Petr Kužvart
24. 10. 2016
Neuvěřitelné se v České kotlině opět stává skutkem! Místo zpráv o podstatných věcech jsme krmeni neuvěřitelnými politicko-desinformačními sračkami, a to na titulních stranách všech médií. V čele s veřejnoprávními. Ach jo !Co si nedovolí za vyložené drzosti takový páter-vyklouz Herman, to zůstává rozum stát. Tento zbabělec nebo korupčník (případně i obojí naráz, kdo ví?) se vzmohl k hrdinnému činu: přijal na úplně nezávazné potlachání ve svém ministerském úřadu prezidentu na just Jeho svatost Dalajlámu, a to přes Zemanovo doporučení, aby tak nečinil. Od počátku to čpí politickou provokací, záměrně konstruovanou a nyní i prováděnou. Jak je možné, že nelaureát už s několikadanním předstihem přistál v Ruzyni? A tváří se, že nic o svém „nelaureátství“ neví… . To dává smysl jen tehdy, jde-li o darebáckou intriku pražské pakárny (pardon: kavárny) a havlovského pohrobcovství proti prezidentovi republiky, který - ať už je jaký chce – je jednou pro vždy vinen tím, že neplánovaně vyhrál přímé volby namísto uslintaného knížátka a tak si kavárnu i pohrobectvo drsným a nenapravitelným způsobem popudil a schytává to nyní vždy, kdy je to jen trochu možné. V tom je podstata rozehrávané truchlohry. Dobře sledujte, kdo se jí aktivně účastní. Kdo sází na Zemanovo nezvolení na další volební období … .
Normálního, běžného člověka by hanba fackovala, kdyby se měl pokořujícím způsobem vnutit do země, potloukat po ČR a sklízet „náhradní pocty“ od těch, kdo si to celé divadlo objednali. Normálního člověka by hanba fackovala, kdyby se měl takhle potloukat polem Hradu a pokukovat, zda na něj přece jen některý lokaj nekývne, že má jít dál… .
Prezident má přece suverénní a nezcizitelné právo určit, koho vyznamená a jak a koho nikoli a proč. A nikomu nemusí nic vysvětlovat! Proboha, taková banalita !
A pan ministr kultury Herman? Tento vyhozený direktor nechvalně známého „antikomoušského“ ústavu? Zbaběle hodil ručník do ringu na rozdíl od svého ministerstva (odbor památkové péče MK, památková inspekce MK) ve věci velkých, sporných a sledovaných developerských záměrů v Pražské památkové rezervaci, tomto mezinárodně uznaném kulturním statku všeho člověčenstva! Přinejmenším ohledně „Bakalovy-Havlovy knihovny“ na Loretánském náměstí, ale také ve věci zničení „Kozákova domu“ a bezohledné komerční zástavby na rohu Václavského náměstí a Opletalovy třídy. Obojí vzdal. Bylo mu vyhrožováno náhradou již vynaložených nákladů (ale takto developeři vyhrožují ledaskde a ledaskomu, někdy podávají dokonce i výstražné a vyděračské žaloby na mnohamilionové údajné pohledávky). Mohl se hrdina, polekat. Ale mohl se s Bakalovými emisary taky dohodnout, stejně jako v případě Kozákova domu. Ať se nenafukuje, moc dobře víme, zač jako ministr stojí a nevěříme mu právem. Obě kauzy i mnohé další jsou na dobré cestě – je šance prosadit veřejný zájem i tehdy, kdy jej různí Hermani zbaběle nebo vypočítavě opouštějí a obětují, jsouce za jeho ochranu přitom placeni z našich daní. Kauzy jsou na dobré cestě i navzdory jejich škůdcovství.
