Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Český překlad utajované části zprávy o 11. září - III.

$
0
0
přeložil JF
z oficiální zprávy Kongresu
21. 8. 2016   Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com


Možné vazby saúdské vlády na teroristy a teroristické skupiny

Za svého pobytu ve Spojených Státech byli někteří z únosců ve spojení a obdrželi podporu nebo pomoc od osob, které mohou být spojovány se saúdskou vládou. 



Existují informace ze zdrojů FBI, že alespoň dvě z těchto osob jsou údajně agenty saúdské výzvědné služby. Sdružený vyšetřovací výbor potvrzuje, že také zpravodajská komunita má informace, z větší části spekulativní, které ještě musí být nezávisle ověřeny, naznačující, že pracovníci saúdské vlády ve Spojených státech mohou mít ještě další vazby na al-Káidu a na další teroristické skupiny.



Ve svých svědectvích před Sdruženým vyšetřovacím výborem nebyly ani FBI ani CIA definitivně schopny pro Výbor identifikovat rozsah saúdské podpory teroristům ani globálně ani v rámci Spojených států, a do jaké míry tato podpora, pokud existuje, je známa nebo úmyslná.. FBI i CIA naznačily Výboru, že se nyní intenzivně zabývají případy terorismu se vztahem k Saúdské Arabii.





Ale protože tyto informace mají vážné důsledky pro státní bezpečnost, vedení Sdruženého vyšetřovacího výboru dává k disposici své shrnutí odpovídajících informací jak FBI tak CIA pro větší přehled o vyšetřování a pro provedení příslušných vyšetřovacích a zpravodajských akcí.

Možné vazby mezi únosci 11.září a pracovníky saúdské vlády ve Spojených Státech

Při zkoumání dokumentů FBI a memoranda CIA zkoumal Sdružený vyšetřovací výbor informaci, naznačující, že:

* Jedna z osob, které poskytly pomoc Nawafu al-Hazmímu a Chalidu al-Mihdhárovi , mohla mít vazbu na saúdskou vládu. Druhá z osob, které byly v kontaktu s al-Hazmím a al-Mihdhárem, měla rovněž vazby na saúdskou vládu, včetně vazby na velvyslance Saúdské Arabie ve Spojených Státech. V dokumentech FBI se uvádí, že obě tyto osoby byly údajně pracovníky saúdské zpravodajské služby.

* Únosci z 11.září mohli být ve styku s dalšími osobami z vlády Saúdské Arabie již před 11.zářím

* Osoby z vlády Saúdské Arabie ve Spojených Státech mohou mít vazby na teroristickou síť Usámy Bin Ládina.

Omar al-Bajjúmí a Usáma Bassnan

Dvě osoby, známé orgánům FBI již před 11.zářím 2001 – Omar al-Bajjúmí a Usáma Bassnan – mohli poskytnout pomoc a podporu al-Hazmímu a al-Mihdhárovi, budoucím únoscům, když žili v San Diegu. Zatímco je dobře zdokumentována pomoc, kterou poskytl al-Bajjúmí al-Hazmímu a al-Mihdhárovi, dokumenty obsahují jen omezené důkazy o tom, že Bassnan měl kontakty s těmito dvěma osobami.



Během vyšetřování po 11.září objevila FBI, že al-Bajjúmí měl daleko rozsáhlejší styky se saúdskou vládou, než se dosud vědělo. Ve skutečnosti, podle dokumentu FBI ze 14.října 2002 měl „rozsáhlé styky se saúdskou vládou“. Styky, identifikované FBI jsou:

* Al-Bajjúmí byl účetním v saúdském úřadu civilního letectví od roku 1976 do roku 1993, kdy se přesunul do Spojených států.

* Podle FBI byl al-Bajjúmí v častém styku s emirem na saudském ministerstvu obrany, odpovědným za řízení letového provozu.

* FBI rovněž nalezla záznam, podle něhož obdržel al-Bajjúmí od saúdského ministerstva financí jednorázovou částku 20.000 dolarů.

* Když se al-Bajjúmí hlásil na různé školy ve Spojených státech, měl k disposici dopis z velvyslanectví Saúdské Arabie, dosvědčující, že obdržel plné školné od vlády Saúdské Arabie



v té době pokládal za saúdskou korupci.



Dva bývalí agenti ze San Diega vypovídali na uzavřeném slyšení dne 9.října 2002 k otázce, zda byl al-Bajjúmí agentem zpravodajské služby. Bývalý agent, který měl na starosti případ Muppet, dosvědčil, že:

* [al-Bajjúmí] vystupoval podle mého názoru jako agent saúdské zpravodajské služby. A jestli byl nějak zapleten s únosci, jako že to tak vypadalo, protože za ně podepsal pronájem bytu a poskytl jim jistý druh platby, pak musím říci, že existuje jasná možnost, že existuje vazba mezi saúdskou zpravodajskou službou a Usámou Bin Ládinem.



FBI obdržela zprávy ze spolehlivého zdroje dlouho před 11.zářím 2001, že al-Bajjúmí by mohl být agentem saúdské zpravodajské služby. Bylo známo, že al-Bajjúmí má přístup k velkému množství peněz se Saúdské Arabie, přestože se zdálo, že nemá žádné zaměstnání. Při jedné příležitosti před 11.září obdržela FBI informaci, že al-Bajjúmí obdržel ze Saúdské Arabie 400.000 dolarů jako pomoc k založení nové mešity v San Diegu. FBI prováděla protiteroristické šetření al-Bajjúmího v letech 1998 a 1999 ale pak vyšetřování uzavřela.

Po 11.září 2001 odhalilo vyšetřování FBI, že al-Bajjúmí měl jisté vazby na teroristické živly. Pasquale J.D’Amuro, asistent výkonného ředitele pro kontraterorismus a kontrarozvědku dosvědčil při slyšení 9.října 2002, že:





Manželka Usámy Bassnana dostávala peníze přímo od manželky prince Bandára, ale že se manželka al-Bajjúmího pokusila uložit tři šeky od manželky prince Bandára, které byly splatné pouze pro Bassnanovu manželku, na svůj vlastní bankovní účet.

Sdružený vyšetřovací výbor rovněž zjistil z dokladů FBI informace, že Usáma Bassnan rovněž mohl být ve styku s al-Hazmím a al-Mihdhárem, včetně:

* Bassnan byl velmi blízkým společníkem Omara al-Bajjúmího a byl v telefonním styku s al-Bajjúmím několikrát denně, když byli oba v San Diegu. Bassnan měl rovněž těsné kontakty s řadou dalších osob, spojovaných s únosci, včetně Omara Bakarbašáta, diskutovaného níže, který je v dokumentech FBI označován jako Basnanův nevlastní bratr.

* Podle dokumentu FBI ze 16.října 2001 informoval Bassnan informátora, že se prostřednictvím al-Bajjúmího setkal s Nawafem al-Hazmím. Podle dokumentu FBI rovněž řekl agentovi, že al-Bajjúmí byl zatčen, protože příliš dobře znal al-Hamího a al-Mihdhara. Dokument dále pokračuje tvrzením, že Bassnan a al-Bajjúmí si byli „jeden druhému blízcí už velmi dlouho“.

* Bassnan bydlel v bytovém komplexu přímo přes ulici naproti al-Hazmímu a al-Mihdharovi.

* Bassnan po útocích 11.září poznamenal před informátorem FBI, že udělal pro únosce mnohem víc než al-Bajjúmí.

* FBI věděla o kontaktu únosců s blízkým Basnanovým přítelem Chálidem al-Kaidem, obchodním pilotem a leteckým instruktorem, žijícím v San Diegu. Al-Kaid přiznal FBI, že ho v květnu 2000 kontaktovali al-Hazmí a al-Mihdhár s žádostí o výcvik v létání na proudovém letounu Boeing.





Nejméně při jedné příležitosti obdržel Bassnan šek přímo z účtu prince Bandára. Podle FBI si 14.května 1998 vybral Bassnan šek od Bandára ve výši 15.000 dolarů. Bassnanova manželka také obdržela nejméně jeden šek přímo od Bandára. Obdržela také jeden další šek od Bandárovy manželky, který jí byl proplacen 8.ledna 1998 ve výši 10.000 dolarů.

Dne 9.října 2002 při slyšení komentoval asistent výkonného ředitele FBI D‘Amuro tyto platby takto:

* Myslím, že zde máme platby od prince Bandára ve výši 2000 dolarů měsíčně až do částky 64.000 dolarů. Za co ty peníze byly, nevíme.



FBI také vytvořilo další informace, jasně naznačující, že Bassnan je extremista a podporuje Usámu Bin Ládina. V roce 1993 začalo být FBI známo, že Bassnan uspořádal v říjnu 1992 ve svém domě ve Washingtonu, party pro Slepého Šejka. Bassnan řekl informátorovi FBI mnoho pochvalných poznámek o Usámovi Bin Ládinovi a tvrdil o něm, že je representantem Kalifátu a vládcem Islámského státu. Podle informátora FBI mluvil Bassnan o Bin Ládinovi, „jako by to byl Bůh“. Bassnan také řekl informátorovi, že slyšel, že vláda USA zastavila udělování víz zahraničním studentům. Pokládal to za nedostatečné opatření, protože už je ve Spojených státech tolik muslimů, že mohou během patnácti let Spojené státy zcela zničit a nastolit zde Islámský stát. Podle dokumentů FBI Bassnan znal rodinu Bin Ládinů v Saúdské Arábii a mluvil svým mobilem se členy této rodiny, kteří žili ve Spojených Státech.

Telefonní čísla, která spojují Abú Zubajdu se společností ve Spojených státech a se saúdským diplomatem ve Washingtonu

Dne 28.března 2002 získaly USA a koaliční síly telefonní seznam Abú Zubajdy, kterého vláda USA označila za hlavního koordinátora operací al-Káidy. Podle dokumentu FBI „prohlídka telefonních záznamů ukázala, že některá čísel, nalezených v al-Zubajdově seznamu, je možno spojovat s čísly ve Spojených Státech“. Jedno z čísel je neveřejné a patří společnosti ASPCOL Corporation v Aspenu v Coloradu. Dne 15.července 2002 zaslalo ústředí FBI úřadovně v Denveru pokyn aby toto spojení prověřilo. Agenti denverské úřadovny odpověděli 19.září 2002 že počáteční vyšetřování bylo provedeno.

Podle denverské úřadovny FBI je ASPCOL zastřešující organizace, která obsluhuje požadavky coloradské residence prince Bandára, saúdského velvyslance ve Spojených státech. Zařízení je hlídáno společností Scimitar Security. Agenti denverské úřadovny tvrdí, že ani ASPCOL ani Scimitar Security nejsou ve veřejném telefonním seznamu a nejsou tedy snadno lokalizovatelné. Kromě toho úřadovna ministra zahraničí v Coloradu nemá žádný záznam o ASPCOL. Úřadovna v Denveru se nepokusila provést žádné místní vyšetřování ASPCOLu, protože se domnívala, že by se o takovém vyšetřování rychle dozvěděli zaměstnanci prince Bandára. Kvůli citlivosti této záležitosti se rozhodla své vyšetřování ASPCOLu pozastavit, dokud nedostane další pokyny z ústředí FBI.



Je nutno si všimnout, že v odpovědi FBI ze 18.listopadu 2002 se konstatuje, že „ nález CIA nezjistil žádnou přímou vazbu (zvýrazněno Výborem) mezi čísly v Abú Zubejdově telefonním seznamu a čísly ve Spojených státech“.



Další osoby z okruh saúdské vlády ve Spojených Státech, které mohou být spojovány s únosci 11.září


Podle dokumentů FBI byla Mešita Krále Fahda postavena v roce 1998 z prostředků saúdského korunního prince Abdulazíze. Mešita je navštěvována členy saúdského konsulátu v Los Angeles a je široce známa svými protiamerickými postoji. Dokumenty FBI naznačují, že Mohdhar Abdulláh přivedl al Hazmího a al-Mihdhára do Mešity Krále Fahda předtím, než se al-Mihdhár vrátil do Saúdské Arabie.

Několik osob z východního pobřeží, se kterými se únosci mohli setkat, mohlo mít rovněž styky se saúdskou vládou. Po teroristických útocích FBI zjistila, že během září 2001 osoba, zvaná Sálih al-Husajn, bydlela v totméž hotelu v Herndonu ve Virginii, kde ve stejné době bydlel i al-Hazmí. Podle dokumentu FBI je al-Husajn zjevně „úředník saúdského ministerstva vnitra“. Při rozhovoru prohlásil, že únosce nezná, ale agenti úřadovny ve Washingtonu si myslí, že nemluvil pravdu. Rozhovor byl ukončen, když al-Hussajn omdlel nebo jen předstíral, že jeho zdravotní stav vyžaduje lékařské ošetření. Když byl o několik dní později propuštěn z nemocnice, podařilo se mu opustit Spojené státy, přestože se policie pokoušela ho zastihnout a znovu vyslechnout.

Český překlad utajované části zprávy o 11. září - IV.

$
0
0
přeložil JF 
z oficiální zprávy Kongresu
21.8.2016   Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com/ 
pokračování

Sálih al-Hussajn je strýc Samiho Omara al-Hussajna. Sami al-Hussajn je napojen na Islámské shromáždění Severní Ameriky (IANA) a je předmětem protiteroristického vyšetřování FBI. FBI také objevila, že Sálih al-Hussajn je hlavním dodavatelem IANA, nevýdělečné organizace usazené v Michiganu, která se věnuje šíření islámu ve světě. Podle FBI je úkolem IANA ve skutečnosti šíření islámského fundamentalismu a salafistické doktriny ve Spojených státech a v celém světě. 



IANA dostává příspěvky od bohatých saúdských dárců, extremistických islámských šejků a podezřelých nevládních organizací. Podle FBI požadovalo IANA peníze i od prince Bandára, ale z dokumentů není zřejmé, zda Bandár skutečně poskytl nějaké peníze této organizaci.

Dokumenty FBI rovněž naznačují, že několik saúdských námořních důstojníků bylo v kontaktu s únosci 11.září. Dokumenty konstatují, že úřadovna v San Diegu zahájila protiteroristické vyšetřování osoby jménem Usáma Nooh, saúdského námořního důstojníka, kvůli jeho spojení s Nawafem al-Hazmím a Chálidem al-Mihdhárem. Dále Lafi al-Harbí, další saúdský námořní důstojník, byl od 11.března 2000 do 27.března 2000 v devíti případech v telefonním styku s únosci letu 77, Chálidem al-Mihdhárem a Nawafem al-Hazmím.



FBI rovněž odhalila další, slabší spojení mezi osobami z vlády Saúdské Arabie a únosci v rámci vyšetřování případu PENTTBOM. Například podle FBI byla osoba jménem Fahd Abdulláh Sálih Bakala blízkým přítelem únosců Ahmeda al-Ghamdího a Hamzy al-Ghamdího. Bakala dříve „pracoval jako pilot pro saúdskou královskou rodinu a dopravoval Usámu Bin Ládina mezi Saúdskou Arabií a Afghánistánem během jeho exilu“. Navíc informátor FBI prohlásil po 11.září, že si je je na 50% jistý, že al-Mihdhár navštívil byt v McLeanu ve Virginii, když v něm v červenci a srpnu 2001 bydlel Hamad al-Utajbí z vojenského oddělení saúdského velvyslanectví. Dokumenty FBI také upozorňují na to, že únosce z 11.září Saíd al-Ghamdí mohl také navštívit tuto adresu.

Spojitost mezi úředníky velvyslanectví Saúdské Arabie ve Spojených státech a dalšími možnými teroristickými živly

Sdružený vyšetřovací výbor rovněž zkoumal v dokumentech FBI informace, naznačující další možné spojení mezi osobami ze saúdské vlády a teroristickými živly.



Podle FBI má Abduláh Bin Ládin řadu kontaktů na teroristické organizace. Je presidentem a ředitelem Světové asociace mladých arabských muslimů (WAMY) a Institutu islámských a arabských věd v Americe. Obě tyto organizace jsou místními pobočkami nevládních organizací se sídlem v Rijádu v Saúdské Arabii. Podle FBI je důvod se domnívat, že WAMY je „těsně spojena s podporou a financováním mezinárodních teroristických aktivit a v minulosti poskytovala logistickou podporu osobám, které chtěly bojovat v afghánské válce“. V roce 1998 publikovala CIA článek, ve kterém charakterizovala WAMY jako nevládní organizaci, která provádí financování, logistickou podporu a výcvik s možným napojením na afghánskou Arabskou síť, Hamás, alžírské extremisty a filipínské militantní skupiny (2).

Je také potenciálně zajímavý, alespoň zpětně, incident v roce 1999, ve kterém figurovali Mohamed al-Qudhaeín a Hamdan al-Šaláví. Al-Qudhaeín a al-Šaláví letěli z Phoenixu do Washingtonu, aby se zúčastnili party na saúdském velvyslanectví. Poté, co nastoupili v Phoenixu, začali se stewardů vyptávat na technické záležitosti letu, které stewardům připadaly podezřelé. Když letadlo vzlétlo, ptal se al-Qudhaeín, kde je koupelna. Jeden ze stewardů mu ukázal k zádi letounu. Al-Qudhaeín ale šel dopředu a dvakrát se pokusil vstoupit do kabiny posádky. Letadlo provedlo nouzové přistání a FBI případ vyšetřovala, ale rozhodla se nevyžadovat potrestání. Al-Qudhaeín a al-Šaláví tehdy tvrdili, že jim letenky zaplatilo saúdské velvyslanectví.



Ve své výpovědi před Sdruženým vyšetřovacím výborem agent, který sestavil „Phoenix EC“ konstatoval:

* V situaci po 11.září jsem se obrátil do minulosti a viděl jsem v tom případu něco, co mohlo být zkouškou nanečisto. V současnosti je případ předmětem šetření.





Existují další známky toho, že pracovníci saúdské vlády mohli poskytnout podporu teroristickým sítím. FBI například zjistila, že mešita Ibn Tamíja v Culver City byla centrem extremistických aktivit jak před, tak i po 11.září 2001. Několik subjektů protiteroristického vyšetřování před 11.zářím mělo těsné vazby na tuto mešitu. Na základě rozhovorů a zkoumání materiálů FBI jsou agenti FBI v San Diegu přesvědčeni, že v tom čase byly přes mešitu propírány peníze nejprve pro somálské nevýdělečné organizace a poté pro další entity, napojené na Usámu Bin Ládina.

