Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Pan Slačálek objevil Ameriku

$
0
0

Petr Žantovský
30. 8. 2017
Pokud se vám zdá titulek nesmyslný, pak vězte, že dává zhruba tolik smyslu, jako článek pana Slačálka, jímž se laskavě věnoval faktu, že jsem byl navržen do Rady ČTK (celý Slačálkův text zde: a2larm./muz-budoucnosti/). „Ondřej Slačálek (* 5. leden 1982) je český politolog, vyučující na FF UK v Praze, levicový anarchista, publicista a překladatel. Od roku 1999 působí v redakci časopisu A-kontra, dále publikuje zejména v denících Britské listy a MF Dnes a v anarchofeministické revui Přímá cesta. Od podzimu 2006 do podzimu 2007 byl redaktorem týdeníku Nový Prostor, později redaktorem kulturně politického časopisu A2.



 To píše o tomto mysliteli Wikipedie. Možná nejzajímavějším faktem je, že tento mladý pán publikoval např. tyto dne knihy: TOMEK, Václav; SLAČÁLEK, Ondřej. Anarchismus: svoboda proti moci. (Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-781-2), SLAČÁLEK, Ondřej. Průvodce anarchismem. (Praha: Manibus Propriis, 2006. ISBN 80-239-6409-7) Podotkněme, že pan Slačálek není žádný troškař. „Svému“ anarchismu věnoval v první knize 669 stran, v druhé „jen“ 551 stran (trochu to připomíná Marxovy spisy, ale to je jistě jen začátek J).

A bez zajímavosti není ani fakt, že muž, který vetkl do titulu své (zatím) nejtlustší publikace přímý protiklad anarchismu jakožto cesty ke svobodě „proti moci“ (tedy proti systému), působí, dle téže Wikipedie, jako vysokoškolský učitel (na FF UK Praha). Nu, proč by ne, jeho anarchistický kolega Jan Křeček (dnes rovněž VŠ pedagog na FSV UK Praha) býval anarchistickým novinářem, dokonce šéfredaktorem listu Konfrontace. Popis směřování a cílů časopisu je popsán v úvodníku prvního čísla: „ (...) vážíme si každého, kdo se rozhodl měnit stávající systém, uznáváme i právo každého jedince pokusit se stávající systém zničit.“ Pěkné je, že tentýž pan Křeček pak byl v roce 2015 vedoucím diplomové práce Terezy Kořínské, právě na FSV UK s tématem vývoje anarchistického tisku v ČR po r. 1991. Nu, to už chce slušný žaludek, nechat o sobě psát diplomku a ještě ji tzv. vést.

A propos, byl to tentýž Jan Křeček, kdo v den našeho vstupu do NATO narušil slavnostní akt k této události na pražském Hradě, kde „zachytily televizní kamery i protest tehdy pětadvacetiletého Jana Křečka. Při slavnostním podpisu přístupových listin tehdejším prezidentem Václavem Havlem se Trůnním sálem Pražského hradu rozlehl pískot a v Křečkově ruce vzplála kartička s logem NATO. Ekologického aktivistu a šéfredaktora časopisu Konfrontace, který se do sálu dostal na legitimaci českého Syndikátu novinářů, vzápětí vyvedla prezidentská ochranka.“ (zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=6113).

Tyto skutečnosti uvádím hlavně proto, abychom si udělali zhruba představu, z jakého prostředí pocházejí názory, které vyslovil na mou adresu pan Slačálek. A nyní tedy rovnou k jeho textu a nesmyslům v něm obsažených.

Pan Slačálek mne označil, jako „muže, který bez nadsázky stačil reprezentovat to nejhorší, co veřejný život posledních pětatřiceti let nabízel: za normalizace byl normalizátorem, po roce 1989 mediálním pochopem Václava Klause a v poslední době je pravidelným komentátorem Parlamentních listů a jednou z klíčových osob antimediální scény, která kolem nich vzniká. Kromě toho je významnou postavou parasvěta soukromých vysokých škol a mužem, který za podivných okolností získal titul docenta. Díky němu může propůjčit jedné z továren na draze zaplacené akademické tituly (pochybnou, leč platnou) legitimitu.“

Rozeberme si ty věci postupně:

1. lež – nikdy jsem nebyl redaktorem časopisu Melodie (= „normalizátorem“), psal jsem do něj v letech 1984-86 jako student, než mne odtamtud tamní normalizátoři (v tomto se shodujeme) vyhnali za článek protestující proti zmrtvělému jazzovému životu v Praze (tehdy právě zavřeli všechny jazzové kluby – Redutu, Parnas, Metro). A já mladý naiva to srovnal s tím, kolik desítek jazzových klubů působí v jiných městech, např. Tel-Avivu. To ovšem pan Slačálek neví, protože ho to nezajímá. V té době mu byly čtyři roky a měl jiné starosti. Dnes čerpá pouze z informací svých duchovních guruů, například Jiřího Černého - nic proti němu, ale na rozdíl ode mne býval kdysi členem KSČ a do Melodie psal – jako já, externě – v dobách nejtužší normalizace, tzn. celá 70. a počátek 80. let. A v týchž 80. letech vydal – pouze pod svým jménem - v oficiálním nakladatelství knihu Hvězdy tehdejších hitparád, kterou spolu s ním ovšem napsala i jeho exmanželka Miroslava Černá, později Filipová, která se nemohla bránit, protože v 80. letech se pohybovala v prostředí disentu – spor o zapřené spoluautorství knihy pak po listopadu 1989 vyhrála! To jen pro dokreslení mravního profilu Slačálkova hrdiny a inspirátora.

2. lež - nebyl jsem nikdy „mediálním pochopem Václava Klause“. Byl jsem pracovníkem Poslanecké sněmovny v letech 1998-2000 jakožto poradce – analytik zákonů týkajících se mimoekonomických sfér (třeba taky zákona o církvích atd.). Václav Klaus měl tehdy, pokud vím, v pozici předsedy ODS tiskové mluvčí, postupně V.Musílka, L.Herolda a M.Maláčovou. Ani jednoho z nich bych však nenazval „pochopem“, byli to profesionálové konající komunikaci s médii. Pro pana Slačálka je však dostačujícím důkazem mé „viny“ fakt, že na rozdíl od něj nepovažuji slovo Klaus za nejsprostší, či jedno z nejsprostších (vedle jména Zeman například). Jednoduše řečeno: na rozdíl od pana Slačálka nevidím svět černobíle a nevedu třídní boj. Ani proti němu.

3. lež – nejsem žádnou „postavou parasvěta soukromých vysokých škol“. Soukromé vysoké školy u nás existují od konce předchozího milénia, myslí na ně i vysokoškolský zákon č. 111 z roku 1998. Leda, že by to byl „parazákon“ a u nás se dělala „paralegislativa“. To by ovšem bylo v souladu s tezemi anarchistů, tak milovaných panem Slačálkem. Pravda je, že jsem v roce 2003 nastoupil na soukromou vysokou školu (předchůdce dnešního UJAKu), kterou jsem opustil v roce 2010 poté, co jsem zveřejnil, že na té škole se dějí nepravosti podobné jako na někdejších plzeňských právech – dávají se studijní výsledky a diplomy celebritám nebo prostě lidem, o kterých nelze říci, zda vůbec studují. A protože tehdy UJAK byl pod ochranou Akreditační komise, tam mé oznámení těchto skutečností pustila v červnu 2010 předsedkyně komise Dvořáková do koše. Vyndala ho až po pěti letech, kdy se jí to politicky hodilo, ale to je jiný příběh.

4. lež – Slačálek mne dále nazval „mužem, který za podivných okolností získal titul docenta“. Dokonce tvrdí, že „oponentem (mé habilitační práce) se pro jistotu nestal nikdo, kdo by měl jakoukoli odbornost v médiích“. Ale podívejme se! Moje oponentka, profesorka Danuša Serafínová z bratislavské (veřejné, nikoli soukromé, aby se to panu Slačálkovi nepopletlo) Univerzity Komenského, jedna ze tří největších osobností slovenské mediální teorie a historiografie, je panu Slačálkovi málo. Pan Slačálek patrně též neví, že o udělení titulu docent nerozhodují oponenti, ale vědecká rada a komise, která má cca 15 členů a usedli v ní další osobnosti slovenské médio-vědy (třeba další z té hvězdné trojice, prof. Andrej Tušer). Jak by to ale pana Slačálka zajímalo, když ani neví, na jaké škole se to odehrálo. Panevropská vysoká škola je nejstarší slovenskou soukromou VŠ. Založil ji před více než 11ti lety JUDr. Ján Čarnogurský, jejím vlastníkem se pak stal Akademický holding pana Kurky z Ostravy – ale mnohem později. Já jsem svou habilitaci obhájil totiž už v březnu 2015, a to o žádném Akademickém holdingu v té škole nebylo vidu ani slechu!

5. lež – Slačálek též píše, že „díky němu (tomu docentskému titulu) může (Žantovský) propůjčit jedné z továren na draze zaplacené akademické tituly (pochybnou, leč platnou) legitimitu. Zde naráží na skutečnost, že jsem krátce (1 akademický rok) působil na Vysoko škole mezinárodních a veřejných vztahů. Nu, na místě majitelky té školy paní Houdkové bych se teď strašně urazil. Předně: legitimitu té škole jsem „nepropůjčil“ já, ale zákon z roku 1998, a hlavně obdivuhodné dílo jejího otce, zakladatele školy Aloise Houdka. Ta škola si vybudovala vynikající pověst, zejména v oblasti mezinárodních studií a diplomacie v době, kdy pan Slačálek zrovna tak zhruba maturoval. A mimochodem, když je pan Slačálek tak principiální, jak to, že mu nevadí, že na stejné škole řadu let působil jeho soudruh z anarchistických kruhů Jan Křeček?

Tak by se dalo pokračovat, ale bylo by to už jen rozpitvávání stále téhož. Pan Slačálek jako všichni tihle novodobí kádrováci zachází s fakty velice svévolně, nezatěžuje se získávat skutečné informace, vystačí si s drby a denunciacemi, a to jen proto, aby – a teď si karty vyložme úplně – skrze mne vlastně pošpinil hnutí ANO, které mne do Rady ČTK nominuje. Ten článek není střelbou na mě, ale na Babiše. Přitom i zde je pravda mnohem jednodušší, a pan Slačálek by si ušetřil ostudu a nálepku lháře, kdyby si to zjistil, třeba dotazem u zainteresovaných.

Dlouhá léta (zhruba od dob, kdy pan Slačálek tak zhruba psal bakalářskou práci) spolupracuji s Českým rozhlasem – jako komentátor a autor interview z cyklu Hovory. Dnešní poslanec ANO Martin Kolovratník býval mým kolegou – ředitelem pardubického studia ČRo. Když mi někdy tuším v červnu zavolal, zda bych přijal nominaci do RČTK, neboť na to mám vzdělání a zkušenosti, přijal jsem s podmínkou (a pan Kolovratník to jistě potvrdí), že jedině tehdy, když na mém jménu bude obecnější konsensus. Že za prvé nejsem a nebudu členem ANO a žádné jiné strany, jako jsem nebyl v minulosti, protože mi záleží na zachování mé nezávislosti, a za druhé nechci být beranidlem mezi ANO a zbytkem politické scény. Pan poslanec to akceptoval, a jak jsem pak slyšel z kuloárů, hlasy pro mne padaly i z řad ODS, ČSSD, SPD a KSČM. Pointa: zvolen jsem nebyl. Tak proč si pan Slačálek vůbec třepí pero? Protože se právě hraje téma Babiš. Jiné vysvětlení nemám. Ale musím ho zklamat: Ameriku opravdu neobjevil.

Miroslav Polreich píše Lukáši Jelínkovi o 21. srpnu

$
0
0
30.8.2017   VašeVěc 

Miroslav Polreich, bývalý diplomat a pracovník zahraniční rozvědky, který byl po roce 1968 „upozaděn“, zejména pro svou roli okolo projednávání obsazení Československa armádami Varšavské smlouvy v Radě bezpečnosti OSN, reaguje v dopisu Lukáši Jelínkovi na jeho komentář o 21. srpnu 1968. Polreichův text bude jistě zajímavý i pro čtenáře našeho portálu. (Vaše věc)


Vážený pane Jelínku, od 10. srpna t.r. mám na stole Váš článek „Amatéři, nebo provokatéři?. Hluboce s ním nesouhlasím již proto, že napadá osoby, které důvěrně znám a vážím si jich. Dáváte je navíc do souvislosti s obhajobou instituce ÚSTR, která vznikla na politickou objednávku, ale nikdy do demokratické společnosti nemůže patřit, což prokazovala nejen svým posláním, ale hlavně svoji praxí, kdy působila jako prodloužená ruka bývalé StB.

O tom jsem podrobně psal již při jejím zákonném ustavení před deseti lety. Nebyl jsem sám. Myslím proto, že se nemusím na veřejně známé a stále platné důvody dále odvolávat.

Karel Srp je zvláštní osoba, vyžadující úctu a respekt. Je to zásadový člověk, názorově vyzrálý. I proto ho hnali k soudu dříve i nyní. A nebyl sám, bylo jich stovky. Vždyť „dokumenty“ StB, které tak vehementně ÚSTR před soudy obhajoval (to bylo také na základě zákonného zadání?), byly základem důkazů v těchto soudních řízeních. To byla zlá vůle přežívajícího estébáckého myšlení.

Velmi mne zamrzelo, že dnešní analytik se může ušklíbnout nad slovy, že za aktivní účast v roce 1968 i jako člen KSČ může být hrdý. Držíte se zákonodárců, ti žádný zákonný ani společenský rozdíl v roce 1968 nezaznamenali. Není již zde namístě to nadnesené Srpovo hajlování?

Vy to necítíte? Nebylo by pro novináře morálnější a správnější horovat za zrušení takového zákona, který omezuje a překrucuje fakta a snaží se předně určovat náš způsob myšlení? Nebylo by poctivější, jak nabádá Bělohradský, třeba opět zahájit disent?

Lenku Procházkovou, jako nevhodnou osobu, to ani nemohu komentovat a Vám to názorově prochází bez škobrtnutí. Také tu znám osobně velmi dobře a nebudu ji charakterizovat, protože má můj obdiv a má čeština i na pouhý popis jejího charakteru je chudá.

Později další vedení ÚSTR dalo dokumentům StB dokonce punc váhy „božího slova“. Kdo ty prohrané spory platil? Víme to oba dobře – Vy i já - všichni. A přece dobře víte, že se ti lidé musili bránit, protože jim opět, jako dříve, šlo o samotnou životní existenci. Znáte mne dobře, nemusím to ilustrovat. Prožil jsem to.

Již prvou větou ve své úvaze se presentujete jako právní purista „Neznalost zákona neomlouvá. To se týká každého občana,“ Měl byste znát, že zákon má nejenom formu, ale i svůj obsah.

Náhodou jsem obdržel od blízké přítelkyně, spisovatelky, ale i advokátky dopis. Podělím se s Vámi o část jeho textu: „Mě daleko více zajímá obsah věcí a ne jejich forma, zda se tak činí dle zákona apod. Ale co z toho vzejde? Stejně jako minule se ptali Jourové, té služky jejího šéfa, jak označuje Junckera, že EU chce na Česko uvalit sankce kvůli nepřijímání uprchlíků. A ona pořád blafala něco, že je to formální proces, který musí začít, že na to jsou zákony a regule, které se musí naplnit a poslouchat. Vzpomněla jsem si na proces France Kafky. To je naše současnost. Když není obsah, zbývají formy. Ale kam nás to zavede???“

Mluvíte také krajně negativně o prezidentu Zemanovi, (ve známé linii Práva), který „bohapustě střílí“. Vím, píšete pro Právo, kde i Pehe nevynechá příležitost upozornit na Jeho „byzantské praktiky“. Sám bezdůvodně kádruje a opakovaně nás krmí svojí rusofobií. Argumentem je smyšlená „agrese proti Gruzii a Ukrajině“. Aniž by si byl schopen uvědomit, že současná existenční závislost i globálních mocností takový přístup řadí zároveň k primitivnímu antiamerikanismu. Chápu, hlubší rozbor znamená znát a mít odvahu se za poznané postavit.

Píši Vám dopis 21. srpna a tak v této souvislosti uvedu také několik slov o životě.

Noc před jednadvacátým srpnem znamenala pro mé kamarády a přátele jejich zajištění v budově Ministerstva vnitra. Bylo jich desítky a mezi nimi i ženy. V dokumentech ÚSTR se jasně říká“ „Dojde-li k bojům, budete postaveni ke zdi“. Byl to logický závěr. Vždyť se jednalo o vedoucí pracovníky zpravodajské služby, která se velmi aktivně a již po dlouhou dobu podílela na ovlivňování společenských změn. Vy to nevíte? Nebo to nesmíte říci? Protože byli napojeni na Jiřího Hájka, Jirku Pelikána i Františka Kriegra a další (samozřejmě komunisty).

Dnes však ÚSTR rozšiřuje publikace, že tito lidé byli oporou komunistického režimu i před invazí a byli to estébáci (přestože oddělení rozvědky od vnitra bylo již připraveno a před schválením vládními orgány). Dodnes tam však jako světová rarita zůstává.

Vy jako novinář a analytik byste měl tyto skutečnosti znát a navíc jste členem Rady ÚSTR. Rozhodně jste se seznámil s mými publikacemi "Utajená zákulisí“ a "Špioni v diplomacii“. O výše zmíněném se tam také m.j. píše a proto byla vyřazena z knihoven ve známém CEVRU, Vysoké škole Mezinárodních vztahů a vnitřní správy (v té době prorektor O. Krejčí) ji také přestala půjčovat a marně ji můžete hledat i v jiný podobných institucích. Studenty musíme přece uchránit. Hlavně před fakty. Nu proč ne, vždyť cenzura byla i za Masarykovy republiky.

V souvislosti s invasí jsem se zmínil o jejím průběhu na rozvědce, kde mnoho lidí bylo v životním ohrožení. Jistě se dnes ani zítra o tom nikdo v TV ani rozhlase nezmíní. Vždyť dle ÚSTR to byli estébáci a opora režimu, proto také jsou všichni pod lustračním zákonem jako by tam patřil ten Dubček i hrdina Kriegel. Je to přece normální, vždyť je to dle zákona.

Na závěr myslím, že není od věci se zmínit o mém vztahu k 21. srpnu. Ne, nebyl jsem mezi zavřenými, jako řada rozvědčíků. Byl jsem v té době v New Yorku. Probíhalo tam jednání v Radě bezpečnosti OSN. Přesně neznám hlavní motiv, ale kdysi rozhodující činitel a jak se říká zakladatel ÚSTR, kterého osobně neznám a nikdy jsem sním nemluvil, si dal práci a napsal velmi podrobný rozbor o mých osobních aktivitách v Americe na základě záznamů StB (dokonce to nechal nedávno vytisknout v Reflexu). Opravdu stojí za přečtení, protože je to důkaz kde stál ÚSTR (dle mne prodloužená ruka StB a gardových svazáků, předsedů a místopředsedů fakultních výborů SSM na vysokých školách před listopadem, kteří tu mentalitu mají asi i dnes zažranou a v krvi).

Motivem snad byla má nová kniha „Špioni v diplomacii“. Či komiks o mne, „Rozvědčík“ od česko-francouzské autorky paní Marty Morice, nebo, a to nelze vyloučit, dnešní výročí invaze.

Autor se odvolává na tajné materiály StB či ÚV KSČ, dnes uložené a přístupné na ÚSTR. Myslím, že dnešní využití těchto materiálů proti mně, a kůrku by ode mne pes nevzal, jsou závažným dokumentem přežívajícího totalitárního ledví mezi předlistopadovými aktivisty, kteří pak promptně převlékli kabát a dali novou krev do ODS. Takže malinko konkrétně.
Hlavním argumentem je, že i „sovětští přátelé prostřednictvím velvyslanectví SSSR v Praze“ si stěžovali na Miroslava Polreicha za jeho postoje v New Yorku při jednání v Radě bezpečnosti. Mně se naopak zdá oficiální reakce „sovětských přátel“ zcela logická a zákonitá právě vzhledem k mému postoji a aktivnímu jednání v souvislosti s Radou bezpečnosti.

