Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Svět ruskýma očima 363

$
0
0
zajoch
8.8.2016 Outsidermedia 

Další z výběru, co vyšlo v ruských médiích v posledním týdnu. Vybírá, překládá a uveřejňuje redaktor portálu Outsidermedia pod přezdívkou zajoch.

Ruská humanitární operace na záchranu Aleppa

Alexandr Kuzněcov
1. srpna 2016

V Aleppu byly po obklíčení východní části města vládními vojsky vyčleněny tři koridory pro odchod civilistů a jeden koridor (na severu města) je určen pro bojovníky, kteří budou chtít z města odejít. Sergej Šojgu upozornil, že protivníky mnohokrát vyzývali k příměří, ale ti pokaždé klid zbraní porušovali, ostřelovali obydlené části a útočili na pozice vládních vojsk. V důsledku toho se v Aleppu vytvořila složitá situace. V koridorech pro civilisty i pro bojovníky, kteří chtějí složit zbraně, budou rozmístěna centra s teplou stravou a s lékařskou první pomocí.

V občanské válce trpělo Aleppo více než ostatní syrská města. Až do občanské války to bylo po ekonomické stránce hlavní město Sýrie. Bojovníci tam přišli v červenci 2012. Nejprve do východní části s 2,5 miliony obyvatel. Rychlý úspěch opozice byl v mnohém podmíněn přípravou, kterou tam provedly turecké tajné služby mezi sunnitskou buržoasií. Turci sunnitům v Aleppu nespokojeným s režimem Asada slibovali, že pokud převezmou bojovníci nad Aleppem kontrolu, přijde jim turecká armáda na pomoc. Měl být vytvořen nárazníkový stát, v němž nebudou místní podnikatelé platit daně. Oddíly milice Šabíha byly podplaceny a proti bojovníkům se nepostavily. Aleppo se mělo stát syrským Benghází s alternativní vládou Syrské národní koalice, což by Asadově vládě zasadilo citelný úder. Od podzimu 2012 do zimy 2013 zde měli bojovníci největší úspěchy. Odřízli cesty do vládou kontrolované části Sýrie, ovládli místní policejní akademii a byly nebezpečím pro strategické vojenské letiště v Aleppu.

Opozice zpočátku neměla silné postavení v západní části Aleppa. Východní část byla obydlena přistěhovalci z venkova, chudými a konzervativními muslimy. Na západě bydleli původní obyvatelé města, buržoasie. Obzvláště prudký odpor kladli bojovníkům místní Arméni. Bombardování, zastavení dodávek vody a elektřiny a neustálé spory mezi ozbrojenými skupinami vyvolaly snížení počtu obyvatel v okupovaných čtvrtích z milionu na 200 tisíc osob. V září 2014 dobyla vládní vojska průmyslovou zónu. Nyní je tato část, původně vyrábějící spotřební zboží, z velké části zničena, její zařízení rozkradeno a odvezeno do Turecka. Pro vládní vojska ani bojovníky už nemá cenu.

Nyní jsou mezi skupinami ozbrojené opozice v Aleppu otevření džihádisté prokatarské (totéž co proamerické), prosaúdské a proturecké orientace, kteří mají pod kontrolou důležité obvody na severních přístupech k městu. Prokatarskou skupinou je především Harakat Hazm s tisíci bojovníky. Dříve se hlásila k Muslimským bratřím, ale nyní se prezentuje jako sekulární. Další prokatarská skupina je Nureddin Zengí přibližně se dvěma tisíci lidí. Skupina Džaiš al-Mudžahaddin má asi tři tisíce lidí. Do začátku roku 2014 byla nejsilnější Kataru oddaná Liwa al-Tawhid napojená na Muslimské bratry, ale po mnoha porážkách a smrti vůdce Abdula Qadir Saleha se prakticky rozpadla.
V této chvíli je v Aleppu jednou z nejvíce bojeschopných skupin Džabhat an-Nusra s asi pěti tisíci lidmi. Turci se po odchodu ozbrojených oddílů napojených na Syrskou svobodnou armádu opírají hlavně o skupiny etnicky blízké syrským Turkmenům. Jedná se asi o sedm tisíc lidí.

Boje zničily kdysi nejkrásnější město Sýrie. Historické centrum je zcela demolované. Mnohde nefunguje elektřina, je devastovaná kanalizace a zásobování vodou. Průmyslové podniky jsou pryč. Přitom čtvrtě na severu města bývaly největším střediskem turistiky na Blízkém východě. Je zřejmé, že pokud budou boje ve městě pokračovat, nezůstane z něj nic než spálená země. Město je potřeba osvobodit od povstaleckých bojovníků. Dne 25. července informoval generální štáb Syrské arabské armády o úplném obklíčení Aleppa. Zároveň prý byly uzavřeny cesty pro dodávky zbraní a výstroje oddílům ozbrojené opozice.
Podle libanonského listu Al-Akhbar se různé skupiny bojovníků v Aleppu rozhodly zapomenout na starou rivalitu a poradily se, jak by bylo možno prolomit blokádu a odrazit útok Syrské arabské armády. Přitom padly dvě možné varianty. Za prvé bránit východní část města a za druhé roztrhnout pozice syrského vojska podle energetického vedení, přejít do západní části a snažit se prolomit blokádu jižním směrem.

Proč se uvažuje o uvolnění cesty z Aleppa bojovníkům se zbraněmi? Vzhledem k chaosu občanské války jsou ve městě smícháni ti z umírněných skupin s teroristy z Džabhat an-Nusra. Syrští patrioté jsou jak na straně vlády, tak na straně jejích odpůrců. To není možné ignorovat a také není možno zničit opozici nadobro. Musí se dát příležitost těm, kteří nebojují za chiméru kalifátu a nejsou natolik zuřiví, že by byli ochotni zničit svá města a vesnice jen proto, aby uškodili vládě. Jakési výsledky této spolupráce už jsou. Od dubna koordinuje syrská armáda své akce na osvobození důležitého letiště Damir od bojovníků IS spolu s ozbrojenou formací Organizace Ahmada Abdo (bývalí bojovníci Svobodné armády Sýrie). Občanské usmíření v Sýrii nebude řešeno jednáním s málokoho zastupující opozicí, ale přímo na místech. Skupiny bojovníků, které jsou skutečně ochotné k příměří a nepředkládají nepřijatelné požadavky na odchod prezidenta Asada, musejí být integrovány do národní domobrany, a jejich vůdci, v případě podpory místním obyvatelstvem, stanou v čele samosprávy.

Západní ochránci lidských práv, jednající na objednávku ministerstva zahraničí USA, prolévající krokodýlí slzy kvůli obyvatelům Aleppa, ztrácejí poslední trumf. Ruská humanitární akce počítá i s odchodem lidí z Aleppa a s dodávkou humanitární pomoci pro ně. Ve stejné době se Spojené státy, které stojí za počátkem syrských bouří a konají vše pro zmar ekonomiky této země, pod pláštíkem bombardování pozic IS snaží opevnit na severu Sýrie.

Převzato z Fondsk.ru

***

USA podvádějí dokonce i při volbě prezidenta

Ljubov Ljulko
2. srpna 2016

Donald Trump ujišťuje, že „volby budou zfalšované“. Pro taková prohlášení jsou důkazy, například odhalení WikiLeaksem toho, že souboj mezi Hillary Clintonovou a Bernie Sandersem byl zfalšován od samého počátku. Hlasy se převádějí, kupují, používají se „mrtvé duše“. Americký lid je nakonec mimo hru.
Kandidát na prezidentský úřad za republikány řekl pro Fox News: „Říkám vám, 8. listopadu musíme být obezřetní, protože volby budou zfalšovány.“ Takovéto varování nečiní Trump poprvé. Podle všeho uslyšíme ještě nemálo varování. Trump uvedl příklad voleb roku 2012, kdy republikánský kandidát Mitt Romney dostal v některých městských volebních okrscích sotva jeden hlas. „Vyskytly se volební okrsky, kde prakticky nikdo nehlasoval pro republikány“,řekl dále Trump.

 

Sanders mohl zvítězit, ale nenechali ho

 

Pro čtenáře upřesním, že například v okrese Severní Philadelphie se při sčítání hlasů ukázalo, že pro Obamu hlasovalo 105 % voličů a žádný pro Romneye. Podobná porušení byla i v Chicagu. Připočtěme k tomu nedávné odhalení WikiLeaks o tom, že mezi demokraty Clintonovou a Sandersem byla soutěž podvodná od samého počátku. Podle zveřejněných souborů, včetně hlasovacích, byla šéfka strany Debbie Wasserman-Schultzová domluvená s Hillary a jejich lidé zkreslili výsledky.

Důsledkem těchto machinací v primárkách je nebetyčný nesoulad výsledků exit poll (závěrečný průzkum veřejného mínění) s výsledky voleb. Tak například v okrsku Yavapal Country v Arizoně exit poll provedený Daily Courier předvedl vítězství Sanderse – 63 % oproti 37 % Clintonové. Nakonec volby dopadly tak, že Clintonová obdržela 59 % a Sanders 43 %. Tedy naopak. Konečně pokud v caucusech (uzavřené stranické shromáždění) získal Sanders 66 % hlasů, potom v primárkách, (kde hlasují všichni zájemci) 41 %, existuje ještě jeden závěr: na vaše hlasy, straničtí aktivisté z Wyomingu, vaši bossové kašlou.

I z dřívějška je možno uvést příklady falšování. Nejzářnější je z voleb v roce 2000, kdy se utkali Georg Bush starší s Albertem Gorem. O tom, kdo bude novým prezidentem USA, se rozhodovalo na Floridě. Podle oficiálních údajů získal v tomto státě Bush o 537 hlasů více a ve výsledku dostal většinu u volitelů. Potom se ukázalo, že v okrscích mohli hlasovat i lidé, kteří doma zapomněli pasy, bylo tam četné připisování, včetně mrtvých duší. Americký deník Miami Herald ujišťoval, že se při volbách ve státě Florida volební komise „dopustily spousty chyb“, kvůli nimž možná nebyl zvolen patřičný prezident.

 

Mají Američané volební právo?

 

Jakýsi John O'Shaughnessy vložil pod článek ve Wall Street Journal následující komentář:
„Nebuďte naivní! Pracuji v průzkumech veřejného mínění. Znám organizaci. Kalifornie, to je podvod s volnými hlasovacími lístky za úhradu. Registrují se i nelegálové. Existuje zákon, podle něhož je možno se registrovat při získání nebo obnovení řidičského průkazu, a to je také možnost pro registraci nelegálů (pozn. redakce: nelegální migranti – voliči Obamy). Pracovníci firmy ACORN hlasují podle seznamu (pozn. redakce: volby jsou všeobecné) v průběhu deseti dní, přičemž výsledek se nezahrnuje do celkové bilance volební komise. Falšují se výsledky (pozn. redakce: ve prospěch demokratů) v Ohiu, Pensylvánii, Illinois, New Jersey, New Yorku, Rhode Islandu, New Hampshire, Minnesotě (prostě se registrujete prezenčním způsobem), Novém Mexiku (došli do indiánských rezervací!). A tak dále. Za to se lidem dost platí. Vzpomeňte si na volební kampaně, které stály 150 až 200 milionů USD, to se platilo z peněz daňových poplatníků (peníze byly mimo politiku!)? Nyní vzrostly výdaje mnohonásobně. Ti podvodníci, kteří to organizují, potřebují stále více peněz. Nikdo neshromažďuje peníze lépe než Clintonové. Jsou neustále ve střehu – být bezcitní a dělat všechno pro vítězství. Koupili si prostředky masových informací a zapojili korumpované kapitalisty. Trump se snaží zvítězit prostřednictvím Twitteru. Myslím, že se cítí být mezi daňovými plátci.“
Na otázku kdo nyní vyhraje volby dobře odpověděl bývalý prezident USA Jimmy Carter: „Nyní je to jednoduše oligarchie s neomezeným politickým podplácením, jehož podstata je v tom, být kandidátem na funkci prezidenta, nebo být zvolen prezidentem. To samé se týká guvernérů, senátorů a členů Kongresu. Tak nyní vidíme rozpad našeho politického systému prostřednictvím úplatků velkým investorům, kteří chtějí, očekávají a pravidelně také dostávají výhody po ukončení voleb.“
Americká ústava začíná slovy: „My lid“, ale tento lid je zbaven hlavního práva – volebního, které ve skutečnosti ústava také definuje, pokud je země demokracií. Je velký problém Ameriky, je-li její prezident volen skupinou partajních zasvěcenců, kteří se už dávno prodali oligarchům za nejvyšší cenu. Miliony Američanů si to dnes uvědomují díky volební kampani Bernie Sanderse a Donalda Trumpa. Ten druhý se snaží vrátit národu volební právo. Budeme se dívat jak se mu to povede. Možné to bude jen při jeho mnohonásobné převaze, kdy žádné falšování nebude fungovat.


Článek není krácen
Převzato z Pravda.ru

***

Putin a Erdogan posoudí boj s terorismem

Jegor Sozajev – Gurjev
5. srpna 2016

Prezident Ruska provede sérii setkání se zahraničními vůdci, včetně hlavy Turecka.


