Martin Kunštek
21. 12. 2016
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) chtěl být za módního intelektuála. Na svém twitterovém profilu si vyvěsil větu „Ich bin ein Berliner“. Jenže asi neumí německy, a neví, co to také znamená.*/ Tak jak to napsal, se symbolicky nepřihlásil k Berlíňanům, ale ve skutečnosti přiznal, že je KOBLIHA. No to jsme dávno věděli, když je ministrem za stranu Velkého Kobliháře. Podobnou blbost po něm opakuje řada našich sluníčkářů. Z tohoto místa bych chtěl vyzvat, abychom se nikdy nestali ani koblihami, ani slouhy koblihářů. A ani abychom se sebou nenechali od politiků „vorat“ jako Berlíňané“.
Pozn. red. I.D. Protože se objevily pochybnosti o tom, že "berliner" je "kobliha" možno nahlédnout sem.
Nejsme Berlíňané. Jako Češi nejsme tak slepě poslušní autoritám a nadřízeným jako Němci. Řada z nás jsou spíše Švejkové. A také v nás, doufám, zbyl ještě kousek genů husitů. Osobně si připadám jako kacíř každou chvíli, když mluvím nebo píšu o politice.

Proto doufám nikdy nepřipustíme, aby k nám Sobotka, kobliha Pelikán, Dienstbier, Zaorálek a kobliha Stropnický začali tahat ve velkém ilegální imigranty. Ať ji cestou Merkeliných kvót, jimiž je posedlá, nebo jinak. Jako si to nechali líbit Berlíňané. A dnes se diví, že v davu ilegálů přišli i teroristé a násilníci. V takové situaci bychom si měli vzpomenout na staré dobré české tradice - jako jsou defenestrace. Nebo vydlabávání dlažebních kostek jako v roce 1848. Místo stavění barikád bychom však jimi měli hnát Sobotku a spol. i s těmi, které by k nám chtěli převzít z Německa. A to přes Krušné hory – až k Merkele do Berlína.

Jestli se to koblize Pelikánovi zlíbí, tak si mě může za tento článek udat policii. Jak už v minulosti vícekrát vyhrožoval. Předem avizuji, že u případného soudu se budu dovolávat článku 17 Listiny základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy. Ten v odstavci 2 stanoví, že

„Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“

A zejména pak na článek 23 Listiny, který stanoví.

„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

*/  pozn.redakce Nové republiky: je velký rozdíl mezi "ein Berliner" a "Berliner". Ve tvaru se zájmenem "ein" jde o koblihu, ve tvaru bez zájmena jde o obyvatel města Berlín, čili Berlíňana, Berlíňáka. Ve svém slavném projevu J.F. Kennedyho v Berlíně u Brandenburgské brány v době krize a stavění zdi použil Kennedy také chybně tvar "ein", prostě mluvil o sobě jako o koblize, ale tehdy mu to vděční Barlíňané odpustili a ještě mu zatleskali. Obecně ale tuto chybu berou Berlíňané velmi nedůtklivě, prostě říkat Berlíňákovi, že je kobliha, se nemá. - Mimochodem, kobliha byla poprvé upečena právě v Berlíně asi před 400 lety, odtud název.

Martin Koller
21. 12. 2016
Bezpečnostní situace v Evropě se v průběhu posledního roku evidentně zhoršuje, protože politici v Bruselu, stejně jako u nás i v jiných evropských zemích nic neudělali pro ochranu svých obyvatel proti islámské agresi. Samozřejmě s výjimkou záplavy bezobsažných řečí a výmluv. Pachateli všech teroristických útoků a řady dalších, mnohdy masových násilností po celé Evropě byli v minulém roce muslimové. Pravděpodobnou tečkou za dalším rokem multikulturní islámské invaze je pondělní teroristický útok v Berlíně. Nelze přehlédnout, že se jednalo o útok na tradiční vánoční trh, tedy křesťanskou symboliku a evropské křesťany.

K odpovědnosti se přihlásil takzvaný islámský stát reprezentující současný, stále sílící saláfistický a vahábistický islám podporovaný především Saúdskou Arábií a Tureckem.

Bojiště Evropa a Německo

Německá policie evidentně nezvládá ochranu vlastních obyvatel. Ve Francii a Švédsku je situace podobná. Francouzští policisté se bouří, němečtí také, jen se o tom u nás mlčí. Úspěšné útoky islámských teroristů jsou dokladem mizerné práce tajných služeb i policejních sil v postižených zemích. Ubohé výsledky jsou logické, protože do uzavřené islámské kmenové komunity prakticky nelze proniknout. Občas evropské silové složky s velkou slávou odhalí nějakého primitiva připravujícího teroristický útok trhavinou namíchanou z hnojiva, ale hlavní nápor je teprve před branami. Mezi uprchlíky z islámského státu a jejich kolegy z takzvané umírněné opozice vyškolenými britskými a americkými instruktory se vyskytují opravdoví odborníci. Na ně vystrašené evropské bezpečnostní složky stačit nebudou. S islámskými teroristy si umí efektivně poradit pouze Izraelci. V opačném případě už by byli vyhlazeni.

Dokonce ani počty muslimů v Německu nejsou jasné. Důvodem je především evropský zákaz evidovat obyvatele podle rasy, národnosti, náboženství a dalších jednoznačných rozlišujících znaků. Cílem je minimalizace informací použitelných pro obranu Evropanů, před rasistickým multikulturalismem. Muslimů v Německu může být kolem šesti milionů i víc. Statisíce se jich nalézá mimo evidenci. Turci narození tureckým migrantům v Německu jsou evidováni jako Němci, přičemž tvoří většinu mládeže. Například v Berlíně je v posledních letech kolem 80% mladistvých pachatelů násilné trestné činnosti tureckého, nebo arabského původu. A trend se zhoršuje, protože stará generace, která přišla za prací, vymírá a její vliv slábne. To jen potvrzuje zjištění, že druhá a třetí generace muslimských migrantů je horší a nebezpečnější, než jejich rodiče.

Mladí muslimové v Německu nemají až na nepočetné výjimky zájem na vzdělání, komunikují vlastním nářečím známým jako kanak-sprak, vyhýbají se práci, parazitují na sociálním systému a napadají jako smečky zvěře beze strachu občany i policii. Většina z nich rasisticky nenávidí Němce a bílé Evropany a vyznává agresivní formy islámu. Přitom si halasně stěžují na německý rasismus a společenský útlak.

V roce 2006 uvedl německý prezident Horst Köhler, že Německo zaspalo problematiku integrace o celá desetiletí. V roce 2010 uvedla kancléřka Merkelová, že integrace Turků zcela selhala. Přesto německá politická reprezentace doslova brutálně prosazuje islamizaci vlastní země, uráží národ, zastrašuje a pronásleduje německé vlastence. Někteří evidentně šílení poslanci v Budestaagu veřejně vykřikují, že je správné, když mají Němci málo dětí a migranti budou tvořit většinu obyvatel německých měst. Realitou Německa jsou díky multikulturalistům dvě stále více nepřátelské paralelní komunity, přičemž jedna je civilizovaná a živí prací tu druhou, která ji za odměnu uráží, napadá a vysává.

Jak dlouho to ještě Němce bude bavit? Německo mělo v roce 2014 přebytek obchodní bilance 22 biliony EUR, ale většina spolkových zemí je zadlužená. Kam všechny peníze mizí? Pravděpodobně do podpory islámské invaze, ekologických zlodějin, neziskovek a záplavy zbytečných umělců, zatímco na valorizaci starobních důchodů se financí nedostává.

Zakážeme náklaďáky?

Pondělní teroristický útok v Německu je ukázkou toho, co důvěrně znají obyvatelé Izraele, Iráku, Afghánistánu a Sýrie. Útok s využitím automobilu na nechráněné lidi. V tomto případě naštěstí bez trhaviny, nebo aspoň plynových bomb. Nikdo se teroristovi včas, natož úspěšně nepostavil, protože využil momentu překvapení. V takovém případě selhávají a budou selhávat jakákoli opatření s výjimkou preventivního odstranění teroristů a jejich základen z dosahu potenciálních cílů. V tomto případě stačilo, aby se zločinec nemohl volně pohybovat mezi občany a byl uzavřen v uprchlickém zařízení, kde měl zadarmo ubytování, stravu a kapesné.

Terorista, který zavraždil polského řidiče kamionu, ukradl jeho vozidlo, najel se zhasnutými světly do bezbranných civilistů na vánočním trhu, 18 jich zabil a 48 zranil, nakonec úspěšně zmizel. Následně jsme se z médií dozvěděli, že německá policie s pomocí občana ozbrojeného mobilem zatkla „uprchlíka“ z Pákistánu či Afghánistánu. Proč utíkal z Pákistánu, jenž spolupracuje s demokratickými USA a dostává od nich výzbroj, nebo z Afghánistánu, kde zvítězila americká demokracie, svoboda a lidská práva mi není jasné. Ono pravděpodobně není jasné ani německé policii, kdo to je a odkud. Přesto se fláká, případně připravuje k teroristickému útoku v Německu a za německé peníze už od února. K tomu si přilepšoval krádežemi, evidentně beztrestně. Policisté nakonec prohlásili jeho zatčení za omyl, protože se na jeho oblečení nenašly stopy střelného prachu po výstřelu, kterým byl zavražděn polský řidič.

Samo o sobě je podivné, že policie nezakročila rychleji. Křesťanský vánoční trh je lákavým cílem muslimských teroristů. Daly by se tam čekat početné hlídky, kamery, drony s kamerami. Sledování trasy prchajícího řidiče a jeho identifikace by měly být bezproblémové. Nelze vyloučit, že policisté se místo zajišťování bezpečnosti občanů účastnili školením o potřebě podpory multikulturalismu a islámských migrantů vydatně obohacujících německou společnost, případně o potřebě boje proti rasistům, fašistům, xenofobům a islamofobům, kteří se bráni obohacení německé společnosti. Možná se připravovali k boji proti ruské propagandě.

Není jasné, proč němečtí policisté zcela pomíjejí možnost zapojení více teroristů do útoku. Něco takového by bylo z hlediska islámské kmenové komunity logické. Důvod je možná v tom, že by se narušila zoufalá multikulturalistická snaha o popírání islámského terorismu, která se snaží Evropanům vnutit myšlenku, že islámští teroristé jsou jen osamocení vyšinutí blázni. Nelze vyloučit, že řidiče mohl zabít nejprve jeden terorista, který si odnesl i stopy střelné prachu na šatech a poté převzal řízení druhý, který byl chycen. Odpovídá tomu i podivná trasa jízdy kamionu. Člověk, který nemá praxi v řízení vícenápravového návěsového vozidla o hmotnosti blížící se třiceti tunám, by měl problém už v první zatáčce, či na první křižovatce ve městě. Tím by na sebe včas upozornil. Předem připravená záměna osob, používaná s oblibou rumunskými kapsáři u nás, ale rovněž libanonskými v Německu není zcela vyloučená.

Na omluvu policistů v Německu je třeba uvést, že jsou absolutně přetížení a navíc pod neustálou palbou multikulturalistických útoků a úřední šikany. Nelze se divit, že se do akce nehrnou. Zůstávají živí a nehrozí jim vyhazov či vězení za to, že se ošklivě podívali na nějakého agresivního a primitivního migranta arogantně pohrdajícího Němci i jejich zákony.

Cesta do pravěku

Současné směřování Evropy pod taktovkou bruselských globalistických komisařů bychom bez velké nadsázky mohli označit názvem Zemanova filmu „Cesta do pravěku.“ Kmen, případně kmenové společenství, které tvoří základ muslimské komunity je totiž typickým sociálně-společenským systémem pravěku. Neplatí v něm spravedlivé zákony, nýbrž primitivní zvykové právo založené na fyzické síle a izoluje se od okolí. Dokladem je postavení většiny žen v muslimské komunitě. Podobným způsobem žili v Evropě pouze kočovní cikáni. Již ve starověku existovaly státy s jasně danými zákony, které kmen překonávaly. Realita současného, především saláfistického islámu, je unikátní kombinací kmene a agresivní ideologie bezohledně řídící život každého člena 24 hodin denně. Nejvýraznějším produktem kmenového islámu je „právo“ šaría, které je v zásadním rozporu se zákony EU i Listinou základních lidských práv a svobod, o nějaké obecné svobodě a demokracii nemluvě. Přesto se stále více prosazuje v Evropě tam, kde vznikají početné paralelní muslimské komunity.

Jedinou cestou záchrany Evropy i našeho národa před pádem do islámského pravěku je zavržení zrádců historického evropského křesťanství a judaismu, odmítnutí protinárodních globalistických vlád, podvodníků, komediantů a dočasný falešných mesiášů plnících direktivy komisařů z Bruselu a podporujících zvrhlý rasistický multikulturalismus s pomocí parazitujících politických neziskovek a protinárodních médií praktikujících zločinnou politickou korektnost a zastrašování občanů. Dále volba opravdových a osvědčených vlasteneckých politiků, kteří budou prosazovat národ s jeho historickými kořeny, civilizovanou rodinu jako základ státu. A především zastavení islámské invaze i s použitím násilí a deportace všech migrantů do jejich původní vlasti, či na nějaké ostrovy, pokud nechtějí žít jako civilizované Evropané integrovaní do evropské společnosti opírající se o evropskou historickou zkušenost a tradiční náboženství působící v Evropě.

Je třeba prosadit nezadatelné a vymahatelné právo každého občana na pravdivé informace v plném rozsahu bez omezování jakousi politickou korektností a zrůdnými multikulturními ideologiemi z EU a OSN. Dále právo každého občana na svobodné veřejné vyjádření vlastního názoru a kritiky, pouze s jasně stanovenými omezeními preferujícími národní zájmy a historickou zkušenost. V neposlední řadě právo každého občana na beztrestné odmítnutí názorů, ideologií, směrnic a zákonů, které ohrožují vlast a národ. Prvním krokem je prosazení všelidového referenda k všem důležitým domácím i mezinárodním otázkám, dalším vystoupení z EU a OSN ovládaných globalisty, rasistickými multikulturalisty, tupými byrokraty a prodejnými korupčníky. To v plné míře platí i v naší republice!

Bojiště Česká republika

Teroristický útok v Praze, nebo Brně nelze vyloučit, ale zatím není natolik pravděpodobný, jako v Německu, Francii, nebo Belgii. Paralelní islámská komunita u nás ještě není příliš početná, přestože se politici a neziskovky snaží ze všech sil. Cizinců arabského a afrického typu v Praze, Brně i Plzni evidentně přibývá, jen se o tom nemluví, aspoň ne v médiích postižených protinárodní politickou korektností.

Ovšem podle dosažitelných informací se na pražském sídlišti Černý most, již delší dobu v početné muslimské komunitě praktikuje právo šaría, které je v rozporu s našimi i evropskými zákony. A nikomu to nevadí, počínaje ministrem vnitra, který si to asi nechce rozházet s multikulturním premiérem a jeho přáteli z EU a neziskovek. Máme tedy dobrou saláfistickou základnu a zapálení zelení multikulturalisté z Žít Brno se určitě budou snažit nezůstávat pozadu.

