Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Novinařina ve třetím tisíciletí

$
0
0


Václav Umlauf
13.10. 2016 E-republika
Minulý týden vyhlásilo nezávislé ruské výzkumné středisko, že definitivně uzavřelo projekt zkoumání stop inteligentního života ve Washingtonu. To středisko jsme samozřejmě založili my, a ty prostředky jsme tam také vložili my. Šlo to přes Sorosovu nadaci, abychom udrželi na živu bojového ducha zdejších prozápadních demokratů.




Vážení soudruzi,
zahajuji nové kolo briefingu o reálné situaci ve světě. Minulé kolo bylo podle vašich jmenovitých dotazníkových hodnocení velmi úspěšné, takže budeme pokračovat. Je to doufám zbytečné, ale připomenu, že v tisku se nic z toho nesmí objevit, tam jsme všichni placeni za něco jiného. Všem je ale jasné, že otočit obraz světa z nohy na hlavu vyžaduje elementární znalost toho, kde se obě nohy nacházejí. Proto jsme tady, abychom se vzájemně informovali o skutečném obrazu světa, který máte v upravené podobě předat pracujícím masám dole. Situace je skutečně složitá. Transatlantická demokracie v našem mediálním balení samozřejmě vítězí téměř na všech frontách. Ale občas je třeba použít i složitých prostředků, o kterých si promluvíme. A pokud se nějací terorističtí neřádi v našich zemích proti tomu postaví, tak už budete vědět, o co doopravdy jde.

Začněme z Ruska, kde sedí ten děsivý Putin, který zase a drtivě vyhrál volby a zbavuje se poslední prozápadní garnitury zlodějů z dob Jelcina, kteří mají peníze v námi kontrolovaných daňových rájích. Tam je taktika dost složitá. Minulý týden vyhlásilo jedno nezávislé ruské výzkumné středisko, že definitivně uzavřelo projekt zkoumání stop inteligentního života ve Washingtonu. Další prostředky by prý už byly čisté plýtvání, a celý projekt se na neurčito zastavuje. To středisko jsme samozřejmě založili my, a ty prostředky jsme tam také vložili my. Šlo to přes Sorosovu nadaci, abychom udrželi na živu bojového ducha zdejších prozápadních demokratů. Kalkulace byla jasná. Pokud by se ty stopy inteligentního života ve Washingtonu opravdu našly, v Rusku by vypukly masové nepokoje. V nastalé situaci bychom začali organizovat další Majdan, tentokrát v Moskvě.

A ten Majdan tam opravdu potřebujeme, protože se masivně komplikuje náš boj s terorismem v Sýrii, a navíc začínáme další válku v Jemenu. Tento týden jsme už začali ostřelovat americkými křižníky vojenská stanoviště zdejší vlády u průlivu Bab al Mandab. Nyní čekáme, co přijde po vybombardování vládního pohřbu v Sáně z minulého týdne z akce „Zběsilá bouře“. Dvojí úder saúdského letectva pod naší navigací, jednak na pohřební hosty a pak na přišlé záchranáře, byl velmi úspěšný. Zahynulo kolem 200 důležitých smutečních hostů, ženy a děti jsme ani nepočítali. Takže jsme ten pohřeb generála a jemenského ministra Džalála Rošana trochu připepřili. A doufáme společně s Izraelem na další eskalaci této důležité války. Tam je třeba jet mediální pianisssimo, to je jasné. Lidi zatím nemají mít žádné pořádné informace, ani ty věcné. Útok spojenců slouží jako kauza další války v boji s terorismem, kterou si pak upravíme podle našich budoucích potřeb.

Pro ty méně chápavé, popřípadě naprosto líné mediální duše v plénu to znamená následující. Ano, to platí pro vás, Nováku, a pro ty další, jak hrajete na mobilu piškvorky. Teď mi to hlásila NSA. Tak toho nechte, a poslouchejte. Ohledně Jemenu zatím máte držet zobák a čekat na instrukce z velkých západních novin. Zatím plakejte nad dětmi v Aleppu, jak máte nařízeno. A běda, jestli ten překlad západních korporátek zmršíte. Jako ten minulý paskvil od Google, kde místo bombardovaných dětí plakali v Čechách bombardovaní teroristé z naší Al-Núsry. Je to vaše poslední pracovní šance, pak už vás čeká jen ta německá montovna.

Dalším válčištěm bude Evropa. Ale tam to jde zatím dost pomalu. Zjistili jsme, že lidé nejvíc klikají kvůli informacím ne na naše weby, ale na ruský Sputnik a na RT. Na našich webech hledí jen na to lehké porno ve fleši, pak klikají na reklamy a na drby. To nestačí, soudruzi. Zvykli jste si nepracovat, flákat se a brát korporátní peníze za nic. Tak to dál nepůjde, nejste v klubu jednoho procenta vyvolených. To vám mám vzkázat od vašich zaměstnavatelů. Rusové na rozdíl od vás dělají propagandu téměř zadarmo, a navíc s minimálním personálem placeným v rublech. Takže nám nezbylo nic jiného, než infiltrovat tyto dva ruské weby a platit ty nejlepší ruské a zahraniční novináře. Navíc jsme zřídili nový web Russia Insider, který informuje o ruské pozici a tom, co děje na Západě. V prvním kole se tam píše pravda, nic než pravda. Je to smutné, ale to je první kolo. Tak se zbytečně neplašte a nechte tyto weby na pokoji. Zase po lopatě, pro ty méně chápavé duše v plénu. Dělejte, že ty weby neexistují, beztak neumíte ani rusky, ani anglicky, za vás překládá jedině Google. Jistě, je to proruská propaganda, ale my ji postupně začínáme kontrolovat tím, že jim platíme nejlepší ruské a západní komentátory. Zatím říkají, jak věci doopravdy jsou, protože na tyto weby musíme nalákat vlivové skupiny známých českých opinion-makers, jak to znáte z propagandistických školení. Na nás už nikdo rozumný nechodí, a mnozí se těm našim kecům začínají veřejně smát, což je dost tristní situace.

Navíc není možné, aby námi placení trolové chodili na pivo s aktivisty a redaktory nezávislých webů, kde ti trolové profesionálně pracují na výstavbě demokracie. Tak takto ne, soudruzi! Na takovou švejkárnu nejsou ani nadační, natož vládní peníze. Američané nemají tento zvrácený smysl pro humor, a celou situaci jsme jim nebyli schopni adekvátně vysvětlit. Raději vám nebudu říkat, co doopravdy zaznělo na interním mítinku mimořádně svolaném na obranu demokracie. Pro ty méně chápavé v plénu, jen toto. Pokud se to prý bude opakovat, tak budete trolovat vy, a to v pracovním čase, který beztak využíváte hodně mizerně, viděno ruskýma mediálníma očima. A nezapomeňte, že vaše monitory v práci jsou sledované on-line. Proč jste najednou tak bledý, Nováku? Vy jste fakt pitomec, tak už se konečně vzpamatuje a makejte.

Tolik ke druhému kolu zásadních informací o stavu světa. Uznávám, že to bylo dosti neradostné sezení, ale zamyslete se sami nad sebou a dejte se dohromady. Čekají nás velké úkoly na východní frontě.

Putinova ekonomická strategie s ropou a plynem má logiku: Rusko drtí USA a ty jim vyhrožují silou!

$
0
0
Petr Pokorný
13.10. 21016  Skrytá pravda  Když se vyjádřil prezident Putin na energetickém kongresu v Istanbulu, že podpoří dohodu OPEC, vyrazil tím mnohým dech a těžba z břidlic v USA a Kanadě musela zajásat.
Dnes už svět ví, že rentabilita těžeb z břidlic je nad úrovní 50 – 55 dolarů za barel. A také po tomto Putinově prohlášení šla cena ropy strmě vzhůru. Americká lehká WTI zpevnila o bezmála 3 procenta, Brent o 2 procenta a čekal se další strmý vzestup.


 Že si hraje Rusko s USA a Kanadou jak kočka s myší bylo vidět až následně po příletu do Turecka a současně vyjádření šéfa největší světové ropné společnosti Rosněfť Igoar Sečina, který prohlásil, že jeho firma nebude snižovat těžbu v rámci dohody s kartelem OPEC. A v témže okamžiku ropa, která vystřelila k 55 dolarům za barel, vrací se poslušně zase zpět k padesáti dolarům za barel.

V opačném případě, pokud by to Putin myslel vážně, musel by se buď zbláznit, nebo být podplacen americko-kanadskými těžařskými firmami. Což je samozřejmě nesmysl.

A že by se šéf Rosněfťu Sečin sekl a „šprajcl“ se Putinovi? Tomu nikdo neuvěří.



Stačí se pozorně podívat, co Rusko svými kroky sleduje. Opouští údajně ropnou rivalitu, přitom však jeho důležitá vyjádření směrem k OPEC přebírají ropné firmy, zatímco Putin se staví do čela vyjednávání o plynu.

A zatímco dnešní vyjádření ropných ruských společností stačí k tomu, aby cena ropy klesla a vrátila na úroveň padesáti dolarů, plyn se nezadržitelně řítí vzhůru. Globální oteplování šlo do pryč, spotřeba stoupá, Německo i přes výhrůžky staví Nord Stream 2 a Putin podepisuje smlouvu s Erdoganem na dokončení projektu plynovodu TurkStream, který má přivádět plyn z Ruska do Turecka a pak dál do Evropy. Tím se obchází Ukrajina, která místo nákupu plynu pro občany nakupuje zbraně od USA, nadávající Polsko na Rusko pláče, Slováci znervózněli, pouze Německo a Česká republika si mnou ruce: jsou kryty levným plynem z východu přes Nord Stream1, brzo posílený číslem 2, v opačném případě nouze se doplní ze západu sice dražším, ale stejně jistým.

Bulharsko je odstaveno, ale USA mu slíbily náhradu: raketovou základnu místo plynu pro občany. A byť bulharský premiér pláče Putinovi na rameni, strach z USA je větší.

Přitom velmi dobře víme, že Rusko potřebuje za plyn peníze, jinak se zhroutí a stejně tak my potřebujeme zase za peníze plyn. Proč by si měla jedna či druhá strana, jak tvrdí USA, škodit, když se navzájem potřebujeme? A proto se USA tak bouří, protože je Rusko zesměšňuje a USA přes proklamace těžce prodělávají.

A za této strategie slyšíme, jak prezident Putin se o Rusko nestará a lid je mu ukradený. Šojdrová, Svoboda z KDU-ČSL či Štětina se v těcho výrocích předhánějí.

Doložme si čísly, co se skutečně děje v USA

Kvůli prudkému poklesu ceny ropy se už americké energetické korporace setkaly s vážnými problémy a riskují, že spadnou do další pasti, píše Business Insider. Nejdříve snížení ceny „černého zlata" vedlo k tomu, že americké ropné společnosti nesplatily své dlužní úpisy a poté se „nakazily" další ekonomické oblasti. Tím ale problémy americké ekonomiky neskončily. „Je tu ještě jeden dlouhodobý problém, který se na horizontu vynořuje u ropných společností — jsou to penze", uvádí se v článku. Podle údajů analytiků Citigroup mezi aktivy penzijních fondů a penzijními závazky v amerických korporacích v roce 2015 byl rozdíl ve výši 376 miliard dolarů, což znamená vážný problém.

A to je přesně ta další část, před kterou varují renomovaní ekonomové. Předlužené USA, neschopný FED s americkou vládou s tím něco udělat a navíc zadlužené firmy a korporace, které měly nést z břidlic už v období 2015 – 2020 velké zisky. Tak to alespoň předpovídali superodborníci z amerických ústavů a Wall Street. Fata Morgana, chtělo by se zvolat.

Mimochodem jako perlička: to snížení těžby znamená, že produkce ropy v Rusku se v září zvýšila až na 11,11 milionu barelů denně, což je nový rekord od rozpadu Sovětského svazu.

P.S. Vše výše si můžete na amerických, ruských či německých zpravodajských webech ověřit. Pouze takto ucelená, na sebe navazující analýza nikde zatím není dohledatelná. Proto mohou různí manipulanti vykřikovat, jak se Rusko hroutí, zatímco USA vzkvétají. Přitom ještě nedávno bohaté Norsko zažívá těžká, stávková období a odborový svaz zaměstnanců v energetickém sektoru Industri Energi teprve včera odvolal stávku v 17 těžebních lokacích poté, co se domohl svých mzdových požadavků. Zaměstnanci stávkovali u subdodavatelů pro Schlumberger, Halliburton, Baker Hughes a Oceaneering a Saudská Arábie zažívá finanční pohromu, jakou nikdy nepoznala. Dle Bloombergu se devět z dvanácti bankovních akcií už obchoduje za tržní cenu, který je nižší než jejich účetní hodnota. Úspornými opatřeními se chce Saudská Arábie vypořádat s propadem státního rozpočtu do deficitu činícího více jak 10 % HDP, a to již druhý rok po sobě.
Také se vám nějak nezdá, že mainstreamová prohlášení jsou vedena odborností, či pravdomluvností?



V Sýrii jsou masky odhozeny.: Není to v Asadovi ani v Sýrii jako takové.

$
0
0
Eduard Birov
13. 10. 2016     zdroj
Po roce působení VKS RF je klamně nepřehledný obrázek konkretizován - USA a teroristé jsou připraveni k boji proti Rusku a legitimní vládě. Formulace jsou mimořádně přesné, skutečné cíle odhaleny, přebytečná podstata, pokud není odříznuta, se pak ocitla v pozadí. Světová média otevřeně píší o vysoké hrozbě střetnutí Američanů a Rusů, vysoce uznávaní experti, kteří ještě nedávno vážně hovořili o autonomii teroristů vůči Washingtonu, nyní vysvětlují, jak Američané zásobují teroristy zbraněmi proti Asadovi a vyhrožují zničením ruských měst.


Ukázalo se, že neexistují žádné koalice proti DAEŠ, ale je ruská armáda se spojenci, která čelí mezinárodnímu terorismu jako nástroji USA a NATO.

V říjnu 2016 se struktura dalšího světového konfliktu v Sýrii krystalizovala. Ale jako dříve není plně pochopena jeho podstata a příčiny.

Všeobecně přijaté mínění - chátrající světový hegemon nebyl s to po n-té exportovat "demokracii" a nyní sebe i ostatní žene do slepé uličky - toho moc nevysvětluje.

Proč se kamenem úrazu stala Sýrie - není to přece nejdůležitější země na světě?

Proč se neútočí například na Egypt, kde se vousatým "bojovníkům za demokracii" nepodařilo upevnit úspěch a dokonce museli přenechat moc silné ne proamerické vládě, ale nic, spolkli to.

Tatáž Sýrie byla do roku 2010 málem nejprozápadnější zemí na Blízkém východě, s výjimkou Izraele, dokonce s párem Asadových pojídal v restauraci drahé pokrmy samotný Biden. Ale v roce 2011 byl vyhlášen ztělesněním ďábla a chystali se jej rychle odstranit s pomocí islamistů. Nepodařilo se.

