Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

ZLOČIN, KTERÝ NELZE PROMLČET - NATO AGRESE PROTI SRBSKU

$
0
0

Rajko Doleček
6. 3. 2016

Ve čtvrtek 24.března by si celý svět měl připomenout a znova odsoudit organizaci NATO za její zločiny z roku 1999, kdy začala na základě výmyslů až lží, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, 78 dnů bombardování, ve dne v noci, posledních zbytků Jugoslávie, tak zvané „malé Jugoslávie“ (Srbsko + Černá Hora), kvůli údajné, zcela neprokázané, genocidě kosovských Albánců.


Zločinnost akce znamenala mnoho tisíc mrtvých a zraněných, statisíce nešťastných v bombardovaných oblastech, nedozírné škody bombami a jejich následky ekonomicky a ekologicky ničeného Srbska (škody řádově v té době ke 100 miliardám US dolarů). Dosud za to nebyla žádná kompenzace. Byla to zkáza „mezinárodní morálky“ (ničení a zabíjení BEZ povolení Radou bezpečnosti OSN, jen po rozhodnutí NATO, USA, Evropská unie), tvrzení a obhajoba podvodů řadou význačných světových politiků (Albrightová, Blair,Clinton, Chirac, Schröder, Solana, atd). I Hillary Clintonová tehdy nabádala svého manžela Billa Clintona k zabíjení, tj. k bombardování Srbska, v souvislosti s vykonstruovanou „aférou Račak“, podvodnou a násilnou konferencí v Rambouillet. A k tomu přidali navíc zločin s použitím ochuzeného uranu Američané nejen v Srbsku včetně Kosova a Metohije, ale ještě dříve před tím v Republice Srbské v Bosně a Hercegovině (1995), s následnými výraznými vzestupy výskytu různých druhů zhoubných nádorů, leukemií. Smutné při tom je, že to ničení a zabíjení podpořila celá Evropská unie, ty „hodné státy“, vedené Německem, které mají plná ústa demokracie a lidských práv a při tom proti zákonně ničily a zabíjely 78 dnů a nocí v Srbsku, využívaly trapných dezinformací.

Odsouzení organizace NATO přišlo z mnoha stran. V kanadské Ottavě tak vznikl Výbor k zastavení účasti Kanady ve válce proti Jugoslávii. Profesor právnické fakulty v Torontu Michael Mandel, uvedl čtyři zločiny NATO:


1) ZLOČIN PROTI LIDSKOSTI - zničující zbabělé letecké NATO útoky jsou mnohem víc zodpovědné za smrt a ničení v Kosovu a Srbsku, než srbská armáda v bojích proti albánským teroristům z UÇK ,

2) ZLOČIN PROTI MEZINÁRODNÍMU PRÁVU A CHARTĚ OSN,

3) ZlOČIN PROTI HISTORII - je to cynická a revizionistická interpretace pojmů holocaust a degradace pojmů genocida k ospravedlnění pojmů agrese…Já toto (říká profesor Mandel) jako Žid, vnímám obzvláště intenzivně…Jak si vůbec může někdo vážně přirovnávat Srby k nacistům?

4) ZLOČIN PROTI PRAVDĚ - Já zde mluvím o vás, media, která zveřejňujete každou od začátku samotným NATO připravenou povídačku jako pravdu, abyste vyrobila souhlas (k agresi)…Dosud jste se projevovala, že jste jen o trochu víc než ruka propagandy Pentagonu…“
Je zajímavá změna názoru oficiálních USA k teroristické organizaci UÇK kosovských Albánců..Speciální představitel USA pro ni v Jugoslávii R.Gelbard řekl v brífinku v Bělehradě 23.února 1998 v hotelu Hyat Regency: „Jsme hluboce znepokojeni a silně odsuzujeme nepřijatelné násilí vyvolané teroristickou činností prováděnou teroristickými skupinami v Kosovu, obzvláště ze strany UÇK, Kosovské osvobozenecké armády (anglická zkratka KLA - Kosovo Liberation Army)…“ Protože se toto ale později paní Albrightové nehodilo, sdělil mluvčí Pentagonu MacLenny (29.června 1998): -„Ministr zahraničí (tj.M.Albrightová) určuje speciálním legálním postupem, kdy se nějaká organizace stává „teroristickou organizací.“ Takové určení nebylo v případě KLA provedeno a to je všechno…“

Dověděli jsme se výše uvedené skutečnosti i z našich medií ?

Také jsme nebyli dostatečně informováni, že se v New Yorku 10.června 2000 sešel panel 16 soudců z 11 zemí za účasti 500 lidí. Panel prohlásil vojenské a politické vůdce USA a NATO za viníky válečných zločinů. Bývalý generální prokurátor (attorney general) Spojených Států Ramsay Clark (pokud vím, dosud zřejmě žije), jako vedoucí prokurátor Mezinárodního tribunálu o válečných zločinech USA a NATO proti Jugoslávii a členové tribunálu prohlásili obžalované za vinné z 19 zločinů a tyto zločiny byly uvedeny pod záhlavím OBŽALOBA. Byli obžalováni William J. Clinton, vláda Spojených Států, NATO a ostatní z mezinárodních zločinů a porušení mezinárodních a domácích zákonů, s následnou smrtí, ničením a utrpením.

  1. Plánování a uskutečnění rozkouskování, segregace a zchudnutí Jugoslávie,
  2. Způsobení, vyvolání a povzbuzení násilí mezi Muslimy a Slovany,
  3. Přerušení snah k udržení jednoty, míru a stability v Jugoslávii,
  4. Zničení mírotvorné role Spojených národů
  5. Použití NATO pro vojenskou agresi a obsazení zemí, které to nechtějí,
  6. Zabíjení a zraňování bezbranného obyvatelstva po celé Jugoslávii,
  7. Plánování, ohlašování a vykonávání vražedných útoků na hlavu státu,
  8. Ničení a poškozování zdrojů ekonomických, sociálních, kulturních, lékařských, diplomatických, náboženských, atd.
  9. Útoky na objekty nepostradatelné pro přežití obyvatelstva Jugoslávie,
  10. Útoky na zařízení, obsahující nebezpečné látky a síly,
  11. Použití ochuzeného uranu, kazetových bomb, jiných zakázaných zbraní,
  12. Vedení války proti prostředí,
  13. Zavedení sankcí prostřednictvím OSN, jako genocidní zločin proti lidskosti,
  14. Vytvoření ilegálního ad hoc trestního tribunálu ke zničení a démonizací srbského vedení. Zanedbání zahájení obžaloby proti utlačování Romů, kteří utrpěli největší počet ztrát (na Kosovu),
  15. Použití kontrolovaných mezinárodních medií k utvoření a udržení podpory pro agresi USA a démonizaci Jugoslávie, Slovanů, Srbů a Muslimů jako genocidiích národů,
  16. Ustavení dlouhodobé vojenské okupace strategických částí Jugoslávie silami NATO,
  17. Pokus o zničení suverenity, práva na sebeurčení, demokracie a kultury slovanského, muslimského, romského a jiného lidu Jugoslávie,
  18. Pokus o nastolení americké dominace a kontroly Jugoslávie, vykořisťování jejího lidu a zdrojů,
  19. Použití vojenských prostředků a ekonomického přinucování k docílení dominace USA.

Obžalováni jsou obviněni za zločiny proti míru, válečné zločiny, zločiny
proti lidskosti a další trestné činy, které porušují principy Norimberského tribunálu, Směrnic z Haagu, Ženevské konvence a další.

Členové tribunálu pokládají NATO a jeho členské státy a jejich vůdce za odpovědné za jejich kriminální činnost.

V květnu a hlavně pak začátkem srpna 1995 chorvatská armáda (140 000) masivně vyzbrojená Německem, za pomoci NATO letectva a za strategického velení penzionovaných „pronajatých“ USA generálů, vyhnala z Chorvatska téměř 250 000 tam po staletí žijících Srbů (kolem 1 500 těch, kteří neuprchli, bylo zavražděno). Jako „protiváhu“ toho zločinu, uvedla paní Albrightová v srpnu 1995 KAUZU SREBRENICA z července 1995, z doby vstupu armády Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině (BaH) do Srebrenici. Během Daytonské smlouvy v prosinci 1995 mluvil vůdce Muslimů v BaH Alija Izetbegović,že v té době zahynulo na 1 000 Muslimů v Srebrenici, že je pobili Srbové. A postupně v posledních letech těch 1 000 mrtvých z toho července 1995 nějak narostlo na 8 000. Copak by Izetbegović nevyužil to dnešní hrozné číslo 8 000 už v prosinci 1995 kdyby to byla pravda? Jak by to vykřikoval do světa ! A ona to pravda nebyla !

V souvislosti se Srebrenicí existuje Historický projekt Srebrenica, který ve svém letošním memorandu uvedl zajímavou spojitost mezi politikou NATO a děním kolem Srebrenici, na Kosovu, v Iráku, Libyi, Sýrií. Podle toho memoranda NATO a jeho pánové potřebovali příklad „velikého zločinu“,a k tomu využili dění kolem Srebrenici, kde bohužel hodně zločinů skutečně bylo, ale jednalo se o oboustrannou záležitost, kde první oběti byly srbské vesnice. Ostatně to, jako i o srbské pomstě, řekl bývalý velitel UNPROFOR, francouzský generál P. Morillon, při své svědecké výpovědi při soudu s prezidentem Miloševićem v Haagu. Ve své snaze, jak „legálně“, tedy před světovou veřejností, trestat ty, kteří nechtějí poslouchat, kteří konají zlo, nebo aby je přinutili k poslušnosti, použilo NATO, jako svou první „trestnou expedici“, zločin agrese proti „malé Jugoslávii“, vlastně hlavně proti Srbsku. A vše to bylo podniknuto na základě trapných dezinformací až lží, na pozadí i jednoznačného amerického požadavku získat rozsáhlou základnu na Kosovu, která tam byla po uskutečněné NATO agresi i vybudována pod jménem Bondsteel.

Jenže se NATO a paní Albrightová těžce zmýlily, když si myslely, že prezidenta Miloševiće po 2-3 dnech bombardování vylekají a přinutí na kolena, a že Srbsko začne poslouchat a splní všechno, co diktát pod hrozbou násilí z Rambouillet požadoval. A to zamítnutí Miloševićem (Srbskem) násilníky velmi nepříjemně překvapilo a vznikl z toho postupně skutečný mezinárodní zločin…78 dnů a nocí za sebou bombardování není maličkost! A tak dost podobně se zrodily i tragické, plné obětí a ničení, událostí v Iráku, Libyi, Syrií.

Nicméně by se takovým způsobem světový mír a demokratizace neměly uskutečňovat.

Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.


Přelomové volby na Slovensku: Vzpoura občanů proti bruselské totalitě. Trpělivost podváděných národů naráží do zdi. Jakou šanci má protektorátní Kiskova vláda? I u nás strany lidového odporu rostou

$
0
0
Radek Pokorný
6. 3. 2016   ProtiProud 


Radek Pokorný přemýšlí nad výsledky voleb na Slovensku a konstatuje, že pokud národní síly nezradí, Brusel jednak se Slováky nic nezmůže, ale především půjde o důležitou inspiraci nejen pro nás.


Volby na Slovensku potvrdily trend otevřené revolty občanů proti bruselskému establismhentu a šílenému sociálnímu experimentu s migrantskou apokalypsou, který můžeme sledovat dnes už prakticky ve všech evropských státech.

První parlamentní volby v Evropě po začátku migrační krize na jaře minulého roku ukazují, že trpělivost historických národů evropských států se současnými elitami právě končí. I když se mediální mainstream snaží ze všech sil zastřít a rozmělnit tuto zprávu, je to stále obtížnější. Jednou z osvědčených metod je říci, že vlastně prohráli všichni. „Parlamentní volby na Slovensku nemají vítěze, mají jen poražených. Hlavním poraženým je Slovensko jako takové,“ uvádl deník SME. Snaha takto interpretovat, co se na Slovensku stalo, je však lhaním si do kapsy.


Sen o předčasných volbách

Po očku přitom bratislavská Pátá kolona Bruselu šilhá po předčasných volbách, které by umožnily jmenovat úřednickou vládu "amerického" prezidenta Kisky, jež by se „důstojně“ zhostila úlohy při slovenském předsednictví a vrazila klín do odbojné V4 - o čemž sní i premiér Sobotka a naši bruselští kolaboranti. Refrén mediální písně o tom, že není vítězů a země míří k předčasným volbám, bude znít stále častěji a silněji i z úst našich politiků. Ovšem platí, že v tomto případě je opět jen přání otcem myšlenky.


