Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Kde je Soros, tam jsou USA a jejich hájení zájmů ve svých koloniích Česka a Ukrajiny.Inu, Sorosův oblíbený výrok zní: „Nejde o to, jestli máte pravdu nebo ne, ale o to, kolik vyděláte, když máte pravdu, a kolik proděláte, když se zmýlíte“

$
0
0

Břetislav Olšer
13.1. 2017   Rukojmí
Může normální člověk vyslovit tak pomatenou větu? Řekl ji však George Soros v Sydney pro Morning Herald, v rozhovoru z 15. listopadu 1997, když o sobě prohlásil:¨„Pokud někdy existoval muž, který by mohl být vzorem žido-plutokratického bolševického sionistického světového spiklence, jsem to já.“

Narodil se jako György Schwartz 12. srpna 1930 v Budapešti do židovské rodiny. Toto původní jméno si jeho otec Tidavar však ze strachu z nacismu změnil v roce 1936 jméno na Soros. I přesto se v době, kdy nacisté v Maďarsku exportovali Židy do koncentračních táborů, museli skrývat pod falešnými identitami. Dva roky po osvobození země Rudou armádou uprchl Soros do Británie. Tam absolvoval London School of Economics, kde studoval ekonomii a filosofii.




Na studia si přivydělával mj. jako číšník. Poté v roce 1956 odešel do USA; živil se prací makléře a jako analytik finančních trhů. V roce 1970 zakládá se společníkem Quantum Fund, jeden z prvních hedge fund - fondů; které téměř nepodléhají regulaci. Jde o vysoce rizikovou investici, jež sice může přinést vysoký výnos, ale také vysokou ztrátu. Potkala je ta první varianta; během deseti let se jim navrátilo přibližně neuvěřitelných 4000 procent vkladu, což se stalo základem Sorosova současného bohatství. Čím poprvé světově proslul a co mu dokonce vysloužilo přezdívku "Muž, který zruinoval Banku Anglie", byla devalvace libry v roce 1992.

V Londýně jsem o tom slyšel od pamětníků věci, při nichž jim vstávaly vlasy hrůzou na hlavě; já byl tohoto jevu ušetřen, jelikož jsem nevěděl, která bije. (Peníze jsou pro mě totiž jako ponožky - stejně smrdí, stejně rychle se dají vyprat a stejně tak sužují krevní oběh...) Pak jsem pochopil to základní s pár librami v kapse; událost se zapsala do dějin ekonomie jako tzv. „černá středa“ a Soros si vydělal za jediný měsíc více než miliardu dolarů. Holt, peníze zase dělají peníze, a proto na planetě vlastní čtyři stovky nejbohatších lidí víc majetku, než tři miliardy těch nejchudších.




Proto Soros přesouvá svou pozornost k nejvýhodnějším mecenášským aktivitám. Už koncem 70. let poskytuje stipendia černošským studentům na univerzitě v Kapském městě v Jihoafrické republice, tehdy trpící pod apartheidem. Poté se zaměřuje na komunistické země ve střední Evropě, v nichž díky nadaci podporuje opoziční uskupení, včetně Charty 77 a sametové revoluce, když finančně podporoval i politické vězně mj. i Václava Havla. V roce 1991 Soros v Praze zakládá Středoevropskou univerzitu (CEU), dnes univerzita sídlí v Budapešti. Podobá se chobotnici, jež svými chapadly drží v hrsti celý svět.

George Soros je potřetí ženatý, v roce 2013 si vzal o 40 let mladší konzultantku v oblasti vzdělávání a zdravotní péče. Celkem má 5 dětí. Časopis Forbes odhaduje jeho jmění na 24 miliard dolarů. Je údajně pořád ještě také minoritním vlastníkem fotbalového klubu Manchester United. Z chudého mladíka se stala nakonec investorská elita a filantrop, který je i ve svém věku neustále aktivní a s oblibou komentuje vše od politiky až po finanční trhy.

Jako politický filantrop už hrál Soros klíčovou roli v asijských krizích a „barevných“ revolucích v bývalých sovětských republikách. Sorosův oblíbený výrok zní: „Nejde o to, jestli máte pravdu nebo ne, ale o to, kolik vyděláte, když máte pravdu, a kolik proděláte, když se zmýlíte“. Podle The Executive Intelligence Review je Soros veřejnou tváří Rotschildových bankéřů. Přesto nesmí do Izraele ani páchnout, naivně a neznalý Sorosovy pověsti, jsem se židovských kamarádů zeptal, jak tento filantrop pomáhá židovskému státu...?




Dostal jsem co proto od paličatých kibucníků a bojovníků za nezávislost Izraele, Připomněli mi, jak si tento rádoby filantrop a miliardář Soros zavařil, když hovořil 5. listopadu 2003 před pozvanými Židy v New Yorku. Na dotaz o evropském antisemitismu řekl, že jeho příčinou je Izrael, USA a politika Ariela Sharona. Zuřivě na jeho slova reagoval šéf Anti-Defamation League Abraham Foxman. Označil Sorosův projev za absolutně sprostý a oplzlý.

Soros, který je se svým jměním vysoko na stupínku žebříčku nejbohatších lidí Ameriky, nedal Židům skoro nic, avšak na rozvoj zemí bývalého socialistického bloku věnoval v uplynulých letech částku pěti miliard dolarů včetně podpory oranžových či sametových revolucí a revoluce růží… Brnká hlavně na nervy Maďarům. Podle vyjádření maďarského premiéra Viktora Orbána je americký miliardář George Soros onou temnou silou v pozadí, která kuje pikle ze zálohy a podporuje devastační migraci.

Podle maďarského premiéra je hlavní cílem živé mrtvoly Sorose likvidace a podkopání národní států v Evropě. Viktor Orbán vidí Sorose rovněž za nedávným nehorázným prohlášením někdejšího amerického prezidenta Billa Clintona o putinizaci režimů v Maďarsku a v Polsku. „Ústa patřila Clintonovi, ale slova pochází od Sorose“, komentoval uštěpačný Clintonův blábol Viktor Orbán. Jednalo se jen o propagandu a lži šíření do Evropy z největší lidské žumpy (Soros) přes tlamu válečného zločince (Clinton).https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/426327-madarsko-uz-nevpusti-jedineho-migranta-na-hranice-posila-lovce-lidi.html

„Falešné občanské organizace Sorosova impéria jsou placeny proto, aby šířily politickou korektnost a globální kapitál na úkor národních vlád,“ řekl na tiskové konferenci místopředseda vládnoucího pravicového Fideszu Szilárd Németh s narážkou na miliardáře George Sorose, jenž se začal angažovat ve financování levicových aktivistů a svých neziskových organizací po celém světě svrhnout vlády, s nimiž ideově nesouhlasí. Je paradoxem, že jedním z těch, jimž zaplatil studia na Západě, byl i jeden z jeho dnešních největších kritiků Viktor Orbán. S přispěním Soröoových peněz mohl v roce 1989 studovat na Oxfordu.







Snímky z Litvy Břetislav Olšer

V Maďarsku působí jedna z četných poboček Sorosovy organizace Open Society Institute, která má svoji sesterskou organizaci také v Praze. Miliardář stojí v Budapešti také za vznikem tamní přední soukromé vysoké školy – Středoevropské univerzity. V polovině 80. let začal v zemích východního bloku financovat opoziční kruhy. Kromě již zmíněných československých chartistů a Havla, polské Solidarity a Walesy nebo předního sovětského disidenta Andreje Sacharova to byli také mladí intelektuálové v jeho rodném Maďarsku, které finančně podporoval.

(S manželkou Sacharova Jelenou Bonnerovou jsem se setkal ve Vilniusu v Litvě, v předsálí pracovny litevského prezidenta Vytause Landsbergise, s nímž jsem dělal rozhovor. “Počkejte, prosím, malou chvíli. Pan prezident má nečekanou návštěvu…” Zdvořilostní fráze. Za pár minut se ale otevřely dveře a z nich vyšla šedovlasá žena středního věku – Jelena Bonnerová; Sacharov byl jejím druhým manželem, „otcem“ sovětské vodíkové bomby; když zemřel, Bonnerová začala aktivně konfrontačně vystupovat na obranu lidských práv za peníze Sorose, kritizovala rok 1968 a vstup pěti armád Varšavské smlouvy do ČSR i Fidela Castra na Kubě… (Taťjána Jankelevičová, její dcera z prvního manželství, nedávno oznámila, že Jelena Bonnerová zemřela ve věku 88 let v americkém Bostonu.)

V kritice Sorose našel maďarský premiér Orbán před časem spojence v nynějším americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi, jenž patří k jeho zarytým odpůrcům. O Sorosovi mimo jiné prohlásil že je „součástí globálních struktur zodpovědných za ekonomická opatření, která ožebračila americkou pracující třídu“. Během prezidentské kampaně podporoval Soros Trumpovu rivalku Hillary Clintonovou. Dá se proto očekávat, že mocenským střídáním v Bílém domě ztratí Sorosovy organizace v Maďarsku jednoho z největších zastánců – odcházející americkou velvyslankyni Colleen Bellovou.

Ta v minulosti opakovaně kritizovala Orbánovu vládu za nacionalistickou rétoriku, vztahy s Ruskem nebo dřívější opatření namířená na neziskovky či opoziční média, proto loni v říjnu za rozporuplných okolností skončil přední levicový list Népszabadság. Návrhem nového zákona, který kritici označují za snahu zlikvidovat občanskou společnost, by se měl parlament zabývat letos v březnu nebo v dubnu. Díky většině, jíž se tam Orbánova vláda těší, tak zřejmě projde bez obtíží.


Peníze hýbou světem a Georg Soros jich má nepočítaně. Proto také „díky“ jeho financím a politickému vlivu se protesty na Ukrajině koncem minulého roku vyostřily a nakonec vedly k Janukovyčovu útěku do Ruska a nástupu dnešní pučistické vlády v Kyjevě. V České republice jeho peníze prostřednictvím grantů rozděluje Open Society Fund Praha. Dlouhodobě Soros pracuje na zlepšení postavení Romů. Spolufinancuje například Dekádu romské inkluze 2005-2015...http://www.rukojmi.cz/clanky/1206-zazil-jsem-v-cesku-uz-dve-hitovky-zvane-inkluze-skonci-obe-fiaskem-romska-i-ta-skolska

Sorosovi, který své miliardy investuje, kde se dá. Kdopak asi vězí za Nadací Open Society Fund Praha, která minulý týden rozdala odměny v česko-americké soutěži Novinářská cena 2014. Mj. v kategorii audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší rozhovor, beseda nebo diskuse“ byla ve hře i Zuzana Tvarůžková za Interview ČT 24 se členkami Pussy Riot (Londýn - Česká televize Praha). Porota “ocenila kvalitní řemeslné zpracování exkluzivního rozhovoru”, jež hlouběji objasnil smysl a záměr aktivit Pussy Riot v politickém, náboženském a kulturním kontextu současného Ruska…

Cenu však přesto získali Michal Kubal a spol. za Horizont 24, byť za dění na Ukrajině; pěšky jak za vozem… Podstatné však je, kdo se skrývá za “objektivní” nadací? Tahle nadace je totiž dceřina nadace obrovské nadační matky, Open Society Foundations George Sorose. Podívejme se nyní, kdo tuto organizaci sponzoruje a kdo tedy novinářům ČT udělil ceny za zkreslená a skandálně lživá zpravodajství z Ukrajiny. Když se o novinářskou cenu uchází Zuzana Tvarůžková, propagátorka Pussy Riot a grupensexu

Příčiny známe, a jejich důsledky? Lenka Zlámalová na ČT hovořila o alternativních novinářích jako o „lůzrech a úchylech“ (v čase 21:20). Kubal hovoří potom o pět minut později o tom, že se diví, že lidé mají čas hledat ve zpravodajství ČT chyby... Konec citací, jen podiv nad tím, že něco takového dostane novinářskou cenu za rok 2014?... Za vším shledej multimilionáře jménem George Soros.




"Načasování” novinářských cen Czech Republic of the USA vyšlo jako máloco; ukázalo se, že Češi jsou ještě věrnějším vazalem svého protektora Böhmen und Mähren, co to povídám, přece Czech Republic and USA s Lošticko-olomouckým odérem nové žurnalistické generace…Nikdy bych nevěřil, že Soros jako ústřední finančník revolucionářů bude podporovat i propagaci tvrdé pornografie, jak to předvedla v již zmíněné novinářské soutěží Tvarůžková, jež z ordinérní ženy nevalné pověsti souložící veřejně v sedmém měsíci těhotenství učinila moudrou a slušnou vzdělankyni. http://www.rukojmi.cz/clanky/878-kdypak-vyzpovida-tvaruzkova-v-koline-pussy-riot-protestujici-tam-proti-sexualnimu-nasili

Proč se dal Soros zrovna do sponzorování ČT a jejích mediálních zájmů? Jasná zpráva; kde je Soros, tam jsou USA a jejich hájení zájmů ve svých koloniích Česka a Ukrajiny. Proč už dávno není na Ukrajině „personou non grata“, Viktor Janukovyč byl poprvé zvolen za premiéra v roce 2004, ale Soros zorganizoval veřejné nepokoje, tzv. „oranžovou revoluci“, která vynesla k moci proevropské politiky Viktora Juščenka a Julii Tymošenkovou.


Pokud se ptáte, proč se pan Soros tak angažuje ohledně Ukrajiny, je to kvůli jeho plánu na investici jedné miliardy USD do této válkou rozvrácené země. Ovšem, nechce tam tyto peníze nalít sám, ale za pomoci dalších západních zemí, a k tomu potřebuje spolupráci a vůli vlád. Proto už asi chápete, proč mu stojí za to investovat do nadací a neziskovek, které infiltrují média v západních zemích, likvidují jejich nestrannost a vykreslují fašistickou juntu na Ukrajině jako národ, který potřebuje finanční a bezmeznou pomoc bez jakýchkoliv podmínek. Sám Soros má na Ukrajině zájem o investice do zemědělství a infrastruktury, jeho zásluhou bylo pro tyto účely uvolněno skoro 18 miliard USD. Kolomojskyj si založil vlastní Lidové milice, aby chránil majetek dělnické třídy či svůj?


Soros rovněž financuje uprchlickou invazi z Afriky a Blízkého východu a jejich pašeráky; v běžencích podporuje jejich frustraci, beznaděj a zvrhlou nenávist z děsivé chudoby. Jde z toho mráz po zdech, když si představíme v našich hojných poměrech, že zatímco bohatství šesti desítek superboháčů vzrostlo od roku 2010 o 542 miliard dolarů, hodnota majetku chudého zbytku světa se za stejnou dobu propadla o více než bilion dolarů; suma sumárum to činí propad o skoro 40 procent. A George Soros do této "vybrané společnosti" superboháčů patří, jelikož peníze dělají zase jen peníze...

Inu, Sorosův oblíbený výrok zní: „Nejde o to, jestli máte pravdu nebo ne, ale o to, kolik vyděláte, když máte pravdu, a kolik proděláte, když se zmýlíte“... Můj oblíbený výrok zní: "Peníze jsou pro mě totiž jako ponožky - stejně smrdí, stejně rychle se dají vyprat a stejně tak sužují krevní oběh...

Deset cílů imperialismu v roce 2017

$
0
0

13. 1. 2017      zdroj
Staré a nové cíle. Staří a noví imperialisté.

1. Filipíny. Manila vystoupila z orbity vlivu USA a rychle se přesouvá na orbitu Číny.
2. Myanma - Thajsko - Laos.Čína od západu obchází svého historického protivníka a nového spojence USA Vietnam, aby vybudovala přímé komunikační trasy v Indickém oceánu.
3. Pákistán - Írán. USA mají v úmyslu ničit čínské komunikace přes Pákistán a rozšířit nestabilitu v Íránu. Tím bude otevřena "druhá fronta" proti Číně ve Střední Asii.

4. Jemen. Saúdská Arábie nezastaví válku v Jemenu do té doby, dokud jí bude podřízen jako protektorát.

5. Libye. Evropská unie a USA mají v úmyslu si podrobit rozbitou Libyi, aby snížily potenciál ohrožení Itálie, Řecka a Tunisu.

6. Sýrie. Na rozdělení Sýrie a její podřízení svému vlivu si činí nárok Turecko, Írán a Izrael.

7. Západní Sahara. Marocké království se chystá definitivně si podmanit jím téměř kompletně okupované území Saharské arabské demokratické republiky (Západní Sahara), která má plnou podporu Alžírska.

8. Venezuela. Smíření kolumbijských orgánů a partyzánů uvolnilo tisíce profesionálních vojáků. Ti měli předtím podporu Venezuely. Nyní se bude politická krize ve Venezuele, hrozba občanské války a zřízení proamerickém režimu vyvíjet za účasti kolumbijských partyzánů.

9. Kuba. Kuba se stává cílem víceúčelové expanze USA, v jejímž finále bude obnova proamerického režimu v duchu Batisty, který vládl v zemi před Fidelem Castrem.

10. Kaliningradská oblast Ruska."Měkká" germanizace ruského regionu ve spojení s opatřeními na jeho ekonomickou blokádu je zaměřena na povýšení statusu oblasti na autonomní, v podmínkách obklíčení zeměmi EU na další posílení její závislosti na programech EU a podplacení politické elity regionu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Intervence bez následků: 81 zemí světa může uvalit sankce na USA

$
0
0
Napsal/přeložil: ralh
13.1. 2017   Eurásia 24
USA odmítají podat důkazy, ale i nadále tvrdí, že Rusko mělo vliv na výsledky amerických prezidentských voleb údajným zveřejněním Wikileaks e-mailů odcizených hackery v počítačových systémech Demokratické a Republikánské strany. Kromě toho prezident Barack Obama uvalil na Moskvu nové sankce, přestože i podle amerických vědců se Washington sám po mnoho let vměšuje do cizích voleb, včetně těch prezidentských v Rusku. A dělá to bez toho, aby za to nesl jakékoliv následky.

