Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Consortiumnews: Trump je loutka, ale nikoli Putinova

October 18, 2017, 10:50 am
$
0
0

18. 10. 2017      zdroj a zdroj
Zahraničněpolitická rozhodnutí Donalda Trumpa neovlivňuje Moskva, ale Tel Aviv, řekl stálý dopisovatel Consortiumnews Robert Parry. Pokud by podle jeho názoru byl šéf Bílého domu opravdu "loutkou" Kremlu, nepřipustil by zhoršení severokorejské krize, domluvil by se s Íránem a skoncoval by s podporou syrských teroristů. Jak je dobře známo, v poslední prezidentské debatě v roce 2016 nazvala Hillary Clintonová Donalda Trumpa "loutkou" Vladimíra Putina. Ale každým dnem je zřejmější, že šéf Bílého domu má "jiného loutkovodiče, který je typičtější pro americkou politiku", izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, píše ve svém článku pro Consortiumnews Robert Parry.

Od zářijového setkání obou lídrů na Valném shromáždění OSN v New Yorku Netanjahu "tahá za nitky" amerického prezidenta a prakticky určuje všechny jeho zahraničněpolitické kroky. Možná, že tento "tajný vliv" existoval i dříve, ale Trump zpočátku odolával kontrole izraelským premiérem, někdy dokonce projevoval neposlušnost, poznamenává autor článku.

V létě vůdce USA naslouchal radám ohledně revize zahraniční politiky Washingtonu. Zejména mu bylo navrhováno, aby potlačil regionální ambice Izraele a Saúdské Arábie, otevřel diplomatické dveře Íránu a zabýval se jednáními o korejské krizi.

Tyto kroky mohly snížit mezinárodní napětí, ušetřit peníze americké vlády a osvobodit americké korporace ze spleti ekonomických sankcí. Bylo by to ztělesněním Trumpem slíbené strategie "Amerika především".

Ale místo toho, z nějakého ne zcela jasného důvodu, se americký prezident podrobil manipulacím Netanjahua a proměnil svůj první projev na Valném shromáždění OSN v "bojovnou tirádu". Urazil severokorejského vůdce Kim Čong-una, nazval jej "člověkem-raketou" a pohrozil, že "zcela zničí" jeho 25-milionovou zemi. Potom "kopírováním izraelského premiéra" vyzval ke změnu režimu v Íránu, říká Parry.

Zatímco Trump vyhrožoval válkou v sále organizace, zřízené pro předcházení konfliktům, většina diplomatů zachovávala hrobové ticho. "Jedinou příznačnou výjimkou byl Netanjahu, který pilně tleskal tomu, že se mu úspěšně podařilo zatáhnout amerického prezidenta do tábora neokonů", upozorňuje novinář.

Trump znovu předvedl svým nedávným "extremistickým projevem" o Íránu, že "se podřizuje příkazům" Tel Avivu. Ve skutečnosti zopakoval "veškerou izraelskou propagandu proti Íránu a spálil všechny zbývající cesty k tvořivému diplomatickému řešení", říká Parry.

Podle něj šéf Bílého domu zopakoval nesmysly o kontaktech Íránu s Al-Káidou. Avšak nepříjemná pravda spočívá v tom, že teroristická skupina je financována Saúdskou Arábií. Rijád podporuje tyto fanatiky od roku 1980. Právě v té době občan království Usáma bin Ládin začal svou"svatou válku" proti sovětské armádě v Afghánistánu, "která se pouze snažila ochránit sekulární vládu".

V posledních letech Izraelci vlastně vytvořili alianci se Saúdy. Tel Aviv nebyl proti vítězství Al-Káidy v Sýrii, pokud by to vedlo ke zničení šíitského "strategického oblouku" z Damašku do Bejrútu, tvrdí autor článku.

Podle něj se ve výsledku Trump ocitl na stopě války se Severní Koreou a Íránem. Putin, který hrál klíčovou roli při uzavření jaderné dohody s Teheránem, je spolu s evropskými vůdci proti zrušení smlouvy.

Ruský prezident trvá na urychleném ukončení syrského konfliktu s úplnou porážkou Al-Káidy a jejích spojenců. Je rovněž pro jednání se KLDR. Jinými slovy, "chování Trumpa je v přímém rozporu s ​​přáními a zájmy Putina".

"Kdyby měla Clintonová pravdu a Trump by byl Putinovou "loutkou", souhlasil by s jednáním ohledně řešení severokorejské krize, souhlasil by s konstruktivní diplomacií s Íránem a skoncoval by s veškerou podporou, kterou USA poskytují syrským teroristům vyzváním k co nejrychlejšímu ukončení krveprolití", uvažuje Parry.

Parry pokračuje: "Místo toho směřuje americký prezident opačným směrem. I když kryje svou kapitulaci před izraelským premiérem tvrdými výroky, dělá Trump to samé, co většina amerických politiků - plazí se před Bibi Netanjahuem".

Všem, kteří pochybují, reportér radí, aby se podívali na to, jak se republikáni i demokraté "vymršťují" při projevu Netanjahua na společném zasedání obou komor Kongresu USA. Třikrát byl tímto poctěn, stejně jako britský premiér Winston Churchill.

"Tyto okamžiky amerického ponížení, kdy se 535 členů Kongresu USA chová jako loutky na neviditelných nitkách, předvádějí skutečnou podřízenost vlády USA cizí mocnosti. Ale není to Rusko", uzavírá Robert Parry.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
Search
↧

Prezident Miloš Zeman: Znáte to krásné heslo, If you don't succeed, try, try again, když se vám něco nepovede, zkoušejte to vždycky znova a znova.

October 18, 2017, 10:56 am
$
0
0
18.10. 2017 Hrad
Jeho projev při setkání se zastupiteli Plzeňského kraje...
,,Milý pane hejtmane, milý Pepo, zbývá Ti splnit dva prezidentské úkoly, které dostávají všichni hejtmani. Úkol číslo jedna, je moc hezké, že máte jeden hospic, na nejbohatší kraj v republice je to málo. Potřebovali byste dva hospice. Já, abych taky něco dělal, jsem domluvil ministru Ludvíkovi, že bude přijat zákon o hospicích, který poprvé, vůbec poprvé, definuje, co je to hospic. Je to neuvěřitelné, ale my jsme dosud tuto definici neměli, a díky tomu pojišťovny často odmítaly proplácet hospicovou péči."
Jsem rád, že jsem opět ve třetím nejbohatším, a z tohoto hlediska nejúspěšnějším kraji České republiky. Tím prvním krajem je Praha, která si to nezaslouží, a tím druhým krajem je kraj Středočeský, kraj, který tyje z bohatství Prahy, a tedy si to také nezaslouží. Takže prvním krajem, pane hejtmane, který si opravdu své bohatství zaslouží, je právě kraj Plzeňský, to zaprvé.

Zadruhé, jste krajem s nezaměstnaností, která je hluboce pod průměrem celostátním, a ten celostátní průměr přitom znamená, že máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Jste krajem, a už to tady padlo, který absolutně není zadlužený, který splatil všechny svoje úvěry.

Jste krajem, kde poměrně výrazně roste průměrná mzda, nominálně o osm procent, tedy reálně o šest procent. Já vím, že bychom si všichni přáli, aby ten růst byl ještě vyšší. Víte, že jsem oponentem toho, aby se přidávalo sto padesáti tisícům úředníků, protože si myslím, že proti mé vládě, kde těch úředníků bylo osmdesát tisíc, a říkám úředníci, ne policisté, ne hasiči, ne učitelé, ne zdravotníci, čistí úředníci, takže jejich zdvojnásobení v době informatizace veřejné správy je tak trochu aplikace Parkinsonových zákonů, a těmto lidem bych peníze moc nepřidával, ale to je jediná výhrada. Jinak růst životní úrovně má samozřejmě smysl, protože nemůžeme se chlubit hrubým domácím produktem, jenom, ale musíme se chlubit také mzdou.

Stáli jsme spolu bok po boku v boji za zelenou Šumavu, ještě s Jihočeským krajem. Prohráli jsme. Prohráli jsme se zelenými fanatiky a já jsem asi před týdnem četl vyjádření zástupce ředitele šumavského národního parku, který si stěžoval, že zejména v okolí pramenů Šumavy je opět nálet kůrovce a že je zakázáno postižené stromy kácet, třebaže od schwarzenbergovských dob se vždycky oloupala kůra, ta se spálila, stromy se odvezly a kůrovec nebyl. Ale když to říká zástupce ředitele šumavského národního parku, tak promiňte, k čemu tedy ten šumavský národní park je. Vždyť on sám v podstatě tuto situaci dlouhodobě vytvořil a já jsem se byl na Šumavě několikrát podívat a teď, pane hejtmane, doufám, že snad ústavní stížnost, která byla podána, bude mít nějaký účinek, a když ne, tak se k tomu vrátíme po volbách. Znáte to krásné heslo, If you don't succeed, try, try again, když se vám něco nepovede, zkoušejte to vždycky znova a znova. Takže myslím si, že až přijedu na Šumavu příště, tak už tam Bursíkovci nebudou a můj lascivní vtípek o přeřezávání, který jsem pronesl na Poslanecké sněmovně, bude zdvořile a shovívavě zapomenut.

Závěrem bych rád řekl, že když jste mluvil o rozpočtu, tak jsem si prostudoval vaše rozpočty. Dva šestnáct přebytek miliarda, dva sedmnáct půl miliardy, ale Vy jste mě teď ujistil, že je to vlastně zálohování nebo předfinancování na dotace Evropské unie. Zaprvé, když jste před tím měli přebytek, proč byste teď, pokud to investujete, a doufám, že keynesiánci se vždycky dohodnou, že to budou investice, a ne nějaká podivná spotřeba, tak pevně doufejme, že vaše hospodaření bude i nadále tak stabilní, jako jest. Jediná vada, kterou jsem při studiu materiálu našel, je, že váháte s nějakým řekněme zařízením pro důchodce, ale to už jsme si částečně vyjasnili. Je to někde na severním městě, jak jsem si našel v podkladech.

Takže, milý pane hejtmane, milý Pepo, zbývá Ti splnit dva prezidentské úkoly, které dostávají všichni hejtmani. Úkol číslo jedna, je moc hezké, že máte jeden hospic, na nejbohatší kraj v republice je to málo. Potřebovali byste dva hospice. Já, abych taky něco dělal, jsem domluvil ministru Ludvíkovi, že bude přijat zákon o hospicích, který poprvé, vůbec poprvé, definuje, co je to hospic. Je to neuvěřitelné, ale my jsme dosud tuto definici neměli, a díky tomu pojišťovny často odmítaly proplácet hospicovou péči.

Úkol číslo dvě. Nosím s sebou knihu Národního ústavu památkové péče, vydání číslo dvě. Aby si ti, kdo ještě nečetli vydání číslo jedna, nemysleli, že to mají za sebou. Této knize se mezi hejtmany právem říká „kladivo na hejtmany“. Já samozřejmě oceňuji, že ve vašem rozpočtu je zdvojnásobení prostředků na opravu kulturních památek. Tak pečlivě jsem ten váš rozpočet studoval. Ale je to pořád málo. Je to pořád málo a v „kladivu na hejtmany“ se dovíš v té nové verzi, včetně fotodokumentace, o několika nepůvabných zříceninách. Například, já jsem to počítal, o šesti zámcích, o šesti zámcích, které se téměř rozpadají. Ještě nejlépe je na tom Kaceřovský zámek, i když z vnějšku tak jako ruina nevypadá, ale z hlediska vnitřku už je to podstatně horší. A ty ostatní zámky jsou pochopitelně ještě daleko horší. Uznávám, že ve většině případů to nevlastní kraj, ale to vás vůbec neomlouvá. Jak říká Saint-Exupéry, každý má odpovědnost za svoji růži, všechny památky, které jsou v Plzeňském kraji, jsou odpovědností krajského vedení a vy máte možnost pokutovat ty, kdo tyto památky neudržují a neopravují.

Celková bilance je asi tak patnáct jedna pro vás. Až sem přijedu příště, pokud přijedu, přeji vám, aby to bylo šestnáct nula.

- - -
↧

„Politický střed“ je kapitulace demokracie před mamonem

October 18, 2017, 11:57 am
$
0
0

Petr Schnur
18.10.2071 Literárky

Volba menšího zla a mýtus tzv. ztraceného hlasu znamená abdikaci na vyjádření politické vůle. Prožíváme babylonské zmatení pojmů, ale i politických vizitek.

Zatímco v SRN se kolotoč federálních voleb dotočil (v neděli následují zemské v Dolním Sasku), v Česku se ještě naplno točí. Tak jako v Německu a předtím ve Francii stojí i český volič před zásadní otázkou: jen tak dál, byť pod jinou barvou popř. koalicí barev, nebo skutečnou, reálnou katarzi a politicko-ekonomickou změnu. Ti, kdo panující systém stále ještě považují za zlatý vrchol dějin, si budou opět vybírat mezi „středovými, proevropskými stranami“ s neochvějnou transatlantickou věrností. Kdo ovšem přinejmenším během posledních dvaceti let pochopil, že „politický střed“ dnes není nic jiného než totální podřízení politiky a tedy státu globálním finančním trhům, které usurpovaly nejen reálnou ekonomiku, ale i demokracii a právo, že „proevropský“ je zavádějící synonym pro vsunutí hlavy do chomoutu bruselské totality a že transatlantické spojenectví znamená být pěšákem na šachovnici amerického impéria, ten by se měl zamyslet nad tím, jaké myšlenkové pochody ovlivňují vznik volebních priorit.

Jinak vyjádřeno: ačkoliv si stále více lidí v Evropě uvědomuje, že „politický střed“ je kapitulace demokracie před mamonem, že EU není pro, nýbrž antievropská a že Uncle Sam je ochoten v zájmu záchrany vlastní hegemonie kdykoliv a kdekoliv pouštět světu žilou, přesto se establishment drží u moci. Jak je možné, že např. ve Francii, kde naprostá většina národa nechce další neoliberální „reformy“, bruselský diktát s eurem, konfrontaci s Ruskem a další vojenské intervence, vynesly volby na prezidentské křeslo Macrona, investičního bankéře, který prosazuje právě toto a ve spojení s Berlínem hodlá proměnit Evropu v novodobou digitalizovanou Franskou říši?

Jak to, že většina Němců Merkelovou a její vládu nechtěla a nechce, nicméně přesto ji s největší pravděpodobností bude mít další čtyři roky, jen v jinobarevném hábitu? Ačkoliv jsou ve hře různé „materiální“ nebo chceme-li „fyzické“ faktory (mediální brainwashing, finančně potentní sponzoři, propojení establishmentu se státními strukturami a pod.), včetně rozdílné mentality i politické tradice, tři z nich mají ve světě reálně existující demokracie v různém rozsahu a rozdílné intenzitě obecnou platnost.

Dokud budou fungovat, dokud se jich občané nezbaví, nezbaví se ani těch, které vlastně nechtějí. Vedle otázek procedurálních – ty nyní ponecháme stranou – funguje ve volebním procesu i rovina psychologická. Na ni vedle ideologických stereotypů fungují dva další myšlenkové mechanizmy, které panující systém stabilizují resp. drží nad vodou: volba menšího zla a mýtus tzv. ztraceného hlasu. Obojí v praxi znamená abdikaci na občanské vyjádření autentické politické vůle v rámci zastupitelské demokracie.

Ideologické stereotypy lze v německém prostředí nejlépe demonstrovat na příkladu Zelených. To, že vykazují plus-minus přibližně stejné procento hlasů, ačkoliv mezi původními a nynějšími Zelenými je asi takový rozdíl jako mezi létem a zimou, vděčíme jednak posunu ve vnímání reality díky každodenní mozkové masáži politicky korektním duchem doby (zápas o právo na práci a slušný plat nahradil boj za právo na manželství lesbiček a homosexuálů), jednak tím, že určitá vrstva obyvatel nevolí reálnou, ale mýtickou stranu bez hlubší kritické reflexe.

Přejděme k fenoménu „ztraceného hlasu“, dokreslenému osobním příkladem z roku 2005. Po odstoupení červeno-zelené vlády Schröder-Fischer byly vypsány předčasné volby, špičková kandidátka Unie byla Angela Merkelová. Můj tehdejší kolega, který se obával jejího nástupu k moci, volil SPD, a to přes to, že v minulém vládním období uvedla se Zelenými do života Agendu 2010, největší přerozdělení majetku zdola nahoru od vzniku SRN. V diskuzi mi sdělil, že mu sice sedí víc program Strany Levice (Die Linke), ale s nimi že nikdo ze „středu“ nepůjde do koalice, takže by to byl ztracený hlas ve prospěch „matky Angely“ a CDU. Čtenář si jistě pamatuje, jak vše dopadlo: velkou koalicí na čele právě s touto kancléřkou.

A nakonec zde máme tzv. volbu menšího zla, která jde většinou ruku v ruce s teorií „ztraceného hlasu“. Jelikož se volič dobrovolně vzdá svého nejsvatějšího práva, totiž volit autenticky (tedy odevzdat hlas tomu politickému zástupci resp. směru, který by co nejvíce reprezentoval jeho vlastní postoj), nezbývá mu nic jiného než volit někoho, koho vlastně nechce.