Pokud Slovenská národní strana zůstane věrná svým zásadám, pro které ji voliči znovu do parlamentu vyslali, nemá pátá kolona šanci Fica svrhnout.

Že jde o refrén falešný, je jasné při bližším pohledu na konečné výsledky těchto mimořádně zajímavých voleb, které samozřejmě vítěze mají. Dokonce dva. Především je jím Smer Roberta Fica, který zvítězil se ziskem přes 28 procent hlasů, což v přepočtu znamená 49 mandátů ve 150 členném parlamentu. Ještě podstatnější však je, že druhým vítězem se stal „černý kůň“, o kterém jsme jako jediní nedávno předpověděli, že by mohl uspět: lídr Lidové strany - Naše Slovensko Marián Kotleba. Tomu manipulativní cinknuté průzkumy před dvěma týdny předpovídali podporu 0,7 procenta voličů. Dokázal nakonec mobilizovat vlastenecky smýšlející Slováky, a dostal fantastických 8 procent hlasů. Tedy podporu kterou má dnes u nás ODS a TOP 09. Velmi zajímavé také je, že ho volilo 22% prvovoličů, tedy pětina z těch mladých lidí, kteří šli k volbám poprvé.

Právě v jeho případě se naplno ukázal fenomén „cinknutých“ volebních průzkumů. Zatímco Kotlebovi nepřisuzovali ani jedno procento a výsledek byl 8%, miláček bratislavské kavárny a mediálního mainstremu Radoslav Průcházka se svou havlistickou „Sítí“, kterého média korunovala na vůdce „proevropské“ pravice na Slovensku a Ficova vyzyvatele (předpovídala mu 16 procent) jen s obtížemi prolezl a skončil mezi parlamentními stranami na posledním místě se ziskem 5,5%. Tento propastný rozdíl v průzkumech, lze jen těžko přisoudit objektivním příčinám. Někteří slovenští politologové považují tato čísla za naprosto skandální a za důkaz, že agentury určují průzkumy zásadním způsobem ve prospěch politického zadání.


Cinknuté průzkumy

Politolog Roman Michelko k dramatickému selhání průzkumů konstatuje: „Poraženým těchto voleb, jsou i průzkumné agentury. Jejich argumenty o čtrnáctidenním moratoriu před volbami, kdy se nesměly zveřejňovat výsledky průzkumů a o naměřených trendech raketového poklesu KDH a vzestupu Kollára a Kotleby, které už ale nestihly zveřejnit, nesedí. I ty nezveřejněné průzkumy byly dost mimo realitu. Průzkumné agentury budou argumentovat skrytým voličem, náhlými a nepředpokládatelnými rozhodnutími velké masy voličů těsně před volbami a podobně, ale jejich pověst je po tomto debaklu velmi pošramocena. Je jen otázkou, zda to bylo z"blbosti" (špatné metodiky), nebo spíše místo měření reality podlehli pokušení samy ji ovlivnit. Podle mě - B je správně.

Ani takto zásadní ovlivnění však nepomohlo k cíli, kterým bylo získání nadpoloviční většiny potřebných hlasů pro „bruselskou kiskovskou“ koalici, která by vyšachovala předpokládaného vítěze voleb Roberta Fica ze hry, a pomohla vrátit Slovensko do bruselského hlavního proimigračního proudu. Hlavní zásluhu, že naděje na pro národní vládu (i když jistě složitě sestavovanou) ještě žije, má právě „tatranský zbojník“ Marian Kotleba, který zásadním způsobem tento plán narušil.

Zřejmě nejdůležitějším momentem bylo odebrání hlasů KDH, které skončilo těsně pod pětiprocentní hranicí a nemůže tak podpořit „kiskovu alianci“, které právě těchto deset mandátů zoufale chybí. K tomu přispěla i statečnost některých katolických představitelů, kteří se přiklonili v poslední chvíli na stranu Kotleby a vyzývali katolíky k jeho volbě. Dost možná, že tímto krokem de fakto zachránili křesťanské Slovensko před zničením muslimskými hordami, které by předpokládaná úřednická Kiskova vláda jistě "humanisticky" v zemi uvítala, až kancléřka Merkelová prosadí "kvóty".

Nic ovšem není rozhodnuté a boj se přenáší do roviny vyjednávání, kde jak víme, mají „Bruselané“ s neomezenými korupčními fondy při získávání kolaborantů bohaté zkušenosti. Připomeňme si, jak jsou před rozhodujícími jednáními karty rozdány:

Kiskově alianci stačí pouze destruovat, není třeba aby cokoliv vytvářela. Její plán pro nejbližší dny je jasný. Zabránit vzniku jakékoliv vlády a rozehrát hru o předčasné volby, do kterých by více než půl roku vládl úřednický kabinet. Tato „vítačská“ vláda by byla optimálním partnerem merkelovsko-sobotkovské aliance a totálně by rozložila odpor vůči kvótám ve státech V4. Navíc by tento „proimigrantský“ kabinet vedl zemi při předsednictví EU a Brexitu. Lze předpokládat, že Pátá kolona v Bratislavě vsadí na tuto kartu vše. Situace však po propadu KDH není zdaleka tak jednoduchá, jak bruselští spiklenci proti Ficovi a Slovensku doufali.


Pronárodní varianta

Do parlamentu se dostalo celkem osm stran. Vítězný Smer získal 28,3 procent, což po přepočtení znamená zisk 49 mandátů ze 150 v Národní radě Slovenska.

Na druhém místě s 12 procenty se umístili euroskeptičtí liberálové SaS Richarda Sulíka (obdoba našich Svobodných), kteří již avizovali, že s Ficem v žádném případě do vlády nepůjdou.

Třetí příčku obsadili Obyčejní lidé (OĽaNO)Igora Matoviče s 11 procenty a 19 mandáty. Čtvrté místo patří s 8,6 procenty a ziskem 15 mandátů Slovenské národní straně.

Pátý byl „černý kůň“ voleb Marian Kotleba, se svým národním programem za vystoupení z EU a NATO s 8 procenty a 14 mandáty.

Za ním se umístila se 6,6 procenty a 11 mandáty protestní strana Borise Kollára „Sme rodina“, která v předvolební kampani vystupovala rovněž tvrdě proti imigraci a předem nevyloučila možnost spolupráce s Robertem Ficem.

"Multikulturní" Maďaři v čele s veteránem slovenské havlistické scény Bélou Bugárem ze strany Most - Hídobsadli předposlední příčku se ziskem 6,5 procent a 11 mandáty.

A až zcela poslední se do parlamentu probojovala favorizovaná „Síť“ Radoslava Procházky se ziskem 5,6 procenta a 10 mandáty.

Pokud by se dokázala pronárodní koalice shodnout a odhodit vzájemné animozity, mohl by Robert Fico sestavit většinovou koalici se Slovenskou národní stranou a Kotlebovým Naším Slovenskem. Tato varianta by byla bruselským „zlým snem“. Byla by však vyjádřením většinové vůle Slováků po samostatnosti a suverenitě. Robert Fico již avizoval, že z jednání o nové vládě nebude vylučovat nikoho. Pronárodní koalice by měla většinu 78 hlasů. Tato varianta je ovšem málo pravděpodobná, neboť předseda SNS Danko již avizoval, že s Kotlebou do koalice nepůjde. O něco pravděpodobnější je koalice Fica a SNS s tichou podporou Kotleby, který by umožnil vládě v národním zájmu získat důvěru.

Pokud by šel Smer do vlády s malými stranami Most - Híd, Jsme rodina a Síť, měla by vláda v parlamentu 81 hlasů. Takové spojení je však ještě méně pravděpodobné, neboť Kollár prohlásil, že bude podporovat pravicovou vládu SaS a OĽaNO a vyloučil spolupráci se Smerem.

Pokud by se Ficovi nakonec nepodařilo sestavit vládu, může prezident Kiska pověřit jejím sestavením SaS. Aby mohla vytvořit vládu, musela by v ní spojit všechny strany kromě Kotleby, který by do bruselské aliance nikdy nešel. Pak by vláda disponovala 87 hlasy. Do této bruselské koalice by musela jít i SNS, bez ní by tato varianta měla pouze 72 křesel, což na vládu nestačí. Taková koalice by se naopak obešla bez podpory strany Síť. Bez Sítě, ale s SNS by Sulíkova vláda měla 77 hlasů, což by na vládnutí jakž takž postačovalo - otázka je samozřejmě jak dlouho.


Zdroj: Hlavné zprávy

Úřednická vláda a pátá kolona

Prezident Kiska a jeho bruselsko-washingtonská Pátá kolona si samozřejmě nejvíce přejí, aby nebyla ustavena vláda žádná a prezident mohl jmenovat svoji protektorátní sestavu. Ať už pro jmenování koaliční bruselské vlády nebo ještě horší prezidentské je rozhodující "zrada" SNS.

Pokud Slovenská národní strana zůstane věrná svým zásadám, pro které ji voliči znovu do parlamentu vyslali, nemá pátá kolona šanci Fica svrhnout. Pokud se SNS těmto zásadám zpronevěří, vynese to sice jejím představitelům momentální zisk, ale bude to znamenat její poslední volby, neboť všichni její voliči bezpochyb utečou ke Kotlebovi, který v dalších volbách udělá dvojciferný výsledek.

A to je naděje i pro nás. Podle dnes zveřejněných průzkumů mají Úsvit s Blokem proti Islámu a Okamurova SPD 4,5 a 4 procenta. Když uvážíme že Kotlebovi „cinknuté“ průzkumy předpovídaly 0,7, zdá se, že i u nás se začínají síly odporu proti Bruselu na politické scéně zvolna probouzet.

Slovenské volby by mohly být pro tento "záchraný" vývoj mocným impulsem.

Masarykovo desatero

$
0
0
Stanislava Kučerová
7. 3. 2016 České národní listy
 

Dnes slavíme 166. výroční narození prvního Československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Jeho dokaz je živý dodnes, i když mnohým se příčí, přecházejí ho v tichosti či s neurčitou frází a v praktické politice a svých postojích se raději 'inspirují' zpátečnickou 2. republikou či kolaborantským Protektorátem. Profesorka Stanislava Kučerová připomíná 10 bodů masarykovského odkazu dnešním generacím. Stojí každému za připomenutí.

Zkusme desatero hodnotových cílů, za kterými Masaryk šel. Jsou neurčité? Mlhavé? Nemají nic společného s realitou?

Naopak. Ukazují sebezáchovný směr.

1. Braňte pravdu. (Boje o RKZ, hilsneriáda, záchrana života asi 50 Srbů a Chorvatů v inscenovaném velezrádném procesu). Presidentská standarda „Pravda vítězí“.
(Dnes: cynické manipulace a propaganda ze všech mocenských center, dokonce vědou ve službách moci v zájmu účinnosti podložené.)

2. Buďte uvědomělý národ. Pěstujte vlastní národní historii a filozofii .(Význam husitského apelu na svobodu úsudku a svědomí, českobratrských snah vzdělávacích, Komenského světovosti a tolerance, myšlenek buditelů, zvláště Dobrovského, Kollára, Šafaříka, nezapomínejte na historické a politické dílo Palackého a na přínos Havlíčkův. Bez historické paměti není národa. x (Dnes: destrukce historické paměti, ve všech médiích, jen s nepatrnými výjimkami.)

3. Pečujte o velikost malého národa. Jděte klidně svou vlastní cestou. I malý národ může být kulturně vyspělý a šťastný a hrdý. Bude-li každý z vás z křemene, je celý národ z kvádrů. Neopičte se po těch větších a bohatších. x (Dnes: opičíme se, nevěříme si, ztrácíme svou identitu.)