Premiér a ministr vnitra, jinak nadšení multikulturalisté a obdivovatelé Merkelové, stejně jako mnozí jiní reprezentanti ČSSD, vyhnali na ulice a tržiště policisty se samopaly. Zároveň nás přesvědčují, že se u nás nic neděje a nic nehrozí. Něco takového jako předvídavost, prevence a zkušenost jim zcela uniká. Jinak by prosazovali uzavírání hranic všemi způsoby a odmítnutí jakékoli islámské migrace, a to i s využitím dobrovolnických formací občanů posilujících policii. V tom jim nadšeně sekunduje protinárodní propagandistická platforma ČT 24, jíž jde hlavně o to, abychom nevnímali negativné islámskou invazi, jež nás obohacuje, například podle zelené pražské primátorky Krnáčové reprezentující firmu ANO a zaměřili se proti údajným nenávistným rasistům, xenofobům a islamofobům, jak označují české vlastence.

Co budou policisté se samopaly na trzích a ulicích dělat, kromě mrznutí a ošlapáváni služebních bot? Hlídat psy, aby nemočili na vánoční stromky? Útok využívající momentu překvapení by stejně nedokázali zastavit. I kdyby se na ně hnal náklaďák, tak by nestačili ani zahájit palbu. Musí totiž řešit řadu omezení, které je mohou připravit o život a zároveň zvýhodňují zločince. Typický příklad je nedávná vražda jednoho a zranění druhého policisty v Jižních Čechách agresivním feťákem, protože dodržovali předpisy a nebyli více agresivní. Americká policejní hlídka by ho zlikvidovala palbou z brokovnice, jen by vytáhl nůž. Samozřejmě by se nesmělo jednat o černošského feťáka, protože pak by to byl rasismus a diskriminace.

Naši policisté, topící se ve spleti byrokratických předpisů a multikulturalistického nátlaku ze strany protinárodní vlády by možná řešili s velením otázku, zda nemají zavolat dopraváky, aby dali řidiči pokutu. Každopádně střelba z dlouhých automatických zbraní ve vánočním shluku obyvatel velkoměsta může napadnout snad jen naše vládní politiky. Mrtvých bychom se nedopočítali. Stačily by i odražené střely. I v případě zabití řidiče by kamion setrvačností pokračoval v cestě, nemluvě o možnosti zapnutého tempomatu.

K tomu musíme připočítat situaci, která je velmi podobná německé. V případě omylu by se policisté stali oběťmi nenávistné mediální multikulturalistické štvanice, organizované neziskovkáři, ombudsmanskou a protinárodními politiky. V polovině ledna se má konat soud s ředitelkou střední školy, která, která byla tak rasistická a xenofobní, že si nechtěla nechat diktovat od agresivních, necivilizovaných a nevychovaných muslimek co má dělat ve škole, za niž odpovídá státu.

Nemohu se zbavit obavy, že policisté by si z obav před vlastními nadřízenými netroufli ani perlustrovat či prohledat na tržišti babu černém pytli s burkou na hlavě, přestože by to mohl být převlečený terorista opásaný trhavinou. Opatření ministra vnitra proto vyvolává spíše útrpný úsměv. On je ostatně zaneprázdněn hrátkami s reprezentantem evropských hodnot při vymýšlení ruské propagandy, která nás jak známo ohrožuje víc, než islámský terorismus.

Informacemi o teroristech by se měly zabývat především tajné služby. Armáda je připravena bojovat proti Rusku a vojenští zpravodajci údajně překypují informacemi, pravděpodobně o ruské propagandě. Jen jim nějak chyběly, když naše armáda dovezla z Afghánistánu primitivního muslimského agresora, který napadl sestru v nemocnici a pokusil se ji znásilnit. Doufejme, že aspoň odhalili, kdo mu platí drahé advokáty.

Vyjímečně akční bylo vystoupení globalistického multimiliardáře pro nemyslící voliče. Tentokrát za něj při komentáři k ožehavému tématu nevystupovali firemní kašpárkové. Podle globalistického tisku údajně český Trump, i když se jedná původem o Slováka a na rozdíl od amerického patriota Trumpa ho lze sotva považovat za vlastence, určitě ne českého se pochlapil. Prohlásil, že za útok může Merkelová, která ohrožuje celu Evropu a sehrál pokryteckou komedii bojovníka proti islámské invazi, která ho ovšem k ničemu reálnému nezavazuje. Zato opora jeho firmy ANO v Bruselu multikulturalistka a cenzorka Jourová se vyznamenala v boji proti vlastnímu národu. Připojila svůj podpis k prohlášení tamních komisařů a dalších protinárodních multikulturních globalistů ke Dni migrace. Jakubu Jandovi nad ním musely zvlhnout nejen oči. Jen čekám, kdy vymyslí jako novou evropskou hodnotu Den islámu.

Některé nápady Jourové jsou opravdu ilustrativní: „Spolu s OSN pracujeme na rozvoji globálního zákona pro migraci a na vytvoření uceleného rámce pro řešení uprchlické otázky. Mezinárodní komunita potřebuje společně vytvořit systém, kde se lidé budou volně přemísťovat, pokud se k tomu rozhodnou, bezpečně a legálně, s plným respektem k jejich lidským právům a aspiracím. Naše společně sdílené evropské hodnoty svobody, rovnosti a respektu k lidským právům vytvořily z Evropy místo uprchlíků a my se zavazujeme k prosazování těch hodnot v naší pokračující práci zlepšit osud migrantů.“ Takže pokud se nějaký terorista, či jen příživník rozhodne vydat do Evropy, aby uplatnil svoje teroristické nebo příživnické, případně násilnické či narkomafiánské aspirace, bude tak moci učinit legálně a bezpečně. Můžeme jich čekat miliony. Jourová a spol. na to chtějí vytvořit zákon doplňující Agendu udržitelného rozvoje 2030, vytvořenou v OSN. Z ní vychází i Strategie 2030 naší protinárodní vlády. Na jedné straně nezávazné protiteroristické plky globalistického multimiliardáře a ministra protinárodní vlády pro nemyslící voliče, na druhé reálná příprava zákona k likvidaci Evropanů od pracovnice jeho firmy ANO v Bruselu.

Radim Valenčík
21. 12. 2016       RadimValenčíkPíše
Po útoku na vánoční trh v Berlíně se jednoznačně promerkelovsky orientovaný premiér Bohuslav Sobotka zdržel komentářů ke klíčovým otázkám s výjimkou vyjádření solidarity německé vládě.
Úplně v odlišném duchu a velmi tvrdě vystoupily dvě velmi významné postavy ČSSD - předseda výboru pro bezpečnost PS Roman Váňa ministr vnitra Milan Chovanec. Oba se k merkelovské německé vládě vyjádřili nečekaně velmi kriticky. A to tak, že stojí za to se na to podívat ze záznamu.

Roman Váňa od 91. minuty pořadu Speciál ČT 24 – Útok v Berlíně, viz:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10997918455-mimoradne-porady-ct24/216411034000124-utok-v-berline/

Vybral jsem jen některé z jeho formulací. Na otázku moderátora "Je možná ukázat na viníky mezi politiky?" odpověděl (zkrátil jsem a přepisuji to nejdůležitější):

"Projev paní Merkelové byl úplně mimo: Jsem otřesena, modlím se... Krásné fráze. Je to, jako kdyby se vyjadřovala k železničnímu neštěstí a ne teroristickému útoku. Kancléřka má zabránit, aby se takové věci staly. "Modlím se", to tady není na místě. Musí dělat vše, aby se to nedělo. Některé kroky Německa, které šly i mimo mezinárodní právo k tomu, co se děje, přispěly. Měli bychom odstoupit od šílené snahy, kterou vyvíjí Evropská komise, odzbrojit evropské obyvatelstvo, které legálně drží své zbraně. Tlak na evropské státy v tomto směru je šílený a nic neřeší. Je to proti smyslu boje s terorismem."

Zanedlouho potom ministr vnitra Milan Chovanec v pořadu Události, komentáře ČT 24 od 15. minuty pořadu Váňu doplnil, viz:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/216411000371220/

Nejdříve Chovanec uvedl: "Islámští teroristé nemají v ČR takové zázemí jako v Německu a dalších zemích."

Na otázku moderátora, jak se dívá na Babišův výrok, že za útok může jednoznačně politika kancléřky Merkelové, po menší oklice uvedl (kráceno):

"Migrační vlna s sebou přinesla velké riziko, na které jsme mnohokráte upozorňovali, Evropa nemůže pouštět se lidi bez jakékoli kontroly, Německo udělalo velkou chybu, že sem proudily obrovské davy lidí bez jakékoli kontroly. To je to, co se musí změnit. Je to obrovské bezpečnostní riziko, že se zde potulují lidí bez jakékoli identity a kontroly."

Obě vystoupení nelze chápat jen jako projev neloajality Sobotky, který je loajální k Merkelové. To je spíše příprava útoku na Sobotku.

Pozice Merkelové se s blížícími se velkými zářijovými volbami v Německu může ukázat neudržitelnou a v tom případě se do podobné situace dostane i Sobotka u nás. Bez ohledu na to, jak proběhne sjezd ČSSD. 

P. S.: Chovancův fámulus Janda by ovšem výroky svého ministra vnitra označil za typický projev Putinovy propagandy, která se snaží útočit na demokraticky zvolené představitele EU a rozvracet ji.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4101-zacal-chovancuv-tichy-puc-proti-sobotkovi.html

Kurt Nimmo
21.12.2016   Zvědavec

Senát Spojených států nás všechny ve vší tichosti podvedl. 8. prosince schválil tzv. zákon pro zmocnění národní obrany (NDAA) na r. 2017. Současně byl k tomuto zákonu přidán jeden další (The Countering Disinformation and Propaganda Act) - namířený proti dezinformaci a propagandě.

“Schválením tohoto zákona jsme zase o podstatný krůček blíže k efektivnímu boji proti rozsáhlé, destabilizační, zahraniční propagandě a dezinformacím, které se na nás valí“, uvedl senátor Rob Portman, který, společně s demokratem Chrisem Murphym, tento zákon navrhli. “Zatímco hrozba propagandy a dezinformací nabývala na síle, americká vláda poněkud usnula na vavřínech. Dnes dáváme jasně najevo, že čeho je dost, toho je příliš. USA nebudou nadále nečinně přihlížet. S touto hrozbou se vypořádáme bez servítek. S pomocí tohoto zákona zatočíme s propagandou namířenou proti našim spojencům a našim zájmům.“

Následujícího dne CIA došla k závěru, že si je „více než jistá“, že se Rusko nabouralo do počítačového systému Republikánského národního výboru a také do aparátu demokratů, jak referovaly The New York Times.

CIA a Národní bezpečnostní agentura tvrdí, že identifikovaly konkrétní Rusy, zodpovědné za narušování, ale dosud nezveřejnila žádná jména ani konkrétní informace.

Zero Hedge vidí tento zákon tak, že “nadále potlačí svobodu tisku v USA a poskytne živnou půdu pro další útoky a rušení jakýchkoliv webových stránek, které vláda označí za zdroj dezinformací a propagandy a zruší je.”

Ještě před schválením zákona (NDAA) jakási anonymní skupinka, zvoucí se Propaganda Or Not přišla se seznamem alternativních webových stránek, které, podle ní, šíří ruskou propagandu. Washington Post citoval ProporNot ve svém článku, kde tvrdil, že Rusové jsou zodpovědní za „podvratné zprávy“, kterými chtějí destabilizovat volby a dostat Donalda Trumpa k moci.

“Záplava ‘podstrčených zpráv’ v tomto volebním období měla podporu v sofistikované ruské propagandistické kampani, která tvořila a šířila zavádějící on-line články, s cílem poškodit demokratku Hillary Clintonovou. Podryla víru v americkou demokracii a pomohla prosadit Donalda Trumpa,“říkají nezávislí vyšetřovatelé, kteří odkryli tuto operaci”, objevilo se v novinách 24. listopadu.

Washington Post odmítl stáhnout tento článek i poté, co si provozovatelé webových stránek stěžovali a pohrozili soudem. Namísto toho byl článek doplněn poznámkou šéfredaktora. V té se pravilo, že naše noviny “nepodporují platnost tvrzení PropOrNot o alternativních webech a nebylo to ani cílem článku, jako takového.”

Toto zřeknutí se odpovědnosti ale nezabránilo mediálnímu establishmentu, aby odsoudil alternativní média, jako kolaboranty s Ruskem. O těchto „podvratných zprávách“ referovala všechna média establishmentu.

Na základě zákona schvalujícího národní obranu (NDAA) vznikne jakési Centrum pro analýzu informací a odezvu. Jeho úkolem bude „vyhledávat a analyzovat dezinformační zahraniční texty, které ohrožují zájmy USA a jejich spojenců“ a vyvíjet a šířit “informace a analýzy založené na faktech, jako opatření proti propagandě.

Ačkoliv se zdá, že zákon bude namířen zejména na zahraniční zdroje, mnoho webových stránek citovaných PropOrNot a Washington Post sídlí v USA. To, že alternativní média sídlí v USA, ale v žádném případě pro ně není polehčující okolností. Establishment argumentuje, že domácí webové stránky jsou součástí ruského úsilí o ovládnutí amerických médií a to, samo o sobě, představuje vážnou hrozbu, se kterou je třeba skoncovat.

Pokud bude zákon podepsán prezidentem, povede k „zvýšení pravomocí, zdrojů a mandátu tzv. Centra globální angažovanosti, aby mohly být státy jako Rusko a Čína přidány na listinu nebezpečných extrémistů.

Centrum globální angažovanosti je pod patronací ministerstva zahraničí. Nabízí celou řadu služeb, od plánování tematických kampaní pro sociální média, přes poskytování faktických informací pro boj s údajnými dezinformacemi, podporování způsobilosti u vybraných třetích stran k efektivnímu užití sociálních médií, výzkumu a analýze, vysvětluje Harry Henderson. Stručně řečeno - toto centrum bude vytvářet vládní propagandu.

„Centrum povede ministerstvo zahraničí, za aktivní spoluúčasti ministerstva obrany, Agentury Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj (USAID), Rady guvernérů pro rozhlasové vysílání USA (BBG), Americké rozvědky (IC) a další podobná uskupení“, vysvětluje Portman.

Podívejme se nyní na každé z nich po pořádku.

NDAA schválený kongresem v r. 2013 negoval dva předešlé zákony - Smith-Mundt Act z r. 1948 a Foreign Relations Authorization Act z r. 1987. V obou dvou byly ukotveny restrikce pro použití domácí propagandy proti zahraniční veřejnosti. Schválením NDAA pro příští rok však začalo ministerstvo zahraničí a Pentagon oficiálně používat propagandu proti vlastním Američanům.

