou větev. A za hluk. A za světlo. A za tmu. A předevčírem nepozdravil!

Říká se, že děti, blázni a opilci mluví pravdu. Alkohol omámí rozum a tělo a vysvlékne duši z kazajky přetvářky. Stejně tak anonymita internetových diskusí obnaží duši – aniž by ale co jen gram nějaké drogy zmámil jedinou buňku v těle diskutéra. Z těch internetových debat se valí v obrovkém počtu příspěvků nejen hloupost, nevědomost, ale zejména a právě s nimi také arogance. Nevraživost proti komusi, proti někomu jinému, proti příslušníkům nějaké skupiny, často takové, kterou dotyčný ani nikdy nepotkal. Své si slíznou komunisté, bolševici, demokraté, havloidi, Romové, židé, chudí, bohatí, místní, cizí, Američané, Rusové, Ukrajinci.... Mladí „zasvěceně“ kritizují předlistopadový režim, staří špiní mládež z Kliniky, rojí se tisíce samozvaných islamologů, proti nim spousta bezbřehých vítačů. Veřejnoprávní média místo trpělivého vysvětlování, konfrontace faktů a názorů, hledání pravdy, místo zobrazování celé mnohobarevné košatosti problému podlehly totalitě jediného pohledu a „dávají to sežrat“ všem odleva doprava. A frustrace bezmocných zapovězených roste. Není diskuse – a demokracie je diskuse, děl kdysi TGM – která by ventilovala názory a emoce. Názory se neporovnávají, netříbí, neodpadá vyvrácené, mylné, lživé. A tyto nevětrané názory zahnívají, jedovatí, sebeutvrzování plodí iluze a mýty, komplexy, frustrace. Není tím spíše ani seberealizace lidí. Politici vidí v občanech jen voliče, nikoli partnery, spoluobčany, jež mají reprezentovat, jejichž potřeby a zájmy mají obhajovat a zastupovat. Množí se hloupé zákony a nařízení, množí se korupce – a množí se frustrace občanů. Oligarchové mají zaměstnace jen za dojné krávy, koně, voly, ovce, které lze ždímat až vyždímat. Zahodit a nahradit novým číslem v seznamu zaměstnanců. S růstem vzdálenosti mezi peklem nezaměstnansoti a daňovými ráji roste i frustrace zaměstnanců. A z televize a pláten kin se valí na diváky násilí, podvody, vraždy, války. Kolik ještě třeba naordinovat nenávisti, aby se někdo sehnul pro dlažební kostku? Kolik kroků je z Prahy do Oděsy, na Balkán?

Jsme ještě na křižovatce racionální argumentace, nebo se již řítíme po tobogánu emocí? Můžeme ještě vykročit jinam, nebo už jen brzdit jízdu a odhadovat, kde a jak se vyklopíme?

Pokud jsme ještě na křižovatce – argumentujme, konejme s důvtipem, tak, abychom hasili vášně. Pokud už sjíždíme do propasti, kodrcáme se po širokém, dlouhém schodišti – nezapomeňme! Nezapomeňme nejen na oběti z Oděsy, ale i na to a ty další, jinak by jejich oběť šla vniveč. Nezapomeňme na to, jak to vlastně všechno bylo, jak k tomu došlo, aby ti, kteří to přežijí, mohli podat zprávu příštím. Aby vystavili účet těm, kteří pekelnou jízdu naplánovali, rozjeli, přidávali plyn, nebrzdili, kteří pro to peklo konali nadpráci. Nezapomeňme nejen na oběti, ty již nic nespáchají, ale hlavně na pachatele, na ty, kteří škrtali sirky a přilévali olej – jak ti bezprostředně v Oděse, tak ti, kteří živí žár nenávisti ve světě. Protože je ještě můžeme někde přibrzdit, zastavit. Aby ti příští po nás došli na podobnou křižovatku později, než my, a třeba našli lepší cestu.

Co se změnilo za těch 109 let? Tehdy v r. 1905 vraždili carští vojáci na rozkaz, před dvěma lety lynčoval dav. Car a jeho režim si to odskákali o pár let později. Co ale uděláme s davem, stihneme z něho ještě udělat občany?

Zdeněk Hrabica
2. 5. 2016
Když se po roce 1970 rozdávaly karty z normalizačního kalendáře za přečiny proti 21.srpnu 1968, prožil jsem jednu z nejsmutnějších událostí. V pražském Obecním domě jsme na zasedání ústředního výboru Svazu československo-sovětského přátelství byli spolu s mnohými dalšími z tohoto orgánu vyhoštěni. Nechovali jsme se tak, jak jsme se měli chovat, když se nám dostalo bratrské internacionální pomoci vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy.

Dávno bych to již vymazal ze své paměti, kdyby to nebylo tak moc poučné - nejenom pro včerejšek. Avšak i pro náš nejčerstvější dnešek.

Jednací sál musela tehdy opustit národní umělkyně Jarmila Glazarová (1901 – 1977), autorka nesmrtelného díla Roky v kruhu (1936) a románu Vlčí jáma (1938).

V roce 1968 napsala jako někdejší poslankyně Národního shromáždění a komunistka do Rudého práva o svém rozčarování z okupace Československa. Musela pykat. Co bylo nejsmutnější, že nemohla za svůj hřích figurovat ani v dávném spolku s datem narození ve třicátých letech XX.století, propagujícím lásku a přátelství se zemí, kterou měla nesmírně ráda. Zvláště milovala Leningrad. Nakonec života se obrátila k bohu, věnovala své nastřádané koruny na památnou Křížovou cestu a nalezla místo posledního odpočinku na zámeckém hřbitůvku na Malé Skále u Turnova.

Ve smutném roce 1969 napsala při pohledu na již počínající zvrácené náhrobky, a na roztlučená křídla sošek, na jeho adresu: „Hřbitůvku, co ti to udělali, kdo a proč?“

Svým rozhodnutím o posmrtné přítomnosti, ocitnout se tu po své smrti, hřbitůvek nakonec zachránila. Dnes ji připomíná kámen s podpisem Jarmila Glazarová.

Druhým v řadě, pro nepochopení událostí spojených s 21.srpnem 1968, musel opustit sál Obecního domu při zasedání ÚV SČSP významný kulturní činitel, architekt a sochař prof. Jiří Kroha (1893 – 1974) . Ve své pověstné čepičce na hlavě, kterou nikdy nesundal, pozval Jarmilu Glazarovou a mně, stejně provinilého, na kávu a šířil humorem, i když nám do zpěvu příliš nebylo. Tenkrát jsme si společně slíbili, že zemi, jejíž vojáci Rudé armády nám přinesli svobodu, nikdy nezradíme, i kdyby na chleba nebylo.

Často na obě dobré duše, na Jarmilu Galzarovou a na Jiřího Krohu, dneska vzpomínám, měli jsme se dohromady moc rádi a mělo to své hluboké opodstatnění.

Někdy se ptám, co by asi tihle dva duchové říkali dnešku, v němž tomu přátelství, zejména s velkou ruskou kulturou, stavěli základy? Co by asi říkali tomu, že se už i do hlav nejmenších a to již i oficiálně vtlouká, jak je třeba opovržlivě a často s hnusem pohlížet na všechno ruské, tedy na vyhlášenou říši zla?

Konečně nic nového pod sluncem.

Psáno pro Novou republiku, Nové slovo a LUK

Americký hospodářský dluh je hrozbou pro ekonomiku celého světa. Evropa bude obětována první, pokud se nevzchopí k odporu. Podpis smlouvy TTIP způsobí nevratné důsledky jejího působení a znamenal by uvalení hypotéky na další generace. Bushova doktrína jasně říká, že USA budou dodržovat pouze takové smlouvy, které budou znamenat konkurenční výhodu pro ně, a to bez ohledu na škody, které utrpí druhá strana.

Jak mají Evropané napomoci záchraně prosperity svobodného světa zcela otevřeně definoval, Paul Christie, ředitel „Institutu globálních perspektiv“ při Columbijské univerzitě v Evropském ekonomickém věstníku (Dolní Sasko). V článku „Ukrajinská past“ konstatuje, že o Ukrajinu vůbec nejde, jde o likvidaci ekonomických vztahů Evropy s Ruskem a o záchranu amerického krachu Evropou s pomocí Transatlantická unie. Státní dluh USA 19 bilionů dolarů může vést ke globální krizi. Pokud Amerika bude muset devalvovat dolar, zbavovat se dluhů, celý svět se pohrouží do hluboké ekonomické krize, protože na dolar je navázána veškerá světová produkce. Pád produkce a obrovská nezaměstnanost bude nevyhnutelným důsledkem destrukce mezinárodní spolupráce. Poté příjde rychlý pád životní úrovně ve všech zemích světa.

Uhasit dluhy USA bez radikálního pádu životní úrovně je realizovatelné jen na cizí účet jakkoliv cynicky to zní, sděluje Christie. Proto je třeba organizovat události tak, aby celý svět, každá strana v té či oné míře, se účastnila na řešení finančních problémů Ameriky. Jen taková globální kooperace nejen dovolí zachovat mír na planetě, ale dá i impuls rozvoji. K tomu je třeba přeorientovat ekonomiku Evropy na těsnější spolupráci s USA. Je tedy třeba vytvořit v Evropě takovou situaci, aby se Evropané „sami zřekli“ energetické spolupráce s Ruskem a s dalšími dodavateli energozdrojů, a spojili své ekonomické zájmy s dodávkami energozdrojů z USA, i když je to pro Evropu krajně nevýhodné. To povede k gigantickým vkladům kapitálu do amerického břidlicového plynu a k vytvoření mocné infrastruktury pro jeho zpracování a dodávky do Evropy. Evropa pak nebude hledět na výdaje, což dovolí USA vyřešit své finanční problémy a zachovat dolar jako světovou rezervní měnu. Spojené státy vždy pomáhaly Evropě po 2. světové válce, a nyní se musí Evropa podílet, na znamení díků za desetiletí svého rozkvětu, na obnovení americké ekonomiky. Pokud se to nezdaří, odsoudilo by to USA na okamžitý krach dolaru a pak by se světová historie vydala nejhorší cestou.

A tajemník Bílého domu Earnest vzkazuje EU: „Závazky vyžadované od našich evropských partnerů, aby zavedli a udržovali sankce, jsou značné. Mají ekonomiky daleko integrovanější s Ruskem než USA, a tak uznáváme, že mnohé ze zemí, s nimiž počítáme, že budou pokračovat s uplatňováním těchto sankcí, jsou země, které to dělají za cenu určitých obětí ve své vlastní ekonomice“.

USA zakázaly vazalskému Bulharsku výstavbu South Stream /ztráta Bulharska téměř 17 miliard euro!/ a zrušení plynovodu Turecký proud přes Turecko, Řecko, Makedonii, Srbsko a Maďarsko do Střední Evropy je již téměř jisté. Splaskne-li bublina břidlicového plynu, čím že bude Evropa topit?

Barack Obama slibuje uvolnit celní bariéry a zaplavit tak Evropu břidlicovým plynem. Pomoci by k tomu měla smlouva TTIP o volném obchodu mezi EU a USA, na které se mezi oběma kontinenty pracuje (přísně utajovaná i před Europoslanci) "Evropa se snaží v dohodě o transatlantické celní unii dosáhnout toho, aby Amerika vyvážela břidlicový plyn," uvedl ministr průmyslu a obchodu Mládek (ČSSD). A ředitel LNG Allies Hutchison pochválil za aktivitu zejména ČR. Kdo, že to byl tak aktivní? Ministr zahraničí Zaorálek v době, kdy francouzský parlament odsouhlasil zrušení obchodních sankcí proti Rusku a další země k tomu mají nakročeno, servilně plní zadání z USA a vyzývá EU naopak k jejich rozšíření. Ale spuštění dovozu ZP z USA ve větším množství je záležitost nejméně čtyř až pěti let,“ míní analytici. A zlevnění plynu se v Evropě nečeká. Spíše prý větší stabilita dodávek a osvobození ze závislosti na nevyzpytatelném Rusku. Diletantismus takovýchto prohlášení posuďte sami:

Vzpomeňme, vysoce ziskového Tranzitního plynovodu /později prodaného „za hubičku“ spolu s celým českým plynárenstvím/, jehož prostřednictvím byl a je k nám do Evropy po 40 let bezproblémově ZP dodáván. Přeprava ZP plynovody je totiž bezkonkurenčně bezpečnější a nejekonomičtější. Jak že Rusko Evropu vydírá? Dodávky byly krátkodobě omezeny pouze jednou, když tranzitní Ukrajina přestala své odběry platit a plyn určený pro ČR a Západní Evropu začala soustavně vykrádat. Jak je asi Rusko nevyzpytatelné např. pro Německo, které loňského roku podepsalo s Gazpromem smlouvu na rozšíření plynovodu Nord Stream, který přivádí ZP po dně Baltského moře do Německa a vyhýbá se Ukrajině? A další strategický problém vznikl prodejem našich podzemních zásobníků zahraničním společnostem, v nichž uskladněný plyn už nepatří ČR a nemáme ani kontrolu o jejich naplnění. Privatizace českého plynárenství, podobně jako vodárenství, je ale jiná kapitola. O tom někdy později.

Ale zpět k praktickému vyčíslen amerických dovozů LNG. Zkusme ministrovi Zaorálkovi spočítat jak velkou část evropské spotřeby tyto dovozy pokryjí, když to ani Američané sami nedokáží vyčíslit. Přeprava 161 miliard m3 pro roční náhradu ruského ZP představuje cca 109 milionů t LNG z USA. V praxi je ho třeba zkapalnit, uskladnit, přečerpat, převézt 6000 km, celou cestu chladit, znovu přečerpat, uskladnit, zplynovat, natlakovat s dusikem do roury a transportovat. To představuje ročně cca 1200 cest tankerů s kapacitou každého z nich cca 120 milionů m3 zkapalněného ZP! To by si vyžádalo postavit nejméně 80 třistametrových tankerů jen pro dodávky do Evropy v ceně letadlové lodi a dobudovat infrastrukturu terminálů na LNG v USA i v Evropě. Ten jeden pro východní Evropu ve Svinoústí by rozhodně nestačil a všechny by bylo nutné napojit na dosud neexistující plynovody. Odhad jen na vstupní investici - desítky bilionů USD. Jak to EU zafinancuje - půjčkou dalších nově natištěných dolarů z FEDu? Tonáž této přepravy plynu mezi USA a Evropou by byla srovnatelná s tonáží válečných dodávek ve 2SVV mezi USA a VB.

Za jak dlouho se tato infrastruktura vybuduje? Bude to dříve, než splaskne bublina „ohromných“ zásob ropy a ZP v USA získávaného frackingem /doslova devastující ŽP/? V současnosti shale oil připomíná 500 miliardovou pyramidovou hru – hledají se uplatitelní politici z EU /což není tak velký problém/, co pionýrům tohoto „podnikání“ alespoň vrátí vložené investice. Politici nemají žádný oficiální a realistický plán, budou o tom jednat, ale jasnou podmínkou budou dodávky technologie z USA.

A k tomu příklad z Polska. Třista metrů dlouhouhá loď na dovoz zkapalněného ZP, prý zahájila novou éru téměř úplné nezávislosti na ruském plynu. Umožnilo ji vybudování terminálu na přijímání a odbavování obřích plavidel se zkapalněným plynem u Svinoústí, který se budoval 12 let a přišel na 15 milard korun.. Ten ale bude sloužit přednostně pro nevypověditelný kontrakt s Katarem, uzavřený na 20 let za cenu 650 dolarů za tisíc m3. To je cena 3x vyšší, než ta současná na evropském trhu. O kolik méně nevýhodné než plyn z Kataru by to bylo, kdyby do Evropy začaly USA dodávat plyn těžený z břidlic? To se zatím nikdo z přihlouplých a zkorumpovaných politiků ani nodvážil vyslovit.

Ale podle nezávislých expertů náklady na transportcenu plynu nejméně zdvojnásobí. A dovedete si představit další cenový diktát nového monopolního dodavatele ZP a jaké budou direktivně nastavené sankce pomocí TTIP? A to - z českého pohledu - není vybudována ani nezbytná infrastruktura. Česko pokrývá dovozem z Ruska zhruba 75% své spotřeby. Jeho náhrada by do Česka mohla směřovat pouze skrze dosud jen uvažovaný plynovod Stork II s nejméně 5ti kompresními stanicemi, nejdříve za 5-7 let. Samotné vyprázdnění tankeru trvá několik dnů. Počítejte – jen pro zásobování Polska a zemí Střední Evropy by bylo zapotřebí min. 200 lodí ročně. A už se publikují /i v ČT/ naprosto šílené představy přepravy ZP po železnici, což by naplnilo řádově statisíce vagonů. Nehledě na obrovská bezpečnostní a ekologická rizika. O tom mohu mluvit z vlastní praxe. Ale o to vše vůbec politikům nejde. O co jde ve skutečnosti, nám jasně definoval americký „Institut globálních perspektiv“. Pozorně si to ještě jednou přečtěte a zvažte, kdo a jak ohrožuje na celá desetiletí naši energetickou bezpečnost!

Alexander Rogers
2.5.2016  Žurnalistskaja pravda
 
Odplata za masakr 2. května v budoucnu jistě přijde. Takové trestné činy nejsou k promlčení.
Druhý rok kyjevský režim demonstruje 2. května svůj zvířecí strach z Oděsanů a žene do města hromadu vojáků-katů a obrněné techniky.