4. Vyznávejte ideál humanity (lidství, člověčenství), který se vyvíjí od dob reformace a renesance. Nepropadejte individualismus, utilitarismus, pesimismus, nehledejte nadčlověka. Chraňte přírodu a ctěte člověka. Zachovávejte staré přikázání lásky k bližnímu. Co nemáš ty rád, nečiň druhému.
(Dnes: jsme tu každý sám za sebe. Životní naplnění jedince se stále více jeví jako honba za ziskem. Ideálem se stává bohatství, neomezená spotřeba, povrchní zábava, pochybný styl života v komerčním šoubyznysu.)
5. Uznávejte ideje volnosti (svobody), rovnosti a bratrství (solidarity). Usilujte o spravedlnost. Každý má právo na chléb a plnohodnotné vzdělání. Jsou nejen práva politická, ale i hospodářská. I socialismus je humanitní směr. Chudí nepotřebují almužnu, ale práci a spravedlivou odměnu. Všichni mají právo na důstojný život. Svoboda bez odpovědnosti je lichá.
(Dnes: žebráci, bezdomovci, nezaměstnaní. Spravedlnost se pokládá za iluzi. Nerovnost přerostla do nesouměřitelnosti. Vládne zásada maximalizace zisku a konkurenceschopnosti. Kapitál má přednost před a nad člověkem.)
6. Važte si svobody a samostatnosti, kterou jsme vybojovali v 1.válce světové. Važte si hrdinství legionářů, sokolů, važte si těch, kteří pracují obětavě a nezištně pro blaho národa.
(Dnes: zpochybňuje se sama existence a identita národa, zesměšňují se nadosobní cíle. Perspektivní jedinec se ptá: co mi ta která funkce (podnik) vynese? Co se mi více vyplatí?)

7. Mějte na paměti Washingtonskou deklaraci z r.1918, naše „Prohlášení nezávislosti“ a jeho principy. Stát budiž republikou, bude mít demokratický parlament, institut referenda, zaručí svobodu svědomí, projevu a shromažďování, zrušeny budou šlechtické výsady a tituly, šlechtické velkostatky budou vyvlastněny pro potřeby domácí kolonizace (pozemková reforma) , bude provedena odluka církve od státu, ženy budou mít stejná práva, pracovní doba bude 8hodinová, ústava zabrání třídnímu zákonodárství atd.
(Dnes: státní idea chybí. Hrozí návrat poměrů před Deklarací. Trpíme pochybné restituce církevní i šlechtické, mlčíme k nekritickému a nezaslouženému hodnocení Rakousko-Uherska a některých jeho představitelů aj.)

8. Zajímejte se o vývoj v Evropě a ve světě. Státy se spojují, integrují. Dbejte o to, aby se tak dálo na principech rovnosti, „Já pán, ty pán“. Podporujte svébytnost a vzájemnost, neopomíjejte slovanské národy, octly se historickým vývojem většinou v méně příznivých podmínkách.
(Dnes: poselství zcela aktuální.)

9. Dbejte o kulturu slova. Věnujte pozornost literatuře a umění. Vděčíme jim za povznesení národa. Nejsou tu pro zábavu, ale pro zušlechtění. Přinášejí prožitek lidského údělu . Celé veliké masy národní z nich přijímaly ideály mravní a sociální.
(Dnes: pokračuje kulturní destrukce. Neoliberalismus a postmoderna odmítají s posměchem výchovné a vzdělávací tendence umění. Cení se narušování stávajících norem a „šok“ z nového díla vlivem jakékoli vulgárnosti a obscénnosti.)

10. Starejte se o školu a učitele. Ať vedou žáky v duchu přirozeného vlastenectví, prostého šovinismu, k uvědomělé lásce k vlasti, která se projevuje činy, ne slovy. Ať uplatňují demokratičnost, výchova má směřovat k rozumné a odpovědné správě věcí veřejných. Ať posilují rozvoj myšlení, aby bylo kritické a metodické a činilo člověka způsobilým řešit praktické problémy života. Ať vedou k úctě k ideálům individuální i národní mravnosti, ať pěstují lásku k práci, k duchovním hodnotám, k vědě, k poznání pravdy, ať rozvíjejí smysl pro krásu a umění. A ať se dbá o důstojnost a autoritu učitele i pokud jde o finanční zabezpečení.
(Dnes: škola bez kázně, učitel bez vážnosti, vzdělanost není uznávanou hodnotou..Máme tu generaci, která netouží po vzdělání, tím méně po službě vlasti. Chce se zviditelnit, chce zbohatnout a chce si něco „ užít“. A média ji v tom intenzivně podporují.)

Závěrem: Nemyslím, že odkaz Masarykův je neurčitý, mlhavý a vzdálený realitě. Nabádá nás k radikální proměně společnosti, která se ocitla v krizi jako celá euroamerická civilizace. Jak? To je na současných generacích, které by měly vědět, že život je nejen dar, ale i riziko a úkol.

Syrská opozice: "Nebylo už bojů dost?" Jednání z iniciativy ozbrojené opozice.

$
0
0
Alexandr Koc
7. 3. 2016    zdroj
Oponenti úřadující moci uskutečnili historické setkání na ruské letecké základně "Hmeimim" a společně vystoupili za mírové urovnání mnohaletého konfliktu. Toto bez nadsázky historické setkání se konalo na ruské letecké základně "Hmeimim" u Latakie, kde v posledních týdnech působí koordinační středisko k příměří. Za společným stolem se shromáždili přední představitelé nejrůznějších opozičních hnutí a ozbrojených formací, které několik let vystupovaly proti vládním silám v Sýrii. Pozoruhodné je to, že samotné setkání se konalo z podnětu opozice.


Důvěřujeme Rusku, prohlásila Meis Kreidi, která se dlouhou dobu nacházela v opozici v zahraničí. Konečně nastal v naší zemi mír za podpory ruské strany. Konečně jsme uskutečnili první kroky k zastavení bojových operací.

Meis Kreidi zastupuje sdružení "Za demokratickou Sýrii". Několikrát byla členkou delegace, která projednávala problémy Sýrie v Moskvě.

Od 27. února se začaly zlepšovat podmínky syrského obyvatelstva, zdůraznila. A nyní bych vám chtěla říci jedno: nebylo už bojů dost? Domnívám se, že nyní nastal čas pro zahájení politického dialogu. Náš stát potřebuje novou ústavu. K tomu je nutno zapojit všechny síly, všechny polní velitele a muftí. Všechny kromě teroristů, pro něž není místo na syrské půdě. Dá Bůh a my vytvoříme v nejbližší době dočasnou radu. Po uskutečněných jednáních budeme moci přijmout novou ústavu, uskutečnit demokratické volby a celkově zformovat důvěru syrského národa ke státní moci. Velké díky Ruské federaci.

Paní Kreidi na setkání podpořil i generální tajemník strany "Národní konference" Ilian Mansad. Jeho strana vystupuje za jednotný světský stát.

Jsme jediná organizace, která vystupuje za jednotný světský stát, řekl za jednacím stolem ve středisku pro příměří. Zorganizovali jsme frontu změn a osvobození. Naše organizace se skládá z patnácti stran. Naším cílem je nalezení východiska bez jakýchkoliv předběžných podmínek. Domníváme se, že nová ústava bude schopna ochránit všechna práva syrského národa...

Každý člověk, který vidí urovnání jakéhokoli problému pouze jednáním, je moudrý a rozumný, konstatoval šejch Salich Al Charib, kazatel v mešitě As-Salichin v Elde, v provincii Damašek. Jeho lidé kontrolují obec Bejt Sachim. Učiní kroky pro vyřešení tohoto problému. Naše idea, jak máme vyjít z krize, je smír. Třebaže nejsme politici, chápeme, že politický proces bude pro Syřany velmi důležitý – ať v Ženevě, či ve Vídni. Hlavně, že chápeme nutnost nalezení platformy pro jednání, cesty pro východisko z krize. Za prvé, víme, že v Syrské arabské republice je role Ruské federace obrovská, protože je iniciátorem příměří. Za druhé, plní úlohu prostředníka mezi všemi stranami konfliktu v zájmu nalezení východiska z krize.

Na setkání přijeli i další opoziční zástupci duchovenstva, kteří vystupují za mírové urovnání v regionu. Šejch Anas Al Taual, imám v mešitě Al-Kjarim, umírněný opozičník, kontroluje městečko Baila v provincii Damašek. Jeho seskupení a lidé Al Chariba vytlačili teroristy Fronta al-Nusry ze svého území.

V Koránu je věta: mír je lepší než válka, proto se řídíme touto zásadou a rozhodli jsme se pro smír, prohlásil duchovní. Neříkáme, že je to smír mezi muslimy. Říkáme, že je to smír mezi všemi lidmi. Nejvyšší prorok – víte, kdo to byl – řekl: když smíříš lidi, bude to dobře. Základním kořenem všeho je mír. Válka k ničemu dobrému nevede.

Účastníci setkání, kteří představovali desítku nejrůznějších hnutí a seskupení, se shodli na nutnosti zřízení iniciativní skupiny, která začne rozpracovávat návrh nové syrské ústavy. Ten bude předložen k celonárodní diskusi. Rozporů s oficiálním Damaškem mají stále hodně, avšak základní styčné body jsou stejné: zachování celistvosti a suverenity Sýrie jako světského státu.



Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

250 let reforem psychiatrické péče

$
0
0
7. 3. 2016
Přednáška z 9. cyklu přednášek pro veřejnost v Psychiatrické nemocnici Bohnice

Volby na Slovensku? – Trest za EUROLŽI

$
0
0
Radim Valenčík
7. 3. 2016     RadimValenčíkPíše
Výsledek voleb na Slovensku nelze číst jinak, než jako trest za život v síti eurolží. A lži pokračují. Uvedu konkrétní příklady: - Největší obava "oficiálních" komentátorů je, aby prý na Slovensku nezvítězily jiné, než "proevropské síly". Opravdu se jedná o "proevropské síly"? Vždyť to, o čem se mluví, přece žádné "proevropské síly" nejsou! A nejsou to ani "proeurounijní síly". Jsou to proamerické síly destruující EU a vytvářející nové rozdělení Evropy. 
Jsou to síly, které ničí EU prostřednictvím jimi dosazené a jimi vydíratelné současné euroreprezentace. Jsou to síly, které se dostaly mimo kontrolu administrativy Spojených států a rozehrály šílenou hru, která může vést ke zničení lidstva. Na skutečné proevropské síly se teprve čeká. Mj. – Fico k nim má z těch stran, které ve volbách obstály, nejblíže.

- Na Slovensku je prý nebezpečí nástupu fašismu (klerofašismu, krajního nacionalismu a xenofobie...). Kdo to říká? No přece říkají to ti, co bezvýhradně podporují skutečného fašistu Porošenka na Ukrajině a ještě většího fašistu Erdogana v Turecku. Ti, co umožňují Erdoganovi masakrovat s využitím těžké vojenské techniky civilní obyvatelstvo, ti, co mlčí, když zavírají univerzitní profesory (mj. turecké národnosti), když proti tomu protestují, ti, co se neozvou, když je konfiskován demokratický tisk a zavírání demokratičtí novináři. Tito výtečníci mají právo někoho obviňovat z fašismu a strašit fašismem?! Vždyť jsou to slouhové té nejnebezpečnější formy fašismu, která nás ohrožuje. Nastupuje prostřednictvím typických provokací. (Od kauzy "Klinika", na jejíž vyšetřování se jaksi zapomnělo, přestože po něm volal i premiér Sobotka, k provokacím se stovkami obětí v Turecku není tak daleko.)

Budeme-li číst výsledky voleb na Slovensku jako reakci na EUROLŽI, pak uvidíme situaci zcela jinak:

- Slovensko se dalo do pohybu, prozřelo a proces odhalování EUROLŽÍ už nikdo nezastaví.

- Každé další (opakované) volby by byly ještě větším trestem za EUROLŽI.

- V hlavním souboji na Slovensku, který se ve volbách odehrával nikoli mezi politickými stranami, ale silami polarizovanými osobami Fico – Kiska, vyhrál Fico.

- Fico jako politik možného (na hraně opatrného slouhovství EUROLŽÍM na jedné straně a obraně Slovenska na straně druhé) je jediným, kdo může sestavit vládu a zajistit její dlouhodobější funkčnost.

- Na nových volbách nemají zájem ani strany-rychlokvašky, ani strany obviňované z extrémismu, které se potřebují etablovat, a ani Fico, který bude muset pokračovat v politice tance mezi vejci.

Můj odhad (tak s dvoutřetinovou pravděpodobností, tj. bez záruky): Na Slovensku bude poměrně rychle sestavena Ficova vláda (s menšími satelity), která bude více stabilní, než se dnes zdá.