Ruský prezident se ve dnech 8. až 10. srpna setká s vedoucími Ázerbájdžánu, Íránu, Turecka a Arménie. Témata jednání jsou široká: boj s terorismem, spolupráce v energetice, turismu a rozvoj dopravy.

Dne 8. srpna proběhne v Baku summit prezidentů Íránu, Ruska a Ázerbájdžánu. Budou projednávat třístrannou spolupráci, ekonomické vztahy a rozdělení dna Kaspického moře, na němž se okolní země dosud nedokázaly dohodnout. Složitých problémů je mnoho a je potřeba jednat společně. Asistent ruského prezidenta pro mezinárodní záležitosti Ušakov k tomu řekl:
„Navrhujeme aktivovat výměnu informací mezi třemi zeměmi o mezinárodních teroristických organizacích, což by pomohlo efektivně zabraňovat tranzitu bojovníků, zbraní a drog přes naše země. Považujeme za mimořádně důležité posoudit perspektivy pevnější spolupráce v oblasti dopravní infrastruktury. Ve výhledu jsou plány k vytvoření západní větve mezinárodního koridoru „Sever – Jih“.“

V Baku bude Putin jednat odděleně s Alijevem a s Rúháním. Při setkání s Alijevem možná proberou východisko z krize po dubnovém ostřelování v Náhorním Karabachu. S prezidentem Íránu se bude jednat o rozšíření vojensko-technické spolupráce v rámci existujících mezinárodních omezení, o koordinaci postojů k urovnání situace v Sýrii a o boji s islámským terorismem. Rusko již dodává do Íránu systémy protivzdušné obrany S-300. Nedávno jednal ministr Šojgu s íránskými vojáky o možných společných cvičeních.

Dne 9. srpna se v Sankt-Petěrburgu setká Putin s Erdoganem. Projednají obnovení spolupráce svých zemí. Poté, co se Erdogan omluvil za sestřelení ruského letadla, si už oba vůdci několikrát telefonovali. Místo setkání není zvoleno náhodně – právě v Sankt-Petěrburgu mělo být v prosinci 2015 tradiční rusko-turecké fórum. Rok co rok jednaly postupně v Rusku a v Turecku delegace obou zemí vedené prezidenty.

Ušakov ohlásil širokou náplň setkání: turistika, energetika (včetně projektu plynovodu Turecký proud), návrat tureckých firem do stavebnictví Ruska a dodávky tureckého zboží (nikoliv reexportu ze zemí EU). Avšak hlavním tématem bude Sýrie a boj s terorismem. Může také být projednána kompenzace za sestřelený Su-24. Po jednání budou mít oba státníci tiskovou konferenci a setkají se se zástupci podnikatelských kruhů obou zemí.

Ve středu 10. srpna přijede do Moskvy arménský prezident Sargasjan. Budou s Putinem jednat o Náhorním Karabachu. Zatím nebylo dohodnuto třístranné setkání Putina, Alijeva a Sargasjana v Soči, jak se původně plánovalo.
Tentýž den se Vladimir Putin setká prostřednictvím videa s indickým ministerským předsedou Nárendrou Módím. Jednání se bude týkat spuštění prvního bloku jaderné elektrárny postavené v Indii ruskými specialisty.

Převzato z Izvestija.ru


***

Erdogan o dopise Putinovi

5. srpna 2016

V rozhovoru pro televizní kanál TRT Erdogan řekl, že rusko-turecké vztahy mají pro region ohromný význam. Uvedl:
„Mezi Tureckem a Ruskem se udál nežádoucí incident s letadlem a jeho negativní důsledky trvaly kolem osmi měsíců. Poté jsme napsali dopis, navrhli ukončit tento vývoj, protože vztahy Turecka a Ruska mají velmi a velmi velký význam pro region.“

Dále řekl:
„Proto rozkol mezi dvěma určujícími státy regionu, odstup mezi nimi – není správný. Problém se musí řešit. Také jsme vyjádřili lítost nad tím, co se stalo, a dostali jsme kladnou odpověď.“
Když Erdogan mluvil o nadcházejícím setkání s prezidentem Vladimirem Putinem dne 9. srpna v Sankt-Petěrburgu poznamenal, že očekává „plodná jednání“, jejichž témata mohou být „rozšířena už na summitu G20 v Číně“. Řekl:
„Jsem přesvědčen, že po mojí návštěvě budou mnohé věci opět postaveny na koleje. A samozřejmě, jedno z nejdůležitějších pro nás témat – je Sýrie. Dříve jsme jej obšírně probírali.“ 
Dotkl se otázky, zda obnovení vztahů s Ruskem nevylučuje rozvinutí dialogu s dalšími zeměmi. Erdogan sdělil, že „princip“ odhoď jednoho a utíkej ke druhému „je chybný“. „Na mezinárodním poli chceme rozvíjet vztahy se všemi,“ zdůraznil turecký prezident.

Převzato z Vestikavkaza.ru

Rusko vítězí nad terorismem… zatímco Amerika velebí obludárium

$
0
0


Finian Cunnigham
8. 8. 2016 Zvědavec

Na západních médiích bylo tento víkend kuriózní to, jak málo pozornosti věnovala závažnému vítězství, které se právě rozvíjí v Sýrii. Syrská arabská armáda a ruské ozbrojené síly jsou jen krůček od uzavření závěrečné kapitoly této pět let trvající války - a západní média o tom, jak se zdá, nechtějí vědět.


Vskutku, mnohem více mediální pozornosti se dostává nominaci Hillary Clintonové na pozici kandidátky na prezidenta USA za Demokraty. Zatímco Clintonová na sjezdu své strany vykládala, jak na Středním Východě zatočí s islámskými teroristy, věnovala se přesně tomuto úkolu syrská armáda a její ruští spojenci.

Severosyrské Aleppo– které bylo největším městem této země před vypuknutím války v roce 2011 – stojí těsně před opětovným dobytím syrskou armádou, podporovanou ruskými vzdušnými silami. Na místě vznikly humanitární koridory, které umožňují civilistům a kapitulujícím bojovníkům uniknout, než dojde k finálním útokům na protivládní milice, ukryté na východě města.

Radikálové jsou směsice ilegálně ozbrojených skupin, včetně zákonem zakázaných brigád spřízněných s Al-Káidou. Západní vlády a média se baví cynickými slovními hříčkami, kdy některé bojovníky označují jako „umírněné“ a jiné jako „rebely“.

Například v jedné zprávě CNN se uvádí: „Syrské a ruské síly se chystají otevřít humanitární koridory, jimiž budou lidé moci prchat z obklíčeného města Aleppo. Tak to řekli představitelé obou zemí ve čtvrtek, den poté, co syrská armáda oznámila, že obklíčila město a odřízla rebelům (sic) zásobovací trasy.“

Povšimněte si, jak vytáhli to pěkně znějící slůvko „rebel“, které tu má přikrášlit skutečnost, že město obsadili extremisté, kteří považují za vhodné řezat hlavy svých obětí včetně desetiletých chlapců.

To, čeho syrské a ruské síly zanedlouho dosáhnou dobytím Aleppa, je historické vítězství jako vyšité. Nejde jen o tu symboliku znovuzískání druhého největšího města Sýrie, které má podobný strategický význam jako vládou kontrolovaný Damašek. Vzhledem ke své blízkosti k hranici s Tureckem bylo totiž Aleppo baštou ilegálního proudění zbraní a žoldáků, které živilo celý syrský konflikt.

Trosky syrského Allepa

Spojené státy a jejich britští a francouzští spojenci z NATO spolupracovali se svými partnery v regionu – se Saúdskou Arábií, Katarem a Tureckem – na využívání Aleppa jako základny pro realizaci svého utajovaného, špinavého cíle změnit syrský režim a svrhnout prezidenta Bašára al-Asada.

Žoldáky, vyznávající kult smrti, získalo toto spiknutí cizích mocností z celého světa; přišli z cirka stovky zemí včetně západních a arabských států a rovněž z ruského Kavkazu.

Aleppo v mnoha směrech představuje poslední útočiště sil, které usilují o změnu režimu. Až Aleppo v nadcházejících týdnech konečně padne, bude to znamenat konec mučivého syrského konfliktu, jejž Sýrii vnutily USA a jejich spojenci za účelem změny režimu pod zástěrkou „prodemokratického“ povstání.

Jaká to obžaloba zločinů Washingtonu a jeho kumpánů z řad „lotrovských států“ (rogue states)! Během posledních pěti let tu přišlo o život na 400 000 lidí a z poloviny 23milionové populace se stali uprchlíci. I uprchlická krize a související terorismus, jimž teď čelí Evropa, jsou následky této zločinné konspirace cizích mocností, jejímž cílem bylo rozvrátit Sýrii.

Ulice Allepa dnes


Vítězství nad účelovým terorismem namířeným proti Sýrii představuje hold houževnatosti a odvaze syrského lidu, syrské vlády a syrské armády.

A v tomto vítězství hraje impozantní, heroickou roli Rusko. Prezident Asad uznává životně důležitou roli ruské vojenské intervence při záchraně svého národa před osudem, jemuž podlehly jiné země včetně Afghánistánu, Iráku a Libye – ty všechny jsou oběťmi amerických machinací s cílem změnit místní režim.

Když se ruský prezident Vladimir Putin na konci loňského září rozhodl vyslat své ozbrojené síly k záchraně Sýrie, došlo k okamžitému a zásadnímu zvratu.

Pašerácké trasy průmyslového rozsahu, provozované džihádistickémi sítěmi, rozdrtilo ruské letectvo. To džihádistům odřízlo hlavní zdroj finanční podpory, zprostředkovávaný tureckým státem. Tato izolace pak citelně oslabila teroristické centrum v Rakce.

Opětovné získání starověké Palmýry, jež se nachází ve středu Sýrie a je proslulá archeologickým odkazem světové úrovně, bylo dalším významným vítězstvím syrské armády a jejího ruského spojence. Koncert klasické hudby, který mezi románskými troskami, vyrvanými z rukou teroristů, uspořádali ruští umělci, nebyl jen chytrá PR akce. Jasně promluvil o tom, o co jde v celé syrské válce.

Okonflikt svrchovaného národa, podpořeného Ruskem, a barbarských zabijáků, zmobilizovaných zahraničními silami.

Bitva, která teď čeká Aleppo, je další a možná i konečná fáze syrského boje proti silám, které se v zemi pokoušejí změnit režim. Rusko a prezident Putin mohou právem být hrdí na své místo v tomto historickém vítězství.




Není divu, že by západní média dění v Sýrii nejraději ignorovala. Léta si vymýšlela celý příval lží a výmyslů – prohlašovala, že „rebelové“ bojují s „tyranským režimem“ za demokracii.

Až se teď syrské a ruské síly vrhnou na zbytky těchto „rebelů“, nebude už pravdu možné popřít. Svět je uvidí takové, jací jsou: jako síť teroristických žoldnéřů, nasazených Spojenými státy a jejich spojenci a stojících tváří v tvář konečné porážce.

A aby se západní média vyhnula tomuto okamžiku otřesné pravdy a své vlastní spoluvině na státem sponzorovaném terorismu, musejí nutně odvrátit pozornost veřejnosti od Sýrie a bitvy o Aleppo.




Uchylují se tedy k nové historce pro rozptýlení – k „báječné“ nominaci Hillary Clintonové jakožto první ženy kandidující na prezidentský úřad USA.

Pro tento nejapný manévr, určený k odvrácení pozornosti vhodným směrem, jsou typické nadšené citace Clintonové na téma, jak povede Ameriku a celý svět v boji proti džihádistickému terorismu.

Je to ta samá Clintonová, která jako ministryně zahraničních věcí USA (ve funkci 2009-2013) zorganizovala rafinovanou válku s cílem změnit syrský režim za použití teroristických žoldáků vedených americkou Ústřední zpravodajskou službou, neboli tu samou válku, které se syrská vláda za pomoci Ruska konečně pokouší učinit přítrž – a spolu s válkou i pohasínajícím, Amerikou financovaným „umírněným“ teroristickým skupinám. Washington, a Clintonová zvlášť, může sice rozdmýchávat války, ale zjevně je to Rusko, které je umí zastavit.

Kupodivu se však člověk, když poslouchá Clintonovou, jak verbálně oblažuje své příznivce na sjezdu Demokratické strany, nemůže ubránit posvátnému úžasu nad tou astronomickou kognitivní disonancí. Válečná štváčka, která si hraje na šampionku světového míru, zákona a pořádku?

Tento dech beroucí, absurdní podvod je umožněn jedinou věcí, a to způsobem, jímž západní média mění příběhy, zkreslují perspektivy a mažou fakta.

Je však nespornou skutečností, že Rusko a Sýrie vítězí v historické válce s teroristickou agresí podporovanou Západem. Aleppo je jasná výzva k tomuto vítězství.

Západní média se s tím nedokážou vyrovnat. Místo toho cítí povinnost zaměřit se na jiný objekt. A ke komu se to obracejí pro pomoc? Věřte, nevěřte – k jedné z hlavních architektek zločinné syrské války Hillary Clintonové a k jejím slibům, že bude bránit Ameriku před Ruskem a terorismem.

Američtí politici a mediální klam – to je tedy obludárium.