Někdy v roce 1998 se FBI dozvěděla o milionech dolarů, převáděných od somálské komunity v San Diegu na Al Barakaat Trading Company a další obchodní organizace, napojené na Usámu Bin Ládina. V té době se zdálo, že platby pocházejí od místní somálské komunity a směřují ve formě darů k somálským nevýdělečným organizacím. FBI je však nyní přesvědčena, že některé z plateb pocházely se Saúdské Arabie a že jak mešita Al Tamíja v Los Angeles, tak Islámské centrum v San Diegu byly zapojeny do praní peněz.

Podle bývalého agenta FBI v San Diegu, který se zúčastnil tohoto vyšetřování, mohlo toto schéma umožňovat saúdské vládě financování al-Káidy prostřednictvím krycích a nepřímých prostředků. Ve svém svědectví z 9.října 2002 tento bývalý agent komentoval možné praní peněz takto:

* Můj odhad jsou Saúdové – je to nějak spojené se Saúdy. A když uvážíte, že 70 až 80 procent obyvatel Saúdské Arabie podporuje Usámu Bin Ládina, to také může něco znamenat

Existují také náznaky podpory teroristických aktivit saúdskou vládou prostřednictvím charitativních organizací. Saúdy založená organizace Umm al-Qura Islamic Charitable Foundation (UQ) je islámská nevládní organizace napojená na podporu teroristických aktivit. Podle zpravodajského souhrnu ministerstva obrany o terorismu z května 2002 zahrnují aktivity podpory terorismu UQ podezřelé převody peněz, falšování dokumentů, poskytování zaměstnání pro hledané podezřelé teroristy a financování cest mládeže na výcvikové tábory džihádu. Ministerstvo obrany konstatuje, že od září 2001 převezli kurýři UQ přes 330.000 dolarů v hotovosti, z nichž většinu obdrželi od velvyslanectví Saúdské Arabie v zemích Dálného východu. V lednu 2002 administrátor UQ Yasir El Sajíd Mohammed cestoval do Thajska, aby vyzvedl přibližně 200.000 dolarů na velvyslanectví Saúdské Arabie v Bangkoku. Počátkem listopadu 2001 osobní asistent administrátora UQ cestoval do Kuala Lumpuru na schůzi na saúdském velvyslanectví. Podle ministerstva obrany se vrátil s desetitisíci dolarů.

Pracovníci CIA, ministerstva financí i FBI, ti všichni se zajímali o napojení nadace al-Haramain na saúdskou vládu a teroristické aktivity. Podle odpovědi FBI z 18.listopadu 2002 měla nadace al-Haramain Islamic Foundation (HIF) jasné napojení na saúdskou vládu a zpravodajské zprávy naznačovaly, že poskytuje finanční a logistickou podporu al-Káidě. V roce 1993 založila HIF svůj americký úřad v Ashlandu, Oregon, a od té doby tento úřad obdržel asi 700.000 dolarů od mateřských úřadů v Saúdské Arabii. FBI stále vyšetřuje HIF a aktivity jeho úřadu v Portlandu. Podle dokumentů je jasné, že HIF měl zájem na jmenování imáma mešity v Cajonu, Kalifornie, kterou řídil al-Bajjúmí.

Vrchní právník ministerstva financí dosvědčil zájem své agentury o nadaci toto:

* Mr. Aufhauser: Za druhé, a to je důležité, vyplývá z Rickova svědectví o nadaci al-Haramain, dvěma pobočkám, proti kterým vedeme veřejné akce, al-Haramain skutečně představuje závažný problém pro PCC a pro financování terorismu a pro politiku Spojených států. Je to ovšem největší, myslím, že největší, islámská charita na světě. Jméno nadace je synonymem charity v islámském světě. Jejími přímými dohližiteli jsou členové královské rodiny. Významnými přispěvateli jsou členové královské rodiny. Nemáme dostatek zpravodajských informací o ústředí, o tom zda zjevně podporují lidi z al-Káidy a další. Ale na významných pobočkách, které jsou v současnosti vyšetřovány, máme bohaté důkazy o tom, že jsou do těchto poboček pomocí kurýrů převáženy velké sumy peněz, že jsou do nich elektronicky převáděny velké sumy peněz, že mnoho z těchto peněz se různě rozplyne bez jakýchkoli dokladů, a konečně, že tyto úřady mají významné kontakty s extremisty, islamistickými extremisty.

Činitelé CIA v současnosti dokládají, že značně pokročili ve svém vyšetřování nadace al-Haramain:

* Před rokem jsme měli spoustu zpráv, naznačujících, že pobočky jsou napojeny na al-Káidu… Během loňského roku jsme sebrali mnoho zpravodajských údajů a policejních údajů a před měsícem nebo šesti týdny jsme připravili materiál, který toto všechno shrnuje. Tento materiál nám dává první jasný náznak, že vedení centrálního úřadu je zapleteno do podpory terorismu, a rovněž to vyvolává otázky a princi Najífovi.



Český překlad utajované části zprávy o 11. září - V.

$
0
0
přeložil JF 
z oficiální zprávy Kongresu
21.8.2016  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com/
dokončení

Nedostatečná spolupráce Saúdů na protiteroristickém vyšetřování

Ve výpovědi a v rozhovorech si řada agentů FBI a CIA stěžovala Sdruženému vyšetřovacímu výboru na nedostatek spolupráce Saúdské Arabie na vyšetřování terorismu před i po útocích 11.září 2001. Například vysloužilý agent FBI v New Yorku prohlásil, že, z jeho hlediska, byli Saúdové celé roky nepoužitelní a dělali jen obstrukce. Podle něj Saúdové jednali pouze tehdy, když šlo o jejich vlastní zájem.




Podle některých zaměstnanců FBI je tento způsob reakce pro Saúdy typický. Například jeden agent FBI popisoval jedno vyšetřování po 11.září, při kterém poskytl saúdské vládě kopie pasů vyšetřovaných osob. Saúdská vláda odpověděla, že nemá žádné záznamy o uvedených osobách.



* V problému al-Káidy a saúdské zpravodajské služby to vede nazpět k našim snahám spolupracovat se Saúdy a přimět je aby nám pomohli s vyšetřováním al-Káidy… většinou to byly velmi nepříjemné vztahy, kdy nám Saúdové na nic nereagovali rychle nebo ochotně. Někdy to udělali, mnohdy ne. V každém případě vše postupovalo velmi pomalu.

Zaměstananci FBI i CIA zmiňovali osobu jménem Madani al-Tajjíb jako případ, kdy Saúdové velmi nespolupracovali. CIA i FBI po léta naléhali na Saúdy, aby jim umožnili mluvit s al-Tajjíbem. Podle bývalého vedoucího Station Alec, al-Tajjíb se staral o veškeré finance Bin Ládina, když ten byl v Súdánu, a každý výdaj nad 1000 dolarů musel být schválen al-Tajjíbem. Al-Tajjíb se v roce 1996 přestěhoval do Londýna, aby tam pracoval s Cálidem al-Fawwazem, dalším důležitým činitelem al-Káidy, který byl později zatčen. V létě 1996 se al-Tajjíb vrátil do Saúdské Arabie. Saúdové opakovaně odmítali žádosti FBI a CIA o možnost promluvit si s al-Tajjíbem s tím, že, podle slov agenta FBI, byl al-Tajjíb jen „chudák, který přišel o nohu. On vůbec nic neví.“

Bývalý vedoucí Alec Station uvádí příklad Mohameda Jamala Chalífy, Chalífa je švagr Bin Ládina a důležitá figura al-Káidy. Vláda USA zatkla Chalífu ve Spojených státech v roce 1994. Chalífa byl jordánskou vládou odsouzen k smrti v nepřítomnosti pro svou účast na bombovém atentátu v Jordánsku. V důsledku toho vláda USA souhlasila s jeho vydáním do Jordánska. Jordánci ho pak vrátili do Saúdské Arabie. Podle mínění agenta CIA Saúdové „přeplatili“ Jordánce, aby vrátili Chalífu do Saúdské Arabie. Podle tohoto agenta byl v Saúdské Arabii Chalífa uvítán po příjezdu nejméně jedním významným státním činitelem. Nyní Chalífa pracuje v Rijádu pro jednu nevládní organizaci a pracuje a cestuje zcela svobodně.

Vrchní právník ministerstva financí dosvědčil 23.července 2002 při slyšení o nedostatku spolupráce Saúdů toto:

* Avšak je zde skoro intuitivní pocit, že se všechny věci nedějí dobrovolně. Takže bych vás chtěl plně informovat o tom, na co jsme se museli ptát, co jsme museli vymáhat a o co jsme museli doslova bojovat. Poskytnu vám jeden a půl příkladu. První z nich je, že po jisté době souhlasili Saúdové se jmenováním člověka jménem Julaidín, který se pravidelně toho všeho zúčastňoval, a jeho jmenování se stalo během 10 dní veřejným. Po dvou týdnech přišli a řekli – OK, Měli bychom postoupit dále s tím jmenováním a zmrazit zakázky pana Julajdína. Zeptali jsme se – co proti němu máte? Protože oni určitě věděli, co proti němu máme my, protože jsme se s nimi o to podělili, když jsme se je pokoušeli přesvědčit, že by se k nám měli připojit. Odpovědí bylo, že to není nic nového.

* Mr. Bereuter: Věřili jste tomu?

* Mr. Aufhauser: Ne, myslím, že to bylo krácení daní, nebo jiný motiv, o kterém nám nic neřekli.

Stav vyšetřování zpravodajské komunity USA ve věci vazeb mezi terorismem a příslušníky saúdské vlády



Avšak FBI i CIA stále disponují jen omezeným porozuměním vazbám saúdské vlády na teroristické živly. V uzavřením slyšení 9.října 2002 ředitel Muller sdělil, že:

* Mám-li mít jednu opatrnou předběžnou poznámku – v tomto okamžiku máme stále více otázek než odpovědí a já bych varoval před unáhlenými závěry dřív než o té věci budeme vědět daleko více.



* S ohledem na specifickou otázku, zda jsme věděli, že saúdská zpravodajská služba podporovala teroristické skupiny, myslím, že v tom všem dosud není úplně jasno.

FBI i CIA zjistily, že existuje možnost, že osoby, spojené se saúdskou vládou mohly poskytovat podporu teroristům.



* Abú Zubajda řekl, že je přesvědčen, že al-Káida musí být určitě ve styku se Saúdy ve Spojených státech, a al-Káida a Usáma Bin Ládin obzvláště – oni investovali spoustu energie do kultivování toho, co al-Zubajdá nazývá dobrými vztahy se Saudy ve všech směrech. Řekl, že Bin Ládin je velmi rád, když Saúdové v armádě a ti úspěšní v obchodu a ti z královské rodiny poskytují aktivní podporu pro jeho věc. Řekl, že se Bin Ládin aktivně snažil vytvářet tyto vztahy.

Další osoby z FBI i CIA opakovaly tyto poznámky v současném svědectví pro Kongres.



Co jsme shledali jako znepokojující na případech, o kterých jsme se dověděli od FBI, o obou případech v Los Angeles a o některých z případů, kterými se zabývala úřadovna ve Washingtonu, ve kterých jste mohli vidět, jak saúdské peníze proudí k různým lidem, je to, že to má stejné obrysy, jaké můžeme vidět i u jiných plateb od Saúdů, dlouhotrvající podpora saúdské vlády těm skutečně fundamentalistickým wahhábistickým a salafistickým charitám a hnutím po celém světě, v tom smyslu, že vidíte, jak peníze proudí směrem k fundamentalistům a byli byste velmi překvapeni, kdyby některé z nich neskončily jako podpora teroristům. Měli jsme už před 11.zářím 2001 četná podezření, která jsme vyjádřili v řadě dokumentů, a zase je tady spousta kouře a problémy, které před námi vyvstávají, jsou: kdo o těch platbách ví, komu tyto platby jsou určeny, zda jsou tyto platby poskytovány centrální vládou, místními činiteli nebo soukromými osobami. Vědí vůbec osoby, které tyto platby poskytují, co se děje s jejich penězi? A jestli to vědí, proč ty platby poskytují? Je v tom nějaký druh vydírání? Organizují tím podporu teroristům? Je zde problém, zda se řídí svými vlastními zájmy nebo zda to dělají z jakési povinnosti vůči něčemu nebo někomu.

Asistent výkonného ředitele FBI Pasquale D’Amuro řekl na tomtéž slyšení:



Bývalý zvláštní agent úřadovny v San Diegu to potvrdil ve svém svědectví:



Na uzavřeném slyšení 9.října 2002 oznámil ředitel Mueller, že se dozvěděl o některých skutečnostech, týkajících se problému Saúdů, pouze na základě vyšetřovací práce Sdruženého vyšetřovacího výboru:

* Nastínil jsem zde pořadí událostí, myslím, že naši agenti si leccos zjišťovali a jako výsledek toho zjišťování vyšla najevo některá fakta a pro mne, mimochodem, by nevyšla najevo už dříve nebo by nevyšla najevo vůbec, kdyby se je naši pracovníci nesnažili zjistit. To je to, co vám chci říci. Takže souhlasím s vámi v tom, že to zjišťování přineslo věci, které se nemusely dostat před tento výbor.

Senátor Dewine: Avšak to co říkáte, je, že tato zjišťování přinesla fakta, která neunikla vaší pozornosti.


* Ředitel Mueller: Ano.

(1) FBI ve své odpovědi 18.11.2002 poznamenává, že „finanční záznamy vykazují vklad v hotovosti ve stejné výši, jaká byla vyplacena ve stejný den al-Bajjúmímu z jeho účtu, což naznačuje, že únosci proplatili nájem“. Avšak jiný dokument FBI datovaný 14.října 2002 dochází k poněkud odlišnému závěru. Dokument konstatuje, že „kontrola účetních záznamů v al-Mihdhárově a al-Hazmího bance ukázala, že neexistuje žádný bankovní dokument, který by dosvědčoval zaplacení nájemného nebo platbu Omaru al-Bajjúmímu od al-Hazmího nebo al-Mihdhára.“

(2) Podle odpovědi FBI z 18.listopadu 2002, ačkoli několik osob ve WAMY podporuje al-Káidu a další teroristické skupiny, poznatky nejsou postačující k tomu, aby organizace jako celek byla označena za vůdčí orgán podpory terorismu

Třetí světová skončí do třiceti minut. Ale co na tom – dost bylo ruské agrese a ve výročí srpna 68 podpořme Clintonovou a americké hodnoty!

$
0
0
Pozorovatelka
21. 8. 2016   AE News

Máme dnes výročí neslavného srpna 1968 a to je den, kdy si nejen Česko/Slovensko, ale i celý západní svět může naplno uvědomit a připomenout tu ruskou „agresivní a rozpínavou“ politiku. A po nějakých cca 50-ti letech se tato událost stala obzvláště aktuální tím, že ve Spojených státech je před volbami a jedním ze dvou kandidátů je „agent Kremlu“, Donald Trump. A že právě ve Spojených státech se situace hrotí tak, že svět stojí na hraně třetí světové války – přesněji ale katastrofy, kterou nikdo nemusí přežít.


Předpokládám, že všechna prozápadní/proamerická média se dnes možná až uštvou v popisování, jak Rusko v právě v 68 předvedlo, jakým je agresorem a budou podporovat Hillary a budou volat po více NATO/USA základnách v Evropě a po ještě větším jejích přibližování k hranicím Ruska než se děje od doby, kdy Rusko rozpustilo Varšavskou smlouvu. A že všichni se budou ohánět „západními hodnotami“ a budou volat po tažení na Rusko i za cenu války – hlavně že tím půjdou na ruku Hillary a USA, přesvědčeným, že i třetí světová proběhne pouze na území Evropy, zatímco Spojené státy se válkou zachrání ze své vlastní krize stejně, jako tomu bylo za dvou předchozích.

V roce 1968 jsem byla dítě školou povinně, ale pamatuji si tolik, že nejvíce jsem se radovala, když na jaře 1969 hokej mezi ČSSR a SSSR skončil 2:0 a 4:3 ve prospěch Československa. Ale uplynulo nějakých cca 50 let a novým pohledem není tak jasné, jestli srpen 1968 byl opravdu neslavný! Byla přece nějaká dohoda o bipolárním rozdělení světa -kdo tedy byl doopravdy agresorem? Byly to skutečně ruské tanky anebo naopak USA přes něco na způsob současných neziskovek? A nebyla to nakonec skutečně jen zkouška na listopad 89, o kterém dnes už víme, o co šlo?

Ať je to jak chce – tehdy to nebyly pouze ruské tanky, ale také německé, polské a dalších zemí východního bloku, bude tedy i jim dnes připomínáno, jak se proti tehdejšímu Československu provinily anebo se jejich vina smaže stejně, jako vina Německa za druhou světovou? Proč je dnes Německo tou nejskvělejší zemí a to dokonce tak, že jako jediné jí bylo povoleno se po 89. sjednotit, zatímco Rusko, které se za druhé světové muselo pouze bránit, je stále největším zlem proto, že se nechce nechat rozložit?

I slepému musí být jasné, že jde o pouze a jen o ruské zdroje, o které vždy šlo „až v první řadě“. A že Rusko je trnem v oku právě proto, že na rozdíl od Evropy se rozkrást nenechalo – nemluvě o tom, že Evropa žádné vlastní zdroje nemá. A protože je nemají ani Spojené státy, budou dnes evropští/USA politici a evropská/USA média opět provolávat slávu západním hodnotám a americkému NATO tažení na Rusko, zatímco doma jim plynový hořák bude svítit díky ruskému plynu (a Merkelová moc dobře ví, proč podporuje rozšíření Nord Streamu, díky kterému bude mít Německo – sjednocené, tedy Velké Německo – celou Evropu naprosto v hrsti).