Dále se přímo hovoří, že mé jednání v New Yorku „hraničilo s trestnou činností“ a dostal jsem se „v důsledku mého netřídního a nemarxistického přístupu k politickému dění v loňském a letošním roce (68-69) se dostal vysloveně na nepřátelskou protisocialistickou a protisovětskou platformu. S tím souvisely i jeho protisovětské aktivity ze srpna 1968…a z vlastní iniciativy vyvíjel značnou aktivitu na podporu jednání Rady bezpečnosti o ČSSR, kdy z titulu autority rezidenta československé rozvědky, ovlivňoval jak úřadujícího stálého delegáta při OSN Mužíka, tak bývalého ministra zahraničí Hájka při jednání v RB.“

A pak se skromně dodává autorem, že “Určité satisfakce se bývalý rezident čs. rozvědky dočkal až po listopadu 1989“.

A závěr od autora: „Úspěšná kariéra Miroslava Polreicha v československé rozvědce padesátých a šedesátých let se nakonec v důsledku pražského jara a okupace ČSSR pěti armádami Varšavské smlouvy obrátila proti němu samotnému. Z postavení u elitního útvaru Státní bezpečnosti na špici komunistické mocenské pyramidy, se propadl až na dno a získal zaměstnání pouze jako brigádník…“ Ba ne, já jsem se nepropadl. To jen pisatel a bývalý rozhodující činitel ÚSTR zůstal zapíchnutý před listopadem 89.

Toto se dnes cituje v zájmu mé dehonestace. Příští rok, po padesáti letech, mohu očekávat opět přitvrzení a pokračování citací z dokumentu UV KSČ, který je také jistě uložen v ÚSTR a byl mě předložen, původně jako podklad k mému trestnímu stíhání, „že jsem svým mediováním v zájmu ukončení vietnamské války se snažil zachránit tisíce Američanů a tím i oslabování amerického imperialismu.“ Nu něco málo na tom je. Tak to mne ještě asi čeká.

Pane Jelínku, po tom co jsem Vám napsal některá fakta, stále si myslíte, že nemorální zákon má stále u Vás váhu. To není o tom „co se komu líbí či nelíbí“. To je o antihumáním přístupu nebo i o zabíjení. Vzpomeňte na Norimberk. Tam šlo také jen o zákony.

Mimochodem, právě jsem poslouchal Váš komentář odsuzující ministra spravedlnosti za jeho rozhovor v Respektu o zpolitizovaném postupu čs. policie a jejich předvolební aktivitě. Nějak Vám uniklo říci něco o Kubiceho zprávě a hlavně okolnostech jak byl zvolen prezident Havel většinou jednoho hlasu, a to jen proto, že pár dnů před volbou soud nechal zavřít jednoho poslance (vehementně se stavěl proti volbě Havla), aby ho pár dnů po volbě zase propustili jako nevinného. Samozřejmě bylo to po právu, až to načasování se těžko chápe. To jste ve svém komentáři nepřipomněl úmyslně?

S pozdravem a někdy na viděnou v MDA.

Miroslav Polreich
21.srpna 2017


P.S. Všiml jsem si nyní, že ten dopis není moc osobní, tak s ním také dle Vaší reakce naložím.

Čínské tempo

$
0
0
Jar. Loudil
30. 8. 2017
Další oblastí, kde Čína porazila USA  a to rovnou - "o čtyři délky"  ,je  tempo rozvoje solární energetiky. Vedle gigantického tempa  nasazeného  v Číně vypadají dnes USA jako nějaký - "trapný učedník". Není třeba zrovna moc pitvat čísla, stačí  pouhá dvě. 

1. Celkový výkon solárních elektráren v USA na konci roku 2016 : 40 300 MW 

2. Výkon solárních elektráren nově postavených  v Číně za 7 měsíců !! leden-červenec 2017 :  35 920 MW 

Čína tedy za pouhých 8 měsíců roku 2017 postaví tolik nových solárních elektráren, jako USA za 20 let. 

Vedle gigantických čínských výkonů se stávají USA jenom  jakýmsi  - "nedobrovolným Lucemburskem" . Přitom se ale nepřestávají bušit v prsa, jak jsou nejlepší ! 

V červenci vyrobila Čína 52 % !! globální výroby oceli a stejně tak cementu. Následně tento materiál použila ve svém stavebnictví. V Číně se tak staví více, jak na zbytku planety  dohromady !! 

V Číně dnes funguje 60% !! celosvětové délky vysokorychlostní železnice , asi 22 000 Km . Běžná cestovní rychlost 300 až 350 km/h. 

Pracovní nasazení  v Číně působí dojmem , že je  z jiné planety !! My v ČR ovšem  také  máme "své tempo", dálnici Praha - Hradec jsme postavili za -  "pěkných 37 let". 

P.S. Zdá se, že před Evropou nyní  stojí vážné rozhodnutí. A to, zda se bude  i nadále servilně lepit na mezinárodní  gangstery  z USA , kteří se svojí armádou napadají jeden stát světa za druhým, a vyvolávají tak neřešitelné  mezinárodní krize  ,či zda se Evropa obrátí  k Číně ,tedy  k zemi, které patří budoucnost. Americký Titanik už rychle nabírá vodu, mnoho času nám tedy nezbývá. /A nemyslím tím zrovna Houston ,kde dnes mají vody více než dost/ 

https://cleantechnica.com/2017/08/22/china-continues-massive-solar-installations-10-52-gw-july-already-exceeds-2020-target/

https://en.wikipedia.org/wiki/Solar_power_by_country
https://www.youtube.com/watch?v=69SuWNUBC7U

Za sedmi divy ruské techniky, aneb dobré ráno, pane Teffte! Řekněte nám o válce s Ruskem

$
0
0
Vladimír Franta
30.8.2017  Literárky


Jestliže Barack Obama před časem vylučoval útok USA na Rusko, současný US vyslanec v Rusku John Tefft na stanici „Echo Moskvy“ řekl, že nebýt západních sankcí, vstoupily by USA do války s Ruskem. 
Rusko je však země velkých kontrastů, nelze nic paušalizovat či si myslet, že Rusové jsou všehovšudy mužici z 19. století s vodkou v ruce. Abychom citovali spisovatele Ťutčeva: „Rozumem Rusko nepochopíte, metrem nezměříte. Rusko má zvláštní ráz, pochopíte, až v něj uvěříte.“ Uvěřit by měl pan Tefft, zejména, až se obeznámí se sedmi zázraky ruské techniky, které pro vás letem světem přinášíme.


1/ Vertikálně vzlétající „bezletištní“ nafukovací obojživelník Bartini VVA 14
 

Konstruktér Roberto Bartini. Kanál Rusko 24 tvrdí, že Bulgakovův Voland, profesor černé magie, byl inspirován psychofyzickým prototypem Bartiniho: hladce oholený, s jedním obočím povytaženým – prostě cizinec. Italský majetný šlechtic Bartini se zhlédl v SSSR, kam přesídlil roku 1923.

V SSSR působil jako letecký konstruktér, později málem podlehl stalinským čistkám. Měl však štěstí, byl internován na břehu říčky Jauzy v tzv. tupolevské „šarašce“, tajné Ústřední konstrukční kanceláři NKVD číslo 29. Propuštěn byl po válce a rehabilitován roku 1956. Za dobu své činnosti navrhl řadu neotřelých koncepčních řešení problémů, s nimiž se dobové letectví potýkalo. Projektoval dopravní, transportní i vojenská letadla, ať už šlo o hydroplány či tzv. ekranoplány.

Na počátku 70. let, ke konci kariéry, projektuje Bartini torpéda nesoucí stroj. Šlo o vojenskou zakázku letadla, majícího vyhledávat nepřátelské ponorky. Další vývoj zastavila až smrt konstruktéra v roce 1974. Jeho projekty si mezi sebe rozdělily konstrukční kanceláře, jak už to v životě bývá.

Nápady vizionáře Bartiniho se proto uplatnily v konstrukcích letadel typu Antonov, Tupolev, Berijev. Vertikálně vzlétající stíhač se v sovětské armádě objevil až díky OKB Jakovleva v zastoupení typu Jak-38 nebo Jak-141. VVA 14 vzlétal a přistával přece jen klasicky. Dodnes se mnozí obyvatelé Taganrogu mohou upamatovat na podivné letadlo, které bylo nad jejich městem kdysi zkoušeno.



2/ Z titanu vyrobená rekordně rychlá atomová ponorka K-222 (K-162)



Atomová ponorka druhé generace o dvou reaktorech měla označení „Ančar“ („Papa“ v kódu NATO) a byla určena ke stíhání a ničení úderných svazů těžkých letadlových lodí. Vývoj započal počátkem 60. let v CKB-16. Nyní je zařízení známé jako „Malachit“.

V roce 1969 už byl podvodní aparát v provozu: při váze 6 000 tun byla ponorka schopna vyvinout neuvěřitelných 44,7 uzlu, čili „létala“ oceánem rychlostí přes 80 km/h (dodnes rekordní rychlost). Byla fakticky rychlejší než všechna dobová torpéda, jimž by dokázala bezpečně uniknout. Představovala extrémně drahý projekt, proto byla neoficiálně nazývána „Zlatou rybkou“. Byla vyzbrojena desítkou křídlatých raket konstrukce Vladimíra Čeloměje P 70 „Ametist”. Ametisty bylo lze odpálit z pozice při plném ponoření, což bylo na svou dobu samo o sobě unikátní.

Svým zaobleným designem inspirovala pozdější projekty ponorek Sovětského svazu a Ruska. Plavidlo bylo celé postaveno z titanu svařeného v ochranné atmosféře argonu. Při rychlostech nad 35 uzlů námořníci slýchávali hluk, vyvolávaný silným hydrodynamickým proudem, resp. vodní turbulencí při obtékání ponorky. Z logických důvodů se nesahalo po krajní rychlosti. K-222 se potápěla do čtyřsetmetrové hloubky.

Plavidlo bylo postaveno s ohledem na ergonomiku užívání, disponovalo i saunou a titanovými záchody! Při rychlostech kolem 80 km/h se ve vodním prostředí ponorka chovala podobně jako letadlo za letu, na což se musel brát zřetel při jejím řízení.



3/ Tupolev Tu-155 létající na kryogenní palivo – úspěch ruské aviatiky


Nápad postavit letadlo na plyn souvisel s ropnou krizí, která zachvátila svět v sedmdesátých letech. Dodávky benzínu či kerosinu byly ohroženy. Sovětská věda proto vsadila na implementaci tzv. vodíkové energetiky s uplatněním kryogenních technologií; vodík i zemní plyn se v nádržích stroje uchovávaly při extrémně nízkých teplotách. Navzdory sovětskému experimentu zůstává doposud letectví na zkapalněný plyn hudbou budoucnosti.

Letadlo OKB Tupoleva TU-155 vzniklo z modifikace TU-154 B. Vývoj „Tůčka“ na plyn umožnilo zejména nalezení perspektivního způsobu, jak vyrobit kapalný vodík. Východiskem se stala fotoelektrolýza vody, která učinila projekt jednak ekonomickým, zároveň se z cyklu výroby vodíku vyloučila fosilní paliva. Proces zaručoval ekologickou čistotu. Od věci není ani fakt, že Rusko disponuje větší zásobou plynu než ropy. Vodíková energetika se jevila jako významná alternativa k tehdejšímu stavu.

Tu-155 bylo poprvé testováno v dubnu roku 1988. Letoun se experimentálně využíval hlavně do rozpadu SSSR v roce 1991. Bylo na něm dosáhnuto 14 světových rekordů. Letadlo zvládlo i mezinárodní přelet Moskva – Bratislava – Nice – Moskva – Hannover, to znamená, že stroj bylo možné provozovat z běžných letišť. Tupolev se divákům připomněl na výstavě MAKS 2015.



4/ Torpédo „Škval“ poráží zákony hydrodynamiky, využívaje k tomu principu kavitace




Superrychlé Torpédo (100 m/s) bylo vyvíjeno v letech šedesátých Oddělením hydrodynamiky CAGI – Centrálním aerodynamickým institutem. CAGI zjistil, že při rychlém pohybu tělesa ve vodě, je to voda, která nestačí obtékat pohybující se aparát. Kolem torpéda se vytváří jakási kaverna, resp. plynový obal. Díky tomuto efektu se výrazně snižuje odpor a tření. Rychlost takového torpéda předčí vše ostatní, co se pohybuje pod hladinou.

V SSSR studovali princip kavitace už ve 30. letech. Vědci se primárně snažili o zlepšení konstrukce listů lodních šroubů. Strategicky bylo důležité snížit jejich hlučnost. Výsledky studií posloužily Torpédu „Škval“. Tato „podvodní raketa“ je v přední části vybavena speciálním kavitátorem.

Kavitátor představuje jediné místo, kde dochází ke kontaktu torpéda s vodou. Třecí plocha je tak minimální. Zrodilo se bezprecedentně rychlé 2 700 kg vážící osmimetrové torpédo, které mohlo nést buď konvenční, nebo jadernou nálož. Námořnictvo Ruska (VMF) nasadilo „Škval“ do regulérní výzbroje v roce 1977. Akční rádius torpéda činí deset kilometrů. Kavitátory jsou od té doby vybaveny některé balistické rakety vystřelované z ruských ponorek.



5/ Těžký Ekranoplán KM: stometrové pětisettunové monstrum nad vlnami Kaspického moře


Gigantický létající aparát poháněný tandemy proudových motorů, prototyp dalších rozličných modifikací zejména velkých ekranoplánů, procházel ostrými zkouškami v šedesátých letech. Hybridní plavidlo označované jako KM, bylo jakýmsi „mezičlánkem“ mezi lodí a obřím letadlem. Dokázalo se pohybovat rychlostí až 500 km/h. Význam daného konstrukčního řešení tkvěl v tom, že umožňoval promptní transport většího počtu personálu, vojáků, technik atd., aniž by byl zpozorován radary té doby. Těleso vyvíjelo nezvykle velkou rychlost pro lodě, díky vytrvalosti překonávalo slušné vzdálenosti do půldruhého tisíce kilometrů. Pro tento účel dopravy nebylo třeba žádných letišť ani specifického pozemního vybavení. V roli transportně-výsadkového typu se zaskvěl středně těžký ekranoplán A-90 „Orljonok“ jenž přestal být používán teprve roku 1993. Menší bratříček „Kaspického monstra“ uměl na podvozku vyjíždět na souš, jakož i překonávat minová pole.

Ekranoplán A-90 Orljonok

Ekranoplány byly výslednicí práce konstrukčního byra Rostislava Aleksejeva (ruský pravopis); měly využívat zvláštního přízemního efektu a pohybovat se velkou rychlostí jak nad vodou, tak nad pevným povrchem. Pro start a přistání sloužila vodní hladina, pro samotný let specifický „vzduchový polštář“.

Cože je to onen přízemní efekt (“ekran”)? Možná jste se jako děti bavili tím, že jste foukli pod list papíru spočívající na hladkém stole. Pokud byl váš pokus úspěšný, papír se nadnesl a klouzavým pohybem povrch stolu hravě přeletěl. Efektu využil Aleksejev; své první ekranoplány testoval v Čkalovsku poblíž Nižního Novgorodu, výrobcem byl závod „Volga“. Některé modifikace byly vybaveny protilodními reaktivními střelami, viz raketový koráb-ekranoplán „Luň“. Nebo odkazujeme na práci Borise Jurjeva a jeho práci z roku 1923: „Vliv povrchu země na vztlak křídla“. Dodáme, že konstrukce některých ekranoplánů umožňuje nejen glisádu nad povrchem moře, ale i let na způsob letadla. Těmto ekranoplánům se říká „ekranolety“. V současném Rusku se vyvíjejí ekranoplány pro komerční využití a jedná se o nízkokapacitní stroje.



6/ Vojevoda R-36M2 „Vojevoda“ (SS – 18 „Satan“) – mezikontinentální apokalyptický posel zkázy konstruktéra Michaila Jangela

Start "Vojevody"

Dle Guinessovy knihy rekordů – doposud historicky největší a nejtěžší strategická mezikontinentální nukleární dvojstupňová balistická raketa na světě, odpalovaná minometným způsobem ze statických pozemních sil v okamžiku startu (vlastní motory se spouští ve výšce 20 metrů nad zemí). Dosah R šestatřicítky činí až 16 000 km. Raketa může být vybavena kazetovou hlavicí o deseti blocích (MIRV) a dalšími lehkými i těžkými klamnými cíli. Její termojaderná síla v případě použití jaderného monobloku dosahuje síly až 25 megatun; „Vojevoda“ je 1 660krát silnější nežli americká bomba z Hirošimy, jejíž síla byla 0,015 megatuny.

Dvousettunová machina váží tolik, kolik americká socha svobody. Je to zbraň „zúčtování“, jež byla vyvíjena a vzata do výzbroje armády v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století v odpověď na dislokaci Západem raket Titan 2, Minuteman 3 či Polaris. Politikus.ru, stejně jako noviny „Vzgljad“ tvrdí, že pokud by se provedl útok na nepřítele hromadnou salvou jediné divize těchto raket „Vojevoda“, celkový destruktivní účinek by předčil apokalypsu z Hirošimy přibližně 13 000krát. To znamená, že úspěšná ostrá střelba 8 -10 raketami „Vojevoda“ vyřadí 80 % průmyslu USA. Jediná raketa je v zásadě schopna vymazat 3 americké státy o rozloze Marylandu, Rhode Islandu nebo Vermontu. Je schopna ničit i dobře opevněná operační centra nepřátelských armád hluboko pod zemí.

Rozhodnutí o vývoji padlo na zasedání Rady ministrů SSSR roku 1962, v té době Sovětský svaz šestinásobně zaostával za USA v počtu balistických raket. Disponoval 17krát menším počtem nukleárních hlavic. Unikátnost rakety „Vojevoda“ tkví ve faktu, že je natankována agresivním kapalným palivem, a přesto je její čas operační služby počítán na celá desetiletí!

„Vojevoda“ je schopen startu i za situace propuknuvšího jaderného konfliktu, autonomní systémy mají vysoký práh tolerance k (neutronovému) záření. TV Zvezda informuje, že Rusko je vybaveno 74 takovými raketami, jiné zdroje uvádějí 46 střel – takový má být stav k roku 2016. Rakety „Vojevodova“, které byly vyřazeny z aktivní služby, prošly konverzí pro civilní účely: upravené raketové nosiče vynáší na orbitu komerční satelity a jsou známy pod označením „Dněpr“. V souvislosti se zostřující se situací ve světě, ruská armáda hodlá v roce 2018 začít nahrazovat „Vojevodu“ nástupnickou raketu se zdokonalenými charakteristikami.


7/ Křídlaté rakety Kalibr– „ruský Tomahawk“


Ruská federace v poslední době demonstrovala schopnost odpalovat křídlaté rakety jak ze svých strategických bombardérů, tak ze šachet tichých ponorek, jako je Rostov na Donu. Tyto křídlaté rakety Kalibr byly úspěšně bojově nasazeny proti teroristickému Islámskému státu.

Kalibry jsou vybaveny umělou inteligencí. Dokážou kopírovat terén, komunikovat mezi sebou navzájem a střídat se ve vedení celé skupiny vypálených střel proti nepříteli. Přitom výška jejich letu je až o deset metrů níže než hladina, v níž létají americké Tomahawky. To činí z Kalibrů jen velmi těžko zachytitelné cíle nepřátelskými radarovými stanicemi. Vysoce přesné Kalibry lze odpalovat i z menších lodí, přesto s přesností snajpra na vzdálenost až 3 000 kilometrů.

Jenom z Kaspického moře jsou Rusové schopni ostřelovat objekty v Asii, severní Africe i Evropě. Kalibry lze vystřelovat z kontejnerů nákladních vlaků, z palub nákladních lodí… Po introdukci raket Kalibr začalo být více jasné v praxi, co znamená plán Kremlu, reagovat na americké zbrojení „asymetricky“. Není důležité mít více zbraní, než kolik mají Američané. Pro současnou Ruskou federaci je klíčovým slovem „high-tech“: preciznost, účinnost, efektivita při rozumných investicích do vojensko-průmyslového komplexu.

