Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Aleppo bude dobyto v nejbližších dnech! Ruský specnaz operuje v Sýrii.

$
0
0

Emil Kalabus
8.12.2016  CzechFreePress

Syrská armáda ovládla všechny části Starého Města v Aleppu, jež dosud kontrolovala opozice.

Vojáci jsou přesvědčeni, že dokážou osvobodit zbytek Aleppa už v nejbližších dnech. Podle Dmitrie Sablina se teroristé budou ze svých činů zodpovídat.



Za současnými velkými úspěchy syrské armády ve Východním Aleppu lze hledat efektivní činnost ruských speciálních sil, uvádí portál Rusvesna.su a publikuje fotografie i videozáběry z místa bojů.

Přesnost leteckých úderů ruských a syrských vzdušných sil by podle expertů nebyla možná bez činnosti leteckých návodčích, působících v týlu protivníka. Tyto úkoly jsou svěřovány právě ruským vojákům.

Další oblast činnosti ruských „speciálů“ v Sýrii se podle portálu promítla do zabití bezmála desítky vůdců teroristických skupin v předvečer současného útoku ve východním Aleppu. O jejich smrti informovali teroristé na sociálních sítích.

Někteří z teroristických pohlavárů, uvádí Rusvesna, byli likvidování v noci výstřelem z dalekonosné velkorážné odstřelovačky, jiní zemřeli po zásahu přesnou municí během komunikace prostřednictvím mobilních nebo satelitních prostředků spojení. I tyto „technologie neutralizace“ protivníka nesou rukopis ruského specnazu.

A konečně je také „veřejným tajemstvím“ – už i „neochotně“ potvrzeným ministerstvem obrany –, že v Sýrii, přímo v poli, působí ruští vojenští poradci.

Kdo sleduje pravidelně dění v Sýrii ví, že na straně syrské opozice bojovali a bojují američtí poradci. A snad jen velmi naivního člověka mohla překvapit účast specnazu v této důležité válce. Opravdu pouze velký naivka si mohl myslet, že ruští poradci sedí někde doma za pecí a luští křižovku.

Co přinese vítězství v Aleppu? V podstatě nic zvláštního. Lze jen připomenou okřídlené rčení, že vítěz bere vše. Vliv Ruska na Blízkém východě bude kulminovat a svět si to samozřejmě dobře uvědomuje.

Není tajemstvím, že role Ruska je již delší dobu v této oblasti dominantní.

Nesporně si to uvědomuje také madam Merkelová. Ta prohlásila, že Německo musí přehodnotit vztahy s NATO a Ruskem. Podle slov německé kancléřky to vyžaduje situace ve světě.

Kdo získá kontrakty na obnovu poválečné infrastruktury Sýrie? Samozřejmě to budou především vítězové a spřátelené země, které pomáhaly a pomáhají porazit teroristy v Sýrii. Je pravděpodobné, že Česká republika díky své politice vůči Sýrii, podíl na obnově Sýrie získá. Připomeňme, že jiná země Evropské unie na území Sýrie své velvyslanectví v době bojů neměla či zrušila. Z evropských zemí zůstal na místě pouze český úřad. Ten pak zastupoval i americkou diplomacii. Stal se tak cenným prostředníkem v diplomatických jednáních po celou dobu bojů v Sýrii.

Je pěkné, že EU se nyní hlásí k tomu, že je připravena vyčlenit peníze na obnovu Sýrie, ale není na to již pozdě? Všichni víme, jaké stanovisko Evropa jako celek zastávala v syrské otázce a vláda Sýrie k tomu bude při rozdělování kontraktů zcela jistě přihlížet.


Jaká je geopolitická situace na konci roku 2016?

$
0
0
Béda
8.12.2016 
Outsidermedia
Podívejme se na to očima skeptika:


1/  Za vlády „mírového“ prezidenta Obamy došlo k rozšíření válek do dalších zemí a ke zvenčí zinscenovanému a podporovanému fašistickému převratu na Ukrajině.

2/ „Obranné“ harašení severoatlantickými zbraněmi na hranicích Ruska dovedlo svět ke zintenzivnění dalšího kola studené války – Rusko (a taky Čína) očekávající „obranný“útok západní aliance masivně zbrojí, po demokratickém západním vzoru zakazuje cizí páté kolony a recipročně začíná vysílat na Západ svoji kontrapropagandu. Alternativní pohled na světové dění a ruské napodobování vyvolává u západních svobodomyslných demokratů doslova zděšení.

3/  V USA bobtnají vedle sebe prohlubující se mezietnické, mezirepublikové a sociální konflikty. Země je nesplatitelně předlužena a doposud nezbankrotovala pouze díky parazitnímu dluhovému způsobu života opírajícímu se o vysávání kolonií za pomoci silou a vydíráním vynucené světové dolarové měny.

4/  EU se doslova rozpadá před očima. Odštěpenectví (Brexit) a prohlubování konfliktů na ose bohatý sever předlužený jih, multikulturní šariátní Západ – křesťanský resp. ateistický východ, uměle vyvolaný a udržovaný příliv zločinu, terorismu, nekompatibilních hodnot, ekonomicky sebevražedné vnucené protiruské sankce, konflikt zájmů globální a národní oligarchie – to je pouze několik problémů, které štěpí a budou dál štěpit unijní jednotu.

5/  Celý vzájemně hluboce provázaný světový ekonomický systém je tektonickým územím široce zaminovaným nesplatitelnými dluhy, přičemž ekonomický kolaps může přijít doslova kdekoli a kdykoli a řetězová reakce ekonomické sopečné činnosti poté se zdá být nevyhnutností.

6/ Západní „civilizovaný demokratický svět“ našel univerzálního strašáka v Rusku a v jeho „kágébáckém prezidentovi“, který prý může za migraci do Evropy (na začátku které ve skutečnosti stojí válčení západních impérií o kontrolu životodárných uhlovodíků), za krizi v Sýrii, do které vstoupilo Rusko až poté, co se mírumilovný Západ věrný své demokratizační tradici pokusil o svržení demokraticky zvoleného prezidenta Sýrie, o „lybijizaci“ této země a ustavení šariátní vlády podle obrazu svých saudských spojenců. Zločinný Putin samozřejmě může taky za uměle vyvolaný převrat na Ukrajině (který si předplatily USA) i za zvolení Trumpa americkým prezidentem (to ještě není úplně jisté - demokrati se pokoušejí o zneplatnění amerických voleb).

Mezinárodní právo nahrazené právem nejsilnějšího klacku již nejméně od doby kosovského precedentu neplatí a neplatí ani poválečné uspořádání světa dohodnuté vítěznými protifašistickými spojenci. Žádnému ze slibů předního západního politika nelze věřit – kterýkoliv může být zneplatněn během pouhých 24 hodin (viz majdan).

7/  Jako řešení všech výše zmíněných konfliktů přinášejí západní „elity“ osvědčenou praxi – metodu „Rozděl a panuj“. V blízké budoucnosti se dá očekávat další masivní dovoz „obohacovačů“, zostřené sledování a zakazování „demokraticky“nevhodných názorových projevů, ještě víc válčení a univerzální zavádění fašismu. Hra na demokracii právě končí.

Svět na přelomu roku 2017 má nakročeno k balancování na pokraji geopolitického supervulkánu.

USA pláčou nad hrobem. V bojích o Aleppo udeřila rozhodující hodina

$
0
0
mbi
8.12.2016  Eurasia24
 

„Pohřební vzlyky“ USA a jejich spojenců nad úspěchy syrské armády (SAA) nejsou ničím jiným než pokusem udržet bojeschopnost teroristických skupin vytvořených a vycvičených americkými zpravodajskými službami. Pro Komsomolskou pravdu to uvedl plukovník ve výslužbě Viktor Baranec.

Podle vojenského experta udeřila v bojích Asadovy armády s ozbrojenci v Aleppu rozhodující hodina. Během posledních dnů se oddílům vládní armády podařilo kardinálně změnit vojenskou situaci. Díky této změně byly od teroristů osvobozeny rozsáhlé oblasti města a desítky tisíc civilních obyvatel.

Baranec uvedl, že během posledních let byly ženy a děti v Aleppu využívány jako „živé štíty“ ozbrojenců. V současné době teroristé „berou z města roha“; z ministerstev zahraničí evropských zemí a USA se přitom stále hlasitěji ozývá „nářek“ nad údajně ohromnými ztrátami v řadách civilního obyvatelstva.

Jak Baranec uvedl dále, západní politici a mainstreamová média se snaží přiřknout odpovědnost za ztráty na civilním obyvatelstvu ruskému letectvu (VKS), pravdou však je, že se ruské vzdušné síly od Aleppa drží v uctivé vzdálenosti. Žádné důkazy „barbarských náletů“ ruského vojenského letectva na civilní čtvrti Aleppa neexistují a ruské ministerstvo obrany již mnohokrát „vymáchalo západním kecalům hubu v jejich vlastní louži“. Všechny objekty údajně zničené ruskými letouny se nakonec ukázaly být v pořádku.

Čím hlasitěji však západní komentátoři v souvislosti se situací v Aleppu volají po zavedení dalších protiruských sankcí, tím jasněji se ukazuje, že se USA a jejich spojenci snaží v první řadě zachránit teroristické skupiny. Není se co divit – vždyť si je „vypěstovaly“ západní tajné služby. Nyní však tato strategie Západu dospěla ke krachu.

K tomu vojenský expert uvedl jako příklad operaci USA při útoku na irácký Mosul, a to s tím, že od západních stratégů se není co učit. Město osvobozeno nebylo – a ztráty na civilním obyvatelstvu neustále rostou.

Zdroj: warfiles.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Angažovaný člověk v tísni

$
0
0
8.12.2016 Tribun
Špioni a korupčníci. Ruská televize chystá útok na humanitární organizaci Člověk v tísni. Čelíme diskreditační kampani, tvrdí Člověk v tísni. Ruská televize ho spojuje se špionáží. Tak i onak (oba jsou to titulky téhož článku) bije Aktuálně.cz na poplach, že se téhle české angažované partičce stane příkoří. 



A že se stane, o tom není pochyb, protože od Rusu se nic jiného čekat nedá a nesmí. Ale proč se nad tím vůbec pozastavuji? Protože je na tom pěkně vidět, jak volba slov sugeruje čtenářům názor. Po věcné stránce je článek zřejmě v pořádku, donbasským úřadům s Člověkem v tísni podle všeho opravdu došla trpělivost a k ukončení jeho činnosti na svém území se pravděpodobně rozhodli pořídit i příslušné PR.

Nic, co bychom neznali od nás. Problém je v tom, že tak, jak je článek formulován, vůbec nepřipouští pochybnost o tom, co a jak Člověk v tísni dělá a že do jsou místní úřady, kdo rozhoduje o tom, kde bude Člověk v tísni působit.

Možná je v tom Člověk v tísni tentorkrát opravdu nevinně, ale

1) na působení na Donbassu nemá ani právní ani morální nárok a

2) zrovna Člověk v tísni je organizace, která se svojí prozápadní angažovaností nikdy netajila (s někým jako je Šimon Pánek v čele ani nemá jinou možnost) a rozhodně by s tím být „prodlouženou rukou Západu“ neměla problém, pokud by o to sama neusilovala. 

