Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

I. liga

$
0
0
Yekta Uzunoglu
28. 1. 2017
Civilizace Severní Ameriky v USA se rozhodla v osobě Trumpa poslat do politiky na záchranu své vlastní existence svou I. ligu. Tak, jak já znám americké dějiny, jako průměrně informovaný jedinec, nikdy v dějinách americký kapitál nezaslal svou I. ligu do politických záležitostí, které jim měly otevřít cestu k dosažení ekonomických cílů, nikdy nešel kapitál do politiky sám, ale poslal do politiky „své zástupce" vždy prostřednictvím jedné či druhé politické strany. Podle kvalit jejich služeb buď potom tyto osoby setrvali ve svých "zvolených " funkcích, či nikoliv.



Nyní, snad poprvé v dějinách USA, samotná část kapitálu jde sama do politiky, vskutku ze zoufalství, protože jedná na úkor svého osobního zisku, osobních hodnot, či radosti ze života.

V USA dlouho vládly tři ekonomicky silná odvětví: naftařský svět, zbrojně-vojenský svět a svět peněz, kapitálu. Ostatní odvětví se jim ekonomiky v symbiotickém vztahu přizpůsobily a to až do pádu Sovětského svazu a tím celého tzv. východního bloku, který tvořil druhou polovinu bipolárně polarizovaného světa. Po "neočekávaném" - jinak naprogramovaném" pádu spoluhráče bipolarity, začali Američané povolovat vstup do života lidí odvětí průmyslu a výzkumu, který byl až do té doby pod sankcemi a pod přísným dohledem bezpečnostních složek státu, aby se "náhodou" ve hře bipolarity nedostaly do rukou nepřítele, to jest do rukou Sovětského svazu. Kolik snah tehdy vyvinuli zpravodajci Sovětského svazu k získání informací o tomto odvětví techniky, kterému se říkávalo IT, kolik detektivních, bondovských knih z těch snah vyšlo, to nevíme, ale víme jedno, že učinili vše možné i nemožné k získání informací o smrtících zbraních USA, to jest o IT.

Až po pádu bipolárního spoluhráče si občané USA následně světa mohli a směli ulehčit a usnadnit život utajenou IT, kterou disponovaly jak Pentagon, ale i NASA a další "citlivé" instituce.
Najednou se k překvapení všech, někdy i na koleně, začalo vytvářet nejen nové průmyslové odvětví přinášející obrovské zisky, ale nový svět, který formoval celé myšlení a jednání člověka. Byl to snad jeden z největších průlomů v životě člověka. Často mladí, jinak obecně nevzdělaní lidé, začali svými vynálezy určovat nejen svůj, ale především náš život a vydělávali pohádkové sumy, o kterých se nikomu z jiných průmyslových odvětí do té doby, ale i do dnešní doby, ani nesnilo a snít nemohlo! S tou technikou vznikl mimo jiné tzv. virtuální svět, napodobenina našeho světa snů a tužeb přenesená do "reálu". Bohové našeho nového života, to jest virtuálního života, žili sami ve virtualitě, snad to byl jejich největší žádaný předpoklad k postu Boha.

Takže jsme začali žít ve virtualitě vytvořené osobami žijícími ve virtuální realitě mimo "realitu"života. Náš život prošel vývojem tisíců let, kdy nebylo a nesmělo být místo pro virtualitu, čili pro sny, pro duševní tužby. Ani člověk, ani stát nebyl připraven na tento "revoluční" vývoj, žádná instituce nebyla připravena strukturálně, legislativně, ale především nikdo nebyl na revoluční vývoj IT připraven "duševně“.

IT se obratem stala čtvrtou silou Spojených států nejen ekonomicky, ale hlavně svým silným vlivem na člověka samotného! Před osmi lety už měla takový vliv a sílu, že dostala až do Bílého domu svého člověka - Obamu.

Lidé z IT měli za pár let víc finančních prostředků, než průmyslová odvětí, která ke shromáždění svého kapitálu potřebovala desítky let a k prosazení svých sil někdy použila i vojenskou sílu. Ale byly to osoby z virtuálního prostředí, neměly žádný vztah k reálnému životu, co kolem nich stále existoval.

