Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Prohlášení Václava Klause a IVK k nepřijatelnému zacházení Evropské unie s Českou republikou

$
0
0

institut V Klause logo    

Václav Klaus
16.6.2017  IVN






1. Zásadně a zcela rezolutně protestujeme proti rozhodnutí EU zahájit s Českou republikou řízení kvůli tzv. nerespektování přijímání migrantů na základě Bruselem nadiktovaných kvót. Protestujeme proti snaze trestat nás a přinutit nás k poslušnosti.

2. I těm, kteří to ještě nevěděli, ukázala tímto svým krokem Evropská komise, jaké je postavení České republiky v Evropské unii a jaké s námi její vrcholní představitelé mají úmysly.

3. Odmítáme pokračující bagatelizaci toho, co se právě teď, v úterý 13. června 2017, stalo. Jde o novou, dosud nevídanou věc. Odmítáme záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci. Odmítáme dopustit přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii. A to ještě nezmiňujeme s masovou migrací spojený dnes už téměř každodenní terorismus.

4. Odmítáme argument, že musíme „být u toho“, že musíme „být přítomni“ rozhodování, že musíme být v tak zvaném „tvrdém jádru“ Unie. Uxrozhodovacích procesů v EU sice dnes jsme, ale my nerozhodujeme. Naše přítomnost nemá fakticky žádný význam. Náš hlas je ignorován. Nerozhoduje se podle nás. Rozhoduje se o nás.

5. Nenechme se vydírat hrozbami ukončení evropských dotací. Dotace nepotřebujeme a nechceme je. Odmítáme jak naše platby do Bruselu, tak dotace z Bruselu. Odmítáme zhoubnou, silou prosazovanou, politiku EU jako celek.

6. Z toho všeho plyne jediný možný a současně jediný nutný závěr: nastal čas začít připravovat odchod naší země z Evropské unie. Je to jediná cesta, jak náš stát, který jsme zdědili od našich předků a který máme povinnost jako svébytnou entitu předat budoucím generacím, udržet a zachránit.


Václav Klaus a IVK, 13. června 2017.

Putin po patnácté

$
0
0
Jan Campbell
16.6.2017  VašeVěc


Děkuji všem čtenářům, kteří četli moje poslední čtyři příspěvky na téma Nedůvěra, rozhodli se sdělit mi vlastní názor nebo hodnocení, a žádají o pravidelné komentáře k dění ve světě. Odpovídám tímto komentářem dnešního přímého přenosu otázek a odpovědí prezidenta Putina. Ve své podstatě lze shrnout obsah čtyř příspěvků a obsah patnáctého přímého přenosu otázek a odpovědí prezidenta Putina do tří rčení: 1) Nihil novi sub sole - Nic nového pod sluncem. 2) Bližší košile než kabát. 3) Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.


První rčení představuje potvrzení objektivního vývoje na úrovni společensko - politické a individuální. Sancta simplicitas! - Svatá prostoto! Druhé je návodem k jednání, třetí hovoří o hodnotách. Každé rčení se tedy zabývá jiným problémem. Nic nového pod sluncem, vybízí myslet v kontextu a používat fakta. Ta nemusí být pravdou. Bližší košile než kabát souvisí více s racionalitou než s etikou, a reprezentuje naprosté selhání mechanismů, jež by nás měly přimět neignorovat cíle a zájmy dlouhodobé oproti těm bezprostředním. Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše (בעסער אַ האָן אין האַנט אײדער אַן אָדלער אין הימל) představuje mravní ponaučení, jednu z charakteristik člověka: vlastní zájmy jsou nejbližší. Egoismus.

V kontextu napsaného se nabízejí otázky: 1) Čemu poslouží dehonestující paušalizace předchozího systému a rusofobie, nabývající podoby nenávistně fanatické slepoty, když tzv. demokratický systém plodí neřešitelné protiklady? 2) Co přijde, až dnešní mladá generace dospěje a pochopí, že dopracovat se vlastnímu názoru je sice méně pohodlné než přijmout nabídku sugestivních našeptávačů učení novodobých sekt, ale že je to jeden z mála způsobů, jak se přiblížit pravdě? 3) Co přijde, až mladá generace začne pochybovat, hledat, srovnávat a zohledňovat vlastní zkušenosti? Nebude následovat další překmit kyvadla znovu někam hodně daleko, jen směr pohybu bude jiný a z podstatné části opět protichůdný?

Přímý přenos otázek a odpovědí prezidenta Putina v 2016 byl rekordní, co se týče otázek mladých Rusů a také těžkosti u prezidenta najít odpověď. Odpověď na otázku „Co by si přál od zlaté rybky“ to dokázala, podobně jako odpověď na otázku „Co si myslíte – Puškin měl dvojku z matematiky, udělal by dnes maturitu (jednotnou státní zkoušku?“ Dnešní přímá linie, trvající 3 hodiny 56 minut a 70 (nearanžovanými) otázkami potvrdila:
1) Důvod programu otázek a odpovědí v přímém přenosu,
2) dlouhodobý trend a
3) jeden z důležitých protikladů současnosti. 

Ad 1) - Důvodem programu je kontrola porozumění problémů ve společnosti s pomocí otázek v přímém přenosu a zápis otázek, na které nebylo možné odpovědět v přenosu.

Ad 2) - Vnitřní a sociální politika, reprezentovaná každodenními objektivními a subjektivními problémy občanů staví do stínu jejich zájem o zahraničně politické objektivní a subjektivní výzvy, kterým čelí Ruská federace.

Ad 3) - Malá důvěra k politikům, ke státní správě, tím i k vládě, je kompenzována vysokou nadějí a důvěrou k prezidentovi. Ten se nechtěně dostává do role poslední naděje a spasitele (Обращались во все инстанции, никто не помогает! Вся надежда на вас. - "Obraceli jsme se na všechny instituce, nikdo nepomůže. Všechna naděje je na vás." - překlad NR))

Nemám v úmyslu hodnotit, nakolik prezident Putin může naděje občanů a roli spasitele dále plnit a splnit. V každém případě Putinovo dnešní urbi et orbi nasměrované na místní a regionální politiky, funguje. Podobně fungují jeho urbi et orbi z Valdaje pro západní publikum, nebo s Peterburgského ekonomického fóra a další vystoupení prezidenta Putina určená pro vládu a širokou veřejnost. Fungování těchto urbi et orbi znamená, že vláda a Kreml nemají fungující systém objektivní zpětné vazby od občanů. Proto byly dnes po prvé do přenosu zapojeny a monitorovány na příklad sociální sítě.

Dnešní přímá linie představila Putina nejenom znajícího ohromné množství faktů a dat, sebevědomého, ale i vtipného, humorného a klidného, umějícího zprostředkovat pocit, že vše dobře skončí: Finis coronat opus - Konec dobrý, všechno dobré. Odpovědi týkající se Ukrajiny, USA a Sýrie byly umírněné, odpovědi na otázky z osobního života a tragédie jedné občanky nemocné rakovinou, byly zcela jistě pro mnohé, přesvědčivě lidské. V případě vysvětlení citátu Lermontova prezidentem Porošenko, nebo výpovědi šéfa FBI Comeyho, se prezident Putin představil jako opravdový gentleman. Tím je podle nebožtíka Kopeckého „muž, který kam usedne, zdobí.“

To nelze říci o lídrech EU, včetně trojice vládní strany, která si dovolila transformaci premiéra na tři části v zemi menší než velká Moskva a problémy rovnajícími se méně než jednomu promile těch v Moskvě. Trojice bude mít problém vysvětlit svým voličům, jak je to možné, že dnes Senát USA osvobodil NASA od sankcí, dovolil NASA spolupráci s Ruskem a český podnikatel nemůže svobodně obchodovat se svým východním sousedem. Tempora mutantur, et nos mutamur in illis - Časy se mění a my se měníme v nich. Souhlasu netřeba.


- - -

Spiknutí vojensko-bezpečnostních kruhů proti Trumpovi je reálné

$
0
0
Patrick J. Buchanan
16.6.2017   Zvědavec

Prezident Trump je sice hlavou státu, vlády a vrchním velitelem armády, ale jeho vlastní administrativa je prolezlá zrádci, kteří mají v plánu ho svrhnout. Schyluje se zde k jakési občanské válce, ve které hlavní město usiluje o odvolání vlastního prezidenta.


Až dosud šlo o víceméně nenásilný proces, i přes rostoucí počet pouličních potyček mezi pro- a proti-trumpovskými bojůvkami. Policii se však příliš nedaří držet tyto skupinky od sebe. Několik zadržených lidí dokonce mělo u sebe zbraň.

Není tajemstvím, že cílem Washingtonu je svržení Trumpa s využitím deep state. Málokdo to popírá.

Nedávno odvolaný ředitel FBI James Comey, následovník J.E. Hoovera, pod přísahou přiznal, že poskytl novinám The New York Times informace o své konverzaci s prezidentem v Oválné pracovně.

Cíl: informace uniklé do Times spustí proces ustanovení zvláštního žalobce za účelem svržení prezidenta.

Comey chtěl Trumpa odstranit skrze zvláštního žalobce, přestože sám na základě vlastního vyšetřování v FBI věděl, že Trump je nevinný. Že masivní obvinění Trumpa týkající se spolupráce s Kremlem při úniku e-mailů z DNC (viz Národní výbor Demokratické strany) je nesmysl.

Comeyho podvod měl za účel aktivně zapojit policejní složky státu do svržení vlastního prezidenta. A fungovalo to. Jelikož tímto zvláštním žalobcem, který má po ruce mnoho prostředků, jak jít Trumpovi po krku, je Comeyho blízký přítel a předchůdce v FBI, Robert Mueller.

Jak Newt Gingrich řekl v neděli: „Podívejte se, koho si Mueller začíná najímat. ....To jsou lidé, kteří, zdá se mi, jdou Trumpovi po krku. Jsou mezi nimi mimochodem i ti, kterým bylo vyčiněno za zatajování důležitých informací ministerstvu obrany."

„Tohle bude hon na čarodějnice.“

Další příklad. Podle Daily Kos (internetové diskusní fórum) měl Trump v plánu po inauguraci rychlé zastavení sankcí vůči Rusku a vrcholnou schůzku s Vladimírem Putinem, aby se předešlo druhé studené válce. Ministerstvo zahraničí bylo pověřeno vypracováním detailů.

Dle Daniela Frieda ale koordinátor, který měl na starosti problematiku sankcí, obdržel několik „panických“ telefonátů ve stylu "Panebože, můžete to zastavit?".

Operativci na ministerstvu, neloajální prezidentovi a nepřející jeho vztahu k Rusku, na základě kterého byl zvolen do úřadu, kolaborovali s elementy v Kongresu, aby sabotovali jakékoliv zmírnění sankcí. Povedlo se jim to.

„Bylo by to pro Moskvu vítězství,“ řekl Tom Malinowski z ministerstva zahraničí, který se minulý týden chvástal tím, jak se mu povedlo zablokovat sbližování se s Ruskem. Zaměstnanci na ministerstvu sabotovali splnění prezidentova slibu, pro který ho Američané volili, a nahradili ho svou vlastní politikou.

Nevzpomínám si, že by někdy v minulosti bylo tolik uniklých informací z prezidentova nejbližšího okolí a ne pouze politických, ale i vysoce důvěrných a tajných. Informace prosakují na povrch z údajně bezpečných vyšetřovacích a výzvědných vládních organizací.

Média, která benefitují z těchto informací, kryjí ty, kdo porušují zákony. Skutečně zločinná tajná dohoda ve Washingtonu mezi big médií a deep state za účelem zničení prezidenta a potopení jeho nenáviděné politiky uvolňování, vůči které stojí.

Dalším příkladem je rozvíjející se "prozrazení" skandálu.

Ačkoliv ještě ne vše bylo zveřejněno, zdá se, že nebývale velké množství rozhovorů mezi Trumpovými spolupracovníky a jejich ruskými protějšky bylo monitorováno americkými výzvědnými agenturami.

Na základě rozkazů z nejvyšších míst byly konverzace zaznamenávány, a v rozporu se zákonem byla odkrytá jména Trumpových spolupracovníků.

Tyto přepisy byly následně podle pokynů Susan Rice rozeslány všem 16 bezpečnostním agenturám včetně jmen zúčastněných. Počítalo se s tím, že některé z nich „prosáknou“ na veřejnost poté, co se Trump stane prezidentem. A Barack Obama to pravděpodobně věděl.

Konverzace Michaela Flynna s ruským velvyslancem Sergejem Kislyakem, poté co Obama uvalil na Rusko sankce, jako odvetu za nabourání se do e-mailů DNC, mohla být produktem tzv. „odhalené“ operace. Mediální útok stál Flynna místo v Národní bezpečnostní radě (NSC).

Trumpovi se v jeho úřadu mnohé povedlo. A přesto mu média a jejich spojenci z deep state připravují očistec.

Co si musí Trump a Bílý dům uvědomit, je, že to ještě neskončilo, že to bude boj až do konce, že jeho nepřátelé si nedají pokoj, dokud nebude obžalován z vlastizrady anebo sám s hanbou nerezignuje.

Má-li zvítězit, bude se muset Trump vydat na válečnou stezku, zorganizovat celonárodní kampaň a v hlavním městě vést partyzánskou válku za použití zákonných politických zbraní, které má k ruce, dokud se nezbaví nepřátel ve vlastní vládě.

Hodlá-li Trump prosadit svou agendu, tato bitva je nezbytná. Ale dá se vyhrát. Lidé totiž vnímají, že washingtonské elity jen cynicky brání svá vlastní privilegia, pozice a moc.

Pokud prezident nedokáže přepsat Obamacare, či dosáhnout reformy daní, neměl by příští rok jezdit po státech a remcat na Nancy Pelosi nebo Chucka Schumera. Tihle nejsou skutečnými soupeři. Jsou vyměnitelní.

Měl by vést kampaň proti skutečným nepřátelům (jeho hesla) "Amerika především" slibem, že vykoření deep state a vypráská jejich mediální kolaboranty.

Je na čase spálit Bastilu.


The Military/Security Plot Against Trump Is Real vyšel 14. června 2017 na katehon.com. Překlad v ceně 319 Kč Zvědavec.