Podle politologa Dova Levina z univerzity Carnegie-Mellon, který vede Los Angeles Times, se Spojené státy od dob druhé světové války pokusily ovlivnit 81 volebních kampaní v zahraničí. Přitom reálných intervencí Washingtonu do záležitostí jiných zemí bylo mnohem více, protože seznam neobsahuje převraty za posledních 15 let označované jako „barevné revoluce“. Navíc časový rámec údaje končí rokem 2000.

Intervence ve volbách znamená podle definice Dova Levina draze financovanou akci s cílem ovlivnit výsledky voleb ve prospěch jedné ze stran. Dvě třetiny operací USA se konaly pod rouškou utajení a zahrnovaly financování a organizaci volebních kampaní, dezinformace a propagandu, přípravu specialistů podporované strany, jakož i poskytnutí či krácení finanční pomoci dotčenému státu.

Jak poznamenává vědec University Carnegie Mellon, u 59 % případů kampaní v cizích zemích Washington uspěl, protože jeho akce přinesly podporovanému kandidátovi v průměru o 3 % více hlasů.

Rusko se podle Dova Levina od roku 1946 do roku 2000 snažilo ovlivnit 36 volebních kampaní v zahraničí. Tak dvě supervelmoci zasáhly do průběhu každých devátých voleb v poválečné historii, uzavírá vědec.

Mezi příklady amerických intervencí uvedl Dov Levin Itálii. V roce 1948 vrhly USA v této středomořské zemi veškeré úsilí na vítězství křesťanských demokratů nad komunisty, říká. Podle jeho slov šlo jak o „pytel peněz“ na financování volební kampaně a amerických specialistů, tak o veřejné pohrůžky odmítnutí pomoci Itálii v případě vítězství komunistů. Podobná činnost Američanů podle Levina, pokračovala v průběhu následujících sedmi volebních období.

Nikaragua. V roce 1990 CIA zorganizovala únik materiálů o korupci marxistů do německých novin a zasadila silný úder úřadujícímu prezidentovi Danielu Ortegovi. Následně prohrál s opoziční kandidátkou Violetou Chamorro.

V Československu USA řídily přípravu volebního štábu a financování kampaně strany Václava Havla v prvních demokratických volbách v zemi v roce 1990. „Záměrem bylo zcela rozdrtit komunismus“, uvedl Dov Levin v Los Angeles Times.

Ovšem vměšování Washingtonu do volebních kampaní jiných zemí se neomezovalo pouze na cíl nepustit komunisty k moci. Bílý dům se snažil mít kontrolu nad státy, v nichž USA viděly své vlastní zájmy.

V roce 1986 na Haiti tamní síly svrhly diktátora a spojence USA Jean-Claude Duvaliera a volby vyhrál katolický kněz Jean-Bertrand Aristide. Jak napsaly The New York Times, CIA převzala záštitu nad členy vojenské junty Duvaliera s cílem odstranit nežádoucího prezidenta, který vyhrál volby nad Washingtonským chráněncem – bývalým zaměstnancem Světové banky a ministrem financí Marc Bazinem.

V Rusku se podle Levina USA pokusily zasáhnout ve volbách roku 1996, když podpořily prezidenta Borise Jelcina tím, že schválily půjčku MMF ve výši 10,2 miliard $. Část peněz šla v předvečer voleb na sociální výdaje – na důchody a na platy.

V Izraeli USA pomohly kandidátům, kteří vystupovali ve prospěch procesu palestinsko-izraelského mírového urovnání. V roce 1996 se Bill Clinton otevřeně vyslovil pro zvolení Šimona Perese. Americký prezident podpořil mírový summit v Šarm aš-Šajchu a pozval svého kandidáta do Bílého domu měsíc před volbami.

"Mysleli jsme si, že pokud zvítězí kandidát „Likudu“ Benjamin Netanjahu, můžeme na mírový proces po nějaký čas zapomenout“, napsal do Los Angeles Times bývalý spolupracovník amerického ministerstva zahraničí Aaron David Miller.

V roce 1999 stratégové Billa Clintona pomohli labouristickému kandidátu Ehud Barakovi postavit se proti Netanjahuovi.

V Jugoslávii se Američané snažili izolovat srbské nacionalisty a jejich vůdce Slobodana Miloševiče tím, že provedli vojenskou operaci a uvalili na Srbsko hospodářské sankce. Kromě toho v roce 2000 Washington utratil miliony dolarů na pomoc opozičním politickým stranám a na podporu „nezávislých“ médií. Obsah vysílání sdělovacích prostředků a nákup vybavení pro ně se staly rozhodujícím faktorem vítězství opozičního kandidáta Vojislava Koštunici v prezidentských volbách, soudí Dov Levin: „Kdyby tomu tak nebylo, Miloševič by pravděpodobně vyhrál volební kampaň a zůstal na další období.“

Zasahování USA do voleb a vnitřních věcí cizích států před rokem 2000 mělo důsledky pro celý svět. Ale zdaleka ne takové, jako události posledních 16 let, o nichž Dov Levin nehovoří. Dnes můžeme říci, že v novém století šla strategie Washingtonu hájit vlastní zájmy daleko za hranice mírového vlivu na volební procesy. „Oranžová revoluce“ a „revoluce důstojnosti“ na Ukrajině, „revoluce růží“ v Gruzii a konečně „arabské jaro“ přinesly chaos a válku do celých regionů. Přičemž ve většině případů USA nedosáhly požadovaných výsledků, pokud nejsme zastánci verze „řízeného chaosu“. Selhání již přiznali i v samotném Washingtonu.

Jak uvedlo EADaily, ředitel CIA John Brennan sdělil televiznímu kanálu CNN, že administrativa Baracka Obamy neměla správnou představu o důsledcích „arabského jara“ a nerealisticky očekávala, že autoritářské režimy skončí a přijde demokracie, jakou chtějí lidé. Nicméně podle ředitele CIA „samotný pojem demokracie v praxi nezakořenil v mnoha lidech, kulturách a zemích.“ Avšak jaké důsledky jsou USA ochotny nést například za to, že válka v Sýrii si vyžádala asi půl milionu životů, John Brennan neupřesnil.

Zdroj: eadaily.com

Promopro Vondra a Schwarzenberg varují Trumpa

$
0
0
Jiří Paroubek
13.1.2016 Vaše věc
 

Sedmnáct bývalých politických veličin střední a východní Evropy varuje nově zvoleného amerického prezidenta Trumpa před ruským prezidentem Putinem.


Myslím, že Trumpova vyjádření o tom, jak oceňuje Putinovo přátelství vůči sobě, jim musí způsobovat mrákoty. Promopro Vondra a K. Schwarzenberg byli těmi, kdo českou zahraniční politiku v letech 2007–2013 dovedli do smutných konců. V EU se Česká republika díky působení vlády, v níž byli tito dva borci prominentními členy, dostala na sám okraj a prakticky upadla do politické bezvýznamnosti.

Zahraniční politika, kterou tito dva lidé v pravicových vládách formovali, odstřihla ČR od dobrých, korektních vztahů k východním mocnostem, tedy k Číně a Rusku. A pokud jde o třetí svět, výroky na adresu Palestinců, Arabů a muslimů, tak roztomile formulované někdejším předsedou vlády Topolánkem, po relacích zahraničních diplomatů působících v Praze do jejich mateřských zemí, znamenaly, že se česká vládách a tedy ČR, ocitla z hlediska zdrcující většiny zemí rozvojového světa, v pozici opovrženíhodného státu. Pouze tři, čtyři drobné státy v Tichomoří, jejichž rozpočty jsou sanované USA, nám zůstaly "věrny", Zahraniční politika, kterou formulovali tito dva výtečníci, zkrátka přivedla ČR do mezinárodní izolace, ze které nebylo vůbec jednoduché se dostat.

A titíž lidé nyní mají odvahu a drzost se obracet na nově zvoleného amerického prezidenta, jako kdyby někdy dosáhli byť jen stínu jeho významu, a dožadovat se, aby neuvažoval o resetu vztahů s Ruskem.

Fakta jsou přitom známá. V minulém roce vynaložily USA na vojenské účely přes 600 miliard dolarů. Také evropské státy NATO v loňském roce vynaložily na vojenské účely úctyhodnou částku kolem 200 miliard eur. To mnohonásobně převyšuje částky, které na vojenské účely vydává Rusko i Čína.

Dělat z Ruska strašáka a děsit část důvěřivé české veřejnosti, že snad reálně hrozí, že se kůň ruského kozáka bude opět napájet ve Vltavě či Seině, je bezbřehá hloupost.

Je dobře, že se v západním světě objevují realističtí politici typu prezidenta Trumpa či F. Fillona, který je momentálně nejvážnějším uchazečem o prezidentský úřad ve Francii, kteří vnímají situaci jinak.

V pozadí všeho jsou samozřejmě především zájmy zbrojařských koncernů. Neboť pokud dojde k resetu vztahů USA s Ruskem a tyto velmoci veškeré úsilí poté napnou k likvidaci světového terorismu, západní svět se od uplatňování ideologických floskulí vrátí zpátky k reálpolitice. A to je jen dobře pro mír v Evropě i ve světě, ovšem pochopitelně hůře pro zbrojaře.

Nově zvolený americký prezident v těchto dnech čelí bezprecedentní diskreditační kampani amerických zpravodajských služeb, které si po těchto zásazích do politického života v USA řekly o naprosto zásadní reorganizaci.

Každého soudného člověka musí napadnout, že americké zpravodajské služby jsou státem ve státě, který se nevybíravě snaží ovlivňovat základní politickou linii své země.

Komu to slouží? Nejspíše zbrojařům a dalším vlivným zájmovým skupinám, které jsou v pozadí a které mají rozsáhlé ekonomické zájmy. Promopro Vondra a Schwarzenberg jsou jen trapní přicmrndávači a služebníci těchto zájmů bez většího reálného vlivu na českou veřejnost.

Jen chci v této souvislosti upozornit, že podle nedávného velmi důvěryhodného průzkumu seriózní americké agentury Gallup považuje pouze 16 % českých občanů Putinovo Rusko za hrozbu pro ČR. To je jen ukázka toho, jaký vliv Promoprové a Schwarzenbergové na české veřejné mínění mají. Je dobře, že Trump v tomto případě vnímá ČR přes realistické názory prezidenta Zemana.

- - -





Americký stát ve státě se topí v problémech... Bez důvěryhodnosti, bez morálky a bez autority....

$
0
0
Finian Cunnigham
13.1. 2017   Zvědavec
Americká mocenská elita zabředla do hlubokých problémů, jelikož se stále častěji objevují znaky toho, že masy obyvatel přestávají uznávat oficiální autority sídlící ve Washingtonu.Jakmile se legitimita rádoby elit začne v očích lidí hroutit, hluboké politické změny budou na spadnutí, jak je ostatně dobře známé z historie, kdy celá impéria vznikala, aby se potom zase hroutila, často potupně.
Tzv. americký stát ve státě, sestávající z aparátu vojenské rozvědky a jejích operativců v politickém a médiálním establishmentu riskuje vlastní důvěryhodnost obviňováním Ruska z vměšování se do amerických voleb.

Tato obvinění jsou holou fraškou dočista vymyšlené, navzdory soustředěným, samoúčelným snahám amerického státu ve státě o vyprodukování seriózně vypadající aféry.

Poslední zpráva elitní rozvědky CIA, NSA, FBI a dalších amerických špehovacích agentur o údajném, ruském, kybernetickém špiclování mohla klidně „šokovat“ prezidenta Obamu, některé členy Kongresu a korporacemi kontrolovaná média.

Ne tak řadové Američany. Reakce americké veřejnosti byla nanejvýš vlažná. A to by mělo v řadách establishmentu vyvolat pocit úzkosti. Pokud lidé přestanou poslouchat rozkazy, začne se celý mocenský aparát bortit jako domeček z karet.

Tak jak to vyjádřily New York Times: „O co tu komu jde? Ptají se Trumpovi přívrženci v narážce na uveřejněnou zprávu u ruském hackování“.

Mezi širokou voličskou ne-washingtonskou komunitou převládá výsměch vůči, kdysi vysoce váženým americkým zpravodajským službám.

„Ubozí břídilové“, „nevrlí závistivci“, „ufňukanci“ a „absurdní“ jsou jen některé z nevěřícných reakcí lidí vůči tvrzením, že ruští agenti, vedeni přímo Putinem, ovlivnili listopadové, americké volby ve prospěch Donalda Trumpa.

„Nevěřím zprávě (americké) rozvědky,“ uvedl jeden muž v Louisianě. „Proč se každý tolik děsí Ruska? Proti Putinovi nic nemám.“

Další člověk, bývalý důstojník amerických leteckých sil, dodává: “Z toho, co jsem měl možnost vyčíst ze zprávy (americké rozvědky) se mi to jeví, jako pitomost.”

Nově zvolený prezident Trump se opět zdá být na jedné lodi s občany, s jejich problémy a starostmi. Minulý pátek se objevil po skončení tzv. „brífinku” organizovaném šéfy amerických rozvědek a jízlivě řekl, že odmítá rozmnožit řady washingtonských chvastounů, kteří obviňují Rusko z „úmyslu rozpoutat válku“. Trump naopak podotkl, že pouze stupidní jedinec by nechtěl mít dobré vztahy s Ruskem.

Tohle nebyla reakce, kterou asi chtěla strašidla od Trumpa slyšet. CIA se svými chapadly v Obamově vládě, Kongresu a v médiích horečně pracovala na vyhotovení zprávy, aby měla v rukou argument proti komukoli, kdo by se odvážil nesouhlasit s viněním Ruska za kybernetické útoky. Na rozdíl od válkychtivých členů Kongresu, jako např. John McCain a Lyndsey Graham, Trump nerozšířil řady těch, co démonizují Rusko.

A faktem je, že lidé mimo dosah chapadel washingtonského státu ve státě s Trumpemvesměs souhlasí. V době, kdy se americká společnost potýká s rozsáhlými sociálními problémy - od chudoby a nezaměstnanosti přes zadluženost až po zhoršující se infrastrukturu a veřejné služby, se americká politika nepřátelství vůči Rusku jeví jako z jiného světa. Opovrženíhodné plýtvání prioritami a zdroji, pokud pomineme slabomyslné troubení do války mezi nukleárními mocnostmi.

Americké zpravodajské služby se, za pomoci Obamova Bílého domu a mainstreamových médií, snažily vypadat seriózně, když vytáhly „ruskou kartu“ ve své hře proti Trumpovi. Ale Trump a veřejnost poslušně nereagují tak, jak by si strašidla přála.

Naopak, navzdory senzačním titulkům v mainstreamových médií o „Putinovi, který dal příkazy k rozjetí dezinformační kampaně, aby tak pomohl Trumpovi vyhrát volby“, americkým zpravodajským agenturám nyní hrozí, že budou odhaleny, jako podvratní lháři.

Rozpad amerického establishmentu již nějakou dobu trvá, ale nedávno znovu nabral na obrátkách zvolením Trumpa prezidentem a zálibou médií v uveřejňování „podvržených zpráv“. Minulý týden se Washington znemožnil, když zveřejnil zprávu o ruském hackování do amerického elektronického systému, která se ale brzy ukázala, jako vymyšlená.

Jak Trump a nejširší americká veřejnost, tak zahraniční pozorovatelé, žasnou nad neuvěřitelně amatérským nedostatkem důkazů a obecně nízkou kvalitou této analýzy. Nezávislí odborníci na kybernetickou bezpečnost, včetně těch amerických, se na výpady proti Rusku dívají s opovržením.

Americké špehovací agentury tvrdí, že mají „hodnověrné důkazy“ o tom, že se Rusko napíchlo do e-mailů Clintonové, ale jedním dechem nepřesvědčivě dodávají, že nemohou uvolnit žádné informace, ve snaze utajit „citlivé zdroje a metody“. Takovýmto „kouzlením“ se americká strašidla a jim podřízená média jen stávají více a více absurdními.

Hlavním vodítkem bylo, kolik času a prostoru americká rozvědka věnovala očerňování adiskreditování ruských médií, RT (Ruské televize) a Sputniku. Zpráva udává, že informační média jsou součástí „ovlivňovací kampaně“ Kremlu, a poté cituje své vlastní ubohé odůvodnění, jako “důkaz”, že se Rusko nabouralo do amerických voleb. Pokud „strážci americké národní bezpečnosti“ nemají nic jiného v zásobě, můžeme si být jisti, že jejich strašení Ruskem je holým nesmyslem.

V minulosti Ameriky byla doba, kdy stínové, nevolené elity mohly kontrolovat společnost skrze jednotná, poslušná média a servilní politiky, kteří ohýbali hřbety před svými chlebodárci. Mezi lidmi také existovalo naivní přesvědčení, že bezpečnostní služby brání výsostné národní zájmy.

Ale běda, už tomu tak není. Lidé se poučili a již tolik nepodléhají masivní manipulaci a kriminalitě těchto stínových sil, které kují války a změny režimů po celém světě, ze kterých pak benefituje uzounká vrstvička korporátních mocipánů. Řadoví Američané platí svými životy a majetky za machinace této vládnoucí kliky.

Zpravodajským šéfům amerického státu ve státě mohl dát za pravdu Obama, Kongres a média, v jejich vinění Ruska z podvratné činnosti. Ale rostoucí množství lidí, jak v USA, tak všude jinde po světě, prohlédlo tyto lži a nepřátelskou agendu vůči Rusku - choromyslné nepřátelství, které pouze slouží elitářským zájmům tohoto státu ve státě.

