Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Trump se včera v OSN svým špatným žvanivým hereckým výkonem předvedl jako další klient dr. Chocholouška; USA jsou prý nejmírumilovnější, mají dobrotivá srdce zajišťující světový mír; jsou jeho globálním garantem

$
0
0
Břetislav Olšer
20.9.2017 Rukojmí

To se mi snad jenom zdá, tak neomalená drzost, když prezident Spojených států, co už dvě stě roků vedly tisíce válek, invazí, státních převratů a anexí po celém světě, se pasuje do globálního mírotvůrce. "Bezhlavá honba KLDR za jadernými zbraněmi a balistickými střelami ohrožuje celý svět," prohlásil Trump a marně v umělé pauze čekal na potlesk delegátů Valného shromáždění.


Připravte se nyní, prosím, na velmi dlouhý text, následuje totiž vyvracení jen těch nejzásadnějších lží z Trumpova projevu v OSN. Navíc nelze fakta a fotografie o válkách a brutálním násilí nerecyklovat, proto zde bude spousta všeho, co je pro popis globálních děsivostí nezbytné. A dozajista komplic pornoherce z Evropských hodnot, jenž je znám z diskuzí jako čtyřprocentní psychopat, vystupuájící pod pseudonymem Pan Eurofil, s tím může nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co s tím může udělat…

Že dle Trumpa ve Venezuele střílejí do nevinných lidi? A co střílení do neozbrojených černochů ve Fergusonu či Baltimore a nepokoje po celých Spojených státech? Zde.

Nebo třeba že severní Korejci zavírají americké studenty, mučí je a ti pak po návratu domů umírají? Jeden z nich tam porušl zákon a jak to dopadlo… (ZDE)

A omezování nezávislosti Ukrajiny? Ukázka z vraždění v Oděse, zde… Dne 2. května 2014 zahynulo v Domě odborů z rukou neonacistů a banderovců Pravého prostoru 48 ruských obyvatel; 9 z nich se otrávilo oxidem uhelnatým, 13 se udusilo kouřem, úřadoval i chloroform,12 zemřelo v důsledku popálení dýchacích cest, 8 zemřeli po pádu z výšky, 6 bylo zastřeleno. A teď ty nejděsivější obrázky z Oděsy (ZDE).
A nyní vraždění z kyjevského Majdanu: 

Trump řekl: Írán je rozvrácená země, vyváží jen násilí… Zde USA, co vyvážejí jen lásku do celého světa… 200 let terorismu

Nebo do Srbska a Černé Hory... Václav Havel – humanitární bombardování…

A co by řekl Trump na dokument amerického režiséra Olivera Stonea, nositele čtyř věhlasných amerických Oscarů, který natočil rozhovory s Vladimírem Putinem? (Zde)

Pak Trump asi jen ze setrvačnosti paranoidně dodal, že pokud bude Severní Korea ohrožovat Spojené státy, má se připravit na "totální zničení". Severokorejský vůdce Kim Čong-un je navíc podle Trumpa "rakeťák, který je na sebevražedné misi". Trump v projevu vyzval všechny státy, aby se od režimu KLDR izolovaly.

Já mám ale jiný nápad, vlastně mám také vizi jako Trump, ale pouze vizi valašskou; zrob susedovi dobře, osere ti plot... Představu s podotázkou; když se dva milují u plotu, je to jejich plod lásky...?

Co když si zkrátka vezme si "rakeťák" Kim do hlavy, že jeho vzor je vietnamský strýček Ho, co vyhnal z Vietnamu přes 2 miliony vojáků US Army a v rámci boje proti hydře komunismu ho zavedl na celém poloostrově, nejen na severu země? Trump by si oddechl, když by pochopil, že Ho Či Min to dokázal i bez atomové bomby? Japonsko by si mohlo odfrknout; ví totiž, jak skončila Hirošima a Nagasaki...

Nagasaki: Autor: Charles Levy from one of the B-29 Superfortresses used in the attack…



Je to možná jen hypotéza notně přitažená za vlasy, ale proč by nemohl mladý Kim napodobit strýčka Ho, který po deseti letech války s USA, jež chtěly za pár měsíců rozbombardovat vietnamské komunisty do doby kamenné, zvítězil i bez atomové bomby. A Spojené státy, co jsou podle Trumpa za těch pár měsíců, co je prezidentem, mnohem lepší, než kdykoli předtím, by se mohly radovat, jak světu zachránily mír...

(Strýček Ho alias Ho Či Min, vlastním jménem Nguyễn Sinh Cung, zvaný též Hồ Chí - Ten, kdo je osvícený“ nebo „Ten, kdo osvětluje cestu“, byl také spisovatelem, novinářem a básníkem. Mluvil plynně francouzsky, anglicky, rusky, kantonsky a mandarínsky. Jako prezident bydlel v domku zahradníka vedle bývalého paláce francouzského guvernéra…)
Výsledek obrázku pro foto trump korea křižník



„Naším konečným cílem je dosáhnout rovnováhy sil se Spojenými státy a donutit americké vůdce, aby se již neopovažovali mluvit o vojenském řešení severokorejské otázky,” citovala agentura KCNA Kimova slova. Proč by chtěl "totální zničení"? Přesně v tomto duchu mluvil před zhruba šedesáti lety Ho Či Min ve Vietnamu, když po USA vyprovokovaném konfliktu v Tonkinském zálivu usiloval dlouhé a tragické roky o mír též během jednání ženevské konference…

Že nelze srovnávat Kim Čong - una s Ho Či Minem? Kdoví, jaký byl strýček Ho po tragické americké zkušenosti, pořád by ale zůstal vlastencem jako je Kim, maďarský Orbán či polská premiérka Beata Szydlová, která jedinečně vygumovala prezidenta Francie slovy: …“Radím prezidentu Macronovi, aby se staral o záležitosti své země. Snad tak bude schopen zajistit jí takový hospodářský výkon i takový stupeň bezpečnosti, jaké garantuje Polsko,“ rozlítila se; žádný z těch tří výše jmenovaných nechce válku, jen spravedlnost pro svoji zemi, za jejíž blaho odpovídají…

A Severní Koreji, která je přece jen v jiné bezpečnostní pozici než Polsko nebo Maďarsko, jde převážně o to, aby vyrovnala vojenské kapacity Spojených států a zajistila si vlastní bezpečnost... Jak můžu vypustit takový nesmysl? I kdyby prý byl Kim psychopat, určitě ví, že se stávajícími prostředky se nikdy s vojenskou kapacitou USA nevyrovná. Ani kvantitativně, ani kvalitativně. Ovšem ouha, což tak atomová bomba, co rázem jako děsivá výstraha stírá všechny vyzbrojovací kvality či nekvality; kdo dokáže tuto zbraň vyrobit, ten je schopný všeho, Kima nevyjímaje…

Jak je na tom tedy Severní Korea, aby se mohla vyrovnat USA; ať rozhodne HDP - nedávno to bylo něco málo přes 12 miliard USD. To zní vcelku hodně, ale když např. přidáme hrubý domácí produkt České republiky, který je 208 miliard USD, tak to zní až neuvěřitelně. Navíc ta Kimova Korea má více jak dvojnásobek obyvatelstva.
Související obrázek



S Jihokorejci se nemůžeme měřit ani my, ti mají 1,308 biliónu USD za rok. Severní ekonomika by se tak teoreticky vešla do té jihokorejské 109 000krát! Je pravda, že má Jižní Korea skoro 50 miliónů obyvatel, ale ten rozdíl je opravdu šokující. Chudoba však postihuje i Jižní Koreu (skoro sedmina obyvatel), zejména starší důchodkyně, které si často dopomáhají k penězům prodáváním svého těla.

Ale to jsou podružné věci, když jde Kimovi o přežití; tady už to začíná být zajímavé srovnání. Severní Korea investuje celou čtvrtinu svého (ale i tak malého) HDP do zbrojení. Její armáda čítá 1,1 milionů mužů a žen a proto patří mezi největší na světě. Navíc má přes 4000 tanků. Jižní Korea naproti tomu má zhruba poloviční počet tanků (2700) i vojáků (600 tisíc). Jižní Korejci navíc prohrávají také v počtu bojových letadel a lodí. Dávají však do armády dvakrát více než jejich rivalové ze severu, navíc s nimi cvičí i armáda USA a mají výrazně modernější techniku, než komunistický soused. Největší strach budí severokorejský jaderný program, který dokáže Soul srovnat se zemí.

Mladý Kim je sice divočák, ale není sebevrah a Trump to ví, v OSN jen ukazoval své povadlé bicepsy nebezpečného psychopata... Minulé válečné ztráty bojů proti komunismu dle Dullasovy doktríny z 50. let i bez atomové zbraně k ničemu nevedly, protože sever Koreje zůstal komunistický a její jih zase z nouze ctnost proamerický. Co si budeme namlouvat, dlouhodobým zájmem severokorejského vůdce je získat použitelnou jadernou zbraň, ovšem pouze jako argument záruky svého přežití. Znovu je to samé: Severní Koreji jde o to, aby si zajistila vlastní bezpečnost a mohla tak v klidu dál existovat...

Oba státy byly ještě do včerejška naštěstí pro svět ochotny k jednání, nicméně za jiných podmínek. Severní Korea byla ochotná jednat bez předchozích podmínek. Naproti tomu Spojené státy jsou nyní ochotné jednat až poté, co se Severní Korea vzdá svého jaderného programu. Pořád stejná písnička jako o červené punčošce, Severokorejský lídr však rozhodně není fanatik. Rád vládne ve své zemi železnou rukou a užívá si chudých, nicméně vydřených úspěchů z toho plynoucích, velmi dobře však ví, že pokud KLDR zaútočí na USA či na některého z jejích spojenců, čeká jeho zemi útok, který nebude moci odvrátit.

Pak by přišel nejen o své skromné výdobytky, ale také o zemi a nejspíše i o život. Jsme očitými svědky zatím jen nastupující studené války, v 50. letech v Koreji přezdívané „válkou červených knoflíků“, což bylo odvozeno od spouštěčů balistických raket s atomovými hlavicemi?
Výsledek obrázku pro foto olser kim čong us army 


Nastala opět doba očekávání a nejistoty, co přinesou další týdny…? Svět se zmítá v nebývale velkém množství válečných ohnisek a NATO už spekuluje, jak na to v Severní Koreji. A Kimovi je jasné, že on už nemá u sebe ruské a čínské základny, zatímco kousek od něho je na jihu poloostrova pořád více než 28.000 amerických vojáků přítomných na 85 základnách, kde jsou od roku 1957…

Přes šedesát roků jsou USA na straně Jižní Koreje, se kterou uzavírají společnou obrannou dohodu. Během následujících let americká vláda u svých spojenců udržuje k nelibosti KLDR vojenské posádky, pravidelně zde pořádá společná vojenská cvičení, umisťuje jaderné zbraně a posílá své námořní a letecké síly do oblastí, které si nárokuje sever poloostrova. Američané dávají jasně najevo, že jsou připraveni pro všechny možnosti včetně vojenské akce.

Navíc američtí představitelé neúnavně vykreslují KLDR jako svého druhu nový Sovětský svaz, co se týče nebezpečnosti. Ministr obrany Jim Mattis řekl, že KLDR je „nejnaléhavější a nebezpečnější hrozbou" světového míru a bezpečnosti. V podobném duchu se vyjádřil i generál Joseph Dunford. Aamerická veřejnost se zdá být jejich slovy přesvědčena. Podle nedávného průzkumu CNN bylo 37 procent Američanů přesvědčeno, že KLDR představuje „okamžité" vojenské ohrožení Spojených států a 67 procent z nich by poslalo americké vojáky na obranu Jižní Koreje.

Analogie s válkou ve Vietnamu. Ve své knize “Chickenhawk” popsal svoji účast vojáka ve Vietnamu pilot vrtulníku Robert Mason, který prozradil i vyvraždění vesnice My-Lai, kde bylo Američany zastřeleno a spáleno přes pět set civilistů, mezi nimi i sto dětí, včetně nemluvňat.



“Kromě milionů mrtvých Vietnamců padlo ve Vietnamu i přes 58 tisíc Američanů, na dva tisíce je jich dodnes nezvěstných. Ti, kteří se vrátili, trpí těžkými neduhy, vždyť jsme tam vypustili do ovzduší 72 milióny litrů jedovatých defoliantů. Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů v psychiatrických ústavech...”

Sotva kniha v 60. letech vyšla, v mžiku bylo v USA pozdvižení z nevídaného rozhořčení veřejnosti; každý normální občan by řekl, že lidé byli z té hrůzy perplex. Omyl; to neznáte amerického Hadimržku: Podle Harrisova průzkumu veřejného mínění bylo 70 procent rozhořčeno obsahem článku o vyvraždění vesnice My-Lai a trpících farmářských chlapcích ve vietnamské džungli, byť je tam nikdo nezval.

Protesty však nebyly pro tento zrůdný čin a nesmyslnou válku, ale proto, že si vůbec novináři dovolili psát tak hrozné věci o statečných vojácích US Army bojujících pro zrůdnému komunismu. Jako bych slyšel Donalda Trumpa, když se někdo naváží do jeho řečí, jak jsou občané USA na prvním místě a že každý vojenská akce v jejich zájmu je dobrá…



Následně však při vánočním bombardování Hanoje nechal prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války; nejbrutálnější nálet v lidské historii, a to se už i otrlí Američané chytli za nosy; novináři už měli dovoleno označit válku za taktiku doby kamenné a Nixona za nepříčetného tyrana.

A když během deseti let toho krvavého běsnění shodily B-52 při tisících kobercových náletech přes 12 milionů tun bomb, mezi nimi i ty tříštivé, zakázané Ženevskou konvencí, napalm a život jihovietnamských obyvatel se přestěhoval do podzemních tunelů s nemocnicemi i operačními sály, začaly postupně po Spojených státech bouřit demonstrace proti vietnamské válce.
Vietnamský bojovník... Snímek: Břetislav Olšer

Proto se stalo, že Vatikán uzavřel dohodu s komunisty na severu, zatímco USA šly do boje. Papež Jan XXIII uskutečnil tajnou dohodu Vatikán-Severní Vietnam zasvěcením celého Vietnamu - tj. severního i jižního, Panně Marii. Bylo to pár let před tím, než válka skončila.
Podrobnosti o tajné dohodě mezi Vatikánem a komunisty je možno posoudit v knize Avro Manhattana „Vietnam, Why Did We Go? Proč jsi tam kráčel, Vietname? Zasvěcení spojeného komunistického Vietnamu provedl papež Jan XXIII. Náboženský tah, který ukazuje, na které straně byl Vatikán, když USA začaly prohrávat válku…


Tran Thi Le Huyen, 23, na invalidním vozíku u rodinného domu v Da-nang, Vietnam v roce 2007. Její rodina kdysi bydlela nedaleko vysoce kontaminované americké letecké základny v Da-nangu. Její otec byl během války řidičem proamerické vlády Jižního Vietnamu. (Foto a popisek David Guttenfelder / AP)


V té době povinná vojenská služba v USA trvala jeden rok, po tom se každý branec mohl rozhodnout, zda si chce prodloužit čest bojovat za svoji vlast o další rok, nebo se vrátí domů. Nedostatkem zkušených vojáků trpěly hlavně bojové jednotky, nováčkům většinou nikdo nepomáhal a ti si museli pomoci sami. Rozmazlení farmářští chlapci v letech plnoletosti, a černoši, co dočasně nebyli negry… všem bylo slíbeno, že ve Vietnamu jde pouze o maximálně čtyřtýdenní policejní akci…
Britský časopis o vietnamsko-americké válce „War“ v jednom ze svých vydání

Daň však byla nečekaně krutá, avšak též nadějná - ne pár měsíců policejní akce, ale za deset let psychopatické války US Army tři miliony mrtvých, dvanáct milionů tun bomb a 70 milionů litrů herbicidů Agent Orange, ale nyní ta potěšující okolnost; místo původně komunistického severu země byl komunistický celý Vietnam… Ani za půl tisíciletí své existence neměli Rusové šanci učinit tolik anexí, invazí a válek jako USA za dvě stě let

Co předcházelo touto šílenství? Válka v Koreji. Po konsolidaci vztahů s Japonci po 2. světové válce si USA uvědomily, že pokud chtějí být i nadále světová velmoc, musí zastavit pronikání komunismu a postavit se mu čelem. Východní Asie se tak stala rozhodujícím místem střetu dvou světových ideologií. Tzv. Dullesova pyramidová teze pravila, že padne-li za oběť komunistického tažení další země, vyvolá to lavinovou reakci, jejíž konec by měl pro světovou stabilitu nedozírné následky, se paradoxně naplnila.

To jistě netušil ani jeden z vysoce postavených státníků v USA, natož ten, co ji ve své patologii moci nastínil. To schizofrenní prohlášení se týkalo ochrany jihu Koreje, který se tak stal akutním ohniskem boje proti komunismu. Hranicemi nově vzniklých území měla být 38. rovnoběžka, která dělila Severní Koreu, výspu stalinistického režimu, a Jižní Koreu, vychovávanou západně orientovanými státy.

(John Foster Dulles byl americký diplomat a politik, v letech 1953–1959 za vlády presidenta Eisenhowera ministr zahraničí Spojených států. Byl rozhodným odpůrcem komunismu a jedním z hlavních architektů Studené války…)

Důvod rozdělení byl prostý; zatímco jižní část Koreje byla zbavena fašistických armád spojeneckými jednotkami, jejich severní soused byl osvobozen Rudou armádou a čínskými polovojenskými jednotkami. Smyslem války bylo sjednocení Koreje, v nekomunistický poloostrov. Z iniciativy Sovětských vůdců ale došlo po třech letech krvavých bojů naštěstí k několika mírovým schůzkám znepřátelených stran - komunistické Severní a imperialistické Jižní Koreje...

(A to ještě pan Dulles ani ve svém nejhorším snu netušil, co za malér za pár let stihne Spojené státy ve Vietnamu, malér výše pečlivě popsaný... Trump, Korea, Japonsko, Německo…)

 


Z toho všeho hrozného nakonec vzešla 27. června 1953 dohoda o příměří, byl z toho však jen smír, nikoliv mír. A tento patový vojenský stav mezi Severní a Jižní Koreou tak trvá už více než 60 let...

A z těchto důvodů vznikla v těchto dnech Rezoluce 2371 o dalších sankcích vůči zemi Kim Čong una odhlasována Radou bezpečnosti OSN (UNSC), tím OSN, jehož hlavním sponzorem jsou právě USA, které jsou zároveň zodpovědné za miliony válečných úmrtí a vražd, co mají na svědomí nezákonné a hegemonické války, vedené v zastoupení nebo prostřednictvím vlastních smrtících strojů, po celé planetě, k nimž došlo za posledních 200 let terorismu Spojených států na stovky.

Dneska už umí jaderně odstrašovat kdekdo kdekoho, Teheránem počínaje a USA konče. A Trump, co už se smířil s tím, že je pouze miliardami napakovaný kačer Donald, kterému stejně plivání „ohnivé zloby“ na Pchjongjang nic nepřinese, marně včera v OSN vztekle prskal. Má totiž nepřijemné povědomí, že si musí dát něco pro uklidnění, pokud se nechce zaplést do děsivé války a trpět korejským syndromem, jako jeho předchůdci tím vietnamským.