Pokud by v Aktuálně.cz seděli skuteční investigativní novináři, tak by místo bagatelizace a pacifikace kritiky Člověka v tísni sedli a jali se zjišťovat, jestli náhodou není oprávněná. Pak by totiž i ta jejich protiruská agenda měla jinou váhu.


Italské Hnutí 5 hvězd vítězem referenda i příštích voleb?

$
0
0
Ondřej Kosina
8.12.2016     Vaše věc
Dvě ostře sledovaná hlasování – rakouské prezidentské volby a italské referendum o změně ústavy – jsou za námi. V Rakousku de facto zvítězili stoupenci současné podoby EU a eurooptimisté, jejichž postoje zosobňuje zelený politik Alexander van der Bellen, v Itálii naopak slaví odpůrci elit, eurofilních politiků z tradičních stran (jmenovitě premiéra Renziho) a euroskeptici, které personifikuje předseda Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo. 


Změna ústavy tak při hlasování nehrála až takovou roli, spíše šlo o vystavení účtu nepopulárnímu předsedovi vlády. Vzhledem k minimálním pravomocem, kterými disponuje rakouský prezident, je pro budoucí vývoj EU daleko důležitější italský plebiscit.

Občané se v referendu měli vyjádřit k plánovanému zjednodušení politického systému, které by umožnilo rychleji schvalovat zákony a sestavovat stabilnější vlády. Od konce druhé světové války totiž italský kabinet vydržel v úřadu průměrně rok a čtvrt. Sociálně demokratický premiér Matteo Renzi chtěl omezit pravomoci regionálních administrativ a Senátu, jenž má v systému stejnou sílu jako Poslanecká sněmovna, což vede často k patové situaci, neboť senátoři mohou blokovat zákony i svrhnout vládu. Posílení stability politického systému však Renziho odpůrci interpretovali jako pokus o koncentraci moci v jeho rukou a celé hlasování se tak nakonec změnilo v plebiscit o osobě samotného premiéra. Tomu lidé vyčítají nejen napojení na velkopodnikatelské kruhy a lobbisty, ale i slabý hospodářský růst a vysokou nezaměstnanost (11,4 % podle údajů z jara letošního roku). K tomu je třeba přičíst současnou atmosféru v Evropě i v Americe, kde jsou tradiční politici establishmentu vnímáni poměrně negativně.

Odmítnutí Renziho reforem, který s hlasováním spojil svou premiérskou funkci, je tak vítězstvím antisystémových stran v čele s euroskeptickým Hnutím pěti hvězd, jež aspiruje na prvenství v příštích parlamentních volbách a premiérský post s programem odchodu z eurozóny a návratu k liře. Předčasné volby však zatím nejsou na pořadu dne, protože prezident může sestavením kabinetu pověřit buď opět Renziho nebo jiného politika Demokratické strany, který zemi dovede k řádným volbám v roce 2018.

Podle průzkumů preferencí z 2. – 3. prosince jsou šance dvou největších stran v zemi velmi vyrovnané. Levostředová proevropská Demokratická strana (PD) by získala 30,9 % hlasů, zatímco antisystémové a antiglobalistické Hnutí pěti hvězd (M5S) prosazující přímou demokracii má podporu 30 % respondentů, což je v rozmezí statistické chyby. Na třetím místě by skončila euroskeptická, antiimigrantská a separatistická Liga severu (LN) s 12,9 % hlasů. Berlusconiho liberálně konzervativní Forza Italia (Itálie vpřed), kdysi nejsilnější strana v zemi, disponuje pouze 11,4 % hlasů. Ostatní tři menší formace zaostávají s velkým odstupem – nacionalistické uskupení Bratři Itálie (FdI) oslovilo 4,4 % respondentů, křesťansko-demokratická Lidová oblast (AP) 3,7 % a sociálně ekologická Italská levice (SI) má 3,5 % podporovatelů.

Italské referendum je mnohými komentátory interpretováno jako „ne“ Renzimu, nikoliv „ne“ Evropě. Nicméně jeho výsledky silně povzbudily euroskeptická uskupení napříč Evropou. Vysoká zadluženost a nezdravý bankovní sektor mohou vést k hluboké finanční krizi Itálie, jejíž řešení už by pro EU nebylo zdaleka tak snadné jako v případě Řecka. Případný odchod Itálie z eurozóny by tak ohrozil samotnou existenci měnové unie. Nezapomínejme, že dosud byla Itálie v nejužším integračním jádru a patří k šestce zakládajících států Evropských společenství.

Popálená syrská dívka byla použita jako propaganda západních médií. Tak to bylo doopravdy...

$
0
0
8.12.2016  Svět kolem nás

Četné popáleniny dívky z Aleppa, o níž psala mnohá média, že se stala obětí ruského a syrského letectva, byly způsobeny požárem, jenž vznikl kvůli nezhasnuté svíčce

Agentura Sputnik navštívila nemocnici, kde se zotavuje Ahd Al-Khaderiová, aby se dozvěděla pravdu o nešťastné události od jejího otce Alaa Al-Khaderi

Alaa Al-Khaderi s dcerou Ahd
Alaa řekl agentuře Sputnik, že žijí v aleppské čtvrti Al-Jaberiya, kterou kontroluje syrská armáda. Tato skutečnost vylučuje letecké údery ze strany ruského nebo syrského letectva. „Můj šestiletý syn, který v tomto požáru zahynul, se vzbudil brzy ráno a zatímco všichni spali, zapálil svíčku, aby si došel na záchod. Když se vrátil, zapomněl svíčku uhasit.

Zápach kouře vzbudil jeho starší sestru, která pak začala křičet a budit matku. Její matku v panice nenapadlo vyběhnout ven s dětmi a namísto toho šla ven pro pomoc sousedů. Když otevřela dveře, tak kvůli kyslíku se oheň začal rychle šířit.

Nejstarší dcera rovněž dokázala vyběhnout ven z domu, ale Ahd a její mladší bratr zůstali uvnitř. Já a sousedi jsme dokázali zachránit pouze Ahd, kterou hned hospitalizovali do nemocnice al-Razi s popáleninami třetího stupně,"řekl Alaa. Ahd teď musí projít četnými operacemi.


Alaa byl šokován, když mu jeho známí ukázali fotografie Ahd v médiích, která ji využila ve svých článcích s cílem obvinit Damašek a Moskvu z bombardování civilistů.
„Ukázali mi fotografii mé dcery ve zprávách, kde psali o syrské holčičce, která byla raněna při náletech Sýrie a Ruska. Chci připomenout, že fotografie dětí nesmí být prostředkem válečné propagandy… to je prokletá válka a nelze využívat fotografie našich dětí ke svým cílům," dodal otec. 
Lékař Alaa ad-Din Alu, jenž má Ahd v péči, řekl agentuře Sputnik, že 11letou holčičku přivezli do nemocnice s popáleninami obličeje, ramen a rukou 3. stupně a popáleninami nohou 2. stupně. „Poskytli jsme ji nezbytnou lékařskou péči a začali rehabilitaci. Nyní je stabilní, léčení ovšem bude trvat dlouhou dobu, než bude z nemocnice propuštěna,"řekl lékař.

Slovo pro Terezu Spencerovou: Hlásí se přímo ze Sýrie

$
0
0
- rozhovor na dálku -
8. 12. 2016 ParlamentníListy


Před časem to byla analytička Teraze Spencerová, která jako první vedla rozhovor se syrským prezidentem Bašarem Asadem. V těchto dnech opět pobývá v Damašku a Parlamentní Listy ji na dálku zpovídal:



 
Těší nás, že jste si na naše čtenáře našla čas i v době, kdy pobýváte v Damašku. Jistě i jejich jménem vám mohu popřát mnoho zdaru a vybídnout vás k opatrnosti. Co v Damašku vidíte? Co se změnilo od vašeho posledního pobytu, kdy jste viděla město ve valné míře nedotčené válkou? Baví se lidé, jakým způsobem vnímají vývoj války? Nechceme být banální, ale když vyjdete na ulici, co vidíte? Co lidé soudí o dalším působení Bašára Asada a jak se tváří na to, že přijel někdo ze Západu?

Když jsem vyšla ráno na ulici, tak jsem viděla normální pracovní den. Děti s taškami na zádech mířily do školy, dospělí do práce – ti, kteří pracují ve státních službách, a těch je většina, v oblecích a kostýmcích – a další třeba za nákupy. Ta každodenní realita Damašku se za poslední tři roky změnila v cosi neuvěřitelného – zvuky dělostřelecké palby nebo výbuchů granátometů a přelétajících stíhaček poté, co se misky vah převážily (s ruskou pomocí) na stranu vlády, vystřídala normalita, která je svým způsobem nenormální. Něco jako mír ve válce. Je to vlastně jakýsi protimluv. A když k tomu ještě na modré obloze svítí slunce a všechno vypadá jaksi optimisticky, tak mi ta válka „kdesi tady za rohem“ připadá ještě neuchopitelnější.

Včera jsme po příjezdu do Damašku na hotel dorazili asi v šest ráno a napadlo nás, že si dáme ještě kafe na probděnou, procestovanou noc. A v kavárně jsme narazili na tři odredované študáky, kteří to táhli nonstop. Dva kluci, jedna holka, kytara a litry kafe, mátového čaje a pod stolem láhev stoličné. Tvrdili, že nejdůležitější je nenechat, aby se člověku válka dostala pod kůži, aby začala ovlivňovat jeho život, aby se jí začal bát. Je jasné, že v relativně bezpečném Damašku, kde „už to až zas tak moc nebouchá“, podobné řeči znějí možná uchopitelně, ale lidem v Aleppu a dalších městech, kde se ještě válčí, to může připadat jako provokace. Umím pochopit všechny strany, jen nevím, se kterou souhlasit. Byl to surrealistický vstup do prvního dne pobytu v Sýrii, která v těch hodinách ještě vesměs spala.

Ohledně toho Bašára mám pocit, že se u nás – na tom Západě, jak říkáte – ptáme špatně. Otázka nezní „Je Bašár Asad diktátor, který musí padnout?“ Koneckonců, v diktátora se zničehonic proměnil rovnou z „drahého přítele“, víceméně ze dne na den, a dnes, díky WikiLeaks a informacím o Clintonovic nadaci, už si můžeme navíc představit i to, že se tak stalo v nějaké „klubovně“ západního mocenského establishmentu, jemuž Saúdové či Katařané adekvátně zaplatili za splnění zakázky – nebo přání, chcete-li. I z hlediska budoucí bezpečnosti Evropy by otázka měla znít: „Bašár, nebo Daeš s al-Káidou?“ Je neuvěřitelné, že mnohé politické nebo mediální „mluvící hlavy“ dál odmítají akceptovat realitu.

A jak se tváří na „bledou tvář“ na ulici? Asi normálně. Někteří se usmějí a jiní ne, jdou si po svém. Co taky jiného?

Donald J. Trump ve svém vystoupení opět potvrdil, že Daeš chce porazit s kterýmkoliv státem, jenž se prohlásí za bojovníka proti terorismu. S kterýmkoliv. Co z toho lze vyvodit? Že se Putin má radovat a Saúdská Arábie plakat? Co soudí lidé (experti i neexperti) v Damašku o DJT, jak je o něm referováno v místních agenturách? Bylo jeho vítězství oslavováno? A jak se vlastně v Sýrii daří entitám označovaným jako „umírněná opozice“... entitám opuštěným, dle projevů DJT.