Jejich člověk, kterého si vybrali podle svých zvláštních kritérií, dostal americký stát a tím i americkou společnost, na pokraj rozpadu. Je samozřejmé, že americká společnost a tím i stát měl pro tento rozpad předpoklady, tato nová odvětí "technologie" hrála "pouze" roli urychlovače.
S IT technikou a se vším, co tato technologie sebou přinesla, je jasné, že státní forma jako instituce, je už zastaralá, zaostává za strmým vývojem IT. Duchovní stránka života člověka odumírá daleko rychleji, než se předpokládalo. Život není náhražka, IT se snaží životem za obrazovkami nahradit skutečný život. IT nemůže brát ohled na duchovní hodnoty naší civilizace. Vyvíjí se s rychlou, dravou a nebezpečnou dynamikou a chybí regulační mechanizmy, stačí připomenout virtuální realitu sociálních sítí. Lidé zpoza obrazovek jsou bezbranní vůči zlu skutečného života.

Nemůžeme očekávat, že by se Zuckerberg a jemu podobní zamysleli nad našimi lidskými hodnotami, když oni sami nejspíš tyto hodnoty ani nepoznali a jsou dle všeho produkty IT, kde tyto hodnoty a mezilidské vztahy absentují.

Možná řekneme díky Bohu, že tento rozklad vyvolal u zbytku společnosti a především kapitálu poznání, že už nemůže a nesmí dál nic riskovat, dát sebemenší pravděpodobnost k selhání, proto se rozhodl politiku vést sám a nikoliv prostřednictvím delegování moci na osoby pro "politiku" stvořené, na osoby s narcistickým, egocentrickým charakterem.

Již tento krok a toto rozhodnutí tradiční části amerického průmyslu dostatečně ukazuje, jakým dramatickým procesem jsme prošli a jak tragicky by všechno mohlo skončit. Ale stále není jisté, zda dnešní I. liga bude mít potřebnou sílu a prostředky k záchraně tradiční americké a tím i evropské civilizace.

Už jen skutečnost, že šéf ExxonMobilu Rex Tillerson jde do aktivní politiky, dává znalcům reality dost jasný signál o závažném současném stavu nejen severoamerické civilizace, ale i civilizace evropské.

Ani v době nejhorší studené války necítil americký kapitál potřebu poslat do Bílého domu lidi z I. ligy. Současná situace západní civilizace je v daleko vážnějším stavu, než tomu bylo tenkrát. Dnes ohrožující silou už není vnější nepřítel, ale nepřítel zevnitř společnosti, co bují jako nebezpečný nádor v jejím vlastním organismu.

Brzká budoucnost bude pro nás všechny osudová.

Poznámka redaktora I. Davida: Nesdílím zcela pohled autora. Oligarchové se nyní hrnou k moci ne zejména proto, aby prospěli lidu svých zemí, ale proto, že nespoléhají na politiky jako prostředníky, kteří spolehlivě ochrání jejich zájmy. Většina hyperburžoazie ale zůstává v pozadí. Tyto lidi nevnímám jako "opory společnosti", jako první ligu, která zachraňuje svět, jsou to lidé, kteří s námi nesdílejí hodnoty a svět "zachraňují" pro sebe. S sebou vezmou jen věrné sluhy. Jejich "zásluhou" je svět tam, kde je, i když žádnému z nich jednotlivě nelze přičíst velký díl viny, ale v jejich zájmu vzniklo prostředí, v němž se svět hroutí.

Evropou obchází strašidlo - strašidlo ruského hackera

$
0
0

Natalija Meden
28. 1. 2017    zdroj
Strašidlo v podobě ruského hackera, který si klade za cíl zničit západní demokracii, se potuluje po evropských médiích. Poslední informace o jeho nejbližších úmyslech přišla od expertů v Bruselu, kteří varují, že nepřítel se zaměřil na vměšování se do procesu voleb spolkového kancléře Německa.
Experti v Bruselu zahájili svůj průzkum v létě roku 2015 jako součást skupiny "Strategická komunikace Východu", která měla za úkol posoudit ruská média a zjistit, jak manipulují se zprávami. Úkol byl splněn: byla předložena zpráva, která uvádí, že Kreml za účelem dosažení svých politických cílů pravidelně šíří zkreslené informace. 