Je mu jasné, že svými vyhrůžkami jen dělá ramena a blafuje, což Kim ví, a proto si dělá, co se mi zlíbí. To on má v rukách všecka esa, hlavně Čínu a Rusko, proto dráždí USA svojí ochotou jednat bomby nebomby… O těch atomových ani nemluvě... Přesto to zkusil včera v OSN s urážkami jako rakeťák Kim okořeněnou vyhrůžkou po "totálním zničení". Tomu se v USA říká "dobrotivá americká srdce..." A přitom tomu není ani pár měsíců, co Trump aĺias Ferdyš Pištora prohlásil, že by se klidně mohl setkat s vůdcem KLDR Kim Čong-unem:

"Pokud by to pro mě bylo vhodné, rozhodně bych se s ním setkal. Byla by to pro mě čest. Pokud to bude za správných podmínek," uvedl a vysekl mu poklonu, když ho označil za lišáka a mladého lídra, jelikož se navzdory svému mládí dokázal udržet u moci. Trump je prostě americký Ferdyš Pištora; před několika týdny Kimovi vyhrožoval i možnou vojenskou akcí, teď ho ale nazývá "smart cookie" - v doslovném překladu chytrou sušenkou, jinak toto slovní spojení znamená "tvrďák" a někdo, kdo se umí orientovat v těžkých situacích...

Možná se dívá na televizi a připomene si jedno z posledních hlášení rozhlasu v závěrečném dílu proslulého seriálu M.A.S.H 4077 z noci 27. června 1953, kdy byla uzavřena dohoda o příměří, byl z toho však jen smír, nikoliv mír... Tvůrci seriálu byly ne černé listině, jelikož odmítli povinného cenzora z Pentagonu...

Výsledek obrázku pro foto herci seriálu M.A.S.H 4077


„Teď jsou dvě hodiny, přesně za osm hodin korejská válka oficiálně skončí. Je čas na pohled zpátky a tohle jsou nejčerstvější informace, jaké máme. Náklady války pro Spojené státy byly spočteny na 22 miliard dolarů. Co se týče lidí, stálo nás to mnohem víc. Jednotky OSN utrpěli následující ztráty: zabito v boji 71.500, zajatých a pohřešovaných 83.263, zraněných 250.000, dohromady tedy 404.763 zabitých, zraněných a zajatých. Z komunistické strany bylo zraněno a zabito 1.347.000, ve válce taky zahynulo 400.000 korejských civilistů. Pokud to všechno sečteme, vyjde vám, že celkem padlo přes dva miliony lidí. SSSR rovněž přiznal ztrátu 120 pilotů. Navíc jedna čtvrtina všech Korejců zůstala bez domova a je tu více než 100.000 sirotků…“

Inu, potěšmě se na závěr libozvučnou utopií; co když si fakt vezme severokorejský Kim Čong-un za vzor vietnamského strýčka Ho Či Mina, který politicko-křesťanským jednáním vyhnal z Vietnamu přes dva miliony amerických vojáků a udělat z něho komunistický celý poloostrov, byť neměl atomovou bombu; dnes už se 70 roků ví, jak dopadly Hirošima a Nagasaki…? Proč by ten husarský kousek nemohl lišák Kim dnes na poloostrově korejském zopakovat i bez bomb „Little Boy“ a „Fat man“ …?http://www.rukojmi.cz/clanky/2538-aniz-by-nekdy-byla-svolana-rb-osn-kdyz-padlo-z-pricin-spojenymi-staty-vyprovokovanych-valek-v-koreji-2-5-milionu-lidi-ve-vietnamu-tri-miliony-stovky-pri-humanitarnim-bombardovani-v-srbsku-dalsi-milion-v-iraku-afghanistanu-a-libyi

http://www.rukojmi.cz/clanky/773-vanocni-bombardovani-vietnamu-usa-s-taktikou-doby-kamenne-nixon-jako-nepricetny-tyran

http://www.rukojmi.cz/clanky/493-spisovatel-olser-nejde-o-uprchliky-ale-o-vetrelce-agent-cia-bin-ladin-usa-vyvazeji-jen-valky-a-pritom-lzou-halik-ma-dusi-plnou-zloby

http://svobodnenoviny.eu/uloupene-kosovo-zakazany-dokument-ct/

Bruselské bojové plemeno bulteriér zvané NATO, slyšící na aport: “Ber ho, trhej a přines!”

Když NATO krylo v Kosovu narkomany, kuplíře a kšefty s lidskými orgány…

Bože, děkujeme, že Mařenka ze Smíchova nechce jít na pražský Hrad…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske

Proč lidé vzhlíží k Rusku aneb O levicově-konzervativních tendencích

$
0
0
Geo

Nemalý zájem čtenářů vzbudil v Rusku rozhovor s Michailem Chazinem, nadepsaný titulkem „O levicově-konzervativních tendencích“. Ruský ekonom v něm popisuje pohyby, k nimž ve světě dochází od zatím poslední krize v 2008. Vysvětluje postavení a úlohu Ruska v těchto tendencích, hovoří o šanci Ruské federace nebývalým způsobem posílit její pozice ve světě a také o tom, proč v řadě zemí rostou sympatie právě k Rusku. Chazin vychází z teorie, že politická škála je „dvourozměrná“. To znamená, že zde není jen jeden směr, ale dva, říká. Obrazně řečeno sever-jih (nahoře-dole) a západ-východ (nalevo-napravo).


Nalevo a napravo, to jest levicové a pravicové směřování.

Při levicovém směřování, uvádí Chazin, má stát podporovat člověka a prostředky k tomu získávat u bohatých nebo ze zdrojů státu. Jinými slovy levá část politického spektra, to je přerozdělení bohatství nebo ještě jinak – ohraničení práva soukromého vlastnictví.

Pravá část, to je naopak absolutizace práva soukromého vlastnictví a minimalizace práva státu a společnosti na ohraničení osobního bohatství individuí. Tedy minimalizace omezení práva disponovat soukromým vlastnictvím a tak dál a tak dál, pokračuje ruský analytik.

A pak je tady druhá škála, sever jih, to je škála konzervatismus-liberalismus. A ta je trošku odlišná. Liberalismus, to je svoboda osobnosti od společnosti. Občan má právo dělat vše, co chce, proto klíčovým elementem liberalismu je slovo „svoboda“, které vyjadřuje, že každý člověk má právo sám si vybrat vlastní hodnotovou základnu.

Kdežto konzervatismus představuje zcela pevnou hodnotovou základnu. Celkově je pro nás svázána s abrahámovskými hodnotami. V tom smyslu je pro konzervativní systém hodnot klíčovým elementem rodina, která vštěpuje dítěti tradiční hodnoty.

Naproti tomu v liberalismu je rodina škodlivým prvkem, protože omezuje svobodu dítěte při výběru pohlaví, při výběru hodnotové základny a všeho ostatního. Jinými slovy pro liberální přístup je rodina překážkou.


Konec pravicově-liberálního modelu


Když se podíváme na model, který na Západě dominoval a který se v rámci koncepce šíření demokracie Západ pokoušel vnutit všemu ostatnímu světu, vidíme model pravicově-liberální. Jinými slovy jde o úplnou kombinaci svobod individua, a to jak majetkových, tak hodnotových.

Jestli vycházíme ze známé anekdoty o tom, že „demokracie je vláda demokratů“, pak liberalismus je vládou finančníků. Všeobecně byl tento model zformován v rámci posílení role finančního sektoru ve světové ekonomice.

Už jsem hovořil o tom, uvádí ekonom, že podíl finančního sektoru v rámci přerozdělení zisku – a jde o oficiální statistické údaje z USA – činil před druhou světovou válkou 5 procent. V roce 1947, po přijetí brettonwoodského systému, to bylo 10 procent, před začátkem krize v 70. letech dosáhl už 25 procent a během krize v roce 2008 vyrostl na 70 procent.

Jinými slovy světová ekonomika je nástroj vytváření zisku pro finančníky. Je pochopitelné, že právě oni bránili a brání pravicově-liberální model.

Nicméně po krizi v roce 2008 začalo být jasné, že se tento model ocitl ve slepé uličce. Samozřejmě, jestliže finančníci kontrolují společenský a vědecký diskurs, veřejně se o tom prakticky nediskutuje. Nicméně celý proces dnes začíná být viditelný.

Objektivně: ekonomický model, který leží pod finančním kapitalismem, tím pravicově-liberálním, a který spočívá ve stimulování ekonomiky přes emisní podporu soukromé poptávky, končí.

Jak dlouho bude trvat agónie, to je otázka. Někdo se domnívá, že další krize může začít už tento podzim, někdo si myslí, že to bude za rok nebo za dva, nicméně spor už se vede jenom o čas, nikoliv o samotný fakt.

V každém případě krize už došla k tomu, že životní úroveň obyvatelstva a víra v budoucnost klesají. Ve výsledku dochází k proudění z pravicově-liberálního modelu na různé strany. A tady je to velmi zajímavé.


Ideologické kvadranty

Pokud si nakreslíme dvě osy, tak pravicově-liberální model je jeden z kvadrantů na této rovině. Vedle něj se nacházejí dva další kvadranty, s nimiž se stýká stranami. A pak ještě jeden kvadrant, po diagonále, ten vzdálenější.

Takže ty, které se nacházejí vedle, to jsou kvadrant pravicově-konzervativní a kvadrant levicově-liberální. Podívejme se na volby ve Spojených státech jako na nejzřetelnější projev současných tendencí (jestliže Evropskou unii v mnohém kontrolují USA a nastolují tam společenský diskurs).

Když se podíváme na USA, vidíme, že v Demokratické straně důležitou roli, a možná – nebýt machinací v primárkách – by právě on postoupil do finále, sehrál Sanders, který je levicový liberál. Ale volby vyhrál Trump, který je pravicový konzervativec.

Jinými slovy společenské zájmy začaly pronikat z pravicově-liberálního sektoru buď na jednu, nebo na druhou stranu. Na stranu posílení konzervatismu, nebo na stanu posílení levicových idejí. Teoreticky, pokud budou tyto tendence pokračovat, měly by se uzavřít na linii levicově-konzervativní. A tady je další velmi zajímavá věc. Podstata je v tom, že dnes ve světě prakticky neexistují levicově-konzervativní státy.

(Michail Chazin zde vynechává KLDR, která však kvůli pětašedesátiletému ohrožení americkou vojenskou přítomností v blízkosti demarkační linie a dlouhodobým drtivým ekonomickým sankcím po celou dobu své existence nedostala možnost plně rozvinout své specifické společenské a ekonomické zřízení a namísto toho je nucena z izolace a extrémními prostředky udržovat „paritu“ s jadernými Spojenými státy – pozn. překl.)

Teoreticky je možné za takovou zemi uznat Čínu. Ale čínský model s asijskými specifiky se natolik odlišuje od evropského, že jej nelze použít jako vzor. Nemluvě už o tom, že ekonomicky je Čína natolik těsně svázána s USA, že krize ve Spojených státech nevyhnutelně vyvolá krizi i v Číně.


Sovětský svaz jako jediný

Jediný evropský model, který byl levicově-konzervativní, existoval v Sovětském svazu. A také ve východoevropských lidově-demokratických zemích, tedy do roku 1989.

Věnujme teď pozornost tomu, že když se objevila komunistická idea, byla ideou čistě západoevropskou, uvádí dále analytik. Přišli s ní Campanella, More, rozvíjeli ji v rámci katolického náboženství, zatímco v pravoslaví takové ideje nebyly, nebyly ani v Byzanci, ani v Rusku se neprojevovaly, protože protiřečily pravoslaví. Nikoliv pravoslavným hodnotám (v „rudém“ projektu jsou taktéž abrahámovské hodnoty), ale náboženství jako systému.

Když se „rudý“ projekt nakonec začal projevovat v 19. století, byla to idea levicově-extrémistická. Předpokládala zničení starého modelu. Když Lenin přišel k moci, byl to pokus realizovat tuto ideu v čistě marxistické podobě. Skončil katastrofou. Ekonomickou i vojenskou, občanskou válkou. My válku vyhráli. A tehdy, postupně, nastal přechod od levicově-extrémistického modelu k levicově-konzervativnímu, který definitivně zformuloval Stalin.

Celkově je Rusko z hlediska hodnot velmi konzervativním státem a pokusy rozbít jeho hodnotovou základnu obvykle vedou ke katastrofě. Přitom čím silnější je role islámského faktoru na teritoriu Ruska, tím více je stát konzervativním. Protože islám je ještě více konzervativní než pravoslaví.

Sovětský svaz byl levicově-konzervativním státem. Po rozpadu SSSR další podobné levicově-konzervativní modely za Zemi neexistovaly. A tendence směřuje právě sem.


Pohyb kyvadla

Nevíme, zda tato tendence dosáhne svého logického završení. Ale jestliže chápeme, že kyvadlo se obvykle po rozkývání vydá na stranu protilehlou té, kde pohyb začalo – a pravicově-liberální tendence dosáhla velmi mezních podob – z tohoto důvodu se domnívám, že směrování na levicově-konzervativní stranu bude velmi silné, předpovídá Michail Chazin.

Tento pohyb může proběhnut dvěma způsoby. Může to být přes konzervatismus. V takovém případě se objeví extrémně silné státy, které se budou pokoušet skrze státní řízení zachránit kapitalismus. A to je fašismus. Takový krajní nacionalismus ve stylu Hitlera, to je praktický případ krajně pravicového konzervatismu.

Anebo tento pohyb nastane levým směrem. To jest zprvu přes posílení státu a poté, když bude silný stát, postupně začne zatlačovat liberální ideje. To je cesta SSSR. Ve skutečnosti byl Sovětský svaz v prvních letech velmi liberální (s čímž nynější političtí liberálové nesouhlasí). Ale postupně se tento liberalismus likvidoval, protože Marxova idea předpokládala odumírání státu – a odumírání státu, to je liberalismus. V praxi došlo k posílení státu a tento stát, jak nabýval na síle, zlikvidoval liberalismus a posílil konzervatismus.

Cesty tedy mohou být dvě, ale směr je levicový konzervatismus. A je pochopitelné proč: protože v podmínkách kritického propadu životní úrovně mizí střední třída – a právě ona je základem pro liberální reformy, nikoliv chudina, která nepotřebuje tolik různých představení, ale potřebuje především chleba a bydlení.

Tak jak tak, z liberalismu se vracíme ke konzervatismu, a zprava doleva. Lidé tento pohyb vnímají, protože pochopení toho, čím se odlišuje levý od pravého a liberál od konzervativce, nastává u kteréhokoliv člověka dostatečně rychle. Vidí, co se děje, a jasně chápou, že ideálem této tendence, tohoto pohybu, je Sovětský svaz – levicově-konzervativní konstrukce.


Kam kráčí současné Rusko

Ano, Sovětský svaz už není. Ale jeho následníkem je Rusko, a proto je zde vůči Rusku očekávání: „Vážení, to vy dnes můžete obnovit levicový konzervatismus“. Právě proto tak rostou sympatie k Rusku a zájem o něj. Protože právě Rusko i nadále vysílá tyto ideje, a to navzdory všemu, navzdory přání konkrétních činitelů a nehledě na to, že politiku Rusko provádí docela jinou, protože u vlády jsou pravicoví liberálové. Ty však osmdesát procent obyvatelstva nepodporuje.

Co se týče prezidenta Ruska, ten manévruje mezi všemi politickými silami. A veškerá jeho levicově-konzervativní zahrávání („květnové výnosy“, geopolitická prohlášení) jsou ve světě přijímána velmi pozitivně.

Putin pravidelně dává najevo levicově-konzervativní hodnoty. Vystupuje ve světě jako konzervativní politik. A jdou po něm – velmi tvrdě – liberální média a liberální politici. V tom smyslu je pochopení lidí na Západě jasné: měli bychom liberalismus opustit, přičemž liberálové jdou po Putinovi, což znamená, že je dobrý.

Ale vědomý pohyb, vědomé objasnění toho, že potřebujeme levicový konzervatismus, u Putina nenajdeme. Co se týče levicového hnutí, Putin cíleně levý směr v politickém spektru neupřednostňuje, on je v tomto ohledu velmi akurátní. Po celou dobu kritizuje západní ekonomický model, zatímco přitom podporuje představitele tohoto modelu ve vládě a v centrální bance.

Trump osobně Putina vnímal spíše jako pravicově-liberálního politika, tedy vidí, co se mu hodí. V reálu Putin přenáší prakticky všechny ideje plného politického spektra. Vzhledem k tomu, že přišel k moci v rámci liberálního diskursu, pokračuje v jeho podpoře uvnitř země. Ale vně zemi liberální diskurs prakticky opustil. A konzervativní diskurs navenek neustále podporuje. Ve výsledku jej politici vnímají jako pravicového konzervativce.

Lidé od Ruska, nikoliv od Putina, ale od Ruska vyžadují levicový konzervatismus.

Prognóza je následující: pokud Rusko chce prudce posílit své postavení ve světě, výrazně oslabit sankční režim a všechno ostatní s tím související a vytvořit svoji vlastní sféru vlivu, tedy učinit to, co bylo za SSSR a co v devadesátých a dvoutisících letech být nemohlo, pak by mělo světu jasně a zřetelně zprostředkovat levicově-konzervativní diskurs.


Co je třeba pro to učinit zevnitř? 
 
V Rusku formálně je strana, která má zastávat levicově-konzervativní diskusrs. Je to Komunistická strana Ruské federace (KPRF). V reálu však KPRF není politická strana, ale simulákrum. Ideologii neřeší.

To znamená, že je třeba na úrovni státu výrazně posílit konzervativní diskurs, který tam zcela schází, protože financování všech ideologických, ekonomických a společenských institucí kontroluje vláda. Ona rozděluje peníze – a vláda je u nás liberální, uvádí dále Chazin. Takže je třeba posílit levý směr politického myšlení a prohloubit levicový diskurs.

A také posílit nejen konzervativní, ale právě levicově-konzervativní tendence a tuto logiku zprostředkovat Západu. Opírat se s Trumpem a spol. o konzervativní složku tohoto diskursu a současně s lidmi jako Sanders a částí evropské elity, která byla vždy levicová, klást důraz na levou stranu.

Tehdy bude možné dosáhnout principiálního průlomu z hlediska statusu a pozic Ruska ve světě. A podpořit tu sílu Ruska, která jej ve světě výrazně posílí a s níž zatím nijak nepracujeme.

Zdroj: khazin.ru


„Že si někdo nakradl a jiný to nestihl či neuměl, je přirozené.“ Slavný umělec, známý z TV, o „komouších“ a dnešku

$
0
0

ROZHOVOR
20.9.2017 ParlamentníListy

„Lidé, kteří se neválejí a pracují, by neměli žít v bídě nebo skoro v bídě,“ říká režisér Jiří Adamec v souvislosti s pracovními podmínkami u nás, které mimo jiné popsala ve svých reportážích novinářka Saša Uhlová. Pro ParlamentníListy.cz promluvil o dnešní době i o tom, jak bylo před rokem 1989. „Lépe nebylo, bylo jinak!“ říká o předlistopadové době známý režisér. Prozradil i jak je to s prací v Americe.