Shrneme-li tuto psychologickou strukturu volební metody, potom zde máme faktickou abdikaci na plnohodnotné uplatnění volebního práva. Jedná se o druh dobrovolného, systémově konformního omezení sama sebe, aniž by panující systém byl nucen sám vstoupit do hry a proti nekonformní politické síle použít omezující nebo dokonce represívní prostředky. V praxi to znamená, že stranické subjekty, které by mohly reálně přivolat právě tu změnu, kterou si dotyčný občan přeje, jsou tím samým voličem drženy mimo přímý, konstitutivní vliv na podobu státu.

V dnešní době zažíváme nejen opětovné babylonské zmatení pojmů, ale i politických vizitek.

Výrazy jako 'humanitární intervence' s česko-havlovskou variantou 'humanitárního bombardování' nebo 'mezinárodní angažmá' se staly orwellovskými nálepkami NATO a EU pro jejich loupežné války. Sociální návrat do 19. století běží pod heslem 'ekonomické reformy' a eso evropského neoliberalizmu Macron proklamoval světu novou 'francouzskou revoluci'. Neoliberální globalisté se zahalili do rétorického hábitu levice, která jim to žere i s chlupama, neboť se sama vzdala politických obsahů. A tato pseudo - či lépe řečeno nepolitika - je nazývána „politickým středem“.

Koho tedy volit?

V dnešní situaci fakticky existuje pouze jedno kvalitativní měřítko volebních programů: buď pod heslem 'jen tak dál' v nepodstatných barevných variantách v rámci neoliberálního politicko-ekonomického systému nebo práce na zachování politického, kulturního a ekonomického fundamentu národní existence. Hlasovat pro „středový“ mainstream, bez ohledu na to, zda se sám označuje za levicový nebo pravicový, znamená hlasovat pro pozvolný odstup Česka z evropských dějin – zcela orwellovsky pod praporem EUropy. V praxi jde o hlas pro vojenské intervence za cizí zájmy, pro postup ekonomického výprodeje země, pro další tunelování demokratického a právního státu.

Kdo se tedy chce doopravdy rozejít s politickým statutem quo, s nepolitickou středokracií, která nehájí zájmy země a jejich občanů, ale finančních trhů a globálně operujících nadnárodních koncernů, pro kterou se imperiální války staly ultimativním prostředkem zahraniční politiky, ten je vyzván odevzdat hlas pro rozchod s NATO a EU, pro obnovení kontroly státu nad financemi a peněžními toky, nad vším, co souvisí s vodním a nerostným bohatstvím, se strategickým průmyslem. Toho lze docílit pouze tehdy, pokud jeho politika nebude omezena nebo dokonce diktovaná nadnárodními institucemi bez transparence, kontroly a demokratické legitimace.

V této souvislosti se některé politické subjekty ohledně členství v EU a NATO dožadují referenda. K tomu krátká poznámka. Předvolební volání po plebiscitech má svůj význam, je však potřeba si uvědomit jedno: ve hře je faktor času a i autentická volba samotná je druh referenda.

Volební výsledek a další cesta České republiky bude tedy záviset od toho, zda se budeme držet zažitých volebních stereotypů, které na dosavadním vývoji nic nezmění, nebo jestli zvolíme skutečnou změnu.

Přitom bychom neměli zapomínat na jedno: i první prezident samostatné Československé republiky T. G. Masaryk byl dlouhou dobu politickým „outsiderem“.
↧

Rostislav Iščenko provedl paralely mezi "Majdanem" a nynější situací v Kyjevě ...

October 18, 2017, 1:32 pm
$
0
0
Sergej Žukov
18. 10. 2017        zdroj
V rámci rozhlasového pořadu "Kyjev ve slepé uličce" na Vesti FM sdělil známý ukrajinský politolog Rostislav Iščenko svůj názor na události, rozvíjející se nyní v Kyjevě. Politolog konstatoval, že u něj v důsledku současných procesů v Kyjevě vzniká pocit "deja vu". Iščenko poznamenal, že probíhající události se rozvíjejí "ve stejném duchu", jako tomu bylo při minulém "Majdanu". Expert řekl, že i při minulém politickém "spontánním výbuchu" v Kyjevě vypadaly politické akce stejně jako nyní "velmi uboze" a že nelákaly příliš velký počet lidí. Z toho dospěl k závěru, že je vysoká pravděpodobnost, že nyní lidé "půjdou do útoku".
Iščenko zpočátku poznamenal, že v tomto okamžiku nemají protivládní akce v Kyjevě silnou podporu mezi Kyjevany a že "miliony do ulic nepůjdou". Ale v důsledku rozboru situace politolog poukázal na pravděpodobnost agresivnějšího vývoje událostí. Hlavním faktorem, který by mohl vyvolat na Ukrajině nový státní převrat, expert uvedl příchod silného vůdce, který se odváží opakovat události minulého "Majdanu": "Pokud se náhle najde člověk, který je připraven převzít na sebe odpovědnost a který řekne: "Pojďme do útoku!", půjdou do útoku!".

Je příznačné, že podle Iščenka nebude při dalším státním převratu nikdo bránit současného prezidenta Ukrajiny Petra Porošenka. V takové situaci se podle něj nenajdou lidé, kteří by se odhodlali "se pro něj obětovat"....

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧

O volbách, které se ještě nekonaly, a co chybí v jinak výborném rozboru Martina Fassmanna z ČMKOS

October 18, 2017, 1:36 pm
$
0
0
Josef Mrázek
18. 10. 2017
Pro občany, kteří pochopili příčiny čtvrt století pokračující a prohlubující se devastace státu, bylo cílem dostat v nejbližších volbách do vedení státu lidi, kteří by stát řídili racionálně a pozvedli prosperitu občanů. Řešení tohoto problému bylo odsunuto na vedlejší kolej smrtelným ohrožením, které vzniklo úplným selháním EU (byla špatná již jako projekt a vůbec není tím, do čeho jsme byli vlákáni). Naplno se to projevilo, když se faktickou vůdkyní EU stala paní Merkelová a škodí katastrofálně a ke všemu ji v tom podporuje i papež František, jehož sociální cítění vzbuzovalo sympatie, ale teď o migraci mluví tak, jako by ztratil soudnost. Nepostavíme-li se těmto „autoritám“, zanikneme dost brzo jako národ se vším, čeho jsme dosáhli. A můžeme zaniknout také úplně hned ve válce vyprovokované NATO, které nás nechrání, ale ohrožuje.


Tak se stalo, že ve sněmovně teď moc potřebujeme ty, kteří nás nezatáhnou do války s Ruskem a ty, kteří se postaví proti invazi islamistů nejlépe tak, jako naši předkové roku 1683 v bitvě u Vídně. Teprve potom přijde na řadu čištění parlamentu od zahnízděných škůdců, kteří zdevastovali stát tak, že se sem ani okupanti neženou, dokud je dost kořisti v Německu.

Ještě před dvěma léty nevypadal problém divoké migrace kriticky, vysoký stupeň ohrožení suverenity státu ze strany EU jsme moc nevnímali a hrozba atomového válčení nebyla považována za bezprostřední. A tak 6. března  2016 jsem v článku „Dobrá vláda se pozná podle štěstí národa..“ popsal, jak by vypadal volební zákon, podle kterého by se dala taková vláda pořídit. Tento článek a také další programové články, vydané též na www.novarepublika.cz, se dají otevřít na www.spojeni.wordpress.com/jm/kliknutím na název v seznamu na pravé straně.


Jde o volební zákon, který nevyžaduje změnu ústavy, stačilo by rozhodnutí voličů volit jen toho, kdo nový zákon podpoří. Hlavní tlak na změnu chování Sněmovny by obstaralo kroužkování napříč volebními stranami a možnost vyvolání opakovaných voleb v některém z dvaceti sedmi stejných volebních obvodů, čímž by se nejlépe vyřešilo nahrazení poslance, který zklamal. Nový způsob voleb by způsobil, že o výběru kandidátů by nerozhodovaly strany vybírající podle poslušnosti uchazečů, a poslanci by nepracovali podle pokynů stran pro sponzory, ale pro občany, jak to má být.


K pokusu o prosazení této zásadní změny dalekosáhlého významu vůbec nedošlo, protože situace v EU a ve světě se rychle zhoršovala a bylo nutné, pozornost zaměřit na to, aby zvolení byli schopni nejen zajistit realizaci rozumného věcného programu, ale především čelit ohrožení existence státu. Návrhu převratného volebního zákona, který by přispěl ke štěstí národa, se nikdo neujal a všichni se mohou vymlouvat, že jsou ještě vážnější věci.


Tak jsem aspoň shrnul požadavky na racionální věcný program do návodného článku vydaného 11. srpna 2017 „Aby volby otevřely cestu k nápravě“. Podrobnější řešení je k dispozici v podobě souboru článků a bylo by snadné ho zkompletovat a spolu s návrhem nového volebního zákona použít při předčasných volbách, které mohou následovat.

Obrana starých nepořádků a mocenských pozic, jejímiž opěrnými sloupy jsou velkým penězům a zahraničí sloužící jedinci, strany a media, je však velmi silná a úspěch jí usnadňuje hloupost těch, kteří by měli být oporou chudších vrstev.


Došlo k tomu, že programy dobré pro občany moc lidí nevymýšlí, protože to je náročné na hlavu a na charakter a nikdo to nepodporuje a dobře placeni jsou naopak ti, kteří vymýšlí, jak dát lidem co nejméně.

Ocenil jsem pokus skupiny HVzV (Hnutí voličů za voliče) udělat pomůcku pro voliče ve formě Desateraa trochu jsem ho upravil:


1. Ano, v Ústavě ČR by mělo být výslovně uvedeno, že Česká republika je sociální stát, aby to zákonodárce i každého vykladače zákonů zavazovalo dbát o prospěch všech jejích občanů. To by mělo být samozřejmostí, ale není.


2.Oprávnění k výkonu jakékoliv funkce v politice musí být podmíněno otevřenou komunikací se všemi, kterých se to týká. Platí to jak pro  jednotlivce, tak i orgány vzniklé jejich sdružováním. Ano, žádáme dialog.


3. Chceme zákon o obecném referendu použitelném k řešení všeho, co se dá referendem řešit. Účast nesmí být podmínkou platnosti. Kdo nehlasuje, svěřuje svůj mandát hlasujícím.  Ano, přímé rozhodování zasluhuje přednost.


4. Stát musí umožnit občanům schopným a ochotným pracovat, aby produkovali dostatečný národní důchod a výtěžek musí rozdělovat tak, aby základní životní potřeby měli k dispozici všichni a přihlíželo se k výsledkům práce a k vyhýbání se práci, k úloze matek a k důstojnosti postavení těch, kteří nepracují z důvodů věku nebo zdravotního stavu. Ano, základním zajištěním, které by dostával každý, by měl být nepodmíněný příjem.


5. Průmyslová výroba zboží a všechno, co se dá svěřit strojům a automatům, bude vyžadovat méně pracovníků, ale služby, obchody, zdravotnictví, školy a všechno co je obsaženo v pojmu živnosti a drobné podnikání, neztratí na významu a tito lidé budou tvořit početnou střední třídu, ano, musíme jim věnovat pozornost. Někteří nemají odbory a hodně je všichni potřebujeme.


6. Musíme dobře hospodařit a kapitál musí přinášet všeobecnou prosperitu a sloužit lidem, Proto zní naše ne té formě kapitalismu, který požaduje, aby lidé sloužili kapitálu.


7. Říkáme neEvropě regionů a rušení národních států. Trváme na zachování a bránění České republiky jako suverénního státu. Nátlak ze strany EU musíme odmítnout a dát se případně vyloučit z EU. Tvrzení, že by klesla naše životní úroveň o 40% je lživé, opak je pravdou.


8. Nechceme, aby nás NATO zavleklo do války. Bezpečnost nám lépe zaručí přátelské vztahy a obchodování i s Ruskem. Je čas opustit NATO.


9.Nedámesi vnutit migranty a ani vzít naše ideové, kulturní, hospodářské i vojenské tradice, dílo Karla IV., Masaryka, Komenského, umělců, průmyslníků, lékařů, vědců a vojevůdců bijících Turky na Moravě a u Vídně.


10. Nepřijmeme euroa přitvrzením a dodržováním zákona o ČNB zastavíme zneužívání Rady ČNB jako základního nástroje vykořisťování republiky.


Jak vidíme, všechno se tam nevešlo a chybí tam zcela požadavek nového volebního zákona a důležité kapitoly, jako zdravotnictví a důchody, ale je tam dost toho, co chybí v programech volebních stran.


Martin Fassmann vydal v revue Pohledy 2/2017 výborný rozbor „Programy politických stran pro volby z pohledu ČMKOS“. Analyzoval dostupné programy hlavně s přihlédnutím ke mzdové, sociální a daňové politice a nenalezl skoro nikde uspokojivé zdůvodnění návrhů a očekávání. Zato nalezl rozpory a nezdolatelné překážky zejména u pravicových, středových a těžko zařaditelných stran. Typickým příkladem podvodného jednání je slib zvýšení mezd pomocí snížení odvodů do zdravotnických a sociálních fondů. Jeho následkem by bylo radikální omezení solidarity garantované ústavou.



I když Fassmannův rozbor je třeba pochválit, i u něj je znát, že nejde dostatečně až do hloubky základních příčin kritizovaných jevů. Například by mohl vědět, že cena práce je i s přihlédnutím ke stavu naší ekonomiky asi na dvou třetinách odpovídající hodnoty a že tedy předpoklad, že by mohla být za čtyři roky nominálně o polovinu vyšší, není nijak přehnaný.Překážkou v tom není ekonomika, ale bídný stav vedení státu. Také třeba důchodový systém je třeba řešit a hodnotit od základu jinak, to jest tak, že kontinuálně je nutné zajišťovat produkci a služby potřebné ke šťastnému životu celého národa a rozdělovat tyto hodnoty způsobem přijatelným pro všechny občany.Všechno ostatní jsou pokusy aspoň někoho připravit o to, co má dostat .

↧
↧

Americké korporace si kupují demokracii, přesto se dělá humbuk kvůli ruským reklamám

October 18, 2017, 7:03 pm
$
0
0
Finian Cunnigham
19.10.2017 ICH, překlad Zvědavec

Google je poslední americkou internetovou společností, která tvrdí, že objevila reklamy, které mají „spojitost s Ruskem“ - údajně uveřejněné za účelem ovlivnění amerických prezidentských voleb v loňském roce. Sociální sítě Twitter a Facebook již učinily podobná prohlášení a všechny tři společnosti budou v nadcházejících týdnech podrobeny zkoumání před kongresovými výbory.

Co je na této hysterii ohledně údajného ruského vměšování do americké demokracie skutečně šokující, je to, že pozornost amerických občanů je tímto způsobem odváděna od mnohem znepokojivějších věcí - jejich vládu a Kongres si kupuje velký byznys USA.

Agentura Bloomberg tento týden oznámila, že: „Google identifikoval ruskou síť, která se vměšovala do voleb“. Agentura dále uvedla, že internetový gigant objevil politické reklamy v hodnotě 4 700 dolarů, o nichž se domnívá, že jsou „propojené s ruskou vládou“. Tyto reklamy prý obsahují politické články, které měly ovlivnit, jakým způsobem budou Američané v listopadu hlasovat v prezidentském volebním boji mezi demokratkou Hillary Clintonovou a republikánem Donaldem Trumpem.

Google také údajně uvedl, že další reklamy v hodnotě 53 000 dolarů jsou „přezkoumávány“ kvůli podezření, že jsou „propojeny“ s ruskou vládou. Sociální síť Facebook již dříve oznámila, že identifikovala reklamy z ruských zdrojů, na něž bylo vynaloženo 100 000 dolarů, a Twitter uvedl, že na své síti zjistil takovéto reklamy v hodnotě 274 000 dolarů.

Ruská vláda opakovaně odmítla obvinění, že by se snažila vměšovat do prezidentských voleb v USA. Moskva správně poukazuje na naprostý nedostatek důkazů a na to, že neproběhly žádné soudní procesy. Obvinění ze strany USA navíc také vyvolalo toxické klima, které má napomoci omezit legitimní mediální aktivity ruských zpravodajských kanálů.

Pochopitelně, že ruský státní zpravodajský kanál RT propagoval část svého obsahu prostřednictvím sociálních sítí, jako jsou Facebook a Twitter. Ale jak poukázala šéfredaktorka RT Margarita Simonjanová, taková propagace je zcela normální pro všechny zpravodajské společnosti. Uvedla, že americké mediální prostředky pravděpodobně utratily mnohem víc na propagaci svého obsahu prostřednictvím ruské sekce Twitteru, než Russia Today.

Některé sporné otázky, týkající se „ruského vměšování“, jsou zjevně pofidérní, přesto jsou bizarně přehlížené.