Kdysi obávaný a vážený americký stát ve státě, nyní řeší vážné dilema a možná i existenční krizi. Je si dobře vědom toho, že z jeho kdysi velké důvěryhodnosti a vážnosti zbývají pouze trosky.

Doposud vždy v historii američtí mocipáni beztrestně vyvázli z iniciování válek a konfliktů pod falešnou vlajkou a zinscenovaných katastrof: ne tak úplně překvapivý japonský útok na Pearl Harbor, vykonstruovaný incident v Tonkinském zálivu, který eskaloval v genocidní válku ve Vietnamu, podezřelé teroristické útoky z 11. září a neexistující zbraně hromadného ničení v Iráku, a tak bychom mohli pokračovat.

Ta samá válkychtivá americká vládnoucí elita by chtěla další závody ve zbrojení, jakým byla studená válka Pentagon-Rusko. Ale tentokrát se od začátku jednalo o dokonale průhlednou frašku. Americká strašidla spolu s elitářským establishmentem jsou si vědomi, že Trump, Američané, Rusko a celý zbytek světa o nich vědí, že již nemají co nabídnout.

Bez důvěryhodnosti, bez morálky a bez autority; americký stát ve státě má velký problém.
US Deep State in Deep Trouble

Panika v Kyjevě: Pokusy ovlivnit americké volby skončily fiaskem. Junta skřípe zuby, banderovci dál vesele řádí. Hospodářství v chaosu. Velitelé hrozí dalším Majdanem. Fikce o ruském útoku v informační válce

$
0
0
Václav Danda
13. 1. 2017  ProtiProud
 

Václav Dandainformuje o situaci v Kyjevě těsně před nástupem nové americké administrativy a analyzuje příčiny chaosu, do něhož i v této souvislosti ukrajinský režim stále hlouběji upadá.


Zájem médií i veřejnosti o dění na Ukrajině na začátku roku po prosincových přestřelkách na demarkační linii na Donbasu pomalu opadá. To však nic nemění na tom, že se i nadále jedná a v letošním roce jednat bude - vedle Blízkého východu - o jednu z důležitých bojových linií, kde se budou i nadále střetávat geopolitické zájmy globálních hráčů.

Nemohlo proto překvapit, že právě odpovědi vztahující se k Ukrajině a Rusku nejvíce zajímaly americké kongresmany při "grilování" kandidáta na ministra zahraničí Rexe Tillersona.

Zvláště ve chvíli, kdy bývalý generální ředitel společnosti Exxon Mobil, jenž je znám svými pragmatickými postoji k Vladimíru Putinovi (z jehož rukou převzal v roce 2013 v Moskvě dokonce Řád přátelství), svými dřívějšími výroky válečnické elity značně znepokojil. Aby uspokojil protirusky naladěné kongresmany, rekrutující se stejnou měrou z demokratického i republikánského tábora, zvolil Tillerson osvědčenou metodu.

Povím vám, co chcete slyšet - a až budu potvrzen ve funkci, rozhodnu se podle toho, co je výhodné pro občany mé země a mé obchodní zájmy. Aneb slibem nezarmoutíš. Právě tak je nutno číst jeho slova určená senátoru McCainovi (a skrze něj mocné lobby vojenského průmyslu):


"Dnešní Rusko je nebezpečné. Napadlo Ukrajinu, anektovalo Krym a podporuje syrské síly, které brutálně porušují zákony a normy platné i za války. Naši spojenci v NATO mají plné právo být znepokojeni chováním Ruska," uvedl za aplausu médií a k uspokojení hlavních válečných jestřábů v Kongresu budoucí ministr zahraničí Spojených států.

Panika v Kyjevě se stupňuje

Tillerson, pokud chce být ve funkci v Trumpově vládě, neměl ani jinou možnost. Pokud by neodpověděl tak, aby byly všechny protiruské síly v Senátu i ve Sněmovně reprezentantů uspokojeny, nebyl by zřejmě do funkce potvrzen. Udělal tedy to, co jeho budoucí kolegové z vlády před ním. Odpověděl tak, aby i ti největší rusobijci nenašli regulérní záminku jeho jmenování zablokovat.

To si jistě uvědomují jak v Moskvě, tak v Kyjevě, který celou dobu otevřeně podporoval Hillary Clintonovou v naději, že po jejím vítězství Spojené státy do Donbasu pořádně šlápnou - a přihrají tak krom jiného i bohaté nerostné zásoby na východě země kyjevským oligarchům, kteří se o ně bratrsky podělí s americkými protektory.

Situaci v Kyjevě po amerických prezidentských volbách lze charakterizovat jako ustrnutí z úžasu. Je to pochopitelné. Hlavní organizátor puče dosud dával jistotu, že bude za loutkovou vládou na dobytém území stát děj se co děj. Co přijde nyní? Porošenkovo vedení zachvátil zmatek, znásobený vnitřními boji jednotlivých oligarchů o moc nad funkčními zbytky ekonomiky země.

Padající měna, raketově rostoucí ceny, nejisté vyhlídky, zda budou i nadále pokračovat v tuhých mrazech dodávky plynu a ropy z Ruska, ale také hledání nepřítele ve vlastních řadách, které - jak jsme viděli na příkladu Nadi Savčenkové pobývající v těchto dnech v Praze - se stalo národním sportem. Jako Damoklův meč přitom visí nad stále více neoblíbeným kyjevským vedením i možnost dalšího (tentokrát spontánního) Majdanu. Vyzývají k němu stále více nespokojení velitelé dobrovolnických praporů, kteří se vrátili z bojů na Donbasu a dnes nemají kromě gangsterské činnosti (které se také v hojné míře věnují) prakticky žádné uplatnění ve zbídačené zemi.

Marná snaha


Jaký div, že se Kyjev pokoušel ovlivnit předvolební kampaň v USA. Podle řady zdrojů to byly ve skutečnosti ukrajinské, nikoli ruské tajné služby, které se pokoušely intenzivně nalézt kompromitující materiály – pochopitelně na Donalda Trumpa. Podle deníku Politico to byli právě zástupci ukrajinské vlády, kteří veřejně zpochybnili Trumpovu schopnost ujmout se funkce prezidenta a ze všech sil se pokoušeli ovlivnit kampaň ve prospěch Hillary. To ale kupodivu Obamovo vedení amerických tajných služeb nezkoumalo.

Byl to ukrajinský Národní protikorupční úřad, jenž 15. srpna minulého roku v době vrcholící americké předvolební kampaně zveřejnil dokumenty údajně dokazující, že bývalý vedoucí Trumpovy kampaně Paul Manafort neformálně získal milióny dolarů od bývalého prezidenta Ukrajiny Viktora Janukovyče. Ukrajinské úřady dokonce zahájily vyšetřování v této věci, které však bylo po vyhlášení výsledků prezidentských voleb ve Spojených státech zklamaně zrušeno.

V Kyjevě si vládní představitelé podle některých pozorovatelů doslova rvali vlasy na hlavě, když bylo jasné, že zvítězil Donald Trump. Ukrajinská spolupráce se spojenci Clintonové na sběru pomlouvačných informací na Trumpa a jeho tým vyzněla do prázdna. Jak dále uvedl list Politico, jeden z poradců Národního výboru Demokratické strany se setkal s vyšším ukrajinským vedením na ukrajinském velvyslanectví ve Washingtonu. Diskutovali prý o údajném spojení mezi Trumpem, Manafortem a Ruskem. Ani to se však ve zprávě tajných služeb o údajném ovlivnění prezidentských voleb ze zahraničí neobjevilo.

 

Analýza obsazení Ukrajiny Ruskem


Za pozornost stojí analýza, kterou zveřejnilo tento týden americké "nevládní" analytické centrum v oblasti mezinárodních vztahů, které úzce spolupracuje s NATO. Popisuje počty ruských vojáků, kteří by byli potřební k okupaci Ukrajiny. Materiál předpokládá, že Rusko je dost silné na to, aby obsadilo Ukrajinu, ale současně uvádí, že ztráty na obou stranách by prý byly obrovské.

Rusko by muselo podle materiálu připraveného americkými vojenskými odborníky přejít na mnohem vyšší účast svých jednotek na východní Ukrajině, než je tomu dosud. Jen pro obsazení Doněcké a Luhanské oblasti by podle "analýzy" potřebovali Rusové téměř 30.000 vojáků a trasa po souši z Krymu do Podněstří, která by vedla k obsazení Chersonské, Mikolajivské a Oděské oblasti by si vyžádala dalších 50.000 vojáků. Pokud by se Rusko rozhodlo obsadit celou Ukrajinu, potřebovalo by k tomu prý více jak 600.000 ozbrojenců.

K čemu podobné absurdní analýzy rozšiřované v americkém a ukrajinském prostředí slouží, je nabíledni. Zpracovávají především americké a bruselské politické kruhy, prohlubují jejich rusofobii, která se má přenést na veřejné mínění a vyvolávat v něm strach. Moc se to zatím nedaří. Každý normálně uvažující člověk ví, že Putin samozřejmě nemá a nikdy neměl zájem jakkoliv vojensky ohrožovat Ukrajinu. Připojení Krymu a ochránění ruskojazyčného obyvatelstva na Donbasu, bylo vynucenou akcí, která měla zabránit genocidě etnických Rusů a otevření "měkkého podbřišku" Ruské federace nastupujícím americkým jednotkám pod značkou NATO.

Zabránil tak současně kyjevské juntě vyhnání či vyvraždění civilního ruskojazyčného obyvatelstva. Model, který se tak "úspěšně" uplatnil před dvaceti lety v Bosně a Hercegovině (a na Kosovu - pozn.red. NR -vd). A tak, jako jsme toho ostatně svědky na ostatních územích kontrolovaných kyjevskou armádou a banderovskými milicemi, které nezakrytě navázaly na činy svých "slavných nacistických hrdinů" z dob II. světové války.


Zničený pomník


Právě Banderovci, někdejší spojenci nacistického Německa, jsou v současné době pilířem protiruských aktivit současné kyjevské vlády. Minulý týden si připsali na konto další "vlastenecký čin". Nedaleko Lvova rozbili na kusy a pomalovaly banderovskými nápisy velký kamenný kříž, který byl památníkem místním umučeným Polákům za druhé světové války. V obci Huta Peňacka u Lvova totiž upálili za živa dnes oslavovaní "ukrajinští dobrovolníci" 1. března 1944 500 Poláků.

Upalování za živa mají (vládnoucí) Banderovci na Ukrajině v oblibě i dnes, jak jsme mohli vidět 2. května 2014 při pogromu na proruské aktivisty v Oděse, kde byla tímto bestiálním způsobem zavražděna více než stovka lidí v Domě odborů.

O tyto zločiny proti lidskosti se americký establishment - na rozdíl od virtuálních zločinů spočívajících ve zveřejňování vnitrostranické komunikace Demokratů - dosud nikdy nezajímal. Jakým způsobem se do situace promítnou změny na klíčových postech v USA, uvidíme již brzy.

Panika v Kyjevě je z jistého úhlu pohledu v tomto směru příslibem.

- - -



Boj o zásobování Krymu vodou

$
0
0
Aleš Macháček 
13.1.2016 E-republika

Boj o zásobování vodou ukazuje vítězství politiky nad potřebami reálných lidí. A zvířata v krymské ZOO k tomu patří také.



Nejvyšší soud Krymu rozhodl o nezákonnosti svrhnutí ukrajinského presidenta Janukoviče a platnosti následného referenda 16. března 2014 na Krymu, kdy se tato oblast schoulila do objetí ruského medvěda. Nové orgány moci Ukrajiny podstatně omezily přítok vody severo-krymským kanálem, ale tato voda podle všeho byla včas a řádně placena. Informace přinesl web Sputnik zde. Celkem 402 km dlouhý kanál ukončil dovoz vody na valnících tažených koňmi a příděly vody na vědra. Kanál byl téměř neudržovaný nejméně od rozpadu sovětského impéria. Ale i při své neustále klesající účinnosti představoval záchranu zemědělské a živočišné produkce, umožňující život více než milionu obyvatel.

Není pochyb o tom, že od 16. 4. 2014 jsou mnohé články ohledně přísunu vody poplatné tomu či onomu tiskovému zadavateli. Můj oblíbený je článek Ruští okupanti ničí ekologii Krymu, z něhož cituji tuto perlu.


… Ruští okupanti na Krymu aktivně budují potrubní síť vedoucí do Severokrymského kanálu, aby do něj mohli přivést vodu, kterou získávají vrtáním sond a odčerpáváním z artézských zdrojů.

Dne 22. ledna 2015 Deborah Lutterbeck poukazuje na těžký úděl zvířat v safari, ohrožených nedostatkem vody. V článku Wells running dry at Crimea Safari Park, který kliknutím můžete shlédnout i jako video. Jinde najdete články o problémech nově vybudovaného komplexu výroby limonád a hnojiv firmy Crimea Titan Dmitrije Firtaše, na nějž vydala zatykač FBI. Jeho krymská firma má potíže s dodávkou vody, protože nyní je stále více odkázaná na podzemní vodu, ale zatím vyrábí.

Nezávislá analytička z Washingtonu Sana Badratenko ve svém článku A New Approach to Reintegrating Eastern Ukraine and Crimea připisuje ruskému vedení vinu za technickou zaostalost a skutečné omezení dodávek vody kanálem. Vedení Krymu má prý na starosti pouze vojensko-strategické požadavky a o potřeby krymské oblasti a lidí se ve skutečnosti nestará. Článek připomíná, že bez tohoto kanálu se Krym stane prakticky neobývatelným, jako to bylo před jeho vybudováním v roce 1963. Podle autorky jde o úmysl, protože ruské vedení chce udělat z Krymu vojenské předpolí a proto ignoruje jeho ekonomické potřeby.



Mezinárodní institut vodního hospodářství (IWMI) reflektuje přírůstek lidí na planetě a úbytek zdrojů vody a snaží se definovat, jak dalece jsme v krizi. Rozděluje nedostatek vody na faktický a ekonomický a snaží se poskytnout rámcové i podrobné analýzy a cesty k nápravě. Globálně 70 % veškeré produkce sladké vody je použito v zemědělství. Na tom, jak zvládneme spotřebu vody v dalších dekádách, závisí jistota cen a dostupnost potravin. Kromě IWMI, kde je krymský problém už zmíněn na Twitteru, existují i další organizace, které se problémem nedostatku vodních zdrojů obsáhle zabývají (SIWI, GWP, World Bank Water, IUCN Water Programme atd.) Ale zpět ke Krymu. Článek Sputniku Živá a mrtvá voda je nepochybně proruský, ale podle mne podává popis nejpravděpodobnějšího scénáře.

Ať Krym nemá nikdo, když ho nemáme my, molodci ukrajinští!!! Naši řeku do našeho moře!! Nikdo se nezmiňuje o obyvatelích. Samozřejmě, vždyť 68 procent z nich jsou "jenom" etničtí Rusové.

- - -
 
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme! 

Související články:

Trumpova korunovace

$
0
0
Baron Le Samedi
13. 1. 2017   Outsidermedia
 

Avizované sobotní loučení s panem Andrewem Schapiro, při němž se jeho oblíbenci sejdou u Karlova mostu, předznamenává oněch několik dní, které otřesou světem. Světem americké administrativy určitě. 


Vlastně inaugurace už začala 11. ledna 2017, kdy ředitel Clapper emitoval tento dopis. Jasně se v něm říká, kde stojí zpravodajská komunita Spojených států. Ostatně, zpravodajci jsou, na rozdíl od smluvních detektivů z britského Zapadákova, vojáci.

Obamova administrativa s vojáky nezacházela nejlépe. Dva příklady za všechny. David Petraeus, špička americké armády, byl ponechán na holičkách při problému se svou ambicióní milenkou, která se stala i jeho životopiskyní. Chlapecké chování Petraeuse znamenalo i některá podřeknutí, která se, přirozeně, ocitla na veřejnosti. Znamenalo to pro něj trest dva roky podmíněně a pokutu jedno sto tisíc dolarů.

Druhý případ, kdy licoměrná administrativa podržela čtyřhvězdičkového generála pod vodou, je případ mariňáka Jamese Cartwrighta. Cartwright potvrdil informace o Stuxnetu, onom červu, který odstavil íránské atomové odstředivky. Potvrdil ji na žádost Bílého domu (novináři předtím hovořili s panem Obamou), poté se pokusil zdroj informací krýt a lhal FBI. Novináři Newsweeku a NYT si ovšem sednout jít nechtěli, a tak ve spojení tisk-Obama zůstal v osidlech vojenských vyšetřovatelů z JAG zástupce velitele náčelníka štábů sboru (Joint Chiefs of Staff). Soud se už konal, a generál Cartwright byl zatím předběžně odsouzen na tvrdo na dva roky odnětí svobody. Státní zástupce v tomto případě společně se soudcem stanovil finální projednávání na 31. ledna 2017 s tím, že generál Cartwright si požádal o milost a není vyloučeno, že mu novou, Trumpovou administrativou bude dána.

Řekne-li americký státní zástupce, že věc bude projednávat už nová administrativa, vezměme jed na to, že tato administrativa skutečně začne fungovat. A nemyslím, že by americký prokurátor musel stážovat na našich zastupitelstvích, aby věděl, jak se dělá politika.

Svět je ovšem odrazem ve věštecké kouli. A koule dává obraz světa postavený na hlavě. Pamatujme na to.