Dle Nejvyššího kontrolního úřadu (GAO), Pentagon ročně utrácí více než 626 milionu dolarů na propagandu, což je více, než všechny vládní organizace dohromady. Dle údajů GAO bylo mezi roky 2006-2015 Pentagonu přiděleno 66% z 1 miliardy dolarů ročně, vymezených z vládních výdajů pro styk s veřejností.

Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj (USAID) se historicky angažovala při svržení mnoha právoplatných vlád. “Ve spoustě zemí, včetně Venezuely a Bolívie, se USAID chová spíše jako CIA, tj. podílí se na podvratných akcích, než jako humanitární či rozvojová organizace”píše Mark Weisbrot.

USAID cvičila guatemalskou policii; cvičila policii, měla na starosti chod vězení a podílela se na operaci Fénix v jižním Vietnamu během války; podporovala ruské “demokraty” během Jelcinova pádu v Rusku; a spolupracovala s Georgem Sorosem a ministerstvem zahraničí na zosnování převratu na Ukrajině.

USAID se také podílí na šíření propagandy. V r. 2010 si zaplatila vývoj ZunZunea, on-line sociální sítě a mikroblogu, ušitého na Kubánce. Tato síť (podobná Twitteru) měla za účel podnítit Kubánce k revoluci proti vládě a vyvolat tedy něco jako „Kubánské jaro“.

Rada guvernérů pro rozhlasové vysílání USA je tělesem, které spravuje americkou zahraniční propagandu, včetně Hlasu Ameriky, Al-Hurra televize, Rádia Svobodné Evropy, Rádia Martí a dalších. Rádio Svobodná Evropa a Rádio Svoboda byla pod patronací CIA. V r. 1971 CIA uvedla, že přestala financovat zahraniční propagandu, ale že bude nadále „neformálně dohlížet“ na její obsah.

V r.1999, se Rada guvernérů pro rozhlasové vysílání USA “stala nezávislým, autonomním tělesem, zodpovědným za veškeré vládní a vládou podporované nevojenské, mezinárodní vysílání, " dle jejích webových stránek.

Kromě vládních agentur, zákon navržený senátorem Portmanem „počítá také se spoluprací s nevládními tělesy, za účelem vytvoření více efektivní a pružné americké strategie. Zákon vyčleňuje finanční prostředky na podporu školení místních novinářů a granty a finanční podporu neziskovkám, občanským uskupením, think-tankům, soukromým organizacím, mediálním organizacím a dalším nevládním expertům, se zkušenostmi v identifikaci a analýze nejmodernějších trendů v technikách zahraniční vládní propagandy.“

Tato legislativa je důkazem snah establishmentu o blokaci všeho možného a zároveň nárůstu jeho úsilí, co se týče propagandy. Pokud NDAA podepíše prezident, můžeme očekávat „kvanta aktivit k odhalování a boji se zahraničními dezinformacemi a zároveň nárůst informací, založených na faktech, které podporují zájmy USA a jejich spojenců“, jinými slovy, zájmy korporátní oligarchie a její politické třídy.

Média establishmentu vytvořila obrázek reality, ve kterém je nahlíženo na alternativní média jako na součást ruské propagandy. Vydavatelé alternativních webových médií mohou očekávat, že se stanou terčem útoků, pokud zákon začne platit. V návaznosti na neskrývané a veřejnosti známé propagandistické snažení ministerstva zahraničí, USAID a Rady guvernéru pro vysílání a neziskových organizací, by alternativní zpravodajské weby měly začít počítat s tím, že se stanou terčem skrytých kybernetických útoků. V dubnu r. 2015, ministr obrany Ashton Carter prohlásil, že Pentagon je připraven spustit preventivní kybernetickou válku.

Je to přinejmenším ironické, že USA jsou natolik pobouřeny údajnou ruskou propagandistickou kampaní, když samy současně vládnou obludnou propagandistickou mašinérií, namířenou na miliony lidí, včetně Rusů, a nyní i na samotné Američany.

Alternative Media Should Prepare to Become Targets of Covert Cyber Warfare vyšel 13. prosince 2016 na newsbud.com. Překlad v ceně 532 Kč Zvědavec.

21. 12. 2016    zdroj
Francouzský politolog Fabien Bossar navrhl ruského prezidenta Vladimíra Putina za kandidáta na Nobelovu cenu za mír. 20. prosince o tom informovala agentura AFP. Bossar oznámil, že jako hlava CFPA oficiálně předložil kandidaturu Vladimíra Putina na Nobelovu cenu za mír. "Oficiálně jsem předložil kandidaturu zasláním dopisu Nobelovu výboru a uvedl jsem, že podle mého názoru může prezident Vladimír Putin dostat Nobelovu cenu za mír jako odměnu za své mírotvorné úsilí", prohlásil Bossar.

Politolog se domnívá, že ruská protiteroristická operace v Sýrii by neměla zabránit udělení Nobelovy ceny za mír Putinovi, protože současný americký prezident Barack Hussein Obama dostal Nobelovu cenu za mír, když američtí vojáci byli stále ještě v Iráku.

"Myslím, že prezident Putin si ji zaslouží. Je jediný, kdo doopravdy bojuje proti terorismu", zdůraznil politolog.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jan Keller
21.12. 2016   posláno redakci NR
Od prvého ledna vznikne na ministerstvu vnitra odbor proti dezinformacím, který se bude zabývat šířením nepravdivých a zavádějících zpráv. Bude zkoumat hlavně obsahy šířené po nejrůznějších serverech.
Odbor bude ostražitý zejména vůči všemu, co může být považováno za kremelskou propagandu. Vznikne speciální manuál s cílem zvyšovat především odolnost úředníků a úřadů proti této propagandě.

Nechtěl bych takový manuál sestavovat. Některé kapitoly budou vcelku jednoduché a poradil by si s nimi i průměrný cenzor. Například ty, které budou pojednávat o jasných lžích a snadno vyvratitelných pomluvách. Tam bude stačit zjevit čistou pravdu.

Co si ale počít v těch případech, kdy se na některém serveru objeví informace, která bude pro Rusko příznivá, a přitom bude nedej bože pravdivá? Jak před ní nezkušeného úředníka ochránit?

A co si počít, pokud některý ze záludných serverů rozšíří informaci, která nám nebude sloužit ke cti, ale kterou ani na slovo vzatí odborníci z příslušného odboru nebudou schopni vyvrátit?

V takových případech by měl manuál úředníkům poradit, aby si daných zpráv prostě nevšímali, povznesli se nad ně a sledovali ta média, která je podobných dilemat zaručeně ušetří. Manuál by mohl přímo obsahovat seznam takových médií, jejichž obsahy jsou natolik spolehlivé, že nebudou brát zaměstnancům na úřadech klid pro práci.

Mnozí ještě pamatují doby, kdy úřady rozhodovaly o tom, jaké informace máme dostávat a jaké dostávat nesmíme. Dnes jsme díky pokroku techniky mnohem dál. Je mnohem obtížnější než dříve některé zprávy prostě zablokovat. Odtud nutnost ustavovat odbory, které budou pečovat o to, co si o kterých informacích mají lidé myslet. Budou-li se držet zásady „s pravdou ven“, nemůže to svobodu mínění a názorovou různost ani v nejmenším ohrozit.

21. 12. 2016, Alena Bardovská - video, Petr Ďoubalík -  doplnění a titulky

Vánoce se blíží i do Sevastopolu (Krym, RF)

Stále ještě nezapomínám žasnout nad vymožeností doby - internetem. Tolik fantastických človíčků běhá po světě a dává si práci, aby nám přinesli informaci z první ruky. Proběhnou se s kamerou třeba po svém městě a za pár minut se na to my, na druhém konci světa, můžeme podívat. Jak neohrabaná a nevěrohodná jsou najednou velká média, která přebírají od zpolitizovaných agentur přebrané zprávy od přebraných figur (kupříkladu SOHR o Sýrii) a ještě nám to předžvejká přebraný redaktůrek, abychom to snad nepochopili jinak, než bylo určeno. Lidová žurnalistika ("lidožur") - to je konkurence! Může zachránit svět! Už Jan Amos Komenský radil: "Nemluv - ukaž!"



Jeden z těch bezva človíčků je čiperka Alenka Bardovská. Neúnavně vypouští jedno video za druhým, zajímá ji vše, co se děje na Krymu, kde sama žije.  Ukazuje zajímavosti, města, památky, pláže, zboží v obchodech, restaurace, ceny. Dává tipy na výlety, porovnává stav opravovaných silnic, jak se staví most (rozpůlená obrazovka: stav před a nyní). Někdy zapne kameru nonstop, aby reportáž byla důvěryhodnější, nesestříhaná, a jde, ptá se lidí, zjišťuje jejich názory. V posledních týdnech dělala sbírku na kvadroptéru, a tak se můžeme těšit, že příští rok uvidíme její Krym i z ptačí perspektivy.

Stále víc slyším od přátel: "Já už nevěřím nikomu a ničemu!" A já si říkám, že "lidožur" to může změnit.

Včera se Alenka podívala, jestli se sevastopolčanům podaří rozsvítit vánoční stromeček. Určitě to není video nikterak "politicky" zásadní, ale vybral jsem ho, protože se u nás o Krymu sice hodně mluví, ale doopravdy o něm víme žalostně málo.

Udělal jsem titulky, abychom mohli spolu s Alenkou nasát atmosféru předvánočního Sevastopolu. Ani trochu nikoho nenutím, aby si to pustil. Naopak. Jistě to bude našimi šmírovači vyhodnoceno jako proruská propaganda a mohli byste se sledováním stát spolupachateli vlastizrady. Tak si to dobře rozmyslete!
P.S.: Kdybych byl redaktorem ČT, nazval bych toto video: "Na Krymu se až na třetí pokus podařilo rozsvítit vánoční strom!" Splnil bych své poslání a lidem by třeba nedošlo, že je to lidová tradice.

Název videa:
Jak oblékli Sevastopol. Kde oslavím Nový rok? Vánoční strom! (Jólka). Zima na Krymu. Vlad Topalov (20. 12. 2016)
pokud se vám titulky nezobrazují automaticky, klikněte si pro ně (nastavení/titulky/čeština)

Rozšiřující učivo pro zájemce: miniaturní ochutnávka Krymu od Crimea Aerial Timelab (než si Alena koupí vlastní dron)

21. 12. 2016    zdroj a zdroj
Obyvatelé města Děbalcevo, které se nachází na samé hraniční čáře Donbasu, je slyšet mohutná kanonáda, související s urputnými boji domobrany a ukrajinské armády. Informace o tom, co se děje v okolí města, byly oznámeny zástupci místní správy, napsala agentura RIA Novosti. Podle dostupných údajů je dunění boje slyšet již několik hodin.

"Situace ve městě je napjatá, v blízkosti Děbalceva se bojuje, střelba se ozývá již asi tři hodiny. Zásahy ve městě nejsou, ale je cítit chvění od výbuchů", bylo zdůrazněno.

Připomeňme, že Lidová domobrana LLR nedávno informovala o snaze prorazit přední linii ve směru Debalceva.

Jak informoval Rossijskij dialog, ke Světlodarskému oblouku na Donbasu přijelšéf Národní bezpečnostní rady Alexandr Turčinov, aby posoudil dění v bojové oblasti.

Voják OSU řekl pravdu o bojích o les nedaleko Děbalceva: "Já osobně jsem viděl našich "dvoustých" 25 

Voják 54. mechanizované brigády Ozbrojených sil Ukrajiny  (OSU) sdělil podrobnosti o bitvě na Světlodarském oblouku a uvedl skutečné počty ztrát v řadách mužstva armády.

Podle něj požadovalo velení, aby ozbrojené složky vytlačily domobrance z lesa u obce Luganské v oblasti Děbalceva. Jak jsme upřesňovali dříve, velitelé byli v té době opilí.

Voják s volacím znakem Njama informoval o bitvě charkovský internetový portál.

"Máme 25 "dvoustých" (zabitých) jen za tři hodiny boje. Jsou to ověřené informace, osobně jsem to viděl. A asi 35 "třístých" (zraněných). Je nás jenom šest, kteří jsme tento útok přestáli", řekl voják OSU.

V lesích nedaleko Luganska měly ozbrojené síly zničit opěrné body a bunkry domobranců, ale narazily na odvetnou palbu.

Pod tlakem obránců Donbasu ukrajinští vojáci ustoupili.

Jan Schneider
21.12.   2016   První zprávy 
Berlínská policie propustila zadrženého Pákistánce, původně podezřelého z teroristického útoku, spáchaného pomocí nákladního automobilu, protože zjistila, že není hledaným pachatelem V pondělí večer naložený kamion vjel do davu lidí na vánočních trzích, 12 lidí usmrtil na místě a 48 zranil. V kamionu se našlo tělo zastřeleného polského šoféra. Jeho vrah a pachatel teroristického útoku z kabiny vozu unikl.

Zmíněný Pákistánec byl zadržen poté, co ho sledoval svědek teroristické události. Nicméně po zadržení se ukázalo, že na těle zadrženého nebyly stopy po střelném prachu, což vylučuje jeho přítomnost v kabině nákladního vozu při vraždě polského šoféra. To ovšem znamená, jak konstatuje německá policie, že ozbrojený pachatel vraždy se pohybuje na svobodě.

Absence po výstřelových spalin u zadrženého vylučuje i to, že by byl v kabině vozu po vraždě, tedy v okamžiku, kdy byl vůz použit jako teroristická zbraň. Policie tedy zadržela nesprávného muže a pachatel teroristického útoku se pohybuje na svobodě.

Jak může k takovému "omylu" dojít? Policie zadržela Pákistánce na základě pronásledování svědkem události. Lze se tedy domnívat, že svědek začal pronásledovat osobu, která utíkala z místa tragédie, v domnění, že pachatel prchá z místa činu.

To by ale znamenalo dvě chyby: nešlo o přímého svědka tragédie, a jeho svědectví bylo přijato nekriticky.

Pákistánec utíkající z místa činu (což je - hlavně po podobném teroristickém útoku v Nice - dosti pochopitelné) + mediálně zmasírovaná mysl o migrantech páchajících zlo (zřejmě na rozdíl od Němců a všech ostatních) = povrchním spojením dvou nedomyšlených, nedotažených dojmů vzniklo neprokázané, dokonce velmi pravděpodobně falešné obvinění, navíc s nebezpečnými důsledky!

Kamion vjel v Berlíně na vánoční trh, dvanáct mrtvých (VIDEO)

A ozbrojený pachatel a pachatel teroristického útoku (může, ale nemusí to být stejná osoba) prchá dál.

Tento neradostný výsledek, že policie zadržela osobu, která s vraždou a/nebo teroristickým útokem neměla nic společného, je jen jedním z možných. V tomto stádiu vyšetřování totiž ještě nelze beze zbytku vyloučit nějakou spoluúčast onoho zadrženého Pákistánce na vraždě a/nebo teroristickém útoku.