V obecné rovině má samozřejmě větší radost Putin než Saúdové, ale tak černobílý dnešní svět přece jen není, takže si počkejme, co bude skutečným jádrem americké politiky. Tady v Damašku už několikrát z těch nejvyšších režimních míst zaznělo, že pokud to Trump bude myslet vážně a přejde od slov i k činům, stanou se z nich „přirození spojenci“. Čili, Trumpovo zvolení se sice oslavilo, protože o Hillary ví Blízký východ své, ale rozhodne až realita.

Důležitější ale podle mého je, že Sýrie – a spolu s ní i další země regionu – už se nemusejí orientovat na Západ jako nějakého „boha“, jemuž se potřebují neustále klanět a čekat od nich pohlazení po hlavě za dobré chování, čili za podřízenost. Podívejte se, jak dopadají „západní“ rezoluce v Radě bezpečnosti OSN – už je nevetují jen Rusko s Čínou, ale ruku „pro“ nezvedají ani další země regionu. Je pro nás, tedy pro ten Západ, nejvyšší čas uvědomit si, že už nejsme pupkem světa. To, že si sami sobě neustále namlouváme, jak je náš názor důležitý a jak ho celý svět touží slyšet, aby věděl vůbec kudy kam, to je vcelku absurdní. Nebo rovnou diagnóza. Tudíž, Trump na Blízkém východě buď „zapadne do party“ současného vývoje, nebo zůstane stát stranou. Jeho volba, tedy je to vlastně volba amerického establishmentu, ale i tak.

Pane kolego, každý, kdo stále mluví o „umírněných“ rebelech, podle mého riskuje, že na něj dopadne nově připravovaný zákon o podpoře terorismu. Jak jinak než jako podporu terorismu přece vnímat lakování džihádu na růžovo nebo snahu vyvinit al-Káidu z jejích zločinů? Netuším sice, proč přesně se tento nový zákon u nás přijímá, ale tak nějak ve skrytu duše doufám, že se najde nebojácný právník, který ho využije doslova… Vrátí úder a aspoň i trochu reality do „éteru“.

Nicméně pokud se ptáte, jak se džihád v Sýrii má, tak stručně řeknu, že špatně. Na druhou stranu ale platí, že vojenské vítězství v Aleppu na myšlenkách radikálů nic nezmění, a tak je na obzoru další fáze války. Teroristická, partyzánská, gerilová. Říkejme jí, jak chceme. A bude dlouhá a krvavá.

Je zvláštní ptát se na to, zatímco sedíte v Damašku a my v Praze... Opět je západní tisk pln zpráv o rekordních tunách výbušnin krutě shozených na zbytkové Aleppo. Inu, co je to vlastně to zbytkově neosvobozené Aleppo, kdo tyto zprávy šíří a do jaké míry jsou pravdivé? Jistě je nelze jen tak zavrhnout...


(dokončení textu ZDE)

Kadyrovovi vojáci "začistí" Aleppo. Do Sýrie byla přesunuta jednotka speciálních sil Čečenské republiky

$
0
0
Sergej Aksjonov
8. 12. 2016   zdroj
Jednotka vojáků z Čečenska - více než sto osob - byla přemístěna do Sýrie, kde vládní armáda provádí "začištění" toho území Aleppa, které bylo osvobozeno od teroristů. Amatérský záznam příprav vojáků na základně v Chankale poslal na internetovou stránku "Kavkaz. Reálie" civilní korespondent. Později byl publikován na videohostingu YouTube. Je to snad první tak rozsáhlé použití čečenských jednotek v zájmech Ruska v zahraničí.


Video ukazuje přípravu vojáků na letištní ploše. Všichni přítomní, včetně operátora, mluví čečensky. "Kavkaz. Reálie" přeložil repliky do ruštiny. Operátor klade otázky, vojáci odpovídají. Říkají, že nejedou "škodit". "Budeme jen pomáhat", říká jeden z vojáků. "Všechno je se svolením Alláha. Spoléháme na něj", dodává další. Operátor jim přeje, aby "se vrátili domů.""Tak jak zde stojíme, tak se vrátíme", odpovídají.

Podle informace zdroje budou bojovníci zvláštních sil v Sýrii sloužit jako vojenská policie. Skutečně, na rukávech mnohých z nich jsou vidět černé pásky stráže Vojenské policie Ozbrojených sil RF. Podle informace Ministerstva obrany RF patří k úkolům vojenské policie mimo jiné "zajištění ochrany důležitých objektů".

Poznamenejme, že tento druh práce se v Sýrii nyní pravděpodobně rozšíří. Poté, co Rusko překonalo iluze o možnosti přemoci DAEŠ v rámci mezinárodní koalice, ignorovalo diplomatický odpor USA a rozvázalo ruce syrské vládní armádě, začalo se tam dařit mnohem lépe. Klíčové město Aleppo, čtvrť za čtvrtí, přechází pod kontrolu legitimní vlády. Pouze v posledních čtyřiadvaceti hodinách opustily předměstí hlavního města Sýrie Damašku po složení zbraní tři tisíce teroristů. Čečenci budou Syřanům pomáhat kontrolovat osvobozené území.

Hlava republiky Ramzan Kadyrov již dříve hovořil o práci jednotlivých zástupců čečenských jednotek v Sýrii. Svým působením v týlu DAEŠ pomáhají určovat cíle pro ruská vojenská letadla. "Byli tam posláni nejlepší bojovníci republiky. Shromažďují informace o struktuře, počtu teroristů, určují cíle pro bombardování a zaznamenávají jejich výsledky", vysvětlil Kadyrov. Mimochodem, přesně tytéž úkoly plnil i v Sýrii zabitý člen Sil speciálních operací Ozbrojených sil RF Alexandr Prochorenko. Právě pravidelné bombardování VKS umožnilo Rusku zvrátit situaci na syrské frontě.

Ramzan Kadyrov hned od počátku zaujal vůči DAEŠ nekompromisní postoj, nazýval jej "iblisským", tedy státem "ďábla". A dokonce nabízel jeho zničení silami Čečenců. "Jsme schopni kompletně zničit "Iblisský stát" v jeho vlastním doupěti. Jednotky dobrovolníků jim mohou dokonce dát právo volby: vzdát se nebo být zahrabaní v syrské zemi", napsal svého času vůdce Čečenska na Instagramu. "Proč na ně čekat u sebe doma, když je možné je zničit v jejich vlastním doupěti", dodal.

Ale v té době nenašel jeho elán podporu u vedení země. "Bohužel, Čečenci zatím nemají možnost se podílet na boji proti těmto ďáblům. Jsem přesvědčen, že tam musí být použito nejen letectvo, ale i pěchota. Čím dříve skoncujeme s DAEŠ, tím klidněji bude žít světové společenství", konstatoval Kadyrov. Nyní, zdá se, bylo rozhodnuto umožnit jednotkám, připraveným v zemi, realizovat se.

Svého času na mnoho lidí zapůsobila "přehlídka" speciálních sil, které Ramzan Kadyrov hostil v Grozném na stadionu Achmat Arena. Dvacet tisíc vojáků v plné polní opravdu vypadalo jako hrozivě mocná síla. Někteří pozorovatelé, zejména z liberální opozice, dokonce zneklidněli, začali mluvit o "soukromé armádě Kadyrova", která údajně představuje hrozbu. Připomeňme si ale, že tato síla přísahala Rusku. Držet si tak bojeschopné jednotky bez práce je drahé. Sýrie jim umožní ukázat své dovednosti.

Je třeba poznamenat, že praxe odesílání takových jednotek do míst, která jsou pro Rusko důležitým bodem na mapě světa, má nejen praktický vojenský, ale také sociální a politický význam. Pokud si tisíce mladých mužů přejí bojovat nebo mít důležitou a zodpovědnou službu, pak je stát v zájmu svého vnitřního sociálního zdraví prostě povinen jim tuto možnost dát. Ne nadarmo Američané vedou tak často malé války. Je zřejmé, že naše ministerstvo obrany hodlá tuto praxi adaptovat v Rusku.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Média: Teroristé al-Nusry požádali o evakuaci z Aleppa

$
0
0
8. 12. 2016     zdroj
Teroristé skupiny Džabhat an-Nusra požádali o evakuaci ze syrského Aleppa severním koridorem. Oznámila to agentura TASS s odkazem na libanonský televizní kanál Al-Manar. Podle informací televizního kanálu se nyní syrští vojáci připravují k útoku na pozice skupiny v oblasti Bustan al-Qasr. Dřívější zprávy v médiích s odvoláním se na zdroj uvedly, že syrská armáda a domobrana zaútočily na bašty teroristů v jižní části Aleppa.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ministerstvo obrany RF komentovalo prohlášení západních vůdců o situaci v Aleppu

$
0
0
8. 12. 2016     zdroj
Ministerstvo obrany RF okomentovalo společné prohlášení vedoucích představitelů Kanady, Francie, Německa, Itálie, Velké Británie a USA o situaci v Aleppu, jež zveřejnila britská vláda. Je to uvedeno v tiskové zprávě vojenského rezortu, kterou obdržela agentura RT. "Britská vláda zveřejnila na své internetové stránce jejich jménem prohlášení (ale neznámo proč bez uvedení jmen), v němž se hovoří o humanitární katastrofě v Aleppu. Již tradičně žádné konkrétní údaje a fakta. "Skutečným džentlmenům" musí všichni věřit na slovo", píše se v prohlášení.

Ministerstvem bylo poznamenáno, že vzniká dojem, jakoby toto prohlášení bylo napsáno již dávno.

"Vždyť dnes je více než 70% území s civilisty, která byla kontrolovaná teroristy, již osvobozeno. Do těchto čtvrtí Rusko vozí desítky tun humanitární pomoci. Ruští ženisté odminují v Aleppu osvobozené ulice. A ruští medici, kteří přijeli a připravují se pomáhat dětem v Aleppu, umírají v důsledku ostřelování teroristů", je konstatováno v prohlášení.

Rovněž je uvedeno, že spolu s ruskými novináři natáčejí v Aleppu reportáže i dopisovatelé západních agentur a televizních kanálů.

Společné prohlášení vedoucích představitelů Kanady, Francie, Německa, Itálie, Velké Británie a USA o situaci v Aleppu bylo zveřejněno na internetových stránkách vlády Velké Británie 7. prosince. Strany v něm hovoří o humanitární katastrofě v Aleppu a vyzývají syrské úřady, aby ve městě nastolily příměří pro dodání humanitární pomoci.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Džihádisté do Británie mohou, syrští biskupové nikoliv

$
0
0
Václav Umlauf
9.12.2016  E-republika
 

V Sýrii nyní bojuje asi 5.000 žoldnéřů a různých teroristů z EU. Zhruba 2.500 zatím zůstává v bojových liniích, celkem 15-20 % z nich bylo už zabito, 30-35 % se nyní vrací, což je kolem 1.750 hrdlořezů.