Na internetu jsem narazila na dopis tří občanů, žijících v USA, přičemž jedním z nich je mediálně známý The Saker. Dopis je z června 2016, ale na konci srpna, kdy v souvislosti s americkými volbami se situace hrotí ke třetí světové válce (viz události kolem Krymu), jej považuji za ještě aktuálnější, než v době, kdy vznikl. A ve výročí srpna 68, které se stane velikou příležitostí k šíření antiruské propagandy, což přesněji už lze nazvat štvaním k válce podle představ H. Clintonové, tzn. k celosvětové jaderné válce, jej vkládám jako nejzásadnější odpověď a jako shrnutí situace současných dnů. Text dopisu je zde:


Ruské varování, The Saker, 1.6.2016


My, níže podepsaní, jsme Rusové žijící a pracující v USA. Sledovali jsme s rostoucí úzkostí, jak nás současná politika USA a NATO přivádí na extrémně nebezpečný kolizní kurs s Ruskou federací, jakož i s Čínou. Mnoho respektovaných vlasteneckých Američanů, jako Paul Craig Roberts, Stephen Cohen, Philip Giraldi, Ray McGovern a mnoho dalších varovali před hrozbou třetí světové války. Ale jejich hlasy jsou zcela utopeny v hluku masových medií, která jsou plná falešných a nepřesných zpráv a komentářů, které tvrdí, že ruská ekonomika je v troskách a ruská armáda je slabá – to vše bez jakéhokoliv důkazu. Ale my, protože známe ruskou historii a současný stav ruské společnosti a ruské armády, nemůžeme naslouchat těmto lžím. Cítíme, že je naší povinností, jako Rusů žijících ve Spojených státech, varovat americký lid, že je obelháván a říci mu pravdu.

A pravda je jednoduše taková: Pokud bude válka s Ruskem, pak Spojené státy, budou s jistotou zničeny, a většina z nás skončí mrtvá.

The End of the World in 30 Minutes:


Pojďme o krok zpět a dejme to, co se dnes děje, do historického kontextu. Rusko utrpělo strašlivě v rukou cizích útočníků, ztratilo 22 milionů lidí ve druhé světové válce. Většina obětí byli civilisté, protože země byla napadena a Rusové přísahali, že nikdy nedopustí, aby se podobná katastrofa opakovala. Pokaždé, když bylo Rusko napadeno, vynořilo se z konfliktu jako vítěz. V roce 1812 Napoleon napadl Rusko; v roce 1814 ruská kavalérie vstoupila do Paříže. 22. června 1941, Hitlerova Luftwaffe bombardovala Kyjev; dne 8. května 1945, sovětští vojáci vstoupili do Berlína.

Časy se ale změnily. Pokud by měl Hitler napadnout Rusko dnes, byl by mrtev o 20 až 30 minut později a jeho bunkr by byl redukován na doutnající trosky po zásahu nadzvukové řízené střely vypuštěné z malé lodi ruského námořnictva někde v Baltickém moři. Efektivita a schopnosti nových ruských ozbrojených sil byly nejvíce přesvědčivě prokázány v průběhu nedávného zásahu proti ISIS, Al Nusra a dalších ze zahraničí financovaných teroristických skupin působících v Sýrii. Kdysi dávno muselo Rusko reagovat na invaze vybojováním pozemních bitev na svém vlastním území a teprve pak zahájit protiútok proti agresorovi, ale to již dnes není nutné. Nové ruské zbraně umožňují, aby odplata byla instantní, nezjistitelná, nezastavitelná a naprosto smrtící.

Hillary Clintonová a její představa pokračující moci USA

Pokud by tedy měla zítra vypuknout válka mezi USA a Ruskem, je zaručeně jisté, že by USA byly zničeny. Minimálně by přestaly existovat elektrické sítě, internet, ropovody a plynovody a mezistátní dálniční systém, letecká doprava i GPS navigace. Finančních centra by ležela v troskách. Vláda by přestala fungovat na všech úrovních. Americké ozbrojené síly, rozmístěné po celém světě, by již nemohly doplňovat zásoby. A maximálně by celé území kontinentálních Spojených států bylo pokryto vrstvou radioaktivního popela. Neříkáme to proto, abychom budili paniku, ale proto, že na základě známých skutečností jsme sami znepokojeni. V případě napadení, Rusko neustoupí; na útok odpoví protiútokem a úplně zničí Spojené státy.

Vedení USA učinilo vše co mohlo, aby eskalovalo situaci na pokraj katastrofy. Za prvé, jeho anti-ruská politika přesvědčila ruské vedení, že dělat ústupky a vyjednávat se Západem je marné. Ukázalo se, že Západ bude vždy podporovat kteréhokoliv protiruského jednotlivce, skupinu, hnutí, nebo vládu, ať už jsou to odsouzení, na daních podvádějící ruští oligarchové, ukrajinští váleční zločinci, Saudskou Arabií podporovaní wahhábističtí teroristé v Čečensku, nebo katedrálu znesvěcující punkové v Moskvě.

Nyní, když se NATO, v rozporu se svými předchozími sliby, rozšířilo až k ruské hranici, jsou americké ozbrojené síly rozmístěny v pobaltských státech, na dostřel z děl u Petrohradu, Ruského druhého největšího města, Rusové nemají kam ustoupit. Nebudou útočit; ani nebudou ustupovat nebo kapitulovat. Ruské vedení má více než 80% podporu veřejnosti; zbývajících 20% jak se zdá, cítí, že Rusko je být příliš zranitelné, než aby mohlo oponovat západu. Rusko se ale bude bránit, bude odplácet a provokace, nebo jednoduchá chyba by mohla vyvolat sled událostí, které skončí smrtí milionů Američanů a Spojenými státy v troskách.
Nová ruská zbraň, která šokovala USA i Čínu

Na rozdíl od mnoha Američanů, kteří vidí válku jako vzrušující zahraniční dobrodružství, Rusové válku nenávidí a obávají se jí. Ale jsou na ní také připraveni, připravují se na válku již několik let. Jejich přípravy byly co nejefektivnější. Na rozdíl od USA, které mrhají nesčíslné miliardy na pochybné programy předražených zbraní, jako jsou stíhačky F-35, Rusové jsou velmi skoupí se svými obrannými rubly, jsou až 10 krát cenově efektivnější v porovnání s přebujelým obranným průmyslem Spojených států. I když je pravda, že ruská ekonomika trpí nízkými cenami energií, není zdaleka v troskách, a návrat k růstu se očekává, již v příštím roce.

Senátor John McCain kdysi nazval Rusko „čerpací stanici maskující se jako země“. Lhal. Ano, Rusko je největším světovým producentem ropy a druhým největším vývozcem ropy, ale je dnes už také největším světovým vývozcem obilí a technologií pro jaderné elektrárny. Je to stejně pokročilá a sofistikovaná společnost, jako Spojené státy. Ruské ozbrojené síly, a to jak konvenční tak jaderné, jsou nyní připraveny k boji, a oni jsou více než rovným soupeřem pro USA a NATO, zejména pokud válka vypukne někde poblíž ruských hranic.

Ale takový konflikt by byl sebevražedný pro všechny strany. Jsme přesvědčeni, že konvenční válka v Evropě se s velkou pravděpodobností může velmi rychle změnit na válku jadernou, a že jakýkoli jaderný úder USA / NATO na ruské síly či území, by automaticky vyvolal odvetný ruský jaderný úder na kontinentální Spojené státy. V rozporu s nezodpovědnými výroky některých amerických propagandistů, nejsou americké systémy protiraketové obrany schopny stínit americký lid před ruským jaderným úderem. Rusko má prostředky k útoku na cíle v USA raketami s dlouhým doletem a to jak nukleárními, tak konvenčními zbraněmi.

Jediným důvodem, proč se USA a Rusko, namísto zmírnění napětí a spolupráce na širokém spektru mezinárodních problémů, ocitly na kolizním kurzu, je tvrdohlavé odmítání vedení USA přijmout Rusko jako rovnocenného partnera: Washington chce zarputile být „světovou jedničkou“ a „nepostradatelným národem“, i když se jeho vliv neustále zmenšuje v důsledku řetězce zahraničně politických a vojenských katastrof, jako Iráku, Afghánistán, Libye, Sýrie, Jemen a Ukrajina. Pokračování americké hegemonie je něco, co ani Rusko, ani Čína, ani většina ostatních zemí nejsou ochotny přijmout. Tato postupná, ale zjevná ztrátu moci a vlivu způsobila, že se vedení USA stalo hysterickým; a od hysterického je jen malý krok k sebevražednému. Američtí političtí představitelé by měli být umístěni pod kontrolu psychiatrů.

Za prvé a především vyzýváme velitele amerických ozbrojených sil, aby následovali příkladu admirála William Fallona, který, když byl dotázán na válku s Íránem, údajně odpověděl „ne když jsem ve službě já“ Víme, že nejste sebevrazi a že si nepřejete zemřít kvůli od reality odtržené imperiální aroganci. Pokud je to možné, prosím, sdělte svým podřízeným, kolegům a především svým civilním nadřízeným, že válka s Ruskem nezačne v době, kdy jste ve službě vy. Přinejmenším si slibte, že jednoho dne, ve chvíli, kdy je vydán sebevražedný rozkaz jej odmítnete vykonat, protože jej považujete za zločinný. Nezapomeňte, že podle verdiktu Norimberského tribunálu „Zahájení útočné války … je nejen zločinem podle mezinárodního práva; je to největší zločin lišící se od jiných válečných zločinů v tom, že obsahuje v sobě nahromaděné zlo celku“. Od Norimberku už „plnil jsem jen rozkazy“ není platnou obhajobou. Prosíme nestaňte se válečnými zločinci.

Obracíme se též na americký lid, aby mírovými, ale rozhodnými kroky oponoval každému politiku nebo straně, která se zúčastňuje nezodpovědné a provokativní protiruské kampaně a podporuje politiku zbytečné konfrontace s jadernou velmocí, která je schopná zničit USA asi za hodinu. Mluvte, prolomte bariéru hromadných sdělovacích prostředků propagandy, a uvědomte vaše spoluobčany o nesmírných nebezpečích konfrontace mezi Ruskem a USA.






Neexistuje žádný objektivní důvod, proč by USA a Rusko o sobě měly uvažovat jako o nepřátelích. Současná konfrontace je zcela výsledkem extremistických názorů „neokonzervativců“, kteří infiltrovali americkou federální vládu, a kteří se domnívají, že každá země, která se odmítá podřídit jejich diktátu má být, jako nepřátelská, rozdrcena. Díky jejich neúnavnému úsilí, již zemřelo více než milion nevinných lidí v bývalé Jugoslávii, v Afghánistánu, v Iráku, v Libyi, v Sýrii, Pákistánu, na Ukrajině, v Jemenu, Somálsku a v mnoha dalších zemích, to vše z důvodu jejich šíleného naléhání, že USA musí být první světovou velmocí, ne jen obyčejnou, normální zemí, a že každý národní vůdce se před nimi musí sklonit, nebo může být svržen. V Rusku, síla neokonzervativců konečně narazila na nehybný objekt. Musí být zastaveni, před tím, než nás všechny zničí.

Jsme si naprosto a kategoricky jistí, že Rusko nikdy nenapadne USA, nebo členský stát EU, že Rusko nemá žádný zájem o znovuvytvoření SSSR, a že neexistuje žádná „ruská hrozba“ nebo „ruská agrese“. Ruska ekonomický úspěch má hodně co do činění s odpojením kdysi na Rusku závislých republikách. Ale stejně tak jsme si jisti, že pokud Rusko bude napadeno, nebo dokonce jen mu bude hrozit útok, neustoupí a ruské vedení se nenechá zastrašit. S velkým smutkem a těžkým srdcem budou plnit svou povinnost a spustí nukleární palbu ze které se Spojené státy nikdy nezotaví. I kdyby bylo celé ruské vedení zabito v prvním úderu, takzvaná „Mrtvá ruka“





„Ruka mrtvého muže“ (systém „Perimetr“) automaticky dodatečně odpálí dostatek střel, aby smazala USA z politické mapy. Cítíme, že je naší povinností udělat vše, co můžeme, abychom zabránili takové katastrofě.



Eugenia V Gurevič, PhD, zde
Dmitrij Orlov zde
The Saker (A. Raevsky) zde, zde

Převzato ze zdroje zde


WADA přiznala absenci důkazů o vině Ruska

$
0
0

21. 8. 2016    zdroj
Předseda Mezinárodního olympijského výboru prohlásil, že předseda vyšetřovací komise dopingových přestupků Richard McLaren odmítá poskytnout důkazy o vině ruských sportovců v porušování dopingových omezení. Světová antidopingová agentura se tím podepisuje pod skutečnost, že Rusko obvinila bez důkazů a vyžaduje, aby jí mezinárodní společenství bez důkazů věřilo na slovo.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Seznam Sórošovo neziskovek je venku! Rozvracejí zevnitř i Česko a Slovensko. Magnát si „zaplatil“ i Transparency International!

$
0
0
- VK -
21.8.2016  AE News

O tom, že George Soros (foneticky Sóroš) je hlavním sponzorem prosazování globalistických konceptů NWO v Evropě, není vůbec žádných pochyb. Náš server se věnuje Sórošovi [1] a rozkrývání aktivit českého neziskového sektoru už dva roky a ještě nikdy se nestalo, že by za nějakou neziskovkou, které se dostalo mediální pozornosti, nestál právě finanční americký mogul s maďarskými kořeny, který zbohatl v roce 1992 na spekulaci proti britské libře a proti Bank of England, která mu vynesla za jediný den 1 miliardu USD [2]. 



George Soros se ovšem v posledních letech věnuje budování tzv. „NGO Army“, která se má stát hlavní silou barevných převratů v zemích EU. Jeho financování stovek a stovek neziskovek v Evropě a v USA už si všímají i bezpečnostní služby, když právě britská MI-5 označila Sórošovy neziskovky za trojské koně islamizace Evropy.

Uniklé dokumenty odhalily, že Soros štědře podporuje i Hillary Clintonové.

Před 2 dny se podařilo hackerům nabourat do emailů Sórošovy mateřské nadace Open Society Fund a v poště objevili tisíce kontaktů a lobbistických vztahů, ke kterým se v následujících dnech na AE News vrátíme a podrobně si některé souvislosti probereme. Co nás však bude zajímat teď, to je seznam neziskovek, který v emailech byl zachycen v jednom z emailů jako příloha pro účetní oddělení Open Society Fund. Pro představu jsem zde připojil kopie dokumentů, abyste pochopili, proč AE News už dva roky doslova bije na poplach, že neziskový sektor je sedmou kolonou, která provádí rozvratnou činnost uvnitř Evropy a uvnitř jednotlivých států, velmi často ve spolupráci s místními vládami, které se na rozvratu vlastních států také podílí. Občané jsou určeni k likvidaci, v lepším případě k asimilaci s vysoce agresivním etnikem Arabů, kteří nemají k lidem v Evropě žádný vztah.

Armáda neziskovek rozvracející národy v Evropě


Z neziskovek, které sponzoruje Sórošův Open Society Fund, nás zaujme v seznamu Open Society Fund Praha, který má působnost na celou EU jako regionální centrála. Dále tam najdeme OSF Bratislava, což je slovenská pobočka Open Society Fund a stejně jako středoevropská centrála v Praze se věnuje podpoře migraci a přijímání uprchlíků, v tomto případě na Slovensko. Velký důraz klade George Soros na podporu provařené neziskovky Transparency International, což je původní krycí projekt americké CIA. V Seznamu je hned několik poboček, včetně pobočky při Evropské unii. Podobně jako USAID používala americká vláda Transparency International k prosazování amerických zájmů, především v zemích bývalého Východního bloku a zejména v Rusku v 90. letech za dob hrůzovlády Borise Jelcina, zatímco USAID se zaměřoval spíše na země třetího světa.
 
Více než 3,000 dokumentů uniklo z emailů George Sorose.
OSF rozeslala podle dokumentu jednotlivým neziskovkám dolarové dary v rozsahu od několika tisíc USD, až do výšky téměř 250,000 dolarů, a to na podporu kampaně pro posílení povědomí lidí o EU. Koncepce těchto sponzorských darů je čistě účelová, ale vzhledem k charakteru darů jde v podstatě o tichou revoluci, protože množství neziskovek, které razí Sórošovy noty a teze potom působí na informační pole v Evropě takovým způsobem, že když všechny neziskovky, kterým Sóroš pošle pár peněz, razí jednu tezi a stále ji opakují, tak média a taktéž politici tuto naraci a myšlenkový éthos začnou přijímat za vlastní. Při analýze uniklého seznamu si nelze nevšimnout, že George Soros a jeho OSF podporuje neziskovky, které se zabývají 3 velkými skupinami projektů.
Evropská integrace
Podpora migrace
Podpora LGBT a homosexuality

Všechny tyto tři oblasti jsou součástí globalistického konceptu NWO, které Soros a jeho Open Society Fund podporuje. Ze seznamu jsem se pokusil udělat výtah a tady je seznam neziskovek, které v dokumentech uvádí sféru svojí působnosti v České republice a na Slovensku. Vybral jsem jen ty, které mají jmenovité zaměření na ČR a SR, ale velmi mnoho dalších uvádí jako sféru své působnosti celou EU, takže je to prašť jako uhoď.
AEGEE Europe
ALTER-EU
EUObserver
European Alternatives
European Cultural Foundation
European Youth Forum
EUROPEUM – Institute for European Policy
ILGA Europe
Kieskompas
OSF Bratislava
ProDemos
Transparency International

Seznam pochází z roku 2014, kdy probíhaly volby do Evropského parlamentu a OSF pro své neziskovky rozeslala uvedeným jednatelům příspěvky na podporu propagace „evropských hodnot“. Nejde o nijak malé částky vzhledem k tomu, že šlo o jednorázovou promo-akci. Představte si, že by takhle někdo třeba z Ruska poslal peníze nějaké české neziskovce před volbami do parlamentu ČR. To by bylo řevu.