Nicméně soustředění se na tuto chybně označenou osobu zaměstnalo policisty a omezilo jejich operativní kapacity, což přispělo k úniku skutečného pachatele a ohrožení těžko určitelného okruhu dalších osob (což je v podstatě stav obecného ohrožení v obtížně vymezitelné lokalitě) a nákladného dalšího pátrání. A to všechno kvůli zřejmě zkratovitému jednání svědka a nekritickému odhadu policie.

Politici se předhánějí ve výrocích o tom, že ani tyto tragické události nesmějí změnit způsob našich životů. Německý prezident Gauck řekl, že nenávist pachatelů nepovede k naší nenávisti. To jsou velká slova.

Myslím, že pro začátek by stačilo, aby vztek a zlost a pomstychtivost nezakalily naše mysli natolik, abychom se začali chovat podle přání teroristů a splnili tak jejich největší tužby. Abychom hystericky začali mlátit a třískat všechno okolo a sami tak rozbili svůj svět. Pro začátek by stačilo, abychom se ovládli a kriticky zkoumali, zda se naše pozornost a reakce obrací správným směrem. Protože nejhorší ze všeho by bylo, kdybychom na tu tragédii reagovali působením dalších nespravedlností, neřku-li tragédií.

Ivan David
21. 12. 2016
Včera, při nuceném sledování televize (neboť jsem byl na návštěvě) jsem měl možnost vidět několik politiků vyjadřujících se k nejnovějším teroristickým činům. Poznatky získané pozorovnáním a poslechem slovní produkce politiků nepochybně potěšily nejen odborníky na komunikaci, psychologii a psychiatrii. I neškolený ale zkušený pozorovatel se může mnoho dozvědět. Politická psychologie se často naivně snaží při posuzování politiků generalizovat. Ale i politici jsou různí. Jeden horší než druhý.



Z toho logicky vyplývá, že nejeden je lepší než mnozí jiní. Z úst většiny na obrazovce defilujících politiků plynula uklidňující záplava banalit.

Nejvíce mě zaujal František Bublan. Zejména, když byl vyzván (patrně kvůli své kvalifikaci duchovního), aby zhodnotil motivy tureckého policisty, který zezadu devíti ranami zastřelil ruského velvyslance v Turecku, pana Karlova. Senátor František Bublan vycházel z výpovědi střelce, který dvacet pět minut volal, že se pomstil za Aleppo. Křesťanský duchovní František Bublan prokázal svoji schopnost vcítění do křehké duše jinověrce a pravil doslova, že to ten útočník "neunesl". Pochopil, jak to pro něj, pro chudáka, muselo být hrozné, dozvídat se, jak převážně sunitské Východní Aleppo padlo do rukou těch hnusných šiítů za pomoci odporného Ruska.

Podíváme-li se na jiné výroky senátora Františka Bublana, můžeme ocenit tok jeho svěžích myšlenek, o jakých moje babička říkávala: "To by němej neřek, kdyby mu hubu rozplácal", např. zde: 

„Zvýšená bezpečnostní opatření vyžadují větší počet policistů. Z toho pramení pokyn, aby policisté byli k dispozici v případě nějakého vážného ohrožení. Nicméně dosavadní informace nenasvědčují tomu, že by bezprostředně hrozila nějaká vážná událost.“

Nebo: „Muslimové žijící v naší zemi jsou již integrováni a musí se chovat tak, aby nezavdávali jakékoliv podezření a stejně tak se musí chovat případní žadatelé o azyl, kteří jsou muslimského vyznání. Většinová veřejnost by měla používat zdravý rozum a neposuzovat lidi podle vyznání, ale podle skutečného chování.“

Nebo: „Cílem teroristů je, aby se lidé báli vyjít na ulici, aby se uzavřeli ve svých domovech a státech. Ale tomu nesmíme podlehnout.“ To je skvělé doporučení. Jen ať si vraždí, my budeme dělat jako by nic, a tím je úplně vyvrátíme z baze.

Ani paní Merkel nezůstala pozadu. Sdělila nám, že veřejnost je "sjednocena v hlubokém smutku". I to je velmi užitečné konstatování. Útok kamiónem označila za "nepochopitelný".

Byly to pozoruhodné výkony. Ale přece jen bych byl raději, kdyby lid reprezentovali politici, pro něž by realita byla pochopitelná a dokázali by se vcítit spíše do obětí než do vrahů. Je možné, že tito dnes "normální" standardní politici budou brzo nahrazeni politiky "extrémistickými", kteří chápou a ve svém populismu chtějí vyhovět očekávání veřejnosti. 

Eric Best
21. 12. 2016  Fleet Sheet's Final Word

Málokterý politik bez servítek řekne, co si doopravdy myslí. Časy se ale mění a naše civilizace je ve finální fázi své existence. Ministr kultury Daniel Herman chce jít ještě o krok dál. Jsme privilegovanými držiteli pasu římské říše, řekl pro časopis Týden, a za branami je velké množství lidí, kteří chtějí dovnitř. 


Herman si myslí, že pokud budeme pokračovat současným způsobem, lidé za branami je dříve nebo později prolomí. Vezmou si, co budou chtít, a vůbec se s námi nebudou bavit, jestli chceme nějakou symbiózu. Řešením je podle Hermana pozvat za hradby ty, kteří jsou kompatibilní s našimi hodnotami. Ty, kteří na hradby klepou a neprolamují je.

Herman dodal, že jestliže my nastavíme pravidla, protože jsme tady doma, máme šanci se spolupodílet na budoucnosti Evropy. Děkujeme za upřímnost, pane ministře, ale nezapomněl jste náhodou na něco? Co ti za hradbami, kteří kompatibilní nejsou? Ti tam budou pořád a k jejich prolomení budou mít stále blíže. Anebo to chcete?

onlooker
22. 12. 2016    Outsidermedia

Před asi padesáti lety probíhala filosofická diskuse na téma: Je Bůh skutečně mrtev? Poměrně nedávno tu zase byla polemika nad Huntingtonovým dílem Střet civilizací (rozuměj náboženství).
 

 

Na světě je řada náboženství. Pokud naše křesťanské učí, že Bůh je jen jeden, tak se ostatní náboženství buď mýlí, nebo při nejmenším toho jediného Boha uctívají pod jiným jménem.

Proč tedy náš jediný všemohoucí Bůh dopustí takový zmatek? Kdyby šlo jen o jméno, dalo by se to pochopit podle známého výroku Gertrudy Steinové. Když ovšem jedno z těch náboženství vystupuje násilně proti náboženstvím ostatním a zvláště pak proti křesťanskému až vražděním, tak by to jediný všemohoucí a nejvýše slitovný Bůh nemohl dopustit.

Pesimistický závěr je, že Bůh buď není, nebo přinejmenším není všemohoucí, což rovněž tak zpochybňuje jeho existenci. Snadno se tak dospěje k závěru, že boha si lidé vymysleli, aby už v pradávnu měli vysvětlení pro tehdy jim nepochopitelné jevy. A s rostoucími vědomostmi lidstva se náboženství (a především jeho samozvaní reprezentanti) muselo loučit s radou takových“ božích vysvětlení“ za popírání kterých se – když tito reprezentanti byli ještě mocní – i upalovalo a dávalo přinejmenším do klatby.

Lid tu pochybnost o boží existenci vyjádřil už dávno rčením: Bože, ty to vidíš a ty to necháš?

K tomu, aby lidé byli slušní, poctiví a spravedliví, není víra v boha nutná, ba naopak prostřednictvím zpovědi a následného „odpuštění hříchů“ si ti nehodní žijí docela v pohodě.

Komunistické učení bez víry v boha mělo přestavovat ten ideální stav slušnosti bez vyvyšování, jenže … když tento stav budou prosazovat ti nepoctiví (a právě ti se vždy prosazování něčeho nového chopí) a to vražednou formou (kdo není s námi, je proti nám), pokroutí to ve svůj prospěch a ejhle … místo šlechty a prelátů tu budeme mít ústřední výboráře, dobrá pracovní postavení jen pro vlastníky rudé knížky a obchody jen na legitimaci z ÚV, zatímco ti „nepřizpůsobiví“ budou pod kytičkami nebo nejméně v gulazích, tak co? Pokrok lidstva bude zase v troubě, jak jsme to už zažili.

Z těch různých náboženství je dost sympatický buddhismus, který hlásá, aby se každý sám za sebe stal lepším. Ovšem ti mazaní se zahalí do žlutého prostěradla, modlí se a nechají se od těch ostatních, co dobývají chléb v potu tváře své, živit. Protože jsou skromnější než křesťanští preláti, prochází jim to.

Pokud se dnes rozhořčujeme nad vražedností islamistů, uvědomme si, že toto náboženství vzniklo v sedmém století a je tedy stejně staré, jako bylo křesťanství ve století čtrnáctém. A to nebyla doba míru a blaženosti. Tehdy křesťanská vojska dobývala svět a s neznabohy a čarodějnicemi slitování neměla, jak to doložily příklad ukrutnosti při osvobozování Božího hrobu v Jeruzalémě, nebo při dobývání Ameriky vůči původnímu indiánskému obyvatelstvu či braní neznabožských černochů do otroctví, nemluvě o upalování čarodějnic a kacířů v Evropě.

Takže se dnes střetává islamismus s křesťanstvím, které již zmoudřelo (protože muselo – při pokroku vědy – ustoupit ze své bohorovnosti). Bohužel křesťanský Západ nepochopil, že politickou demokracii nelze zavádět v prostředí náboženského středověku.

A tak – protože na zásah asi tedy neexistujícího Boha se nelze spoléhat a ani si ho vymodlit – budeme nadále zaznamenávat teror ve jménu náboženství. Pokud naši politici nepochopí, že demokratické metody a doufání v asimilaci nemohou účinkovat, a nedojdou k závěru, že jediné řešení je zeď mezi námi a jimi, dokud za tou zdí oni sami nedojdou k pochopení, že dogmatické náboženství není cestou k poznání a že všichni lidé jsou především LIDÉ.

A k tomuto pochopení jsou cestičky zarúbané …

 

22. 12. 2016   Tribun

Zatímco je pozornost světa upřena k událostem v Sýrii, v poslední době zejména v Aleppu, odehrává se na Blízkém Východě jiná hnusná a krutá válka – v Jemenu. O ní se ale mluví minimálně, jako kdyby nebyla ani zajímavá, ani důležitá, jako by v ní lidé zase až tak moc netrpěli. Ale oni trpí, zejména děti, vinou války a hladu umírá každých deset minut jedno jemenské dítě na podvýživu, průjem či infekční onemocnění dýchacích cest. Takové malé kolaterální ztráty. Jsou snad jemenské děti méně děti, než ty syrské? Jsou méně hodny zájmu světa, protože jsou chudší, protože nemají satelitní telefon a účet na Twitteru?

Tak proč ten nezájem o Jemen? Napadají mne v zásadě tří vysvětlení, jedno horší, než druhé.

Za prvé: v Jemenu se skutečně nic podstatného a vážného neděje a k širšímu mediálnímu pokrytí není věcný důvod. Toto vysvětlení ale nemůže obstát, byť se najde jistě spousta těch, podle kterých se tam, kde se nic neděje bohatým nebo bílým, neděje nikom nic.

Za druhé: příběhy dělají příběhy. O Sýrii a Aleppu se více mluví proto, že se o nich více mluví. Je snazší zajímat se o události, o nichž víme, že se dějí, je snazší psát o něčem, o čem je více informací.

Za třetí: v Jemenu se neangažuje Rusko, takže z přehmatů a hrůz jemenské války nelze obviňovat Rusko, důsledný zájem o souvislosti by naopak nevyhnutelně vedl o otázkám na angažmá a zodpovědnost USA.

Jakkoliv budou mít všechny tři příčiny své zastoupení, jako nejsilnější se ukazuje ta třetí, zejména ve světle článku Medey Benjaminové Nepřehlížejme kvůli Aleppu Jemen. Na jeho neštěstí nese Západ vinu, ve kterém připomíná to, na co tak rádi a ochotně zapomínáme:

Jemen od roku 2014 pustoší občanská válka, kterou navíc zhoršuje intervence sousední Saúdské Arábie. Saúdové se do občanské války v Jemenu zapletli v březnu 2015. Báli se totiž, že by v ní mohlo získat moc hnutí Hútíů, podporované Íránem. S vojenskou i materiální podporou Spojených států zahájili Saúdové v Jemenu velkolepou bombardovací kampaň, která stála život tisíce nevinných Jemenců a přivedla celou zemi, nejchudší na Blízkém východě, do vážné humanitární krize.

Už od založení Saúdského království v roce 1932 se vlády Spojených států bratří s režimem, který mírumilovné disidenty popravuje stětím, ženy nutí žít pod brutální nadvládou mužů, se zahraničními dělníky zachází jako s otroky a po celém světě šíří nesnášenlivou wahhábistickou odnož Islámu. Saúdský režim dnes rovněž financuje filiálky Al-Káidy v Sýrii a Iráku, pomáhá rozdrtit demokratické revoluce, jako v sousedním Bahrajnu – a v Jemenu vede krvavou a neobhajitelnou válku.

Armáda Spojených států ale Saúdy podporuje i jinak: poskytuje jim zpravodajské informace, výzbroj, umožňuje saúdským stíhačkám za letu tankovat a pomáhá svými válečnými loděmi udržovat blokádu v Adenském zálivu a arabském moři.

Saudské soudnictví podle zákonů šaríja: utětí ruky za krádež.

The Saker
22.12. 2016   Zvědavec
Dobrá, takže jsme se dozvěděli jméno vraha. Je to Mevlut Mert Aydintas, dvaadvacetiletý policista, který byl nedávno propuštěn v důsledku Erdoganova zátahu proti příznivcům Gulenova hnutí, kteří ho chtěli svrhnout. Také máme k této vraždě velmi užitečné video zde
Video dokumentuje velmi podstatný fakt: střílel pouze vrah. Podívejte se sami:
(Původní odkaz na youtube už nefunguje.).

Znamená to jednu ze dvou věcí:
Verze 1: na výstavě neměl nikdo na starosti bezpečnostní opatření.

Verze 2: místnost, kde došlo k vraždě, byla považována za „bezpečnou/sterilní“, jelikož se nachází uvnitř vnějšího bezpečnostního obvodu, který samozřejmě na videu nevidíme.

Myslím, že verze 2 je daleko více pravděpodobná. To by i vysvětlovalo, jak se mohl Mevlut Mert Aydintas tak lehce dostat dovnitř: prostě se legitimoval svým policejním průkazem a byl vpuštěn dovnitř. Když se něco takového stane, je vždy nasnadě položit si tuto otázku: komu to prospívá?
Erdoganovi? Ne.