Před listopadem 89 bylo lépe. To stále tvrdí určitá část české společnosti. Co na to říkáte? A z jakého důvodu podle vás tolik lidí stále porovnává dnešní a „předlistopadovou“ dobu?
Porovnávat kdeco s kdečím je přirozené. Není nic divného na tom, že lidé porovnávají předlistopadovou éru s tou dnešní. A umím pochopit i to, že pro mnohé lidi bylo před listopadem 1989 lépe. O socialistické době jsem slyšel říkat, že se jednalo o ráj průměrných. Když jste neměl velké ambice a stačilo vám 3+1 na Jižním městě a chatička na Sázavě a dovolená v Rumunsku; pak zdarma školy, lékařská péče, nárok na byt a jistota práce byly přece velké jistoty. Běda těm, co pošilhávali po vyšším standardu, co se nechtěli jen žárlivě dívat do talíře německým sousedům, co chtěli mít totéž doma… těm dopřáno nebylo, až na pár vyjímek, jejichž práce byla směnitelná za valuty. Ale hlavně, v tom čase chyběl motiv pro pohyb vpřed. Nebylo proč se hnát kupředu, razit cestu pro ostatní, nebylo proč nespat a makat šestnáct hodin denně. Metály a výjimečné tituly to na chviličku nahrazovaly, ale dál už motivace chyběla… a bez motivace se usadí v celé společnosti pouze stagnace a zmar. Tak to bylo, takže i když ne všem je lépe, celkově se doba dnešní s dobou minulou porovnávat nedá. Nemůžete srovnávat škodu Favorit z roku 86 s dnešní Oktávií. Je snad jasné každému, že by to bylo porovnávání absurdní.

Zastánci předlistopadové éry poukazují například na to, že jim vadí, jaká je dnes korupce, nemožnost vymoci právo nebo bezpečnost. Podle sociologů jde ale spíše o nejistotu v zaměstnání, zadluženost, exekuce nebo nízké mzdy. Jak vy toto vidíte?
Nevím, nezažil jsem osobně korupci na vlastní kůži tenkrát ani dnes. Říká se ale, že celá země je na prodej, že všechno se dá koupit, že úplatky v naší zemi neomezeně vládnou. Možné to je, ale já jsem to na vlastní kůži nezažil. Možná proto, že mě k tomu „výměnnému obchodu“ nikdo nikdy nepozval. A neumím říct na sto procent, jak bych se zachoval, kdyby mě někdo pozval k zatraceně výhodnému kšeftu za to, že bych v obálce pustil chlup. A vymoci si právo je strašně relativní problém. Nevím, jestli se dnes dá vymoci právo hůře než v dobách předlistopadových. Asi jak komu. Já jsem právo před listopadem vymáhat nepotřeboval, takže nevím, ale v dnešní době jsem raději od soudního sporu upustil, protože mi advokát řekl, že i když je jasné, kde je pravda, že výsledek rozhodnutí soudu je i tak nejistý. A když jsem se na to zeptal kamaráda z vysoké advokacie, zeptal se mě nikoliv na důkazy, ale kdo to soudí, to mu přišlo důležitější. Že by podezření z možné korupce soudce? A bezpečnost? Ano, to je velmi moderní, aktuální problém, související s bezzásadovou „korektností“ evropských politiků. To už mě nebaví komentovat. Všichni vědí, kde je problém, a stále se nic neděje. Tohle jednou bohužel skončí hodně špatně. Samozřejmě, že nejistoty z toho plynoucí, strach o holou existenci, z mnoha důvodů, nebezpečí plynoucí z ekonomické negramotnosti občanstva, nedostatečné mzdy, které by dovolovaly větší lehkomyslnost bez tragických následků pro tisíce rodin… ano, to jsou problémy, které vedou tu nejchudší a nejohroženější část společnosti k tvrzení, které je mylné. Před listopadem nebylo lépe, bylo pouze jinak, byly větší jistoty a menší rizika.

Když vy sám to zhodnotíte, bylo něco před rokem 89 podle vás lepší a co všechno je naopak lepší dnes?

(celý rozhovor ZDE)

Prohlubující se nespolehlivost České televize v mediálním zpravodajství (případ 4)

$
0
0
20.9.2017  Agentura EXANPRO
Specifická analýza – seriál ČT (13027)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Druhý případ se vztahoval k dezinformaci a účelové manipulaci (viz produkt 13025). Následující případ z produkce České televize se týkal zamlčování základních faktů (viz produkt 13026). Níže rozebíraný případ je ukázkou dezinformace prostřednictvím neodborného a jednostranného, tedy předpojatého přístupu jak reportéra, tak příslušné redakce České televize.

 
PŘÍPAD 4 (dezinformace na základě předpojatosti a výrazných odborných nepřesností)

Dezinformování veřejnosti ze strany pracovníků České televize na základě předpojatosti a výrazných odborných nepřesností se týkalo incidentu s chemickou látkou ve městě Chán Šajchún v syrské provincii Idlíb. Incident se odehrál 4. dubna 2017 a Česká televize ho shrnula ve svém pořadu „168 hodin“ odvysílaného 9. dubna 2017.



Následně s odbornými komentáři rozebereme příspěvek z pořadu ČT „168 hodin“, jenž podpořil rychlé a pochybné závěry o útoku údajným neurotoxinem podobným sarinu, aniž by bylo provedeno řádné vyšetřování. Příspěvek k události se skládá z reportáže, v níž „velmi přesvědčivě“ mluvili o sarinu lidé z prostoru incidentu, avšak pracovníkům ČT včetně spolutvůrci reportáže (zpravodaj Jakub Szántó) nevadily vážné rozpory ve výpovědích svědků ohledně použití nervově paralytické látky, které ponechali bez povšimnutí, neboť se ve prospěch západní agitace předpojatě zaměřili přes utrpení lidí na negativní obraz syrského režimu a nikoli na fakta.

Před rozborem televizního příspěvku je vhodné se nejprve seznámit s faktickými údaji o nervově paralytické látce sarin (viz text v rámečku), která byla jako chemická látka (případně látka podobná sarinu) vymezena v souvislosti s incidentem v Chán Šajchúnu“. Nebylo však již řečeno, podle jakých příznaků byl vytvořen tento závěr. Použití nervově paralytické látky, což je případ právě sarinu, nepodporují videozáběry z místa incidentu. Nervově paralytická látka proniká do lidského organismu přes oční spojivky (sliznice), dýchací cesty, kůži, a to především přes její poškozené části, a rovněž přes zažívací orgány (např. při konzumaci kontaminované stravy a tekutin [sarin se snadno mísí s vodou] nebo jako náplň v ampulích). Nervově paralytická látka může být smrtelná již při nízké koncentraci. Při zasažení sarinem a absorbování smrtelné dávky nastává smrt do 10 až 15 minut (týká se zasažení přes oční spojivky a dýchací cesty, což je nejrychlejší a nejnebezpečnější způsob intoxikace). Zpravidla postačuje několik vdechů nebo dva až tři hluboké vdechy.1

Moderátorka pořadu „168 hodin“ Nora Fridrichová již v úvodu příspěvku uvedla, že ze záběrů z místa je patrné, že smrt způsobila nějaká vysoce toxická látka. Jenže ta látka tak vysoce toxická být nemohla, když zasaženým poskytují pomoc lidé bez ochranných prostředků a látka na ně očividně nijak nepůsobí. To samé platí pro osoby, které manipulovaly s mrtvými těly, na nichž by musela látka ulpět a tím působit na všechny, kteří s těly přišli do styku bez ochranných prostředků. Obdobně personál ve zdravotnických zařízeních se při poskytování pomoci zasaženým nijak nechránil (pouze běžný plášť a rukavice, žádná ochrana dýchacích cest a očí). Nikdo neprováděl tzv. „hygienickou očistu osob“ a „odmořování objektů“, což je zásadní věc po použití „bojové otravné látky“.

V pořadu „168 hodin“ (9. dubna 2017) nám ČT představuje výpovědi svědků a přeživších obětí chemického útoku, v nichž upozorňujeme na následující rozpory v tom, že se mělo jednat o nervově paralytickou látku sarin, případně její obdobu:

A)„Vzal jsem ženu a děti ven. Za pět minut jsme začali cítit divný zápach…“

Odborná reakce: Sarin je bez zápachu. Látka VX je bez zápachu, ale soman může být cítit po kafru (soman je však mnohem účinnější než sarin)1. Jiná nervově paralytická látka tabun může být slabě cítit po ovoci.

B) „Probudili nás výbuchy. Moji příbuzní křičeli. Viděl jsem zbořené budovy, lidi na ulicích. Můj soused tam ležel na zemi. Vyšli jsme ven, abychom jim dali první pomoc. Všichni jsme upadli a ztratili vědomí… Deset minut po útoku začal stoupat prach. Nebyl černý, byl žlutobílý. Pět minut poté, co jsem pomohl prvnímu člověku, jsem se vrátil, abych zkontroloval děti. Znovu jsem ztratil vědomí.“

Odborná reakce: Vyšli ven, kde leželi zasažení lidé, což znamená, že měli vstoupit do zamořeného prostoru. Podle výpovědi upadli a ztratili vědomí, avšak pokud by byli zasaženi nervově paralytickou látkou, pociťovali by nejprve jiné symptomy. Jestliže by byl vypovídající zasažen sarinem či jinou látkou stejné kategorie, nemohl by ztratit vědomí, znovu ho nabýt, vykonávat fyzickou aktivitu (normálně se pohybovat a pomáhat ostatním) a poté opět vědomí ztratit. Ztráta vědomí po zasažení nervově paralytickou látkou je již vyšším signálem o účinkování látky v lidském těle. Z tohoto stavu není cesty zpět, aniž by bylo podáno antidotum a zabráněno dalšímu působení látky na lidský organismus (nasazení ochranných prostředků, vyvedení ze zamořeného prostoru). Jestliže má být první pomoc účinná, musí být antidotum po zasažení nervově paralytickou látkou, jakou je např. sarin, podáno zpravidla do jedné až dvou minut. Slova o žlutobílém kouři neukazují na sarin, ten je bezbarvý.

C)„Tato nemocnice je teď zavalena pacienty, které zasáhla nějaká chemická látka. To není chlor. Z tohoto pacienta není cítit chlor(vypovídající přitom nechráněnou rukou sahá na pacientovu paži a čichá k ní). To není chlorový plyn. Viděli jsme mnoho útoků chlorem. Tento pacient má ale jasně zúžené zornice.“

Odborná reakce: To, že není cítit chlor, ještě neznamená, že se jedná o nervově paralytickou látku. Nepřítomnost nervového plynu (látky) prokazuje rovněž chování vypovídajícího, jenž se sám natáčí a je podle reportáže lékařem. Bez jakýchkoli ochranných prostředků se pohybuje kolem pacienta, který není při vědomí a volně se ho dotýká a zvedá jeho paži. Podobně sahá na pacientův obličej v oblasti očí. Jestliže lékař na pacientovi demonstruje, že necítí chlor, jasně dokazuje, že pacientovo tělo a oblečení nebylo podrobeno „hygienické očistě“ po zasažení chemickou látkou. Povrch pacientova těla a oblečení by měl být zamořený chemickou látkou a po přiblížení a dotyku jiných osob by i tyto osoby měly být určitou měrou zasaženy. Zúžené zornice můžeme najít u lidí v kómatu a při jiných poruchách vědomí, a to z různých příčin (úraz hlavy, mozková mrtvice, zánět nebo nádor v mozku), čímž tento symptom nemusí být nutně spojován s intoxikací chemickou látkou (pacient na videozáznamu není při vědomí). Příčinou zúžených zornic mohou být také léky a drogy, především opiáty (morfin, kodein, heroin apod.). Lékařova slova a chování nesvědčí o jeho vzdělanosti, anebo ukazují připravený záměr podsunout falešné informace.

D)„Posbíráme tu všechno oblečení jako důkaz a zapečetíme ho v pytlích. Kdokoliv má zájem o důkazy a chce to vyšetřit, ať mě kontaktuje.“

Odborná reakce: Jedná se o slova stejného lékaře jako u bodu výše, k čemuž můžeme opět doplnit, že i sběr oblečení do pytlů by měl být prováděn za přijetí určitých ochranných opatření. Jestliže má být oblečení použito jako důkaz, je nutné zdůraznit, že za situace, jež v místě panuje, nelze vyloučit manipulaci s údajnými důkazy. Tomu nasvědčuje i pochybná výpověď lékaře u bodu výše. Později se prokázala snaha přesvědčit veřejnost pomocí jakýchsi „odborných závěrů", že byla použita nervově paralytická látka podobná sarinu, ale dosud k tomu nebyly předloženy žádné pádné důkazy, jen vyjádření, že je to prostě tak.

E)„Všechno to byly děti a neunesly to. Co provedly? Proč na nás shodili ten sarin?“

Odborná reakce: Proč muž na videu hovoří o sarinu? Tuto látku nemohl sám identifikovat. Tato informace mu musela být záměrně podstrčena, případně byla úmyslně šířena tak, aby se přes dotčené osoby v místě incidentu dostala do médií, což má vždy silný účinek na značnou část veřejnosti.

Ke snížení úrovně reportáže přispěl svými slovy také reportér ČT, jenž uvedl:
„Je tady velké podezření ze strany Světové zdravotnické organizace po prostudování těch video materiálů, právě jejich expertů, kteří mluví o tom, že s největší pravděpodobností byl použit nějaký velmi silný neurotoxin.“ 

Neuvedl ale, z jakých detailů ti experti vycházeli, což je podstatné. Na videozáběrech sice byly oběti, ale kolem nich se pohybovali také čilí lidé, což nejde dohromady s použitím silného neurotoxinu na volném prostranství, který zamoří jak prostor, tak kontaminuje i povrch obětí a objektů. Jenže rušný pohyb lidí v místě a kolem obětí nebyl důkazem přítomnosti silné nervově paralytické látky.

Reportér dále řekl:

„Příprava sarinu je velmi náročná. Věc je nákladná. Je na to potřeba expertízy. Je na to potřeba špičkových technologií a také samozřejmě špičkových chemiků. To jsou podmínky, které zkrátka k dispozici v Sýrii islamisté nebo nacionalisté zkrátka nemají. Jediný, kdo takovouto expertízu má a kdo měl dispozici vyrábět takovéto chemické zbraně, byl právě syrský režim.“

Reportér předjímá a sám podsouvá informaci, že byl použit sarin. Zároveň sám činí závěr, že jedině syrský režim může disponovat látkou sarin. Avšak zapomíná na to, že povstalci mají vojenskou zahraniční podporu západních mocností, které mají navíc své speciální síly (především USA a Velká Británie) zasazeny v Sýrii, kde v několika skupinách operují a spolupracují s místními povstalci a dalšími ozbrojenými skupinami. A jakákoli chemická látka je snadno přepravitelná kamkoli a v jakémkoli množství. Někdo by řekl, že je to ze strany západních mocností nemyslitelné. Jenže ve zpravodajské praxi neuvažujeme o „myslitelnosti“, nýbrž o tom, co je reálně proveditelné. V tomto případě jsou možnosti syrského režimu a možnosti povstalců, popřípadě speciálních sil západních mocností vyrovnané.

Reportér ČT se ve své reportáži držel jediného faktu, a to syrských letounů, které v inkriminovanou dobu působily nad městem Chán Šajchún. To však nic nedokazuje (viz produkt 13018 jako první díl k problematice chemického incidentu a následného amerického úderu proti základně syrských sil). Na druhou stranu neuvedl žádná fakta o sarinu, čímž by musel popřít jeho použití na volném prostranství. Taktéž mu nevadily výpovědi místních lidí, které neladily s popisovanou situací o použití sarinu. Tvůrci příspěvku v pořadu „168 hodin“ dali přednost psychologickému působení na část veřejnosti z utrpení lidí a podpoře záporného obrazu syrského režimu před vyváženým a odborným rozborem příslušného incidentu. Všeobecně se jedná o selhání zpravodajské části České televize, jejíž pracovníci nejsou schopni ověřovat předkládané informace a bez kontroly je vydávají za fakta, jelikož zapadají do současného politického trendu a tzv. západního zpravodajství, k němuž se jako stát hlásíme. Takový přístup bude často generovat zavádějící a předpojaté zpravodajství a prohlubovat nedůvěru lidí k veřejnoprávní České televizi a k celé řadě dalších hlavních sdělovacích prostředků.

A na závěr jako obvykle Kodex České televize, v němž byla porušena následující ustanovení:

5.3 Aktuálněpublicistické pořady České televize nabízejí především kritickou reflexi reality, musí jít do hloubky věcí, zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků…“

5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“

5.7… Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“

5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti…“

Poznámka: Uvedený případ byl také součástí obsahu produktu 13019 „Úderem proti Sýrii potvrdil Trump svou podřízenost americkému plánu pro 21. století (díl 2/3)“.

Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:

1/ Střední smrtelná dávka v případě inhalace sarinu je 70 – 100 mg/min/m3, přičemž spodní hranice 70 mg se udává jako nejnižší dávka pro vyřazení vojáka z bojové činnosti. Uvedená hodnota se značí jako LC (Lethal Concentration – smrtelná/letální koncentrace) a označuje koncentraci látky v jednom metru krychlovém, která v tomto prostoru působí po dobu jedné minuty. Střední smrtelná dávka při intoxikaci kůží je zhruba 2 g pro osobu o tělesné váze 80 kg. Hodnota se značí jako LD (Lethal Dose – smrtelná dávka) a udává se v jednotkách hmotnosti látky vztažené na jednotku hmotnosti lidského těla nebo těla zvířete (mg/kg). Účinnější než sarin jsou látky soman a VX. LC somanu je 50 mg/min/m3 a LC látky VX je 2 – 10 mg/min/m3. LD somanu dosahuje jen 1,5 mg/kg (120 mg pro osobu o tělesné váze 80 kg). LD látky VX pak dosahuje pouhých 0,085 mg/kg (přibližně 7 mg pro osobu o tělesné váze 80 kg).


Zpravodajský produkt 13026
Specifická analýza – seriál ČT
© 2017 Agentura EXANPRO


To se mi snad jenom zdá, tak neomalená drzost, když prezident Spojených států, co už dvě stě roků vedly tisíce válek, invazí, státních převratů a anexí po celém světě, se pasuje do globálního mírotvůrce. "Bezhlavá honba KLDR za jadernými zbraněmi a balistickými střelami ohrožuje celý svět," prohlásil Trump a marně v umělé pauze čekal na potlesk delegátů Valného shromáždění.