O zhroucení Aleppa a brzkém konci ofenzívy v tomto městě začnou za 2-3 dny psát i naše korporátky. Tak bych je rád předešel a psal o něčem jiném. V Sýrii nyní bojuje asi 5.000 žoldnéřů a různých teroristů z EU. Zhruba 2.500 zatím zůstává v bojových liniích různých oblastí a není pravděpodobné, že by se hned vraceli. Celkem 15-20 % z nich bylo už zabito, 30-35 % se nyní vrací a zmíněná polovina, tedy něco kolem 2 tis. placených teroristů zůstává na syrských bojištích. Vnitráci EU udávají, že zatím se vrátilo zpět něco kolem 1.750 teroristů. Mnozí z nich budou v této osvobozovací činnosti aktivně pokračovat v příslušných zemích EU, protože to holt jsou teroristé.

Za této situace, kdy EU bere zpět své vrahy, bylo arcibiskupům ze Sýrie a Iráku zabráněno v návštěvě Velké Británie, viz tento článek. Biskupům byl odmítnut vstup do země kvůli obavám, že by se nemuseli chtít vrátit domů. To je dost trapná výmluva, vzhledem k tomu, že 4 roky riskovali život, aby zůstali na území ovládaném fanatickými islamisty, a přitom mohli kdykoliv odejít do exilu. Třem arcibiskupům ze Sýrie a z Iráku byl odmítnut vstup do Velké Británie, ačkoli tam byli pozváni místní Syrskou ortodoxní církví. Arcibiskupové Nicodemus Daoud Sharaf z Mosulu, Timothius Mousa Shamani z Mar Mattai (pod nějž spadá Ninivská planina v severním Iráku) a Selwanos Boutros Alnemeh z Homsu a Hamy byli ti nebezpečí jedinci, kteří neobdrželi víza ke vstupu do Spojeného království. Chtěli se před měsícem účastnit posvěcení první syrsko-ortodoxní katedrály v Velké Británii. Tito stateční biskupové přicházejí z oblastí Sýrie a Iráku, kde byli křesťané stínáni, křižováni, znásilňováni a buď násilně obraceni nebo nuceni prchnout poté, co se jejich majetku zmocnili radikální islamisté.

A jak vidíme, ti džihádisté, kteří zvěrstva spáchali, se nyní po osvobozovací dovolené vracejí zase domů do zemí EU. A za loňský rok přišlo do Británie celkem 650 000 migrantů, což je dosud nejvyšší počet. Ti přijít mohou, ale biskupové z nejohroženějších oblastí světa nikoliv. Proč asi? Z jednoduchého důvodu, o kterém budeme slyšet stále více. Západ potřebuje umlčet hlasy svědků, protože kvůli odplatě za zvěrstva v Iráku a v Sýrii bude zcela jistě sestaven mezinárodní tribunál, který je bude soudit. Teď prostě není doba na to, aby tito biskupové vykládali, jaká zvěrstva tam páchali teroristé, které tam Západ poslal, platil a vyzbrojoval. A nakonec všeho demokratického je nyní aktivně kryje tím, že dal informační embargo na zvěrstva, která vyjdou najevo. A také asi dal koordináty teroristům na bombardování ruské polní nemocnice pro aleppské civilisty. Zabití obou zdravotních sester sestavení tribunálu jistě urychlí. Rusové už západní vlády otevřeně a zcela oficiálně obvinili ze spolupachatelství.

Tak hezké vánoce...

 
 - - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Bude sociálnědemokratický koutek?

$
0
0
Petra Sedláčková
9.12.2016  Vaše věc


Vývoj volebních preferencí a volebních výsledků sociální demokracie v posledních čtyřech letech má stále sestupnou tendenci. Po výsledku cca 15 % hlasů v krajských volbách obvykle dosti přesná agentura pro výzkum veřejného mínění TNS Aisa přišla před týdnem s volebními preferencemi na úrovni 14 % voličů s tím, že ČSSD zaostává za Babišovým hnutím ANO téměř o 20 %.


Pokud bude vývoj pokračovat po této trajektorii i nadále, lze dovodit, že v okamžiku voleb do poslanecké sněmovny by se volební výsledek ČSSD mohl pohybovat mezi 8 – 10 procenty.

Na sobotním ÚVV ČSSD, tedy na schůzi nejvyššího orgánu ČSSD mezi sjezdy, má tato strana jedinečnou možnost rozpoutat úplnou tsunami programových a dalších návrhů, jejichž realizací začne s Babišem postupně srovnávat krok. Nic ovšem nenasvědčuje tomu, že tomu tak bude. Vedoucí činitelé ČSSD jsou zřejmě natolik vystresovaní z dosavadního vývoje, že dělají chyby jako na běžícím pásu. Po nedělním oznámení volebních preferencí společností TNS Aisa, která hovoří o 14 %, došlo k několika takovým chybám.

Ministryně Marksová Tominová, místopředsedkyně ČSSD etc., přišla v Babišových novinách se sdělením, které naznačuje, že vedení strany už je vlastně smířené s 2. místem ve volbách. Sobotkovo vedení zřejmě sází na to, že Babiš je pak stejně, i po prohraných volbách, z útrpnosti vezme do vládní koalice. No ale co když Starostové s lidovci nebo komunisté budou v okamžiku sněmovních voleb silnější?

Nový ministr zdravotnictví Ludvík zase ukázal, jak pěkně kašle na zákon o státní službě a jak vlastně ani nezná chod státní správy, což by však jako ministr měl ovládat jako malou násobilku… Vyhozením dvou náměstkyň z ministerstva zdravotnictví dá ostatně ČSSD ostatním návod, jak postupovat v rámci "noci dlouhých nožů", která nastane v režii nové vládní koalice po příštích sněmovních volbách.

Ministr a 1.místopředseda strany Chovanec přichází s naprosto bludným nápadem na uplatnění nejen velmi potřebné sektorové daně, ale progresivního zdanění u všech právnických osob. Po komunikačních chybách při schvalování EET z posledních dvou týdnů a tímto návrhem se ČSSD zřejmě rozhodla vydat malý a střední podnikatelský stav zcela do rukou A. Babiše...

Další nehoráznost, která se objevila v tisku, má na svědomí nový ministr bez portfeje, předseda Legislativní rady vlády, Chvojka. Ten přesvědčuje redaktory o tom, jak během deseti měsíců do voleb vytvoří a prosadí nový zákon o lobbismu. To by se prostě nepodařilo ani politickému A. Einsteinovi. Chvojka je přitom již druhé volební období členem poslanecké sněmovny, ale o jejím chodu zřejmě stále mnoho neví…A tak vypráví pohádky.

Neočekávám, že dojde ke smršti nápadů a k takové duchovní obrodě vedení strany a ministrů, která by zahnala A. Babiše do defenzivy, takže lze očekávat, ČSSD může ve sněmovních volbách získat kolem osmi až deseti procent hlasů. To znamená, že se pak v poslanecké sněmovně vytvoří malý „koutek“ sociálně demokratických poslanců v rozsahu cca 20 mužů a žen naprosto bez významu. Jak to funguje či nefunguje, se nynější sociálně demokratičtí poslanci mohou jít podívat na klub ODS, který také vytvořil ve sněmovně jen jakýsi stranický koutek.

Současně ovšem předseda ČSSD Sobotka přichází s nápadem, jak centralizovat rozhodování o konečné podobě kandidátek do sněmovny do svých rukou. Pardon, do rukou předsednictva ČSSD, aby to nebylo tak okaté. Tedy ne již kraje, které o tom dosud celkem demokraticky rozhodovaly, ale předseda ČSSD. To je popření stranické demokracie a předseda Sobotka se tedy alespoň v tomto směru vydává v Babišových stopách, když tedy už ne zvyšováním volební podpory své strany podle Babišova vzoru.

Pokud budou zvolení do sněmovny poslanci jen lidé vygenerovaní Sobotkou a jeho vedením, je možné očekávat jejich naprostou loajalitu i v situaci, kdy se zjistí – po kolikáté už – že B. Sobotka zavedl stranu do bažiny a tam se strana propadá stále hlouběji a hlouběji do bahna.

Je potřeba, aby si členové ČSSD v krajích uvědomili, o co tady jde. Ani po tragickém volebním výsledku díky svému novému „zlepšovacímu nápadu“ ohledně kandidátek B. Sobotka nebude pak nikým vyzýván, aby opustil vedení strany. Případný nový, na sjezdu následujícím po volbách zvolený, předseda, bude mít velmi těžkou práci s odbojným poslaneckým klubem, ve kterém bude 80-90 % poslanců podporovat Sobotku a jeho hrobařskou politiku.

Krajské organizace ČSSD by měly projevit starost o příští vývoj této strany. Oněch 10 % podpory znamená, že by v krajích, jako je třeba Karlovarský nebo Liberecký, nemusel být žádný poslanecký mandát. Ve středně velkých krajích jeden poslanecký mandát a ve velkých krajích dva mandáty poslanců.

To znamená, že by se politická reprezentace této strany smrskla zhruba na úroveň současného klubu ODS. To není hororová vize, to je realita, která přijde na řadu, pokud vedení ČSSD nezačne něco dělat.

Takovýto pokles počtu zvolených poslanců bude samozřejmě fatální. Bude ve svých důsledcích znamenat i další fatální pokles peněz státu do stranické pokladny za získané mandáty. Jinak řečeno, ČSSD by ani pod novým, zcela osvíceným vedením, i když by v čele strany stál po Sobotkově odchodu politicky naprosto geniální člověk, neměla šanci se z této situace malé politické strany již nikdy dostat.


- - -

Připravujeme se na válku: Nikoli obrannou, ale útočnou! K čemu slouží houfnice? Proč vláda vymetla sklady osobních zbraní? Jsme průchoďák pro NATO. Ani parlament si už neškrtne. Jen pěkně všechno potichu...

$
0
0
Lubomír Vylíčil
9. 12. 2016 ProtiProud

Lubomír Vylíčil si povšiml jedné nenápadné zprávy, která však skrývá velké důsledky, neboť ukazuje, k čemu naše vláda "pod vedením Bruselu a NATO" připravuje českou armádu - a současně odzbrojuje občany, protože... co kdyby...
Tak, jako se někdy za krásného letního rána v jediné nepatrné kapičce rosy odráží slunce i s oblohou, horami a širou okolní krajinou, tak se také může v jediné drobné zprávičce zalesknout víc, mnohem víc informací, než by si její autoři přáli.

Jako v tom nedávném drobném a v zásadě nezajímavém oznámení, že Česká armáda bude modernizovat dělostřelectvo. Přesněji řečeno houfnice. Protože prý zastaraly. A že není peněz nazbyt, tak se místo vytouženého, ale drahého nákupu moderních děl ráže 155 mm NATO, zmodernizují stávající samohybné houfnice DANA ráže 152 mm. Za jednu a půl miliardy...

No, a co má být, zeptá se běžný čtenář. Armáda si už pořídila i dražší hračky. A mávne rukou. Jenže... Ta banální zprávička otevírá znepokojivé otázky. O úkolech naší armády. O představách a záměrech velení NATO, potažmo i vyšších autorit. Jak to?

 

Něco málo k houfnicím

Ujasněme si, co je to ta houfnice a k čemu se používá.