Další typ Kalibru

Moderní ruské systémy typu Kalibr v kombinaci se sofistikovanými prostředky PVO S-400 (500), moderními systémy radioelektronického boje (např. Krasucha 4) a dalšími zbraněmi, jejichž výčet uzavírají strategické jaderné zbraně, činí z Ruska stát, proti němuž nelze vést dosavadní typy válek. To by si měl uvědomit John Tefft, americký vyslanec v Rusku, který nedávno otevřeně řekl, že nebýt západních sankcí, musely by USA vstoupit do války s Ruskou federací.

- - -

V pátek bude konec světa

$
0
0

Zbyněk Fiala
30.8.2017   VašeVěc


Až se v pátek prožene kolem Země asteroid Flerence, jen o málo menší než ten, který vyhubil dinosaury, snad si konečně uvědomíme, že konec světa je možný. Avšak dřív, než se nějaký kus skály trefí do naší planety, zničíme ji sami. Půjdeme na to přes klima a přes vodu. Den v týdnu možná bude jiný, ale vývoj zatím odpovídá tomu nejhoršímu myslitelnému scénáři.


Okurky to pomalu balí, a tak si asteroid Florence vybral pátek 1. září jako nejzazší datum, kdy jeho prosvištění kolem Země vyvolá aspoň trochu poplašných zpráv. Má v průměru 4,5 kilometru a je prý největší, jaký kdy byl v naší blízkosti spatřen. Dokonce „největší, jaký kdy proletěl kolem Země, a netrefil ji,“ četl jsem povzbudivě v jedné zprávě.

Florence má kolem nás proletět v bezpečné vzdálenosti asi devítinásobku cesty na Měsíc, ale to jen v případě, že Putin tuhle tlustou tetu nevychýlí. Bojim, moc bojim. Může za všechno, obrátil americké volby, Rusko pod jeho vedením už je na dotyk zemí NATO, všude je ho plno. Jestli odloží rybářské pruty či sleze z motorky, je to to pro něj maličkost.

Stopy toho, co takový asteroid dokáže, můžeme vidět v Mexickém zálivu, kam spadl před 65 miliony let a vyhubil dinosaury. To byla větší pecka, asteroid Chicxulub měl průměr 10 nebo možná 15 kilometrů. Jak však nedávno ukázal dokument BBC, to samo by ke globální extinkci nestačilo. Zdrojem zkázy bylo něco jiného. Když asteroid pronikl zemskou kůrou do hloubky 30 kilometrů a uvolnil energii srovnatelnou s deseti miliardami hirošimských atmovek, vynesl do vzduchu obrovské množství horniny. A tam měli dinosauři smůlu. Chicxulub se totiž trefil do jednoho z největších světových ložisek sádrovce, minerálu na bázi síry.

Co udělá síra, která se dostane do vrchních vrstev atmosféry? Velice účinně odráží sluneční energii. Zafunguje tedy přesně opačně než skleníkové plyny a je zdrojem ochlazení. Proto krátce na to vypukla globální zima, která za týden zabila veškerou potravu v mořích, a o něco později i na souši. Co tedy nerozprášila tlaková vlna a nezničily další průvodní jevy samotného dopadu vesmírného tělesa, to zemřelo hladem.

Jak vidět, atmosféra je důležitá, ale všechno směřuje k tomu, že tentokrát zkusíme extinkci nikoliv v ledničce, ale v pečící troubě. Klimatická krize zrychluje. Znovu na to upozornila vládní Koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR, která byla vydána v minulých dnech společně ministerstvy zemědělstva a životního prostředí. Sama sice vychází z prognóz průměrného tempa oteplování, ale s nečekanou otevřeností upozorňuje, že to může být horší.

Co horší, nejhorší. Jak píše: „Vývoj emisí skleníkových plynů k roku 2014 zatím odpovídal nejhoršímu scénáři.“ Potvrzuje to graf, na kterém jsou vyneseny „reprezentativní směry dosažení koncentrací“ (RCP) skleníkových plynů. Sledujme červenou linii RCP 8,5, která předpokládá růst globálních teplot na konci století o 3,2 až 5,4 stupně Celsia. Právě na ní leží odhad roku 2014 (Estimate).

„Měnící se klimatické podmínky zvyšují pravděpodobnost výskytu suchých epizod,“ konstatuje (suše) koncepce. Vody je málo a bude jí ještě méně. Trochu nám to usnadňuje situace, že se víc šetří. Spotřeba domácností i průmyslu klesla na polovinu. Asi pomohlo, že je drahá. Stinnou stránkou tohoto vývoje je, že drahá je pro nás, ale kasírují cizí.

Značná část území ČR je ohrožená nedostatkem spodní vody, tedy tím, že čerpá se víc, než příroda stačí doplnit.

Drsné je to i z pohledu zemědělství, přestože jeho spotřeba vody je zlomkem toho, co vyžaduje průmysl. Mimochodem, spotřeba vody energetikou je stejně velká jako spotřeba všemi domácnostmi. Pokud se však začnou stavět nové jaderné bloky, ještě podstatně vzroste a někomu se ta voda bude muset sebrat. Takže u jaderné energetiky nejde jen o peníze.

Obrázek s prognózou akademického ústavu CzechGlobe podle středního scénáře ukazuje, jak bude přibývat dní s kritickým nedostatkem vláhy pro rostliny v období největší vegetační intenzity, tedy od dubna do září. Za padesát let (až se nemluvňata stanou dědečky) to bude všude dost hrozné.

Zemědělské sucho má spoustu příčin, ale vedle klimatu jsou důležité také retenční vlastnosti půdy a krajiny, terénní poměry nebo vývojová fáze rostlin. Když slunce zasvítí na holé pole, ohřeje je třeba na 50 stupňů a všechna voda doslova letí do vzduchu. Proto znalí hospodáři (jak mi ukázali třeba na farmě v Krásné Hoře) zavádějí vedle hlavních plodin i meziplodiny, jako třeba svazenku, která je zelená v době, než kukuřice vzklíčí. Tím chrání v půdě vláhu, a pokud je to na svažitém pozemku, zabraňuje erozi po dobu, než ji kukuřice přeroste. Jinak po dešti voda odteče a vezme půdu sebou.

Jenže česká půda je jako můj stárnoucí mozek, neudrží. Retence vody v půdě klesá. Vládní koncepce uvádí odhad, že zemědělské půdy zadrží 8,4 miliardy kubických metrů vody ročně,. Jak však dodává, podle hydrologických a pedologických analýz je tento objem o 40 % menší, než by odpovídalo stavu půdy před rokem 1950, tedy v době, kdy půda ještě nebyla systematicky odvodňována, zcelována do velkých půdních bloků a obdělávána s uplatněním těžké zemědělské mechanizace.

„Rozdíl mezi stávajícím stavem a potenciální retenční kapacitou půdy činí přibližně tři miliardy kubíků, což odpovídá objemu všech přehradních nádrží v ČR,“ informuje koncepce, aby bylo jasno, kde hledat ztracenou vodu.

Zvětšují se oblasti, kde rostoucí potenciální výpar vody přesahuje hodnotu ročních srážek. To pak spouští nebezpečnou spirálu. Jakmile chybí dostatek vody v půdě, přestává fungovat přirozená klimatizace, kdy odpařování chladí vzduch v krajině. Zvyšuje se nebezpečí vlny vedra, šíří se sucho a horko zvyšuje schopnost atmosféry pojmout a udržet vodní páru. Výsledkem jsou mračna do výšky dvaceti kilometrů, ze kterých pak spadnou divoké přívalové deště. Voda valí proudem – a proudem mizí.

Můžeme s tím něco dělat? Jistě, můžeme to zhoršit, pokud se bude našich polích pěstovat jen řepka a kukuřice. Pokud budeme lehkomyslně povolovat stavby na zemědělské půdě a zbavovat krajinu vegetace. To jsou kroky navíc, které zvyšují zničující sílu skleníkových plynů. A to je spolehlivá cesta ke konci světa, alespoň takového, jaký známe.

- - -

Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

$
0
0
30.8. 2017   Hrad
Dobré dopoledne z Masarykovy pracovny. Dobré dopoledne i Vám, pane prezidente.
Dobré dopoledne.
Nebudu dlouho otálet, hned přejdu k první otázce. Podle Vašich posledních vyjádření je žádost o vydání poslanců Faltýnka a Babiše policejní provokací. Kdo konkrétně za ní stojí?

Ale tak samozřejmě, že policie, kdo jiný, když je to policejní provokace. Podívejte se, když byla před několika lety Kubiceho zpráva, no tak ji sociální demokracie zcela právem taky označila, jestli si vzpomínáte, za policejní provokaci a jako hlavní a v podstatě jediný argument uvedla to, že je to těsně před volbami. Já jsem na televizi Barrandov jasně řekl, že bych si přál, aby policie tuto kauzu vyšetřovala dříve. Ví se o ní devět let, tak ji mohla vyšetřovat před rokem, dvěma, třemi lety, a žádná taková situace by nenastala a my bychom věděli, na čem jsme.

A tamtéž jste také ale řekl v souvislosti s ČSSD, že, cituji Vás, doufáte, že to není jen poslední pokus, jak zvrátit volební preference. A když jsem se ptal, kdo za ní stojí, nemyslel jsem odpověď policie, protože u policejní provokace to chápu, ale myslel jsem konkrétní jméno. Je to tedy Milan Chovanec?


Já nevím, já chci věřit, že to není Milan Chovanec, ale že to bude nějaká nižší šarže. Nějaký příliš poslušný a pilný úředník.

Obrátíte se tedy při těchto pochybnostech na Bezpečnostní informační službu, anebo necháte svolat Bezpečnostní radu státu, jak pravil ministr Chovanec?


Ale proč bych to dělal? Protože základní argument pro to, že je to policejní provokace, je načasování. Žádný další argument nepotřebujete, i když je tady jeden doplňující argument, a sice, že tato akce proběhla bez vědomí dozorujícího státního zástupce, což asi víte, ten to sám veřejně prohlásil, a přitom dozorující státní zástupce má mít dohled nad policejními akcemi.

Pak ale podle slov Milana Chovance, když se neobrátíte na tyto orgány, podle jeho slov narušujete důvěru občanů v politiky. Co na to říkáte?

V politiky ani tak moc ne, a v policii určitě ano. A já už jsem uváděl příklady několika policejních blamáží, to nebyla jenom Kubiceho zpráva, to byla akce Budišov, to byly kabelky Jany Nagyové, jestli si vzpomínáte.

Ano, k tomu se dostaneme.

No a jenom bych řekl něco nového pro Blesk, tak nevím, jestli jste si toho všiml, ale další policejní blamáž, která mě zarazila, je akce Opencard. Tam, jak víte, byla miliardová ztráta, a teď jsem se dozvěděl, že ta kauza se odložila kvůli promlčení. O Opencardu víme také řadu a řadu let, a Vy dobře víte, že když se zahájí trestní stíhání, tak se zastavuje promlčecí lhůta. A z toho logicky vyplývá, že kdyby policie včas zahájila trestní stíhání v kauze Opencard, tak teď nebyla vystavena blamáži typu promlčení a aféra, která měla evidentně miliardovou ztrátu, by neskončila v šuplíku.

A konstruktivně, co se s tím dá dělat, s takovýmito případy?

Já jsem vždycky zastával názor, že když je někdo neschopný, je ho potřeba vyměnit. Přitom bych řekl, že si velmi vážím policejního prezidenta Tomáše Tuhého, takže jeho se to z mého hlediska netýká, ale mám obavu, že někteří jeho podřízení nezvládli svoji roli.

Policejní ředitelé?

Prosím?

Policejní ředitelé, nebo koho konkrétně, když mluvíte o některých podřízených.

Někteří jeho podřízení. To znamená ti, kdo nesou konkrétní odpovědnost za vyšetřování těchto jmenovitých kauz.

A není tahle odpovědnost ale přímou odpovědností také ministra vnitra?

Přeneseně ano, ale ministr vnitra nemůže odpovídat za každou kauzu, to by se zbláznil.

Vrátíme se ještě ke kauze Babiš a Čapí hnízdo. Přidejte Váš osobní tip, jak vůbec podle Vás tahle policejní provokace, použiju Vaše slova, skončí. Bude to s nově nabytou imunitou obou pánů po volbách?

Já myslím, že by bylo velmi seriózní, kdyby policie znovu požádala i po volbách o vydání nově zvolených poslanců, a aby tito nově zvolení poslanci s tím vydáním souhlasili, tak aby konečně mohlo proběhnout řádné řízení nebo vyšetřování, ale zůstane samozřejmě pachuť právě na to načasování těsně před volbami.

V kuloárech se nese jedna bizarní věc. Rovnou říkám, že je bizarní, a proto Vám ji tady přednesu, abyste ji mohl buďto jednoznačně odmítnout, nebo k ní něco říci, a to, že říká se, že pokud by Babiše skutečně soud odsoudil, tak Vy byste mu udělil milost. Můžete to tady jednoznačně odmítnout?

Můžu to jednoznačně odmítnout. Babiš není Kajínek, který seděl dvacet tři let, a když sedíte dvacet tři let, tak už máte určitý soucit s člověkem, který tak dlouho sedí, nehledě na jiné faktory. Mohu to jednoznačně odmítnout, ale teď před volbami budete slyšet tolik blbostí, že si budete říkat, že snad ani není možné, aby lidé byli takoví idioti. A oni někdy jsou.

Byl byste, pane prezidente, úplně stejně ostrý a kritický k policii, pokud by se zahájením nebo s žádostí o poslance Faltýnka a Babiše počkala až do voleb, kdyby vyšlo najevo, že čekala do toho volebního termínu?

Teď jste položil poněkud zmatenou otázku. Ona v zásadě čekala téměř až do voleb, protože do voleb máme pouhé dva měsíce, a já jsem kritický vůči policii proto, protože v kauze Čapí hnízdo, opakuji Vám to ještě jednou, mohla policie klidně jednat před dvěma nebo třemi lety.

Dobře, a teď jistě došla do nějaké fáze, proč to tedy udělala teď, policie má, předpokládám, jiné argumenty, než jsou ty Vaše. Mě jenom zajímalo, jestli byste byl k ní kritický, pokud by vyšlo najevo, že teď to mohla udělat, ale počkala až po volbách?

A jak bych to měl vědět, že teď to mohla udělat.

Máte jistě lepší informace než běžní občané této země.

Já nejsem ten, kdo úkoluje českou policii, zaplať pán bůh. Já jsem jenom ten, kdo občas poukazuje na její evidentní selhání, a je mi to líto.

Pane prezidente, doporučil byste všem podnikatelům téhle země, aby postupovali takto, v uvozovkách šikovně, s dotačními programy jako Agrofert v případě Čapího hnízda, tedy, že splní dotační podmínku a hned po jejím nabytí jaksi vcucnou malou firmu zpět do velkého koncernu?

Pane redaktore, víte, vzpomínám si na výrok jednoho právního odborníka, který prohlásil, že právo je minimum morálky. Jinými slovy, pokud tento manévr byl legální, pokud pětiletá lhůta, která byla dotační podmínkou, uplynula, a teprve potom došlo k onomu přesunu farmy Čapí hnízdo do Agrofertu, tedy pokud byl naplněn zákon, tak z hlediska minima morálky byl tento zákon nebo toto právo naplněno. Ale četl jsem teď v Právu rozhovor s Andrejem Babišem, který tvrdí, že ty dotační tituly s anonymními akcionáři byly použity, a teď nevím kolika sty, ne-li tisíci, firmami. Takže není úplně korektní argumentovat tím, že Agrofert byla jediná firma.

Díky za Váš názor. Babiše byste nechal vést vládu i jako obviněného, to jste řekl, ale u Petra Nečase jste při kauze Nagyová postupoval úplně opačně a raději, než byste dovolil stávající vládě, koalici, vybrat nového premiéra, tak jste jmenoval úřednický kabinet. To Vám ostatně v médiích připomněl Miroslav Kalousek z TOP09 a poprosím režii o příspěvek.

„Miloš Zeman ve Sněmovně prohlásil, že stejně do voleb novou vládu jmenovat nebude, odůvodnil to tvrzením, že ho JUDr. Ištván informoval, že během několika týdnů budou padat obvinění po zátahu na Úřad vlády. Ctnostně se tvářící prezident tehdy hřímal, že neponese odpovědnost za jmenování ministra, který bude vládnout z vězeňské cely. Miloš Zeman bez jakékoli úcty k vlastní zemi mění postoje podle toho, jak se zrovna hodí jemu a jeho spojencům, ať je to už Babiš, Kreml, nebo Peking.

Co říkáte na tuto logiku?

Ano, Kreml nebo Peking, to už je obehraná písnička. Vy si musíte uvědomit, že tehdy to byl Petr Nečas, kdo podal demisi, a je výsostným právem prezidenta jmenovat nového premiéra, aniž by byl limitován jakýmkoli omezením, a to jsem také udělal. To, že doktor Ištván tehdy opravdu vypouštěl zprávy, že je tady obrovská mafie, propojení ekonomických a politických struktur, a že bylo zabaveno tolik a tolik zlata, tolik a tolik set milionů korun a tak dál, to je všechno pravda, a já jsem také veřejně sebekriticky přiznal, že jsem tomu uvěřil. Nu a teď, vraťme se ještě k té Vaší otázce.

Pardon, pane prezidente, já Vám do toho vstoupím. Není tedy na místě omluva ODS, že jste tehdy tomu uvěřil, a dnes tomu nevěříte, že postupujete jinak?

Já jsem řekl, že stejně tak, jako Kubicova zpráva byla provokací, policejní provokací, vůči sociální demokracii, tak že akce Ištvána a Šlachty byla provokací proti ODS. Považujte to za určitý druh omluvy, i když těch, kdo byli těmito dvěma lidmi dezinformováni, bylo příšerně mnoho. Ale Vy jste se teď na něco zeptal a nenecháte mě odpovědět.

Tak doplňte.

Takže, já Vám dám protipříklad. Pořád se mně vyčítá, že jsem řekl, že bych nějakého obviněného člověka klidně jmenoval premiérem, že? V tomto případě třeba pana Babiše. A úplně se zapomíná na to, že takové případy už u nás existují. Uvedu Vám konkrétní ilustraci, pokud se nemýlím, tak liberecký hejtman Martin Půta byl, nebo dokonce je dosud, trestně stíhán policií, opět možná policejní blamáž, za údajný úplatek, o který si řekl ve výši osmi set tisíc korun na nějaké benzinové pumpě. Nevím o tom, že by toto trestní stíhání již skončilo, ať už jakýmkoli výsledkem, ale vím o tom, že Martin Půta byl v krajských volbách znovu zvolen libereckým hejtmanem, což je něco jako premiér kraje. Takže tady, a to je odpověď na Vaši otázku, máte precedens, prostě když občané neuvěří policejnímu obvinění a ve svobodných volbách se rozhodnou tak, jak se rozhodnou, tak ten člověk nastupuje do politické funkce.

Vy jste zmínil případ Jany Nagyové a Petra Nečase, několikrát jste zopakoval v médiích, že po této kauze nezbylo nic jiného, než nezdaněné kabelky Jany Nagyové, a Vy jste se s Janou Nagyovou ale osobně potkal nedávno na narozeninách exprezidenta Václava Klause a poseděl s ní u jednoho stolu. Ta fotografie byla dost kontroverzní. Tušíte proč?

Víte, Vy byste mohl dělat inkvizitora, ale velmi hloupého inkvizitora, promiňte mi ta slova.

Minule jste říkal policejního vyšetřovatele, teď jsme trošku dál.

Vy jste se s Janou Nagyovou potkal. Vážený pane,…

Ano, to jsou fakta, potkal. Mě zajímá, o čem jste si povídali, pane prezidente, nikam jinam s tou otázkou nesměřuji.