$
0
0
Břetislav Olšer
20.9. 2017 Rukojmí
Připravte se nyní, prosím, na velmi dlouhý text, následuje totiž vyvracení jen těch nejzásadnějších lží z Trumpova projevu v OSN. Navíc nelze fakta a fotografie o válkách a brutálním násilí nerecyklovat, proto zde bude spousta všeho, co je pro popis globálních děsivostí nezbytné. A dozajista komplic pornoherce z Evropských hodnot, jenž je znám z diskuzí jako čtyřprocentní psychopat, vystupuájící pod pseudonymem Pan Eurofil, s tím může nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co s tím může udělat…

Že dle Trumpa ve Venezuele střílejí do nevinných lidi? A co střílení do neozbrojených černochů ve Fergusonu či Baltimore a nepokoje po celých Spojených státech? Zde: https://www.google.cz/search?q=ferguson+riots&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=7Rh3VNTVFOT4yQOu0oKQCQ
Nebo třeba že severní Korejci zavírají americké studenty, mučí je a ti pak po návratu domů umírají? Jeden z nich tam porušl zákon a jak to dopadlo… http://www.rukojmi.cz/clanky/4138-nikdo-vas-sem-nezval-kdyz-uz-tady-jste-tak-musite-respektovat-nase-pravidla-stejne-jako-my-respektujeme-pravidla-kdyz-prijedeme-do-vasi-zeme-kdyz-se-vam-to-nelibi-bezte-pryc
A omezování nezávislosti Ukrajiny? Ukázka z vraždění v Oděse, zde… Dne 2. května 2014 zahynulo v Domě odborů z rukou neonacistů a banderovců Pravého prostoru 48 ruských obyvatel; 9 z nich se otrávilo oxidem uhelnatým, 13 se udusilo kouřem, úřadoval i chloroform,12 zemřelo v důsledku popálení dýchacích cest, 8 zemřeli po pádu z výšky, 6 bylo zastřeleno. A teď ty nejděsivější obrázky z Oděsy: http://www.zvedavec.org/komentare/2014/05/5964-obrazek-lepsi-nez-tisic-slov.htm
A nyní vraždění z kyjevského Majdanu: https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=fCvyjF4qe9g
Trump řekl: Írán je rozvrácená země, vyváží jen násilí… Zde USA, co vyvážejí jen lásku do celého světa… 200 let terorismu 
Nebo do Srbska a Černé Hory... Václav Havel – humanitární bombardování…
A co by řekl Trump na dokument amerického režiséra Olivera Stoneho, nositele čtyř věhlasných amerických Oscarů, který natočil rozhovory s Vladimírem Putinem? Zde:http://www.rukojmi.cz/clanky/4010-rusky-prezident-vladimir-putin-poskytl-americkemu-filmari-oliveru-stoneovi-rozsahle-interview-ktere-bude-vysilat-americka-kabelova-televize-showtime-12-az-15-cervna-2017
Pak Trump asi jen ze setrvačnosti paranoidně dodal, že pokud bude Severní Korea ohrožovat Spojené státy, má se připravit na "totální zničení". Severokorejský vůdce Kim Čong-un je navíc podle Trumpa "rakeťák, který je na sebevražedné misi". Trump v projevu vyzval všechny státy, aby se od režimu KLDR izolovaly.
Já mám ale jiný nápad, vlastně mám také vizi jako Trump, ale pouze vizi valašskou; zrob susedovi dobře, osere ti plot... Představu s podotázkou; když se dva milují u plotu, je to jejich plod lásky...?

Co když si zkrátka vezme si "rakeťák" Kim do hlavy, že jeho vzor je vietnamský strýček Ho, co vyhnal z Vietnamu přes 2 miliony vojáků US Army a v rámci boje proti hydře komunismu ho zavedl na celém poloostrově, nejen na severu země? Trump by si oddechl, když by pochopil, že Ho Či Min to dokázal i bez atomové bomby? Japonsko by si mohlo odfrknout; ví totiž, jak skončila Hirošima a Nagasaki...


Nagasaki: Autor: Charles Levy from one of the B-29 Superfortresses used in the attack…


Je to možná jen hypotéza notně přitažená za vlasy, ale proč by nemohl mladý Kim napodobit strýčka Ho, který po deseti letech války s USA, jež chtěly za pár měsíců rozbombardovat vietnamské komunisty do doby kamenné, zvítězil i bez atomové bomby. A Spojené státy, co jsou podle Trumpa za těch pár měsíců, co je prezidentem, mnohem lepší, než kdykoli předtím, by se mohly radovat, jak světu zachránily mír...


(Strýček Ho alias Ho Či Min, vlastním jménem Nguyễn Sinh Cung, zvaný též Hồ Chí - Ten, kdo je osvícený“ nebo „Ten, kdo osvětluje cestu“, byl také spisovatelem, novinářem a básníkem. Mluvil plynně francouzsky, anglicky, rusky, kantonsky a mandarínsky. Jako prezident bydlel v domku zahradníka vedle bývalého paláce francouzského guvernéra…)
Výsledek obrázku pro foto trump korea křižník
„Naším konečným cílem je dosáhnout rovnováhy sil se Spojenými státy a donutit americké vůdce, aby se již neopovažovali mluvit o vojenském řešení severokorejské otázky,” citovala agentura KCNA Kimova slova. Proč by chtěl "totální zničení"? Přesně v tomto duchu mluvil před zhruba šedesáti lety Ho Či Min ve Vietnamu, když po USA vyprovokovaném konfliktu v Tonkinském zálivu usiloval dlouhé a tragické roky o mír též během jednání ženevské konference…

Že nelze srovnávat Kim Čong - una s Ho Či Minem? Kdoví, jaký byl strýček Ho po tragické americké zkušenosti, pořád by ale zůstal vlastencem jako je Kim, maďarský Orbán či polská premiérka Beata Szydlová, která jedinečně vygumovala prezidenta Francie slovy: …“Radím prezidentu Macronovi, aby se staral o záležitosti své země. Snad tak bude schopen zajistit jí takový hospodářský výkon i takový stupeň bezpečnosti, jaké garantuje Polsko,“ rozlítila se; žádný z těch tří výše jmenovaných nechce válku, jen spravedlnost pro svoji zemi, za jejíž blaho odpovídají…

A Severní Koreji, která je přece jen v jiné bezpečnostní pozici než Polsko nebo Maďarsko, jde převážně o to, aby vyrovnala vojenské kapacity Spojených států a zajistila si vlastní bezpečnost... Jak můžu vypustit takový nesmysl? I kdyby prý byl Kim psychopat, určitě ví, že se stávajícími prostředky se nikdy s vojenskou kapacitou USA nevyrovná. Ani kvantitativně, ani kvalitativně. Ovšem ouha, což tak atomová bomba, co rázem jako děsivá výstraha stírá všechny vyzbrojovací kvality či nekvality; kdo dokáže tuto zbraň vyrobit, ten je schopný všeho, Kima nevyjímaje…


Jak je na tom tedy Severní Korea, aby se mohla vyrovnat USA; ať rozhodne HDP - nedávno to bylo něco málo přes 12 miliard USD. To zní vcelku hodně, ale když např. přidáme hrubý domácí produkt České republiky, který je 208 miliard USD, tak to zní až neuvěřitelně. Navíc ta Kimova Korea má více jak dvojnásobek obyvatelstva.Související obrázek
S Jihokorejci se nemůžeme měřit ani my, ti mají 1,308 biliónu USD za rok. Severní ekonomika by se tak teoreticky vešla do té jihokorejské 109 000krát! Je pravda, že má Jižní Korea skoro 50 miliónů obyvatel, ale ten rozdíl je opravdu šokující. Chudoba však postihuje i Jižní Koreu (skoro sedmina obyvatel), zejména starší důchodkyně, které si často dopomáhají k penězům prodáváním svého těla.

Ale to jsou podružné věci, když jde Kimovi o přežití; tady už to začíná být zajímavé srovnání. Severní Korea investuje celou čtvrtinu svého (ale i tak malého) HDP do zbrojení. Její armáda čítá 1,1 milionů mužů a žen a proto patří mezi největší na světě. Navíc má přes 4000 tanků. Jižní Korea naproti tomu má zhruba poloviční počet tanků (2700) i vojáků (600 tisíc). Jižní Korejci navíc prohrávají také v počtu bojových letadel a lodí. Dávají však do armády dvakrát více než jejich rivalové ze severu, navíc s nimi cvičí i armáda USA a mají výrazně modernější techniku, než komunistický soused. Největší strach budí severokorejský jaderný program, který dokáže Soul srovnat se zemí.


Mladý Kim je sice divočák, ale není sebevrah a Trump to ví, v OSN jen ukazoval své povadlé bicepsy nebezpečného psychopata... Minulé válečné ztráty bojů proti komunismu dle Dullasovy doktríny z 50. let i bez atomové zbraně k ničemu nevedly, protože sever Koreje zůstal komunistický a její jih zase z nouze ctnost proamerický. Co si budeme namlouvat, dlouhodobým zájmem severokorejského vůdce je získat použitelnou jadernou zbraň, ovšem pouze jako argument záruky svého přežití. Znovu je to samé: Severní Koreji jde o to, aby si zajistila vlastní bezpečnost a mohla tak v klidu dál existovat...
Oba státy byly ještě do včerejška naštěstí pro svět ochotny k jednání, nicméně za jiných podmínek. Severní Korea byla ochotná jednat bez předchozích podmínek. Naproti tomu Spojené státy jsou nyní ochotné jednat až poté, co se Severní Korea vzdá svého jaderného programu. Pořád stejná písnička jako o červené punčošce, Severokorejský lídr však rozhodně není fanatik. Rád vládne ve své zemi železnou rukou a užívá si chudých, nicméně vydřených úspěchů z toho plynoucích, velmi dobře však ví, že pokud KLDR zaútočí na USA či na některého z jejích spojenců, čeká jeho zemi útok, který nebude moci odvrátit.


Pak by přišel nejen o své skromné výdobytky, ale také o zemi a nejspíše i o život. Jsme očitými svědky zatím jen nastupující studené války, v 50. letech v Koreji přezdívané „válkou červených knoflíků“, což bylo odvozeno od spouštěčů balistických raket s atomovými hlavicemi?Výsledek obrázku pro foto olser kim čong us army
Nastala opět doba očekávání a nejistoty, co přinesou další týdny…? Svět se zmítá v nebývale velkém množství válečných ohnisek a NATO už spekuluje, jak na to v Severní Koreji. A Kimovi je jasné, že on už nemá u sebe ruské a čínské základny, zatímco kousek od něho je na jihu poloostrova pořád více než 28.000 amerických vojáků přítomných na 85 základnách, kde jsou od roku 1957…

Přes šedesát roků jsou USA na straně Jižní Koreje, se kterou uzavírají společnou obrannou dohodu. Během následujících let americká vláda u svých spojenců udržuje k nelibosti KLDR vojenské posádky, pravidelně zde pořádá společná vojenská cvičení, umisťuje jaderné zbraně a posílá své námořní a letecké síly do oblastí, které si nárokuje sever poloostrova. Američané dávají jasně najevo, že jsou připraveni pro všechny možnosti včetně vojenské akce.

Navíc američtí představitelé neúnavně vykreslují KLDR jako svého druhu nový Sovětský svaz, co se týče nebezpečnosti. Ministr obrany Jim Mattis řekl, že KLDR je „nejnaléhavější a nebezpečnější hrozbou" světového míru a bezpečnosti. V podobném duchu se vyjádřil i generál Joseph Dunford. Aamerická veřejnost se zdá být jejich slovy přesvědčena. Podle nedávného průzkumu CNN bylo 37 procent Američanů přesvědčeno, že KLDR představuje „okamžité" vojenské ohrožení Spojených států a 67 procent z nich by poslalo americké vojáky na obranu Jižní Koreje.

Analogie s válkou ve Vietnamu. Ve své knize “Chickenhawk” popsal svoji účast vojáka ve Vietnamu pilot vrtulníku Robert Mason, který prozradil i vyvraždění vesnice My-Lai, kde bylo Američany zastřeleno a spáleno přes pět set civilistů, mezi nimi i sto dětí, včetně nemluvňat.
“Kromě milionů mrtvých Vietnamců padlo ve Vietnamu i přes 58 tisíc Američanů, na dva tisíce je jich dodnes nezvěstných. Ti, kteří se vrátili, trpí těžkými neduhy, vždyť jsme tam vypustili do ovzduší 72 milióny litrů jedovatých defoliantů. Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů v psychiatrických ústavech...”
Sotva kniha v 60. letech vyšla, v mžiku bylo v USA pozdvižení z nevídaného rozhořčení veřejnosti; každý normální občan by řekl, že lidé byli z té hrůzy perplex. Omyl; to neznáte amerického Hadimržku: Podle Harrisova průzkumu veřejného mínění bylo 70 procent rozhořčeno obsahem článku o vyvraždění vesnice My-Lai a trpících farmářských chlapcích ve vietnamské džungli, byť je tam nikdo nezval.


Protesty však nebyly pro tento zrůdný čin a nesmyslnou válku, ale proto, že si vůbec novináři dovolili psát tak hrozné věci o statečných vojácích US Army bojujících pro zrůdnému komunismu. Jako bych slyšel Donalda Trumpa, když se někdo naváží do jeho řečí, jak jsou občané USA na prvním místě a že každý vojenská akce v jejich zájmu je dobrá…

Nórka žiada v Poľsku o azyl, Barnevernet jej chce odobrať dcéru. Nie je jediná, pribudnú ďalší

$
0
0
Sijle X.
20.9.2017 HlavnéSprávy
 

Nórka Silje Garmová požiadala o azyl v Poľsku, pretože jej v domácej krajine hrozí odobratie dcéry Eiry zo strany štátnych úradov, konkrétne zo strany nórskej sociálnej služby Barnevernet.


“Ako sa ukazuje, nielen ona utiekla do Poľska. Čoskoro niekoľko ďalších osôb požiada o našu ochranu proti zásahu všemocnej nórskej sociálnej služby Barnevernet, ktorá dozerá nad starostlivosťou o deti,” uvádza poľský Nasz Dziennik.

Hoci Silje môže zostať v Poľsku prakticky bez obmedzenia, nórske úrady môžu požiadať o vydanie jej 8-mesačnej dcéry Eiry a Silje by tak hrozila extradícia.

Poľský denník tiež zvýrazňuje ten fakt, že Barnevernet sa zameriava väčšinou na “nižšie sociálne vrstvy či prisťahovalcov”, ale Silje je “vzdelaná, zámožná, vie sa dobre orientovať v zákone a v nórskych reáliách, takže vôbec nejde o to, aby bola sociálne neprispôsobivá”. V Poľsku sa nechce skrývať, ale bojovať o svoje práva, dôstojnosť a reputáciu.

Navyše to nie je prvýkrát, čo jej úrady odobrali dieťa. Predtým to bola jej staršia dcéra Frøya, ktorá má už teraz 12 rokov. Bez ďalšieho vyšetrovania sa zistilo, že Silje užíva rôzne analgetiká, potom sa objavili obvinenia z jej “chaotického životného štýlu”.

Ale ani v Nórsku a ani v Poľsku žiadny lekár nepotvrdil, že by bola pod vplyvom nejakých liekov proti bolesti, hoci mohla tak urobiť počas dlhšieho pobytu v nemocnici. Počas jej druhého tehotenstva Barnevernet neustále sledoval výsledky jej krvných testov, aby našiel dôkaz nadmerného užívania liekov, no nič také nebolo zistené.

Prípad Nórky Silje je len jedným z množiacich sa prípadov bezdôvodného odoberania detí rodičom nórskou sociálnou službou Barnevernet. Za posledných 15 mesiacov na Európsky súd pre ľudské práva v Štrasburgu prišlo osem podobných prípadov. Najznámejším je asi prípad českej občianky Evy Michalákovej.

- - -



Německo: Soud kryje roli zpravodajských služeb v kauze neonacistických teroristů

$
0
0
Dietmar Henning
20.9.2017 GR,  překlad  messin

Po více než čtyřech letech ukončila německá federální prokuratura soudní řízení proti Beatě Zschäpeové. Požaduje pro ní doživotní vězení i ochrannou vazbu. Zschäpeová je jediným přeživším členem trojice neonacistických teroristů, známé pod názvem Národněsocialistické podzemí (NSU). Federální prokurátor Herbert Diemer také vyzval k dlouhým trestům odnětí svobody pro další obžalované u soudu v Mnichově.



Během sedmi dnů prokurátor podrobně představil argumenty proti obviněné. Z vyšetřování i stíhání byly od samého začátku vyloučeny státní orgány, zejména německá domácí zpravodajská služba a Úřad pro ochranu ústavy, které jsou těžce zapojeny do zločinů NSU.

Jako členka NSU byla Zschäpeová zapojena do deseti vražd, více než třiceti pokusů o vraždu, třech bombových útoků a patnácti loupeží. Státní zástupce prohlásil, že nese mimořádnou vinu, přestože nikdy sama zřejmě žádnou oběť nezastřelila. Pokud se soud bude řídit návrhem obžaloby, stráví Zschäpeová zbytek svého života ve vězení.

Diemer také požadoval dlouhé tresty pro další čtyři obviněné. Požádal o dvanáct let vězení pro bývalého funkcionáře NPF (Německé národní demokratické strany) Ralfa Wohllebena, který byl spolupachatelem devíti vražd. Wohlleben kromě jiných služeb NSU dodal i „českou“ pistoli, použitou skupinou k vraždě devíti přistěhovalců.

Na dvanáct let má být odsouzen André Eminger. Ten byl shledán vinným z účasti na pokusu vraždy. Eminger v červnu 2004 pronajal karavan, který používali členové NSU Uwe Bőhnhardt a Uwe Mundlos, než se vydali do Kolína nad Rýnem, kde v městské části Keupstrasse umístili bombu. Soud se řídil požadavkem federálního státního zástupce, aby byl Eminger u soudu zadržen. Až dosud zůstával na svobodě.

Holger Gerlach pomohl Zschäpeové a jejím společníkům Bőhnhardtovi a Mundlosovi žít neodhaleně, protože jim poskytl průkazy totožnosti. Gerlach byl obviněn z podpory teroristické organizace a žalobce pro něho požadoval pět let odnětí svobody.

Státní žalobce rovněž požadoval tříletý trest pro Carstena S., který získal zbraň v zastoupení Wohllebena. Státní zástupce rozhodnul, že S. si zaslouží zmírněný trest, poté, co se úplně doznal.

Role domácí tajné služby nebyla soudem nikdy zvažována. Diemer tajným službám vystavil čistý účet už na začátku procesu. Jejich agenti rozhodně přispěli k vyšetřování, tvrdil Diemer. Neexistovaly žádné skryté osoby tahající za nitky. Jakékoliv jiné interpretace jsou „nesmyslné fámy“ a „přeludy“.

Jak napsal WSWS na začátku procesu, celé soudní řízení proti NSU bylo strukturováno tak, aby zakrylo zapojení státu do zločinů NSU. Na začátku procesu dospělo státní zastupitelství k závěru, že se buňka NSU skládala z pouhých tří lidí, Uwe Mundlose a Uwe Bőhnhardta, kteří zemřeli za záhadných okolností před zatčením a Beate Zschäpeové. Veškerá vyšetřování, týkající se dalších případných členů NSU byla proto od začátku vyloučena.