Proč agresorovi čelí právě Rusko - země, která se samotná jen před několika roky vyhnula rozpadu a která vůbec není hlavním konkurentem pro západní ekonomiku? A proč jdou Spojené státy tak zuřivě do krajnosti a přivádějí svět na pokraj třetí světové?

Ano, samozřejmě, mnozí experti na Blízký východ uvedou celou řadu důvodů, které dávají odpovědi na všechna tato "proč?". Ale při pečlivé analýze bude jasné, že jsou jen přílohou k čemusi důležitějšímu.

Prvním a nejčastějším argumentem je faktor ropy a zemního plynu. Hojnost zásob v Sýrii ji učinila kýženým cílem pro Západ, který se vzápětí po Iráku a Libyi mohl přiživit na syrských uhlovodíkových surovinách, kdyby zničil zdejší stát.

Ve skutečnosti je doložených zásob této ropy v Sýrii pouze 2,5 miliardy barelů, což představuje 0,1% z celkového objemu na světě.

Ano, několik let před válkou Norové údajně v Sýrii objeviličtyři obrovská naleziště poblíž města Banias, která by mohla postavit produkci na úroveň Kuvajtu, ale skutečná produkce se nijak nezměnila.

Toto je zjevně nedostačující k vysvětlení započaté teroristické intervence do Sýrie: v případě, že cílem Západu by byla výlučně ropa, pak by bylo logičtější uspořádat vývoz demokracie do Venezuely se 17,5% světových zásob.

No a na Blízkém východě je se na kom přiživit - Katar, Kuvajt a další emiráty jsou mnohem bohatší na ropu a méně stabilní: svrhávej šejky a pumpuj černé zlato.

Předpokládá se také, že příčinou agrese může být odmítnutí Damašku z roku 2009 na proložení plynovodu z Kataru do Evropy přes své území. To je však také přehnané. Tento nesouhlas by mohl být motivací pro Katarce, ale vůbec už ne pro Západ.

Samotný projekt plynovodu je tak riskantní a těžko pochopitelný, že by snad mohl sloužit jako blaf či záminka, ale ne jako skutečný důvod k odstartování mnohaleté teroristické kampaně proti Asadovi.

Celkově móda, která se objevila v posledních letech a která hledá ve všech konfliktech ropnou stopu a viní ve všech neštěstích její zásoby, je přílišným zjednodušením a podobá se monetaristickému přístupu v ekonomice, kdy veškerá komplikovanost ekonomických vztahů se posuzuje výhradně prostřednictvím peněz.

Zatím má ropa ve světové politice pouze význam nástroje (i když důležitého) k prosazování zájmů a dosažení geopolitických cílů: Hitler se nehnal k  ropě poblíž Baku pro ni samotnou, ale aby od ní odřízl Moskvu a dobyl SSSR.

Nazývat nástroj cílem je nepřípustný podvrh, který odvádí od podstaty.

Mnohem méně důležité pro vysvětlení války v Sýrii, připravené přerůst ve světovou, jsou argumenty o údajně reálných vnitřních rozporech uvnitř Sýrie a v regionu, šíření islamismu a rozpad státnosti Iráku, který se stal živnou půdou pro růst extremismu, konfrontace mezi sunnity a šíity, Saúdské Arábie a Íránu, přelidnění v regionu, nedostatek vody a další.

To vše v tom či onom rozsahu samozřejmě přidává do konfliktu napětí, ale vůbec to nevysvětluje, proč nyní v Sýrii působí desítky zemí, včetně dvou nejsilnější z nich - RF a USA.

Je mnohem přesvědčivější vysvětlení současného konfliktu v Sýrii, i když je považované za nedostatečně vědecké.

Zhroucení této země potřebují USA k rozdmýchávání chaosu na Blízkém východě, což umožní přesunutí destabilizace na celou Eurasii a napomůže ke zhroucení alternativních hospodářských center síly, zejména Číny a Ruska.

Dolarový systém prý neodolává přetížení dluhů a válka v Sýrii je používána jako nástroj k destabilizaci konkurentů v ekonomickém protistání.

Skutečně, právě čínská ekonomika v roce 2014 poprvé překonala americkou v HDP a zdálo by se, že mezi těmito dvěma hospodářskými giganty - odcházejícím a vycházejícím - musí vzniknout vojenská a politická srážka.

V posledních letech o tom hodně mluvili američtí i čínští politologové.

Avšak v syrském konfliktu - a to je naprostý fakt - Čína vyčkává na vedlejší koleji. Celých pět let, a to i při současné eskalaci, udržuje běžnou neutralitu, jen běduje nad utrpením Syřanů a odsuzuje terorismus.

Rusko však z ekonomického hlediska není reálnou hrozbou pro USA, zatímco v Sýrii je hlavním protivníkem Američanů právě ruská armáda...

Dokonce i geograficky je konflikt v Sýrii blíž k ruskému Kavkazu, kam je přes Turecko přímý koridor pro přenos "DAEŠské" nákazy, než, řekněme, k ujgurskému regionu v Číně.

Podle této logiky by bylo lepší vypěstovat DAEŠ v Afghánistánu nebo Pákistánu, kde je jednodušší přesunout teroristický chaos do Číny.

Rusko-čínské cvičení na moři, na souši a ve vesmíru, stejně jako mimořádné vztahy mezi Moskvou a Pekingem jsou důležitým faktorem nové mezinárodní politiky, ale přesto se přímo konfliktu v Sýrii netýkají.

Navíc je možné s velkou jistotou předpokládat, že kdyby dnes Rusko nebylo významným geopolitickým hráčem, Peking by nešel do konfliktu s USA kvůli Sýrii, domluvil by se se Západem na základě ne zcela pro něj výhodného kompromisu a vsadil by na nevyhnutelné oslabení západní civilizace v historické perspektivě.

Nechci urazit naše čínské partnery, ale musíme si uvědomit, že i při současných vynikajících vztazích s Moskvou může Peking kdykoli dosáhnout konsensu se Západem a zaujmout "přátelskou neutralitu" na jeho straně v naznačeném střetu starého a nového světového řádu.

Z toho prostého důvodu, že pro Čínu je konfrontace s USA čistě ekonomický spor mezi dvěma obřími podnikatelskými strukturami, nic víc.

U Ruska je ale konflikt se Západem zcela jiný, není ekonomický.

Bylo by lehkomyslné předpokládat, že ruská ekonomika, přes všechny její reálné úspěchy za posledních 15 let, ohrožuje americkou globální ekonomiku, do níž je ve skutečnosti stále vestavěna tatáž Čína.

Ano, geopolitická sdružení jako BRICS mohou potenciálně zbourat jamajský systém a Washingtonský konsensus, ale to zase není čistá ekonomika, ale finanční projekce vojenské a politické konfrontace.

Tak v čem spočívá její podstata? Proč je právě Rusko opět v epicentru světového konfliktu, který hrozí, že přeroste v horký?

Proč ruský stát, který prožil další bolestivou transformaci a zcela se mu ji nepodařilo překonat, je nucen na sebe vzít úder hegemona, kontrolujícího mezinárodní život a který má vyspělejší nástroje boje?

Proč velký a těžce zkoušený ruský národ, který jen tak tak překonal vymírání a dal se na cestu rozvoje, se znovu ocitl, jako před 70, 100 a 200 lety, v cestě světovému agresorovi - v dnešním případě USA a jimi vychovaného mezinárodního terorismu?

Jak jsem se přesvědčil, abychom tomu porozuměli, nestačí uvést hospodářské a geopolitické důvody, ani obrovské přírodní zdroje Ruska, ani naše zvětšené možnosti, ani obrozenou vojenskou sílu jako potenciální hrozbu pro Západ - žádné tzv. pragmatické argumenty neposkytují plnohodnotnou odpověď na otázku, proč USA míří v Sýrii na Rusko.

Na ruskou hrozbu a jaderný úder ve vysokých úřadech západních zemích, samozřejmě, vážně nevěří, ale je to používáno jako strašák, blaf a záminka pro jejich vlastní útok.

Abychom pochopili podstatu toho, co se děje, musíme si konečně přiznat, že akce špiček západní civilizace, ne úředníků ministerstva zahraničí USA a Pentagonu, ale skutečných manažerů globálního projektu Pax Americana, které jsme si zvykli vnímat jako velmi pragmatické, jsou vlastně určovány jakýmisi ideály a vyššími cíli.

Mesianismus americké zahraniční politiky je zakotven v dokumentech a pravidelně vyslovován veřejnými činiteli, nemluvě o neveřejných.

Slova o výlučnosti Ameriky jako ideální svobodné společnosti, majáku demokracie a poslední naději Země - to jsou nejen pěkné slogany, reklamní slogany, ale vnímání sebe sama jako mimořádné síly na planetě.

Protestantský kazatel Jonathan Edwards už v 18. století řekl, že status bohem vyvoleného národa přešel od Židů na Američany. A zakladatelé Států vnímali svou činnost jako korunu veškeré světové historie.

Již ve 20. století Ronald Reagan, který hodil rukavici SSSR jakožto "říši zla", nedvousmyslně přidělil USA roli "říše dobra". Bušové, Clintonové a Obama v tomto smyslu nic nového nevymysleli, ale jen rozdílně vyjádřují totéž americké mesiášství.

Celá zahraniční politika současné Ameriky jako "vývozce demokracie" a světového soudce, četníka je přirozeným projevem této ideologie.

Uchvácení zdrojů, ropy a zemního plynu, stejně jako finanční výhody jsou jen bonusem k tomuto a nástrojem realizace vyřčených ideálů.

V čem přesně spočívá americké mesiášství - to je zvláštní téma na rozhraní filozofie, teologie a geopolitiky.

Poznamenejme pouze, že jeho klíčovým pojmem, kolem něhož je postaven zbytek konstrukce, je "svoboda". Předkládaná světu jako svoboda člověka (tj. jako prospěch), ve skutečnosti to USA chápou jako svobodu kapitálu, tj. naprostou svobodu konání ekonomického člověka.

Celý svět by měl být v ideálu trhem zboží a služeb, kde samotný člověk je obojí. Peníze jsou ekvivalentem všech projevů vesmíru a jeho hlavní podstatou.

Veškerý tzv. pragmatismus vlastně vychází z tohoto "peněžního" chápání života.

Avšak expanze peněz - v prostorové a duchovní dimenzi - není omezena na běžný zisk a nekončí jakýmikoli výdaji k dosažení hlavního cíle, všeobecné absorbci světa a přeformátování člověka na finanční stroj (samotný tento proces je nazýván pokrokem podle analogie s rozvojem techniky).

Má smysl vysvětlovat, že takto chápaná "svoboda" a takový "pokrok" jsou zcela v rozporu s celou 2000 let starou křesťanskou cestou a pro lidstvo vražedné?

Je to náhoda, že v posledních desetiletích přešla západní civilizace k celkovému upuštění od křesťanství pod rouškou tolerance a prosazování zkaženosti pod rouškou práv homosexuálů, zatímco Rusko se stalo hlavním obhájcem tradičních hodnot a náboženství?

Je to pouhá náhoda, že začátek zápasu mezi "svobodou kapitálu" a "svobodou ducha" uzrává na syrské půdě, kde činil první kroky křesťanský svět?

Na kamenech blízkovýchodního Středomoří bylo počato křesťanství a tam ho chtějí po staletích pohřbít.

Mimochodem, ideologové DAEŠ, vyškolení v amerických věznicích, pěstují mezi teroristy myšlenku poslední bitvy mezi dobrem a zlem v syrském městě Dabik: v boji s potomky Krista zvítězí, když přiblíží soudný den.

Člověk nemusí být nábožensky založený, ale bylo by krátkozraké popírat tisícileté významy a náboženské objevy, bez nichž není možné pochopit, že historií nehýbe ropa a momentální zájmy, ale boj protikladů, dvě síly, které táhnou lidstvo na různé strany - na dno a do horských výšek.

A musí to být naprostá zatvrzelost k rodné zemi, aby člověk neviděl, jak se znovu a znovu staví do cesty těm, kteří se prohlašují za veliké dobro, čistou rasu, maják svobody a kteří se snaží podmanit lidstvo zničením Ruska jako překážky k plnému "osvobození".

"Obrana světa před absolutním rozšířením zla" - to je kříž, osud a úděl ruského národa, ruského státu jako historického subjektu.

Neznamená to neomylnost a vyjímečnost Rusů, neboť boj probíhá i v nás, ale klade to na nás mimořádnou odpovědnost a hlavně to vysvětluje mnohé v ruské historii, což je obtížné objasnit z pohledu pouhého boje národních zájmů.

Nijak jinak si nelze vysvětlit, proč bylo zpustošené a krvácející po revoluci, občanskou válkou a intervencí Sovětské Rusko nuceno se v extrémních podmínkách a v co nejkratší době připravovat na další vpád Západu, který byl vedení státu zřejmý již na počátku 30. let.

Historici nás mohou jak chtějí přesvědčovat o objektivitě nástupu Hitlera a jeho tažení na Východ tím, že Velká Británie a USA neviděly jeho nacistické manýry a tak nedomyšleně pomáhaly úvěry německé ekonomice, ale je zřejmé, že Hitlera, jako nyní DAEŠ, uváženě pěstovaly k útoku na Rusko.

A poté, co sovětská armáda zničila hitlerovskou armádu, bezprostředně po dobytí Berlína, byly připraveny spáchat "nemyslitelné" - zaútočit na SSSR. Neodvážily se. Ale v prvních poválečných letech vydíraly Moskvu možností použití atomové bomby.

Vysvětlovat takovou podlost pouze protistáním komunistického a kapitalistického systému je lehkomyslné, o čemž jsme se přesvědčili po rozpadu SSSR - není komunismus, ale Rusko jako dříve zůstává nepřítelem.

Nedobíjeli nás jen proto, že považovali smrt "zadržující síly" záležitostí několika let, a dnes si vztekem rvou vlasy, když vidí ruskou armádu v Sýrii.

Osud si nevybíráme, a Rusko je předurčeno k nové obraně světa před zkázou - jinak by přestalo být Ruskem.

Mezinárodní terorismus je vytvořen proti celému lidstvu, ale především proti těm, kteří se snaží toto lidstvo ochránit. Ministerstvo zahraničí USA nám to nedávno jasně řeklo, když hrozilo útoky na ruská města. Dříve nebo později, ale Moskva bude muset přímo oznámit, že USA jsou hlavními komplici teroristů.

A to bude znamenat jen jednu věc - totální a globální konfrontaci s "impériem svobody kapitálu".

Zda je to nebezpečné? Ano, velmi.

Hrozí to jadernou válkou? Sotva, protože to spíše bude (anti)teroristická válka a boj o hodnoty.

Je pouze důležité si uvědomit, že to není v Asadovi ani v Sýrii jako takové, dokonce to není ani v úzce chápaných ruských zájmech. Jde o metafyzickou konfrontaci. A v té ve stejné míře škodí pesimismus i nadměrné nadšení. Jak říkají hrdinové našeho nového filmu o 28 Panfilovcích, "klidně pálíme tanky." 