Russia Defeats Terrorism… While America Hails a Freak Show vyšel 1. srpna 2016 na ICH. Překlad v ceně 446 Kč Zvědavec.

Po rozhovoru s ruskými médii byl s ukrajinskými olympioniky proveden "tvrdý pohovor"

$
0
0


8. 8. 2016    zdroj
Ministr mládeže a tělovýchovy Ukrajiny Igor Ždanov komentoval na svém Facebooku rozhovor ukrajinských sportovců s ruskou televizí. Během interview s televizním kanálem Rusko-1 ukrajinští olympionici uvedli, že litují, že z olympiády byli staženi ruští sportovci…


Ukrajinský ministr sportu ostře na rozhovor reagoval a oznámil, že se sportovci proběhly "tvrdé" besedy.

"S týmem byl uskutečněn tvrdý pohovor a instruktáž o nutnosti vyhýbat se kontaktu s ruskými médii. A konala se nejedna tato beseda a napomenutí ... Není nutné značkovat celý tým kvůli tomu, že se ruským propagandistům podařilo ukolébat bdělost a vyprovokovat jednotlivé sportovce, kteří si neuvědomili politické důsledky svých slov," prohlásil.

Poradce ministra Pavel Bulgak zase řekl, že s týmem "je prováděna výchovná a vysvětlující činnost ve věci vyvarování se provokací ruských propagandistů."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Šokující zvrat volebních preferencí? Ne, logický!

$
0
0
Radim Valenčík
8. 8. 2016   RadimValenčíkPíše
Jsem velmi skeptický vůči volebním modelům a předvolebním průzkumům. Většinou se jedná o účelové prefabrikace, kterým pak volby (jako ty nedávné v Německu, Rakousku, na Slovensku) "nastaví zrcadlo".
Červencový volební model TNS Aisa pro Českou televizi přinesl překvapující změny ve volebních preferencích, viz zde.

Celá zpráva viz:



Mj. z tohoto hlediska doporučuji přečíst čtveřici článků, které jsem před časem o prefabrikaci voleb napsal:
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3703-sokujici-zvrat-volebnich-preferenci-ne-logicky.html
Výše uvedený průzkum bych však bral vážně. Podle mého názoru se jedná o "necinknuté" výsledky, které téměř do puntíků odpovídají prognóze, kterou jsem (s podrobným zdůvodněním toho, proč se budou volební preference stran vyvíjet tak, jak se vyvíjejí) dal před měsícem a půl. Kdo se chce dozvědět, jak se bude vyvíjet situace (a jak lze současné dění ovlivnit), doporučuji mu tuto dvojici článků:
Malá ukázka z prvního z nich:
Jaké bude mít vyprázdněnost programu ČSSD důsledky:
1. Bude jí stále více chybět vnitřní étos, a tudíž stále více v ní bude sílit pozice těch, kteří ji zneužívají jen ke svému prospěchu.
2. Bude stále méně reálné reformovat či obrodit tuto stranu, tj. vymizí z ní parametr reformovatelnosti.
3. Bude stále více ztrácet důvěryhodnost a tudíž i voliče.
4. Přes sociálně orientovanou rétoriku se její ideová koncepce bude stále více posouvat ke skrytému elitářství (přesně ve smyslu úděsné uniklé mailové korespondence Novotný-Sobotka i toho, co prezentuje Špidla), tj. "problémy bude řešit za vás a bez vás" (což se bude postupně stále více měnit pro ty, kterých se to týká v "obejdeme se bez vás a obětujeme vás").
Jediné, co této straně bude pomáhat, je, že ostatní strany nebudou o moc lepší (budou výrazně horší, nebo s obdobnými koncepčními chybami jen v něčem mírně lepší). Předpokládám, že v krajských volbách ČSSD zase citelně ztratí.
Malá ukázka z druhého z nich (výrazně kráceno):
1. Babišovo ANO:
Babišovo ANO nepochybně vsadí na osvědčené "kradou všichni ostatní, jen já ne, jsem jediný, kdo šel do politiky, aby kradení zastavil, proto jsou všichni proti mě". – A patrně to i zabere na hodně lidí, jakkoli všechny strany se vůči Babišovi budou (z různých důvodů) vymezovat. Kauza "Šlachta" (resp. "reformy" klíčových vyšetřovacích orgánů Policie ČR) k tomu byla předehrou. Ostatní součásti Babišova programu budou jen koloritem, většinou mix slibů a definování priorit... Vůči Babišovi půjdou všichni. Jednak proto, že jeho voličský elektorát je tučný a zdá se, že stačí málo k tomu, aby se přelil ve prospěch někoho jiného, jednak proto, že se mnozí Babišova protikorupčního boje bojí. Čím více proti němu budou brojit, tím více ho tím mohou za určitých podmínek posílit...
2. KSČM:
Ta by z povahy věci, jako strana ideová, měla mít program nejpropracovanější. Navíc tlak členské základy vedl k tomu, že požadavek větší programovosti a ideovosti měl za následek i dílčí změny v personální sestavě strany. To, k čemu doposud došlo, je ovšem spíše "velký krok pro člověka, ale malý krok pro stranu"... Proto lze očekávat spíše malé a krůčky, pozice KSČM se však může postupně zlepšovat.
3. ODS a TOP:
Dávám je společně, protože se tyto strany, pokud jde o programovou tvorbu, liší jen vztahem k EU (v ODS převažuje skepticismus, TOP je výrazně proevropská)... Předpokládám, že i v krajských volbách budou tyto strany bodovat ve velmi omezeném rozsahu. Ve volbách do zastupitelstev bude mít určitou výhodu TOP, která získá pravicově orientovanou část proevropského elektorátu.
4. Populistické strany:
Zdánlivě jim doba nahrává. Žádná z nich však nedokázala překročit práh konjunkturálního využívání a povzbuzování nálad. A ani se o to nesnaží, protože se domnívají, že vystačí s prostým pranýřováním daného stavu. Nemyslím, že by mezi nimi vyskočila nějaká štika. Okamurovci a konvičkovci mají největší šanci, ale zaznamenají jen dílčí úspěchy.
5. Další "neutrální" strany:
- KDU-ČSL si uchová pozice, možná mírně posílí (mnoho lidí nebude vědět, koho jiného volit).
- Zemanovci budou živořit na okraji volitelnosti, nedaří se jim ani personálně ani programově nastartovat potenciál, který toto uskupení má.
- Ani Starostové patrně ničím nepřekvapí.

Zacharova: rozhodnutí o odstranění národního týmu Ruska z paralympiády podlost

$
0
0

8. 8. 2016     zdroj
Rozhodnutí o nepřipuštění ruského týmu na paralympijské hry, které bylo přijato v neděli, je podlé a nelidské. Na své stránce na Facebooku to napsala oficiální mluvčí ministerstva zahraničí RF Marija Zacharova.


"Rozhodnutí o nepřipuštění na paralympiádu celého ruského paralympijského týmu zaráží podlostí a nelidskostí. Je to zrada těch nejvyšších standardů v oblasti lidských práv, jež tvoří základ současného světa", poznamenala.

"Paralympionici - to nejsou invalidé, kteří se z beznaděje začali zabývat sportem. Paralympionici jsou sportovci, kteří dokázali, že neexistuje bezvýchodnost. Mívala jsem v životě různá období. I velmi těžká. Období zkoušek. Někdy mně bývalo tak těžko, že se mně zdálo, že už nemám síly. A dnes vám mohu říci: právě v takových chvílích jsem si vzpomněla na náš paralympijský tým, na jednotlivé sportovce. A zastyděla jsem se za svou slabost v rozkvětu sil", napsala Zacharova. "Hoši a dívky! Jsme s vámi, jsme na vás hrdí, jste naše pýcha. Jste to, co patří k našemu národnímu pokladu," shrnula.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Vysílání v zemi svobody: Televizní kanál ABC přerušil vysílání v okamžiku, kdy Trump nazval Clintonovou zakladatelkou DAEŠ

$
0
0

9. 8. 2016    zdroj
Americký televizní kanál ABC přerušil přímý přenos vystoupení kandidáta na prezidenta USA Donalda Trumpa, když se zmínil o rozkvětu extremismu v době, kdy byla ministryní zahraničí Hillary Clintonová.


Ve svém projevu republikánský kandidát Trump poukázal na spojitost činnosti své soupeřky v prezidentských volbách s posílením pozic islamistů na Blízkém východě a v severní Africe. V tomto okamžiku bylo vysílání náhle přerušeno.

"Podívejte se na Orlando, San Bernardino, Světové obchodní centrum, podívejte se, co se ve světě děje. A my jsme DAEŠ (teroristická organizace, která je v Rusku zakázaná - pozn. red.) dovolili zaujmout toto postavení. Byla to Hillary Clintonová ... měli by ji vyznamenat jako zakladatelku DAEŠ", řekl Trump před vypnutím signálu.

Nejedná se o první prohlášení Trumpa o účasti Clintonové na vzniku teroristické skupiny DAEŠ. Dříve, v rozhovoru pro televizní společnost CBS, republikánský kandidát řekl, že Clintonová "vytvořila DAEŠ svou hloupou politikou" a musí za to nést odpovědnost.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Otevřený dopis poslancům se žádostí o svolání mimořádné schůze a zákaz cvičení Ample Strike 2016...

$
0
0
Eva Novotná, Lenka Procházková a Jan Korál
9.8.2016 posláno redakci NR
Vážená paní poslankyně, pane poslanče, obracíme se na Vás se žádostí o převzetí garance nad svoláním mimořádné schůze Poslanecké sněmovny České republiky v souladu s § 51 odst. 4) Jednacího řádu Sněmovny tak, aby žádost obdržel předseda Poslanecké sněmovny České republiky Jan Hamáček nejpozději do 16.8.2016.

Dovolujeme si Vám navrhnout bod pořadu mimořádného jednání Poslanecké sněmovny České Republiky a to:

Návrh na usnesení Poslanecké sněmovny ČR, kterým se navrhuje projednání sněmovního tisku 703/0 - Účast ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a účast ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky v roce 2016.

Důvodová zpráva k návrhu na mimořádné jednání Sněmovny:

Ústava České republiky v § 43 odst. 6) ukládá: O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory.

Vláda České republiky dne 21.12.2015 projednala materiál předložený ministrem obrany panem Martinem Stropnickým č.1579/15 - Účast ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a účast ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky v roce 2016 a ten schválila a přijala v usnesení č.1074.

V rozporu s ustanovením článku § 43 odst. 6) Ústavy, bylo Vládou ČR usnesení č.1074, sněmovní tisk č.703/0 předáno dne 26.1.2016 do Sněmovny a to minimálně s 23 dny prodlení.

Dne 27.1.2016 Organizační výbor Sněmovny sněmovní tisk č.703/0 - Účast ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a účast ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky v roce 2016 s vládním návrhem usnesení přikázal do Výboru pro obranu Sněmovny.

Výbor pro obranu Sněmovny přikázaný sněmovní tisk č. 703/0 - Účast ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a účast ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky v roce 2016 projednal dne 31.3.2016.

Rozhodnutí Vlády ČR i doporučující stanovisko Sněmovně - usnesení Výboru pro obranu Sněmovny, sněmovní tisk č.703/1 - Účast ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a účast ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky v roce 2016, přehlíží nebezpečnost pořádaného vojenského cvičení Ample Strike 2016 s účastí amerických strategických bombardérů B -1, B-52.

Cvičení Ample Strike 2016, jehož pořadatelem je Armáda České republiky, má za úkol především procvičit tzv. letecké návodčí, jejichž úkolem je navádět letecké útoky na cizí území. Toto cvičení vzhledem k útočnému charakteru nese všechny znaky přípravy útočné války a může být oprávněně v současné době zhoršených mezinárodních vztahů vnímáno jako provokace. Vzhledem k počtu použité vojenské techniky a možnosti ztráty kontroly nad jejím pohybem by mohlo dojít k naplnění trestného jednání ve smyslu § 315 a § 405a) zákona č.40/2009 Sb.

V této souvislosti je nelogické, aby se takto závažné vojenské aktivity na území České republiky s mezinárodní účastí, jejichž pořadatelem je Armáda ČR, ve sněmovně projednávaly až po té, co proběhnou.

Nevytváří si tímto přístupem Poslanecká sněmovna alibi pro případ, že pokud cvičení přejde do reálného konfliktu, bude se hájit tím, že to neprojednala a nenese tudíž odpovědnost? Avšak i vědomá nečinnost může být trestně postižitelná.

Vědomi si těchto závažných skutečností navrhujeme, aby Sněmovna sněmovní tisk č. 703/0 neprodleně projednala s návrhem na vyřazení cvičení Ample Strike 2016. A proto se obracíme na vás, paní poslankyně, pane poslanče, abyste se stali jedním z iniciátorů této mimořádné schůze.