- - -

Maďarsko chce vyhostit všechny mimovládní organizace George Sorose

$
0
0
13.1.2017 Hlavné správy
 

Maďarsko chce zakázať organizácie Georgea Sorosa, pretože slúžia na politickú agitáciu, ovplyvňovanie a zasahovanie do vnútorných záležitosti krajiny. Sorosova nadácia a aktivisti sa však chcú proti týmto plánom postaviť.

Maďarsko chce zakázať všetky organizácie v krajine, ktoré sú financované Georgeom Sorosom, píše Bloomberg. Maďarsko použije “všetky dostupné prostriedky”, aby z krajiny dostala všetky Sorosom financované mimovládne organizácie. Tie podľa vlády “slúžia globálnym kapitalistom a stavajú politickú korektnosť nad národnú vládu,” povedal Szilárd Németh, viceprezident vládnucej strany Fidesz.

Avšak nadácia Soros Open Society Foundations chce vzdorovať tomuto vysťahovaniu, ako povedal Christopher Stone z nadácie pre Bloomberg. Organizácia sa bude aj naďalej angažovať v Maďarsku a bude spolupracovať s miestnymi skupinami.

Zvolenie Donalda Trumpa za budúceho amerického prezidenta rozhodnutie maďarskej vlády značne uľahčilo. “Cítim, že sa otvárajú možnosti na medzinárodnej úrovni,” cituje Nemetha štátna tlačová agentúra MTI. Zákonodarcovia pracujú na zákonu, ktorý umožní príslušným orgánom vypočúvať pracovníkov mimovládnych organizácií.

Už v roku 2014 vláda premiéra Viktora Orbána začala vyšetrovanie proti organizáciám, ktoré boli financované Nórskom. Orban v tej dobe uviedol, že mnoho z týchto organizácií boli len maskovacími systémami pre “platených politických aktivistov”.

Trump počas volebnej kampane obvinil Sorosa, že je súčasťou “globálnej mocenskej štruktúry”, ktorá je zodpovedná za ekonomické rozhodnutia, ktoré “vykradli našu robotnícku triedu a zradili našu krajinu a tieto peniaze získala do vreciek hŕstka korporácií a politických inštitúcií.”

Koncom roka 2015 Rusko výrazne znížilo vplyv Sorosa v krajine. Podľa štátneho zástupcu, nadácie Open Society Institute a Open Society Institute Assistance Foundation predstavujú tieto organizácie ohrozenie pre národnú bezpečnosť a ústavu Ruska. Pracovníci v Sorosových organizáciách preto môžu dostávať finančné pokuty a v prípade recidívy im dokonca hrozí trest odňatia slobody.


Tento problém je akútne potrebné riešiť aj na Slovensku. Cez mimovládky platení zahraniční agenti rozkladajú spoľahlivo našu spoločnosť a pracujú proti záujmom Slovenska a jeho občanov. O riešenie sa nedávno pokúsila strana ĽSNS Mariána Kotlebu. Predložili do parlamentu návrh zákona, ktorý bol vytvorený podľa amerického zákona FARA. Tento zákon však v parlamente neprešiel.

Viac si o tom môžete prečítať TU. Viac si o tom môžete prečítať TU. O celej problematike sa môžete dozvedieť viac TU.

Havárie letadla s Alexandrovci: Otázky zůstávají a přibývají. Analýzy ukazují spíše na atentát. Proč se ruská i světová média odmlčela? Vyšetřovatelé mlží. Putin demonstruje klid. Jsme právě v oku uragánu?

$
0
0
Pavel Kopecký
13. 1. 2017 ProtiProud

Pavel Kopecký se zabývá přetrvávajícími nejasnostmi kolem tragédie armádního speciálu Tu-154 u Soči a dovozuje, že je mnoho důvodů, aby pravda o pádu letadla zůstala zatím skryta.


Více než čtrnáct dní uplynulo od tragické havárie letounu ruského ministerstva obrany s 92 lidmi na palubě, včetně 64 členů slavného Alexandrovova armádního souboru písní a tanců. Tupolev se na Boží hod vánoční zřítil do Černého moře krátce po startu z letoviska Soči, dějiště posledních zimních olympijských her.

Dosavadní oficiální zprávy vyšetřovatelů analyzujících černé skříňky vyznívají spíše tak, že šlo o technickou závadu či chybu pilotů bez teroristického pozadí. Verzi o útoku nevylučovali v prvních dnech po katastrofě vyšetřovatelé ani odborníci. Po vyzvednutí trosek a analýze černých skříněk je ale prý varianta teroristického útoku málo pravděpodobná, i když si vyšetřovatelé stále nechávají otevřená zadní dvířka i pro tuto možnost. V celé věci je totiž nadále spousta nejasností a otázek, které v čase spíše přibývají.

Jenže: případné potvrzení teroristické verze by znamenalo nutnost reakce a vznikl by obrovský tlak na zjištění a hlavně potrestání viníků - iniciátorů i vykonavatelů celé operace. Protiruská hysterie na Západě před nástupem Donalda Trumpa vrcholí a Vladimír Putin by se tak doma dostal v nejméně vhodnou dobu pod tlak veřejného mínění. Nelze tedy vyloučit, že i v případě zjištění cizího zavinění pádu letadla by o tom veřejnost nemusela být informována. A je i možné, že toto oddalování konečného verdiktu má právě takový motiv.

 

Přes kopírák?


Dosud zveřejněná fakta nicméně pro teroristický čin hovoří. Řada odborníků se začíná přiklánět k verzi, že mohlo jít o časovanou nálož umístěnou v prostoru motoru letadla, případně pod křídlem. Spekulují, že plastická trhavina mohla být k letadlu připevněna při mezipřistání na letištní ploše.

Na rozdíl od případů teroristických útoků na letadla z května a října minulého roku by se tedy jednalo o jiný systém provedení celé akce. V případě ruského Airbusu A 321, na jehož palubě zahynulo 31. října minulého roku 224 turistů, dávali zpočátku ruští i egyptští vyšetřovatelé rovněž přednost hypotéze o technické závadě.

Teprve se značným časovým odstupem se nakonec potvrdilo, že šlo o útok islamistů, kteří na palubu propašovali výbušninu prostřednictvím svých lidí na egyptském letišti. Rusko po úspěšném angažmá v Sýrii buduje s Egyptem nové vztahy, které měl nepochybně teroristický útok poškodit. Což se - odsunutím "zjištění", že šlo o atentát - nepodařilo. Vše mezitím zakryly další události.


Jako přes kopírák probíhalo vyšetřování i v případě letadla Egypt Air, které se zřítilo 19. května letošního roku do Středozemního moře na trase z Paříže do Káhiry. I v tomto případě vyšetřovatelé dlouho tvrdili, že příčinou havárie byla technická závada nebo selhání pilotů. Velký časový odstup od konstatování, že šlo o islamistický teoristický útok, umožnil oběma vládám, že se nedostaly pod tlak veřejného mínění

V případě pádu Tu - 154 s Alexandrovci - pokud to byl teroristický útok - je věc ještě komplikovanější. Zatím to totiž spíše vypadá na destrukci stroje vyvolanou zvnějšku. Je tedy možné, že za činem stojí úplně jiné seskupení než Islámský stát - který se ostatně (na rozdíl od útoků z minulého roku) k činu ani nepřihlásil.

 

Důkazy a otazníky


Verzi sabotáže nahrávají i nedávno zveřejněné analýzy palivových skvrn na moři a trajektorie nouzového letu, jak se ji podařilo rekonstruovat. Pro vyšetřovatele bude proto stále obtížnější vysvětlit, jak mohlo letadlo zmizet z radaru 6 kilometrů od břehu - a zároveň spadnout do moře pouhého 1,6 kilometru od pobřeží. Další záhadou je, proč části letadla byly nalezeny pěkný kus od sebe. Jak vysvětlit skutečnost, že se podvozek a motor nachází ve vzdálenosti 3 kilometry od trupu?

Trajektorie nouzového letu, vycházející z umístění skvrny na hladině 1 hodinu po havárii. Číslice 1 označuje místo události, která vedla k nucenému obratu doprava. Číslice 2 označuje místo, kde začíná skvrna.

Analýza rovněž ukazuje, že ještě před pádem došlo k poškození levého křídla (explozí?), načež z něho začalo vytékat palivo. Velitel letadla se zřejmě rozhodl nouzově přistát na vodu, ale to se nezdařilo a letadlo havarovalo. Tomuto scénáři nasvědčují i linie letu podél pobřeží, které pilot viděl ve tmě díky pobřežnímu osvětlení. Kapitán tedy nezamýšlel návrat na letiště, aby se v případě neúspěchu vyhnul obětem a škodám na zemi.

Původní teorii o špatné funkci vztlakových klapek odmítli ihned i čeští piloti, kteří na stejných strojích dlouhé roky létali. Aniž bychom se pouštěli do složitých výkladů: Klapky jsou nastaveny již před startem. Pokud by nefungovaly, stroj by nemohl odstartovat. Je proto docela záhadné (či příznačné), že tuto informaci pustil vzápětí po tragédii pouze jedinkrát Český rozhlas - a nikdo se k ní již nikdy nevrátil. Média jako by vzala na vědomí, že ani "poprava" Alexandrovců nepřiměje Rusko k bezprostřední odpovědi - a náhle spekulace o teroristickém činu ustaly, jako když mávne proutkem. Místo toho se spustila kampaň "hackeři".

 

Kde, kdo a jak?


Jak ukazují dodatečné záběry z letiště, pro profesionály nemuselo být problémem dostat se nepozorovaně k letadlu, když bylo před letem odstaveno na letištní ploše. O chatrné bezpečnosti svědčí i nedostatečné oplocení letiště, jak konstatovali vyšetřovatelé.



Letiště v Soči. Červeným kroužkem je označeno místo odstavení letadla při mezipřistání při kterém letadlo letící z Moskvy dotankovalo palivo a mělo se vydat na cestu do Sýrie


Nad touto verzí spekulují mnozí bezpečnostní odborníci, včetně vojenského analytika Sakera, který vzápětí po katastrofě napsal, že za nejpravděpodobnější příčinu pádu letadla považuje terorismus provedený ukrajinskými agenty. Nu a tak, jako v případě sestřelení MH 17 v červenci 2014 nad Doněckem, i zde je pak velmi pravděpodobné, že Kyjev by nejednal pouze z vlastní vůle.

Vyloučit nelze ani spolupráci jistých sekcí uvnitř ruských zpravodajských služeb a státního aparátu. Pokud by tomu tak bylo, logicky by se Vladimír Putin snažil získat čas. Jedna spekulace se vyloženě nabízí: snaha složek navázaných na Obamovu končící administrativu vyprovokovat Rusko k prudké reakci - v kontextu s chřestěním zbraněmi okolo ruských hranic - s cílem zvýšení napětí a případné rozbušky konfliktu. Nesmíme zapomínat na to, že - pokud to byla skutečně sabotáž - šlo o útok na vojenský letoun mimořádné symbolické důležitosti.

Provokace?


Ruský prezident si jistě uvědomuje, kdo a proč se ho snaží dostat do pasti, ještě než bude moci dojít k předpokládanému zlepšení vztahů mezi velmocemi poté, co Bílý dům po černošské rodině osídlí bílý miliardář. Ještě nikdy v dějinách neprobíhalo předání moci tak neuvěřitelným způsobem. Trumpovi odpůrci i uvnitř Republikánské strany (McCain a spol.) organizovali a platili výrobu "kompro" materiálů již dávno před volbami.

Ukázala to názorně včerejší (11.1.2016) tisková konference nastupujícího prezidenta, která je rovněž bezprecedentní - pokud jde o zavilost a nenávist "poražených" nevolených politiků z médií. Nebylo by vůbec divu, kdyby se stejně zavilé a nenávistné vedení tajných služeb (na odchodu) nepokusilo zorganizovat útok na Alexandrovce.

Šlo o snahu vyprovokovat Vladimíra Putina k akci? Vražda ruského diplomata Andreje Karlova v Ankaře (stejně jako zatím neobjasněná smrt ruského konzula v Athénách) - a vyhoštění 35 diplomatů z USA, by tomu nasvědčovalo. V případě, že by se potvrdil útok na letadlo s Alexandrovci, by si stoický klid, jímž dosud ruský prezident reaguje, dovolit nemohl.

V každém případě je pozoruhodné, že tragédie šmahem zmizela z prvních stran ruských i světových médií, přestože otázky, které se nad ní vznášejí, spíše přibývají.

Nebo jsme právě v "oku uragánu"? Je to klid před bouří?

- - -

Odsun Němců byl nespravedlivý… aneb erupce sebezničující hlouposti českého voliče!

$
0
0
vlk
13. 1. 2017  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com


Předevčírem se na krátko v mém monitoru tisku mihla kratičká informace, že CVVM, Cetrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd, provedl v listopadu loňského roku nové pravidelné šetření, jak se český občan staví k poválečnému odsunu sudetských Němců, Benešovým dekretům a věcem s těmito dějinnými fenomeny spojenými. 



Naštěstí jsem si stihl uložit internetovou adresu, než se beznadějně ztratila v anonymním internetovém informačním vesmíru. Jakmile byl ten průzkum včera rozkliknut, okamžitě následovalo vědomé silné štípnutí do vlastní nohy, jestli náhodou ještě nespím, ačkoli už jsem za sebou měl asi sedmikilometrový usilovný pochod. Bolestivá reakce mne ujistila, že to, co vidím, je opravdu realita, nikoli děsivý sen…..

Viz následující souhrnné tabulky:

Text otázky:

Čas od času se hovoří o tom, zda tzv. odsun sudetských Němců po válce byl nebo nebyl spravedlivý. Myslíte si, že byl spravedlivý, byl nespravedlivý a je třeba se za něj omluvit, byl nespravedlivý je třeba se za něj nejen omluvit, ale poškozené i odškodnit nebo jim vrátit majetek, byl nespravedlivý, ale za minulostí je potřeba udělat tlustou čáru?



Otázka:
Odsun se právně opíral o některé z dekretů E. Beneše. Domníváte se, že ty dekrety by podle vás měly platit i nadále, měly by být zrušeny, nevím.



Pro úplnost přidám ještě třetí tabulku:



Shrnutí těch dat je stejně jednoduché jako katastrofické! Dnes už odsun jako spravedlivý a logický nebere ani 40% populace. Součtově dokonce už o procento víc je dokonce těch, co mají odsun v nějaké formě za nespravedlivý!!!! Poprvé za 21 let, co CVVM průzkum provádí! A celá čtvrtina nemá názor nebo ji to, jak stojí v doprovodném textu - NEZAJÍMÁ!

Podobně trvale a drasticky klesá podpora Benešových dekretů, ačkoli nijak nestoupl počet těch, co by je zrušili! Zvláštní logika!!! Odsun byl nespravedlivý nicméně dekrety, které mu vytvořily právní základ, mají platit… Jen masivně stoupl počet těch, co na dekrety nemají názor nebo jim to je Putna, omlouvám se – putna! Opět platí, že ti, co neví a nezajímají se, se rekrutují zejména z mladší části vzorku.. Benešovy dekrety? Co to je? Nějaká listina lovců mamutů nebo dekret na bydlení v jeskyni?

Pro myslícího člověka děs a hrůza! Vzpomínáte na články o Overtonových oknech, které přinesla Kosa v souvislosti s provokační akcí Landsmanschaftu v Plzni? Teorii, kterou vytvořil Američan Joseph Overton, a definoval v ní postupné kroky, které po určitém čase způsobí, že společnost přijme jako zcela přijatelné vzorce chování, které by původně nikdy neakceptovala! Pokud si tu teorii potřebujete osvěžit, nic snazšího viz Overtonova okna

Pro tento článek si dovolím vytáhnout jen malinký odstaveček:

Nejsnáze se „okno“ popsané Overtonem posunuje v tolerantní společnosti. Tedy ve společnosti, která nemá žádné ideály a v důsledku toho jasné rozdělení dobra a zla.
Chtěli byste pohovořit o tom, že je vaše matka coura? Chcete o tom napsat do časopisu? Zazpívat píseň? A konec konců dokázat, že být courou je normální a dokonce nezbytné? Právě to je výše popsaná technologie. Opírá se o všedovolenost.

Neexistuje tabu.

Neexistuje nic svatého.

Neexistuje pojetí posvátnosti a samotná diskuse o ní je zakázána.

Všeho toho se nedostává. A čeho se dostává?

Existuje takzvaná „svoboda slova“, která byla přeměněna na svobodu ztráty lidskosti. Před našimi zraky postupně odstraňují rámce, ohraničující společnost od propasti sebezničení.

Ano, přesně takhle to u nás funguje ve vztahu k odsunu. Neexistuje tabu! A dokonce jsme v poslední době, s Romancovové ouřadem Jediné nejsvětější pravdy (mimochodem, v mezičase, už je potvrzeno, že tahle dámička je manželkou televizní politické superstar Romancova – maj to dobře ošéfované!) se dostali do fáze, že diskuse začíná být zakazována!

Takže průzkum potvrdil, že český občan (zejména ten mladší a pravicový) dobrovolně odstraňuje rámce, ohraničující českou společnost od propasti sebezničení.

Křečovitý smích ve mně budí 25% těch, co na první otázku odpovídají, že odsun byl nespravedlivý, ale je potřeba za ním udělat tlustou čáru, stejně jako 9% mínících, že odsun byl nespravedlivý a je třeba se omluvit. Těm druhým bych připomenul, že omluvy už dávno padly v míře nanejvýš hojné. Další a více omlouvání nic nezmění. Té celé velké 1/4 respondentů pak sděluji, že na tlustou čáru, která vše navždy uzavře musí být dva. Jejich přání je pěkné, ale o jeho realitě rozhoduje JEN a POUZE druhá strana!

Další čtvrtině populace je to lhostejné nebo neví.