Urválek je proti Vám vrchol inteligence, pane redaktore. Tak tedy, jak to vlastně bylo. Pravidelně navštěvuji narozeniny Václava Klause. Vím, že pravidelným účastníkem oslav těchto narozenin je i Petr Nečas. Přišli tam oba dva s Janou Nagyovou. Já jsem se s Janou Nagyovou pozdravil a oni zase odešli. Stalinské procesy v roce třicet sedm, komunistické procesy v roce padesát a nějaký reportér v Blesku je v podstatě jedno a totéž.

Takže Vy tu kontroverzi, kterou to vyvolalo, nechápete, nemáte pro ni pochopení, proč byla kontroverzní ta fotka.


Já si myslím, že ta kontroverze může být jenom u naprostých pitomců, pane redaktore, neboť kdybych si pozval na Hrad...

Že jich byly tisíce, četl jsem tisíce komentářů k té fotografii.

…na Hrad nebo do Lán paní Nagyovou, abych s ní o něčem pojednal, no tak se můžete zcela legitimně zeptat, proč tomu tak bylo. Ale opakuji ještě jednou, jenom pitomec z nahodilého přisednutí, kde těch lidí bylo asi sto, a já jsem se téměř s každým pozdravil, může usuzovat o nějaké konspiraci. Vy jste s tím člověkem seděl, a proto s ním konspirujete. Ježišmarjá, tahle stalinská logika je opravdu úžasná.

Pane prezidente, teď mi podsouváte něco, co já jsem vůbec neřekl. Já jsem řekl, že jste spolu seděli a že fotka byla kontroverzní, jestli tušíte proč? Vy jste mi teď řekl, že netušíte proč...


A v čem byla ta fotka kontroverzní?

Já se ptám, jestli Vy to považujete za kontroverzní setkání. Vy jste řekl, že ne, a následovala otázka, o čem jste se s paní Nagyovou bavili.

A víte, že ani nevím. Ale opravdu ne. To bylo společenské setkání. Ptal jsem se Petra, jak se mu vede, Petra Nečase, ke kterému mám velmi korektní vztah, a paní Nagyovou jsem v podstatě jenom pozdravil.

Díky za odpověď.

Rádo se stalo.

V preferencích podle posledních průzkumů vede hnutí ANO. S koaličními partnery to ale podle různých vyjádření bude mít velmi složité. Kudy pro hnutí ANO podle Vás vede cesta po volbách?

Já jsem vyjádřil svůj osobní názor, ale prezident nemá právo tento osobní názor vnucovat. Má maximálně doporučující hlas, ale je mi jasné, že vítěz voleb, pane redaktore, si vybere svého koaličního partnera sám. Tak tedy ten osobní názor je, že by optimální kombinací v té celkové politické mizérii byla koalice mezi hnutím ANO a sociální demokracií. Nu, a jestli to takhle vyjde nebo ne, to se uvidí.

Jednadvacátého srpna vláda rozhodla o navýšení minimální mzdy, a to o dvanáct set korun. Je to v této chvíli ve Vašich očích pouze předvolební dáreček, nebo to rozhodnutí kvitujete?

Já jsem podporoval trvalé navyšování minimální mzdy, protože si myslím, že se nejedná jenom o zvýšení pro asi sto dvacet tisíc pracovníků, ale že ta minimální mzda před sebou tlačí celkovou mzdovou úroveň, a že už nastala doba, kdy potřebujeme při ekonomickém růstu výrazně zvýšit životní úroveň, tedy jak reálné mzdy, tak starobní důchody.

A ještě dvě otázky k volbám. Ta první je jednoduchá. Co z předvolebních slibů nebo programů politických stran, zkuste vybrat jednu věc, Vás skutečně zaujalo? Jestli vůbec něco.

Myslím si, že v této chvíli, když ještě neznáme kompletní programy, je trochu předčasné říkat, co mě zaujalo a co mě nezaujalo. Nevím o něčem, co by bylo natolik fascinující, aby přitáhlo moji pozornost.

A co nápad Starostů a nezávislých, aby Senát ve spolupráci s Ústavním soudem mohl, řekněme, stornovat již udělené prezidentské milosti či vyhlášené amnestie?

Víte, je to typický okrajový problém, který jenom dokazuje, že Starostové a nezávislí nemají vlastní program.

Díky za Vaše odpovědi.

První dáma Ivana Zemanová oznámila, že dobrovolníci nasbírali pro jejího manžela přes padesát tisíc podpisů, tedy dostatek na to, aby mohl znovu kandidovat. Tuto hranici překročili i další dva kandidáti, Michal Horáček a také Jiří Drahoš. Kritici ale tvrdí, že na rozdíl od Miloše Zemana u nich nejsou pochybnosti o zdravotním stavu. Tady je hlas voličů, ptali jsme se na názory v Říčanech a také v Českém Brodě.

Redaktorka: „Zajímá nás názor lidí, co si myslí o zdravotním stavu Miloše Zemana a jestli ten stav je dostatečný na to, aby vykonával funkci dalších pět let.“

„Myslím si, že ne.“

Redaktorka: „Proč si to myslíte?“

„Vždyť ho vidím v tý televizi, jak tam čochtá, tak mi to stačí.“

„Tak nevím prostě, když to zvládne, tak proč by ne.“

„Určitě, určitě, on krásně mluví.“

„No tak já si myslím, že stoprocentně ne. Podle mýho názoru, teda. To je celý.“

„Já si myslím, že to není ani tak o tom zdravotním stavu teda, a to bych si netroufl říci, to si myslím, že má posoudit lékař. Jako mně spíš asi vadí jiný věci.“

„Já myslím, že ne. Protože už je velkej, no.“

„No, špatný, špatný. Takže si myslíte, že už by se neměl pokoušet. Neměl, neměl, neměl.“

„Tak já nevím, podle mě už taky nějak, že jo, už je taky v letech, a myslím si, že když ten jeho zdravotní stav je takovej, že třeba už by neměl, podle mě nevím. Jako každej musí soudit podle sebe, že jo.“

Pane prezidente, doplním, že jsme použili úplně všechny hlasy všech oslovených. Nic jsme nevystříhávali. Vy na kritiku svého zdraví směrem od médií, když hovoří lékaři, říkáte, že Vás nemohou kritizovat, pokud Vás nevyšetřují. Když to říkají politici, tak je obviňujete z toho, že to je pouze jejich taktika. Tohle byl hlas lidí, kteří čtou noviny, dívají se na televizi a budou v lednu se rozhodovat, komu hodí hlas v prezidentských volbách. Co na to říkáte?

Tak já se nedivím, že když lidé čtou noviny, a tam se dovídají, že jsem na pokraji smrti, no tak že zaváhají a respektují do jisté míry hlas těchto českých médií. Já se tomu snažím čelit velice prostým způsobem.

Zaprvé, nechal jsem se opět preventivně vyšetřit a lékařské konzilium asi před čtrnácti dny vydalo zprávu, která konstatuje, že jsem ve velmi dobrém zdravotním stavu. Ona se sice tato zpráva moc nepublikovala, ale přesto někde vyšla.

Zadruhé, subjektivně se cítím o něco lépe než před takovými čtyřmi, pěti lety, protože za poslední dva roky jsem shodil patnáct kilo. A to Vám přeju taky, i když, jak se na Vás dívám, Vy to v podstatě nepotřebujete. A já ano. Takže nejsou tak zatíženy klouby, není tak zatížen oběhový systém, a představte si, že jdete od řezníka a nesete v igelitce patnáct kilo masa, no tak to se docela prohnete, takže proto se subjektivně cítím lépe. A jinak až na ty bolavé nohy, ano, ta paní měla pravdu, čochtám se. No a já na to vždycky říkám, politika se nedělá nohama, ale hlavou.

My můžeme, poprosím režii, aby připravila obrázky, my můžeme ten úbytek váhy u Vás i demonstrovat na srovnávacích fotografiích. Jednu máme připravenou před rokem, jedna je datována k letošnímu srpnu, tady to vidíme. Je to tedy skutečně jenom výsledek úpravy jídelníčku?


V zásadě ano, a dokonce mohu prozradit sladké tajemství, to znamená, jezte malé porce, obědvejte, snídejte, večeřte, ale jenom malé porce. Hezký recept, že.

Ano, velmi hezký recept, pane prezidente. Ještě jste zmiňoval, že tedy jsme v médiích mohli číst, já jsem to četl opravdu všude tu zprávu od pana Holcáta o Vašem zdravotním stavu, ale je tady jedno ale, ostatní kandidáti, například Michal Horáček, nebo ostatně i Karel Schwarzenberg, když proti Vám kandidoval, zveřejnili kompletní znění a originály lékařských zpráv, nebo respektive je nabídli veřejnosti k nahlédnutí. Vy jste to neudělal nikdy. My čteme jen jakýsi výcuc z té lékařské zprávy. Proč nepředložíte originály, které by rozprášily všechny ty pochybnosti?

A co to je, co to je lékařská zpráva? Pokud já vím, tak lékařská zpráva zahrnuje tlak, to je sto dvacet na osmdesát, v případě cukrovkáře glykemii krátkodobou a dlouhodobou, vyšetření plic, srdce, to je EKG, že ano. Co jsem tam ještě měl, oční pozadí, to mám také v pořádku. No takže co byste chtěl, já můžu klidně pana Holcáta poprosit, ať to všechno sepíše na dva listy papíru a předá novinářům, …

Výborně, my budeme jedině rádi.

…ale nebude tam nic jiného, než to, co už jste slyšeli.

Vy jste mluvil o panu Holcátovi a o lékařském konziliu, které se ale podle prohlášení pana Holcáta už neschází. Jak je tedy o Vás pravidelně postaráno? Kdo Vás aktuálně doprovází, kdo Vás ošetřuje, kdo dohlíží na Vaše zdraví?

Bohatě na to stačí jeden ošetřující lékař z toho důvodu, že po havárii, kterou jsem měl s rozbitým kolenem, už další potíže díky bohu nebyly, musím to zaťukat, tak, a ten jeden ošetřující lékař je tady v podstatě proto, že se mně občas stane, což se mně stalo dokonce dvakrát, že si nakopnu palec, a ten palec se musí obvazovat. A to je jediný, jistě závažný úraz, který jsem za poslední asi tři roky měl.

To byl i případ letošního léta, kdy jste měl při koupání na Vysočině nohu obvázanou.

Ano, to bylo ono, aby se mně tam nedostala do toho palce infekce. A novináři z toho udělali informace, že mně bude amputována pravá noha. Zde hle, nelekejte se, já Vás nekopnu, ale zde hle, pravá noha.

Někteří novináři, například v Blesku jste to, předpokládám, nečetl, tuto fake news, jak jste ji sám označil. Pane prezidente, ještě jeden dotaz týkající se zdravého životního stylu a životního stylu obecně. Konzilium Vám v minulosti zakázalo tvrdý alkohol.

Nedoporučilo.

Nedoporučilo, nezakázalo, ale jenom nedoporučilo. Čili když Vám teď ukážeme fotky ze Země živitelky, kde jsme Vás nachytali na, možná to byly i švestičky, v tekutém stavu.

Ano, zcela určitě.

Je to ojedinělý prohřešek, nebo si takhle dopřáváte panáčka tvrdého alkoholu častěji?

Není to ojedinělý prohřešek. Člověk má vychutnávat všechny radosti života, zejména když vzhledem k mému věku mi některé jinak přirozené radosti života už trochu ubyly. Takže Země živitelka, jak možná víte, kdybyste tam byl, začíná tím, že muž ve valašském kroji rozdává pozvaným hostům stopečku dobré slivovice, a mám dojem, že ta fotografie, kterou jste mi ukazoval, je zrovna z tohoto obřadu.

Nedávno jste také prohlásil, že neuropatie, kterou trpíte, už ustupuje...

Ne, to jsem nikdy neprohlásil, pletete si to...

Že se zastavila, jste dokonce řekl.

Pletete si to s glykémií. Glykémie, krevní cukr, a ta opravdu ustupuje právě podle měření lékařů.

Já se opravím, já jsem chtěl použít slovo, zastavila.

Pane Bože, víte jaký je rozdíl mezi slovem zastavit se a ustupovat.

Samozřejmě, že vím, a proto jsem se teď opravil, nemusíme to dál řešit.

Dobře, neuropatie se zastavila, ale neustupuje, takže příště mluvte přesně.

Dobře. Znovu zopakuji, že neuropatie, jak jste prohlásil, že se u Vás zastavila, ale Váš přítel František Ringo Čech v rozhovoru pro server Info.cz tak optimistický nebyl. Tady jsou jeho slova.

„Já jsem teď naposledy, jsem se ho na to ptal, a on mi řek, podívej, já jsem absolutně zdravej, můj jedinej problém je ta noha, ta je neléčitelná, to je druh prostě postižení nohy, čili proto on chodí tak jako nejistě, ale vidíte, že mu to myslí, prostě. A já jsem říkal, Miloši, tak si nakonec, tak si pořiď křeslo. Vždyť Roosevelt v něm vyhrál válku. Já ho nemůžu zbrzdit, nemůžu ho zastavit, říkám uber, uber, uber.“

Zvažujete použití invalidního vozíku, pane prezidente?


Ne, ale zvažuji použití golfového vozíku, a to jsem také několikrát použil, například právě na Zemi živitelce, ale to jsem použil už před rokem, kdy si toho nikdo nevšiml, stejně tak jako golfový vozík použil Donald Trump anebo já nedávno v Číně. Jsou lidé, kteří si pletou golfový vozík a invalidní vozík, já si je nepletu.

Čeká Vás mnoho náročných cest jak do krajů, tak například i do Ruska. Chcete takto vyčerpávající program Vy, nebo Váš ekonomický poradce pan Nejedlý? Jste velmi aktivní, co se týká cestování.

Víte, já se řídím zásadou, že když je člověk zvolen prezidentem, tak nemá sedět v Lánech nebo na Hradě, ale má také jezdit do krajů, a pokud je tam pozván, tak má jezdit i do zahraničí. Je to kus života těžkého, ale na druhé straně jednoho krásného dne, dříve nebo později, si stejně odpočinu, a dokud mně síly stačí, proč bych to nedělal?

A tento program, tak to je tedy Vaše přání?


Tento program si samozřejmě určuji sám. Já nejsem bytost, která podléhá svým poradcům.

V Číně jste byl unavený. To jste ostatně sám přiznal novinářům…

Jistě.

…při neformálním rozhovoru v zákulisí. Ve Vietnamu jste nedorazil na jedno ze setkání. Tam Vás omlouvali, že to bylo prý kvůli únavě. Bylo to setkání s krajany, pokud se nepletu. Mě zajímá, jestli jste zadal svému protokolu, aby pro příště tyto zahraniční náročné cesty byly volnější, ten program, aby měly volnější.

Ve Vietnamu bylo čtyřicet stupňů ve stínu, stoprocentní vlhkost vzduchu, a z toho vyplývá, že i lidé o čtyřicet let mladší než já, by patrně byli rovněž unaveni. Protože nikdy člověk předem neví, v jaké míře bude unaven, tak se pak program pružně přizpůsobuje. Já se omlouvám našim krajanům, ale jinak jsem všechny body absolvoval, a o tom už se nikde nepíše.

A je tedy z toho nějaká poučka pro příště?

Nic. Nejezdi do země, kde je čtyřicet stupňů ve stínu, ale taková poučka je celkem zbytečná.

K Vaší další kandidatuře se v rakouském tisku Die Presse vyjádřil také premiér Bohuslav Sobotka. Řekl, že věří, že Česko bude mít jinou hlavu státu, a s touto změnou se zlepší i politická kultura. Konec citace. Jak tuto kritiku vnímáte?


Víte, za celou dobu čtyř a půl let, co vykonávám funkci prezidenta, jsem se nikdy nesnížil k tomu, abych v interview pro zahraniční časopis kritizoval premiéra. Myslím si, že domácí spory se mají vyřizovat doma.

A na tu samotnou kritiku říkáte co?

Já si zase o Bohuslavu Sobotkovi myslím, že je špatný premiér. On si o mně myslí, že jsem špatný prezident. Myslím si, že tento spor rozhodnou voliči.

Pane prezidente, Vy jste říkal, že ten dopis, který jste obdržel od Donalda Trumpa, není tajný, přesto ale nevidíte důvod k jeho zveřejnění. Ani my jako novináři jsme nebyli úspěšní u Vašeho mluvčího, když jsme o něj žádali. Zdroj Blesku z diplomatických kruhů nicméně tvrdí, že v tomto dopisu vysloveně omluva od Donalda Trumpa zakomponována není. Proč ten dopis nezveřejníte?

Zeptejte se ředitele zahraničního odboru Rudolfa Jindráka, který ten dopis dostal od americké chargé d'affaires, a když Vám ten dopis dá, já nebudu proti.

Dobře. Takže Vy nemáte problém s tím samotným zveřejněním.

Já s tím nemám problém.

Není to porušení zvyklosti, jak argumentoval Váš mluvčí?

Ne, ne, ne. Tak asi není zvyklost uveřejňovat dopisy, které si vyměňují prezidenti jednotlivých zemí, to je asi pravda. Na druhé straně pokud vzniká nějaké podezření, no tak to myslím je možné velmi snadno vyvrátil.

Děkujeme za tu možnost. Určitě ji využijeme. Odepsal jste něco Donaldu Trumpovi na ten dopis?

Prosím?

Jestli jste na ten dopis Donaldu Trumpovi něco odepisoval?


Ne, nevidím důvod. Podívejte se, to bylo tak, i když většina lidí si to pamatuje. Nebyl jsem to já, kdo volal americkému prezidentovi, ale byl to Donald Trump, který volal mně. Byl jsem tím samozřejmě potěšen.

Nebyl jsem to já, kdo se sám pozval do Bílého domu, ale byl to Donald Trump, který mě v průběhu našeho rozhovoru, a z něho je záznam, třikrát pozval do Washingtonu. Vzal jsem na vědomí tento dopis, o kterém jsme teď mluvili, věřím, že se dříve nebo později setkáme, a nemyslím si, že ten rozdíl několika měsíců je příliš zásadní.

Potkáte se mezi čtyřma očima i na Valném shromáždění OSN, na které míříte?


To nevím, protože já zatím neznám svůj program na Valném shromáždění. Předpokládám, že ho tak zhruba do čtrnácti dnů dostanu.

Podle amerického serveru Real Clear Defense je zakopán pes v tom, že Vy údajně podporujete české zbrojařské firmy, jejichž produkty končí, nebo mohou končit v rukou islamistů, což je samozřejmě velmi vážné obvinění a údajně kvůli tomu, to prý vadí Donaldu Trumpovi, logicky, a Vy se údajně vyhýbáte setkání s Donaldem Trumpem. Je na tom něco pravdy?


Tak já se určitě setkání s Donaldem Trumpem nevyhýbám, to zaprvé.

Zadruhé, ano, samozřejmě, podporuji české zbrojařské firmy, jako podporuji všechny české firmy, neboť i to v rámci ekonomické diplomacie je jedna z povinností českého prezidenta. A na veletrhu IDET, což je zbrojařský veletrh, jsem jasně řekl, i když to znělo trochu cynicky, že zbraně jsou zboží jako každé jiné, že když je nebudeme vyvážet my, tak nás z trhu vytlačí zahraniční zbrojařské společnosti. A to je všechno.

V té Vaší otázce o teroristických režimech, a Vy znáte můj vztah k terorismu, takže to obvinění je naprosto absurdní, je jeden problém, a to je problém tak zvaného reexportu. To znamená, my vyvezeme zbraně do bezpečné země, ale může se stát, že tato bezpečná země tytéž zbraně bude exportovat do nějaké země, já bych ani tak neřekl teroristické, ale do země, kde probíhá občanská válka, viz například Jemen, to je takový klasický příklad. No a já zastávám prostý názor, my přece nemůžeme kontrolovat v té bezpečné zemi, co s těmi zbraněmi dělá dál. Nejsme na rozdíl od Spojených států četníkem světa.

Vy v ledačem s Donaldem Trumpem souhlasíte, mě ale zajímá opak, jestli je něco z jeho agendy, co Vás pobouřilo nebo negativně překvapilo.