S pozdravem

za Iniciativu Ne základnám Eva Novotná Jan Korál Lenka Procházková

Putin a Erdogan se sešli na průlomové schůzce v Petrohradu

$
0
0
9.8. 2016  ČTK
Ruský prezident Vladimir Putin se dnes na úvod první schůzky se svým tureckým protějškem od loňského sestřelení ruského bombardéru tureckými stíhačkami vyslovil pro obnovu vztahů mezi oběma státy. Recep Tayyip Erdogan na oplátku poděkoval Putinovi za podporu po nedávném neúspěšném pokusu části armády o puč.
"Jsem přesvědčen, že spolupráce s Ruskem významně přispěje k řešení mnoha problémů v regionu,"řekl Erdogan ve zjevné narážce na konflikt v Sýrii, kde Ankara podporuje povstalce proti režimu Bašára Asada, ruského spojence v Damašku.

Schůzka obou prezidentů v Putinově rezidenci v Petrohradu začala s více než hodinovým zpožděním oproti původně plánovanému termínu.

Moskva odpověděla na sestřelení svého letadla u syrsko-tureckých hranic loni v listopadu uvalením sankcí na Turecko. Za pět měsíců letošního roku se podle ruských statistik vzájemný obchod propadl o 43 procent. Ruská odveta citelně zasáhla turecký turistický průmysl: v červenci na turecké pláže dorazilo o 97 procent méně Rusů než před rokem, v červnu o 93 procent méně.

Erdoganova omluva za incident ale zahájila bleskové usmiřování, včetně odvolání ruských sankcí. Putin zase podpořil Erdogana v půli července při pokusu o převrat v Turecku s 240 oběťmi na životech.

"Chci ještě jednou vyjádřit naše principiální stanovisko: vždy jsme kategoricky vystupovali proti jakýmkoli pokusům o neústavní kroky,"řekl dnes Putin a dodal, že pod Erdoganovým vedením si turecký lid poradí a zase bude nastolen ústavní řád a pořádek.

Erdoganova petrohradská mise má podle pozorovatelů odstranit poslední zbytky nedůvěry mezi oběma vůdci. Spekulace o možném novém spojenectví podporuje i souběžné zhoršení vztahů se Západem, který je znepokojen Erdoganovým tvrdým postihem údajných pučistů.V předvečer schůzky Erdogan ujistil o ochotě podniknout kroky k realizaci nového rusko-tureckého plynovodu Turkish Stream, kterým by mělo přes Černé moře podle dřívějších plánů zpočátku putovat asi 31,5 miliardy metrů krychlových ruského plynu ročně. .

Západ jen přihlížel: Baku hostilo historický summit Ruska, Íránu a Ázerbájdžánu!

$
0
0
napsal a přeložil Geo
9.8. 2016   Eurasia 24
V ázerbájdžánském Baku se v pondělí 8. srpna uskutečnil summit prezidentů Ruska, Íránu a Ázerbájdžánu. Společné setkání hlav těchto států je významným krokem k prohloubení spolupráce nejen v kaspickém regionu.Jak informovala agentura RIA Novosti, výsledkem setkání je mimo jiné společná deklarace vyjadřující odhodlání „v boji proti terorismu, extremismu, mezinárodnímu organizovanému zločinu, nelegálnímu obchodu se zbraněmi, narkotiky, obchodování s lidmi a kriminální činností v oblasti informačních a komunikačních technologií.“

Prezidenti také uznali, že hlavní překážkou regionální spolupráce jsou nevyřešené konflikty v regionu a zdůraznili nutnost jejich řešení „na základě principů a norem mezinárodního práva“ – tedy bez vměšování zemí, jež nejsou součástí řešení problému.

Lídři tří zemí se také dohodli na prohloubení spolupráce v rozličných oblastech ekonomiky „na základě principů rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti“.

Jak napsal analytický portál Katehon.com, hlavním diskutovaným projektem je vytvoření dopravního koridoru Sever-Jih. Podle slov ruského prezidenta, publikovaných před summitem v ázerbájdžánských médiích, tento projekt přinese optimální možnosti „pro přepravu nákladu z Indie, Íránu, zemí Perského zálivu na území Ruska a dále do severní a západní Evropy“.

Jak dále uvedl Katehon.com, neméně důležitý je politický rozměr setkání: Rusko a Írán demonstrují společnou pozici v řadě důležitých mezinárodněpolitických otázek, včetně konfliktu v Sýrii. Sblížení Ruska s Tureckem pak přinese „unikání možnost vytvoření silné eurasijské politické unie“. Ázerbájdžán přitom nezůstane stranou při formování tohoto bloku zemí, s nimiž je těsně svázán – s Ruskem coby nedávno ještě sovětská republika, s Íránem díky dominujícímu šíitskému islámu a s Tureckem díky jazykové příbuznosti.

Írán může sehrát důležitou roli také při řešení konfliktu v Náhorním Karabachu: nábožensky je úzce spjatý s většinově šíitským Ázerbájdžánem, ale má historicky dobré vztahy s Arménií. Rusko a Írán se tak mohou společně pokusit nalézt východisko z konfliktu, aniž by narušily rovnováhu zájmů Arménie a Ázerbájdžánu.

Bulharsko a Turecko bojují o ruský plyn

$
0
0
9. 8. 2016     zdroj
Včera, tedy 8. srpna večer uveřejnil server Politikus.ru stať o problematice plynovodů Jižní a Turecký proud. Prakticky „pohřbené“ projekty obou plynovodů jsou náhle oživeny a oba státy, Bulharsko a Turecko, téměř současně oznámily své přání pokračovat v jejich výstavbě. Uvádíme z ní nejzajímavější údaje.

„Bulharsko a Turecko se domluvily na vytvoření pracovních skupin, které obnoví ruské energetické projekty, včetně výstavby plynovodu Jižní proud,“ cituje agentura Bloomberg bulharského premiéra Bojka Borisova. Zvěsti o tom, že Bulharsko je připraveno oživit Jižní proud, se objevují periodicky. Ovšem poprvé je potvrdil bulharský premiér.

Je zajímavé, že hned po tomto oznámení projevilo zájem i Turecko. V pondělí si prezident R. T. Erdogan pospíšil oznámit, aniž čekal na svou návštěvu v Rusku, že Ankara „je připravena okamžitě učinit nezbytné kroky k realizaci projektu Turecký proud, posoudit ho a přijmout rozhodnutí“. „V cestě nestojí žádné překážky,“ cituje ho agentura TASS. Prezident RF už v červnu oznámil, že realizaci obou plynovodů ze strany Ruska nic nebrání. Hlavní je pro něj vyjádření jasné pozice Evropské unie.

„Pro Bulharsko je to poslední šance stát se transportérem plynu na základě oživení vztahů Ruska a Turecka. Už několik měsíců vedlo tajné rozhovory o obnovení Jižního proudu s RF, s Evropany a EU, konkrétně s Německem,“ uvedl v rozhovoru pro noviny Vzgljad náměstek ředitele Fondu národní energetické bezpečnosti Alexej Grivač. Zřejmě dostali od EU „zelenou“ a Turecko se polekalo, že bude mimo hru.

Pátého srpna letošního roku spolu telefonicky hovořili prezidenti Putin a Borisov. Tisková služba bulharského premiéra oznámila, že 4. 8. 2016 dostal premiér odpověď od předsedy Evropské komise Jean-Clauda Junkerse na své dotazy týkající se realizace různých energetických projektů, mezi jiným i Jižního proudu. Junkers prý přiznal Bulharsku právo se samostatného rozhodnutí, co se týče rozvoje energetiky. Kladl důraz hlavně na koncepci „plynového uzlu Balkán“, na kterém EK usilovně pracuje a do které by se mohla včlenit i nová síť dodávek plynu z Ruska způsobem, který bude odpovídat pravidlům EU. V rozhovoru Borisov Putinovi oznámil, že „v současné době se v přístavech Burgas a Varna skladují potrubí, určená pro výstavbu Jižního proudu“.

Dva v jednom

Alexej Grivač hodnotí situaci jako příznivou pro Rusko, protože má „ z čeho vybírat“.

Soudí, že pro Rusko i oba partnery by bylo optimální obě linie spojit – jednu větev vést do Bulharska a druhou do Turecka. V první fázi by obě vedly po dně Černého moře a potom se rozdvojily do různých směrů.

Zpočátku se počítalo se čtyřmi větvemi o celkové kapacitě 64 mld. kubických metrů za rok. Po začátku prací nad Severním proudem se kapacita jižního zúžila do dvou větví, což dává 32 mld. kubických metrů za rok. Tento objem plynu dostatečně pokryje současnou i perspektivní poptávku po ruském plynu v jihovýchodní Evropě i v Turecku.

Větev pro Turecko bude určena pro pokrytí potřeb Turecka, kam nyní přes Ukrajinu a Bulharsko protéká 12-14 mld. kub. metrů ruského plynu za rok. Zbývající plyn se může dodávat do sousedních zemí. Pomocí bulharské větve bude Bulharsko dostávat své 3 mld. kubíků a také tranzitní poplatky za dodávky topiva dále do Evropy. Bulharsku umožní rozvíjet plynovou infrastrukturu v této oblasti, což zřejmě odpovídá koncepci Bruselu – vytvořit jednotný plynový trh.

Grivač připomíná, že Evropa má plynovod plně respektující pravidla EU – Poseidon -o kapacitě 16 mld. kubíků za rok, jehož akcionáři jsou řecká společnost DEPA a italská Edison. Vede přes Řecko na jih Itálie. Chybí mu jen zdroj plynu (!) Proto se plánuje další jeho větev, která povede od Černého moře, tj. města Anapy, do Itálie. Zatím se neví, zda přes Bulharsko či Turecko. Obě země na tom mají enormní zájem. Grivač dále uvádí, že Evropa nemá v současné situaci příliš velký zájem o to zvyšovat energetický potenciál vzpurného Turecka, přes které beztak povede ázerbájdžánský plynovod TAP.

Dvojí standardy

Brusel tentokrát nebude mít právní důvod Jižní proud uzavřít. Učinil to v prosinci 2014 z toho důvodu, že Gazprom by byl současně dodavatelem i transportérem plynu, což neodpovídá normám „Třetího energetického balíčku“ EK. Za stejných podmínek ovšem dodávají plyn Ázerbájdžánci přes Turecko…

A ještě jeden příklad dvojích standardů: EK povolila ázerbájdžánské SOCAR zaplnit TAP plně vlastním plynem, i když podle evropských energetických norem musí být zajištěn konkurenční přístup jakémukoli evropskému dodavateli. Gazpromu, který dodává plyn pomocí OPAL, tedy prodloužení Severního proudu, povolili průtok pouze na 50 % kapacity potrubí. Druhou polovinu potrubí ponechali volnou pro jiného dodavatele, což stanoví pravidla Třetího energobalíčku. Ázerbájdžánu tedy dali výjimku z tohoto pravidla.

Oba zmiňované plynovody budou nyní evropskou záležitostí, proto snad nebude mít Evropská komise záminky ke zkreslování pravdy a udělování „výjimek“.

(Původní text Olgy Samofalovové přeložila a upravila PhDr. Alena Mikulášková)

O karbanu a spíš o cinknutých politicích

$
0
0
Oldřich Průša
10. 8. 2016
Motto: Každý morální předpoklad musí být futrovaný klackem (J. Werich)
Nejsem dobrý karetní ani jiný hazardní hráč, ale je známo, že karty mohou být „cinknuté.“ I špatný karbaník, stejně jako kdokoliv jiný, může se zájmem, údivem, hořkostí, nesouhlasem i nadšením sledovat karetní hru nebo politickou scénu. Jeden si při tom může připadat jako ryba ve vodě, jiný jako by vypadl z loďky ve šlajsně.


Politiků si volíme skoro každoročně fůru, některé si ani nevolíme – bývalí radí zvoleným politikům – jiní nevolení nás jako politici reprezentují, někteří jsou dokonce vybíráni za nás bez nás. Některým cinkají na hrudi medaile, či alespoň jejich stužky, jiní jsou občas, spíše častěji, přichyceni při krocích, které odporují vůli jejich voličů. Stále vice je těch, kteří se jeví jako cinknutí.

Je pozoruhodné slyšet poslance, politika, jak se přiznává – co přiznává, dokonce chlubí, jak mu to během zahraničního kurzu pěkně vysvětlili a jak se toho bude držet, jak železné košile. Ti jeho voliči jsou mu poněkud ukradeni. Oni sami nevnímají pocit odcizování se od občanů a slibů jim daných. S podivem je, že někteří tací jsou opětovně volitelní, snad proto, že mají části voličů - vyvolencům, co nabídnout, ale obvykle méně než posledně. Stále menší většina chodí k volbám, neboli stále větší menšina je pasivně znechucená, či spíše znechuceně pasivní. Je pravděpodobné, že výsledky nadcházejících budou jiné.

Hrát s cinknutými kartami se dá hrát párkrát dokola. Když se na to přijde, přijde hráč o výhru, o důvěru, ve filmech o život.

Mít v politické reprezentaci země cinknuté politiky je hra, které se nedá vyhrát slušně, ale vzhledem potřebě nápravy, je zjevně třeba důraznějších prostředků. Je to pro cinknuté asi nepoliticky nekorektní, ale jediné účinné.

U moci musí být vlastenci, ne cinknutí politici, v extrému rovnou zrádci. Extrémní negativní případy: Quisling (popraven), Moravec (sebevražda) nebo Čurda (popraven). Seznam možno doplňovat podle libosti.

Dávejme si na ně pozor. Bude se nám to hodit. Nejsou li hodni svých mandátů, hrozí jim to, co naznačeno v mottu.