Několik parlamentních vyšetřovacích komisí dospělo k závěru, že se NSU musí skládat z více než tří členů. Členové neonacistické organizace „Blood and Honor“, která byla od té doby zakázána, trojici při svém odchodu do ilegality podpořili. Sbírali peníze pro gang na neonacistických koncertech a chválili jejich činy ve svých publikacích.

Právníci, zastupující v kauze příbuzné obětí v případu, opakovaně tvrdili, že se NSU musela skládat z větší skupiny neonacistů.

Právník Stephan Kuhn, zastupující oběti bombového útoku v kolínské Keupstrasse, řekl Spiegel Online, že v posledním bytě, obsazeném Mundlosem, Bőhnhardtem a Zschäpeovou, byly nalezeny výbušniny a dvacet různých střelných zbraní. Původ těchto sedmnácti zbraní nebyl zjištěn. „Je to jasný ukazatel dalších podporovatelů, které prokurátor nezkoumal.“ Existuje ještě více náznaků, že další lidé kolem NSU nebyli identifikováni.

Právníci obětí pravidelně vznášeli tyto požadavky u soudu, včetně důkazů poukazujících na zapojení státních složek. Zpravodajští důstojníci a jejich tajní agenti, kteří byli povoláni jako svědci, odmítli poskytnout výpovědi, prohlašovali, že si nemohou vzpomenout, nebo prostě lhali.

Nyní je známo, že se třemi teroristy z NSU bylo ve spojení asi čtyřicet tajných agentů a informátorů. Neonacistická skupina Duryňská vnitřní bezpečnost, ve které se trio na začátku zradikalizovalo, byla vytvořena tajným agentem Tinem Brandtem, který organizaci vybudoval za peníze poskytnuté tajnou službou. Poté, co se trio v roce 1998 vydalo do „ilegality“, bylo následujících třináct let skrýváno tajnou službou.

Přesný rozsah spolupráce mezi tajnou službou a NSU zůstává nejasný. Je zdokumentováno, že hesenský agent tajné služby Andreas Temme byl skutečně na místě vraždy jedné z obětí, Halita Yozgata v Kasselu v roce 2006. Temme absurdně údajně o vraždě nic nevěděl a byl podpořen svým nadřízeným důstojníkem. Také ostatní agenti obdrželi podobné krytí z vyšších míst.

Duryňská vyšetřovací komise ve své závěrečné zprávě konstatovala, že pátrání po teroristech z NSU bylo natolik amatérské, že vede k „podezření z úmyslné sabotáže.“

Při rozhovoru se Spiegel Online Kuhn také oznámil, že státní zastupitelství potlačilo důkazy, které mohly prokázat tajnou dohodu mezi zpravodajskými službami a NSU. Podle Kuhna kancelář státního zastupitelství „strukturovala šetření tak, aby mohla rozhodovat o tom, které výsledky vyšetřování mohou být u soudu předloženy a které nikoliv.“

Celkem bylo vedeno devět dalších šetření proti možným podporovatelům, které měly být prováděny odděleně, a širší vyšetřování (strukturálním postupem) neznámých podporovatelů, zejména dodavatelů zbraní. V těchto šetřeních advokáti obžalovaných neměli právo prohlédnout spisy.

„Pokud si státní zástupce nepřál, aby účastnící řízení měli povědomost o výslechu, zajistil, aby výslech svědka proběhl ve strukturálním řízení. To poskytlo právní prostor pro zabránění předložení výslechu u soudu,“ řekl Kuhn.

Státní zástupce také několikrát požádal, aby soud zamítl žádosti advokátů občanských žalobců o výslech svědků. Kuhn řekl:

„Federální prokuratura také využila své postavení způsobem, který naznačoval, že se obává, že by se určité vyšetřování mohlo dostat do veřejného prostoru.“

Jako příklad uvedl žádost pomocného advokáta, který chtěl k soudu předvolat bývalého člena tajné služby s krycím jménem Lothar Lingen. Lingen připustil, že Úřad federální prokuratury úmyslně zničil spisy týkající se NSU, aby zabránil jejich odhalení:

„Řekl, že na základě počtu tajných agentů v Duryňsku by nikdo nevěřil, že hlavní německá domácí tajná služba (BfV) o NSU nevěděla.“

Státní zástupce při soudním řízení prohlásil, že se jedná o spekulaci a že Lingen nebude vypovídat jako svědek.

Je zřejmé, že i přes pozornost věnovanou detailům v případě pěti obviněných, bylo záměrem procesu s NSU skrýt úlohu tajných služeb. Ta existovala, protože se objevily další informace o aktivitách krajní pravice v bezpečnostních agenturách i německé armádě (Bundeswehru).

Německý armádní důstojník Franco A., který se zaregistroval jako syrský uprchlík a plánoval zavraždění politiků, dostal od vysoce postavených osob krytí a byl součástí větší sítě zahrnující krajně pravicové hnutí Identity. Měl také spojení s teroristickou buňkou v Rostocku, která plánovala politické vraždy. Součástí buňky byl i policista a právník. (Franco A. měl připravovat i klasický teroristický útok proti civilistům, tvářící se jako „muslimský“, pozn. mess)

Překlad Messin (kráceno)





Na fotografii:
Beate Zschäpeová, Uwe Mundlos a Uwe Bőhnhardt

Zdroj:https://www.globalresearch.ca/germany-trial-of-neo-nazi-terror-group-whitewashes-role-of-intelligence-services/5609378

Morgan Freeman: Byli jsme napadeni. Jsme ve válce (VIDEO)

$
0
0
CIR
21.9.2017
Byli jsme napadeni. Jsme ve válce.
Představte si tento scénář: Bývalý špion KGB, vzteky bez sebe z kolapsu své vlasti, zosnoval plán odvety. Využil chaosu, vyšplhal se mocenskými strukturami postsovětského Ruska a stal se prezidentem. Zavedl autoritativní režim a poté zaměřil svou pozornost na svého úhlavního nepřítele – Spojené státy americké. 
 

A jako pravý agent KGB, kterým stále je, využil kybernetické zbraně, aby podkopal demokracie po celém světě. Používá sociální média, aby šířil propagandu a falešné informace a přesvědčil tak lidi v demokratických společnostech, aby nedůvěřovali svým médiím, svým politickým procesům a dokonce ani svým sousedům. A vyhrál.

Vladimir Putin je ten špión a toto není žádný scénář špionážního filmu. Potřebujeme, aby náš náš prezident přímo oslovil a řekl nám pravdu. Potřebujeme, aby si sedl za svůj stůl v Oválné pracovně a řekl: „Mí američtí spoluobčané, během posledních voleb na nás zaútočila ruská vláda. Vyzval jsem Kongres a tajné služby, aby provedly důkladné vyšetřování, které by přesně určilo, jak se to stalo. Svobodný svět nás považuje za vůdčí sílu. 241 let je naše demokracie zářícím příkladem světu v tom, o co vše můžeme usilovat. A my jsme zavázáni těm odvážným lidem, kteří bojovali a umírali, aby chránili náš skvělý národ a zachraňovali demokracii. A jsme také zavázáni našim budoucím generacím, abychom pokračovali v tomto boji.“

Titulek: Připojte se ke Komisi pro vyšetřování Ruska (Comittee to Investigate Russia)!

Překlad: Stan
Námět: fajt

Stanův komentář:Myšlení amerických elit v kostce. To, že sami sebe tímto videem a ustanovením komise označili za banánovou republiku, jim buď nedochází, nebo jim je to jedno. Doporučuji diskusi pod videem.

Drama v Sýrii: Rusové museli prostřílet obklíčení. Teroristé v přesile neuspěli

$
0
0
ea24
219.2017 Eurasia24

Příslušníci ruské vojenské policie se v Sýrii ocitli v obklíčení militantů. Po několikahodinovém boji s přesilou jim nakonec pomohly obklíčení prorazit jednotky speciálních sil. Ofenzívu militantů v oblasti podle ruského generálního štábu iniciovaly americké zvláštní služby.


Devětadvacet příslušníků vojenské policie Ministerstva obrany Ruské federace se v syrské provincii Hama ocitlo v obklíčení militantů. Informaci potvrdil Velitel hlavního operačního velení ruského generálního štábu Sergej Rudskoj.Jednotka vojenských policistů plnila své úkoly na pozorovatelském stanovišti v rámci dohledu na dodržování příměří v „zóně deeskalace Idlib“. Cílem militantů bylo zajmout příslušníky ruského ministerstva obrany – jenže ti se nedali a začali klást aktivní odpor.

Četa vojenské policie z obklíčení několik hodin po boku skupiny bojovníků kmene Muali odrážela útoky početnějšího protivníka. Milice uvedeného kmene nedávno podepsaly dohodu o připojení k režimu ukončení bojových akcí a jejich bojovníci zůstali dohodě „věrni v této nelehké situaci“.

V extrémní situaci velitel ruské skupiny vojsk v Sýrii generálplukovník Surovikin urychleně zformoval skupinu pro vyvedení vojenských policistů z obklíčení. Sestávala z vojáků ruských sil zvláštních operací, jednotky vojenské policie tvořené příslušníky ze Severního Kavkazu a jednotky syrského specnazu.

Skupinu pod velením zástupce velitele ruského Centra pro usmíření bojujících stran v Sýrii generálmajora Viktora Vasiljeviče Šuljaka podporovaly letouny Su-25 a vrtulníky Vzdušných a kosmických sil Ruska, které útočily na živou sílu i obrněné objekty militantů z extrémně malých výšek.

Obklíčení bylo po několika hodinách proraženo a jednotky přešly do oblasti kontrolované vládními vojsky. Operace se obešla bez ztrát na životech, tři příslušníci ruských speciálních sil ale utrpěli zranění.

Obklíčení ruských vojenských policistů bylo jedním z hlavních úkolů ofenzívy militantů v zóně deeskalace, kterou iniciovaly americké zvláštní služby s cílem zastavit pokrok syrské armády na východě u Dajr az-Zauru. Uvedl to podle ruských médií ruský generální štáb.



- - -

Nahánění migrantů do EU se přesouvá do Afriky – tam to nebude tak na očích, část 2 Podívejme se,jak důvěryhodné jsou organizace, které mají rozhodovat o udělení azylu v Evropě...

$
0
0
Maru
21.9. 2017   Zvědavec
Jak po tomto minisummitu a dalším svévolném kroku Merkelové, může ještě některý z politiků tvrdit, že pokud budeme v jádru Evropy, něco tím ovlivníme?
Podívejme se ještě, jak důvěryhodné jsou organizace, které mají rozhodovat o udělení azylu v Evropě...


OSN:
Podle Roberta Spencera, ředitele Jihad Watch(= program David Horowitz Freedom Center) se po rozpadu sovětského bloku stala nejmocnějším hlasovacím blokem v OSN Organizace islámské spolupráce, kterou tvoří 56 islámských států + palestinská samospráva – viz video v 11:10.

To vysvětluje, proč byly do OSN komise pro ochranu práv žen zvoleny státy jako Saúdská Arábie, Irák nebo Turkmenistán.
(Hlasování bylo tajné a my nemáme žádnou možnost, jak se dozvědět, jak hlasoval např. tehdejší český zástupce – ministr Chvojka.)
OSN Radu pro lidská práva vede arabský muslim – jordánský princ Zeid Ra’ad Al Hussein.
Jordánsko je členem Organizace islámské spolupráce, která v roce 1990 přijala islámskou „Káhirskou deklaraci lidských práv“ (=lidská práva dle Koránu). V úvodu deklarace se píše:

„Potvrzujíce tímto civilizační a historickou roli islámské obce, kterou Bůh učinil jako nejlepší komunitu, a která dala lidstvu univerzální a dobře vyváženou civilizaci, ve které je harmonie mezi pozemským a oním posmrtným světem, kde jsou znalosti spojeny s vírou, a která naplňuje očekávání, že ukáže cestu celému lidstvu, které je zmateno z různých a protichůdných přesvědčení a ideologií, a že poskytne řešení pro všechny chronické problémy této materialistické civilizace …“
Zeid Ra’ad Al Hussein je neblaze proslulý tím, že při kritice politických představitelů států, které nedodržují lidská práva podle jeho představ, překračuje svůj mandát a jeho kritika se blíží zasahování do jejich státní suverenity.
UNESCO na návrh arabských zemí schválilo rezoluci, která popírá spojitost židů a křesťanů s východním Jeruzalémem.

Chceme, aby o nás rozhodovalo nevolené nadnárodní uskupení, v němž mají hlavní slovo islámské státy? Uskupení, kde se důležité věci řeší tajným hlasováním?

Chceme plnit OSN Agendu 2030, nadiktovanou naší vládě tímto uskupením – agendu, která označuje migraci z rozvojových a islámských států za zdroj rozvoje?

Ano, pro islámské a další rozvojové státy je migrace možná zdrojem rozvoje.


Platby, které migranti posílají z vyspělých států do domovských zemí - tzv. remitence, převyšují hodnotu humanitární pomoci OSN těmto zemím.

V roce 2013 poslali migranti do svých domovských zemí remitence v hodnotě 404 miliard USD, zatímco oficiální rozvojová pomoc těmto zemím dosáhla výše 134,8 miliard USD
. Není divu, že je pro rozvojové země migrace jejich občanů do rozvinutých zemí důležitá a následné remitence z této migrace jsou pro ně vítaným finančním zdrojem.

Pro vyspělé země je však masová migrace z rozvojových a islámských států zničující a tvrzení OSN, že je pro nás prospěšná, jsou obyčejné lži.

Současná realita to dokazuje nade vší pochybnost.

Hlavou OSN je sekretář Antonio Guterres.
Tento člověk prohlásil na návštěvě v Saúdské Arábii na společné tiskové konferenci se saúdským ministrem zahraničí Adelem al-Jubeirem:
Jednou z věcí, které pohánějí terorismus, je vyjadřování islamofobních pocitů, islamofobních politik a islámofobních projevů nenávisti v některých částech světa.

Takže podle něj je islámský terorismus způsoben naší islamofobií.

O saúdském financování mezinárodního terorismu či o vlivu nenávistných imámů na růst terorismu se slovem nezmínil.

Zdá se vám ten chlap nestranný a důvěryhodný? Lze mu svěřit rozhodování o tom, koho přijmeme, aby s námi sdílel život v České republice?
UNHCR

Součástí OSN je úřad UNHCR – OSN vysokého komisaře pro uprchlíky Filippa Grandiho.

Grandi iniciativu pařížského minisummitu uvítal a prohlásil, že doufá, že současný počet 20.000 migrantů do EU ročně se brzy zdvojnásobí. Ruth Schöffl, mluvčí UNHCR, řekl:
Odhadujeme, že ochranu Evropské unie potřebuje ročně na 380.000 lidí – od dětí po staré lidi, kteří nemají žádnou perspektivu nebo trpí vážnou nemocí. V Evropě je velmi málo uprchlíků ve srovnání s jinými kontinenty. V Ugandě samotné je na příklad více než milion uprchlíků.

Takže hurá – všichni staří, nemocní a bez perspektivy do EU!

UNHCR má přímo za úkol lobovat za přijetí Globálního zákona pro migraci v roce 2018 a rozšiřovat Comprehensive Refugee Response Framework do různých států.

Zatímco Globální zákon pro migraci a uprchlíky je teoretickým základem, Comprehensive Refugee Response Framework je systémem, který tuto teorii uvede do praxe.

Comprehensive Refugee Response Framework propojí IT systémem jednotlivé státy a korporace s OSN. Jeho prostřednictvím budou korporace do OSN zadávat požadavky na levné pracovníky a OSN jim je bude posílat z rozvojových států. Do tohoto IT systému budou naopak rozvojové státy zadávat počty migrantů a uprchlíků, kterých se potřebují zbavit, a OSN je pěkně kvótami rozdělí do rozvinutých států.

Proto je tak důležité zlomit státy, aby přijímaly cizinci diktované kvóty „nového“ obyvatelstva. Kvóty jsou základem tohoto globálního mechanismu na zničení národních států.

A UNHCR, tento úřad, který chce zlegalizovat ekonomické, zdravotní a klimatické migranty, má rozhodovat o tom, kdo dostane azyl v EU?

To je opravdu špatný vtip.

Globální spiknutí oligarchů proti národním státům a výhledové nahrazení demokracie právem šaría – to je to, s čím se teď právě potýkáme.

OSN, propletená síť nikým nevolených mezinárodních a nevládních organizací, neziskovek a lobistických klik - nespočetné množství neprůhledných organizací, zástupců byznysu, zrádných politiků a tzv. odborníků, jejichž jména ani neznáme, pořádá neustále formální i neformální schůzky a kulaté stoly, na kterých se pomalu budují rozhodnutí, která zásadně ovlivní naše životy.

A pak je našim zrádným vládám nadiktují pěkně shora (jako Agendu 2030) – o nás bez nás, žádná demokracie.

Za tímto propletencem musí být poměrně hodně peněz, vždyť koupil média, soudce a politiky vládních i opozičních stran evropských států a nejen tam. A politické neziskovky pro něj pracují jako prodloužená ruka, bez nich by tento systém zdaleka nebyl tak výkonný.

Tato síť prorůstá nadnárodní strukturou OSN a využívá ji k ustanovení globální vlády a k likvidaci národních států.

Protože národní státy, jejichž obyvatelstvo rozhoduje demokraticky samo o sobě, nemůže tato globální diktatura potřebovat.

A nejhorším ohrožením je pro ni informovanost, spravedlivé soudnictví a institut závazného referenda, protože politici se dají zastrašit či podplatit – ale s celým obyvatelstvem to prostě neuděláte.

Propletenec OSN a islámské organizace, tvořící nejmohutnější hlasovací blok v OSN, si hrají vzájemně do noty.

Možná globální oligarchové došli k přesvědčení, že vládnout pod právem šaría bude pro globální diktaturu mnohem pohodlnější, než namáhavě předstírat demokratické rozhodování a pak zastrašovat a podlácet .

A správný muslim plní příkaz Koránu a šíří islám po celém světě.

Tak proč vzájemně nespolupracovat?
EU a OSN

OSN používá politickou strukturu Evropské unie jako převodovou páku tlaku na evropské státy. Nazvěme tedy v tomto článku politické struktury EU a jejich národní politické, justiční, mediální a další přisluhovače pravým jménem: Bruselskou okupační strukturou (BOS).

BOS se svou úzkou vazbou na OSN vůbec netají:

BOS je zastáncem systému, v jehož středu stojí silná OSN. BOS a OSN v průběhu let vybudovaly silné partnerství. Prioritami BOS vrámci OSN je
silnější globální správa a řízení
mír a předcházení konfliktům - BOS a OSN jsou odhodlány posílit své partnerství v celosvětovém boji proti terorismu (takže budeme opět posilovat mír celosvětovým bojem proti terorismu).
trvalá agenda pro transformaci (de facto Agenda 2030):
Na základě úzkého partnerství BOS a OSN v oblasti lidských práv bude BOS podporovat prosazování a ochranu lidských práv, základních svobod, právního státu a demokracie na celém světě (Jaká lidská práva budeme za naše daně prosazovat po celém světě – ta islámská?).
Pokud jde o migranty a uprchlíky, BOS bude usilovat o posun jednání ohledně OSN Globálního zákona pro migraci a Globálního zákona pro uprchlíky a soudržného rámce pro uprchlíky s pilotními zeměmi (=země EU).
Pokud jde o změnu klimatu, bude pro utváření světového pořádku klíčové dodržování Pařížské dohody z roku 2015. BOS podporuje silnou úlohu OSN při určování a analýze bezpečnostních rizik souvisejících se změnou klimatu“ (A posílání migrantů do EU na základě těchto analýz.)