Jeden z dokumentů v uniklých emailech dokazuje, že George Soros přispíval i Hillary Clinton, což jasně dokladuje, jak důležitým kandidátem pro globalisty tato žena je. O tom ale až v dalším článku příště. Neziskovky v Evropě jsou novým nástrojovým prvkem pro rozvracení zemí a národů směrem zezdola. Každý, kdo alespoň jednou viděl Pjakinovu přednášku o globálním prediktorovi, o struktuře elit a rozvracení společenských celků zezdola, tak musí v této chvíli už pochopit, jak důležitou úlohu má neziskový sektor v Evropě. Ne náhodou byl tento sektor po roce 1989 v ČR pod ochranou Václava Havla, protože právě to byla jediná klíčová úloha, kterou mu elity svěřily. Neziskový sektor byl od roku 1990 v Československu prezentován jako nástroj pomoci od lidí lidem. Mnoho lidí mělo a dodnes má neziskový sektor za skupinu firem, která se zabývá dobročinností, jako např. Charitas nebo Červený kříž. Ale to je pouze mediální maskování. Už záhy po převratu v roce 1990 vznikl „Člověk v tísni“, který pod „maskírovkou“ pomoci hladovějícím v dalekých zemích začal fungovat jako proxy-cestovka pro americké operativce a agenty, kteří už do „horkých“ zemí nemohli jezdit s americkým USAIDem, protože byl příliš provařený a krytí nefungovalo.

George Soros a John McCain – Globalista a americký národní elitista. Různé teze, společná koncepce NWO, ovšem u každého na jiný způsob.
 
Hlavní úloha neziskového sektoru však přišla až po vstupu ČR do EU. Právě od té chvíle začaly neziskovky působit na politické a diplomatické struktury uvnitř v ČR a chobotnice nyní sahá až do Úřadu vlády a do okruhu poradců premiéra ČR. Uniklé emaily [3] Bohuslava Sobotky jasně odhalily, že v okolí premiéra se to lidmi napojenými na neziskový sektor jenom hemží. Na AE News už dva roky varujeme před touto invazí neziskového sektoru a zdůrazňujeme, jak je nutné a nezbytné omezit a regulovat neziskový sektor tak, aby nepředstavoval bezpečnostní riziko. Model bychom mohli hledat v Rusku, kde se neziskovky mohou zabývat jenom tématy sociální péče, kultury a pomoci v otázkách nezaměstnanosti. Neziskovky se nesmí věnovat politice, nesmí se stýkat s politiky mimo tiskové konference, nesmí přijímat dary ze zahraničí.

Dnes je práce pro neziskový sektor velmi lukrativní. Stačí se naučit pro-evropskou a pro-migrační naraci, napsat pár článků ve stylu multikulti a záhy máte pozvánku do České televize a rozhlasu. A spolu s tím přicházejí granty a dotace. Tyto peníze ale mají za úkol pomoci zlikvidovat národ, jeho tradice a kulturu. Kolik ještě času zbývá na to, abychom změnili budoucnost země? Aby se nestala gubernií Bruselu nebo Berlína? Kdo má odvahu říct, že procesy v Rusku jsou příkladem toho, jak bojovat proti neziskovému sektoru, který zvlčil a rozvrací nám zemi za peníze z ciziny? Neziskový sektor je parazit, který byl vykrmen do velikosti jatečního prasete, které nám přerostlo přes hlavu. Vláda, která bude chtít udělat změny a zachránit vlast, se bude muset s neziskovkami vypořádat v první řadě.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Turecký premiér připustil využití letecké základny Incirlik Ruskou federací

$
0
0
21. 8. 2016   zdroj
Turecký premiér Binali Yıldırım prohlásil, že Rusko nežádalo o využití letecké základny Incirlik v jižním Turecku, ale v případě potřeby může být tato základna použita, informuje Anadolu.


"Turecko otevřelo základnu Incirlik pro boj s teroristy. Využívají ji USA a Katar. Ostatní země mohou také chtít využívat leteckou základnu, na níž nyní působí i Němci. Pokud jde o Rusko, takovou žádost jsme neobdrželi", poznamenal premiér.

Řekl také, že si nemyslí, že Rusko potřebuje ještě jednu leteckou základnu pro operace proti teroristům v Sýrii.

"Myslím, že tato potřeba není. Protože v Sýrii mají dvě základny. Rozdíl ve vzdálenosti je méně než 100-150 kilometrů,"řekl Yıldırım.

Leteckou základnu Incirlik využívají USA a turecké letectvo, její činnost je upravena dohodou o vojenské a hospodářské spolupráci mezi oběma zeměmi. Na letišti jsou letadla několika zemích, které jsou v mezinárodní koalici vedené USA a které se účastní letecké operace proti teroristické skupině DAEŠ...

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

„Třesu se někdy o svou vlast, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý.“ – Thomas Jefferson

$
0
0
Břetislav Olšer
21. 8. 2016   Rukojmí
Kdysi jsme s partou ogarů na Valašsku psali na silnici vápnem: „Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil,“; dnes už jsem v obraze, tak podvedený volám: "Na co je nám zločinecké NATO?"
Můj životní příběh je vlastně jen taková lapálie; odjakživa jsem byl antikomunista, vlastně nic jiného mě ve světě politiky ani potkat nemohlo; jsem si tenkrát myslel… Když mi bylo deset, dostal táta vyhazov a místo učitelování musel dělal dělníka, jelikož byl praktikující katolík a odmítl někam vstoupit a něco podepsat. A jeho děti nesměly na vysoké školy...

Nenáviděl jsem komunisty, jak jen vyplašený valašský ogar posedlý pravdou a spravedlností může nenávidět někoho, kdo mu ublížil. Svůj 21. srpen jsem prožil v tehdejším Gottwaldově, kde jsem vášnivě rozmlouval se sovětskými vojáky, abych jim vysvětlil, že se spletli, poněvadž u nás žádná kontrarevoluce nebyla a není.

Jeden voják před hotelem Moskva se rozčílil, když jsem ho v „ajfru“ nazval fašistou a okupantem, skočil do tanku, vytáhl kalašnikova a hnal se po mně se slovy, že kdyby byl okupant a fašista, tak že by mě dávno zastřelí. Dav se rozprskl, abych jako cíl zůstal sám a zarachotila dávka, naštěstí jen do vzduchu. Neohlížel jsem se a rádoby důstojně odcházel, ale za prvním domem jsem po valašsku „vzal nohy na ramena“…


Kdopak asi poslal těmto americkým vojenským vozidlům zvací Bilakovský dopis..?

Mám ten rok 1968 a jeho srpen navždy v paměti… Byl to pro mě tenkrát šok; cizí ozbrojení vojáci na tancích v mé vlasti. Chodil jsem pak s partou ogarů v naší valašské vesnici a na silnici jsme vápnem psali nápisy: „Běž domů, Ivane!“ nebo „Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil…“ Měl jsem na to nárok; jako jedinému ze vsi mně komunisté vyhodili tátu coby učitele ze školy, jelikož chodil do kostela a nechtěl něco podepsat a někam vstoupit… Také proto jsem nikdy nebyl ani v žádné politické straně… Později jsem se ale podíval kolem sebe důkladněji a pochopil, že jsem byl bloud a ruští vojáci byli proti těm jiným na jiných místech ve světě jen procházkou růžovým sadem; zkrátka vyjevenými nešťastníci, co pořádně ani nevěděli, kde jsou a proč…

Ano, šedesátá léta byla u nás známá mimořádnou uvolněností politické atmosféry, což bylo ve společnosti bráno s nadšením jako příliv tzv. západní svobody, o hemžení rozličných signatářů všeho možného i nemožného ani nemluvě, včetně disidentů, které později tehdejší ministr vnitra Sacher prozíravě vymazal ze seznamů StB. A těch agentů CIA v Praze, co si o nich štěbetali už i vrabci na všech jejích střechách Hradčan a Letné, nešlo však o ty pražské pamětihodnosti, nýbrž o vojenské letiště a Letnou, resp. sídliště postavené pro sovětské letce v severočeské Mimoni. Nejdřív je obývali Češi, po osmašedesátém Sověti. Pro jejich děti tady ministerstvo vnitra ČSSR v roce 1972 postavilo gymnázium, které zdobilo písmeno „G“, kdysi označovalo Gagarinovu školu.



Vitalij Kličko ji navštěvoval od devíti do čtrnácti, o pět let mladší Vladimir sem chodil tři roky. Až do léta 1985, kdy armáda jejich otce Vladimira Rodionoviče Klička odvelela jinam. Vitalij rád vypráví o svém šťastném dětství děcka sovětského okupanta v lesích kolem Mimoně, kde hráli „hru s hliněnými kuličkami do důlku“ a jezdili do exotické Prahy. Zapomněli? Po vzoru boxerů Kličků se dnes již celý Kyjev proměnil v jeden velký ring zvaný Majdan, plný rowdies, co používají hlavně rány pod pás, rány na zátylek a vše, co je ne fair, a o čem právě nynější starosta Kyjeva Vitalij Kličko moc dobře ví.

Omluvili se bratři Kličkové za svého otce Vladimira Rodionoviče Klička, který byl sovětský okupant Československa v letech1968 až 1980; sotva se vrátil z kazašské stepi, musel do Mimoně. Otec bratrů Kličků byl totiž pilotem sovětské okupační armády. Jako věrný člen Komunistické strany Sovětského svazu a příslušník KGB putoval dle příkazu své KSSS od posádky k posádce, kam bylo zapotřebí. Proto se jeden syn narodil v Bělorusku, druhý v Kyrgyzstánu.




Poslanci DUMY nyní chtějí, aby se na účastníky operace Dunaj-68 bylo pohlíženo stejně jako na sovětské vojáky bojující ve Velké vlastenecké válce, v Afghánistánu, Sýrii či jiných krvavých konfliktech. Projekt zákona, který by jim zaručoval nejen úctu veřejnosti jako k obráncům vlasti, byť daleko za jejími hranicemi, ale hlavně řadu finančních výhod včetně zvýšené penze a vydatných příspěvků na bydlení i komunální služby. Měli se zasloužit o odvrácení převratu v Československu, za to, že „Projevili statečnost a pevnost“… 200 let terorismu USA

Tak si položme relevantní otázku, proč by neměli být válečnými veteráni sovětští vojáci z tehdejšího ČSSR, když jimi mohou být jejich kolegové, kteří se zúčastnili stovek invazí, anexí, státních převratů a válek po celém světě? A je zde i jiný dotaz: kolik tito vojáci v Československu vypustili z bombardérů bomb a jedovaných defoliantů, tak jak o učinili vojáci US Army ve Vietnamu, kde bojovali proti hydře komunismu, aby tento zločinný režim zničili?




Pak jsem procestoval jako novinář celý svět, od USA, přes Izrael, Čínu a Tibet, až po Vietnam, než jsem pochopil, že jen neznalost věcí pozemských ze mě učinila naivního jelimánka a pomýleného pacifistu, co se brzy změnil v realistu v té šílené lidské komedii. Kolik bylo již ve světě tragických 21. srpnů? Kolik jsme zaznamenali “globálních trestů za neposlušnost“…? Možná to stojí za kratší úvahu. Navíc, když na rozdíl od USA nemají Rusové své vojáky a vojenské poradce ve více než 150 zemích světa… A ke všemu; tenkrát v osmašedesátém to byl Sovětský svaz, šéfoval mu Brežněv a Putinovi bylo šestnáct… Tak si jen namátkou připomeňme, kde všude se už odehrály mnohem horší a zákeřnější útoky, než jaký zažilo i Československo před čtyřiceti osmi roky... NDR v 80. letech

Byly to USA, jež odstartovaly předlouhou šňůru tisíců anexí, invazí, válek a násilných převratů „úspěšnou premiérou“ v Guatemale v roce 1954 svržením legitimně zvolené vlády. Následovaly další puče v latinskoamerickém regionu za podpory a často přímé účasti regionálního Kmotra – USA: Brazílie 1964, Dominikánská republika 1965, Bolívie 1971, Uruguay 1973, Chile 1973, Peru 1975, Argentina 1975, Nikaragua (osmdesátá léta), Salvador (1980 až 1992), Grenada 1983, Panama 1989. Většinou nešlo o čajové dýchánky, ale o opravdové katastrofy, kdy v některých případech země prakticky lehla popelem…





Správná volba...

Britský časopis o vietnamsko-americké válce „War“ v jednom ze svých vydání uvedl: „Dne 30. července 1964 provedlo malé jihovietnamské komando akci, jejímž cílem bylo zničení radarových stanic poblíž severovietnamského pobřeží. V oblasti, údajně stále v mezinárodních vodách, se vyskytoval i hlídkující americký torpédoborec Maddox, který 2. srpna napadl při odplouvání z oblasti v Tonkinském zálivu tři torpédové čluny severovietnamského námořnictva. Maddox s leteckou podporou jeden člun potopil a dva poškodil, přičemž sám byl zasažen jednou kulometnou střelou.

O dva dny později se Maddox společně s spolu s dalším torpédoborcem Turner C. Joy dostal za tmy do silné bouře. Posádky ze signálů radarů vyhodnotily, že lodě byly opět napadeny. Zahájily proto dvouhodinovou palbu na radarové cíle, které považovaly za severovietnamské torpédové čluny. Šlo však prý pouze o rušení bouřkou a mylné vyhodnocení signálů sonaru…“ Událost byla záměrně připravena s cílem ospravedlnit vstup USA do války. Po druhém incidentu schválil Kongres USA rezoluci o Tonkinském zálivu, která Johnsona opravňovala k „použití síly na pomoc obraně svobody kteréhokoli státu SEATO“. Teatrálně za tím účelem vystoupil v televizi s projevem k národu.

Po deseti letech války zbylo na bojištích Indočíny přes tři miliony mrtvých Vietnamců, Laosanů a Kambodžanů, plus 59 tisíc vojáků US Army. K tomu největší novodobá ekologická katastrofa, způsobená 72 miliony litrů defoliantů. A z původního komunistického severu byl po protikomunistické desetileté válce komunistický celý Vietnam a tak je tomu podnes...http://cs.wikipedia.org/wiki/Incident_v_Tonkinsk%C3%A9m_z%C3%A1livu

V poledne 21. dubna 1982 zaútočili Britové s celou eskadrou, třemi stovkami špičkově vycvičených mužů a vzdušnou podporou vrtulníků Wessex, Lynx a Wasp z lodi Endurance na ostrovy Falklandy u pobřeží Argentiny. Její obyvatelé se pokusili po vzoru tichomořského Východního Timoru, který se snažil vymanit z koloniální nadvlády Portugalska, učinit totéž s britskou kolonií, jež byla vzdálená od Velké Británie na deset tisíc kilometrů. Pokus to byl marný. Britové si své neokoloniální panství uhájili za cenu tisíců argentinských obětí na životech, přestože Falklanďané se v referendu přiklonili k britské nadvládě…

Kdo si rád hraje na profesionální vojáčky, ten má agrese v krvi. Není se co divit, Spojené státy ve své pohnuté historii už vedly stovky invazí a válek, uskutečnily desítky státních převratů a agresivních anexí. Třeba na Grenadě, kde měly své záměry už od jara 1983, které vyvrcholily 25. října 1983, kdy po krátkém boji obsadila armáda USA malý ostrov u za spolupráce některých okolních zemí. USA invazi oficiálně zdůvodnily ochranou 800 amerických studentů na místní univerzitě.


Pod námi je Afghánistán, Hindúkuš – nedobytné království Talibánu a Al-Kájdy odkud zřejmě ze své amricko-afghánské pevnosti Tora Bora poslal bin Ládin zvací dopis pro CIA... Snímek Břetislav Olšer

Převrat ukončila po necelých dvou týdnech invaze americké armády, kterou nařídil tehdejší prezident Ronald Reagan s odůvodněním, že komunistická Kuba připravuje okupaci ostrova. Invazi podpořily i další země regionu, například Jamajka, Barbados, Sv. Lucie, Antigua, Dominika a Sv. Vincenc. Při invazi zahynulo 71 Grenaďanů (většinou civilistů), 18 amerických vojáků a 27 kubánských dělníků. Ráno 25. října jednotky USA vpadly na ostrov, vyhnaly vládu a převzaly nad zemí plnou “dočasnou” kontrolu…

Dne 20. prosince 1989 napadla Panamu US Army s 27 000 vojáky jako pomstu za smrt amerického vojáka, který byl zastřelen, když se v noci vracel z baru. Rozkazem prezidenta USA G. Bushe začala vojenská operace z 19. na 20.12.1989. Vojenské letadla USA bombardovala 27 cílů, mezi nimi i Noriegovo velitelství El Chorillo, oblast San Miguelito a část města Colon. Během prvních hodin invaze spadlo na hlavní město Panama City přes čtyři sta bomb…

Dne 29. února 2004 byl opozičními silami, s podporou sboru americké armády o síle 3600 mužů USA, svržen na Haiti populární prezident Jean-Bertrand Aristide a unesen do Afriky. V hlavním městě země Port-au-Prince a jeho blízkém okolí bylo zabito na osm tisíc osob. Na 35.000 žen bylo v této oblasti znásilněno. Více než polovinu obětí tvořily dívky a ženy mladší 18 let...

Dne 24. března 2004 začaly nálety USA a NATO a bombardování Srbska… Jak napsal Prof. Rajko Doleček: "Je na čase, aby se pro agresi proti SRJ dostalo NATO před mezinárodní soud..."

Kolik mají USA ve svých archivech „zvacích Bilakovských dopisů“ ze zemí, které okupovaly a vedly s nimi války v rámci pokryteckého tvrzení o míru, demokracii a svobodě…? Současný ruský prezident Putin již v roce 2006 na tiskové konferenci sice za 21. srpen 1968 odmítl právní odpovědnost nástupnické Ruské federace za činy SSSR, ale přiznal otevřeně určitou mravní odpovědnost Ruska. Kolikpak bylo tiskovek, na nichž prezidenti Spojených států otevřeně přiznali mravní odpovědnost za stovky svých okupací a vylhaných válek…?

Inu, výše citovaná fakta a nic než fakta jsou především ze Zprávy Kongresu USA deníku The Guardian, třetího nejseriosnějšího deníku ve Velké Británii, a německého listu Die Welt… Prostě, každý z nás už někdy globálně zažil ten svůj tragický jedenadvacátý srpen osmašedesátého, avšak ten československý byl též vážným varováním před spiknutím CIA a českých disidentů, které vyvrcholilo sametovým komplotem na Národní třídě 17. listopadu 1989...

„Třesu se někdy o svou vlast, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý.“ – Thomas Jefferson

Jsme v ohrožení ?