Protože každá zbraň, jakkoli hrozivě vypadá, je v podstatě jen takový nástroj. Prostředek k provádění konkrétní činnosti. Některá zbraň je z tohoto pohledu "nářadím" víceúčelovým, univerzálnějším, jiná vysoce specializovaným. Proto jich má také každá slušná armáda ve výzbroji celou paletu. Od pušek po tanky, od raket po letadla. Podobně jako dobrý řemeslník má ve své brašně kopec nejrůznějšího nářadí. Protože, jak sami uznáte, není možné vrtat díry pilou, ani řezat prkna šroubovákem.

Ale zpět k těm houfnicím. To je nějaké dělo, řekne laik. A má v zásadě pravdu. Je to dělo. Jenže dělo vysoce specializované. Na rozdíl od kanonu, který střílí přímo na cíl - asi tak, jako se z pušky pálí na terč - má houfnice úplně odlišné použití. Střílí vzhůru, pod velikým úhlem. Zdánlivě kamsi k nebi. Její granáty opisují vysokánskou křivku a k zemi dopadají shůry. K čemu to může být dobré?

Dá se tak střílet "za obzor". Za kopec, terénní vyvýšeninu, za les a taky třeba do zákopů. Na rozdíl od kanonu. Kanónová střela letí přímo a zákop buď neškodně přeletí, anebo (stejně neškodně) třískne do hlíny kousek před ním. Pěchota v zákopu ukrytá se jen přikrčí. Ovšem houfnicový granát, to je něco jiného. Ten dopadá shora, a když se dobře zaměří...

Z toho vyplývá i důvod, proč byly houfnice vyvinuty. Mají 3 hlavní úkoly: boj s dělostřelectvem protivníka, kdy jejich granáty dopadají na vzdálené nepřátelské baterie kdesi za obzorem; ničení uskupení vojsk, kdy pálí do vzdáleného lesíka, kde je tušena jakási jednotka nepřítele, shromážděná k útoku - a tu decimujeme shora dopadající tříštivou municí; a pak, hlavně, k prolamování nepřátelské obrany. Masivním ničením zakopaných sil. Předtím, než přijde "náš"útok.


Skutečný a fiktivní nepřítel


Tady už začíná každému svítat. My snad chceme na někoho útočit? Prolamovat zakopanou obranu nebo "umlčovat" dělostřelecké baterie protivníka? Kterého? Že by třeba soused Polák sedal na kůň, nebo že by Rakušák mobilizoval a pochodoval k hranici? To myslí páni generálové vážně? Že by fakt netušili povahu nebezpečí, které teď Evropu a naší republiku nejvíce ohrožuje? Nebo nesmějí tušit?

Proč se stále připravují na konvenční střetnutí s regulérní státní armádou protivníka disponující pěchotou, tanky, letadly a děly, když nás žádná taková neohrožuje? A po Evropě se přitom plíživě rozlézá dvoumiliónová masa vytrénovaných dobře živených mladých mužů vojenského věku - pravda, občas chatrně maskovaných skupinkami žen s dětmi - kteří se zcela zjevně rozmisťují v ekonomických a správních centrech evropských států - a své nepřátelství k nám a našemu světu se už ani nenamáhají skrývat.

Nevím proč, ale čím dál častěji se v této souvislosti vkrádá do hlavy myšlenka na Rusko. Na to Rusko, které prý zuřivě zbrojí a otevřeně hrozí, že už už vpadne do Pobaltí, potažmo do celé střední Evropy, aby obnovilo zašlou slávu bývalého Sovětského svazu. Na Rusko, co má být naším odvěkým, úhlavním a nesmiřitelným nepřítelem. Alespoň podle propagandistů mainstreamových médií a papalášů z EU i velení NATO. No a to Rusko je stát, který disponuje nejen děly, ale i pěchotou, která by při obraně svého území jistě budovala opevněné opěrné body. A ty se bez houfnic skutečně dobýt nedají...

 

Kdo tu chce válku?


Téhle pošetilé myšlence na válku s Ruskem se zdají nahrávat i další skutečnosti. Nedávno se třeba proslechlo, že skupinka poslanců (Jana Černochová, Ivan Gabal, Jan Hamáček, David Kádner, Martin Stropnický, Marek Ženíšek) připravuje změnu ústavního zákona o vysílání českých ozbrojených sil do zahraničí a o povolování využití území ČR pro operačně-taktické přesuny cizích vojsk, včetně poskytnutí území ČR pro cvičení cizích vojsk. Je prý nutné zajistit aby mohla vláda ČR dostatečně pružně reagovat na aktuální potřeby ČR, našich spojenců a taky prý zachraňovat naše občany, kdyby je někdo unesl...

Podstatou jejich návrhu je, že vyslání našich vojsk do zahraničí, průjezd cizích jednotek přes naše území, anebo vstup velikého kontingentu spojeneckých ozbrojených sil na naše území "ke cvičení" by povolovala pouze vláda a toto povolení by poté, dodatečně, prý "bez zbytečného odkladu", předložila poslancům ke schválení. Jenže mezi tím se může stát ledacos, že.

Navíc se zdá, že z tohohle poslaneckého návrhu nějak záhadně vypadla klauzule o obraně (své a spojenců) proti napadení. Kdo si přitom vzpomene na usilovné rozdávání "zastaralých"útočných pušek z armádních skladů všelikým spřáteleným bojovníkům v zahraničí, například na dary tisíců SA-58 a miliónů nábojů Kurdům (cestou USA) na počátku roku, nemůže zakrýt znepokojení. Nejde o to, kde ty kvéry skutečně skončily a komu posloužily. Jde o postupné a nenápadné vyprázdnění těch kdysi nedotknutelných zásob jednoduchých, účinných, spolehlivých a blbuvzdorných ručních zbraní, určených k obraně vlasti. Zbraní, jejichž použití zvládne jakýkoli normální chlap během půlhodinové instruktáže.

Takových bylo kdysi ve skladech okolo 800 tisíc. Tedy zhruba tolik, kolik bojeschopných mužů je schopen náš stát zmobilizovat v případě ohrožení. K nim náboje, maskáče... A teď tam není téměř nic. Pod neprůstřelnou záminkou modernizace. Ale člověk podezřívavý, a tomu nás režim po desetiletí učil, by mohl dojít k přesvědčení, že za vyprázdněním mobilizačních skladů může být i jakýsi postranní úmysl. Nebo obava. Že si někdo třeba vzpomněl, co proběhlo v Albánii na počátku devadesátých let, když se tamější lid vzbouřil a podobné sklady albánské armádě vyraboval.


Anebo se pleteme?


Takže si pojďme shrnout, co z těchto drobných, útržkovitých a zdánlivě nesouvisejících informací může vyplývat. Leckterý podezřívavý laik by díky nim mohl dojít k přesvědčení, že:

1) Generalita naší armády se (pod laskavým, otcovským vedením soudruhů z Bruselu a NATO) připravuje na klasickou, konvenční válku s plnohodnotnými ozbrojenými silami nějakého velkého státu. Se značnou pravděpodobností na válku útočnou.

2) Naši propagandisté usilovně sugerují obyvatelstvu pocit "ruské hrozby". Tedy v zásadě iracionální obavu z ohrožení státem, který vůči nám nevznáší žádné územní ani majetkové nároky, který má dostatek vlastních zdrojů i území, a který je od nás oddělen poměrně širokým bezpečnostním koridorem dalších zemí.

3) Někteří zákonodárci vynakládají značné, byť skryté úsilí, aby co nejvíce usnadnili výjezd našich vojáků do "přespolní", koaliční války v cizině.

4) Titíž se zároveň snaží co nejvíce zjednodušit průjezd a zejména pak "vstup" cizích vojsk na naše území. Přesto, že mezi staršími obyvateli ještě nezanikla vzpomínka na to, co takový "vstup" může znamenat...

5) Současně se titíž členové zákonodárného sboru pokoušejí vymanévrovat z rozhodování o "výjezdu", "průjezdu" a "vstupu" volené zástupce lidu této země.

6) Průběžně pak probíhá skrytá sabotáž obrany teritoria a plíživá "prevence" samoozbrojení obyvatelstva po případném vzbouření lidu.

Ale možná je to celé jen hloupé nedorozumění. Možná jen mysl nedouka nechápe hloubku a dosah strategického uvažování profesionálů. Třeba se naši generálové, i s těmi jejich houfnicemi, opravdu vážně a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí připravují na skutečnou hrozbu, která by mohla přijít už za pár let:

Na boj s jednou regulérní státní armádou. Na odražení invaze armády disponující tanky a děly bývalého Bundswehru, s narychlo zatřenými kříži. Vojsk Islámské spolkové džamahírie Džérmény...

- - -

Syrský křest ohněm: Asadovi Tygři testují součásti bojové výstroje jednotlivce Ratnik

$
0
0
Jevgenij Prosvirin
8. prosinec 2016 Warfiles

 
Syrští vojáci ze speciální „tygří jednotky“, významně s podílející na klíčových úspěších vládních vojsk, dostali zbrusu nové ruské kolimátory k otestování v reálných bojových podmínkách.

Již koncem devadesátých let byla v Syrské arabské armádě (SAA) zahájena rozsáhlá modernizace a přezbrojení, kdy syrské jednotky získaly značné množství nejrůznější ruské výzbroje. Syrská vláda měla zájem na zlepšení vztahů s Ruskou federací a nakupovala v Rusku téměř vše – ručními granáty počínaje a protitankovými raketovými systémy konče. Tak se do SAA dostaly i první dodávky AK-74M, legendární velmi úspěšné útočné pušky Kalašnikov, nově upravené na ráži 5,45 mm.

Tato ruční automatická střelná zbraň, dodaná původně do Sýrie v relativně malých počtech, si brzy získala respekt syrských vojáků a stala se základní zbraní elitních jednotek syrské armády. A tak byli těmito automaty vyzbrojováni i vojáci útočné divize dnes už dobře známé „tygří jednotky“.


Právě s AK-74M v rukou prolomili Tygři Bašára Asada obklíčení letecké základny Kwejris (v provincii Aleppo – pozn. překl.) bojovníky Islámského státu. A tak, jak se dalo čekat, k hlavní osobní zbrani elitních syrských jednotek se postupně začaly přidávat součásti ruského taktického kompletu jednotlivce Ratnik (Bojovník), charakterizovaného jako výstroj a výzbroj „vojáka budoucnosti“.

Na sociálních sítích se postupně začaly objevovat fotografie vojáků SAA s AK-74M vybavenými 40mm granátometem GP-25 nebo GP-30M upevněným pod hlavní, mířidly typu NSPU (z ruského „Ночной Стрелковый Прицел Унифицированный“), umožňujícími mířenou střelbu v noci, a dokonce i laserovými značkovači cíle Alfa-7115.

Ani tím však experimenty s výstrojními doplňky útočné pušky Kalašnikova neskončily. Ve snaze co nejvíce vylepšit a zmodernizovat automat, vyvinutý původně ještě v dobách Sovětského svazu, namontovali Syřané na AK-74M jeden z komponentů ruského „kompletu vojáka budoucnosti Ratnik“ – kolimátor (reflexní zaměřovač) 1P87.