Vzpomínáte si na poprask se smrtelným virem ptačí chřipky v roce 2009? Tenkrát udělala „analýzu bezpečnostních rizik“ Světová zdravotnická organizace (WHO), která je také součástí OSN. Chtěla prosadit celosvětové očkování proti ptačí chřipce (doporučované očkovací vakcíny měly vážné nežádoucí účinky).

Přitom se žádná epidemie ptačí chřipky ve skutečnosti nekonala, i když se kdosi hodně snažil. Do ČR byla při té příležitosti poslána vakcína proti viru ptačí chřipky, která byla smrtelným virem ptačí chřipky přímo nakažena. Naštěstí se na to přišlo včas. Vítejte v éře korporátního fašismu.

BOS provozuje hned dva weby svého partnerství s OSN:
Delegace EU v OSN – EU & UN partnerství v akci
Spojené národy Brusel– v partnerství s Evropskou unií

Propojení BOS a OSN je opravdu úzké. Nadnárodní organizace, korporace a neziskovky si prostřednictvím BOS udělaly z evropských daňových poplatníků dojnou krávu:
EU financuje rozpočet OBSE z více jak 70 %.
EU je největším finančním přispěvatelem OSN. Financuje:
38 % pravidelného rozpočtu OSN,
více než dvě pětiny mírových operací OSN,
50 % nákladů fondů a programů OSN.
Sama Evropská komise (EK) je od roku 2001 významným partnerem OSN, který na základě smlouvy FAFA přispívá OSN 1 miliardou EUR na podporů programů vnější a vnitřní pomoci.

V roce 2001 vydala EK sdělení o „budování účinného partnerství s OSN“. Partnerství bylo v roce 2003 posíleno sdělením EK nazvaným „Vztahy mezi EU a OSN: výběr multilateralismu“.

EK uzavřela 7 strategických partnerství s organizacemi OSN:
s UNDP – Rozvojovým programem OSN (2004)
s WHO – Světovou zdravotnickou organizací (2004)
s ILO – Světovou odborovou organizací (2004)
s FAO – Organizací pro výživu a zemědělství (2004)
s UNHCR – Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky (2005)
s UN Women (2012)
s UNESCO (2012)
s UNRWA – Úřadem pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě měla EK úmluvu ještě než zavedla strategická partnerství.

EK se společně s OSN zapojuje do společných iniciativ všude tam, kde mají společné politické zájmy – např. při „pomoci“ ve volbách nebo celosvětovém zavádění Agendy 2030.

Graf na str. 41 tohoto dokumentu ukazuje, jak od roku 2001 prudce narostly finanční prostředky pumpované z EU do OSN. A to BOS nefinancuje jen mezinárodní organizace. Vytvořila 29 fondů pro tzv. ACP, což je cca 77 afrických, karibských a pacifických států.

Z výše uvedeného je vidět rodící se strukturu globální vlády za mohutného finančního přispění evropských daňových poplatníků.

Tato struktura se ohání termíny jako humanismus, lidská práva a demokracie, ale nemá s jejich skutečným významem nic společného. Naopak. Používá je k nátlaku a k nastolení diktatury nikým nevolených a nekontrolovatelných subjektů.

Islámští džihádisté ničí Evropu s přispěním evropských peněz!

$
0
0
Radek Rozvoral
21.9. 2017   Rukojmí
Neuvěřitelné se stává skutečností, islámští džihádisté včetně duchovních imámů dostávají v některých státech Evropy štědré sociální dávky, které pak používají proti Evropanům a celé západní civilizaci jako takové.S touto neuvěřitelnou a docela obsáhlou informací přišel server ParlamentíListy.cz s odvoláním na Gatestone Institute – veškerý popis zde. Z těch řádků, které popisují chování džihádistických imámů a nepochopitelnou solidaritu evropských států s lidmi, kteří nás mají pouze za otroky, a hlásající svým islámským ovečkám, že nás musí pouze ničit, až mrazí.
Je neskutečné a nepochopitelné, že mohou takovýto lidé, kteří ctí násilný středověký odkaz (džihád) proroka Mohameda, jež hlásá rozšiřování nenávistné, netolerantní, velice násilné a ženami opovrhující islámské ideologie, dostávat peníze od společnosti, kterou si mají podrobit k obrazu svému. Občané Evropy si evidentně touto naivní hloupostí skrze svých volených sluníčkářských politiků kopou svůj vlastní hrob a pokud to takto s politickou korektností půjde dál, budeme se moci s naší kulturou vyznávající svobodu a demokracii opravdu brzy rozloučit.
Česká republika nesmí v žádném případě udělat stejnou chybu, jakou udělaly státy západní Evropy, které ve velkém braly v minulosti lidi islámského vyznání do svých zemí jako levnou pracovní sílu. Jejich potomci se v současné době na popud nenávistných imámů radikalizují a začínají plnit Mohamedův odkaz. Velice jim v tom ještě nahrává současná imigrační krize, jejíž nezvládání v podání Evropské unie budeme v budoucnu určitě všichni litovat.
Pro naši zemi je jediným řešením zákaz umisťování nelegálních islámských imigrantů do České republiky a zákaz propagace islámské ideologie včetně jejich viditelných projevů, jako je například zahalování žen.

Islam nás zničí rovnako, ako kolonizátori zničili Indiánov, varuje český etnograf ,, Mali by sme si brániť naše hranice, ako si Indiáni bránili svoje hranice“.

$
0
0

Mnislav Zelený Atapana
21.9. 2017   CzechFreePress
Na otázku redaktora kto je náš nepriateľ a ako by sme na to mali reagovať, Zelený Atapana odpovedal: „Ja by som nepovedal nepriateľ, ja si myslím, že by sme mali obhajovať hodnoty tak, ako Indiáni chránia svoje hodnoty. Pozrite sa naňho. On chráni to, aby mohol chodiť nahý v pralese. My musíme chrániť svoju kultúru a svoju tradíciu. On má svoje tradície a chráni ich aj za cenu svojho života. Skúsme chrániť tradíciu proti komukoľvek, kto sa nás snaží ohroziť.“
„Myslíte si, že je to práve islamská civilizácia, ktorá môže ohroziť európsky spôsob života a našu civilizáciu?“ Pýta sa redaktor, na čo etnológ odpovedá:„Ja si myslím, že samozrejme áno. Po prvé, ako hovorím, je náš stále menej, tak ako Indiánov, a ich je stále viac. Aj nás voči Indiánom bolo stále viac. My sa dostávame do tej slabšej role voči komukoľvek a ten islamský svet, ten mal historicky o Európu záujem. Tak ako Hitler potreboval svoj životný priestor, aj oni potrebujú svoj životný priestor a tu sa im ponúka.“

Na otázku, ako by sme sa mali brániť, český etnológ odpovedá, že by sme „nemali dať svoje tradičné hodnoty tak ľahko, mali by sme si ich držať a nepozývať a brániť si naše hranice, ako si Indiáni bránili svoje hranice“.

zdroj:http://www.hlavnespravy.sk/o-com-hovori-andrej-kiska-ked-hovori-o-mafii/1143128

Lavrov se setkal s Tillersonem

$
0
0

21. 9. 2017       zdroj
Ministr zahraničních věcí Ruska Sergej Lavrov se setkal s americkým ministrem zahraničí Rexem Tillersonem. Projednali dění v rusko-amerických vztazích, píše Interfax. "Dnes jsme s Rexem Tillersonem diskutovali naše kontakty v souvislosti se Sýrií. Nadále probíhají kontakty mezi vojenskými činiteli, aby se předešlo konfliktům při realizaci plánů na dobytí Rakky na jedné straně a na dobytí Dajr az-Zauru na straně druhé. A armády i nadále koordinují ty kroky, které jsou potřebné k tomu, aby cíle boje proti terorismu neutrpěly", řekl Lavrov po setkání. Zároveň Lavrov dodal, že "při veškerém uznání reality přítomnosti americké koalice v Sýrii, přece jen tam je nezvaným hostem".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Asociace Vojáci proti válce a další organizace: Mír musíme ubránit

$
0
0

21. 9. 2017
21. září je Mezinárodní den míru. Byl vyhlášen roku 1981 rezolucí Valného shromáždění OSN č. 36/67, která uvádí, že tento den bude „věnován podpoře ideálů míru uvnitř i mezi státy a národy". Každoroční připomínka tohoto dne podtrhuje fakt, že mír je jedním z univerzálních cílů lidstva a za jeho ochranu jsme odpovědni my všichni..Je proto dobré si v tento den připomenout, že vyhlášení Mezinárodního dne míru bylo v souladu a na základě Rezoluce XV. Valného shromáždění OSN ze dne 14.12. 1960 (DEKLARECE PRÁV NÁRODŮ ). 



A také osvěžit v paměti některé formulace. Již v preambuli se uvádí: Valné shromáždění, vědomo si toho, že národy světa vyhlásily v Chartě Organizace spojených národů, že jsou rozhodnuty ,,prohlásit svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů a žen a národů velikých i malých” a ,,podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě”

uvědomujíc si nutnost vytvořit podmínky pro stabilitu a blahobyt, pro mírové a přátelské vztahy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a sebeurčení všech národů a všeobecné úcty a zachování všech lidských práv a základních svobod pro všechny, bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka a náboženského vyznání,…. slavnostně vyhlašuje nutnost neprodleně a bezvýhradně skoncovat s kolonialismem ve všech jeho formách a projevech,. podrobení národů zahraničnímu jhu a nadvládě a zahraničnímu vykořisťování znamená popírání základních lidských práv, odporuje Chartě OSN a brání rozvoji spolupráce a nastolení míru na celém světě;

V závěrečném odstavci je uvedeno - všechny státy musí přísně a neochvějně zachovávat ustanovení charty Organizace spojených národů, Všeobecné deklarace lidských práv a této deklarace na základě rovnoprávnosti, nevměšování do vnitřních záležitostí všech států a respektování svrchovaných práv všech národů a územní celistvosti států.

Hovořím o tom proto, že ve Výzvě Světové rady míru, která byla naší Asociaci doručena , (jako všem členským organizacím SRM v Evropě), je ostře poukázáno na soustavné, hrubé a neustále se stupňující porušování nejen uváděné Deklarace a Rezoluce OSN, ale zejména porušování samotné Charty OSN ze strany především USA, NATO, ale i EU. Hovořím o tom proto, že vím, že každý takovýto projev je napadán jako nepravdivý a „hovořící jazykem 50 let“. Jaká je skutečnost – takový je projev. Mají-li být věci , jevy a činy nazývány pravými jmény, pak agrese je agresí, vměšování-vměšováním, imperialismus-imperialismem apod. Mimoto samotné popisované jevy jsou prováděny razantněji, drsněji, větší bezohledností a stále stupňující tendencí. Je třeba tento trend ukončit.Věřím, že lidé v ČR najdou dosti odvahy a sil, aby udělali pořádek ve svém domě. Je k tomu ideální příležitost – nesmíme ji promarnit.

Je nutné zdůraznit, že „právo národů na mír“ vyžaduje, aby politika států směřovala k odstranění hrozby války“ a že podpora míru je nezbytná, aby každý mohl plně využívat svých lidských práv.

plukovník.v.v. Jiří Bureš
předseda Asociace Vojáci proti válce.


Prohlášení k národům Evropy
Dej sílu boji za mír!


21. září - Den akce proti jaderným a jiným zbraním hromadného ničení a zahraničním vojenským základnám.

Členské organizace Světové rady míru v Evropě se rozhodly, že oslaví Mezinárodní den míru - vyhlášený Organizací spojených národů na 21. září - sjednotit své hlasy v prohlášení k národům Evropy, aby prokázaly větší sílu boji pro mír!
Lidé v Evropě a na celém světě čelí rostoucí globální agresivitě imperialismu, eskalaci militarismu, nárůstu vojenských výdajů, závodů na nové, sofistikovanější a ničivější zbraně, včetně jaderných zbraní, instalace nových vojenských sil a vybavení v zahraničních základnách, které USA, NATO a EU velmoci propagují v Evropě i po celém světě. Intervence a násilné operace, destabilizace, války, agrese a okupace vůči zemím a jejich národům - vždy podporované rozsáhlými mediálními kampaněmi manipulacemi a podváděním - rozsévají smrt, utrpení a zničení milionů lidí na Středním východě, ve Střední Asii, v Africe, nebo Evropě, jak dokazuje realita Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie, Jemenu, Ukrajiny nebo jiných zemí.

Dramatická situace milionů uprchlíků vyžaduje odsouzení hluboce nelidského ignorování lidských práv v těchto agresivních válkách.

Zároveň je OSN instrumentalizována imperialistickými sílami a principy její zakládající Charty jsou porušovány stále více a více arbitrárními a nejednoznačnými rezolucemi a rozhodnutími.

Spojené státy, NATO a velké mocnosti EU a jejich spojenci ve svých ambicích pro světovou nadvládu jsou velkými hrozbami míru a národů na celé planetě. Pomocí neustálého zvyšování napětí, hrozeb a opatření politické, ekonomické, obchodní a finanční izolace - sankcím a blokádám – vměšování do vnitřních záležitostí států a agresi v mezinárodních vztazích usilují o zajištění geostrategické kontroly důležitých regionů a hlavních zdrojů surovin a omezit nebo zničit jakoukoli zemi považovanou za překážku jejich hegemonických záměrů. V Evropě, jako součást této eskalace válečnictví je obzvláště znepokojující pokračující a zvýšené napětí podporované USA, NATO a EU proti Ruské federaci, zjevné v novém nasazení vojenských sil USA a NATO ve východní Evropě; v USA i Evropě instalovali protiraketový systém THAAD včetně jaderné bomby B-61 a stíhací letouny, které jsou schopny je přepravovat, v rámci doktríny prvního jaderného úderu; to vše v rámci kroků vedoucích k další militarizaci Evropské unie a jejímu započítání jako "evropského pilíře NATO".

Dnes s existujícími zbraněmi , by nová válka svou proporcí rovnající se velkým světovým válkám, které proběhly ve 20. století, znamenala zničení lidstva, jak ho známe. V tento Mezinárodní den míru požadujeme ukončení všech válečných útoků, zákaz všech jaderných a jiných zbraní hromadného ničení, ukončení všech zahraničních vojenských základen. V tomto rámci má zásadní význam přijetí smlouvy o zákazu jaderných zbraní ze dne 7. července Smlouvy OSN o vyjednávání právně závazného nástroje k zákazu jaderných zbraní vedoucího k úplnému odstranění jaderných zbraní, což je odrazem očekávání národů, světového mírového hnutí a úsilí nejaderných států, pro svět bez jaderných zbraní.

V tento Mezinárodní den míru odsuzujeme cíle a kroky NATO, požadujeme, rozpuštění NATO a podporujeme boj každého národa v každém členském státě NATO o vystoupení z tohoto vojensko -politického bloku.

.Zasíláme naši výzvu všem, kteří upřímně obhajují mír, prosazují a účastní se iniciativ, které evokují Mezinárodní den míru, sjednocujíc zásady zakotvené v Chartě OSN, na obranu práva národů na sebeurčení, národní suverenitu a nezávislost, nevměšování do vnitřních záležitostí států, mírového řešení mezinárodních konfliktů, ukončení všech forem národního útlaku, všeobecného a řízeného odzbrojení, spolupráce mezi národy a zeměmi pro nový svět v míru, emancipace a pokroku lidstva. Na obranu těchto zásad budeme i nadále zasahovat do našich zemí, což přispěje k rozšíření jednoty a sbližování v činnosti, apelovat na všechny, kteří s nimi souhlasí, aby poskytli větší sílu boji za mír.

Znovu potvrzujeme naši pevnou víru, že pouze obranou míru můžeme zajistit budoucnost národů Evropy, budoucnost všech národů na celém světě.

Prohlášení členských organizací Světové rady míru v Evropě předává

Asociace Vojáci proti válce – Česká republika z.s. 


K prohlášení členských organizací Světové rady míru v Evropě se připojují:
Klub českého pohraničí z.s.
České mírové fórum z.s.
Slovanský výbor ČR z.s.
Českoslovenští vojáci v záloze za mír z.s.

»No pasarán« se stalo heslem pevných rovných lidí

$
0
0

21. 9. 2017
Rozhovor Haló novin s publicistou Miroslavem Polreichem, někdejším čs. diplomatem a zpravodajcem .
„Je to o inteligenci, a tím i schopnosti uvědomit si úskalí světa a vzájemnou, dnes již dokonce existenční závislost. Inteligence je schopnost chápat problém, charakter a morálka jsou nutné při jeho řešení.“
„Ani jedna velmoc nemá dostatek prostředků a schopností velké problémy vyřešit samostatně. Zde je podstata a neměnná konstanta vzájemné závislosti.“
„Rádi poukazujeme na zacházení s různými jednotlivými »disidenty« a nevidíme státem organizované zabíjení formou agresivních válek.“
„Pro až hrůzný počet lidí lidská práva začínají a končí snídaní. Pokud ji nemají, příštího dne nedožijí…“
„Trump je problém, a to i pro ten malý počet lidí, kteří předpokládali jeho volbu. Byl zvolen proto, že společnost byla zralá na změnu.“


Ve vašem životopise čtu, že jsem byl čs. zpravodajským důstojníkem a diplomatem. Mohou tyto pozice prolínat? Nezasvěcený si může bláhově myslet, že by se mělo hrát čestně - buď jsi diplomat, nebo rozvědčík.
Vaše otázka je zásadní v pohledu na podstatu zahraniční služby. Ministerstva zahraničních věcí jsou specializovanou vládní strukturou, službou, která navenek hájí a provádí zahraničněpolitický zájem země, vedle otázek konzulární služby pro občany.

Na druhé straně však zpravodajské služby - a pomozme si anglickým názvem Intelligence Service - hlavně z hlediska obsahu a zaměření práce kladou jiné nároky na zpravodajce při realizaci jednotlivých operativních zadání. Předpokládá to využití netradičních forem s jistou mírou utajení jako podmínky pro hloubkovou analýzu požadovaných řešení a navrhovaných výstupů pro rozhodovací orgány. Tento přístup bezpodmínečně vyžaduje jistou iniciativu, odbornou erudici a osobní odvahu jednotlivých pracovníků.

Zpravodajská služba musí pracovat s nezávislým politickým zadáním, které nevylučuje úzkou koordinovanou spolupráci vyžadující respekt druhých stran pracujících ve stejném směru předcházení či řešení mezinárodních problémů a případných sporů. Účinnou formou, která podmiňuje tato řešení, je jistý stupeň důvěry a utajení.