Nevidím absolutně žádný důvod, proč by Erdogan podporoval zavraždění ruského velvyslance v Ankaře. Naopak, dokážu si představit mnoho Erdoganových důvodů proti. Někteří přijdou s oprávněným tvrzením, že pád Aleppa znamená potupnou porážku pro Turecko a Erdogana. S tím nemohu jinak, než souhlasit. Ale rád bych všem připomněl, že Erdogan měl dohodu s Ruskem a Íránem, když jeho síly překročily syrskou hranici a okupovaly sever Sýrie. V žádném případě by neriskoval provedení takovéto operace proti vůli Moskvy a Teheránu. Takže, o jakou dohodu se jednalo? Asi se to nikdy nedozvíme, ale evidentně se jednalo o vymezení „sféry vlivu“ Turecka na úzký pás území na severu. Pokud je tato hypotéza pravdivá, pak lze Aleppo považovat za ležící mimo tuto „sféru tureckých zájmů“ v Sýrii, alespoň na základě tripartitní domluvy mezi Tureckem, Íránem a Ruskem. Věděl Erdogan, že Aleppo padne, a že padne takto rychle? Pravděpodobně ne. Zdá se, že ho Rusové a Íránci vyšachovali. Ale zcela určitě měl daleko lepší možnosti, jak se pomstít za osvobození Aleppa, než nechat v Ankaře zavraždit ruského velvyslance. Faktem je, že Turci nepodnikli vůbec nic, když došlo k osvobození Aleppa; nanejvýš pomohli Rusům s evakuací části „dobrých teroristů“.

I když můžeme považovat Erdogana za šílence, je natolik chytrý, aby si dokázal spočítat, že kdyby nechal zavraždit ruského velvyslance, NATO mu nijak nepomůže a Rusové by tak mohli odpálit rakety přímo do jeho ložnice. Erdogan je blázen, ale ne zas takový.

Jen si připomeňme, jaké katastrofické následky pro Turecko mělo sestřelení ruského SU-24 a také fakt, že ruská rozvědka, dle mnoha podpůrných tvrzení, doslova zachránila Erdogana, když ho varovala před chystajícím se spiknutím proti němu.

Takže zatím, ze všech těchto důvodů, neřadím Erdogana na můj seznam podezřelých. Nikdy neříkej nikdy, mohou se objevit nová fakta, zejména pokud se jedná o maniaka Erdogana, ale v tomto momentě předpokládám, že s vraždou nemá nic společného.
Daesh a spol.? Možná.

Je zřejmé, že Daesh a spol. měli přehršel důvodů k likvidaci vysoce postaveného ruského představitele. Takže ano, motiv určitě měli. Když uvážíme, jak úspěšní byli radikální islámští extrémisté v infiltraci do tureckého „státu ve státě“, Daesh a spol. by toho rozhodně byli schopni. Co se týká samotného provedení, na videu výše je patrné, že Mevlut Mert Aydintas měl nejenom čas vystřelit několikrát na velvyslance (sám jsem napočítal 9 výstřelů), ale poté měl ještě dostatek času na vykřikování všech těch sloganů o Sýrii, Aleppu a Bohu. Ačkoliv pořád neznáme všechny podrobnosti, tohle samo o sobě je pádným důkazem o katastrofálním zabezpečení daného prostoru.
Gulenisté, CIA, Obama a spol.? Možná.

Ano, tito jsou také na mém seznamu podezřelých. Gulenisté nemají co ztratit, CIA se zbláznila, zalykajíce se strachem a hněvem současně nad zvolením Trumpa a Obamova vláda se jen hemží zamračenými, uraženými, mimořádně mstivými šmejdy, kteří by rádi rozpoutali další konflikt mezi Ruskem a Tureckem, nebo uplatnili jinou formu msty za ponížení anglo-sionistického impéria v Aleppu. Uvědomme si, že tohle je přesně to, jak CIA pokaždé likviduje vysoké zahraniční představitele: najme si na to místní fanatiky, aby mohl být zachován princip tzv. „věrohodného popření“.

Během studené války měli Sověti a Američané nepsanou dohodu - nebudeme se navzájem zabíjet. Nikdy to nezaznělo z oficiálních míst, ani nikde jinde, ale mohu vás ujistit, že to skutečně existovalo. Žádná ze stran se nechtěla uchýlit k vzájemným atentátům. Ale dnešní CIA je jen slabým odvarem té CIA z doby studené války. Navíc, s tou dnešní cháskou v její exekutivě, by mě nepřekvapilo, kdyby nějaký ňouma v Langley skutečně schválil zavraždění ruského velvyslance. Koneckonců, kdyby se Američané doopravdy rozhodli (bláznivě a pošetile) svrhnout Erdogana, proč by se také nepokusili zavraždit ruského velvyslance?
A hypotéza osamělého střelce?

No, není možné ji vyloučit. Mevlut Mert Aydintas přišel o práci následkem nedávné čistky, měl policejní výcvik a to, co na videu předvádí je, učebnicovým příkladem chování šílence. Takže ano, je možné, že Mevlut Mert Aydintas jednal z vlastní iniciativy. Nakonec, vše, co potřeboval, byla zbraň a policejní průkaz. Počkejme si, co Turci a Rusové o něm zjistí. Moc tomu ale nevěřím. Takovíto týpci jsou většinou podchyceni státy sponzorujícími terorismus a „zaktivováni“ v případě potřeby. Můj vnitřní hlas mi říká, že to nemá na svědomí jen on sám. Mevluta Mert Aydintase pravděpodobně někdo využil.

Bolestné otázky

Tady doufám, že se budu mýlit, ale pokud chci být upřímný, musím uznat, že nenacházím vůbec žádnou omluvu pro laxní zabezpečení ochrany velvyslance Karlova. A nemám zde na mysli Turky, ale ruské bezpečnostní složky. Řeknu proč.

I když připustíme možnost, že Turci oznámili Rusům, že ustanovili „bezpečný/sterilní“ vnější okruh kolem výstaviště, kam nemá přístup veřejnost, z videozáznamu je patrné, že i když je tam jen pár návštěvníků, je pro Rusy neomluvitelné, aby neměli v bezprostřední blízkosti velvyslance ani jednoho bodyguarda. Turecko je zemí ve válce a Rusko je součástí této války. Takfiristé sestavili značně dlouhý seznam hrozeb vůči Rusku. Turecko je koneckonců zemí sužovanou terorismem již celá léta a pořád se vzpamatovává z nedávného pokusu o puč. V zemi jako Turecko měl být takový vysoký státní představitel chráněn celou skupinkou bodyguardů, což evidentně nebyl tento případ. Samozřejmě, že Rusové mohou vinit Turky, že dostatečně nezajistili daný prostor, ale jako profesionálové by měli vědět, že Turci již mají značné potíže se svými vlastními teroristy a jejich bezpečnostní složky jsou následkem nedávné čistky v chaotickém stavu. Stačil by přítomnost jen jednoho bodyguarda?

Asi ano. Je to pravděpodobné.

Na videu je patrné, že Mevlut Mert Aydintas stojí asi 5 metrů za velvyslancem Karlovem, když zahajuje palbu. Je zřejmé, že žádná ze střel nezasáhla velvyslance do hlavy. Pokud by měl velvyslanec Karlov neprůstřelnou vestu, nebo jiný ochranný oblek, pravděpodobně by střelbu přežil (pokud by nedostal zásah do oblasti krku). Jeden jediný bodyguard by potom mohl lehce Aydintase zlikvidovat a dopravit velvyslance do bezpečí. Karlov evidentně žádnou ochranu na sobě neměl. Proč? Byl úplně bez bodyguardů. Proč? Na videu nezní žádná ruština, takže to vypadá, že v blízkosti velvyslance nebyla žádná ochranka. Proč?

Velvyslanci většinou představují velmi snadný cíl. Všichni je znají, často se objevují na veřejnosti a, na rozdíl od přesvědčení mnohých, většina z nich nepoužívá ochranku. Skutečně žasnu, že k útokům na velvyslance nedochází pravidelně. Avšak ve vysoce rizikových zemích jsou velvyslance běžně chráněni, obzvláště velvyslanci států, které jsou ve válce, nebo ti, kteří by se mohli stát terčem útoku teroristů. Je pravda, že Rusové, včetně diplomatů, jsou často více stateční/lehkomyslní (výběr nechám na vás), než jejich západní protějšci: nenechají se lehce zastrašit a rádi dávají najevo, že se nebojí. Ale je třeba tento přístup zaštítit profesionály.

Abych byl upřímný, skutečně mě rozčiluje, když vidím, kolik Rusů doplatilo na laxní přístup k odhadu rizik a bezpečnostních opatření. Ano, je jistě ušlechtilé být odvážný, ale nechat se zabít maniakem je také obyčejnou pitomostí. Byl bych daleko raději, kdyby ruští představitelé byli o trochu méně stateční a trochu více opatrní. Protože to, co se stalo dnes, obnáší jednu otázku: Kdo bude další na řadě?
Závěry

To, co se stalo dnes, je tragédií, ještě umocněnou faktem, že se jí pravděpodobně dalo předejít. Turecké tajné složky pravděpodobně zatknou úplně každého, kdo kdy přišel do styku s Mevlutem Aydintasem, a získají celou spoustu přiznání. Jsem si více než jistý, že Rusku poskytnou četné informace už jen proto, aby ukázali, jak moc je jim líto, co se stalo. Ale pozor, jak Turci, tak Rusové mají letitou tradici v utajování informací, takže je možné, že se nikdy nedozvíme kdo, pokud někdo, skutečně byl za Mevlutem Aydintasem.

Jsem si jist jedinou věcí. Putin nepodnikne nic drastického, ať už má vraždu na svědomí kdokoliv. Pokud jsou za tím Takfiristé, tak ti, co se na tom podíleli, budou zlikvidování během několika příštích let. Pokud v tom má prsty CIA, Rusové budou daleko opatrnější a patrně se rozhodnou reagovat úplně jiným způsobem, skrze novou americkou vládu. Vražda velvyslance Karlova nebude mít žádný dopad na rusko-íránské snahy o ukončení válčení v Sýrii, a ani neovlivní odhodlání Ruska zabránit anglo-sionistickému impériu v přeměně Sýrie na další z řady Takfiristánů.

Pokud se týká samotného Ruska s Tureckem, dokud bude Erdogan u moci, budou se pravděpodobně, bez ohledu na těžkosti a fundamentální odlišnosti, nadále snažit o vzájemnou spolupráci. Ani Rusko, ani Turecko, které spolu v historii svedli dvanáct válek, nemají žádnou jinou možnost.

22. 12. 2016   zdroj a zdroj
Vládní vojska odstraňují stovky po domácku vyrobených min, které tam zanechali extremisté. Včera syrští vojáci osvobodili předměstí Damašku, z jehož území teroristé pět let ostřelovali civilisty v hlavním městě státu. Teroristé zničili ve městě Darayya mnoho budov a náboženských objektů. Nyní je město zcela osvobozeno. Osvobozování probíhalo posledních 9 měsíců a armádě v mnoha ohledech pomáhali samotní obyvatelé. Asi 3000 teroristů složily zbraně.
Extremisté odešli do provincie Idlib a nemají možnost znovu proniknout do Darayye. Město se nachází v jihozápadní Sýrii, v blízkosti hlavního města. V roce 2011 počet obyvatel dosáhl 100 tisíc osob, ale nyní je problém zde civilisty potkat. U vjezdu do města působí po celý den hlídané kontrolní stanoviště, za nímž se nachází skládka autobusů provrtaných kulkami, obrněných vozidel a také odpálených automobilů.

"Toto město bylo klíčovou pozicí pro útok na Damašek vzhledem ke své výhodné geografické poloze. Teroristé z něj s podporou řady zemí udělali teroristickou enklávu, použili všechny možné druhy zbraní. Stát a vládní vojsko se počátku snažily o smír, ale teroristé odmítli všechny politické a diplomatické snahy o vyřešení krize. Asi 3000 bojovníků se se svými rodinami po složení zbraní vrátily do civilního života. Pro ně platí prezidentem země vyhlášený zákon o amnestii. Ještě další 4000 osob odešly bojovat dál, mezi nimi jsou většinou cizinci", popsal situaci náčelník operativní skupiny Nejvyššího národního výboru SAR, generál Omran Haysan.

Město bylo důkladně opevněno teroristy, kteří vytvořili tunely a opěrné body, zaujali výhodné pozice díky obranným stavbám. Ve středu Darayye byl kostel sv. Pavla. Vedle teroristé zřídili ohradu pro dobytek, přičemž jako plot použili ze stěn stržené ikony. Kousek od kostela se nacházela mešita, kterou extremisté, kteří si říkají muslimové, také zničili.

Teroristé zanechali na území Darayye stovky podomácku vyrobených min. Ve městě se nyní pracuje na odminování obytných domů, konstrukcí a budov.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

22.12. 2016   VašeVěc

Jana Maříková
22. 12. 2016
A je ve veřejném zájmu, aby majitel společnosti, která je největším českým příjemcem dotací z fondů EU, byl jako ministr financí nejvyšším nadřízeným odboru 57 Ministerstva financí, který má na starosti kontrolu správnosti a zákonnosti čerpání prostředků z fondů EU? A do třetice: Je ve veřejném zájmu umožnit co největší koncentraci moci – hospodářské, politické a mediální? To je věcná podstata sporu o prezidentem Milošem Zemanem vetovanou novelu zákona o střetu zájmů – přezdívanou Lex Babiš.
Úvodem je třeba podotknout, že žádný zákon – ani lex Babiš – nikomu, kdo je plně svéprávný a trestně bezúhonný, nezakazuje „pouze“ podnikat. A to ani Andreji Babišovi - dokud bude splňovat ony dvě podmínky stanovené v Živnostenském zákoně. Bezúhonností se ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona rozumí, že dotyčná osoba nebyla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu souvisejícího s podnikáním. Například, že se jako podnikatel nedopustil podvodu na dodavateli nebo odběratelích. Nebo že nespáchal daňový únik. Případně dotační podvod. Přesněji řečeno, že za spáchání takových skutků nebyl pravomocně odsouzen. A to Andrej Babiš zatím nebyl. Takže podnikat může.

Stranou nyní nechme úvahy o tom, jestli se náš ministr financí těchto skutků dopustil či nikoliv. To by nebylo na článek, ale na knihu. Několik jich již vyšlo. Namátkou lze uvést na Slovensku vydanou knihu „Počestný Andrej Babiš“ od Dušana Valka.

Podnikat a přitom vykonávat veřejnou moc však řada zákonů zakazuje mnoha osobám. Z důvodu střetu zájmů. Na ten máme i samostatný zákon, jehož novelu vetoval prezident republiky Miloš Zeman.

Zkusme si na ony tři otázky obsažené v titulku a perexu zodpovědět napřed z pohledu spravedlnosti a poté práva. To jsou totiž často zcela odlišné věci.