Hon Putina aneb "diplomacie" tajných a tajemných nediplomatů

$
0
0
Yekta Uzunoglu
10. 8. 2016
Všichni víme a pamatujeme si, jak Turecko z ničeho nic sestřelilo ruské letadlo a následně předseda turecké vlády Davutoglu hrdě nejen před svým národem prohlásil, že k sestřelení letadla pokyn dal on sám. Erdogan hned svým macho tónem začal křičet před davem: "Hej ty Putine....". Sestřelení ruského letadla Tureckem byla "velká" a nebezpečná hra. 

Erdogan chtěl jako člen NATO využít článek 5, který je základem Severoatlantické smlouvy, ale hodilo se mu především dlouhotrvající a eskalující napětí mezi NATO s Ruskem. Tak by se Erdogan – podle jeho názoru - mohl dostat z politické izolace, do které se dostal jen svojí chybou. Chtěl spadnout zpět do náruče NATO, ale hlavně usiloval o vyvolání krvavého střetu mezi NATO a Ruskem na středním východě! Erdoganovi vůbec nevadily rozměry eventuálního takového tragického vojenského střetu.

Jen a jen díky chladnokrevnosti ministra zahraničních věcí Ruské federace Sergeje Lavrova a s jeho vlivu na Putina nespadlo Rusko do propasti nastražené Erdoganem....

V následujících dnech přišla z Ruska odpověď: zákaz dovozu tureckého zboží, zákaz cestování Rusů do Turecka, zákaz působení tureckých firem v Rusku, zákaz vydávání povolení k pobytu nově příchozím tureckým pracovníkům….

Erdogan na každé prohlášení Putina o dalším zákazu ze strany Ruska vůči Turecku reagoval pohrdavě, tvářil se, že jemu to jedno a že obchody se Ruskem ani nepotřebuje, že se i bez ruského obchodu obejde. Jenže z té Erdoganovy nebezpečné hry NATO a USA vycouvali, zveřejnili jen nic neříkající opatrné prohlášení, které jakoby podporovalo Turecko a to bylo vše! NATO a USA museli vědět o záměrech Turecka sestřelit ruské letadlo, proč Erdogana od jeho záměru neodradili, zůstává pro nás občany záhadou.

Erdogan, který nemá v mezinárodní politice žádnou koncepci, stavěl svoji zahraniční politiku na zneužití dané konfliktní situace a vyprovokování konfliktu na objednávku, najednou se ocitl ve vakuu. Podpora, které věřil, že strany NATO a USA přijde, nepřišla. Byl rozčarován, ale přesto si hrál na vítězného kohouta vůči Rusku! Všechna turecká masmédia, která Erdogan absolutně kontroluje, ho v kokrhání doprovázela.

Je zvláštní se dozvědět, že už po pár týdnech právě náčelník generálního štábu turecké armády začal hledat cesty, jak se s Ruskem opět smířit. Je všeobecně známo, že turecká armáda a její generální štáb, je v těsném propojení s NATO a USA. Nelze snad ani najít důstojníka v hodnosti generála, který by nebyl vyškolen buď v NATO, nebo přímo v USA!

Teprve teď se můžeme domýšlet, proč vlastně pučisté nedávného neúspěšného puče v Turecku, již víc než před rokem dostali na post šéfa kanceláře náčelníka generálního štábu svého člověka, který vyšel najevo přímo z jeho výslechu. Každé ráno dal do kanceláře svého šéfa odposlouchávací zařízení a večer si ho odnesl. Jednou za týden, když byla paměť plná, vyměnil ho u svého tajného šéfa za prázdnou. Že by historičtí spojenci turecké armády už nevěřili ani náčelníkovi armády?

Náčelník turecké armády přece jen našel někoho, kdo by se mohl angažovat pro tuto mimořádnou tajnou misi a ten někdo není nikdo jiný, než nejkontraverznější turecký "podnikatel" a politik v dějinách Turecka: pan Cavit Caglar! Poturčenec z Řecka, který přijel do Turecka jako dítě z chudé rodiny, nikdy nedokončil žádnou vysokou školu, obchod se naučil jako poskok u židovských obchodníků v Istanbulu a to, co následně provedl svému židovskému učiteli, přesahuje rámec toho textu.

Když totiž sám dnešní náčelník generálního štábu Hulisi Akar byl vedoucím kanceláře náčelníka generálního štábu, v té době Cavit Caglar byl adoptivním synem prezidenta Demirela, od té doby se znali.

Samozřejmě generál Akar věděl, že tento tajemný "podnikatel“ investuje již delší dobu v ruském Dagestánu. Proč právě začal Cavit Caglar před lety investovat do Dagestánu, je námětem pro autory zpravodajských knih. Nicméně měl "důvěrný" vztah k prezidentovi autonomní republiky Dagestán k Ramazan Abdulatipovovi, který kdysi mimo jiné působil jako velvyslanec Ruska v Tádžikistánu a měl a má důvěrný vztah k prezidentovi Tádžikistánu Emómalího-ji Rahmónovi! Tento Ramazan Abdulatipov byl za působení Jelcina jeho úzkým spolupracovníkem, proto znal Putina ještě z té doby, kdy i Putin působil u Jelcina. A nejen to, byl i důvěrným a dlouhodobým přítelem s Juri Ušakovem, ten je klíčovou osobou pro zahraniční a bezpečnostní politiku v Kremlu! Není jasné, zda Usakov nebo Lavrov určují zahraniční politiku, kdo z nich má větší sílu při prosazení své koncepce u Putina!

Co je skutečným cílem amerického bombardování v Sýrii?

$
0
0
Alexandr Kuzněcov
10. 8. 2016    zdroj
V posledních týdnech stoupá v Sýrii intenzita bombardování. Pokud ruské VKS ničí zaryté teroristy, vyčlenily čtyři koridory pro evakuaci civilního obyvatelstva a jeden koridor pro odchod "umírněných" se zbraněmi, pak letadla koalice, vedené Spojenými státy, zasazují údery na domy a civilní infrastrukturu na území, hypoteticky kontrolovaném DAEŠ.


Náměstek stálého zástupce Ruské federace v OSN Jevgenij Zagajnov nazval při svém vystoupení v Radě bezpečnosti 2. srpna situaci na Blízkém východě, konkrétně v Sýrii, skličující. Podle něj "byly pouze za posledních několik dnů a týdnů v Sýrii v důsledku leteckých úderů koalice, vedené USA, zabity desítky civilistů včetně žen a dětí."

Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí Sýrie, které uvádí agentura SANA, v důsledku posledního bombardování vesnice Ghandur zahynulo 45 civilistů, dalších 50 bylo zraněno. 19. července bombardovalo letectvo americké koalice vesnici Tuhan al-Kubra a podle údajů z 29. července zahynulo při tomto bombardování 300 osob a přes 100 bylo zraněno. Jsou také ničeny školy, nemocnice a další objekty civilní infrastruktury.

Dříve ústřední velení letectva USA potvrdilo informace o smrti 14 civilistů v důsledku leteckých úderů amerického letectva v Iráku a Sýrii v období od července 2015 do dubna 2016. Údaje jsou očividně sníženy. Jen v prvním roce bombardování americké koalice (září 2014 - září 2015) uvádí Syrská observatoř pro lidská práva údaje o smrti 242 civilistů včetně dětí při úderech amerických bombardérů …

Do očí bijící příklad likvidace civilního obyvatelstva je úmrtí pěti malých děvčátek z rodiny al-Amouri v provincii Rakka 2. září 2015. Bylo jim 8, 7, 6, 5 a 3 roky. Nejmladší Nariman al-Amouri, které jsou 2 roky, jako zázrakem přežila. Strýc děvčátek Talha al-Amouri, který byl svědkem náletu při příchodu k domu, říká: "Amerika nás zabíjí a lže, že nezabíjí civilisty." Vysoce postavený americký úředník, který poskytl pod podmínkou anonymity rozhovor internetové stránce Buzzfeed, se o svých kolezích v Pentagonu vyjádřil takto: "Nechtějí přiznat oběti. Není to v jejich zájmu přiznávat ztráty civilního obyvatelstva, což je důvod, proč nás od pravdy odděluje neproniknutelná opona."

V červnu tohoto roku byla vydána zpráva nevládní organizace Airwars project, která uvádí, že za dobu provádění vzdušné operace USA v Iráku a Sýrii bylo při 52 letech zabito 459 civilistů včetně 100 dětí.

Celkem organizace Airwars project analyzovala na základě výpovědi svědků a dalších spolehlivých zdrojů 118 vzdušných rejdů. Jenom na začátku července zahynulo 15 civilistů při náletu na Manbidž a 23 osob se nachází ve dvou nemocnicích v Idlibu, který bombardovala americká letadla.

Velitel koalice americký generálporučík John Hestermann nazval současné americké bombardování Sýrie "nejpřesněji a nejdisciplinovanější kampaní v historii letecké války." Oponuje mu vedoucí projektu Airwars project Chris Woods: "Důraz, který generál akcentoval v souvislosti s přesností leteckých úderů, neodpovídá údajům na zemi."

Nejvážnější případy zabití civilistů byly zaznamenány 28. prosince loňského roku, kdy bylo při bombardování syrského města al-Bab zabito 58 lidí, a 17.-19. července letošního roku, kdy zahynulo 56 lidí při bombardování severní Sýrie francouzským letectvem. V al-Baba rozbombardovaly vzdušné síly západní koalice vězení, v němž byli lidé, které uchvátili teroristé DAEŠ. Byli uvězněni za "prohřešky", jako je nákup cigaret nebo porušování islámského oblékání. Poté, co unikli masakru ze strany džihádistů, byli zabiti bombami a raketami "protiteroristické koalice."

Francouzské bombardování Sýrie je třeba zmínit zvlášť. Francouzský prezident Francois Hollande prohlásil, že po útoku v Nice Francie zesílí své vzdušné údery na území, obsazeném DAEŠ. To znamená, že toto bombardování se má považovat za odplatu za vraždy francouzských občanů v Nice. Úřad francouzské prokuratury však dosud nepotvrdil žádné spojení Tunisana Mohammeda Lahouaiej-Bouhlela, který zabíjel na svém nákladním automobilu lidi v ulicích lázeňského města, s teroristy DAEŠ. Avšak i kdyby byl vrah prostoupen myšlenkami DAEŠ, měl by se"generál Hollande" zamyslet, proč Francie a Západ obecně začaly vyvolávat takovou nenávist u muslimů. Měl by se vrátit do doby před pěti lety, kdy francouzské letectvo nadšeně bombardovalo Libyi, likvidovalo režim Kaddáfího, který byl tou nejspolehlivější bariérou proti šíření extremismu na Blízkém východě a v severní Africe. Francouzskému prezidentovi by neškodilo popřemýšlet také o tom, že nedávné teroristické útoky v Evropě (ve Francii, v Belgii, Německu), i když vypadají nelidsky, svým způsobem jsou však logickou odpovědí na šířící se vojenskou přítomnost západních mocností v Sýrii, Iráku, Libyi, Mali. Čím déle zde budou tyto armády přítomny, tím více teroristických útoků bude v amerických a evropských městech uskutečněno.

Vrátíme-li se "k přesnosti a disciplinovanosti" amerických náletů na Sýrii, musíme poznamenat, že Američané na rozdíl od ruských VKS nezajišťují korekci vzdušných úderů ze země z důvodu absence koordinace americké armády se Syrskou arabskou armádou a syrskými zvláštními službami. Do té doby, dokud bude pro Američany na stejné úrovni Bašár Asad a teroristé, nebudou mít žádné přesné informace o poloze teroristů a domech civilistů.

Tento problém má však ještě další aspekt. Je možné, že ničení škol, nemocnic a další infrastruktury je skutečný cíl "protiteroristické koalice." V roce 2013-2014 musel autor tohoto článku často komunikovat s představiteli syrské opozice různých směrů. Mnozí z nich později měnili své názory. Uváděli, že kdyby měly USA opravdu zájem na rychlém svržení vlády Bašára Asada, zavedly by hned na začátku v Sýrii bezletovou zónu jako v Libyi. V takovém případě mohla Svobodná syrská armáda dosáhnout v letech 2012-2013 velkých úspěchů. Byla však zvolena jiná taktika. Dodávkami zbraní "povstalcům" přiléval Západ olej do ohně a nepřipouštěl kritickou převahu žádné ze stran. Provádělo se to podle informátorů autora článku, aby se zcela "semlela" Syrská arabská armáda a aby se likvidovalo byť jen potenciální ohrožení Spojených států a jejich spojenců v regionu. A nyní se "protiteroristickými"údery ničí to, co ještě zbylo ze syrského hospodářství a civilní infrastruktury.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Tanec s medvědem (pokračování článku "Hon na Putina aneb "diplomacie" tajných a tajemných nediplomatů")

$
0
0

Yekta Uzunoglu
10. 8. 2016
Kdysi někde jsem četl, že MEDVĚDA o tanec můžete požádat, ale nemůžete mu už poručit, kdy ten tanec má skončit, to určí jen medvěd sám... 
Na Cavita Caglara se obracel turecký stát při "nejneobvyklejších" zvláštních životně důležitých operacích a to nezávisle na tom, jestli právě vládla sociální demokracie nebo liberální strana, ke které jednu dobu patřil. Stejně tak se stát i dnes za vlády Erdogana, který je navenek islamistický nacionalista, se obrací na Caglara, pro něj je víra vždy dál než kometa.
článek "Hon na Putina aneb "diplomacie" tajných a tajemných nediplomatů"zde

Například když turecká tajná služba se CIA a s řeckou tajnou službou (a ještě řadou dalších) připravovali zatčení a únos kurdského vůdce z Nairobi do Turecka, stát se opět obrátil na Caglara, aby půjčil svoje letadlo Falcon 900 B (předseda vlády tehdy byl "světoznámý“ humanistický sociální demokrat Bülent Ecevit), nebo když dnešnímu prezidentu Haydaru Aliyevovi turecký stát se svými zvláštními jednotkami pomáhal, aby se dostal do funkce prezidenta, vždy byl u toho přítomen Caglar.