Za prvé, stejně jako u jiných tvrzení ohledně ruského vměšování do prezidentských voleb v USA, nikdy nebyl předložen žádný důkaz. Facebook, Twitter a Google se vyjadřují nejasně a mlží o „účtech, o nichž se domnívají, že jsou propojeny s ruskou vládou“. A americká zpravodajská média jednoduše opakují tato mlhavá tvrzení bez jakýchkoli pochybností.

Druhou anomálií je, že kongresové výbory, které zkoumaly obvinění o ruském vměšování, také nepředložily žádné důkazy - a to po téměř devíti měsících intenzivního vyšetřování.

Senátoři Richard Burr a Mark Warner, kteří jsou v čele vybraného výboru, měli minulý týden ve Washingtonu „velkou prezentaci“ o svých zjištěních. Tato „zjištění“ se ukázala být velmi trapná. Členové Kongresu přiznali, že nenašli žádné důkazy o „ruské tajné domluvě“ během voleb a suše prohlásili, že pokračuje moskevská „kampaň ovlivňování“, kterou budou i nadále vyšetřovat - bezpochyby obrovské finanční náklady zaplatí američtí daňoví poplatníci.

Takže Rusko je stále obviňováno z vměšování do prezidentských voleb na základě nepodloženého obvinění, a navíc si američtí politici sami protiřečí, když tvrdí, že údajné vměšování nezměnilo výsledky voleb.

Největší absurditou však je jejich tvrzení, že finanční částky Rusko použilo k destabilizaci americké demokracie; přitom jsou tyto částky směšně malé.

Abychom zůstali u argumentů, pojďme prozkoumat tvrzení, že „ruští agenti“ nějakým způsobem dostali reklamy na sociální sítě, aby ovlivnili americké volby. Podle Facebooku, Twitteru a Googlu činí výdaje zhruba přes 300 000 dolarů.

Tato částka je ve srovnání s lavinou peněz, kterou americké korporace vynaložily na financování volebních kampaní obou kandidátů, naprostý pakatel.

Podle agentury Bloomberg byla na volební kampaň Hillary Clintonové vynaložena částka 1,2 miliardy dolarů z prostředků „Super-PACs“ (politické kampaně). Trump získal méně z korporátních peněz, celkově získal asi 647 milionů dolarů - tedy zhruba polovinu toho, co obdržela Clintonová.

Nyní použijme tyto cifry v praxi. Ruské reklamy, které měly údajně ovlivnit volby, stály zhruba přes 300 000 dolarů, což představuje přibližně 0,01% částky, kterou utratily americké korporace (celkově 1,8 miliard dolarů) na podporu buď Clintonové, nebo Trumpa v jejich boji o Bílý dům. Jinými slovy, finanční výdaje (o nichž se hodně spekuluje, a jež jsou velmi pochybné), které ruské zdroje údajně vynaložily na narušení demokratického procesu v USA, jsou zcela zanedbatelné ve srovnání se skutečnými částkami, které vynaložily velké americké společnosti na ovlivnění výsledku prezidentských voleb 2016.

Zatímco se americká média a politici snaží, aby se všichni občané zabývali otázkou „kremelského vměšování“, je zcela evidentní, že jejich demokratický proces podléhá obrovskému vlivu amerických korporací. A nejde jen o volby 2016. Jde o všechny prezidentské cykly.

A nyní si uvědomte, že zde bereme v úvahu korporátní lobbování pouze v prezidentském volebním boji. Je spočítáno, že americké společnosti každoročně vynakládají asi 3 miliardy dolarů na lobbování federální vlády a Kongresu.

To znamená, že rok co rok velký byznys v Americe vynakládá 10 000 krát víc na ovlivňování zákonodárců a vládní politiky, než údajná reklamní kampaň, do níž je prý Rusko zapojeno.

Další zdroj, který má velký vliv na americké politiky, jsou lobbistické skupiny, financované izraelskými a saúdskými vládními skupinami. Každý rok tyto zahraniční státy vynaloží odhadem asi 5-7 milionů dolarů na lobbování členů Kongresu USA a federální vlády. To jsou skutečné peníze se skutečným dopadem na americkou demokracii, na rozdíl od údajného ruského vměšování.

Pokud jde o „lobbování“ ze strany amerických společností - někdo to může nazývat korupcí - mezi největší dárce patří zbrojařské firmy. Podle washingtonského deníku The Hill patří mezi 50 nejvýznamnějších korporátních lobby - krmících Kongres finančními prostředky na kampaně - Boeing, Lockheed Martin a Northrup Grumman.

Další velká lobby - ačkoli ne v top 50 - je Národní střelecká asociace (NRA), která podporuje vlastnictví zbraní soukromými osobami tím, že obdarovává členy Kongresu.

Tři události z nedávné doby ukazují, jak se za korporátní peníze účinně kupuje americká vládní politika:

Prezident Trump prosazuje důkladné přepracování daňové politiky, což bude mít za následek vůbec největší daňový přínos pro korporátní Ameriku.

Za druhé, pokud jde o americký vojenský rozpočet, Kongres by měl schválit rekordní navýšení, dosahující částky 700 miliard dolarů ročně. Tuto štědrost výrobcům, spojovaných s Pentagonem, jako je Lockheed Martin a Boeing, nepochybně podnítil Trump, když použil bezohlednou agresivní rétoriku vůči Severní Koreji, a vyhrožoval válkou, místo diplomatického řešení.

Za třetí, po poslední masové střelbě v Las Vegas - nejhorší v moderních amerických dějinách, kdy 64letý střelec, s arzenálem útočných pušek ve svém hotelovém pokoji, zastřelil 58 lidí - Bílý dům i Kongres jsou neústupní, a tvrdí, že „teď není čas debatovat o zákonech o kontrole zbraní“. Zejména republikánští členové Kongresu jsou příjemci velkých finančních prostředků od střelecké asociace NRA. Trumpova volební kampaň údajně získala od NRA 30 milionů dolarů.

S tím, jak je korporační financování a ovlivňování americké demokracie nesmírně ohromné, je zcela absurdní, že americká média a politici stíhají Rusko kvůli údajnému vměšování do voleb.

A ještě jednou zmíním, že to možná není až tak absurdní, když taková fraška slouží k odvrácení pozornosti amerických občanů od mnohem naléhavější záležitosti, jakou je fakt, že si jejich demokracii kupují a prodávají americké elitní zájmové skupiny.


Absurd Russian Ads Hype as US Corporations Buy Democracy vyšel na ICH 11. října 2017. Překlad v ceně 479 Kč Zvědavec.
↧

Prezident M.Zeman: „Pokud se domníváte, že ve volbách zvolíte anděla, nechoďte volit, protože andělé u nás neexistují. Pokud se chcete vyhnout úplným ďáblům, a místo toho zvolit nějakého dobromyslného čerta, jděte volit. Čert je pořád lepší než ďábel,“ podotkl Zeman úvodem k dotazu, proč by měli jít lidé k volbám.

October 19, 2017, 5:34 am
$
0
0
19. 10. 2017 PL
Prezident Miloš Zeman se dnes setkal v rámci druhého dne návštěvy Plzeňského kraje s občany Horšovského Týna.
Komentoval lithium,vyjádřil se k výši důchodů, ke stávce lékařů a k inkluzi ve školství...
Následně se Zeman vyjádřil k výši důchodu a jeho navyšování. „Přidává Parlament zákonem. A bohužel někdy přidává i sám sobě. Přidává i státním úředníkům a já jsem proti tomu několikrát protestoval. Je ale dobře, že přidáváme zdravotníkům, policistům,“ podotkl Zeman. „Bylo přijato nové valorizační schéma, které říká, že už není možné, aby byla ostudně nízká valorizace, kdy to bylo ubohých 45 korun. To valorizační schéma je změněno tím, že důchodce dostává přidáno nikoliv třetinu růstu průměrné mzdy, ale polovinu růstu průměrné mzdy. A to je moc dobře,“ sdělil Zeman.

Své pak řekl i ke kauze lithium. „Jsem z toho hodně rozpačitý. Dozvěděl jsem se, že na jedné straně tady máme obrovské zásoby lithia, na kterých všichni zbohatneme. Na druhé straně, jak prohlásil profesor báňské univerzity v Ostravě, že se ty zásoby nedají vytěžit. Pak jsem se dozvěděl, že jsou tady zloději z Austrálie a že mají rezidenci na Panenských ostrovech. Odhady vytěžitelného bohatství se pohybují mezi miliardou a nulou. Můj názor je velmi jednoduchý: Nerosty jsou státní vlastnictví. Státní vlastnictví má těžit státní podnik. Počkejme, jak dopadnou průzkumné práce,“ dodal Zeman.

Další dotaz padl ke stávce lékařů, která se uskutečnila včera. „Je několik dní před volbami. Možná, že bude jiný ministr zdravotnictví. Možná, že bude jiná zdravotnická politika. Ale v každém případě současný ministr zdravotnictví nemůže udělat vůbec nic. Normální lékaři, ať je to lékařská komora, by s tou stávkou počkali až po diskusi s novým ministrem zdravotnictví. Diskutovat s tím starým je totéž jako oblékat mrtvole zimník, aby se zahřála,“ řekl Zeman.

Závěrem se pak Zeman vyjádřil k inkluzi ve školství. „V praktické škole může dané dítě v něčem vyniknout. V takzvané normální třídě naopak ztratí ten pocit úspěchu, protože bude vždycky poslední. Je to nesmysl z řady důvodů,“ vyjádřil kritiku Zeman. „Snažte se odolat nesmyslným inženýrským pokusům manipulovat s osudy našich dětí. Těm mentálním dětem je lépe v praktických třídách,“ uzavřel.

A poté již nechyběl tradiční podpis do pamětní knihy, připevnění prezidentské stuhy na prapor města a převzetí darů.

- - -
↧

V procesu Národní demokracie vs. Ministerstvo vnitra vystoupil věštec

October 19, 2017, 5:35 am
$
0
0

Karel Hyka
19.10.2017

Následující text nabourává obecně přijímanou tezi o tom, že Národní demokracie je stranou antisemitskou a extremistickou. Je ukázkou, jak naše dnešní demokracie, reprezentovaná orgány ministerstva vnitra, nedokáže v praxi odlišit společnosti nebezpečné činy, definované v zákoně jako zločiny, od extravagantních a mnohdy pravda až nechutně provokujících politických postojů, které se ale stále odehrávají v rámci demokratické diskuze. Vystoupení soudního znalce a právního zástupce Ministerstva vnitra ČR pak skýtají smutný obraz na úředního šimla, který místo v maštali řehtá na politickém kolbišti.

V procesu vystoupil soudní znalec Dolista, ale důkazní materiály, které uvádí v posudku, nepodporují jeho závěr, že Národní demokracie je extremistickou stranou.

Národní demokracie podala v srpnu minulého roku žalobu na MV za to, že je v pravidelných zprávách ministerstva o extremismu označována za extremistickou stranu. Strana se domnívá, že opakovaným poškozováním její pověsti bylo závažným způsobem zasaženo do jejích práv. Proces začal 15. června 2017 u Městského soudu Praha. Kvůli posouzení otázky, zda Národní demokracie naplňuje znaky extremismu, byl osloven prof. Dr. Josef Dolista, Ph.D., Th.D., znalec v oboru politologie se specializací na náboženský extremismus, rasismus a fundamentalismus. Na soudním znalci se musela shodnout žalující i žalovaná strana. Národní demokracie si ze seznamu možných znalců vybrala Dolistu, protože v zásadě nebylo z čeho vybírat. Na seznamu byl např. nechvalně proslulý Josef Zouhar, se kterým měl Adam Bartoš tu čest setkat se již v roce 2016 při polenském procesu.

Znalec Dolista vypracoval posudek 10. srpna 2017 a 5. října vystoupil před soudem. Podle předloženého posudku: „Ústní a písemné projevy žalobce naplňují definici extremismu.“ (Posudek, str. 2). Právní zástupce ministerstva byl se stanoviskem spokojen a proti textu posudku nevznesl žádnou námitku. Následující cca dvě hodiny byl znalec podroben výslechu ze strany právního zástupce Národní demokracie Mgr. Filipa Červenky.

Znalec v posudku neuvedl seznam zdrojů, o které se ve své práci opíral. V textu jsou uvedeny pouze tři zdroje; na žádný jiný neodkazuje. Jedná se o prohlášení Národní demokracie k tzv. židovské otázce a antisemitismu, odkaz na program strany a novoroční projev předsedy strany Bartoše na YouTube. Na podporu svých tvrzení přinesl znalec Dolista k soudu dva texty jako jakýsi „doplněk“ k posudku, které byly následně založeny do spisu. Právnímu zástupci ND nebyly předem poskytnuty, takže se k nim nemohl vyjádřit. Jednalo se o článek „Koncept bránící se demokracie v judikatuře Ústavního soudu ČR“ od Štěpána Výborného z roku 2012 a druhým textem byla souhrnná zpráva MV o extremismu za 2. čtvrtletí 2017 ze 7. srpna 2017.

„Bránící se demokracie“ je ideologie ochrany demokracie, která hlásá, že ve jménu zachování a udržení demokracie samotné je někdy nutné suspendovat základní lidská práva a svobody. Člověk si nemůže nevzpomenout na slova jistého majora americké armády, kterými vysvětloval zničení jihovietnamského města Ben Tre. 7. února 1968 bylo toto město vymazáno z mapy americkými bombami, raketami a napalmem, přičemž byly zabity stovky civilistů. Major tehdy uvedl, že: „Bylo nutné to město zničit, abychom ho zachránili.“

Předložení poslední zprávy MV o extremismu, která pojednává také o ND, je poněkud kuriózní počin. Národní demokracie podala žalobu na MV právě kvůli tomu, že je ve čtvrtletních a výročních zprávách o extremismu nálepkována jako extremistická strana. Nedává tudíž dobrý smysl, když znalec na podporu svého tvrzení, že je toto označení správné, používá právě vnitráckou zprávu o extremismu. To je stejné, jako kdyby nějaký znalec při Norimberském procesu obhajoval počínání nacistů poukazy na „vědecká“ zjištění nacistických institucí zkoumajících čistotu rasy.

Za zmínku rovněž stojí skutečnost, že znalec u soudu uvedl, že předtím než vypracoval svůj posudek, konzultoval celou věc s právním zástupcem MV. Údajně proto, aby se blíže seznámil s důvody, proč ministerstvo označuje Národní demokracii za extremistickou stranu.


Hledání významu

Velkým problémem znalcova posudku je to, že obsahuje mnoho vět, které i po opakovaném a trpělivém prostudování nedávají žádný smysl. Jednou z takových mysteriózních vět je tato: „Extremistickou stranou může být nazvána strana, která má nadhodnocené ideje, nabízí ve svém programu řešení sociální témat, filosofických témat, která poukazuje na způsob mobilizace sympatizantů a systémové změny stávajících hodnot.“ (Posudek, str. 2) Objasňování temných míst pak probíhalo při výslechu:

PRÁVNÍ ZÁSTUPCE ČERVENKA: Mě by zajímalo tedy z této věty, co přesně znamená, že má strana nadhodnocené ideje?

ZNALEC: To je právě ono. Nadhodnocené je extremní. V tomto smyslu.

PRÁVNÍ ZÁSTUPCE ČERVENKA: Proč jste nepoužil slova extremní? Použil jste slova nadhodnocené. V čem je tedy rozdíl?

ZNALEC: Protože jsem byl velmi pozitivně naladěn.

Nejsrozumitelnější část posudku se nachází na str. 4 až 5, protože je tam přetištěn celý text prohlášení „Národní demokracie k tzv. židovské otázce a antisemitismu“. V tomto prohlášení se ND jasnou a srozumitelnou řečí vymezuje vůči rasismu a antisemitismu. Jasněji to už ani být řečeno nemohlo. Znalec se ovšem náhle proměnil ve věštce: „Zde se ukazuje taktika Národní demokracie. Na straně jedné působí, že nemůže být nařčena z antisemitismu, na straně druhé prokazuje, že kdyby získala politickou moc, její antisemitismus – v jejích slovech boj proti sionismu – by se projevil.“ (Posudek, str. 5) Při výslechu se znalec přiznal, že si nepamatuje, jak k tomuto tvrzení došel. Znalcův přístup trochu připomíná „paradigma prevence“ americko-britské války proti terorismu. Lidé nejsou posuzováni na základě toho, co udělali, ale na základě toho, co si myslíme, že by mohli udělat v budoucnu. A pokud nic nesvědčí o jejich špatných úmyslech, je to chápáno jako přímý důkaz jejich zastírací taktiky a zavilosti.

Na straně 5 a 6 posudku se znalec vyjadřuje k programu ND, konkrétně ke kapitolám „rodina“ a „bezpečnost“. „Na straně jedné ve volebním programu má body, které voliči budou pozitivně vnímat, a lze s nimi souhlasit, na straně druhé jsou zde skutečnosti, které vyvolávají obavy a konkrétní rizika…“ (Posudek, str. 5) Body programu, které vyvolávají znalcovy obavy, však spíše svědčí o jeho rozdílných politických preferencích. Připomeňme, že Josef Dolista kandidoval v komunálních volbách roku 2010 jako lídr společné kandidátky za Svobodné a Piráty v Českých Budějovicích.