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Důvody k dalšímu setrvání v NATO nejsou !

$
0
0
Ludvík Smýkal
13. 10. 2016    
Téma posledního Klubu politické iniciativy Nová republika „Zajíštění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana životů, zdraví a majetku jeho občanů“ bylo pro jeho účastníky jistě zajímavé a podnětné. Důkazem toho byla rozsáhlá a zajímavá diskuze, s řadou podnětů a připomínek, které jsou ve zkrácené formě uvedeny u jednotlivých částí níže popsaného bezpečnostního systému.

Smyslem a účelem bezpečnostního systému je plnění základní povinnosti státu dané článkem 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. K jeho vytvoření a fungování byla zpracována řada dokumentů, předpisů a koncepcí.

Jedním z hlavních dokumentů je „Bezpečnostní strategie České republiky“ přijatá vládou ČR v roce 2015 , ve které jsou stanoveny zásady pro pružnou reakci na bezpečnostní hrozby vůči České republice, integraci, koordinaci a řízení činnosti jednotlivých složek bezpečnostního systému.

Mezi předpokládané bezpečnostní hrozby patří vnější a vnitřní ohrožení ČR, přírodní a technologické katastrofy, migrace, apod.

V „Bezpečnostní strategii ČR“ jsou uvedeny jednotlivé složky bezpečnostního systému :
- diplomatická služba
- zpravodajské služby

„Je otázkou, zda se tyto služby již vzpamatovaly ze „zemětřesení“, kterým prošly v minulém období. Neuvážené zrušení řady diplomatických a obchodních zastoupení, současná snaha o zrušení našeho velvyslanectví v Damašku, poslední zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS), skandál ve Vojenském zpravodaství (VS), apod. tomu nenapovídá.“

- ozbrojené síly, zvláště Armáda ČR, orgány státní správy a samosprávy, firmy obranného průmyslu

„Vyzrazením dokumentace týkající se zajištění obranyschopnosti státu, vyzrazením rozvědky, zrušením raketových vosk PVO, likvidací vševojskové armády, letectva, ženijního a ženijního vojska, apod., byla naše armáda v minulých letech zcela zdevastována. „

„Je třeba si uvědomit, že v současnosti nemá Česká republika připravenou bojeschopnou armádu, která by zaručila bezpečnost našeho státu a ochranu životů, zdraví a majetku jeho občanů.“

„Podniky obranného průmyslu byly v minulých cíleně likvidovány, „přeživší“ nejsou současnými politiky dostatečně podporovány“.

- orgány a organizace vnitřní ochrany obyvatelstva : Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR, Obecní policie, vyčleněné síly Armády ĆR, zdravotnické záchranné služby a zdravotnická zařízení, orgány činné v trestním řízení, neziskové organizace, soukromé bezpečnostní agentury

„Integrovaný záchranný systém (policie, hasiči, zdravotníci) je zřejmě, přes všechny problémy s ním spojené, jedinným fungujícím článkem bezpečnostního systému“.

„Otázkou je, jak jsou do systému zapojena soukromá zdravotnická zařízení, jak jsou řízena, podporována, apod.“.

„Zapojení neziskových organizací a soukromých bezpečnostních agentur do systému je, z řady důvodů, velmi problematické. Je sporné, zda naše státní orgány mají nad těmito subjekty vůbec „kontrolu“.“
- nástroje kybernetické bezpečnosti

„Problémem k zajištění kybernické bezpečnosti v případě mimořádných situací zřejmě bude propojení firemních počítačových sítí ze zahraničím, předpokládaná nedostupnost náhradních dílů a zařízení, která se u nás nevyrábí, závislost na elektrické energii, apod.“.
- krizové řízení a jeho orgány
- příprava obyvatelstva pro krizové situace a mimořádné události

„Cvičení krizového řízení a jeho orgánů se provádí ojediněle a nesystémově, příprava obyvatelstva se ve větší míře, z řady důvodů, neprovádí“.

Přijatá „Bezpečnostní strategie“ zcela opomíjí řadu významných činností potřebných pro zajištění bezpečnosti a obranyschopnosti státu např.:
- výchovu k vlastenectví a úctě k autoritám a naší historii v oblasti školství, kultury a médií,
- energetickou a potravinovou bezpečnost (voda, elektřina, plyn, teplo, pohonné hmoty, zajištění
ochrany obyvatelstva, zajištění poravinové a zpracovatelské sobstčnosti v rámci regionu, apod.),
- podporu našich firem, zajišťujích materiální a technických potřeby naší armády a občanů (spotřební a zpracovatelský průmysl, doprava, zásobování, apod.)
- atd.

Jsme přesvědčeni, že právě nyní, v době zvyšujícího se mezinárodního napětí, je o všech těchto složkách a problémech našeho bezpečnostního systému vědět, přemýšlet a hlavně jednat.

Je třeba si uvědomit, že podporou agresivních kroků NATO, kterého jsme členy, nebo shovídavým mlčením, vystavujeme celý náš národ, v případě že se NATO podaří rozpoutat válečný konflikt v Evropě, smrtelnému ohrožení.

Naše členství v NATO je jedním se závazků, přijatých pravicovými vládami bez schválení občany, které nás svazují a omezují, a které je třeba odstranit.

Každý z nás se musí rozhodnout, zda je mu lhostejné, že naše setrvání v této organizaci nám nezaručuje „Zajíštění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana životů, zdraví a majetku jeho občanů“, naopak přímo ohrožuje, nebo trvat na vystoupení naší republiky z NATO.

Cestou ke změně a dosažení úspěchu je vyvinout tlak na všechny naše politiky, napříč politickým spektrem, od těch v obecních zastupitelstvech až po ty na nejvyšších funkcích, na ukončení členství České republiky v NATO, nedílně spojené z dekolonizací našeho státu.

I oni musí pochopit, že je třeba změnit „pravidla hry“ a dosavadní nevyhovující bezpečnostní systém
nahradit novou evropskou bezpečnostní strukturou, založenou na vzájemné úctě a spolupráci.

Není už na co čekat, ani na referendum, které je zásluhou těchto politiků v nedohlednu !

Bachař Zeman

$
0
0
Eric Best
13. 10. 2016  Final Word


Hillary Clintonové došla ve druhé prezidentské debatě slova jen jednou. A to když na ni Donald Trump zaútočil výrokem, že pokud by na dodržování práva v zemi dohlížel on, byla by demokratická kandidátka ve vězení. Clintonová se zmohla pouze na vynucený úsměv. 


K vynuceným úsměvům, obvykle s následným uchechtnutím, se uchyluje i Bohuslav Sobotka, pokud je zahnán do úzkých. Scénář je to po víkendových prohraných volbách čím dál častější. Miloš Zeman nikdy nemluvil tak přímočaře jako Trump a nikdy neřekl, že kdyby to bylo na něm, byl by Sobotka ve vězení. Říká ale, že Zdeněk Bakala patří za mříže, a to je v podstatě to samé.

Pokud by Bakala musel k soudu kvůli porušení zákona při privatizaci OKD, jen těžko by se dalo vyhnout otázce, kdo mu napomáhal. Tento aspekt ve veřejné diskuzi o nejnovější roztržce v ČSSD úplně chybí. Na východ se Zemanem, nebo na západ se Sobotkou? Humbuk. Sobotku a jeho společníky z ČSSD a.s.mnohem více zajímá, jak se vyhnout vězení v případě, že by stranu ovládli Zemanovi lidé.

Sýrie: Rozšíření konfliktu

$
0
0
Thierry Meyssan
123.10.2016   Voltairenet   (překlad Messin)

Thierry Meyssan pokračuje ve svém příběhu o válce, kterou nastartoval Washington a jeho spojenci proti zbytku světa. Do boje vstoupil Egypt. Izrael napadl Sýrii. Turecko navzdory protestům Bagdádu udržuje své jednotky v Iráku. Míříme k pátému rusko-čínskému vetu v Radě bezpečnosti OSN, které bude tentokrát uplatněno proti francouzskému návrhu rezoluce.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu zveřejnil vyhodnocení ruských vojenských akcí v Sýrii. Potvrdil, že během jednoho roku „osvobodili 586 lokalit a více než 12.000 čtverečních kilometrů území, odstranili 35.000 teroristů, včetně více než 2.700 z Ruska a zemí Společenství nezávislých států (SNS).“ Těmito informacemi oponoval výsledkům Spojených států, které, zatímco tvrdí, že bojují proti teroristům, je ve skutečnosti podporují proti Syrské arabské republice.

Ruská duma jednomyslně schválila rusko-syrskou dohodu o zmocnění rozmístit ruského letectvo na syrské základně Hmeimim a to na dobu neurčitou. Tento text byl tajně podepsán v srpnu 2015 a byl v dumě předložen za účelem zveřejnění ruské pozice. Ruská duma upřesnila, že ruská vojenská přítomnost v Levantě (Sýrii) je k boji proti terorismu nezbytná.

Zároveň jsme viděli začátek největších rusko-egyptských cvičení od doby vlády Gamala Abdela Nassera (Gamál Násir). Ruští náčelníci štábu naznačili, že tyto manévry umožní koordinaci obou armád v jejich boji proti džihádistům a to zejména v poušti. Tím Rusko učinilo oficiálním své vojenské nasazení v Egyptě, stejně jako v Sýrii a Jemenu (i když jeho přítomnost v Jemenu je v tuto chvíli neoficiální).

Několik amerických generálů odhalilo, že od Korejské války nebyla situace nikdy tak vážná. Podle nich by konfrontace mezi Spojenými státy a Ruskem mohla být krátká, avšak v historii nevídaných rozměrů. Náčelník štábu pozemní armády generál Mark A. Milley potvrdil, že proti sobě stojící námořnictvo a vzdušné síly by mohly jeden druhého vymazat a nejkrvavější boje by se odehrály na zemi. Velvyslanec Charles W. Freeman jr. varoval před přijímáním akcí, když už se Rusku a Spojeným státům až dosud dařilo vyhnout jaderné válce.

PKK, jinými slovy turečtí Kurdové, využili situace ke znovuobsazení Jarabulusu na severu Sýrie. Turecko odsuzuje irácké protesty namířené proti němu, a navíc odmítá stáhnout své vojáky z iráckého území, když tvrdí, že Bagdád napadá pouze přítomnost tureckých vojáků, zatímco v zemi jsou rozmístěni vojáci dalších třiceti zemí.

Izraelci zase využili situace, že USA a Rusko byly zaneprázdněny vzájemnou konfrontací a zaútočili na oblast sousedící s okupovanými Golanskými výšinami.

V srpnu 2014 Tel Aviv vynutil vypovězení Modrých přileb OSN (UNDOF) a nahradil je džihádisty z Al-Kajdy. Premiér Benjamin Netanjahu měl společné foto s některými z 500 džihádistů, léčenými v izraelském Ziv Medical Centre. V červnu 2016 prohlásil, že by nikdy nevrátil Golany jejich syrským majitelům. Podle Ruska a USA byl tento krok už příliš a tak se společně dohodli na napsání rezoluce, vyzývající Izrael k zastavení jeho podpory teroristům a umožnění OSN znovu plnit své poslání. Rezoluce měla být zveřejněna v srpnu, ale projekt nepřežil zhoršení vztahů mezi Moskvou a Washingtonem.

Izraelské dělostřelectvo ostřelovalo každé odpoledne, stejně jako jejich letectvo, které střílelo na syrské území z izraelského vzdušného prostoru. Džihádistům tak poskytli krytí.

Pokud by se Izraeli s džihádisty podařilo vytvořit koridor mezi syrskou demilitarizovanou zónou a farmami libanonské Šibá, bylo by možné rozšířit válku na jih Libanonu. Kurdské populaci této oblasti, loajální princi Talalovi Arslanovi a Syrské arabské republice, spíše než Walidu Jumblattovi, hrozí riziko, že bude vyhlazena džihádisty.

Spojené státy na diplomatické úrovni požádaly o zahájení vyšetřování syrsko-ruské ofenzivy proti džihádistům ve východním Aleppu kvůli „válečným zločinům“. Zástupce generálního tajemníka OSN pro Sýrii Steffan Mistura navrhl bojovníkům zajištění bezpečnosti, pokud se rozhodnou odejít z východního Aleppa do Idlíbu, čímž přeruší bitvu a zachrání civilisty. Ale tento kompromis (inspirovaný ředitelem OSN pro politické záležitosti Jeffrey Feltmanem) byl odmítnut Francií.

Po konzultaci s Izraelem Paříž rozhodla, že nebude integrovat změny, které její ministr zahraničních věcí Jean Marc Ayrault vyjednal se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem, ale představí svůj projekt v sobotu na Radě bezpečnosti. Pan Ayrault osobně navštíví New York, aby tam svůj text bránil.

Francouzský projekt plánuje zastavit veškeré bombardování východního Aleppa, ať už dělostřelectvem či letectvem a zakázat všechny lety nad městem vojenskými letadly. Rusko okamžitě potvrdilo, že bude návrh vetovat. Ještě neznáme čínský postoj, ale je možné, že se dočkáme pátého společného veta Moskvy a Pekingu vůči iniciativě NATO ohledně Sýrie, což by pak stalo největším předmětem mezinárodního napětí od konce druhé světové války. Tato blokáda by mohla zpochybnit budoucnost Organizace spojených národů.

Překlad Messin

Francie a její „velká představa o světě“

$
0
0
Gearóid Ó Colmáin
13. 10. 2016   WertyzReport
 

Francouzský imperialismus je v těchto dnech mimořádně hektický. DGSE, francouzský ekvivalent CIA (francouzské zpravodajské služby, pozn. překl.), pomáhají od dubna 2012 francouzským teroristům se vstupem do Sýrie, aby tam mohli dětem stínat hlavy a mučit jejich tělíčka ve jménu „lidských práv“. Ačkoliv o tom již nějakou dobu mluvíme, francouzské ministerstvo spravedlnosti nyní diskrétně připustilo, že jsme měli po celou dobu pravdu.


Mali


V roce 2012 Francouzi učinili vpád do Mali s pomocí teroristů, které využívali i v Libyi. Bombardovací kampaň pomohla Francii, slovy francouzského ministra zahraničí, „znovu dobýt“ Mali. Země je nyní úplně zničená, rozdělená, ale poskytuje velký prostor pro podnikání Francouzů a Američanů v oblasti těžby přírodních zdrojů.

 

Středoafrická republika


O rok později Francie obsadila Středoafrickou republiku, a to společně s takfiristickým teroristickým hnutím Seleka, financovaným Saudy. Teroristé z hnutí Seleka hodně uřezávají hlavy, ale přesto měli své mluvčí ve francouzských médiích s bezvadnou francouzštinou. Předchozí, Francií dosazený diktátor Středoafrické republiky François Bozizé, kterého bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy charakterizoval jako „autistického blázna z Bangui“, podepsal významné dohody o ropě s Pekingem. Manipulátoři tohoto diktátora v Paříži byli pobouřeni.