Zvláštní je, že naprostá a téměř setrvale marginální minorita je názoru, že jde o nespravedlnost, s kterou by mělo být spojeno majetkové odškodnění!!! Tedy zatím!

Dokonale tristní postoj, 38% tázaných je přesvědčeno, že se tehdejší republika dopustila nespravedlnosti, když odsunula Němce, ale pouhá procenta čtyři je pro odškodnění nebo návrat majetku! Jak to spolu koresponduje? Nespravedlnost by přece měla být napravena se vším všudy! Alespoň ti, co tou „nespravedlností“ utrpěli si to myslí, i když to dnes většina z nich neříká nahlas. Ba dokonce jejich představitelé nás ujišťují o pravém opaku.

Jenže když jde o prachy, tak to český respondent, zasažený spravedlností, má naprosto jasno – omluva ano, solit ne! Aniž by těch 25+9 % došlo, že pokud tyhle trendy budou pokračovat a já o tom nemám sebemenších pochyb – mladé to doložitelně nezajímá, dostanou nás Overtonova okna, v současné české společnosti zcela precizně fungující, za nějaký čas přesně k tomuto majetkovému odškodnění nutně musí dotlačit!!!! Uznáme-li odsun za nespravedlnost, budeme muset odškodňovat! Přiznání nebude polehčující okolnost, přiznání vyžaduje přece nápravu stavu! Jinak to skončit nemůže. Jste na to připraveni? Půjde o balík, že i církevní restituce mohou být najednou drobnými.

Moc bych chtěl, aby ten průzkum i tenhle článek byly jen šíleným snem. Ale nejsou.

Na závěr si nemohu odpustit poznámku k těm, kteří měli evidentní problém s mým včerejším textem a bylo jich docela dost. Pokud dneska chcete dát hvězdy a včera jste je nedali nebo jste mi to nandali tím tím, že jste klikli na jednu, tedy hodnocení Very Poor, jednejte stejně i dnes! Takové hvězdy nechci. Buďte prosím konsekventní – jestliže jsem vás včera nepřesvědčil, že Lex Babiš je oprávněný a že prezident svou ústavní stížnosti uvádí Českou republiku do latentního nebezpečí nejen akutní oligarchizace, ale i možných obrovských majetkových náhrad vůči hlubockým Schwarzenbergům a potažmo i sudetským Němcům, nemáte sebemenší důvod sdílet dnes moje obavy z výsledku průzkumu CVVM o oprávněnosti odsunu! Obojí je totiž stejný případ! Předem děkuji.

- - -

Známý německý novinář dostal vlčí známku: dělal špatné reportáže z Ukrajiny

$
0
0

Ulrich Hayden
13. 1. 2016  Antifašist, překlad NWOO

Po té, co dostal pětiletý zákaz vstupu na Ukrajinu, získal německý novinář Ulrich Hayden na vlastním případu ukázku toho, co znamená svoboda projevu v zemi vítězné „gidnosti“ (důstojnosti). Obzvlášť pobuřující však je skutečnost, že vláda a centrální německá média zavírají oči k porušování práv svých spoluobčanů vystavených represím Kyjeva.


Velmi rád bych i nadále psal reportáže z Ukrajiny, jak jsem to dělal od roku 1992. Nicméně na konci dubna 2016 jsem byl na letišti v Oděse informován o zákazu mého vstupu do země na dobu pěti let. S mým berlínským kolegou Saadi Isakovem se stalo téměř totéž a ve stejnou dobu. Přitom v Německu, s výjimkou některých specializovaných médií, nebyla o tomto incidentu ani zmínka. Přitom si představte, co by bylo v německém tisku křiku, kdybychom byli vyhnáni z Moskvy,“– píše německý novinář ve svém článku pro vydání Junge Welt.

Do Oděsy jsme přijeli na pozvání organizace „Matky Oděsy“ k účasti na vzpomínkových akcích za oběti masakru v Domě odborových svazů 2. května 2014.

Když moje letadlo z Prahy přistálo 30. dubna 2016 v Oděse, mluvčí pohraniční stráže mi vysvětlil, že má příkaz z Bezpečnostní služby Ukrajiny zakázat mi vstup do země. Noc jsem strávil v tranzitním prostoru letiště. Druhý den ráno mě stráže doprovodily k letounu Českých aerolinií, s nimiž jsem odletěl zpět do Prahy. Německý pas mi byl vrácen až těsně před nástupem do letadla. V dokumentu byl zápis „Odepřen vstup na Ukrajinu“, k němuž bylo již ručně doplněno „do 26. dubna 2021″.

Jen několik dní po našem vyhoštění se ukrajinská vláda dostala do potíží. 11. května se v mezinárodních médiích objevila zpráva o webu „Mírotvorce“, jehož patronem je jeden z poradců ministra vnitra Ukrajiny.

Krátce poté byl v autoritativním německém vydání Spiegel zveřejněn článek od jeho moskevského korespondenta Christiana Neefa, který nazval článek „Mírotvorce“ obrovskou hloupostí.

Mimochodem, když už jsme zmínili Spiegel, pak jiný novinář tohoto žurnálu – Benjamin Bidder – se snažil ospravedlnit zákaz vstupu, který Ukrajina proti mně zavedla: „A jak by zareagovalo Rusko na porušení svých hranic?“ – napsal Bidder na svém Facebooku.

Přiznám se, že v průběhu tří let jsem opravdu přijel na Krym a východní Ukrajinu z Ruska. V Kyjevě takové jako já nemají rádi, chtějí, aby se na „okupovaná území“ jezdilo výhradně z hlavního města Ukrajiny. Proč jsem se nedržel tohoto pravidla? Protože po té, co byl promítán můj film, „Běžící oheň“ o smutné události v Oděse, prostě jsem se bál navštívit centrální Ukrajinu, protože mě mí přátelé v Oděse i Kyjevě varovali před možnými akty odvety ze strany ultranacionalistů.

Dokument, který jsem natočil spolu s Markem Bensonem, byl uveden v Berlíně v únoru 2015 a je nyní k dispozici ve čtyřech jazycích na internetu. Po dlouhou dobu byl jediným filmem o upálení v Domě odborů v Oděse v němčině. Německou verzi filmu už shlédlo více než 35 tisíc diváků, v ruštině – 115 tisíc. Nicméně zvláštní zájem, až na nějaké výjimky, film v německém tisku nevyvolal. Ale Rusy tento film zasáhl, připomněl jim masakr v běloruské Katyni, kde němečtí vojáci a ukrajinští policisté upálili ve stodole zamčené vesničany – z pomsty za útok běloruských partyzánů na německý Wehrmacht.

Pokud bych, jak to vyžaduje Kyjev, jel do východní Ukrajiny přes hlavní město, musel bych autobusem přes takzvanou „kontaktní linii“, která odděluje střední Ukrajinu a Doněckou lidovou republiku. Měl jsem však vážné pochybnosti o tom, jak by ukrajinská armáda se mnou zacházela.

Za to, že informace o vyhoštění dvou německých novinářů z Oděsy vyplula na širší veřejnost, bych rád poděkoval zástupci z frakce „Levice“ v Bundestagu – Andreji Gunko. 11. května 2016 se díky němu stal náš zákaz vstupu na Ukrajinu předmětem diskuse během „hodiny dotazů“ na německou vládu v německém parlamentu.

Konkrétně Gunko se otázal ministryně zahraničí Marie Böhmerové, zda jsou jí známé informace týkající se osob, kterým byl zakázán vstup na území Ukrajiny, s odkazem na mé jméno a jméno berlínského kolegy Isakova a také dalších. Reakce od vládní úřednice nenásledovala. Na otázku, zda se nejedná o potlačování kritické žurnalistiky, se úřednice vynasnažila vyhnout odpovědi.

Až na počátku srpna jsem obdržel dopis z Ministerstva zahraničních věcí Německa, v němž mi bývalý mluvčí ministerstva Sawsan Chlebi oznámil následující:
Německé velvyslanectví v Kyjevě učinilo dotazy týkající se zákazu vstupu a zjistilo, že to bylo odůvodněno vstupem na území nekontrolované Kyjevem přes rusko-ukrajinskou hranici, což je porušením ukrajinské legislativy.“

Až dosud se Ministerstvo zahraničí Německa nejenže neobtěžovalo protestovat v souvislosti se zákazem vstupu na Ukrajinu občanům Německa, ale ani nedalo žádné posouzení tohoto případu.

- - -

USA a Británie platily „Bílým přilbám“ za to, aby pomohly Al-Kajdě blokovat dodávky vody pro 5 milionů Syřanů

$
0
0

Moon of Alabama
14. 1. 2017  GlobalResearch, překlad Zvědavec

Přerušení dodávky vody z oblasti Wadi Barada (kde se nachází hlavní zdroj pitné vody pro Damašek a jeho okolí, pozn. překl.) pro 5 milionů lidí v Damašku nabírá na obrátkách. Zdá se, že do toho byla přímo zapojena organizace Bílé přilby, kterou financuje Amerika a Velká Británie. To zvyšuje podezření, že nelegální přerušení dodávky vody pro civilisty v Damašku je součástí organizované akce, řízené USA. Tato akce se týká odstavení veřejných služeb v oblastech, které má pod kontrolou vláda, jako pomsta za osvobození východního Aleppa.





Jak jsme to vylíčili včera:

Poté, co byla východní část města Aleppo osvobozena syrskými vládními silami, místní povstalci a obyvatelé z údolí řeky Barada byli ochotni se smířit se syrskou vládou. Ale takfiristická odnož Al-Kajdy s tím nesouhlasila a znovu převzala vedení. Tato oblast je od té doby pod kontrolou Al-Kajdy, a tím pádem došlo k porušení nedávné dohody o klidu zbraní. 22. prosince byly dodávky vody pro Damašek náhle kontaminovány motorovou naftou, a tím se voda stala nepoživatelnou. O den později syrské vládní síly spustily vojenskou operaci za účelem opětovného získání území a obnovení dodávky vody.
Na fotografiích a videích, které se objevily na sociálních sítích (již jsou nedostupné, ale viděl jsem je, když se poprvé objevily), bylo vidět, že zařízení na úpravu vody je zaminované. 27. prosince bylo toto zařízení na úpravu vody vyhozeno do vzduchu a částečně zničeno.

Syrská vláda je připravena odeslat týmy, které by vše opravily a obnovily průtok vody pro milióny civilistů v Damašku. Přístup k poškozenému místu je jim však znemožněn, a tak se syrská armáda nyní snaží Al-Kajdu a její spojence z tohoto místa vytlačit.

Kupodivu některé „občanské“ skupiny jim dnes nabídly přístup k místu, avšak pod několika (nepřijatelnými) podmínkami:

Hassan Ridha @sayed_ridha – 02:10 ráno – 3. ledna 2017

Prohlášení z Wadi Barada: necháme týmy opravit vodní zdroj, pokud SAA (Syrská arabská armáda) a Hizballáh zastaví útok, zruší obléhání & mezinárodní pozorovatelé budou monitorovat klid zbraní.

EHSANI2 @ EHSANI22 - 06:43 ráno - 3. ledna 2017 ()

Nabídka opozice - budeme obchodovat o přístupu ke zdroji vody pro Damašek za to, že armáda zastaví vojenské operace.

Zde je příloha k oběma tweetům. Všimněte si, kdo ji podepsal:

Prohlédněte si loga níže podepsaných organizací. Pravděpodobně rozpoznáte to uprostřed ve druhém řádku. Zde je zvětšené.

A tady je originál tohoto loga, pořízený přímo z webových stránek Syrské organizace pro civilní obranu, nazývané Bílé přilby:

Organizace, které činí nabídku, že zruší přerušení dodávky vody pro Damašek, si zřejmě myslí, že to je v jejich moci. Potom tedy musí být rovněž zodpovědní za přerušení dodávky vody. Také musí mít důvěrné vztahy s bojovníky Al-Kajdy, kteří v současné době ovládají (vojensky) poškozené vodní zařízení.

Americká a britská vláda, které vytvořily a platily Bílé přilby, „nestranně“, „neutrálně“ a „pro všechny Syřany“ blokují přívod vody pro 5 milionů Syřanů v Damašku. Americká armáda a důstojníci CIA řídí„operační štáby“ v Jordánsku a Turecku, které přímo řídí tuto vzpouru.

Tím se zvyšuje podezření, že blokáda je součástí organizované reakce ze strany nepřátel Sýrie na nedávné osvobození východního Aleppa. Jak bylo uvedeno včera:

Toto přerušení dodávky vody je součástí širší, zdánlivě koordinované strategie připravit všechny oblasti, které jsou pod kontrolou vlády, o dodávky veřejných služeb. Před dvěma dny Islámský stát uzavřel hlavní přívod vody pro Aleppo z Eufratu. Vysokonapěťové stožáry s elektrickým vedením pro Damašek byly zničeny a opravárenským týmům byl, na rozdíl od minulosti, odepřen přístup. Dodávky plynu do částí Damašku jsou také přerušeny.

Dokonce ani 14 dnů po vypuknutí krize s dodávkou vody v Damašku se v „západních“ médiích neobjevují žádné zprávy o tom, že Al-Kajda blokuje dodávku vody pro 5 milionů Syřanů. Můžeme si být jistí, že nenapíší ani slovo o milionech civilistů v Damašku, které si jako svá nelegální rukojmí bere jejich oblíbená propagandistická organizace Bílé přilby.
- - -

U.S./UK Paid “White Helmets” Help Al Qaeda Blocking Water To 5 Million Thirsty Syrians vyšel na Global Research 3. ledna 2017. Překlad v ceně 244 Kč Zvědavec.

Giampaolo Rossi: „Rusofóbia ako včera, tak i dnes sleduje konkrétny ciel: zakryť skutočný „imperializmus“

$
0
0
Eugen Rusnák
14. 1. 2017    Hlavné správy

Kto a prečo využíva rusofóbiu? Odpoveď prezentuje novinár Giampaolo Rossi vo svojom blogu v talianskom denníku il Giornale: „Na Západe sa už stala tradíciou snaha rozpútať rusofóbiu, aby zakryl svoju vlastnú politiku expanzie.“ 





Taliansky analytik a novinár pripomína, že
„…západní politici a média aktívne používali falzifikácie voči Rusku už od XVIII. storočia, kedy šírili vymyslené 'svedectvá Petra Veľkého'. V súčasnosti sa falošní 'propagátori demokracie' znova snažia všetkých presvedčiť, aké nebezpečenstvo pre svet predstavuje Rusko,“ zdôrazňuje.

Prízvukuje, že rusofóbia je rozšírená v anglosaskom svete a má hlboké korene v histórii.
Kým vo Francúzsku bola rusofóbia historicky obmedzená na diplomatické a filozofické kruhy, Briti to 'demokratizovali' presunutím do sféry verejnej mienky. V dôsledku toho sa v XIX. storočí v britskej žurnalistike aktívne rozvinula 'protiruská hystéria', ktorá viedla k nekonečnému množstvu protiruských stereotypov a predsudkov, a v súčasnosti západné média v tomto trendu pokračujú,“ tvrdí Giampaolo Rossi.

„V 18. storočí v Európe to bol takzvaný 'zákon Petra Veľkého', údajne obsahujúci dekrét Petra I. na smrteľnej posteli – i keď v skutočnosti to bol jeden z najväčších neuveriteľných podvodov v dejinách, ktorý si objednali francúzske orgány. Tento dokument bol vytvorený za účelom presvedčiť Európanov, že Peter Veľký údajne plánoval „budúcu vládu“ Moskvy v celej Európe a vo svete, počínajúc dobytím Konštantinopolu,“ píše novinár.
Na snímke titulok článku
„Falzifikát bol využitý Francúzmi na ospravedlnenie ambiciózneho Napoleonovho dobývania, rozširil sa aj v prostredí poľských a ukrajinských nacionalistov. Následne, keď Alexander I. vyhnal Napoleona z Moskvy a triumfálne vstúpil do Parížu 30. marca 1814, bol to „šok“ pre Britov, ktorí do tej doby sympatizovali s Ruskom. Briti si uvedomili, že v prípade, že Rusko mohlo poraziť Francúzsko, presne tak môže poraziť hocikoho. Následne imperiálny Londýn rozšíril 'demokratickú rusofóbiu', nafúkol 'ruskú hrozbu' na svetovej úrovni a pripísal Rusku snahu o ovládnutie nielen celej Európy, ale aj celého sveta,“ prízvukuje.

Ďalej Giampaolo Rossi pripomenul „protiruskú hystériu“ v 19. storočí, keď v priebehu rusko tureckej vojny /1877-78/ Briti popisovali ruských a bulharských spojencov ako „neľudských, krutých, nevzdelaných a skazených“. Na druhej strane Turkov označovali za „hrdinov“ a nepovedali ani slovo o ich zverstvách, ktoré spáchali na kresťanskej populácii.