 
Ústava je špatná

Znalec v posudku tvrdí, že Národní demokracie trvale upozorňuje na nutnost změny ústavy, „míní tím celou, uvádí, že je špatná.“ (Posudek, str. 6) Jako důkaz uvádí letmou zmínku o ústavě v novoročním projevu předsedy ND z 1. ledna 2017. Podle znalce: „Demokratické principy jsou tvořeny neměnitelností podstatných náležitostí demokratického právního státu. Nelze tedy stanovit, že Česká ústava je špatná a je třeba ji změnit – tato změna není definována. Jistě úmyslně.“ Znalec z toho vyvozuje, že: „Národní demokracie napadá ústavní základní principy.“ (Posudek, str. 7)

Podívejme se podrobněji, co předseda Bartoš ve svém pětiminutovém vzkazu přesně řekl. Na úvod pozdravil občany jménem ND, shrnul, za co strana bojuje, a vyzval občany, aby přišli k parlamentním volbám. Poté pokračoval (minutáž 1:14 až 1:38): „Nenechme si proto tuto příležitost ujít, i když se k ní zároveň neupínejme jako k jediné možnosti, jak ovlivnit dění ve své zemi. I současná, byť špatná ústava České republiky, nám dává dostatek možností, jak se lid může postavit za své zájmy ve chvíli, kdy vlastizrádní politici konají proti zájmům národa.“

Ať již tedy Národní demokracie vytýká ústavě cokoli, je zřejmé, že politické či společenské změny v České republice chce dosáhnout demokratickými prostředky a ústavní cestou.

 
„Zastírací taktikou“ k získání „extremistického voliče“

Podle znalce: „Extremistické postoje mohou být v pojetí žalobce (tj. ND, pozn. aut.) popisovány vlastně jako služba veřejnosti a lidumilství a péče o dobro společnosti. Jedná se vlastně o koncept určité zastírací taktiky a účelové zneužívání demokratických postupů k uchvácení moci. Znalec se domnívá, že i soudní procesy jsou podnětem pro získávání extremistických voličů.“ (Posudek, str. 7)

Znalec Dolista zde opět přichází se starou písničkou o taktizování. O „uchvácení moci“ nemůže být řeči v případě demokratické strany, která usiluje o přízeň občanů v řádných demokratických volbách. Znalec Dolista to však vidí jinak. Když chtěl právník ND vysvětlit, co je myšleno „účelovým zneužíváním demokratických postupů k uchvácení moci,“ došlo k následující výměně:

ZNALEC: To vám třeba řeknu konkrétní příklad. Já jsem ho už dneska taky uvedl jako metodu extremistických pravicových stran, které využívají demokratických možností k zviditelňování se.

PRÁVNÍ ZÁSTUPCE ČERVENKA: Tím je myšlena například účast ve volbách, nebo něco jiného?

ZNALEC: Třeba.

Co se týče soudního procesu, Národní demokracie podala na kohokoli (zatím) pouze jednu žalobu. Pokud se cítí být nálepkováním ze strany MV poškozena, má plné právo obrátit se na soud. Toto právo jí ostatně zaručuje ústava. Za zmínku stojí, že znalec během výslechu u soudu negativní dopad takového nálepkování na ND a její činnost bagatelizoval. Skutečně pikantní je ovšem kategorie „extremistických voličů“. Posudek nevysvětluje, zda proces získávání extremistických voličů spočívá v jejich lanaření a odvádění od jiných „extremistických“ stran – tj. těch voličů, kteří již extremisty byli –, nebo zda se extremistickým voličem může stát i občan, který dříve volil nějakou zavedenou stranu. Každopádně jsme se posunuli od nálepkování politických stran k nálepkování samotných voličů.

 
Ministerstvo vnitra ovlivňuje volební proces

K poměrně překvapivému závěru dospěl výslech, když se právní zástupce Národní demokracie snažil zjistit smysl naprosto nesrozumitelné věty na straně 3.

PRÁVNÍ ZÁSTUPCE ČERVENKA: Na straně 3 uvádíte, že: „Extremismus vyjadřuje názor Ministerstva vnitra ČR sledující dlouhodobé cíle společnosti pro její bezpečnost a stabilitu a svým názorem ovlivňuje potenciální voliče.“ Tak jestli byste to nějak mohl vysvětlit více polopaticky, co je tím myšleno?

ZNALEC: No, divím se, že mi tuto otázku pokládáte, ale nicméně odpovím. Ministerstvo vnitra dohlíží na stabilitu společnosti. A jestliže prostě sleduje extremismus nebo ne-extremismus jednotlivých politických stran, tak má pro to tyto důvody. A vy jste mi tam podotkl ještě jednu věc…

PRÁVNÍ ZÁSTUPCE ČERVENKA: Já se zeptám tady…

ZNALEC: Počkejte, ta stabilita, to jsem odpověděl a …

SOUDKYNĚ: Že ovlivňuje potenciální voliče…

ZNALEC: A samozřejmě, že ovlivňuje voliče, protože poukazuje na rizika, která vyplývají z té dané politické strany. To je právě ono.

PRÁVNÍ ZÁSTUPCE ČERVENKA: A ještě, jestli jsem to pochopil správně, když se tady píše o tom, že extremismus vyjadřuje názor ministerstva – tři tečky – a svým názorem ovlivňuje potenciální voliče.

ZNALEC: Ano.

PRÁVNÍ ZÁSTUPCE ČERVENKA: Tedy, že jako ministerstvo ovlivňuje potenciální voliče.

ZNALEC: Ano, samozřejmě. Přesně tak, protože ten odpovědný volič se může podívat na stránky Ministerstva vnitra, jak ono hodnotí tu nebo onu stranu. Podívá se, že tam je ten extremismus. No a samozřejmě ten volič může říci: buď nevolím tu stranu, anebo volím, [já] se ztotožňuji s názorem Ministerstva vnitra, anebo volím.

Právní zástupce MV vůči těmto formulacím nic nenamítal. V podstatě je možné celému sdělení rozumět tak, že MV vede permanentní difamační kampaň proti vybraným politickým subjektům či skupinám občanů. Celý koncept tzv. extremismu považuji za pochybný. Buď je nějaký čin trestný, nebo trestný není. Mezi tím není nic. Za největší tragédii dneška však považuji skutečnost, že některé levicové i pravicové subjekty, o kterých zprávy o extremismu pojednávají, mají pocit, že opačná skupina je tam zaslouženě.

Proces bude pokračovat 6. února 2018.

Autor: Karel Hyka

Autor je zakládající člen spolku PSnK (www.kosovoonline.cz). Zajímá se o politické procesy v haagském ICTY a České republice, ať již se týkají levice nebo pravice.
↧
Search

Andrej Babiš jako mor včelího plodu a Mirek Dušín Okamura

October 19, 2017, 5:46 am
$
0
0
Pavel Štoll
19.10.2017
Představme si, že továrník chce zlepšit výrobu ve svém podniku a z toho důvodu přijme 20 nových bezpečáků a 30 nových kádrovaček (alias HR-manažerek). Přesně tak řídí stát (jako firmu?) Babiš a spol. A voliči ANO tuto lež žerou přímo z billboardů. Ta úvaha je na ně moc složitá. Z cizího (státního) krev neteče. 

Podle Petra Macha ze Strany svobodných občanů narostl počet státních úředníků za tři roky o více než 30 tisíc a výdaje na platy úředníků stouply o 28 miliard Kč !! Babišovci společně se Sobotkovci protlačili „zákon o státní službě“, který bere ministrům personální pravomoc. Nesmírně tak roste tlak na vytváření nových „pracovních“ míst i nových úřadů. Jak by si „pan generálný“ poradil s řízením podniků Agrofertu, kdyby mu bylo zakázáno kohokoli vyhodit???

Při podnikání v Číně se Andrej Babiš dopustil školácké chyby, když řízením své fabriky pověřil Číňana. Čechům ani Slovákům nevěřil. Tentýž Babiš nyní ale žádá o důvěru české voliče. Jestliže volba Číňana stála Agrofert pár set milionů na ztrátovém prodeji podniku, kolik asi bude stát Čechy volba hnutí ANO? Je zajímavé, že o čínském neúspěchu zarytě mlčí i ohnivý Babišův kritik Šafr. Možná proto, aby z toho nevyplynulo nějaké plus pro Čínu, která je pro Šafrovo Fórum24 stejným démonem jako samotný Babiš.

Tzv. politická pravice pokrytecky výběrově kritizuje "stvrzenkovou tyranii" EET, ale nejdůležitější argument důsledně zamlčuje. EET je totiž metlou na lidi, kteří pracují, zatímco nepracující rentiéři mají klid. Ostatně nejednu nemovitost vlastní i samotný Babiš. Proto se nikdo nemusí obávat, že třeba bude přijat zákon, který by za neplatnou prohlásil každou nájemní smlouvu, která nebude registrována na finančním úřadě.

Když se chtěl premiér Sobotka Andreje Babiše zbavit jako ministra, navrhoval nejprve demisi celé vlády. To silně připomíná opatření při výskytu karanténního škůdce, kdy např. zjištění moru včelího plodu znamená spálení celých včelstev.

Mor včelího plodu se může za pár týdnů stát premiérem, a nelze vyloučit, že se tak stane s podporou SPD Tomia Okamury. Ten byl po útěku svých poslanců, kteří mu vyvlastnili značku „Úsvit“ ponechán bez státních příspěvků. Dokonce i příspěvek za vlastní mandát směřoval k dezertérům. Jenže se pak stačilo pro krajské volby spojit s SPO „agrárníka“ Veleby a začaly pršet peníze za krajské mandáty. Před sněmovními volbami byl již Veleba zapuzen – sedlák udělal svou práci, sedlák může jít. Strana práv občanů by k celkovému výsledků možná nějaká procenta sice přihodit dokázala, ale ze státního příspěvku by chtěla polovic, a to jsou prý „přehnané požadavky“. O prachy za mandáty se jedná až na prvním místě – za volební období jsou to desítky milionů korun. Senátor Veleba se zmohl pouze na konstatování, že pan Okamura „není čestný člověk“.

Okamurův program s cibulkovskými nesmysly, jako je odvolatelnost politiků nebo 81 poslanců, jasně míří na tzv. první signální soustavu. Podobně je orientován i volební program Babišův. Bude zajímavé sledovat, kolik set tisíc či možná milionů lidí uvěří, že oba pánové chtějí v Poslanecké sněmovně zastupovat i něco jiného než svůj vlastní zisk.

- - -

Autor, vystupujíc pod pseudonymem Pavel Štoll je povoláním biolog a amatérský politik.

↧
↧

Člověk sledovaný

October 19, 2017, 9:06 am
$
0
0
Patrick Ungermann
19. 10. 2017
Já jsem ty satelitní snímky viděl. Vaše zem je na nich jako na dlani a můžete si zaostřit i na okresní město, posvítit si na nejmenší vesničku, ba na každé jedno políčko nebo si přečíst espézetku vozu za bukem. Mají vás na dlani, ti, kdo si mohou dovolit výrobu, umístění a používání nejnovějších satelitních přístrojů k bez­chybné časoprostorové orientaci. A máte-li telefon, ať už jakýkoli, mají vás i ozvučené, dráha vašeho pohybu včetně pohybu vašeho smýšlení světélkuje na něčím pracovním stole. A jestliže jsou s to vyhodnocovat obrovský přísun zpráv a umí s ním naložit dříve, než vy něco podniknete, mají vás v hrsti. Neptejme se kdo, nechme je v anonymitě, o kterou tolik stojí. Ptejme se, co s tím.

Sžít se s tím? Budiž, jedna možnost to je. Beztak vědí, co máte a co nemáte, po čem toužíte a čím pohrdáte nebo čeho jste se už nasytili, čemu naletěli, z čeho se jak poučili a co jste posud nezkusili. Po čase vám podá pomocnou ruku přátelská reklama. A také se vám v novinách, v rozhlase a v televizi poví, že toho, čeho se bojíte, je zbytečné se obávat, protože teď právě je třeba se strachovat něčeho zcela jiného. A abyste se nenechali otrávit, má vás celý svět rád, vždyť u mixážních pultů dělají, co mohou, aby vám včas poslali vaši oblíbenou písničku, kterou je snadné uhodnout, jestliže vy vyjdete vstříc natolik, že držíte palce hitparádě. A když spíte, snaží se stovky laborantů zlepšit vše, co nosíte a jíte. Štípe vás tričko u krku? Od zítřka vás bude štípat méně. Budete-li myslet takzvaně všedně, necháte-li císařovi, co je císařovo, anebo koňovi, ten má větší hlavu, ponese vás mohutný proud občanského soužití, jistých sociálních jistot a náhražkami překlenutelných ztrát, budete v obraze alespoň potud, co je prý dobře a co ne, s čím je nutné se vyrovnat tak, že si s tím víte rady, a naopak, s čím je nejlepší se vyrovnat na ten způsob, že od toho vy nejste, abyste si s tím věděli rady.

Jiná možnost je nepřemýšlet takzvaně všedně, nemyslet jenom na to, na co se vás myslet naučilo, ale přemýšlet skutečně všedně, tedy o všem, co hýbe vaším každodenním životem, ačkoli je vám jasné, že mnoho z toho promýšlejí různé instituce a ty vám rozhodnou, do jaké rutiny se pustíte teď či ke konci čtvrtletí, jaké slevy si můžete nárokovat do dvaceti šesti let věku a kdy a kde je čas a možnost se účinně důchodově připojistit. A také, z jakých jmen na kandidátkách volit, protože jejich výběr bez vaší účasti je demokratický, zatímco nedemokratické strany nejsou od toho, aby se volily, ale od toho, že se na nich ukazuje, že demokracie je demokratická, jelikož je potud, pokud jsou to kuriózní bezbranné vzácnosti, strpí. Inu, myslet skutečně všedně znamená mít svůj vlastní běžnodenní rozum (selský rozum), který z vás dělá osobnost, a vy pak nepokládáte za ztrátu času zamyslet se nad tím, z čeho se skládá zelňačka, i když souběžně s vámi to vymyslel výrobce zelňačky v pytlíku. Jenže může nastat doba bez pytlíků, instituce selžou a co pak budete dělat, holátka boží?!

Ještě jiná možnost je nebát se myslet nevšedně. Na vlastní pěst pátrat po hlubších souvislostech, příčinách a důsledcích nejen toho každodenního, té vaší košile, která je samo sebou bližší než kabát. Že od takového pátrání máme odborníky? To sice máme, ale třeba na debatu s vámi zrovínka nemají čas a třeba jim na vás vůbec nesejde. A pak, je docela možné před ně postavit alternativu. Říci jim: Pánové, co to udělat takhle. Třeba vzít v potaz ještě i toto, posílit vědomí tohoto, počítat i s tímto, uvažovat ještě o tomto. A oni vás, protože jsou demokraté, nechají, abyste se vypovídal někde, kde nerušíte. Třeba v malonákladovém samizdatu. Tam zcela jistě nerušíte. Ale jestliže jste na to kápli s tím štěstím pro svět, možná však s neštěstím pro nerušenost vašeho existování, že se za vás postaví mnoho lidí, že dají za pravdu neobvyklé, a co je pode­zřelejší, nesponzorované myšlence, začnou vás démoni démonizovat. A když si nedáte pokoj, řekne ten na slovo mnohem vzatější (silnější): Tak dost! Veřejnost se o vás dozví, že jste hazardér s lidskými osudy, falešný hráč. Mocní o vás budou vědět pravdu, dráha vašeho pohybu včetně vašeho smýšlení zazáří na něčím pracovním stole. A zatímco vy spíte, budou se laboranti zamýšlet, jak to provést, abyste neštípal jejich vlivné zaměstnavatele. Oni to s tou obrovskou technickou převahou dříve či později vymyslí.

Za takového stavu věcí jsou jen dvě možnosti dalšího postupu. Totiž couvnout, omluvit se a zaplout do šedi vás už nenechají. Udělat to můžete jedině bez záruky na úspěch. Obě skutečné možnosti zní: Nedat se! Nedat se na příklad tak, že kolem sebe začnete kopat, třeba i pro­myšleně a zásahově dosti přesně kopat, rozdávat údery ze zadu. Hrdě si vzít stejnokroj a čestně prohlásit: Já jsem váš nepřítel, vyzývám vás na souboj? To proti těm satelitům nelze. Nenechají vás vypo­chodovat z domu. Zastrašují vás? Budete zastrašovat i vy je. Bude to kdo z koho a bude to oboustranně podlé.