Stručně a velmi správně na tuto otázku odpověděl bezpečnostní analytik Jan Schneider: »Zpravodajská služba je vyšší patro diplomacie.«

Sehrál jste jistou roli v letech 1967-68 ve snahách o ukončení vietnamské války, kterou vedly Spojené státy proti této asijské zemi. Jaká to byla role?

Odpověď je třeba zarámovat politickým postavením Československa v šedesátých letech, které mělo jisté prvky umožňující pozici respektu obou stran bipolárního světa, a tím i možnost zprostředkování a účast na řešení i vietnamského problému, který se stal i otázkou nutného řešení a ukončení rozjitřené celé americké společnosti (vzpomeňme na masová hnutí proti válce). Byla to zpravodajská služba CIA, která jako jediná proti zájmu Pentagonu i Stadepu (ty chtěly vést válku do vítězného konce) došla k závěru, že je nutno konflikt ukončit, a hledala za této napjaté situace prostředníka. Československo objektivně bylo v situaci, kdy mohlo tuto roli (důvěrně) plnit.

K mé osobní účasti napomohla i náhoda, že jsem ve Vietnamu byl a také se osobně znal s pracovníkem CIA odpovědným za vietnamské operace ještě z Prahy. Byly dohodnuty podmínky k ukončení bojů pro jednání již v roce 1968, kdy ale po nástupu republikánské administrativy byly obnoveny boje a jednání bylo zahájeno za stejných podmínek až po čtyřech letech a dalších desetitisících mrtvých na americké straně a milionech na straně Vietnamců. V roce 1973 přesto ministr zahraničí USA Kissinger obdržel Nobelovu cenu míru.

Jak se dnes dívají Američané na tuto válku? Když stále slyším v českém mainstreamu o »vlivném americkém senátorovi« McCainovi, který je veteránem této války a má na rukou hodně vietnamské krve, tak mě to dosti popuzuje.

Vietnamská válka vyvolala masové protesty. Milionové demonstrace v New Yorku, stávky studentů, hromadné pálení povolávacích rozkazů, emigrace do Kanady a Švédska jako útěk před mobilizací a neplacení daní. To byla role inteligence. Ale i přístavní dělníci odmítali nakládat transportní lodě do Vietnamu.

Senátor McCain byl ve Vietnamu nejenom účastníkem bojů, ale i zajatcem. Dnes se snaží ukazovat, ale i aktivizovat tu agresivní tvář Ameriky, a je třeba přiznat, že se mu to v rámci rusofobie do jisté míry daří. I za podpory jiných (i našich aktivistů). Nezapomínejme ani na McCarthyho a jeho antiintelektuální akce v době iniciování studené války a prohlubování nepřátelství.

Také jste měl příležitost zasáhnout do mírových ujednání po šestidenní válce, ale váš plán nebyl naplněn. Co se stalo, že k mírovým ujednáním nedošlo?
Zde je třeba uvést, že věc není tak jednoduchá, a to i v dnešní době. V roce 1967 arabské země připravovaly »konečný« útok na Izrael a provedly k tomu i organizační opatření (vyhoštění pracovníků OSN). Izrael preventivně zaútočil a byl úspěšný. Byl však obecně označen za agresora. Na jeho straně zůstaly jen USA, a ostatní svět Izrael odsoudil či zůstal neutrální (Evropa) pod jednotnou hrozbou přerušení dodávek ropy.

Za této situace bylo svoláno mimořádné valné shromáždění OSN hlav států, kde měl být Izrael označen za agresora. Byla to velmi ostrá akce SSSR vedená ke znásobení mezinárodního odsouzení USA. Dokumenty čs. delegace poprvé za mé kariéry ve mně vyvolaly fyzický strach z možného konfliktu. Proto jsem o vážnosti situace informoval písemně přímo vedoucího naší delegace, ministerského předsedu Jozefa Lenárta s poukazem na další závažné souvislosti, ve kterých USA i SSSR mají společné zájmy. Což je závažný důvod pro změnu ostře konfrontačního stanoviska. Musím uznat, že Lenárt pochopil mé argumenty, a to pro mne bylo výrazem podpory.

Po mnohahodinovém rozhovoru a rozboru situace s vedoucím sovětské zpravodajské služby on uznal argumenty, které měly dosud jejich prioritu, a učinil závěr: Pokusíme se o změnu našeho přístupu. Zde to ale nepůjde. Delegace sovětského MZV chce konfrontaci, nejsou schopni vidět souvislosti, Kosygin (předseda vlády a vedoucí sovětské delegace) je ekonom a nic nerozhodne… Jedinou cestu vidím vyargumentovat to s vedením rozvědky v Moskvě. O tom byla americká strana mnou průběžně informována a druhý den mi bylo sděleno sovětským kolegou, že Moskva mění postoj.

Podrobnosti jsou uvedeny v mé knize Špioni v diplomacii. Tak, jak jsem zmínil pozitivní a ojedinělý přístup CIA ve věci vietnamské války, tak zde na druhé straně to byla sovětská rozvědka, která změnila tehdejší sovětské nebezpečné stanovisko.

Celá záležitost vyústila v rychle dojednanou vrcholnou schůzku Kosygin–Johnson v Glassboro a v podstatě obrat ve vzájemných politických vztazích, i když na této schůzce nebylo možno uzavřít konkrétní dohody. Ale vlastní schůzka byla označena za změnu ve vzájemných vztazích a »nový duch Glassboro«, na který se konkrétně odvolával i Reagan s Gorbačovem při jednání v Reykjavíku.

Je sice pravdou, že k ujednání mezi Izraelem a Palestinci nedošlo a dodnes je část území Palestiny okupována, ale v podstatě opět byla tato hluboká krize překonána prostřednictvím zpravodajských služeb obou stran, i za pomocí služby naší.

V jednom z rozhovorů jste uvedl, že vaším osobním zadáním je obhajovat Ameriku, jakou jste poznal z 60. a pak 90. let, »kdy hledala cestu ke spolupráci a pomohla likvidovat bipolární svět«. A co současná Amerika, hledá cestu ke spolupráci?

Tato otázka je základní. Svět není již rozdělen bipolárně na ideologickém základě, ale je rozdělen uvnitř jednotlivých společenství států. Máme dvě Ameriky, Anglie i Francie, ale nemusíme chodit daleko - jsme rozděleni i v naší společnosti. K tomu není třeba hledat důkaz.

Kde je nyní tedy ta pomyslná dělicí čára? Je v samotné společnosti a jednotlivých lidech. Zde se odvolám na nedávno zesnulého Brzezinského, kterému jsem psal o nové možnosti dohovoru a spolupráci ve světě v současné době, a on mi uvedl silný protiargument, aniž by ho nyní ke konci svého života zastával: »A je společnost natolik inteligentní, aby si to uvědomila?« Zamysleme se… Ano, je to o inteligenci, a tím i schopnosti uvědomit si úskalí dnešního světa a vzájemnou, dnes již dokonce existenční závislost! Tedy nejenom inteligence, ale i charakter a morálka mají svoji váhu. Inteligence je schopnost chápat problém, ostatní atributy jsou nutné při jeho řešení.

Priority, i bezpečnostní, USA i Ruska jsou zcela zákonitě dnes totožné.

Které priority mají totožné?

Nešíření zbraní hromadného ničení; boj proti mezinárodnímu terorismu, organizovanému zločinu, drogám; nemoci; životní prostředí; ale i nutná spolupráce ve vědě a technice, dobývání vesmíru ad. Ani jedna velmoc nemá dostatek prostředků a schopností tyto problémy vyřešit samostatně. Zde je podstata a dnes již neměnná konstanta vzájemné závislosti. Jinými slovy nikoli tradiční síla a moc nás žene kupředu, ale je to vědomí naší bezmoci, která nemá bez vzájemné spolupráce východisko.

Z USA čas od času přicházejí zprávy o tamní rasové nenávisti, nesmyslném a zbytečném střílení černošských obyvatel policisty apod. Byl v této zemi rasismus překonán?
Choulostivá otázka, protože na ni není jednoznačná odpověď a netýká se jen Ameriky. Tam již není možno ani ve vysloveně »bílé« společnosti při hovoru zlehčovat Afroameričany, a také to nikdo nedělá, to spíš se tam vedou protipolicajtské vtipy, jako dříve u nás, ale zde je to vždy polish cop. Přesto smíšená manželství téměř nejsou a bydlí se většinou rovněž jenom odděleně.

Zde však je jistý sociální aspekt v životní úrovni, která má prvky i politické a lidskoprávní. My jsme nabádáni kritizovat Kubu, ale nikdo neukáže na statistiku úmrtí dětí do jednoho roku. Kde jsou USA, a kde je Kuba? Právo na život je totiž prvým a základním právem. Proto rádi poukazujeme na zacházení s různými jednotlivými »disidenty« a nevidíme státem organizované zabíjení formou agresivních válek. Nemusím uvádět případy, jenom bychom neměli zapomínat, že se jedná o upření základního lidského práva na život ne jednotlivců, ale tisíců lidí, a to soustavně. Vojenskou akci i válku lze vést jedině se souhlasem RB OSN. Jinak se jedná o agresi, státem organizovaný terorismus.

Máme ale i další společný problém, který je rovněž spojen se životem. Pro až hrůzný počet lidí lidská práva začínají a končí snídaní. Pokud ji nemají, příštího dne nedožijí…

Jak hodnotíte kroky prezidenta Trumpa, který se navzdory svým předvolebním proklamacím nachází v pevném sevření vojensko-průmyslového komplexu?

Je zajímavé si uvědomit, že před vojensko-průmyslovým komplexem jako první varoval Eisenhower při svém odchodu z funkce prezidenta, přestože termín zní, jako by vypadl z marxistické historiografie.

Trump je problém, a to i pro ten malý počet lidí, kteří předpokládali jeho volbu. Byl zvolen proto, že společnost byla zralá na změnu, ne po linii strany, ale společnosti samé. To jsou ty dvě Ameriky. A nyní jsme ve střetu, jaká bude další cesta. Hranice nejsou dány. Putin byl respektu hodný přítel, kým je dnes a bude zítra. Tak velký rozptyl však ve skutečnosti neexistuje, i když se tak prezentuje. Limity, jak jsem uvedl, jsou dány. Nakonec vzpomeňte na nutnou spoluodpovědnost a máte nakročeno k reálnému řešení. To je ale o naději, nemusím mít ještě dnes pravdu.

Nechci se ale vyhnout současné krizi v souvislosti s KLDR. Nechci také opakovat argumenty, zda je možný konflikt lokální, či dokonce atomový. Ten vylučuji a jsem rád, že mezi našimi komentátory nejsem sám. Podívejme se na celý problém s odstupem. Opravdu situace dnes přispívá k militarizaci našeho myšlení, a komu to nedochází, tak ho poučí aktivní média. Ani dnešní uměle vyvolaná rusofobie nemá jiný význam.

Již jednou se hovořilo, že svět je na pokraji atomové války. To se jednalo o kubánskou krizi. Stačilo pár telefonických rozhovorů Kennedy – Chruščov a byly staženy sovětské rakety z Kuby a americké z Turecka, a Američané slíbili, že nechají nadále Kubu na pokoji. Je to nyní padesát let. I tato hluboká krize měla pozitivní výstup.

Vietnam – snaha po ukončení koloniální války byla nakonec vedena dohodou připravenou zpravodajskými službami. Byla možnost, že šestidenní válka na Středním východě přejde ve válku globální. Nakonec pro Američany vznikl vietnamský syndrom, ale na druhé straně také Spirit of Glassboro a v krátké době velmi úzká spolupráce s pozitivními důsledky - uzavření smluv vedoucích ke stabilizaci vzájemných vztahů.

Jaké vidíte řešení situace na Korejském poloostrově?
Korea má několik fází řešení, ale formu, myslím, jen jedinou. Mír se totiž uzavírá s nepřítelem. Takže i tato cesta je daná. Ne proto, že to dnes říká Putin, ale i představitelé Anglie, Německa či Francie. Jiná cesta není.

Již jednou se řešila ostře podobná krize v oblasti. Končila téměř dohodou. V té době byl velmi aktivní v problému i náš současný ministr Zaorálek. Asi by si měl na tu dobu znovu vzpomenout…

Chcete mou předpověď? Pozitivem je, že tento problém je opět řešitelný jen vzájemnou a užší spoluprací a pochopením velmocí, kterým nakonec i ta problémová Korea porozumí. Co ale budou dělat ti, kteří napětí, vzhledem ke své nižší inteligenci, potřebují ke svému místu a životu?

Vzpomeňte si na mezinárodní »důvěrnou« konferenci organizovanou ministerstvem vnitra (rozvědkou) s Evropskými hodnotami o přípravě atomové války, tentokráte s Ruskem.

Již jste zmínil svou loni vydanou knihu Špioni v diplomacii s podtitulem Česká stopa při řešení krizových situací v mezinárodní politice. Já vidím takovou stopu například v činnosti naší ambasády v Sýrii…

Máte pravdu, naše pozice v Sýrii je univerzální a jedinečná. Proto má i svoji funkci při jednání. Však těch útoků v nedávnu proti paní velvyslankyni bylo dost.

Kdyby si lidé jako například pan Gabal, velký kritik naší syrské ambasadorky, přečetl Washingtonskou smlouvu NATO a jediný tam článek, kterým jsme se zavázeli k hledání mírových řešení (nic jiného se v ní nenabízí), tak by v tom směru mohl pracovat. Od něho se to ale nedá očekávat vzhledem k intelektuální nedostatečnosti. A ve svých důsledcích jeho antiamerikanismu.

V letech 1991-92 jste vedl čs. delegaci jako velvyslanec při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve Vídni. Bezpečnost, spolupráce, odzbrojení - to jsou vaše trvalá témata, viďte.

K otázce OBSE a mému působení jsem se podrobně vyjádřil ve svých publikacích. Bylo to v devadesátých letech, opět v době, kdy se dalo něco dělat, protože to bylo období ukončení bipolárního světa a i ta problémová Amerika nepočítala s NATO, ale s OBSE jako nosnou organizací po zajištění mírových podmínek v Evropě. Proto to hromadné odzbrojování.

Proto naši neocons (válečníci) nebo postkomunistické státy přišly s teorií bezpečnostního vakua a útoky hlavně proti USA, že jsou to romantici, chtějí spolupracovat s Ruskem atp. Korunu tomu nasadil sám Václav Havel, který Američany označil přímo za zrádce, když nás nechtějí do NATO. A přirovnal je přímo k mnichovské zradě. A naše BIS z Clintona, tehdy kandidáta na prezidenta, udělala agenta KGB školeného dokonce v Praze, kterému nesmíme dovolit, aby se stal prezidentem. Však to americký Senát v Praze dlouho prošetřoval.

Všechno to byly nesmysly hochů kolem Havla, i když to jistou funkci plnilo. Nakonec se přidala Albrightová a hledal se intenzivně nový nepřítel – Rusko. Tato rusofobie má ale zákonitě charakter také antiamerikanismu, což konstatuje otevřeně i policy paper zpracovaný soukromou vysokou školou CEVRO na základě objednávky MZV!

Tyto závěry a doporučení jsou v protikladu k našemu závazku při vstupu do NATO, že se budeme snažit o předcházení sporům a jejich řešení budeme nalézat jenom jednáním a mírovou cestou v souladu s Chartou OSN.

A máte pocit, že ČR jako členský stát NATO dodržuje tento závazek?

Nejsem naivní, i ostatní členské země nerespektují tento závazek. Pak je ale vše v rozporu s původním posláním a záměrem NATO. Je nutno proto učinit opatření. Nic nám nebrání třeba ve svoláním konference do Prahy, která by provedla zhodnocení plnění tohoto závazku. Zde by byl prostor i pro naši rozvědku místo toho, aby pod hlavičkou vnitra organizovala protiruské shromáždění, na jejímž pozadí byla vyzvednuta hrozba dokonce atomové války s Ruskem.

Dnešní naše zpravodajská služba není vedena k odpovědnosti a plnění závazků ze smlouvy NATO! Nakonec je překvapivě stále začleněna do sestavu MV, coby přežitek z doby předlistopadových struktur.

Jak si představujete zajištění bezpečnosti světa? Komunisté navrhují pokračování tradic helsinského mírového procesu bez recidiv studené války a obnovení úlohy OBSE.

Vaší otázce dobře rozumím. Obsahuje i odpověď. Svět je multipolární s větší odpovědností mocností a společenských organizací, dnes to není jen OSN a OBSE, ale je nutno rozumět i podstatě BRICS a Šanghajské organizaci spolupráce. Jsou vedle OSN nejvlivnějšími organizacemi s velkým rozsahem spolupráce v oblasti politické, hospodářské, ale i vojenské. Mají ještě jednu zvláštní charakteristiku, která by neměla být opomenuta. Ve všech jsou členem Čína i Rusko, ale v žádné USA, Anglie, Německo či Francie. Tato izolace není věcí sankcí, ale vlastního vyřazení se z globální odpovědnosti.

Sám také vidím možnost aktivní účasti právě v OBSE, ale její oživení nemůže být doménou jen Ruska a levicových stran. Zde je nutný prostor zvláště i pro USA. Současné medializované trendy jsou dočasné a musí pominout. I proto nyní známí »válečníci« volají po spolupráci a dohodě. Ocitoval bych jen Kissingera: »Pokud se mělo rozšiřovat NATO, tak jenom o Rusko, a postkomunistické země měly zůstat v čekárně a svět by měl po problémech.«

Hledat pozitivní konstruktivní řešení není snadné v našem prostředí mediální fobie. Je to však reálná naděje, ke které nás nutí dnes již samotná existence.

Připomínáme si výročí španělské občanské války a vstup mezinárodních brigád do této války na straně republikánů. Heslo No pasarán! často opakujete i při glosování současné mezinárodní situace. Kde vidíte pro toto heslo aktuální využití?
Heslo slavné Dolores Ibárrury není heslem, ale podstatou bytí a problémů dnešní naší společnosti. Stalo se symbolem rovných pevných lidí. Znal jsem šéfa naší rozvědné školy Šterna – byl španělák a disident, Kriegla, také jako hledače tak nesnadné pravdy, za kterou se vždy platí. Hledali cestu pro společnost v celé její složitosti. Ano, byl Madrid a pak padla Praha. Pátá kolona zůstala i zde. Přidal bych na závěr k úvaze ještě jiné heslo z Dostojevského, který celý svůj život ve svých spisech hledal »člověka v člověku«.

Jste kritický vůči českému mediálnímu mainstreamu. Kde vidíte jeho slabiny?

Nemáme žurnalisty, ne nezávislé, v podstatě žádné. Proto volá i moudrý Bělohradský po novém disentu a dříve již zesnulý zkušený Vaculík nás poučil, že moc bývalé Strany a Vlády se vůbec nedá srovnávat s dnešní mocí peněz.