Pohledem spravedlnosti

Můj smysl pro přirozenou spravedlnost říká, že je nepřípustné, aby ministrem financí byl člověk, jehož konglomerát firem je největším tuzemským příjemcem dotací ze státního rozpočtu a z fondů EU. V mém pojetí spravedlnosti je Andrej Babiš coby ministr financí a tudíž přímý nadřízený hlavního českého kontrolního orgánu dozírajícího na legalitu a správnost čerpání dotací a zároveň majitel firmy, která přijímá nejvíce dotací, ukázkovým příkladem střetu zájmů. Ve slušné demokratické společnosti je taková věc naprosto nepřijatelná. Nebavíme se přitom o nějakých „drobných“. V programovacím období 2010 až 2015 získal Agrofert 4,9 miliardy korun na dotacích z fondů EU. Jen za loňský rok pak inkasoval 788 milionů korun.

Kromě toho, že Babiš coby ministr financí přímo ovládá kontrolní odbor 47 na MF, tak je též předsedou strany ANO 2011. A podle platné koaliční dohody je to on, kdo obsazuje funkci ministra pro místní rozvoj. Z počátku tuto funkci vykonávala nynější eurokomisařka Věra Jourová (ANO 2011) a nyní je šéfkou tohoto resortu Karla Šlechtová (ANO 2011). Právě Ministerstvo pro místní rozvoj je dle kompetenčního zákona národním koordinačním orgánem, který ostatním ministerstvům stanoví parametry pro vypisování programů na čerpání dotací EU. A domnívám se, že paní Šlechtová si ani na okamžik nedovolí odporovat názorům a přáním svého stranického šéfa ohledně toho, jak mají být nastavena kritéria čerpání. Kdo o tom pochybuje, ať si na youtube pustí ze záznamu sjezd ANO 2011. Větší disciplínu a „názorovou jednotu“ než má ve straně Andrej Babiš, má už pouze severokorejský diktátor Kim Čong-un.

Funkce ministra financí představuje obrovskou moc. Dalo by se říci, že ministr financí, pokud umí své pravomoci využívat, je zřejmě nejvlivnějším veřejným funkcionářem. Spravuje totiž celý státní rozpočet. A navrch jmenuje zástupce státu do dozorčích rad podniků s majetkovou účastí státu. A kromě toho má „pod placem“ Finančně analytický útvar (FAU), někdy přezdívaný „ekonomická zpravodajská služba“. Tomuto útvaru jsou ze zákona hlášeny všechny bezhotovostní platby větší než 375 tisíc korun. Na každou menší se může podívat na základě žádosti k níž nepotřebuje souhlas soudu.

Jinak řečeno: Všichni ostatní členové veřejné moci musí s ministrem financí dobře vycházet. Nejen jiným ministrům, ale i prezidentu republiky, soudcům, státním zástupcům, Ústavnímu soudu a dalším ústředním orgánům státní správy jako je např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, totiž ministr financí rozhoduje o tom, jestli budou míst dost peněz na provoz svého úřadu a na investice. Formálně je státní rozpočet zákon. Navrhuje jej vláda jako celek a schvaluje jej Poslanecká sněmovna.

Návrh předkládá ministr financí a pak se o něm na vládě vede rozprava. Včetně hlasování. Jenže v koaliční smlouvě je stanoveno, že dvě strany se nesmí ve vládě spolu domluvit a přehlasovat tu třetí. Takže ČSSD a lidovci se nesmí „domluvit“ a přehlasovat Babiše ve věci státního rozpočtu. I v normálních vládách, které nejsou svázány takovým koaličním smluvním omezením, se málokdy povede, aby byl ministr financí při projednávání rozpočtu přehlasován. Napřed se totiž stanoví tzv. základní parametry rozpočtu. Tj. příjmy, výdaje a výše deficitu. A teprve pak se jedná o kapitolách (rozpočtech jednotlivých resortů) a eventuálně o jednotlivých položkách (např. konkrétní investiční akci). Tudíž peníze navíc pro jednoho ministra znamená nutnost sebrat je jinému.

Ve Sněmovně je to prakticky stejné jako ve vládě. Dříve si ministr mohl jít požádat o pomoc své nebo dokonce opoziční poslance. V rámci praxe přezdívané „porcování medvěda“ mohl každý poslanec navrhnout rozpočtovou změnu ve formě přesunu peněz z jedné kapitoly do druhé nebo i na konkrétní akci. I ve sněmovně se napřed stanoví v 1. čtení návrhu státního rozpočtu příjmy, výdaje a deficit. Takže pak při jednání ve výborech a v dalších čteních je možno podle rozpočtových pravidel přesouvat peníze pouze mezi kapitolami nebo uvnitř resortu. Formálně to může poslanec navrhnout i dnes. Ve skutečnosti však byl „medvěd“ přestěhován ze Sněmovny na Ministerstvo financí už v době ministrování Miroslava Kalouska (TOP 09). Koaliční poslanci – a těch je většina - jsou od té doby vázáni koaličními smlouvami nehlasovat pro návrh rozpočtových změn, s nimiž nesouhlasí ministr financí. Takže ten je ve skutečnosti rozpočtovým diktátorem.

A aby toho nebylo málo, tak ani zákon o státním rozpočtu se – stejně jako jiné zákony – nedodržuje tak, jak byl schválen. Naplánování výdajů do poslední koruny totiž prakticky není možné. U veřejných zakázek se dost často stává, že se uchazeči odvolají k ÚOHS a poté ke správnímu soudu. Do jejich pravomocného rozhodnutí není možné zakázku realizovat. Během roku se také mění různé zákony, které mají dopady na výdaje. Dopředu to nelze nikdy přesně předvídat. Zákon o rozpočtových pravidlech pro tyto případy zakotvuje možnost provádění tzv. rozpočtových opatření. O změně výdajů do 5% objemu kapitoly může rozhodnout ministr. Změnu výdajů do výše10% rozpočtu příslušného ministerstva musí odhlasovat vláda. Ohledně souhlasu ministra financí platí totéž jako při schvalování návrhu rozpočtu. Větší přesuny peněz musí být odsouhlaseny Rozpočtovým výborem Sněmovny. I zde platí koaličně smluvně zakotvené právo veta ministra financí. Pro ilustraci – rozpočtový výbor dělá ročně stovky rozpočtových opatření.

Z předchozího popisu je jasné, jak obrovskou mocí ministr financí disponuje. A nyní si zkuste představit, že jste ministr třeba průmyslu a obchodu. A přijde k Vám o přestávce jednání vlády Babiš a řekne Vám, že si myslí, že by výzva k podávání nabídek na nákup strategických zásob do Správy státních hmotných rezerv (SSHR - spadá pod MPO) měla vypadat určitým způsobem. Tak aby to vyhovovalo Agrofertu. Myslíte si, že byste si dovolili odmítnout „zdvořilou Babišovu připomínku“, když víte, že příští rok budete na budově ministerstva potřebovat opravit střechu? Takže se pak nedivte, že jedním z největších dodavatelů do hmotných rezerv je hádejte kdo? No přeci firmy z koncernu Agrofert.

Ještě stále Vám to připadá spravedlivé? Mně ne. Ale to zdaleka není všechno. Kromě rozpočtových organizací jako je ona SSHR máme v rámci státu i podniky s majetkovou účastí státu. Třeba takové Čepro nebo Český Aeroholding. Myslíte si, že je řídí věcně příslušný ministr? V případě Aeroholdingu by to měl být ministr dopravy a v případě Čepra ministr průmyslu a obchodu. Chyba lávky. Podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích jedná na valných hromadách za stát ministr financí. Ten jmenuje a odvolává členy dozorčích rad, kteří pak zase jmenují a odvolávají představenstvo (management). Opět si zkusme modelový příklad. Jste členem představenstva nebo dozorčí rady státní firmy. Zavolá si Vás Babiš a „poradí“ Vám s jakými podmínkami by měla být vyspána veřejná zakázka, kterou bude zadávat podnik, na jehož řízení se podílíte. Rozuměj tak, aby vyhrál Agrofert nebo firma, jejímž subdodavatelem je Agrofert. Dovolíte si odmítnout tomu, kdo rozhoduje o tom, jestli ještě zítra budete ve funkci? Na Vaše odvolání totiž ministrovi financí stačí napsat papír s názvem usnesení valné hromady. Ani do vlády to nemusí předkládat. Na otázky kdo a proč patří mezi největším státní dodavatele, si nyní určitě umíte odpovědět sami…

Na závěr této části dodám pár slov i k FAU. Tento orgán zřízený proti praní špinavých peněz představuje obrovskou moc. S jeho pomocí se o svých konkurentech – ať již obchodních nebo politických – můžete dozvědět obrovské množství nesmírně citlivých informací. Když moc tohoto orgánu zkombinujete s údaji daňové správy (podléhá rovněž ministru financí), zejména z takzvaných kontrolních hlášení, tak rázem vidíte od koho, co a za kolik jaká firma nakupuje. Takovými informacemi, které získává stát, by rozhodně neměl disponovat nikdo, kdo je zároveň podnikatelem. Může jich totiž zneužít k likvidaci konkurence. Ale také rovněž k vydírání politických oponentů.

Stále si myslíte, že takto je to OK? Mě to takhle spravedlivé ani správné nepřipadá. Podle mého názoru je Babiš ve střetu zájmů každý den, kdy je ve funkci ministra a zároveň vlastní Agrofert. A rozhodně si nemyslím, že takové uspořádání je ve veřejném zájmu.

Pohledem litery práva
Napřed si uveďme kdo je podle zákona veřejným funkcionářem. Jsou to vykonavatelé veřejné moci. Máme čtyři kategorie veřejných funkcionářů:

- ústavní činitele,
- volené představitele územní samosprávy,
- vedoucí představitelé státních úřadů,
- osoby ve služebním poměru ke státu nebo k územní samosprávě.

Ústavními činiteli jsou ti, o nichž pojednává Ústava. Konkrétně:

- prezident republiky,
- poslanec,
- senátor,
- člen vlády (např. premiér, ministři),
- soudce,
- soudce Ústavního soudu,
- člen bankovní rady České národní banky,
- člen Nejvyššího kontrolního úřadu,
- státní zástupce.

Podle některých právních názorů jsou mezi ústavní činitele zahrnováni i zastupitelé obcí a krajů., jelikož Ústava hovoří o vzniku jejich mandátu volbou. Nikoliv však starostové a členové rady obce či kraje o nichž v Ústavě není ani slovo. Nicméně hejtmanem, starostovou, a obecním či krajským radním se může stát pouze zvolený zastupitel. Podle jiných právních názorů je územní samospráva (zastupitelstva a rady obcí a krajů) zcela svébytnou složkou veřejné moci.

Státní úřady, v jejichž čele nestojí člen vlády (ministr) máme dvojího druhu. Podřízené konkrétnímu ministerstvu (např. Úřad pro civilní letectví nebo Státní pozemkový úřad). V jejich případě jmenuje nejvyššího šéfa úřadu ministr. Případně vláda na návrh ministra. Vedle toho máme tzv. nezávislé správní úřady. Stupeň jejich nezávislosti je přitom různý. Je dán konkrétním zřizovacím zákonem. Máme například Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Ten je samostatným státním úřadem s vlastní rozpočtovou kapitolou ve státním rozpočtu. V jeho čele stojí předseda – v současné době předsedkyně, kterou do funkce jmenuje vláda. Při svém rozhodování o bezpečnosti jaderných elektráren by se podle zákona na názor vlády ani ministrů neměla ohlížet. Vláda však může předsedkyni odvolat, takže tak úplně nezávislý úřad to zase není.

Pak zde máme Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V jeho čele stojí předseda, kterého do funkce jmenuje na 6 let prezident republiky. Vzhledem k tomu, že ÚOHS řeší i stížnosti na veřejné zakázky zadávané ministerstvy, tak má Úřad zakázáno poslouchat pokyny vlády. Vláda nemůže předsedu Úřadu odvolat a ani navrhnout jeho odvolání. Odvolán může být jen v případě pravomocného odsouzení. Nicméně i když má úřad vlastní rozpočtovou kapitolu, tak i finance na jeho provoz schvaluje Sněmovna. Jinak řečeno vládní většina. V podobném postavení jsou i další nezávislé úřady jako telekomunikační, nebo energetický regulační. Některé šéfy nezávislých úřadů volí rovnou Sněmovna nebo Senát. Např. Ombudsmana. Jinak pro ně platí totéž.

Služební poměr je u nás trojího druhu. Bezpečnostní sbory, kam patří Policie ČR, hasiči (profesionální), Vězeňská služba a zpravodajské služby, mají svůj vlastní zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Vedle toho existuje služební zákon pro státní úřadníky. A svůj zákon mají i úředníci obcí a krajů.

A nyní se podívejme, jak je upraven střet zájmů u jednotlivých veřejných funkcionářů.

Prezident republiky se při výkonu své funkce má řídit pouze Ústavou a některými zákony, které v návaznosti na Ústavu upravují jeho pravomoci. Zákon o střetu zájmů mezi ně nepatří, protože ve výčtu funkcionářů, na něž se vztahuje, není uveden. V ostatních zákonech upravujících pravomoci prezidenta – např. právě při jmenování šéfů nezávislých správních úřadů pro něj žádná úprava také není zakotvena. Podle čl. 54 odst. 3 Ústavy není prezident republiky z výkonu své funkce nikomu odpovědný. V případě svého prvního funkčního období se může zodpovídat leda voličům. A to jen v případě, že se rozhodne kandidovat podruhé. Ani voliči jej však nemohou odvolat. Odvolatelný je jen v případě velezrady a to řízením před Ústavním soudem na návrh 3/5 obou komor Parlamentu. Velezradou se podle čl. 65 odst. 2 Ústavy rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ve všech ostatních věcech požívá absolutní imunity, takže jej z dalšího rozboru můžeme vynechat.

Nejpřesněji a zároveň nejpřísněji mají střet zájmů řešen soudci. Podle „jejich“ zákona o soudech a soudcích mají zcela zakázáno podnikat. Podle Trestního řádu, Občanského soudního řádu a Správního řádu soudního jsou povinni se vyloučit z rozhodování pro podjatost pokud by měli soudit své příbuzné nebo osobu, s níž jsou v takových vztazích, že jejich postih by oni sami mohli pocítit jako újmu. V případě, kdy se pro podjatost sami nevyloučí, má kterákoli stana sporu, ať již civilního nebo trestního, možnost podjatost namítnout a pak o odebrání případu příslušnému soudci rozhoduje předseda soudu. Podobné je to u státních zástupců, kteří mají úpravu střetu zájmů rovněž řešenou ve „svém“ zákoně o státním zastupitelství a v Trestním řádu. O námitce jejich podjatosti rozhoduje nadřízený státní zástupce.

Jednoduché a elegantní. Je však třeba brát v úvahu, že soudcovství je veřejná funkce, do niž je člověk jmenován doživotně a nemusí procházet opakovaně volbami. Nicméně zjednodušeně jde říci, že během výkonu funkce je proti rozhodování soudce ve střetu zájmů velmi kvalitní právní ochrana. Ne tak u politiků.