Taliansky novinár vytvára historické paralely a tvrdí, že podobne na tom sú západné média aj v súčasnosti. Poukazuje na to, že západné média sa snažia prezentovať krvilačných islamistických žoldnierov, ktoré dostávajú peniaze zo Saudskej Arábie a CIA, ako „umiernených“ povstalcov a „hrdinov bojujúcich za slobodu“. Upozorňuje na to, že oslobodenie Aleppa po rokoch džihadistického terorizmu tie isté „slobodné a demokratické“ média označujú za „trestný čin“ spáchaný Ruskom a Sýriou…

„Po druhej svetovej vojne bola rusofóbia úspešne „exportovaná“ do zámoria. Nie je to náhoda, že Henry Truman, jeden z prezidentov USA, počas studenej vojny sa taktiež odvolával na vymyslené 'zákony Petra Veľkého'. Je zrejmé, že rusofóbia ako včera, tak i dnes sleduje konkrétny cieľ: zakryť skutočný 'imperializmus' a mala by odôvodniť politiku Veľkej Británie a Spojených štátov,“ uvádza sa v článku v il Giornale.
„V súčasnosti straší Západ 'nekontrolovateľnými ambíciami' Vladimíra Putina, ktorý, ako tvrdia západní politici a odborníci, si kladie za cieľ 'ovládnutie sveta', chystá sa dobyť Európu a svet, vrátane Slnečnej sústavy. V skutočnosti máme celkom opačný obrázok: kým západné média strašia všetkými zlými ruskými 'vlkmi' a 'medveďmi', NATO pokračuje v rozširovaní svojich hraníc i sféry vplyvu stále bližšie k Rusku. Súčasne pri vytvorení nerovnomerného rozloženia síl, samotná myšlienka, že by Moskva mohla snívať o 'dobytí Európy', je nereálna,“ píše taliansky novinár.

„Po destabilizácii celého Stredného východu za pomoci pomyselnej 'arabskej jari', rozpútaní 'humanitárnych vojen' v Iraku, Afganistanu a Líbyi, podporou konfliktu v Sýrii, nejednoznačnou rolou v boji proti terorizmu a financovaním radikálnych ozbrojených skupín, čo vyvolalo 'farebné revolúcie' a prevraty, Západ sa v súčasnosti snaží povedať všetkým, že 'hrozbou pre svet' je Rusko. Vyzerá to tak, že falošný 'zákon Petra Veľkého' stále slúži ako dobrý príklad Západu, veď otvorene klamať – to je obvyklé a obľúbené pravidlo falošných 'propagátorov demokracie',“ uzatvára svoj komentár v il Giornale novinár Giampaolo Rossi.

Eugen Rusnák

Zakletá dálnice D8 aneb Boj pokračuje

$
0
0
Miloslava Pošvářová
14. 1. 2016   E-republika

Stavba dálnice D8 začala již v roce 1984 a její o 15 let zpožděné dokončení je plánováno až na rok 2017. Z dokladů zatím nebylo možné vyčíslit celkový objem vynaložených prostředků. Aktualizacemi hodnocení ekonomické efektivnosti staveb se ministerstvo dopravy nezabývalo.




Hysterie trvající několik měsíců před koncem roku 2016 vyvrcholila konečným zprovozněním posledního úseku dálnice D8, stavby 805 v polovině prosince. Jakoby ta dálnice byla doopravdy zakletá. Od začátku její výstavby se potýkala s nepochopením občanů, geologů, hydrogeologů, geotechniků, specialistů na dopravní stavby, projektantů, "zelených teroristů". A k dovršení všeho se v závěru, těsně před cílem, vzbouřila i sama příroda. Politici však na stříhání pásky dorazili, to se rozumí samo sebou.

 

Co se stalo?


Zásadní jsou dva problémy, a to následující:
  • Sesuv z roku 2013, který způsobil posun dálnice a její zničení v délce cca 300 m;
  • pohyby opěry Prackovické estakády, popsané až v roce 2016, nicméně vzniklé v roce 2010.

Sesuv z roku 2013 se začal likvidovat až v roce 2015, do té doby zadavatel a investoři spali. Viníkem je údajně lom Dobkovičky. Na tento lom byla podána žaloba Ředitelstvím silnic a dálnic ČR a Správou železniční dopravní cesty. Má to ale jeden háček. Žalobu podává generální ředitel ŘSD, který však stavbu řídil jako zástupce investora, tedy v pozici správce stavby. Má tedy eminentní zájem na tom, aby viník nebyl zjišťován. Lom se totiž brání a nechává vypracovat tři znalecké posudky. Dva v zahraničí (Německo a Rakousko) a jeden u Karlovy university. Kupodivu výsledek je shodný a všichni označují za viníka stát. Kdo vypracoval znalecké posudky pro státní správu (ŘSD a SŽDC), to tyto organizace tají.

Diskuse se v předvánočním období vedla o analýzu Akademie věd, kterou zadávalo ministerstvo dopravy, ale její obsah striktně tajilo od května do konce roku 2016. Potom analýzu zveřejnilo na webových stránkách. Ale bohužel tato verze byla významně změněna a neodpovídá v klíčových závěrech a částech své původní verzi. Zvláštní shoda okolností, že ano. A státní orgány zatím mlčí. Nezapomeňme, že Ťok je Babišův člověk jmenovaný za ANO a schválený celou vládní koalicí.

 

Prackovická estakáda motá nohama jako opilec


Prackovická estakáda, mimochodem krásné dílo na špatném místě, simulovala problémy již od roku 2010, co se postavily opěry a pilíře. Zejména pak Pražská opěra, levá i pravá a následně zejména pravá, vykazovala známky výškového poklesu. Nejprve se její pohyb zdůvodňoval běžným chováním, nicméně celkový svislý posun činil k březnu roku 2016 celkem 100 mm, levá opěra 70 mm. To je hodnota, která rozhodně není zanedbatelná. V projektu, který si objednal stát, je uvedeno, že se celkový pohyb předpokládá 20-30 mm, nicméně není řečeno za jak dlouho. Opěra tohoto mostu ale ve svém pohybu pokračovala a urazila další svislý pohyb od března do listopadu roku 2016 v délce dalších 50 mm, celkově se tedy opěra svisle posunula za 6 let o 15 cm. Levou opěru nebylo možné vyhodnotit, protože měřící body se náhodou zničily. A protože opěra pokračovala ve svém pohybu dál až do okamžiku těsně před otevřením dálnice, rozhodlo Ředitelství silnic a dálnic o otevření pouze jedné poloviny dálnice, a to levé.

Záhadným tajemstvím je příčina pohybu opěry. Rozhodně se jedná o kombinaci problémů, a to špatného založení opěry na krátké piloty a současného umístění opěry do nejméně vhodného místa, projevujícího se sesuvy. Tady je třeba také zdůraznit, že ŘSD tají pohyby opěry ve vodorovném směru a podle protokolů tyto pohyby měřeny donedávna nebyly. To je velké překvapení, protože se standardně a běžně měří pohyby bodů ve všech směrech, protože se nacházíme v prostoru, nikoliv na papíře. Takže celé je to nějak tajemné.

 

NKÚ se konečně vložil do hry o naše miliardy


Zajímavá je i zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu k této stavbě. Na základě skutečností zjištěných při kontrole NKÚ konstatuje:
Z dokladů a informací předložených ke kontrole vyplývá, že ŘSD při přípravě stavby podcenilo složitost území, kterým stavba prochází. Výrazný posun termínu dokončení dálnice D8, a to z roku 2002 na rok 2017, měl řadu důvodů. Některým z nich bylo možné předejít lepší přípravou stavby. Sesuv v roce 2013 zkomplikoval stavbu úseku 0805, ale nebyl jediným důvodem posunu termínu dokončení této dálnice.

Shrňme si tedy, čím je D8 začarovaná. K tomu viz články, které jsem zde již publikovala v tematickém čísle Jak prostavět státní kasu (2015-7). Takže tak velké tajemství to zase není, když jde o miliardy.
  • Stavba dálnice D8 začala již v roce 1984 a její o 15 let zpožděné dokončení je plánováno až na rok 2017.
  • Z dokladů zatím nebylo možné vyčíslit celkový objem vynaložených prostředků.
  • Aktualizacemi hodnocení ekonomické efektivnosti staveb se ministerstvo dopravy nezabývalo. To potvrdil i NKÚ, který nedostal vyžadované podklady k hodnocení vložených daňových prostředků.
  • ŘSD při zadávání veřejných zakázek na stavební práce nepostupovalo důsledně v souladu s právními předpisy. Pochybení byla zjištěna i u zakázek na dodatečné stavební práce a několika zakázek na služby. V případě sesuvu hrozí nebezpečí prodlení při uplatnění práva na případnou náhradu škody.

Jak vidíte, nejde o kouzla, ale o normální tunel na naše daně spojený s celou řadou problematických rozhodnutí během stavby, které hraničí s diletantstvím a balancují na hranici trestného činu. Ale tyto věci je třeba dokázat a musí o nich rozhodnout soud, což je v případě selhání stavbařů obecně vzato sysifovská práce.

 

Na tahu je Sněmovna ČR


Miliardy prostavěné nejen zbytečně, ale i nebezpečně, konečně vzbudily pozornost zdejší lidovlády. Poslanci Parlamentu České republiky začátkem roku 2017 vyrazili za zjištěním pravdy a předložili dne 11. ledna 2017 ve Sněmovně návrh, který se skládal z těchto bodů.

I. Sněmovna žádá ministra dopravy o zveřejnění zpracovaných analýz příčin sesuvu, ke kterému došlo na úseku 0805 dálnice D8 v červnu 2013. K analýze Akademie věd chce verzi původní a verzi opravenou (výslednou) po údajných připomínkách České geologické služby.

II. Žádá vládu o zajištění nezávislého forenzního auditu stavby 0805 dálnice D8, který bude zahrnovat zejména prověrku přípravy stavby, kvalitu projektu, výkon činnosti technického dozoru stavby a správce stavby, průběhu stavby a dějů, týkajících se reálného zjištění na stavbě, právní audit uzavřených smluv včetně dodatků, dodržování zákona o zadávání veřejných zakázek, plnění usnesení vlády ČR investorem, analýzu víceprací (nákladů), které byly vynaloženy na sanace sesuvů, opěrných zdí a všech nestabilit celého díla (včetně Prackovické estakády) a odhad rizik díla a vyčíslení nákladů na sanaci díla v oblasti potenciálních sesuvů a monitoring celého území po dobu desítek let. Vícepráce musí být doloženy včetně veškerých dokladů, podkladů (průzkum, geodetické měření, analýzy, projektová dokumentace) a písemných protokolů o schválení víceprací ŘSD ČR, projektanta a TDI (technického dozoru).

III. Žádá vládu o předložení přehledu všech fyzických i právnických osob (včetně zaměstnanců), které se na přípravě, výstavbě a vlastním výkonu dozoru stavby podíleli, včetně geodetického zaměření a geologického, hydrogeologického a geotechnického průzkumu, včetně veškerých právních služeb, monitoringu a projektových služeb od roku 1993 do současnosti (aktuálního data leden 2017), včetně jednotlivých vynaložených nákladů na tyto činnosti a služby. Jmenovitě uvést odpovědné osoby z řad zaměstnanců ŘSD ČR a jejich funkce a pozice od roku 1993 a jakou konkrétní činnost vykonávali.

IV. Žádá vládu, o informaci o výsledcích auditu. Termín je červen 2017.

V. Žádá vládu o předložení všech nákladů, které byly vynaloženy na podání žaloby na společnost Kámen Zbraslav, a.s., vlastníka lomu Dobkovičky, včetně nákladů na právní služby, složení jistiny, nákladů na vypracování znaleckých posudků, včetně seznamu veškerých znaleckých posudků, které byly doloženy k žalobě ŘSD a SŽDC u soudu.

Hlasování poslanců bylo zajímavé, zejména pak zřejmá motivace. Ale byly schváleny pouze tři body návrhu, a to zveřejnění všech Analýz AV, zajištění nezávislého forenzního auditu a podání informace o jeho výsledcích s termínem červen 2017. Návrh bodu, který uvádí předložení nákladů na žaloby, neprošel o jeden hlas.

Zdá se, že Sněmovna vykročila dobrým směrem. Třeba ty nosníky na D8 přestanou mít závratě z proinvestovaných miliard a dálnice bude méně motat nohama. Ale to není jisté, protože v přírodě platí racionální fyzikální zákony a ne iracionální lobbistické tlaky, kvůli nimž je dostavba dálnice D8 dosud opředena tajemstvím v rozsahu mnoha miliard. Snad státní kontrola a orgány činné v trestném řízení jednou poodhalí některé její taje. Doufejme v to.

Přeji všem krásné dny.

- - -



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!



Související články:

Multikulturalismus jako politické náboženství

$
0
0

Jan Keller
14. 1. 2016   Argument

Sociolog a europoslanec Jan Keller představuje pro Argument a české čtenáře novou knihu kanadského sociologa Mathieu Bocka-Côté o multikulturalismu.


Autor, kanadský sociolog, analyzuje multikulturalismus jako učení nové levice, která hledá novou ideologii poté, co došlo z řady důvodů k radikálnímu zpochybnění marxismu. Postupně se toto učení šíří přes strany levého středu na stále větší část pravice, přičemž má tendenci vytlačovat odlišné názory až za okraj toho, co považuje za přípustné politické spektrum. 

Zklamání z marxismu


Už od poloviny 50. let 20. století západní levicoví intelektuálové zjišťují, že SSSR zradil revoluci. Nezavrhli zcela marxismus. Od počátku 60. let zkoumají, zda v marxismu nejsou autentičtější prvky, které přehlédli ti, kdo četli Marxe příliš ekonomisticky. Zabývají se otázkou, jak nalézt a překonat hlubší formy odcizení, než je to ekonomické popisované v konceptu vykořisťování. Překonání takového hlubšího odcizení by bylo cestou ke skutečně všelidské emancipaci.

Nová levice zklamaná marxismem opustila jeho ekonomické analýzy a zaměřila se na rozvíjení utopických prvků Marxova ranného období, které se snažil sám Marx ve svém pozdějším díle překonat. Utopický prvek marxismu levice v 60. letech proměnila v nihilismus ohledně západní civilizace.

Přispělo k tomu i to, že sám marxismus v 60. letech nedovede vysvětlit proměny sociálního světa. Dělníci už nechtějí hrát revoluční sílu. Naopak, touží včlenit se do buržoazní společnosti konzumně úspěšných. Nová levice hledá nové historické rozpory, kolem nichž se rozvinou nové emancipační boje. Je jí stále jasnější, že tyto rozpory nelze hledat v rovině ekonomiky, ukrývají se v rovině kultury.

Po zklamání z dělníků se hledá nový revoluční subjekt. Přitom se má za to, že revoluci je třeba pojmout hlouběji než jako převzetí politické moci. Musí to být permanentní revoluce odehrávající se v lidském vědomí.

Protože dělníci se v 50. a 60. letech začleňují do buržoazní společnosti, je třeba hledat mezi těmi, kdo na rozdíl od nich zůstávají vně dominantního normativního západního systému.

Jsou hledáni v obětech sociálního vyloučení, sociální exkluze.

Od kritiky kapitalismu ke kritice civilizace


Namísto ekonomické analýzy vykořisťování se tématizuje filozofie odcizení. Přechází se od kritiky kapitalistické ekonomiky ke kritice celé západní civilizace a institucí, které si vytvořila ke své ochraně a reprodukci: státu, národa, rodiny, školy. Odtud má být radikalizována kritika odcizení ve všech sférách lidské existence. Dekonstrukce většinového normativního systému má umožnit otevřít se společensky a kulturně marginalizovaným skupinám.

Prosazení nároků marginalizovaných skupin na uznání jejich identit má vytvořit kvalitativně novou společnost. Její ústřední figurou se stává „Jiný“, který je uznán ve své svébytnosti.

Skutečná revoluce znamená vytvořit namísto centralizované společnosti, která se řídí normami většiny, jež je už z definice utlačivá, co nejpestřejší mozaiku odlišných identit. Namísto vertikální hierarchie, která je postavena na podřízení a na stejnosti, dát prostor rovnosti v naprosté různosti. V diverzitě je skutečné bohatství, neboť každá odlišnost humanitu v něčem obohacuje. Emancipace spočívá v rozšiřování rovnosti na všechny až dosud marginalizované identity, tedy na všechny, kteří byli až dosud v podřízení bílého heterosexuálního muže.

Ústředními slovy projektu nové levice jsou: modernizace, emancipace, pokrok směrem k větší humanitě. Chybí přitom jasněji definovaná vize budoucnosti. Vše je neseno étosem odmítnutí minulosti s její utlačivostí. Člověk má být osvobozen od společnosti, která ho korumpuje, ovládá a odcizuje. Má být oproštěn od všech vztahů moci, od každé autority a jakékoliv hierarchie. Všechny sociální role člověka vzdalují jemu samotnému. Autoritu je třeba popřít a egalitarismus vnést do všech vztahů včetně vztahu učitel-žák, lékař-pacient, rodiče-děti.

Skutečně svobodná společnost nesmí jedince v ničem určovat. Má mu jen nabízet možnost utvářet sám sebe bez jakýchkoliv vnějších determinací. Člověk může uchovat svoji důstojnost pouze tehdy, je-li schopen stát se někým jiným, než jakým ho formují existující instituce.

Veškerá tradice a všechny instituce jsou od nynějška považovány pouze za maskování utlačivých vztahů dominace. Nejlepším způsobem, jak prosadit autentickou emancipaci je inverze všech platných norem. V procesu socializace zajišťované tradičními institucemi tkví totiž jádro odcizení. Proto je třeba panující normy dekonstruovat, tedy ukázat, jak slouží mocným k udržování kontroly nad společností. Na kulturních a identitárních okrajích společnosti je třeba hledat ovládané, kteří se zapojí do revoluce.

 

Vzývání jinakosti


Třídní boj, který skončil identifikací dělníků s existující konzumní společností, je třeba nahradit novým bojem – bojem za zrovnoprávnění okrajových identit, tedy těch, které se systému nepodařilo znormalizovat.

Marginální jsou nositeli „Jinakosti“, tedy novým revolučním subjektem. Mají tu přednost, že nejsou námi, tedy neintegrovali se do konzumní kultury. „Jiný“ je pevným bodem, z něhož lze vést kritiku západní civilizace a krok za krokem ji dekonstruovat. Skrze ně je možná emancipace všech, jsou tedy zdrojem hlavního dobra. Naopak hlavní zlo spočívá v neuznání „Jiných“ v jejich odlišnosti, je to projev rasismu.