S expanzivní a imperiální Evropskou unií nechceme mít nic společného

$
0
0
J. Skalský
16.6.2017  České národní listy

Asi před rokem Michael Roth, náměstek ministra zahraničních věcí SRN, prohlásil, že Německu, jako největšímu státu v EU, přísluší vedoucí role. O několik měsíců poté B. Posselt v zahraničním vysílání čs. rozhlasu zatoužil po vedoucí roli EU ve světě. V Německu proběhly též diskuse o „jaderném deštníku: Otázkou bylo, zda Německu, tedy i pro Evropu, budou stačit jaderné zbraně Francie. Dříve Němci uvažovali i o atomových pumách a hlavicích britských. Po brexitu však budou pro ně nedostupné. I tato diskuse, že se vůbec konala, signalizuje zásadní posuny v zahraniční i vojenské politice SRN.


V jiných státech EU, samozřejmě těch největších, ve Francii a Itálii, podobné požadavky nebyly nastoleny, pokud přesto, pak méně výrazně. Je pravděpodobné, že Německo se vydalo svou starou imperiální cestou, na níž stahuje i EU. A tak EU má vybudovat vlastní armádu a zbrojit. Otázkou je jen proti komu. Vzhledem k silné německé protiruské politice, v níž prim hrají CDU/CSU, se možný protivník již vyklubal.

Dalším rozvíjením podobných úvah se nechceme zatím dále zabývat. Pro nás je naprosto nepřijatelné, že by naši vojáci měli bojovat tam či onde na světě, třeba i v Africe, Asii. Proč? Jaké zájmy by tam bránila Česká republika? Rozhodně ne naše! Již za Rakouska – Uherska a později v době třetího rajchu jsme se stavěli proti agresivním válkám, které tyto státy rozpoutaly. Německo se však zřejmě z dějin nepoučilo, jak svědčí uvedené. Neznamená to, že bychom měli chybovat s ním.

Problémem bude překonat naše proněmecké síly, které jdou věrně v závěsu nikoliv obranné, ale útočné politiky. Nyní máme jedinečnou příležitost. Budou volby. Nevolme ty strany, které nás vedou do dosud nevídaných rizik.

Stále se u nás mluví o odkazu 17.listopadu 1989. Neměli bychom proto zapomínat, že tehdy jsme jednoznačně vyhlásili, že do nového útočného paktu nepůjdeme, že naše politika bude mírová. Odzbrojíme. A dnešní snahy EU, která je stále více německá, zatímco Německo je stále méně evropské, právě z hlediska i uvedených ideálů, jsou nepřijatelné.

Jsme pro mír. Proti válce. Peníze, které ušetříme na zbytečném zbrojení dejme do rozvoje republiky, aby naši lidé mohli prožít v míru skutečně důstojný lidský život, všichni měli střechu nad hlavou a práci. Masarykovsky a benešovsky pojatá demokracie nám k tomu ukazuje cestu.

 - - -

Sobotka a Zaorálek, nastrčené figurky mafiánů. A Chovanec, zakladatel úřadu pro špiclování. Docent Valenčík rozebral rošádu ČSSD pohledem upřímného sociálního demokrata

$
0
0
rozhovor s docentem Radimem Valenčíkem
16. 6. 2017 ParlamentníListy

„Když se na to podívám z pozice těch, pro které byl Sobotka či Zaorálek jen nastrčenou figurou, aby mohli pod vlajkou ČSSD provádět svoje mafiánské tunelářské reje, pak je to naprosto logické. 



Dotunelovat pozici ČSSD, to znamená její pozice ve sféře státní a krajské administrativy, státních a polostátních firem, případně ještě nějaká její finanční aktiva, dokud to ještě jde...,“ hodnotí vysokoškolský pedagog a publicista Radim Valenčík coby sociální demokrat situaci poté, co premiér Bohuslav Sobotka oznámil, že kvůli klesajícím preferencím strany skončí v čele ČSSD. „Sobotka je mistrem řešení standardních situací. V nestandardní selhal a dělá jen vynucené kroky,“ říká na konto premiéra.


Premiér Bohuslav Sobotka ve středu večer oznámil, že kvůli klesajícím preferencím strany přijal osobní odpovědnost. ČSSD místo něj povede ministr vnitra Milan Chovanec, volebním lídrem má být ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Rozumíte této rošádě? A k čemu to podle vás povede?
Pokud bych měl odpovědět jako obyčejný člen ČSSD, který uznává její hodnoty a snaží se o naplnění jejího poslání, tak bych řekl, že této rošádě nerozumím. Když se na to podívám z pozice těch, pro které byl Sobotka či Zaorálek jen nastrčenou figurou, aby mohli pod vlajkou ČSSD provádět svoje mafiánské tunelářské reje, pak je to naprosto logické. Dotunelovat pozici ČSSD, tj. její pozice ve sféře státní a krajské administrativy, státních a polostátních firem, případně ještě nějaká její finanční aktiva, dokud to ještě jde.


O Milanu Chovancovi se ví, že je ministrem vnitra a že je tvrdým odpůrcem kvót na přerozdělování imigrantů. O šéfovi diplomacie Lubomírovi Zaorálkovi mnozí lidé vědí, že byl dlouholetým předsedou Poslanecké sněmovny. Oba dva ale mají i jinou tvář. Třeba Chovanec má nálepku „ten zelinář", Zaorálek má zase pověst mluvky, který prý dokáže dlouhé minuty hovořit i o tom, co nezná. Jakou jejich tvář vnímáte Vy?

Ti, co tam nastrčili jako fíkový list zrovna tento trojlístek, nejsou schopni vnímat, jak to lidé vidí. Každý z této trojice část potenciálních příznivců odrazuje a společně vytvářejí dokonalý zapuzující synergický efekt. Sobotka jako politik přezrál a z politické mrtvoly se dokázal proměnit v politickou mršinu. Chovanec se zasloužil o vznik něčeho, co je u nás naprosto nevídané, co nazývám „Janda-Chovanec mccarthyovský ústav“ pro špiclování lidí a spřádání (vyfabulovávání) nitek spiknutí proti „demokraticky zvoleným politikům“. Pochopitelně pod taktovkou Putina. Něco takového tu nebylo ani v padesátých létech. Pokud se nepletu, tak i vaše ParlamentníListy.cz jsou na seznamu této instituce. Ten, kdo takovou instituci zplodil, patří do jiného ústavu. Pokud by někdo nevěděl, o čem hovořím, tak připomínám.

Tak Chovance dali do čela strany. K těm dvěma výtečníkům pak ještě přidali Zaorálka. Člověka, který kdysi představoval určitou naději. Během ukrajinské krize přišel o soudnost. Zodpovídá za program strany a vůbec nevidí, že ČSSD nemá žádný program, že místo toho, aby řekla, v čem spočívá příčina současných problémů a jaká je cesta jejich řešení, nabízí sliby, kterým nikdo nevěří. A místo toho, aby si to pod vlivem reakcí lidí, které jsou ve stovkách pod každým odkazem na ten či onen programový bod, který ČSSD dává na své stránky a na Facebook, uvědomil, že program jde úplně mimo, reaguje: Za všechno můžou lidé, nečtou, nedochází jim to…


Předseda ANO a nedávno odvolaný ministr financí Andrej Babiš prohlásil, že je premiér Bohuslav Sobotka, odcházející z čela ČSSD a pozice volebního lídra, zbabělec. Naopak šéf lidovců, vicepremiér Pavel Bělobrádek uvedl, že Sobotka udělal silný krok a že si ho váží. Kdo se podle vás mýlí?

Běžná politická licitace. Sobotka je mistrem řešení standardních situací. V nestandardní selhal a dělá jen vynucené kroky.


„Do odcházejících politiků se nekope. Zvláště, neodcházejí-li kvůli nějakému velkému skandálu. Prohlásit v takovou chvíli o někom, že je zbabělec, může jen hulvát,“ okomentoval slova předsedy hnutí ANO Andreje Babiše vůči Sobotkovi brněnský politolog Miloš Gregor. Souhlasil byste s ním?

Brněnský politolog si asi ještě nepovšimnul, že Sobotka – a s ním celá sobotkovská éra, sobotkovská garda – ještě neodešel/neodešli. Jen se z politické mrtvoly změnil(i) v mršinu. Není to pěkný pohled a je to cítit. ... ... ....



(celý rozhovor najdete zde)


Hnědá zeleň

$
0
0
Karel Sýs
16.6.2017
Je 28 let po Velkém Listopadu a komunismus nepřestává strašit přehřáté české palice. Je to ještě obsedantní neuróza, nebo už totální zblbnutí?

Ať otevřeme kterékoli režimní noviny či televizní kanál, najdeme dostatek klinických příznaků. Společnost je totalitně vymatlaná. Na jedné straně zteplalá mládež pokládající svůj intelekt na oltář polovodičovým bohům, na druhé straně dědkové a báby, pamětníci socialismu s nejrůznějšími zkušenostmi, kteří si nevědí rady, na koho dřív nadávat, a jediné, k čemu by je mlaďoši měli přemluvit je, aby nadávali sami na sebe.

Frustrace je všudypřítomná a týká se každé životní situace. Nemá ani smyslu je vypočítávat, pro hnůj není kam hodit vidle.

V takovém stadiu postiženým nezbývá než neúnavně mlít o banánech, trabantech a komoušských koncentračních táborech. Skloňovat Bory, doly a er-o-háky zdevastované hory.

A litovat, že komanči nepřivázali k mučednickému kůlu Baťu, že nechali pláchnout tu či onu drtinu nebo peroutku; měli by více meliva.

Takový národ si ovšem zaslouží, ne aby ho někdo osvobozoval, ale naopak pořádně vzal u huby a na řetěz, k čemuž není daleko, nýbrž sakramentsky blízko.

Stačilo by – a o Závěrečném elektronickém soudu se tak stane – aby Nejvyšší Někdo rozpáral všechny ty sítě, jimiž jsou rabové připoutáni k uchu Velkého Bratra i bude pusto a prázdno. Ovečky, co teď? I bude vytrouben poslední rozkaz zástupům: skočit do jámy a nechat se posypat nehašeným vápnem.

„Ta z Dejvic má toho nejvíc…“ Jako kdyby to pamětnice vystoupivší na stránkách Deníku.cz chtěla potvrdit. „‘To byla tehdy čtvrť, o které se říkalo, že kdo se tam narodil, tak má stříbrnou lžičku v ústech,‘“ říká hrdě na první pohled noblesní dáma a hrdá patriotka, která sice své děti vychovala tak, aby v komunismu žít nemusely, ale ona sama by Čechy nikdy nedokázala opustit.“

„Bubeneč a Dejvice byly báječné. Perfektní bydlení. Bylo tam ministerstvo obrany, tím pádem se kolem pohybovalo hodně důstojníků. I kadeti chodili v uniformách. Bylo to překrásné,“ vypráví obdivovatelka zeleného sukna buranům ze Žižkova a Hrdlořez, co se narodili se lžičkou aluminiovou či dokonce s prázdnou hubou.

Na otázku, kdy se to noblesní kouzlo z Dejvic ztratilo, má pohotovou odpověď:


„Všechno změnily režimy. Hlavně komunismus. V Dejvicích se pěkně bydlelo, byla to dobrá adresa, a tak se snažili do tamních bytů nastěhovat samí komunisté.“

Komunisté se jí neustále míhají před očima, snad ještě hustěji než kadeti.

„Máte na mysli obsazování bytů?“, zní návodná otázka.

A už zas jede ideologický průjem:

„Ano. Proti nám léta bydleli Němci. Oba mluvili perfektně česky. Pán pracoval v bance a jejich dcera byla provdaná za důstojníka československé armády. Když se maminka zdržela v práci nebo na nákupech, tak jsem byla u nich. V pětačtyřicátém je najednou odvezli pryč. Mohlo mi to srdce utrhnout.“

A že měla srdce pevné, když jí je neutrhla ani heydrichiáda ani Lidice. A to se v Dejvicích na dobrých adresách skrývalo několik atentátníků na lidumilného zastupujícího protektora.

„Odvezli je někam do Slezska. Místo nich se pak nastěhovali nějací soudruzi.“ K nim už nechodila, asi to nebyli takoví vydrilovaní fešáci.

Teutonsky dojemný příběh pokračuje:

„Asi půl roku nato, co je komunisté násilím vystěhovali, se najednou ve schránce na dveřích objevil malý kousek papíru odtržený z nějakého pytlíku.“ Že neuhodnete, co bylo v pytlíku, vlastně na pytlíku: „Pane inženýre, pomozte nám. My jsme ve Slezsku.“

Jeden by myslel, že zahynuli v Osvětimi nebo v Sobiboru, a oni jsou mučeni ve Slezsku!

A představte si, že lidi pod komunistickou knutu lezli sami, neposlouchajíce varování:
„Jeden známý nám nabízel, že bychom mohli odjet do Peru, protože moc komunistů stále sílila.“

Neodjeli, litovali. „V roce 1947 se vrátili lidé kolem Gottwalda. Předtím to bylo vše takové snové (sic!). Všichni si říkali, že horší než nemilosrdní Němci být nemohou.“

Ještě že zachránila aspoň děti. Jistě uhodnete, že žijí v USA. „Jeden odjel v osmašedesátém a druhý o deset let později, protože ještě studoval,“ přiznává bezelstně. Odpromoval, možná s rudým diplomem (fuj!) a hurá za kopečky. Když dítky přijedou, moc se jim tu líbí: „Všude je zeleň a příroda. V Miami je to totiž samý beton.“ Snad jí tuto perfidní pomluvu Výbor pro neamerickou činnost odpustí.

Tak daleko jsme už došli. Ještě že nám zbyla zeleň, jestli už i ona není prodaná. Anebo jestli už totálně nezhnědla.

- - -

Tvrdý úder Ruska: Byla zabita „vojenské rada“ IS a asi 330 bojovníků!

$
0
0

- kou -
16.6.2017 První zprávy, RIA a Kanal 1 (Rusko)
Při útoku ruského letectva v blízkosti Rakky v Sýrii bylo zabito vedení radikálů, kteří byli součástí „vojenské rady“ seskupení „Islámský stát“, a asi 330 teroristů, uvedlo v pátek ruské ministerstvo obrany.



„V důsledku úderů Su-35 a Su-34 byli zničeni vysoce postavení velitelé teroristické skupiny, kteří byl součástí tzv. vojenské rady IS, rovněž asi 30 válečníků středního velení a 300 bojovníků jejich osobní ochrany,“ uvádí se zprávě.

Informace o nadcházejícím setkání vedoucích představitelů IG na jižním předměstí Rakky obdrželo ministerstvo obrany na konci května. Během prověřování těchto údajů se mohlo dále upřesnit, že účelem jednání bylo naplánovat opuštění trasy militantů z Rakky přes takzvaný „jižní koridor“, cituje zprávu RIA Novosti.