Za svou "pomoc" vystavil vždy neuvěřitelné faktury, dle novinových článků z 9o. tých let jen v jednom případě zpronevěřil víc než 1,3 miliardy ze státní banky. To je jen malá ukázka jeho "podnikání", stát nikdy po něm nešel, za žádné vlády.

A Caglar i v tomto případě stát nezklamal a otevřel cestu přes Ramazana Abdulatipova, tunel vedl od Juri Ušakova k Putinovi a to vše dle nejspíš bez vědomí Sergeje Lavrova.

Nelze nepřemýšlet nad tím, co ještě spojuje Ramazana Abudlatipova s Juri Ušakovem. Křestní jméno má ruské, narodil se v Moskvě, a absolvoval nejprestižnější sovětskou školu pro zahraniční vztahy, byl brilantním diplomatem, ale presto se musím pozastavit nad jeho příjmením Ušakov. Ušak v turečtině znamená posluha, otrok..... že by jako Puškin měl i jiné geny než ruské? Například nějaké turko-tatarské, vedoucí třeba do Dagestánu?



Ať to je jak to je, těm třem se podařilo přimět Putina, aby přijal nejdřív omluvný dopis od Erdogana a následně i osobně Erdogana!
Proslýchá se, že při přesvědčování apelovali na pýchu Putina, že přece Erdogan přichází k jeho nohám a žádnému carovi se nepodařilo žádného osmanského sultána dostat ke svým nohám. Tím se strefili na to citlivé místo Putina. Putin, který ještě před nedávnem odmítal prosbu ázerbájdžánského a turkmenského prezidenta, aby odpustil Erdoganovi, začal měknout. Představa, že se mu Erdogan omluví a následně přijde s další omluvou k jeho nohám, nenechal Putina chladného.

Změkl a přijal první návrh omluvného dopisu a už u toho začal diktovat. Ten dopis putoval mezi Tureckem a Ruskem několikrát, o tom věděli jen čtyři osoby. Caglar pod záminkou svého podnikání se každou chvíli objevil se svým letadlem v Moskvě s opraveným dopisem. Putin ale ve svých představách (snech), že dostane novodobého sultána ke svým nohám, sultána, který ještě před pár dny na mítincích pohrdal Ruskem a pronášel nacionalistické narážky, to vše vedlo Putina ještě k přitvrzení. Ti tři byli zoufalí, už nevěděli, jak dál a přišli na nápad. Putin odlétal 23. 6. 2016 do Taškentu na summit šanghajské konference (šanghajská konference kolem Kremlu a Pekingu sdružuje Kazachstán, Kyrgystán, Tádžikistán a Uzbekistán) a tak že by mohli v trochu jiném prostředí angažovat ještě Nazarbajeva a třeba se jim podaří Putina přimět k akceptování ne až tak ponižujícího omluvného dopisu Erdogana. A skutečně - této čtyřce se v turkmenském prostředí podařilo získat Putinovo „DA“! Ovšem za předpokladu, že dopis začne ruským výrazem "izvinitě – promiňte“!

Erdogan se sešel hned v noci 23. 6. 2016 s náčelníkem generálního štábu a s Caglarem. Naléhal na to, aby Putinem odsouhlasený dopis odvezli do Taškentu a předali Putinovi přímo tam a získali jeho již otevřené vyjádření, ještě než Putin opustí Taškent, to z obavy, že by v Moskvě dopis neakceptoval. A v 04:00 hodiny ráno již letadlo s Caglarem nesoucím dopis odletělo z Istanbulu, ale v té rychlosti a utajenosti zapomněli, že letadlo také potřebuje povolení k přeletu od několika zemí, než dorazí do Taškentu! Ale čas už nezbýval, Putin měl dle protokolu opustit Taškent cca 13:00 hodin. Povolení pro přelet přes Gruzii letadlo dostalo 20 minut před překročením do vzdušného prostoru Gruzie. Ázerbajdžánský získalo ještě, když letělo přes Gruzii a povolení od Turkmenistánu dostalo při přeletu přes Ázerbajdžán a pak? V Kazachstánu, kde se konal summit šanghajské organizace, byl z bezpečnostních důvodů vzdušný prostor uzavřen. Letadlo kroužilo nad Turkmenistánem dvě hodiny a už mu docházelo palivo. O situaci informovali pres Whatsapp Erdogana, který hned zavolal svému "příteli" Nazarbajevovi a poprosil ho, aby přesvědčil prezidenta Uzbekistánu Suleymana Kerimova k výjimečnému povolení, což se pak skutečně stalo a konečně letadlo mohlo 12:15 hodin v Taškentu s omluvným dopisem přistát. Dopis předali Nazarbajevovi a ten Usakovovi a ten Putinovi, který se už připravoval k odletu ve vedlejší místnosti. Po přečtení dopisu Putin řekl Ušakovovi: „tak měkký jsem být nechtěl, dopis je blíž k původnímu tureckému návrhu než k našemu, ale pro tentokrát budiž“!

Ve stejných dnech se Erdogan snažil pro změnu přes svého ministra zahraničí uzavřít dohodu s Izraelem v Římě. Erdogan, který nejen že v Davosu na pódiu zaútočil na tehdejšího izraelského prezidenta Šimona Perese slovy "vy umíte jen zabíjet" a následně opustil diskusi. Celá ta léta hrál sultána všech islámistů při tažení na Izrael.

Proč vlastně Erdogan najednou otočil o 180 stupňů a mobilizoval, angažoval i osoby jako je Caglar, aby rychle a navenek bez důvodu se smířil s Ruskem a Izraelem?

Nebylo to tím, že z Pensylvánie se připravuje vojenský puč proti němu a on to věděl ? Jiné vysvětlení aspoň já nenacházím!

Budou skutečně jak Putinovo Rusko, tak i Izrael, přijímat Erdogana jako svého přítele, jakoby se nic nestalo? Navzdory poznání Erdoganovy zákeřnosti, která nemá oporu v žádné politické etice?

Já si myslím, že nikoliv!

Ani dnešní návštěva Erdogana u Putina, kde již při podání ruky řekl: "za vaše přijetí je vám celý můj národ vděčen", už nenapraví vzájemné vztahy tak jakoby se nic nestalo.
Putin dosáhl svého, sultána dostal na koberec a Izrael diktuje svoje požadavky.

To je jen začátek konce Sultána Erdogana!

“Šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí” Jan Werich

$
0
0
Zdeněk Jemelík 
10.8.2016   Rukojmí
Popelka vězeňství
Ač od vyhlášení amnestie bývalým prezidentem Václavem Klausem už uplynuly vice než tři roky, stále se ještě občas najdou lidé, kteří jej za ni veřejně odsuzují. Přehlížejí skutečnost, že v té době nebylo jiné cesty k odvrácení kolapsu vězeňství: věznice byly přeplněné, přicházeli stále noví odsouzení, v rozpočtu chyběly peníze na provoz na poslední čtvrtletí.
Vězeňství se amnestií pro tuto chvíli nesmírně ulevilo a naskytla se jedinečná příležitost v klidu přijmout opatření, jež by zabránila obnovení krizové situace v budoucnosti. Přesto jsme dnes tam, kde jsme byli před amnestií a proud přírůstků ve věznicích nevysychá.

Příčinou je dlouholeté zanedbávání vězeňství ze strany politického vedení státu. Vězeňská komunita není dost početná na to, aby byla zajímavá jako skupina voličů a rozhodující politici se zřejmě nestydí za to, že jednotkovým počtem vězňů a mimořádně vysokou recidivou patří jimi spravovaná země k nejhlubší spodině mezi evropskými státy. Nelze se pak divit, že návrat k situaci ve vězeňství, která zde byla před amnestií, znepokojuje jen pár lidí, kterých se problém bezprostředně týká. Potýkají se s ním osamoceni, bez podpory širšího politického zázemí. Proto řešení neblahého stavu není v jejich silách. Následkem toho se od amnestie nic podstatného nestalo, co by mohlo příliv vězňů přibrzdit a hlavně snížit počet těch, kteří se po kratším pobytu na svobodě do věznic vracejí.

Příkladem nezpůsobilosti státního aparátu v tomto směru je historie monitorovacích náramků pro odsouzené k trestu domácího vězení, nově i pro obviněné s nárokem na vazební stíhání. I když jejich potřebnost se zrodila s přijetím nového trestního zákoníku, účinného od 1.ledna 2009, dosud nejsou k disposici. Zavedení trestu domácího vězení bylo vlajkovou lodí péče o osobní oblíbenost bývalého ministra nespravedlnosti, populisty Jiřího Pospíšila. O zajištění náramků se souběžně s přípravou zákona nepostaral, a jeho nástupcům se pokusy o nápravu jeho zanedbání až dosud nedařily, takže loď dodnes pořádně nevyplula.

Náramky nejsou všelék, pomohou jen částečně. Ale každá stovka vězňů, o kterou se díky jejich používání uvolní prostory věznic, by byla pro Vězeňskou službu dobrodiním.

Jejich obstarání je nepochybně mnohem méně náročný úkol než vytvoření účinného systému opatření ke snížení recidivy. Pokud se přesto nedaří, nelze očekávat, že v řešení náročnějších úkolů bude aparát resortu spravedlnosti úspěšnější.

Všecko je v lidech. Obecně je přeplněnost věznic jedním z prvků nevábného obrazu stavu společnosti. Je výsledkem celého řetězce příčinných souvislostí, z jehož článků naprostou většinu mají v moci orgány mimo Vězeňskou službu. Ale ani pro zvládnutí těch, které má v rukou, nemá dostatek prostředků.

Vězeňství se vytýká, že značná část vězňů, kteří se vrací na svobodu, nemá vytvořeny pracovní návyky, dovednosti a znalosti, jež by zvýšily jejich cenu na trhu práce. Nemůže tomu být jinak, protože zaměstnanost vězňů stále nedosahuje potřebné úrovně, i když z jejich strany převažuje poptávka nad nabídkou pracovních příležitostí. Ale pro zabezpečení dostatku pracovních míst nemá vězeňství dostatečné prostředky. Zajišťování práce pro vězně u externích zaměstnavatelů je z hlediska objemu potřeb pouhým příštipkařením a je velmi obtížné. Prospělo by podstatné rozšíření kapacity vlastních výrobních zařízení, které je ale investičně značně náročné a ve státním rozpočtu se na ně dlouhodobě s dostatečnými částkami nepočítá. Sice probíhá, ale neúnosně pomalu.

Ani výchovná práce s vězni nemá odpovídající úroveň, takže představa, že věznice převychovají narušitele zákona ve slušné lidi, kteří se již nikdy nevrátí za mříže, je pouhá iluze. Také zde narážíme na peníze: Vězeňská služba nezaměstnává dostatečný počet odborných pracovníků, kteří by se věnovali výchovné práci s vězni. Jednak jim nemůže nabídnout zajímavé platové ohodnocení, ale zejména ji tlačí stále se zvyšující stavy vězňů, aby tabulková místa obsazovala především lidmi pro zajištění ostrahy a běžného provozu věznic.

Za těchto okolností je personální situace vězeňství tíživá. Intenzita využití pracovní síly u příslušníků Vězeňské služby a tlak na jejich psychiku jsou mimořádně vysoké. Po celou dobu pracovní směny jsou stále v akci a na očích chovanců a spolupracovníků, přičemž z velké části pracují s lidmi, kteří mohou být nepříjemní, ba i nebezpeční. Musí být stále ve střehu. Pokud počty vězňů, připadajících na jednoho příslušníka služby, překročí hranice únosnosti, běžným jevem se stává přepracovanost se všemi s tím souvisejícími negativními projevy.