Odlišnost, právo na ni a uznání její plnohodnotnosti a rovnosti s námi se musí stát základem soužití v rámci politické komunity. To je jádrem multikulturalismu. Jeho základem je boj proti diskriminování odlišnosti, za uznání blahodárnosti diverzity.

V praxi to znamená, že je třeba vychovávat lidi k všeobecné toleranci a potlačovat jejich předsudky. Je třeba vyvinout techniku adaptace na požadavky diverzity.

Ideálem nové levice je vybudování „společnosti různosti“, kde různé identity svobodně cirkulují, aniž by docházelo k jejich sbližování. Politika zde není od toho, aby různosti mírnila, ale aby je institucionalizovala. Jinakost nesmí zůstat uzavřena v soukromí, má se manifestovat veřejně. To je podstatou občanské společnosti. Žádná instituce se nesnaží různost podřídit společné normě. Společnost spojuje jen úcta k lidským právům jednotlivců a skupin. Jakákoliv komunita má mít možnost uplatnit právo veta v otázkách, které se jí týkají. Každá skupina má svá zvláštní práva a je úkolem právního systému, aby je dokázal prosadit. Otázky týkající se práv minorit nesmějí být přenechány majoritě. V případě imigrace je nutno nástroj lidských práv používat tak, aby to podporovalo práva menšin na jejich kulturní identitu oproti normám přijímajících společností, proti tyranii většiny.

 

Cesta k ráji diverzity


V zásadě se navrhuje opustit vizi ráje beztřídní společnosti a přejít k vizi ráje ničím neomezované diverzity. Bude to společnost bez centrální autority, bez vertikálního uspořádání a bez utlačivé moci institucí. Tím bude zbavena protikladů, které dřímají hluboko v civilizaci.

Příchod absolutně svobodné společnosti bude předcházet (podobně jako tomu bylo v případě diktatury proletariátu) autoritářský moment. Multikulturní stát osvícený doktrínou dobra bude rekonstruovat společnost podle ideálu diverzity a v boji proti diskriminacím ve jménu ovládaných menšin. Jde o součást pochodu do světa, kde politika bude vystřídána morálkou a občanství v rámci státu všelidskou humanitou.

Společnost diverzity přinese překonání rozdělení společnosti na skupiny vládnoucí a skupiny ovládané. Také sociální otázka bude vyřešena, až nastane rovnost v diverzitě pro všechny. K dominantním skupinám v tomto systému patří i lidové vrstvy. Ty se musejí vzdát části toho, co mají, ve prospěch skutečně marginalizovaných.

 

Dekonstrukce národa a lidu


Jednou z entit, kterou je třeba na této cestě dekonstruovat, je národ. Národ je jen fikce udržovaná ve prospěch vládnoucích. Historie už nesmí být školou patriotismu, nemá učit kontinuitě a nemá posilovat pocit zakořenění a příslušnosti k národu. Nečiní z lidí dědice nějakého patrimonia. Národ je jen jiné slovo pro dominaci. Národní kultura není nic jiného než kultura majority, tedy těch, kdo zneužívají svoji demografickou početnost k tomu, aby vnutili svůj pohled druhým. Země, které mají co nejméně historie, jsou zeměmi s největší budoucností.

V minulosti západní národy kolonizovaly rozsáhlá území. Proces dekolonizace byl zatím jen polovičatý. Je třeba, aby dekolonizace pokračovala i uvnitř národa jeho dekonstrukcí. Národ bude svržen ze svého piedestalu, bude ukončena jeho hegemonie nad veřejným prostorem, popřena jeho suverenita a vyvrácen mýtus o jeho jednotě. Konec imperialismu bude dovršen teprve koncem národního státu. Namísto národa se stane jeho politickým základem diverzita. Občanství už nebude vázáno na národní stát, ale ustaví se nově v matrici všelidské univerzality. Není žádoucí integrovat imigranty do národní kultury, ale integrovat celou společnost na bázi univerzálních lidských práv. Národní majorita je první, kdo se musí transformovat. Vznikne nová kolektivní identita, která nebude kopírovat majoritní kulturu.

Ve věku globalizace se národy již přežily. Nyní je třeba ustavit politickou vládu humanity. Globalizované elity budou stále méně tolerovat národní státy. Skutečně kvalitní lidé odmítnou uzavírat se v národních hranicích, budou naopak pracovat na jejich dekonstrukci. Zastávat se nezávislosti lidu v rámci národní suverenity činí dnes z člověka reakcionáře. Národ je třeba dekonstruovat souběžně zvenku i zevnitř.

Národy se už nemají definovat dědictvím, ale jako projekt do budoucna. Přestanou být vázány s historií a kulturou, stanou se jen administrativní značkou přístupnou na daném území všem. Stát není státem žádného národa, je to prostě svazek svých občanů. Je to komunita těch komunit, které na jeho území žijí. Pokud bychom trvali na příslušnosti k národu tváří v tvář těm, kdo imigrovali, zraňovalo by to nově příchozí. Stejně tak jako křesťanské symboly zraňují city jiných věřících. Symboly křesťanství nejsou odstraňovány proto, že jsou náboženské, ale proto, že reprezentují kulturní hegemonii většinové skupiny.

Podobný problém představuje kategorie lidu. Každá majorita jen legitimuje hegemonii určité skupiny a maskuje ji. Proto je třeba lid dekonstruovat a znovu ho vynajít tím způsobem, že se vyvinou reprezentace rozličných identit. Suverenita, která se odvolává na lid, je ve skutečnosti jen dominance. Jedinou cestou, jak tomu zabránit je, nepředstavovat společnost jako jednotu, ale jako diverzitu. Demokracie má smysl jen jako prostor pro hlas těch, kdo byli historicky upozaďováni. Je třeba demokracii otevřít sociálním hnutím, která jsou nositeli všelidské emancipace. Skutečně demokratická společnost nemůže odvozovat svoji legitimitu z něčeho tak utlačivého, jako je mínění většiny. Hegemonii většiny musí naopak neutralizovat, aby chránila práva minorit. Práva zvláštních skupin jsou totiž více než obecný zájem.

 

Úloha státu


Naopak velkou roli při rekonstrukci společnosti by měl sehrát stát. Stát má rekonstruovat společnost tak, aby si mohla začít vládnout sama. Po vzoru Spojených států od 70. let a Velké Británie od 80. let je třeba rozvíjet antidiskriminační byrokracii. Jestliže se totiž určitá skupina do národa neintegruje, není to vina této skupiny. Může za to systém, který ji vylučuje. Levice tedy musí dát státu k dispozici své experty na diverzitu. Ti označí skupiny, které je třeba uznat jako oběti diskriminace, a poté, jim za pomoci odborného vědění a právních prostředků pomohou v boji proti této diskriminaci. Stát je třeba vybavit všemi potřebnými technickými a právními nástroji, aby mohl řídit proces socializace a vytvářet nového člověka uplatnitelného v modelu společnosti diverzity.

Cílem zůstává zlomit panství většiny nad menšinou, to však samo o sobě nestačí. Je třeba změnit většinu tak, aby souhlasila s novým světem, ve kterém se stane jen jednou z mnoha sobě rovných komunit. Většina musí sama chtít konec svých privilegií. Musí se jich sama chtít zbavit. Nestačí, aby zvláštnosti jen tolerovala, musí je vyzvedávat. Je třeba, aby začala milovat multikulturalismus, jen tak bude moci být stará kultura nahrazena novou.
jsou stále více zaměnitelné.

 

Hrozba nové totality

Stará kultura je zatížena xenofobií, sexismem a homofobií. Největší její vadou je však transfobie, odpor vůči modernizaci, tedy přeměně a převýchově. Bez pomoci státu tento odpor překonat nelze. Musí se dosáhnout toho, aby lidé přešli od pouhé zdvořilosti vůči jinému k povinnosti milovat vše odlišné. Aby přešli od pouhého respektu ke druhým k lásce jako povinnosti vůči bližním. Jedině tak lze překonat rasismus a vychovat namísto autoritářské osobnosti nového člověka, očištěného od jeho staré identity.

Tomu bude odpovídat ustavení světového státu. Má-li humanita nahradit občanství, musí být národní státy nehrazeny státem světovým. Člověk se nebude moci cele věnovat humanitě, nebude-li oproštěn od dílčích příslušností a dílčí kultury. Globalizace tak bude revolučně završena skrze všudypřítomnost trhu a univerzalitu lidských práv. Rozhodující krok k tomu byl učiněn počátkem 90. let pádem východního bloku. Už nic nebrání vzniku celosvětové občanské společnosti složené z nevládních aktérů, která povede k překonání arogantní národní suverenity.

 

Evropská unie


Mezikrokem v procesu vytvoření světového státu je Evropská unie. Neodvolává se na suverenitu lidu, evropský lid neexistuje. Svoji skutečnou legitimitu čerpá z imperativu pokroku, který překračuje hranice národů. Vytváří základ byrokracie nového typu. Ta už není vázána loajalitou k určitému národu, je předobrazem manažerské demokracie či technokracie, která disponuje věděním nezbytným k řízení diverzity.

Evropa není založena na chránění svého dědictví, je to projekt, který se distancuje od minulosti, tedy o rozdělování a válek. EU je naplněním snu o civilizaci, která konečně humanizuje západní modernitu tím, že ji zbavuje ideologických a ekonomických protikladů. Evropská unie zcela programově rozpojuje obecné dobro od národního zájmu. EU nechce být novou velmocí, chce být modelem celosvětové vlády humanity a lidských práv.

Turecko slouží jako důkaz, že evropské hodnoty jsou přitažlivé i mimo historickou Evropu. Muslimové se mohou snadno stát čistými Evropany, protože nejsou zatíženi národním vědomím. Mohou se evropeizovat, aniž by museli předtím projít fází národního státu. Islám je šancí pro Evropu v té míře, v jaké ji otevírá multikulturalismu nezbytnému pro dekonstrukci národních států. Vůle lidu platí jen v případě, že se hlásí k cílům evropské konstrukce včetně zrušení vůle lidu jako základu státu. Obrana národní suverenity je naopak projevem identitární patologie. 
 

Populismus a xenofobie


Každý kdo je proti demokracii diverzity, kdo oceňuje paměť, zakotvení, tradici, odkaz, je populistou. Rozšířený je tento postoj zvláště v lidových vrstvách národa. Předsudky těchto lidí brání rozvoji nového světa. Každý konzervatismus je v podstatě spící fašismus.

Konzervatismus je projevem řady fobií, mezi nimi zvláště xenofobie. Každá fobie je iracionální a vyžaduje psychiatrický přístup. Psychiatrické vyšetření je adekvátní odpovědí na nesouhlas s projektem multikulturality. V touze po vertikalitě, autoritě či pouze jen uspořádané společnosti lze identifikovat příznaky autoritářské osobnosti, která je mentálním základem fašismu. Konzervatismus je tak nejprve označen za patologii, aby byl posléze kriminalizován. Od konce 90. let se aktivizují právnické nástroje, které lze obrátit proti kritikům multikulturality. Výzvy k boji proti diskriminacím tak slouží zároveň jako nástroj kriminalizace těch, kdo obhajují kteroukoliv z tradičních institucí a životních forem.

Termín „populismus“ lze jen obtížně vymezit, o to spolehlivěji však slouží k diskvalifikaci těch, kdo jím jsou označeni. Populisté jsou v zásadě všichni, kdo mají z jakéhokoliv důvodu výhrady k hegemonii progresistů.

 

Diverzita jako konsenzus napříč spektrem


S multikulturalismem přichází v 60. a 70. letech levice zklamaná marxismem. Postupně toto učení přejímá i modernizační část pravice, která oslavuje světový trh jako ideální terén pro rozvoj individuí osvobozených od tlaků, jež přináší příslušnost k čemukoliv. Konzervativci ustupují liberálům, kteří se hlásí k modernizaci a kteří aplikovali levicová hesla z roku 1968 pro potřeby manažerských příruček. Vlna konzervatismu z počátku 80. let v zásadě přejala liberalismus, dodala k němu ovšem vlastenectví v podobě tvrdého antikomunismu. Tímto způsobem se i pravice stejně tak jako levice adaptuje na proces globalizace a jeho důsledky. Od konce 80. let v zásadě došlo k tomu, že pravice finančníků uzavřela oligarchistický sňatek s multikulturní levicí. Pravice přitom zapřela konzervatismus a levice klasický marxismus, pravice zapomněla na národ a levice na rostoucí nerovnosti. Pravice se od konce 80. let přeskupuje na platformě sociálního liberalismu. Odtud kritizuje levici, že je sociálně málo modernizační, protože chce udržet systém sociální ochrany, což snižuje konkurenceschopnost na světových trzích a neumožňuje využívat všechny možnosti otevřené globalizací.

Levice a pravice (s výjimkou populistů) se v podstatě shodla na vzývání diverzity. Když ovšem dosáhnou obě části politické elity téměř naprostého souhlasu, vznikne konflikt mezi elitou a zbytkem společnosti, který pak odsuzuje všechny politické strany. Takzvaný populismus je reakcí na systém, kde pravice a levice jsou stále více zaměnitelné.

 

Hrozba nové totality


Všechna politická náboženství jsou přesvědčená o tom, že v důsledku svého vědění mají oprávnění rozhodovat o přípustnosti a nepřípustnosti všech ostatních názorů. Základem víry nového náboženství je přesvědčení o tom, že poznalo cestu emancipace lidstva.

Totalita se nesnaží udržovat rovnováhu mezi dědictvím a budoucností, nýbrž bez váhání obětuje to prvé ve prospěch toho druhého. Jako každé sekularizované náboženství také multikulturalismus nabízí politiku spásy, která prý přinese základní zlom v dějinách lidstva. Oproti světu pádu a zániku bude vystavěn svět vykoupení.

Je zjevným paradoxem, když učení multikulturalismu opěvuje diverzitu světa, a přitom se snaží smísit a promíchat naprosto všechny a vytvořit z nich figuru „Jiného“. Sugeruje tím zaměnitelnost jakékoliv kultury s jakoukoliv jinou.

Multikulturalisté nevědí, co se státy, které se nechtějí nechat dekonstruovat a jejich specifická historie je uchránila od iluze univerzálnosti. Jsou si vědomy nejistoty své existence, kterou mnohokrát na vlastní kůži zažívaly, a dávají si skromný cíl – uchovat si své cenné, ale nijak nezajištěné dědictví.
 
 
(Mathieu Bock-Coté: Multiculturalisme comme religion politique, Paris: Cerf 2016)

Dva dopisy, které dělí 50 let

$
0
0
vlk
14.1.2016 Kosa zostračili  vlkovobloguje.wordpress.com

Tedy přesněji jen 49. V dnešní hektické době, kdy padla prakticky veškerá tabu, zábrany a někdy i celé státy nebo geopolitické soustavy. Přesto některé věci a jevy zůstávají neměnné. například servilita přisluhovačů a fanatiků vůči velkým bratrů. Odprezentuji vám dva dopisy, které dělí těch téměř 50 let. Uvidíte sami. Historie a internet, zejména ve spojení dohromady jsou pěkná mrcha…




Dopis z minulého týdne

Január 9, 2017
Novozvolený prezident Donald J. Trump
Trump-Pence Transition Team
1717 Pennsylvania Avenue, NW
Washington, DC 20006

Vážený pán novozvolený prezident Trump:

My — tí, ktorí rozhodujú a verejné osoby z celej Európy — vítame vaše zvolenie za 45-eho prezidenta Spojených štátov. Nevieme sa dočkať spolupráce s vašou novou administratívou, aby sme udržali našu mocnú transatlantickú alianciu, a zároveň ochránili náš spôsob života v časoch veľkého nebezpečenstva.

Rusko pokračuje v úsilí destabilizovať Ukrajinu, a jeho ilegálna anexia Krymu ohrozuje mier, predvídateľnosť a bezpečnosť, ktorú Američania a Európania spoločne vytvorili prostredníctvom nášho víťazstva v studenej vojne. Sme znepokojení, že riziko nového veľkého vyjednávania s Ruskom ohrozí tento historický úspech.

Bolo by vážnym omylom ukončiť súčasné sankcie voči Rusku a akceptovať rozdelenie a ovládnutie Ukrajiny. Takýto postup by mohol demoralizovať tých, ktorí hľadajú Euro-atlantickú orientáciu pre svoju krajinu. Tiež by to mohlo ekonomicky destabilizovať našich východoeurópskych susedov a posilniť u nich extrémistické, oligarchické a proti-západné elementy.

Väčšie škody by boli tiež príliš vážne. Následný šok s takého postupu by otriasol americkou kredibilitou medzi spojencami v Európe a vo svete. Medzinárodný poriadok založený na zákonoch, na ktorom závisí Západná bezpečnosť už desiatky rokov, by bol oslabený. Spojenci, ktorí sú skutočným zdrojom americkej veľkosti by erodovali (by sa rozsypali): krajiny, ktoré obetovali svoju krv, bohatstvo a politický kapitál na podporu transatlantickej bezpečnosti by uvažovali, či sú ešte Spojené štáty spoľahlivým priateľom.

Nemajte pochyby: Vladimír Putin nie je americký spojenec. Ani nie je dôveryhodný medzinárodný partner. Obaja predchádzajúci prezidenti sa pokúšali svojím spôsobom vyjednávať s Ruským vedením v duchu dôvery a priateľstva. Veľká chyba: Putin považuje ich dobré úmysly za príležitosti.