Teroristický režim, který se opírá o zastrašování obyvatel, ukazuje, že se sám bojí. Bojí se nejen povstání (to určitě přijde, ale ne 2. května, kdy všichni malí náckové jsou v pozoru, jako by se to mělo stát právě teď), ale především se bojí skutečnosti, že lidé po celé Ukrajině uvidí, že z tohoto režimu nemusí mít strach.

Oděsa, 2.5.2016. Vystrašené ukro-úřady nepovolily pustit neozbrojené občany Oděsy na poli Kulikovo pole ...

Koneckonců, dnes tisíce obyvatel Oděsy přišly a vzdaly hold mrtvým obětem nacistického režimu. A to i přes dav ozbrojených katů, což ukazuje, že se nebojí - a to je pro režim, který spočívá výhradně na šíření hrůzy, jako smrt.

Proto začínají směšné pokusy o narušení události, zavírání Kulikovo pole pod záminkou údajného nebezpečí bombových atentátů. V případě, že celá Ukrajina uvidí masové protesty (a solidaritu s oběťmi - což je také protest), bude se krvavé junty bát méně.

Všechny tyto skrývané držky za represivním náhubkem – to přece není vše. Chápou, že jsou to jen utlačovatelé, váleční zločinci, které na Ukrajině po změně sil čeká soud (v lepším případě) nebo spontánní lidová odplata. "Hrdinům je děsně“.

Odměna za masakr 2. května přijde jistě. Takové trestné činy se nepromlčují.
Jak říká klasik, "Rusové vždycky přicházejí za své peníze." A pro Rusy je spravedlnost důležitější než peníze, takže to, že rusové půjdou za spravedlností je jisté a zaručené.

A radostné výkřiky "vlastenců" nad masovou vraždou "tak jim bylo třeba, těm podlidem" budou zákonitě nahrazeny hysterickým kvičením "A proč zrovna my?". A pak se ozve zvuk kácející se stoličky a přijde dráždivém ticho, ve kterém uslyšíte jen praskání rytmicky se ve větru vlnícího napnutého lana.

Učili nás – nacisté se mají věšet, to jediné je pro ně správné.

Kruh se uzamkne, spravedlnost bude obnovena.

Včera (1.5.) v podvečerních hodinách, po ukončení práce na příspěvku Májové rozjímání se mi dostalo na stůl potvrzení ze Sueddeutsche Zeitung (SZ) o TTIP leaks. Očekával jsem takové překvapení – potvrzení, ne ale tak rychle po návštěvě prezidenta Obamy v Hannoveru a společném radování se s kancléřkou Merkelovou z pohledu na svět přes brýle známé společnosti.

TTIP leaks představuje zveřejnění utajovaných dokumentů, které potvrzují má nejhorší očekávání, která se mi nabízela po studiu zadání úkolů US Senátory vyjednavači a zprávami zveřejněnými v odborných dokumentech v anglickém jazyce. Proto mě nepřekvapuje, že samotné SZ shrnuje obsah utajovaných dokumentů, které má v kopii a prý Greenpeace v originále do tří hlavních bodů:

1) Tlak USA na EU je mnohem větší než doposud známo, 

2) Washington vyhrožuje EU s blokací výhod automobilovému průmyslu nedovolí-li EU dovážet více amerických agrárních produktů do EU, 

3) USA napadají princip ochrany evropského spotřebitele.

Dnes bude zveřejňování podrobností dokumentů v objemu 240 stran pokrčovat. Jedno je však jisté. Jak americké, tak i EU úkoláře a vyjednavače nezajímá morálka, kultura a zbytek tzv. evropských hodnot, zákonů a regulačních předpisů. Veřejná znalost dosavadních dokumentů o TTIP stojí v přímém protikladu k jejich důležitosti pro veřejnost. Naděje, které vkládali příznivci TTIP jsou neobhajitelné, protože jsou neúměrné ve vztahu s pochybnostmi o spravedlivé a vyrovnané smlouvě mezi dvěma největšími hospodářskými bloky světa.

Samozřejmě nevím, jaké konsekvence bude mít zveřejnění dokumentů. Vím ale, že útoky na Putina nebudou menší, naopak. I když je zcela zřejmé, že EU jako taková si kope sama sobě hrob, podobně jako to dělá NATO. Putin potřebuje zdraví a trpělivost, aby se dočkal hodiny pravdy o kvalitě partnerů, spojenectví a společné eurasijské budoucnosti.

Pro občana EU TTIP leaks by měly být poslední kapkou před naplněním skleničky trpělivosti s EK a jejím úkolářem, Evropskou radou. Očekávám, že při pokračování jednání o TTIP a po podpisu smlouvy mezi výherce ze smlouvy bude patřit v ČR Agrofert. Stane se chtěně-nechtěně obětí nabídky z U----Agrofert-----SA, kterou prostě nemůže nikdo odmítnout. Občan české kotliny bude závidět ministru financí, podezírat ho a hřímat bezmocně směrem do Bruselu. Současně ale zapomene, že neštěstí si připravuje sám svoji občanskou pasivitou, idealizací asymetrického spojenectví s USA a nepochopením, že pokud byly spáchány krádeže v devadesátých letech, tak z hlediska střední a dlouhodobé perspektivy jsme byli okradeni všichni. Když jeden vychází na trh světa, měl by vědět, co tam hledá. V židovské tradici je tato znalost jedním z nejdůležitějších prvků, mající přednost dokonce i před samotným bohatstvím. Souhlasu netřeba.

2.5.2016

Wer das Buch von Thilo Bode gelesen hat, wusste damals schon um die Folgen von TTIP. Er hat es damals schon auf den Punkt gebracht. Von eigenen wurde schon immer auf die jetzt aufgedeckten Folgen gewarnt, aber es wurde ignoriert und kleingeredet.

3. 5. 2016  AC24

USA tlačí na EU v rámci rozhovorů o takzvaném Transatlantickém investičním a obchodním partnerství (TTIP) daleko více, než se dříve myslelo, píší německé noviny Süddeutsche Zeitung s odkazem na tajné dokumenty dodané organizací Greenpeace. (ilustrace Greenpeace)

Washington konkrétně vyhrožuje tím, že omezí import automobilů ze zemí EU v případě, že EU odmítne kupovat více americké zemědělské produkce. Současně s tím USA vyjádřily nespokojenost s politikou Evropského spotřebitelského centra, které vystupuje proti rozšiřování po Evropě geneticky modifikovaných potravin a masa s hormony.

EU zakazuje podobné potraviny dokonce při minimálním riziku. USA — pouze, pokud již někdo byl poškozen jejich užíváním, upřesňují německé noviny.

„Důkladné studium dokumentů ukázalo, že téměř veškeré obavy spojené s plány USA v rámci TTIP ve vztahu k trhu s potravinami jsou oprávněné," komentuje situaci Klaus Müller, předseda Federace spotřebitelských organizací Německa.

Dokumenty také osvětlily rozdílné názory stran ohledně právní spolupráce a zákonodárné regulace. USA chtějí vážně omezit vliv evropských zákonodárců na to, co se týče přijímání ekonomických rozhodnutí.

Z pohledu expertů to může přinést vážné škody ekologické situaci v EU. Süddeutsche Zeitung dávají takový příklad: v EU je při výrobě kosmetiky zakázáno použití 1382 různých chemických látek, v USA pouze 11.

„To, co se veřejnosti podařilo zjistit z těchto tajných rozhovorů do té doby, vypadalo jako skandál. My nyní víme, že se to brzy může stát realitou," komentuje situaci Jürgen Knirsch, obchodní expert Greenpeace.

Süddeutsche Zeitung říkají, že díky těmto dokumentům se veřejnost může poprvé za tři roky dozvědět, jak probíhaly rozhovory o obchodní spolupráci mezi USA a EU. Do té doby mohla veřejnost pouze odhadovat.

- Gerd  -
3.5.2016  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Nenávist skupiny osob označovaných jako pražská kavárna, sluníčkáři a vítači migrantů k Rusku má hlubší příčiny než jen pouhý přísun peněz ze správných zdrojů napojených na státy a režimy na západ od ČR. Osobně se domnívám, že jde o poslední nechtěný odkaz 21. srpna 1968, který nám byl čert a pražská kavárna dlužni.

Vezměme si, jak reagovali na obsazení Krymu a oproti tomu na válku na Donbasu, upálení 32 lidí v Oděse 2. 5. 2014 (mrtvých bylo 48, ale 16 zemřelo na pád z okna nebo bylo ubito davem euromajdanců v okolí budovy, zatímco u 32 těl došlo ke smrti střelným zraněním nebo udušením ohněm). Srovnejme reakci na bombový útok na letadlo v Šarm aš-Šajchu se smrtí 224 lidí a reakci na útoky islamistů v Paříži se 129 oběťmi.

Dále si to srovnejme, s jakým poklidem a diplomatickou pomalostí byla řešena občanská válka ve Rwandě (od 6. dubna 1994 po 3 měsíce, smrt 937 000 osob), jak mizivé množství informací se nám dostává o provedených etnických čistkách v Kosovu.

Pozn.: Vzhledem k probíhající migrační krizi se krátká odbočka vyplatí, ukazuje budoucí vývoj Evropy v horizontu 45 let i s konečným výsledkem:

V roce 1939 ovládla Albánii Itálie a začala tam vládnout formou personální unie, o dva roky později kapitulovala Jugoslávie a většinu Kosova zabrala Itálie, která ji připojila ke svému loutkovému státu – Albánskému království (spolu s částmi Černé hory, Srbska, nynější Makedonie a Řecka). V Kosovu začala etnická čistka, v jejímž průběhu bylo Albánci zničeno asi 10.000 srbských a černohorských domů, jejichž vlastníci byli buď zabiti, nebo donuceni k útěku zpět do zmenšeného Srbska, či Černé Hory. Cílem bylo odstranit srbský prvek kompletně (nebyla to první etnická čistka v Kosovu, budoucí albánští vítězové měli na co navázat).

Titův komunistický režim bral v rámci kolektivizace půdu srbským sedlákům, které označil za kulaky, a tu pak přiděloval albánské chudině. Bylo zabráněno v návratu srbským kolonistům, kteří se v Kosovu usazovali během meziválečného období. Po válce přišlo do Kosova naopak nemálo ekonomických přistěhovalců z Albánie, kteří též dostávali půdu zabavenou srbským sedlákům. Využili dobrých jugoslávsko-albánskcých vztahů, v rámci nichž byl značně zmírněn režim na hranici s Albánií.

Albánská populace zažila v Albánii i v Kosovu na evropské poměry nebývalý vzrůst (3-4 %).Počet Albánců se v letech 1948 – 1991 v Kosovu ztrojnásobil a mnozí Srbové a Černohorci se začali cítit izolovaně poté, co mnoho vesnic bylo tvořeno Albánci a Slované zůstávali jen v počtu několika málo rodin.

Přítomnost NATO sice přiměla UÇK k demobilizaci, ale pouze a jen naoko, ta byla přejmenována jako Kosovský ochranný sbor (TKM). Část výzbroje byla sice předána vojskům NATO, ale mezi Albánci bylo ještě stále dost zbraní na to, aby se mohly uskutečnit odvetné akce etnických Albánců vůči Srbům. V Kosovu došlo k etnické čistce nejen Srbů, ale i Černohorců, Chorvatů, Bosenců, Romů, Goranců a dalších nealbánců. Lidé z těchto skupin byli pod pohrůžkami vyháněni ze svých domů, někteří byli zavražděni, uneseni, jiní nečekali na teror a uprchli sami. Podle některých zdrojů byli dokonce někteří Srbové unášeni za účelem nelegálního obchodu s lidskými orgány (a též někteří mladí turisté).

TKM (bývalá UÇK) začala stále více vytlačovat demokratické síly z rozhodování o Kosovu a posílila svůj vliv na obchodu s drogami, „bílým masem,“ zbraněmi a kradenými auty. Fyzicky likvidovala nejen nepohodlné albánské novináře a politické oponenty, ale začaly se provádět čistky ve vlastních řadách, kdy byli vražděni i někteří nepohodlní velitelé UÇK. Docházelo též k mafiánské válce mezi jednotlivými klany navzájem. Represe ze strany UÇK, spojené s organizovaným zločinem, se dotkly i soudního systému a drtivá většina albánských soudců se bála soudit trestné činy Albánců. Pokračovaly etnické čistky vůči nealbáncům, násilí bylo použito i proti Albáncům, kteří byli označeni za „zrádce“. Také docházelo k dalšímu vypalování srbských pravoslavných kostelů a středověkých monastýrů, které bylo zahájeno již v době bombardování Jugoslávie a které vyvrcholilo tzv. „Druhou křišťálovou nocí“ v březnu 2004. Byly podnikány útoky proti vojákům KFOR, kdy docházelo zejména k ostřelování konvojů této mise či byly nastražovány miny. TKM též začala podněcovat, vyzbrojovat albánské separatisty v sousedním Srbsku a Makedonii, posílala tam své ostřílené velitele, Národní osvobozenecké armádě Makedonie dodávala zbraně.

Svou roli ve vývoji situace hrálo předstírání mezinárodních sil, že bojovníci UÇK byli odzbrojeni. Jednotky KFOR sice podnikly razii proti vlastníkům nelegálně držených zbraní, ale její výsledky byly tristní a to i přesto, že existovaly podložené zprávy o tom, že do Kosova proudí ilegálně stále větší množství zbraní. Mezinárodní organizace rezignovaly na politiku, jež by dočasně např. formou protektorátu zřídila v Kosovu demokratické instituce, které nakonec požadovali i samotní obyčejní Albánci. Místo toho přijala vůči bývalé UÇK politiku appeasementu. KFOR se dostala do podřadné role „hlídačů,“ kteří měli od sebe oddělovat Albánce od živořících nealbánských menšin. A ani to se jí vždy nedařilo. https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Kosova

A takto nějak dopadne celá Evropa po invazi muslimů a ani OSN se svými mírovými sbory tomu nezabrání.

Dále je zde vleklý boj Kurdů za svobodu a samostatnost proti Turecku (Kurdové žijí v Turecku (cca 11,4–14 milionů), Íránu (4,8–7 mil.), Iráku (4–6,5 mil.) a Sýrii (1,6 milionu); v Evropě jich žije nejvíce v Německu (0,5–0,8 milionu). V roce 1927 během Kurdského povstání pak byla vyhlášena mezinárodně neuznaná kurdská Araratská republika, která zanikla v září 1931 drsným zásahem turecké armády.).

Obsáhlý úvod s odbočkami do historie byl nutný pro nastínění situace, jaká skutečně je. Protože nemůžeme na jedné straně podporovat samostatnost Kosova a odmítat stejné právo Kurdům, o obyvatelích Krymu a Donbasu nemluvě. Nemůžeme na jedné straně kritizovat chování Ruska a tolerovat stejné chování USA a členů NATO.

Přesto ze strany politiků EU se tak děje.

Je zde nějaká pojící paralela? Ano, je.

V rámci vrcholné politiky EU je to geografická vzdálenost od centra moci v Bruselu. Co se týká Evropy a událostí v jádru E15 má větší vliv než události někde na periferii, jako jsou Krym a Donbas. Ty vždy zastíní jakákoliv akce islamistů v Paříži, Německu nebo Londýně. Pokud jsem na takovou úvahu přišel já, islámští teroristé na ni přišli jistě také už dávno a tak bombové útoky nehrozí někde v Praze, Varšavě, Budapešti nebo Bratislavě, protože by to centrále v Bruselu bylo srdečně jedno. Sice by vyjádřila povinné zděšení, ale ve skutečnosti by to cynickými politiky nehnulo ani trochu, považovali by událost za politováníhodný incident někde na periferii EU, kde se obyvatelé množí jak králíci a stejně pro ně všechny nemají uplatnění. Chtějí totiž moc peněz a výdobytků sociálního státu, proto je pro ně lepší dovézt pracovní síly z chudších oblastí, které mohou vykonávat jednoduché montážní úkony u výrobního pásu. V době nastupující masové robotizace dost zcestná myšlenka.

S tím konvenuje postoj EU a OSN k událostem ve Rwandě, kde se dva africké národy věnovaly intenzivní válce a zabíjení mezi sebou. Dlouhou dobu celá situace nechával všechny politiky a většinu novinářů zcela klidnou. Abychom nepropadali nějakým iluzím, obdobný vývoj probíhal i při vzniku Jižního Súdánu. To koloniální myšlení v centru EU stále přetrvává.

Další paralela je ve smyslu toho, zda jde o událost, která se dotýká spojence EU nebo spojence Ruska. Srbové byli bráni za spojence Ruska. Hurá k odtržení Kosova! Demonstrativní Pyrrhovo vítězství poblíž jeho mateřské země. Pak stejně chránit Pravý sektor na Ukrajině. Sice jde o fašisty, ale jsou proti Rusku, tak jsou naši EU spojenci a jejich válečné zločiny nevnímáme (a také je nebude nikdo soudit, stejně jako nikdo nesoudí představitele Kosova).