 

Kamerun


Francouzi koordinovali teroristy z Boko Haram (tj. salafistická islamistická teroristická povstalecká skupina, pozn. překl.) proti nekompromisnímu a nepřátelskému režimu prezidenta Kamerunu Paula Biya. V lednu 2015 zatkli podle televizního kanálu Afrique Media kamerunští vojáci francouzské speciální jednotky, bojující po boku takfiristického teroristického hnutí, a diskrétně je repatriovali do Francie na příkaz Elysejského paláce.

Francie využila operaci Středoafrické republiky za tím účelem, aby jim poskytla posily pro destabilizaci Kamerunu. Kamerunský prezident Paul Biya vyzval Čínu, aby mu poskytla vojenskou podporu v boji proti terorismu. Prominentní bezpečnostní poradce Kamerunu řekl pro Afrique Media, že francouzští teroristé, přicházející z hlavního města Středoafrické republiky Bangui do hlavního města Čadu N’djamena, byli zaskočeni zásahem čínských speciálních sil se sídlem v Alžírsku. Neexistuje žádný způsob, jak potvrdit, zda je tato informace pravdivá. Ale jestliže je informace správná, naznačuje, že si Čína může více protahovat své svaly v Africe a drsně zakročovat proti terorismu - proti francouzskému terorismu! Přítomnost čínské vojenské základny v bývalé francouzské kolonii Džibuti také Paříž nepotěšila.

 

Kongo a jeho hlavní město Brazzaville


Číňané také způsobují hodně problémů v bývalé francouzské kolonii v rovníkové Africe. Francie se pokusila před několika měsíci o převrat proti jejich bývalé nastrčené loutce, kterým je Denis Sassou-Nguesso (tj. prezident Konžské republiky). Sassou-Nguesso se v posledních letech stále více obrací na Čínu, a to k zlosti Paříže a Washingtonu.

Francouzský zmocněnec generál Mokoko nyní strádá v Brazzavillském vězení za velezradu. Do tisku uniklo video s generálem, kde je generál odhalen, jak osnovuje spiknutí s DGSE (francouzské tajné služby), při němž by byl svržen režim Sassou- Nguessa, a to ve prospěch francouzských zájmů. Přislíbil, že bude loajální vůči Francii, a z toho důvodu informační servis Impéria vykreslil generála Alcibiadiana velmi lichotivě. Sdělili nám, že v současné době čte tlusté knihy o Napoleonovi, a zároveň si vychutnává klasiku francouzské literatury. Ach, ta francouzská imperiální nostalgie a její erudovaní afričtí přívrženci!

 

Burundi


Burundi, jedna z nejprogresivnějších zemí s nejpopulárnějším africkým prezidentem Pierrem Nkurunzizou, se již od roku 2010 brání dezinformacím francouzských médií, ale Paříž a Belgie (Burundi je bývalou belgickou kolonií), vedou od dubna 2015 proti této zemi tajnou válku.

Nkurunzizův ambiciózní program, týkající se vývoje a náklonnosti k investiční politice BRICS, není v zájmu Evropské unie. Evropská unie se pod falešnými záminkami ústavních otázek snaží vytlačit Nkurunzizu společně se skupinami poblázněné, násilnické mládeže, nazývané „mírumilovní demonstranti“. Spojené státy jsou také silně zapojeny do této neokoloniální války, a to prostřednictvím všudypřítomného nepřítele všech věcí, týkajících se Afriky, a tím je americká velvyslankyně při OSN Samantha Power. Pro čtenáře, neobeznámené se Samathou Power, jen zmíním, že je to žena, která přejela sedmiletého chlapce a nezastavila! Samantha má opravdu Afriku v srdci!

Organizace spojených národů vydala pod vedením Samanthy Power lživou zprávu, že vláda státu Burundi plánuje genocidu proti Tutsiům, kteří tvoří menšinu v zemi. Tisíce Tutsiů a Hutuů protestovalo proti této odporné lži OSN.

Ale Burundi má silný vojenský aparát a síť tajných služeb. Podařilo se jim odolávat více než rok a vypadá to, že budou dobře vzdorovat i nadále.

 

Demokratická republika Kongo


Naopak v Demokratické republice Kongo je to zase problém.
Od formální a symbolické nezávislosti na Belgii v roce 1960 je tato země neokolonií západních zájmů a je udržována v permanentním válečném stavu a v chudobě. Kongo je nejbohatším národem na světě. Ale jeho lidé jsou chudí. Tento protiklad se nazývá kapitalismus. Od roku 1961, kdy agenti CIA a belgických tajných služeb zavraždili prvního premiéra této země Patrice Lumumbu, se prokázalo, že loutkoví představitelé jsou zcela nedůvěryhodní.

Sese Seko Mobutu řídil po několik desetiletí tuto zemi jménem atlantických neokolonialistů. Mobutu byl „náš člověk v Kongu“, až do doby, kdy začal nesouhlasit s Belgií, Paříži a Washingtonem, spoléhaje na rostoucí souhlas národní buržoazie s legitimitou. Washington neztrácel čas a odeslal speciální jednotky do Rwandy, aby pomohly nově zvolenému Paulovi Kagamemu, provádějícímu genocidu, navýšit invazní síly v Demokratické republice Kongo v roce 1996. Rwandě pomáhaly ugandské síly diktátora Yoweri Museveniho a revoluční síly prezidenta Demokratické republiky Kongo, kterým byl Laurent-Désiré Kabila. Mobutu ustoupil stranou. Počet obětí válek, vyvolaných USA, se odhaduje na 5 až 6 milionů. Ale mnozí říkají, že toto číslo je mnohem vyšší.

Avšak jakmile se Kabila chopil moci, obrátil se rychle proti svým americkým podporovatelům, přerušil vztahy s Kagamem a Musevenim a prohlásil, že dává přednost čínským investicím. „Bohové impéria“ tím nebyli potěšeni a Kabilu nechali okamžitě zavraždit. Zemi nyní sužovalo predátorství Kagameho milice, podporované USA, která masově vraždila v provincii Kivu, bohaté na minerály, se silnou podporou západního imperialismu.

Od doby, kdy v roce 2001 převzal moc Joseph Kabila, se podařilo dosáhnout vysokého stupně stability. Kabila zbavil velkou část země terorismu. Konžská národní buržoazie chtěla dosáhnout pokroku a zároveň ukončit kasínový kapitalismus kořistníků, podporovaných Západem, jakým byl Kagame. Prezident Kabila v roce 2011 spustil tautologicky znějící slogan „revoluce modernosti“. Transformoval zemi, což je mu připisováno k dobru, nechal postavit nové, větší přehrady a elektrárny, silnice, bytové projekty a nechal vybudovat dopravní systém. Má podporu lidových sil, jako je Konžská komunistická strana, která chce oživit ducha prvního premiéra (P. Lumumby) a Pierrea Muleleho. Opravdu není dobré, že tak silný vůdce, jakým Kabila je, odejde z úřadu nejpozději příští rok. Konžská demokratická republika by měla zvážit změnu ústavy, aby zrušila limity pro funkční období. Tyto limity a pluralitní demokracie jsou zástěrkou pro neokoloniální zájmy. To, co země potřebuje, je jednota a silné nacionalistické vedení.

Židovská moc má hodně co do činění s aktuálním nepokojem. Izraelci dominují diamantového průmyslu v zemi a nyní mají loutku, která dokonce tvrdí, že je Žid. Jmenuje se Moise Katumbi a slibuje, že, slovy Benjamina Netanjahua, „otevře Afriku Izraeli“. Ve skutečnosti byl Izrael vystavěn na zlatě, získaném prací otroků v Kongu. Ale konžský holocaust je nezajímá, protože nejsou Židé.

Katumbi, který je multimilionář, je jednoznačnou volbou Impéria pro nadcházející volby. Problém je v tom, že se volební orgány rozhodly odložit volby na červenec 2017. Toto rozhodnutí je moudré, protože dosud nebyli registrováni všichni voliči. Samozvaná „mezinárodní komunita“ je z toho nešťastná, protože chce Kabilu odstranit z cesty. Kabila se obklopil nacionalistickými politiky, kteří chtějí uniknout ze spárů západního neokoloniálního sevření. Čína má v této zemi obrovské infrastrukturní projekty. Ve skutečnosti je Demokratická republika Kongo nejambicióznějším africkým projektem čínského imperialismu. Čínský státní monopolní kapitalismus buduje infrastrukturu, platí více za přírodní zdroje a ani omylem by nevydal urážlivé, neokoloniální výroky, jako nedávné prohlášení prezidenta Hollanda, v němž odsoudil hlavní město Kinshasu. Kabilův „režim“ reagoval na Hollandova slova zpříma a sebejistě francouzskému prezidentovi na tiskové konferenci připomněl, že Demokratická republika Kongo není francouzským územím.

Západní imperiální tisk podráží sám sebe v rámci své věrné mise dezinformovat evropského čtenáře. Článek v Le Monde uvádí, že demonstranti v Kinshase, vyzývající prezidenta, aby „odstoupil“, mají v rukou kameny. Připouští, že demonstranti již zlynčovali policisty, násilně zaútočili na civilisty a zničili veřejné budovy. Také připouští, že si policie udržovala od výtržníků odstup. Přesto se ve stejném článku dočteme, že Sorosem financovaná organizace Human Rights Watch odsuzuje policii za brutální zákrok proti pokojným demonstrantům! Lze si jen představit, co by se asi stalo, kdyby chtěl někdo v Paříži demonstrovat bez povolení, a byl přitom ozbrojený, zlynčoval by policii a zapaloval vládní budovy!

 

Gabon


Ve francouzské neokolonii Gabon, bohaté na ropu, přerostly prezidentské volby v červenci v násilnou akci poté, co Jean Ping, kandidát podporovaný Francií, prohrál s úřadujícím prezidentem, kterým byl Ali Bongo. Jean Ping vyzval starého kolonizátora, aby zasáhl. Francouzští odborníci na Afriku, jako je Antoine Glaser říkají přesně totéž, co řekli před francouzským útokem na Pobřeží slonoviny v roce 2011, konkrétně to, že Francie tam nemá žádné skutečné zájmy. Není to pravda. Francie má v bývalé kolonii vojenskou základnu a těží z liberální ekonomiky již několik desetiletí prostřednictvím dosazení zkorumpovaných diktátorů. Ali Bongo převzal moc během vojenského převratu v roce 2009 s pomocí Francouzů. Měl sloužit francouzské elitě. Místo toho Bongo zradil své pány. Dal lukrativní zakázky na těžbu ropy Číně a zajistil si podporu Číny pro rozvoj zemědělského průmyslu v zemi. A nejen to, stát Gabon v současné době usiluje o částku 805 milionů dolarů od francouzského ropného gigantu Total, která nebyla zaplacená na daních. Paříž říká, že Bongo musí padnout! Existují náznaky, že by se Ali Bongo mohl od svého otce lišit. Zavázal se, že odevzdá dědictví po otci státu. Neměli bychom si však dělat žádné iluze o Bongově shovívavosti. Ale je jasné, že nyní stojí spíše na straně afrických kapitalistických zájmů, než imperiálních. Jean Ping je bývalý manžel Pascaline Bongo, členky správní rady společnosti Total. Ping má osobní zájem na podvodných praktikách Totalu. Total i „mezinárodní společenství“ Bonga nenávidí.

 

„Revoluční“ tahanice o Afriku


Západní imperialismus dostává z Afriky amok. Nevládní organizace, které se specializují na manipulaci s mládežnickou vzpurností, drží mladé lidi z tohoto kontinentu jako rukojmí. Tyto organizace využívají trockistickou propagandu, která byla dovedena k dokonalosti během Arabského jara. Západní imperiální elita říká, že chtějí šířit arabská jara po celé Africe. Dělají dobrou práci. Francois Hollande řekl nedávno na půdě OSN, že „Francie má velkou představu o světě“. Francouzská mládeži, máte vůbec představu, co vaši otcové způsobují cizím zemím? Opravdu věříte všemu, co vám říkají o těchto zemích, když je ve skutečnosti vykořisťují a ovládají? Jak můžete poslouchat Matthieu Pigasse, majitele deníku Le Monde a ředitele Lezard Bank, když vám říká, že chce vidět, aby se Arabské jaro rozšířilo po celé Africe, a přitom nechápat, co tím míní, nerozumět tomu, co představuje informační služba, kterou vlastní, když používá termíny jako „mezinárodní společenství“ a „občanská společnost“? Francouzská mládeži, ta svině chce revoluci. Dejte mu ji!

Africká mládeži, vykopněte už všechny nevládní organizace a oživte ducha Sankary, Patrice Lumumby a Pierra Muleleho! Vychovávejte svoji mládež tak, aby rozpoznala válečné lsti imperialismu!

Francie, překypující dluhy a utápějící se v blátě své vlastní imperiální arogance, se pustila do posledního zběsilého znásilňování na tmavém kontinentu - je to součást „velké představy o světě“, kterou Francie má. Dne 11. září 1991, po rozpadu SSSR, prezident George Bush řekl americkému Kongresu, že Nový světový řád se blíží a má „velkou představu“. Milióny hnijících mrtvol z francouzských a amerických imperiálních válek na Pobřeží slonoviny, v Libyi, Sýrii, Iráku, Kamerunu, Gabonu, Burundi, ve Středoafrické republice, Rwandě, Demokratické republice Kongo - seznam je daleko větší – podávají svědectví o tom, jak negativní význam má „velká představa /západního imperialismu/ o světě“.



Článek vyšel 25.září 2016 na webu ahtribune.com, jeho autorem je Gearóid Ó Colmáin. Pro WertyzReport přeložila Jana Schönová. Titulní fotografie převzata z původního článku.

Možné další rozšíření konfliktu na Blízkém východě

$
0
0
Thierry Meyssan
13. 10. 2016    VoltaireNet
Thierry Meyssan pokračuje ve své analýze války, která je válkou Washingtonu a jeho spojenců proti zbytku světa. Egypt vstoupil do boje. Izrael napadl Sýrii. Turecko udržuje své vojáky v Iráku, přes sliby Bagdádu. Míříme směrem k pátému rusko-čínskému vetu v Radě bezpečnosti tentokrát proti francouzskému podnětu.


Ruský ministr obrany, Sergiej Šojgu, zhodnotil ruské vojenské akce v Sýrii. V průběhu jednoho roku, oznámil "... jsme osvobodili 586 lokalit a více než 12.000 čtverečních kilometrů území, odstranili přibližně 35.000 teroristů, včetně více než 2700 z Ruska a zemí Společenství nezávislých států (SNS)", Srovnal tyto výsledky s americkými, zatímco oni tvrdí, že bojují proti teroristům, ve skutečnosti je podporují proti Syrské arabské republice.

Duma jednomyslně přijala Russo-syrskou dohodu o zmocnění k umístění ruského letectva na syrské základny na Hmeimim, a to na dobu neurčitou. Tento text byl tajně podepsán v srpnu 2015 a byl Dumě předložen pouze ke zveřejnění ruské pozice veřejnosti. Duma upřesnila, že ruská vojenská přítomnost v Levantě je nezbytná k boji proti terorismu.