 
Experti nešetřili úsilí a vyhledali dva tisíce (!) příkladů "zkreslených informací" v 18 jazycích. A co je nejzajímavější: skupina "Strategická komunikace Východu" zároveň zjistila, že hlavním objektem generálního útoku ruské propagandy byla zvolena paní Angela Merkelová. Zdá se, že další na řadě je zpracování plánu "Východ", který má čelit ruské informační agresi.

Toto "zjištění" potvrzují závěry německého Úřadu pro ochranu ústavy (kontrarozvědka), který se ukázal být ostražitější než experti v Bruselu. Již v prosinci loňského roku šéf úřadu Hans-Georg Maassen varoval spolkovou kancléřku a spolu s ní členy vládního kabinetu, poslance a stranické aktivisty před možností, že Rusko má nepřátelské úmysly. Dříve, v květnu 2015, Maassen obviňovall ruské hackery z útoku na ústředí CDU a na vnitřní komunikační síť Spolkového sněmu.

Hysterická kampaň, v jejímž středu je přízrak ruského hackera a ruská média, která dezinformují naivní evropské společenství, ztrpčuje politický život v Německu ne první rok. Je však třeba Němcům učinit zadost: příznakem jejich veřejného zdraví je fakt, že mnozí vnímají tyto zprávy se stále stejnou skepsí. Například zveřejnění Maassena v on-line verzi Frankfurter Allgemeine vyvolalo příval komentářů čtenářů. Uvádíme ty, které získaly nejvíce lajků:

"Politici, kteří se zdiskreditovali, musí být odhaleni. Je škoda, že to vyžaduje hackery, zatímco novináři nejsou schopni to udělat (nebo nemohou)";

"Znovu Rusové ... Obama, samozřejmě, nikoho nešpehoval";

"Pokud obyčejný člověk mluví o teorii spiknutí, v lepším případě se mu vysmějí. Ale když stát preventivně upozorňuje na možném nebezpečí kybernetických útoků, tisk přijímá tato varování vážně";

"Rusové jdou! Bez paniky, nejedou na tancích, ale přes internet. Je pravda, že nikdo nic neví, ale je dokonale známo, že se Rusové objeví na volbách do Spolkového sněmu".

A zde jsou komentáře k závěrům expertů Evropské unie:

"EU se obává, že německý národ nezvolí frau Merkel";

"EU by chtěla zakázat Putina nebo Rusko a vytvořit ministerstvo pravdy, abychom věděli, co je to "pravda" doopravdy";

"Podle mého názoru je propaganda o možné dezinformaci ta největší dezinformace".

Samozřejmě že neexistují žádné důkazy na ministerstvu vnitra. Při jejich absenci německé ministerstvo vnitra uvádí, že "existují domněnky [! - N.M. ], že ruské zvláštní služby se mohou pokusit ovlivnit průběh voleb do Bundestagu kybernetickými útoky".

Takže existují domněnky, že někdo se může pokusit, jak ironicky poznamenal čtenář na fóru Frankfurter Allgemeine, zabránit německému národu počtvrté za sebou zvolit kancléřkou Angelu Merkelovou. Hlavní je vyřknout tuto domněnku - a pak už vstupují do hry média, která odstraňují z těchto formulací jejich charakter domněnky a roztáčejí hlasitou kampaň. Proti Rusku, samozřejmě.

V roce 2016 byla v Rakousku vydána kniha historika Hannese Hofbauera "Rusko jako nepřítel. Historie démonizace", v níž autor analyzoval hluboké historické kořeny negativního vnímání "barbarského Ruska" Západem.

Vytváření obrazu nepřítele vůbec není neškodná věc, je možno to chápat jako provokaci. Existují k tomu i historické příklady. Například v roce 1875 se jen díky energickým akcím ruské diplomacie podařilo skoncovat s provokováním vojenského konfliktu s Francií, kdy německá média podle pokynů říšského kancléře Bismarcka rozpoutala hlasitou kampaň a obviňovala Francouze z přípravy na válku s Německem (tzv. vojenský poplach).

V současné době existují v Německu významné síly, které se snaží odolat provokativním pokusům o démonizaci Ruska. Nejedná se o okrajový směr veřejného mínění, ale informační politika "velké koalice" si klade za cíl zabránit jeho rozšiřování.