Já teď budu přebírat cenu Warrior for Truth od Algemeiner, což je židovská společnost, která mimo jiné také podporovala Donalda Trumpa, a Donald Trump před volbami sliboval, že přesune americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma, o což jsem já usiloval již před čtyřmi lety při své návštěvě Izraele. Tenhle slib mě potěšil a zklamalo mě, že zatím nebyl dodržen.

Díky za Vaše odpovědi.

Vláda teroru v Evropě nekončí, dokonce spíš naopak. Naposledy svět obletěly snímky z Barcelony, kde útočník najel dodávkou do davu lidí. Patnáct z nich zabil a desítky zranil. Experti předpovídají, že nás čeká jen zhoršování této situace. Vy jste v kondolenci španělskému králi, pane prezidente, napsal, že útok, cituji, nesmí odvést od nekompromisního vzdoru proti teroru. Co jste tím myslel?

Já bych v odpovědi na Vaši otázku nejdříve citoval jeden maďarský deník, který napsal po Barceloně článek s titulkem „Stačí“. A tento maďarský deník v podstatě vyjádřil názor, který já už opakuji asi tak tři roky. Nekompromisní opatření znamená deportaci lidí podezřelých z islámského terorismu. Deportace je velmi krutý termín, pane redaktore, a každý se mu brání. Já miluji, když se udělá demonstrace, teď v Barceloně byla demonstrace pod heslem „Nemáme strach“, ale takových demonstrací už byla spousta, byly po každém teroristickém útoku, a nic víc.

Evropa není schopna chránit své vnější hranice. NATO není schopno zasáhnout proti Islámskému státu a my, to znamená evropské země, nejsme schopni deportovat islámské radikály, takže to jsem myslel těmi radikálními opatřeními.

Jak by ta deportace probíhala v případě občanů Evropské unie? Řada těch útočníků už tady žila dlouho, měla občanství v daných zemích. Stačilo by tedy podezření pro to, aby byli …


To jsou tak zvaní foreign fighters, neboli zahraniční bojovníci, kteří, ano, se vracejí do svých domovských zemí. Podle mého názoru by místo deportace měli skončit ve vězení, protože podpora terorismu je trestný čin.

Takže byste uvítal i lepší práci tajných služeb a justice v této oblasti.


Tak samozřejmě, že ano, ale tady Vám zase musím říci, že evidence foreign fighters je většinou, pokud vím, velmi dobrá, a protože tito lidé si ze sentimentálních důvodů ve svých mobilech ponechávají snímky ze své činnosti třeba v Islámském státě, tak oni sami vlastně nabízejí vyšetřovatelům potřebnou dokumentaci.

Souhlasíte s teorií, že čím větší je vítězství proti Islámskému státu v Iráku či v Sýrii, tím více se ta islamistická válka přesouvá do našich ulic?

Do jisté míry ano. Já se dokonce domnívám, a jste první, komu to říkám, že kdyby se podařilo, a kéž by tomu tak bylo, teritoriálně porazit Islámský stát v Iráku a v Sýrii, tak kromě toho, že se islamisté přesunou do Afghánistánu, a tam mají velkou šanci na úspěch, tak že hrozí nebezpečí, že si u nás vytvoří jakousi teroristickou evropskou základnu, a to nikoli pouze v podobě tak zvaných spících buněk nebo osamělých vlků. Já se obávám, že takovou základnou může být Bosna, a to jednak vzhledem k národnostnímu složení v této zemi, a jednak vzhledem k tomu, že už dnes v řadě bosenských měst a vesnic vlají černé vlajky Islámského státu. No, a kdyby právě tam se soustředili lidé, kteří prchají po porážce Islámského státu do Evropy, bylo by to nebezpečí a bylo by potřeba jednat s vedením Bosny a Hercegoviny o tom, jak toto nebezpečí zmírnit nebo odstranit.

Bylo by potřeba o tom jednat, to znamená, že to budete nějakým způsobem iniciovat? Otevřete to téma?


To si myslím, že by mělo být iniciováno na jiné půdě, například na půdě Rady Evropy, shodou okolností tam budu asi za měsíc, nebo za dva mluvit ve Štrasburku, takže určitě i tuto poznámku do svého projevu zakomponuju.

Teď předám slovo benátského starosty, který jako účinnou zbraň proti teroristům navrhoval, aby policie střílela každého, kdo bude byť jen vykřikovat Alláhu Akbar.

Tady je jeho přesná interpretace.

„Chtějí se dostat k Alláhovi, my je ale za ním pošleme ještě před tím, než stačí napáchat nějakou škodu.“

Souhlasil byste s tímhle i v České republice?

Představte si nějakého šestnáctiletého fracka, který ani pořádně neví, co to Alláhu Akbar znamená, a z nějaké recese, nebo aby se zalíbil své dívce, to vykřikne, a vy ho odprásknete. Já jsem sice pro radikální řešení, ale pro tohle bych zrovna nebyl.

Podle údajů cestovních kanceláří jsme otupěli a na teror si tak říkajíc zvykli. Lidé už ani neruší zájezdy do terorem zasažených zemí, ale na co si Češi nezvykli, to jsou kulturní a společenské odlišnosti. Tady jsme vybrali pár konkrétních příkladů, které se staly v uplynulých týdnech.

9. července, Čestlice u Prahy. Fotografie dvou žen v muslimských plavkách zvaných burkiny si na Facebooku vysloužila nenávistné komentáře.

19. července, Divoká Šárka, Praha. Dvě ženy v muslimském šátku fyzicky napadla kolemjdoucí, jedné z nich dokonce dala pěstí.

21. července, Chomutov. Další fotka na Facebooku, tentokrát jak dvě ženy v muslimských oděvech jdou do bufetu aquaparku, kam se smí jen v plavkách. Opět salva nenávistných a xenofobních komentářů.

Pane prezidente, není tohle už opravdu vyhrocená hysterie kvůli kusu oděvu?


No, tak záleží na tom, jak ty ženy vypadají. Jsou ženy, které by měly být zahaleny co nejdůkladněji, podle toho jaké jsou jejich fyzické proporce.

Dobře, ale tak tady se bavíme o tom, že to jsou muslimky, mají muslimský oděv.

To platí pro jakékoli ženy, pane redaktore. V každém případě jsou ženy, které by měly být důkladně zahaleny. No a pak jsou dívky, kde bych jim tu burkinu strhnul a kde bych byl opravdu ten, kdo demonstruje pro nepoužívání burkin.

Vy ale tušíte, nabízíte humorné řešení, ale tušíte, kam směřuji tou otázkou.

Ale to není humorné řešení, to je realistické řešení. Viděl jste někdy fotografie plavebního úboru žen ještě za Rakousko-Uherska?

Dokážu si představit, že nebyly tak odhalené jako dnes.

Nebyl vůbec odhalen. Dokonce nápadně připomínal dnešní burkiny, velký rozdíl v tom není. To znamená, ano, postupně se to vyvíjelo. Vzpomeňte si, že když přišly první bikiny, tak to bylo považováno, jejich nošení bylo považováno téměř za trestný čin. Takže je tady nějaký vývoj, ten vývoj se tedy bohužel zastavil na úrovni bikin, dále už víceméně nepokračuje, no a proč to tedy vracet zpátky k Rakousko-Uhersku.

Jaký tedy máte názor na to, když přijde muslimka do českého aquaparku, koupe se tam v burkinách? Je na místě, aby návštěvníci vznášeli připomínky, stěžovali si, aby aquapark je vykázal?


Já bych jim řekl, milá dámo, podle pravidel tohoto parku zde nemůžete být jinak než v plavkách. Když se vám to nelíbí, jděte pryč.

Ale například ten aquapark Čestlice to má ve svých pravidlech dovoleno, že v burkinách je dovoleno se tam koupat. Mě zajímá, jestli Vám to vadí, nebo ne?

No, já si myslím, že nikdy nevíte, z hlediska elementární hygieny, co v těch textiliích může být za svinstvo, takže je vždycky lepší, když tam ty burkiny nebudou.

Tak ona je to plavkovina, takže tam hygienici říkají, že tam žádné nebezpečí z tohoto oblečení nevyplývá.

Rozhodně nejsem expert na plavkovinu, jenom si myslím, že pravidla by měla platit pro všechny a že není důvod, aby v českých bazénech se někdo koupal v arabském oblečení. Mimochodem, kdyby Češky přijely do arabského bazénu, obávám se, že ve svých bikinách by dopadly velice špatně.

A odsuzujete tyto jednotlivé výpady, nenávistné, proti muslimkám v českých ulicích? Je třeba, aby pocítily ze strany žen v bikinách násilí, nenávist?

Násilí a nenávist určitě ne. Kritiku, proč ne? Slušné upozornění, že porušují domácí pravidla, pokládám za potřebné.

Vy sám často mluvíte o neslučitelnosti kultury muslimské s tou evropskou, někdy i expresivně. Teď jste řekl, že kritiku, proč ne. Nemohou Vaše slova, pane prezidente, provokovat Čechy k tomu, aby zašli ještě dál? Nedáváte jakési morální stvrzení tomu, že, dávejte tyto nenávistná slova na obdiv?


Pane redaktore, Vy ale dneska opravdu nejste ve formě. Nedostal jste náhodou v létě úžeh,…

Nedostal.

…kterého jste se ještě nezbavil? Já jsem přece nevyzýval k nenávisti, a kdybyste každé kritice…

Ke kritice, ke kritice.

Ano, ale Vy si nedovedete představit, že kritika nemusí být nenávistná? Vy kladete rovnítko mezi kritiku a nenávist, jak jste teď před chvílí udělal? Přehrajte si ten záznam a uvidíte to sám.

Dobře, tak půjdeme od toho. Blížíme se ke konci přenosu a teď jsou na řadě dotazy, které jste nám poslali vy, čtenáři a diváci Blesk.cz.

První otázku Vám v komentáři na Facebooku pod poutákem na tento pořad položil uživatel, který má přezdívku Kocour Bonifác, a ptá se:

„Proč jste mlčel 21. srpna při výročí okupace? Proč jste ani jednou větou nepřipomněl tuto tragickou událost československých ději?“

Kocoure Bonifáci, já jsem odsoudil okupaci mnohokrát. Odsoudil jsem ji ještě za komunistického režimu. Byl jsem za to celkem třikrát vyhozen z práce, a proto, Kocoure Bonifáci, se nepotřebuji připojovat k těm, kdo tuto okupaci odsuzují až teď, kdy už to nenese žádné riziko.

A když se nebudeme bavit o odsouzení, ale o připomínce?

No tak to snad víme všichni, ne?

Dobře. Další otázku máme od občana z Jihlavy, který nám napsal, že Vám fandí, ale že se mu nelíbí Vaši spolupracovníci. Cituji a vynechám záměrně vulgární slova, která nemůžeme publikovat v tomto pořadu:

„Nevyměníte je před volbami? Pan Babiš se jenom usmíval, když jsme spolu o nich mluvili, a řekl, že máte moc hladových krků.“


Na Hradě, myšleno.

Tak já nevím, kolik je celkem na Hradě hladových krků, ale mých nejbližších spolupracovníků je asi deset, a to je poměrně málo. Tak jsou tam ředitelé odborů legislativního, analytického, zahraničního, tiskového, a pak je tam kancléř, pak je tam několik poradců, a to je všechno. Nikdo z nich nevypadá, že by měl hlad.

A někdo z nich vypadá na to, že byste ho vyměnil, pokud byste na Hrad šel podruhé, do dalšího funkčního období?


Podívejte se, já jsem za tu dobu, co jsem na Hradě, vyměnil ředitele Odboru protokolu, ředitele Odboru zahraničního, vyměnil jsem šéfa Hradní stráže, ředitele Bezpečnostního odboru a možná ještě dva další, tři, lidi. Já nejsem člověk, který občas někoho nevymění.

Čeněk se ptá:

„Jste psychicky připraven na prohru v prezidentských volbách?“

Ježišmarjá, a jak. Já už jsem to říkal, Čeňku, na tiskové konferenci 10. března, kdy jsem citoval Friedricha Nietzscheho, že nejsilnějším lidským citem je touha. Říkal jsem, že mám dvě touhy. Touhu dál pracovat a touhu si odpočinout. A tyto touhy jsou v zásadě rovnocenné, takže když prohraji v prezidentských volbách, sednu si do houpacího křesla a budu si číst zajímavé knihy, zejména z oblasti literatury faktu, dějin, životopisů a science fiction.

Poslední dotaz od Věry z Brna, která se ptá:

„Jak hodnotíte rozpad Československa? Teď jsem viděla v televizi, že je dvacet let od podepsání smlouvy o rozdělení. Udělali tehdy Klaus a Mečiar dobře?“

S odstupem času se dá říci, že asi ano, protože kdyby k rozdělení Československa nedošlo, tak na Slovensku by byly příliš silné nacionalistické skupiny, tak zvaná Slovenská národní strana, které by neustále křičely o tom, jak Slováci doplácejí na Čechy a jak je Češi utlačují, což je samozřejmě nesmysl, ale říkejte to slovenským nacionalistům. Po rozdělení Československa, jak jste si zajisté všimnul, došlo k útlumu Slovenské národní strany až téměř k naprosté bezvýznamnosti.

Děkuji, pane prezidente, za Váš čas. Vymezený čas pro tento rozhovor právě uplynul. Doufám, že jste plný sil po létě a že se budeme těšit na další Vaše silná prohlášení.

Cítím se dobře, i když mohu sdělit, že podle Twitteru, zaprvé, jezdím pravidelně na vyšetření do nemocnice, tak teď jsem tam nebyl ani jednou.

Zadruhé mně má být amputována ta pravá noha, zatím drží.

No a zatřetí, teď jsem měl podle další zprávy lehkou mozkovou mrtvici. Takže já se pokusím, aby mi takhle klesl koutek, trochu mně z něj začala vytékat slina, protože tyto fake news jsou vždy pravdivé. Proto jsou fake news.

Já Vás začnu, pane prezidente, podezírat, a vždycky, když říkáte, že zaklepete na dřevo, tak budete klepat na nohu, tak to zpozorním. Zatím to tak neděláte.


Díky za rozhovor. Záznam tohoto rozhovoru najdete už brzy po skončení na Blesk.cz stejně jako řadu souvisejících článků o tématech, o kterých jsme dnes s Milošem Zemanem mluvili. Hezký den.

Hezký den.

Kapitalismus končí – co bude dál?

$
0
0



Jarmír Bradávka
31.8.2017 Rukojmí

Jsou toho už plná média – alternativní i některá maistreamová. Končí Pax Americana, končí kapitalismus, končí svět, jaký známe po staletí. Jednoduchá vývojová linie, kterou jsme učili ve škole, končí. Prvobytně pospolný, otrokářský, feudální, kapitalistický řád, „historická úchylka“ v podobě bolševismu v Sovětském svazu a „reálného socialismu“ v jeho satelitech. 



Návrat „neposlušných“ do lůna demokracie a liberalismu, končící éra jednoho hegemona a nástup nových velmocí, které hegemon a jeho spojenci ani média za nové velmoci nepovažují a jako partnery je odmítají. Tolik stručná charakteristika nedávného vývoje a současného stavu světa.

Na pořadu dne je otázka: Éra kapitalismu končí – co přijde po něm?

Většina politiků, analytiků a komentátorů se této formulaci a následnému hledání odpovědi raději vyhýbá. Důvod je jednoduchý: Museli by přiznat svým občanům, voličům, čtenářům i sobě a svým rodinám, že jejich víra, sliby a skutky byly a jsou falešné. Že vědomě věřili iluzi, že kapitalismus je věčný, ekonomický rozvoj nekonečný a „liberální demokracie“ v takových podmínkách ideální.

V takzvaných vyspělých zemích vládnou ekonomice a z ní odvozené politice nadnárodní korporace, jež často určují směr vývoje a fungování států podle svých zájmů a potřeb. Otevřeně se i v maistreamových médiích mluví o tom, že několik desítek či stovek těchto korporací, vlastněných několika desítkami či stovkami navzájem spojených a spřízněných rodin, ovládá 50 – 90% světových ekonomických zdrojů. Tento výsledek vývoje kapitalismu, který předvídavě popsal už před sto lety V.I. Uljanov-Lenin ve své knize „Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu“, připomíná animovaný film, v němž skupina vědců na cizí planetě vysadila velké množství drobných uměle vytvořených živočichů a se zájmem sledovala jejich evoluci. Malí tvorové se měli čile k světu, brzy „vyjedli“ zdroje potravy ve svém okolí a zahájili lov svých konkurentů. Dařil se jim výborně, jejich počty klesaly, velikost rostla, až nakonec zůstalo jen několik největších jedinců a i ti se navzájem sežrali, až zbyl ten největší – poslední. Zůstal sám na pusté planetě, spokojený, že už ho nikdo neohrožuje. A v této fázi se dnes nachází i náš pozemský euro-atlantický kapitalismus.


Nejzábavnější na naší současnosti je ovšem sledovat, jak se všichni západní politici (včetně našich EU+USA vlezdoprdelků) zoufale snaží dávat najevo, že to tak není. Že tento směr vývoje neexistuje, popírají, že se po této cestě řítíme narůstající rychlostí a že všechny pokusy zastavit tuto jízdu do (nejen) ekonomického pekla jsou marné. Zoufale hledají východisko, bankéři s jejich požehnáním oslabují měnu, tisknou nekryté peníze, když zjistí, že to nefunguje, zvýší úrokové sazby, vypracovávají odhady inflace, odhady růstu, odhady výsledků, odhady důsledků, mají různá očekávání, ale ve skutečnosti NIC NEVĚDÍ.

Liberálové vymýšlejí šílené teorie (neomezuj se pravidly – stanovuj si vlastní pravidla), absurdní postupy (více Evropy) – a VÝSLEDEK ŽÁDNÝ! Nikdo není ochoten přiznat, že kapitalistický způsob fungování ekonomiky narazil na své hranice a bude nahrazen novým systémem. Tak jako se přežilo a stalo nefunkčním otrokářství a nevolnictví, přežívá se a stává se nefunkčním nespravedlivé vykořisťování zaměstnanců, neoprávněné obohacování zaměstnavatelů a nejrůznější burzovní, kapitálové a dluhové operace finančníků, spekulantů a majitelů obrovských nadnárodních firem.

Zachování a další rozvoj lidské společnosti si v blízké budoucnosti vynutí spravedlivé využívání zdrojů, spravedlivé rozdělování ekonomických produktů všem členům společnosti a spravedlivé poskytování pomoci všem, kdo ji potřebují. Pokud k tomu nedojde v rámci rodícího se multipolárního uspořádání světa, které bude skutečně poslední fází kapitalismu, dojde k tomu formou REVOLUCE, během které dojde ke přerozdělení zdrojů, majetku a produkce tak, aby z nich měli prospěch všichni členové společnosti.

Prvním krokem bude změna myšlení lidí. Lidé musí pochopit, že pokud neopustí svůj současný konzumní způsob života, založený na nenasytnosti, sobectví, pohodlnosti a lhostejnosti, jejich budoucností je korporátní fašismus s feudálními či otrokářskými prvky.

Druhým krokem bude znárodnění těch odvětví ekonomiky, jejichž bezchybné fungování bude podmínkou budoucího rozvoje společnosti. Formy vlastnictví ekonomických výrobních prostředků budou různé, ale musí být v rovnováze, aby z něho bylo možno uživit veškeré obyvatelstvo a financovat chod státu a společnosti. Dojde k posílení role státu v těchto procesech, k obnovení základních funkcí státu a k návratu klíčových odvětví do státního vlastnictví. Bude obnoveno a rozvinuto družstevní vlastnictví ve všech oborech. Pokud k nedojde ke změnám vlastnictví ekonomických struktur, pokračování oligarchizace vyústí v celoplanetární válku o zdroje pro přežití.

Třetím krokem bude odstranění všech zbraní hromadného ničení. Pokud to lidstvo v dohledné době neudělá, bude pravděpodobnost vzniku světového válečného konfliktu stále narůstat a jednoho dne k němu (byť náhodou nebo selháním člověka či techniky) dojde.

Co je tedy budoucností lidské společnosti?

Samosprávná demokracie, v níž žijí skromní, poctiví, čestní a spravedliví lidé, kteří ve stejném duchu vychovávají své děti.