$
0
0
Yekta Uzunoglu
22. 8. 2016
V minulých dnech se v SRN odehrála událost, která dává jasné indicie o tom, že my, občané žijeme už ne jako občané, ale jako loutky Das Kapitalu!
Já si myslím, že znám Německo a též vím, jak funguje německá poslanecká sněmovna Bundestag a jak funguje institut interpelace v Bundestagu, jelikož už začátkem 80. tých let jsem se svými přáteli, poslanci Bundestagu, téměř každý měsíc využili tento institut k částečnému odhalení zločinů tehdejšího tureckého státu spáchaného na úkor základních lidských práv.


Tehdy v době polarizace světa, kdy Německo trpělo neúnosným traumatem, že jejich země byla rozdělená mezi oběma póly světa, nebyl jednoduchý úkol vést německou vládu, aby prostřednictvím interpelace dávala byť jen část svých poznatků o spáchání zločinů partnerským státem Turecko na úkor základních lidských práv. Západní státy porušovaly základní povinnost vůči občanům, a sice informovat své občany, ale vlády to vždy odůvodňovaly tím, že svět je polarizován a že členové NATO nemůžou informovat o všem, co se odehrává v dalším členském státě! Z tohoto alibistického postupu na úkor základních práv občanů se časem stala instituce, instituce nedovolit informovat občany o tom, nač mají ze zákona právo!

Tato instituce prorostla do všech struktur státu a začala být i záštitou zločinu páchaném státem na úkor práva. Příslušníci této instituce vytvořili jako by stát ve státě, v Turecku se tomu říká "hluboký stát". Takže jsme měli v západních zemích demokratický stát a hluboký stát, k činnosti jehož se občan nesměl ani přiblížit.

Tato instituce, která neměla oporu v zákoně, de facto ovládla stát či státy.
Po pádu železné opony jsem se dle všeho naivně domníval, že západní demokratické státy, které už neměly důvod (dříve také k tomu objektivní důvod sice nebyl, ale budiž) se těchto institucí zbaví a začnou vybudovat skutečnou demokracii sloužící občanům.

I dle poslední události, která se odehrávala v Německu, je vidět, že stát se těchto institucí nezbavil a jsou to stále ony, co rozhodují o tom, co má občan vědět a co ne!

Co se vlastně v SRN v minulých dnech stalo? Dva poslankynci strany Die Linke (komunisté) podaly písemnou interpelaci (kleine Anfrage) na ministra vnitra SRN s otázkou na to, jaké má německá vláda poznatky o podpoře islamistů Tureckem - už u toho se musím pozastavit!
Tato otázka by měla být směřována na ministra zahraničí a nikoliv na ministra vnitra, jelikož se jedná o informaci týkající se cizího státu! A za druhé, proč zvolily tyto poslankyně institut písemné interpelace a nikoliv veřejné interpelace (grosse Anfrage)? 

Ulla Jelpke

Protože se o tom neměl  nikdo dozvědět? 

Kdyby byla taková otázka položena veřejně, tak, aby náhodou někdo nemohl zabrzdit očekávanou či před interpelací sjednanou odpověď, třeba někdo z ministerstva zahraničí nebo z úřadu předsedkyně vlády (Bundeskanzeleramt), bylo by jednání obou poslankyň transparentní!
Proto, aby se obešla transparentnost, byla nejspíš interpelace podána písemně! Jiné vysvětlení pro toto jednání já nenacházím! 

V normálních podmínkách si položení tak závažné otázky nenechá ujít žádný politik, který je z podstaty věci egocentrický a narcistický, obzvlášť jedná-li se o teto komunistické političky zatlačené na okraj Bundestagu a položením této otázky by se mohla konečně v plénu zviditelnit! Oni ale to neudělali, podali písemnou interpelaci a ještě k tomu na špatnou adresu (že by tak zprofanovaná, velice kontraverzní osobnost paní Ulla Jelpke nevěděla, jak a koho interpelovat)?

Za pár dnů skutečně nepochopitelně dostali právě poslanci Die Linke Andrej Hunko a Ulla Jelpke bleskovou odpověď od ministerstva vnitra s přílohou, kterou byla obálka s razítkem či nápisem DŮVĚRNÉ!
Že by ministr vnitra a jeho vysocí úředníci neznali německou ústavu a občanský zákoník a vnitřní řád Bundestagu, že za normálních podmínek není na půdě Bundestagu žádný dokument důvěrný nebo utajený, není a nemůže být, pokud se nejedná o záležitost přímo ohrožující stát!
Co bylo v té obálce s nápisem tajné? Rozsáhlý popis toho, že Turecko je akční platformou všech islámských radikálů!!!

A co udělali tito "levicoví" poslanci jiného, než co se od nich odesilatel očekával? Odnesli materiál známému novináři první veřejnoprávní televize ARD!

Vše se jeví tak, že německá tajná služba už nevěděla kudy kam a nevěděla jak přivést vládu k patřičným krokům vůči Turecku a tak ze zoufalství pošeptal do uší tem poslancům , aby právě oni podali písemnou interpelaci a to na ministra vnitra s přesně předem formulovanými otázkami a že dostanou odpověď a dál už to bylo jasné.....

To ale znamená, že Merkelová a její celá vláda již roky věděla o spolupráci Turecka se zrůdami z Islámského státu, tak jak to bylo uvedeno v odpovědi na písemnou interpelaci, a utajila to celou tu dobu před vlastními občany!
Jen za posledních šest měsíců se Merkelová setkala s Erdoganem čtyřikrat jako s tím nejlepším přítelem a přitom o těchto odstrašujících skutečnostech věděla!
Věděla o nich i celá elita EU a přesto před měsíci všichni společně přijali předsedu vlády Turecka Ahmeta Davutoğlu jako kdyby přijali nejčestnějšího předsedu vlády zbývající části světa!
A nám občanům vsugerovali Das Kapitalem ovládaným médii, že vše je v pořádku!
Nemá už snad Občan žádnou jinou funkci a právo než být omámený či nadrogovaný medovým pitím s gulášem, má podle těchto politiků produkovat a odvádět daně a večer sedět před televizními obrazovkami být nadále oblbován tím, jak je vše báječné, jak všechno funguje a všechny problémy jsou vyřešené a že všichni mají být v pohodě, hlavně aby nekladl politikům nepříjemné otázky?

Za to že národy, co žili v totalitě a jisté věci jim zůstaly utajené dodnes, sklízejí tehdejší činitelé i od části dnešní generace kritiku hraničící s nadávkami.

Ale co na to naši demokratičtí politici "na západě" za kopečkem , kteří před námi utajují ty nejzávažnější informace tykající se nejen nase bezprostředné bezpečnosti a tim tito demokratičtí politikové ohrožují nejen nás, ale celou naši civilizaci!

Co všechno ještě my občané nevíme a ani podle těchto das Kapitálu sloužícím politikům vědět nesmíme ?

Manipulace prezidentských voleb v USA? Hračka! Profesor ukázal, jak hacknout volební přístroj

$
0
0


Bethania Palma Markus
22.8.2016 Wertyz Report

Když před Konvencí Demokratů ve Philadelphii tým Hillary Clintonové prohlásil, že se Rusové snaží ovlivnit americké prezidentské volby, někteří lidé se začali ptát, zda je to vůbec možné. Profesor počítačových věd na Univerzitě v Princetonu následně provedl malou demonstraci toho, jak je jednoduché změnit volební výsledky hacknutím volebního přístroje.

Profesor Andrew Appel zakoupil na internetu volební stroj Sequoia AVC Advantage, který se stále využívá v několika amerických státech. Během několika minut se svým studentem Alexem Haldermanem přístroj otevřel, zaměnil nezabezpečené ROM čipy za svůj vlastní hardware a dostal přístroj pod vlastní kontrolu.

Podle webu Politico se Appel společně s jeho kolegy a studenty nabourává do volebních přístrojů od konce 90. let. Skupina vědců postupně přišla k závěru, že americké volby mohou být terčem koordinovaných kyberútoků.

Začátkem srpna ministr pro vnitřní bezpečnost Jeh Johnson prohlásil, že by volební přístroje měly být označeny„kritickou infrastrukturou,“ aby byly lépe chráněny proti kybernetickým útokům. „V tomto procesu je spousta bodů, kterých se musíme obávat, takže tohle je něco, na co se v současné době soustředíme,“ řekl na snídani pořádané webem Christian Science Monitor. 
 

Zatímco tábor Hillary Clintonové rozšiřuje poplašné zprávy o manipulaci voleb ruskými agenty a hackery, volební přístroje jsou také v ohrožení zevnitř ze strany profesionálních hackerů z Národní bezpečnostní agentury (NSA) nebo Ústřední zpravodajské služby (CIA). Možnost manipulace voleb ve prospěch Clintonové naznačil republikánský kandidát Donald Trump.

Zdroj: Alternet, Politico, Rawstory

Ukrajinští vojáci omylem sestřelili vlastní bezpilotní letoun a dron OBSE

$
0
0

22. 8. 2016 AC24

Příslušníci ukrajinských silových složek sestřelili bezpilotní letoun OBSE v okolí luhanského města Popasnaja, řekl novinářům oficiální mluvčí lidové milice LLR Andrej Maročko.


Podle jeho slov zahájily ukrajinské ozbrojené síly chaotickou střelbu na vzdušné cíle a přitom sestřelily nejen dron OBSE, ale i vlastní létající přístroj nedaleko města Gorskoje ve stejné oblasti.

Maročko to vysvětlil tím, že po tom, co se vojákům LLR podařilo zmocnit se ukrajinského bitevního bezpilotního letounu, zahájilo ukrajinské vedení hon na všechny létající přístroje, které se objeví v pásmu jejich odpovědnosti.

Včera oznámila lidová milice Luhanské lidové republiky, že se jim podařilo zmocnit se bezpilotního letounu s více než dvěma kilogramy výbušniny. Bylo zdůrazněno, že dron směřoval k osadě Luhanskaja, kde měl být spáchán teroristický útok, zřejmě proti civilnímu objektu nebo v místě, kde byli shromážděni místní obyvatelé.

Buk – raketový štít Ruska

$
0
0
Alexej Chmeljov
22. 8. 2016  Eurasia24

O úspěších Ruska v oblasti raketových technologií by se dalo hovořit hodně dlouho a zdaleka ne jen o těch minulých. Nedávno bylo oznámeno, že podnik Almaz-Antej vyvinul nové protiletadlové rakety určené jak pro námořní, tak pozemní síly armády Ruské federace.

S největší pravděpodobností jsou tyto rakety určeny pro nový protiletadlový raketový komplet (PLRK) Buk-M3. Podle tradic jak sovětské, tak ruské konstrukční školy vojenské techniky je i Buk univerzální zbraní. Nový systém je schopen zasahovat cíle letící ve výškách od 10 m až do 35 km nad zemským povrchem.

Rozsah je to přesvědčivý – navíc se Buku nepodaří uniknout ani cílům letícím rychlostí až 3000 m/s a jeho bojová hlavice vytvoří po výbuchu v blízkosti cíle „oblak“ ničivých částic. Už současná raketa, nikoliv ta nově vyvinutá, ale zcela běžná dosavadní 9R31M, je schopná ničit různé druhy vzdušných cílů, včetně cílů vybavených obrannými systémy a cílů aktivně manévrujících.

„Přežít“ setkání s Bukem se bojovému letounu protivníka podaří jen v cca 5 procentech případů. Balistickým a křídlatým raketám se daří „přežít“ o něco úspěšněji – v cca 20 až 30 % případů. Vrtulník má po setkání s Bukem pouze jednu šanci dalšího letu – ta se však přesněji nazývá pádem.

Stojí za zmínku, že vychvalovaný americký letoun F-35 má maximální rychlost jen 1930 km/h, což představuje 536 m/s, a tak jej raketa vypuštěná v jeho směru letu dostihne velmi rychle, neboť její maximální rychlost, budící respekt, je 3000 m/s, tedy 10 800 km/h. Rovněž stroj F-22 létá maximálně rychlostí 2 410 km/h a nemůže tak soupeřit s PLRK Buk-M3.

Jak již bylo uvedeno, Buk je komplexem univerzálním a kromě klasických pozemních protiletadlových systémů, variantně zabudovaných na různých podvozcích, existuje i jeho námořní verze Uragan. Také tato verze je schopná činnosti ve dne i v noci, a to i v bouři až do síly 5 ballů.

Komplex má schopnost současně napadnout až 12 cílů. Doba přechodu z přepravní do bojové pozice trvá pouze 5 až 10 sekund. Rychlost střelby je také hodná pozornosti – další raketa může startovat každé 2 sekundy. To ovšem pouze v případě masívního leteckého nebo raketového útoku.

Také ochrana před prostředky radioelektronického boje protivníka nebyla nijak zanedbána a nová raketa je v tomto směru přímo ztělesněním odolnosti, neboť v podmínkách soudobého boje bude nepřítel vyvolávat silné poruchy v celém rozsahu kmitočtů.

Je nutno uvést, že PLRK Buk-M3 vznikl společným úsilím celého obranného průmyslu Ruska a že skeptici prorokující jeho rozklad znovu prokázali svoji nekompetentnost. Jistě, problémy jsou, ale řeší se a výsledky nových směrů v práci obranného průmyslu často nemají ve světě obdobu. Právě Buk je toho důkazem.


Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Zdroj: slovodel.com
Foto: Almaz-Antej

Co neradi slyší odsunutí Němci

$
0
0
Jiří Frajdl 
22.-8.2016   České národní listy

Historická fakta jednoznačně prokazují, že převážná většina Němců žijících v českomoravském pohraničí jednoznačně podporovala nacismus, Adolfa Hitlera, jeho válečné tažení a pangermánské sny o nadvládě v Evropě a později i na celém světě. 



Pokud se na české straně přistupuje k odsunutým Němcům po kritickém rozboru a zcela oprávněně se definuje skupina Němců s protifašistickým a protinacistickým postojem, hned je slyšet mediální nesouhlas a hysterické nadávání na demokratické hodnocení. A s pěnou u úst protestují nad označením, že byli masovou pátou kolonou, podílející se na likvidaci Československa. Podporovali rasismus, válečné dobrodružství a sami v sobě pěstovali přesvědčení, že Germán má vládnout světu, že může všude vraždit, ničit lidskou civilizaci a cizí kulturu, ale jemu se nesmí nic stát. A pokud by se mu něco stalo, byla by to křivda, za kterou by se musel každý omluvit a dokonce agresora odškodnit.

Němci po staletí považují ztrátu privilegovaného postavení a odmítnutí jejich dominantního postavení za útisk, pronásledování a dokonce za nesvobodné a nedemokratické poměry. Opravdu je těžko s nimi vycházet. Dnes zcela jasně odmítají diferenciaci na část antifašistickou, neutrální a část převažující a potvrzující nacistické zločiny. Volají po právu na domov, když předtím toto právo brali jiným evropským národům a několik milionů Židů zavraždili, aby uvedené právo mohli realizovat.

Příhraniční Němci těžce a tvrdě doplatili na podporu světového zločince A. Hitlera, ten, a nikdo jiný, je přivedl do tragické a obtížné situace. Němci měli v dějinách až příliš často militaristickou výchovu a proto všechnu odpovědnost svalují na A. Hitlera, o své podpoře pochopitelně mlčí. Válka je poškodila na životech, na majetku a proto sami sebe považují za protihitlerovsky smýšlející osobnosti. Utrpení, kterým prošli, považují za proces, který je staví na roveň antifašistům, demokratům, ublíženým dějinami. Proklamace, že nacistické zločiny a německá válečná angažovanost nesmí vyvolat na druhé straně obrannou aktivitu, je uvádí do euforie jediných spravedlivých neviňátek, které za nic nemohou a celý svět je má ctít, podporovat a chránit. Nedávno jsem slyšel návrh, že tak jako existují svazy vystěhovaných Němců by se měli i sdružovat Němci postižení bombardováním a žádat také adekvátní náhradu. Nebylo a nebude z toho nic, hned by Německo a Němci dostali protiúčet za bombardování polských, norských, dánských, nizozemských, belgických, francouzských, anglických, jugoslávských, řeckých, ruských, ukrajinských, běloruských měst a obcí, kde všude také umíral nevinný dětský život. A první otázka světové veřejnosti by zněla: kdo začal. Nedávno v jednom českém televizním pořadu kolaborující redaktor vyslovil podivení nad tím, že v roce 1945 při odsunu příhraničních Němců bylo odsunuto mnoho zcela nevinných dětí. Byly jen odsunuti s rodiči, to snad měly žít bez rodičů a sami v osvobozeném Československu? Kolik dětských životů vyhaslo v plynu likvidačních táborů, kolik dětí bylo zabito při bombardování? Dětská nevinnost má tedy vymazat německé nacistické zločiny? A co likvidace dětí z Lidic, Ležáků a mnoha stovek ruských, běloruských a ukrajinských vesnic? A co zločin v Oradouru?

A zase to staré germánské sebevědomí. Němci mohou vraždit, jen Němcům se nesmí nic stát, to by byl přece zločin proti lidskosti. Dnes všichni odsunutí Němci jsou antinacisté a běda, když jim někdo připomene jejich zločineckou angažovanost pro debilního A. Hitlera, který zcela evidentně nebyl duševně zdráv. S čím v této věci odsunutí Němci argumentují?

Tak především výsledky voleb z roku 1920, ale také z roku 1925 do poslanecké sněmovny Československé republiky a někteří se odvolávají i na volby v roce 1935. Z výsledků voleb lze vyvodit několik závěrů:

1) Voleb v roce 1920 se zúčastnilo větší procento německých voličů, než tak činilo za habsburské monarchie. Účasti ve volbách a skutečností, že zvolení poslanci přijali poslanecké mandáty a složili slib ve prospěch československé ústavy jen potvrzuje, že zdaleka není pravdivé tvrzení, že Němci zásadně republiku nechtěli. Projevilo se to v prorepublikánských postojích již v komunálních volbách a parlamentní volby to jen potvrdily. Československo bylo přijatelné svým politicko-mocenským systémem zejména pro podnikatelské a finanční kruhy. Mnozí němečtí továrníci zřizují v té době jazyková školení v českém jazyce pro své úředníky. Do příhraničních měst je samotnými Němci zvána československá armáda, aby zajistila, že válkou a hladem zradikalizovaní lidé v prvních poválečných dnech nebudou rabovat sklady potravin a násilím obsazovat obchody, ale i velkostatky. Do finančních otázek zasvěcená část příhraničních Němců si spočítala, že poražené Německo i Rakousko budou platit reparace a tedy v těchto státech bude vyšší daňové zatížení. Československo se jevilo jako stát v tomto směru výhodnější a perspektivnější. Platit předválečné a válečné dluhy se ani Němcům v pohraničí nechtělo. Bohaté vrstvy měly strach a obavu ze sociálních nepokojů, vždyť stačil pohled na stávky a demonstrace v Německu a Rakousku, kde sami rakouští občané svrhli habsburskou monarchii. Republika se jim jevila jako optimističtější a perspektivně výhodnější systém. Padl císař v Německu, stejně jako ve Vídni.