Během posledních dvou let neztratil na naléhavosti otevřený dopis "Nová válka v Evropě? Ne naším jménem", v němž je proti výzvám ke konfrontaci s Ruskem postavena výzva k dialogu. Dopis iniciovali zástupci tří politických sil v Německu - Horst Teltschik (byl poradcem Kohla při jednáních o sjednocení Německa), bývalý náměstek ministra obrany Německa Walter Shtyutsle (SPD) a bývalá místopředsedkyně Spolkového sněmu Anti Vollmer (Strana zelených). Dopis byl podepsán 60 německými politiky, novináři, podnikateli a pracovníky kultury. Mezi nimi je bývalý kancléř Gerhard Schröder, bývalý předseda SPD Hans-Jochen Vogel, bývalí šéfové vlád Berlína a Braniborska Eberhard Diepgen a Manfred Stolpe, bývalý prezident Německa Roman Herzog, který zemřel před několika dny. Je pozoruhodné, že při smutečním obřadu, který se konal 24.ledna v berlínské katedrále, hlava evangelické církve Heinrich Bedford-Strohm hovořil o Romanu Herzogovi jako o politikovi, který velmi přispěl ke smíření Německa s jeho východními sousedy. Podpis pod otevřeným dopisem byl jedním z posledních politických kroků tohoto uznávaného německého politika, v jistém smyslu jeho politickým odkazem.

"Dopisu šedesáti" se však nedostalo široké publicity. Ti, jimž je určen, jej i nadále ignorují. Kromě toho noviny Welt považují výzvu obsaženou v dopise za "nevhodnou". Jenom bych se chtěla zeptat: nevhodnou pro koho? Pro ty, kteří nejsou schopni nést břemeno demokracie a nejsou schopni vést dialog s těmi, kteří mají jiné názory?

Může ještě Německo, které se blíží k všeobecným federálním volbám, překonat takovou "nevhodnost", jako je existence alternativního názoru, vzít v úvahu hlas rozumu a učinit správnou volbu mezi konfrontací a dialogem s Ruskem?

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Rostislav Iščenko: Soros není bezdůvodně kvůli Trumpovi nervózní

$
0
0

28. 1. 2017     zdroj
Svá první úsilí na postu prezidenta zaměřil Donald Trump na to, aby přiměl americký kapitál zůstat v USA a aby také uvolnil prostor pro ekonomickou konfrontaci s Čínou, soudí analytik Rostislav Iščenko. Americký prezident Donald Trump nařídil, aby bylo ukončeno jednání USA o Transtichooceánském partnerství (TTP). Co se skrývá za tímto rozhodnutím a zda bude mít rozsáhlé důsledky - na tyto a další otázky odpověděl Sputniku Litva prezident Centra systémové analýzy a prognózy Rostislav Iščenko.


Odstoupení USA od dohody o Transtichooceánském partnerství znamená začátek nových obchodních válek nebo vznik nových příležitostí pro světovou ekonomiku, co o tom soudíte?

Jde o pokus Trumpa uvolnit v asijsko-tichomořské oblasti (APR) prostranství pro konfrontaci s Čínou. TTP, stejně jako nerealizované Transatlantické obchodní a investiční partnerství (dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a USA - Sputnik), zajišťovalo strategii globalistů, s níž se Trump snaží skoncovat.

Nový americký prezident potřebuje základnu pro provádění ochranářské politiky - návrat výroby do USA. TTP přece zajišťováním volného toku kapitálu zaručeně konzervovalo současný stav, v němž se reálný sektor nevyhnutelně vyváděl do téže Číny a jihovýchodní Asie.

Pro uskutečnění Trumpovy politiky je TTP jako dělová koule, která stahovala na dno Edmonda Dantese, který uprchl z pevnosti If. Je to dost nestandardní tah, který má přimět americký kapitál zůstat v USA a ten má být investován do reálného sektoru, nikoli do globálních burzovních spekulací. Soros není bezdůvodně nervózní. Ale je, jako každý nestandardní tah, riskantní a zdaleka není jisté, že povede k úspěchu. Ale jiné možnosti, podle všeho, Trump stejně neměl.

Myslím, že také počítá s odvetnými opatřeními států asijsko-tichomořské oblasti. V této situaci, v případě, že země APR se zachovají jako Rusko, které ignorovalo frontální provokaci Obamy na Ukrajině a bodově, ale efektivně mu odpovědělo přenesením těžiště konfrontace do Sýrie, se může účinnost tahu Trumpa výrazně snížit.