Podstatně tvrdší právní úpravu než volení politici mají i osoby ve služebním poměru. Policisté, hasiči, státní úředníci a úředníci obcí a krajů nesmí podnikat. Vedlejší výdělečnou činnost smí provádět pouze se souhlasem svého nejvyššího představeného. Její spektrum je však striktně omezeno. Smí ve volném čase spravovat svůj majetek, učit a přednášet na školách, psát odborné publikace anebo také třeba detektivky. Ale pozor – tato činnost nesmí být na újmu jejich hlavní práce. Policista třeba nesmí do detektivky, kterou píše, vynášet údaje z trestního spisu, který zpracovává. Policista potápěč může v civilu působit jako instruktor potápění. Na povel však musí i této činnosti okamžitě nechat a nastoupit do služebního neoprenu.

S politiky je to složitější z praktického i právního hlediska. Politik je do veřejné funkce volen nebo jmenován na dobu určitou. Jeho funkční období je vždy omezeno volebním obdobím. Na problém střetu zájmů lze u nich pohlížet z vícero úhlů. U uvolněných funkcionářů – tedy těch, kteří za výkon funkce pobírají plat (poslanec, ministr, hejtman, starosta, radní, uvolnění předseda komise) lze vznášet požadavek, aby se za svůj plat hrazený z veřejných peněz funkci věnovali naplno. A ne aby si v pracovní době třeba řídili Agrofert, nebo aby místo hlasování o návrzích zákonů ve Sněmovně zastupovali jako advokát klienta u soudu. Je to požadavek legitimní. Má však podstatný háček. Většina politiků s výjimkou předsedy vlády, hejtmana a starosty má nějakého šéfa. Ovšem ten jim „velí“ pouze „vocaď pocaď“. Premiér Sobotka sice může zavolat ministru Babišovi, že se má do hodiny dostavit na mimořádné jednání vlády. Babiš mu však může s klidem odpovědět, ať ho z jednání omluví, protože právě rozdává koblihy. A protože Sobotka nemůže Babiše odvolat, tak tím to taky hasne. Může sice navrhnout prezidentovi jeho odvolání. Ten jej však nemusí poslechnout. A navíc to v sobě má riziko, že následně skončí i Sobotka jako premiér. Podobně na tom jsou většinou i hejtmani nebo starostové. Pokud nemají absolutní většinu své strany v zastupitelstvu. A to se stává málokdy a málokde.

Druhý problém představuje posouzení, kdy je politikova „bokovka“ přínosem, a kdy je rizikem. Poslanec, který vedle schůzování ve Sněmovně např. jako lékař pracuje v nemocnici nebo léčí ve své ordinaci, přináší do zákonodárného sboru cenné poznatky z praxe. Protože má s praxí stále kontakt, tak si umí představit, jakou paseku může napáchat návrh zákona, který právě předkládá ministr zdravotnictví. A může kvalifikované svým kolegům říci, aby s tím ministra poslali „do háje“. Totéž platí, pokud poslanec podniká třeba jako hospodský. I Jeho připomínky z praxe mohou být pro ostatní poslance cenným vodítkem při rozhodování např. o zákonu o zákazu kouření. Totéž lze říci i o hospodském, trafikantovi či živnostníku provozujícím maloobchodní prodejnu, který je zároveň zastupitelem obce. Když se jedná o návrhu obecně závazné vyhlášky. Mohou posloužit jako „hráz proti blbosti“ starosty nebo obecních úředníků.

Určité riziko lze spatřovat v některých profesích, nebo v některém typu podnikání. Advokátní praxe s povinnou mlčenlivostí založenou v zákoně o advokacii může představovat riziko pračky na peníze z úplatků. Faktura na právní radu pro firmu, o jejíchž zájmech se rozhoduje při hlasování o zákoně nebo pozměňovacích návrzích, může velmi dobře maskovat úplatek. Na druhou stranu poznatky advokátů z praxe, jejich připomínky a pozměňovací návrhy – pokud jsou zároveň poslanci či senátoři - mají při projednávání např. Trestního řádu zásadní význam. Mohou působit jako obranná hráz proti nástupu totality policejní nebo prokurátorské. Mohou zabránit tomu, aby se obhajoba znovu nestala součástí obžaloby, jako tomu bylo v době politických procesů během komunistické diktatury v 50. letech dvacátého století.

Jak tedy posoudit, kde se v jednání politika střetává jeho osobní zájem se zájmem veřejným. Na to máme zákon o střetu zájmů. Ten už dnes stanovuje politikům a určité povinnosti a v některých případech více v jiných méně i mantinely jejich chování. Zcela striktní je ustanovení § 8 zákona o střetu zájmů, které předepisuje:

㤠8
Oznámení o osobním zájmu

(1) Veřejný funkcionář je povinen při jednání ústavního orgánu, jiného státního orgánu, orgánu územního samosprávného celku nebo orgánu právnické osoby vzniklé ze zákona, ve kterém vystoupí v rozpravě, předloží návrh nebo je oprávněn hlasovat, oznámit svůj poměr k projednávané věci, jestliže se zřetelem k výsledku projednání věci by mu mohla vzniknout osobní výhoda nebo újma anebo má-li na věci jiný osobní zájem; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý.

(2) Oznámení podle odstavce 1 podává příslušný veřejný funkcionář ústně v průběhu jednání, nejpozději však před tím, než orgán přistoupí k hlasování; oznámení je vždy součástí zápisu z jednání.“.

Tuto povinnost Andrej Babiš jako ministr i jako poslanec soustavně porušuje. Několikrát byl kolegy poslanci volán k nápravě. Vytrvale však tuto povinnost ignoruje a porušuje zákon. Namátkou lze jmenovat novelu zákona o spotřebních daních, kterou předkládal jako ministr financí a která upravovala problematiku biopaliv, která vyrábí firma Agrofert. Na tomto místě musím znovu zopakovat, že jestliže mu takové chování toleruje prezident republiky Miloš Zeman a dokonce se jej ještě zastává, tak se tím zpronevěřuje svému dřívějšímu prohlášení, které učinil v době, kdy byl předseda Poslanecké sněmovny. A podle něhož vláda, která toleruje zloděje, podvodníky a tuneláře, je vládou zlodějů, podvodníků a tunelářů. A takové vlády a jejich členů by se přímo volený prezident neměl zastávat, neboť tím od nich „špiní“ nejen sebe, ale i nejvyšší úřad, který zastává.

Střet zájmů je v případě politiků také v zákoně definován celkem výstižně v § 3, který stanoví:

㤠3

Střet zájmů

(1) Dojde-li ke střetu veřejného zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat a hájit. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři osobní výhodu nebo zamezuje vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu.“.

(2) Veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že

a) využije svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu,
b) se bude odvolávat na svou funkci v záležitostech, které souvisejí s jeho osobními zájmy, zejména s jeho povoláním, zaměstnáním nebo podnikáním, nebo
c) dá za úplatu nebo jinou výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména, popřípadě jmen a příjmení nebo svolení ke svému vyobrazení ve spojení s vykonávanou funkcí.“.

Andrej Babiš jako ministr financí navrhuje a jako poslanec schvaluje zákony, které mají přímý dopad na podnikání jeho firmy. A tedy na jeho majetek. Rovněž jako ministr financí rozhoduje přidělení peněz ze státního rozpočtu na nákupy od firmy Agrofert, jejímž je vlastníkem. I podle litery zákona je tedy Andrej Babiš jako ministr financí a zároveň majitel Agrofertu dennodenně a permanentně ve střetu zájmů. S ohledem na uvedené tedy trvám na tom, že jej prezident republiky Miloš Zeman v zájmu obezřetnosti neměl jmenovat ministrem financí. S ohledem na výše popsanou imunitu prezidenta v zemi neexistuje síla, která by jej k tomu mohla donutit. Měl se opřít o čl. 70 Ústavy, který stanoví, že „člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon“. Tím zákonem je výše citovaný zákon o střetu zájmů, který mu k odmítnutí dával prostor.

V čem je „jádro pudla“ lex Babiš
Jmenování Babiše ministrem financí bylo už v té době z čistě právního hlediska „na hraně zákona“. Podle mého spíše za hranou.Ale o tom lze vést diskusi. Zákon v § 4 stanoví:

㤠4

(1) Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) až i) (tj. -člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády, předseda a inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů, předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, člen Rady Českého telekomunikačního úřadu, předseda Energetického regulačního úřadu, člen bankovní rady České národní banky, prezident, viceprezident a člen Nejvyššího kontrolního úřadu – pozn. aut.) nesmí

a) podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost,
b) být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo
c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.

(2) Omezení podle odstavce 1 se nevztahuje na správu vlastního majetku a na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární, uměleckou nebo sportovní, nejde-li o vlastní podnikání v těchto oborech.

(3) Veřejní funkcionáři uvedení v odstavci 1 jsou povinni činnosti tam uvedené ukončit bez zbytečného odkladu poté, co začali vykonávat svou funkci, nejpozději však do 30 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Není-li k ukončení činnosti z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě písemně informuje evidenční orgán a provede současně všechna potřebná opatření směřující k ukončení činnosti. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena.“.

Tehdejší postup prezidenta republiky Miloše Zemana, když Babiše ministrem jmenoval, lze do určité míry hájit právním názorem, podle něhož Babiš přímo nepodniká. Podniká totiž společnost Agrofert, jejímž je „jen“ vlastníkem. Babiš navíc není ani členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby společnosti Agrofert. Jako jediný vlastník ji však plně ovládá - vykonává funkci valné hromady. Jmenuje management Agrofertu a je oprávněn mu ukládat úkoly. A má z její činnosti majetkový prospěch. To však dosavadní platné znění zákona nezakazuje. To je totiž správou vlastního majetku, která má podle § 4 odst. 2 výjimku ze zákazu výdělečné činnosti pro členy vlády a výkonné orgány samospráv (rady obcí a krajů a starostové).

A nyní k tomu, co obsahuje návrh novely zákona o střetu zájmů sněmovní tisk 564/14, který prezident republiky Miloš Zeman vetoval. Předně jde o nové § 4b a § 4c, které by měly stanovit:

㤠4b

Obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c)

(člen vlády – pozn. aut.) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, se nesmí účastnit zadávacích řízení podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek jako účastník nebo poddodavatel, prostřednictvím kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci. Zadavatel je povinen takovou obchodní společnost vyloučit ze zadávacího řízení. Zadavatel nesmí obchodní společnosti uvedené ve větě první zadat veřejnou zakázku malého rozsahu, takové jednání je neplatné.

§ 4c

Je zakázáno poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla nebo investiční pobídku podle právního předpisu upravujícího investiční pobídky obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti.“.

Jinak řečeno se navrhuje zakázat, aby veřejné zakázky, dotace a daňové úlevy mohla získávat firma, v níž má větší než čtvrtinový majetkový podíl člen vlády. Ano toto se týká Babiše. Pokud by zákon platil v minulosti, tak by se to týkalo i bývalého ministra dopravy Víta Bárty (VV), nebo Aleše Řebíčka (ODS). Takovou právní úpravu jsme měli mít už dávno. Je to ve veřejném zájmu.

Toto ustanovení v žádném případě není omezením volné soutěže politických stran, kterým své veto odůvodnil prezident republiky. Andreji Babišovi ani straně, jejíž je předseda, se tím nezakazuje možnost kandidovat do Parlamentu. Pouze se mu dává na výběr. Buď budeš členem vlády, nebo tvoje firma bude dostávat dotace a bude realizovat veřejné zakázky. Zákon nezakazuje Babišovi být poslancem, nebo vykonávat jinou ústavní funkci kromě člena vlády. Po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů by klidně mohl být předsedou Poslanecké sněmovny, což je nominálně vyšší funkce než ministr. Nebo také předseda rozpočtového výboru Sněmovny. Což je funkce formálně na roveň ministrovi. Jen s tím rozdílem, že nemůže přímo úkolovat management podniků s majetkovou účastí státu, aby nakupovali od Agrofertu. Stejně tak by u něj bylo menší riziko, že bude činit nátlak na ostatní ministry a šéfy úřadů aby nakupovali od jeho Agrofertu. Jako úspěšný podnikatel by však mohl předkládat návrhy na zlepšení zákonů s ohledem na své praktické poznatky z praxe. Nadále by však měl vždy uvádět, že je ve střetu zájmů. Jako to činí ostatní poslanci.

Vzpomínka na Mňačkův odkaz

Na závěr ještě pár poznámek k navrženému § 4a vetované novely, který uvolněným (placeným funkcionářům) zakazuje vlastnit a podnikat v oblasti televizního či rádiového vysílání a vydávání periodického tisku. Připomínám, že uvolněným funkcionáři jsou ti, kteří za funkci berou plat na plný úvazek. Poslanci, senátoři, ministři, starostové, hejtmani, radní obcí a krajů a placení šéfové komisí. To se opět týká Babiše, ale může se to týkat i jiných „papalášů“. Netýká se to řadových zastupitelů v obcích, kteří za svoji činnost nemají plat, jak nesmyslně namítala politoložka Doc. Dvořáková z VŠE. Domnívám se, že toto ustanovení je navrženo správně. Naše Ústava je konstruována na principu dělby veřejné moci. Smyslem dělby moci je zabránit přílišné koncentraci moci v jedněch nebo několika málo rukou. Zákaz kumulace moci politické a mediální je ve veřejném zájmu. Není to omezením ústavního principu volné politické soutěže. Naopak – je to jejím posílením a ochranou. Protože, jak už ve své knize „Ako chutí moc“ napsal Ladilav Mňačko: „Moc korumpuje. A absolutní moc korumpuje absolutně“. Čím více se moc koncentruje, tím více se blíží absolutní moci. Nechci se dožít dne, kdy tu „všetko bude Andrejovo“.

- eg -
22. 12. 2016 První zprávy

Svůj dopis nehodlám začínat pozdravem ,,Al-salam aleykum" ( Mír s vámi), ale prokletím, které vznáším do nebe každým dnem, každou modlitbou, píše studentka teplického gymnázia Eman Ghalebová na facebooku.

Nebudu vás zdravit mírem ani dobrem, protože jste nositelé zla a nenávisti. Nechci vás zdravit ani vás nechci oslovovat jako lidi, protože zkrátka v sobě nenesete špetku lidskosti. Tuto skutečnost nelze bohužel vyvrátit, kvůli vám a kvůli těm, kteří za vámi stojí. Ale prosím, přestaňte mít na seznamu obětí lidi, kteří mi mnoho dobra dopřáli, dopřáli mi svobodu, byli ke mně tolerantní a spravedliví víc než vy. Přestaňte jím být strachem! píše studenta ve velmi emocionálním dopise teroristům.