Československo bylo pro plutokratickou německou vrstvu v pohraničí přitažlivé také tím, že jí bylo zárukou boje proti vlně socialismu, šířící se světem, zejména však v Německu a vůbec ve střední Evropě. Vždyť čs. zahraniční vojsko v síle armádního sboru o dvou divizích s příslušnými posilovými oddíly bojovalo až do roku 1920 na Sibiři proti vznikajícímu sovětskému státu. To byla záruka nad záruky. V chudých vrstvách sílilo vědomí, že byly využity jen jako kanónenfutr, jako oběti válečného běsnění mocných a vlivných.

2) Pučisticky orientovaní radikálové, prosazující již v této době odtržení pohraničí od republiky, likvidovali možnost autonomního či federativních uspořádání republiky, pohřbili sen o nějakém středoevropském Švýcarsku, právě touhou rozbití republiky. Ani Švýcarsko by nevzniklo, kdyby byť jeden jediný kanton hlásal odtržení a spojení s Německem, jiný zase spojení s Francií a ještě další třeba s Itálií.

3) Jediná negativistická strana příhraničních Němců, stavějící se proti čs. republice, německá národně-socialistická strana, získala ve volbách sice 15 mandátů, které představovaly pouze 5,3 % všech odevzdaných hlasů. Reálnější představu však získáme z toho, že ji volilo jen 328 735 Němců. V tom byl zárodek budoucího nebezpečí a byl to i prazáklad budoucího vlivu henleinovské sudetoněmecké strany.

4) Suverenitu čs. republiky potvrdilo a pro žití v tomto státě se vyslovila většina příhraničních Němců, neboť Svaz německých zemědělců získal 241 747 hlasů a tedy i 11 mandátů, německá křesťanskosociální lidová strana získala dalších 156 751 hlasů a 7 mandátů, německá sociálně demokratická strana dokonce 689 589 hlasů a 31 mandát a zbývající německé spojené strany ještě 129 013 hlasů a 6 mandátů. Po stránce právní i mezinárodně právní tím byla jen dotvrzena existence Československé republiky. Tíživou otázkou však byla skutečnost, že v řadách pozitivních, tzv. aktivně spolupracujících stran s čs. vládou, bylo odhadem na 920 osob zapojených do nejrůznějších pěveckých, divadelních, sportovních, osvětových, rasově orientovaných a zájmově prospěšných organizací, kde však převažoval pangermánský, velkoněmecký a německý výrazně nacionalistický program, případně jeho ideové částky. Z tohoto hnízda vyšel také K.H. Frank a K. Henlein, což není jen symbolický jev.

5) Přísahy německých poslanců ve sněmovně i v senátu znova jen legitimovali čs. stát a potvrdilo se to i v následných volbách v roce 1925. Případný zásadní nesouhlas s čs. státem se mohl vyjádřit nepřítomností ve volbách, to se však nestalo. Nicméně volby v roce 1925 přivedly na politickou scénu druhou negativistickou stranu jen formálně souhlasící s čs. ústavou. Byla to německá nacionální strana, získala 240 918 hlasů, tím také 10 mandátů a dostala 3,4 % všech odevzdaných hlasů. Vznikla již v poválečné době z několika menších pangermánských orientovaných spolků a straniček. Představitelem strany byl August Naegle a Longgman von Auen, protičeský politik.

Německá nacionálně socialistická strana proti volbám z roku 1920 poněkud poklesla, ale negativní postoj k republice spíše radikalizovala, získala 168 354 hlasů a 7 mandátů, v procentech 2,4. V uvedených dvou nacionalistických až šovinistických stranách se formoval základní proud, který se v plné síle uplatní v henleinovské sudetoněmecké straně. V parlamentu obě negativistické strany spolupracovaly silou 17 mandátů, což ještě nemohlo republiku ohrozit. Nebezpečím, potvrzeným a dokladovaným v posledních letech meziválečné republiky byla skutečnost, že právě z těchto dvou negativistických stran pocházela převažující většina funkcionářů německých spolků a tím se tu formovala budoucí masová základna henleinofašismu. Z aktivistických stran posílila německá křesťansko-sociální strana, dostala 314 438 hlasů, 13 mandátů, což činilo 4,4 % všech odevzdaných hlasů. Také zásluhou českých agrárníků, kteří prosadili řadu zákonů ve prospěch zemědělců, vzrostl také vliv agrárníků německých, zastupovaných Svazem zemědělců. Strana získala 571 765 hlasů, 24 mandátů a 8 %. Němečtí sociální demokraté poněkud zeslábli, měli jen 411 365 voličů, tedy 17 mandátů a 5,8 % odevzdaných hlasů. Nicméně to byla silná aktivistická strana.

V roce 1925 se poprvé po svém ustavení v roce 1921 představila Komunistická strana Československa. Kolik hlasů získala od příhraničních Němců nelze zjistit, vystupovala ve volbách jako jedna internacionální strana a dostala 934 223 hlasů, 41 mandátů, což bylo 13,2 %. Silnější byla jen strana republikánská (agrární) s 970 940 voliči a s 45 mandáty (13,7 %). KSČ svým zásadním a nekompromisně radikálním postojem ke kapitalistickému systému se nemohla a ani nechtěla podílet na aktivitách mocenské struktury meziválečné republiky. Kritiku kapitalistických nešvarů a nedostatků jí vynesla vysokou autoritu v roce 1945, po ukončení války, kdy se nacismus považoval za zločineckou formu kapitalismu. Právě v těchto letech se rodil kritický odstup ke kapitalismu v řadách reformních sociálních demokratů, když se opakovaně přesvědčovali, že i pro dobrou věc je nutno nejprve v parlamentě získat většinu hlasů, jinak se věc neprosadí, dokonce i o demokraticky míněné návrhy bylo nutno zápasit s českou, německou, slovenskou, polskou, maďarskou a rusínskou pravicí, zastoupenou svými poslanci v parlamentě. Nejvlivnější odpor kladli čeští agrárníci, národní demokraté a německé negativistické strany. A ještě na jednu skutečnost je vhodné upozornit, agrárníci měli v rukou ministerstvo vnitra a národní obrany, stejně jako zemědělství a jejich byl i ministerský předseda. Ve volebních projevech této strany se žádal zákaz KSČ, rozpuštění a případně i potrestání aktivistů. Mocenskými prostředky policie, četnictva a armády to byl dosažitelný cíl, ale agrárníci, přesněji Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu ani v koalici s jinými stranami k takovému rozhodnutí až do mnichovského diktátu v roce 1938 nikdy nesáhla a zákaz KSČ nerealizovala. Důvod byl logicky prostý, bývalí členové KSČ by nikdy agrárníky nevolili, ale voličské právo by jim zůstalo. Kam by směřovaly jejich hlasy? I když měli výhrady k sociálně demokratickému reformismu, nic jiného by jim nezbylo, dali by hlasy sociálním demokratům, českým i německým. A jen teoretický součet hlasů KSČ a sociálních demokratů by dosahoval výše okolo 1 384 000 hlasů a čeští agrárníci by již žádné volební střetnutí nemohli vyhrát. Politickou pravici jen mohl těšit rozkol na levici a byla vděčna i J.V. Stalinovi, který ze zásadních důvodů zakazoval komunistům angažovanou spolupráci s reformisty.

6) Obavu, byť jen v teoretické úrovni, potvrdil výsledek voleb do parlamentu v roce 1929. Sociálně demokratická strana sama získala 1 034 774 hlasů a v tom ještě nebyla přízeň německých sociálních demokratů, ti získali dalších 506 750 hlasů. Stačí dodat, že pro KSČ hlasovalo 753 444 voličů. V hlavách českých i německých pravicově orientovaných politiků se rodilo přesvědčení, že pouhá liberální pravice již nestačí demokratickými prostředky čelit levicovému reformně-revolučnímu proudu české a německé, případně i slovenské levice. Myšlenkově se vyklízel prostor pro fašismus a jeho extremní formu nacismus, aby autoritativními prostředky potlačily levicové tendence i strany.

Také zásluhou T.G. Masaryka v deváté čs. vládě, ustavené 12.10.1926, na úřad ministra spravedlnosti zasedl prof. dr. R. Mayer-Harting za německou křesťansko-sociální stranu a ministrem veřejných prací se stal německý agrárník prof. dr. Fr. Spina. Nikde jinde na světě, mimo Rakousko, pochopitelně, neměli Němci dva své ministry ve vládě cizího státu a záhy přibyli další. V jedenácté vládě vedené Fr. Udržalem přibyl ještě německý sociální demokrat dr. Ludvík Czech, jako ministr sociální péče.. Tím vláda také vyvracela pomluvu, že na německé občany se nedostává sociální starost a péče, ale jen na Čechy. Němečtí ministři posilovali charakter nefašistické vlády. Oporu měli v německých křesťanských sociálech, v německých sociálních demokratech a u německých agrárníků (Svazu zemědělců).

Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc. 

Přijdou Rusové na základnu Incirlik?

$
0
0

Incirlik
Jan Urbach
21.8.2016   Vaše věc
 
Turecký premiér Binalı Yıldırım řekl, že Rusko nežádalo o možnost používání základny Incirlik na jihu Turecka, ale pokud to bude nutné, může být tato základna využita, uvádí turecká Anadolu Agency. 
 
Na otázku novináře premiér odpověděl, že ruská strana nežádala o možnost používání základny Incirlik na jihu Turecka. „Tato informace není pravdivá, ale pokud to bude nutné, může být tato základna využita", řekl Yıldırım. „Turecko otevřelo základnu Incirlik v rámci boje proti teroristům z Islámského státu. Využívají ji USA a Katar. Na základně nyní působí i německý Bundeswehr. Ostatní země také mohou projevit přání používat tuto základnu, co se týče Ruska, s takovou žádostí se na Ankaru neobrátilo. „Myslím, že to ani není nutné, protože v Sýrii mají dvě základny. Rozdíl ve vzdálenosti tvoří 100-150 km,“ řekl Yıldırım. Podle jeho soudu jsou proto zprávy o příchodu Rusů základnu Incirlik důvěryhodné. Připomeňme, že základna „hostí“ také americké jaderné zbraně. Podle zpráv z tohoto týdne je však Američané začali přepravovat do Rumunska.
(pm)

Nedotknutelní - Centrální banky a finanční internacionalizmus

$
0
0
Valentin Katasonov 22. 8. 2016     Zvědavec

Ruská banka Centrobank - klíčová instituce, která vykonává funkci emise oběživa, kontroly nad soukromými bankami, provádění měnové politiky v zemi. Podle stupně vlivu na ekonomiku země, centrální banky mohou překonat všechna oddělení ekonomického bloku výkonných orgánů, včetně ministerstva financí (finančního úřadu). 



Centrální banky nejsou zahrnuty v žádné ze tří složek státní moci (zákonodárné, výkonné a soudní). V strukturách a v speciálních zákonech se odráží jejich zvláštní postavení, což je činí nezávislými na státu. Říká se, že taková nezávislost je nezbytná proto, aby se dodržovala vyvážená měnová politika. Že prý, nezávislost je pro centrální banky potřebná, aby stát nemohl zneužít tiskařský lis a pokrýt své výdaje za pomoci nezajištěné peněžní emise. Dnes, pravda, se však tento argument raději nemá připomínat, jelikož americký Federální rezervní systém (centrální banka USA), Bank of England, Bank of Japan, Evropské centrální banky a řada dalších centrálních bank západního světa již využívají svoje tiskařské lisy na plnou kapacitu, zakrývajíc tuto aktivitu odkazy na "programy kvantitativního uvolňování".

 

Pyramida finanční moci


Dnes je už zřejmé, že souběžně se státní mašinerií, existující po mnoho staletí a která je nositelem národní suverenity, existuje na světě nová konstrukce, která je určena k postupnému nahrazení národních států. Tato je nazývána světovou vládou a pilíři této struktury jsou centrální banky. Konstrukce vypadá jako pyramida. V horní části je americký Federální rezervní systém, který produkuje dolar, který si získal status globální měny před 72 roky na mezinárodní konferenci v Bretton Woods.

Další úroveň pyramidy tvoří centrální banky vydávající rezervní měnu. To je především Evropská centrální banka (ECB), Bank of England, Bank of Japan. O jedno patro níže jsou centrální banky, které patří do eurozóny a působí jako jacísi akcionáři ECB (mezi nimi hlavní - Bundesbanka a Bank of France). Zde se nacházejí centrální banky Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a některých skandinávských zemí. Na základně pyramidy se nachází naprostá většina ostatních centrálních bank světa, které se takovými jeví pouze podle názvu. Ve skutečnosti jsou to “valutové administratívy”, emitující národní peníze tím, že nakoupí americké dolary anebo jinou rezervní měnu.

Ve skutečnosti jsou "národní" peníze jen překreslené dolary Federálního rezervního systému. Celé toto společenství centrálních bank je řízeno Federálním rezervním systémem (FRS) USA, společně s Bankou pro mezinárodní platby (BIS) v Basileji. BIS je jakýsi uzavřený klub centrálních bank, vytvořený ještě v roce 1930 a tento sehrál významnou roli při přípravě a rozpoutání druhé světové války.

Centrální banky mohou mít status organizace veřejné, soukromé nebo smíšené. Forma vlastnictví nemá vliv na jejich "nezávislost". Například, Federální rezervní systém je soukromá korporace uzavřeného typu. Bank of England a Bank of France byly soukromé, ale později byly znárodněny. Centrální banky Japonska a Itálie jsou organizace se smíšeným vlastnictvím. Centrální banky každoročně rozšiřují škálu svých funkcí a pravomocí. Mnohé z nich se stávají "finančními mega-regulátory", uzurpujícími si kontrolu nad ekonomikou a přetvářejícími rezorty ekonomického bloku výkonné moci v čistě dekorativní instituce.

Některé akce, které se konají ve světě, lze chápat pouze s ohledem na to, že centrální banky mají imunitu, která je chrání proti všem pokusům státu zasahovat do jejich "zvláštního" postavení.

 

ECB usměrňuje Slovinsko


7.července světové zpravodajské agentury vydaly dvě zprávy. Zdrojem první zprávy byla agentura BBC, zdrojem druhé – agentura Reuters. BBC nazvala svoje poselství takto: "Soud zmrazil aktiva bývalé prezidentky Argentiny Kirchner". Agentura Reuters vydala svoji zprávu pod názvem "ECB hrozí Slovinsku soudem za domovní prohlídku u regulátora." Na první pohled tyto dvě zprávy spolu nesouvisí. Nicméně, vztah mezi nimi existuje.

V roce 2013, jedna z předních soukromých bank ve Slovinsku byla na pokraji bankrotu. Kolaps banky by mohl vyvolat zhroucení celého bankovního systému země. Vláda Slovinska, které je členem nejen Evropské unie, ale i eurozóny, když neobdržela z Bruselu řádnou finanční podporu, byla nucena zachránit své banky a vynaložila na to ze svého rozpočtu víc než 3 miliardy eur.

Distribuce veřejných peněz se realizovala na základě doporučení a návrhů, které byly připraveny centrální bankou Slovinska. A o tři roky později se dostavily přesvědčivé důkazy, vyvolávající pochybnosti o tom, že centrální banka poskytla vládě objektivní obraz o finanční situaci jednotlivých bank vstupujících do kreditního systému země. Došlo k podezření na výskyt korupčního segmentu v informacích, které centrální banka Slovinska poskytla vládě. Slovinská policie vykonala razii v kancelářích centrální banky a zachytila několik dokumentů kompromitujících vedení Slovinské banky.

A najednou, aktivity slovinské policie vyvolaly zuřivou reakci ze strany Evropské centrální banky. Otázku prověřil ředitel ECB Mario Draghi. Řekl, že odsuzuje zabavení majetku a informací, a nazval to porušením legitimních práv a imunity ECB. Vyzval předsedu Evropské komise Jean-Claude Junckera, aby situaci přešetřil. Mario Draghi také zaslal dopis generálnímu prokurátorovi Slovinska, kde se uvádí: "Zabavená zařízení obsahují informaci ECB, a taková informace je chráněna v souladu s právními předpisy EU".

Mario Draghi - šéf ECB

Evropská centrální banka pohrozila Slovinsku soudní žalobou (samozřejmě, že žaloba bude podaná ne na národní soud Slovinska, ale na nadnárodní Evropský soudní dvůr). Ukázalo se, že jakékoliv pokusy vnitrostátních orgánů kontrolovat a prověřovat svoje centrální banky se automaticky kvalifikuje jako porušení "nezávislosti" Evropské centrální banky. Slovinská historie jasně ukázala orgánům všech evropských zemí v eurozóně, že jejich "národní” centrální banky jsou ve skutečnosti pouze pobočky nadnárodní ECB.

 

Vlastníci peněz se mstí ženě


Nyní o událostech v Argentině. Soud v Buenos Aires rozhodl zmrazit majetek bývalé prezidentky Argentiny Cristiny Fernandez de Kirchner, která je obviněna z toho, že v posledních měsících svého prezidentství manipulovala centrální bankou Argentiny, aby bylo uměle podporováno argentinské peso. Na pokyn Cristiny Kirchner regulátor údajně prodával dolary USA na trhu termínovaných vkladů za "nízkou cenu na úkor finančního systému země." O manipulované povaze případu, který soud "šije" na bývalou prezidentku, není pochyb. Tato tvrdá žena po mnoho let odolávala náporu peněz USA a hostitelů, bráníc svrchovanost Argentiny.
Cristina Fernandez de Kirchner - bývalá argentinská prezidentka

Za prvé, bránila pokusům o "finančních supů" zničit dohody o restrukturalizaci argentinského dluhu, které byly dosaženy na začátku desetiletí 2000 s hlavními věřiteli. Celkem se dluhové břemeno země podařilo tehdy snížit o asi 100 miliard dolarů. "Finanční supi" (několik spekulativních investičních fondů), kteří dosud nepodepsali dohodu o restrukturalizaci, začali působit prostřednictvím soudů v New Yorku, požadujíc 100 procentní splacení dluhu za argentinské cenné papíry, které se jim podařilo koupit na trhu za "nesmyslné" ceny. Vznikl precedens nejen zničení celosvětové dohody o restrukturalizaci suverénního dluhu. Vznikl precedens nátlaku na jiné státy s pomocí soudních rozhodnutí, které patří do jiné jurisdikce (soudů, které ještě formálně nemají mezinárodní status). Tady, Cristina Fernández de Kirchner byla v čele boje s právním imperialismem.