Přeplněnost věznic proto vyvolává potřebu posílení Vězeňské služby ČR o další tabulková místa. Z tohoto důvodu její velení vyslalo k vládě požadavek na navýšení počtu příslušníků a civilních zaměstnanců přibližně o osm set osob. Našlo vlídné pochopení u ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Pokud by vláda vyhověla, skutečné navýšení stavů by nebylo automatické a bez námahy: získat zájemce o namáhavou, mizerně placenou práci není snadné. Ale nakonec nebude třeba tolik se namáhat, protože ministr financí odlehčil vedení Vězeňské služby od starostí: dostanou prostředky jen na polovinu potřebných počtů. Vězeňství je přece Popelka, která se spokojí s tím, co na ni zbyde a s potížemi si nějak poradí. Až dojde k první vzpouře v některé přeplněné věznici, politici si možná všimnou, že způsobilost Vězeňské služby řešit kvadraturu kruhu nejsou neomezené. Připomínám vtipný výrok Jana Wericha, který platí i zde: “šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí”. Za úsporu prostředků, ušetřených dnes na výdajích na vězeňství, zaplatí stát v budoucnu několikanásobek ušetřených částek.
Vězeňství se amnestií pro tuto chvíli nesmírně ulevilo a naskytla se jedinečná příležitost v klidu přijmout opatření, jež by zabránila obnovení krizové situace v budoucnosti. Přesto jsme dnes tam, kde jsme byli před amnestií a proud přírůstků ve věznicích nevysychá.

Příčinou je dlouholeté zanedbávání vězeňství ze strany politického vedení státu. Vězeňská komunita není dost početná na to, aby byla zajímavá jako skupina voličů a rozhodující politici se zřejmě nestydí za to, že jednotkovým počtem vězňů a mimořádně vysokou recidivou patří jimi spravovaná země k nejhlubší spodině mezi evropskými státy. Nelze se pak divit, že návrat k situaci ve vězeňství, která zde byla před amnestií, znepokojuje jen pár lidí, kterých se problém bezprostředně týká. Potýkají se s ním osamoceni, bez podpory širšího politického zázemí. Proto řešení neblahého stavu není v jejich silách. Následkem toho se od amnestie nic podstatného nestalo, co by mohlo příliv vězňů přibrzdit a hlavně snížit počet těch, kteří se po kratším pobytu na svobodě do věznic vracejí.

Příkladem nezpůsobilosti státního aparátu v tomto směru je historie monitorovacích náramků pro odsouzené k trestu domácího vězení, nově i pro obviněné s nárokem na vazební stíhání. I když jejich potřebnost se zrodila s přijetím nového trestního zákoníku, účinného od 1.ledna 2009, dosud nejsou k disposici. Zavedení trestu domácího vězení bylo vlajkovou lodí péče o osobní oblíbenost bývalého ministra nespravedlnosti, populisty Jiřího Pospíšila. O zajištění náramků se souběžně s přípravou zákona nepostaral, a jeho nástupcům se pokusy o nápravu jeho zanedbání až dosud nedařily, takže loď dodnes pořádně nevyplula.

Náramky nejsou všelék, pomohou jen částečně. Ale každá stovka vězňů, o kterou se díky jejich používání uvolní prostory věznic, by byla pro Vězeňskou službu dobrodiním.

Jejich obstarání je nepochybně mnohem méně náročný úkol než vytvoření účinného systému opatření ke snížení recidivy. Pokud se přesto nedaří, nelze očekávat, že v řešení náročnějších úkolů bude aparát resortu spravedlnosti úspěšnější.

Všecko je v lidech. Obecně je přeplněnost věznic jedním z prvků nevábného obrazu stavu společnosti. Je výsledkem celého řetězce příčinných souvislostí, z jehož článků naprostou většinu mají v moci orgány mimo Vězeňskou službu. Ale ani pro zvládnutí těch, které má v rukou, nemá dostatek prostředků.

Vězeňství se vytýká, že značná část vězňů, kteří se vrací na svobodu, nemá vytvořeny pracovní návyky, dovednosti a znalosti, jež by zvýšily jejich cenu na trhu práce. Nemůže tomu být jinak, protože zaměstnanost vězňů stále nedosahuje potřebné úrovně, i když z jejich strany převažuje poptávka nad nabídkou pracovních příležitostí. Ale pro zabezpečení dostatku pracovních míst nemá vězeňství dostatečné prostředky. Zajišťování práce pro vězně u externích zaměstnavatelů je z hlediska objemu potřeb pouhým příštipkařením a je velmi obtížné. Prospělo by podstatné rozšíření kapacity vlastních výrobních zařízení, které je ale investičně značně náročné a ve státním rozpočtu se na ně dlouhodobě s dostatečnými částkami nepočítá. Sice probíhá, ale neúnosně pomalu.

Ani výchovná práce s vězni nemá odpovídající úroveň, takže představa, že věznice převychovají narušitele zákona ve slušné lidi, kteří se již nikdy nevrátí za mříže, je pouhá iluze. Také zde narážíme na peníze: Vězeňská služba nezaměstnává dostatečný počet odborných pracovníků, kteří by se věnovali výchovné práci s vězni. Jednak jim nemůže nabídnout zajímavé platové ohodnocení, ale zejména ji tlačí stále se zvyšující stavy vězňů, aby tabulková místa obsazovala především lidmi pro zajištění ostrahy a běžného provozu věznic.

Za těchto okolností je personální situace vězeňství tíživá. Intenzita využití pracovní síly u příslušníků Vězeňské služby a tlak na jejich psychiku jsou mimořádně vysoké. Po celou dobu pracovní směny jsou stále v akci a na očích chovanců a spolupracovníků, přičemž z velké části pracují s lidmi, kteří mohou být nepříjemní, ba i nebezpeční. Musí být stále ve střehu. Pokud počty vězňů, připadajících na jednoho příslušníka služby, překročí hranice únosnosti, běžným jevem se stává přepracovanost se všemi s tím souvisejícími negativními projevy.

Přeplněnost věznic proto vyvolává potřebu posílení Vězeňské služby ČR o další tabulková místa. Z tohoto důvodu její velení vyslalo k vládě požadavek na navýšení počtu příslušníků a civilních zaměstnanců přibližně o osm set osob. Našlo vlídné pochopení u ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Pokud by vláda vyhověla, skutečné navýšení stavů by nebylo automatické a bez námahy: získat zájemce o namáhavou, mizerně placenou práci není snadné. Ale nakonec nebude třeba tolik se namáhat, protože ministr financí odlehčil vedení Vězeňské služby od starostí: dostanou prostředky jen na polovinu potřebných počtů. Vězeňství je přece Popelka, která se spokojí s tím, co na ni zbyde a s potížemi si nějak poradí. Až dojde k první vzpouře v některé přeplněné věznici, politici si možná všimnou, že způsobilost Vězeňské služby řešit kvadraturu kruhu nejsou neomezené. Připomínám vtipný výrok Jana Wericha, který platí i zde: “šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí”. Za úsporu prostředků, ušetřených dnes na výdajích na vězeňství, zaplatí stát v budoucnu několikanásobek ušetřených částek.

Gestapo Amerika

$
0
0
Paul Craig Roberts
10. 8. 2016   Zvědavec
Ředitel FBI James Comey dostal Hillary z háčku, ale chce na něj dostat vás. Tvrdě tlačí na přístup k veškeré vaší internetové aktivitě bez soudního příkazu.Comey, který by dokonale zapadl do Hillaryno Gestapa, říká kongresu, že Spojené státy nebudou v bezpečí, dokud nebude FBI vědět, kdy se každý Američan připojí na internet, komu posílá e-maily a od koho je dostává, a dokud nebude znát každou internetovou stránku, kterou nějaký Američan navštívil.Jinými slovy, Comey chce anulovat čtvrtý dodatek americké ústavy a zcela zrušit vaše právo na soukromí.

Důvod, proč Washington chce vědět o všech všechno, je, aby mohl zadržet, vydírat a falešně obvinit vlastence, kteří se postaví na obranu americké ústavy a vlády práva, a disidenty, kteří kritizují ilegální války Washingtonu, nezodpovědnou zahraniční politiku a útlak amerických občanů.

Požadování moci Washingtonem nemá nic společného s naší bezpečností. Má co dělat se zničením bezpečnosti, kterou nám americká ústava dává.

Bezpečnost, kterou chce chránit Comey, není naší bezpečností či zajištěním národní bezpečnosti Spojených států. Comeyho záměr je učinit bezpečným Washington, navzdory jeho porušováním statutárního práva a americké ústavy. Způsobem, jakým toho Comey hodlá dosáhnout, je zastrašování, pronásledování a zatýkání kritiků Washingtonu.

Comey chce protiústavní moc s cílem vyžadovat od poskytovatelů telefonních a internetových služeb všechny záznamy a informace o vás. Tyto požadavky nejsou předmětem dohledu soudů a komunikační společnosti, které vám poskytují služby, mají zakázáno vám říkat, že všechny vaše informace byly předány FBI.

Američtí senátoři kvapně začali napadat čtvrtý dodatek. John Cornyn připlácl FBI napsaný dodatek k pozměňovacímu zákonu o bezpečnosti elektronické komunikace v r. 2015. To způsobilo, že Americká unie občanských svobod a Amnesty International zrušili svoji podporu zákonu, což způsobilo, že byl zákon stažen.

Senátor John McCain přispěchal FBI na pomoc. Tento ústavu nenávidějící senátor navrhl dodatek k trestnímu zákonu o vyvlastňování, který používá ustanovení protiústavního „vlasteneckého zákona“ zaručující neomezenou nekontrolovatelnou moc FBI, aby zcela zničila vaše soukromí.

McCainův dodatek neprošel, ale vůdce senátní většiny Mitch McConnell (R-KY) změnil své hlasování, aby zmařil hlasování senátu a došlo na nové hlasování.

Senátoři FBI budou nadále přicházet s dodatky zákonů, ať již to s nimi bude souviset, či nikoliv, dokud FBI nedostane moc, jakou chce.

Bohužel, většina dnešních Američanů, na rozdíl od jejich předků, je příliš ignorantská a nevzdělaná, aby znala hodnotu práva na soukromí, kterou naši otcové zakladatelé dali do americké ústavy. Imbecilové žvaní nesmysly, jako: „Neudělal jsem nic špatného. Nemám se čeho bát.“ Bůh debilům pomoz.

Pokud by byli Američané dostatečně světaznalí, možná by se zajímali, proč tak velká část amerického senátu zastupovala spíše FBI, než Američany, své voliče, kteří je zvolili, aby zastupovali lid, a nikoliv policejní moc ve Washingtonu.

Proč tolik senátorů vyhovuje více přáním FBI získat gestapáckou moc, než občanským svobodám včleněným do americké ústavy?

Jak ukazují Výbor na obranu práv a Nadace na obranu disentu, střelba v Orlandu, střelba v Dallasu a jakákoliv střelba, skutečná nebo zinscenovaná, nemá zhola nic společného s požadavkem FBI zcela zničit právo Američanů na soukromí.

Co že to slyším? Říkáte, že jste o tom nic nevěděli? Není divu. Vaše média jsou tvořena lidmi dobře placenými za to, že vás podvádí a vedou vás do policejního státu. Za to, aby vás připravili o veškerou ústavní ochranu a zůstali jste nechráněni před policejním státem – to je funkcí New York Times, Washington Post, Fox „News“, CNN a zbytku tištěných a televizních médií prodejných děvek a mnoha internetových stránek.

Adolf Hitler žije a daří se mu ve Spojených státech dobře, a rychle vzestupuje k moci.
zdroj: Strategic Culture Foundation.

„Tankový boj“ v Africe: M1A1 SA proti T-90SA

$
0
0

 Lev Romanov
10.8. 2016 Eurasia 24
V severní Africe se rozeběhly skutečné závody ve zbrojení. Alžírsko a Maroko, mezi kterými dnes existují velmi složité vztahy, pokračují v modernizaci svých ozbrojených sil. Oba státy přitom věnují mimořádnou pozornost svým tankovým útvarům.Marockou armádu, disponující velmi různorodým strojovým parkem skládajícím se ze zastaralých rakouských, amerických a sovětských obrněnců, zřejmě neuspokojila nedávná dodávka 150 čínských strojů MBT 2000. Proto, když jim USA v rámci programu vojenské pomoci nabídly své opotřebované Abramsy, nemohli Maročané takový dárek odmítnout.

Podle zpráv by měly marocké mechanizované a tankové útvary dostat celkem víc než 220 strojů, které byly vyřazeny z výzbroje amerických pozemních jednotek. Prakticky současně s dodávkami M1A1 SA do Maroka začala do Alžírska proudit nová série tanků T-90SA. Podle plánu by se mělo jednat celkem o 500 ks tanků vyrobených v Nižním Tagilu (tento počet zahrnuje i již dříve dodané tanky – pozn. Geo). Nová série se od tanků dodaných do severní Afriky dříve liší především instalací optoelektronického obranného systému Štora-1.


Podle mínění vojenských odborníků alžírské T-90SA svými bojovými schopnostmi převyšují marocké M1A1 SA. Tyto „darované“ tanky totiž postrádají něco, čím disponují bojové stroje ve výzbroji USA. Jde o tzv. „uranový pancíř“ a také o munici s jádrem z ochuzeného uranu, jejichž export je přísně zakázán.

Tank T-90SA převyšuje svůj americký protějšek v řadě ukazatelů, což se projevilo během testů v pouštních podmínkách, při kterých ruský stroj překonal nejen čínský MBT 2000, který se doslova „rozpadl před očima“, ale i nejmodernější verzi Abramse – M1A2.

Bez ohledu na nižší výkon motoru (1000 proti 1500 HP) lehčí ruský tank prokázal lepší jízdní vlastnosti a pohyblivost – a také větší dojezd.