Současně jsme viděli začátek největších Russo-egyptských vojenských cvičení od doby Gamal Abdel Nassera. Ruští představitelé naznačili, že tyto manévry by umožnily koordinaci obou armád v jejich boji proti džihádistům, a to zejména v poušti. Tím, Rusko oficializovalo svou vojenskou přítomnost v Egyptě, stejně jako Sýrii a Jemenu (i když jejich přítomnost v Jemenu je pro tuto chvíli neoficiální).

Několik amerických generálů potvrdilo, že situace nebyla nikdy od korejské války tak vážná. Podle nich konfrontace mezi Spojenými státy a Ruskem nikdy předtím nedosáhla takové úrovně. Generál Mark A. Milley, náčelník štábu pozemní armády, potvrdil, že proti sobě stojící námořnictvo a vzdušné síly by mohli svést velmi krvavé souboje. Velvyslanec Charles W. Freeman, jr. varoval před akcemi při nichž by hrozila válka mezi Spojenými státy a Ruskem.

PKK, jinými slovy turečtí Kurdové, využili situace ke znovuobsazení města Jarabulus na severu Sýrie. Turecko odsuzuje irácké protesty namířené proti němu, ale odmítá stáhnout své vojáky z iráckého území, když tvrdí, že pouze přítomnost tureckých vojáků byla napadena Bagdádem, zatímco svá vojska zde má rozmístěna asi třicet zemí.

Především za předpokladu, že Washington a Moskva by byli příliš zabrány do své konfrontace, mohla by zasáhnout izraelská armáda a zaútočit na oblast sousedící s okupovanými Golanskými vrchy.

V srpnu 2014, Tel-Aviv donutil odejít modré přilby pozorovatelských sil OSN (UNDOF), a nahradil je džihádisty z Al-Kajdy. Premiér Benjamin Netanjahu se nechal fotografovat s některými z 500 džihádistů léčených v Ziv Medical Centre. V červnu 2016 prohlásil, že on by nikdy Golanské výšiny nevrátil syrskému majiteli. Spojené státy a Rusko se dohodly na memorandu pro rezoluci vyzývající Izrael, aby zastavil svou podporu teroristů a umožnil UNO znovu znovu se ujmout jeho poslání. Rezoluce měla být zveřejněn v srpnu, ale projekt nepřežil zhoršení vztahů mezi Moskvou a Washingtonem.

Izraelské dělostřelectvo bombardovalo celé odpoledne, stejně jako jejich letectvo, které střílelo na syrské území z izraelského vzdušného prostoru. Džihádisté ​​bojovali pod krytem izraelské palby.

Izrael a džihádisté ​​by mohli otevřít koridor mezi syrské demilitarizované zóny a do libanonské Chebaa, a tím rozšířit válku na jih Libanonu. Kurdské populaci této oblasti, loajální k princi Talal Arslan a k Syrské arabské republice spíše než k Walid Joumblatt, hrozí riziko, že bude vyhlazena džihádisty.

Na diplomatické úrovni, Spojené státy požádaly o zahájení šetření o syrsko-ruského útoku proti džihádistům ve východním Aleppu jako válečného zločinu. Zástupce generálního tajemníka pro Sýrii, Steffan de Mistura, navrhl zajištění bezpečnosti bojovníků, pokud se rozhodnou odejít z východního Aleppa do Idleb, čímž by se přerušila bitva a chránili civilisté. Ale tento kompromis (inspirovaný ředitelem pro politické záležitostí OSN, Jeffrey Feltmanem jménem Washingtonu) byl odmítnut Francií.

Po konzultaci s Izraelem, Paříž rozhodla, že nebude akceptovat změny, které její ministr zahraničních věcí, Jean-Marc Ayrault, dohodl se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem, a představí svůj projekt v sobotu v Radě bezpečnosti. Pan Ayrault osobně navštíví New York aby podpořil jeho text.

Francouzský projekt plánuje zakázat veškeré bombardování východního Aleppa, ať už dělostřelectvem či letectvem a zakázat veškeré lety nad městem vojenskými letadly. Rusko okamžitě potvrdilo, že bude vetovat jejich pohyb. Neznáme čínskou pozici, ale je možné, že se dočkáme pátého společného veta iniciativy NATO týkající se Sýrie Moskvou a Pekingem, což by se pak stalo největším předmětem mezinárodního tření od konce druhé světové války. Tato blokáda by mohla zpochybnit budoucnost Spojených národů.

Prečo majú Slováci radi Rusov napriek propagande

$
0
0
Ľudovít Števko
13. 10. 2016    NaPalete  (kráceno)
Slováci majú negatívny vzťah k americkej zahraničnej politike a pozitívny vzťah k Rusku viac ako okolité krajiny. Vyplýva to zo zverejnených údajov organizácie Globsec Policy Institute, ktorá vychádzala z prieskumov agentúr v Česku, Maďarsku a na Slovensku. Až 59 percent Slovákov hodnotí politické pôsobenie USA v Európe a vo svete negatívne a 60 percent si myslí, že NATO je pre USA prostriedok na ovládanie malých krajín. 

Pozitívnemu obrazu Ruska vo vedomí Slovákov sa venoval denník Sme 8. septembra v dvoch osobitných článkoch s citáciami niektorých politológov, najmä známeho rusofóba Alexandra Dulebu a mimoriadne disponovanej „odborníčky“ na zahraničnú politiku Magdy Vášáryovej.

Lepšia informovanosť kontra propaganda

Viacerí sociológovia sa zamýšľajú nad fenoménom proruskej orientácie väčšiny slovenského národa a odpoveď hľadajú jedni v štúrovskej histórii, iní v názoroch na vojenské intervencie USA a transatlantickej aliancie v rôznych častiach sveta. Bývalá diplomatka Vášáryová príčinu vidí dokonca v naivite Slovákov, ktorí ani za štvrťstoročie vraj „nepochopili, čo pre nás znamená členstvo v NATO.“

Aj Duleba sa domnieva, že sme v zahraničnej politike naivní a vinu zvaľuje na politikov, ktorí neboli schopní diskutovať o veciach zahraničnej politiky. Slováci sa vraj cítia morálnejší, ak odmietajú vojenské zásahy v zahraničí. Pre tohto pána je príznačné, že agresiu nazýva vojenským zásahom, ktorý je podľa jemu podobných havloidov nutný humanitárny akt s cieľom nastolenia demokracie v nedemokratických čiže neposlušných štátoch.

Podľa SME je zarážajúce, že sa na Slovensku hovorí o neutralite, ktorá je „jedným z kľúčových príbehov ruskej propagandy.“ Samozrejme, takéto tvrdenie je hlúposť v zmysle známeho príslovia: „Čo sa babe zachcelo, to sa babe prisnilo.“ Vzťah Slovákov k Rusom určuje do veľkej miery slovanská mentálna príbuznosť a spoločná historická pamäť.

PROTIRUSKEJ MEDIÁLNEJ PROPAGANDE, Z KTOREJ JE DNES KAŽDÝ NORMÁLNY ČLOVEK OTRÁVENÝ, SA NA SLOVENSKU NIKDY DLHODOBO NEDARILO.

Aj potlačenie Pražskej jari armádou Varšavskej zmluvy a dvadsaťročné obdobie prítomnosti sovietskych vojsk v ČSFR sa dnes vníma v kontexte studenej vojny a politiky brežnevovského vedenia Sovietskeho zväzu, nie ako výsledok vôle ruského ľudu, ktorý si v čase tzv. totality tiež vytrpel svoje.

Vojnové udalosti konca 20. a začiatku 21. storočia chápu Slováci (a nielen oni) ako ozbrojené zasahovanie USA a NATO do suverenity mnohých štátov na Balkáne, v Afrike a na Blízkom východe. Cynické vojnové dobrodružstvá a nezmyselné bombardovanie Juhoslávie, Líbye, Iraku, v záujme hegemónie zámorskej veľmoci nerozpútali Rusi, ale Američania a Severoamerická aliancia.

Na pochopenie týchto udalostí nevplývala a ani nemusela vplývať ruská propaganda, ale všeobecne lepšia internetová informovanosť národa, ktoré nedokázalo infikovať mediálne vymývanie mozgov a protiruská agenda niektorých politikov či mimovládnych organizácií.

To, že Slováci neakceptujú akékoľvek použitie sily vrátane ozbrojených akcií NATO, je chvályhodná vlastnosť, ktorú môžu vyčítať národu len prihlúpli alebo naverbovaní nactiutŕhači ako herečka Vášáryová, bývalý marxista Mesežnikov, prezident Kiska, istý aktivista Smatana a iné obskúrne figúrky na našom politickom hryzovisku.

Vítanie ruských motorkárov Noční vlci v roku 2015 na bratislavskom Slavíne. (Foto: Michaela Kolimárová)

Povedomie slovanstva

Rusofóbovia už ťahajú na Slovensku za kratší koniec. A to je dobrý, pre niekoho prekvapujúci výsledok posledného agentúrneho prieskumu. S Rusmi nás spája stáročné povedomie slovanstva, príbuzný jazyk, ktorého spoločným základom bola liturgická reč sv. Cyrila a Metoda. Na rozdiel od iných európskych jazykových skupín (germánskych, románskych, baltských) slovanské jazyky sú si najviac podobné.

P.C.Buchanan: Trump žije!

$
0
0
13. 10. 2016     zdroj
Donald Trump odvedl v neděli večer bezesporu nejlepší výkon v dosavadní historii televizních prezidentských soubojů. Když se ráno toho dne probouzel, stála pro něj situace takto: Plánovaný viceprezident Mike Pence, kterého si Trump za svého zástupce sám vybral, se od něj za jeho obscénní poznámky o ženách, pronesené Trumpem před desíti lety při rozhovoru s Billem Bushem v autobusu, odvrátil, a stejně tak učinil i Trumpův volební štáb.


Média ucítila krev a tzv. nažhavila dráty: TRUMP JE ZE HRY! POHÁR BERE PENCE! REPUBLIKÍNSKÉ ELITY SE CHYSTAJÍ SVÉHO KANDIDÁTA SVRHNOUT!

Už uprostřed tohoto mumraje se Trump takto rozhodl: jestliže má být poražen, vyjde z té porážky jako Trump a ne jako ufňukaný kajícník, žádající o prominutí pokrytce, kteří budou protahovat obličeje nad tím, jak moc si ho oškliví.

První, co učinil, bylo, že pozval zástupce tisku na setkání s malým vzorkem sexuálních obětí Billa Clintona, které proběhlo několik hodin před televizní debatou. Účastnily se ho Kathleen Willeyová, Paula Jonesová a Juanita Broaddricková, které pronesly pár vět na podporu Trumpa i pár vět odsuzujících manžely Clintonovy: „Pan Trump možná řekl pár nehezkých slov, ale Bill Clinton mě znásilnil“, prohlásila Juanita Broaddricková. „ A Hillary Clintonová mi vyhrožovala“.

To byl úvod – a pak už, a na jiném místě - začala televizní prezidentská debata. A jak se moderátoři společně s Hillary pojili v úsílí soustředit debatu na Trumpovy deset let staré výroky, přenesl ji Trump na Billovy kriminální delikty vůči ženám – i to, jak o nich Bill lhal, a jak mu Hillary v těch lžích, a pak i z těch lží ven – pomáhala.

Nikdy nevyhlížela Hillary bezmocněji, než toho večera. Jakmile její pokryteckou hru Trump odrazil, bylo veta po proslulé debatérce z Hoftra Univerzity.

V boji o své bytí či nebytí byl Trump rozhodnut dokončit svou prezidentskou kampaň ve stejném duchu, ve kterém ji zahájil – to zn. jako nepřítel otevřených hranic, globalizace a neoimperializmu. Když moderátoři Raddatzová a Cooper prokazovali svou zaujatou přízeň pro Hillary přečastým přerušováním Trumpových výroků, usměrnil je Trump touto poznámkou: „Ale to jsou tady tři na jednoho!“

A skutečně zde ta početní převaha byla. Jak např. mohli moderátoři debaty pominout onu přetřásanou poznámku Clintonové z jejího pár dní starého projevu k brazilským bankéřům, že „sní o společném trhu s otevřeným obchodem a s otevřenými hranicemi na celé západní polokouli“.

Je-li totiž její výrok přesně zaznamenán, pak vlastně neprohlásila jic jiného, než že sní o budoucnosti, v níž už Američané nebudou existovat jako suverénní a nezávislý národ.

Když přišel na přetřes syrský problém, řekla Hillary, že je pro „bezletovou zónu nad Sýrií“. Škoda, že se jí moderátoři nezeptali, zda to znamená, že by nařídila sestřelovat syrská a ruská letadla, která by se v této zóně objevila.

V každém případě to, co Hillary navrhuje, značí válku proti Sýrii – i proti Rusku – pokud toho bude zapotřebí. Třebaže Kongres dosud válku Sýrii nevyhlásil, a Sýrie USA dosud nenapadla.

Trump nezaváhal ani když byl postaven před nutnost popřít návrh Mika Pence, aby Washington pokračoval v politické linii Billa Clintona. Protože on, Trump, má za to, že Islamský stát (IS), je nepřítelem Ameriky. A jestliže na něj Sýrie a Rusko útočí, neměl by jim Washington v tom útočení bránit.

Když se neděle rodila, psala média o Trumpovi jako o mrtvém muži. A když se tutéž neděli ukládali lidé ke spánku, prožívala tato média stejný šok, jako Hillary a její manžel.

DONALD ŽIJE!

Patrick Buchanan byl hlavním poradcem tří amerických prezidentů a dvakrát jej republikánská strana nominovala za svého prezidentského kandidáta.

Z článku zveřejněného na serveru P.C. Robertse vybral a přeložil Lubomír Man

Viníkům debaklu nic nedošlo

$
0
0
Radim Valenčík14.10.2016  blog autora
 

"Za volební prohrou komunistů ve víkendových krajských volbách vidí místopředseda KSČM Jiří Dolejš hlavně obratný marketing vicepremiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. 


Řekl, že KSČM musí před sněmovními volbami, do kterých zbývá rok, najít cestu, jak voliče vrátit k urnám a vysvětlit jim, že miliardář Babiš není ten pravý, kdo slyší na sociální témata."

Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/dolejs-za-volebni-prohrou-kscm-je-obratny-marketing-ano-20161011.html

Naprostá blbost. Za selháním KSČM je programová sterilita a KSČM nemůže existovat jinak, než jako programová strana (která ví, o co jde, čemu se bránit a jak napravit stav věcí):

Např.: http://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-28-10.html

Rentiéři těžící z těch, co mají nikoli právo, ale povinnost se vzbouřit - jinak je to konečná.


"Volby jsou především debaklem těch stran, které můžeme nazvat programové strany a které nemohou být neprogramové strany, tj. ČSSD a KSČM (ať již byly ve vládě nebo ne). Strany, které se deklarují, že jsou tu pro lidi, nemohou nemít důvěryhodný a promyšlený program. Program, který objasňuje, co se vlastně děje. Program vycházející z pochopení doby. A program, který také říká, jak problémy řešit. Tj. program, který má jak obrannou, tak i nápravnou část. To ani ČSSD ani KSČM (v jejím případě je to zvlášť ostudné) nezvládly."