Za druhé, Cristina Kirchner, ještě před několika lety vytvořila precedens nepřijatelný pro vlastníky peněz. Jako hlava státu se rozhodla dát pod svoji kontrolou centrální banku Argentiny. V roce 2010 potřebovala devizové rezervy centrální banky pro platby vnějšího zadlužení země. Řeč byla o sumě 6,6 mld. USD, což byla 1/7 devizových rezerv centrální banky a polovina celého vnějšího státního dluhu. Při pokrytí státního dluhu získáváním zahraničních půjček se stát čím dál víc ponořoval do závislosti na světových lichvářích. Při použití rezervy centrální banky, Argentina se mohla v krátkodobém horizontě zcela zbavit zahraniční zadluženosti. Není těžké si představit, jak finanční mezinárodní systém reagoval podobný pokus odvážné ženy. Tehdejší prezident centrální banky v Argentině, Martin Redrado odmítl uposlechnout Cristinu Kirchner, a ona podepsal dekret o odvolání Redrada. V reakci, Redrado podal žalobu u soudu v Buenos Aires, a po několika dnech (jaká operativnost!) argentinská Femida (viz patronka justice - pozn.reda.NR) zrušila dekret prezidentky. Soudce, který vedl případ, vysvětlil své rozhodnutí tím, že "prezident nemá pravomoc učinit rozhodnutí o rezignaci šéfa centrální banky."

Překvapivé je, že soud nejenže se rozhodl obnovit ustanovení Redrada jako prezidenta centrální banky, ale také požadoval zrušení rozhodnutí prezidentky Argentiny o využití devizových rezerv centrální banky na splacení dluhu země.

Nakonec, předsedu národní banky Martina Redrado se podařilo odvolat, ale rozhodnutí o zákazu používání mezinárodních rezerv centrální banky zůstalo v platnosti. Je pozoruhodné, že v lednu 2010 účty národní banky Argentiny v amerických bankách byly zmrazeny rozhodnutím soudu v New Yorku. Rozhodnutí bylo učiněno na základě požadavků držitelů argentinského dluhu externími věřiteli. Formálně, rozhodnutí soudu v New Yorku nebylo spojeno s rozhodnutím Cristiny Kirchner. Nicméně odborníci, kteří znají pravidla hry v globálním finančním systému věří, že to bylo varování finanční internacionály argentinské prezidentce. Domnívám se, že to byla připomínka i těm zemím, kterým finanční internacionála uložila povinnost hromadit devizové rezervy, a tisknout svoje "národní" bankovky pouze pro krytí papírků označených jako "dolar" nebo "euro". Pouze ve světle této historie můžete pochopit, proč se dnes začalo pronásledování bývalé argentinské prezidentky Cristiny Kirchner. Vlastníci peněz se snaží úplně zničit stopy "argentinského precedensu" vyvedení centrální banky z kontroly světovou finanční internacionálou.


Неприкасаемые. Центральные банки и финансовый интернационал vyšel 20. července 2016 fondsk.ru. Překlad v ceně 665 Kč Zvědavec.

Politici a jejich poradci neumí nic a tak bereme málo

$
0
0


Josef Mrázek
22. 8. 2016
Tentokrát nebudu psát o tom, jak nás ohrožuje EU nebo Merkelová, ale jak naše nedůslednost a hloupost škodí ve věcech, za které můžeme sami. Ale protože již římský senátor Cato prosazoval, aby byl hlavní problém připomínán při každé příležitosti, tak úvodem podotknu po jeho způsobu „Ostatně však soudím, že zhoubné požadavky Bruselu musí být odmítnuty“. A teď již se budu věnovat tomu, co budeme potřebovat, jestli nás EU dříve nepřivede do záhuby.

Probíhající jednání o úpravně placení zdravotního pojistného za některé pojištěnce státem vzbuzuje dojem, že jednající politici a funkcionáři zúčastněných institucí nemají základní právní a ekonomické informace, nebo se podle nich nechtějí zařídit. Pokud se totiž hlásíme k Ústavě ČR a v souladu s ní také k ratifikovaným vyšším mezinárodním zákonům, měli bychom vědět, že každému občanovi je těmito dokumentygarantována patřičná zdravotní péče, která se hradí cestou veřejného zdravotního pojištění. Stát proto ručí za existenci veřejného zdravotnictví schopného tuto péči obstarat a za existenci veřejné zdravotní pojišťovny a jejích dostatečných příjmů, aby tuto péči mohla zaplatit.

Základem příjmů veřejného zdravotního pojištění je pojistné ve výši 13.5% z hrubého příjmu všech občanů, Za občany bez příjmů z výdělečné činnosti platí pojistné stát ve výši, která by měla umožňovat dosažení vyrovnané bilance veřejného zdravotního pojištění v daném roce.Proto je v příslušném zákoně ustanovení, že vláda stanoví vždy v červnu potřebnou výši státního pojistného pro příští rok. Toto ustanovení nebylo v minulosti řádně naplňováno, ačkoliv je jasné a důležité, a teď je dokonce navrženo jeho zrušení. Překvapilo mne to, protože to vypadá jako součást protiústavního a lidem nepřátelského tažení proti garanci patřičné zdravotní péče a za její nahražení přídělovým systémem neurčité péče, která bude čísi laskavostí poskytnuta. Je to výrazný krok zpět. Je to špatný krok již proto, že toto ustanovení je potřebné jako pojistka, kdyby slibované pevné valorizace nebyly dostatečné. Musí být ponechána, ale nemusí se používat, když se vyřeší problém mezd a platů, jak naznačeno dále.

Výše je uvedeno, že hlavní příjmy veřejného zdravotnictví jsou přímo úměrné průměru mezd a platů ve státě. Ovšem průměrná mzda je vinou chyb vedení státu podstatně nižší, než by odpovídalo hrubému národnímu produktu přepočtenému na jednoho obyvatele. Vyhodnocení tohoto stavu komplikuje propastný rozdíl mezi směnným kursem koruny a kursem stejné kupní síly vůči euru a dolaru. V roce 2013, kdy byl směnný kurs 24.50 Kč za euro a kurs stejné kupní síly 18 Kč za euro, vydala ČNB ve službách zahraničnímu kapitálu stovky miliard nepodložených korun, aby směnný kurs zhoršila na 27 Kč za euro. Porušila při tom zákon o České národní bance a na něm nezávislá není. Dalšími intervencemi udržuje tento směnný kurs a hodlá v tom poračovat i nadále, a podobně zachází Evropská banka i s eurem, a tak sám MMF vyhodnotil, že kurs stejné kupní síly české koruny byl v roce 2015 pouze 14.8 Kč za euro. Mezi oběma kursy je teď poměr horší než 1.8, jako před mnoha lety. Nikdo z „odpovědných“ viníky neobvinil. To je jistě chyba, ale přikročme k vyhodnocení vzniklé situace.

Začneme od nominální výše průměrné hrubé měsíční mzdy v ČR, která se v roce 2015 doplazila na 26 467 Kč. To je při přepočtu v aktuálním kursu méně než čtvrtina (0.226) německé průměrné mzdy ve stejném období. Podílí se na tom neodpovídající směnný kurs 27 Kč za euro. Kdyby byla česká mzda utracena výhradně doma, mohla by podle MMFuplatnit kupní sílu asi dvou pětin německé mzdy (0.413). To se ale nikomu nemůže podařit zcela. Ovšem ani to by neodpovídalo českému hrubému národnímu produktu na hlavu. Ten je vlivem nahražení kvalitního průmyslu montovnami a kvůli dalším chybám menší než v Německu, ale zase ne o tolik. V roce 2015 měl hodnotu 0.672 německého. K úměrnostichybí 0.672 – 0.413 = 0.259 německé mzdy. Jakž takž spravedlivá mzda by musela být vyšší nejméně v poměru 0.672 : 0.413 = 1.627, to znamená o 63% vyšší. To platilo v roce 2015. Trvající intervence tento stav dále zhoršují.

Více než 80% naší produkce jde na vývoz a zahraniční vlastníci našich podniků tuto produkci prodají za ceny, které obsahují také mzdové náklady na její pořízení, tedy i těch 63% mezd, které se v ČR nevyplatí.Pro akcionáře tak vznikne bezdůvodný zisk navíc. Část těchto peněz je vidět jako tok dividend v hodnotě stovek miliard Kč, které během roku odcházejí z republiky jako kořist kolonialistů. Celkem jde o asi 700 miliard Kč ročně. Kdyby byly vyplaceny jako mzdy, bylo by z toho skoro 100 miliard Kč odvodů pro zdravotnictví za rok a další peníze na důchody a sociální dávky.

I bez podrobného rozboru je jasné, že sto miliard navíc by řešilo všechny problémy financování zdravotnictví a ještě by zbylo. Zároveň by se zvedla životní úroveň všeho obyvatelstva, vydělávajícího i odkázaného na důchody a dávky. Není na to potřeba žádný hospodářský zázrak, stačí dostat ty nevyplacené mzdy a nezaplacené odvody.

Ti, kteří zneužívají ochrany soukromníků, řeknou, že na to, co si kdo nekradl, se nesmí sáhnout, a je nemožné nařizovat, jaká má být mzda. Odpověď je jednoduchá. Zákon musí pamatovat na to, aby se zisk dosažený okrádáním zaměstnanců zdanil tak tvrdě, jak by to vyžadovala neochota zaměstnavatelů platit poctivé mzdy. Takový zákon by měl navrhnout ministr Babiš, aby dokázal, že není svázán střetem zájmů.

Jiní řeknou něco v tom smyslu, že musíme se podbízet jako levní otroci, aby se kolonizátoři nezlobili a nešli jinam. Dodejme, okrádat jinam. Ať jdou, měli jsme Baťu a jiné korektní podnikatele, jde to v Rakousku a částečně v Německu, půjde to i u nás. Ale musí se snažit vedení státu i prezident a musí obživnout odbory. Místo podrážení koruny nakupováním pochybných dluhopisů ČNB měla poskytnout peníze na rozjezd radikálního zvyšování mezd a platů ve sféře státního vlivua Parlament měl zvýšit ochotu soukromého sektoru přidat se, dobrým zákonem o zdanění zisku.

Západ připravuje diverzi na Blízkém východě. Je možná aliance Putina, Rouhani a Erdogana?

$
0
0
Stanislav Tarasov
22. 8. 2016     zdroj
Blízkovýchodní politicko-diplomatické a vojenské radary zaznamenávají neuvěřitelné změny. Hlava turecké vlády Binali Yildirim nevylučuje poskytnutí Rusku práva na využívání letecké základny Incirlik. I když, jak premiér řekl v rozhovoru se skupinou zahraničních novinářů v Istanbulu, Moskva tuto žádost nepředložila. Ale "pokud to bude potřebné, základna může být využita", protože "Turecko otevřelo Incirlik pro boj proti teroristům DAEŠ..., využívají ji USA a Katar, další země mohou také chtít využívat leteckou základnu, na níž jsou nyní i Němci."


Nejde samozřejmě o to, zda ruské VKS potřebují tureckou základnu, ale o to, že prohlášení předsedy vlády ukazuje změnu politického myšlení v Ankaře směrem k získání politické důvěry Moskvy, což se začalo projevovat po setkání a jednání prezidenta Ruska Vladimíra Putina a jeho tureckého protějšku Recepa Tayyipa Erdogana v Petrohradě. Vyvolává to nejrůznější reakce. Když začaly kolovat zvěsti o možném příchodu ruských VKS na základnu Incirlik, německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier řekl, že vylučuje možnost vytvoření nové rusko-turecké vojenské aliance jako alternativy partnerství NATO. Potom se na Západě začaly objevovat přímé náznaky toho, že nadměrné sblížení mezi Ankarou a Moskvou povede v Turecku "k závažné politické krizi." Podle tureckého experta Erendora "může být iniciována Západem, který hledá záminku k eskalaci situace v Turecku."

Na druhé straně vystoupil se zajímavým prohlášením íránský ministr obrany Hossein Dehgan. Podle něj bude Teherán hostit "ruské VKS na základně Hamadan na žádost syrské vlády tak dlouho, dokud bude třeba." Přičemž Dehgan zvlášť zdůraznil, že "Írán zatím neplánuje poskytnout Moskvě další základny, ale v případě potřeby zváží takovou možnost." Takže Turecko slovně a Írán ve skutečnosti demonstrují připravenost pro vojensko-technickou spolupráci s Ruskem, což odpovídá již dříve vyřčenému Erdoganovu prohlášení o "odhodlání ruku v ruce s Íránem a Ruskem, ve spolupráci s nimi, přispět k řešení regionálních problémů a aktivizovat úsilí o navrácení míru a stability do regionu. "

Samozřejmě že do budování vojensko-politické aliance Rusko-Turecko-Írán je ještě velmi daleko, ale stěží bude kdokoliv popírat obrysy nového rozložení sil na Blízkém východě, vznik nové geopolitické reality, spojené s potenciální vznikem, a to poprvé v historii regionu, nového centra síly. V roli sjednocujícího faktoru je Sýrie, to je taktika. Dokonce i Ankara, nehledě na některé rozporuplné výroky o syrském prezidentovi Bašáru Asadovi, ukazuje, že tyto rozdíly nejsou strategické povahy, což sbližuje Ankaru nejen s Moskvou, ale i s Teheránem. Je však na místě říci, že na úrovni strategie mizí horizont v nedohlednu, protože nikdo neví, jak daleko je připraven jít Erdogan, jehož konfrontace s USA a EU je zatím konjunkturní, a nakolik bude ochoten vzít v úvahu rostoucí roli Teheránu v regionu. A co je nejdůležitější, má turecký prezident v úmyslu jít spolu s Íránem a jakým směrem, aby se vyšlo za historicky vzniklé a v souvislosti se syrskou krizí zhoršené "červené linie" mezi šíity a sunnity?

Brusel, jako by cítil, že ztratil dřívější Turecko, se snaží usilovat o obnovení důvěry ve vztazích s novým Tureckem, s Tureckem po puči. Generální tajemník Rady Evropy Thorbjorn Jagland v článku, publikovaném ve francouzském deníku Le Monde, opět vyznačuje cíl - "vidět Turecko jako součást evropské rodiny". Americký list National Interest zase tvrdí: "Přítomnost armády USA je v tomto regionu mnohem rozsáhlejší než u Ruska. A pokud nás znepokojuje, že Rusko nás Blízkém východě předstihne, tak nikoli z důvodu převahy vojenských sil v tomto regionu, ale z důvodu, že Putin vytváří koalice se státy, které by nebylo možné uvést mezi jeho spojenci v oblasti Blízkého východu." Turecký deník Milliyet konstatuje: "Putin jedná v tradici realismu a předhání USA, které nadále rozdělují svět na spojence a nepřátele, omezují se na spolupráci s prvními a druhým poskytují pouze prostor pro konfrontaci."

No a Írán je dokonce i po podpisu Vídeňských dohod o jaderném programu Spojenými státy nadále vnímán pouze jako obětní beránek a pro postihy. Bloomberg v této souvislosti navrhuje provést protihru a uskutečnit kampaň na "únik informací" a rozšíření dezinformace o postoji americké diplomacie k Moskvě. "Američtí diplomaté by se měli snažit to udělat tak, aby Íránci uvěřili, že Rusko může kdykoliv uzavřít separátní dohodu s Washingtonem, doporučuje Bloomberg. Tato dohoda není až tak nereálná, Rusové přece uzavřeli o syrské otázce separátní smlouvu s Izraelem". To za prvé.

Za druhé. Západ hodlá popularizovat tezi, že Teherán a Ankara jako by používají posílení vazeb s Moskvou zejména pro aktualizaci a prezentaci svých podmínek Západu. Že když vyhlašují spojenectví s Ruskem i mezi sebou navzájem, řídí se úplně jinými geopolitickými cíli, přičemž jejich spojenectví je ve skutečnosti jen stěží dlouhodobé.

Za třetí. Není vyloučeno, že Washington zahájí práci s Moskvou na nové politické dohodě o Sýrii, ale takovým způsobem, aby "na cucky rozmetal vznikající spojenectví Ruska, Turecka a Íránu." Nu což, uvidíme, co z toho všeho vzejde.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Politické školení mužstva: Máš jiný názor než metropolitní elity? Jsi občan druhé kategorie! Vezměme důchodcům řidičáky i volební právo! Německý šéf EP: Už nikdy nesmí lid v unii rozhodovat o svém osudu!

$
0
0
Ľubomír Huďo
22. 8. 2016   ProtiProud

Ľubomír Huďo upozorňuje na gangsterské metody znevažování a dehonestování lidí, kteří v podmínkách současné totalitní eurokracie odmítají předepsaný způsob uvažování.


Pokud má člověk v totalitě jiný než oficiální - tedy nevhodný a nepřípustný - názor, nemá nárok na diskusi. Je označen za nepřítele společnosti a ostrakizován jako vyvrhel. V současné "trhokracii", navzdory proklamovaným tzv. demokratickým principům, je každý, kdo projeví alternativní stanovisko k oficiálně prosazovaným názorovým trendům odsuzován médii, politiky a oponenty jako omezenec a nevzdělanec. Ukázkovým příkladem krize této karikatury tržní demokracie, jejího evidentního selhání se stal Brexit - referendum, ve kterém většina britských voličů rozhodla o vystoupení Velké Británie z Evropské unie.