Regionální a soběstačná ekonomika, v níž lidé pracují pro blaho svých rodin a tím i celé společnosti, neboť jen šťastná a spokojená rodina je jejím základem, a pomáhají jeden druhému, místo vzájemného okrádání se pod hlavičkou šikovnosti a podnikavosti.

Hledání a objevování nových technologií, rozvoj vědy a lidského poznání a jejich využití pro intelektuální, fyzický a kulturní rozvoj celého lidstva.

Objektivní a pravdivá vzdělávací soustava a média, která budou skutečným strážcem demokracie a lidské svobody, podporovatelem morálky a práva a připomínkou povinností.

Ochrana a obnova světového přírodního prostředí a bohatství pro budoucí pokolení.

Obrození národních a místních kultur v jejich rozmanitosti a rozvoj a zachování kulturního dědictví pro další generace.

Husitský Tábor, německá a švýcarská reformace, osvícenství, pařížská Komuna a poučení ze socialistického vývoje ve 20. století nám ukazují směr a myšlenky velkých duchů minulosti jsou milníky na cestě lidstva do jeho nové lepší budoucnosti.



Odkazy:

ISIS se vždy hlásí k zodpovědnosti za teroristické útoky

$
0
0
Peter Koenig
31.8. 2017   Zvědavec
 Kdykoli dojde v Evropě nebo někde ve světě k teroristickému útoku, policie nebo média po několika hodinách oznámí, že k zodpovědnosti se hlásí Daeš (nebo ISIS/ISIL). Pro zvýšení důvěryhodnosti obvykle tvrdí, že tuto informaci potvrdila tisková agentura Islámského státu Amaq. Jakmile je tato informace venku, rozrušená populace se zhluboka nadechne a je s tím srovnaná. Obvyklými viníky jsou oni. Oni, ne my. My jsme v pohodě. Můžeme se vrátit ke své práci a dělat to, co obvykle.

Jen v Evropě k tomu od května 2014 došlo více než 40krát - tolik „teroristických útoků, provedených muslimy“ musela západní Evropa přetrpět; od Paříže po Nice, Brusel, Londýn, Berlín, Mnichov, Würzburg, Kodaň, Zvornik (Bosna a Hercegovina), Moskvu, Istanbul a mnoho dalších měst. A téměř vždy byli údajní pachatelé zabiti, i když většina z nich nebyla ozbrojena, takže klidně mohli být zadrženi policií, předvedeni k výslechu a postaveni před soud. Jenže mrtví muži nemluví. Je to výhodnější.

Poslední útok v Barceloně - šílená jízda po ulici Las Ramblas - se nijak neliší. Jedná se o názorný příklad, typický případ plný nejasností. Několik hlavních podezřelých osob bylo zabito. Objevilo se mnoho jmen - a samozřejmě byl nalezen pas někoho ze španělské enklávy v Maroku. Majitel cestovního pasu okamžitě ohlásil ztrátu na policii, a měl průkazné alibi. Ale zato jeho 17letý bratr mu cestovní pas ukradl a zanechal ho v bílé dodávce, když byl na útěku. Navíc se zranil při výbuchu noc předtím, když pobýval v rezidenci asi 230 km jižně od Barcelony. A byl to skutečně on? Několik hodin po útoku na ulici Las Ramblas ho chytili policisté v přístavním městě Cambrils (120 kilometrů jižně od Barcelony) - při dalším pokusu o útěk - a zabili jednoho z pěti teroristů, kteří byli jen tak náhodou namačkáni ve stejném Audi. Také se divíte, proč bylo tolik teroristů v jednom autě? A byl to opravdu on, koho zabili?

Dosud to vypadá všechno velmi zmateně. V tomto chaosu nikdo nic neví. Radši to ponechme úřadům. Ti nejlépe vědí, jak situaci zvládnout. Vraťme se zpět do normálu - dokud nedojde k dalšímu teroristického útoku - Alláhu Akbar - pravděpodobně někde v divadle, někde blízko vás, někde v tomto starém, účelově a stále více militarizovaném policejním „státě“, nazývaném Evropa.

Co se stalo se skutečným, nevinným majitelem pasu? Ví to někdo? Nebo se také můžeme zeptat deseti „oficiálních“ zdrojů a získat deset různých odpovědí.

Jak to přijde, že speciální policejní jednotky po celé Evropě aplikují stejnou filozofii – zabít je, aby byli umlčeni? Copak neexistuje policejní etický kodex - střílet jen v sebeobraně? Ve většině případů to nebyla sebeobrana, neboť „teroristé“ nebyli viditelně ozbrojeni. Prošli snad evropské tajné a speciální policejní jednotky kolektivním, zvláštně zaměřeným výcvikem: žádní muslimští teroristé nesmí přežít?

Proč ne? To by také vysvětlovalo, proč nikdo nikdy nezpochybňuje tvrzení ISIS o tom, že vraždili oni a chaos způsobili také oni. Proč by chtěl Islámský stát (ISIS/ISIL/Daeš) ublížit těm, kteří je financují, cvičí, vyzbrojují a zásobují?

Vždyť už to dokonce ani není tajemství. Hillary to řekla již před několika lety: Vytvořili jsme je, nyní se s nimi musíme vypořádat. Bývalí agenti CIA připustili, že je rekrutovali, financovali, poskytovali jim výcvik a vyzbrojovali je - a později ISIL/Daeš získal další finanční podporu od Saúdů, dalších států Perského zálivu a Turecka, a samozřejmě od všech západních spojenců. Takže proč by ISIS chtěl ublížit někomu, kdo ho „živí“? To je zvláštní, že ano?

Možná že to, co vidíme, není realita. Mohlo by to být i tak, že ISIS/ISIL/Daeš z naprosté vděčnosti ke svým benevolentním sponzorům souhlasil s tím, že na sebe vezme veškerou vinu, kdykoli dojde někde v Evropě nebo někde ve světě k nějakému teroristickému útoku, který zorganizoval samotný Západ. Nelze to vyloučit, že? Není to ani vydírání. Koneckonců podat pomocnou ruku Velkým bratrům, NATO, Francii, Německu, Velké Británii, USA a mnoha dalším menším přispěvatelům, ale přesto přispěvatelům, kteří vás nechávají naživu, by nebylo ojedinělé. Je to tak? To vše se děje s tichým souhlasem a masivní podporou evropských tajných služeb, v jejichž čele stojí stále stejní ničemové - CIA, MI6, Mossad.

Je tedy nepřirozené dospět k závěru, že evropské vlády mají spoluvinu na podněcování a provádění těchto teroristických útoků pod „falešnou vlajkou“, kdy obětují životy stovek svých občanů, aby tak mohly sledovat svůj cíl - dosažení úplné militarizace kontinentu? Že jsou věrnými vazaly, kteří se řídí vzorem svých transatlantických partnerů (zaměřených na úplnou dominanci), světové hegemonie, Nového světového pořádku (který je pod nadvládou Jediného světového řádu), řízeného Washingtonem, a posluhovači Deep State? - Barcelona, ​​Paříž, Berlín jsou pouhými oblázky ve velké mozaice světové nadvlády. A lidé, matky, otcové, manželky, manželé, děti, ti všichni jsou zabíjeni… jsou jen podřadnými civilními ztrátami. Konec konců, jakou hodnotu mají otroci?ISIS – Always-Always Claims Responsibility vyšel 23. srpna 2017 na Global Research.

Ne, na Rusy střílet nebudeme, vzepřeli se bulharští vojáci K neočekávané události mělo dojít na aliančním cvičení Noble Jump 2017, které se konalo koncem května...

$
0
0
Napsal/přeložil: ea24
31.8. 2017   Eurasia 24
Média v minulých dnech přinesla zprávu, která se poněkud vymyká běžným informacím o cvičeních Severoatlantické aliance – a vystihuje nálady v ozbrojených silách některých členských zemí, které odmítají slepě přijmout agresivní protiruskou politiku.


K neočekávané události mělo dojít na aliančním cvičení Noble Jump 2017, které se konalo koncem května a v první půli června v Rumunsku za účasti armád jedenácti členských států – Albánie, Bulharska, Británie, Řecka, Španělska, Litvy, Nizozemí, Norska, Polska, Rumunska a Spojených států.

Bulharští vojáci striktně odmítli v rámci cvičných střeleb pálit na fiktivního nepřítele, když jim připadlo, že cíle mají představovat ruskou armádu. Argumentovali, že „nechtějí střílet na Rusy“.

Ukázalo se, že Rumuni, kteří byli za přípravu výcvikového prostoru odpovědni, využili jako cílová plátna vysloužilé billboardy, které zdáli skutečně silně připomínaly znaky ruských ozbrojených sil.

Pochybení bylo rychle napraveno, podoba cvičných cílů změněna a členové NATO se Bulharům omluvili. Informace se neměla dostat na veřejnost, nicméně došlo k opaku.

Není to první případ, kdy Bulhaři dali najevo, že se nehodlají podílet na agresi NATO proti Rusku. V letech 2014 a 2015 odmítli umístění prvků americké protiraketové obrany na jejich území, zatímco Rumunsko souhlasilo.

V roce 2016 zase Bulharsko ústy premiéra Bojko Borisova odmítlo účast na námořní formaci aliančních zemí s cílem „čelit ruským silám v Černém moři“.

„Vždycky jsem říkal, že chci v Černém moři vidět plachetnice, jachty a velké lodě s turisty, a nikoliv aby se stalo arénou pro vojenské akce. Nepotřebuji válku v Černém moři,“ prohlásil tehdy Borisov s plným vědomím, že společná námořní síla měla být zaměřena výhradně proti Rusku.

ea24

Forbes: Jakmile si Rusko osvojí břidlici, je to konec OPECu!

$
0
0
 31.8. 2017   První zprávy
Jakmile si Rusko osvojí svá ložiska ropných břidlic,vyvolá to problém tradičním vývozcům ropy na Středním východě, kteří nebudou moci určovat ceny ropy, napsal Kenneth Rapoza, komentátor Forbesu.Jak americká publikace uvádí, že Rusko a Spojené státy, které mají největší zásoby roponosné břidlice na světě - budou „nastavovat tón" a v nadcházejících letech budou plně
energeticky nezávislé a pro OPEC bude „konec".

Pokud Saúdská Arábie, Irák a Írán nezačnou dobývat více ropy a nestanoví cenu za barel ve výši 20 dolarů, tak klíčové země OPEC „uvíznou v písku". Permská pánev USA „může radikálně změnit stav věcí". A jestli si Rusko, kde je nyní zakázáno používat pokročilé vrtací zařízení a technologie v USA, osvojí ložiska ropných břidlic, vznikne problém pro tradiční vývozce ropy na Středním východě. Nebudou schopni řídit ceny ropy, a Rusko a Spojené státy „nastaví tón", uvedl Kenneth Rapoza.

Kvůli americkým sankcím spojeným s Ukrajinou nemohou ruské ropné společnosti spolupracovat s americkými společnostmi, které je mohou naučit, jak vyrábět břidlicovou ropu. Ukrajina byla dobrý způsob, jak zadržet Rusko. Ale Rusko, které má několik velkých ropných společností, a může vysílat lidi do vesmíru, bude moci „vyřešit" břidlicovou ropu.
FAZ: Sankce, ceny ropy - a ruská ekonomika stále roste a roste!
Commerzbank: USA nemohou ovládat evropský trh s plynem
V Baženovu na Sibiři je největší břidlicové ropné pole v Rusku - v hloubce 98 stop se nacházejí ložiska uhlovodíků. Baženov je větší než Bakkenovská formace v Dakotě a Eagle Ford v Texasu dohromady, poukazuje americké vydání

Podle údajů americké Správy informací o energii má Rusko druhé největší zásoby břidlicové ropy na světě. Čína se řadí na třetí místo a vzhledem k tomu, že Čína má peníze a již zjistila, jak soutěžit s americkou jadernou energií (je mi líto Westinghousi, poznamenal Rapoza), dokáže „zjistit", jak se dostat k břidlici. A Čína může sdílet své dovednosti s Ruskem.

Díky ropným a plynovým zdrojům Ruska a Spojených států budou ceny energií na dlouhou dobu nízké. Obě země budou soutěžit o asijské a evropské trhy, kvůli čemuž mohou vypuknout nové konflikty.

Podle komentátora Forbesu, je to pro OPEC „konec". Z Baženovového podloží lze vyprodukovat více ropy než dosud získané z Ghawaru - největšího ropného pole v Saúdské Arábii. A to se nepočítá zemní plyn, který Rusko může získat z téhož zdroje.

Znásilnění je horším aktem, ale pouze na začátku...

$
0
0
Radek Rozvoral
31.8. 2017   Rukojmí
Znásilnění je horším aktem, ale pouze na začátku, když jde pindík dovnitř, pak se žena uklidní a užívá si to jako normální pohlavní stykTakto podle agentury ANSA komentoval čtyřiadvacetiletý pakistánský kulturní mediátor pracující pro italskou neziskovku, jež má za úkol harmonizovat zvyky připluvších imigrantů s domorodci, brutální čtyřnásobné znásilnění polské dívky na italské pláži v Rimini, ke kterému došlo před několika dny.


 Čtveřice zřejmě afrických mužů zde brutálně napadla mladé polské partnery. Muže nejdříve zmlátili do bezvědomí a pak se všichni čtyři brutálním způsobem „vystřídali“ na jeho partnerce.
Takže takovéto multikulturní mediátory zaměstnávají evropské neziskové organizace, které tím vlastně podporují minimálně v tomto případě islámskou ideologii, která má ženy pouze jako věc a muži si s nimi mohou dělat, co chtějí. V islámu může žena pouze otěhotnět a pak vychovávat děti. Ostatní zcela normální a svobodné záležitosti může dělat pouze se svolením muže. Nějaká lidská práva se v tomto světě neřeší, jelikož prorok Mohamed je vzor k následování.
Státy jako jsou Francie, Velká Británie, Německo, Švédsko a další udělaly v minulosti obrovskou chybu v tom, že chtěly, aby se u nich žilo multikulturně a neuvědomovaly si, že právě toto násilné a netolerantní islámské ideologii nesmírně vyhovuje. Ta totiž ve jménu džihádu řízeně a postupně vysílá do Evropy své zástupce, aby usilovali o její šíření ve světě, tak jak jim to nařizuje prorok Mohamed.
Z těchto obrovských chyb se my občané České republiky musíme velice poučit a nedopustit, aby se něco podobného začalo dít i u nás. Máme to pouze ve svých rukou, a pokud o tom začneme všichni alespoň trochu přemýšlet, dojdeme k tomu, že jedině tak jsme schopni si uchránit naši kulturu, tradice, svobodu a demokratické hodnoty, které nám předávali naši předkové.

Herecké hostiny versus snědený krám

$
0
0
Karel Sýs
31.8. 2017   Rukojmí
Už i režimní kritikové si stěžují na české televizní stanice, že neúnavně obracejí televizní seriály. Kritizují samozřejmě jen ty závadné: Nemocnici na kraji města, Chalupáře, Byl jednou jeden dům, Hříšné lidi města pražského, Malý pitaval z velkého města, Sanitku… Podobně by mohli vyčítat věčné repetice obou Andělů, Majora Zemana, Dobrého vojáka Švejka, Pěničky a Paraplíčka… Kupodivu mlčí o polistopadových škvárech, které na obrazovce obíhají jako na běžícím páse.


 Jenže takoví Hříšní lidé – to byly herecké hody! Herci opravdu hráli, zřetelně vyslovovali, ale hlavně – měli co hrát. Zápletky se neopakovaly, krev tekla jen za scénou, a i ty vraždy byly tak nějak laskavé.

Kriminálkou Anděl nás krmí den co den. Chápu – ministr operetní armády se před volbami musí zviditelňovat až do totalitního zblbnutí. Jenže má všehovšudy jen tři herecké polohy: nakloní hlavu k rameni, podepře si skráň dvěma prsty a v okamžiku rozluštění dramatu si mne chřípí. Jeho souherci jsou taky jen figurky. Není jim slova rozumět, zřejmě je nestačili naučit, že slabiky se nepolykají. Abychom jim však nekřivdili. Nemají prostě co hrát a to se na výkonu hned pozná.

Jistě nečekáme Hamleta ani Revizora, ale schémata jsou nesnesitelně prostoduchá, stále stejná jako jídelní lístek v dnes tak vysmívaných školních kuchyních. (Kam se však na ně postmoderní dramaturgie hrabe!) Když už jsme u gastronomie – podobají se jako vejce vejci. Spíš jako pouk pouku. Krve ovšem teče víc než z krevní tučnice!

Čtenáři se snad neurazí, řeknu-li, že z režimních hoven bič neupleteš!

Tereza Spencerová: Konec „eurohodnot“, jinak skončíme my. Já s Merkelovou u stolu sedět nechci. Obrat politiky k Rusku? Hrůzy na Ukrajině a to, co jste přehlédli o Polsku

$
0
0

Tereza Spencerová
31. 8. 2017 ParlamentníListy

V týdnu bohatém na prohlášení evropských politiků se editorka Literárních novin a analytička zaměřuje jak na „fackování“ Poláků z úst propadajícího se prezidenta Francie Macrona, náznakům Junckera směrem k Rusku, tak na slova kancléřky Merkelové o zavedení společného evropského ministra financí. Kromě toho v rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí upozorňuje na rostoucí zbrojní výdaje Polska, nutnost radikálního a nepříjemného řešení migrační krize či na poměry v Saúdské Arábii, kam proudí miliony muslimů na pouť do Mekky.


O rozruch se postaral francouzský prezident Macron, který se ošklivě vyjádřil vůči Polsku. Že prý se dostává do izolace a je v rozporu s evropskými hodnotami. Odpovědí mu bylo drsné vyjádření polské premiérky, která ho nařkla z nezkušenosti a poradila mu, aby se staral raději o Francii – pak prý třeba bude tak bezpečná a ekonomicky výkonná jako Polsko. Někdejší státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza zděšeně řekl, že za 20 let v diplomacii něco takového v Evropě neviděl. Je přelomové, že se proti Macronovi někdo takhle postavil? Na čí straně stojíte? Mimochodem, jak zatím hodnotit úspěchy a neúspěchy francouzského prezidenta?

Tohle přece není o nějakém fandění. Losna, nebo Mažňák? A kdo z nich je kdo? Je to ve skutečnosti jen další drsný důkaz toho, jak se EU pomalu, ale jistě rozpadá v přímém přenosu. Mne osobně ale zaujalo něco jiného. Polsko ve svém současném nacionalistickém „laufu“ a s jakýmsi nově nalezeným sebevědomím, které se dotýká snad až hvězd, hodlá v příštích patnácti letech vynaložit na zbrojení 55 miliard dolarů. To je šílené číslo! V korunách ani nespočítám, kolik nul to má! Pokud to porovnáme se současnými globálními výdaji na zbrojení, tak by se Polsko posunulo na čtvrté nebo páté místo na světě, podle různících se tabulek, a možná by se dostalo i před Rusko, ale určitě před ropnou Saúdskou Arábii. Stalo by se vojensky nejsilnějším státem v Evropě. Jistě, všichni budou ve stejném časovém období zbrojit také, takže to srovnání kulhá, ale pro názornost je to, myslím, dostačující. Měli bychom za humny pořádného draka! A když se tak podíváte na seznam „nepřátel Polska“, na němž najdete Brusel, Rusko, Ukrajinu a nově možná i tu Macronovu Francii, tedy vlastně všechny státy kolem, tak z té vyhlídky trochu běhá mráz po zádech. Čili v koutku duše doufám, že se k moci v Polsku v dohledné době dostane někdo „klidnější“, než jsou ti, kdo aktuálně vládnou. A k tomu byly navíc zrovna v Polsku „historicky“ umístěny jednotky NATO, které mají „zajišťovat mír v Evropě“. Atmosféra nám hnedka za hranicemi nějak houstne, že?