K útoku došlo v noci 28. května, poté, co se se místo a čas schůzky potvrdil prostřednictvím bezpilotních letounů.

Podle ministerstva obrany mezi zlikvidovanými teroristy mají být "emir" Rakky Abu al-Haži al-Misri, Ibrahim Al-Najef al-Hadž, kteří kontrolovali území od Rakky do as-Sune, a „šéf bezpečnosti" IS Sulajman Al-Šauach.

Zatím nebylo potvrzeno, že by byl při náletu zabit také lídr IS Ibrahim al-Bagdadí. Rovněž to nepotvrdila ani koalice vedená Spojenými státy.

Čas a místo útoku ruských letadel bylo předtím oznámeno americké straně, zdůraznilo ministerstvo obrany.

V každém případě se jedná o těžký úder do teroristické struktury Islámského stát na území Sýrie.

V dnešních poledních zprávách ruské televizní stanice Kanal 1 oznámili, že ministerstvo obrany Ruské federace prověřuje, zda přece jen mezi mrtvými není i al-Bagdádí.

- - -

Zastavte barbarství!

$
0
0

zasláno redakce
16.6.2017  Unie českých spisovatelů


Podle informací z denního tisku plánuje „elita“ Národního muzea, ve spolupráci s Ministerstvem kultury, odstranit z panteonu svěřené budovy busty Julia Fučíka, Fráni Šrámka a dalších spisovatelů, slovem osobností české národní kultury. Prý byla jejich instalace „politicky motivovaná“, jen zabírají místa jiným, ovšem „nesporným“ osobnostem, jakými byly kupříkladu mocnář František Josef I., nejen v době senility přezdívaný „starý Procházka“, nebo Heinrich Clam-Martinic, jehož musí redakce nejmenovaných novin uvést s poznámkou, že byl „rakouský politik a ministerský předseda Předlitavska“. Julia Fučíka a Fráňu Šrámka dnes neznají snad jen absolventi a frekventanti našich svobodných polistopadových škol.


Oba po sobě zanechali dílo, včetně Reportáže psané na oprátce, jež se v r. 1995 dočkala 317. cizojazyčného vydání, a Stříbrného větru, které se natrvalo vepsalo do paměti našich národních dějin. Mají své čtenáře, obdivovatele, ctitele, kluby a společnosti. Pokud necháme stranou jen a jen politicky motivované invektivy, oba zůstávají oceňováni jak u nás doma, tak i v Evropě a v zámoří. Jinak řečeno, dosud se je nepodařilo totálně vymýtit ze všech našich knihoven, učebnic, televizních obrazovek, z živé paměti všech, kteří vědí, že vlast bez dějin („vlasti v dědictví nám dané“) a bez nestranného zhodnocení dějinného odkazu jest jen a pouhý prázdný prostor, jakýsi rám, do něhož bude vsazováno jakékoli plátno s jakýmkoli obsahem, ale vždy na základě zvůle těch, kteří se pasovali na „elitu národa“ a nadále chtějí rozhodovat, kdo je či není spisovatel, kdo byl či nebyl vlastenec, kdo se projevil jako hrdina, kdo patří či nepatří do panteonu naší vlasti. Dříve „se vyhazovali“ Masaryk a Beneš, dnes Fučík a Šrámek, a zítra – „vyklizovači“?

Chce-li vedení Národního muzea vzdát devótně hold Rakousku-Uhersku a vůbec stařičké monarchii, která to dotáhla na „úrodná jatka“ první světové války, může tak učinit jinými prostředky. Potlesku se jistě dočká. Ale co my? Kdosi nás měl opravdu rád, i když si to možná nezasloužíme. Proto někteří bdíme a nenecháme si vytunelovat mozky!

Předsednictvo Unie českých spisovatelů

OSN: Americká armáda se v Sýrii dopouští masakrů!

$
0
0
- kou -
16.6.2017 PrvníZprávy

Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise pro Sýrii, která je součástí struktury OSN, obvinila USA a jejich spojence z masakrů v Sýrii.



Podle vedoucího výboru Paulo Sérgio Pinheira, bombardování oblastí přiléhajících k samozvanému hlavnímu městu IS Rakce, vedlo k úmrtí stovek civilistů, kteří jsou nuceni žít pod vládou džihádistů, uvedly noviny The New York Times. Zástupkyně Pinheira Karen Abuzayd udává počet lidských obětí na 300. Dvě třetiny z nich byly oběti leteckého úderu v Mansuře.

Bojové operace USA a jejich spojenců pokračuj v Sýrii a Iráku od léta roku 2014, kdy Washington vyhlásil válku skupině IS. Od jara roku 2017 americká armáda podporuje skupiny spojené kurdsko-arabské milice, postupující k městu Rakka. Americká pomoc spočívá ve vyčištění cesty pro postupující vojska. Přitom 21.března 2017 Američané bombardovali Mansur. Oběťmi náletu, při kterém byla zasažena škola, se stalo 200 lidí.

Podle Karen Abuzaydové budova školy byla dočasně využita jako azyl pro uprchlíky z Palmyry. Dřívější zprávy, že bombardování Mansury si vyžádalo život 40 lidí, ale po prověření ukázalo, že informace byla neúplná. Čtyřicet devět lidí bylo zabito při bombardování jiného místa - na mešitu v Al-Jinn, uvedla Abuzaydová.

Podle komise OSN bombardování čtvrtí Rakky vedlo k masový exodu místních obyvatel. Území pod palbou opustilo asi 160 tisíc lidí, a připojilo se k dalším pěti milionům syrských uprchlíků.„Boj proti terorismu, což je tvrdá nutnost, by neměl být na úkor civilistů, kteří proti své vůli žijí v oblastech, kde je IS,“ zdůraznil šéf komise Pinheiro (je přitom pozoruhodné, že západní média obviňují Rusko, že jeho o operace v Sýrii posilují uprchlickou vlnu, ale zde je ticho po pěšině – pozn. red.)

Prohlášení OSN přichází uprostřed probíhající debaty okolo Američany použití munice s bílým fosforem v Sýrii. Jejich použití je povoleno mezinárodními úmluvami, pokud jejím cílem nejsou lidé. Pentagon tvrdí, že fosforové bomby používá v neosídlených oblastech. Navzdory tomu, organizace pro lidská práva Human Rights Watch vyjádřila obavu, že projektily, které mohou vyvolat požár, mohou vést k dalším obětem konfliktu.

Bombardování syrského území je doprovázeno protesty Damašku. Arabská země připomíná, že Spojené státy nedostaly právo provádět vojenské operace na jejím území, jakož i na skutečnost, že americká válka proti IS pokračuje bez mandátu OSN. V červnu 2017 syrský velvyslanec v Ženevě, Hussam al-Din Aala informoval o smrti 30 civilistů při bombardování USA v provincii Dair az-Zaur.

Americká armáda se nevyjádřila o podrobnostech Pinheirovy komise. Podle tvrzení Pentagonu, bombardování syrského území vedly za tři toky vedly ke smrti 350 civilistů. Organizace pro lidská práva Airwars, se sídlem ve Velké Británii, toto číslo zvýšila na 3800 lidí.

Zajímavá je v této souvislosti chronologie událostí v Sýrii na přelomu března a dubna 2017. Například útok na na civilisty ve městě Chan Šajchun, z něho USA obvinili syrskou vládu, si vyžádal 89 obětí a věnovaly se to tomu největší světová média. Za dva týdny Američané bombardovali Mansur a zabili 200 civilistů. Pokud by se údaje o bombardování Mansury objevily dříve, tak by dramaticky změnily informační obraz.

- - -

Související články:

Satanovský vysvětlil, proč USA nedobyjí Rakku ...

$
0
0

Grigorij Pavlodubov
16. 6. 2017       zdroj
V poslední době zaútočily na baštu teroristů v Sýrii Rakku síly místních formací, ovládané Američany. Situaci komentuje známý orientalista, vojenský expert a prezident nezávislého výzkumného centra Ústav pro Blízký východ Jevgenij Satanovský. Expert také vysvětlil, proč se dlouhou dobu nedařilo zorganizovat útok a proč jsou nyní možné průtahy a zpomalení. Podrobnosti zveřejnil list Vojensko-průmyslový kurýr.


Expert uvedl, že z východu začala na Rakku útočit ozbrojená koalice Syrské demokratické síly, která se před tím sedm měsíců snažila obklíčit město ze severu, východu a západu. Satanovský poznamenal, že milionový Mosul v Iráku je dobýván již osm měsíců. Podle názoru orientalisty svědčí tato skutečnost o tom, že proamerické síly v Sýrii nemají dostatečný bojový potenciál k úspěšnému útoku.

Přitěžujícím faktorem je zásobování kurdských sil těžkou vojenskou technikou, které začalo před dvěma měsíci. Tento faktor se nelíbí Turecku a arabskému obyvatelstvu na severu SAR. Situaci však nelze změnit, protože úspěšný útok a následná kontrola dobytých území vyžadují techniku. Na druhé straně to znamená, že je nutná trvalá přítomnost amerických vojáků k zadržování tlaku Ankary, ochraně před útoky nespokojených Syřanů a podpoře v případě útoku teroristů DAEŠ, kteří jsou schopni dobýt zpět všechna ztracená území.

Dalším zajímavým faktem je, že teroristé aktivně v propagandě využívají "kurdský faktor" a přesvědčují lidi, aby šli na jejich území. Ve výsledku to vede k tomu, že radikálové získávají lidské posily na účet místního obyvatelstva. Satanovský konstatuje, že není možné zajistit kontrolu území prostřednictvím loajálních místních obyvatel, kterých by mělo být nejméně 70 procent. Nyní je toto číslo mnohem nižší a kurdské síly jsou pod neustálou hrozbou provokace a začátku dalších vojenských akcí.

Na závěr vojenský expert poukázal ještě na další důležitý moment. V Rakce je 4-5 tisíc teroristů, což je srovnatelné s jejich počtem v Mosulu před jeho napadením. Ovšem samotná Rakka je kompaktnější a to umožňuje nerozšiřovat linii obrany. Navíc je otevřený koridor pro dodávky z jihu, což bude překážkou při útoku na město, takže bude nutné ucpat průchod, aby se zastavily dodávky zbraní a přesun posil. Určitým problémem budou minové překážky. SDS nemají vlastní ženisty, což znamená, že na pomoc opět přijdou USA. Takže Satanovský dospěl k závěru, že útok na Rakku nebude o nic méně problematický, než je dobytí Mosulu. Situaci může zlepšit pouze dohoda útočících s teroristy, jehož důsledkem bude útěk DAEŠ z města z jihu na Palmýru a Dajr az-Zaur ...

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Jako svazácká schůze

$
0
0
Martin Koller
16.6.2017 

Pražská konference o obraně DESCOP zahájená v pátek 9. 6. 2017 se zapsala zlatým písmem do historie reprezentantů současné vlády jako poskoků cizáckých zájmů. Konec konců ji iniciativně svolat předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka, společně s předsedou Evropské komise (EK) Jean-Claude Junckerem. Nevolený, rádoby křesťanský, arogantní totalitář, opilec (údajně bývalý), účastník podivných finančních čachrů a především bojovník za islamizaci Evropy Juncker se pokrytecky předváděl jako bojovník za bezpečnost evropských i českých občanů. Ostatně pokrytectví bylo základním faktorem celé konference DESCOP, stejně jako tvoří spolu se lží a utajováním pravdivých informací základ mediální politiky EU.

Ze superstar našeho politického komediálního divadla jsme tam mohli vidět kromě úctyhodného premiéra další známé „vlastence“ a neúnavné a nezištné bojovníky za „české“ zájmy. Konkrétně jak přizpůsobivého ministra zahraničí, tak odborně zdatného ministra obrany. Svoje už vykonali podporou projektu Barbarossa 2 a zároveň předáním naší 7. Brigády do podřízenosti 10. tankové divize Budeswehru, jako základu nové evropské armády. Hotová česká trojka připravená vždy a bez váhání splnit i ta nejtajnější přání soudružce Merkelové, Emanu Macronovi a jejich bratrstvu v Berlíně i v Bruselu. Už chyběli jen zástupci KDU-ČSL v kožených kraťasech a bílých podkolenkách. Nikdo z nich nebyl pořádně na vojně, ale všichni jsou velkými vojenskými odborníky, bojovníky, či dokonce válečníky.

Svojí myšlenkově jednotnou ubohostí připomínala konference ideologické školení či svazáckou schůzi uzavírající hodnotné závazky k překročení plánu budování, bohužel evropské totality. Vzhledem k možným bezpečnostním dopadům a skrytému zaměření na válku proti Rusku spíš přípravu vražedného holocaustu pro obyvatele Evropy, především té střední a východní. Ve stejný den si vlastenci připomínali vyhlazení obce Lidice německými nacisty. Na něco takového si účastníci DESCOPu samozřejmě nedovolili ani vzpomenout, natož ukázku germánského multikulturalismu organizovaného sudeťákem Frankem nějak připomenout.


Evropská armáda a evropská totalita

Účastníci konference údajně posoudili aktuální návrhy EK k posilování obranyschopnosti EU, prohlubování spolupráce NATO a EU a ocenili zřízení Evropského obranného fondu. Obecně lze konstatovat, že se pochválili za to, že někde jinde řečnili. Každý vidí, že o nějakém posílení obranyschopnosti nemůže být ani řeči v situaci, kdy pokračuje masová islámská invaze, která destabilizuje Evropu z hlediska bezpečnosti, ekonomiky i zdravotnictví. Dokladem rozporu slov a reality jsou opakující se islámské teroristické útoky v řadě zemí EU.

Volání reprezentantů evropského žaláře národů po silnější spolupráci EU a NATO je pochopitelné. Mají stále větší strach z toho, že jim naštvaní občané předloží účet. Proto chtějí stále silnější propojení EU a NATO, neboť NATO, což je z velké části vojenská moc USA, je může zachránit. A pro svoji záchranu jsou ochotni poslat evropskou mládež do války na Ukrajinu, či do Pobaltí a nakupovat zbraně jako o závod a blbnout na konferencích v Praze, Bratislavě, čí Římě. Dokladem je názor reprezentantky vedení NATO Rosy Gottenmoellerové, že silnější EU znamená silnější NATO a silnější NATO znamená silnější obranu EU. Z tohoto hlediska nelze přehlédnout důležitý fakt. Do NATO se stále více zapojují oficiálně neutrální státy, které však jsou členy EU. Neutralita Švédska a Finska tak existuje pouze na papíře. Zároveň pokračuje silný nátlak na Rakousko, aby se přes EU stalo faktickým členem NATO.