Kastování podle názoru


Brexit odhalil skutečné uvažování určité části voličů, politiků, novinářů a jejich vnímání demokracie v případě vítězství oponentů. Nastupuje kastování, naplno ventilované v médiích a na sociálních sítích. Kdo je elitou v demokratickém divadélku, kde si hrajeme na právní stát a spravedlnost, na rovnocenný názor bez ohledu na postavení, majetek a vliv? Kdo je pan občan a kdo jen občan druhé kategorie?

Carl Jung, švýcarský lékař, psychiatr a psychoterapeut, který se snažil chápat lidskou psychiku na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filozofie, definoval demokracii jako nekrvavou občanskou válku. Politolog Oskar Krejčí v souvislosti s Jungovou charakteristikou demokracie uvedl, že političtí představitelé uzavírají svou mysl před odlišnými názory a vášnivě proti nim bojují. Každý jiný názor než ten, který mají momentální nositelé moci, je označen za nepřátelský.


Petice a mediální kampaň 

Okamžitě po výsledcích referenda o vystoupení Británie z EU, kterého se zúčastnilo 72 procent voličů, tedy více než při loňských parlamentních volbách - jak známo pro setrvání v unii hlasovalo přes 16,1 miliónu lidí a pro odchod více než 17,4 miliónu - vznikla petice za nové referendum. Signatáři internetové petice, v níž 4,1 miliónu lidí požadovalo vypsání nového referenda o setrvání země v EU, chtěli, aby vláda zavedla pravidlo, že pokud pro setrvání v unii nebo pro odchod hlasuje méně než 60 procent lidí za účasti nižší než 75 procent, měl by být vypsán nový plebiscit. Petiční výbor dolní komory britského parlamentu pak vyšetřoval podezření, že petici provázely podvody.

Britská vláda tuto internetovou petici odmítla. Avšak i ve vládě panovaly rozdílné názory, zda vycházet z výsledků referenda - nebo zpochybnit vůli voličů a prosazovat nadále eurolinii, nahradit postupně tržní demokracii nekompromisní eurokracií, kde se nediskutuje a nehlasuje, protože výsledek je předem daný a neodvolatelný.

Deník The Independent přišel s informací, že hned po oznámení Brexitu se nálady voličů změnily a podle nové ankety 1,2 miliónu voličů, kteří hlasovali pro Brexit, toho již lituje. Zároveň oznámil, že skupina opozičních poslanců v písemném prohlášení uvedla, že dosud neznámé podmínky, za jakých bude země vystupovat z EU, a které Londýn teprve v následujících letech vyjedná s unií, musejí Britové schválit v dalším referendu.

 

Mládežnická základna eurobudovatelů


V rámci nekrvavé občanské války, o níž mluvil Carl Jung, a kastování občanů na prvotřídní (nekriticky oddaných europrojektům) a druhořadé (kritické k eurointegraci), přibyl generační konflikt v nejostřejší podobě. Brexit vyvolal vlnu nenávisti postavenou na jediném bizarním kritériu - věku. The Independent přišel s titulkem "Jak starší lidé podrazili mladší generaci". Informační portál Huffington Post naříkal ve stejném duchu v článku "Výsledky referenda o EU: Mladí podrazili starší ročníky."Časopis GQ přišel s návrhem, že by se mělo starým lidem zakázat volit: "Výsledky referenda o EU budou mít na starší generaci menší dopad. Odebíráme důchodcům řidičské průkazy - proč jim také nezrušit volební právo?"

Na sociálních sítích zazněly následující výzvy: "Možná by staří lidé měli podstoupit testy způsobilosti, než zahlasují pro Brexit, protože ničí svět, ve kterém nechtějí žít."

Proč by podle nových pravidel eurokracie neměly podstoupit testy způsobilosti i mladší ročníky poznamenané brainwashingem individualismu, konzumu, politické korektnosti a stádního uvažování? Kdo stanoví hranici, který ročník ještě podléhá nebo nepodléhá demagogii neoliberalismu, eurofilní propagandě a prosazování likvidace identity, tradic a historických zkušeností?

Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz to asi vyjádřil nejlépe: "Britové porušili pravidla. Vložit možnost rozhodovat o svém osudu do rukou davu, není filozofií Evropské unie."

Jaký demokratický orgán určí, kdo může a nemůže volit, kdo je znalec problematiky, jaký poměr hlasů bude určující a do jaké míry je závazné stanovisko prosté většiny? Zřejmě je nejvyšší čas stanovit pravidla kastovnictví a nazývat věci pravými jmény.

Bruselské koncepce a z nich dočasně vyplývající výhody pro určitou skupinu obyvatelstva nahrazují pomyslnou demokracii, označovanou v současnosti za liberální. Ať zmizí staří lidé (ještě třeba bruselskou směrnicí určit, kdy vlastně obecně a celoplošně začíná stáří), euroskeptici, různí oponenti a lidé s odlišnými názory. Nastupuje eurokracie za aktivní účasti davů, právních expertů a politických lobbistů, rodí se nová realita.


Být pro Brusel je cool 

 

Novinář John Pilger ve své úvaze "Proč Britové řekli Evropě NE" označil hlasování většiny britských voličů jako akt čisté demokracie.

Milióny obyčejných lidí odmítly zastrašování a otevřené pohrdání ze strany samozvaných elit, z řad vedení velkých politických stran, vrcholových manažerů hospodářství, bankovních oligarchů a médií. Z velké části šlo o hlas rozhořčení z nesmírné arogance zastánců setrvání Británie v EU. Nejúčinnějšími propagandisty "evropského ideálu" nebyla krajní pravice, nýbrž nesnesitelná třída moderních patricijů, pro které je Spojeným královstvím pouze metropolitní Londýn.

Tito lidé vidí sami sebe jako "cool" osvícené liberální a kultivované tribuny 21. století. Ve skutečnosti však jde o buržoazii s neukojitelnými konzumními choutkami a odvěkým přesvědčením o své vlastní nadřazenosti. Ve svých oblíbených novinách The Guardian se pravidelně posmívali těm, kteří se vážně zabývali myšlenkou o Evropské unii jako zásadně nedemokratickém zdroji sociální nespravedlnosti a ničivé extrémní ideologie jménem neoliberalismus. Konečným cílem neoliberalismu je nastolení permanentní kapitalistické teokracie, která má pod kontrolou dvě třetiny společnosti - rozdělenou, zadluženou, korporacemi ovládanou vrstvu a permanentně chudé zaměstnance.

Tábor odpůrců Brexitu podlehl vlastní neopodstatněné výlučnosti. Pokud by takzvaný plebs vykřikoval "Hurá, Evropa!", vysloužil by si přívětivé označení. Pohrdání voliči by nadále zůstalo ukryté pod laskavými maskami elitářů - až do nejbližší konfrontace.

Ta na sebe nenechá dlouho čekat. Eurokracie má své limity, byť je přesvědčena, že zatím jí hraje vše do karet.

Obsluhoval mě Vasil Bilak

$
0
0
Ladislav Větvička
22. 08. 2016  blog autora
 

Je leto. Doufam, že nerobite stejnu chybu tajak milijardy pitomcu, keři roky ohrňovali frňaky nad Jadranem, a letos se tam nasačkovala cela Evropa. Přitom nejkrasněji tam bylo v prvni pulce devadesatek.


Jezdit je prostě třeba tam, kde je klid a pohoda. Letošni hitparada dovolenych je nasledujici: Krym, Turecko a Ukrajina. Prazdne plaže, pohodovi lidi a fajne ceny. Enem cyp by se tlačil v předraženem Charvatsku.

Moře letos nestiham, tuž Turecko s tym Erdoganovym receptem a Krym s protivnyma Rusama musim nechat na Indy. Jedine, co stiham, su vikendovky. Ale ty su zase takeho razu, že vam aji to moře vynahradi.


Služby na divokem vychodě su na vysoke urovni. Nejenže vam načepuju benzin...


...on vam ho navic načepuje chlop, na kereho maju Čechoslovaci ty nejlepši vzpominky. Chlop, kery nikdy nezradil tu pravu socialistycku vlast.


V obchodach se vyznate jednoduše, některe prodavaju ovoce...


...jine zas tekutiny...


...nebo hodinky. Nazev obchodu byl Sekunda, ale nějak mi uhnula ruka...


Na Ukrajině je svoboda. Když nechcete kvartyr, zbalite pět švestek a možete byt mobilni.


Ve svobodnem statě možete svobodně propagovat runove symboly Waffen SS....


...Židi se možu svobodně pohybovat, nikdo je nechyta...


...a symboly komunyzmu nikdo neodlupuje...


V ramci lasky k vlasti se všecko přemaluje do narodnich barev...


...lavičky....


...horska kola Ukrajina....


...aji vodostřiky...


Lidi na Ukrajině žiju v luksusu a přepychu. Stavi si krasne, jednoduche domky...


...plne rustykalnich symbolu....


...věžiček...


...okynek...


...pokoju pro služebnictvo...


...modernich vozu...


Je prostě nadherne, když lidi stavjaju rozumně, s citem...


...nekomplikovaně a vkusně.


A tak si člověk rad odpočine od baraku a zajede do přirody...


...bo v přirodě je fajně.




Největšim bohatstvim Ukrajiny su ovšem lidi.


Směju se na sebe...


...prohližaju si podvozky...


...snaži se byt krasnějšimi než ostatni...


...někteři touži stati se černochama...


...jini inhaluju aceton.


...a naboženšti fanatycy se shromažďuju ve svojich mešitach...


Kultura stolovani je, jak už vite, na vysoke urovni.


Za fajne ceny. Kurs hřivny a koruny je 1:1.


Šašlik.

Šašlik s kobzolem.


Tyhle pseudoumělecke cypoviny by si mohli odpustit, už chytaju moresy ze zapadu. Ale žrat se to dalo. Červena řepa s křenem.


Umělecky hrozne, chuťově vyborne. Svinina.


Pelmeně.


To už ani nevim, co to bylo. Asi hranolky s paradajkama.


Klasicka snidaňa...


Slanina ze dvěma vajcama.


Soljanka před zanořenim...


...a soljanka po zanořeni.. Luksusni polivka. Zvlaště po večirku s koštovanim koňaku...


Fantazyji se meze nekladu. Med ze šiškama.


Na cestě dodom zjistite, že svět ještě je v pořadku, tady se neproduciruju buzeranti po ulicach, misto toho je podporovana rodina.


Rodina, to znamena tata, mama a děcka. Možna vam to už připada divne, ale ne, dva chlopi, nebo dvě baby opravdu nesu rodina.


Doma je doma. Humor, to je to posledni, co vam možu zebrat...


Ten idyjotsky system to stavi na šiřku, a ja nevim, jak to zrobit, aby to bylo otočene. Tuž - pootočte si monytor :-)

Se sudružskym zvolanim Allah akbar se s vami luči

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Berehovo.

Nenechme se špehovat a vorat se sebou

$
0
0
Surikata
22.8.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Korporace se zpravidla nechovají podle návodů Gutha-Jarkovského, ale podle návodů mocenských nebo finančních toků. Nejinak je tomu i u počítačové korporace Windows. Téměř dokonalý monopol na trhu operačního systému.



Windows vlastní kolem 92 % trhu. 7 % ukradne firmě Windows firma Apple a jedno jediné procento připadá na Open Source operační systém Linux (zdroj: http://www.svethardware.cz/zastoupeni-os-na-desktopu-prosinec-2015-windows-10-dosahly-na-10-podil/41636).

Převažovalo a převažuje přesvědčení, že operační systém Linux je pro ajťáky. Příliš odborný, náročný, pro obyčejného člověka neovladatelný. Možná že tomu tak bylo, někdy, dávno. Linux vznikal na kolenou stovek nadšených a skutečných počítačových fandů, kteří si pro sebe tvořili svůj svět bez Windows. Operační systém vybudovaný komunitou, nikoliv korporací. Operační systém tvořený s nadšením a bez touhy po osobním obohacení.

Pro obyčejné lidi to příliš nebylo. Vysloveně se v uživatelsky nepříliš vstřícném prostředí Linuxu ztráceli. Systém byl nestabilní, rád padal, rád se hroutil. Něco na způsob, jako když parta nadšenců sestrojuje své první letadlo. Prvních pár vzletů skončilo prostě v koruně stromu nebo v pangejtu.

Ale s časem přišla i profesionalita. Nabalovali se lidé, kteří v Open Source viděli smysl. A z Linuxu se stala dokonalá konkurence Windows se vším všudy. Ono vše všudy bych ráda vypíchla a přesvědčila vás tím, abyste neváhali a přešli dnes, teď hned, k Linuxu. A odešli tím od Windows.

S upgradem Windows z verze 8,1 na 10 došlo k výbuchu nelibosti uživatelů. Windows sleduje, odesílá informace a až příliš ochotně spolupracuje s vládními složkami. Viz

http://technet.idnes.cz/microsoft-spolupracoval-s-nsa-skydrive-skype-outlook-p1i-/sw_internet.aspx?c=A130712_100954_sw_internet_vse

http://www.zive.cz/clanky/microsoft-se-pochlubil-co-vsechno-sleduje-na-windows-10/sc-3-a-179846/default.aspx

A vznikly programy, které mají Windows 10 zkrotit a zamezit jim ve sledování některých údajů alespoň částečně (jeden z mnoha – http://technet.idnes.cz/vypnout-sledovani-windows-ddl-/software.aspx?c=A160222_224147_software_dvr).

A to je na operační systém, kterému máme důvěřovat, vlastně hodně málo. Na obavy, zda nejsme elektronicky špehováni. Zda údaje, které se odesílají z počítače na centrálu Microsoftu jsou jen technické, nebo také citlivé, díky kterým se staneme jednoduše identifikovatelní. Řešit neustále ochranu nejen před viry, ale i před samotným operačním systémem, který je sám o sobě tak trochu virem.To jsou obavy, které OS Windows dokonale podkopávají. Windows je zkrátka příliš mamutí, než aby se nestal nástrojem moci a peněz.

Verzí OS Linux je na 600.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_distribucí_Linuxu.

Soupis na české Wikipedii není rozhodně kompletní. Za velmi přívětivé rozhraní, které se vzhledem a funkcemi nejvíce přibližuje Windows, lze považovat distribuci LinuxMint. Používám ji přes půl roku a dosud jsem se nesetkala s nesnází, která by byla nepřekonatelná. Ba naopak, LinuxMint uživateli zjednodušuje na maximum život. V jeho správě je k dispozici přes 83 tisíc instalačních balíčků různých programů, které se mohou hodit. Stačí se jimi probrouzdat a jedním kliknutím je instalovat. Zdarma, bez nutnosti vyplňovat dotazníky, odškrtávat podmínky užití, bez záludností. Upřímně, po půl hodině užívání LinuxMintu jsem se stala militantní zastánkyní operačního systému Linux a principu Open Source.

Operační systém Linux výhody:
  • zdarma
  • bez virů
  • bez možnosti napojit se jako korporace či vláda na OS Linux centrálně a získávat tak od všech uživatelů určité informace, protože Linux je pod dohledem velmi různorodé komunity, která je kontrolována každým jednotlivým členem vývojářského týmu. Těch členů jsou desetitisíce.
  • kompletní česká lokalizace
  • silná česká a slovenská komunita
  • možnost připojit se ke komunitě vývojářů nebo třeba překladatelů
  • alternativa téměř na všechny programy používané ve Windows, v naprosté většině bez nutnosti za programy platit, velmi hodně jich je lokalizováno do češtiny (jeden seznam z mnoha – http://www.linuxalt.com)
  • velmi vstřícné a intuitivní ovládání, které zvládne i začátečník
Instalace Linuxu:
  • stáhnout si Live CD s Linuxem (http://www.linux-mint-czech.cz/ke-stazeni/)
  • přehrát Live CD na flash disk
  • restartovat počítač
  • při zapínání systému se dostat příkazem (f12, f8, f6, f1 nebo esc, to je u každého počítače jiné, alespoň tedy doufám) do základního menu
  • zvolit v nabídce – zapnout systém z flash disku
  • otevře se zkušební verze Linuxu
  • tu si můžete zběžně projít, vyzkoušet si funkce, ovládání, rozhraní, atp.
  • pokud nemáte výhrady, tak v nabídce start pak naleznete tlačítko pro plnou instalaci Linuxu
  • je nutno počítat s tím, že tlačítko nenávratně smaže Windows i se všemi uloženými dokumenty a daty, je třeba si je tedy předtím zálohovat na externí nosič
  • systém Linux se nainstaluje – je nutné mít PC připojený k Internetu

Po instalaci uděláte jediné, kliknete na ikonu internetového prohlížeče a tím jste úspěšně dokonali odchod od korporátního molocha Microsoftu.

Jsem přesvědčená o tom, že používáním jejich systému je i vyjádřením souhlasu s jejich systémem. Linux je alternativa. A vyjádření nesouhlasu. Sledování lidí není řešením terorismu, bezpečnosti. Sledování lidí je vytváření lágru. Používáním operačního systému Windows si jen tetujeme na předloktí lágrové číslo.

Vlkův dodatek:

otevřel jsem k článku diskusi. Nemám s Lynuxem žádnou zkušenost. Nevím, jak by v něm pracoval například můj předplacený antivir, protože nevěřím, že lynuxové prostředí nezná virové hrozby. Podobně netuším, jak by v něm fungovalo připojení na banky atd. atd. Prostě se mi celá ta věc nezdá tak úplně jednoduchá, jak píše surikáta. Jsem zvědav na to, co dají diskutéři. V každém případě – děkuji surikatě, že tohle téma na Kose otevřela.

Dvořákův dodatek (NR):
Pracuji v systému Linux už několik let. Je to reakce na skutenost, že se mi "ti správní hoši" hrabali na dálku v mém počítači, v mé soukormé poště, v mých dokumentech a spojeních, že sledovali, co na internetu čtu a jaká videa si prohlíííížím. Máte rádi šmírování? Ano? Tak si nechte v kompu Wokna. Já ne. Proto mám Linux, distribuci Zorin. Mám tu zdarma docela slušné programy pro psaní, internet, zpracování videa, grafiky, účetnictví, plánování atd. atd. atd.
Myslím, že všechny počítače státních úřadů a podniků by měly jet na programech Open Sorce. Bylo by po problémech, po vydírání a po korupci, nakonec by se hodně, ale hodně ušetřilo.

Diskuse otevřená vlkem mne také zajímá.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live