Pak je tu možnost v daném případě nejnáročnější. Je to cesta ušlechtilého lidského jednání na hranici s nesnesitelnou tíhou jedincova osudu. Pracovat myšlen­kově, bránit se v mezích jimi daných pravidel hry. Nejednat nezákonně, nepokoušet se unikat do ilegality, pracovat veřejně. Stejně by vás vyslídili a možná by vás pak vinili ve shodě s tím, z čeho by vás vinilo vaše svědomí. Jedině posledně zmíněná cesta je bude mást. Dráhu vašeho pohybu včetně toho myšlenkového budou mít bedlivě na očích, jenže ne beze zbytku. Uvidí něco kartografického, nikoli lidského. Lidského uvidí jen vaši lidé, oni a Bůh. A pro ně tu, kamarádi, jste!
↧

Kedmi: USA "skřípou zubama", protože Putin udělal to, co se nikomu nedařilo ...

October 19, 2017, 9:15 am
$
0
0
Arťom Kolčin
19. 10. 2017   zdroj
Známý politolog a bývalý šéf izraelské služby Nativ Jakov Kedmi v rozhovoru pro Argumenty a fakta prohlásil, že Putin dokázal udělat na Blízkém východě to, co se dříve nikomu nedařilo, kvůli čemuž USA jen "skřípou zubama". Podle Kedmiho je Blízký východ dosti specifickým regionem pro navazování spolupráce a pevných vztahů. Je to výsledek historických událostí. Všechny země, které dříve přicházely na Blízký východ, si jej chtěly jen podmanit, proto jsou obavy pochopitelné. Rusko a Vladimír Putin osobně změnili tento trend. Prezidentovi Ruské federace se podařilo to, co se ostatním lídrům nedařilo. Přišel na pomoc, ne dobývat.

Rusko každoročně posiluje vztahy s blízkovýchodními zeměmi a je vidět, že ony samotné chtějí spolupracovat. Vždyť RF dokázala, že jediným jejím nepřítelem v regionu jsou teroristé, kteří představují hrozbu pro absolutně všechny státy. Obzvlášť výrazně je kladný vliv Ruské federace vidět na vztazích se Saúdskou Arábií, jejíž orgány byly vždy negativně proti Rusku naladěny. Nyní se celá politická elita země sjíždí do Ruska k jednáním, země spolupracují na zvyšování cen ropy, Saúdové dokonce chtějí v RF koupit systémy protivzdušné obrany S-400. Dříve analogy amerických zbraní Saúdům nevyhovovaly.

Je zřejmé, že tato situace nevyhovuje Státům. Kromě toho, že již ztratily svůj vliv na Blízkém východě, stále častěji se jich zříkají nejbližších spojenci ve prospěch vztahů s Ruskem. Kvůli tomu USA "skřípou zubama". Vždyť nic jiného ani dělat nemohou. Politika vedení USA byla v posledních letech, včetně Blízkého východu, zaměřena především na snahu oslabit Rusko. A hle, Egypt a Saúdská Arábie proti vůli Washingtonu posilují vztahy s Ruskem. Tato situace je prohrou politiky Států, konstatoval expert ...

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧

Mylné hodnocení politiky A. Babiše aneb Babiš jedná v naprostém souladu s politikou NATO a EU

October 19, 2017, 9:57 am
$
0
0
19.10.2017 Agentura EXANPRO
Krátká analytická reakce s předpovědí (13031)

V zahraničních i domácích médiích se objevují mylná a zavádějící hodnocení předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, o němž novináři píší zřejmě jen podle toho, jak vystupuje na exponovaných místech (směrem k veřejnosti, k novinářům a v Poslanecké sněmovně). Avšak nevšimli si, že předseda Babiš má mnohem více než kdokoli jiný dvě hodně rozdílné tváře: jednu falešnou pro veřejnost a druhou skutečnou pro zachování své politické a ekonomické kariéry.

Ve sdělovacích prostředcích se tak objevují texty o tom, že Babiš chce vyčistit politickou žumpu, bojovat proti migraci z islámských zemí, že útoky na Evropskou unii (EU) jsou jeho oblíbeným sportem a že roli NATO považuje za překonanou. Novináři soudí, že v případě Babišova volebního vítězství se vztahy mezi Českou republikou a Unií zhorší. Podle médií Babiš dokonce slibuje, že zájmy národa povýší nade vše.

Pokud začneme u národních zájmů, tak k nim určitě nepatří posílat české vojáky do Pobaltí, eskalovat tam napětí a ještě vše zdůvodňovat dezinformacemi, jak to učinil Babišův stranický kolega a zároveň ministr obrany Martin Stropnický. Andrej Babiš podpořil slova svého spolustraníka a v tichosti hlasoval pro vyslání českých vojáků (podrobněji viz produkt 11055 „Ministr obrany v dresu hnutí ANO opakovaně dezinformuje a přispívá ke zvyšování mezinárodního napětí za podpory svého předsedy Andreje Babiše”). Jak to tedy pan Babiš s těmi národními zájmy myslel, když aktivity NATO v Pobaltí jsou zájmem především Spojených států? A jak to myslel, když uvedl, že role NATO je překonaná, a přitom souhlasí s nevhodnou politikou Aliance ve východní Evropě?

V útocích na Evropskou unii se vyžívá jen před novináři, ale na půdě EU už tak výřečný není. To, že to s jeho kritikou EU není tak vážné, potvrzuje vystupování evropské komisařky Věry Jourové z hnutí ANO, která hájí politiku Unie snad ve všem včetně podivně nastavené politiky směrem k Ukrajině. Jak tedy máme Babišovi rozumět jeho kritiku Evropské unie? Problém je v tom, že politik nemůže kritizovat EU jen směrem k veřejnosti, ale především směrem k samotné Unii a jejím hlavním funkcionářům (např. členům Evropské komise) při jednání s nimi. To však Andrej Babiš nedělá. Stejné je to s jeho bojem proti nelegální migraci, kdy si před novináři stěžoval na pasivní politiku ČSSD, ale na jednání vlády nikdy nic zásadního nenamítal, natož na půdě Evropské unie. A řečnické zdvořilostní postěžování na několika pracovních schůzkách nelze považovat za konstruktivní kritiku a úsilí o změnu.

Hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem hodlá setrvat v EU a někdy v budoucnu přijmout i euro bez ohledu na to, že se jedná o politickou měnu a pojistku pro udržení členských zemí v nadnárodním a nerovnocenném spolku. Podobně se Babiš podřídí politice NATO diktované Spojenými státy a nebude protestovat ani proti budoucímu zřízení zahraniční základny na našem území (pouze alibisticky prohodí pár nesouhlasných poznámek v médiích).

Hnutí ANO začalo získávat největší přízeň voličů, když se neobratný, nerozhodný a celkově znemožněný předseda ČSSD Bohuslav Sobotka de facto stal skrytým volebním lídrem Babišova hnutí, neboť Sobotkova až hysterická snaha vyhranit se vůči Babišovi a neustále ho kritizovat měla přesně opačný efekt a zapůsobila jako skvělá volební kampaň ve prospěch hnutí ANO (viz produkt 13021 „Hodnocení situace české vlády”). Jakmile se k Sobotkovi přidávaly i ostatní parlamentní politické strany, psychologický efekt na voliče se ještě zdvojnásobil. Voliči jsou již znechuceni všemi stranami, které se vystřídaly ve vládě, avšak členové hnutí ANO neměli podle nich ještě dost prostoru, když jim zbylé koaliční strany jejich snažení kazily. Jenže vládnoucí koalice, to je přesně to, co vyhovuje Babišovu vystupování a jeho rétorice. Koaliční partnery vždy potřebuje, aby jakoukoli vinu za neúspěch měl na koho svést.

Voliči budou potřebovat další čtyři roky, aby poznali, že Babiš jen stěží může vyčistit politickou žumpu, když v ní od počátku svého politického působení sám hluboko stojí spolu s ostatními. Již dávno je čas poslat většinu přesluhujících politických stran mimo Poslaneckou sněmovnu a nahradit je novými subjekty. Jistěže není jisté, zda to pomůže, ale slušná pravděpodobnost tady je, na rozdíl od přežívajících přesluhovačů a přisluhovačů zájmů cizích mocností.

Kniha Andreje Babiše „O čem sním, když náhodou spím” pozorným čtenářům leccos napoví. Vodítkem je již samotný název knihy, kdy vzniká oprávněná námitka, že voliči nechtějí vědět, o čem Babiš sní, když náhodou spí, ale jaké má vize, když racionálně uvažuje neboli o čem sní, když bdí.

Přikládáme pasáž s hodnocením Andreje Babiše z produktu 11055:

… ukázal svůj oportunistický přístup neboli vlastnost, kterou bychom u předsedy Babiše mohli vzhledem k poznatkům z jeho působení v politické funkci okomentovat takto: Předseda hnutí ANO, poslanec a dříve ministr a zároveň vicepremiér se bezzásadově přizpůsobuje politickým poměrům, což se u něj projevuje tím, že se v citlivých případech a kauzách zdržuje jakéhokoli vystupování, které by mu mohlo uškodit v jeho politické kariéře, a to i kdyby měl hájit poctivý a spravedlivý názor. Naopak vždy vystupuje tam, kde cítí politickou výhodu a příznivé veřejné mínění, a to s cílem snížit úroveň svých politických rivalů (vystupuje samozřejmě také ve věcech, které směřují proti němu).

V tomto duchu se Babiš zdržel jakéhokoli komentáře například v kauze prezident Miloš Zeman versus ministr Daniel Herman se vztahem k panu Bradymu a setkání s dalajlámou (podrobná analýza a hodnocení celé kauzy viz produkt „Nešikovný prezident, neschopný premiér, záludný ministr a předpojatý moderátor“). Stejně tak mlčel k cestám vicepremiéra Pavla Bělobrádka, ministra Hermana a dalších členů KDU-ČSL a jiných politických stran na srazy Sudetoněmeckého landsmanšaftu. V té době byl Babiš vicepremiérem a jeho vyjádření či stanovisko tak bylo žádoucí, a to minimálně v tom, jak hodnotí politické aktivity členů vlády, jež nebyly projednány a tím ani schváleny vládním kabinetem. Jaké jsou tedy podle Babiše národní zájmy, když se k nim ani nevyjadřuje? Téma nelegální migrace spojené s migračními kvótami využíval Babiš jen při kontaktu s novináři (jako ostatně i jiná témata), přes něž mohl k veřejnosti pronášet líbivé výroky. Avšak na jednáních vlády už tak důsledný nebyl. Podobně se k tomuto vážnému tématu nikdy rezolutně nevyjádřil v ústředí Evropské unie, případně na jiných zahraničních jednáních. To je ukázka pokrytectví Andreje Babiše.

Poslanec Babiš se snažil a bude se i nadále snažit vyjadřovat k otázkám národní obrany a bezpečnosti co nejméně a vše bude chtít ponechat na svých spolustranících, případně příslušných ministrech (i když to tak v médiích nebude vypadat). Nejvíce si bude hledět politického a ekonomického boje uvnitř České republiky a mezi politickými stranami. To již prokázaly jeho vyzrazené schůzky s novinářem Přibilem, na kterých jako vicepremiér a ještě k tomu v takovém konspiračním módu neměl co pohledávat. Potupně působilo úsilí jeho samotného a jeho spolustraníků převést celou kauzu na protizákonné odposlouchávání vicepremiéra. Problém je v tom, že pokud rozhovor zaznamenával jeden ze zúčastněných (v tomto případě novinář Přibil) a nikoli třetí vzdálená strana, nemůže se jednat o neoprávněné odposlouchávání, ale pouze o obyčejný záznam rozhovoru ze strany zúčastněné osoby, což je dnes běžná záležitost (osoba přítomná rozhovoru nemůže odposlouchávat, ale pouze zaznamenávat řeč na elektronické zařízení nebo na papír).

Zpravodajský produkt 13031
Krátká analytická reakce s předpovědí
© 2017 Agentura EXANPRO

 

↧

Skrývá Izrael, že poškozený letoun F-35 byl zasažen syrskou raketou S-200? (VIDEO)

October 19, 2017, 2:02 pm
$
0
0
mbi
19.10. 2017  Eurasia24

Zdá se, že izraelská „demonstrace síly“ během nedávné návštěvy ruského ministra obrany Sergeje Šojgu se změnila v totální krach.

Dne 16. října navštívil Sergej Šojgu Izrael, aby se tam setkal s izraelským ministrem obrany Avignorem Liebermanem a ministerským předsedou Benjaminem Netanyahu. Obě strany byly údajně připraveny diskutovat o situaci v regionu, včetně Sýrie, o boji proti terorismu a o vojenské a technické spolupráci.

Tentýž den Izraelské obranné síly (IDF – Israeli Defense Forces; tj. izraelská armáda) oznámily, že jejich letadla zaútočila na baterii protivzdušné obrany syrské armády, která vypustila raketu proti izraelskému letounu letícímu nad Libanonem.

„Podle armády byly proti baterii vypuštěny čtyři pumy a ta byla natolik poškozena, že byla vyřazena z činnosti. Armáda také uvádí, že se jednalo o stejnou baterii, která loni v březnu ostřelovala izraelský proudový letoun, což Izrael přimělo, aby poprvé použil svůj protiraketový systém Arrow,“ informoval o konfliktu izraelský deník Haaretz.

Syrská armáda izraelský útok potvrdila a uvedla, že jím byly způsobeny „materiální škody“.

Všimnout si je však třeba skutečnosti, že podle prohlášení syrského ministerstva obrany porušily izraelské bojové letouny na hranici s Libanonem v oblasti Baalbek vzdušný prostor Sýrie. K incidentu došlo v 8.51 hod. místního času.

Je možné, že izraelské letectvo záměrně vyvolalo reakci syrské armády, aby tak odůvodnilo svůj útok na syrskou baterii PVO?

Někteří proizraelští odborníci a mediální aktivisté navíc spojili incident s návštěvou ruského ministra obrany v Tel Avivu, když prohlásili, že událost byla hezkou demonstrací síly (Izraele) vůči rusko-iránsko-syrské alianci.

Něco však nevyšlo.

Podle dostupných informací použila syrská armáda proti izraelskému letadlu raketu systému S-200.

Tento sovětský systém je nejmodernějším protiletadlovým systémem dlouhého dosahu používaným syrskými vojáky. Z hlediska současného vedení boje jde však o systém výrazně zastaralý. (Vývoj systému byl zahájen koncem 50. let minulého století, do výzbroje sovětské armády byl zařazen v r. 1967 a jeho zdokonalené verze používaly v dalších letech také armády řady států včetně tehdejší ČSSR; pozn. překl.)

Navzdory tomu ovšem syrské ministerstvo obrany ve svém prohlášení uvedlo, že syrské vládní síly reagovaly na porušení vzdušného prostoru a „přímo zasáhly jeden z letounů a donutily (izraelská letadla) k ústupu“. Toto tvrzení je v rozporu s prohlášením Izraele, že „k zásahu prokazatelně nedošlo“.

Jen několik málo hodin po incidentu se syrskou raketou oznámila izraelská média, že izraelský víceúčelový „stealth“ bojový letoun F-35 byl poškozen a vyřazen z provozu v důsledku „kolize s ptákem“ během výcvikového letu.

K události údajně došlo „před dvěma týdny“, ale zveřejněna byla až 16. října. Izraelské zdroje ovšem nebyly schopny ukázat fotografii letounu F-35 „po kolizi s ptákem“.

Není navíc jasné, zda F-35 bude možné opět zařadit do služby, protože došlo i k poškození jeho stealth povrchu. Takže to podle izraelské verze vypadá tak, že letadlo bylo (vážně) poškozeno po kolizi s ptákem navzdory skutečnosti, že letoun F-35 byl při provozních zkouškách testován na kolize s ptáky a získal v těchto testech certifikaci s výborným výsledkem (oficiální info zde).

F-35 je nejdražším projektem bojového letounu na světě. Jeho vývoj stál až dosud 406,5 miliardy dolarů.

Izrael aktivně nakupuje tento světově proslulý, nejpokročilejší bojový letoun a za každý platí něco kolem 100 milionů dolarů.

A tak se ptáme: „Co zasáhlo F-35 doopravdy?“

- - -
↧
↧

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy a ještě při tom lžou!

October 19, 2017, 2:30 pm
$
0
0
Jiří Baťa
19. 10. 2017
Je čtvrtek, 19. října 2017, jeden den před Parlamentními volbami 2017. Předvolební atmosféra houstne, s nadsázkou, dala by se krájet. Nejde však o atmosféru mezi voliči, ale mezi těmi, kteří ví, co tyto volby pro ně, s ohledem na pro ně velmi nepříznivé statistické odhady znamenají a proto se obrací k veřejnosti, k občanům – voličům, které vybízejí jít k volbám, radí koho volit, vartují, komu nebo čemu jejich hlasy prospějí, případně, komu to také může uškodit a co hlavně, koho by to ku prospěchu vyzyvatelů samotných, nejvíce poškodilo. Těmi poškozenými mají být nějací „estébáci“ a komunisté!