Problém je v tom, že EU je dirigistická totalitní organizace, která svým členům nařizuje kdejaký nesmysl a snaží se je i všemožně šikanovat a postihovat, zatímco NATO nikomu nic nenařizuje. Jenže při těsném spojení s EU může přes ni dělat totéž. Jednoho dne se tak můžeme dočkat vojenské okupace Maďarska, nebo naší republiky, protože nechceme obohacení islámskými migranty z Afriky a jejich primitivismem a terorismem, nebo vyslání našich vojáků do Izraele, který je třeba potrestat za to, že se brání palestinským teroristům podporovaným z EU. Vývoj směřuje k stále nebezpečnější totalitě a také zlodějině.

Předpokládám, že dokonce i islámskému inženýrovi pasení koz ze střední Afriky dojde, že jakási armáda EU, paralelní s NATO jen zvýší náklady na zbrojení v době, kdy se EU potácí v dlouhodobé hospodářské krizi, interní bezpečnostní nestabilitě, sociálním a rasovém napětí, rostoucí chudobě a zadluženosti většiny obyvatel. Zcela chybí evropské vlastenectví. Odkud by se také mělo brát? Pokud se zeptáte obyvatele Evropy od Lisabonu po Ural, odkud pochází, uvede konkrétní stát. Ani v takzvané západní Evropě nikdo neuvede EU. Tu nikdo za vlast nepovažuje, protože se stává stále více zkorumpovaným, byrokratickým, ideologickým a totalitním žalářem národů řízeným bandou arogantních a nikým nevolených komisařů. Obecně lze konstatovat, že stále víc obyvatel Evropy má současné EU plné zuby a nevidí v ní perspektivu. Britové to dali najevo víc, než jasně. Celá komedie kolem evropské armády je postavena na uměle vyvolávaném strachu a stresu a protiruské propagandě.

Ostatně jaká může být úroveň evropské armády? Jaký má Portugalec zájem na Slovensku a naopak? Jak se mezi sebou domluví, když bez praxe jsou dlouhodobé výsledky jazykových kurzů k ničemu? Co budou dělat s širokou paletou různé výzbroje, obvykle předražené? Jak budou nahrazovat ztráty na technice i lidech? Kolik vydrží EU leteckých a raketových úderů? Jak dlouho dokážou blahobytní a zženštilí obyvatelé evropských měst žít bez vody, elektřiny, dopravy a mnozí bez internetu a sociálních sítí? Jak chtějí ze současné generace mnohdy hloupých, líných, sprostých a sobeckých individualistů bez vztahu k vlasti a národu udělat vojáky pro útočnou válku? Jak chtějí v případě války zabránit rozkladu společnosti v zázemí, nárůstu kriminality, násilí a drancování, především ze strany primitivních a agresivních afroislámských migrantů v době, kdy vojáci budou kdesi na východě? Jak zvládnou staletá, místy i tisíciletá nepřátelství mezi evropskými národy? Jak zajistí zásobování energiemi, potravinami a pitnou vodou, jestliže řada zemí není soběstačná už v míru? Jak zajistí v době války zdravotní péči, jestliže kapacity pro krizové situace jsou minimální, příprava obyvatel na válku nulová a zcela chybí funkční plošný systém civilní obrany, který byl dlouhodobě zanedbáván, případně rozkraden?

Systém společných armád, společných investic a vyzbrojování bude naprosto nepřehledný, což vytvoří ideální situaci pro korupci a rozkrádání. K tomu můžeme přidat novinku zvanou Evropský obranný fond, vytvořenou pro posílení německých, francouzských a euroatlantických zbrojařských konsorcií a zvýšení jejich zisků. Bude to takový ekonomický multikulturalismus, jenž bude pravděpodobně připomínat vyzbrojování a vybavování naší armády v posledních dvaceti letech. Žádná koncepce, žádný systém, hodně peněz. Každopádně na to doplatí zbytky našeho obranného průmyslu. V konkurenci nadnárodních korporací nebudou mít šanci, zvláště když se bude jednat o projekty podporované EK s odvoláním se na potřebu standardizace a snížení počtu druhů výzbroje. Bude pokračovat vývoj zahájený po roce 1990 a podporovaný tak úspěšně naším velvyslance u NATO za ODS Šedivým a výzbrojní agenturou NATO NSPA. Situaci dále upřesňuje poslední kapitola článku.


Pokračování tažení na východ

Musíme ptát, kde je ta ruská agresivita a ohrožení Evropy, které účastníci DESCOPu tupě omílali jako nějací mládežníci z Hitlerjugend na ideologickém školení. Můžeme mluvit o totalitní myšlenkové jednotě hlav bez vlastní myšlenky. Tak trochu to připomíná Kimovy oslavy v severní Koreji. Komické na celém tažení proti Rusku je, že mezi nejnadšenější válečné štváče patří bývalé levicové, ne-li přímo komunistické nomenklaturní kádry. Takových bylo na DESCOPu plno, počínaje eurokomisařkou a islamizátorkou Mogheriniovou.

Čeští i zahraniční účastníci DESCOPu opakovaně vyjadřovali podporu vytvoření evropské armády s odvoláním na snížení podílu USA na obraně Evropy. Přitom něco takového nehrozí. Kdyby neměli Američané v Evropě svoje zájmy, už by tady dávno nebyli. Nebo si někdo myslí, že reprezentace USA udržuje v Evropě svoje základny a kolem svoje flotily z nezištné lásky? Evropští úředníci hrající si na novou šlechtu jako obvykle z velké části pominuli islámskou invazi organizovanou z Německa kancléřkou Merkelovou a snažili se především vyvolávat nenávist k Rusku. Cílem je proto zcela evidentně získání souhlasu evropského obyvatelstva k provedení preventivního útoku na Rusko. Zároveň vytvoření situace, kdy se kterýkoli stát nebude moci potrhlým či zločinným nápadům z Bruselu a Berlína vyhnout.

Přitom podle zpravodajských informací se jen do Bosny infiltrovalo od devadesátých let více, než 16 000 islámských radikálů a bojovníků a mají tam výcvikové tábory. V Kosovu je situace podobná. Kde je ta úžasná obrana EU? V západní Evropě následuje jeden islámský teroristický útok za druhým, ale hlavním nebezpečím je podle účastníků DESCOPu a ideologů EU a NATO není agresivní islám, ale Rusko. Můžeme mluvit o zvrácené ideologické hlouposti, lumpárně a totalitě a především nezodpovědnosti vůči občanům Evropy, vlastním státům a národům.

Nenávistná propaganda proti Rusku začíná připomínat nacistickou rétoriku proti Židům. Opět záplava lží, pomluv, výmyslů, urážek a osočování zaměřená na okradení, zotročení a fyzické zničení národa, který překáží imperiální zlodějské a násilnické expanzi. Konec konců, oslavování nacistické éry vidíme v přímém přenosu na Ukrajině i v Pobaltí, které údajně ohrožuje Rusko.


Sobotkova moudra

Ministr zahraničí na konferenci nepřispěl žádnou novátorskou myšlenkou. Ostatně s hlavou mezi půlkami a ucpaným nosem se asi mluví i myslí obtížně. Od ministra obrany pravděpodobně nikdo moudra ani nečekal, možná, že do něj pan poradce soudruh exgenerál, či první náměstek nestrčili tu správnou paměťovou kartu či flashku.

Předváděl se především premiér. Socialistický svazák, který stejně jako mnozí jeho kumpáni v životě nepracoval a neudělal pro naši zemi nic pozitivního, hrobař české sociální demokracie a politické levice, opora islámského multikulturalismu a politických protinárodních neziskovek a v neposlední řadě nejpodlézavější český premiér ve vztahu k Bruselu a Berlínu se snažil vypadat jako bojovný chlapák.

Podle něj jsou obrana a bezpečnost témata, která členské státy EU sjednocují a kterými se musíme bezpodmínečně zabývat, abychom posílili důvěru občanů v evropský projekt (totalitního superstrátu bez národů, států a armád-poznámka autora). Třeba konstatovat, že prozatím se podařilo zanedbáváním a ignorováním bezpečnostních problémů ve vztahu k afroislámské invazi celou EU doslova destabilizovat.

Vážný je premiérův názor, že EU se má zabývat udržením stability v sousedních regionech a hybridními hrozbami. Zároveň má potvrdit svoji roli významného globálního hráče a rychle a účinně napomáhat řešení konfliktů. V podstatě se jedná o možnost provádět vojenské agrese a invaze bez schválení Radou bezpečnosti OSN, či jejím Valným shromážděním. To vše v situaci, kdy první článek atlantické charty NATO mluví o řešení problémů mírovou cestou. Tedy krátce řečeno o účelové porušování kdečeho, včetně mezinárodního práva. Přitom výsledky angažování armád EU jsme viděli v bývalé Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii i jinde. Teď už zbývá jen to preventivní tažení na Rusko. Proto je názor, že NATO po šedesát let svojí existence tvoří klíčový nástroj zajišťující bezpečnost v Evropě zcela mimo, možná premiér samým vzrušením přebral svých prášků.

Návštěvníci konference byli hrdým premiérem informováni o důležitém kroku z hlediska naší bezpečnosti, a to Centru Ramancovové a Jandy na ministerstvu vnitra. Čím asi ten pornohoch okouzluje jednoho vedoucího socana za druhým? Aby z něj za chvíli nebyl předseda ČSSD. Vlohy na to má.

Premiér si rovněž pochválil obranu vnějších hranic EU. Tu vidíme aktuálně především v italské praxi. Lodě italského námořnictva v rozporu s mezinárodním právem a ve spolupráci s multikulturními pašeráky na lodích patřících neziskovkám nakládají migranty u libyjského pobřeží. Pokud by se měla organizovat obrana vnější hranice EU, museli by skončit v poutech a za mřížemi všichni pašeráci lidí bez ohledu na jakékoli ideologické výmluvy a musely by být obstaveny účty politických neziskovek a jejich mecenášů jako je Sörös. Příslušníci ozbrojených složek EU i konkrétních zemí by si museli plnit povinnosti podle služební přísahy a předpisů. Nic takového nevidíme, takže jsou to stále jen kecy k zakrývání reality organizované islamizace Evropy.


Další virtuální zlodějina

Evropský obranný fond bude jako všechny velké projekty EU zdrojem korupce a totality. Jeho úkolem má být financování vývoje, výzkumu a akvizic v oblasti obranného průmyslu a vyzbrojování zemí EU. Do grantů v oblasti vývoje má směřovat letos pouze 25 milionů EUR, ale do roku 2019 již 90 milionů a po roce 2020 to má být každoročně 500 milionů. Oblast vývoje a akvizic se má realizovat s přímou podporou Evropské komise, tedy pilíře korupčního systému EU. Cílem jsou společné investice do vývoje zbraní, a jiného vojenského materiálu, především elektroniky, ale hlavně do akvizicí výzbroje. Od roku 2020 má do této části fondu směřovat každoročně miliarda EUR. A najednou tady máme důvod nadšeného zájmu lidovce Bělobrádka a jeho kdysi křesťanské party o výzkum a vývoj, který jim byl ještě nedávno zcela lhostejný, stejně jako panstvu z Bruselu obrana. S podporou Junckerů v Bruselu a Posseltů v Německu z toho nevyjdou zkrátka.

Součástí projektu Evropského obranného fondu je samozřejmě i pořádně nafouknutá propagandistická bublina. Výsledkem jeho činnosti má být takzvaný multiplikační efekt. Díky němu by se z každoroční miliardy EUR mělo v konečném výsledku stát miliard pět. Zatím se něco takového nikomu nepodařilo a vzhledem k dosavadní ekonomické i zbrojařské praxi EU lze o něčem takovém pochybovat. Sami účastníci konference přiznali, jak je zbrojení v Evropě drahé, dokonce výrazně dražší než v USA, kde je vojenský materiál většinou pořádně předražený. Stačí se podívat na předpokládanou a aktuální systémovou cenu letounu F-35 Lightning. Celé to připomíná zlodějské projekty evropských ekologistů, na jejichž řepkovou, solární a větrníkovou energetiku všichni vydatně přispíváme ze svojí kapsy platbami za předraženou elektřinu i pohonné hmoty. K zlepšení životního prostředí vůbec nepomohly, pouze k vydatnému naplnění některých kont, jejichž majitelé jsou napojeni na evropské a české penězovody.

Projekt Evropského obranného fondu prosazují především multikulturní Francie a Itálie, tedy krachující ekonomiky, které se začínají hroutit pod náporem migrantů rvoucích se o práci. A naprosto nejlepší na něm je způsob financování pomocí dluhopisů. Vzhledem k účasti našeho premiéra, dříve též ministra financí s jeho ekonomickými úspěchy se bude jednat spíš o Dluhošpisy. Údajně úžasně prosperující EU nemá pro samý multikulturalismus, podporu politických neziskovek a jiných parazitů na zbrojení, takže bude plnit kapsy různých korupčníků na dluh. Poté se na to někteří z nás a pravděpodobně i naše děti složí i s úroky, samozřejmě podle kvót nařízených z Bruselu. Takže další dluhová past a cesta k rozprodeji EU a jejích členských zemí. Evropští svazáci, byť postarší přijali minulý pátek opravdu hodnotné závazky. Tentokrát poslouží k organizované evropské zlodějině hlasitě omílaná potřeba obrany proti Rusku v době, kdy se na nás valí islámská invaze. Konec konců, varováním jsou i volby ve Francii, kde vítězí hloupost, totalita a islám made in Eman Macron.

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že nová evropská politika kanonů místo másla, kterou kdysi prosazoval před vypuknutím druhé světové války říšský maršál Göring, znamená méně peněz na důchody, sociální systém pro potřebné, zdravotnictví a školství, které by produkovalo použitelné odborníky, nikoli nepoužitelné multikulturní pitomce s mobilem a mentální úrovní doktorů a inženýrů přicházejících z Afriky. A to se na příští rok plánuje zadlužení naší země o dalších 50 miliard a přijetí 5 000 nových státních zaměstnanců. V době údajné prosperity! Musíme se zeptat, co dělali politici EU i v naší zemi za posledních několik desítek let a jak se připravovali na obranu svých občanů za svoje královské platy z naší práce a našich daní? Rychle pryč z EU!

