Ladislav Žák
3. 10. 2015 Vaše věc
Naše rodinná zkušenost z konce války říká, že terorista je hrdinný partyzán, jehož strana dosud nezvítězila. Tato metamorfóza teroristy v partyzána a někdy i zpět probíhá všude kolem nás už po staletí a bylo by nudné uvádět výčet jmen a hnutí, která si jí prošla.
Nyní však vystoupila na scénu ještě třetí kategorie, jakýchsi umírněných nebo hodných teroristů, se kterou operuje velmi intenzivně několik zemí světa především Francie, Turecko, Katar, Saúdská Arábie a potažmo i USA poté, co ruské bitevníky začaly na Islámský stát útočit doopravdy a nikoliv pouze naoko, jako doposud západní aliance.
Plošný úder proti islamistům ukázal, kolik spojenců mají nejen v islámském světě, ale i zemích EU a NATO. USA potvrdily ústy Johna McCaina, že cvičily islamisty proti legální syrské vládě. USA dokonce ani nevadí, že opakovaně uprchli k Al Nusrá, potažmo Al Kajdě, jen když řežou hlavy Asadovým vojákům a samozřejmě civilistům, kteří se nezdají dost islámští. Výkřiky o tom, že se má bojovat jenom a jenom proti Islámskému státu svědčí o tom, že Islámský stát jeho dosavadní tvůrci a sponzoři obětovali ve jménu toho, aby dokázali zničit Sýrii jako zemi, kde mohly vedle sebe v klidu žít nejrůznější minority, pokud ovšem nezačaly nadmíru kritizovat asadovský režim. Pokud k tomu došlo, postupovali Asadové vždy s orientální krutostí a kdokoliv by z nich chtěl dělat demokraty, musel by se jít léčit.
Ruská akce má několik rozměrů. Jednak vrací Rusko na mezinárodní mocenskou scénu hlavní branou Blízkého a Středního východu, jednak slouží k potlačení islámského terorismu, který latentně hrozí svou infiltrací do Ruska a v neposlední řadě jde o imperiální válku o budoucí podobu klíčových dopravních tras uhlovodíků na Blízkém a Středním Východě. Rusko ve všech třech rozměrech bojuje za své zájmy a navíc jako kolaterál získává bonus v tom, že problém Ukrajiny zapadne mezi válkou v Sýrii a utečeneckou vlnou do bezvýznamnosti a bude možné jej uzavřít. Bezvýznamné a nyní navíc i mediálně bezvýznamné Ukrajině, na kterou se její spojenci EU a USA, kteří ji podporovali a platili za škody, které napáchá Rusku, ještě tuto zimu s klidem vykašlou, nezbude nakonec, než způsobit časem další utečeneckou vlnu, ale nakonec pochopí, že tudy cesta nevede a bude to Rusko, které ji jediné bude reálně podporovat a nenechá ji zahynout. Nebude to hned, ale do deseti let bude situace úplně jiná. Schůzka v Paříži ukázala, že Merkelová i Holland mají Porošenka a ukrajinských hrátek na vojáčky plné zuby a i když nedošlo k žádnému průlomu v minském procesu, nedošlo ani k jakémukoliv reálnému gestu podpory Ukrajině v její nenávistné kampani proti Rusku.
Závěrem několik slov o hodných teroristech. Je velmi smutné, když jsme svědky toho, jak klíčová země EU, Francie, podporuje islámský terorismus a usiluje o svržení legální vlády v Sýrii. Odpovědnost Francie je o to větší, že Sýrie byla dlouhou dobu francouzským mandátním územím a Francie brala Sýrii jako přirozenou sféru svého vlivu. Francii v jejím neústupném postoji neodrazují ani důsledky toho, jak se kdysi rozhodla vypořádat s Kaddáfím a naprosto rozvrátila Libyi. Nevarují ji ani doposud nezahojené rány jejího přitroublého postupu v Alžíru, kde nakonec vydala seznamy loajálních Alžířanů a těm se vedlo ve „svobodném“ Alžírsku Achmeda ben Bely zle nedobře. Vrcholem francouzské prozíravosti je prodej vrtulníkových lodí Egyptu, jehož nestabilita je v současné době hlavní hrozbou míru. Egyptská vláda prokázala, že ji netrápí hlad, bída a negramotnost obyvatelstva, ale vlastní mocenské ambice. Egyptští generálové budou jistě hledat cestu, jak nákladnou investici využít a jistě to nebude na vyhlídkové lety nad pyramidy.
Samostatnou kapitolou je Turecko, pro které je hodný terorista ten, kdo podřezává Kurdy. Turecko hraje roli neméně ostudnou než Francie, ale na druhé straně řeší situaci ve svém bezprostředním okolí a nese důsledky války v podobě miliónů utečenců na svém území. EU, která nedávno hodila Turecko přes palubu do náruče islámu, si může už jen představovat, co to pro ni bude znamenat, až se islámským státem stane Turecko. Už dnes sklízí tragickou žeň své hlouposti v podobě statisíců uprchlíků vysílaných Tureckem do Evropy. Je jenom symbolické, že si k tomu francouzský konzulát v Turecku otevřel kšeft s nafukovacími čluny a vestami…
Konečně Kataru a Saúdům jde o překreslení transportních tras uhlovodíků tak, aby to citelně zasáhlo právě Rusko, nemluvě o genetické nenávisti k alavitskému režimu Asadů a strany BAAS. Financují islamisty a existuje reálné nebezpečí, že to budou právě oni, kdo se pokusí dodat islamistům v Sýrii proti Rusům účinné protiletecké zbraně…
No a potom nás ochraňuj Pánbůh s Alláhem a Jehovou dohromady. Pak to bude opravdu fičák, který smete všechno - i hodné teroristy…
3. 10. 2015 Vaše věc
Naše rodinná zkušenost z konce války říká, že terorista je hrdinný partyzán, jehož strana dosud nezvítězila. Tato metamorfóza teroristy v partyzána a někdy i zpět probíhá všude kolem nás už po staletí a bylo by nudné uvádět výčet jmen a hnutí, která si jí prošla.