Pod Putinom, Ruské pestovanie militarizmu, vojen, hrozieb, porušovanie dohôd a falošné sľuby urobili z Európy oveľa nebezpečnejšie miesto. Putin sa neusiluje o americkú veľkosť. Ako vaši spojenci, my áno. Keď nás Spojené štáty povolali v minulosti, vždy sme prišli. Boli sme s vami v Iraku. Boli sme s vami v Afganistane. Spoločne sme riskovali, spoločne obetovali synov a dcéry. Bránili sme našu spoločnú transatlantickú bezpečnosť v jednotnom fronte. Toto robí naše spojenectvo mocným. Keď sú Spojené štáty mocné, my sme všetci mocnejší – spolu.

Vyjednávanie s Ruskom neprinesie mier. Naopak, vojna bude pravdepodobnejšia. Putin považuje ústupky za známky slabosti. Bude sa prikláňať k testovaniu Americkej dôveryhodnosti v očiach spojencov NATO takých ako Estónsko, Lotyšsko, Litva a Poľsko. Nebude používať len vojenské zastrašovanie, ale tiež kybernetické útoky, energetický a ekonomický nátlak, špionáž, psychologické zbrane, dezinformácie a cielene použitú korupciu. Ako ruskí susedia máme skúsenosti s týmito technikami. Stáť im zoči-voči vyžaduje väčšiu silu, solidaritu a odhodlanie zo Západu – nie viacej kompromisov (ďalšie kompromisy).

Ako vaši zmluvne zaviazaní spojenci apelujeme na Američanov v novej administratíve a Kongrese Spojených štátov, aby zostali pevní v obrane našich spoločných cieľov a záujmov: mieru, Atlantickej sily a slobody. Zjednotení, sme viacej ako len partner voči chorobnej ruskej kleptokracii. Rozdelení, ako sme mohli vidieť príliš zreteľne v posledných rokoch, riskujeme všetci. Desiatky rokov naša zjednotená aliancia bola baštou Európskej bezpečnosti. Apelujeme na našich amerických priateľov, aby posilnili, nie oslabili naše transatlantické väzby. Ukrajina potrebuje podporu; štáty v prvom slede (na frontovej línii) potrebujú vašu vernosť a pevnosť. A predovšetkým Rusko musí vidieť, že keď sme napadnutí, naša sila rastie, a nie slabne.

Úprimne vaši,

Traian Băsescu                       Paweł Kowal

Carl Bildt                                Janusz Onyszkiewicz

Mikuláš Dzurinda                   Rosen Plevneliev

Mátyás Eörsi                          Karel Schwarzenberg

Iulian Fota                              Radosław Sikorski

István Gyarmati                      Petras Vaitiekūnas

Toomas Hendrik Ilves             Vaira Vīķe-Freiberga

Rasa Juknevičienė                  Alexandr Vondra

Ojārs Ēriks Kalniņš

A nyní je čas se vrátit do horkého léta 1968 ještě před 21.srpen 1968 a přetisknout druhý dopis



Praha

Vysočany, 18.července 1968
 
Drazí soudruzi–naši sovětští přátelé!
 

Ve vážné situaci, kterou v současném obrodném procesu v naší zemi a naší straně prožíváme, máme oči upřeny na vás. Každodenně sledujeme zprávy vašeho tisku a rozhlasu. Známe vaše znepokojení, v tom jsme si za jedno. Slyšeli jsme celou řadu pozdravných projevů a odpovědí na dopis Lidových milicí.
Je nám známo, jak úzkostlivě sledujete všechny události kolem obrodného procesu u nás, a my vám to nemáme za zlé. I
my trneme obavami o budoucnost naší vlasti. Nechceme, aby se u nás vrátily doby, kdy byla porušována zákonnost atd., jsme všichni pro obrodný proces jak v zemi, tak i ve straně. Jsme ale kategoricky proti tomu, aby se v rozhlase, tisku a televizi vytvářela žlučovitá atmosféra proti SSSR a jiným socialistickým zemím a stranám. Věřte nám, že to nejsme my, kteří rozpoutali kampaň proti vojenskému cvičení, na urychlený odsun vašich vojsk a vojsk spojenců z naší země. Věřte, že nám je hanba a stydíme se do hloubi našich duší za ty lidi, kteří licoměrně jedním koutkem úst se vydávají za přátele SSSR, jeho lidu a druhým koutkem štvou a volají po okamžitém odchodu vojsk.
My nikdy nezapomeneme na zradu, kterou na nás spáchali naši buržoazní politikové v čele s Benešem v roce 1938, když odmítli pomoc SSSR. To oni všichni zapříčinili, že padlo 25 tisíc komunistů, věrných synů naší strany, to oni zapříčinili smrt tisíců našich občanů, oni zavinili potupnou okupaci našeho státu a ztrátu naší suverenity.
My ale také nikdy nezapomenete, že to byl SSSR a Rudá armáda, která nám přinesla svobodu, za kterou položili životy vaši otcové a děti.
Drazí soudruzi, naše přátelství , naše spojenectví je spojeno společně prolitou krví u Sokolova, na Dukle a na dalších bojištích. Naši nepřátelé se nemění, jsou to titíž imperialisté a jejich rozvědky, jenže jsou nyní zkušenější a tím i nebezpečnější. Víme, co mají za cíl a kdo jim k němu pomáhá. A právě proto, že jsme si vědomi nebezpečí, které nám hrozí ze strany imperialismu, distancujeme se nejen od rezolucí, které vyzývají k odchodu spojeneckých vojsk, ale distancujeme se i od autorů a původců těchto rezolucí.
Vždyť každému poctivému, čestnému občanu naší vlasti, který je pro budování socialismu, pro upřímné opravdové přátelství se SSSR, nemůže být na překážku v jeho každodenní práci pro společnost přítomnost vašich vojsk a vojsk Varšavské smlouvy. Ba naopak, musí se cítit bezpečněji.

Jenom lidem nečestným, politickým obojetníkům, lidem falešným a s nečistým svědomím může být tato situace proti mysli. A takoví ať se bojí. My jako matky a otcové, kteří mívají často své syny na širokých ruských pláních na cvičení, děkujeme vám za bratrské jejich přijímání, za vaši lásku k našim dětem.

Drazí soudruzi!

Stojíme na stráži, víme, kdo je nepřítel a co od něho můžeme očekávat. Nikdy nepřipustíme,aby se vrátily předválečné nebo předúnorové poměry. Podle slov našeho Klementa Gottwalda střežíme jako oko v hlavě naše přátelství se SSSR a prohlašujeme, že nenecháme beztrestně špinit a pomlouvat naše přátelství stvrzené společně politou krví nikým, ať sedí na místě sebevyšším.
Víme, kdo jsou naši přátelé, víme, kdo je náš spojenec, víme, kdo nás nezradí, na koho se máme obrátit v nouzi nejvyšší. 

Jménem podepsaných soudruhů, členů strany, nestraníků, členů LM, mládežníků z vysočanské Pragovky, a jejich rodinných příslušníků, pozdravujte všechen sovětský lid,vyřiďte bojové pozdravy všem příslušníkům vaší armády. Jste u nás vždy srdečně vítáni našimi poctivými lidmi, námi všemi.

Čest práci!


Jakýkoliv další komentář je naprosto zbytečný. Nicméně pár velmi stručných poznámek připojit musím:

1- jsem přímý pamětník 68 a to už s volebním právem. Oněch 99 Pragováků bylo promne a troufnu si tvrdit že pro nějakých 90% občanů tehdejší Československé socialistické republiky zrádci. Zejména v kontextu toho, co následovalo o měsíc později.

2 - až do přečtení toho nepřekonatelně a trapně devotního a podlézavého dopisu Donaldu Trumpovi jsem se naivně domníval, že pád Berlínské zdi, náš 17. listopad 89, rozpad sovětského impéria, odchod autoritativního komunistického systému do historie, tedy všechno to, co dnešní Pragováci celé Evropy označují za vítězství USA a Západu ve studené válce, bylo vítězstvím demokracie nad totalitarismem. Teprve jejich dopis mi otevřel oči – že nic z toho není pravda, nýbrž jde o vítězství USA a Západu nad Ruskem…. Dovoluji si v této souvislosti připomenout upravenou lidovou písničku, s níž prokazatelně odjížděly české pěší pluky c. a k. armády v roce 1914 na ruskou frontu:
Červený šátečku kolem se toč,
kolem se toč,
jedeme na Rusa,
nevíme proč…..

Patrně mají, podle vašich představ vyrazit opět.

Dodávám, že v takovém případě se stejným popěvkem.



3 - S naprostým úděsem jsem zaregistroval následující větu dnešních Pragováků …. Keď nás Spojené štáty povolali v minulosti, vždy sme prišli. Boli sme s vami v Iraku. Boli sme s vami v Afganistane. Spoločne sme riskovali, spoločne obetovali synov a dcéry. Bránili sme našu spoločnú transatlantickú bezpečnosť v jednotnom fronte….

Mají za sebou skutečně bilanci, na kterou mohou být pyšní, za kterou obětovali syny a dcery, nikoli kupodivu, svoje vlastní, nýbrž naše. Ta bilance vypadá takto:


4 - děkuji dnešním Pragovákům za to, že mi dokonale otevřeli oči hned první větou svého dopisu … My — tí, ktorí rozhodujú a verejné osoby z celej Európy — vítame vaše zvolenie za 45-eho prezidenta Spojených štátov...

Beru na vědomí, že jsem se opět jednou zásadně spletl, když jsem podepsané osoby považoval za soupis politických mrtvol a že platí, minimálně v nějaké formě My — tí, ktorí rozhodujú. Z důvodů uvedených pod bod 1 až 3 veřejně slibuji, že udělám všechno, co bude ve zbytku času, který je mi vyměřen, v mých nepatrných silách, aby o ten status těch, co rozhodují, přišli tak rychle jak je to jenom možné a to definitně. Tak jako se to stalo signatářům dopisu z před 50-ti let. Jen doufám a budu se snažit, aby se tak stalo dříve než za dvacet let. Z tohoto titulu jsem přivítal a vítám volbu Donalda J. Trumpa 45.americkým prezidentem. Věřím totiž, že je to moudrý muž s vlastním rozumem a na rozdíl od Leonida Brežněva nevyslyší dnešní Pragováky.

- - -

Jednání v Kazachstánu je správným krokem směrem k dlouho očekávanému urovnání syrské krize / Negotiations in Kazakhstan is a right step toward a long-expected settlement of the Syrian crisis

$
0
0
Anna Jaunger
14. 1. 2017   (redakci NR zasláno autorkou)

Před započetím mírových jednání o Sýrii v Kazachstánu, které jsou plánovány na 23. ledna, stálý představitel Francie při OSN, François Delattre uvedl, že by to mohl být krok správným směrem k dlouho očekávanému řešení syrské krize také tím, že poskytne přímý kontakt mezi válčícími stranami.

Jeho prohlášení odráží naděje světového společenství, že rozhovory v Astaně mohou dát nový impuls syrskému politickému uspořádání, neboť podle předběžných údajů se kromě oficiálního Damašku zúčastní dialogu významný počet vlivných velitelů "umírněné" opozice, kteří předtím přistoupili na příměří.

Podle Al Akhbar, se bude delegace opozice skláda z 44 osob, z nichž většina budou zástupci vojenských formací působících na "Eufrat Shield", které je drženo tureckou armádou na severu Sýrie. Jednání se zúčastní i skupiny, které dostávaly podporu od států Perského zálivu, Jaish al-Islam působící v blízkosti Damašku.

Kromě toho se očekává, že budou pozváni na schůzku také zástupci OSN. Pod její záštitou začne dne 8. února následující kolo jednání v Ženevě. Podle oficiálního zástupce generálního tajemníka OSN Stefana Dyuzharrika, OSN očekává, že od organizátorů syrských mírových jednání obdrží oficiální pozvání do kazašského hlavního města.

Odborníci předpovídají, že mírový proces v Astaně naplnísvé poslání a pomůže vyřešit syrskou krizi. Ti soudí, že pokud bude dosaženo pokroku při řešení vážných otázek, měl by se tento formát zachovat jako stálá platforma postrádající nevýhody Ženevy, kde mnoho opozičních struktur skutečně blokovalo proces vyjednávání a po dobu tří let nebylo možné dosáhnout požadovaného výsledku.

Negotiations in Kazakhstan is a right step toward a long-expected settlement of the Syrian crisis
In advance of the Syrian peace negotiations in Kazakhstan which are planned to be hold on January 23, the Permanent Representative of France to the United Nations, François Delattre said that they could become a right step towards a long-expected resolution of the Syrian crisis and were able to provide direct contact between the warring parties.

His statement reflects the hopes of the world community that the talks in Astana may give a new impulse to the Syrian political process, because according to preliminary data, besides of official Damascus, a significant number of influential commanders of the "moderate" opposition previously acceded to the truce, will be attracted to the dialogue.

According to Al Akhbar, opposition delegation will consist of 44 people, most of whom will represent the formation of participating in Euphrates Shield which is held by the Turkish army in the north of Syria. Among the groups receiving support from the Gulf States, Jaish al-Islam, based near Damascus, will take part in the negotiations.

In addition, it is expected that the UN officials also will be invited to the meeting. Under its auspices on February 8 the next round of negotiations will begin in Geneva. According to an official representative of the Secretary General of the UN Stefan Dyuzharrik, the UN expects to receive an official invitation to the Kazakh capital from the organizers of the Syrian peace negotiations.

Experts predict that the peace process in Astana will justify its mission and help resolve the Syrian crisis. According to them, if progress, addressing the settlement of the serious issues is achieved, it is necessary to keep this format as a permanent platform devoid of drawbacks of Geneva, where many opposition structures actually blocked the negotiation process and for three years it was not possible to achieve the desired result.

Thierry Mariani: "Jsme konfrontováni s rozsáhlou dezinformací o tom, co se děje v Sýrii"

$
0
0

14. 1. 2017   zdroj
Člen Národního shromáždění Francie Thierry Mariani opět shromáždil parlamentní delegaci na cestu. Tentokrát poslanci zamířili do Sýrie, kde pobývali od 5. do 9. ledna. Po návratu udělal Mariani několik důležitých komentářů, které očividně nemohou uspokojit všechny. Cesta do Sýrie je pro představitele evropských zemí, v podstatě, bezprecedentní záležitost. Přece je to ale Thierry Mariani, který byl už i na Krymu.


Přitom politik vůbec nepočítá se shovívavostí západních médií, která jsou odhodlaná jej po každé takové "cestě" roztrhat na kusy. Tato praxe je nezbytná pro nezaujatý pohled na věci, soudí Mariani, a vyzývá parlamenty ostatních evropských zemí, aby se na vlastní oči podívali na dění a aby nepodporovali tok dezinformací o tomto naléhavém tématu.

"Jak jsem již řekl, jsme konfrontováni s rozsáhlou dezinformací o tom, co se děje v Sýrii. Pokud čtete například francouzský tisk, máte dojem, že obyvatelstvo Aleppa bylo podrobeno genocidě a že samotné město bylo zcela zničeno. Ale pravdou je, že pouze 15% budov bylo zničeno a dalších 20% poškozeno. Všechno ostatní je celé a zachované. Pokud jde o lidi, tak před válkou žily v Aleppu 3 miliony osob. Teď tam je 1,5 milionu. Drtivá většina lidí jednoduše město opustila. Kromě toho bylo zabito 35 tisíc osob. Nechci říci, že se jedná o malé množství. Je to hrůzná statistika. Smrt byť jediné osoby je nepřípustná. Ale zcela nepřijatelné je hovořit o tom, že byli zabiti všichni z onoho 1,5 milionu. Právě k tomuto závěru je možné dospět, když si přečtete francouzský tisk. To je důvod, proč se domnívám, že francouzští poslanci i členové parlamentů ostatních evropských zemí jsou povinni navštívit Sýrii, aby se na vlastní oči podívali, co se tam děje", řekl novinářům Mariani.

A opět, v rozporu s očekáváním médií a rétoriky, která se šíří ze Západu, francouzský politik projevil konstruktivní přístup k otázce urovnání syrské krize. Prý nejprve mír a teprve potom jakékoliv otázky, týkající se prezidentství Asada. Ano, navrhuje Evropě a USA jiný přístup: "Ať by se dělo cokoli, je možné přistoupit k syrské krizi ze dvou stran. První přístup je uplatňován v Evropě a USA a je vymezen tím, že nemá smysl něco projednávat, dokud je Asad u moci. Ale jaký je výsledek? Válka pokračuje, lidé umírají a nejsou žádné změny. Je však zřejmé, že když sedíte v pohodlných kancelářích v Paříži, můžete si dovolit uvažovat tímto způsobem.

Další možnost spočívá v tom, že Asad je prezident a ať se k němu stavíte jakkoli, musí se s ním počítat - diplomacie nepředpokládá práci jen s těmi, kteří se vám líbí. A právě proto se domnívám, že Francie a celá Evropa musí změnit svůj přístup k syrskému urovnání. To by umožnilo válku zastavit a pak přejít k jednání o osudu prezidenta". Myslím, že Evropa nebude následovat příkladu francouzského kolegy a že nadále bude hlásat, jak se Mariani vyjádřil, z pohodlných křesel. Nicméně cestu francouzských poslanců do Sýrie nelze nazvat neproduktivní - získali jsme nestranný názor a objektivní informace v číslech. Mýtus o ruských zločinech na pozadí komentářů Marianiho, který navštívil, dalo by se říci, ohnisko událostí, mizí.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Lubomír Man: Kdyby tak tohle řekl Putin

$
0
0
14. 1. 2017
Vyšla kniha spolupracovníka a autora redakce NR Lubomíra Mana.
Knížka stojí 129 kč a jejím hlavním distributorem je Kosmas.

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live