Snažíte se přesvědčit svět, že vaše válka je válka muslimů proti nemuslimům, když každý den zabíjíte muslimy jménem ,,muslimů" v muslimských státech. Sorry, ale o jaké válce mluvíte? Jak mi pro boha chcete vysvětlit vaší ,,válku muslimů proti nevěřícím" když oběti vašeho teror jsou z cca 99% muslimové? Jak mě přesvědčíte, že válčíte proti nevěřícím (ačkoliv ani myšlenka války proti nevěřícím neexistuje, ačkoliv ani to, co děláte nelze nazvat jako válku, ale jako útok), když se dokážete odpálit ve státech, kde je 99% muslimů. Vybíráte si trhy, místa s největší koncentrací lidí a hlavně mešity- vaším nejoblíbenějším místem pro odpalování jsou mešity.Čí pak je to válka, prosím? A proti komu?

Proti lidstvu a proti hodnotám.

My muslimové jsme byli donuceni si zvyknout na vaše vraždění,ale nedokážeme vydržet zabíjení a strašení nevinných lidí naším jménem, jménem našeho náboženství a jménem naší knihy.Těmi nevinnými lidmi myslím mé evropské spoluobčany, přátelé, sousedy atd. a nejen Evropany, ale i veškeré lidstvo, které neuznává vaše barbarské myšlení. Po každém útoku, který spácháte si vzpomenu na verš:..aby ten, kdo zabije jednoho člověka byl souzen, jakoby zabil lidstvo veškeré." (5:32)- a ptám se sebe, jste vy vůbec muslimové? Tento verš je v Koránu, v knize, ze které podle vás čerpáte, copak jste tento verš nečetli? Co pro vás představuje ten člověk"? Pro mě je to každý člověk na světě: muslim, křesťan, žid, budhista, hinduista, ateista, homosexuál atd. V čem tedy věříte? Jakou knihu čtete?! Víte o výroku Proroka, který říká, že je lepší zbořit Kaabu, nejposvátnější kámen v nejposvátnějším místě muslimů, než prolít nevinnou krev? To opravdu nevíte, vždyť to ví každý muslim. Schválně, zbořte nám Kaabu, ale přestaňte zabíjet.

Neustále se oháníte náboženstvím a tím, jací jste správní muslimové. Neustále nás muslimy, kteří odsuzují vaše myšlenky, považujete za odpadlíky, zabíjíte nás nejhoršími metodami,ale hlavně že neustále hlásáte ,,vítězství islámu". Jaké to vítězství si představujete, když se dokážete odpálit v mešitách mezi stovkami modlící se muslimy? Jaké to vítězství, když jste spáchali útok na nejposvátnější místo muslimů-uprostřed Mekky, v době nejposvátnějšího měsíce. Ale hlavně, jaké to vítězství si představujete, když neustále špiníte obraz muslimů na celém světě a vytrháváte všechno z kontextu, abyste dosáhli toho, co chcete?

Udělali jste z věty ,,Alláhu akbar" výkřik znamenající smrt. Udělali jste právě z věty, kterou říkám nejen já 5x denně při každé modlitbě. Proč?

Nikdy nepřestanu mít ráda svou nejlepší kamarádku, která je právě křesťankou. Nikdy nezapomenu na toho žida, co mi podal s mírem a s úsměvem ruku. Nikdy nezapomenu na lidi, kteří mě podpořili v nejtěžších chvílích mého života- mimochodem byli to převážně ateisté. Nedokážu se dívat na jejich strach. Musím je po každém vašem zločinu uklidňovat a přesvědčovat, že nejsem jako vy-teroristka.Nechci se dívat na to, jak se mě děti bojí právě kvůli vám. Nechci vaše jméno, nechci vaše činy.

Svým přátelům popřeju veselé Vánoce ačkoliv jste se jim snažili ukrást tu radost. Nezapomenu jim popřát a dát dárek, nezapomenu si s nimi zazpívat koledy.

Nechci vás prosit ať s tím přestanete, byť se vzdávám postupně svých snů a cítím, že moje budoucnost je naprosto v hájí pokaždé, co něco spácháte-právě mým jménem.

Teď se možná zdá, že se vás lidé bojí, že jsou zmatení a že dokážou udělat cokoliv pro své bezpečí a že se klidně dokážou vzdát svých hodnot, což je váš hlavní cíl. Ale věřte, že přijde den, který mimochodem není daleko, kdy se všechny strany vyznávající dobro, lidskost a hodnoty spojí právě proti vám-proti nenávisti, proti zlu!. Však moc dobře víte jak velkou popularitu máte mezi 1.6 miliardy- ani ne 0,01% nebo méně?

Uvědomte si, že nás nezastrašíte, tím, že vjedete kamionem do davu lidí, nejste tím hrdinové a ani nebudete. Brzy prohrajete a zvítězí nad vaším zlem dobro. Spojí se ruce všech, kterým jste ublížili a na prvním místě se spojí muslimové proti vám- a já budu mezi prvními.

Mé jméno je Eman, což znamená ,,víra". Vždy bude ve mě víra v dobrých lidech, ve spravedlnosti, hodnotách, lidskosti, v lásce a v dobru. Závěrem vám chci poděkovat za to, že jste nejen mě ale mnoho muslimům a muslimkám udělali ze života peklo. Stejně jako jsem začínala dopis proklínáním, tak ho tak i ukončím: Proklínám vás, proklínám velmoce, které vás podpořili, sponzorovali či dali mediální prostor abyste šířili strach, proklínám každého, kdo za vámi stojí a každého, kdo nad vašimi činy mlčí.

Nevěděla jsem, jakým jazykem mám tento vzkaz napsat, jelikož nemohu s vámi najít žádnou společnou řeč, ale snad se má slova k vám dostanou.....




Foto Eman Ghalebové, muslimské studentky na jejím facebookovém profilu

Václav Danda
22. 12. 2016  ProtiProud

Václav Dandapřemýšlí o posledním vývoji na Ukrajině a komentuje rozkol mezi dřívějšími hvězdami protiruské kampaně a jejich fanoušky doma i v zahraničí



Situace v Kyjevě začíná stále více připomínat absurdní frašku, kterou by nedokázal zkomponovat ani klasik tohoto žánru, jehož pětileté výročí úmrtí si kavárna minulý týden s patřičnou pompou připomínala: Největší bojovnice proti "ruské agresi", bývalá premiérka a "plynová princezna" odsouzená za rozsáhlou defraudaci Julie Tymošenková, která stojí v čele "strany války", eufemisticky nazvané "Vlast", si vjela do vlasů s další protiputinovskou bojovnicí, donedávna celosvětovou ikonou kyjevských pučistů Naďou Savčenkovou.

Agentka Kremlu?

Důvodem se stalo setkání Savčenkové s největšími nepřáteli Kyjeva, představiteli Doněcké a Luhanské lidové republiky Alexandrem Zacharčenkem a Igorem Plotnickým. Savčenková totiž o víkendu odjela na vlastní pěst do běloruského Minsku, kde probíhají jednání o urovnání situace na Donbasu - a setkala se tam s oběma prezidenty. "Seděla jsem u stolu s lidmi, se kterými jsme na sebe vzájemně stříleli, ale žádného čerta jsem v nich nenašla," utrousila po setkání.

Bývalá pilotka odsouzená v Rusku za napomáhání k vraždě dvou ruských novinářů, se stala ikonou a maskotem pučistických sil podporujících masakry donbaských civilistů. Nyní se údajně snaží dojednat propuštění ukrajinských zajatců, o něž se vedení země prý zcela přestalo zajímat.

V Kyjevě jí ovšem vyčítají, že k žádnému takovému jednání nemá mandát a že se setkáním s představiteli Donbasu dopouští vlastizrady. Na Ukrajině už si za to vykoledovala nálepku agentky Kremlu. Vítej do již skoro masového klubu, Naďo!

Když před třemi lety - v lednu 2014 - zorganizovaly západní tajné služby za pomoci sorosovských neziskovek a pěti miliard dolarů investovaných do tohoto podniku Spojenými státy ozbrojený puč na kyjevském Majdanu, bylo jedním z cílů osvobodit i zatčenou Julii Tymošenkovou. Ta se tedy díky tomu vyhnula dlouhodobému trestu za miliardovou defraudaci v rámci plynového byznysu.

Savčenková sloužila v té době v ukrajinské armádě jako pilotka-operátorka bitevního vrtulníku Mi-24 a ihned po zahájení trestné výpravy proti vzbouřenému Donbasu se zapojila do bojů na východě země, který se odmítl podřídit západem zinscenovanému ozbrojenému puči.

Šojdrová a Kalousek s plackami

Parlamentní shromáždění Rady Evropy v lednu 2015 odsouhlasilo rezoluci, která Rusko důrazně žádala o okamžité propuštění Savčenkové. Obvyklý kolotoč mezinárodní protiruské propagandy se roztočil na plné obrátky. O propuštění Savčenkové usilovala také Evropská unie a Evropský parlament, ke stejnému kroku samostatně Moskvu vyzvaly Spojené státy, Velká Británie, Česká republika, Slovensko a další země.

Kampaň vyvrcholila na začátku minulého roku, kdy Savčenková zahájila hladovku, načež se na jaře údajně po 80 dnech pohybovala mezi „životem smrtí“. K hladovce se připojili - samozřejmě řetězově, aby to tolik nebolelo, "osobnosti" po celém světě, včetně mnoha europoslanců a poslanců národních parlamentů.

U nás v savčenkovské hysterii soutěžili hlavně lidovci a TOP 09. Europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) se zapojila do řetězové hladovky a vyzvala k tomu i ostatní politiky. Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg od té chvíle neudělali krok bez placek s obrázkem Savčenkové. Na sociálních sítích rostly jako houby po dešti různé výbory na obranu hrdinné letkyně.

 

Putinův Danajský dar

Vladimír Putin - tak, jako mnohokrát - své protivníky převezl a dne 25. května 2016 byla na letišti v Rostově na Donu Savčenková vyměněna za dva příslušníky ruské armády vězněné Kyjevem a v doprovodu Petra Porošenka, tento danajský dáreček odletěl do Kyjeva. Od prvních chvil, kdy ji Kyjev přivítal jako hrdinku, ale bylo jasné, že se vrátila jiná Savčenková, neboť i přes snahu celé politické scény využít ji v další protiruské kampani, Savčenková naopak hledala usmíření s Donbasem.

Co se to vlastně stalo se symbolem protiruské propagandy během "lázeňského pobytu" v Moskvě (Savčenková, jak známo z televizních záběrů, byla jediným hladovkářem na světě, který během protestního hladovění vůčihledně přibral.)?

Někteří kavárenští zoufalci dokonce spekulují o použití psychotronické zbraně a ovlivnění mozku. Jiní přemýšlejí o tom, že Savčenková byla ve skutečnosti od počátku ruskou agentkou a celé divadlo s ďábelským Putinem bylo jen další hrou všemocných ruských tajných služeb, která měla Západ zesměšnit. Jen zatím není zcela jasné, jak se toho zúčastnili bájeslovní Putinovi hackeři, kteří dosadili za amerického prezidenta dalšího agenta Kremlu Donalda Trumpa, zorganizovali brexit a migrantskou invazi, jež nyní hrozí rozložit EU.

Názor, že Savčenková už je z celého kolotoče, ve kterém byla nakonec jen figurkou, zřejmě unavená, je pokládán za vlastizrádný. Ať tak či onak, hrdinka protiruského bláznění se zjevně vymkla kontrole a projevuje se pro Kyjev a jeho protektory zcela nežádoucím způsobem. Asi si neuvědomuje, jaké problémy tím půdobí bojovníkům za svobodu v zahraničí. Kalousek se Šojbrovou teď budou muset odhodit placku s jejím portrétem k dalším nepotřebným rekvizitám, kterých v poslední době poovážlivě přibývá. Když to tak půjde dál, s čím se bude hrát fraška ohrožující celý svět?

Snajpři na Majdanu

Minulý týden byla shodou okolností také potvrzena zpráva o původu snajprů z Majdanu, kteří mají na svědomí většinu obětí z řad policie i demonstrantů. Jak vyplynulo z výpovědi bývalého šéfa Služby bezpečnosti Ukrajiny (civilní kontrarozvědka) Alexandera Jakimenka, není pochyb o tom, že šlo o útok pod falešnou vlajkou zorganizovaný západními tajnými službami. "Na Majdanu stříleli snajpři a ženisté z Gruzie, pobaltských států, Polska a také instruktoři z Francie a Německa," prohlásil Jakimenko minulý týden před soudem, který se zabývá vyšetřováním okolností smrti lidí na Majdanu.

Kromě snajprů přišli také další zahraniční specialisté. Příslušníci silových resortů podle něj věděli, kde mají poschovávané zbraně a laboratoře na výrobu výbušnin. Bylo to v budově Domu odborů."Provedli jsme operační kombinaci, pronikli jsme do budovy a uskutečnili jsme foto i videozáznamy všech činností, které se tam konaly." Tuto verzi potvrdil při slyšení také bývalý šéf administrace prezidenta Ukrajiny Andrej Kljuev i bývalý prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč.

Na bojišti znovu horko

Na válečné frontě se bez ohledu na snahy "agentky Kremlu" jednající vlastizrádně o míru s představiteli Doněcka rozhořely o víkendu nejtvrdší boje za posledního půl roku. Jasně se tak ukázalo, že tento zamrzlý konflikt není těžké kdykoli v případě potřeby rozmrazit.

Po celém úseku fronty oddělujícím demarkační linie zaútočily ukrajinské obrněné divize, a napadly tak domobranou ovládaná města Kalynivka, Vuhlehirsk a Debalcevo. Domobrana útok odrazila za pomoci děl a tanků. Kyjev tak ztratil zhruba desítku vojáků a další desítky utrpěli zranění.

Tomu, že na Ukrajině bude ještě horko, nasvědčují i prohlášení, která přicházejí od stále nespokojenějších veteránů takzvané protiteroristické operace na východě Ukrajiny (ATO). Ti vyzývají k povstání, neboť kyjevská vláda podle nich nezlepšila podmínky ukrajinského lidu, ani neomezila fantastickou korupci představitelů pomajdanského režimu. Minulý týden vyzval k převratu, který by se měl uskutečnit na konci ledna, Valentin Licholit bývalý náčelník štábu praporu Ajdar.

„Koncem ledna a začátkem února se bude konat všeukrajinská konference. Uskutečníme ukrajinskou konferenci všech účastníků ATO. Je třeba připravit akční plán pro celou Ukrajinu. Je nutné přinutit vládní moc, aby jednala. Opakované volby nám nepomohou. Jedni odejdou, druzí přijdou. Ale moc na Ukrajině představuje národ, to je nutné ukázat a přinutit vládní moc, aby konečně pracovala pro národ,“ prohlásil Ajdar.

Zdá se že, vývoj na Ukrajině v příštím bude nadále dramatický a přinese jistě i mnohá překvapení - mnohem větší než přerod protiruské hrdinky v agentku Kremlu.

Agent Donald Trump ještě zdaleka nedosáhl inaugurace. 6. ledna přiletí do Evropy několik tisíc amerických vojáků, kteří se okamžitě přesunou na ruské hranice. Ve hře je totiž stále "východní tažení NATO" pro které je rozmrazení konfliktu na Donbasu nutností.