     Pan Jan Hrušínský, herec a principál, zavilý antikomunista, havloid, sluníčkář a čelný představitel pražské kavárny,  rádoby zásadový  demokrat, (ne)demokraticky ovlivňuje mínění voličů s nehoráznou lží, že jde o záchranu naší svobody a demokracie  v České republice a svou výzvu o záchranu končí slovy: že prý  estébáci a komunisté nás chtějí zatáhnout do stejné bídy, v jaké žijí lidé v Rusku. On snad pan Hrušínský byl někdy v poslední době v Rusku, aby mohl veřejně hovořit, správně řečeno lhát o tom, že tam žijí lidé v bídě? Do dnešní doby jsem si myslel, že mamlas je jenom Kalousek, ale jak se mohu na tomto videu ( https://video.aktualne.cz/z-domova/uberte-hlas-estebakum-a-komunistum-volte-jakoukoliv-demokrat/r) přesvědčit, stejný mamlas je i pan Hrušínský.

     Mohlo by se říct, že spolu s Oldřichem Navrátilem dělají, na první  pohled, dobrou věc, když apelují na občany, aby šli volit. Avšak  zdání klame, jejich cíle zas nejsou tak bohulibé, jak by se zdálo, nejsou jen v tom, aby přišlo co nejvíce občanů volit, ale hlavně tím sledují  to, že když občané  dají hlasy jen „demokratickým“ stranám, že tím významně uberou hlasy „estébákům“ a „komunistům“.  Aby bylo možné jejich „žádosti“ vyhovět, nebylo by od věci se zeptat pana Hrušínského, jakou konkrétní politickou stranu zastupují „estébáci“, jak se členové této (virtuální) politické strany projevují, jaký mají program a také, jaké mají volební číslo, aby občané věděli, koho nevolit, jak k tomu vyzývá pan Hrušínský?

     Mezi nedemokratické strany patří, podle pana Hrušínského zcela jistě patří komunisté, tedy KSČM. Lze ještě ještě pochopit, že pan Hrušínský či může mít  nějaké osobní (otázka je však jaké) výhrady k bývalé KSČ, ale kromě populistického zviditelnění se jako příslušníka známé opoziční pražské kavárny a udatných  pravdoláskařů, nemůže vůči KSCM prokázat žádné relevantní či faktické důvody „nedemokratičnosti“. Nicméně bylo by také zajímavé znát či vědět, jaké má pan Hrušínský kritéria pro stanovení kvalifikace demokratické, resp. nedemokratické politické strany. Na rozdíl od mnoha dalších tzv. demokratických stran,  v politice současné KSČM nelze spatřovat jediný aspekt nedemokratičnosti. Pokud snad má pan Hrušínský na mysli ojedinělé projevy nostalgického charakteru některých členů KSČM (např. paní Semelové nebo pana Grebeníčka), pak se jedná pouze o osobní ideologickou záležitost  stejně, jako jiní představitelé pravicových politických stran (a jejich programy), kteří veřejně nostalgicky vzpomínají na „staré zlaté časy“ první republiky, případně se hlásí k odkazu sudetoněmeckého landsmannschaftu (viz Herman, Bělobrádek atd.), schvalování Havlova humanitárního bombardování atd., kteří podle pana Hrušínského jsou zcela jistě lidé a  strany ryze demokratičtí. Podle těchto kritérií je pan Hrušínský „demokrat“ jak z hovna bič!

     Podobně se lze vyjádřit i o falešných předvolebních proklamacích a výzvách občansky bezcharakterního (jinak ale celkem dobrého herce)  pana Oldřicha Navrátila. Není známo, zda se nějak angažuje v některé „demokratické“ politické straně, ale už sama jeho osobní veřejná, falešná angažovanost za svobodu a demokracii v Česku, které jsou spolu s naší budoucností  vážně ohroženy, stejně jako jeho značně netaktní až vulgární projevy antipatií k prezidentu  M. Zemanovi a  ke komunistům dávají tušit, že  stejně jako pan Hrušínský i on má vážné obavy z možného (více méně předpokládaného) volebního úspěchu komunistů (a neexistujících estébáků) na úkor krajně pravicových, prozápadně, USAcky, NATOvsky a EUrohujersky zaměřených „demokratických“ stran, jako ODS, TOP 09 resp. Lidovců, ale  svým způsobem také ANO a ČSSD, které by nejraději místo na volebním kolbišti spíše viděli na hnojišti novodobých dějin.

     K výše jmenovaným a jejich urgentní výzvě občanům – voličům se kolegiálně  připojuje také TV novinář, pan Jan Tůma, který rovněž tvrdí, že demokracie a svoboda v této zemí (Česku) je ohrožena. Podle něj totiž za posledních 27 let nebyla v České republice  svoboda a demokracie tak ohrožena, jako nyní. Je však velmi pozoruhodné, že tento pan Tůma vidí ohrožení svobody a demokracie v Česku v tom, že bychom se prý mohli  stát východním „oligarchastánem“, ovládaným lháři, podvodníky a populisty, napojenými na východní země, kteří si prý myslí, že si nás a celou naši zemi můžou koupit. O kom to proboha, pan Tůma mluví? Kdo je těmi lháři, podvodníky a populisty, napojenými na východní země? Chce tím pan Tůma snad říct, že u nás vládnou komunisté, kteří jsou napojeni na východní země, že to jsou oni, o kterých pan Tůma mluví jako o lhářích, podvodnících a populistech? Nebo koho má vlastně na mysli, když nám dosud vládne koalice ČSSD, KDU-ČSL, ANOa  jim v opozici sekundují ODS, TOP 09, STAN? Co tím chce  pan Tůma občanům sdělit, když mluví o něčem, co nemá reálný základ?  A vůbec, jakou to má spojitost s výzvou pana Navrátila či pana  Hrušínského, jít k volbám a volit všechny demokratické strany a tím oslabit hlasy pro KSČM? Apropo, které naše politické „demokratické“ strany mají pánové Hrušínský, Navrátil a Tůma přesně na mysli? Nebo snad  v naší „demokracii“ máme také strany fašistické, nacistické, jedním slovem nedemokratické? Jistě, pan Hrušínský zcela jistě za nedemokratickou považuje KSČM, ale to už je jeho problém, protože pokud by všechny ostatní „demokratické“ strany byly stejně demokratické jako KSČM, bylo by možné dokonce konstatovat, že máme u nás pravou demokracii. To je však v daných podmínkách zatím nereálné.Zmíněné nebezpečí pro naši svobodu a demokracii v Česku má stejné „reálné“ opodstatnění,  jako nebezpečí, které někteří pravicoví politici, novináři  a lidé z pražské kavárny vidí  naše ohrožení napadením Ruskem.

     Na druhé straně jejich obavy a strach, že by mohlo být také jinak, než si oni představují jasně ukazuje, že se ve volbách bude rozhodovat o něčem důležitém, co jim může značně komplikovat život. A to je jen dobře, protože takoví zcestné, debilní, falešné a prolhané téze  o obavách z  ohrožení naší svobody a demokracie jsou jen a jen jejich obavy, protože jde především o jejich svobodu, o jejich demokracii. Na občany oni z vysoka se... dívají! 
↧

O kolik byli důchodci po převratu okradeni a komu za to poděkovat?

October 19, 2017, 3:00 pm
$
0
0
Bohumil Svoboda
19. 10. 2017
Po listopadovém převratu byla rozpoutána vlna pomluv a účelově vedené kampaně lží a desinformací, za kterou by se nemuselo stydět ani proslulé goebbelsovské ministerstvo propagandy. Do tohoto procesu se zapojila většina sdělovacích prostředků řízených novými vládci bez jakýchkoliv skrupulí, respektování faktů a etických zásad. Novodobá propaganda si vytkla za cíl: „Zdůvodnit národu, že vše za předchozího režimu bylo špatné, případně zločinecké a že vše co se děje a bude dít je činěno v zájmu národa a k jeho dobru.“ Od té doby jsme přesvědčováni, že jsme mimo jiné zdědili naprosto nevyhovující a zastaralý důchodový systém, který je finančně neudržitelný a že stát na důchodce doplácí. 


Proto je prý nutné důchodový systém bezpodmínečně reformovat a dosáhnout toho aby se především každý staral sám o sebe. Reformátoři tvrdili, že jejich reformy se důchodců nijak nedotknou a že důchodová reforma současné důchodce nezajímá a ani zajímat nemusí. Ponechme stranou celou řadu katastrofických scénářů, které na nás sdělovací prostředky chrlí, pokud nebudou snižovány výdaje na důchodový systém a do sociální oblasti obecně. Ukažme si na faktech kdo na koho doplácí.

V prvé polovině devadesátých let, kdy byla u moci ODS a její satelité  odčerpaly vlády pod Klausovým vedením z důchodového systému 50 mld. Kč

V r. 2004 DS vykazoval přebytek 10,6 mld. Kč a v roce 2005 dokonce více než 17mld.

Tyto nemalé finanční prostředky, které patřily důchodcům byly „přerozděleny“ ve státních rozpočtech, věnovány na sanace bank vytunelovaných spekulanty a podobně. Pochopitelně my důchodci jsme byli a stále jsme kráceni na důchodech a díky tomu mnoho z nás už řadu let živoří na hladině životního minima.

V r. 2005 bylo na účtu sociálního pojištění, ze kterého se vyplácí důchody a nemocenské dávky po odečtení záloh na lednové penze 11,7mld Kč.

Aby nedocházelo k dalšímu rozkrádání těchto prostředků bojovali, bohužel jenom komunističtí poslanci bez podpory sociálních demokratů za to, aby byl z těchto peněz vytvořen důchodový účet - rezervní fond, který bude možno využít v pozdějších létech, kdy dojde k poklesu ročního salda v DS.

Velmi zákeřnou a rafinovanou metodou okrádání důchodců je valorizace důchodů, která stojí za povšimnutí. Vycházím z údajů ministerstva financí a českého statistického úřadu zobrazených v následující tabulce T.1. Autoři z ní vyvozují, že důchody jsou nyní nižší než před převratem o -4 % s ohledem na růst cen a o -40 % s ohledem na růst  reálných mezd. To byla velmi optimistická tvrzení, vyplývající možná ze záměrně nepřesné interpretace. I přesto to dokazuje, že popřevratové vlády přenesly důsledky své politiky a nepříznivého demografického vývoje především na důchodce a že v této asociální politice pravice i v následujících létech  pokračovala.



Datum

účinnosti

Nominální

zvýšení (%)

Nárůst

CPI (%)

Reálné

zvýšení (%)

Zvýšení k

růstu cen (%)

1.10.90

4,9

9,5

-4,3

51

1. 3. 91.

10,6

39,8

-20,9

27

1. 5. 91

4

6,6

-2,5

61

1. 7. 91

5

4,2

0,8

119

1. 6. 92

7

5,3

1,6

132

1. 3. 93

9

20,1

-9,3

45

1.11.93

10,9

4,8

5,8

226

1.12.94

11,2

11,5

-0,2

98

1. 7. 95

12,1

5,8

5,9

209

1. 4. 96

13

6,2

6,3

207

1.10.96

8

3,5

4,3

226

1. 8. 97

10,5

8,8

1,6

119

1. 7. 98

7,3

8,2

-0,8

89

1. 8. 99

5,3

3

2,2

175

1. 12.00

6

4,6

1,3

131

1. 12.01

7,8

4,3

3,4

183

1. 1. 03

3,2

0,7

2,5

464

1. 1. 04

2

1,1

0,9

186

1. 1. 05

5,7

3,5

2

160

Celkem

295,5

307,9

60

96


T.1.  Průběh valorizací důchodů po převratu v létech 1990 – 2005.

Tato tabulka nemá moc dobrou vypovídací hodnotu a je nepřehledná. Neříká nic ani náznakem o tom, o co byli důchodci kráceni na svých důchodech. Na tom konečně ani jedna z pravicových vlád nemá nejmenší zájem.
Mnohem srozumitelnější  a názornější je níže položený graf, zobrazující důsledky asociální důchodové politiky  ODS na výši důchodů od převratu do r.1996. Odvodil jsem jej metodou lineární interpolace z tabulky T.1. a vyplývají z něj následující skutečnosti:
Qvýsledkem hospodářské politiky ODS je trojnásobné zvýšení spotřebitelských cen během pouhých šesti let (a ne patnácti, jak je buď chybně nebo záměrně interpretováno)
Qdíky nezodpovědné asociální valorizaci důchodů trvale zaostávaly nominální důchody za růstem spotřebitelských cen a díky tomu reálná výše důchodů poklesla za těchto šest let na 53% ve srovnání s rokem 1989. V důsledku toho byli všichni důchodci v podstatě okradeni o vysoké částky. Konkrétní výše jejich ztrát byla závislá na výši důchodu, která jim byla vyměřena k 1.1.1990.
QPokud to bylo:  2000,- Kč  potom díky valorizaci přišli za 6 let o více než  105 tis. Kč
Q                          3000,- Kč   pak byli kráceni o téměř    180 tis. Kč
Q                           4000,- Kč   pak přišli o více než           210 tis. Kč 
Q                           5000,- Kč   je jejich ztráta větší než čtvrt milionu Kč.

Z toho je vidět, že středověcí loupeživí rytíři byli ve srovnání s modrými ptáky ubozí břídilové. Skutečně dokázali, že to dokážou.

Nejsmutnější je, že tímto způsobem je zneužívána důvěra občanů v to, že „přece není možné aby je někdo okrádal“, když jim přidává a důchody postupně zvyšuje. Vzpomínám si na setkání s přítelem před dvaceti léty, tehdy už důchodcem. Na otázku “jak žiješ?“ odpověděl: „Ujde to. Důchod je malý, ale on nám Venca občas nějakou stovku přihodí“



Nevím zda by můj přítel „Vencovi“ poděkoval, kdyby se zamyslel nad reálnou skutečností. Problém je v tom, že lidé neposuzují většinou věci komplexně a v souvislostech. V tomto případě se dívají pouze na nominální výši důchodů a mnozí se dokonce domnívají, že každou valorizací jsou vládou obdarováni. Bohužel se nedívají na trvalý růst cen a ani nepozorují, že si za svůj „zvyšující se důchod“ mohou koupit čím dál méně i těch životně důležitých věcí tak jak to do jisté míry vyplývá z výše reálných důchodů.
Z toho lze udělat dílčí závěr, že důchodci jsou na svých důchodech bezprecedentně okrádáni. Stát na ně nedoplácí. Naopak, z finančních přebytků určených na důchodové zabezpečení zalepuje díry ve státním rozpočtu. Proto by občané, neměli být lhostejní k důchodové politice vládnoucích stran a  ke svému stáří!!!  Myslím, že bude užitečné, když pomůžeme lidem otvírat oči a poukazovat na ty, kteří toto vše zapříčinili. Je třeba také přesvědčit své spoluobčany aby přišli k volbám a dali svůj hlas těm, kteří za práva seniorů cílevědomě bojují.
Na základě těchto skutečností a poznatků, kterými se protagonisté této důchodové politiky zcela logicky před námi důchodci nechlubí se na rozdíl od nich nebudu tajit s tím, že v červnových volbách rozhodně nebudu volit ODS nebo jejich satelity KDU-ČSL, která se vetřela do každé vlády, US-DEU ani stranu zelených, která razí stejnou politiku, místo toho aby se věnovala důsledně ekologii a ochraně přírody včetně vývozu německých odpadků na území České republiky.

Co přinesou reformy důchodového systému našim potomkům?

Dalo by se říci: „Co chtějí, to budou mít a nás to nemusí zajímat. My už svůj důchod máme.“ To by však bylo v zásadním rozporu s principem solidarity a vymstilo by se to velmi brzy i nám tím, že by s námi zase naše děti nemuseli být solidární až se bude jednat například  o valorizace našich důchodů.
Loni v červnu ukončil svou práci Výkonný tým pro přípravu podkladů pro rozhodnuti o důchodové reformě v ČR a odevzdal závěrečnou zprávu pod pracovním názvem „Důchodová reforma: možnosti a výhledy.“ Tým byl ustanoven Ministerstvem práce a sociálních věcí a byl průběžně sledován týmem expertů složených ze zástupců všech parlamentních stran, kteří mu dávali podklady pro vypracování jednotlivých variant „Důchodové reformy“. Už to je zárukou, že oba týmy složené z vysoce kvalifikovaných odborníků se zasloužily o to, aby návrhy reforem jednotlivých stran zobrazovaly věrohodně jejich představy o budoucí podobě důchodového systému. Z výše uvedené zprávy jsem čerpal při zpracování tohoto článku. S ohledem na složitost řešené problematiky se omezím na základní definice a uvedu hlavně výsledky, ke kterým výkonný tým na základě podkladů jednotlivých stran dospěl. Pro posouzení důchodového systému je velmi důležitá znalost základních pojmů, které všeobecně nejsou známy a které definovali bohužel jenom komunisté a to následovně:
Důchodový systémje státem organizovaný a řízený nástroj, jehož účelem je, podle platných zákonů, předpisů a pravidel, finančně zabezpečit důstojné stáří všech našich občanů.

Aby DS mohl plnohodnotně plnit svoji funkci, měl by být tak jako dosud

Qpovinný pro všechny občany,

Qprůběžně financovaný,

Qsolidární příjmově i generačně,

Qstátem garantovaný.