Instalace klimatizace vytvořila pro osádku tanku dobré podmínky. To, že zaměřovač střelce je vybaven automatickým sledováním cíle a že Štora-1 má schopnost rušit činnost laserových zaměřovačů protivníka, vytváří pro tank T-90SA zřetelné výhody v boji. Navíc má ruský tank oproti exportním variantám Abramse lepší pancéřovou a další ochranu. Pro to všechno se řada odborníků domnívá, že tanková vojska Alžírska jsou z hlediska kvality v současné době nejlepší v celé Africe.

Ilustrační foto: Vitalij Kuzmin
Zdroj: vestnik-rm.ru

Washingtonské fiasko: Turecko se přiklání k Moskvě

$
0
0

Lubomít Man
10. 8. 2016
A nevyplývá to jen z nedávné návštěvy tureckého prezidenta Erdogana v Rusku, ale i z hlasů dalších tureckých politiků i z názorů tureckého i světového tisku. Všiměme si jen některých:
Turecko opouští atlantický systém. Důvod lze hledat v přestálém puči a váha tohoto důvodu je větší, než je jen váha prezidenta Erdogana. NATO se tak ocitlo ve stavu paniky, protože jde o pohyb, podobající se pohybu zemských desek. Ten pohyb ovlivní turecko-syrské vztahy, turecko-čínské vztahy, turecko-ruské vztahy a turecko-iránské vztahy. Svět se zkrátka výrazně změní. Yunus Soner, zastupující předseda turecké patriotické strany.


Je den ode dne jasnější, že turecký pokus o puč nebyl jen dílem malé kliky nespokojených důstojníků turecké armády, nýbrž produktem širokého spiknutí, připravovaného po desetiletí. Jeho cílem bylo zmocnit se vedení státu a chybělo skutečně jen málo k tomu, aby uspělo...Stěží najdete někoho, ať už na turecké levici či pravici, kdo by nesdílel podezření, že za pokusem o puč stály USA. Erdogan si je tím – bez ohledu na americké zapírání – zřejmě naprosto jist, a toto jeho přesvědčení bude formovat zahraniční politiku Turecka v budoucnosti.

Patrick Cockburn v Counter Punch.

Kdyby puč uspěl, Erdogan by jej s největší pravděpodností nepřežil, a stát by upadl do dlouhé občanské války. Prohlášení Washingtonu, že o přípravě puče neměl povědomí, je neudržitelné. Americká letecká základna v tureckém Incirliku, z níž vzlétají americké bombardéry k bombardování Sýrie a Iráku a na níž slouží více než 5 000 amerických vojáků, fungovala jako organizační centrum puče. Od okamžiku jeho zahájení odtud vzlétaly a zde zase přistávaly americké stihačky jako když rozdráždíte roj včel. Podplukovník Murat Bolat, jeden z účastníků puče, přiznal pro deník Yeni Savak, že jeho jednotce bylo určeno zajmout či případně zavraždit Erdogana poté, co se z amerických zdrojů dozvědí o jeho momentálním místě pobytu.

Z článku Erdogan obviňuje USA z podpory puče, zveřejněného na World Socialist Web Side.

Z The Unz Review vybral a přeložil Lubomír Man

Německá rodina opustila svoji zemi kvůli uprchlíkům. A teď se podržte, kde požádala o azyl.

$
0
0
10.8. 2016   Parlamentní listy
Historie nezná příliš případů, kdy občané Německa dobrovolně emigrovali do Ruska. Jednou z výjimek jsou Andre a Carola Griesbachovi, kteří se vydali začít nový život v Moskvě i se svými dvěma dcerami a čtyřmi vnoučaty.Jako hlavní důvod uvádí rodina skutečnost, že v Německu již není bezpečno. Ruským úřadům ve své žádosti sdělili, že v Německu vládne diktatura, ve které není možné vychovávat děti. Cestu do 2300 kilometrů vzdálené Moskvy absolvovali ve svém obytném automobilu značky Volkswagen. V Rusku již tráví mnoho měsíců, ale zatím jim úřady přidělily pouze ubytovací prostory v malém motelu u lesa mimo hlavní město Ruska.

Jednapadesátiletá Carol a její o šest let mladší manžel Andre si stěžovali na masovou migraci, nedostatek demokracie, nucené očkování a také přílišný důraz na sexuální výchovu ve vzdělávacím systému. „Lidé po celém světě si myslí, že v Německu vládne demokracie. Tak to ale bohužel není. Současné Německo je morálně zkažená země a naše společnost je naprosto rozvrácená. Naopak ruská společnost je na tom mnohem lépe. Putin je ideální příklad vůdce,“ tvrdí pan Griesbach.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Putina považuje celá rodina za většího demokrata než kancléřku Merkelovou, které vyčítají zejména její příliš liberální přistěhovaleckou politiku. „Ona a další politici do země pozvali obrovský počet přistěhovalců, což působí problémy a může vygradovat až v zahájení války. A přesně to si vláda také přeje. Žádná jiná země nepřijímá uprchlíky v tak masivním měřítku. Německo platí za všechny americké intervence, konflikt v Sýrii a další hlouposti,“ říká hlava rodiny.
pokračování  na PL

Bitva o Aleppo aneb staligradský kotel prozápadních teroristů

$
0
0
Václav Umlauf
10. 8. 2016   e-republika
Někdo by se konečně měl zeptat české vlády, armády a Zaorálkova zamini, proč se na videích ze zabavených skladů teroristů ukazuje tolik zbraní s českými návody. Čeští diplomatičtí a vojenští kluci mají odpověď usnadněnu tím, že videa ukazují výrobní čísla zbraní a šarže munice. Poslední článek k Sýrii se jmenoval Rusko v Sýrii bombarduje opozici spojenou s teroristy, které kryje Západ a ukázal na typickou situaci západního boje s terorismem. Mezitím se ovšem naplno rozpoutala dlouho očekávaná připravovaná "matka všech bitev", tedy boj o osvobození nebo udržení Aleppa.


 Podívejme se na situaci do 8. srpna 2016, kdy proběhlo první kolo ofenzívy.
Kotel v Aleppu

Optimistické zprávy a mapy vypadaly do 4. až 5. srpna asi jako mapa dole. Obklíčení teroristů ve staré části města bylo kompletní. Jediná ústupová a zásobovací cesta (Castello Road) byla uzamčena s tím, že SAA držela postavení na obou stranách cesty. Žlutý flek na kritickém místě kotle ukazuje postavení Kurdů, kteří zde bojují v součinnosti s SAA.




Jenže Západu bojujícímu v Aleppu s terorismem vznikl zásadní problém typu kotle u Děbalceva na Ukrajině. V kotli zůstaly uzavřeny i desítky západních vojenských poradců a žoldnéřů bojujících s terorismem a s teroristy. Jejich úlohou byla převážně logistická pomoc a navádění palby, protože dostávali koordináty k palbě od US-flotily kotvící v Středozemním moři. Aspoň to tvrdí Írán.

Protože na takové angažmá zatím nemá západní veřejnost žaludek, bylo třeba tyto námi placené experty boje s terorismem dostat urychleně z kotle ven. O to se postarali Saúdové a jejich žoldnéři a teroristé z Jaíš al-Islam. To je zfúzovaná bojová jednotka Al-Kájdy a Al-Núsry, které z technických důvodů bojují v Sýrii pod novou obchodní značkou. Takže po 5. srpnu začaly zatím nejtvrdší boje na velmi úzkém úseku fronty, kde bylo třeba prorazit obklíčení a evakuovat z teroristické zóny západní poradce a žoldnéře. Výsledný stav kolem 8. srpna ukazuje tato mapa, najdete ji celou zde. Tady je výřez klíčové části, kde bylo proraženo obklíčení.



Mapa je přesná, protože odpovídá bojovému líčení situace obou stran. Teroristé hlásí, že prorazili obklíčení u bývalé vojenské akademie Aleppa a drží oblast Ramousseh. Asadovci hlásí, že drží kontrolu nad silnicí a že uzamčení kotle trvá. Obojí je pravda, jak vidíte na mapě. Zelená ukazuje průlom teroristů Jaíše placených a řízených Saúdy a vyzbrojených Západem. Ale hnědá ukazuje, že klíčovou kontrolu silnice alespoň z jedné strany pořád drží SAA, protože má pod kontrolou bývalé dělostřelecké učiliště. Rusové bombardují hodinu za hodinou celý pás a používají i kazetové bomby, protože v této oblasti už dávno žádní civilisté nejsou, jen žoldnéři. Civilisté (asi milión) jsou ovšem uzamčeni v ostatních enklávách Aleppa, kde slouží teroristům jako živé štíty. Jistě se brzy dočkáme, že je bude Jaíš al-Islam přepravovat v klecích na klíčová místa, kde bojují jejich teroristé.

To už tito Západem podporovaní bojovníci za demokracii běžně dělali, viz naši sérii "Fakta o Sýrii" a uvedené video. Ženy v klecích převáží Jaíš al-Islam. Američanům proto vadí humanitární koridory pro uprchlíky. Snižuje se bojeschopnost bojovníků za svobodu, to je jasné. A hlavně jim vadí Rusy a SAA speciálně zřízený koridor pro zběhlé žoldnéře z Aleppa, kterých pochopitelně přibývá.

Doufejme, že se nad osudem aleppských civilistů rozpláčí Britské listy a korporátky, jak je jejich dobrým zvykem při takových jedinečných příležitostech. Nyní vládne v citované oblasti průlomu něco jako příměří, kdy do průlomu obě strany lifrují všechno, co mají po ruce. Teroristé se stahují i z ostatních oblastí Sýrie, SAA tam už dala nejlepší jednotky a posily, nyní tam proudí jednotky Hizballáhu a Iránských gard. Prostě a jasně, začala matka všech bitev o Sýrii.
Ztráty teroristů při průlomu

Ty se nedají přesně zjistit, ale nad celou oblastí bojů krouží drony všech válčících stran, takže se počítat dá. Teroristé se nejprve museli vyvraždit mezi sebou, protože ve smečce vlků vládne ten nejsilnější. S tím také Saúdové počítali. Mysleli si, že obyvatelstvo vražděné teroristy ze všech stran, a navíc kolaterálně bombardované SAA a Rusy, se nakonec přimkne k jimi podporované skupině proti Asadovi, což se nestalo. Ofenzívu nyní řídí wahabitské skupiny a zběhlí důstojníci od SAA, kteří znají terén Aleppa. Reportéři ANNA News jsou jako jediní na místě bojů, Západ tam nikoho nemá. Podívejte se na poslední post trvale držený Asadovci u Castello Road, tj. oblast těsně u silnice přiléhající k dělostřelecké akademii.

Ztráty teroristů nahnaných do průlomu jsou ohromné, kolem 2.000 tis. lidí z celkem cca 10. tis. bojujících v Aleppu. Zdroje SAA, které ale jsou celkem věcné, podávají tato čísla:
přes 3000 mrtvých
4000 kriticky raněných a vyřazených z boje
zničeno 70 kontrolních stanovišť
45 tanků a zabito 135 řidičů tanků
zničeno 70 minometů a 210 lidí obsluhy
zničeno 35 transportů munice
kolem 200 kusů jiného bojového vybavení


Nyní je jasné, k čemu bylo ruské bombardování, a jak bylo účinné. A je jasné, proč západní bojovníci za svobodné usekávání hlav začínají mít zcela zásadní problémy, a to nejen v Aleppu. A pokud otočí Erdoganovo Turecko naštvané na Západ po pokusu o vojenský puč, tak to může jít ještě rychleji.

Úspěšné ofenzívy mimo Aleppo


Rusové opět dálkovými bombardéry zničili stanoviště kolem Palmýry, aby teroristé z ISILu nevpadli SAA do zad. Rusové v této oblasti mají s ISILem nevyřízené účty za sestřelený vrtulník a za zabitého ruského navaděče palby. Další úspěch je faktické prolomení fronty v Latákii, odkud teroristé museli stáhnout většinu jednotek do Aleppa, protože to bylo nejblíže. Další úspěch je dobytí oblastí kolem Homsu a Dáráje. V obou případech se ukazují zisky ročního vedení války. Asadovci mají informátory uvnitř teroristických skupin, mají pod kontrolou přístupové silnice, které mohou buď zaminovat, nebo tam poslat ruské letectvo. Výsledkem je zničení klíčových zásobovacích konvojů se západním zbrojním materiálem, které proudily do vnitrozemí Sýrie.

A někdo by se konečně měl zeptat české vlády, armády a Zaorálkova zamini, proč se na videích ze zabavených skladů teroristů ukazuje tolik zbraní s českými návody. Čeští diplomatičtí a vojenští kluci mají odpověď usnadněnu tím, že videa jasně ukazují výrobní čísla zbraní a šarže munice zabavené teroristům. To je stejně snadno dohledatelné, jako kdyby ukázali policajtovi občanku s fotkou. A jistě mezi Al-Kájdou a Al-Núsrou či ISILem není žádná česká munice a zbraně, které jsme dodali Jordánsku jako vojenskou pomoc právě v posledních měsících. Česko jistě bojuje s terorismem jako divé. A dokonce jej doma aktivně vyrábí místní bretšnajdři, ale to je už jiná historie.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live