Poučení pro nás? S určitým odstupem času se odehraje totéž, jen role osoby prezidenta a premiéra jsou vyměněny.

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3233-volby-na-slovensku-trest-za-eurolzi.html

Na Slovensku koluje na internetu: Slobodné zas voľby boli

$
0
0
7. 3. 2016


Slobodné zas voľby boli
Pluralitné vzorne
Vodcov svojich voly_či
Potvrdili svorne

Možnosti ponúkali len
Malú chybu mali
Všetky možné voľby
Jednej farby boli

Mohli sme si vyberať
Slobodne jak patrí sa
Neoliberalizmus za Sulíka
Neoliberalizmus za Fica

Aby mala zábavu
Pospolitosť naša
Otvoril sa režim aj
Pre hnedého šaša

Pre inakšie názory
Hra prístupná nie je
Modro-hnedá totalita
Utešene zreje

Šašo systém neohrozí
Len na Rómov pôjde dravo
Čo mu médiá vložia do úst
Skompromituje on hravo

Že nechceme vojnu s Rusmi
Cudzie základne a tak
Zopakuje aj nevkusný
A hajlujúci panák

– a hneď je z toho extrémizmus

Dr. Jozef Tiso
Tešil by sa vždycky
Vtedy fašizmus klerikálny
Dnes neoliberalistický

Aspoňže tú frašku
Prišlo od kuchynských stolov
Podporiť aj účasťou
Dostatočné množstvo vol(ič)ov.

P.C. Roberts: Presstitutky v plné jízdě

$
0
0
7. 3. 2016     PaulCraigRoberts
Dnes ráno jsem chvíli poslouchal rozhlasové zprávy na Fox News a pak na NPR (National Public Radio), a stačilo mi to. K nezvratné jistotě o tom, že nacistická propaganda z Hitlerových časů byla nedomrlým odvarem toho, co se jako kontinuální mocný proud valí denodenně do uší a hlav občanů Ameriky. NPR citovala New York Timesy, Washington Post a další tzv. dobře informované zdroje, všechny ovšem přinášející tu nejsurovější propagandu, jakou si jen můžete představit.



Věděli jste např., že všechny svízele v Sýrii vznikly výhradně působením Rusů a prezidenta Asada, zatímco Američané jsou v té záležitosti bílí jako sníh? Věděli jste, že povyk Britů, požadujících odchod z EU, nemá vůbec nic co do činění s jejich obavami ze ztráty suverenity britského království a tím též ze znejistění britských občanských svobod, ale že se za ním skrývá jen a jen rasismus?

Věděli jste, že USA bojují s islamským státem (IS), (který samy vytvořily a kterému dodneška pomáhají a navádějí jej k tomu, co má dělat), zatímco Rusové s Asadem útočí proti nevinným "demokratickým rebelům", kteří se pokoušejí namísto režimu brutálního diktátora (zvoleného velkou věšinou Syřanů), zavést do země demokracii?

Věděli jste, že Rusové bombardují školy a nemocnice, jež jsou "vedlejšími škodami" (collateral damage) v provedení Američanů, ale v domnělém provedení ruském se obratem ruky mění na válečné zločiny? Obviňovatelé nemají pochopitelně pro svá obvinění žádné důkazy, ale to na váze jejich obvinění nic neubírá.
Bez ohledu na neexistující použití chemických zbraní Asadem "proti svým vlastním lidem", a bez ohledu na neexistující atomové zbraně Iránu, opakují hlasy z rozhlasového přijímače o tomtéž jako o existujícím, a také totéž, co jim už o těch věcech americká vláda jednou nakukala. Zvlášť mě v té souvislosti rozladila Karen DeYoungová. Jako mladá reportérka tvrdě kritizovala útoky neokonzervativního státu v Nikaragui, avšak v okamžiku, kdy se stala vedoucí zahraniční rubriky deníku Washington Post, otočila na čtyřáku a stala se stejnou presstitutkou jako ostatní.

Ale abych se vrátil k tomu, co jste možná dosud nevěděli.
Věděli jste např., že Čína militarizuje Čínské moře? A to tak, že v něm buduje umělé ostrovy s rozjedovými dráhami pro letadla, a že zde dále ukládá i zbraně? A věděli jste, že není žádnou militarizací, když "výjimečná země" rozmístí 60% své mohutné námořní flotily v Pacifiku a když prohlásí Jihočínské moře, ležící tisíce mil od pobřeží USA za oblast "amerického národního zájmu, a do dotyčné oblasti vyšle svá válečná plavidla, aby se zde "postavila čínské hrozbě".

Tohle jste všechno nevěděli? Inu ještě vám stále chybí to, co Ameriané už mají. Demokratická média v demokratických Spojených státech amerických.

Přeložil Lubomír Man

Média: "V hlavním městě" DAEŠ začalo povstání. Na stranu povstalců proti DAEŠ v Rakce přešlo 200 teroristů

$
0
0

7. 3. 2016    zdroj a zdroj
V syrském městě Rakka, které teroristé organizace DAEŠ považují za své "hlavní město", vypuklo povstání místních obyvatel proti teroristům. 6. března to oznámila agentura Sputnik s odkazem na očité svědky.


V noci na 5. března obyvatelé, kteří zorganizovali povstání, vztyčili vlajky Sýrie v pěti čtvrtích Rakky. Ve dvou z nich obyvatelé města vyšli na masové shromáždění a skandovali hesla na podporu syrské armády. Během bojových střetů se podařilo zlikvidovat velké množství teroristů DAEŠ.

Na stranu obyvatel města Rakka, kteří povstali proti teroristické skupině DAEŠ, přešlo asi 200 teroristů. Jak informuje RIA Novosti, agentuře Sputnik to sdělil informovaný zdroj.

"Asi 200 syrských teroristů z DAEŠ přešlo na stranu obyvatel Rakky, což přinutilo teroristy zorganizovat kontrolní stanoviště na vjezdu do města", bylo uvedeno ve sdělení.

Podle údajů zdroje vztyčili obyvatelé města syrské státní vlajky v dalších v pěti čtvrtích města a během bojů odtud teroristy vytlačili.

Povstalcům se podařilo pomocí mobilního spojení navázat kontakt se zástupci vládních vojsk.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Metamorfózy utajených lodí – ponorek

$
0
0

Vadim Kilinčenko
7.3. 2016  Eurasia24
„Zabijáci letadlových lodí“ jsou desetkrát levnější než lodě samy. O sovětských a ruských ponorkách píše pro magazín Vojenno-promyšlennyj kurier kapitán 1. stupně, ponorkový námořník – veterán Vadim Kilinčenko.Pokud se diesel-elektrickým ponorkám slangově říkalo „potápka“, protože se musely často vynořovat na hladinu kvůli nutnosti dobít baterie, pak se vznikem jaderné energetiky se ihned začalo uvažovat o opravdové, pod vodou (prakticky trvale) plující lodi, dosahující vysoké rychlosti.
První i druhá světová válka dostatečně prokázaly význam ponorek při vybojování námořní převahy.

Představovaly vážnou hrozbu pro námořní cesty, velké námořní lodě i celé námořní bojové svazy. Navíc je ponorka schopná bojovat i s ponorkami protivníka. To všechno bylo nutno vzít v úvahu a také se odrazilo v rozvoji poválečného námořního umění – a vznik nového druhu využití energie a moderních zbraní (raket) přivedly konstruktéry k myšlence stavby principiálně nového typu ponorek.

Plná nezávislost na okolním prostředí


Jaderná energie řeší problém operačního dosahu lodě. Délka nepřetržitého nasazení (pobytu na moři) je omezena pouze fyziologickými vlastnostmi lidského těla. Autonomnost ponorky je tak v porovnání s hladinovým plavidlem několikrát vyšší. Důležitou vlastností ponorek je také jejich „neviditelnost“ a schopnost operovat na moři za libovolných povětrnostních podmínek. Ponorka nemá omezení ani co se týče námořní oblasti. Nevadí jí dokonce ani ledový příkrov Arktidy.

Naše konstrukce plavidel na jaderný pohon byly v řadě směrů na světové špici. Jako první jsme sestrojili křídlaté rakety vypouštěné pod vodní hladinou, v širokém měřítku jsme využili titan při konstrukci trupů. I v současnosti jsme držiteli světového rekordu v rychlosti plavby pod vodou (42 uzlů, projekt 661, ponorka Zlatá rybka), v maximální hloubce ponoru (bojové ponorky, projekt 685, víc než 1 000 m, ponorka K-278 Komsomolec) a na svém kontě máme i řadu dalších úspěchů.

To vše vytvořilo skutečnou rovnováhu našich námořních sil s flotilami USA a NATO. Zejména ponorkové loďstvo mělo v období studené války při zmírňování napětí na antivýchodní blok veliký vliv. A na tom, že jsme tuto válku vlastně prohráli, rozhodně nemá vinu námořnictvo.

Základní výzkumné práce na vývoji jaderné ponorky byly v SSSR zahájeny již v r. 1949. V roce 1950 byli o těchto výzkumech důvěrně informování velitelé některých částí Námořní flotily SSSR, zejména pak velitel Severní flotily, u které se předpokládalo první nasazení nového „výrobku“ (v rámci utajení byly v SSSR veškeré utajované projekty označovány číslem a slovem „Izdělije“ – „Výrobek“; teprve později dostávaly výsledky výzkumu označení – kódy, případně názvy). Následně 9. září 1952 podepsal Stalin nařízení Rady ministrů SSSR O návrhu a konstrukci Výrobku 627.

V Moskvě byly za mimořádného utajení sestaveny dvě skupiny vědců a konstruktérů; skupina V. N. Peregudova projektovala vlastní plavidlo a skupina vedená N. A. Dolležalem pracovala na konstrukci jeho pohonu. Vědeckým vedoucím celého projektu byl jmenován ředitel Ústavu jaderné energie Akademie věd SSSR A. P. Alexandrov.

Projekt prvního sovětského atomového plavidla vycházel z projektu velké sovětské diesel-elektrické ponorky projektu 611 (v kódu NATO třída Zulu, stavba v 1. polovině 50. let). Kompletní vývoj zkušební APL (Atomnoj Podvodnoj Lodky) projektu 627, který obdržel kód Kit (Velryba) byl na jaře 1953 svěřen tehdejší leningradské Speciální konstrukční kanceláři - SKB 143 Malachit (dnes OAO «Санкт-Петербургское морское бюро машиностроения «Малахит»). Paralelně probíhaly práce na konstrukci hlavní zbraně nového plavidla – torpéda T-15, od jehož vývoje bylo později upuštěno. O obrovském rozsahu prací na stavbě první sovětské jaderné ponorky svědčí fakt, že na konstrukci se podílelo 135 různých podniků a organizací, včetně 20 konstrukčních kanceláří a 80 podniků – dodavatelů zařízení a vybavení.

Slavnostní zahájení stavby ponorky proběhlo 24. září 1955. Devátého srpna 1957 byla spuštěna na vodu a 14. září proběhla instalace jaderných reaktorů. Od 3. července 1958 se ponorka označená jako K-3 podrobila provozním zkouškám. V lednu 1959 byla K-3 předána vojenskému námořnictvu do zkušebního provozu, který byl ukončen v r. 1962, a ponorka se pak stala plnoprávnou válečnou lodí Severní flotily.

Po úspěšné výpravě k severnímu pólu byl ponorce udělen název Leninský komsomol a sloužila pak až do roku 1991. Mimochodem ponorka K-3 projektu 627 zřetelně převyšovala první z americké flotily jaderných ponorek – SSN 571 Nautilus, která byla na vodu spuštěna rok před K-3 a sloužila do roku 1980.

Vše zcela nové má svá tajemství a může nás náhle překvapit, získáváme však také zkušenosti.

V srpnu 1967 při návratu z hlídkové plavby vypukl na palubě Leninského komsomolu požár, který připravil o život 39 členů posádky, mezi nimi i mého spolužáka, velitele 3. bojového oddílu ponorky (tj. minového a torpédového – v ruském loďstvu mají od r. 1932 všechny bojové oddíly na jednotlivých plavidlech přidělena stejná čísla podle typu své činnosti), kapitána 3. stupně Lva Kamorkina, který zachránil loď za cenu vlastního života.