Fotografie vojáků „tygřích“ jednotek vyzbrojených útočnými puškami AK-74 se speciálními mířidly se na internetu objevily před několika dny. Soudě podle fotografií jsou AK-74M s kolimátory dosud ve výzbroji pouze u samostatných oddílů těchto elitních jednotek. Zdá se, že dokonale zmodernizovaný Kalašnikov zatím dostali jen polní velitelé a nejzkušenější vojáci Tygrů.

Nicméně i nevelký počet AK-74M vybavených kolimátory 1P87 v syrské armádě by nás neměl mýlit. I zcela nepatrné zastoupení zmodernizovaných útočných pušek v armádních útvarech umožňuje otestovat důležitou součást kompletu Ratnik v reálných bojových situacích – a ze získaných zkušeností vyvodit řadu závěrů.




- - -



Jakuťanočka - tip kulturního, sportovního a turistického referenta

$
0
0
Jakuťanočka

9.12.2016, Petr Ďoubalík


Písnička o Jakuťanočce, tedy dívce, která žije v Jakutsku nebo prostě v Jakutii (Republika Sacha), video, text, překlad

"Děti Asie" - mezinárodní sportovní hry, 6. ročník, Jakutsk
F. R. Čech - Diskotéka, písnička z roku 1983 (asi) a její souvislost s "Dětmi Asie"
Jakutsk růžovými a černými brýlemi

Včera jsem zaslechl, že v Jakutii už zaznamenávají první letošní pořádné mrazy...



Jakutsk leží 5000 km od Moskvy a 450 km od polárního kruhu

Minimální teploty 6. prosince 2016, Jakutsk a Ojmjakon až mínus 45, velké části území Jakutie až mínus 50 st.C.










A já si vzpomněl na jednu písničku, kde se zpívá o lidech z této oblasti, že:
"...nehledě na krutý mráz - tady lidé milují usmívat se".
A tak ji přidávám na náš web. Možná, až budete odhrabovat sníh z chodníku nebo škrábat přední sklo auta, v našich "krutých" mínus 5 stupních Celsia, si vzpomenete na Jakuťanočku a hned se budete usmívat.



L’One - Якутяночка (feat. Варвара Визбор)
L-One - Jakuťanočka (feat. Barbara Vizbor) - hymna Mezinárodních her "Děti Asie"

В эти белые края вновь и вновь приеду я,
Чтоб увидеть, как танцует Якутяночка моя.
В эти белые края вновь и вновь приеду я,
Чтоб увидеть, как танцует Якутяночка моя.

Моя, Якутяночка моя.
Моя, Якутяночка моя.

překlad: Ďouba
Do těch bílých krajů znova a znova přijedu,
Abych uviděl(a), jak tancuje Jakuťanočka má.

[L'One]:
Все знают Лёву с севера.
Тут много разных наций.
И несмотря на лютый холод -
Здесь люди любят улыбаться.

Všichni znají Levu ze severu (Levan Gorozia - autor klipu).
Tady je mnoho různých národností.
A nehledě na krutý mráz -
Tady lidé milují usmívat se.

Barbara Vizbor (1986)
Тут всё искрится, словно нечаянно
Кто-то взял и рассыпал бриллианты.
Как не влюбиться, если она так танцует, ух!
Тут без вариантов.

Vše tu jiskří, jakoby náhodou
Někdo vzal a rozsypal diamanty.
Jak se nezamilovat, když ona tak tancuje, uch!
To nemá varianty.

Давай с тобой нашаманим погоду.
Давай станем едины с природой.
Давай будем руками трогать свободу.
Якутяночка моя - я потанцую с тобою.

Pojď s tebou pošamaníme počasí.
Pojď splyneme s přírodou.
Pojď budeme se rukama dotýkat svobody.
Jakuťanočko má - potancuji s tebou.

Моя, Якутяночка моя.

Má, Jakuťanočka moje.

[L'One]:
Это з-з-зима-город.
Здесь много друзей и знакомых.
Люблю и горжусь, и всё помню.
Приезжайте, я вас познакомлю, ну!

To je z-z-zima - město.
Tady je mnoho přátel a známých.
Miluji a jsem hrdý, a vše pamatuji.
Přijeďte, já vás seznámím, nu!

Ну да, не Малибу, здесь пальмы не растут.
И вместо кросс, скорее ты в унты обут и крут.
На сваях тут дома растут и рады тут всегда костру.
Ищи на карте мой Якутск, и будь уверен - тебя ждут!

No ano, ne Malibu, tady palmy nerostou.
A místo kross (Cross Club), spíše budeš obut v "unty" (vysoké zimní boty) a v pohodě.
Na pilotech tady domy rostou a vždy se radují z ohně.
Hledej na mapě můj Jakutsk, a věř - čekají na tebe!

L-One, Levan Gorozia (1985)
Здесь случился мой первый победный бросок,
Первая любовь и живёт семья.
Белый-белый снег, синий-синий лёд -
И танцует Якутяночка моя.

Zde byl můj první vítězný výstřel,
První láska a žije rodina.
Bílý-bílý sníh, modrý-modrý led -
A tancuje Jakuťanočka moje.

Мы дети - Азии. Мы дети Планеты "Земля".
Каждый хоть раз должен увидеть,
Как танцует Якутяночка моя,
Якутяночка моя...

Jsme - děti Asie. Jsme děti Planety "Země".
Každý by alespoň jednou měl vidět,
Jak tancuje Jakuťanočka moje,
Jakuťanočka moje...


Známý rapper z Jakutie L'One (Levan Gorozia), známý v celém Rusku, představil nový klip "Jakuťanočka". V písničce zpívá s vnučkou legendárního pěvce Jurije Vizbora (na Nové republice představím brzy) - Barbarou Vizbor.
Inspirací k "Jakuťanočce" byl jistě klip Major Lazer & DJ Snake - Lean On (v současnosti asi 1,766 miliardy shlédnutí). Podobnost je v motivu i rytmu a děj obou klipů začíná etnickou choreografií a podobnými pohyby a končí autobusem. Právě kvůli tomu autobusu se zdá, že je to vlastně tak trochu parodie na Lazera.

"Jakuťanočka" byla písní šestého ročníku mezinárodních her "Děti Asie", který probíhal 5.-17. července 2016 v Jakutsku. Mládež Asie soutěžila v tradičních, nám známých, i netradičních - asijských sportech. Příští rok budou "Děti Asie" pořádány v Mongolsku.

Miniklip pro "Děti Asie" 2016 (ty parádní skály nad vodou jsou "Lenskie stolby" - Lenské sloupy nad řekou Lenou)

Lenskie stolby























Vítejte v Jakutsku 5-17.července 2016, pěkná pozvánka na "Děti Asie"

Zahájení her, účastníci, výpravy zemí, "atmoška":

Zakončení her:
Nevím jak vy, ale já jsem se o mezinárodních sportovních hrách "Děti Asie" dověděl až díky "Jakuťanočce". Asi je to tak nezajímavá akce, že se nevejde do hledáčku našich sdělovadel.




A teď jeden český podpis na "Dětech Asie". Následující klip dobře poslouchejte. Třeba v čase 1:26 se říká:
Kde to je?
V Jakutii.
A co tam bude?
Sportovní hry "Děti Asie", tužte se lidé, desítky zemí (37 - pozn. překl.), několik desítek disciplin, adrenalin, co je pro mladé sportovce jako odrazový můstek pro nová vítězství s ovacemi tribun stadionu. "Děti Asie", hry pro šampiony!

Kdo máte dobrého pamatováka, tak jste možná pocítili inspiraci vousatou (1983) písničkou "Diskotéka". Ta shoda je jistě náhodná, ale je dobrým důvodem si Diskotéku, tu "reggae pecku" (jak píše jeden z diskutujících na YouTube), pustit. A tak si také i připomenout, jak dlouho už nás krásně baví F. R. Čech.

Text František Ringo Čech - hudba Michal Pavlíček - Diskotéka, část textu:
Járo kam jdeš?
Do Amfóry.
Co je tam dnes?
Diskotéka.
Járo kam jdeš?
Do Amfóry.
Vem mě s sebou.
Tak pojď Ludvo.
Půjdem spolu, bude nám hej...
Béďo kam jdeš?
Do Amfóry.
Vem mě s sebou.
Tak pojď...
Rozšiřující učivo o Jakutsku pro zájemce:

Jakutsk mrazivý:

Jakutsk, krátké léto, 2013:

Jeli byste do Jakutie na dovolenou? (anglické, čínské, ruské titulky), 1080p:
Jakuťanočka, varianty ze života:

Park, flashmob:

Všichni tancují a zpívají, videokompilace, od 2:39 - 2:45 nejmladší zpěvák - dítě planety Země:

Happy in Jakutsk, Jakuťanočky tancují Happy (anglicky), důkaz, že se opravdu rádi usmívají:

Jakutsk, zima, od 26 minuty pokus s horkou vodou v -56 st.C., sušení trenýrek apod:

A jestli si chcete na závěr zkazit dojem z Jakutska, podívejte se na dokument ČT. Raději to ponechám bez komentáře:
a ještě jedna Jakuťanočka na úplný konec. Nezapomínejme se v mrazu usmívat!


NI: Rozhovor Trumpa a Nazarbajeva si zaslouží soustředěnou pozornost

$
0
0

Maxim Isajev
9. 12. 2016     zdroj
Zatímco svět diskutuje o telefonickém rozhovoru mezi zvoleným americkým prezidentem a vůdkyní Tchaj-wanu Tsai Ing-wen, skutečným překvapením byl hovor Trumpa s hlavou Kazachstánu Nazarbajevem. Telefonický rozhovor mezi zvoleným prezidentem Donaldem Trumpem a prezidentem Kazachstánu Nursultanem Nazarbajevem, který se konal 30. listopadu, se stal skutečnou událostí nejen proto, že se konal, ale také kvůli tomu, jaká témata byla diskutována. Trump a Nazarbajev se dotkli celé řady otázek, včetně vztahů USA s Ruskem, píše Bill Cohen ve svém článku pro National Interest.


Telefonát právě zvoleného prezidenta vůdci republiky, který zastává post dlouhá léta, je logický z geopolitického hlediska, neboť hlava nové administrativy se snaží budovat vztahy s klíčovými zeměmi v klíčových oblastech. Kazachstán se nachází v samém srdci Eurasie a hraničí s Ruskem a Čínou - dvěma zdroji bolestí hlavy zahraničněpolitické komunity USA.

Skutečně má, na pozadí rostoucího globálního vlivu Číny a Ruska, jemuž přispělo osm roků zahraniční politiky Baracka Obamy, pro prezidenta Trumpa, bezprostředně po složení přísahy, možná cenu bližší pohled na Eurasii a zvážení, jakou roli může hrát pro podporu amerických zájmů na mezinárodní scéně. Kazachstán bude pro začátek dobrým místem. Země se nedávno stala nestálým členem Rady bezpečnosti OSN.

Od zhroucení Sovětského svazu dosáhl Kazachstán významného rozkvětu do značné míry díky prezidentovi Nazarbajevovi, což Trump neopomněl během telefonátu připomenout. Nyní se Nazarbajev snaží upevnit úspěch díky Plánu národa, jehož cílem je přivést zemi mezi třicet nejrozvinutějších zemí na světě do roku 2050.