Qdávkově definovaný,


Kritériem dlouhodobé stability a finanční udržitelnosti je kladné kumulativní saldo DS.

Cílem jedosažení maximálního průměrného dlouhodobého náhradového poměru, minimálně však v rozsahu 45 – 50 %, udržení statutární hranice pro odchod do důchodu na úrovni 63 let. Její případně další postupné zvýšení na 65 let podmínit snížením nezaměstnanosti pod 2% a skutečným (nikoliv prognózovaným) prodloužením délky života občanů.

Prostředkem dosažení cíleje parametrická optimalizace (optimální nastavení parametrů) stávajícího důchodového systému při současném

Qzabezpečení vysoké výkonnosti naší ekonomiky, trvalém růstu HDP a produktivity práce,

Qsnížení nezaměstnanosti pod 2 %

Qnastartování optimální pro-populační politiky.

Své představy o budoucím DS vyjádřily politické strany ve svých „vizích“ následovně:
ČSSD - zajistit dlouhodobou finanční a sociální stabilitu základního důchodového systému umožňujícího dosažení přiměřené životní úrovně důchodců. (Toho chce dosáhnout reformou současného DS na tzv. NDC systém používaný např. ve Švédsku)
Nedostatkem této vize je, že nekonkretizuje pojem „Přiměřená životní úroveň důchodců“. To je možné např. vymezením minimální hranice celkového náhradového poměru, jako jednoho z cílů důchodové reformy. Nemyslím si, že cílem by mělo být zajištění dlouhodobé finanční a sociální stability DS, protože to je základním předpokladem jeho správné funkce. 
KDU-ČSL- zabezpečit občanům České republiky vyšší absolutní i relativní úroveň příjmu v post-produktivním věku a dlouhodobě vyřešit problém financování starobních penzí. (Toho chce dosáhnout reformou současného DS na kombinovaný systém povinného spoření a parametrických úprav s možností každého jedince stávající systém opustit tzv. Out-put systém)
KSČM - zabezpečit důstojné stáří všech našich občanů dosažením průměrného dlouhodobého náhradového poměru na minimální úrovni 45 - 50 % průměrné hrubé mzdy při zachování statutární hranice odchodu do důchodu ve výši 63 let a dlouhodobé finanční udržitelnosti (Toho chce dosáhnout parametrickou optimalizací stávajícího důchodového systému při současném zabezpečení vysoké výkonnosti naší ekonomiky, trvalým růstem HDP, vyšší daňovou výtěžností, vysokou produktivitou práce, snížením nezaměstnanosti pod 2 % a nastartováním optimální pro-populační politiky.

US-DEU - snížení váhy průběžného systému a zvýšení váhy individuálního spoření do fondového systému s možností každého jedince stávající systém opustit. (Toho chce dosáhnout podstatným snížením výdajů DS tzn. prudkým snížením důchodových dávek)

ODS -o zabezpečení na stáří by se měl starat více jednotlivec, méně stát, státní důchodový sytém by měl být více odolný vůči demografickým změnám. (Toho chce dosáhnout razantním snížením výdajů DS tzn. prudkým snížením důchodových dávek, snížením podílu státních důchodů na HDP, zavedením tzv. rovného důchodu na úrovni 20 – 25 % průměrné mzdy při jednotné snížené příspěvkové sazbě 18 %.)

 Tyto „vize“ vyplývají z politických programů jednotlivých stran a zobrazují postoj k nám důchodcům. Dá se z nich usoudit, že promyšlenou a naprosto konkrétní představu o důchodovém systému mají komunisté ať se nám to líbí nebo nelíbí. Jako jediní, nesouhlasí s reformou DS v pojetí pravicových stran, protože ta je mimo jiné nesmírně drahá v řádu stovek miliard, ale co je hlavní, je naprosto asociální. Záměry ostatních politických stran vedou v podstatě k degradaci současného důchodového systému na velice chabou sociální síť a k jeho následné likvidaci. Závěr si může udělat každý sám, pokud se seznámí s výsledky jednotlivých alternativ důchodové reformy uvedenými v  tabulce.
VÝŠE  DŮCHODŮ    PO    REFORMÁCH   NAVRŽENÝCH   JEDNOTLIVÝMI   STRANAMI

PTJ% - příjmově typizovaný jedinec vztažený k celostátnímu průměrnému příjmu 18 000,-Kč

KSČM

ČSSD

KDU - ČSL

US - DEU

ODS

Kč/měs.

Kč/měs.

rozdíl

Kč/měs.

rozdíl

Kč/měs.

rozdíl

Kč/měs.

rozdíl

75%

9 450 ,-

4 375,-

-5 075

6 480,-

-2 970

3 570,-

-5 580

3 600,-

-5 850

100%

10 440,-

7 550,-

-2 890

7 200,-

-3 240

4  320,-

-6 120

3 600,-

-6 840

125%

10 475,-

8 100,-

-2 375

8 100,-

-2 375

5 175,-

-5 300

3 600,-

-6 875

200%

12 600,-

15 184,-

+2 584

11 160,-

-1 440

6 840,-

-5 760

3 600,-

-9 000

300%

13 500,-

19 550,-

+6 050

14 580,-

+1 080

8 640,-

-4 860

3 600,-

-9 900

Celkový dlouhodobý náhradový poměr

41 %

24%

26%

27 – 29%

20%

Kumul. saldo (%HDP)  na konci století

+1%HDP

+ 160 % HDP

- 60% HDP

+ 95% HDP

- 35% HDP

Počet důchodů pod hranicí chudoby (%)

0 – 0,5%

60 - 67%

2 – 3%

50%

100%

Maximální hranice odchodu do důchodu

63 let

65 let

65 let

67 let

71 let

Z uvedené tabulky vyplývá naprosto jednoznačně, že důstojné stáří hodlá seniorům finančně zabezpečit pouze KSČM.  Výše důchodů není sice nijak vysoká, odpovídála ale současným možnostem naší zničené ekonomiky. Vychází z principu příspěvkové solidarity a do značné míry respektuje princip zásluhovosti. Jako jediná je zásadně proti snižování výdajů DS, což by vedlo k ožebračování důchodců. Pro jeho finanční udržitelnost našla tato strana potřebné ale naprosto reálné zdroje, které udržují kumulativní saldo DS po celé století v kladných hodnotách ve výši okolo jednoho procenta tzn. že, finanční prostředky hodlá využívat především ve prospěch důchodců.

ČSSD klade důraz na princip zásluhovosti. Vysoký přebytek kumulativního salda zajistí sice finanční udržitelnost DS ale na úkor nízko-příjmových skupin, tím, že výrazně krátí nízké důchody, zatímco vysoké důchody značně zvyšuje. To v žádném případě nepovede k sociální stabilitě společnosti. Protagonisté této reformy neuvádí k čemu tento přebytek využijí.

KDU-ČSL  jde cestou razantního snižování výdajů DS přesto ale jejich alternativa je dlouhodobě finančně neudržitelná. Její autoři neuvádí z jakých prostředků hodlají tento deficit uhradit.

US-DEUnezabezpečuje finančně důstojné stáří občanů je krajně asociální, seniory se středními a nízkými příjmy uvrhne do bídy a doživotnímu živoření

ODS svým rovným důchodemnezabezpečuje finančně důstojné stáří občanů. To co tato strana navrhuje není důchodovou reformoumou, ale rafinovanou strategií směřující k totální likvidaci stávajícího DS. Cílem jejich „reformy“ je zabezpečení maximálních zisků kapitálových důchodových fondů.  Pokud by byla prosazena, bude zhruba 85 % důchodců odsouzeno k živoření pod hranicí chudoby. To dokumentuje naprosto zřetelně asociální podstatu politiky ODS vůči seniorům a cynismus vlastní nenasytnosti jejich vůdců. Důchodci se stanou rukojmími kapitálových důchodových fondů. I přesto všechno jejich alternativa nezabezpečuje finanční stabilitu DS. Finanční deficit dosahuje 35% HDP a nikde není uvedeno z čeho by měl být pokryt.

Výše uvedená tabulka nebyla publikována nejen v závěrečné zprávě ale ani v přílohách na elektronickém nosiči. Proto jsem ji vypracoval sám na základě výsledků zobrazených v jiné podobě výkonným týmem. Údaje v ní obsažené jsou tedy naprosto věrohodné.

Hlavním důvodem proč se všechny parlamentní strany, vyjma komunistů, brání uvedené výsledky zveřejnit je skutečnost, že jimi navržené reformy, pokud budou prosazeny, budou mít prokazatelně katastrofální dopad na životní úroveň zejména budoucích důchodců. (Topolánek tehdy prohlásil „…pokud s našimi záměry budou lidé seznámeni, nikdy nás nebudou volit…)

Pokud si mnozí z nás říkají „Nás už se to netýká“, měli bychom mít na zřeteli, že se to bytostně týká našich dětí a vnuků. I oni by měli mít možnost porovnat úmysly jednotlivých stran a udělat si představu o tom jak ve stáří budou zabezpečeni podle toho, která z nich ve volbách zvítězí. Na základě znalosti přístupu jednotlivých stran nejen k nám seniorům ale i k těm budoucím vím už teď, že svůj hlas v nadcházejících volbách dám s důvěrou komunistům.

Také naše děti a vnuci budou jednou odcházet na zasloužený odpočinek a už dnes budou rozhodovat o tom, zda jej budou přežívat v bídě a zápase o holou existenci nebo jej budou prožívat důstojně tak, jak si za celoživotní práci zaslouží. I proto bychom neměli připustit aby zvítězila ODS a její satelité.


                                                                 Plk. v.v. Prof. Ing. Bohumil SVOBODA DrSc.

↧
Search

Otazníky a masky nad předvolebními hlavami

October 19, 2017, 3:48 pm
$
0
0
Zdeněk Hrabica
20. 10. 2017
Kdo ponížil fyzickou práci spjatou s funkcí hlavy na nulu je nabíledni. V devadesátých letech minulého století, krátce po majetkovém zločinu, jenž se dosud nezastavil, většinou víme vcelku dokonale. Méně již víme, kdo zavinil a způsobil, že jsme vymazali z existence všedního dne například zednické řemeslo, vymetli jsme z odborných učilišť tisíce budoucích dělníků, v Praze se tak stalo v gigantických výukových zařízeních na Zeleném pruhu a na Ohradě. Přivezli jsme tisíce ukrajinských občanů bez rozdílu jejich původní profese; házeli si s nimi losem u holešovického Výstaviště, kam jejich kroky povedou. 
Trh s novodobými otroky u nás neznal hranic. Polírům pak po léta tito zbídačeli, většinou muži – ale i nemálo žen - odevzdávali část svých nuzných příjmů. Přespávali po deseti ve špeluňkách, pili vodku, přežívali, aby uživili své rodiny v Užhorodu nebo v Koločavě či v Jasině.

Letos jsem sdílel nemocniční pokoj s ukrajinským řidičem dodávky, kterého z D1 vytěsnil mimo vozovku český dravec. Když pohlížel z okna nemocničního pokoje oznamoval: „Tohle jsme všechno v Praze postavili my. Čechům se nechce občas moc dělat.“

Často jeho i podobné zaměstnávali při budování svých rezidencí a chalup ti, kdož ve chvili, kdy se na minutu zhaslo kradli a loupili. Prodávali na ministerstvech, zejména v nově zřízených ministerstvech pro privatizaci a ve fondu národního majetku, jakož i odpovědní ve státních úřadech a ve firmách - bohatství této země. Nezmizeli, jsou mezi námi. Dokonce vládnou i nad Hospodářskou komorou České republiky. Zaměstnávali ve své době „experty“ z USA a z Velké Británie a ze skandinávských zemí, kteří jim pomáhali za velké peníze, zlikvidovat národní bohatství. Dohromady bujaře tančili nad navrácením majetku KSČ, SSM a rozsáhlého bohatství odborů, do rukou „všeho lidu“ a leccos z toho se jim zadřelo i za jejich prsty. Jako novinář jsem se dozvěděl, že v odborové budově ÚRO se koná aukce výtvarného umění – z ateliérů národních umělců; přístup však byl pouze pro předem vybrané. Svoboda tisku sem, svoboda tisku tam, tady šlo o byznys – nebo laicky řečeno o krádež? 

Když vedle našich domovních oken kopali kopáči pro telekomunikace okopy pro kabely, vařil jsem jim čaj a bavil se s nimi, nejlépe rusky. Zíral jsem, že jejich povoláním v minulosti nebyla nádenická práce, ale šlo v nejednom případě o lékaře, kandidáty věd, učitele, o sportovce, státní úředníky, kteří přestali vyhovovat ukrajinskému režimu. Pomáhali budovat sociální diferenciaci české společnosti – zejména nadbíhali z nutnosti o chleba českým korouhvičkám a zároveň další odsunovat do bídy a do života bez střechy nad hlavou. V jejich případě nešlo vždycky, jak se dneska dozvídám, o lidi štítící se práce. Šlo o důsledek systému.

Mám ve své knihovně obří svazky analýz let 1918 – 1928 pod názvem Deset let Československé republiky. Byl jsem zvědav na podobné svazky z let 1989 – 1999 Deset let státu, těšil jsem se na podobné analýzy z let 1989 – 2009 – ničeho podobného jsem se nedočkal a ztěží se kdy asi dočkám v roce 2019. V ranné minulosti je kompletovaly Úřady vlády, ministerstva vnitra či statistické instituce. V podobě srozumitelné většině, i když jenom určené množině občanů republiky.

Nejde o žabomyší politické války, jde o průkazná fakta.

Jsou nebo nejsou? Mohla by být nebo nemohla a proč? Když poslouchám z přímého přenosu vysílání parlamentu a slova ministra a dozvídám se, že o geologické bohatství a o jeho využití jsme se začali zajímat až v roce 2005, nevěřím vlastním očím a uším. A když se mi nabízejí slova předsedy vlády a jeho podobenství „vrtěti ocasem“, je mi nad bídou filozofie mocných, ouzkou.

Málo mne zajímá, když mi lump krátce před volbami sděluje, s kým se mám spojit a s kým se mám rozejít. Když se dozvídám, že jsou lepší komunisté a Zeman nežli ANO.

Je mi teď zcela jasné, nebo jasnější, proč všechno šlo tak, jak šlo a jak jde.

Foto Cai Zhiyi
↧

OSN ohromila Západ prohlášením o nezákonnosti protiruských sankcí

October 19, 2017, 3:59 pm
$
0
0
20. 10. 2017     zdroj

V Organizaci spojených národů byly protiruské sankce nazvány nezákonnými z několika důvodů. Příslušné prohlášení učinil na mezinárodní tribuně zástupce OSN Idris Džazairi. Podle jeho slov uškodily sankce, uvalené na Ruskou federaci, zemědělství Evropy i Ruska, ale postoj Moskvy se v ukrajinské otázce nepohnul z místa. Džazairi zvláště zdůraznil, že když omezující opatření vedou k negativním důsledkům pro strany, které nemají přímý vztah ke konfliktu (válka na Donbasu), jsou tyto sankce nezákonné.

Úředník mezinárodní organizace soudí , že v důsledku sankcí na obou stranách byla porušena lidská práva, protože byly způsobeny ekonomické škody zemím, a tedy obyčejným občanům těchto zemí. Domnívá se, že v takových případech je třeba předložit škodu těm stranám, které tato omezení zavedly.

Džazairi vyzval všechny země světa, aby se zřekly jednostranných opatření vlivu, protože nejsou v současných podmínkách efektivní. Připomeňme si, že rakouská agentura vyčíslila ztráty EU kvůli sankcím na 30 miliard eur. Více než 11 miliard eur připadlo na Německo. 

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
↧

Kdy Západ pustí Ukrajinu

October 19, 2017, 4:16 pm
$
0
0
Aleksandr Chaldej
20.10.2017 Zavtra, překlad ČeskéNárodníListy

Navzdory skutečnosti, že zkušení analytici říkají a píší, že Západ Ukrajinu nikdy nepustí, existuje stálý názor, že ještě trochu vydržet - a pro Západ bude nerentabilní dále držet zbídačenou a zešílevší Ukrajinu, odpojí se od ní, poplive ji, otočí se a nechá ji, zaneprázdněn vlastními problémy.


Rusko vydrží dalších pár let, dokončí další plynové potrubí - a pro Ameriku se stane nevýhodné bojovat o Ukrajinu. Amerika plivne do tváře dalšímu ukrajinskému „gaulajtru v šarovarech“ s jeho poddanými s účesem podle kastrolu. Řekne: "Jste špatní, já vás opouštím." Bude uražena a odejde. A Rusko si konečně oddychne - předmostí NATO zmizí od západní hranice. Řekneme si, supímu státu se plán nepodařil, Putin všechny přechytračil, vydržel, hurá, diskotéka.

Není nic vzdálenějšího od pochopení podstaty problému Ukrajiny než takovéto naděje.

Rusko může vybudovat hodně potrubí do Evropy, ale Západ nikdy nebude chtít pustit dobyté předmostí. Dokonce i přes ztráty, náklady a úplnou zbytečnost sankcí. Proč?