Po vyřazení K-3 ze služby se objevily plány na její přeměnu na muzeum. V konstrukční kanceláři Malachit k tomu byl zpracován odpovídající projekt. Vzhledem k (hospodářské) situaci v zemi bylo rozhodnuto na něj „zapomenout“. Dnes se objevila naděje oživit tyto plány a muzeum zřídit v Petrohradě. Ponorka je k tomu připravena a kotví v Severodvinsku.

Období specializace

Úspěšný provoz prvních atomových plavidel a probíhající závody ve zbrojení v 60. a 70. letech daly mohutný impuls k rozvoji tímto směrem. V SSSR se objevují ponorné atomové křižníky s různými úkoly – víceúčelové torpédové, vybavené křídlatými raketami pro boj s letadlovými loděmi protivníka, nebo i vybavené strategickými balistickými raketami.

Ponorkové raketové nosiče, u nás označované jako RPKSN (Ракетный подводный крейсер стратегического назначения – raketový ponorkový křižník strategického určení) a u předpokládaného protivníka jako SSBN, případně SSB (nejaderný pohon) jsou na obou stranách „v kurzu“. Jistě, jejich hrozba nepříteli je obrovská, současně však vzniká otázka: „Kdo je bude chránit, resp. kdo je bude ničit?“

Proto byly zkonstruovány víceúčelové ponorky, kterým sice zůstal úkol boje s hladinovými (pozemními a případně i vzdušnými) silami nepřítele, ale jejich hlavním úkolem je vyhledávání cizích SSBN a SSB a připravenost k jejich okamžitému napadení v případě zahájení bojových operací. Ve světových oceánech tak začal vzájemný „hon na ponorky“.

Nejtypičtějšími představiteli třídy víceúčelových atomových ponorek se stala plavidla projektů 671 (kód Jorš - Ježdík), 671RT, 671RTM a také projektů 705 a 705K, nazývaná také „stíhače ponorek“. Tyto a ještě některé další typy nesly hlavní tíhu studené války v oceánech.

Proč Evropa nezvládne uprchlíky, jako USA a proč migranti elitám nevadí...

$
0
0
Milan Radek
8.3.2016   Rukojmí
Chudých je na světě většina, pár miliard, a občas se pokusí o štěstí jinde. Jen to štěstí v EU je poněkud jiného rázu. V EU to jsou pečené holuby do huby, poslední dobou dokonce halal. Jinde je jen práce.Poukazuje se na to že v USA žijí miliony hispánců, a nic se neděje. To je pravda. Ale proč? Když se lidé ze Střední Ameriky a mexického venkova dostanou za hranice tak je nečeká uvítání, ani ubytovny a tři teplá jídla denně, natož kapesné. Čeká je jen taková nejistota že berou ty nejhorší práce za pár šupů, takové kterých se i nevzdělaný černoch štítí.

Může to vypadat že Američanům berou práci, což není pravda, i když kvůli tomu se dnes dělníkům platí méně. Inu nabídka a poptávka. Takže i méně chápavý musí pochopit proč se do EU valí to stěhování národů, což je sice nepřesné, když se národy stěhují, jedni jdou tam a druzí onam, jenže do EU to jde jen směrem dovnitř. Zkrátka jdou za chimérou kde už se vidí v bytě nebo domku, před domem bourák, svobodní hoši už vidí blondýnu v jejich posteli. Plus slušné kapesné odměnou za to že se přišli množit.

Toho se jim moc nedostane, pouze skromné živobytí, i když zadarmo, což zapřičiní budoucí radikalizaci, ale to je jiná kapitola. Proč to ale elitám nevadí? Snadná odpověď - jich se to nedotkne, leda na tom vydělají. Levná pracovní síla v USA, v EU díky dotacím to také leckomu sype, a k tělu si je nepustí. Asi jako když se aristokracie na začátku 20. století smála když se služebnictvo ošívalo když měli obsloužit lidi stejně chudého původu.

Například americká pop star Cher si dovolila na Twitteru zanadávat na ISIS a podpořila americké reformy na obdržení vízumů, a hned na ní média naplivala. Aby si to vyžehlila, tak ihned ohlásila že si vezme domů uprchlickou rodinu. Dobře, ale teď jak to bude v reálu vypadat - ona si je vezme, ubytuje někde v domečku pro návštěvy, a na jejím velkém pozemku je potká tak jednou za uherský rok. Pokud vůbec. A postará se o ně služebnictvo, pokud jí doma neposluhují hispánci, tak si je najme.

Ti budou po nich uklízet i záchod, možná se párkrát poblejou, ale zvyknou si. Hispánci berou úplně všechno. Musí. Nad těmi nikdo neslzí, nevítá je, nemají tisíce na převaděče, ani značkové oděvy, jen potřebují ihned práci. Takže proč by to jelitám mělo vadit? Akorát by se elity neměly pozastavovat nad tím že těm vidlákům - rozuměj těm chudším - to vadí. Takoví migranti budou u Cher vadit i tomu hispánskému služebnictvu, ale bude jim to prd platno, budou rádi že mají práci.

Totéž nabízí dnes Německo, dávají inzeráty do východnějších zemí na posluhovače a učitele k uprchlíkům, značka - vyšší plat. Prostě podlidi ze zahraničí tu hnusnou práci vezmou, když jim nabídnou prachy.

Ne snad že by lidem uprchlíci vadili. Nepamatuji že by na Čechoslováky nějak útočili nebo mlátili okna v ubytovnách, natož aby je pálili. Nebylo proč. Ale ti "vidláci" nejsou takoví kreténi jak se elitám zdá, a ví co jim škodí a co ne. Vietnamci, Ukrajinci, leckde Indové jsou vítáni nebo ignorováni. Čili rasismus to není.

Dnes jediná útěcha může být že na každého dojde, i když ty boží mlýny si dají na čas. Zkrátka každá podrazárna jednou praskne. I když elity ne vždy dojdou spravedlivému trestu.

Bursík - moderní Hérostratos

$
0
0
7.3. 2016   Vaše věc
Hérostratos získal svou pochybnou posmrtnou slávu tím, že před více než 2000 lety zapálil chrám. Martin Bursík, ministr životního prostředí nechvalně známé Topolánkovy vlády, jenž byl jedním z těch, kdo otevřeli cestu ke gigantické lumpárně se solárními elektrárnami v letech 2007 – 2009, má odvahu vylézt ze skrýše.
Po své ostudné misi v Topolánkově vládě Bursík spravedlivě zapadl a zdálo se, že navždy. Vláda M. Topolánka, jejímž byl významným místopředsedou, udělala vše proto, aby zničila výtečně se rozvíjející vztahy s Čínou. Dnes Bursík hledá cestu ke zviditelnění se za jakoukoli cenu, a tak chce s pomocí pražské kavárny trochu zkomplikovat návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, chystanou na závěr tohoto měsíce do Prahy.

Chce vystavit jakýsi protičínský plakát, či dokonce billboard, blábolí o tom, že „ne všichni v Česku jsou kolaboranti,“ je to zkrátka trapnost nad trapnost. Je zvláštní, že takovýto člověk vůbec mohl být členem vlády. I to samo o sobě svědčí o „kvalitách“ Topolánkovy vlády.

Je to zajímavé, že právě tito lidé, jako je Bursík, v minulosti rádi vyzývali k jednotnému výkladu české zahraniční politiky. Ve vztahu k Číně je vláda za jedno s prezidentem, a to v tom, že je třeba rozvíjet vzájemně výhodné ekonomické česko-čínské vztahy. A Bursík, Kalousek či Schwarzenberg do toho házejí vidle. Bez ohledu na národní zájem.Na ten ostatně vždy kašlali.

Pane prezidente, nenechte se umlčet... Totalita a válka nám nehrozí ze strany Ruska, ale ze strany politických elit Spojených států a Evropské unie...

$
0
0
Libor Malý
8.3. 2016   Rukojmí
Jsem přesvědčen a myslím si, že většina národa pochopila, že Senát a loutky z ,,Pražské kavárny“ se snaží umlčet pravdu a odvést pozornost skrze nedůležitý výrok o Peroutkovi.A to proto, že jste řekl lidem o skutečných globálních problémech Evropy, řízené migraci, což se pár lidem nelíbí. Je to poodhalení spiknutí pár politických světových špiček a světových oligarchů.
Jsem si jistý, že pro většinu občanů v České republice není vůbec důležité, jestli existuje či neexistuje článek ,,Hitler je gentleman“, protože z hlediska minulosti, současnosti a mírové budoucnosti je tento článek téměř nepodstatný. Důležité je to pro posluhovače, přisluhovače, internetové žoldáky a masmédia, která pracují pro americké válečné zájmy a manipulují s lidmi, které staví do role hloupých ovcí, což ve většině případů občané České republiky nejsou. Je třeba neustále poodhalovat lidem ty skutečnosti, které ohrožují bezpečnost všech lidí nejen v České republice, ale i na celém světě. Také si dovoluji tvrdit, že jsou tu právě lidé, kteří potřebují soustředit pozornost občanů této země na existující či neexistující článek, protože tak funguje tzv.,,vymývání mozků“ západní propagandou.

Sedmdesátiprocentní většina národa také pochopila, kde je pravda a věřím, že v brzké budoucnosti to bude celý národ, kterému bude jasné, že totalita a válka nám nehrozí ze strany Ruska, ale ze strany politických elit Spojených států a Evropské unie. A to, že se opět probouzí zlo světových oligarchů skrze politiku údajně mírotvorného Washingtonu a Bruselu, kterou máme podpořit a vehnat se do vlastní zkázy. Jeto obdobná politika západu jako byla provedena v letech 1914 a 1939. Také většina lidí je seznámena s realitou, že toto zlo páchá pár stovek nejbohatších a nejmocnějších skrze loutky, které jim slouží.

Také většina občanů v ČR vnímá, že placená západní propaganda skrze neziskové organizace nám lže a vnucuje nám hrozbu nového srpna 1968. Protože žádná komunistická diktatura v Ruské federaci není u moci jako v roce 1968, a také neexistuje žádný vojenský pakt proti Severoatlantické alianci NATO, který by toto spáchal jako ve výše uvedeném roce, je tato teorie lhářů a internetových žoldáků, kteří slouží v diskuzích, lživá. Pravda je taková, že nám hrozí probuzený nacismus světových oligarchů, kteří se snaží za posledních 100 let napadnout či vyprovokovat Rusko už potřetí ke světové válce a snaží se nám vnutit agresi Vladimíra Putina. Reakce ruského prezidenta na násilný, nelegitimní převrat na Ukrajině fašistickým Pravým sektorem financovaným Washingtonem, byla více než pochopitelná. A to z toho důvodu, že Pravý sektor hajloval a vraždil ruskou menšinu v Oděse a spáchal zákaz zásobování na poloostrov Krym, kde měli lidé zemřít vyhladověním, jak bylo uvedeno ve francouzském dokumentu ,,Masky revoluce“.

Většina lidí v České republice také pochopila, že jsme se měli stát součástí nejhroznější války s Ruskem, kde měli všichni Slované zemřít jako v největší válečné zóně mezi západem a východem. Také věřím, že záchrana před politickou západní a lživou propagandou je budoucnost seskupení států V4, která bude opět hájit zájmy národních států střední a východní Evropy, které nehájí Evropská unie. Je třeba, aby se zkorumpovaní lháři, kteří slouží světovým oligarchům a americkým válečným zájmům, nedostali k politické moci díky vašim sdělením, pane prezidente.

Máte velkou podporu v občanech v celé České republice, ale také v pravdě, takže věřím, že zlo bude ztrácet moc a bude v budoucnu zcela veřejně odhaleno. Dovoluji si Vám poděkovat za vaší práci, která nám pomáhá udržet svět v míru a ve skutečné demokracii.

Jíst tabletky na Kazantipe - překladatelský oříšek

$
0
0

7. 3. 2016, Petr Ďoubalík


Překlad písničky "Měli jsme dětství!" (Anton Lirnik, Ukrajina) mi dal pěkně zabrat. Prokousával jsem se dlouhatánským textem s hromadou názvů dětských pořadů, her, výrobků, ale nakonec mi zůstala nejasná jen jedna věta:


"На Казантипе не ел таблетки".

Překlad:
"Na Kazantipe jsem nejedl tabletky".


Smiřoval jsem se s tímto otrockým překladem, ale pak by smysl sdělení unikal. A tak jsem hledal. Po tisící jsem blahořečil internetu. Za pár minut jsem byl odborníkem na KaZantip a překlad jsem mohl krásně doladit:

"Nebral jsem drogy na festivalu KaZantip".