S ohledem na tuto skutečnost může Kazachstán sehrát roli partnera USA na mezinárodní scéně diplomaticky a ekonomicky, ale možná i ve vojenské oblasti, při dosažení zájmů USA, zadržování Ruska a Číny a také v boji proti terorismu. Stačí se jen podívat na to, jak obratně Čína využila své přítomnosti a vlivu v Africe, zatím co USA se na to lhostejně dívaly. Když se jedná o Střední Asii, USA nemohou být tak pasivní, poznamenává autor

Kazachstán umožňuje pohled na otázky světového významu z jedinečného pohledu. Problematika nešíření jaderných zbraní je tou oblastí, v níž má hlas Kazachstánu autoritu a může být slyšen po celém světě. Astana vystupuje proti výrobě jaderných zbraní KLDR a také aktivně podporovala mezinárodní kroky, směřující ke snížení napětí kolem íránského jaderného programu.

Jako člen Organizace islámské spolupráce - svým rozsahem druhé největší mezivládní organizace po OSN, je Kazachstán pro USA důležitý i v této oblasti. 70% občanů této země jsou umírnění muslimové, vedení země chápe hrozbu radikálního islámu a Astanou vypracovaná strategie pro boj proti ní může být používána v celém islámském světě.

Z hlediska ekonomiky je Kazachstán vzhledem ke svým zásobám ropy a dopravní síti mostem mezi Asií a Evropou, což může přispět k hospodářskému růstu v celé Střední Asii. Získáváním investic od velkých amerických korporací by se Kazachstán mohl stát klíčovým partnerem v srdci regionu, který může brzy začít zažívat ekonomické oživení. USA mohou Kazachstánu pomoci, aby se stal členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

To znamená, že pro USA má cenu pokračovat v budování dobrých vztahů ve střední Eurasii a také uznat důležitost Kazachstánu v roli silného spojence z geografického, ekonomického a diplomatického hlediska.

V souvislosti s pokračující nestabilitou v Afghánistánu mohou USA zvážit možnost rozšíření rozsahu spolupráce s Kazachstánem s hlavním zaměřením na boj proti terorismu a na bezpečnost v regionu. Tyto nepatrné investice mohou přinést USA významné dividendy k roku 2050 a po něm. Zachování USA role světového vůdce bude určována těmi, které podporuje Washington, a těmi, kteří podporují jej. A Bílý dům by měl rozvíjet vztahy s Kazachstánem. Donald Trump, dospívá autor k závěru, může vejít do dějin jako první americký prezident, který navštívil Kazachstán.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Po žních k Turkovi, aneb Otevřený dopis prezidentovi Zemanovi

$
0
0

Marek Řezanka
9. 12. 2016
H. Marvanová: "Nový občanský zákoník soudy k ničemu nenutí. Proti rozsudku lze navíc podat odvolání nebo dát okamžitě nový návrh, aby byly děti umístěny do Klokánku. Soud musí předběžně rozhodnout do 24 hodin."
H. Válková tvrdí, že v občanském zákoníku se nikde nepíše, že děti musí po půl roce z Klokánku odejít. Podle ní mají soudy pouze povinnost situaci monitorovat a "nanejvýš do šesti měsíců o dítěti rozhodnout". A podle Válkové nic nebrání tomu, aby rozhodnutí soudu znělo: Zůstanou v Klokánku.
"Důvodová zpráva jednoznačně preferuje umístění dítěte v jiné péči než ústavní. Ale uznávám, že to znění je nejednoznačné, a tudíž nešťastné." 
Realita ze strany OSPODu (orgánu sociálně-právní ochrany dětí) a soudů: Po žních k Turkovi… 
Vážený pane prezidente republiky,

obracím se na Vás tímto otevřeným dopisem proto, že jsem zoufalý a nešťastný z politiky stávající vlády vůči zařízením pro děti, které známe jako Klokánek.

Než přijdu k meritu věci, chci Vám velice poděkovat za Vaši nemalou finanční podporu těmto zařízením. Tato podpora je nezbytná, aby tato zařízení, která pomáhají dětem, jež vyžadují okamžitou péči, mohla fungovat.

Peníze ale bohužel nestačí. Stejně jako finanční otázce, je nutné věnovat se otázce legislativní.
V roce 2015 předložilo MPSV poslanecké sněmovně materiál nazvaný „Základní teze zákona o podpoře rodin, náhradní rodinné péči a systému ochrany práv dítěte a novelizace souvisejících právních předpisů“. Záměr přijetí zcela nového zákona, který by plně nahradil stávající zákon o sociálně-právní ochraně dětí, zákon o ústavní výchově, zákon o zdravotních službách i zákon o sociálních službách, je zdůvodněn takto (citace): Cílem nové právní úpravy je nastavit podpůrný a pomáhající systém, nabízející účinnou ochranu dětem a rodinám a fungující na principu partnerství a spolupráce. (konec citátu).

Je neuvěřitelné, že nový zákon připravují ti samí úředníci, kteří nadšeně propagovali novelu zákona o sociálně-právní ochraně účinnou od 1. 1. 2013, jež i podle jejich tvrzení děti účinně nechrání. Jsou to PhDr. Miloslav Macela, Mgr. Klára Trubačová a Mgr. Kateřina Šlesingerová, jejichž vzorem je v tomto směru Norsko a další severské státy. S panem Macelou se rozloučila ministryně Müllerová proto, že prostřednictvím soukromých agentur přednášel o novele, údajně i v pracovní době. Jmenovaný poté založil (pěstouny) doprovázející organizaci Dobrá rodina. Paní Šlesingerová z referentské pozice na MPSV posléze přešla do funkce ředitelky této organizace. Po několika měsících se ale na MPSV vrátila. Nepohoršila si, vrátila se na pozici ředitelky odboru ochrany práv dětí.

Nová legislativa činí Klokánky zbytečnými.

Ještě v červnu 2015, po čtvrt století své existence, měl FOD po celé republice 22 poboček zaměřených na terénní sociální práci a pomoc ohroženým dětem přímo v rodinách, 5 azylových domů pro rodiny s dětmi s kapacitou 126 míst, 4 mediační centra zaměřená na řešení sporů o děti a 28 zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek s celkovou kapacitou 580 míst.

Do května 2016 přestal FOD provozovat všechny své pobočky, azylové domy, mediační centra a jedenáct Klokánků a z veškeré jeho činnosti zbylo jen sedmnáct Klokánků. V souvislosti s tím byl ukončen pracovní poměr více než polovině zaměstnanců.

Zaniklo všechno, co FOD dělal prvních deset let, od roku 1990 do roku 2000, kdy vznikl první Klokánek. Značnou ztrátou je i zánik některých azylových domů (část přešla pod jiné poskytovatele) a razantní snížení kapacity Klokánků.

Blíží se vánoční čas, kdy se na televizních obrazovkách budeme dojímat pohádkami a tvářit se, jak je svět krásný. Tento pocit však nebudou sdílet zdaleka všichni.

Na návrh OSPODu budou muset děti, které jsou v Klokáncích třeba od svých batolecích let, odejít (a soud s tím nemůže příliš učinit). Jde mnohdy o silně traumatizované děti, kterým Klokánek poskytl zázemí, pocit domova, často jim předal základní hygienické návyky a vůbec je vypiplal, pomáhal jim překonávat problémy chování a zvládat školu. Chtělo to spoustu času a energie, než se děti na tety navázaly a začaly jim věřit a poslouchat je. Některé děti měl klokánek od jejich nejútlejšího věku - a tyto děti mají být náhle vytrženy z prostředí, jež znají a jež milují, aby byly totálně zničeny. Dokonce se podporuje odtržení sourozenců, což považuji za něco tak otřesného, že bych pro to příměr nacházel ve 40. letech 20. století. S tímto stavem se nehodlám smířit a ministryni Marksové přeji povolební balení kufrů. Bohužel, zničeným dětem, které zažily týraní všeho druhu, to již příliš nepomůže.

Má-li mít práce Klokánků smysl, není možné, aby v nich dítě mohlo být maximálně půl roku. Za tu dobu se stačí stabilizovat jeho trauma, aby bylo vystaveno traumatu novému - přesunu do diagnostického ústavu. Stávající zákon považuji za špatný a protihumánní, neboť se staví proti zájmům dětí. Jedná se podle mě o výsledek nesprávné politiky, kde jsou patrné tlaky na pěstounskou výchovu a na ničení Klokánků.

Peníze nestačí, když nebude mít usilovná práce zdejších zaměstnanců smysl - a ta mít smysl nebude, jestliže nedojde k co nejrychlejší změně likvidačního zákona, který bere Klokánkům právo pomáhat.

Nevidím jediný důvod pro to, aby Klokánek nemohl pečovat o děti, kterým se zatím nepodařilo najít vhodnou náhradní rodinu – a to po jakkoli dlouhou dobu do 18. narozenin dítěte.

Stávající vláda, především sociální demokraté v ní, se cítí být vládou sociální. Ponechme nyní stranou, jak se vláda staví k progresivnímu zdanění či k otázce daňových přiznání, zvláště pak těch platících retrospektivně.

Destrukcí Klokánků a vystavením dětí, pro něž tyto organizace znamenají poslední naději, stresu, si tato vláda dala punc čehosi velmi odporného. Měla by na to myslit ve chvíli, kdy si děti v Klokáncích pod stromečkem budou utírat slzy, že mají opustit domov a vydat se někam, kde se leda zkazí. Člověk se neubrání vzpomínce na knihu Charlese Dickense o Oliveru Twistovi – neboť tyto poměry mi připomínají zacházení s dětmi právě v Anglii v 19. století.

Pro některé politiky je zřejmě těžké vcítit se do životů dětí, které poznaly toliko bití, nadávky, zneužívání, rodiče na drogách, hádky, ponižování, zneužívání, navádění ke krádežím jako normu atp. Nedokážou pochopit, že například pětileté dítě je natolik traumatizováno, že se neusměje a mluví o sebevraždě. Neumí si představit úsilí sociálních pracovnic a tet, které se snaží udržet na školách děti s negativistickým pojetím světa, které jsou plné agresivity, již nedokážou zvládat a kterou překonávají jen díky nadlidskému úsilí a lásce ze strany tet. Diagnostický ústav je pak srazí na dno – nenajdou v něm už tuto lásku – a navíc poznají drsné okolí, s nímž budou nuceny držet krok.

Sociální pracovníci a tety v Klokáncích vydržely mnohé – měsíce bez výplaty, úmornou práci, nejistotu. Co ale vydržet nemohou, je pocit bezmoci a marnosti, že dětem pomoct nemohou – ze zákona.

O co Vás, vážený pane prezidente, prosím? Předpokládám, že chcete, aby Vaše peníze mohly plnit svou funkci. To ale nemohou, pokud bude platit legislativní paskvil. Je mi jasné, že nemůžete měnit zákon. Ale můžete k němu vyvolat celospolečenskou diskusi, a to tak, že se o problému zmíníte a pojmenujete ho. A o to Vás prosím a za to Vám předem děkuji. Už kvůli těm dětem, kterým se pod stromeček chystá jako dárek rozsudek, jenž jim může zcela zničit poslední zbytky životních nadějí.