Monika HOŘENÍ

Bude to pouze takto: Moskva oznámila svůj postoj k mírovým silám na Donbasu

$
0
0

21. 9. 2017      zdroj a zdroj
Ministr zahraničí RF Sergej Lavrov oznámil, že postoj Moskvy ohledně ruského návrhu rezoluce o mírové misi na Donbasu je neměnný. Zůstane v té podobě, ve jaké je prezentován po telefonickém rozhovoru prezidenta Ruska Vladimíra Putina a německé kancléřky Angely Merkelové. "Návrh je v té podobě, v jaké jsme jej předložili, s úpravou po rozhovoru Putina a Merkelové", zdůraznil ministr.


Nazval také "abstraktním" nesouhlas Kyjeva s ruským dokumentem o mírové misi.

"Jsou výroky, pochopitelně včetně těch od ukrajinských partnerů, v nichž je vyjádřen abstraktní nesouhlas s ruským návrhem", řekl Lavrov.

Podle něj Ukrajina prohlašuje, že "je nutné okamžitě poslat 40 až 60 ozbrojených vojáků, kteří podle jeho představ, pravděpodobně, musí prostě zmáčknout DLR a LLR, stanovit na jejich území vlastní režim, kterým pošlapou dohody, dosažené v Minsku", informuje zdroj.

Moskva trvá na rozmístění "modrých přileb" pouze v první linii. Kyjev ve svém návrhu rezoluce navrhuje umístění mírových sil na území DLR a LLR a na rusko-ukrajinské hranici.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

P.C.Roberts: Pár myšlenek k Trumpovu vyhlášení války Iránu a Severní Koreji

$
0
0

21. 9. 2017       PaulCraigRoberts
Řeč Trumpa v OSN vyloučila naději, že by se jeho prezidentství mohlo ubírat cestou lemovanou jeho splněnými sliby z volební kampaně, jako např. že Washington nebude už dále „policajtem světa“, že odejde ze Středního východu, či že napraví poškozené vztahy s Ruskem. S tím je tedy konec. CIA a vojenskobezpečnostní komplex drží vládu stejně pevně v rukou jako dřív, a Trump přijal jak statut zajatce, tak i přidělenou mu roli prosazovat hegemonii Washingtonu nad každou jinou zemí. Washington über alles zůstává tak jedinou politikou, kterou Washington zná a provádí.


V OSN Trump fakticky pohrozil, že vymaže Severní Koreu z tváře země. A k této hrozbě přidal i hrozbu Venezuele (http://stephenlendman.org/2017/09/trump-threatens-venezuela, a zdémonizoval Irán. Všechny tyto tři země označil za „darebácké státy“, když darebákem je ve skutečnosti Washington sám. Jen v tomto probíhajícím století zničil totiž, ať už zcela, nebo částečně, osm zemí, a tři až pět zemí má zrovna na mušce.

Otázka, která se za této situace sama nabízí, je tato: Jak je možné, že auditorium v zasedacím sále OSN Trumpa z pódia nevypískalo, když slyšelo, jaké nehorázné lži to vyslovuje?

Vysvětlení je jednoduché: PENÍZE. Američtí daňoví poplatníci hradí totiž zhruba jednu čtvrtinu ročního rozpočtu OSN, čímž na zbylých 130 zemí zůstává už jen docela snesitelná zátěž. A tak washingtonské vedení planety země směrem k Armageddonu probíhá bez problémů, neboť světoví vůdci dávají penězům přednost před pravdou, spravedlností – a dokonce i před přežitím. A diplomaté OSN vidí ve spolupráci s Washingtonem možnost, jak si přjít na pěkné peníze tím, že se spolu s celým Západem zúčastní vykořisťování svých vlastních zemí.

Washington, plně angažován svým úsilím zničit Sýrii, nechal na své saudskoarabské loutce, aby zlikvidovala Jemen. Saudská autokracie, spolu s USA hlavní to sponzor světového terorizmu, odvedla, díky z USA dodaným zbraním skutečně dobrou práci. Tahle totálně zbytečná válka pomohla totiž zvýšit zisk amerického vojenskobezpečnostního komplexu, to je partičky ďáblů, jaká se na zemi ještě nikdy nevyskytovala. UNICEF hlásí, že jeden milion jemenských dětí bude obětí „amerického soucítění“, kterýžto výraz se Trump nestyděl vyslovit, když v referování o jemenském konfliktu pochválil roli CIA.

Člověk dumá, zda Rusové a Číňané jsou až tak moc zahlceni touhou být tak bohatí, jak bohaté je naše jedno procento, že jim uniká vědomost o tom, že jsou na seznamu zemí, jež mají být za to, že nepřijímají hegemonii Washingtonu, eliminovány.

Skutečně. Kde byla ruská vláda, když Washington svrhával vládu Ukrajiny? Účastnila se sportovní události. A já z lhostejnosti obviňují Američany! A jak to, že ruská vláda nevěděla, co se děje?

Abych byl zcela otevřený, věci se mají takto: Jestliže Rusko a Čína nevytáhnou na USA, vytáhnou USA na Rusko a Čínu. Takže jedinou otázkou zůstává: kdo udeří jako první? To je situace, ze které se mohou Rusko a Čína vyvléct jedině tak, že se vzdají a hegemonii USA prostě přijmou. Toto je pevná a neúhybná dráha, na kterou neokonzervativci, CIA a vojenskobezpečnostní komplex posadily Spojené státy. A současnými koncovými body této dráhy jsou severní Korea s americkými raketami na hranici čínské, a Irán s americkými raketami na hranici ruské.

Pokud se ohlížím kolem sebe, málokdo si je vědom toho, že Armageddon je už za rohem. A západní presstitutky neprotestují. Neexistuje žádné mírové hnutí, žádné mírové pochody se nepořádají. A jeden z propagačních amerických webů nazvaný Američané pro omezenou vládu, označil destabilizující Trumpův projev v OSN za projev téměř mírový.

Za svého dlouhého života jsem se s takto falešným výkladem politického projevu ještě nesetkal. USA se zkrátka staly propagačním státem v každém ohledu. PRAVDA NIKDY NEVYJDE NA POVRCH.

Nikdy žádná jiná vláda nepohrozila jiné zemi totální záhubou, jak to ve svém projevu v OSN na adresu Severní Koreje učinil Trump. Stalo se to poprvé a v tomhle punktuTrump Hitlera trumfnul. Spojené státy se staly čtvrtým Reichem. A o tom, že svět přežije zahraniční politiku USA, lze úspěšně pochybovat.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Írán: Máme důkazy, že USA podporují Islámský stát

$
0
0
Napsal/přeložil: mbi
21.9. 2017   Eurasia24
Jen několik dní před informací ruského generálního štábu, že útok Džabhat an-Nusry na ruské vojenské policisty v Sýrii iniciovaly americké tajné služby, informovali představitelé Íránu o důkazech, že USA podporují  Islámský stát.

Íránským revolučním gardám (Islamic Revolutionary Guard Corps – IRGC) se během posledních několika let podařilo proniknout až do velících center americké armády a získat důkazy o tom, že USA podporují teroristy z Islámského státu. Oznámil to velitel vzdušných sil IRGC Amir Ali Hajizadeh.

„Již několik let se nám daří pronikat až do velitelských středisek a center (armády) USA. Víme proto, co všechno si ve světě hlídají, po čem tvrdě jdou, o co nemají zájem – a také, jak podporují IS,“ uvedl pro televizní společnost IRIB (Vysílání Islámské republiky Írán – Islamic Republic of Iran Broadcasting).

Hajizadeh také řekl, že pokud IRGC dostanou povolení zveřejnit důkazy o americké podpoře Islámského státu, pak se aktivity USA v Sýrii a Iráku stanou „jedním velkým skandálem“.

Vojenští činitelé Íránu již několikrát prohlásili, že Teherán disponuje důkazy o podpoře teroristů IS ze strany Washingtonu. Poradce vrchního velitele IRGC Hamid Reza Moghadam Far v rozhovoru pro televizi RT přislíbil, že Írán takové důkazy zveřejní.

Zdroj: rusvesna.su

Jak se krade v Rusku a na Ukrajině

$
0
0
Pavel Šipilin 22.9.2017   Alternativa, překlad Grysyk (Ostrov Janiky)

Mezi „národně sebevědomými“ (svidomými) Ukrajinci panuje názor, že korupční problémy Ruska a Ukrajiny jsou totožné. Titéž oligarchové ze soupisu časopisu Forbes s jachtami a miliardovým jměním, nabytým kdovíjakým kouzelným způsobem, tatáž zlodějská sebranka, velí guberniím a oblastem. Ruským obyvatelům se dostane pouze o něco více peněz, protože k nim doletí více ropných krůpějí z panského stolu. A to je celá podstata jejich vyšší životní úrovně.

Přesto na jednu principiální otázku takové zjednodušené srovnání odpověď nedává. 



A to: proč RF investuje do budoucnosti – staví cesty, pokládá ropné potrubí, zřizuje městské parky, kupuje drahá diagnostická zařízení do poliklinik a nemocnic? Vždyť pro oligarchy to jsou přímé ztráty.

Souhlasíte, že tu něco nehraje. Rozdíl tu tedy je.

Zkusím jej vysvětlit.

Ruská situace:

Státní zřízení RF bylo skutečně velmi podobné státnímu zřízení Ukrajiny přibližně do roku 2003. Důležitá správní rozhodnutí byla přímo ovlivňována ruskými miliardáři, kteří privatizací celých odvětví nabyli majetek, co jim spadnul do klína rozpadem SSSR. Oligarchům patřily ropné vrty, potrubí, závody a továrny, masové sdělovací prostředky. Ale hlavně – financovali parlamentní strany. Což znamená – pokoušeli se prosadit takové zákony, které by pro ně byly výhodné.

V ministerstvech a rezortech v tom období pracovali ti, kdo se nevyznali v podnikání, v armádě a policii ti, které nevzali do ochranek společností, obsluhujících zájmy oligarchů.

Jenže s příchodem Putina, který dal jasně najevo, že nebude trpět vliv peněz na státní moc, se začal obraz společnosti měnit. Ne, nevyhlásil křižácké tažení proti oligarchům. Nový prezident se rozhodl změnit strukturu státní moci, naplnit ji novým obsahem. Ti, kdo se s novým pořádkem nesmířili, byli donuceni buď opustit zemi, nebo si sednout do vězení.

K tomu, aby se do ministerstev dostali rozumní lidé, a do armády se vrátili profesionálně vycvičení vojáci, byly nutné peníze. Dříve placené daně z dobývání užitečných surovin činily přibližně 15 %, to jest, noví vlastníci ropných a plynových společností, uhelných dolů, společností dobývajících rudy, bohatli všem před očima, přispívajíc do státního rozpočtu drobnými almužnami. Putin změnil poměry na přímo opačné – dnes stát dostává ne 15, ale přibližně 80 – 85 % výnosů z prodeje uhlí, rud, ropy a plynu. Státní kasa a zlaté valutové rezervy se začaly rychle plnit.

Už roku 2004 se pronikavě zvýšila výplata státních úředníků ( a potom ještě několikrát). V roce 2008 se navýšila výplata internistů, později učitelů a pak všech lékařů. Roku 2010, nehledě na krizi, se násobně zvýšilo peněžní zaopatření v armádě.

Putin, jak slíbil, začal postupně zbavovat oligarchy moci. O završení tohoto procesu se Rusko dovědělo 4. června 2009, když se v malém městečku leningradské oblasti Pikalevo rozhořela živelná vzpoura místních obyvatel proti majiteli rudného podniku Olegu Děripaskovi, který jim dlužil mzdu.*/

Prezident uznal za nezbytné do městečka přijet osobně a přiměl někdejšího velmi vlivného byznysmana podepsat nutné dokumenty přímo před televizními kamerami. Proběhl mezi nimi tento dialog: „Olegu Vladimíroviči, podepsal jste? Váš podpis nevidím, jděte a podepište“.

Děripaska přistoupil k předsednickému stolu, pozorně si přečetl všechny strany smlouvy a podepsal ji. Při odchodu si odnášel plnící pero, načež se ozvalo: „Děkuji. Pero mi tady prosím vraťte!“

Tak byl demonstrován nový styl spolupráce s oligarchy – především gubernátorům, kteří také měli své oligarchy regionálního významu. Bohatí lidé, majitelé velkých a středních společností, v žádném případě nejsou nepřátelé státu. Pokud mu nevytvářejí problémy. Tj., včas platí daně a nevytváří sociální napětí tím, že by dlužili na mzdách. Zvláště v období světové ekonomické krize, která, řečeno stroze, donutila pikalevce zkřížit federální cestu.

Gubernátoři mžikem pochopili, jaký signál jim prezident vyslal. A do městeček odvětví jednoho průmyslu, roztroušených po celé zemi, se hrnuly oddíly úředníků z oblastních, krajských a republikových center, aby řešily problémy v jednotlivých místech. Putinova zákroku už nikde nebylo třeba. Regionální boháči se postavili do řad dobrovolných pomocníků státní moci.

Pokusy nazvat oligarchou tu předsedu Gazpromu, Alexeje Millera, tu předsedu Rosněftu, Igora Sečina, tu nějakého ministra, gubernátora nebo ředitele libovolného státního podniku, neobstály. Jsou to funkcionáři, kteří mohou být kdykoliv ze své funkce odvoláni nebo dokonce skončit ve vězení, pokud by ztratili důvěru či vzali úplatek.

Před pár lety nazvala liberální média oligarchou, blízkém prezidentovi, předsedu rady ředitelů Ruských železných drah, Vladimíra Jakunina. Ale jakmile odešel na zasloužený oddech, všichni na Jakunina zapomněli. Myslím si, že není žádný chudák. Ale rvát se k moci či kupovat hlasy poslanců Státní dumy jej ani nenapadne.

Ukrajinská situace:

Ukrajinská situace se od ruské liší od základu už tím, že post prezidenta tam zaujal nejbohatší oligarcha. Ostatním patří nejenom jejich společnosti, ale i politické strany, mediální prostředky a poslední dobou ještě i ozbrojené bandy. Strany přijímají zákony, potřebné oligarchům, v médiích se vedou války proti konkurentům, bandy se zbraněmi v rukou hájí majetek.

V Rusku, to se rozumí, se také krade a berou úplatky – stejně jako ve všem civilizovaném světě, ale ne tak, jako na Ukrajině. Jako v celém světě, gubernátory, starosty, policisty, pravidelně chytají a vsazují do vězení. Tento proces se nezastaví ani na minutu, stačí se podívat na webové stránky Vyšetřovacího výboru RF, kde se denně objevují desítky oznámení o vazbách. Míhají se tu nejen velká jména a vysoké funkce, boj s korupcí se vede dlouho, systematicky a po všech liniích moci.

Informovaní lidé mi vyprávěli o tom, že když se Krym stal ruským, přinesli místní taxikáři kufr s měsíčními odměnami pro policisty na domluvené místo. Jenže pro kufr si nikdo nepřišel a na telefonický dotaz jim bylo řečeno: „Počkejte, až si to ujasníme.“ Tak se to několikrát opakovalo, až hlas v telefonu oznámil: „Už nic nenoste.“

Krym se po kapkách zbavuje zlodějské Ukrajiny a přenáší se na ruskou vlnu. Ale bude to jistě ještě dlouhá cesta.



Na Ukrajině libovolné zadržení či vazba jsou známkou toho, že si někdo s někým vyřizuje účty. Boj s korupcí je tam bojem včel proti medu, či narkomanů proti narkotikám, protože korupce – to je osa moci současné Ukrajiny, způsob její existence i konečný cíl.

Ukrajina se nikdy nezmění v plnohodnotný stát, protože se v ní nikdy neobjeví vzdělaná a tvůrčí státní elita. Každý její magnát cítí, že země existuje dočasně, a proto se snaží urvat co jde, tady a teď, rozkrádá a loupí zbytky bývalého bohatství. A protože bohatství je každým rokem méně a méně, je boj o něj stále surovější a krvavější.

Jaképak cesty, jaké parky – proč by měl oligarcha utrácet vlastní peníze na všechny tyhle příznaky hojnosti, když mu nepatří?


- - -

Překlad: Grasyk
Převzato z ostrova Janiky
Mezititulky NR

*/  jestli se dobře pamatuji, šlo o továrnu na výrobu malých lodních motorů, kterou chtěl Děripaska zavřít a dlužil dělníkům peníze. Podpisem se zavázal investovat do rozvoje podniku a  pokračovat ve výrobě, včetně řádného vyplácení mezd - pozn. red. V.D.

Z očí do očí. Ruské a americké stíhačky s nejmodernějšími zbraněmi dělí v Sýrii jen pár metrů (FOTO, VIDEO)

$
0
0
Geo

Z očí do očí. Ruské a americké stíhačky s nejmodernějšími zbraněmi dělí v Sýrii jen pár metrů (FOTO, VIDEO)


Americké ozbrojené síly zveřejnily záběry „interakce“ svých letadel s ruskými stíhačkami nad Sýrií. Dokazují, že bojové stroje obou mocností se k sobě na syrském nebi dostávají doslova na pár metrů a „po zuby“ ozbrojené.


Jenže zatímco ruské stroje se v syrském vzdušném prostoru pohybují zcela legálně, na základě platných mezistátních úmluv, americké letouny jsou v Sýrii nelegálně a v příkrém rozporu s mezinárodním právem.

První část záznamu obsahuje záběry ruského Suchoje Su-30SM v infračerveném spektru – patrné je zaměření čidla na výtokové trysky motorů Al-31FP.



V další části je pak několik pohledů na modernizovaný letoun Suchoj Su-27SM3 ruských Vzdušných a kosmických sil.



Pozoruhodná je výzbroj letadla, plně připraveného k vzdušnému boji zblízka i za hranicí viditelnosti: kromě běžně používaných protiletadlových střel R-73 krátkého dosahu a R-27 středního dosahu je letoun vyzbrojen i nejmodernějšími střelami R-77, které jsou, zřejmě v počtu dvou kusů, zavěšeny pod trupem mezi motorovými gondolami. Doposud byly ze Sýrie známy pouze záběry novějších Su-35S s těmito střelami.



Záběry pořídila posádka letounu Boeing F/A-18E/F Super Hornet amerického námořnictva. Letoun nese na konci křídla krátkodosahovou infračerveně naváděnou střelu AIM-9X Sidewinder.

Tato zbraň byla nad Sýrií použita přinejmenším dvakrát: poprvé, když s ní turecký pilot letounu F-16C v listopadu 2015 zákeřně sestřelil ruský stíhací bombardér Su-24M. Podruhé pak letos v červnu, když ji pilot amerického Super Hornetu vypálil na syrský letoun Su-22M4, útočící na pozice teroristů.

Ačkoliv je AIM-9X supermoderní zbraní, která má ve své kategorii překonávat většinu konkurence, podle některých zdrojů raketa třicet let starý syrský stroj minula, když se „nechala ošálit“ vypuštěnými klamnými cíli. K sestřelení letounu nakonec posloužila střela AIM-120 AMRAAM (protějšek zmíněné ruské R-77) vypálená na syrský letoun z nezvykle těsné blízkosti.



Geo, Eurasia24.cz

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live