Anton Lirnik v té sloce zpívá:

Pyšně jsem chodil do školy s diplomatkou
Schovával jsem si lahvičky od pepsi-koly
Můj učitel pracovní výchovy byl z jiné planety
A můj kazeťák ("dvojče") žvejkal kazety
Nehrál jsem Counter-Strike po síti
Nebral jsem drogy na KaZantipe
Ale zato! Ale zato!
Jsem měl dětství!
Jsem měl nejlepší dětství!
Pro štěstí netřeba slov! KaZantip

KaZantip je totiž velký "hudební" festival, pořádaný v létě na Krymu na písečných plážích Černého moře. Jezdí se tam se žlutým kufříkem, vstupenkou je vízum do svobodného státu KaZantip, jehož prezidentem je hlavní organizátor. O více než uvolněnou náladu se starají hudba, alkohol a narkotika. Pro určitou skupinu mladých lidí ráj na zemi, pro ostatní Sodoma a Gomora. Ukrajinský stát raději mlčel, aby si to u mladých nerozlil. Jistě i vás by brzy napadla otázka: jak se k tomu postaví Ruská federace?

Odpověď přišla před pár dny (zdroj):
Natalia Poklonskaja
Ne drogám: Festival „KaZantip“ více nepustí na Krym.
Na západním pobřeží Krymu více nebude pořádán ani festival „KaZantip“, ani jeho obdoba Befooz. Na jednání o otázkách boje s narkotiky to sdělila prokurátorka republiky Natália Poklonskaja, píše „Rosijskaja gazeta“.










Prostor štěstí - KaZantip
Pokud vím, tak organizátoři se zákazem počítali a naznačovali, že se přesunou do Gruzie. A já si tak v duchu říkám: nechme se překvapit, možná už teď na Krymu přemýšlejí o nějaké náhradě. Vždyť veselo může být i bez drog a hudba může mít i melodii, co myslíte?

Jak vypadá KaZantip:



Až se vám bude zdát, že patříte do šrotu, když jste proti drogám, pak si pusťte následující věc. Postoj k drogám není o věku, ale o filozofii života:

Tip kulturně - sportovního referenta
Marcus REVOLTA - My chceme tu změnu


Písničku Antona Lirnika "Měli jsme dětství!" přidám zítra. Mějte se pěkně, Ďouba.










Společnost ignorantů a „smart-zombies“ chce zrušit hotovostní peníze

$
0
0
Květa Pohlhammer Lauterbachová
7. 3. 2016 E-republika

Žijeme v bublině, kterou léčí vlády a banky stejnými jedy, které tyto bubliny způsobily. Nafukováním bilancí bank a tiskem nekrytých peněz.


Evropská komise plánuje zavést od 1. ledna 2018 zákaz plateb v hotovosti, viz tento článek. A propaganda se snaží ostošest. Zde máte dokument televize ZDF, který zjevně podporuje cestu zvolenou ve Švédsku.

Mezitím je postupně snižována výše plateb, které je možno realizovat hotově. Pokud se podíváme na dokument ZDF z 15. června 2015, který je tomuto tématu věnován, bylo v něm prezentováno zrušení hotovostních peněz Bundesbankou jako nesmysl, jako virtuální debata. Časy se ovšem mění. A to tak rychle, že už ani nesmíme vědět, co se zcela oficiálně tvrdilo před rokem.

Zástupci německé Bundesbanky nemají v ECB už prakticky žádný vliv. Výše uvedený dokument, uvedený před pár dny, vyznívá již ve prospěch bezhotovostního placení. Kdo za propagandou čipování pomocí RFID stojí? Jistá v Londýně sídlící lobbystická skupina pod názvem Center for European Reform. Na příspěvku se podílel jeho mladý šéfekonom Christian Odendahl, který píše na stránkách této organizace opravdu zajímavé příspěvky. Tvrdí mezi jiným, že právní nárok na placení hotovostními penězi neexistuje. Kromě toho, že je to Švéd, je potřeba ještě zjistit, kdo všechno financuje organizaci, která nás žene pod kontrolu Velkého bratra. Otevřete si odkazy pod článkem. Samozřejmě Barclays, Goldman Sachs, Rotschildové a další velkobanky a bohatě zastoupené americké koncerny, jež mají své zájmy v Evropě. Zřejmě je tlak této skupiny na Evropskou komisi a veřejno-právní média v poslední době velmi stupňován. A to si tuto propagandu k vlastnímu zničení platíme sami ze svých koncesionářských kapes.

Evropská komise zřejmě počítá s tím, že od roku 2018 bude evropská mládež díky novým technologiím a úpadku ve školství dostatečně převychována. Pak si nadšeně a zcela dobrovolně nechá implantovat RFID čip do ruky, jak předvádí švédská zaměstnankyně ve výše uvedené reportáži.
 

Proč takový spěch

Aby bylo možné zachránit civilizaci, tvrdí MMF. Je potřeba stáhnout co nejdříve 10 % ze všech uložených peněz evropských obyvatel formou zvláštní dluhové daně. Tím státy získají prostředky ke snížení zadlužení na předkrizovou úroveň. Pak nasypou od nás získané peníze do bankovních děr a kasino se může dál nějakou dobu točit.

Jenže někteří plán již prohlédli a začali vybírat peníze. Například ve Švýcarsku právě probíhá hon na tisícifrankové bankovky. Bývalá švýcarská ministryně Evelin Widmer–Schlumpf se srovnala do latě, poslechla pány světa a rozjela z Washingtonu nadirigované orgie slídění a dozoru nad občany. V říjnu 2015 sice odstoupila, ale ještě stačila prosadit ve Švýcarsku mimoparlamentní direktivu, že platby v hotovosti nad 100 tisíc franků jsou zakázány. To je jen taková ukázka, jak funguje demokracie v praxi ve Švýcarsku, když jde o peníze.

Švýcarští banksteři ale stejně mají problém. Ústava občanům zaručuje, že každé úřední místo, každá firma, každá osoba je povinna přijmout platbu v hotovosti. Jak se s tím nyní vypořádají, to uvidíme. V červnu se navíc ve Švýcarsku koná referendum k zavedení Vollgeld Money, systému plnohodnotných peněz. Peníze má tisknout a dávat do oběhu pouze a výlučně Švýcarská národní banka. A to nejenom bankovky a mince, nýbrž i bezhotovostní peníze. Tím by ovšem skončila velká soukromá bankovní párty komerčních bank, které vyráběly peníze z úvěru. Nechce se věřit, že by referendum mohlo mít úspěch.
 
Zase ty neposlušné německé a rakouské spořitelny

Maria Draghiho začala bolet hlava, když už se mu nedaří nastartovat kýženou inflaci 2 % a možná už brzy prosadí zvýšení negativní úrokové sazby. Jenže vzpurné spořitelny zvažují, že se na ECB lidově řečeno vybodnou a začnou shromažďovat hotovost ve svých sejfech a v sejfech pojišťoven. Prý je to vyjde levněji: jenom 0,1785 eur na každých 1000 eur v úschově místo 0,4 procent v ECB. Zvláště, když se očekává od ECB zvýšení na mínus 0,5 % v nadcházejícím týdnu, viz zdroj zde. Zkrátka a dobře,stačí se chovat ekonomicky, což ECB rozhodně dělat nemůže.

Již dříve jsme informovali, že se spořitelny staví na zadní a zásadně nesouhlasí se zavedením společného evropského ručení za vklady v eurozóně. Přestože Česká republika není v eurozóně, jsme s ECB propojeni pupeční šňůrou. Není jasné, jaké požadavky budou vzneseny vůči nám v rámci tzv. "solidarity". Češi jsou přece jenom zdrženlivější v zadlužování a úspory domácností v bankách dosahují dvojnásobku jejich dluhů.
 
Záporná úroková sazba a odstranění hotovosti z oběhu

Náklady na úrokovou obsluhu jsou aktuálně vyšší než globální hospodářský růst. Proto musí být uvolňovány další úvěry, aby bylo možné úroky splácet a nedošlo ke globální deflaci ve smyslu zúžení nabídky peněz. Proto těch 60 miliard eur měsíčně, které tiskne ECB a které končí všude jinde, jenom ne tam, kde by jich bylo potřeba.

Státy a banky ale mohou dosáhnout jenom na peníze, které leží na účtech v bankách. Šéf ekonom v Citigroup, Vilem Buiter, řekl, že státy již v roce 2008-2010 mohly zavést negativní úrok ve výši 6 % a tím by ztráty z krize mohly být z velké části přeneseny na občany. Dosavadní úroková politika ECB a kvantitativní uvolňování nevedou k proklamovaným cílům. Draghi však řekl, že zachrání euro, ať to stojí, co to stojí. Doslova: „What ever it takes. And it will be enough.

Svou politikou dokázala ECB pouze znehodnocovat euro. Od června 2014 do září 2015 o 20 %. A zoufalí Španělé zavedli v červnu 2014 poplatek na úspory ve výši 0,03 %, a to zpětně od 1. ledna 2014. Přineslo to státní kase 340 milionu eur. Ale byl porušen slib, že bail-in, tedy vynález 21. století, jak okrást legálně odpovědné, kteří si šetří na stáří, se nebude týkat úspor do 100 tisíc eur. Poplatek naopak zaplatila většina, co ani takové úspory neměla. Jak rychle bude zaveden po zrušení hotovosti RFID čip do těla?
 
Proč máme být očipováni

Ti, kteří plánují zrušení hotovosti, jsou velkými příznivci zavádění RFID čipů. Mávneme rukou a máme zaplaceno! Kolik může občan, který se nebude bránit, zaplatit, bude dáno jako na telefonní kartě: Bude mít nabito! Mastercard nyní testuje nasazení funk-čipů Pay Pass. Vypadá jako kreditka, ale obsahuje RFID čip, který čtečka přečte bez dotyku. Švédsko vede: RFID čip si nechalo dobrovolně implantovat již 300 osob. Jestli si myslíte, že většina se nenechá přesvědčit, mýlíte se: Švédsko zavedlo před rokem a půl čipování domácích miláčků a je v tomto směru opět jedničkou. Je to zcela běžná rutina a pro Švédy zřejmě nic, co by bylo považováno za neetické zacházení se zvířaty. Egon von Greyerz k tomu v rozhovoru s Ericem Kingem z King World News poznamenává:
Válka proti hotovosti jede na plné obrátky. Ve Francii a Itálii lze platit cash pouze do 1000 eur. Pseudo důvody, kterými nás budou krmit dnes a denně v rámci mediální propagandy: potírání terorismu, daňové úniky, zabezpečení proti krádeži peněz, pohodlí při placení a dokonce snížení nákladů na zajištění oběhu bankovek a mincí!

To, co probíhá je pouze začátek. Peníze budou mít už brzy velmi malou hodnotu“, říká Eric King.
Bude tlak, aby úspory byly převáděny násilně do státních dluhopisů, aby lidé financovali stále rostoucí státní dluhy.
Všechny měny, které jsou v systému tvorby peněz prostřednictvím dluhu, zkolabují. Dolar, euro i další měny.
Nemůže přežít bankovní systém, ve kterém pákování dosáhlo poměru 1:50. To znamená, že z jedné koruny úspor je vytvořeno 50 korun úvěru. A to nepočítáme 1,5 biliard bezcenných derivátů. V takovém systému znehodnocení peněz prakticky není možné zachránit privátní úspory.

Bude trvat desetiletí, než se finanční systém postaví znovu na nohy. Věřitelé bank, kteří ještě nepochopili, že peníze, které dali do bank, nejsou jejich peníze, se probudí a zjistí, že jejich peníze byly použity jako zástavy pro obchodování soukromých bank.

Kdo bude ještě vůbec vydělávat?“, ptá se Egon von Greyerz? A následují rady Erica Kinga.
Lidé, kteří budou vydělávat, budou insolvenční správci. Chce-li Vaše dítě studovat ekonomii nebo právo, doporučuji orientaci na insolvenční právo a konkurzy. Insolvenční správci a daňoví poradci budou určitě potřeba. A následují tipy, do čeho investovat a které obory mají šanci? Zastavárny, bezpečnostní služby a zabezpečovací technika, zemědělství především, hledat skuliny, kde nejsou korporace a koncerny.