A že Macron zrovna do Varšavy vzkazuje cosi ostřejšího? A co má dělat, proboha? Umělohmotnému panáčkovi od Rothschildů domácí rating padá dvakrát rychleji než Trumpovi a vede si výrazně hůř než ve stejném období kdysi veletragický Francois Hollande. A poté, co se zjistilo, kolik měsíčně dává za svou vizáž (a těch 225 tisíc je fakt neuvěřitelných), musí nabírat „body“ alespoň na vnější scéně. Je přitom samozřejmě bizarní, když se tu někdo častuje ctěním nebo nectěním jakýchsi „evropských hodnot“. Na papíře nebo v proslovech politiků samozřejmě znějí skvěle, v praxi bychom ale o jejich uplatňování v Evropě mohli dlouze diskutovat.

Mimochodem, když jsem zmínila ty evropské hodnoty, které se v poslední době prosazují už i cenzurou… Tuhle jeden přední český zpravodajský server zveřejnil cosi s titulkem „Češi cvičili v Izraeli s jednotkou určenou ke krocení Palestinců“. Vždy jsem měla za to, že se krotí jen zvířata. Nevíte, jestli se u nás evropská hodnota „hate free“ vztahuje i na Palestince? A koho tak asi „cvičící Češi“ budou „krotit“ tady u nás?

A „evropská show pokračuje“. Angela Merkelová jen tak na okraj sdělila, že by se dalo uvažovat o „společném ministru financí eurozóny“. Jak sdělil Jan Zahradil, to by znamenalo společný rozpočet, společnou sociální, zdravotní i fiskální politiku, a tím pádem časem evropský superstát. Obezličky o tom, že „musíme být u společného stolu“ a „nesmíme zůstat v odstavném pruhu“ jsou prý jen výmluvy. Kde chcete být vy? Jak se vám tyto věty od Merkelové líbí? Na poradě českých velvyslanců řekl premiér Sobotka, že primárním záměrem české diplomacie je dobrý vztah s Německem...

Když se tedy tak ptáte, tak odpovím: upřímně řečeno, osobně nechci být u „společného stolu“ s paní Merkelovou a dalšími, ať už německými, nebo unijními politiky obecně, protože mám silnou obavu, že by to bylo posezení k uzoufání. Je lepší sednout na pokec u nás za rohem ve víně.

Ale vážně. Platí, že se Evropská unie nějakým způsobem reformovat musí, protože v současné podobě přestává být – a možná už ve skutečnosti i přestala být – funkční. Která cesta ovšem povede k úspěchu – jestli centralizace, nebo naopak rozvolnění – tak to nevím. Žádné státníky s nějakou velkou a vznešenou vizí, za níž by člověk s chutí šel „světa kraj“ bez ohledu na překážky a těžkosti, tu nevidím. Zato tu ale máme spoustu spíš politikářů než politiků, z nichž jedna „parta“ se umí jen vymezovat a ukazovat na to, co všechno je špatně, aniž by navrhla nějakou životaschopnou alternativu, a druhá zkouší jen převařovat stokrát vystydlou a už žluklou kaši.

Přitom by podle mého byla škoda, kdyby se EU rozpadla, protože jako jednotlivé státy v nově se utvářejícím multipolárním světě mnoho šancí na nějaké „místečko na slunci“ mít nebudeme. Ale pro Českou republiku beztak platí, že jsme ekonomicky připoutáni k Německu, a tak podle všeho skončíme tam, kam nás Berlín zavede, nebo lépe, kam nás „vezme s sebou“. Ruku na srdce, čistě z hlediska přežití je to nadějnější vize než vyrazit v rámci Visegrádu na nějakého „nepřítele“ s po zuby vyzbrojenými Poláky. Nebo sedět na tribuně a koukat, jak Putin Orbána trpělivě učí judo. Tím chci nenápadně naznačit, že Visegrád je podle mého už mrtvý.

Jakési entity začaly operovat u břehů Libye, případně i v Libyi jako takové, a zasahovat proti migrantům. Prý velmi necitlivě, ale efektivně. Kdo to je a co tam dělá? Kdo to platí? A s jakými výsledky? Mimochodem, ze zorného pole našich médií zmizel Chalífa Haftár a jeho boj o svrchovanost nad Libyí.

Máte na mysli ony antiislamisty, kteří bojují proti migraci za bílou Evropu, plavili se v rámci „operace“ Defend Europe Středozemním mořem, aby bránili přívalu migrantů, ničeho zásadního nedosáhli, pak jim klekl lodní motor, a tak celou akci skrečovali? Myslím, že je to mnoho povyku pro nic. Naštěstí, dodávám. Kdyby se dostali až k tomu, co si předsevzali, museli by logicky dříve nebo později začít zabíjet lidi…

A to je vlastně náš obecný problém. Faktem totiž zůstává, že.... (dokončení textu zde)

Putin dal Američanom mat v Afganistane

$
0
0
Lorenzo Vita
31.8.2017 Gli Occhi della Guerra,překlad do slovenštiny a kráceníHlavnéSprávy

Podľa talianskeho vojenského analytika Lorenza Vitu, publikujúceho na prestížnom talianskom vojensko-politickom portáli occhidellaguerra sa Putinovi podarilo rozbiť americkú stratégiu chaosu v Afganistane, takže rovnako ako v Sýrii a Iraku Američania totálne stratili iniciatívu


Keď sa končilo ťaženie ZSSR v Afganistane, pozície ZSSR prebrali USA, ktoré vstúpili do konfrontácie s Talibanom. Pokiaľ Sovieti bojovali v Afganistane 10 rokov, Američania sa v Afganistane trápia už 16 rokov bez toho, aby dosiahli väčšinu svojich strategických cieľov. Jediné čo Američania dokázali bolo prehĺbenie chaosu v Afganistane.

Pritom až do roku 2012 sa mohli Američania opierať v Afganistane aj o ruskú pomoc. Rusi nezásobovali členov Talibanu a iných protiamerických afgánskych oddielov zbraňami, ako to robili Američania počas sovietskej kampane v rokoch 1979-1989 a poskytli svoj vzdušný priestor i letecké základne pre americké letectvo a letectvo štátov NATO, ktoré zásobovali americký a európsky vojenský kontingent. Cez ruské územie sa uskutočnilo približne 2200 letov, transport 45 000 kontajnerov a približne 380 tisíc vojakov USA a NATO.

Podpora Ruska Američanom sa skončila v roku 2012, kedy sa Američania rozhodli arogantne zasiahnuť v Sýrii na úkor Ruska. Pokiaľ americké aktivity v Gruzínsku, pri ktorých americká bábka Saakašvili vyprovokoval bojové operácie voči Osetínsku Rusi bravúrne eliminovali, pri amerických aktivitách v Sýrii už Rusi nemienili dopustiť, aby sa situácia dostala až tak ďaleko.

Oslabenie a zvrhnutie Asada, podpora radikálnym muslimským zoskupeniam zo strany USA a Západu malo za cieľ nielen destabilizovať situáciu na Blízkom východe, ale následne rozpútať aj chaos v bývalých sovietskych republikách Strednej Ázie (Uzbekistan, Tadžikistan, Turkmenistan, Kazachstan a Kirgizsko), odkiaľ by terorizmus ohrozoval juh Ruska.

Vojenské aktivity Američanov v Afganistane podľa Lorenza Vitu pôsobia rozpačitým dojmom. Napriek propagande v svetových médiách Američania nedokázali dosiahnuť v Afganistane merateľný úspech. Drvivá časť americkej armády sa už bez dosiahnutia výraznejších výsledkov z Afganistanu stiahla, v krajine pôsobia už len špeciálne jednotky a keďže ani tieto nestačia na riešenie situácie v Afganistane, povolalo americké velenie do služby žoldnierske zoskupenie Blackwater, ktoré v Afganistane začína práve teraz pôsobiť.

Väčšina afgánskych politických lídrov i predstaviteľov opozície, vrátane Talibanu chápe, že Američania nedokážu nič iné len zasiať chaos, vytvoriť bábkovú vládu, ktorá im umožňuje rabovať nerastné bohatstvo v krajine. Američanov rozhorčila skutočnosť, že Rusi nadviazali kontakty nielen s predstaviteľmi afgánskeho politického spektra, ale aj s predstaviteľmi protiamerickej opozície, ktorá bojuje proti oficiálnej vláde v Kábule, podporovanej a kontrolovanej Američanmi.

Putinovi a Rusku dôveruje nielen Taliban, ale aj afgánska vláda, čo stavia Američanov mimo hru a do nevýhodného postavenia. Ak sa rozhodnú predstavitelia znepriatelených frakcií prijať ruskú rolu sprostredkovateľa, podobne ako sa stalo v Sýrii, neostane Američanom veľa možností ovplyvňovať situáciu v Afganistane. Už teraz sú Američania nervózni z ruských aktivít v Lýbii, pri ktorých Rusi podporou generála Haftara maria americké plány a predstavy.

Aj v Sýrii sa Američania snažili sabotovať ruské snahy dosiahnuté na rokovaniach v Ženeve a v Astane, americké snahy sa však nepodarilo úplne naplniť. Je veľký rozdiel v bojovej úrovni Afgáncov a Sýrčanov, takže ak by Rusko poskytlo skryte afgánskym skupinám dostatok moderných zbraní, Blackwater by sa ocitol v Afganistane v nezávideniahodnom postavení.

Američania teda nemajú ako zastaviť aktivity Moskvy, sledujúce dosiahnutie dohody medzi znepriatelenými frakciami v Afganistane. Američania sa v Afganistane natoľko kompromitovali, že ich odmieta nielen opozícia, ale s nechuťou sa k Američanom stavajú aj oficiálne politické elity, ktoré čoraz častejšie upierajú svoj zrak na Rusko a na Čínu. Proti ruským plánom a aktivitám nemajú čo Američania postaviť.

To že sa Putinovi a Lavrovovi podarilo v Sýrii dosiahnuť uzavretie prímeria medzi oficiálnym Damaskom a opozíciou vyvoláva nádej aj u Afgáncov, ktorí sú už unavení dlhotrvajúcou vojnou v krajine. Aj Kábul aj protivládna opozícia Rusom dôverujú, pretože chápu že Rusko predkladá koncepčne prijateľný plán, ktorý je v priamom rozpore s Američanmi presadzovaným systémom rozbíjania a chaosu.

A práve priklonenie sa Afgáncov k ruským garanciám a ruskému plánu na ukončenie konfliktu v Afganistane považuje Lorenzo Vita v konečnom dôsledku za mat nekoncepčnej americkej zahraničnej politike v tejto ťažko skúšanej krajine.

Bývalý guvernér Českej národnej banky: Budúca ekonomická kríza bude oveľa hlbšia. Výbušninu máme, rozbuška prekvapí

$
0
0
31.8.2017  HlavnéSprávy podel info.cz

Kameňom úrazu sa podľa bývalého guvernéra Českej národnej banky, ekonóma Pavla Kysilku, stane prílišný optimizmus a stávka na to, že ďalšej ekonomickej kríze môžeme jednoducho zabrániť. 




Celý svet sa dnes vojde do smartfónu. Ľudstvo čelí digitálnej revolúcii. Podľa bývalého guvernéra Českej národnej banky Pavla Kysilku mali všetky predchádzajúce civilizačné revolúcie spoločnú jednu vec, a to sťahovanie. Podľa poslednej štúdie OECD sú Česko a Slovensko v rámci vyspelého sveta dve ekonomiky, ktoré sú digitálnou revolúciu a novými trendmi z nej vyplývajúcimi ohrozené najviac – obe ekonomiky sa opierajú o úspešnú priemyslovú výrobu, ktorých konkurencieschopnosť je založená na lacnej a kvalifikovanej pracovnej sile v blízkosti Nemecka, tvrdí Kysilka. Pre ňu je najväčšou hrozbou robotizácia a umelá inteligencia.

K digitálnej revolúcii neodmysliteľne patrí aj fenomén zdieľania, takzvaného sharingu. Ide o proces, pri ktorom sa vlastníctvo materiálnych vecí dostáva do úzadia a do popredia sa dostáva akési spoločné vlastníctvo – typickým príkladom je digitálna taxislužba Uber, či aplikácia na zdieľanie izby Airbnb.

„Úspešné firmy sledujú technologické a ľudské trendy. Tvoria veľmi inovatívne tímy, ktoré veľmi dobre poznajú technológie a sú veľmi dobré v ich zapájaní do produktov a služieb,“ vysvetľuje Kysilka a dodáva, že schopné firmy vidia budúce trendy a pripravujú sa na ne dopredu, napríklad príprava automobilového priemyslu na nástup autonómnych vozidiel. Jedinou cestou, akou sa majú firmy vydať, aby prežili, je adaptácia, pričom je jedno, kedy sa tieto trendy pretavia do reality. Tieto firmy si tak budujú značku inovátora, čo im zaručuje budúcu dôveryhodnosť.

Typickým príkladom je spomínaný automobilový priemysel. Vizionár Peter Diamandis tvrdí, že rozvoj autonómnych automobilov spôsobí pokles produkcie automobiliek na 10 percent súčasného stavu. Kysilka dodáva, že to nemusí nutne znamenať masívne prepúšťanie: hoci bude v ponuke patrne menej vozidiel, automobilky budú ponúkať množstvo doplnkových služieb. Automobily totiž budú počítačmi na kolesách, ktoré sa budú môcť virtuálne spojiť s inteligentným domom, poistením, energetikou, nákupmi a podobne. Kysilka dodáva, že to najcennejšie, čo dnes digitálny biznis má, sú dáta klientov.

Avšak fungovanie pracovného sveta sa jednoznačne zmení. Ľudia jednoducho nebudú môcť súperiť so strojmi, ktoré sú v akejkoľvek oblasti mechanickej práce ďaleko lepší, než ľudskí robotníci. To však bude znamenať posun pracovníkov na pracovné miesta spojené so službami živým ľuďom, ktoré budú vyžadovať empatiu, integráciu, poradenstvo, či plánovanie – ide teda o oblasti, ktoré v súčasnej dobe a pravdepodobne ani nikdy v budúcnosti nebude umelá inteligencia schopná nahradiť, domnieva sa bývalý guvernér ČNB.

Samozrejme, aj zavedenie umelej inteligencie vyvoláva množstvo praktických otázok, na ktoré je ťažké nájsť správnu odpoveď. Jednou z nich môže byť aj zdanenie, či regulácia umelej inteligencie. „Kto by mal umelú inteligenciu spravovať? Štát? Veď vláda je súčasť a zároveň príčina problémov, nie ich riešenie. Štát je ten najväčší problém, ktorý nám hrozí, nie roboty alebo umelá inteligencia. A vyháňanie čerta diablom, to by som veľmi nerád,“ polemizuje Kysilka.

Bývalý šéf českej centrálnej banky sa vyjadril aj k tvrdeniu šéfky Fedu, že ekonomickú krízu podobnú v roku 2008 už nezažijeme: „To je sklamanie, myslel som si, že je Yellenová múdrejšia. Bohužiaľ, opatrenia, ktoré vlády a nadnárodné inštitúcie prijímali od roku 2008, ničomu nezabránia, ničomu nepomôžu a len budúcu krízu priblížia a prehĺbia. Sú kontraproduktívne a hlúpe, absolútne iracionálne a nezapadajú do seba.“ Dodáva, že nie je možné všetky tieto opatrenia splniť súčasne, pretože si protirečia, je ich mnoho a nedajú sa reálne zvládnuť. „Je to ako keby niekto postavil super-zložité lietadlo, ktoré by spadlo, pretože tých 1000 tlačidiel piloti nezvládnu – každý z nich je na niečo dobrý, ale dokopy nedávajú žiadny zmysel.“

Dodal tiež, že podľa neho bude budúca kríza ešte hlbšia, hlavne preto, že v súčasnosti sa všetci spoliehajú na slová politikov a predstaviteľov nadnárodných regulátorov, že budúcej kríze dokážeme zabrániť. To znamená, že investori sa ženú do veľkých rizík, napríklad do trhu s nehnuteľnosťami, ktorý je prehriaty.

„Kríza potrebuje výbušninu a rozbušku. Výbušninu už máme: prehriate úverovanie, prehnane optimistické očakávania, predimenzované projekty. Znova sa nafukujú bubliny na európskom trhu s nehnuteľnosťami, banky znova prehrievajú úvery. Bohužiaľ, ekonomická prosperita stále stojí na bankových úveroch. Iba pri tej rozbušky nikdy neviete, kedy príde,“ uzatvára rozhovor s českým portálom info.cz Kysilka.


- - -

Upozornění členům parlamentí vyšetřovací komise pro únik informací z policejních spisů

$
0
0
vlk
31.8.2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Řádově před měsícem parlament ustanovil svou vyšetřovací komisy, vedenou poslancem za TOP 09 Plíškem, která má za úkol vyšetřit úniky z závažných informací z policejních spisů. 12. září má předložit závěrečnou zprávu sněmovně o tom, co zjistila. Její práce tedy končí. Nicméně, podle mne ještě ani zdaleka není hotova. A o tom, co zatím ani nezačala šetřit, ačkoli se to přímo nabízí má být dnešní text.

Ministr vnitra tuto dlouholetou a zavedenou informačně únikovou praxi označil za rakovinu ve státní správě a fungování policie. Samozřejmě, že má pravdu.

Úniky informací znají i jinde než v České republice – stačí se podívat, jak to dnes funguje ve Spojených státech, kde protitrumpovská hysterie a posedlost dosáhla naprosto nevídaných rozměrů a řádně a demokraticky zvolený prezident si nemůže být jist loajalitou nikoho ze svého bezprostředního i vzdáleného okolí a úniky i těch nejdůvěrnějších informací jsou natolik masivní, že mu v podstatě znemožňují výkon funkce. A naše „demokracie“ tak dostává naprosto šílený rozměr, který bych osobně vyjádřil definicí – občánku , zvol si koho chceš, ale když se nám, tedy samozvaným elitám (ekonomičtí oligarchové, intelektuálové ze slonovinových věží, intervjůci, pokládající svůj pohled na svět za jediný možný a tím také jediný správný, plus militantní páchači dobra z různých NGO, atd.) nebude líbit, tak ho prostě buď úplně znemožníme nebo dokonce z úřadu dostaneme. Bez ohledu na tvou volbu!

A únik informací, které lze použít k pošpinění je samozřejmě velmi důležitou a účinnou zbraní, ne li tou nejdůležitější.

Jenže v USA s tím, ve velkém, začali až nyní a jde prvoplánově jen a pouze o odvolání Trumpa. A pouze slovo únik je také jediným společným jmenovatelem k tomu, co šetří Plíškova parlamentní komis. Jakkoli se nás Babiš snaží přesvědčit, že jde o nastrojené a vykonstruované kauzy proti němu, není to nic, než jeho tradiční „pochoutky“ pro jeho věrného a slepě věřícího Pepu Koblihu. Protože ačkoli ona komise byla vytvořena jako přímá reakce na nahrávky Babiše s Přibilem, úniků ze spisů je prostě v Čechách a na Moravě už 25 let hafo. V podstatě jsou k dispozici při každé větší a menší politické aféře. A dokonce i kriminální. Někteří novináři na nich v podstatě založili svoji kariéru. Stačí uvést Sabinu Slonkovou nebo Jaroslava Kmentu. Sllonková se svými speciálními zdroji nijak netají a Jaroslav Kmenta? Byl to on, kdo shromáždil a zřejmě i pověsil na internet obsáhlý spis o českém podsvětí, jeho fungování a vazbách, známý jako Krakatice a naposled vydal trilogii o Radovanu Krejčířovi. Kde detailně cituje z policejních spisů a operuje s intimními poznatky od policejních vyšetřovatelů.

Vzhledem k tomu, že si na tom udělali jméno, dokonce v malém českém žurnalistickém rybníčku – velké jméno, žádný div, že to po nich zkoušejí mnozí další. Třeba takový Přibil. Jenže ne každý, vlastně žádný, takovýhle šmírák kategorie Přibil je Slonková nebo Kmenta, či Wollner. Můžeme diskutovat a mít naprosto různé názory, jestli Slonková, Wollner a Kmenta ty důvěrné informace vytěžují s cílem poskytnout naprosto nutnou a fatální službu veřejnost a demokracii a jsou opravdu těmi tzv. hlídacími psy, či jdou za senzací, kvůli zvýšení čtenosti a tím větších příjmů z reklam pro svého vydavatele, či kvůli osobnímu egu nebo jestli jde v jejich případě o poškození někoho, koho nemají například rádi, či o mix těchhle a jiných možných motivů. V jejich případě lze mít naprosto oprávněně na jejich činnost různý pohled a to dokonce diametrálně odlišný. Ale nevěřím,že u normálně myslícího občana může vzniknout u někoho, jako je Přibil, který prostě na zveřejněných nahrávkách zcela transparentně říká, co sehnal, proč to sehnal a koho tím hodlá poškodit. Od Babiše jen chce, aby určil kdy se to má spustit. Pro mne totálně špinavá šmíra.