Dále: v Česku se stalo zvykem, že kdejaký establišmenťák, který si chce dodat víc než jen maloměstského věhlasu, ba dokonce snad dosáhnout i mezinárodního významu, prostě se trochu přifouknout na cizí účet, tak ten nejčastěji udělá něco, co ho nic nestojí, čím zhola nic neriskuje, co mu ale dodá na významu. V tomto kontextu se rozmohl zvyk či spíše zlozvyk „natruc“ vyvěšovat tibetské vlajky a objímat se s Dalajlámou. To věru nic nestojí a dá se tak pohodlně trucovat. Přitom Tibet před přivtělením k ČLR byl feudální theokratickou diktaturou, kde Číňané zejména po zlomení povstání určitě moc pěkných věcí neudělali – zabíjeli, ničili, terorizovali. Nicméně přinesli do Tibetu 20. století. Sice jako koloniální velmoc, ale Angličané, Francouzi, ba i Němci, Belgičané a ano, i Američané se nechovali vůči získaným koloniím a později rozvojovým zemím lépe. To ani náhodou. A Dalajláma, pokud nebyl přímo placen z fondů CIA, tak alespoň jako hlava exilové vlády moc dobře věděl, jaké podvratné akce Američané financují a nevím, že by řekl NE! Nevím ani, zda má či někdy tento podivný exot, prohlásivší se na návštěvě ve francouzském Národním shromáždění (dílem ke zděšení, dílem k pobavení poslanců) za marxistu, měl ucelenou strategii rozumné a promyšlené modernizace své vlasti. Co vlastně český maloměšťák vyvěšením tibetské vlajky požaduje? Ví to snad on sám ?? Ví houby. Akorát trucovat umí … .
Ale pojďme od těchto trapností, jež zde spoutávají i nás, abychom neměli čas ani energii ke sledování toho, co důležitého se opravdu ve světě děje, co může být společensko-atropologickým horotvorným pohybem, který směřuje k lepší budoucnosti člověka i biosféry.
Tak především: V Rojavě v Sýrii již před řadou měsíců vyhnali stateční Kurdové představitele Asadova režimu, vybojovali si nadvládu nad územní enklávou a zahájili zde skvělý sociální experiment. Vedení teoriemi libertariánského municipalismu amerického teoretika Murraye Bookchina a také příkladem již 22 let úspěšně vzdorující indiálnské socializující revoluce v jihomexickém Chiapasu, v Landonském pralese, jejímž populárním představitelem je zakuklenec Subcomandante Marcos. v Rojavě zavedli Kurdové demokratickou municipální samosprávu, v čele obcí jsou rady volené všemi členy obce, ale tak, že jeden člen rady musí být povinně Kurd, další Peršan, další muslimský Arab, další maronitský Křesťan - prostě v radě je povinné zastoupení všech minorit, jež v obci sídlí. A velice se podporuje družstevnictví. Enklávu střeží a svobodná území rozšiřují jak Lidové obranné jednotky (YPG), tak i Ženské obranné jednotky (YPJ), tedy kurdské a dívčí kurdské milice, obdoba toho, co v jihovýchodním Turecku přestavuje Strana kurdských pracujících (PKK – pozor-číst: pe-ke-ke, výslovnost pe-ka-ka je turecká a pro Kurdy urážlivá!), a obdobou irácké kurdské „pešmergy“. Z nich jedině PKK je Amíky a Evropou prohlášena za „teroristickou organizaci“. To samo je troufalost, ne-li drzost, když ji takto zařadili váleční zločinci, sami se usvědčivší před tváří světa opakovanými nevyprovokovanými útočnými válkami (Balkán–Srbsko 1999, Irák, Libye, Sýrie). Nejde jen o duchaplný komentář – za rozpoutání útočných, nevyprovokovaných válek byl před 70 lety v Norimberku ukládán trest smrti provazem – a po právu!
Je neuvěřitelné, že uprostřed strašné a letité občanské války v Sýrii vzniká tak skvělý sociální experiment! Ale ne dost na tom. V roce 80. výročí vzniku mezinárodních brigád ve Španělské občanské válce (dekretem vlády Španělské republiky z 22. října 1936) existují v Sýrii mohutné soudobé Interbrigády: „Mezinárodní prapor svobody“ (IFB) = Turci, Španělé, Řekové, Britové, „Bob Cow Brigade“ = Britové, Irové. Ze 108 dobrovolníků z USA se jich 56 připojilo k milicím YPG/YPJ, ostatní se přidali k iráckým pešmergům nebo ke křesťanským milicím. U některých Amíků hraje křesťanské vyznání v jejich angažovanostvi důležitou roli. Což neplatí o dobrovolnících odjinud (často marxisté, maoisté, anarchisté, revoluční socialisté), ani o YPG/YPJ, což jsou sekulární, navíc radikálně levicové struktury. V roce 2015 byl odhadován počet Interbrigadistů na cca čtyři stovky, nyní je odhad ř – 6 set mužů i žen. Jsou tam dobrovolníci a dobrovolnice i ze střední Evropy… .