Saddám Husajn vraždil Kurdy v době, kdy jej západní země podporovaly zbraněmi proti Íránu. Tehdy se hodil, tak byly jeho činy tiše přecházeny, aby byly najednou objeveny v době, kdy bylo zapotřebí na něj zaútočit. Společně s tvrzením o existenci zbraní hromadného ničení, které dosud nikdo nenašel a asi ani nikdy nenajde, protože už je ani nikdo nehledá. A co udělal kromě toho, že byl nepřítelem lidských práv, demokracie, byl příliš nezávislým a chtěl by ropu prodávat za jinou měnu než USD, totiž EUR! A taky Halliburton Dicka Cheyneyho potřeboval nové zakázky na obnovu země. Po rozbombardování země a vyprázdnění zbrojních skladů, bylo zapotřebí obnovit zničenou infrastrukturu a naplnit zbrojní sklady. Potlach typický pro indiánské kmeny pacifického pobřeží ve velkém stylu.

Muamar Kadáfí je nepřítelem lidských práv, demokracie, a hlavně je příliš nezávislým a chtěl by ropu prodávat za jinou měnu než USD, totiž zlato! Tomu je nutno zabránit, tak poslušní lokajové provedou válku v Libyi, i když jim na konci dojdou bomby a hází jen betonové atrapy (nu, i kámen shozený Francií z nebe je smrtícím, pokud se přesně trefí, jen ta efektivita proti nákladům poněkud kulhá).

Asad je spojencem Ruska a pronajímá Rusům základnu ve Středozemním moři! Zničme základnu, tak hr na Asada! Co na tom, že naši spojenci z ISIL vraždí civilní obyvatele ještě více než Asad. Co na tom, že vojáci an-Nusrá hromadně přebíhají k ISIL i s námi placeným výcvikem a zbraněmi. Asad je naším nepřítelem!

Lidská práva v Saúdské Arábii, Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru nebo Spojených arabských emirátech? Pst, o těch se nesmí mluvit.

Důvody ke zničení Ruska nám kdysi dávno prozradila Madelaine Albrightová, rozená Marie Jana Körbelová, protože Rusko má příliš mnoho zdrojů. Sice je následně výrok propagandou popírán, ale je jasné, že takové uvažování v hlavách v Pentagonu a Washingtonu D.C. převládá.

Ze strany nyní vládnoucích politiků jde pořád o ty samé sentimentální bláboly snažící se současný stav světa připodobnit k něčemu, co už bylo, což je dáno tím, že všude sedí staří dědci a babky neschopní pochopit vývoj, jejichž myšlení zamrzlo v době studené války a roce 1968 a následující události už šly jen kolem nich. Registrovány, ale nikoliv pochopeny, protože nezapadají do jejich obrazu světa..

A ne jen připodobňování, ale i faktické postupy západu jsou pořád tytéž ničím nepřekvapující. Stačí se podívat na jejich imperiální politiku, třeba takový George Soros (maďarsky Soros György, narozen 12. srpna 1930 jako Schwartz György) se pořád nechystá umřít, dokonce si pořídil novou 42-letou manželku v roce 2013 a všude po světě financuje ty svoje barevné revoluce, které na konci mají vždy jen jednu barvu, barvu krve. Jeho manželky vydrží vždy jen 22-23 let ( Susan Weber Soros (sňatek: 1983–2005), Annaliese Witschak (sňatek: 1960–1983)), tak snad si další už nepořídí.

George Soros je vůbec podivný ptáček. Je angažovaným filantropem od roku 1979, kdy začal podporovat černošské studenty, aby mohli studovat na Kapské univerzitě (University of Cape Town) v JAR v době apartheidu.

Od roku 1979 dával 3 miliony dolarů ročně polskému hnutí Solidarita, Chartě 77 a Andreji Sacharovovi v SSSR.

Až do zahájení bombardování Jugoslávie Sorosův fond v Srbsku sponzoroval Občanské centrum v kosovské Prištině za účelem boje za národní nezávislost albánské muslimské populace. V Bělehradě podporoval „rádio B-92“, které v letech 1996-97 (v roce 2001 - pozn.red.NR) sehrálo důležitou úlohu při studentských vzpourách proti Slobodanu Miloševičovi.

Soros též podporuje romské studenty i v Česku, a to prostřednictvím Romského vzdělávacího fondu (Roma Education Fund, REF). Cílem fondu je skrze stipendia přispět ke zvýšení vzdělanostní úrovně Romů žijících ve 13 zemích střední a východní Evropy a působit desegregačně na vzdělávací systém, stipendia koordinuje ROMEA. Kromě toho financuje Člověka v tísni.

Podporuje také organizaci Transparency International v boji proti korupci, rozvoj demokracie v Gruzii a na Ukrajině (v květnu 2014 v rozhovoru prohlásil, že jeho nadace hrála důležitou roli v ukrajinské revoluci proti Viktoru Janukovyčovi a podpoře Arsenije Jaceňuka.

Sorosem financovaná nadace podporuje některá separatistická hnutí a samozvané státy, například Kosovo a Severokyperskou tureckou republiku, kterou od roku 1974 okupuje turecká armáda.

Model „revolucí“ je jednoduchý. Chtějí nějakou zemi, tak vyvolají protesty, kvůli kterým nakonec vláda použije represi, na to začnou volat po dodržování lidských práv, aby ukázali, že to oni mají největší péči o lidská práva, demokracii a západní hodnoty. Chtěl bych vidět, jak se zlepšila lidská práva a demokracie v takovém Kosovu nebo Ukrajině po podpoře USA a EU. Následuje vyostření situace, po kterém volají po odstoupení stávajícího vedení země. Když neodstoupí, nasadí své „poradce“ (žoldáky) kteří vládu sesadí a ihned je dosazena vláda nová, loutková. Další vývoj závisí jen na tom, co od země chtějí. Když jde jen o nerostné bohatství, postačí smlouvy na těžbu, když o strategickou polohu umístí tam pro jistotu své základny. A tak to jde pořád dokola už desítky let.

Najednou se ale svět mění.

Ze slabého impotentního Ruska, je sebevědomé Rusko používající novátorské postupy v zahraniční politice nad kterými se omšelým hlavám v NATO vaří mozkové zavity, a hlavně Rusko jehož obraz v očích světové veřejnosti nejde jen tak zničit stigmatem komunismu. V 50. až 60. tých letech to bylo lehké. Prostě se řeklo: „Když jsi proti postupům západu, jsi komunista“. Ale teď? Hysterické pokusy znenadání označit Rusko za diktaturu, které denně sledujeme v propagandistických článcích, už nefungují a jsou spíše k smíchu. Běžný člověk (ne ovce hltající jen vládní propagandu), si totiž řekne: „Hm, a co že tak najednou? Putin je potřetí prezident a po předchozí dvě období celou dobu nic. Tak co proti němu najednou mají?“ Zřejmě usoudili, že by už měli ovládnout ruské území prostřednictvím svých loutek podobného charakteru, jako má Arsenij Jaceňuk. nebo zjistili, že Putinova rošáda s Medvěděvem ve vrcholných funkcích znamená, že Putin bude vládnout až do smrti. A protože je o něco mladší než jeho protivníci v okolí Bílého domu a ruské zdravotnictví není o nic horší než americké - tedy pokud jde o péči o prezidenta, dá se předpokládat, že Putin všechny své odpůrce přežije.

Není nutné si dělat iluze o Putinovi. Není ani lepší ani horší než současný a kterýkoliv budoucí nájemce Bílého domu. Není ani lepší ani horší než evropští politici v Bruselu. Prosazuje své zájmy prostředky, které má k dispozici a kterém mu projdou. Přesně totéž dělají jeho ideologičtí protivníci, naposledy třeba v Libyi. Nebo výcvikem ISIL v Iráku a Sýrii.

Éra silného západu diktujícího silou svých armád a svého dolaru zbytku světa svou představu o životě a všem ostatním končí právě nyní. Umírající kobyla nejvíce kope, tak nás čeká ještě hodně válek a problémů.

Do takového světa se zapojili naši ideologové a hlasatelé jediných pravd označovaní jako pražská kavárna. Jednou nás přesvědčují o nebezpečí islámu, a po dlouholeté masáži proti muslimům máme najednou doširoka otevřít náruč, o 180°obrátit myšlení a radostně hlásat novou ideologii.

Není divu, že hlasatelům jediné pravdy taková myšlenka nepřijde zcestná. Většina z nich je v důchodovém věku. Do roku 1968 radostně hlásali budování světlých zítřků, socialismu, ráje na zemi pod vedením komunistické strany. Byli nadšenými svazáky a ze všech sil budovali socialismus a světlé zítřky. Prohlédli 21. srpna 1968. Možná jim k tomu ruský tank rozjezdil zahrádku, možná je znásilnili příslušníci osvobozeneckých vojsk (což mohli být klidně také Bulhaři, Poláci, nebo Maďaři), možná jim vypili všechnu vodku a do pianina nazvraceli astrachánští kozáci.

O jejich zážitcích z dané doby se nešíří. Jisté je, že tehdy u nich došlo k dramatickému šoku a posunu, a jako dříve nekriticky milovali SSSR, nyní stejně nekriticky nenávidí Rusko. A tak jde o poslední odkaz 21. srpna 1968, kterého nás zbaví až další období, kdy současným čelným představitelům pražské kavárny dojdou síly, milosrdný pan Alzheimer jim uschová všechny jejich nápady za závojem zapomnění. Těm, na které Alzeheimer zapomene, pomůže pan Parkinson, aby netrefili na klávesnici správnou klávesu, o držení tužky už nemluvě. Ten zbytek navštíví jistá zubatá paní s kosou. Pak nastoupí nové generace, pro které je dané uvažování pradávnou zapomenutou historií.

Současní hlasatelé jediných pravd z pražské kavárny, sluníčkáři a vítači migrantů ukazují svůj zdánlivě lidský přístup k lidskému utrpení. A kdo tváří v tvář srdceryvným ukázkám utopených dětí na turecké pláži (které utopil jejich vlastní otec způsobem řízení člunu, na kterém je s dalšími uprchlíky převážel) nespustí povinný proud slz a neotevře náruč dokořán, je xenofob, rasista, a vůbec člověk necitelný k lidskému utrpení. Že se chovali jinak v případě dětí ve Rwandě? Tehdy se jim nehodilo dávat najevo principiální postoje. A tak čelíme záplavě vznešených slov o čecháčkovství, netoleranci, xenofobii a nedostatku západních hodnot, které nás z úst těch cyniků mají jen donutit k něčemu, co je proti našim zájmům. Vzdát se svého území a věnovat je muslimským přistěhovalcům, protože k tomu po příkladu Kosova jednou dojde. V Římě zasedne immán, kostely se změní na mešity a naši potomci budou mlátit čelem o zem pětkrát denně.

Námi tolerované homosexuály muslimové vyhladí – shazují je z vysokých věží. Část dosud nezačleněných Romů bude začleněna násilím – budou bez rukou, šaríja se postará. Klanové boje, které vypuknou v muslimské Evropě, ovládnou klany muslimských migrantů. Domorodý Evropan bez rodiny a klanu bude na odpis. Mnohoženství eliminuje zbytek evropské populace. Nezbudou na ně volné ženy a muslimské klany si své dobrovolné i nedobrovolné manželky a otrokyně uhájí.

Bohužel pro nás nám dnes vládnou nebo chtějí vládnout veřejnéhomíněnítvůrci s kořeny v srpnu 1968, jejichž myšlení zamrzlo v dané době a není schopno vnímat realitu změněného světa nebo nová nebezpečí. Neustále chtějí bojovat minulé vojny minulými prostředky a úplně pomíjí budoucí 1. Přestat dávat prostor jen vítačům migrantů a dát stejný prostor i jejich odpůrcům. Pro vládnoucí třídu nepřijatelné, nedojde k tomu legálně.

2. Příchozím muslimům dávat jen dočasný pobyt na omezenou dobu, nikdy občanství. Pro vládnoucí třídu nepřijatelné, vždyť si je dovezli na práci a oživení spotřeby.

3. Odstoupit od úmluvy OSN na slučování rodin. Rodiny se mohou sloučit v jejich rodné zemi. Opět nepřijatelné.

4. Stanovit si roční kvótu lidí, kterým jsme schopni pomoci a vybrat je přímo v utečeneckých táborech. No, ale co by potom dělaly všechny neziskovky? Srdceryvné obrázky těch, které EU zanechala v táborech, by nás neminuly.

5. Příchozí, kteří přišli po trase pašeráků, nemilosrdně odmítnout a vrátit do utečeneckých táborů. Všechny a bez výjimky. To zarazí pašerácké trasy rychleji, než stačíme říct slovo migrant.

6. Zakázat islám jako náboženství odporující lidským právům a demokracii. Je to návrh ve prospěch ateistů, buddhistů, křesťanů, hinduistů, scientologů, homosexuálů a lesbiček a všech těch církví, sekt a náboženských skupin, co jich v Evropě celkem v poklidu koexistuje pěknou řádku let.
nebezpečí. Přesto ovlivňují osudy občanů ČR, její zahraniční politiku a ze všech sil se nás snaží ochránit před ruským nebezpečím, které je stejně reálné, jako v 17. století.

Možná si Vladimir Vladimirovič někde v koutku Kremlu sní svůj sen o bývalé slávě SSSR, kterou by chtěl obnovit. Jenže k tomu nemá prostředky. Fakt se nebojím, že by mě Putin chtěl osvobodit od západní demokracie, nebo že by se mnou smýšlel dobře.

Hodně podobné sny o světové hegemonii sní v Bílém domě, přičemž pro změnu k tomu prostředky mají a neváhají je použít. A tak nám připravili společně svět, ve kterém se snažíme žít poté, kdy nám po zaplacení daní zbývá něco peněz na realizaci vlastních malých snů.

Jde vždy jen o tlupu pomatených dědků těsně před smrtí žijících v zajetí minulosti a snažících se vybudovat nehynoucí odkaz. Je to podobná tlupa, jako generální tajemníci UV KSSS, kdy až do příchodu Gorbačova byla jejich životnost ve funkci mezi jedním až dvěma roky. Zřejmě tehdy neomylně vybírali toho nejstaršího mezi nimi. Doba těchto gerontů ze SSSR už naštěstí pominula. Doba gerontů z USA ještě pár let ne. Naneštěstí.

Vzhledem k tomu, že většina jejich současníků žijících své životy v mnohem horších podmínkách každodenního přežití se všemi existenčními nejistotami, podobné záchvaty nehynoucího odkazu netrpí, je s podivem, jak se podobní úchylní lidé mohli dostat na takové pozice a být v nich tak dlouho.

Možná by nebylo od věci omezit i politickou kariéru v jedné funkci na maximálně dvě funkční období. Pak by z parlamentu ČR vypadli exoti typu Kalousek, Benda, Sobotka a s nimi spousty dalších, kteří mají poslaneckou sesli přilepenou sekretariátem k zadní části těla už od jejich prvního angažmá v politice.

Muslimové nejsou hinduisté, buddhisté nebo jiná náboženství, se kterými lze žít. Jsou to netolerantní ideologové, kteří uznávají jen islám a nic jiného. Pořád je šance celou situaci muslimské invaze zastavit. Recepty jsou:

1. Přestat dávat prostor jen vítačům migrantů a dát stejný prostor i jejich odpůrcům. Pro vládnoucí třídu nepřijatelné, nedojde k tomu legálně.

2. Příchozím muslimům dávat jen dočasný pobyt na omezenou dobu, nikdy občanství. Pro vládnoucí třídu nepřijatelné, vždyť si je dovezli na práci a oživení spotřeby.

3. Odstoupit od úmluvy OSN na slučování rodin. Rodiny se mohou sloučit v jejich rodné zemi. Opět nepřijatelné.

4. Stanovit si roční kvótu lidí, kterým jsme schopni pomoci a vybrat je přímo v utečeneckých táborech. No, ale co by potom dělaly všechny neziskovky? Srdceryvné obrázky těch, které EU zanechala v táborech, by nás neminuly.

5. Příchozí, kteří přišli po trase pašeráků, nemilosrdně odmítnout a vrátit do utečeneckých táborů. Všechny a bez výjimky. To zarazí pašerácké trasy rychleji, než stačíme říct slovo migrant.

6. Zakázat islám jako náboženství odporující lidským právům a demokracii. Je to návrh ve prospěch ateistů, buddhistů, křesťanů, hinduistů, scientologů, homosexuálů a lesbiček a všech těch církví, sekt a náboženských skupin, co jich v Evropě celkem v poklidu koexistuje pěknou řádku let.

Asi chci moc.

Důvod, proč je ruská propaganda tak účinná, je, že bohužel občas řekne pravdu, zatímco provládní, probruselská, proamerická nebo prolidskoprávní média vytrvale lžou. Dokonce natolik, že už se jim tu bídu ani nedaří zastírat v průzkumech veřejného mínění. Je smutné vidět, jak se bývalí chartisté z 1977 obrátili a dnes se chovají stejně jako komunističtí politici před 1989. Mají stejné metody, stejně nesmiřitelné ideje, jen ty cíle a prostředky jsou trochu jiné.

Demokracii nejde vynutit, musí se vybudovat. Kdo by pochyboval, nechť se podívá na země, kam zbraně přinesly demokracii a lidská práva v posledních 20 letech. Ani Napoleon neodkázal přinést na bodácích svých vojáků myšlenky francouzské revoluce po celé Evropě. Byl vítán jako okupant. A největším nebezpečím pro demokracii je zakázat hlásání svobodných názorů, protože ony nezmizí, jen se přesunou do jiných úrovní, kam oficiální propaganda nedosáhne. Přesně jako před 1989.