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3892-volby-podle-predpovedi-te-me-co-dal.html

Pečinka na UK ČT 24:

Nejlepší současný komentátor. Nedochází mu však (ani po té, jak vylezlo šídlo z pytle ven v případě Deutsche Bank), že i tyto lokální volby byly globální proti stále nebezpečnější a stále více degenerující moci.

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3913-pred-24-00-vinikum-debaklu-nic-nedoslo.html

Rozhovor V. Putina pro francouzskou TV

$
0
0
14.10.2016 překlad NWOO

V rozhovoru pro francouzskou televizi TF1 z 11. října ve městě Kovrov ve Vladimirské oblasti odpovídá prezident Ruské federace na otázky o důvodech jeho zrušené návštěvy Francie, o situaci v syrské válce, nutnosti humanitární podpory Aleppa a problematické spolupráci s Američany při boji proti teroristickým skupinám.



V. Putin: Kde jste se tu vzali? Tohle je malé provinční městečko. Nyní ať se přijede v Rusku do kterékoli vesnice, jsou tam Francouzi. Ale to je velmi dobře, nás to těší.

M. Scott(jak bylo přeloženo): Pane prezidente, mohl byste nám objasnit, proč nepojedete do Paříže?

V. Putin: To je jednoduché. Předpokládalo se, že v Paříži slavnostně otevřeme nově postavené ruské nábožensko-kulturní centrum. Ale zdá se, že to není ten nejvhodnější moment pro oficiální událost tohoto druhu s ohledem na naše, mírně řečeno „nepochopení“ toho, co se děje v Sýrii a především okolo Aleppa. Ale mimochodem – i co se týče tohoto tématu jsme vždy otevření k jakýmkoli konzultacím a dialogu.

M. Scott: A právě to chtěli i Francouzi – využít tuto možnost k posouzení situace v Sýrii, ale vy jste z téže příčiny tuto návštěvu odmítl.

V. Putin: Víte, my jsme ji neodmítli, nám prostě řekli, že hlavní příčina, důvod mé cesty do Paříže – a zejména otevření toho kulturně-náboženského centra – jsou nyní nevhodné. Ale pokud je hlavní důvod mé cesty do Paříže nevhodný, pak si jistě najdeme jinou příležitost setkat se a pohovořit o Sýrii jindy. Nemáme žádná omezení v této otázce, jsme k dialogu otevření. Prostě nám dali na vědomí, že nyní není ta nejvhodnější doba na podobnou akci, toť vše. My jsme nebyli ti, kdo to odmítli.

M. Scott: Mnozí západní představitelé, včetně Kerryho, Ayraulta, dokonce i François Hollande použili ostrou rétoriku na adresu Ruska z důvodu bombardování Aleppa, jehož cílem se stávají i civilní objekty jako například nemocnice. Někteří to dokonce zmiňují v takových termínech jako „válečné zločiny“. Co na to odpovíte?

V. Putin. Řekl bych na to, že to je politická rétorika, která nemá větší význam a nebere ohled na reálie této země. A já vám teď řeknu proč. Jsem hluboce přesvědčen, že za situaci, která nastala v regionu jako celku a v Sýrii obzvlášť, nesou odpovědnost především naši západní partneři a v první řadě samozřejmě USA a jejich spojenci, zajisté včetně vedoucích evropských států.

Připomeňme si jak nadšeně všichni podporovali „arabské jaro“. No a co nyní, kde je ten optimismus? Připomeňme si, čím byly Líbye nebo Irák do té doby, než jejich státy nebo státní struktury byly rozvráceny silami různých západních partnerů.

I když to třeba nebyly příkladné demokracie v současném chápání. Bylo však možné a asi i nutné ovlivňovat změny struktury obyvatelstva, struktury státu, struktury moci, samotné povahy moci. Ale rozhodně tam nebyly žádné příznaky terorismu. Z těchto území nepřicházela hrozba ani pro Paříž, ani pro Azurové pobřeží Francie, ani pro Belgii, ani pro Rusko, ani pro Spojené státy.
Nyní to však zdroje teroristické hrozby jsou. Náš cíl spočívá v tom, aby něco takového nebylo dopuštěno i na území Sýrie.

Tuším vaši otázku týkající se běženců. Chtěl jste se na to zeptat? Pokud ne, stejně odpovím. Vzpomeňme si, že problém běženců vznikl dlouho před tím, jak Rusko začalo realizovat své úsilí o uklidnění a stabilizaci situace v Sýrii. Masový odchod lidí z těchto obrovských území Blízkého východu a také z Afriky a z Afghánistánu začal dlouho před naším aktivním vstupem do Sýrie.
Jakákoli obvinění Ruska z toho, že údajně zavinilo problém běženců, jsou absolutně nepodložená. Naším cílem je naopak to, aby byly vytvořeny podmínky k návratu těchto lidí k rodným krbům.

A nyní k humanitární situaci vzniklé kolem Aleppa. Cožpak jsme zapomněli, jak americké letectvo bombardovalo v Afghánistánu nemocnici, kde zahynuli také (pracovníci organizace) Lékaři bez hranic? Celé svatby po stovkách lidí likvidovali v Afghánistánu. A nyní v Jemenu, co se tam stalo: jedním úderem na pohřební obřad bylo zabito 170 lidí a dalších 500 zraněno.

V kterémkoli místě, kde probíhají boje, bohužel hynou a strádají naprosto neviní lidé. Ale my nemůžeme dovolit teroristům schovávat se za ně jako za živým štítem a nemůžeme dovolit vydírat celý svět, když někoho zajmou, zabijí, odříznou hlavu.

Pokud chceme dovést svůj boj s terorismem do konce, je nutné s nimi bojovat, ne s nimi jednat, neuhýbat a neustupovat zpět.

M. Scott: Pane prezidente, problém je v tom, že Francouzi nechápou, proč bombardujete ty, koho nazýváte teroristy. Vždyť nás napadl ISIL, ale isilovci v Aleppu nejsou. Zejména tohle Francouzi nechápou.

V. Putin: To vám vysvětlím. V Aleppu situaci kontroluje jiná teroristická organizace – Džabchat-an-Nusra, která se vždy prohlašovala za křídlo Al-Kajdy a je na seznamu teroristických organizací OSN.

Co nás stále trápí a zároveň překvapuje, je to, že naši partneři, včetně amerických, po celou dobu se nějak snaží dostat ji za rámec těchto teroristických organizací. A já vám řeknu proč. Zdá se mi, že naši partneři stále znova a znova našlapují na tytéž hrábě. Chtějí používat bojový potenciál těchto teroristických organizací a radikálů k dosažení svých politických cílů, v tomto případě k boji s prezidentem Assadem a jeho vládou, a přitom nechápou, že se jim nikdy nepodaří postavit ty (bojovníky) „do pozoru“ a donutit je žít podle civilizovaných pravidel, pokud jednou zvítězí.

Nejednou jsme se dohodli s Američany, že oddělí Džabchat-en-Nusru a takové jako Džabchat-an-Nusra, organizace takzvané zdravé části opozice i v Aleppu. Oni s námi souhlasili, že je to třeba udělat. A nejen to, domlouvali jsme se i na určitých termínech, ale nic nebylo po celé měsíce splněno.

Zrovna nedávno jsme se dohodli na tom, že vyhlásíme příměří – den D, jak říkají naši američtí přátelé. Trval jsem na tom, aby nejprve řešili úkol oddělení Džabchat-an-Nusry a dalších teroristů od zdravé části opozice a teprve potom ať vyhlásí příměří.

Ale Američané trvali na tom, že nejprve je třeba vyhlásit příměří a teprve potom že oddělí teroristy od neteroristů. Nakonec jsme jim v tom ustoupili, souhlasili s tím a 12. září byl vyhlášen den klidu, zastavení bojů. A 16. září americké letectvo bombardovala syrskou armádu. Zahynulo 80 lidí.

V tutéž dobu, ihned po bombardování ISIL – zde už to byl ISIL – přešel v tomto úseku do útoku. Naši američtí kolegové nám pak řekli, že to byl chybný úder. Pravda však je, že v důsledku této chyby zahynulo 80 lidí. To zaprvé. A zadruhé: asi také jen „náhodou“ přešel ISIL hned po těchto úderech do útoku.
V tutéž dobu na nižší úrovni, na operativní, jeden z amerických vojáků přímo řekl, že tento úder připravovali několik dní. Jak se mohli zmýlit, když to připravovali několik dní?

Tak byly naše dohody o příměří zmařeny. Kdo je zmařil? My snad? Ne.

M. Scott: Už se začíná hovořit o návratu studené války, ale existuje minimálně jeden Američan, kterému se líbíte – je to Donald Trump. Jaký je váš vztah k němu, líbí se vám?

V. Putin: Poslyšte, nám se líbí všichni. Amerika je skvělá země, Američané – velmi zajímavý, sympatický, talentovaný národ. Je to velký národ, velká země.
Koho zvolí, s tím budeme pracovat. Ale samozřejmě je snazší spolupracovat s těmi, kdo chtějí pracovat s námi. Pokud Trump říká „chci pracovat s Ruskem“, pak to můžeme jedině uvítat. Jen je třeba, aby ta práce byla oboustranně poctivá.

Ale vraťme se k Aleppu, hovořím o nezbytnosti uskutečnění humanitárních konvojů. Všichni nás ujišťují, že je to nutné udělat. Ale nás není třeba ujišťovat, i my si to myslíme, myslíme si, že je nutné organizovat humanitární konvoj. Ale jak to udělat? Je tam jen jedna silnice, po které mohou jezdit konvoje: z jedné strany tam stojí bojovníci a z druhé – jednotky syrské armády. Víme o provokaci, o úderu na jednu z těch kolon a nám je přesně známo, že to udělala jedna z teroristických skupin.

Říkáme: pojďte, odvedeme bojovníky z jedné strany a syrskou armádu z druhé, uvolníme tu silnici, umožníme bezpečný průjezd po této cestě pro humanitární konvoje.

Všichni s námi souhlasí, ba co víc, píší to i do určitých dokumentů, ale potom se nic neděje, nikdo ze strany našich partnerů nic nedělá. Buď ony bojovníky odvést nechtějí, nebo to udělat nemohou – já nevím.

A teď přijde exotická nabídka. Překvapím vás i vaše diváky. Navrhli nám totiž, aby naše vzdušné síly, vojáci ruské armády, se na tuto silnici postavili a zajistili její bezpečnost. A naši vojáci, lidé odvážní a rozhodní, ke mně přišli a řekli: ano, dobře, jsme připraveni.

Řekl jsem jim: ne, uděláme to jedině spolu s Američany, navrhněte jim to. Navrhli, a oni to okamžitě odmítli. Postavit se tam nechtějí a odvést bojové jednotky těch opozičních, teroristických taky nechtějí. Tak co s tím máme dělat?
Potřebujeme prostě zvýšit úroveň důvěry jeden k druhému a chápat, že tyto hrozby jsou obecné, a jedině budeme-li pracovat společně, můžeme je eliminovat.

S francouzskými speciálními službami máme velmi dobré vztahy. Skutečně pracují jakoby na jedné vlně – naši specialisté na boj s terorismem, francouzští i z některých dalších evropských zemí. Ale tak tomu není vždy.
Když například pošleme našim americkým partnerům nějakou informaci, často není žádná reakce. Před časem jsem poslali informaci o bratrech Carnajevových. První list jsme poslali – nic, druhý list jsme poslali – přišla odpověď: to není vaše věc, jsou to už občané USA, sami se s tím vypořádáme.
A výsledek? Teroristický útok v USA. Není to snad příklad toho, že ignorováním spolupráce v této velmi citlivé sféře dochází ke zbytečným ztrátám?
Je třeba se nezabývat politickou rétorikou, ale hledat východ ze situace, jaká nastala v Sýrii. Jak z toho ven? Možnost je jen jedna: je nutné přesvědčit všechny strany zúčastněné v tomto konfliktu jít cestou politického urovnání.
My jsme se dohodli s prezidentem Assadem. Souhlasil s přijetím nové ústavy a na jejím základě provést volby. Ale nějak se nedaří o tom přesvědčit kohokoli dalšího.

Pokud obyvatelé nebudou za prezidenta Assada hlasovat, znamená to, že dojde k výměně demokratickým způsobem, ne pomocí ozbrojeného vměšování z vnějšku, ale pod přísnou mezinárodní kontrolou, kontrolou OSN. Nechápu, koho to může neuspokojovat, je to přece demokratický způsob řešení otázky moci.
Ale my neztrácíme optimismus a doufáme, že se nám podaří ujistit všechny naše kolegy a partnery o tom, že jen toto je jediný způsob řešení problému.

Zdroj: http://kremlin.ru/events/president/news/53081

Trump: Bombardovanie Srbska bolo veľkou chybou! Ospravedlňujem sa Srbom

$
0
0

14.10.2016 Hlavné správy

Kandidát na prezidenta USA za Republikánsku stranu Donald Trump poskytol srbským novinám Nedeljnik ako prvým z východnej Európy exkluzívne interview. V ňom „sa ospravedlnil Srbom za bombardovanie a ohlásil novú politiku voči Balkánu, ak zvíťazí“

„Bombardovanie Srbov, ktorí boli našimi spojencami v oboch svetových vojnách, bolo veľkou chybou. Srbi sú veľmi dobrí ľudia. Žiaľ, Clintonova administrácia im spôsobila dosť zla, ako aj celému Balkánu, do ktorého priniesli chaos,“ povedal Trump Nedeljniku.

Trump sa ospravedlnil Srbom za americkú, a osobitne za Clintonovu politiku voči Srbom a vyhlásil, že ak sa stane prezidentom, chce „zlepšiť naše vzťahy s vládou v Belehrade“.

Trump v svojom interview hovoril aj o vzťahoch, ktoré chce nadviazať s Ruskom vedeným Putinom, o boji proti Islamskému štátu, aj o svojich šanciach v prezidentských voľbách, v ktorých sú, ako sa vyjadril, všetky médiá proti nemu.

Pri tejto príležitosti Trump vyzval aj amerických občanov – Srbov, ktorí v značnom počte žijú v niekoľkých volebne kľúčových štátoch USA, ako sú Illinois, Indiana, Wisconsin, Ohio, či Michigan, aby vo voľbách hlasovali zaň.

Ani jeden zo slovenských prezidentov sa dosiaľ neodhodlal urobiť takéto gesto, aké učinil Donald Trump a neospravedlnil sa Srbom a srbskému národu za to, že v roku 1999 Slovensko bez súhlasu Bezpečnostnej rady OSN, v rozpore so zákonom o mieri i v rozpore s mravným zákonom povolilo prelety bombardérom a tankovacím lietadlám NATO ponad územie Slovenska, čím tiež prispelo k zavraždeniu niekoľkých tisícov občanov vtedajšej srbsko-čiernohorskej Juhoslávie, najmä Srbov.