Nyní však vystoupila na scénu ještě třetí kategorie, jakýchsi umírněných nebo hodných teroristů, se kterou operuje velmi intenzivně několik zemí světa především Francie, Turecko, Katar, Saúdská Arábie a potažmo i USA poté, co ruské bitevníky začaly na Islámský stát útočit doopravdy a nikoliv pouze naoko, jako doposud západní aliance.
Plošný úder proti islamistům ukázal, kolik spojenců mají nejen v islámském světě, ale i zemích EU a NATO. USA potvrdily ústy Johna McCaina, že cvičily islamisty proti legální syrské vládě. USA dokonce ani nevadí, že opakovaně uprchli k Al Nusrá, potažmo Al Kajdě, jen když řežou hlavy Asadovým vojákům a samozřejmě civilistům, kteří se nezdají dost islámští. Výkřiky o tom, že se má bojovat jenom a jenom proti Islámskému státu svědčí o tom, že Islámský stát jeho dosavadní tvůrci a sponzoři obětovali ve jménu toho, aby dokázali zničit Sýrii jako zemi, kde mohly vedle sebe v klidu žít nejrůznější minority, pokud ovšem nezačaly nadmíru kritizovat asadovský režim. Pokud k tomu došlo, postupovali Asadové vždy s orientální krutostí a kdokoliv by z nich chtěl dělat demokraty, musel by se jít léčit.
Ruská akce má několik rozměrů. Jednak vrací Rusko na mezinárodní mocenskou scénu hlavní branou Blízkého a Středního východu, jednak slouží k potlačení islámského terorismu, který latentně hrozí svou infiltrací do Ruska a v neposlední řadě jde o imperiální válku o budoucí podobu klíčových dopravních tras uhlovodíků na Blízkém a Středním Východě. Rusko ve všech třech rozměrech bojuje za své zájmy a navíc jako kolaterál získává bonus v tom, že problém Ukrajiny zapadne mezi válkou v Sýrii a utečeneckou vlnou do bezvýznamnosti a bude možné jej uzavřít. Bezvýznamné a nyní navíc i mediálně bezvýznamné Ukrajině, na kterou se její spojenci EU a USA, kteří ji podporovali a platili za škody, které napáchá Rusku, ještě tuto zimu s klidem vykašlou, nezbude nakonec, než způsobit časem další utečeneckou vlnu, ale nakonec pochopí, že tudy cesta nevede a bude to Rusko, které ji jediné bude reálně podporovat a nenechá ji zahynout. Nebude to hned, ale do deseti let bude situace úplně jiná. Schůzka v Paříži ukázala, že Merkelová i Holland mají Porošenka a ukrajinských hrátek na vojáčky plné zuby a i když nedošlo k žádnému průlomu v minském procesu, nedošlo ani k jakémukoliv reálnému gestu podpory Ukrajině v její nenávistné kampani proti Rusku.
Závěrem několik slov o hodných teroristech. Je velmi smutné, když jsme svědky toho, jak klíčová země EU, Francie, podporuje islámský terorismus a usiluje o svržení legální vlády v Sýrii. Odpovědnost Francie je o to větší, že Sýrie byla dlouhou dobu francouzským mandátním územím a Francie brala Sýrii jako přirozenou sféru svého vlivu. Francii v jejím neústupném postoji neodrazují ani důsledky toho, jak se kdysi rozhodla vypořádat s Kaddáfím a naprosto rozvrátila Libyi. Nevarují ji ani doposud nezahojené rány jejího přitroublého postupu v Alžíru, kde nakonec vydala seznamy loajálních Alžířanů a těm se vedlo ve „svobodném“ Alžírsku Achmeda ben Bely zle nedobře. Vrcholem francouzské prozíravosti je prodej vrtulníkových lodí Egyptu, jehož nestabilita je v současné době hlavní hrozbou míru. Egyptská vláda prokázala, že ji netrápí hlad, bída a negramotnost obyvatelstva, ale vlastní mocenské ambice. Egyptští generálové budou jistě hledat cestu, jak nákladnou investici využít a jistě to nebude na vyhlídkové lety nad pyramidy.
Samostatnou kapitolou je Turecko, pro které je hodný terorista ten, kdo podřezává Kurdy. Turecko hraje roli neméně ostudnou než Francie, ale na druhé straně řeší situaci ve svém bezprostředním okolí a nese důsledky války v podobě miliónů utečenců na svém území. EU, která nedávno hodila Turecko přes palubu do náruče islámu, si může už jen představovat, co to pro ni bude znamenat, až se islámským státem stane Turecko. Už dnes sklízí tragickou žeň své hlouposti v podobě statisíců uprchlíků vysílaných Tureckem do Evropy. Je jenom symbolické, že si k tomu francouzský konzulát v Turecku otevřel kšeft s nafukovacími čluny a vestami…
Konečně Kataru a Saúdům jde o překreslení transportních tras uhlovodíků tak, aby to citelně zasáhlo právě Rusko, nemluvě o genetické nenávisti k alavitskému režimu Asadů a strany BAAS. Financují islamisty a existuje reálné nebezpečí, že to budou právě oni, kdo se pokusí dodat islamistům v Sýrii proti Rusům účinné protiletecké zbraně…
No a potom nás ochraňuj Pánbůh s Alláhem a Jehovou dohromady. Pak to bude opravdu fičák, který smete všechno - i hodné teroristy…