To je opravdu velmi poučná debata dvou zasvěcených.
 

Závěr

Od založení Fedu v roce 1913 vzrostlo celoplanetární zadlužení z téměř nuly na 230 bilionu dolarů. To je víc jak trojnásobek světového HDP, který nyní ostatně jde prudce dolů.
A toto číslo nezahrnuje nekryté závazky ve stovkách bilionů dolarů a 1,5 biliónu eur v derivátech. Žijeme v bublině, kterou léčí vlády a banky stejnými jedy, které tyto bubliny způsobily. Nafukováním bilancí bank a tiskem nekrytých peněz. Exponenciální růst objemu peněz zničí měny a vyvolá anarchii. Po hyperinflaci přijde deflační imploze s plným dopadem na hospodářství. Když budou implodovat dluhy, musí se také zhroutit hodnoty toho, co jsme si mysleli, že má smysl financovat pro naši budoucnost: nemovitosti, akcie, dluhopisy ve fondech, umění a vše, co bylo hnáno do výše dluhovou tvorbou peněz. Cena zlata a stříbra byla manipulována po celou dobu, kdy se bubliny nafukovaly. To je obecně známý fakt.

Je ovšem otázkou, jak přežít v Evropě mezi ignoranty a smart-phone zombies. Většina mladých je „dobře digitálně připravena“ a mediální propagandou zpracována pro přijetí nových, dlouho připravovaných, ale jenom zdánlivě pokrokových platebních technologií.


Zdroje:
http://kingworldnews.com/legend-warns-of-coming-anarchy-hyperinflation-and-a-frightening-endgame/
ww.zdf.de/ZDFmediathek/beitrag/video/2426356/ZDF-heute-Sendung-vom-15.-Juni-2015?
http://www.neopresse.com/europa/bargeldsverbot-in-europa-schreitet-voran/
https://www.cer.org.uk/
https://wikispooks.com/wiki/Centre_for_European_Reform

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

 

Související články:

Hrdinové od Sokolova

$
0
0
Jiří Pondělíček
8. 3. 2016  České národní listy

Od konce 2.světové války uplynuly již desítky let. Umírají poslední pamětníci mnichovské zrady i následné německé okupace v březnu 1939, umírají poslední váleční hrdinové. Už často zapomínáme, že po dnech zrady a ponížení, přišly dny obětí, statečnosti a následného vítězství. Po slzách smutku, beznaděje, přišly slzy radosti….


Připomínáme si dnes, že před 73 lety, 8. března roku 1943 svedli svůj první boj proti německým okupantům na východní frontě, vojáci Československého polního praporu v SSSR pod velením plk. Ludvíka Svobody.

Na rozdíl od jiných evropských států, jsme se jako jedni z prvních postavili na východní frontě, po boku Rudé armády, proti německým okupantům. Stalo se tak u Sokolova, poblíž Charkova, na Ukrajině. Pod velením npor. Otakara Jaroše tam odolávali naši vojáci útoku a přesile nacistických tanků. Naši vojáci byli odkázáni v podstatě jen na pěchotní výzbroj, posílenou dvěma protitankovými děly a na podporu sovětského dělostřelectva. Přesto svůj úkol čestně splnili a útok nepřítele zastavili. Jejich statečné bojové vystoupení i dnes vzbuzuje obdiv a pocit úcty. Padl velitel roty npor. Otakar Jaroš a dalších 85 našich vojáků. Vedle ztrát na životech a řady raněných, ale nechyběly ani příklady mimořádné statečnosti. Nadporučík O. Jaroš se stal nositelem nejvyššího sovětského vyznamenání, Hrdina Sovětského svazu, obdržel jej jako první cizinec.

Dnešní noví vykladači dějin, chtějí překreslit dějiny II.světové války. Chtějí nechat zapomenout na její hrůzy, snížit hrdinství vojáků Rudé armády. Bitva u Sokolova měla nedozírný význam zejména morální, pro všechny odbojové složky i pro budoucí obnovu republiky. Je nutné si také uvědomit i tragickou dohru této události, kdy nacisté se opět zmocnili Charkova a bestiálním způsobem povraždili raněné v Charkovské nemocnici, mezi nimi i skupinu raněných československých vojáků. Před vražděním raněných se jen několika z nich podařilo uniknout oknem nemocnice, mezi nimi i A. Sochorovi, také pozdějšímu nositeli nejvyšších řádů SSSR a ČSR.

Československá vojenská jednotka na východní frontě dále rostla a nabývala na síle. Brzy se stala brigádou a nakonec armádním sborem, který se podílel na osvobození Kyjeva, následně se probojoval 6. října 1944 na území republiky a podílel se na jejím osvobození. I tyto boje byly kruté a stály mnoho životů. Například v Dukelském průsmyku v Karpatech, nebo u Liptovského Mikuláše.

Boj Čechoslováků u Sokolova je nutno si i dnes připomínat. V současnosti jsme svědky pokusů zpochybnit základy naší státnosti a poválečného uspořádání. V médiích je snižováno naše národní vědomí a národní hrdost. Je urážen a zpochybňován prezident Dr. Edvard Beneš a jeho odkaz. V nadcházejících dnech si také připomínáme ten smutný 15. březen 1939, kdy došlo k obsazení okleštěného pomnichovského Československa. Naši hrdinové od Sokolova napravovali před 73 lety politiku usmiřování či naivity Anglie a Francie vůči Hitlerovi v Mnichově. Ani na to dnes nezapomínáme.



Hillary jde do války

$
0
0
Diana Johnstoneová
8. 3. 2016  Kosovo on line

Když voliči zvolili Billa Clintona za prezidenta Spojených států v roce 1992, zvolili rovněž jeho ženu. Tuto skutečnost oznámil Bill sám, nicméně po selhání jejího plánu na reformu zdravotnictví, byl jediným Hillařiným politickým úspěchem její vynikající výkon v roli věrné manželky, která „stojí za svým mužem“. Její chrabrá obrana frivolního manžela byla široce oceňována, ale jako kvalifikace na nejvyšší úřad v zemi je to příliš málo. Sehrání role ve válkách v bývalé Jugoslávii by se mohlo jevit jako více prezidentské.

Během primárek Demokratické strany v roce 2008 vyzdvihovala Hillary svou zahraničně-politickou zkušenost, kterou získala jako první dáma, když opakovaně bavila publikum vzrušujícím popisem své cesty do bosenského města Tuzly v roce 1996:
„Samozřejmě si na tu cestu do Bosny pamatuji,“ sdělovala publiku.„V Bílém domě existovalo rčení, že pokud je dotyčné místo příliš malé, příliš chudé či příliš nebezpečné, prezident jet nemůže, takže vyšle první dámu. Pamatuji si, jak jsme přistávali pod palbou odstřelovače. Na letišti mělo být něco jako uvítací ceremonie, ale místo toho jsme utíkali s přikrčenými hlavami do aut, abychom se dostali na naši základnu.“
Když se rozšířilo do světa, co řekla publiku, byl Hillařin příběh rychle vyvrácen řadou očitých svědků této události a také televizním záznamem, který ukazoval, jak Clintonová přistála v Tuzle se svou dcerou Chelsea a jak ji přivítalo malé děvčátko květinami.

Když ji redakční rada Philadelphia Daily News zahnala do úzkých během rozhovoru na konci března 2008, Hillary Clintonová byla nucena přiznat, že tam žádní odstřelovači nebyli, nicméně si to ulehčila:
„Myslím, že to je drobnost, víte, pokud jsem řekla něco takového, víte. Říkám hodně věcí – milióny slov každý den –, takže pokud jsem se přeřekla, bylo to prostě mylné konstatování.“
Nemusela nikdy uhýbat před palbou odstřelovače, ale ví, jak uhýbat před obtížnými otázkami. Skutečnost, že pronáší „milióny slov každý den“, jí údajně poskytuje velkorysou kvótu pro možná „mylná konstatování“ či – jinak řečeno – lži.

Tvrzení, že musela utíkat před odstřelovači, je historicky absurdní a morálně domýšlivé, a navíc nestoudně lživé. Čtyři měsíce před její návštěvou byl válečný stav vxBosně definitivně ukončen Daytonskými mírovými dohodami, které byly podepsány 21. listopadu 1995. To nemohla nevědět. Ve skutečnosti se ani zdaleka nejednalo o vyslání na místo „příliš nebezpečné“ pro prezidenta. Cílem návštěvy první dámy a její dcery bylo zdůraznit, že Bílý dům neztratil o Bosnu zájem ani po obnovení míru. Hillařin mluvčí Howard Wolfson se rovněž připojil k „mylným konstatováním“, když tvrdil, že se nacházela „na frontových liniích“ „potenciální bojové zóny“. Bez ohledu na to, že tam nemohly být žádné „frontové linie“ či „bojová zóna“, když válka skončila, Tuzla ani jedním z toho nikdy nebyla. Tuzla byla převážně Muslimy obývaným průmyslovým centrem, které bylo vybráno pro americkou vojenskou základnu, pravděpodobně z části proto, že se jednalo o mimořádně bezpečné prostředí.

Lhaní o Bosně nebylo nic neobvyklého, ale toto byla obzvláště hloupá a chvástavá lež. Hillary zřejmě předpokládala, že incident se střílením budou masy považovat za zvýšení kvalifikace pro zvolení vrchní velitelkou. Ukázal se tím rovněž přetrvávající sklon pohlížet na konflikty jako na příležitost k projevení osobní houževnatosti místo jako na výzvu k rozumnému pochopení politických složitostí. Hillařino tvrzení, že čelila střelbě, nemá tak daleko od tvrzení Sarah Palinové, že rozumí Rusku, protože ho může vidět z Aljašky.

Hillařiny zaznamenané výroky ohledně bývalé Jugoslávie odhalily tentýž sklon k předvádění se v záležitostech zahraniční politiky, kterým se bude vyznačovat její následné působení ve funkci ministryně zahraničí.

Holokaust jako záminka

Gail Sheehyová ve své nadšené biografické knize o první dámě Hillary’s Choice píše o Hillařině naléhání ve prospěch bombardování Jugoslávie v roce 1999 jako o její hlavní zásluze. Podle její knihy přesvědčila Hillary svého zpěčujícího se manžela k rozpoutání 78denní bombardovací kampaně NATO proti Srbům argumentací, že: „Nemůžeš připustit, aby toto etnické čištění pokračovalo na konci století, které zažilo holokaust.

Tato věta je teatrální a zcela irelevantní v souvislosti s oním konfliktem na Balkáně. Ve skutečnosti žádné „etnické čištění“ na Kosovu v té době neprobíhalo. Bylo to bombardování NATO, které záhy přimělo lidi prchnout všemi směry, což představitelé NATO interpretovali jako „etnické čištění“, o němž tvrdili, že se mu zabrání bombardováním. Hillařina poznámka nicméně ilustruje fakt, že Jugoslávie znamená počátek používání odkazů na holokaust jako emočně nejsilnějšího argumentu ve prospěch války.

Vždy tomu tak nebylo. Na konci druhé světové války chtěli jak přeživší, kteří dlouho trpěli, tak ti, kteří odhalili hrůzy nacistických koncentračních táborů, pouze dospět k závěru, že se jedná o další silný důvod, proč již nikdy neválčit. Ale jak čas ubíhal, ze vzpomínky na holokaust se podivnou chemií Zeitgeistu dnes stal nejsilnější rétorický argument pro válku. Jedná se o jakýsi druh imaginárního revizionismu minulosti, který znemožňuje čelit přítomnosti. Hillařina věta je obdobou vyjádření: „V Mnichově bych Hitlerovi řekla ne,“ či „Bombardovala bych Osvětim.“ Dějiny 2. světové války, a dokonce i světové dějiny jako takové, byly v posledních desetiletích naprosto zastíněny tragédií holokaustu, a to do té míry, že i západní hlavy států se mohou ocitnout v pozici, kdy předvádějí dramata minulosti, místo aby čelili současné realitě. Konflikt v Kosovu byl tak temný, tak cizí pro Američany a tak zkreslený klamy a sebeklamy, že nejjednodušším způsobem, jak o něm přemýšlet, bylo činit tak prostřednictvím analogie s konfliktem, který znal každý, nebo si to každý myslel. Morální odměna se zdála být obrovská, zejména s ohledem na nízké náklady, poněvadž to znamenalo bombardování země s nedostatečnou protivzdušnou obranou, a žádné velké riziko pro naši stranu.