Osobitne by sa čakalo, aby toto gesto vykonali vtedajší prezident Rudolf Schuster, vtedajší premiér Mikuláš Dzurinda s tými členmi vlády, ktorí podporili svojím rozhodnutím agresiu proti Juhoslávii, vtedajší predseda parlamentu Jozef Migaš s tými poslancami, ktorí rozhodnutie o pomoci pri agresii odobrili. Slovo prepáčte by mali vysloviť, či napísať aj celé zástupy žurnalistov zo slovenských médií, ktorí v roku 1999 agresiu voči Juhoslávii označili za spravodlivú a zákonnú vec a mnohí z nich tak robia dosiaľ. V mene terajšej Slovenskej republiky by sa za slovenskú agresiu voči Juhoslávii v roku 1999 mali Srbsku ospravedlniť traja najvyšší štátni predstavitelia Andrej Kiska, Róbert Fico a Andrej Danko.

Donald Trump na titulnej stránke Nedeljnika: Ospravedlňujem sa Srbsku

Tí slovenskí politici a tie médiá na Slovensku, ktorí podporili bombardovanie Juhoslávie, to spravidla odôvodňovali ako humanitárnu pomoc Albáncom v Kosove, ktorí trpia pod útlakom Srbov na čele s balkánskym mäsiarom Miloševičom. Záujemcovia o bližšie zoznámenie sa s udalosťami, ktoré predchádzali bombardovaniu Juhoslávie, si môžu pozrieť dokumentárny film českého režiséra Václava Dvořáka Ulúpené Kosovo:


Zaujímavý je aj dokumentárny film, ktorý v Srbsku pripravila americká novinárka Anissa. Tá mala v čase bombardovania 16 rokov. Po čase jej nedala pokoj otázka, prečo Američania ničili Srbsko:


Jemenští Hútíové odmítli zapojení do raketového útoku na americké válečné lodě

$
0
0
14. 10. 2016 Svobodné noviny

V neděli došlo k prvnímu raketovému útoku na americký torpédoborec Mason a válečnou loď Ponce z Jemenu. Americká média ve středu uvedla, že se loď Mason dostala pod druhý raketový útok a musela použít protiopatření k obraně. Podle mluvčího amerického ministerstva obrany, útoky byly provedeny z oblastí pod kontrolou Hútíů.


„Tato obvinění jsou nepodložená a armáda i lidové síly nemají nic společného s touto akcí. Americké obvinění jen vytváří falešné odůvodnění pro přípravu cesty pro Saúdy vedenou koalici, aby stupňovala své agresivní útoky proti Jemenu a na zakrytí zločinů páchaných neustálou agresí koalice proti jemenskému lidu,“ řekl úředník tiskové agentuře Saba.

Americká armáda ve čtvrtek zasáhla tři radarové základy na území pod kontrolou Hútíů na pobřeží Jemenu.

Jemen je zachvácen vojenským krvavým konfliktem mezi vládou vedenou Abd Rabú Mansúr Hádím a rebely Hútíů, hlavní opoziční silou v zemi. Od března 2015 Saudy vedená koalice převážně ze zemí Perského zálivu provádí proti Hútíům nálety na žádost Hadiho a to navzdory příměří, které bylo krátce předtím odsouhlaseno.

- - - 

Poznámka NR:Nepřipomíná vám, dříve narozeným, tento incident onen z 4.srpna 1964 v Tonkinském zálivu, při kterém vietnamské torpédové čluny prý napadly americký torpédoborec USS Meddox? Následovalo rozšíření nevyhlášené války proti Vietnamské demokratické republice. Dnes Američané považují jemenské Hútie za prodlouženou ruku Íránu. Saúdská agrese proti Jemenu je neúspěšná, Hútiové postoupili a vedou válku už na území Saúdské Arábie.  Spojené státy po tomoto incientu přikročily k přímé a otevřené vojenské angažovanosti v Jemenu. Mimo jiné je jejich cílem i větší zaměstnání íránské armády a Revolučních gard v Jemenu a tím odčerpat jejich síly ze Sýrie, kde bojují spolu s Rusy a palestinckým Hizbaláhem na straně Asadovy armády.

Avakov zakládá na bázi Azova svou stranu. Bude se nazývat "Národní sbor".

$
0
0

14. 10. 2016     zdroj
Na Ukrajině bude na bázi společenské organizace Občanský sbor "Azov" založena politická strana Národní sbor. První sjezd strany se bude konat v Kyjevě 14. října. IA Regnum informovala, že to 12.října oznámila tisková služba Azova.


"V pátek 14. října se bude v Kyjevě konat slavnostní sjezd politické strany Národní sbor. Iniciativní skupinu nové politické strany tvoří členové společenské organizace Občanský sbor "Azov", veteráni pluku Azov Národní gardy, dobrovolníci, patrioti Ukrajiny," je uvedeno ve zprávě.

Připomeňme, že v září poslanec, vůdce pluku Azov (ve struktuře Národní gardy Ukrajiny) Andrej Bilecký oznámil vytvoření nové politické síly. Ocitl se ale v nesnázích, když měl vysvětlit, jakou bude mít ideologii a zda se bude účastnit parlamentních voleb.

"Současné strany na Ukrajině mají fejkové členy. U nás bude všechno jinak. Budeme hledat ve městech vůdce, kteří budou s to kolem sebe sjednotit aktiv a vytvořit síť po celé Ukrajině,"řekl Bilecký. Poslanec také vyjádřil přání, aby se ve straně soustředili "uvědomělí, aktivní lidé, dobrovolníci , podnikatelé kolem myšlenky na vybudování nové Ukrajiny."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

NE, jaképak nároky vítěze ANO

$
0
0
Ivan David
14. 10. 2016
Jsem přece jen překvapen, jak naprosto zjevná manipulace zabírá. Babiš je označován za vítěze s nárokem na získání pozic hejmanů v krajích, kde ANO "zvítězilo". Jenže vítězství, to není 23%, když druhý v pořadí má 18%. Vítězství s nárokem na hejtmana, to je většina zastupitelů. Tu Babiš (zatím) nikde nezískal. Přesto média a po nich sugestibilní občané stále opakují, jaké že je to hrozné, že Babiš zvaný "Hnutí ANO" je obcházen při sestavování koalic v krajích. Jenže většinu tvoří "Ne-ANO". Jistě si vzpomínáme na škodolibé poznámky z týchž médií, jak to bude skvělé, když Smer Fico konečně nesestaví koalici, i když získá daleko nejvíc hlasů...


Ve volbách už dávno ani náznakem nejde o nějaké krystalické dobro pro občany. Jde o to, či firma dostane zakázky na stavby a služby jejichž deklarovaný účel je zcela lhostejný. Jde o prospěch některých, některých, kteří tvoří stále menší podíl v této společnosti. To jsou ti, kteří se dokázali nechat zvolit, ti úspěšní, zastánci ještě úspěšnějších. Oni jsou mezi sebou dohodnuti. To umějí. Můžete tomu říkat "spiknutí". Nic se tím nezmění. Oni jsou dohodnutí napříč stranami. Asi tak, jako jsou jiné vzájemně se respektující organizace dohodnuté, kdo ve které čtvrti bude prodávat kokain. Teď se jim tam cpe nějaký Babiš a chce svůj díl. Ne, ne, holoubku, nás je přece jen víc a ty se nedostaneš k lizu.

Volby jsou svátkem demokracie!

Volby za námi a další před námi

$
0
0

Luděk Prokop
14. 10. 2016
Pro nezaujaté, ničím nezatížené pozorovatele, povolební koaliční vyjednávání rozhodně nepostrádají jistý půvab. Stáváme se svědky průniků programů a účelových šarád pro vyšachování vítězů, zíráme na projevy pohrdání voličskými hlasy. A sice vzápětí po volbách. Stáváme se svědky pohrdání jak voličskými hlasy, tak i míněním voličů ze strany žebráků o hlasy. A sice těch kandidátů, kteří vyžebrali méně hlasů, než ti vítězní, a vyčůraně se dohodli přečůrat kandidáty úspěšnější, včetně těch jejich voličů.


Hned, teď. Bez ohledu na budoucí volby, a dopad na ně, spoléhajíc, že budou úspěšněji žebrat u těch ubožáků voličů příště. Lépe a radostněji, s působivějším slibováním a s přesvědčivějším lhaním. Své, nynější povolební konání namířeným za korýtky, opředou průnikem programů a těmi nejlepšími záměry - jakože ku prospěchu voličů.

A zatím, teď hned, upřednostní korýtka jistá, před vyhlídkami na nejistá a pouze „možná“ koryta budoucí. V časy prověřeném a oprávněném přesvědčení, že stejně tak činí i ostatní, více či méně „úspěšní“ žebráci o hlasy voličů, nynější i budoucí kandidáti. Oni tak skutečně i konají. Dlužno dodat - napříč politickým spektrem.

My, voliči, bychom neměli ze sebe dělat zapomětlivé trubky. Neměli bychom zapomínat předvolební sliby a jejich plnění v zaklínadle průniku volebních programů. Neměli bychom podlehnout klamu, plynoucímu z povolebních šarád okrádajících vítěze voleb o vítězství, podlehnout klamu, který nás nabádá - a těm dáme hlas a na just.

Máme čas pozastavit se a porovnat, (stejně jako učinila překvapivě jistá část voličů koalice SPD- SPO), kdo kdy a co před, nejen před těmito volbami prohlašova,l a kdo kdy a co z toho po předešlých sněmovních volbách držel a ve prospěch toho i konal.

To již není o volbách regionálních ale o volbách sněmovních. Mnohý z pozorovatelů předvolebního a povolebního dění, vypozoroval falešné sliby - revizi církevních restitucí například - a jejich negování, zásluhou „PRŮNIKU“ volebních programů natolik vyhraněných, že jakoukoli revizi vyloučil onen „průnik“ předem. Nejspíš bychom měli všechny ty strany jako ČSSD, ODS a TOP 09, odepsat rychleji, než se to děje a přifařit k nim tichou sílu KDU-ČSL, dříve, než ji stačí Čunek jeho šarmem, přímočarostí vytáhnout na horu. Čunek, kde kým, falešně napadaný falešným populismem. Málo platné, ale Bělobrádek nesporně lépe a přesněji reprezentuje tuto stranu. Úpěnlivé snahy Bělobrádka, začlenit se do dané nomenklatury v daném systému to nesporně potvrzují.

Byť neočekávané výsledky SPD-SPO, žádoucí měrou nepřesvědčivé pro účast na šarádách v daných regionech, naštěstí neumožnily jejich úspěšným kandidátům předvést všechny jejich dovednosti, podobné dovednostem úspěšných kandidátů v Hnutí Úsvit, po sněmovních volbách.

V každém případě je nezbytné ve sněmovních volbách eliminovat možný setrvačností úspěch ČSSD, nejen pro pohrdání voliči, opakovaně prezentované povolebním počínáním - ale především krajně nebezpečným přístupem amerického občana Dienstbiera k imigraci, reprezentujícím přístup celé té proradné ČSSD.

Příští volby, sněmovní volby, budou vypovídat nikoli o tom, zda se necháme ošálit průniky volebních programů, nebo zda budou o tom, jestli vnímáme zrady volebních slibů a pohrdání voličskými hlasy, potažmo pohrdání voliči. Nebudou. Budou o našem pudu sebezáchovy. Budou o tom, nakolik jsou mlhavá „populistická“ vyjádření odporu Babiše k imigraci, míněna vážně. Může být, že nejsou – absolutně. Je nanejvýš žádoucí požadovat jasné vyjádření ještě před volbami.

Příští sněmovní volby, nic si nenamlouvejme, budou o našem bytí a nebytí. V zájmu bytí nehleďme na průniky programů v současné době, hleďme na průniky programů v době minulé. Jak, kdy a kdo se stavěl k otázce imigrační tsunami. Kdo a kdy prohlašoval v této otázce jasná a nesmlouvavá stanoviska. Čím dále více je jasnější, o čem to není. Není to o populismu. Není to o nástrojích sloužících k dehonestaci politika, aniž by mu bylo umožněno polemizovat s názory a navrhovanými řešeními sloužícími k jeho dehonestaci. Názorný příklad - viz přístup k Tomio Okamurovi.

Je to o zkurvené politice, o zkurvených žebrácích o naše hlasy, je to o prolhané politice, která nás čím dále více ohrožuje. O politice, která ohrožuje naše životy a životy našich dětí.

Je to o tom, abychom to vzali na vědomí v zájmu let budoucích našich a našich dětí. Bez ohledu na průniky programů, bez ohledu na falešné sliby, bez ohledu na tolik populární popularitu, která se vyhýbá jasným a konkrétním sdělením v ožehavých otázkách.

Jsem si vědom, že tento příspěvek je velice předčasný. Nicméně sdílí mé obavy o vývoj v času příštím. Obavy, do jaké míry se nechají voliči falešnými sliby opět a znovu ošálit na tolik, že bude potlačen jejich pud sebezáchovy. Věřte, nevěřte, žádné žvanění o populismu nám určitě nepomůže.

Kam kráčí Česká republika? Zde několik znepokojujících faktů, jaká je realita v naší zemi

$
0
0
- redakce Magaziny -
14. 10. 2016 Magazine
"Kam kráčíme??“ Toť otázka! - Redakce webu Magazine vyjmenovává mnoho bizarností a jevů, které denně zažíváme, kterých jsme u nás denně svědky, a které odporují nejen dobrým mravům, ale i logice.

• Kilo rohlíků stojí 59 korun, kilo mražené kachny 39 korun.
• Brambory jsou dražší jak banány.
• Z údajně zdravého rybího masa vyteče polovina vody.
• Masné výrobky neobsahují maso.
• V akčním letáku Kauflandu je 38 inzerátů na půjčení peněz.
• Jogurt obsahuje 45% mléka.
• Vepřová žebra jsou dražší jak vepřová kýta.
• I během řeči s kamarádem telefonujeme.
• Čím víc věcí máme, tím víc po dalších toužíme.
• Náš mobil má tolik funkcí, že se jimi chlubíme přátelům, ale pro život jsou     nevyužitelné.
• Švestky dovážíme z Argentiny.
• Na polích je víc slunečních kolektorů jako pšenice.
• Státní svátek je důvodem se ožrat, ale proč je ten den svátkem, to 90% lidí neví.
• Jihneme při pohledu na opuštěné psy, ale opuštění lidé nás nezajímají.
• Slovo „děkuji“ nahradilo slovo „co za to?“
• Máslová buchta má záruku 12 měsíců.
• Kilo sušeného slepičího hovna (kuřince), je dražší než kilo kuřecích stehen.
• Ve městě máme 6 pizzerií, ale vepřo-knedlo-zelo si nikde nedám, není.
• Návštěva kulturní památky vyjde rodinu na dva tisíce.
• Půlka rodičů nemá peníze, aby vlastní dítě poslali na lyžařský kurs.
• Doma denně gruntujeme, ale odpadky venku hodíme mimo popelnici.
• Na naší televizi večer přepneme 25 programů, ale najdeme jenom vaření celebrit, reality šou nebo reklamy.
• Svým blízkým pošleme třicet stupidních mejlů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají.
• Pod pojmem kultura se nám vybaví, návštěva multikina.
• Pořizujeme si na splátky nadupané SUV, i když jednou týdně jedeme do supermarketu a jednou měsíčně navštívit rodiče v domově důchodců.
• Nejprodávanější knihy jsou kuchařky pro každého, kdo má do řiti díru, životopisy pseudo hvězd, a horoskopy.
• Existuje 30 časopisů pro ženy, ale ani jeden pro normální ženy.