Tento současný bruselský režim má s tím socialistickým předlistopadovým mnoho společného. Je stejně nabubřelý, stejně netolerantní, stejně světovládný a stejně směšný. Patří na smetiště dějin.

Že bychom toužili po návratu dob, kdy rudé vlajky vlály od Aše po Vladivostok, to je zcestná myšlenka potrhlých ideologů pravdy a lásky. Neznám nikoho, kdo by si dělal iluze o Rusku. Že mají náhodou občas pravdu a řeknou ji, zatímco z Bruselu zazní lež, je bohužel úděl doby. Kdyby v Bruselu tolik nelhali, vzali by ruské propagandě vítr z plachet raz dva. Jenže to ne, protože lžou tak často, že už ani pravdu mluvit neumí. Místo toho jsme zahlcováni různými klišé, kterým může věřit fakt jen jedinec slabý duchem. Naneštěstí je těch slaboduchých po celých Čechách, Moravě a Slezsku, jakoby je shazoval sám Helicopter Ben místo dolarů. A z těch nejhloupějších sestavili úderné komando, které probruselskou propagandu šíří po internetu tak chabými argumenty, že mohou přesvědčit jen skalní příznivce Bruselu, které zviklat ani nejde.

Nikoho jako ČR neinspirujeme a nikoho nezajímáme. Ani Brusel, ani Moskvu, ani Washington. Jsme prťavá pidizemě dotvářející kolorit Evropy. Je úplně jedno, kdo povládne, protože vždy se k moci v ČR dostanou nakonec stejné typy lidí, které vládly za c. a k. monarchie, nacistické okupace, socialismu a nynější demokracie.

Možná si sluníčkáři žijí svůj sen, jak odvážně zachránili demokracii, lidská práva a další hodnoty, ale většina lidí v ČR žije svůj přízemní život, kdy jim stačí něco bezpečí, něco soukromí, zdraví a něco životních jistot, že neskončí jako bezdomovci a někdo je někdy pohřbí.

Pokud současný režim nedokáže svým občanům zajistit ani minimální úroveň splněných nepatrných přání a vypouští tak okaté lži, že by se za ně styděl i socialistický politik, nemohou se divit, že prohrávají s tzv. ruskou propagandou s tak minimálními informacemi, zdroji a pokusy.

Vážně netoužím po návratu před rok 1989 nebo po vládě Rusů. Ale netoužím ani po tom, aby život obyvatel v ČR určovali takoví lidé, jako je Jakub Janda s jejich úrovní chápání demokracie. Pražská kavárna by demokratické smýšlení nejraději zašlapala do dob před 1989, protože se jí nehodí do krámu. Ale i o tom je demokracie, že někdy zvítězí přesně opačný názor než můj osobní a to včetně toho, o čem si myslím, že je správné.

Jenže mě na rozdíl od pražských kavárníků ani nenapadne jim můj názor vnucovat, klidně jim ponechám ten jejich, ať si jej hlásají, jak často chtějí. Lidé si totiž dovedou utvořit svůj názor sami navzdory propagandě oficiální nebo té podvratné.

A to je také jediná naděje do budoucích dnů.

3. 5. 2016     zdroj a původní zdroj
Americký prezident Barack Obama ve svém článku v The Washington Post zdůraznil důležitost prosazení mezinárodních obchodních dohod, které zajišťují jeho zemi příznivá pravidla pro přístup amerického zboží na zahraniční trhy. Podle něj stavění zdi pro sebeizolaci od světové ekonomiky znamená izolovat USA od "neuvěřitelných příležitostí", které poskytuje. "Místo toho musí psát pravidla Amerika;. Amerika musí udávat tón. Ostatní země musí hrát podle pravidel, které stanovuje Amerika a naši partneři, ne naopak,"řekl Obama.

Ve svém článku prezident obhajuje výhody, které USA poskytuje v současné době formované Trans-Pacific Partnership (TTP). Podle něj by bylo zvýšení objemu obchodu v asijsko-tichomořském regionu, který je na cestě k tomu, aby se stal nejlidnatějším a nejlukrativnějším trhem na světě, přínosem pro americké podnikatele a americké zaměstnance, a poskytlo by USA náskok vůči takové konkurenci, jakou představuje Čína.

Obama poukázal na to, že Čína vyvíjí svou politiku s cílem uzavřít v tomto regionu obchodní dohodu. Za tímto účelem se minulý týden zástupci čínského vedení a dalších 15 zemí setkali v Austrálii, aby o smlouvě diskutovali. Tato perspektiva podle prezidenta USA ohrožuje americká pracovní místa a možnost odbytu amerického zboží.

Podle Obamy Čínou prosazované Všestranné ekonomické regionální partnerství (angl. Regional Comprehensive Economic Partnership, RCEP) nebude bránit nekalé hospodářské soutěži, která by prospěla vládami dotovaným státním podnikům.

RCEP také nebude chránit svobodný a otevřený internet, nebude respektovat práva na duševní vlastnictví takovým způsobem, aby američtí tvůrci, umělci, filmaři a podnikatelé dostali to, co jim náleží, je přesvědčen šéf Bílého domu.

"Naštěstí má Amerika svůj vlastní plán, který zodpovídá za každý z těchto cílů,"řekl Obama a měl na mysli TTP. Tato dohoda, konstatoval, upevňuje americkou ekonomiku, staví americké pracující na první místo, odstraňuje překážky prodeje v zahraničí zboží, vyrobeného v USA.

Tato dohoda umožní zvýšit vývoz a zajistit vysoké mzdy v USA zaměstnaných pracovníků, zdůraznil prezident. Dodal také, že to posílí národní bezpečnost Ameriky. V souvislosti s tím se Obama domnívá, že je důležité přesvědčit Kongres, aby neprodleně TTP podpořil.

Trans-Pacific Partnership dokazuje, že právě USA píší "pravidla silničního provozu" pro obchod v 21. století, upozornil Obama. "Svět se změnil. Pravidla se mění s ním. Spojené státy, ne takové země jako je Čína, je musí psát", prohlásil prezident.

 Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

3. 5. 2016   Parlamentní listy
ANKETA Dle aktuálního průzkumu CVVM je nyní důvěra Čechů v Evropskou unii na úrovni 37 procent a za rok se propadla o 15 procent. A důvěra v NATO poklesla za rok z 62 na nynějších 50 procent.

 Drtivá většina politiků se poklesu důvěry občanů v EU nediví. Unie podle nich naprosto selhává v řešení migrační krize. A pokud jde o NATO, objevily se názory, že je pouze poslušným nástrojem USA, který destabilizuje suverénní země. Někteří se diví, že při tom, co NATO a EU činí, mají stále ještě něčí důvěru.

,,Odpověď je jednoduchá. Obě organizace jasně nezvládají své úkoly a občané to pociťují jak na úrovni své bezpečnosti, tak na rostoucí byrokracii,“ uvedl  Vojtěch Filip.

Podle předsedy ODS a poslance Petra Fialy propad důvěry občanů v EU není překvapivý. „Je důsledkem nezvládnutí řady problémů, včetně migrační krize, ze strany EU a stále většího tlaku na integraci národních států. Evropská komise zná na řešení migrační krize jediný lék – povinné kvóty. Ty však nefungují a všichni kromě Evropské komise to vidí. Pokud se Evropa nezmění, pokud nepřestane usilovat o stále užší integraci a nenajde lék pro řešení migrační krize a podobně, bude proces ‚odcizení‘ občanů pokračovat,“ vysvětluje Petr Fiala.


„Poté, co předvádí, či spíše nepředvádí, EU v případě uprchlické krize se to dalo čekat. Evropská unie musí najít řešení, a musí to být politické řešení všech členů, ne jen Německa. Ale ti, co říkají ‚NE Unii‘ a ‚NE NATO‘, musejí říct i B: nechceme patřit na Západ, chceme tedy patřit na Východ? Do sféry Ruska? Osobně jsem mnohem víc pro EU a NATO!“ uvedl místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda STAN Petr Gazdík.


„Vítání imigrantů, přerozdělovací kvóty, dohoda o bezvízovém styku s Tureckem – všechny tyto kroky byly podniknuty proti vůli občanů. EU dávno není instituce, která hájí zájmy prostých občanů. Je to diktátorská organizace na byrokracii a nesmysly. Úsvit jako jediná strana předložila zákon o referendu o setrvání v EU. Pro nás jsou dvě cesty. Buď se EU podstatně reformuje, přestane nám nařizovat a vrátí se na úroveň hospodářské unie, která podporuje volný pohyb zboží a nezasahuje do běžného života občanů, anebo se změní v diktaturu, ve které ale nikdo být nechceme,“ uvedl předseda Úsvitu Miroslav Lidinský.
Mediální lži a cílené dehonestace stále zabírají

„Propad důvěry v EU je logickým vyústěním velmi špatného postupu při řešení imigrační hrozby a to ještě lidem nedochází, jaké regulace přichází z Bruselu. Už skoro nevěřím, že se lídři EU vzpamatují, jsou ve svém skleníku příliš zahleděni do své ‚geniality‘, bohužel na to doplatíme všichni,“ upozorňuje první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka z ODS.


„Jsem v lehkém šoku, že je stále tolik občanů natolik naivních, že může věřit současné bruselské byrokracii a NATO, které jsou spoluodpovědné jak za současnou migrační krizi, tak i přímo za oběti terorismu a muslimské kriminality. Je vidět, že mediální lži a cílené dehonestace stále zabírají, takže doporučuji přestat sledovat zmanipulované zpravodajství České televize a dalších mainstreamových médii, a naopak čerpat informace z jiných, důvěryhodnějších zdrojů,“ míní předseda SPD a poslanec Tomio Okamura.




„Pokles důvěry v EU a NATO mě samozřejmě netěší. U EU je to jistě důsledek řady špatných rozhodnutí i v souvislosti s migrační politikou – například povinné kvóty. Z EU se stal byrokratický moloch a určitá reforma jeho struktur by byla jistě na místě. Nicméně myšlenka evropské integrace byla a je určitě správná a v životaschopnost EU věřím,“ sdělil místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Václav Votava.


„No, není se čemu divit. Cítím to stejně a divím se, že ta důvěra v EU není ještě menší po chování některých evropských politiků,“ uvedl místopředseda poslaneckého klubu ANO a předseda Severočechů.cz Bronislav Schwarz.

„Je to logický posun a bude pokračovat dál. Pokud se týká EU, tak myšlenka integrace je nyní zcela zdiskreditovaná a kdo je soudný, vnímá a umí analyzovat, tak musí nutně dojít k závěru, že takto řízená EU, respektive diktovaná z Berlína, je slepá ulička ve vývoji a že tudy cesta dál opravdu nevede. Navíc další a další kroky Merkelové mne utvrzují v názoru, že ona sama zkrátka není schopna vnímat věci reálně, a tudíž není schopna korekce své zničující politiky. Ústupky Turecku, přehlížení a tolerance nedemokratických razantních kroků tureckého prezidenta a vlády, pohrávání si s bezvízovým stykem a podobně, tak to jsou poslední hřebíky do rakve EU. K tomu si připočtěme výsledky politiky EU k Ukrajině a jak se lidově říká – je sloveno. Vedle toho nevidím na obzoru v Evropě politika, který by se stal novou nadějí, takže budoucnost EU vidím černě a měli bychom se začít starat především sami o sebe a opřít se o V4. Toho ovšem současný premiér a jeho vláda nejsou mocni,“ uvedl předseda SPO a senátor Jan Veleba.

„Pokud se týká NATO, tak to jde ruku v ruce s EU s tím, že má štěstí, že není v takovém mediálním zájmu, který by jeho politika zasluhovala. Jeho generálové v čele s naším Pavlem pracují horečně na výrobě obrazu nepřítele, což je v jejich hlavách Putin a Rusko. Mají ale smůlu, protože lidé jsou soudní a těžko uvěří blábolům o ohrožení Pobaltských republik a podobně. Sečteno podtrženo, s EU to jde s kopce, a proto je třeba odvádět pozornost a vytvářet obraz nepřítele. Tím je Putin, Ruská federace a všichni, kdo si dovolí mít jiný názor, než je nám oficiálně předkládán. Záležitosti jdou už tak daleko, že se připravují pro výuku školních dětí programy o ruské propagandě (jako by americká, německá a další nebyla), že se pořádají semináře o Putinových špionech a tak dále. Už tady snad jenom chybí založit Výbor pro neamerickou činnost. To je bohužel realita a za tohoto stavu je štěstí, že na Hradě sedí Miloš Zeman,“ dodal Veleba.

Premiér se má řídit mandátem od Sněmovny

„Pokud jde o NATO, tam neplníme své závazky, pokud jde o peníze vynakládané na obranyschopnost země, především my. A jde o bezpečnost našich občanů. Pokud jde o fungování struktur Evropské unie, jejímž jsme členem, nastal čas k vážnému zamyšlení a konání. Poslanecká sněmovna PČR schválila 1. října 2015 společné Usnesení č. 888 k situaci v oblasti migrace. Poslanecká sněmovna konstatuje, že klíčová rozhodnutí, která mohou mít zásadní dopad na jednotlivé státy EU, nebo kterými by se mohly jednotlivé státy cítit existenčně ohroženy, mají být přijímána jednomyslně. Rozhodnutí týkající se řízení masivních migračních toků jsou takovými klíčovými rozhodnutími. PSP ČR vyjadřuje nesouhlas se zaváděním trvalých mechanismů k přemisťování uprchlíků do EU a v jejím rámci na základě povinného redistribučního klíče – takzvané kvóty. A dále je k dispozici text Usnesení č. 888. Jde o mandát pro premiéra České republiky. Nemá jiný. Kompetence v oblasti sociální a bezpečnosti země a jejích obyvatel jsme rozhodně na úroveň Evropské komise neodevzdali. Stejně tak má premiér mandát od Sněmovny, aby odmítl bezvízový styk pro Turecko. A tuto pozici by měl jako premiér hájit. Znovu opakuji – premiér České republiky má mandát schválený Poslaneckou sněmovnou PČR. A žádný jiný. Jedině tak – jasně definovanými postoji – lze udržet rovnováhu a důvěryhodnost Evropské unie v očích občanů České republiky,“ říká místopředsedkyně TOP 09 a poslankyně Jitka Chalánková.

„Nedivím se tomu. Je to logický důsledek toho, co obě organizace v poslední době dělají a naopak nedělají. Zejména pak Evropská unie. Ta selhala v základních věcech, které jsme od ní čekali. Potřebovala by nutně reformovat, obávám se ale, že už to není v jejích silách. Každopádně současná EU už dávno není tou, do které jsme vstupovali – a změna fakt nebyla k lepšímu. Stejně jako lidé měli možnost o vstupu rozhodnout v referendu, měli by mít možnost rozhodnout i o vystoupení. Nebo setrvání. Příslušný zákon už Úsvit předložil do Sněmovny,“ uvedl místopředseda Úsvitu a poslanec Martin Lank.

„Vy víte, že se průzkumům veřejného mínění moc nedá věřit. Ale když už i sociologové přichází s ´žhavými daty´, že Evropské unii již důvěřuje pouhých 37 procent občanů ČR, tedy o 15 procent méně než touto dobou loni, tak už je situace skutečně vážná. Touto dobou loni jsem navrhl Poslanecké sněmovně vyhlásit referendum o vystoupení ČR z EU. Kolegové poslanci se mi smáli. Dnes se již nesmějí, ale i pátý v řadě návrh Tomia Okamury a SPD na vyhlášení takového referenda shodili pod stůl. A my nepřestáváme opakovat: občané ČR musí mít právo o takovýchto věcech demokraticky rozhodnout v referendu a my budeme jednoznačně pro vystoupení ČR z EU!“ uvedl místopředseda SPD a poslanec Radim Fiala.

EU pomalu ale jistě připravuje zotročení Evropy řízenou migrací

„Myslím, že je to logické. Nedávno jsem si prošel agitační materiály, kterými nás oblbovala vláda před referendem. Přesně ve stylu ‚Když ptáčka lapají, dobře mu zpívají‘! To bylo slibů! Když je dnes porovnáte, zjistíte, že to byly opravdu jen sliby. Ostatně nevolno se mi udělalo i když televize ukázala nadšeného Špidlu jásajícího, jak jsme právě vstoupili do EU. Lidé vidí čím dál víc rozporů mezi proklamacemi o růžové budoucnosti a skutečností. Vidí, jak EU – pomalu, ale jistě – připravuje zotročení Evropy neřízenou a obávám se, těžko zvládnutelnou migrací. Vidí, kdo sem bez kontroly přichází a vidí lépe než to podivné, nechci říci zkorumpované, vedení v Bruselu, vystupující zcela okatě už proti zájmům obyvatel EU,“ řekl senátor Jaroslav Doubrava.

„A NATO? Také zrada na nás. Kde jsou výkřiky o tom, že zruší-li se Varšavská smlouva, zruší se NATO?! Jakým obranným paktem je? Proti komu nás chce bránit, když není schopno ani ochránit hranice schengenského prostoru? Zatím vše svědčí o tom, že se těžce podřizuje Američanům a jejich expanzivní politice. Lidé vidí zvěrstva páchaná v Jugoslávii, v Iráku, Libyi, ale i v Sýrii. Všude si osobují právo rozhodovat, kdo tam bude a kdo nebude prezidentem. Víme, že toto právo přísluší jen a jen lidem dotyčných zemí. NATO je agresivní uskupení a mělo by být tak jako uskupení Varšavské smlouvy zrušeno,“ dodal Doubrava.