- - -

































Soud soudí soudce II

$
0
0

Zdeněk Jemelík
16. 6. 2017        JemelikZdenek
Pokračování ostudného procesu proti bývalému soudci Vlastimilu Matulovi, které dle mého článku z 8.května 2017 mělo proběhnout 11.května 2017, se nakonec uskutečnilo až 15.června 2017. O odročení jsme se tehdy dověděli až ráno „na místě činu“ a důvody dodnes neznám. Soudkyně Mária Petrovková úvodem podala přehled o dosavadním vývoji procesu a informovala přítomné, že si vyžádala od Ministerstva spravedlnosti a z dalších zdrojů velké množství listinných důkazů, týkajících se činnosti bývalého soudce Vlastimila Matuly v době jeho působení stážisty na ministerstvu.


Šla tedy v úsilí o úplnost dokazování podstatně dále než orgány žaloby v původním procesu. Ale nevytěžila zřejmě z té spousty papíru nic použitelného k upřesnění obrazu domněle zločinného jednání pana obžalovaného.

Listiny měla složené na vozíku a nabízela je stranám k nahlédnutí. Nikdo ale o ně neměl zájem.

Pak zamítla návrhy na doplnění dokazování, které při minulém líčení podali jak státní zástupce, tak obhájce Lukáš Trojan. Dotázala se takto povzbuzených stran řízení, zda mají ještě nějaké jiné návrhy na doplnění dokazování a když žádný návrh nepadl, vyzvala k závěrečným řečem.

Žalobce Tomáš Svoboda dokázal ve formálně dokonalém, leč názorově zvráceném projevu, že patří k rychle se množící skupině státních zástupců, kteří podléhají nákaze přesvědčením, že jsou blízcí bohům, a proto povýšeni nad občany a všechny instituce státu. Ústavní nález, jímž Ústavní soud vrátil věc zdejšímu soudu k novému projednání, roztrhal na cucky a vynesl do nebeských výšin rozsudky z původního řízení. Zvláště se mu líbil rozsudek Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Opět shledal pana obžalovaného vinným. K jeho cti slouží, že místo původního trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na tři roky tentokrát žádal jen 12 měsíců s odkladem na dva roky.

Nahrál ovšem na smeč obhájci Lukáši Trojanovi, který svou perfektně strukturovanou řeč zahájil upozorněním, že ústavní nález je právně závazný pro všechny subjekty práva a dále vytkl žalobci, že se v argumentaci opíral o neexistují rozsudky, tedy o rozsudky, jež zrušil Ústavní soud. Tím vtiskl vystoupení žalobce punc nezákonnosti a jeho argumenty zbavil použitelnosti. Přesnými citacemi jednotlivých odstavců ústavního nálezu pak rozbil jeho argumenty bod za bodem. Zdůraznil, že podle názoru Ústavního soudu Vlastimil Matula nenaplnil skutkovou podstatu žalovaného trestného činu, nemohl se spoléhat na to, že ministryně jeho výtvor bez čtení podepíše a nemohla být k jeho podpisu přinucena zásahem zvenčí. Ostatně mezi stážistou a ministryní byly tři stupně instanční hierarchie, z nichž jeho přímý nadřízený s jeho závěry nesouhlasil, takže ministryně nebyla vůči jeho případnému úskoku bezbranná.

Obhájce také neopomněl zdůraznit, že v tomto řízení neodezněly žádné nové důkazy, jež by umožnily hodnotit jednání pana obžalovaného odlišně od závazného názoru Ústavního soudu. Přirozeně pak dospěl k návrhu na zproštění Vlastimila Matuly obžaloby.

Čím déle mluvil, tím ustaraněji se tvářila paní soudkyně. Žalobce si vyžádal repliku, v které vysvětlil, že samozřejmě respektuje ústavní nález, nicméně ústavně zaručené právo na svobodu názoru a slova mu umožňuje jej kritizovat. Jeho tvrzení ovšem postrádá logiku: jeho tiráda vyústila v uznání viny a návrh na potrestání, což je v přímém rozporu s vyzněním ústavního nálezu. Ve skutečnosti ústavní nález nerespektoval a snažil se soud přesvědčit, že závěry ústavních soudců jsou nesmyslné a jedině správný je jeho právní názor poloboha.

Jako poslední přednesl krátkou řeč pan obžalovaný, který zdůraznil svou nevinu a čisté svědomí a připomněl, že jeho trestní stíhání je důsledkem nevole jistých pracovníků ministerstva nad odlišností jeho názorů od jejich.

Soudkyně pak vyhlásila odročení řízení za účelem vyhlášení rozsudku na čtvrtek 29. června 2017 (nikoli na příští čtvrtek, jak uvádí lobbistický server Česká justice).

Někteří účastníci hlavního líčení z 23.února 2017 odcházeli od soudu s pocitem, že Mária Petrovková vede řízení s cílem znova odsoudit Vlastimila Matulu bez ohledu na názor Ústavního soudu. Vyznění duelu Tomáše Svobody a Lukáše Trojana snad vede k většímu optimismu, nicméně při známé nepředvídatelnosti české justice bych na zproštění obžaloby nesázel. Nechejme se překvapit.

Dvě trefy do černého na grémiu ČSSD

$
0
0

Lubomír Man
17. 6. 2017
Připomenu-li si jen pár přezdívek, kterými ho náš lid podaroval (Zvorálek, Zadolárek, oranžový Schwarzenberg), naplňuje mě to jistotou, že i tentokrát se naši sociální demokraté na středečním grémiu „trefili do černého“ A to když podle opileckého hesla co tě nezabilo, tě uzdraví, oprostili úlohy vést stranu do nastávajícího volebního boje premiéra Sobotku, a přidělili ji právě nositeli oněch shora zvolených epithetonů. Dílka to lidu, jež nejspolehlivěji vypovídají o tom, jaké skutečné a nikoliv tedy vyfabulované vážnosti a obliby se tento politik pro všechno, čím na sebe přitáhl pozornost, dnes u nás těší. 



Z čehož nad všechno ostatní vyniká ona jeho zázračná proměna během noci, následující po jeho jmenování ministrem, zahraničí, v níž se na lůžku jednoho z pokojů Černínského paláce dokázal ze své dosavadní oranžové barvy přebarvit jak do modra tak i do duhova, takže zde další den stál před strnulou veřejností Zaorálek už vůbec ne jako vášnivý rétor proti americkému radaru v Brdech (a jak to tak vypadalo, též nepřítel i všeho dalšího amerického roztahování se po světě), ale pravý opak sebe samého ze včerejška, zavilý to nyní protirus a vášnivý proameričan, školometsky poučující národ, že teď už přece někam patříme (myšleny NATO a EU), a musíme se podle toho chovat! A též náruživý obhájce tehdy čerstvě probíhajícího neobhajitelného protivládního puče v Kyjevě, vzniklého nikoliv z vůle lidu, ale koupeného americkými neokonzervativci za pět miliard dolarů a pelmeně a vodku zdarma.

Tenhle obrat a změnu barvy novému zahraničnímu ministrovi lidé a hlavně pak jeho někdejší příznivci (mezi něž jsem též patřil), nikdy neodpustili a nikdy mu jej jako vadu, páchnoucí i po zradě, ani odpustit nemohou. Z tohoto sentimentu vznikly teprve tehdy (a nikoliv tedy nikdy předtím), ony shora zmíněné Zaorálkovy přezdívky, nade vše dokládající, jak obrovskou ztrátu prestiže a dobré pověsti tento člověk během svého vládního angažmá utrpěl, což se samozřejmě nezastavilo jen u něj, ale zasáhlo i jeho stranu a nemalou měrou přispělo k jejímu pádu preferencí od 30 res. 20 procent k dnešním procentům deseti.

Kdybychom žili v normálním světě, strana by se člověka, který ji takto zatěžuje, zbavila a posadila na jeho židli někoho dosud nezkompromitovaného, novou tvář, která by měla jakousi, třeba i minimální šanci vdechnout stranickému voličstvu naději v lepší příští. Ale daleko a předaleko se nalézáme od normálního světa, takže grémium rozhodlo, že právě ten, který též svou mírou propad preferencí ČSSD zavinil, je nejvhodnější osobou i pro úkol přesně opačný, jímž tedy je obrátit pád ve vzestup, a v tomto vítězném duchu vést stranu i do nastávajícího volebního boje s úkolem ne menším, než je její volební vítězství nade všemi. Za kterýžto zázrak má jeho strůjce – ano, pořád mluvíme o témže muži – získat premiérské křeslo.

Je to samozřejmě fantazie, která se skutečnými – a hlavně právě dnes panujícími poměry ve straně i zemi – nemá reálné šance dojít naplnění, a to i kdyby zde vedle Zaorálka nebyla i další postava, jež ze středečního grémia coby figura tentokrát stranicky nejvyšší vzešla. Což je dosavadní ministr vnitra Stanislav Chovanec, a po rozhodnutí grémia po Sobotkovi též zbrusu nový předseda strany. A docela jako by to bylo podmínkou i pro toto jmenování, znovu muž s nedokonalým renomé u našeho lidu.

Pomiňme v této souvislosti jeho rychlé studium na právech v Plzni, či pověsti, jež se váží k jeho roli při setkání několika činitelů strany s prezidentem republiky po minulých volbách, ale všimněme si onoho jeho činu, kdy před časem oznámil národu, že z titulu své funkce ministra vnitra zřídil na svém ministerstvu dvacetihlavý úřad pro potírání ruské propagandy. Čili úřad na potírání něčeho, co se v naších zglajchšaltovaných a vpravdě totalitních médiích v podstatě nevyskytuje.

Reakce na tento jeho čin se dala očekávat a také se dostavila. Internet se zaplnil protesty lidí proti zřizení úřadu, který chce zřejmě ještě víc, než je tomu dnes, omezit našim lidem přístup k informacím, takže se celá takto zašmodrchaná záležitost se zakulatila oznámením, že se úřadu přiděluje název Centrum proti terorizmu a hybridním hrozbám, přičemž jeho poslání pochopitelně zůstalo stejné, a to takové, jak je ministr napoprvé vyslovil.

I tahle událost se na pádu preferencí ČSSD podepsala, a já mám důvodně za to, že nikoliv v rozměru malém.

Takže shrnuto: Úkol vynést stranu zpět k výšinám byl svěřen dvěma politikům ČSSD, kteří vedle premiéra nesou zřetelně největší podíl na jejím současném úpadku, takže by se dalo říct, že kozlové byli i tentokrát ustaveni zahradníky.

Že to odporuje zdravému rozumu a že se zde takovýmto počínáním připravuje nejtradičnější české i evropské politické straně nejméně tradiční konec, jímž může být – bude-li tento sebevraždený i nadále pokračovat – i její totální vymazání z politické mapy naší země, dnešní vedení strany sociálně demokratické zjevně nevzrušuje.

Protože to, co se v dnešní ČSSD nosí a co rozhoduje o tom, kdo má ve straně šanci jít výš a kdo naopak bude ponížen až vypuzen, rozhoduje jediná věc: Je to otázka, jak jste na tom ve svém vztahu ke Slávkovi.

To je to, co dnes v ČSSD platí – a pokud to i v budoucnu bude ve straně platit, jak to v ní platí dnes i jak to příklady dnešního vzestupu Zaorálka i Chovance dokládají - nelze někdejší straně dělného českého lidu v jejím budoucím osudu ani v nejmenším co závidět..

Připomeňme Národnímu muzeu, kdo byl Usurpátor František Josef I.

$
0
0
Jiří Jaroš Nickelli
17.6.2017 ČeskéNárodníListy

Národní muzeum v Praze rozhodlo - z Panteonu velikánů odstraní Fučíka a básníka Fráňu Šrámka. A doplní Panteon o císaře Franze Josefa I.,stařičkého mocnáře. Unie českých spisovatelů bije na poplach - Zabraňte barbarství! Naprosto správně. My se za odbojáře Boskovic připojujeme.


Národní muzeum asi stihla roztroušená sklerosa dějin. Připomeňme jim, co napsal světoznámý historik Ernest Denis, přítel Čechů,mimo jiné autor dějin Čech po Bílé Hoře, roku 1914:

"František Josef I. žil tak dlouho, jen aby zaplatil spravedlivou pokutu za své chyby a zločiny. V posledních letech tvořila se pošetilá legenda kolem tohoto zlověstného starce, který nastoupil na trůn s rukama krví rudýma a který končí svou vládu prostřed krveproliti.

Ten kavalír neměl ani tolik obyčejného studu, aby si zachoval zášť k ponížením, která jej potupila, a svolil státi se přívěskem pirátských Hohenzollernů, kteří se obořili na jeho sídelní město.

Tento katolický kníže poslal své pluky na pomoc lotrům, vrahům a banditům, kteří loupí a pálí kathedrály.

Jeho soukromý život byl bez důstojnosti a jeho život veřejný beze cti. Zradil své nejvěrnější služebníky, zrušil své nejposvátnější sliby. Manžel bez něhy, otec bez lásky, pobožnůstkář bez víry, král bez statečnosti, šlechtic beze cti, a nejúhlavnější nepřítel Čechů a všech Slovanů, představuje v sobě dobře dynastii Habsburků, která nezrodila ani jednoho velikého panovníka, ani jednoho počestného muže. S ním kácí se Rakousko, o němž řekl Gladstone, že plodilo na světě vždy jen zlo. V nové Evropě, která se rodí, není již pro ně místa.

Hrobaři, odkliďte tuto mrchu! Ať na těchto zříceninách zrodí se svět míru, svobody, bratrství! Místo pro národ český! Nazdar!"

Tolik historik nejpovolanější o Franzi Josefu I. přišlém na trůn podvodem po posledním korunovaném českém králi Ferdinandu Dobrotivém, jenž byl přítelem Čechů.

Franz Josef byl usurpátorem Koruny České a nikdy nesplnil korunovační slib, který dvakrát slavnostně dal české reprezentaci. Po jeho odmítnutí dali Čechové v Praze vytisknout jeho korunovační slib na toaletním papíru. Přísaha Čechů v I.válce tomuto usurpátoru a vlastizrádci Koruny České legitimně neplatila - platila jen pro Uhry a Rakušany. Těm byl císařem a králem. Nám ani Dalmatům nikoli!

A do oné žumpy dějin patří i neosvícené rozhodnutí současného Národního muzea oktrojovat císaře Usurpátora Koruny České do Národního Panteonu. Pryč s franzjosefovstvím z české kultury, pryč s adorací zlosyna Čechů a Slovanů! Jak to pravil Masaryk? "Odrakouštět!"