Především proto, že Spojené státy nebojují o Ukrajinu, ale o Eurasii. V Eurasii je Rusko. V Ruském světě je Ukrajina. Ukrajina je místem vstupu do Eurasie, klíčem k odstranění Ruska, jako překážky pro nadvládu USA v Eurasii. A ovládání Eurasie znamená ovládání světa.

Čeho chtějí USA dosáhnout v Eurasii? Chtějí následující: v Eurasii by neměl existovat jeden vedoucí stát, jako např. Rusko. V Eurasii by mělo existovat mnoho menších států. Jejich stabilita by měla být relativní. Co znamená relativní stabilita ve smyslu Západu? To je stabilita, která je v souladu s jejich vůlí. Stabilita, kterou ovládají a kdykoli se může zhroutit. Pak tyto státy střední velikosti a relativně nestabilní, jednotlivě nebo kolektivně, by neměly být konkurenceschopné Spojeným státům. To je hlavní cíl. Po pochopení této skutečnosti je snadné pochopit další - západní upuštění od pohlcení Ukrajiny znamená vzdání se Eurasie. Nic víc, nic méně. Vzdát se Eurasie znamená vzdát se příležitosti k získání globální moci pro sebe. Proto funguje jednoduchá politická rovnice:


Ukrajina = Rusko = Eurasie = globální moc Spojených států


Rozumíte? Ukrajina = globální moc Spojených států, není to záležitost rozmaru nebo „udržení cti“. Myslet si, že se USA dobrovolně vzdají své globální moci, nemůže ani nejhloupější člověk. Ale žádný hlupák by také neměl doufat, že Rusko přijme tento sen Spojených států bez odporu a dovolí, aby se to stalo skutečností. Rusko se bude snažit zničit zdroj hrozby v podobě Ukrajiny, ovládané Západem. Zničení hrozby bude mít formu Ruskem kontrolovaného rozpadu tohoto území, pod zátěží nahromaděných nepřekonatelných rozporů regionů, elitních skupin a etnik. Rusko nemá kam spěchat - Ukrajina hromadí potenciál rozpadu sama a rychle. Rusko může po dlouhá léta vyjednávat se Západem o různých tématech, ale čas pracuje pro něj. Rusofobní konsenzus na Ukrajině se rozpadá pod zátěží krize. S rozpadem konsenzu se rozpadá samotná Ukrajina. Předmostím NATO se ještě nestala a nebude jím v budoucnu. Rusku to zatím stačí.

Ukrajinská chyba při výběru garanta integrity svého státu ji stála život. Ukrajina nadhodnotila možnosti Spojených států a podcenila možnosti Ruska. Neutrální status Ukrajiny je nejlepší pozice ze všech možných. Toto však ukrajinská elita odmítla především proto, že Západ, usilující o absorbování Ukrajiny, jí uložil odmítnutí neutrality, a ukázala se být zcela neschopnou suverenity a krátkozrakou. Nelekla se přechodu jejich svrchovanosti do rukou Spojených států.

V Rusku se toho dlouho báli. Myslíte, že za Putina? Ne, nemáte přehled, jestli si to myslíte. V Rusku se lekli ztráty svrchovanosti na samém začátku Jelcinovy vlády. V roce 1993. Už v roce 1994 Brzezinski bědoval, že Spojené státy udělaly nenapravitelnou chybu s Ruskem, když jej nepřesvědčily, že šíření NATO na východ je spojeno se zapojením Ruska do zvláštních vztahů s NATO. V roce 1996, kdy po třech letech meditací začala Amerika rozšiřovat NATO směrem k Rusku, čelila kategorickým námitkám ruských elit. Vnímali to jako hrozbu. Ruské elity se domnívají, že Amerika nemá v Eurasii místo, Eurasie je oblastí bývalého SSSR více než z poloviny. Bylo to v roce 1996, když siloviki začali posilovat mezi elitami Ruska a vytlačili západníky na okraj politiky. Brzezinski píše: 1993 je bohužel rokem historické příležitosti, která USA unikla. Právě tehdy Spojené státy ztratily Rusko.

Takže objevení se Putina v roce 1999 je dokončením procesu přeorientování hlavních skupin ruských elit od Západu. Je to proces, který začal v roce 1993, bezprostředně po rozstřílení Nejvyššího sovětu a kupónové Čubajso-Gajdarovské privatizaci. Je třeba říci, že Jelcin byl na počátku nucen přiznat, že začlenění Polska do NATO neodporuje zájmům Ruska. Zdálo se to být časem divoké chvály liberálů. Ale není tomu tak. Od roku 1994 začal proces rostoucího vlivu armády a v roce 1996 Jelcinův ​​poradce Dmitrij Rjurikov již řekl, že Ukrajina je jev analogie paktu o neútočení mezi Německem a SSSR v roce 1939 (tzv. Molotovův-Ribbentroppův pakt, který vedl k připojení ruských území). Že postup Západu na Ukrajinu je čin nepřijatelný pro Rusko. Tak už Jelcinovo ​​Rusko prohlásilo, že žádné další ústupky okupantům nedovolí. Od tohoto okamžiku začíná v Rusku oslabování ruských "pro-západních elit" a posilování "suverenniků" a "vlastenců". Putinův příchod k moci byl logickým dokončením první fáze procesu návratu ztracené svrchovanosti ruským elitám. Druhá fáze byla posílení Putina, třetí fáze začala jeho mnichovským projevem. Pokračuje dodnes. Čtvrtá fáze začne po znovuzvolení Putina v roce 2018.

Ukrajinské elity nedokázaly najít sílu, aby zabránila podobnému procesu desuverenizace a umožnily Ukrajině upadnout pod plné vnější řízení Spojenými státy. Výsledkem je státní katastrofa a rozpad země. Rusko bude usilovat o vymanění území z nadvlády Západu a zpomalovat bude tento proces pouze z důvodů volby správného okamžiku.

Zejména proto, že Ukrajina není cenná pro Západ sama o sobě, ale jako klíčová součást širší strategie, čekat na dobrovolné puštění Ukrajiny jako ztrátového aktiva není možné. Otázka zisku z Ukrajiny není prvořadá. Důvodem je globální domino, které se může sesypat, pokud Spojené státy ztratí Ukrajinu. Koneckonců by to byl precedens, zahajující proces nekontrolovaného úniku vazalů, který povede ke kolapsu moci Spojených států. Pokud všichni uvidí, že USA už nejsou schopny udržet kolonie - představte si, co začne? Boj za koloniální dědictví Spojených států může uvrhnout svět do chaosu ještě horšího, než svět pod nadvládu Spojených států. Světová válka pak bude blíže než kdy jindy. Rusko proto váhá, protože chápe, že ještě nebyl čas stabilizovat kameny rozrušovaného amerického koloniálního systému. Amerika bojuje zuby nehty za své udržení, chápajíce, že její zhroucení bude strašné. Neexistuje žádná země, která by nesnila o tom, jak USA vrazit nůž. Zaslouženě.

Takže proto závažnost ukrajinského problému je tak velká, že nadhodnocení prostě není možné. S tím „blahopřeji“ Ukrajincům. Zapsali se do historie – hůře než kdy jindy.



http://zavtra.ru/blogs/kogda_zapad_ottcepitsya_ot_ukraini

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf

↧

Předvolební agitka: Demokracii jsme prohráli, a co dělat dál

October 20, 2017, 1:13 am
$
0
0
Václav Umlauf
20.10.2017 E-republika

Mějme na mysli, že se nás před odchodem na věčnost mladší generace zeptá, proč jsme jim nechali celou planetu a naši vlast ve stavu hodném řádění divokých sviní.

Jdu v klidu po ulici a přemýšlím o aktuální otázce po bytí, která pár lidí na planetě zaměstnává asi dva a půl tisíce let. A tu se na mne z předvolebního plakátu vyvalí úškleb jednoho politického parazita s motýlkem. Tato kreatura kradla v jednom nejmenovaném městě od sametu sprostě a zcela bez zábran, a s pomocí volebních hlasů to chce dělat i nadále. Lapen jeho vyretušovaným ksichtem a touto drzostí vystavenou i za mé rozkradené peníze jsem málem spadl pod projíždějící autobus MHD, který s pomocí nastrčené soukromé firmy vykrádají jeho kamarádi. Myšlenky na bytí byly nenávratně pryč, neb jsem musel přemýšlet o našich parlamentních volbách. A to kvůli neuvěřitelné drzosti zlodějských kluků z plakátu a neuvěřitelné pitomosti těch, kteří je chtějí po dvaceti letech zlodějen znovu posadit na stará místa.

Pokud vím, jsme jediný nezávislý web před volbami, který je už víc než týden pod soustředěným DDoS útokem. Neznámí sračkometi bombardují server požadavky z nastrčených adres, aby byl zahlcen kanál e-republiky a aby nás lidé nemohli číst. Jistě to mohou dělat celkem dlouho, protože to dělají buď přímo za naše daně, nebo si to alespoň mohou odečíst z daní. Asi jsme někomu pořádně šlápli na kuří oko dvouroční analýzou korporátního fašismu a rozpadu demokracie přes zkorumpované strany. A jistě bude hůř. Když jsem tento vývoj před založením tohoto webu předpovídal bývalým disidentským známým, tak mi tvrdili, že hodně přeháníme. Ale občanská demokracie tady skončila bez ohledu na volby a na volební výsledky, které budou vyhlášené někdy po víkendu. A nyní se podívejme na to, co je třeba po zničení občanské demokracie zachránit z trosek občanské společnosti. Tady je minimalistický program pro těch nemnoho aktivistů, než je umlčí, zavřou, nebo existenčně či jinak zničí.

Nenechme budovat v zemi pracovní koncentráky a detenční centra pro kohokoliv.

Ubytovny pro zahraniční dělníky a imigranty mohou být i bez mříží, ale zůstanou koncentráky. Ekonomické otroctví jen dovrší a bude udržovat politické otroctví, které bude zpečetěno těmito volbami. Otroctví je dědičné a otroci vychovávají svou mentalitou zase jen otroky.

Nenechme umírat důchodce a nezaměstnané před nemocnicemi a mezi odpadky.

Neoliberalismus reprezentovaný prodejnými partajemi nás všechny jednou spolehlivě zabije. Ale nebude to hned, proto ho bude volit střední třída a většina pomatených voličů. Ale snažme se po vykradení důchodů a nemocenského alespoň o to, abychom my sami jako důchodci nemuseli umírat mezi popelnicemi jako v Řecku a v USA.

Nenechme děti platit vzdělání, které jsme jim zaplatili naší prací.

Jistěže je možné nechat jednoprocentní neoliberály vykrást stát i ty výše uvedené důchody. Ale pokud máme děti, tak buďme alespoň soudní natolik, že k nim mějme základní rodičovskou lásku a odpovědnost postavenou mimo jedovatou ideologii. Pokud necháme děti v tomto státě platit vzdělání málem od mateřské školky, tak z nich vychováme otroky hned od předškolního věku. V době studia na vysoké škole už budou zadluženi natolik, že se budou plazit před jedním procentem globálních otrokářů a budou jim lízat paty za odpuštění tohoto nesmyslného dluhu.

Nenechme si zničit vlast, která nám nepatří, protože ji máme pouze propůjčenu na jednu generaci.

Nejsme pány naší země. Jsme pouze její hodně pitomí správci, kteří tuto zemi dostali do správy pro jednu generaci. Míra toho, co jsme od sametu zničili, je docela úděsná a je hodná jen a pouze míry naší občanské blbosti a tuposti. Mějme na mysli, že se nás před odchodem na věčnost mladší generace zeptá, proč jsme jim nechali celou planetu a naši vlast ve stavu hodném řádění divokých sviní.

Nenechme se připravit o zdravý rozum, o humor a vtip.

Když se dívám na starobylé a vymaštěné kamenné huby z volebních plakátů a na jejich tupá hesla, jímá mne oprávněný strach z věcí příštích. Politický hnojník držený místní elitou od doby jejich komunistického a svazáckého mládí se stal skutečnou žumpou. Nemyslím si, že bychom ji vyčistili v naší generaci, protože my už odejdeme do hrobu poraženi vlastní hloupostí. Ale měli bychom umřít politicky důstojně a se vtipem na rtech. Prostě jako Haškův Švejk, ale s větším rozhledem a moudrostí, třeba ve stylu Rollandova románu Dobrý člověk ještě žije.

Nebuďme vyplašení a nenechme se vydírat korporátními mediálními simulákry.

Jedno procento nad námi vládne tím, že vytváří atmosféru ohrožení, nedostatku, prekarity, dluhů, vydírání a strachu. Stádo ovčanů vedené zvířecím pudem sebezáchovy pak na útěku nikam vedeném korporátním manipulátory spolehlivě rozdupe každého, kdo se zastaví, rozhlédne a slušně se zeptá, kde je vlastně to nebezpečí, ten nedostatek, a před čím to vlastně utíkáme. Ale když se nás zastaví více a vytvoříme ostrůvek pozitivní deviace, tak sice budeme podrobeni mediálním útokům, ale vytvoříme komunitní oázu klidu a rozumu ve zdivočelém stádě. Nebude to zadarmo, protože pár z nás bude určitě tak či onak ušlapáno.

Tolik k minimálnímu volebnímu programu těch, kteří už asi tyto volby nepůjdou volit, protože není koho. Připomínám, že cena hlasu se na černém trhu pohybuje kolem tří stovek za lístek. Takže bychom měli ty tři stovky dát ze svého na veřejný účet jakékoliv občanské organizaci, která bojuje za pravdivou formu věci veřejné. To je to minimum, co bychom měli jako občané udělat pro obranu společné věci. Maximem by bylo vlastní přemýšlení a iniciativa ve veřejném prostoru.


- - -













↧

O českých volbách v ruské televizi

October 20, 2017, 2:04 am
$
0
0
Zdroj: 100,-Kčs

20.10.2017, P. Ďoubalík, zdroj: Rossija24, Novinky.cz, video


Je to jen drobnost, ale možná někoho zajímá, že i v ruské státní televizi běží informace o našich volbách. 


Ve zprávě se praví:
Obyvatelé ČR dnes začnou volit. Hlasování potrvá 2 dny, dnes se volební místnosti otevřou po obědě a zítra budou pracovat dopoledne. Na seznamu je 31 stran a hnutí, ale podle názoru expertů nejspíše do parlamentu projde jen 8 z nich...


Podle expertů bude nejúspěšnější pravostředové hnutí "Akce Nespokojených Občanů", které vede multimilionář a bývalý místopředseda vlády Andrej Babiš. Také analytici vysoko hodnotí šance ČSSD a KSČM.


Rozšiřující učivo:
Pro zajímavost přidávám malé ohlédnutí na to, jak vypadal volební model v červenci 2016 podle TNS Aisa a podle hlasování čtenářů v anketě Novinky.cz (hlasování je uvedeno 3x, dole je vždy označeno, kolik hlasovalo čtenářů):


Zdroj: Novinky.cz (TNS Aisa)
















Model CVVM v červnu 2017 zveřejněný na Novinky.cz:

Zdroj: Novinky.cz (CVVM)


V červenci 2017 nastala zajímavá situace, to když Novinky.cz zveřejnily volební model podle společnosti Median a v grafu chyběla SPD. Okamžitě na to začali upozorňovat čtenáři v komentářích a autoři grafu chybu opravili:
Zdroj: Novinky.cz (Median)
Zdroj: Novinky.cz (Median)


↧
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live
More Pages to Explore .....
Search

Latest Images

CANYON NEURON:ONfly – Tady máš křídla, ať můžeš létat! | NEWS & RIDE

CANYON NEURON:ONfly – Tady máš křídla, ať můžeš létat! | NEWS & RIDE

April 25, 2024, 2:01 am
Majáles Plzeň 2024: 400

Majáles Plzeň 2024: 400

April 24, 2024, 5:32 am
Cannondale Moterra SL | Konečně jsme se sešli! (první dojem)

Cannondale Moterra SL | Konečně jsme se sešli! (první dojem)

April 23, 2024, 3:30 am
Locale Gent

Locale Gent

April 21, 2024, 4:16 pm
Zemní práce - bagr nakladač suť písek výkop: 750

Zemní práce - bagr nakladač suť písek výkop: 750

April 20, 2024, 6:33 pm
Nový zadní kryt černý nebo bílý na iPhone 4: 150

Nový zadní kryt černý nebo bílý na iPhone 4: 150

April 19, 2024, 7:35 pm
Fender American Deluxe Dimension Bass IV HH

Fender American Deluxe Dimension Bass IV HH

April 17, 2024, 12:21 pm
Prodám kočárek mommy: 4 500

Prodám kočárek mommy: 4 500

April 16, 2024, 6:00 pm
Deník mámy a dcery - Lucie Harnošová: 200

Deník mámy a dcery - Lucie Harnošová: 200

April 16, 2024, 10:17 am
Pronájem bytu 1+1, 38 m², Jičín, ul. Na jihu: 7 500

Pronájem bytu 1+1, 38 m², Jičín, ul. Na jihu: 7 500

April 15, 2024, 11:00 pm