NATO je strůjcem migrační krize



EU jako cestovka pro imigranty

„Podle mého názoru to znamená reálný konec ‚západní důvěryhodnosti‘ jako takové. Vyjevená nedůvěra lidí je odrazem nejen nenaplněných slibů, ale také dysfunkce těchto účelových sdružení, která se naposledy naplno objevila v souvislostí s řešením migrační krize. Každý dnes již ví, že EU i NATO fungují pouze v zájmu velmocí, přičemž ty ostatní jenom využívají jako figurky na šachovnici svých strategických zájmů,“ míní poslanec KSČM Jiří Valenta.

„Můžete si pogratulovat za skvěle odvedenou práci,“ vzkázal redakci europoslanec TOP 09 Jaromír Štětina.


„Jsem euroskeptik, tak se současné malé oblibě EU nedivím. Ti, co podporovali náš vstup do EU, jsou frustrováni neschopností EU řešit ekonomické uprchlíky, kteří si své destinace v Evropě vybírají jako nějací turisté v cestovní kanceláři: ‚tam chceme, tam nechceme, tam jsme již byli, tady si to ostatní moc chválí‘! A NATO také nepředvádí v této situaci nic zásadního, včetně svého člena Turecka,“ říká senátor ODS Jaroslav Zeman.

„Čeští občané už mají dost pocitu, že jsou v Evropě přehlíženi. Jedná se o dlouhodobý problém, který je umocňován tím, kterak Komise (ne)řeší migrační krizi. Evropské instituce se musí naučit občanům naslouchat a nikoliv jim jen přikazovat a chovat se k nim jako k nesvéprávným. Fakt, že klesá podpora NATO, považuji za zcela logický. Divím se spíš, že je stále relativně vysoká. To bude asi tím, že mainstreamová média zamlčují značný podíl této organizace na migrační krizi,“ uvedla europoslankyně KSČM Kateřina Konečná.


„Reálná čísla. Je to výsledek hloupé politiky Bruselu,“ reagoval poslanec ČSSD Stanislav Huml.



Instituce EU mají minimální podporu. Klesá i důvěra v OSN

Jak uvedla ČTK, CVVM sleduje důvěru lidí v Unii od roku 2003, kdy byla podepsána smlouva o přistoupení Česka k EU. V době vstupu České republiky do EU v květnu 2004 věřili EU dle průzkumu téměř dvě třetiny Čechů, což byla vůbec nejvyšší hodnota od začátku průzkumů CVVM. Ještě loni v dubnu důvěra v EU dosahovala 52 procent, ale nyní se propadla na 37 procent. Podle průzkumu CVVM z konce minulého roku vnímají více než čtyři pětiny Čechů počínání EU v migrační krizi negativně.

Ještě méně než celé Unii věří lidé jednotlivým institucím EU. V Evropský parlament a Evropskou komisi má důvěru zhruba čtvrtina Čechů a v prezidenta EU (předsedu Evropské rady) a ministryni zahraničí EU jen pětina. Podle CVVM ale v těchto případech ovlivňuje míru důvěry, že třeba asi čtvrtina lidí je vůbec nezná.

Důvěra v OSN klesla za poslední rok z 68 na 53 procent. V případě OSN se podíl lidí, kteří organizaci věří, dostal stejně jako u EU na nejnižší úroveň od roku 2003. Pokles důvěry Čechů v EU, OSN a NATO ukázal i nedávný průzkum agentury STEM, podle které věří Unii dokonce jen 29 procent lidí. CVVM provádělo průzkum v období od 4. do 11. dubna. Zúčastnilo se ho 1063 obyvatel České republiky ve věku nad 15 let.

Pavel Letko 3.5.2016  E-republika
 
Májový jarmark, „Čechy Čechům“ a „Izraeli sláva“, topce a modrým strakám První máj. Žijeme v posledních časech nerozumu a studené války.
Svátek práce věren svému původu byl i letošní rok ve znamení politických vystoupení.
 


Kupředu zpátky po modročervené

Otázkou je, proč slaví Svátek práce taková ODS, která se tentokrát s TOP09 dělila o pražský Petřín. Vždyť ODS by nejraději takový svátek zrušila, jak se můžete přesvědčit ZDE, o asociální TOP09 nemluvě. Možná stojí za připomenutí, že tento svátek vznikl v USA díky stávkám a demonstracím na podporu 8hodinové pracovní doby. Již z toho je jasné, že dnešní konzervativci i liberálové nemohou s něčím takovým souhlasit. Konzervativci by totiž nejraději drželi stav, kdy o délce pracovní doby rozhodoval výhradně pán velkomožný, či jiný zaměstnavatel. Liberálové by zase rádi zavedli možnost místo svazující a omezující doby 8 hodinové, dobu naprosto liberální, plně svobodnou a nejméně 25 hodinovou, kvůli krátké pauze na čtení tisku. Z obou pohledů je tedy připomenutí zavražděných pracujících v Chicagu„věcí přežitou, zbytečnou a nenutnou“.
 

Rudá a oranžová, jak se to rýmuje?

S takovými pohledy by jistě nesouhlasila KSČM, jejíž příznivci se sešli na Výstavišti. A také někteří členové ČSSD, kteří jdou především s dobou. Ti všichni pořádali na Střeleckém ostrově Májový jarmark. To aby bylo zcela jasně vidět, že jsou stranou mírného pokroku v mezích zákona tržního. Ale pokroku velmi, opravdu velmi mírného. Partajní socani jedou s dobou a rádi se vezou, nejraději zadarmo. Včera byli sice proti, ale vlak dějin se otočil, a tak jsou zákonitě pro První máj, jde o volební hlasy. Byly doby, kdy nechtěli zbrojit (alespoň někteří), dnes jsou u vesla jednoznačně pro.

Není tedy divu, že „antiradarové“ uskupení „Ne základnám“ raději sdílelo prostor na Výstavišti s komunisty, než Střelecký ostrov s jarmarečnými sociálními demokraty. Ale připomeňme, že socani si vtipně vytunelovali vlastní stranickou kasu, takže jsou o 300 miliónů chudší. Tak se nám, normálním sockám ve vytunelovaném Česku, začali zase trochu podobat.
 

Vlastenci vpřed!

Naproti tomu Konvička se svými 400 soukmenovci vsadil na pochod Prahou, aby Pražany ujistil, že „Čechy patří Čechům“ a „Izraeli sláva“! Alespoň víme, že vedle lobby proamerické a proruské tu máme i vlivnou a nadějnou lobby proizraelskou. Jak může takové množství činovníků, čili agentů, jedna malá apolitická země utáhnout, to je mi pravdu záhadou. Hlavně, že je (zatím) neplatím ze svého přímo, ale pouze nepřímo.

První máj, to je dnešní Evropa v malém. Sama se rozpadá, ale do alegorického průvodu marných řečí a transparentů si přibere Turecko a Ukrajinu. O konci takového průvodu, pochodujícího pod našimi geniálními EU-vůdci směrem do jednosměrky, nemůže být pochyb. Nastane velké dělení malých státních zbytků vydávané korporátními presstituty za slavné osvobození. Budou-li vepřové EU-hody bez jaderných výbuchů a bez nervového plynu sarinu jako v Sýrii, to bude krásné.

Přibudou pomníky, vyznamenání a jiné cetky, k tomu navrch hřbitovy, mrzáci a politické a korporátní trafiky za miliardy. Z televizního vysílání na čas vymizí úžasné souboje, kterak nejlépe uvařit vepřové koleno a nahradí jej pořady o správném vyvěšování vlajek kombinované s povinnými pětiminutovkami nenávisti. „Čechy Čechům“ a „Izraeli sláva“ už nebudou volat jen Konvičkovi soukmenovci, ale celý národ. Pokud ovšem nezvítězí někdo jiný. To však není příliš důležité.

Podstatné je, že se bude zabíjet a že budou ty korporátní militaristické hody. Pro „Čechy Čechům“, pro Izrael, za vlast a národ, za vlajku, demokracii a za mnoho jiných dobrých věcí přece stojí za to, zabít člověka. A čím více a čím větší jsou ty dobré věci, tím více lidí může a musí být zabito, aby se to vyplatilo a stálo to za to. Pro takové dobré ideály musela být rozbita Jugoslávie i Ukrajina. Vlci mezi lidmi musejí totiž z něčeho žít, ale nejsou schopni pozřít něco tak velkého, a tak urvou, co se dá. Trhají státy, národy i jednotlivé lidi na kusy.
 

Oděsa 2014 – Praha 2016

Takové drama můžeme vidět nejen v románech a vymyšlených filmech, ale bohužel i ve filmech dokumentárních. O jednom takovém hovořil na demonstraci, připomínající události v Oděse před dvěma lety, u sochy Tomáše Garrigue Masaryka na Hradčanském náměstí, německý režisér Ulrich Heyden. Natočil před necelými dvěma lety dokumentární film „Lauffeuer“, (k vidění s anglickými, ruskými či řeckými titulky ZDE), pojednávající o tragických událostech v Oděse 2.května 2014, které skončily smrtí 48 lidí. Pana Ulricha Heydena jsme měli tu čest poznat osobně díky tomu, že cestoval k dvouletému výročí událostí na Ukrajinu. Ale byl mu odmítnut vstup, přestože jako německý občan teoreticky vízum nepotřebuje. Ocitl se na jakémsi seznamu, z něhož vyplývá, že nejméně po dobu 5let na Ukrajinu nesmí.

Místo zakázaného pobytu na Ukrajině zvolil tedy zatím svobodnější a bezpečnější Prahu. Nu což, hlavně, že budou mít Ukrajinci v rámci bezvízového styku, navzdory holandskému referendu, volný přístup do celé EU. Vraždy z politických důvodů, tolik rozšířené v dnešní Ukrajině, o nichž Česká televize na rozdíl od dalších účastníků demonstrace vytrvale mlčí, je přesně to, co nám tu ještě chybělo.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

• Ukrajina, válka bez viníka a bez konce
• Oděsa dva roky poté
• Po masakru v Oděse již není cesty zpět
• Západ pomohl Ukrajincům a Ukrajině do hrobu
• Brutální vrah Oděského masakru identifikován
• Ohýbání autorského práva
• Fašismus je tu! Lidé spěte
• První věcný spor mezi ombudsmankou Šabatovou a Křečkem
• Koaliční sliby se slibují, zákon o sociálním bydlení brečí
• Rusnokova vláda chce sociální bydlení: drahé a k ničemu

Vybral, přeložil a sestavil JF
3.5.2016   Kosa zostračili  vlkovobloguje.wordpress.com

Takže zase si dovolím předložit výběr toho, co mi na anglicky píšících portálech přišlo jako zajímavé.


Ohlédnutí za presidentskou kampaní Bernieho Sanderse po roce
http://abcnews.go.com/Politics/back-bernie-sanders-campaign-year/story?id=38763976
Mary Alice Parks, ABC News, 30.4.2016

Senátor Bernie Sanders ohlásil svou kandidaturu na post presidenta přesně před rokem. A za těch dvanáct měsíců opsala jeho kampaň téměř poetický oblouk: udeřila na zemi jako bouře (a překvapení), shromáždila štáb více než tisícovky lidí, překonala všechny rekordy v získávání sponzorů a získala největší a nejenergičtější davy lidí v tomto volebním cyklu.


Protestující v Zelené zóně. Irácký premiér volá po potrestání výtržníků
https://www.afp.com/en/news/205/protesters-green-zone-iraq-pm-calls-punishment-rioters
AFP News, 1.5.2016

Tisíce protestujících vnikly v neděli dovnitř přísně hlídané Zelené zóny poté co lidé prolomili brány a vzali útokem budovu parlamentu – a premiér Iráku volá pro zjištění a potrestání výtržníků.


Cenzurovat, špehovat, zapsat na černou listinu, zavřít
http://original.antiwar.com/jwhitehead/2016/04/29/censored-surveilled-watch-listed-jailed/
John W.Whitehead, AntiWar, 30.4.2016

„Museli jste žít – tedy živořit, ve smyslu instinktu – u vědomí, že každičký zvuk, který vydáte, bude zaznamenán a každý pohyb, pokud nebude proveden v úplné tmě, bude pečlivě prozkoumán“ – George Orwell, 1984. V dávných dobách bývali ti, kdo se odvážili promluvit proti tyranii – což bylo chápáno jako vlastizrada – oslepeni, vykastrováni, zmrzačeni, zohaveni, umlčeni vytržením jazyka a nakonec ukřižováni. V americkém policejním státě je cenou za vyslovení pravdy proti moci (což je opět stále častěji chápáno jako vlastizrada) špehování, cenzura, věznění a nakonec smrt.


Federální vláda nyní požaduje zadní vrátka do všech iPhonů
http://antiwar.com/blog/2016/04/28/iphone-ruse-fedgov-now-demands-backdoor-to-all-devices/
Daniel McAdams, AntiWar, 28.4.2016

Stěží to může překvapit někoho, kdo si dobře všiml, jak federální vláda lhala ve všech aspektech své „potřeby“ se prolomit do iPhonu masového vraha ze San Bernardina. Existuje totiž i jiný způsob než donutit Apple k napsání aplikace, která má prolomit její vlastní šifrování. Sledujte Adama Dicka a jeho pohled na poslední vývoj a na to, co lze očekávat v legislativní oblasti:

https://www.youtube.com/watch?v=qD9rE_lzHrw

Spojené státy v Sýrii odmítají, když Rusové označují jejich spojence z al-Káidy za teroristy
http://antiwar.com/blog/2016/04/28/in-syria-us-rejects-russia-call-to-name-al-qaeda-allies-terrorist/
Daniel McAdams, AntiWar, 28.4.2016

Totální zmatení pojmů, zavedené politikou USA v Sýrii, pokračuje. Tento týden jsme sledovali představení, při kterém nám mluvčí ministerstva zahraničí sdělil, že Obamův slib, že žádná US bota nevstoupí na syrskou půdu, nebyl v žádném případě slibem, že žádná bota nevstoupí na půdu Sýrie.


Tady máte vysokoškolský titul. A teď běžte a porazte demagogy.
http://www.bloombergview.com/articles/2016-04-30/here-s-your-degree-now-go-defeat-demagogues
Michael R.Bloomberg, Bloomberg View, 30.4.2016

Toto je jen mírně adaptované oslovení třídy na University of Michigan v roce 2016.

Oběti bídy mohou rozhodnout volbu o setrvání Britanie v EU
http://www.bloombergview.com/articles/2016-04-29/austerity-s-victims-may-decide-britain-s-eu-vote
Jamie Murray, Bloomberg View, 29.4.2016

Pokud mají průzkumy a sázkaři pravdu, mohl by premiér Cameron zvítězit ve své kampani za setrvání Velké Britanie v Evropské unii. Ale pokud až do letošního června půjdou věci špatně, jeho největším problémem bude přesvědčit chudé, pro které vůbec nic neudělal.

 
Proč se víc bojíme pavouků než klimatické změny
http://www.bloombergview.com/articles/2016-04-29/why-we-fear-spiders-more-than-climate-change
Mark Buchanan, Bloomberg View, 29.4.2016

Lidé mají tendenci se víc bát pavouků a hadů než elektrických zásuvek nebo ohňostroje, i když to druhé představuje neporovnatelně větší nebezpečí. To může vysvětlovat proč lidstvu je tak zatěžko pochopit hrozbu klimatické změny.


Rozbor dechu, rozbor textu a ústava
http://www.bloombergview.com/articles/2016-04-28/breathalyzers-textalyzers-and-the-constitution
Noah Feldman, Bloomberg View, 28.4.2016

Legislatura New Yorku uvažuje o plánu vybavit své policisty „textovými analyzátory“, udělátky, které by mohly umožnit na místě zkontrolovat řidiče, který byl podezřelý z použití mobilu za volantem. Za předpokladu, že řidič při řízení psal textovou zprávu, je to dobrý nápad. Ale neodporuje to ústavě?


Chystá se nová ohromná dávka dokumentů „Panama papers“
http://uk.businessinsider.com/panama-papers-data-dump-in-may-2016-4
Lianna Brinded, Business Insider, 27.4.2016

Spolek investigativních novinářů s názvem International Consortium of Investigative Journalists má v úmyslu vypustit další velkou dávku dokladů o tom, jak a kde někteří z nejbohatších a nejmocnějších lidí světa schovávají své peníze.

 
Až vám příště někdo řekne, že roboti zničí vaše pracovní místa, ukažte mu tohle
http://uk.businessinsider.com/robots-technology-destroy-jobs-statistics-2016-3
Jim Edwards, Business Insider, 6.3.2016

Analytik banky Credit Suisse, Eugene Klerk a jeho tým, publikovali poznámky k tomu, které typy zaměstnání budou s největší pravděpodobností „narušeny“ novou technologií. Většina lidí pokládá slovo „narušit“ za eufemismus ke slovu „zničit“. Klerk cituje studii z roku 2013, která zjistila, že 47 procent zaměstnání – většinou v obchodě, ve službách a v administrativě – je ohroženo novou technologií robotizace.