Za ČSBS Boskovice
dr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda HDK OV ČSBS

Vladimír Putin: nejmocnější osoba na světě

$
0
0
Paul Craig Roberts
17.6.2017 Zvědavec

Musí být skvělé být Vladimírem Putinem a být nejmocnější osobou na zemi. A přitom to ani nemusíte o sobě říkat sám. Americká Demokratická strana to o Putinovi tvrdí spolu s celou řadou západních presstitutů a také s CIA a FBI.


Ruské média se ani nemusí chlubit Putinovou mocí. Megyn Kellyová, západní presstituti a západní vůdci to dělají za ně:
Putin je tak silný, že je schopen umístit do funkce prezidenta Spojených států koho chce.

Chtělo by se mi vzkřiknout, Wow! Jaká síla! Američané jsou jednoduše vyřazeni ze hry. Američané, nehledě na masivní rozpočet na zpravodajství a na 16 samostatných zpravodajských služeb plus další služby svých vazalů v NATO, na Vladimíra Putina vůbec nemají.

Chtělo by se mi zeptat. K čemu je CIA? K čemu je NSA? K čemu jsou všechny ostatní služby? Američané by možná udělali lépe, když by tyto neschopné, ale drahé tzv. zpravodajské služby zrušili a dali Putinovi úplatek, aby nevybíral našeho prezidenta. Možná by CIA měla padnout na kolena a poprosit Putina, aby už nevolil prezidenta Spojených států. Bylo by to pokořující, těžko snesitelné. Až dosud jsem si myslel, že jsme „jediná supervelmoc na světě, uni-power, výjimečný, nepostradatelný národ“. Ukazuje se, že jsme národ na nic, že nám vládne prezident Ruska.

Když se demokraté, CIA a média rozhodli spustit PR kampaně proti Trumpovi, neuvědomili si, jak bezvýznamně budou USA vypadat, když americkou demokracii vkládají do Putinovy kapsy. Co si tehdy mysleli? Nemysleli vůbec. Soustředili se jen na to, aby Trump obnovením normálních vztahů s Ruskem neohrozil masivní rozpočet vojenského a bezpečnostního komplexu.

Vypadá to tak, že americké vedení není v žádné oblasti schopné skutečně myslet. Pohleďte na Wall Street a vedení korporací. Aby dosáhl vyšší ceny akcií, Wall Street přinutil všechny korporace, aby opustily rodnou zemi a přesunuly výrobu zboží a služeb prodávaných Američanům do zahraničí, kde jsou náklady na práci i regulace nižší. Nižší náklady přinesly zisky a zvýšily ceny akcií. Wall Street pohrozil vzdorujícím korporacím převzetím, pokud by se odmítly přemístit do zahraničí s cílem zvýšit své zisky.

Wall Street, ani vedení korporací, ani všichni generální ředitelé nebyli chytří natolik, aby pochopili, že přesunutí pracovních míst do zahraničí znamená také přesunutí příjmů spotřebitelů a kupní síly z USA do zahraničí. Jinými slovy, finanční a podnikové vedení bylo příliš hloupé na to, aby pochopilo, že bez příjmů z pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou a vysokou produktivitou v USA nebude mít americký spotřebitel dostatečný příjem, aby ještě mohl být tahounem ekonomiky.

Federální rezervní banka pochopila chybu Wall Street. Aby Fed tuto chybu napravil, rozšířil úvěrování, což umožnilo hromadit spotřebitelský dluh, aby ekonomika mohla pokračovat v nákupech na úvěr. Ovšem jakmile je spotřebitelský dluh příliš vysoký ve vztahu k příjmu, schopnost kupovat další věcí mizí. Jinými slovy, úvěrová expanze nepřináší trvalé řešení v případě nedostatečného růstu příjmů spotřebitelů.

Země, jejíž finanční a obchodní vedení je příliš hloupé na to, aby pochopilo, že lidé, kteří jsou stále častěji zaměstnáváni na částečný úvazek s minimální mzdou, mají jen omezenou kupní sílu, vedení takové země selhalo.

Je absolutně nemožné zvyšovat zisky převáděním pracovních míst do zahraničí, aniž by zároveň nedošlo k odlivu příjmů amerických spotřebitelů. Zisky z převádění míst jsou jen dočasné. Jakmile se přesune dostatečné množství pracovních míst, takže agregovaná poptávka je přerušena, domácí trh stagnuje a klesá.

V průběhu řady let jsem mnohokrát stejně jako John Williams (shadowstats.com) demonstroval, že zprávy US Úřadu pro statistiku zaměstnanosti jsou nesmysl. Místa z období údajného oživení od června 2009 představují z velké části nízkopříjmové domácí služby a jsou produktem teoretického modelu nově narození/úmrtí. Údajné oživení z finanční krize 2007-08 je prvním zotavením v historii, kdy míra účasti pracovní síly klesla. Míra účasti pracovní síly klesá, když ekonomika nabízí pramálo pracovních příležitostí, nikoliv když jsou pracovní příležitosti na vzestupu.

O pracovních místech v USA víme to, že jsou to stále častěji práce na částečný úvazek s minimální mzdou. Podle tiskové zprávy jednoho z presstitutů, která může ale nemusí být pravdivá, v celých Spojených státech existuje pouze 12 okresů, ve kterých si může člověk pronajmout dům s jednou ložnicí za minimální mzdu.

V reakci na tuto zprávu profesor Virginia Tech navrhl, aby vláda zvýšila podporu a pomoc takovým programům, jako je Národní fond pro bydlení, který investuje do cenově dostupného bydlení.

Jinými slovy, daňoví poplatníci mají pomáhat nést náklady Američanů za americké korporace, které se odvrátily od americké pracovní síly. Američané, kteří ještě mají příjmy střední třídy, budou zdaněni za ztrátu příjmů, které vzaly korporace a Wall Street americkým dělníkům, kteří si nemohou vydělat dost na zaplacení vlastního bydlení.

Jinými slovy – kapitalismus při svém úpadku dosáhl bodu, kdy nemůže existovat bez veřejných dotací pro lidi, které kapitalismus připravil o prostředky.

Při řadě příležitostí jsem psal o tom, kolik nákladů při výrobě se přenáší na třetí strany, například životní prostředí. Významné procento zisků kapitalistických společností pochází z politické a právní schopnosti podniků přenášet výrobní náklady na třetí strany. Jinými slovy, kapitalismus dělá peníze, protože může přenášet své výrobní náklady na životní prostředí a na lidi, kteří se na zisku nepodílí. Uvedl jsem k tomu mnoho příkladů, zejména v oblasti realit a developerství. Podnikatel ve stavebnictví dokáže přenést velkou část svých nákladů na ostatní.

Toto přenášení nákladů dnes dosáhlo úrovně připomínající Armaggedon. Vidíme snahu obžalovat Trumpa a udělat válečného štváče viceprezidenta Pence prezidentem. Vzhledem k tomu, že Trump bojoval za obnovení normálních vztahů s Ruskem, porážka snahy snížit napětí by přispěla k potvrzení závěru ruského vojenského velení z nedávné doby, že Washington plánuje útok na Rusko jako první.

Toto je riziko, kterému čelí celý svět kvůli závislosti moci a zisku amerického vojenského a bezpečnostního komplexu na válce a nepřátelství.

Jinými slovy, existuje pouze jeden důvod, proč mají Spojené státy americké existovat – je to zájem vojenského a bezpečnostního komplexu – tento zájem vyžaduje silného nepřítele, ať už reálného nebo inscenovaného.

Bývalý pracovník CIA John Stockwell napsal:
„Úloha CIA je držet svět v nestabilitě a propagovat a učit americký lid k nenávist, tak aby establishment mohl utrácet na zbraních dle libosti.“ 
Nenávist a nedůvěra k Rusku, kterou je dnes Západ násilně krmen, potvrzují slova Stockwella stejně jako nenávist a nedůvěra vůči muslimům, kterou Washington podpořil úplným či částečným zničením sedmi zemí a biliony dolarů nového amerického vojenského dluhu.

Globalizace, tedy přemísťování pracovních míst přes národní hranice, a financionalizace, tedy odklánění příjmů spotřebitelů v podobě poplatků bankám, zničily americkou ekonomiku. „Společnost příležitostí“ zmizela. Děti mají omezenější ekonomické vyhlídky než jejich rodiče. Offshoring výrobních a odborných služeb, jako je IT či softwarové inženýrství, oslabil růst celkové poptávky v USA. Úvěrová expanze Federálního rezervního fondu problémy pouze dočasně odložila.

Dříve prosperující oblasti jsou v troskách. Rozpočty států a důchodové systémy selhávají. Vysokoškolské vzdělání se nevyplácí. Ekonomické vyhlídky Američanů setřela globalizace. Aby člověk vynikl, musí mít konexe tak, jako tomu bylo v aristokratických systémech. Vysoká koncentrace příjmů a bohatství neguje demokracii. Vláda je odpovědná pouze bohatým.

Americké politické a korporátní vedení nejen zničilo obraz suverenity Spojených států tím, že americkou demokracii umístilo do Putinovy kapsy, ale že také zničilo dříve pulsující americkou ekonomiku, kterou Spojeným státům záviděl celý svět.

Kde dnes mohou Američané hledat skutečné vedení? Určitě ne v Demokratické straně, ani v Republikánské straně, ani v médiích a ani v korporátní komunitě. Jak si tedy USA povedou v soutěži s Ruskem a Čínou, se dvěma zeměmi, které mají dobrá vedení? Je válka jedinou odpovědí na tuto otázku?


Vladimir Putin: The Most Powerful Person In The World vyšel 14. června 2017 na ICH. Překlad v ceně 537 Kč Zvědavec.

Trumanovo lusknutí prstů

$
0
0
Mojmír Grygar
17.6.2017 se svolení autora také vyšlo v Literárkáchči na ParlamentníchListech
 

Jan Eichler v článku „Trumanova doktrína v širších souvislostech", uveřejněném v Právu 8. června, připomněl důležitá a dnes opomíjená fakta, která osvětlují vznik studené války. Stať zasluhuje pozornost, proto k ní připojuji několik poznámek a dat.

1. Především jde o charakteristiku amerického prezidenta, který spolu s Churchillem vyvolal poválečnou roztržku se Sovětským svazem a uvedl do chodu následujících třiačtyřicet let studené války. Truman, podobně jako někteří jeho následovníci, Johnson, Nixon, Reagan a oba Bushové, se podobal spíš hrdinům westernů než slavným předchůdcům v Bílém domě, kteří usilovali o rozšíření občanských svobod a politickou a sociální stabilitu země. Známá je jeho reakce na Oppenheimerovo zděšení nad neočekávanými důsledky atomové pumy; zatímco vědce tísnilo svědomí, Truman přirovnal rozhodnutí použít atomovou pumu k lusknutí prstů a vynálezce nazval zbabělcem a zkurvysynem. Jako mladý muž byl mírně řečeno neúspěšný, nedařilo se mu jako farmáři, v armádě to dotáhl na vedení kantýny, později se pokusil obchodovat s oděvy, ale firma zkrachovala (získal však pověst skvěle oblékaného muže), neslavně skončilo i jeho studium práv. V politice byl úspěšnější – využil známostí z armády, dovedl se vyvléct z kontaktů s Ku-Klux-Klanem, prosazoval zákon zakazující lynčování, získal renomé jako stoupenec prezidenta Roosevelta a po jeho smrti jako viceprezident nastoupil na jeho místo.


Doktrína připisovaná Trumanovi zakládá právo a povinnost USA všemi prostředky potírat sovětský komunismus a prosazovat ve světě americké pojetí demokratického kapitalismu. Její ozvěna se ozývá i v dnešním vztahu Západu k Putinovu Rusku a ke všem podobám komunistické moci. Zatímco prezident Monroe na začátku 19. století vyhlásil doktrínu – na Ameriku nám nesahejte, do ostatního světa nám nic není! –, Truman volá Ameriku do zbraně, aby potírala zlo ve světě ztělesněné v mezinárodním komunismu – je k tomu předurčena samým Nejvyšším Pánem! Nemyslím, že by Truman ďábla reprezentovaného sovětskou mocí odvozoval z procesů a represí 30. let, kdy Stalin bez milosti likvidoval své odpůrce a svou představu socialismu prosazoval násNon omnis moriar, multaque pars mei vitabit Libitinam – Nezemru docela, značná část mého já unikne Moraněilnými prostředky. Trumanovi šlo především o to, že v samém centru Evropy i na jižních hranicích měl Stalin armádu, která západním stratégům naháněla strach. Churchill již ve dnech, kdy se na ulicích měst vítězných států oslavovala porážka Německa, vyrukoval s tzv. Nemyslitelným plánem (Unthinkable Plan), podle kterého měly západní armády, posílené milionem znovu vyzbrojených německých zajatců, zahájit třetí světovou válku. Mělo se tak stát 1. července (toto osudné datum zřejmě nesouviselo se svátkem slovanské bohyně Vesny, která dělí rok na dvě půlky). Naštěstí tento nesmyslný plán nenašel u spojeneckých stratégů, ani politiků oporu; ovšem – jak se říká v bibli – sémě bylo zaseto, a byl to právě Truman, který o rok později svým vojenským odborníkům nařídil, aby připravili masivní útok proti Sovětskému svazu. V Nerudových Malostranských povídkách najdeme půvabnou povídku „Jak to přišlo, že Rakousko nebylo dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, rozbořeno". Zeptáme-li se „jak to přišlo, že v roce 1946 toho a toho dne nebyl Sovětský svaz stovkami atomových bomb rozbořen", nedostaneme humoresku, ale horor na pokračování. První americký plán leteckého útoku na Sovětský svaz byl připraven již 2. září 1945. Generál Lauris Norstad, odborník na letecké útoky, žádal 466 atomových bomb typu Fat Man (tato bomba, těžší a účinnější než Little Boy, byla svržena na Nagasaki). Počítal s tím, že během krátké doby by mělo být zničeno 66 strategicky důležitých sovětských měst, a vojenská i průmyslová základna země by tak byla vyřazena z provozu. Uskutečnění tohoto plánu se zadrhlo na dvou nepříznivých faktorech: odborníci v Los Alamos, kde se vyráběly atomové bomby, prohlásili, že nemohou dodat ročně víc než 10 – 12 kusů; velitelé leteckých sil zase namítali, že nemají dost letišť v blízkosti sovětských hranic, protože dolet jejich bombardérů je omezen. Střízlivý výpočet ukázal, že zásoba atomových bomb nezbytná pro přepad SSSR by byla hotova až za 38 let. Truman, vědom si toho, že má v rukou nejúčinnější zbraň a zřejmě by už rád zase luskl prsty, naléhal na přípravu války a počítal s vývojem ničivějších plutoniových pum i se zdokonalením řízených střel dálkového doletu. (Američtí specialisté hned po válce zapojili do rozvoje těchto zbraní desítky německých odborníků v oblasti raketových střel. Aby mohli zajatce využít v americkém válečném průmyslu bez porušení zákonů, vystavili Wernherovi von Braunovi, konstruktéru rakety V 2, a jeho spolupracovníkům falešné pasy.) Jako záminku pro přepadení Sovětského svazu považoval Truman skutečnost, že sověti se dohodli s Tureckem na společné ochraně Bosporu a Dardanel. Generál Eisenhower tehdy prohlásil, že to není dostatečný důvod k zahájení atomové války; právě tak jako Američané mají právo kontrolovat Panamský průplav, Rusům se nelze divit, že si hlídají přístup do otevřeného Středomoří.