P. S. Odkaz na mou starší stať ke Klokánkům: http://www.literarky.cz/blogy/marek-ezanka/20474-kdo-chce-klokanky-biti

Dostupný život

$
0
0

Jiří Jírovec
9. 12. 2016
Českou společností obchází strašidlo mající podobu adjektiva "sociální". Žongluje s ním kdekdo. Naposledy ve Sněmovně president, v řeči k rozpočtu. Zmíněné adjektivum je pro politika výhodné, protože implikuje podporu socek, které chtějí mít kousek koláče bez práce. Na socky je snadné útočit - ostatně na chudý lid musí být přísnost, aby nám neztratil tyhle pracovní návyky. Panovníci kdysi chodili v přestrojení mezi lid, aby na vlastní oči viděli, jak se žije v podhradí. Ti současní to nedělají, ostatně ani nemohou, protože kolem sebe potřebují ochranku (to jsou ti chlapíci s předpisově rozepnutými saky).


Nejsem troškař a tak zůstanu na presidentské úrovni. President, stejně jako většina politiků dávno není socialista. Zpapalášovatěli, holoubkové. Přijali hru na opečovávání a mají svoje forejty, kteří je vedou jako nesvéprávné chovance z nějakého ústavu. Sem, ještě kousek dál, židli odsuneme a přisuneme, hůlku podržíme, pero vzít do ruky teď, podpis sem, ne tam, ale o kousek výš, k věnci jít teď, stuhu urovnat teď a zpátky tudy. Hlavně, aby to bylo důstojné (to je jeden z nejpitomějších výroků v české politice, připisovaný Petru Pithartovi).

Protože president již nikdy nesestoupí do podhradí, nemůže dojít k tomu, že bych ho potkal třeba na Vinohradské ulici a vzal do dvou obchodů. Jsou tam mladé prodavačky. Mají dobře, ale opravdu dobře vyvinuté pracovní návyky. Ve škole se patrně nikdy neučily o tom, že kdysi dávno byla (pod vedením socialistů) vybojována osmihodinová pracovní doba a tak přijímají dvanáctihodinové směny (někdy prostřídané šestihodinovými) jako cosi normálního.

Presidentovi bych řekl, že tyhle mladé ženy touží po dostupném životě: Mít peníze a čas jít do kina, mít peníze na knihu, energii pro svého partnera, nemít dvě zaměstnání a mít děti bez rizika života v chudobě.

Řekl bych mu, že po dostupném životě touží i pensisté. To, že se naváží do příspěvků na bydlení, svědčí o tom, že ví velký kulový o tom, jak žijí lidé, kteří nemají vlastní byt (tedy králikárnu, jak (nyní drahocenný) byt v paneláku kdysi nazýval od života odtržený hlupák).

Pozval bych presidenta na kávu a přivedl tam ty dvě prodavačky. Možná by se ostýchaly něco říct, protože se bojí o existenci. Přivedl bych svoji kamarádku, vysokoškolačku která pracovala celý život a přesto potřebuje příspěvek na bydlení, ale i s ním to je jen na přežívání. Řekla by mu své, protože se nebojí.

Útratu bych za všechny zaplatil a na rozloučenou presidentovi přidal radu: Mluvte o dostupném bydlení, knihách, potravinách, lékařské péči nebo v krátkosti o dostupném životě. Dostupnost je právo, kdežto sociální podpora nebo příspěvek jen napadnutelnou almužnou.

Retro: Dva nezvratné rozpočtové trendy

$
0
0
Eric Best
9. 12. 2016  Friday Edition

Dnešní Final Word pochází z roku 2009, kdy jsme poprvé začali psát o rozkrádání státního rozpočtu jako o posledním růstovém sektoru v byznysu. Hraní si s daňovými sazbami se stejně jako tehdy dnes stává politickým tématem, skutečným problémem ale je, jak zabránit plundrování rozpočtu. Proč by jinak rozpočtové výdaje měly příští rok růst o 5 %, když ekonomika poroste o 2 %?


České volby nemělo rozhodovat něco tak přízemního, jako jsou daňové sazby. Během krize nemůže posun v sazbách o 1 až 2 procentní body, nebo dokonce ani o 10 až 12 procentních bodů, nahradit strmý propad výnosů z daně z příjmu právnických osob. Nějakou dobu se zdálo, že to politici chápou. To už ale neplatí. Ministr financí Eduard Janota otevřel debatu o možnosti zvýšit DPH o jeden procentní bod či více a ČSSD se hned přidala s geniálním nápadem zvýšit odvody na sociální pojištění, které už nyní dosahují rekordních výšin. Janota v rozhovoru pro Rádio Impuls připustil, že je důležitější vykazovat aktivitu před voliči než vybrat pár miliard navíc na daních.

A přesně o to v současné debatě o daních jde. V celém západním světě se prosazují dva nezvratné trendy a čeští politici jsou velmi opatrní, aby se nedostali do křížku ani s jedním z nich. Prvním trendem je růst vládních dluhů, které se stávají nezvladatelnými a nesplatitelnými. Druhou tendencí je snaha přiblížit stát k soudnému dni rozkrádáním státního rozpočtu, což je skoro posledním růstovým sektorem v byznysu. V podpoře obou zmíněných trendů se čeští politici stávají světovou extratřídou a tlachání o daňových sazbách od toho jen šikovně odvádí pozornost.

Občas se zde v pátek budeme ohlížet do minulosti a přinášet vám v češtině Final Wordy, které mají co říct i dnes. Článek původně vyšel 29. července 2009 v angličtině pod názvem Two irreversible trends.

Jak americký miliardář George Soros ovlivňuje světovou politiku

$
0
0
9. 12. 2016  Freie Weld  a První zprávy
Kráceno, článek vychází se studie

Vládci světa často zůstávají v pozadí, v popředí tančí jejich loutky. Takovým příkladem je i George Soros, americký miliardář maďarského původu.

Maďarsko-americký miliardář připouští, že je mezinárodním makléřem. Po celá desetiletí jeho vliv na mezinárodní politiku a globální ekonomiku je notoricky známý. Jeho síť je tak rozsáhlá, že kdokoliv bude něco hledat, tak se dostane jen na povrch.


 
Prezidentské volby v USA

George Soros je silným podporovatelem Billa a Hillary Clintonové. Již v roce 1990 byl často viděn na straně Clintonů. Nyní byly potvrzeny jeho aktivity pro volbu Clintonové díky hacknutým e-mailům, které byly zveřejněny ve Wikileaks.

Soros je znám ve Spojených státech jako jeden z největších zastánců demokratů. Podporoval politiky, jako je Al Gore, Barack Obama, Joe Biden a John Kerry. Volba Donald Trumpa byla těžkou porážkou pro Sorose. Ale nevzdává se a vyzval své demokratické spojence ve Washingtonu k "válce" proti Donaldu Trumpovi.

Vzhledem k vlivu George Sorose na americké politiky je hluboce nepopulární u velké části americké veřejnosti. Mnozí Američané mají prostě strach z toho, jak jeden člověk může uplatnit tolik vlivu na politiku a společnost. Části elit jsou však nadšené a nemohou se dočkat, až se s ním setkají.

 
Rusko a Ukrajina?

George Soros otevřeně podporoval hnutí "euromajdan" v Kyjevě a nyní pomáhá vládě Petra Porošenka proti Vladimiru Putinovi. Není divu, že ruská média Sorose opakovaně představují jako veřejného nepřítele. V Rusku všechny organizace podporované Soroem byly označeny jako "nežádoucí". V Rusku se Soros stal už nepopulárním v době hospodářské krize v letech 1998 a 1999. Mnozí Rusové ho obvinili z toho, že prostřednictvím jeho spekulací došlo k devalvaci rublu.

Pokud jde o hospodářskou krizi na Ukrajině, Soros v roce 2015 požaduje podporu EU, stejně jako jako bylo podpořeno Řecko, i když Ukrajina není v EU.

 
Jugoslávie?


George Soros přispěl k destabilizaci Srbska. Podporoval v roce 2000 revoluci proti srbskému prezidentu Slobodanu Miloševičovi pomocí své organizace, nadace Open Society a srbského opozičního hnutí Otpor!. Bělehrad byl vždy považován za přítele Moskvy a George Soros to chtěl narušit. Soros výrazně finančně podporoval hnutí Otpor!. Hnutí působilo později na Ukrajině a v Gruzii. Hnutí je považováno za předvoj organizovaných "barevných revolucí".

George Soros neskrývá fakt, že pomáhal formovat vývoj ve východní Evropě po celá desetiletí. Stejně jako geostratég a poradce amerického prezidenta Zbygniew Brezinski i George Soros je jedním z lidí, kteří přispěli k zániku Sovětského svazu.

 
Jakou ideologii prosazuje?

Ve svých mnohých rozhovorech opakovaně připustil, že jeho myšlenky a činy v mnoha situacích se zdají být rozporuplné on jako manažer hedgeových fondů a filantrop, postupuje ne vždy morálně a eticky ruku v ruce.

Chce rozbít "uzavřenou společnost“ a vytvořit "otevřenou společnost". A právě tato ideologie je pro mnoho vlád "destabilizující".


 
Velká Británie?


Je známo, že George Soros v roce 1992 se postavil proti Bank of England, a díky měnové krizi získal své první miliardy. Je známý jako "muž, který rozbil Bank of England".

 
Uprchlická krize?

Organizace George Sorose díky uprchlické krizi výrazně ovlivňují dění v Evropě. Podporují takzvaný "Merkelové plán". Maďarský premiér Viktor Orbán Sorose obvinil z toho, že je částečně zodpovědný za uprchlickou krizi. George Soros v roce 2015 tvrdil, že EU by měla přijmout nejméně jeden milion migrantů ročně a že migranti si mohou vybrat svou cílovou zemi podle sebe.

 
Čína?

Soros opakovaně obvinil Čínu z demokratických deficitů a spekuloval proti jüanu. Čínské vedení a čínská státní média obvinila Sorose, že šíří paniku předpovědí ekonomického kolapsu Číny a podnítil válku proti čínské měně.

Jaké rady udělil George Soros Baracku Obamovi během jeho státní návštěvy v Číně? Na Univerzitě Central European (CEU) řekl: "Čína potřebuje, aby se stala více otevřenou společností".

 
Jihovýchodní Asie?

Rok 1990, takzvaní ekonomičtí tygři východní Asie (Thajsko, Malajsie, Indonésie, Japonsko, Tchajwan) jsou ve vážné finanční a hospodářské krizi, podařilo se mu sesadit hlavy těchto států, vlád. Soros argumentoval, že asijské země ukázaly své slabiny a musí se změnit, to byl jeho protiargument.

Podle časopisu Forbes v roce 2014 je George Soros na 27, místě v žebříčku nejbohatších lidí na světě. Měl by mít asi 23 miliard dolarů. Je také považován za jednoho z nejbohatších a zejména nejvlivnějších manažerů hedgeových fondů na světě. Peníze, kterými přímo nebo nepřímo pohybuje, jsou podstatně větší než jeho osobní majetek. Těmito finančními operacemi Soros může významně ovlivnit světový hospodářský a politický vývoj.


- - -
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live