Humanitární angažovanost nestátních ozbrojených skupin
https://www.chathamhouse.org/publication/humanitarian-engagement-non-state-armed-groups
Skupina 6 autorů, Chatham House, 29.4.2016

Nestátní ozbrojené skupiny se musí angažovat ve prospěch lidí, kteří žijí na území, které tyto skupiny ovládají. Článek zahrnuje pojednání o čtyřech aspektech problému, proč takový přístup je jak nutný tak závažný. Více viz

https://www.chathamhouse.org/publication/humanitarian-engagement-non-state-armed-groups#sthash.D1vgtQ7s.dpuf


Žádný nesouhlas s protiruskou propagandou
https://consortiumnews.com/2016/04/29/no-dissent-from-anti-russian-propaganda/
Gilbert Doctorow, Consortium News, 29.4.2016

Evropská unie se pyšní svým závazkem dodržování svobody projevu, zjevně ale s výjimkou těch případů, kdy se dokument odchýlí od oficiální linie obviňování Ruska. Pak jako „zodpovědná“ reakce nastupuje umlčující nesouhlas, vysvětluje Gilbert Doctorow.


Od Bradyho po MH-17 jen moc určuje, co je skutečnost
https://consortiumnews.com/2016/04/26/from-brady-to-mh-17-power-defines-reality/
Robert Parry, Consortium News, 26.4.2016

Od sestřelu letu MH-17 Malaysia Airlines až po vyloučení Toma Bradyho z NFL se realita neurčuje podle skutečnosti a zdravého rozumu ale podle moci a propagandy, píše Robert Parry. Moc daleko víc než fakta určuje, co je pravda, zejména v Americe, která začíná být až nebezpečně odtržená od reality, ve věcech stejně triviálních jako důležitých.


Dokument 17 a boj za pravdu o 9/11
http://www.larouchepub.com/pr/2016/160424_doc_17_911.html
Jeffrey Steinberg, Executive Intelligence Review, 24.4.2016

Každý člen komise a klíčový vyšetřovatel případu teroristického útoku na WTC a Pentagon, při kterém zahynulo 2977 nevinných Američanů, musí požadovat nejen odtajnění 28-stránkové kapitoly 17 Zprávy, o roli Saudů v 9/11, ale plné odtajnění všech dosud tajných souborů a materiálů vyšetřovací komise.


Kaine oponuje Obamově politice: je špatné posílat US jednotky do Sýrie bez pozvání syrské vlády http://www.larouchepub.com/pr/2016/160429j_no_troops_to_syria.html
Tim Kaine, Executive Intelligence Review, 29.4.2016

Senátor Tim Kaine, který po Kongresu už dva roky požaduje novou právní autorizaci válek v Iráku a Sýrii, řekl včera, že je nesprávné posílat do Sýrie vojáky USA bez výslovného povolení od syrské vlády.


Obamova ekonomika nulového růstu a nulové budoucnosti
http://www.larouchepub.com/pr/2016/160427_obama_zero_growth.html
Executive Intelligence Review, 27.4.2016

V dnešních ranních titulcích Bloomberg News se dočteme, že „nulový růst často nastává v pomaloběžné ekonomice USA“ a že nikdy, ani dnes ani v budoucnu, nemůže nastat v ekonomice Číny. Doslova událostí pak bylo ohlášení budoucího růstu domácího produktu USA v prvním čtvrtletí 2016, který, přes mohutné masáže, bude „blízký nule“.


Supervemoc bývalá i budoucí
https://www.foreignaffairs.com/articles/united-states/2016-04-13/once-and-future-superpower
Stephen G.Brooks,William C.Wohlforth, Foreign Affairs, May/June 2016
Proč Čína nikdy nemůže předstihnout Spojené Státy.

Přichází po dvou a půl desetiletích, kdy Spojené Státy fungovaly jako jediná světová supervelmoc, konec této éry? Mnozí říkají, že ano, když vidí, že je Čína schopná dostihnout nebo dokonce předstihnout v nejbližší budoucnosti Spojené Státy. V mnoha směrech je čínská ekonomika na cestě stát se největší na světě a i když se její růst zpomaluje, i tak předběhne americkou ekonomiku během několika let.


Nevyslovená pravda
http://www.globalresearch.ca/the-unspoken-truth-is-that-america-is-supporting-al-qaeda-heavy-propaganda-rages-in-the-battle-for-aleppo-the-terrorists-are-portrayed-as-freedom-fighters/5522594
Tim Anderson, Global Research, 1.5.2016

Amerika podporuje al-Káidu: propaganda zuří v bitvě o Aleppo a teroristé jsou představováni jako „bojovníci za svobodu“. Mohutná propaganda doprovází strategickou bitvu o Aleppo mezi syrskou armádou a jejími spojenci (Rusko, Irán, Hizbolláh a další ozbrojené skupiny) a teroristickými skupinami, podporovanými Saudskou Arabií, Tureckem a NATO (Jabhát al-Nusra, Jaiš al-Islam, Ahrám aš-Šám a ISIS).


„Automatizovaný žurnalismus“, roboti v hlasatelně: budoucnost korporátních medií
http://www.globalresearch.ca/automated-journalism-robots-in-the-newsroom-the-future-of-corporate-media/5522522
Timothy Alexander Guzman, Global Research, 30.4.2016

Media hlavního proudu nebo korporátní media začínají podnikat kroky k nahrazení lidí roboty neboli „automatizovanou žurnalistikou“, která by vyráběla jejich hlavní příběhy. Není ani řeči o tom, že by korporátní novináři, kteří pracují v rámci propagandistického stroje, mohli být nezávislí a oddaní pravdě. Ale roboti, kteří je nahradí, vyrobí dvakrát tolik zpráv a přitom mnohem rychleji, jsou jen jedním důvodem pro takovou změnu.


Západní media přerušila své mlčení o Aleppu proudem nehorázných lží, zamlčování a mlžení http://www.informationclearinghouse.info/article44555.htm
Eva Bartlett, Information Clearing House, 30.4.2016

Náboje z houfnic, rakety a bomby z pekelných děl – kanystry naplněné benzinem – prší poslední dny na Aleppo. Je to dramatické zvýšení proti ojedinělým ale pravidelným teroristickým útokům, kterým byli obyvatelé Aleppa vystaveni minulé roky..


Usaďte se pohodlně, uvolněte se a užijte si ropný thriller
http://www.informationclearinghouse.info/article44548.htm
Pepe Escobar, Information Clearing House, 30.4.2016

Známe hollywoodské rčení „nikdo nic neví“ sedí perfektně na současný stav na ropném trhu. Takže se zkusme, ve snaze zjistit, kam míří světová ropná ekonomika, zapojit do bitvy ropných analytiků.

 

Jak Francie potopila japonsko-australský ponorkový sen za 40 miliard dolarů
http://www.reuters.com/article/us-australia-submarines-japan-defence-in-idUSKCN0XQ1FC
Tim Kelly, Cyril Altmeyer, Colin Packham, Reuters, 29.4.2016

V roce 2014 kvetoucí přátelství mezi australským premiérem Tony Abbottem a jeho japonským protějškem Shinzo Abem dělalo všechno možné pro to, aby došilo svou 40-timiliardovou ponorkovou dohodu. A francouzský loďařský podnik DCNS zosnoval velkorysý a téměř beznadějný plán, jak se vetřít do této party. Což se mu nakonec podařilo.

V severním Iráku se prudce zvýšilo dlouhotrvající napětí poté, co byl odsud vyhnán Islámský Stát
http://www.csmonitor.com/World/Middle-East/2016/0429/In-northern-Iraq-longstanding-tensions-surge-even-as-ISIS-is-pushed-back
Mohammed A.Salih, The Christian Science Monitor, 29.4.2016

Kurdské síly a šíitské milice, dosud formální spojenci v boji proti silám Islámského Státu, se snaží ovládnout toto sporné území – často násilím.

Jak školné roste, nejchudší studenti zůstávají daleko vzadu
http://www.csmonitor.com/USA/Education/2016/0429/As-college-prices-soar-poorest-students-fall-further-behind
Stacy Teicher Khadaroo, The Christian Science Monitor, 29.4.2016

Rozdíl mezi studijními výsledky žáků z nejbohatších a nejchudších rodin je velký a stále roste. Cenová dostupnost studia zde totiž hraje velkou roli.


Jak měřit prosperitu
http://www.economist.com/news/leaders/21697834-gdp-bad-gauge-material-well-being-time-fresh-approach-how-measure-prosperity
The Economist, 30.4.2016

Hrubý domácí produkt je špatné měřítko materiálního blahobytu. Je čas pro osvěžující nový přístup. Čím byste chtěli být raději – středověkým monarchou nebo moderním kancelářským pracovníkem?


Let společnosti British Airways na Heathrow byl nad Maďarskem zachycen stíhačkami http://www.independent.co.uk/news/uk/home-news/ba-flight-to-heathrow-intercepted-by-fighter-jets-over-hungary-a7008701.html
Ryan Wilkinson, The Independent, 1.5.2016

Boeing 777 společnosti British Airways byl doprovázen dvěma Gripeny maďarských vzdušných sil. Byly na něj navedeny, aby jej identifikovaly poté, co ztratil kontakt s orgány řízení letového provozu.


Lasička způsobila odstavení pokusů velkého hadronového urychlovače
http://www.independent.co.uk/news/uk/weasel-halts-large-hadron-collider-experiments-a7007661.html
Ashley Cowburn, The Independent, 29.4.2016

„Nebyl to zrovna nejlepší týden pro LHC!“ Jeden z fyzikálně nejsložitějších strojů na světě, velký hadronový urychlovač (Large Hadron Collider, LHC), byl dočasně odstaven – lasičkou. Jen málo zůstalo z nešťastného zvířátka, které nemohlo přežít setkání s vysokonapěťovým transformátorem.


Svobodná vůle by mohla být jen iluze
http://www.independent.co.uk/news/science/free-will-could-all-be-an-illusion-scientists-suggest-after-study-that-shows-choice-could-just-be-a7008181.html
Andrew Griffin, The Independent, 1.5.2016

Vědci to tvrdí, protože jejich studie ukázala, že volba mezi více možnostmi může být jen důsledkem toho, že se náš mozek snaží obelhat sám sebe. Dokonce i naše zdánlivě neotřesitelné přesvědčení o naší vlastní vůli a vědomé zkušenosti může být zatraceně chybné.


Věda nebo science fiction?
http://www.independent.co.uk/news/science/science-or-science-fiction-how-an-italian-doctor-hopes-to-perform-first-human-head-transplant-a7007676.html
Ross Kenneth Urken, The Independent, 1.5.2016

Italský doktor doufá, že se mu podaří poprvé v dějinách transplantovat lidskou hlavu. Projektovaná operace by trvala 36 hodin, stála by 14 milionů liber a zúčastnilo by se jí nejméně 150 lidí ze všech možných oborů zdravotnictví i z jiných oborů. Dobrovolným pokusným pacientem je 31-letý ruský inženýr Valerij Spiridonov.


Odvody žen znamenají rovnost v otroctví
http://original.antiwar.com/paul/2016/05/01/drafting-women-means-equality-slavery/
Ron Paul, AntiWar, 2.5.2016

Minulý týden potvrdil úřad pro ozbrojené síly dodatek k zákonu o národní obraně (National Defense Authorization Act), který požaduje, aby byly ženy registrovány pro vybrané služby. To ale znamená že pokud se Kongres vrátí k tomuto návrhu, ženy budou nedobrovolně posílány do války.

Prvomájové pochody po celém světě požadovaly dělnická práva
http://www.commondreams.org/news/2016/05/01/may-day-rallies-worldwide-demand-workers-rights
Andrea Germanos, Common Dreams, 1.5.2016

V USA existuje uměle vyrobený nezájem, který nám brání, abychom se dozvěděli cokoli bližšího o významu tohoto dne – říká historik.


Političtí revolucionáři: má strategie zevnitř-ven šanci?
http://www.commondreams.org/views/2016/05/01/political-revolutionists-does-inside-outside-strategy-have-chance
Donna Smith, Common Dreams, 1.5.2016

Jak se presidentští kandidáti dokopávají k posledním primárkám, stále více všeznalců s talentem psát a přepisovat historii nám bude nabízet své odhady o příštích krocích Bernieho Sanderse.


Amerika se stává tím, čeho se její zakladatelé obávali
http://nationalinterest.org/feature/america-becomes-what-its-founders-feared-16000
Louis René Beres, The National Interest, 1.5.2016

My lidé chceme hlavně pohodlí a snadnou cestu k bohatství. Během amerických presidentských kampaní se stalo zvykem používat pojem „americký lid“. Ale už Alexander Hamilton kdysi poznamenal: „Lid, pane, je obrovské zvíře.“


Dělníci saúdské rodin Bin Ladinů spálili v Mekce podnikové autobusy
http://www.veteranstoday.com/2016/05/01/saudi-binladin-workers-burn-company-buses-in-makkah/
Ian Greenhalgh, Veterans Today, 1.5.2016

Útok přišel den poté, co společnost propustila 50.000 zahraničních dělníků. Za normálních okolností by nějaký pracovní spor nebyl žádnou důležitou zprávou ale tento případ stojí za zaznamenání, protože je symptomatický pro doutnající situaci v Saúdské Arabii, kde je velká část populace nespokojená s wahábbistickým režimem a vlny nepokojů jsou přiživovány válečnými neúspěchy v Jemenu.

Zapomeňte na korupci – plýtvání, neefektivita a zkreslování výsledků ekonomiky přivedlo Bagdád na pokraj krachu
http://nationalinterest.org/feature/mismanagement-killing-iraq-15991
Luay al-Khatteeb, The National Interest, 30.4.2016

Už od té doby, co Stuart Bowen se v roce 2004 poprvé pokoušel vyúčtovat náklady na rekonstrukci Iráku, bylo jasné, že Irák finančně krvácí nejen z korupce. Od té doby se věci ještě zhoršily a koncem minulého roku zjistil Ahmed Chalabi, že devětadvacet společností pomocí fingovaných zakázek rozkradlo přes 4 miliardy dolarů.


Drony: Nový prostředek ruské propagandy
http://nationalinterest.org/blog/the-buzz/drones-russias-hot-new-propaganda-tool-15987
Adam Saxton, The National Interest, 29.4.2016

Rusko začíná s drony – ale ne takovým způsobem, jaký byste si mohli pomyslet. Bezprostředně poté, co syrské síly, podporované ruským letectvem, dobyly zpět Palmyru, vysílaly ruské televizní stanice křišťálově čisté, dronem natočené záběry ruin řecko-římského města. Rusko použilo tyto drony jako výjimečný propagandistický prostředek pro svou válku v Syrii, a zdůraznilo tím často přehlíženou roli dronů na informačních bojištích dneška i zítřka. Viz:

http://www.theguardian.com/world/video/2016/mar/27/drone-footage-palmyra-retaken-syrian-forces-isis-video?CMP=embed_video


Špatná zpráva: na svobodu tisku se útočí po celém světě
http://nationalinterest.org/blog/the-buzz/bad-news-press-freedom-under-attack-around-the-world-15984
Helle C.Dale, The National Interest, 29.4.2016

Žebříček svobody tisku (World Press Freedom Index) na rok 2016, vydaný organizací Reportéři bez hranic, je k disposici a nevypadá moc dobře. Podle této organizace „existuje hluboký a zneklidňující odklon od svobody medií na globální i regionální úrovni“.


Jak se Clintonová a Obama snažili řídit svět – a přitom se pokoušeli uřídit jeden druhého
https://www.washingtonpost.com/news/book-party/wp/2016/04/29/how-clinton-and-obama-tried-to-run-the-world
Carlos Lozada, The Washington Post, 29.4.2016

Stručná recenze knihy „Alter ega: Hillary Clintonová, Barack Obama a snaha o soumrak americké moci“, kterou napsal Mark Landler.


Evropská Unie „byla projektem CIA od samého počátku“
http://www.veteranstoday.com/2016/05/01/eu-was-a-cia-project-from-the-beginning/
GPD, Veterans Today, 1.5.2016

Pokud ještě příznivci vystoupení Spojeného království z Evropské unie nemají dost argumentů pro svoji volbu, zde je ještě jeden. Podle novináře Ambrose Evans-Pritcharda byl evropský projekt od svého počátku schématem, inspirovaným CIA.


CNN si naběhla s napadáním Putinových výroků o Erdoganovi
http://www.veteranstoday.com/2016/04/30/cnn-is-catching-up-with-vladimir-putin-on-erdog11an/
Jonas E.Alexis, Veterans Today, 30.4.2016

CNN je známá svými útoky na Vladimíra Putina bez závažných důkazů. Tato síť udělala nehorázné chyby v hodnocení tohoto muže a Ruska. Jakmile se tyto chyby ukázaly, začala se síť omlouvat. Ale v posledních několika dnech se síť začala znovu chytat toho, co Putin řekl o Erdoganovi.


Hledáme brejle a kopou nás do zadku
http://www.larouchepub.com/lar/2016/4318kicked_rear_glasses.html

Výtah z rozhovoru Lyndona LaRouche s výborem LaRouche PAC Policy Committee dne 25.dubna: Situace začíná být velmi zajímavá a to ze dvou důvodů. Jedním z nich je, že naši mladí tak nějak předpokládají, že všechno je pro ně jasně rozložené – ale ono není. Všude kolem nás probíhají radikální změny, nedají se zvládnout a začíná to být těžké. A tak jsme v situaci, že na jedné straně hledáme brejle a z druhé strany nás kopou do zadku.