Velkou pozornost vyvolal „dlouhý telegram", který poslal G.F. Kennan, vedoucí americké mise v Moskvě, 6. března 1946, do Washingtonu. Diplomat charakterizoval povahu sovětské vlády a formuloval kroky, které by čelily možné sovětské hrozbě. Ve zprávě vyzýval k tomu, aby Spojené státy účinně zadržovaly a omezovaly šíření marxistické a komunistické ideologie. Přestože nehovořil o nutnosti vojenského zásahu a naznačoval, že je třeba brát v úvahu mentalitu sovětských vůdců, kteří chtějí mít zajištěny hranice zeměNon omnis moriar, multaque pars mei vitabit Libitinam – Nezemru docela, značná část mého já unikne Moraně, následujícího dne prezident Truman vystoupil s projevem, který se stal jako Trumanova doktrína základem a scénářem studené války. Vojenští odborníci, Clifford a Elsey, byli pověřeni vypracovat plán útoku proti SSSR. Hlavní úder měl být veden proti ropným zdrojům – během devíti měsíců mělo být zničeno 80 % naftových polí. Politické cíle byly nejasné, ale seznam měst, které mají být vymazány z mapy, byl stanoven s přesností odpovídající strohé řeči vojenských plánů. Ze seznamu 24 měst cituji: sedm atomových pum na Moskvu, tři na Leningrad, dvě na Charkov a Stalingrad, po jedné na dalších dvacet cílů.

Příprava III. světové války se naštěstí protáhla, a když v roce 1949 Sovětský svaz vyvinul vlastní atomovou bombu, vojenské plány útoku na SSSR se rázem staly nepoužitelnými.

2. Trumanova doktrína vycházela nejen z obav z vojenské síly Sovětského svazu, která ke konci války nabyla pro Západ hrozivých rozměrů, ale také z komplikací na domácí politické scéně. Jedním z důsledků války bylo šíření různě odstíněných kritických hlasů, které odsuzovaly rasismus, sociální nerovnost, antisemitismus, falešný patriotismus a militarismus živený vědomím moci a vyvolenosti amerického národa. (Truman v březnu 1946: „Sám Pán svěřil Spojeným státům vedení světa.") Mnoho Američanů nesouhlasilo s imperiální zahraniční politikou a žádalo reformy v oblasti sociální spravedlnosti a občanských práv. Konzervativní lídři měli za to, že je už konečně načase rázně vystoupit proti všem projevům socialistické a marxistické ideologie šířené z moskevského centra. Americké úřady ještě před koncem války začaly blokovat dohodnutou hospodářskou pomoc Sovětskému svazu. Stalin si na to stěžoval v dopise, který Roosevelt dostal do rukou 12. dubna 1945; omluvnou odpověď nedopsal – téhož dne zemřel. Tento fakt nepotřebuje komentář.

Rooseveltova smrt se stala symbolickým mezníkem v novodobých dějinách Spojených států. Znamenala konec sociálních reforem započatých ve 30. letech a začátek nové etapy ve vztazích vůči Sovětskému svazu. Harry Truman, vědom si toho, že má v rukou zbraň výjimečné síly, začal měnit zahraniční i domácí politiku. Jeho doktrína podmínila proces politických čistek namířených proti lidem, kteří usilovali o zmírnění sociálního a rasového napětí ve společnosti. Kritické názory nebyly vyvolány rafinovanou sovětskou agitací, ani zákeřnou nepřátelskou propagandou, vyplývaly ze zkušeností, které milionům vojáků a občanů přinesla účast ve válce. Vojáci černé pleti zažili ve Francii kulturní šok, jejich africký původ nikomu nevadil, po segregaci ani vidu ani slechu. Kolik let a kolik ponižování museli tito lidé, potomci otroků, snést, než se v roce 1964 – dvacet let po válce – konečně domohli základního občanského a lidského práva! Některé marxistické ideje se zahnízdily v kruzích vzdělanců renomovaných univerzit v Británii i v USA, a nebylo málo spisovatelů a umělců (Vidal, Mailer, Bernstein, Robeson, Kent), kteří neskrývali své kritické mínění o narůstajícím militarismu a netoleranci v americké společnosti. Dělnická levice nabývala na sebevědomí od dob sociálních zápasů zostřených hospodářskou krizí. Podle Trumanovy doktríny bylo zapotřebí rázně vystoupit proti nepříteli uvnitř hradeb. Vládní moc zahájila celonárodní očistu proti tzv. neamerickému jednání. Ne náhodou na prvním místě byli vyslýcháni vzdělanci – vědci (Oppenheimer, Einstein, Edward Condon, průkopník kvantové mechaniky, psychiatr Wilhelm Reich, který byl zatčen a ve vězení zemřel), novináři, režiséři, herci, hudebníci. Z Holywoodu bylo propuštěno několik set lidí, významnou roli přitom sehrál antisemitismus – nejznámější obětí čistky byl Charlie Chaplin. O potížích s vyšetřovateli by leccos mohl vyprávět Jiří Voskovec, který strávil v přistěhovatelské stanici na Ellis Islandu téměř celý rok, než úřady přesvědčil, že před válkou nepracoval v pražském divadle a filmu pod taktovkou komunistické strany. Komunista Adolf Hoffmeister neměl s americkými úřady žádné potíže; když se mu po sedmiměsíční internaci ve Francii podařilo odjet do Spojených států, dostal místo v zahraničním oddělení Hlasu Ameriky. Měl štěstí, protože to bylo za války v roce 1941, kdy ještě nikoho nenapadlo zjišťovat, zda emigranti–komunisté, jako Brecht, Adorno, Marcuse a další, svým jednáním podvracejí americkou demokracii. Trumanova doktrína ještě nebyla na světě.

George Kennan ve svém proslulém „dlouhém telegramu" odmítl zjednodušenou antisovětskou hysterii a nabádal, aby byla veřejnost seznamována se skutečnou povahou nebezpečí sovětské nebo marxistické ideologie a praxe na základě faktů a ne emocionálních reakcí; doporučoval, aby se tato úloha nepřenechávala novinářům a publicistům – měl by se jí chopit stát. Bohužel se to neuskutečnilo v Kennanově, nýbrž Trumanově duchu. Kromě federálními úřady řízené veřejné čistky se na potírání zhoubného vlivu horlivě podílely zpravodajské orgány. J. Edgar Hoover, šéf FBI, který sestavil soupis 10 000 podvratných občanů, dal pokyn sledovat významné zahraniční umělce – komunisty a sympatizanty krajní levice. O rozsahu této činnosti si můžeme udělat přibližnou představu z několika kauz, které se dostaly později na veřejnost. V hledáčku FBI se octl nejen Picasso (je s podivem, že se mladému americkému „znalci umění" podařilo získat důvěru podezíravého malíře), Aragon, Pablo Neruda a další levicoví spisovatelé, ale i Albert Camus, který vůbec nebyl příznivcem ortodoxní marxistické doktríny. Přesto Camusovy přednášky, které měl v březnu 1946 na amerických univerzitách, kryl speciální agent James A. Tiernay. Dnes jsou přístupné jeho raporty, v nichž se pokoušel toporně shrnout Camusovu existencialistickou filozofii. Budiž mu připsáno k dobru, že francouzského spisovatele nepovažoval za nebezpečného.

3. Kennan jako znalec ruských a sovětských dějin a zkušený diplomat měl během svého dlouhého působení v SSSR možnost zblízka pozorovat způsob myšlení a psychologii sovětských vůdců; proto nesdílel Rooseveltovy sympatie ke Stalinovi a žádal, aby Spojené státy uplatňovaly vůči Sovětskému svazu politiku „zadržování" (containment; Websterův slovník toto slovo vysvětluje jako „politiku, která se snaží preventivně omezit šíření vlivu opozičního národa nebo politického systému"). Truman chtěl sovětský vliv potírat vojenskou silou, ale Kennan s tím nesouhlasil, i když to jako zdrženlivý člověk a loajální diplomat dal najevo jen v dodatečných komentářích. Kennan znal dobře přehnané reakce Stalinovy na jakékoli kritické slovo, na jakýkoli nátlak. Proto radil, aby politika zadržování nehnala muže v Kremlu do situace, která povede k zhoršení situace, k zesílení opresivních a útočných tendencí. Trumanovi na tom nezáleželo, jeho strategie by se dala vyjádřit rčením – čím hůře, tím lépe. O tom, jakým způsobem Stalin utahoval šrouby, vypovídá změna politiky u nás, kde na přelomu 40. a 50. let definitivně zhasla naděje na československou cestu k socialismu, kterou komunisté před volbami v roce 1946 vyhlašovali jako hlavní heslo. (Dobře si vybavuji, jak Gottwald na předvolebním projevu v Olomouci volal: „Žeňte svinským krokem každého, kdo říká, že budeme zakládat kolchozy!")

Válka Německa proti Západu i Východu vytvořila jeden svět; USA a Sovětský svaz tvořily i se satelitními státy spojené nádoby – mocenská politika a propaganda obou polokoulí se vzájemně podporovaly a podněcovaly. Ve hře působil zákon akce a reakce. Otázka, kdo vyvolal atmosféru studené války, kdo odpovídá za nebezpečí nebývalé světové katastrofy, se podobá klasickému chytáku: co bylo dřív – slepice nebo vejce?

Pokud jde o Trumanovu chuť zopakovat si požitek spojený s odpálením atomové bomby, málokdo připomene fakt, že on vlastně luskl prsty ještě jednou. Bylo to v roce 1950, kdy během korejské války povolil generálu McArthurovi použít atomovou bombu. Nedošlo k tomu jen proto, že nebyly splněné základní podmínky rozkazu. Mohou za to Číňané, že nepostupovali podle McArthurovy předpovědi. Třetím, neuskutečněným výbuchem se Truman nechlubil, ale jistě byl přesvědčen, že se zapsal do dějin USA a světa jako tvůrce doktríny, která na půl století ovlivnila život mnoha milionů lidí na planetě. Kdyby se dožil dneška a zorientoval se v mezinárodní situaci, s uspokojením by konstatoval, jak se americká politika opět vrací k „zadržování", i když zatím spíš v Kennanově duchu. Pokud měl na střední škole latinu (asi sotva!), mohl si připomenout slavný verš básníka Horatia: Non omnis moriar, multaque pars mei vitabit Libitinam – Nezemru docela, značná část mého já unikne Moraně. Po králi poezie starého Říma zůstaly nesmrtelné verše, po americkém prezidentu, který jako první odpálil atomovou bombu, zůstane jako symbol obraz obrovského žhavého hřibu – znak Libitiny, bohyně smrti.

Mojmír Grygar



Mojmír Grygar: Budoucí válka. Záminka absolutní války 

Ruský prezident Vladimír Putin poskytl americkému filmaři Oliveru Stoneovi rozsáhlé interview, které bude vysílat americká kabelová televize Showtime 12. až 15. června 2017...

$
0
0

Břetislav Olšer 
17.6.2017 Rukojmí - blog autora

Nikoho asi nepřekvapilo, kromě protiruských vojenských jestřábů. že ruský prezident Vladimír Putin v těchto dnech poskytl americkému filmaři Oliveru Stoneovi rozsáhlé a velmi otevřené interview, které bude vysílat americká kabelová televize Showtime 12. až 15. června 2017.


Stone je držitelem čtyř prestižních filmových Oscarů, jemuž však hrozí zřejmě to, co slavným světovým tvůrcům či hercům; napřed se ocitl na černé listině Ukrajiny francouzský herec Depardieu za to, že přijel ruské občanství, poté potkalo to samé i amerického herce Seagala; Stone má tak namále, je totiž mimo jiné producentem rovněž dokumentárního filmu „Ukrajina v ohni“, kde se otevřeně a bez skrupulí mluví o ukrajinské „revoluci“ Majdan z roku 2014…

Filmař Oliver Stone zastává realistický názor, že Američané nemají celý obrázek ruského prezidenta Putina. Chce to změnit právě svým novým projektem „Rozhovory s Putinem“ - čtyřdílným dokumentem natočeným během dvou let, který zahrnuje několik rozhovorů. V jednom z nich položil Putinovi též velmi citlivou a aktuální otázku o činnosti ruských tajných služeb:

„Myslím si, že pracují dobře a jen v rámci platného zákonodárství", odpověděl Putin. „To za prvé, a za druhé, špehovat své spojence, pokládáte-li je ovšem opravdu za spojence, a ne za vazaly, to je přece neslušné. Podkopává to důvěru a poškozuje v konečném důsledku vlastní národní bezpečnost", dodal prezident.

Možná by si interview mohl přečíst exředitel FBI James Comey, který v americkém Senátu nedávno řekl, že nemá pochybnosti o zasahování Ruska do voleb v USA. Jestli byl pod jeho vlivem prezident Donald Trump, však odmítl veřejně prozradit. Zároveň uvedl, že Trump mu nenařídil přímo, aby zastavil vyšetřování napojení jeho exporadce generála Michaela Flynna na Rusko. „Doufám, že to necháte být,“ měl mu však říct prezident a Comey pochopil, že Trump zjevně podmiňoval jeho setrvání ve funkci loajalitou vůči své osobě.


 

Oliver Stone se ve svém projektu nevyhývá žádnému ožehavému tématu, v jedné diskusi zmiňuje i četné pokusy o atentát na Putina.

„Trojnásobný prezident, pět pokusů o atentát, jak mi bylo řečeno. Ne tolik, jako u Castra, se kterým jsem dělal rozhovor. Myslím, že u něj to bylo snad 50. Ale já (u vás) slyšel jen o pěti,“ říká Stone.