A na závěr:
• Nejčtenějším článkem na Internetu v rubrice KULTURA byl ten, jak si Agáta Hanychová žehlila kalhoty na těle napařovací žehličkou a opařila si frndu.

Zo Sýrie prichádzajú výborné správy. USA sú vývojom zaskočené

$
0
0
14.10.2016 Hlavné správy
 

Dňa 13. a 14. októbra 2016 prišli zo Sýrie pozitívne správy. Začala sa finalizácia procesu zloženia zbraní zo strany teroristov v Aleppe, konkrétne vo východných oblastiach al Chamy a Kudsai. Teroristi opúšťajú svoje pozície a vzdávajú sa svojich ťažkých zbraní. Približne z 2700 obkľúčených teroristov aj s ich rodinami chce pokračovať v boji približne 100 najviac proamericky orientovaných teroristov a ich rodinných príslušníkov.

Do východného Aleppa už prišlo 17 autobusov, ktoré majú teroristov z Aleppa odviesť smerom na Idlíb. Viacerí odborníci z USA sú šokovaní rýchlosťou, s akou sa teroristi rozhodli ukončiť svoju činnosť a ako rýchlo sa dokázali s predstaviteľmi sýrskeho režimu dohodnúť. Na oslobodených územiach v Aleppe sa pripravuje začiatok pôsobnosti zákonných orgánov Sýrskej Arabskej republiky.

Predstavitelia sýrskej regulérnej armády už oznámili, že na mnohých príslušníkov protiasadovskej opozície, ktorí nespáchali žiadne zločiny sa vzťahuje amnestia. Dokonca predstavitelia sýrskej vládnej armády a protiasadovskej opozície vytvorili spoločné hliadky, ktoré majú kontrolovať poriadok v Aleppe. Informácia o spolupráci zaskočila americkú stranu, ktorá sa obáva, aby sa takýto príklad spoločnej koexistencie nestal signálom aj pre ďalších džihádistov. Príslušníci sýrskej rozviedky preto očakávajú snahy proamerických kruhov tieto aktivity eliminovať.

Sýrske vládne jednotky za pomoci ruského letectva likvidujú postavenie teroristov v oblasti Východnej Guty a v oblasti Tal-Kurdi. Tieto obolasti sa dostali pod kontrolu sýrskej vládnej armády, ruské letectvo úspešne na teroristov útočilo aj v provincii Homs. V oblasti utrpeli ťažké straty džihádisti z Dzeich al Islam.

V oblasti Chamy a Maan sa aktivizovali Tiger Force a elitná 4 mechanizovaná divízia. Pripravuje sa akcia s cieľom získať Morek a Sarvan. Tiger Force a 4 mechanizovaná divízia v posledných hodinách zlikvidovala cca 140 teroristov.

Na severe Aleppa ostreľovali sýrski delostrelci pozície teroristov, do bojov zasiahli aj šítske oddiely Liva al Kuds a 102 brigáda Republikánskej Gardy. Teroristi utrpeli strany v štvrti Chadarija, a Ajun Tal, tlak sýrskych vládnych vojsk silnie.

Videa si môžete pozrieť tu:




Kam zmizelo české zlato?

$
0
0

15. 10. 2016      Zvědavec
Dostala se mi do rukou pozoruhodná kniha Stanislava Motla, která ve svém podtitulu má napsáno: O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Tenhle podtitul mne zaujal, a proto jsem se dal do jejího čtení. A aby bylo jasno, kniha nebyla napsána za dob cenzury před rokem 1989, ale v roce 2003. Z knihy jsem si odnesl vedle mnoha poznatků i ten, že jsme byli nejen pro Sovětský svaz nevyčerpatelnou studnicí, ale že i Ti, ke kterým se vždy shlíželo jako k našim spojencům a vzorům, nebyli až zase takovými přáteli, jak by se na první pohled zdálo.


A závěr knihy mne doslova šokoval a jsem přesvědčen, že by šokoval i vás, když se dočtete, že část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla již v době demokracie po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla. Mohu zaručit objektivním potenciálním čtenářům, že budou překvapováni v každé kapitole a na mnoho věcí si udělají možná jiný názor, než měli dosud.

Autor prošel mnoho různých archivů, hovořil s mnoha pamětníky, pročetl mnoho dobového tisku, neméně knih různých autorů k dané problematice, na které se i odvolává, takže jeho kniha faktů je věrohodná a je z ní cítit opravdový zájem o tajemství československého zlatého peněžního pokladu.

Kniha začíná tím, jak vlastně po založení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal, že to bylo obdobným způsobem, jako v případě Národního divadla. Tedy lidovou sbírkou. Čtenář se i dozví něco z historie Československé republiky. Dozvíte se, že i legionáři se významně podíleli na zlatém pokladu, stejně jako i o jejich bojích v carském Rusku a o ochraně zlatého pokladu Ruska, který nakonec předali bolševikům. Zajímavé kapitoly, plné překvapení na každé stránce pak pojednávají o době první republiky i o době , kdy se vlády chopil Adolf Hitler, dozvíte se o oficiálních i zákulisních jednáních při Mnichovské dohodě i o osudu československého zlata při začátku německé okupace.

Zlatému pokladu republiky za 2. světové války je věnováno několik kapitol,
z nichž stěžejními částmi je převod části zlatého pokladu do nacistické banky
a část přes švýcarské banky do Anglie. V jedné z kapitol pak Stanislav Motl
v souvislosti s čachry Angličanů a nechvalně známého pana Chamberlaina
s československým zlatem cituje i slova Winstona Churchilla, který koncem války konstatoval, že vydání části československého zlata bylo vlastně „druhým Mnichovem“.

Zajímavé pasáže jsou pak o tom, o čem vyprávěl autorovi osobní tajemník presidenta Beneše prof. Táborský. Jistou satisfakcí za zradu Angličanů
v souvislosti s Mnichovem a zašantročením československého zlata mohou být Churchillova slova na slavnostní večeři, kde prohlásil: „Nevím, jak se věci dále vyvinou a nemohu ani říci, zdali Velká Británie půjde kvůli Československu do války. Ale jsem si docela jist, že mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi.“ Tato slova zazněla směrem k prezidentu Dr. Benešovi.

Nejsmutnější kapitolou v souvislosti s československým zlatem přes slova Winstona Churchilla je, že Velká Británie účtovala vládě Československa každou pušku, každou uniformu, každé ponožky, baťoh, zkrátka museli jsme zaplatit Anglii zlatem veškerou výzbroj i výstroj československých vojáků, byť jako třeba letci zachraňovali Velkou Británii. A co je i zarážející, že jsme museli zlatem platit i za ty vojáky, kteří za Anglii padli. Tahle kapitola nese název „Umři – ale napřed zaplať“.

Dalších několik kapitol pak hovoří o bojích československých vojáků včetně parašutistů a československých letců. V pozadí pak nezůstává i hrdinný boj československých vojáků u Tobruku. Kniha se zmiňuje i o zlatu, které bylo zabaveno Židům za okupace. Není v knize zapomenuto i na zlatý poklad samostatného Slovenské štátu v době, kdy se Slováci odtrhli za německé okupace od zemí Koruny české. A samozřejmě že se okrajem věnuje i odboji Slováků proti německým okupantům. Je pochopitelné, že se v knize hovoří
i o pražské revoluci, příjezdu vítězné Rudé armády do Prahy a o rozličných jednáních ministra zahraničí té doby Jana Masaryka v souvislosti nejen s naším zlatým pokladem.

V kapitole Vítězové a poražení je taková rekapitulace o českém zlatém pokladu.

V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to, že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji.

Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami. A to se již nemluví o ztraceném zlatě z brněnské Zbrojovky
a plzeňské Škodovky.

Po roce 1945 bylo v analýze dr. Chmela konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme-li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod., činila celková ztráta
456,3 miliardy korun. V knize není zapomenuta ani doba „studené války“. I v té době se permanentně jednalo o československém zlatém pokladu, pochopitelně že vzhledem k okolnostem byla jednání mnohem obtížnější. V jedné z kapitol je pak i zmínka o únoru 1948 a není zapomenuto ani na politické procesy po roce 1948, byť na první pohled nijak nesouvisí se zlatým pokladem, zejména
o procesu se „spikleneckým centrem“ kolem Rudolfa Slánského, ale není zapomenuto ani na proces s dr. Miladou Horákovou a generálem Píkou.

Jako na okraj pak se kniha se zmiňuje o „zlatém chrámu“ ve Fort Knoxu
v USA a o ochranných opatřeních, které toto největší složiště zlata chrání. To je velmi zajímavé čtení. A pak už se dostáváme ke kapitole, kde je uvedeno, jak Landsmanschaft, tedy sudetští Němci, zasahovali do jednání mezi tripartitou
a Československem. Tripartita bylo spojení zástupců západních státu vč. USA.

Dosti odkazů je na knihu bývalého ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka „Memoare in Laris“ a rád bych citoval pasáž jednoho z československých vyjednavačů, který žádal o uvolnění z funkce. Cituji: „Víte, velmi pečlivě jsem si prostudoval podklady, hlavně otázku vojenského úvěru. A je mi z toho nanic. Až se mi zvedá žaludek.

Určitě jste viděl (hovořeno k B. Chňoupkovi) seznamy vojenské výstroje
a výzbroje. Vždyť my máme platit i za šňůrky do bagančat, za spodky, za šle, které nosili naši vojáci, když bojovali i za ně, Angličany. No ale prosím, každý má jinou morálku, každý vidí jinak svět.

Ale co je na tom strašné a co nemohu přenést přes srdce, že jsou mrtví. Tam je započítána i výstroj těch, co padli. A leží někde v Africe, u el-Alameinu, Tobruku, kde bojovali proti Rommelovi nejen za nás, ale i za Anglii. A jsou tam započítané i ponožky našich letců, co bránili Londýn a bombardovali tam Německo a někde je tam sestřelili a zahynuli. A jsou tam zahrnuty i uniformy důstojníků, které přesunuli do Ruska a kteří tam bojovali se svobodovci a padli možná na Dukle, nebo u Mikuláše.

Až mi z toho naskakuje husí kůže, když o tom hovořím, nehněvejte se na mne, ale nemohu. Ne že bych byl slabá povaha. Němci mne zajali v Povstání a do konce války mě drželi v zajateckém lágru a tam jsme si užili své, ale na tohle nemám silné nervy. Pochopte mne, pane ministře, a vyměňte mne. Sotva bych se udržel, kdyby mi předložili účty za košile, rukavice a svetry a musel bych říci – tak a teď jdeme účtovat za krev!“ konec citátu. Autor knihy se pak i osobně setkal s Bohumilem Chňoupkem a pochopitelně i od něj získal mnoho cenných informací.

Důležitým poznatkem, který jsem z knihy získal je i fakt, že na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však do dnešního dne nedostali (a asi už nikdy nedostaneme), ač válečné reparace jsou nepromlčitelné.

Jak nás měli západní spojenci rádi, ukazuje i ten fakt, že všechny finanční nároky, které měla Velká Británie k Polsku, byly odpuštěny a smazány již
v r. 1956. A v knize je i zmínka o nalezení části našeho pokladu v rakouských dolech, kam Němci všechny cennosti ukryli, i zajímavé zjištění, že jeden
z nejmocnějších mužů normalizační doby po r. 1968 Vasil Biľak navrhoval ukončit veškerá jednání a propagandisticky využít nevrácení zlatého pokladu domů, což mu naštěstí nebylo odsouhlaseno.

V poslední třetině knihy se pak již hovoří o návratu části zlatého pokladu do republiky 20. 2. 1982. Návrat byl proveden třemi speciálními letadly za všech možných bezpečnostních opatření a naprostého utajení, takže veřejnost prakticky o této události nebyla informována.

A je zajímavé, že odpovědné osoby prakticky do dnešního dne neodtajnily některé dokumenty, které se týkají zlatého pokladu republiky.

V době rozdělení Československa byly v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika (nemám rád slovo Česko, nevím proč, ale nemám) získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata. A v následujících řádcích pak přicházejí šokující stránky knihy.

Autorovi knihy řekl jeden z velmi dobře informovaných pracovníků Státní banky České republiky na otázku, co je s českým zlatým pokladem? Cituji:

„Copak vy nevíte, že jsme před dvěma lety zlato prodali?“ A to v době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká republika zlata zbavila prodejem. Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. A to se stalo v době, kdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Tošovský. V knize jsou pochopitelně jmenováni všichni rozhodující členové bankovní rady. A je zajímavé, jak Státní banka v souvislosti s prodejem českého zlatého pokladu mlžila, a to i prostřednictvím internetu.

V souvislosti s touto otázkou jsou pochopitelně autorem knihy jmenováni konkrétní jednotliví pracovníci, kteří s touto problematikou měli co do činění.
V závěru knihy pak autor pátrá po zlatých mincích ze zlatého pokladu a místo závěru pak poslední kapitolu nazval „Prodané zlato a zapomenutí hrdinové“
a jako poslední tečku uvádí tabulku o držení zlata jednotlivými státy, kterou si dovoluji z knihy opsat.

USA                                         8149,0 tun
Německo                                 3445,8 tun
Mezinárodní měnový fond      3217,3 tun
Francie                                    3024,6 tun
Itálie                                        2451,8 tun
Švýcarsko                               1957,0 tun
Nizozemsko                             873,6 tun
Japonsko                                  765,0 tun
Portugalsko                              606,8 tun
Slovensko                                   35,1 tun
ČESKÁ REPUBLIKA               13,7 tuny!!!

Dočetl jsem tuto knihu téměř na „jeden zátah“, jak je napínavá, nabitá fakty a informacemi, o kterých se nám normálním smrtelníkům ani nezdá. A navíc si cením i toho, že není napsána jednostranně, tendenčně ani k jednomu z kritických období dějin Československé a následně České republiky.

Je napsána velmi objektivně a ten, kdo by se chtěl dále zabývat výše zmiňovanou problematikou a dovědět se podrobnosti, dává autor návod, kde získávat další informace ke studiu i pro vlastní vědění. Doporučil bych každému, kdo se dívá, nebo díval, bez ohledu na skutečnosti, nekriticky ať již dříve na Východ a dnes, jak je moderní, na Západ, aby si citovanou knihu Stanislava Motla přečetl a pak by poznal, že i „přátelé“, ti i oni, nejsou zas až tak velkými přáteli, a dokážou uzmout i to, co není jejich. Ono asi stále platí, že není všechno zlato, co se třpytí!!!
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live