A nakonec jedna perlička a jedna perla:

Nejčtenější články The Washington Post dne 2.5.2016

Doklad o tom, co nejvíc zajímá čtenáře jednoho z největších amerických deníků.

1. “Začal brečet jak malý děcko” chlubil se 11-letý chlapec poté, co 12x zezadu vystřelil na údajného zloděje, který pronikl do domu

2. Šest dětí osiřelo poté co jim během 24 hodin zemřeli oba rodiče

3. Malia Obamová jde na Harvard ale předtím si ještě dá roční přestávku

Ta vůbec nejčtenější zpráva je pozoruhodná i svou sáhodlouhou diskusí, která je ohromující výpovědí o způsobu myšlení běžných Američanů – tedy alespoň těch, kteří byli ochotní diskutovat pod tímto článkem. Naštěstí se hoch trefil jen jednou, do nohy.


Slovensko zakopává o svou antidemokratickou rétoriku
https://www.foreignaffairs.com/articles/slovak-republic/2016-04-28/slovakia-stumbles
Dariusz Kalan, Foreign Affairs, 28.4.2016

Překlad tohoto článku je věnován panu Borisi Korónimu ze Slobodného vysielača – aby se měl do čeho strefovat. Málokdy se totiž v jednom jediném článku najde takové množství bludů a politických nálepek. Jaký kontrast například k objektivitě článku Maroša Beráka v Deníku Referendum: http://denikreferendum.cz/clanek/22876-marian-kotleba-postrach-evropsky-slovensky-a-lokalni

Autor článku, Dariusz Kalan, je polský nezávislý novinář a analytik, žijící v Bratislavě. V minulosti byl vedoucím Programu pro Střední Evropu v Polském institutu pro zahraniční záležitosti ve Varšavě, Psal články pro takové publikace jako The National Interest a Prospect Magazine. Na Twitteru je na @Dariusz_Kalan.

V roce 2014 pronesl maďarský premiér Viktor Orbán svou slavnou řeč v rumunském městě Băile Tuşnad, ve které odhalil svou fascinací „neliberální demokracií“ a citoval Rusko a Turecko jako možné vzory. Myšlenka není nijak nová – Fareed Zakaria ji zpopularizoval články na našem serveru už téměř před dvaceti lety – ale zřejmě je stále platná. Dnes vzestup neliberální demokracie slouží jako popis současných politických trendů, nejen v Maďarsku ale i v jiných postkomunistických zemích ve Střední Evropě. Lze souhlasit, že v Polsku nově vládnoucí strana PiS okopírovala maďarskou cestu ve své snaze o ovládnutí ústavního soudu, o podřízení veřejnoprávních medií a o šíření nacionalistické rétoriky. Ale na Slovensku, které bylo dosud hodně otřásáno svou neliberální minulostí, je dnešní situace složitější. Slovenský premiér Fico, jehož levicově populistická strana Smer-Sociální demokracie zvítězila ve všech volbách od roku 2006, je často přirovnáván k Orbánovi, zvláště od té doby, co Fico začal výslovně kritizovat migrační politiku EU a učinil protimuslimskou rétoriku centrem své volební kampaně v březnových parlamentních volbách. Fico mnohokrát vyhlásil, že „nikdy nepřijme na Slovensko ani jednoho muslima“ a po teroristickém útoku v Paříži ohlásil, že by měl bedlivě sledovat „každého jednoho muslima na slovenském území“. Až dosud Fico, stejně jako Orbán, řídil zemi vládou jedné strany, měl většinu v parlamentu a čelil roztříštěné a neslané nemastné oposici, která mu dovolila se alespoň pokusit o zavedení maďarského modelu. Dodnes se mu to nepodařilo. Ve skutečnosti Fico postrádal ústavní většinu v parlamentu, aby mohl změnit ústavu, a musel respektovat politicky nezávislého presidenta, i když na druhé straně nevedl válku proti financím státu ani se nepokoušel změnit media v hlásnou troubu své strany. Během prvních osmi let (2006-2010 a 2012-2016) se zdráhal zavádět jakékoli velké a nové reformy, dokonce ani do zdravotnictví, do důchodového a daňového systému. Zdá se, že se úmyslně vyhýbal šťourání do politických institucí země nebo do skromné ekonomiky, která je začleněná do euroatlantických struktur a převážně ovládaná německými nadnárodními společnostmi.

Na rozdíl od Orbána není Fico tak neochvějně proruský, přes některé své opatrně proruské výroky. Po jistém váhání také podpořil sankce EU proti Moskvě. Ačkoli je Slovensko totálně závislé na ruském plynu, ruské ropě a ruském palivu pro atomové elektrárny a sdílí také s Moskvou některé ekonomické zájmy, hledal Fico aktivně nějaká opatření ke snížení této závislosti, jako jsou severo-jižní energetické koridory a plynovod východního okruhu. Ke zklamání Ruska také během ruského konfliktu podporoval sousední Ukrajinu znovuotevřením plynovodu Vojany-Užhorod. Se svou největší transitní kapacitou v EU (od ledna 2015 byla jeho kapacita 1.413 milionů krychlových stop denně) umožnil plynovod pokrýt jednu třetinu ukrajinské roční spotřeby a současně poskytl Kyjevu nejlacinější způsob získávání plynu ze Západu. Ačkoli Fico je stále veřejně kritický k sankcím a říká, že „čím dřív budou zrušeny, tím lépe“, jeho akce nejeví známky posunu jeho postoje vůči Rusku. Nyní se pokouší získat lepší vyjednávací posici s Ruskem podporou plynovodu North Stream II do Německa, který, pokud bude realizován, by mohl zmenšit důležitost Slovenska jako hlavní tranzitní země. Nejlepší vysvětlení Ficova chování je to, že je prostě současně produktem i nositelem neefektivní a chybně liberální, nikoli neliberální demokracie. Použil svou vládnoucí stranu ne k vládnutí ale k udržení se u moci. Je tudíž ochotný podpořit jakákoli opatření k udržení voličů, nikoli k prosazování dlouhodobých řešení. Na začátku byla strana Smer přeborníkem v „třetí cestě“ Tonyho Blaira, politické filosofii, zaměřené na pragmatické usmiřování liberálních a pravicových ideí. Ale čím déle je Fico v politice, tím více svou politiku hraje. Během prvního období vládl spolu s radikálními nacionalisty a populisty bývalého premiera Vladimíra Mečiara, jehož tahy vyvolávaly zvednutá obočí v Bruselu a v sousedním Maďarsku. Po letošních březnových volbách Fico opět otevřel dveře nacionalistům, kteří byli pozváni do čtyřčlenné vládní koalice, spolu s umírněnými konservativci a stranou maďarské menšiny, navzdory ostrým rozdílům v programech těchto stran. Pro Fica jsou tyto rozdíly podružné. Někdy je Smer stranou konservativní, dokonce nacionalistickou, pokud to pomáhá udržet její popularitu u římských katolíků. Fico nejenže použil drsnou antiimigrační rétoriku a vykreslil sám sebe jako ochránce Slovenska proti muslimské záplavě, ale podpořil také tradiční definici manželství v ústavě, která vylučuje neheterosexuální vztahy. Na druhé straně byl zase levičák, zvláště při utrácení peněz na dávky a podpory. Minulý rok zavedl dvě ze tří vylepšení sociálního zabezpečení, která mimo jiné zahrnovala jízdné na železnici zdarma pro studenty a seniory, desetiprocentní snížení daně na některé zboží a zvýšení minimální mzdy. To vše bylo ale možné jen díky stabilním makroekonomickým výsledkům země, zvláště silnému růstu HDP (tři procenta ve druhé polovině 2015) a přílivu peněz z evropských strukturálních fondů. Tato plytká opatření nijak neovlivnila důležitější sociální a ekonomické problémy země. Přes obecně dobrý národní trend je nezaměstnanost ve východních a nejchudších oblastech země na 15 procentech a nezaměstnanost mezi mladými je až 25 procent. V únoru se ulice zaplnily tisícovkami učitelů a zdravotních sester protestujících proti nízkým platům (měsíční mzda slovenských učitelů je v poměru k HDP jedna z nejnižších v Evropě) a volajících po hlubších změnách ve zdravotnictví a ve školství. Tyto změny jsou přitom velmi žádoucí. V kvalitě zdravotní péče spadlo Slovensko na 24.místo z 35 zemí a reputace jeho univerzit je blízko dna, někde mezi 600 a 800 body v hodnocení Times Higher Education World University Rankings. Fico neudělal mnoho ani v potírání korupce. Za poslední čtyři roky, pokažené úplatkovými skandály Ficových spojenců, se Slovensko propadlo o pět míst v žebříčku korupce podle Transparency International (do sousedství Bahrajnu, Chorvatska a Maďarska). Korupce, nepostismus a netransparentnost veřejných zakázek jsou všeobecným jevem, stejně jako všeobecná nedůvěra v politiky. Není divu, protože za osm let Smer obsadil všechny klíčové vládní instituce svými spojenci a stoupenci, od generálního prokurátora, kterým je Ficův spolužák, přes soudce, úřad veřejného auditora, regulační úřady až dokonce po guvernéra centrální banky. To vše bylo umožněno rostoucím politickým vlivem obchodních spojenců Smeru.

Se svým politickým profilem, založeným na podivné směsi populismu, katolicismu a socialismu a se zahraniční politikou, podřízenou domácím zájmům strany, je Fico v evropských sociálně-demokratických kruzích, jako je Strana evropských socialistů (PES), vytvořená z podobných stran členských zemí EU, nahlížen jako cizinec. PES již jednou, v roce 2006, vyloučila Smer za vytvoření koalice s nesocialisty (s nacionalisty a populisty) a loni pohrozila, že to udělá zase kvůli Ficově protiimigrační rétorice. Čas od času je ovšem Fico i nadšeně proevropský. Slovensko, jedna ze zemí, které nejvíce těží z fondů EU, se připojila k Eurozóně právě za jeho vlády. Nyní opět tvrdí, že jeho nová vláda bude respektovat hodnoty EU. A přestože Slovensko již přijalo 149 křesťanských uprchlíků z Iráku, zůstává slovně v oposici proti vůdčí roli Německa v řešení migrační krize a proti migračním kvótám EU. Velký nesoulad mezi Ficovými slovy a činy by mohl být obzvlášť na závadu v době slovenského předsednictví EU ve druhé polovině roku 2016. Jak ale známe Fica, pravděpodobně zkrotí svůj jazyk a akce a dá přednost klíčově nižšímu předsednictví.

Bylo by ovšem nefér všechno špatné svalovat jen na Fica. Slovensko má stále ještě před sebou hodně cílů k dosažení, protože na rozdíl od ostatních zemí Visegrádské skupiny – České Republiky, Maďarska a Polska – nemělo Slovensko nikdy před začátkem dvacátého století svůj vlastní stát. Ten první, vedený katolickým knězem Jozefem Tisem, se ukázal být ochotným spojencem nacistů. Ve státech, do kterých kdy Slovensko patřilo, ať už to bylo Uherské království (od 11.století až do roku 1918) nebo Československo (1918-1993), bylo Slovensko po většinu času tou nejchudší, nejméně vyvinutou a nejméně vzdělanou částí.

V roce 1990, kdy se ostatní země Střední Evropy učily fungovat v tržní ekonomice a začínaly se připravovat ke vstupu do EU a NATO, nově nezávislé Slovensko opět zůstalo pozadu, protože premiér Vladimír Mečiar zavedl autoritářský režim, způsobil hospodářské zmatky a v rámci Evropy zemi politicky izoloval. Proto Slovensko vstoupilo do NATO až v roce 2004 a ne již o pět let dříve jako jeho jižní a severní sousedé. Dnes je sice Mečiar pryč ale jak mi řekla bývalá premiérka Iveta Radičová, „mečiarismus je stále v lidech – nejistota, pasivita, individualismus, závislost na státu, touha po silném vůdci, který vyřeší každý problém – to vše je úrodná půda pro strach a extrémni emoce“.

Fico, který se poučil z Mečiarových chyb, většinou hraje podle demokratických pravidel. Nicméně si z Mečiarova nacionalismu a sociálního jazyka vypůjčuje výrazy, kterými reaguje na chudobu zemědělců, kteří jsou také plní nostalgie po komunistické éře. Tentokrát se však zdá, že Ficovy plány podporují skutečně neliberální skupiny – jako je neofašistická Lidová strana Naše Slovensko, která otevřeně žádá vystoupení Slovenska z EU a z NATO – aby se dostaly do parlamentu. Fico mohl vyhrát v parlamentních volbách v březnu s průměrným ziskem 28,3 procenta, ale jeho antiimigrantská rétorika umožnila Lidové straně získat neuvěřitelných osm procent a získat tak nejen poprvé křesla v parlamentu ale získat 14 křesel z celkových 150. Klesající podpora Fica – byla nejnižší od jeho prvních parlamentních voleb – je dalším signálem, po jeho nečekané prohře v presidentské volbě v roce 2014, možného konce éry dominance Smeru na slovenské politické scéně. Volby byly důkazem, že jeho podlézavá agenda, kterou si znepřátelil jak vzdělané voliče v Bratislavě (kteří podporují liberální, protržní stranu Svoboda a Solidarita) tak mladé z chudších oblastí středního a východního Slovenska (kteří volili dvě nacionalistické strany, včetně Lidové strany Naše Slovensko).

Nyní Fico formuje koalici se třemi stranami, které zjevně nemají jedna s druhou vůbec nic společného. Co už Fico dokázal, je to, že i liberální demokracie, pokud není vybavena pozitivním politickým plánem, ambiciózním programem a důvěryhodnými lídry, může vést k neliberalismu.

Břetislav Olšer
3.5. 2016   Rukojmí
Admini blogů iDnes drží nejvíc palce aktivistovi Tomaszovi Peszynskému a Janu Zieglerovi, blogerům s nefalšovanou nenávistí; co je ruské, to je nezbytné zlikvidovat jakýmikoli prostředky - že by za to mohly jejich geny sebevražedných atentátníků...? Srovnání českých Peszynskich a Zieglerů s teroristy islámu je jasné, jen je zde malinký rozdíl. Islamističtí vrazi prahnou po čtvrtém muslimském ráji, kde jsou řeky plné vína, mléka a medu, na jejichž březích navíc na mučedníky čeká 72 černookých panen; obcování s nimi má tu výhodu, že po každé defloraci se jim panenská blána zvaná hymen zase obnoví. Ovšem, jak někdo může obcovat v ráji, když na světské půdě něco podobného ani nezažil? Způsob objevil právě Tomasz Peszynski...


Co by se dalo ještě pražsko-kavárnicky udělat, aby lež a nenávist ještě víc vítězila nad pravdou a láskou...? Že by nějaké další humanitární bombardování...?
Před měsícem poslal do Ruska dopis adresovaný Nadije Savčenkové, v němž svůj projev lásky zaobalil do omluvy za výroky prezidenta Zemana na její adresu. A povedlo se. Štěstí je nadosah i bez čtvrtého islámského ráje. Před pár dny mu přišla odpověď. Savčenková rovněž s jasným milostným vztahem v duši odpovídá stejně mezi řádky, když píše, že „národ nemá nést odpovědnost za svého prezidenta troubu, nebo špatného prezidenta“. Zemana považuje za zločince a dle svých slov ho čeká soud v Haagu. A bezhlavě zamilovaný Peszynski se ihned podělil se světem se svým štěstím, když citoval toho milostného psaní:


Copak je to asi za písmo...? Nějak moc se podobá azbuce...

„Já neznám Miloše Zemana a je mi jedno, co o mně řekl. Klidně mu řeknu, že jsem zabila víc než dva lidi, ale mezi nimi nebyli ruští novináři, z jejichž zabití jsem byla v Rusku obviněna. A ta zabití nebyla zločinem, protože jsem bránila svoji zem Ukrajinu a svůj ukrajinský národ, jak jsem přísahala jako důstojník a voják. Bránit svoji zem není zločin. Nepřítel měl také zbraně. Nejsem zrádce, neponižuji svůj národ, jak to dělá Zeman. On je větší zločinec než já a spravedlivý soud ho stejně čeká, tak jako Putina, v Haagu,“ píše například Nadija, která pozdravila soud tradičným vztyčeným prostředníčkem á la Kalousek.

Ano, ke každé nefalšované lásce patří i pravda bez okolků; co by se dělo, kdyby vyšla najevo až ve fázi, kdy se dva spojí navždy? Přiznala se, že zabila víc než dva lidi, ale dva novináři prý mezi nimi nebyli. Jak to ví, když jen jako udatná pilotka navigovala ukrajinské vojáky, kde se nacházejí nepřátelé, aby mohli být zabiti. Ví snad, kdo byli ti zabití, ale neví, že mezi nimi byli zmínění ruští novinářii...? A co její mučení zajatců hořící cigaretou, jak vězni později vypovídali? To bylo též v rámci bránění své vlasti, což dle ní není zločin..?