Jenže ačkoli já osobně nemám sebemenší pochopení pro různé Přibily, kteří prostě kvůli snaze zavděčit se, jsou ochotni prolézt každou sebeodpornější stokou a naopak u Kmenty, Wollnera a snad i u Slonkové věřím na jejich čisté úmysly a snahu bránit demokracii, v konci to vyjde v podstatě na rovno. Milan Chovanec má pravdu – úniky informací od policie a justice jsou prostě rakovinou. Metastázami, které ochromují její fungování. Pokud jste ještě nečetli spis Krakatice a máte rádi detektivky nebo thrillery, zkuste tu Kmentovu trilogii o Krejčířovi!!! Plně se to vyrovná Forsythovi nebo Johnu le Carrému, jen je to všechno z reálu. Tedy zejména první dva díly - Padrino Krejčíř a Žralok. Budete zírat, co všechno je u nás možné!!! Poslední kus – Afričan je, alespoň podle mne, o mnoho slabší. Nicméně viz dále, velmi a velmi poučný. Zjistíte, že jsme za Zulukafry z JAR asi tak o nějakých 200 let zpět. Na internetu snadno vyhledáte ve formátu, který vám bude vyhovovat nejlépe.

Jestliže jste nyní nabyli dojmu, že vlastně dělám na kose reklamu Kmentovi, jde o omyl. Na jeho trilogii chci upozornit jen proto, abych doložil, jak masivní úniky od policie minimálně byly, protože Krejčíř a jeho obhájci na tom vystavěli svoji činnost – Krejčíř kriminální, obhájci Krejčířovu nepostižitelnost zákonem! A netrpme iluzí, že Krejčíř byl a je jediný, kdo díky kontaktům do policejních a justičních špiček je v podstatě mimo postižitelnost zákonem. Tedy u nás. V Jižní Africe, jakkoli je tato země těžce zkorumpovaná, mu, kupodivu, uměli velmi účinně přistřihnout křídla a vypořádat se s těmi, kteří se mu z policie snažili přihrávat, jak byl zvyklý v ČR. A dokázali jeho „jazyky “ v policejních uniformách pozavírat, i když šlo například o tamního policejního prezidenta a další těžké papaláše. V českých poměrech nepředstavitelné. Tady Krejčíř a podobní dosáhnou toho, že jsou masově propouštěni nepohodlní a neúplatní policajti! Proto říkám – Milan Chovanec má pravdu – úniky od orgánů činných v trestním řízení jsou rakovina!

Koukám, že jsem se zase jednou rozjel a už jsem značně mimo hlavní téma. Tím je Plíškova komise a její činnost a jedno moje upozornění na cosi, čím by měla doplnit svoji agendu, než ji uzavře.

Jsem totiž přesvědčen, že ačkoli má šetřit zejména inkriminované hovory Babiš -Přibil a tam zmiňované kauzy, nemá sebemenší šanci na úspěch. Má k dispozici jen onu nahrávku z internetu, o které Babiš samozřejmě tvrdí, že to bylo sestříháno – proč ovšem potom podával trestní oznámení na neznámého pachatele, že byl odposloucháván? – , z které prostě Přibilovi ani Babišovi debatu nad policejním spisem nikdo NEDOKÁŽE. To fyzikálně prostě není možné. A tudíž ani právně. A nic na tom nemění výslech premiéra, ministra vnitra, policejního prezidenta, šéfa GIPS, Šlachty, Bradáčové, nyní i nejvyššího státního zástupce a dalších vysokých funkcionářů. Maximem bude spousta indicií, náznaků a nepřímých důkazů, ale nic víc. A novináři opět napíší – zase jedna komise, která nic nevyšetřila.

To mne jako občana, který chce, aby Česká republika byla spořádanou zemí, v maximální možné míře, silně irituje. Chci a očekávám, policie i justice budou rigorózně dodržovat svoje vlastní interní předpisy.

Proto si dovoluji p.t. komisi a její členy upozornit na jeden drobný, nicméně signifikantní únik policejních informací.

Před měsícem – konkrétně 25. a 26. července jsem zveřejnil na Kose následující články:


a


, který jsem opřel zejména o informace ze serveru Aktualne.cz, konkrétně o tento článek:

Myšlenky odporující zájmům státu šíří až sto vlivných lidí, tvrdí vnitro. V hledáčku má na 40 webů

kde mi šlo konkrétně o tyto pasáže:

„Jednak v to počítáme aktivní autory alternativních médií, jednak skupinu pseudoexpertů či autorit, které se snaží intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR, do veřejné debaty a mediálního prostoru,“ sdělil mluvčí ministerstva, Jiří Korbel a takto definoval okruh lidí, kteří podle Chovancova úřadu šíří „dezinformace“.

Ne nemyslím si, že Plíšek a spol. by se měli zabývat, respektive přidat k honu na čarodějnice - v daném případě alternativní weby - , ale chci komisi nasměrovat na toto prohlášení autorů článku

1 - Seznam sledovaných dezinformačních webů na vnitru oficiálně neexistuje, protože by si jej mohl kdokoli vyžádat podle zákona o poskytování informací.

2 - Na stovkách stran dokumentů určených pouze pro služební využití, které Aktuálně.cz získalo, se však pravidelně objevuje do 40 webových stránek s označením „alternativní“, do této položky jsou zamíchané jak čistě dezinformační servery, tak i weby, které dezinformace či zavádějící informace publikují jen občas.

Pane poslanče Plíšku a další členové komise – vnitro má jakýsi seznam podvratných webů, který ovšem oficiálně neexistuje, pro, aby ho případně, podle zákona o přístupu veřejnosti k informacím nemuselo vydat – jak je něco takového vůbec možné?! Už tohle by vám zatraceně mělo vadit, protože policie tím ostentativně obchází zákon!!! Ale pro vás by mělo být elementárním spouštěčem velkého výslechu na vaší komisi konstatování Aktualne.cz, že má stovky stran dokumentů, shromážděných vnitrem na základě tohoto seznamu, přesto, že tyto jsou klasifikovány jako pro služební potřebu!!!!!!

Z mého laického pohledu jde o flagrantní a přiznaný únik informací od policie. Jsem přesvědčen, že minimálně oba autoři zmíněného textu z Aktualne.cz tedy pánové Jakub Zelenka a Martin Prchal by měli být vaší komisí okamžitě a důkladně vyslechnuti! Mělo by vás zajímat, jak k oněm stovkám stránek pro služební potřebu policie a ministerstva vnitra přišli! Pokud tedy pro komisi náhodou neplatí, že není únik jako únik. Že některý je vlastně v pořádku! Únik je prostě únik. Neexistuje dobrý a špatný. Jen únik. Stejně jako rakovina není dobrá nebo špatná. Jen rakovina. Pevně věřím, že do uzavření komise v tomto ohledu budete ještě konat.

Předem děkuji.

- - -

Herecké hostiny versus snědený krám

$
0
0
Karel Sýs
31.8. 2017   Rukojmí
Už i režimní kritikové si stěžují na české televizní stanice, že neúnavně obracejí televizní seriály. Kritizují samozřejmě jen ty závadné: Nemocnici na kraji města, Chalupáře, Byl jednou jeden dům, Hříšné lidi města pražského, Malý pitaval z velkého města, Sanitku… Podobně by mohli vyčítat věčné repetice obou Andělů, Majora Zemana, Dobrého vojáka Švejka, Pěničky a Paraplíčka… Kupodivu mlčí o polistopadových škvárech, které na obrazovce obíhají jako na běžícím páse.


 Jenže takoví Hříšní lidé – to byly herecké hody! Herci opravdu hráli, zřetelně vyslovovali, ale hlavně – měli co hrát. Zápletky se neopakovaly, krev tekla jen za scénou, a i ty vraždy byly tak nějak laskavé.

Kriminálkou Anděl nás krmí den co den. Chápu – ministr operetní armády se před volbami musí zviditelňovat až do totalitního zblbnutí. Jenže má všehovšudy jen tři herecké polohy: nakloní hlavu k rameni, podepře si skráň dvěma prsty a v okamžiku rozluštění dramatu si mne chřípí. Jeho souherci jsou taky jen figurky. Není jim slova rozumět, zřejmě je nestačili naučit, že slabiky se nepolykají. Abychom jim však nekřivdili. Nemají prostě co hrát a to se na výkonu hned pozná.

Jistě nečekáme Hamleta ani Revizora, ale schémata jsou nesnesitelně prostoduchá, stále stejná jako jídelní lístek v dnes tak vysmívaných školních kuchyních. (Kam se však na ně postmoderní dramaturgie hrabe!) Když už jsme u gastronomie – podobají se jako vejce vejci. Spíš jako pouk pouku. Krve ovšem teče víc než z krevní tučnice!

Čtenáři se snad neurazí, řeknu-li, že z režimních hoven bič neupleteš!

SRN má v úmyslu odstranit americké jaderné hlavice ze svého území

$
0
0

31. 8. 2017      zdroj
Německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel podpořil iniciativu vůdce Sociálně demokratické strany SRN Martina Schulze na odstranění jaderných hlavic z území Spolkové republiky Německo. "Jsem přesvědčen, že musíme konečně obnovit dialog o demilitarizaci. V tomto ohledu souhlasím s panem Schulzem, že se musíme zbavit jaderných zbraní v naší zemi", cituje ministra The Local.


Podle předběžných údajů je na vojenské letecké základně Büchel umístěno asi 20 amerických jaderných hlavic.

Dříve Pravda.Ru informovala, že Německo diskutuje s Ruskem a USA otázku jaderného odzbrojení. K jakým dohodám země dospěly, nebylo dosud oznámeno. V SRN je však téma považováno za mimořádně důležité. Sdělil to zástupce ministerstva zahraničí Německa Martin Schaefer.

V první řadě je otázka diskutována s těmi, kteří disponují jadernými zbraněmi - USA a Ruskem. Ministr dodal, že vláda SRN dělá všechno možné, aby nepřipustila ohrožení bezpečnosti v Evropě.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Francouzští instruktoři se ocitli v kotli spolu s teroristy DAEŠ

$
0
0

Ilja Novický
31. 8. 2017    zdroj
Osvobození města Tal Afar v severozápadním Iráku dostalo na svět další přesvědčivý důkaz o účasti západních instruktorů na formování DAEŠ. Podle francouzsko-německého kanálu Arte v současné době "uvízli" důstojníci francouzské vojenské rozvědky ve městě a nemohou se dostat ven, protože by došlo k odhalení jejich tajné mise ohledně výcviku teroristů.


Bylo to oznámeno v předvečer v pravidelném týdenním pořadu Le Dessous Des Cartes (doslovně "S odkrytými kartami"). Analytici kanálu se domnívají, že společná návštěva ministrů obrany a zahraničí Francie v Bagdádu je spojena s misí na záchranu tajného sboru DGSE (Hlavní správy vnější bezpečnosti Ministerstva obrany Francie), jenž se nachází ve městě Tal Afar, které je již z 90% osvobozeno od DAEŠ.

Potvrdí-li se tyto údaje, pak zopakuje Tal Afar usvědčující zkušenost Aleppa, při jehož osvobozování byl v prosinci 2016 objeven bunkr se stovkou inspektorů ze zpravodajských služeb 16 zemí. Proto se v současné době tak dramaticky změnila rétorika oficiálních představitelů Francie v souvislosti se syrskou krizí. Podle údajů Arte hledá Paříž zprostředkovatelský komunikační kanál s Damaškem a má v úmyslu ukončit válku v Sýrii.

Francouzská vojenská účast v té či oné podobě byla již dříve nejednou potvrzena na území Syrské arabské republiky. Podle uznávané Voltaire Network, která zná tajemství Blízkého východu, právě Francii patří již v roce 2012 iniciativa na vytvoření první islamistické enklávy v Homsu v Sýrii, stejně jako obsazení starobylého křesťanského města Maaloul počátkem roku 2014.

Připomeňme, že jde o snahu ještě před vznikem DAEŠ zformovat z teroristů Fronty an-Nusrá "islámský emirát", známý podle názvu jediné obsazené čtvrti ve městě Homs Babá Amr. Osvobození této čtvrti Homsu od tří tisíc teroristů trvalo syrské armádě asi měsíc a tři stovky zajatých francouzských instruktorů byly předány v polovině roku 2012 ministru obrany Le Drianovi prostřednictvím Libanonu.

Nová ministryně obrany Francie Sylvie Goulardová po vítězství Makrona potvrdila v rozhovoru pro Evropu 1 "přítomnost francouzských vojsk v Sýrii". Voltaire Network nazvala toto přiznání "veřejným tajemstvím" a prohlásila, že francouzská commandos působí v Sýrii nezákonně od roku 2011, s krátkou přestávkou mezi březnem a červencem 2012, kdy začišťovala Homs.

V tomto ohledu je příznačné přiznání nového ministra zahraničních věcí Francie Jean-Yves Le Driana, který dříve vedl ministerstvo obrany. Při návštěvě Bagdádu také přiznal francouzskou vojenskou přítomnost v Iráku "od samotného začátku bojů s DAEŠ". Oficiální mise hlavy francouzské diplomacie je věnována jednání o účasti Paříže na poválečné obnově Iráku.

Na pozadí tajných jednání o osvobození důstojníků DGSE z Tal Afar se však poskytnutí Paříží půjčky ve výši 430 milionů eur irácké vládě spíš podobá výkupnému než příspěvkem na budoucí "mírovou výstavbu". Podle údajů Arte hledají francouzské oficiální osobnosti prostřednictvím Iráku zprostředkovatelský komunikační kanál s Damaškem, aby zmírnily osud francouzských důstojníků na jiných místech, kde jsou v Sýrii poraženi teroristé.

DAEŠ, Fronta an-Nusrá jsou teroristické skupiny, jejichž činnost je na území Ruské federace zakázána rozhodnutím Nejvyššího soudu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Článek byl opublikován 28.8.2017

Americko-Ruská podpora

$
0
0
Yekta Uzunoglu
31. 8. 2017
Málokde, možná že v současné době nikde, je možné slyšet o vzájemné podpoře Ruska a USA, a ve vojenské oblasti, to už vůbec ne. Snad jedinou výjimkou je Kurdistán. Ve vojenské oblasti USA, přes silný až nepřátelský odpor Turecka, pokračuje podpora USA pro YPG-YPJ (kurdské milice v Sýrii, které Turecko řvoucími výkřiky prohlašuje za teroristy) s neuvěřitelnou intenzitou. Jen za poslední čtyři měsíce překročilo syrskou hranici z iráckého Kurdistánu na pontonech přes biblickou řeku Tigris na 1360 velkých nákladních aut s americkou vojenskou technikou pro syrské Kurdy a vždy šlo o obrněnou techniku. 

Ano, 1360 nákladních aut, co vezla nejen obrněné hamry, ale i španělské obrněné vozy s termoraketami. Přesný počet dodané obrněné techniky známe, jelikož překročili hranici. Kolik lehkých zbraní bylo dodáno, to přesně nevíme, protože byly převezeny vojenskými nákladními letadly přímo na tři americké vojenské základny v syrském Kurdistánu, to jest přímo na Rojavu. Můžeme jen odhadovat dle počtu vojenských nákladních letadel, co přistála, a těch není málo, je jich tolik, že by stačila celé pěchotě jedné armády, například jako je ta Švýcarská armáda.

A intenzivní vyzbrojování Kurdů v Iráku ze strany USA je stejné. Po nástupu do funkce americký prezident Trump podepsal dekret umožňující přímé dodávky vojenského materiálu Kurdům v Iráku, dekret, který Obama přes jeho schválení americkým Senátem dvakrát vetoval a to v době neurputnějšího boje Kurdů s ISIS! Trump schválil též vojenskou pomoc ve výši 415 milionů USD a včera jsme slyšeli, že k té částce přidali dalších 22 milionů USD a vysloveně je nařízeno, aby tato částka byla vyplacena kurdské vládě, lépe řečeno ministerstvu Pešmergů, hned začátkem září, to jest ještě před kurdským referendem o nezávislosti Kurdistánu, které se bude konat 25.09.2017!

Toto rozhodnuti USA o podpoře dalšími 22 miliony USD (což činí téměř půl miliardy Kč) přišlo ani ne týden po návštěvě amerického ministra obrany Jamese Mattise v Bagdádu, v kurdském hlavním městě Erbilu a následně v Ankaře. O cestě Jamese Mattise psala přední anglická světová, že je rozhodující pro USA, které stojí na rozcestí, zda se držet tradičního partnera Turecka, nebo statečných Kurdů. Že by tato blesková rozhodnutí o významné vojenské podpoře pro Kurdy navíc v těchto pro ně kritických dnech (kvůli kurdskému referendu o nezávislosti) jsou znamením toho, že USA již stojící před rozcestím, se rozhodly? Kéž by to tak bylo!

A Rusko? 

Ruský gigant podepsal gigantický kontrakt s vládou kurdské samosprávy v Iráku! Rusko ignorovalo fakt, že Bagdád, to jest centrální vláda, označuje jakoukoliv aktivitu kurdské vlády kolem kurdské nafty za nezákonnou. Rosněft má investovat dle této smlouvy dvě miliardy USD do infrastruktury v těžbě kurdské nafty, a investice už začaly a to s rychlostí, která zaskočila každého obeznámeného odborníka v oblasti ropy. Přitom Rosněft dobře ví, jak silné mají zastoupení v iráckém Kurdistánu americké naftařské společnosti, je jim známo, že Kurdistán zásobuje z 90 % spotřebu Izraele svojí naftou a i to, že část Ruskem (Rosněft) vytěžená ropa, půjde do Izraele. Můžeme se jen domýšlet o skutečném rozsahu těžby, když jen investice činí 2 miliardy USD, a o tom, jaké budou reálné obchody s vytěženou surovinou při tak ohromných investicích, si můžeme jen nechat zdát.


A Rusko v syrském Kurdistánu? V syrském Kurdistánu zavedli Kurdové kantonový systém řízení Kurdistánu. Vytvořili tři kantony přesně podle vzoru Švýcarska. Kanton Dzizir, Kobane a Afrin. Turci svým vojenským zásahem do syrského Kurdistánu znemožnili spojení dvou kantonů s třetím, to jest s Afrinem. V posledních dvou týdnech začali Turci hromadit těžkou vojenskou techniku na hranicích Afrinu. Afrin, stejně jako ostatní dva kantony, má hranici s Tureckem a turecká media, ale i poskokové Erdogana ve vládě, už začali mluvit o jasném a úmyslném zásahu turecké armády v Afrinu. Turecká děla z tureckého území dokonce začala střílet na pozice kurdských milic v Afrinu. V tom se objevilo Rusko, jakoby chtělo říct, stop tady už končí legrace, a poslalo přes noc na pozice kurdských milic svou těžkou vojenskou techniku se vším, co k tomu patří a Turci najednou ztichli. Proslýchá se od Trumpovi blízké osoby, že americké a ruské společnosti patrně již pracují na ekonomických projektech v syrském Kurdistánu.


Kéž by všude mohli tak v míru a klidu vedle sebe pro dobrou věc pracovat jako v Kurdistánu.


Fotografie ;
1) Ruské Vojsko v kurdském kantonu Afrin
2) Lavrov s předsedou kurdské vlády N. Barzani
3) Předseda kurdské vlády N.Barzani u Putina
4)Podpis gigantické smlouvy s Rosneft





5) Kurdská vláda s vedením Rosneft
6) Americká vojenská podpora Kurdům v Sýrii












Viewing all 19126 articles
Browse latest View live