Obrovský význam to celé má z hlediska toho, že „jiný svět je možný“ - lepší svět lze vytvořit, ba vybojovat ! Dále zde probíhá „rojavský projekt za ženskou revoluci“, tak radikální a rozsáhlý praktický experiment na Blízkém východě dosud nebyl podniknut a kdo ví alespoň něco o reálném postavení žen v islámském světě, musí uznat, že jde o revoluční průlom, jediným rozhodným úderem odhodivší na smetiště dějin veškeré hidžáby, nikáby, burky a burkiny, ale i barbarství ženské obřízky a všemožného násilí na ženách běžně páchaného. Slečny nyní bojující jak lvice v maskáčích a s kalašnikovy (bojovníci IS si k nim vypěstovali nikoli náhodou docela i respekt!) se už nenechají zahnat zpátky k plotně a jejich potomstvo bude šířit dál osvícené přístupy, politickou osvětu a moderní, tolerantní životní praxi.
Nicméně to nejpodstatnější je, že mocnosti nyní využívají a zneužívají bojových kvalit kurdských vojsk pro své vlastní sobecké zájmy v Sýrii a na Blízkém východě. Až je nebudou potřebovat, tak je budou kriminalizovat a tak jako „svého času „Chemický Alí“ v Iráku se je pokusí učinit objektem vyvražďování a brutálního útlaku. Žádná mocnost se nehodlá angažovat ve spravedlivě věci kurdského národního a státního sebeurčení – a všechny země hostící kurdské minority se takového řešení upřímně obávají, když by musely obětovat části svého území i osídlení, ba i zajímavé oblasti s nalezišti ropy či plynu. A tak je opravdu nanejvýš zapotřebí účinné celosvětové solidarity s Rojavou, se statečnými Kurdy a Kurdkami, kteří bojují za nehynoucí a nadčasové cíle obecné lidské emancipace a svobody! Ano, oni bojují i za nás !!
A myslíte, že o těchto převratných věcech se u nás v médiích úíše a mluví ? Ale kdeže!! V nejlepších tradicích české zaprděnosti bylo vzpomenuto zahájení povstání proti stalinisticskému Rakosiho režimu v Maďarsku v říjnu 1956 – ale už se prakticky nezmiňuje, že Maďaři se zvedli na základě událostí v Polsku, kde se v říjnu 1956 měnilo vedení a místo stalinisty Edwarda Ochaba nastoupil do té doby v nemilosti se nacházející Władysław Gomułka, ve srovnání se stalinisty liberál. A k této výměně stráží došlo v polském vedení v důsledku velké a slavné dělnické revolty v Poznani 28. června 1956, kdy musel polský ministr obrany maršál Rokossowsky do Poznaně navelet dvě tankové divize a povstalci mu i tak 15% jeho vozidel zničili nebo ukořistili. Bylo hodně přes sto mrtvých, desítky zatčených a souzených - ale vše s podzimem bylo pak už jinak a střední Evropa se začala hýbat. Kdo z čecháčkovských politikářů a presstitutů ale vzdá čest těm, kdo si to opravdu zaluhují nebo zasloužili? To se budeme raději ukájet jinak: dají-li medaili, nedají-li medaili … . Ach jo !
Ať žije hrdinná památka Španělské republiky a jejích Interbrigád !
Ať žije Strana kurdských pracujících a její sesterské struktury v Sýrii a Iráku a novodobé Interbrigády v Sýrii!
Kurdové a Kurdky si vrchovatě zasluhují jednotný a nezávislý stát na územích, jež většinově obývají!
- - -
Použité prameny: Jakob Wilke, „Pod jednou vlajkou“, čtrnáctideník A2č. 20/2016,
„Zbuntowane Miasto – Poznanski Cerwiec 1956“, Wielkopolskie Muzeum Walk Niepodległosciowych w Poznaniu, 2006
24. 10. 2016 zdroj a zdroj
![[Klikněte p...]](http://www.zvedavec.org/images/16/valka-by-mohla-zacit-1.gif)
![[...]](http://www.zvedavec.org/images/16/valka-by-mohla-zacit-2.jpg)
![[...]](http://www.zvedavec.org/images/16/valka-by-mohla-zacit-3.jpg)
![[...]](http://www.zvedavec.org/images/16/valka-by-mohla-zacit-4.jpg)
![[...]](http://www.zvedavec.org/images/16/valka-by-mohla-zacit-5.jpg)
![[...]](http://www.zvedavec.org/images/16/valka-by-mohla-zacit-6.jpg)