Stojí za zmínku, že Hillary naléhala na Billa, aby bombardoval Srby v telefonátu, když byla v severní Africe na cestě po Egyptu, Tunisku a Maroku. Její průvodkyní na cestě byla její nová asistentka Huma Abedinová, mladá dcera muslimských učenců a její spolehlivá odbornice na muslimský svět. Mnoho sekulárních arabských nacionalistů v severní Africe sympatizovalo se Srby, kvůli dřívějším dobrým vztahům s Jugoslávií za dob Hnutí nezúčastněných zemí. Hillary se však začala učit, jak si vážit náhledu fundamentalistických muslimů, přičemž muslimové v Bosně a na Kosovu se tehdy těšili široké až fanatické podpoře islámského světa. Zajistila Huma Hillary, že muslimové všude zatleskají Clintonově administrativě za bombardování Srbů?

Existují nicméně pádné důvody k pochybnostem, že Hillařino moralizující naléhání bylo jedinou příčinou, že NATO bombardovalo to, co zbylo z bývalé Jugoslávie v roce 1999. Stratégové se starali o méně sentimentální geopolitické důvody (jak bylo stručně naznačeno výše). Ale je tu mnohem menší důvod pochybovat o tom, že Hillary skutečně naléhala na Billa, aby bombardoval. A není vůbec žádný důvod pochybovat o tom, že se tím chlubila své oddané biografce, aby prokázala své „odhodlání“ použít americkou vojenskou moc při „humanitární“ misi. To zapadá do jejího imidž: „tvrdá a pečující“.

Tento článek je výňatkem z knihy Diany Johnstoneové Queen of Chaos: the Misadventures of Hillary Clinton (CounterPunch Books).

Zdroj: www.counterpunch.org, překlad: Karel Hyka

MDŽ - tip kulturního referenta

$
0
0
Zpěváci skupiny Indigo

8. 3. 2016, Petr Ďoubalík


Mami, buď vždy vedle mě! Skupina Indigo, píseň, video, text, překlad, procvičení ruštiny


Maličký dárek v podobě písničky snad potěší některé ženy - maminky. Nacházím v ruskojazyčném prostředí moc krásných věcí a mám pocit, že by bylo škoda si jimi neobohatit život. Až "toho" bude plná naše televize, jak tomu prý bylo před rokem 1989, ale ani to není vůbec pravda, pak se třeba naučím maďarsky a budu pokračovat v hledání krásy tam.




Мама, будь всегда со мною рядом

Mami, buď vždy vedle mě

Я целую твои руки, моя родная
Ты нежнее всех на свете, я точно знаю
В мире нет тебя дороже,в моём ты сердце
Обними меня покрепче, хочу согреться!

Líbám tvoje ruce, moje milá
Ty nejněžnější ze všech na světě, dobře vím
Na světě není nikdo dražší mému srdci
Obejmi mě pevněji, chci se ohřát!

Припев:
Мама, будь всегда со мною рядом!
Мама, мне ведь большего не надо!
Мама, только не грусти!
И меня за всё , мамочка, прости!
Ты слышишь , мама,будь всегда со мною рядом!
Мама, мне ведь большего не надо!
Мама, только не грусти!
И меня за всё , мамочка, прости!
Только ты всегда поддержишь и успокоишь
И от зависти и злости меня укроешь.
Я люблю тебя, — ты ангел, тобой живу я.
С благодарностью я руки твои целую.

Refrén:
Mami, buď vždy vedle mě!
Mami, vždyť já víc nepotřebuji!
Maminko, jen nesmutni!
A odpusť mi, maminečko, za vše!
Slyšíš, mami buď vždy se mnou!
Mami, vždyť já víc nepotřebuji!
Maminko, jen nesmutni!
A odpusť mi, maminečko, za vše!
Jen ty vždy pomůžeš a uklidníš
A před závistí a zlobou mě skryješ
Mám tě ráda – jsi anděl, tebou žiji já.
S vděčností tvé ruce líbám.

(стихи):
Свет в окне, мы вместе
На душе светло.
Мамочка родная, как с тобой тепло!
Я молюсь ночами, чтобы ты жила,
Чтобы ты здоровой, мамочка была!
Жизнь мне подарила мамочка моя
Больше всех на свете я люблю тебя!

(básnička):
Světlo v okně, jsme pohromadě
V duši radost.
Maminko milá, jak je u tebe příjemně!
Modlím se nocemi, abys žila,
Abys zdravá, maminko byla!
Život jsi mi darovala maminko moje
Nejvíc na světě miluji tebe!
překlad: Ďouba

Stejné video, ale s "výchovným úvodem a koncem" (horší kvalita):


MDŽ - tip kulturního referenta pro tatínky

$
0
0

foto: J. Ďoubalíková, 1959

8. 3. 2016, Petr Ďoubalík


Video "Táta", překlad, procvičení citů a ruštiny


Přikládám kratičké video pro tatínky, aby se jim svátek MDŽ slavil veseleji.


překlad:



Naše společná historie začala ještě dlouho předtím, než jsem se objevila. Ještě jsem nebyla a ty už jsi mě moc očekával, určitě čekal, jako se nečeká na nic jiného v celém životě. A miloval celým srdcem. Přikládal ucho k máminu břichu.


Já přesně vím, že když jsem prvně něco zakřičela tomuto světu, ty jsi zaplakal štěstím. Máma mi vyprávěla, že jsi stál pod okny porodnice a něco křičel, přeplněný svými pocity, a mával květinami, které nebylo možno dát na pokoj, a zpíval píseň, kterou ona neslyšela, protože okno bylo zavřené. A tobě to bylo jedno a dál jsi křičel a zpívat. 

Z dětství si pamatuji tvé ruce, které mě držely nad postýlkou a házely mne - křičící strachy a vzrušením - až k samému nebi. Věděla jsem, že mě vždycky chytíš. 


Právě ty jsi byl tím nejtrpělivějším a nejvnímavějším ze všech mých učitelů. Právě ty jsi mě naučil milovat a poznávat tento svět. 

Vždy jsi věděl, jak se o mě postarat. No jak věděl - staral ses! 


Víš, někdy jsi mi scházel, i tvá slova, já věděla, že moc pracuješ, ale věděla jsem, že to děláš pro nás. 


Pamatuješ: úplně první první září. V náručí jsi měl kytici gladiol a hrdý jsi byl tak, že to bylo k smíchu, jako bys šel do první třídy ty a ne já. 

Pamatuješ naše hádky ve vyšších třídách, před tvým pohledem jsem se chtěla propadnout do země, ale na moji tichou prosbu: "Jen to neřekni mámě", ty jsi vzdychl a kryl mě.

Vždy se raduješ z mých úspěchů a děláš vše, abych na tebe byla pyšná. A já jsem na tebe pyšná,

protože ty umíš udělat moji mámu šťastnou. Naučil jsi mě vážit si nejen svého života, ale i života druhých. 


Tvoje výuka navždy zůstala v mé paměti, i když ty sám někdy řídíš auto, že se chce popadnout pás a připoutat tě také.


Respektuješ moji volbu, i když jsem si myslela, že všechny nejlepší chlapy už zabraly naše mámy, já potkala toho, který mi připomíná otce. On koneckonců není ty, ale hledíc na něho, velmi často přemýšlím o tobě. 

Pamatuji tvé první šediny na skráních, úplně mladé oči, já vše pamatuji, já to všechno pamatuji, tatínku. 

Můj otec, můj táta. On pochopí, on vždy pomůže, aby se nic nestalo, silný, protože on je otec - můj anděl strážný, moje pevnost. Každý člověk potřebuje tátu. Táta, tátu a nejen slovo. Víš, když se mě zeptají, čí táta je nejlepší na světě, já odpovím: můj! Možná to tak úplně není, ale já jsem patriot svého táty.

Překlad z mluveného slova: Ďouba


foto: V. Ďoubalíková - přechod norské plošiny Hardangervida, 2006
foto: V. Ďoubalíková - na loukách rumunské Svaté Heleny (Banát), 2007
foto: V. Ďoubalíková - tatínek lokomotiva a vagónky, Orlické hory, 2009

foto: P. Ďoubalík - loučení se sněhem u Hradce Králové, máme rovnoprávnost, proto i maminka tahá vagónky, 2010

foto: P. Ďoubalík - maminka mašinka, Tauplitzalm, 2011
Všechny mašinkovité tatínky a maminky zdraví z Nové republiky Ďouba!







Moje rodina v Tureckém Kurdistánu...

$
0
0
Yekta Uzunoglu
8.3.2016 
.... pak jako děti jsme pochopili, že ve škole, v úřadech nesmíme říct, že doma posloucháme kurdské písně, či báje, pohádky....

Moje rodina a moje mládí v Tureckém Kurdistánu jsou pro mně celoživotním zdrojem síly, úcty a lásky ke kurdským tradicím, k mojí rodině. Můj otec byl právník a dědeček velkostatkář. Matka pocházela z rodiny vzdělané v tradiční Medrese, což je tradiční neoficiální, státem neuznaná a téměř ilegální škola, kde se vyučovalo vše v kurdštině.

Moje obě babičky (jak ze strany otce ale také i z matčiny strany) byly sirotci arménské genocidy, kde moje pra-pra rodiče. V rodině se o tom nesmělo mluvit. Otec bylvnitřně nevěřící a matka nemohla být fanatickou mohamedánkou, když věděla, že její matka byla Arménka a její prarodiče byli oběti masakru. Tajně mne pokřtila a mým „kmotrem“ byla moje arménská chůva, která musela opustit později Turecko a nyní žije v SRN. Komu a čemu máme věřit, rodiče nechávali na nás.
Se spolužákem Prof. MUDr. Pavlem Martáskem v mém rodném městě Farqin

Před cca čtyřiceti lety začala ještě k turkifikaci Kurdů, islámizace Kurdů vedená tureckým státem. Násilím se snaží implantovat do Kurdistánu svou sunnitskou ideologii, bohužel byť částečně v některých oblastech Kurdistánu mají i úspěch!

Kurdové přijali islám za cenu toho, že téměř polovina celého obyvatelstva byla zmasakrována a násilím přijaté náboženství nikdy nemůže vynahradit to původní! Proto žádný islámský svátek nemůže být pro Kurdy svatější, než jejich NEWROZ (svátek jarního slunovratu) i pro ty málo „hluboce věřící“ Kurdy je NEWROZ, kdy všichni společně tancují a radují se kolem ohně, významnější než islámský svátek.Proto Kurdové vytvořili v rámci islámu svůj vlastní směr, který se jmenuje šafia a Turci jsou hanifa!

My jsme v dětství žádné turecké sousedy neměli. Turectví začalo se školní docházkou. Kurdské školy neexistovaly, nesměly existovat. Z dětství nesu v sobě dvě traumata, na které nelze zapomenout. Můj dědeček (otec matky) byl statečným a láskyplným Kurdem. Neuměl turecky. A nosil kurdský kroj ke kterému patří i šátek kolem hlavy. Jednoho dne mne chtěl vzít do tržiště do města, asi mi mohlo být šest nebo sedm let. Zastavil nás mladý turecký voják a nějak chtěl, aby dědeček sundal svůj šátek z hlavy. Dědeček mu nerozuměl a ten voják mu chtěl jeho šátek sám sundat z hlavy, ale dědeček mu to nedovolil a odstrčil ho od sebe. Kurdům se na hlavu nesahá! Hned kolem se nás objevili další vojáci (žandarmerii) a násilím odvedli dědečka a přitom mu servali jeho šátek z hlavy a když ho odvedli, já jsem zůstal stát a on se snažil ke mně se otočit, viděl jsem, jak ho to zraňuje, toto zacházení s nim a jak i při té situaci má o mně strach!

A druhý bolestný "příběh" se odehrával v základní škole, kdy turecký učitel se nás ptal, kdo jsou mezi námi Kurdové, abychom zvedli ruce a já jsem s pár ostatními zvedl ruce. Přizval nás k sobě a donutil nás, abychom drželi ruce před sebou a prsy k sobě a začal dřevěným předmětem nás mlátit do prstů... .... a já jsem pochopil, že za kurdství se ve škole trestá .... pak jako děti jsme pochopili, že ve škole, v úřadech nesmíme říct, že doma posloucháme kurdské písně, či báje, pohádky...
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live