„Ano, s Castrem jsem o tom mluvil,“ řekl Putin. „A on mi řekl, ‚Víte, proč jsem stále naživu?‘ Zeptal jsem se ho, ‚Proč?‘ ‚Protože jsem se svou ochrankou vždy jednal osobně.‘ Ano, dělám svou práci. A moje ochranka dělá tu svou a jde jim to pořád dobře.“



 „Jinými slovy, důvěřujete své ochrance, a ta odvádí dobrou práci,“ řekl Stone.

„Věřím jim,“ odpověděl Putin.

„Protože vždy prvním pokusem atentátníků je dostat se dovnitř prezidentské ochranky,“ řekl Stone.

„Vím to. Víte, co se říká mezi ruskými lidmi? Že ti, co mají viset, se neutopí,“ odpověděl Putin.

„Jaký je váš osud, pane? Víte to? Zeptal se Stone.

„Jen Bůh zná náš osud — váš, i můj,“ odpověděl Putin.

„Zemřít v posteli, možná,“ dodal Stone.

„Jednoho dne se to stane každému z nás. Otázkou je, co do té doby zvládneme vykonat v tomto pomíjivém světě, zda jsme si užili života..."Řekl Putin.

Stone ve svém rozhovoru též zmínil názor Johna McCaina, amerického senátora, který řekl: „Putin je vrah. Neexistuje žádná morální identita mezi Spojenými státy a Putinovým Ruskem. Opakuji: neexistuje žádná morální identita mezi řezníkem a banditou a plukovníkem KGB a Spojenými státy, zemí, kterou Ronald Reagan nazval zářícím městem na kopci.“

Putin na to reagoval nadhledem sobě vlastním: „Ve skutečnosti, to je pro mě i trochu sympatické - ano, ano. Nedělám si legraci. Je mi sympatické jeho vlastenectví a jeho konzistence v hájení zájmů své země. Ale víte, ve starém Římě byl známý Marcus Porcius senior, který dokončil všechny své projevy jedním a tím samým: „Kartágo musí být zničeno“.

Není to zase až tak obvyklé, aby Američan říkal na rovinu pravdu; Oliver Stone, držitel čtyř Oscarů, obvinil USA a CIA ze sesazení Janukovyče a střelbu do protestujících na Majdanu. Vznikl již výše zmíněný film „Ukrajina v ohni“ o tom, jak to před čtyřmi roky začalo. Kdysi moje milované kyjevské náměstí Nezávislosti zůstane už jen krvavým Majdanem, byť by ho uklízeli každý den…

 

Co víme o Oliveru Stonemu; Spojené státy mají své Oscary, které neuděluji jen tak někomu. Stone je amerických chlapík, co píše a natáčí filmy, ve kterých se velmi často dotýká citlivých míst amerického národního cítění jako je vietnamský syndrom – ČETA, NAROZEN 4. ČERVENCE, prezidenti – NIXON, J. F. K. a nebo taky o hrdinech amerického fotbalu – VÍTĚZOVÉ A PORAŽENÍ. Bojoval ve Vietnamu, byl oceněn Bronzovou hvězdou a Purpurovým srdcem za zranění. Za scénář k filmu THE MIDNIGHT EXPRESS získal Zlatý glóbus a Oscara. V několika desítkách jeho filmů hráli mj. Al Pacino, Tom Cruise, Angelina Jolli, Madona, Antonio Banderas…

Belfast Telegraph, nejprodávanější severoirské noviny, připomínají, že Oliver Stone uvedl v dokumentárním filmu „Ukrajina v ohni“ rovněž rozhovor se svrženým ukrajinským lídrem Viktorem Janukovyčem, kromě toho se v něm také praví, že se Janukovyč stal poslední obětí převratu podníceného USA. „Spojené státy mají „velkou odpovědnost“ za konflikt na východě Ukrajiny“, řekl Stone pro Belfast Telegraph a nazval za „lživé“ zprávy o tom, že za současné vypuknutí násilí na Ukrajině může Rusko. Oznámil to na promítání svého filmu „Ukrajina v ohni“ v Los Angeles. https://www.youtube.com/watch?v=8CKXapWpAfQ

„Zdá se být jasné, že takzvaní ‚střelci‘, kteří zabili 14 policistů, zranili na 85 a zabili 45 protestujících civilistů, byli vnější provokatéři třetích stran,“ poznamenal Stone a dodal, že Banderovci a spol. svými pokusy o vraždu přinutili Janukovyče k útěku, čímž potvrdili, že šlo o státní převrat… https://www.youtube.com/watch?v=HNIuZofwglg

 

„Upřímně, dnes jsem šokován: oni zveřejnili lživé zprávy o tom, že Rusko zhoršuje situaci, zatímco ztráty má Doněck,“ podotkl Stone. Podle něj tvrzení o tom, že Rusko zhoršuje situaci v zóně boje, neodpovídají skutečnosti. Přitom zdůraznil, že USA mají „velkou odpovědnost“ za pokračování konfliktu, využily ukrajinský konflikt, aby očernily Rusko a zachovaly NATO. Oliver Stone také vyjádřil naději, že prezident USA Donald Trump bude schopen zlepšit vztahy s Ruskem. „USA a Rusko rozhodně musí být spojenci,“ oznámil.

Připomeňme si rovněž, že dokumentární kanál Spektrum uvedl v české televizní premiéře kontroverzní dokumentární cyklus "Neznámé dějiny Spojených států". Diváci Spektra uviděli všech deset epizod o moderní historii USA, jak ji interpretuje oscarový režisér a veterán z Vietnamu Oliver Stone.

V dokumentárním seriálu z roku 2012 si Stone vytyčil úkol ukázat nejdůležitější události historie USA 20. a 21. století v alternativním světle, z pohledu, který se diametrálně liší od přístupu „oficiální“ historiografie. Jeho vyhraněný, vůči oficiální americké administrativě silně kritický postoj, vyvolal mezi veřejností i novináři bouřlivou diskusi.

  
 

„Od počátku jsem se díval na tento projekt jako na odkaz pro mé děti a způsob, jak pochopit dobu, v níž jsem žil. Doufám, že seriál přispěje k širšímu pohledu na americkou historii,“ vysvětlil Stone. Několik epizod cyklu: Neznámé dějiny Spojených států měli diváci možnost zhlédnout již v létě 2013 na filmovém festivalu v Karlových Varech, televize Spektrum ale poprvé na tuzemských obrazovkách odvysílá všech deset epizod.

Novináři i pořadatelé nestačili zírat, když loni nesmlouvavý americký režisér Oliver Stone místo vyprávění o svém filmu, začal s politickými názory v duchu komunismu. Neopomněl Čechům vyčinit za omezenost a politickou stádnost. „Kdo vám poradil, abyste vstoupili do NATO, proboha?“ hřímal.

„Líbí se mi, že umíte kriticky pohlížet na vlastní historii. Američané ne, mají své nedotknutelné mýty. Třeba Hirošima, Nagasaki. Atomové pumy, které jsme „museli“ shodit. Čas otupil hrany, lidé si pro hrůzný čin vymysleli obhajobu. Ve škole se učí, že nám atomové pumy zachránily život. Že by Japonci nikdy nekapitulovali a že to bylo jediné možné řešení. V dokumentu "Nevyřčené dějiny Spojených států" jsme se proto podívali pod povrch legendy. Představte si, že ty pumy vůbec shozeny být nemusely, šlo jen o mocenskou hru. USA potřebovaly ohromit Stalina…“

Vraťme se však k nejčerstvějšímu dokumentu režiséra Stona - „Ukrajina v ohni“, připomeňme si, z čeho tento americký režisér mohl čerpat. Třeba, že mnozí Ukrajinci byli posedlí revolucí, totálně řízenou EU, CIA, USA, kteří byli přímo v centru dění, a hlavně vnučkou Brežněvovou, zcela oddanou NATO. Obama měl a má jasno: Putin za Krym musí zaplatit a bývalý prezidentský kandidát McCain je z Putinovy agresivity v šoku a chtěl, aby se znovu začala stavět protiraketová základna v Brdech... http://www.novarepublika.cz/2017/06/showtime-putin-sokoval-stoneho-rekl-co.html

Resumé; napřed přijal ruské občanství francouzský herec Gérard Depardieu poté, co se s novým francouzským vedením dostal do sporu kvůli vysokému zdaňování bohatých Francouzů. Dnes má jako ruský občan ve svém novém ruském pasu potvrzení o “trvalém bydlišti” v mordvinském Saransku. Nyní prezident Vladimir Putin podepsal dekret o udělení občanství Ruské federace známému americkému herci, hudebníku a mistru východních bojových umění Stevenu Segalovi...

Inu, nyní ryze hypoteticky; kolik amerických herců a režisérů emigruje do Ruska v případě trapasu, když Trump přece jen dojede na svoji horkokrevnou povahu a z ní vyplývající pokus o jeho sesazení z křesla prezidenta USA, tzv. impeachment, a Clintonová, politička s krví na svých rukách, přece dodatečně obsadí Bílý dům, jehož Oválnou pracovnu a stážistku Moniku potřísnil svým DNA její manžel Bill...? God Save The USA...


Někteří sní o tom, že uvidí Rusko v knock-outu

$
0
0
17.6.2017 Ostrov Janiky

Vyjádřil se Vladimír Putin v rozhovoru s Oliverem Stonem. Jsou to jejich sny, ale neodpovídají skutečnosti. A ti, kdo o tom píší, to dobře vědí.
Pár jeho dalších postřehů zestručněně následuje.
Přeloženo Odtud
  • Nikdo nepřežije jaderný konflikt. USA se snaží obklopit Rusko ze všech stran protiraketovým štítem. A stačí několik hodin na to, aby se tato zařízení přeměnila na základny útočných raket.
  • Ve skutečnosti se jedná o velkou strategickou chybu našich partnerů, protože na všechny tyto snahy dá Rusko adekvátní odpověď. Nebude to znamenat nic jiného, než další závit ve vyšroubování závodů ve zbrojení. Přičemž naše odpověď bude daleko levnější. Naše technika není možná tak jemná, ale bude efektivní a udrží strategickou rovnováhu.
  • Snowdena Rusko nepotřebovalo. I bez něj máme s USA složité vztahy. Situace se pro něj nakonec vyvinula tak, že jsme mu poskytli dočasný azyl.
  • Rusko je příliš démonizováno. Jsme demokratická země. A suverénní. Počet zemí, které mohou užívat suverenitu, je možno spočítat na na prstech rukou. Není možné si myslet, že z dneška na zítřek u nás nastolíme takové poměry, jaké existují v USA, Francii nebo Německu. Společnost a stát se jako každý jiný živý organismus rozvíjí postupně a po etapách. Jde prostě o normální vývojový proces.
  • USA překáží ve sblížení Ruska s Ukrajinou. Filozofie americké politiky na Ukrajině spočívá v tom, že v žádném případě nechce připustit sblížení Ukrajiny a Ruska, protože v tom spatřuje nějakou hrozbu. Proto podporují radikální elementy. A v tomto smyslu to, co udělali, udělali velmi úspěšně. Jsou to chlapíci.
  • Pokud se ovšem podíváme na problém ze širšího hlediska, ne z hlediska konfrontace a obklopování se satelity, když se podíváme aspoň na 25 let dopředu, ve vizi stabilizace situace ve světě, pak je potřeba tuto filozofii změnit.
  • Náboženství po krachu komunismu zaplnilo vzniklé vakuum. Renesance náboženství je svázána s tím, že přestala působit komunistická ideologie. Vzniklo vakuum, které nemohlo být zaplněno ničím jiným, než právě náboženstvím. To nejsem já, kdo by to udělal. Tak to udělal sám ruský národ.
- - -

Předsednictvo Unie českých spisovatelů: Zastavte barbarství!

$
0
0

17. 6. 2017
Podle informací z denního tisku plánuje „elita“ Národního muzea, ve spolupráci s Ministerstvem kultury, odstranit z panteonu svěřené budovy busty Julia Fučíka, Fráni Šrámka a dalších spisovatelů, slovem osobností české národní kultury. Prý byla jejich instalace „politicky motivovaná“, jen zabírají místa jiným, ovšem „nesporným“ osobnostem, jakými byly kupříkladu mocnář František Josef I., nejen v době senility přezdívaný „starý Procházka“, nebo Heinrich Clam-Martinic, jehož musí redakce nejmenovaných novin uvést s poznámkou, že byl „rakouský politik a ministerský předseda Předlitavska“. Julia Fučíka a Fráňu Šrámka dnes neznají snad jen absolventi a frekventanti našich svobodných polistopadových škol.


Oba po sobě zanechali dílo, včetně Reportáže psané na oprátce, jež se v r. 1995 dočkala 317. cizojazyčného vydání, a Stříbrného větru, které se natrvalo vepsalo do paměti našich národních dějin. Mají své čtenáře, obdivovatele, ctitele, kluby a společnosti. Pokud necháme stranou jen a jen politicky motivované invektivy, oba zůstávají oceňováni jak u nás doma, tak i v Evropě a v zámoří. Jinak řečeno, dosud se je nepodařilo totálně vymýtit ze všech našich knihoven, učebnic, televizních obrazovek, z živé paměti všech, kteří vědí, že vlast bez dějin („vlasti v dědictví nám dané“) a bez nestranného zhodnocení dějinného odkazu jest jen a pouhý prázdný prostor, jakýsi rám, do něhož bude vsazováno jakékoli plátno s jakýmkoli obsahem, ale vždy na základě zvůle těch, kteří se pasovali na „elitu národa“ a nadále chtějí rozhodovat, kdo je či není spisovatel, kdo byl či nebyl vlastenec, kdo se projevil jako hrdina, kdo patří či nepatří do panteonu naší vlasti. Dříve „se vyhazovali“ Masaryk a Beneš, dnes Fučík a Šrámek, a zítra – „vyklizovači“?

Chce-li vedení Národního muzea vzdát devótně hold Rakousku-Uhersku a vůbec stařičké monarchii, která to dotáhla na „úrodná jatka“ první světové války, může tak učinit jinými prostředky. Potlesku se jistě dočká. Ale co my? Kdosi nás měl opravdu rád, i když si to možná nezasloužíme. Proto někteří bdíme a nenecháme si vytunelovat mozky!

Ve středu 14.6.2017 odklepla vláda Lithium miliardáři Janečkovi na místo státní těžební firmy Diamo.

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live