K Zemanovi se vyjadřuje také v další části. „ My Ukrajinci velmi dobře víme, že národ a prezident mají velmi často různé pohledy na situaci a národ nemá nést odpovědnost za svého prezidenta troubu, nebo špatného prezidenta.“ Těmito slovy reaguje na Peszynského slova, který ji prosí, ať Česko nesoudí podle Zemana. Jak by tedy nazvala svého ukrajinského prezidenta Porošenka, který má občanství Švýcarska. Není to trouba, když do čela ministerstva financí postavil občanku USA Natalii Jareskovou, ministrem hospodářského rozvoje byl jmenován Litevec Ajvaras Abromavičus, jenž naštěstí rezigrnoval na úkor Slováka, a ministerstvo zdravotnictví povede gruzínský občan Alexander Kvitašvili, jenž na Západě a v Gruzii znám jako dědičný řídící pracovník lékařských zařízení a organizací.

Jeho vzdělání přitom není lékařské. Jedná se o historika a profesionálního státního zaměstnance. A ukrajinský ministr spravedlnosti Pavel Petrenko se rozhodl udělat z cizinců své náměstky. Nikdo se nebude divit tomu, když se nebude jednat o právníky, ale například, o obránce práv zvířat. A třešničkou na ukrajinském dortu je Saakašvili, co povýšil z gruzínského prezidenta, jenž je v bývalé vlasti trestně stíhán, na gubernátora, jenž si bere pod osobní kontrolu gubernátorskou kasu a celnici Oděské oblasti.


Opravdu není Porošenko trouba, když ihned poté, co 25. května 2014 zvítězil v prezidentských volbách, zavřel hranice s Ruskem a tajně se sešel s americkou delegací vedenou ředitelem Národní služby pro skryté operace Frankem Archibaldem. Jednal též s bývalým šéfem CIA na Ukrajině Jeffrey Eganem a současným ředitelem CIA Ramymondem Marken Davisonem, poté podepsali „Dohodu o vojenské spolupráci mezi USA a Ukrajinou“. Dvě „diplomatické zprávy“ z platformy Wikileaks dokazují, že nově zvolený prezident Ukrajiny Petro Porošenko je agentem USA; a svoji prezidentskou trafiku má tutovou… „Pro Míšu“ rudé kravaty symbolicky na pouličních lampách Oděsy; třeba tě konečně opravdu zastřelí…

A aby toho majdanového bordelu nebylo málo, jeden z nových Porošenkových zákonů též stanoví, že Ukrajinci budou muset ctít řadu nacionalistických organizací, jako Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) či Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) – bojovaly za druhé světové války po boku nacistů. Zákony také kritizuje Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. V roce 2014 Porošenko označil bojovníky Ukrajinské povstalecké armády, známé jako „banderovce“, za „příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině.“ Celá situace je vlastně tragikomedie, kdy se hlasuje o zákonu, který v praxi dávno ilegálně funguje; za možnost, aby v ukrajinské armádě sloužili i zahraniční žoldáci. Jak signifikantní; sám je nad zákony, ale ty, jež mu vyhovují, klidně akceptuje…

Kdypak přijde na pana Peszynského jeho "porodní hodinka"?

Dopis Peczynského, který na svém FB v rubrice zaměstnání píše, že je Special Agent Central Intelligence Agency, byl ve formě petice zveřejněn na webu Petice24. Peszynski se v něm kriticky vyjadřuje na adresu prezidenta Zemana a Savčenkové se omlouvá za jeho slova. Zmiňuje dva výroky. První z nich Zeman pronesl na počátku dubna. „Vražda dvou lidí je závažnější trestný čin než nelegální obchod, byť jakkoli odporný,“ vyjádřil se tehdy na dotaz serveru Parlamentní listy, co si myslí o „kauze Savčenko“.

Dalším kritizovaným výrokem je ten, kdy Zeman uvedl, že když „neví, zda je ten člověk vinen nebo nevinen, tak se k tomu prostě nevyjadřuje“. „Naďo, chceme, abyste věděla, že jsme přesvědčeni, že většina občanů Česka dobře ví, že jste nevinná a že jste čestný a statečný člověk a hrdý vlastenec, zatímco náš prezident je lhář, egoista a zrádce,“ píše Peszynski. Pod dopis se dosud podepsalo přes 500 lidí. Holt, více než desetimilionový národ Czechie stojí za ním, jako když se kdysi přiklonil tam k tomu se dubisku...

Hrdina dnešní doby, sluníčkář, milovník běženců z řad muslimů Tomasz Peszynski je rovněž zakladatel radikální proukrajinské organizace „Pražský Majdan“. Nemuselo by na tom být nic zvláštního. Problém ovšem může nastat samotné ČSSD, která na svém oficiálním facebookovém profilu pozvánku na tuto akci sdílela s poznámkou: „Přijďte podpořit dobrou věc. Proti xenofobii a nenávisti bojuje i náš předseda Bohuslav Sobotka.“

Jde totiž o to, že Peszynski je člověk, který vcelku často vyjadřuje své názory značně expresivně, vulgarity pro něho nejsou problém. Nedávno tak například na svůj profil na sociální síti napsal extravulgární prohlášení na adresu prezidenta Miloše Zemana. „Zasraný fašistický hovado Miloš Zeman, až chcípne, strašně se ožeru..." To nebylo zdaleka všechno, na svém blogu pravidelně častuje prezidenta termíny jako fašista, hradní hlupák a podobnými výrazy...

A do toho je sympatizant s Peszynskim, bulvární exot a nula Pavel Novotný: "Zeman je sprostá jitrnice. Vyměnil bych každého bílého nácka za tři Syřany. Evropa bude multikulti, i kdyby se čecháček posral..." Je třeba ještě zmínit jinou krevní skupinu s Tomaszem Peszynskim. jehož samo jméno hovoří jasně o původu českého vlastence jako poleno; jde o redaktorku ČT Zuzanu Tvarůžkovou, co si vyjela za peníze koncesionářů do Londýna, aby tam vyzpovídala lehké děvy z Pussy Riot. A stejně tak Tomacz poslal za své do Moskvy dopis Savčenkové. Obojí konání mělo stejný efekt: Tolokonnikovová s Aljochinovou i Savčenková prezidenta Zemana notně poplivaly... http://urod.ru/news/6207/

Podle zmíněných dvou členek prý český prezident rovněž neví, o čem mluví, a netuší, co ve skutečnosti Pussy Riot dělají. Tolokonnikovová s Aljochinovou označily prezidenta Miloše Zemana za „patriarchálního blbečka“, když Savčenková ho nazvala jen troubou. Prezident Zeman reagoval na citované výrazy dlouhým a evidentně upřímným smíchem a k Pussy Riot ještě dodal.

„Dobře, mohu vám nabídnout důkaz pravdy, ale obávám se, že nebudete mít odvahu ho uveřejnit. Dostal jsem právě sérii fotografií, které dokumentují Pussy Riot. Máte-li odvahu, a každý skutečný novinář by měl mít odvahu, jako američtí novináři při aféře Watergate, pak jim pošlete od patriarchálního blbečka pozdrav, který bude obsahovat sérii asi deseti fotografií z jejich bohulibé činnosti. Myslím si, že víte, o čem mluvím,“ naznačil prezident s tím, že do hradní kanceláře mailem dorazila série fotografií, které se v posledních dnech šíří českým internetem.
Kdo jiný by fandil veřejně s kýmkoli a kdekoli souložící dívky, než orálně svým mužem podvedená zřejmě budoucí prezidentka USA Hillary Clintonová…?

Nyní na snímcích několik členů a členek ruského seskupení Pussy Riot veřejně souloží v muzeu za běžného provozu, Tolokonnikovová je během toho dokonce v pokročilém stadiu těhotenství a výrazy zachycených souložících párů navíc připomínají stavy po požití různých psychotropních látek. Říká se tomu performace, radikální “umělecké” skupiny “Vojna”, “Palácový převrat”, “Mrdáme na následníka medvídka” a další. Fotografie i videozáznam z této akce jsou veřejně dostupné na internetu (+18). Inu, kdo chce Tomasze Peszynského bít či nebýt, nemusí mít po ruce ani Hamleta, resp. Shakespeara; utluče se svojí objemností velikána sám. maminka z něho má jistě radost; holt, další vítězství hmoty nad duchem... a ještě pussu od Pussy Riot a Nadiji s přáním mnoha povedených deflorací černookých hurisek v islámsko-ukrajinském ráji ...

Zbyněk Fiala3.5.2016   Vaše věc
 
Zveřejněné poziční dokumenty americké strany při jednání o TTIP ukazují, že jsme hnáni do bažin, o kterých jsme neměli vědět.


Konečně se situace kolem toho, čemu říkají české nevládky Špatný VTIPP, trochu vyrovnává. Až dosud byla zveřejňována jen část vyjednávací pozice Evropské unie k probíhajícímu jednání o Transatlantickém obchodním a investiční partnerství TTIP. Co se pak dělo za zavřenými dveřmi jsme mohli jen tušit z některých náznaků. Nyní se tedy podařilo německé pobočce Hnutí Geenpeace získat a zveřejnit americké poziční dokumenty. Je z nich patrné, obavy evropské veřejnosti z toho, co se v tajnosti vyjednává, nebyly smyšlené.

Odhalené dokumenty o průběhu vyjednávání TTIP potvrzují to, co naznačil už německý vicekancléř a ministr hospodářství Sigmar Gabriel před příjezdem amerického prezidenta Baraka Obamy na jednání s evropskými partnery: Američané nehodlají ustoupit ze svých požadavků na arbitráže, vývoz plodin GMO nebo masa s růstovými hormony.

Pokud by americká a evropské vlády přesto dohodu schválily ještě před koncem roku, půjdou proti svým voličům. V Evropě se zvyšuje počet těch, kdo Transatlantickou smlouvu odmítají. V Německu už jich je drtivá většina, prý 80 %, ale podobný vývoj se začíná odehrávat i ve Spojených státech. Ve Spojených státech se teď mluví hlavně o starší smlouvě NAFTA, která umožňuje porovnat sliby a skutečnost, a dojednané Transpacifické smlouvě TPP, čekající na ratifikaci. Ta vůbec není jistá, takže smlouva s Evropou (TTIP) zatím ani není téma. Avšak ukazuje se, že voliči jak z řad Demokratické strany, tak té Republikánské, jsou proti obchodním dohodám.

Tón udává rétorika Donalda Trumpa, který už je jen krůček od nominace, a možná i od Bílého domu. Trump je přesvědčen, že globalizaci je nutno přiškrtit, protože Americe přináší více škod než užitku. Spojené státy už přišly o milion pracovních míst. Trump proto uvažuje o zavedení ochranářské politiky, dokonce velmi důrazné, na čínské zboží chce dát dovozní clo ve výši až 45 %. Podobná politika by byla namířená také proti Japonsku a Mexiku.

Zatím to myslí jen jako hrozbu, pokud by Číňané na jeho úvahy nereagovali. Obchodní bilance Spojených států s Čínou je dramaticky nevyvážená. Z Číny bylo roku 2015 dovezeno zboží, za které se utržilo rekordních téměř půl bilionu dolarů, ale americký vývoz do Číny byl jen pětinový. Zániku pracovních míst se proto nelze divit.

Proti tomu občas zazní argumentace, že odcházela hlavně hůře placená místa, zatímco výroba s vyšší technickou úrovní a vyššími platy zůstává. Jenže detailní pohled i na tyto výroby ukazuje, že ve Spojených státech je dodávána hlavně značka, zatímco součástky se proběhly po celém světě. A onen milion míst je prostě pryč.

Trump je rozhodnut, dohodu s asijskými státy o Transpacifickém partnerství nechce. A ukazuje se, že tento jeho postoj následují dokonce i ti, kdo dohodu původně prosazovali. Například senátor Rob Portman z Ohia, důvěrník Bushovy rodiny a bývalý ministr zahraničního obchodu. Teď však musí i senátor Portman, který usiluje o znovuzvolení, poslouchat hlasy voličů.

Republikáni bývali tradičně protekcionistickou stranou, zejména před druhou světovou válkou, avšak potom se stali průkopníky globalizace, zatímco jejich někdejší roli přebrali Demokraté. Nyní se tedy voliči obou stran v postoji ke globalizaci sblížili.

Donald Trump vyhrožuje dovozními cly i Mexiku, jehož auta by měla být zatížená 35 procenty, přestože jde o partnera Spojených států z bezcelní obchodní dohody NAFTA. To všechno vyvolává paniku v části republikánského vedení. Tvrdí, že takové zásahy znamenají zásadní obrat, který poškodí ekonomiku.

Trump však vychází z jednoduché úvahy, jak zabránit úbytku zaměstnanosti. Jednoduché však není vždycky špatné. Francouzský ekonom Tim Piketty našel zdroj narůstajících nerovností v jednoduchém poměru, že výnosy z kapitálu rostou dlouhodobě vyšším tempem než mzdy. Mzdy ovšem nerostou hlavně proto, že jsou brzděny lacinou asijskou a latinskoamerickou konkurencí, která je navíc zesilována tím, že se tam stěhuje víc a víc amerických, ale stejně tak i evropských výrobních závodů. Levicová argumentace Pikettyho a intuitivní postřehy Donalda Trumpa tak k sobě mají velice blízko.

Současná průměrná úroveň amerických cel je podle Světové banky asi 1,4 %, jsou tedy zanedbatelná. To samo o sobě ukazuje, že dohody, jejichž cílem je uvolnění obchodu mezi USA a Asií či Evropou nemají druhé straně co nabídnout. Proto se obvykle poukazuje spíše na potřebu odstranit mimocelní bariéry. Avšak dokumenty z vyjednávání, které zveřejnilo hnutí Greenpeace, ukazují, že se jedná hlavně o odstraňování evropských hygienických předpisů, ochrany spotřebitele a sociálního zákonodárství.


Poškozeny by tedy byly obě strany. Jedna podle Trumpovy argumentace tím, že ztrácí pracovní místa, a vlastně i schopnost vyrábět, a druhá, že dobrovolně odevzdá svůj model sociálně a environmentálně citlivého hospodářství a kormidla se ujmou místo voličů a parlamentů nadnárodní korporace.

Ostatně, ani smlouvy a dohody neodstraní klíčové nástroje manipulací a politického nátlaku. Bývalo tradicí, že při každé cestě amerického politika do Číny se větralo údajné umělé podcenění čínské měny. Teď se však objevily pokusy vyčíslit vliv americké politiky kvantitativního uvolňování a fiskálních stimulů na dolar, a ukazuje se, že to vyjde nastejno.

Lenka Procházková
3.5.2016

Ulice, ve které jsme se sešli, patří ke krajině mého dětství. A dětství, jak známo, utváří náhled člověka na svět. Výchova v dětství zcela nepochybně formuje základní žebříček hodnot. Nedaleko odtud je budova základní školy, kam jsem před mnoha lety chodila. Nalézá se na Náměstí Interbrigády. V hodinách dějepisu jsem se tehdy, společně se svými spolužáky, dovídala, kdo to byli interbrigadisté, kteří přijížděli do Španělska z celé Evropy a dokonce i z USA, aby bojovali proti viru fašismu. Do krajiny mého dětství patří i ulice Jugoslávských partyzánů. Ty názvy ještě zůstaly. Ale svět a náhled na něj se změnil a dnešní děti už téměř nechápou, co ta pojmenování mají připomínat. Že jsou to mementa.

My starší zase nechápeme, jak je možné, že se virus fašismu vrátil. A že znovu zabíjí. Dokonce beztrestně. Nechápeme, jak je možné, že Evropa přestala být imunní vůči tomuto viru. Pobuřuje nás, že evropští politici a politici USA legitimizovali fašistický puč v Kyjevě a uzavřeli s juntou dohodu o beztrestnosti.

O EU se říká, že je to elitní klub. Elitní? Vhodnější by bylo pojmenování Klub zbabělců. Naštěstí Evropskou unii netvoří jen ti, kteří ji navenek reprezentují. Loutky, které denně vidíme na obrazovce, jsou zaměnitelné. A vyměnitelné. My, takzvaný lid, ale vyměnitelní nejsme. Takže záleží na nás, na té půl miliardě nevyměnitelných lidí, kdy se společně rozhodneme říct těm vyměnitelným, kteří znovu vlečou svět náš vezdejší do jejich války – DOST! Jděte už k čertu! My chceme pro naše děti a vnuky bezpečnou krajinu dětství. Krajinu, ve které nebudou na našem Náměstí Míru vlát vaše vlajky NATO. Krajinu, po jejíchž silnicích nebudou projíždět vaše vojenské kolony.

Ani většina obyvatel Ukrajiny nechce válku.

Ti, kteří byli před dvěma lety v Oděse zaživa upáleni pro svůj názor odsuzující fašismus v jejich zemi, přece nezemřeli zbytečně! Nestačí je každý rok oplakávat. Pouhým truchlením se ještě nikdy spravedlnosti nedosáhlo. Pravda na nás nesestoupí jako dar udělený shůry. Pravdu si musíme vymáhat. Je to nepohodlné, dokonce i nebezpečné. Ano, pravda je dnes znovu nebezpečná. Žijme tedy nebezpečně, aby naše děti a vnuci mohli žít v bezpečí. A vychovávejme je tak, aby i oni pochopili, že fenomén Nesmrtelného pluku není jen vzpomínkou na někdejší statečné, ale že je dědičným závazkem k obraně lidství.

Ladislav Kašuka