Přitom schopnost najít výhodnou variantu v nerovném postavení přímo nad šachovnicí, kterou v posledních letech předvedl ruský prezident Vladimír Putin, je vzácný talent. Disponovalo jím v dějinách lidstva pouze několik politiků a vojevůdců . Tak uvidíme, co se podaří Trumpovi. Přinejmenším to bude zajímavé.

Povede odstoupení USA od dohody TTP k zvláštní řetězové reakci, kdy ostatní země také začnou odstupovat od různých ekonomických aliancí a dohod? Ve Francii například už běží diskuse o účelnosti dalšího setrvávání země v eurozóně.

To nezáleží na rozhodnutí Trumpa ale na konkrétní situaci v konkrétní zemi.

Na tom, kdo bude u moci, a na tom, jaké konkrétní ekonomické unie jaký dopad budou mít na danou ekonomiku.

Pokud jde o postavení Francie, tak Evropská unie v zásadě nezažívá nejlepší časy - euroskepticismus hrozí, že ji rozerve na cucky, jak svého času přestavba rozervala SSSR. To neznamená, že Evropanům bude lépe po zhroucení EU, ale vždyť ani sovětští občané si nemysleli, že jim bude hůř po rozpadu SSSR.

V dubnu loňského roku prezidentka Litvy, když komentovala jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, prohlásila, že EU a USA by mohly vytvořit největší zónu volného obchodu na světě, výhodnou i pro Litvu.

Co myslíte, Rostislave, co může Litva očekávat ve světle nových ekonomických a politických rozhodnutí "velkých" zemí?

"Hostinský a kardinál ušetří Francii". Se zájmy tak "vlivných" zemí, jako je Litva, se v těchto dohodách vůbec nepočítá. Příliš mnoho vlivnějších hráčů si dělí příliš malý koláč.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Jak to vidí Čína

$
0
0

Martin Koller
28. 1. 2017
Ve středu se konalo výroční setkání Klubu česko-čínské ekonomické spolupráce s reprezentanty zastupitelského úřadu čínské lidové republiky. Členy klubu jsou z české strany především bývalí diplomaté a různí odborníci, kteří se podíleli na spolupráci s čínskou lidovou republikou. Dále specialisté, kteří se podíleli na spolupráci u nás. V rámci setkání převzal předseda klubu inženýr Šáral od velvyslankyně Ma Keqing ocenění klubu za dlouholeté vytváření přátelských vztahů mezi našimi zeměmi.


Velvyslankyně ČLR přitom přednesla projev, který se zabýval některými aspekty čínské globální politiky. Zdůraznila, že Čína je třetím největším obchodním partnerem naší republiky a ta je druhým největším partnerem Číny z východoevropských zemí. Zároveň připomněla návštěvu čínského prezidenta Xi Chinpinga v naší zemi v minulém roce. Byla to první návštěva čínského prezidenta po 67 letech od navázání diplomatických styků. Při té příležitosti bylo podepsáno prezidenty obou zemí Prohlášení o navázání strategického partnerství. Spolupráce se zdárně rozšiřuje především v oboru financí a automobilového průmyslu, ale sílí rovněž v oblastech školství a vědy, což je málo známé. České investice v ČLR dosáhly v minulém roce výše 1,8 miliardy dolarů a naopak se jednalo o 20 miliard dolarů. Do naší republiky přijelo téměř 400 000 čínských turistů, což je rovněž nezanedbatelný ekonomický přínos. Je evidentní, že obě země mají z vzájemné spolupráce hmatatelný prospěch.

Podle paní velvyslankyně Čína čelila v minulém roce řadě problémů, především zvýraznění rozporu mezi nadbytečnou výrobní kapacitou a změnou struktury poptávky. Nicméně se podařilo stabilizovat ekonomiku a udržet vysoký růst HDP na 6,7%, což je téměř 30% světového růstu HDP. Zároveň se podařilo vytvořit 14 milionů nových pracovních míst a vymanit z chudoby dalších 10 milionů obyvatel. Zvyšuje se i životní úroveň obyvatel dříve zaostalých vnitrozemských horských oblastí. V porovnání s vývojem zemí EU je to nesrovnatelný výsledek. (poznámka autora)

Velvyslankyně připomněla nedávný projevy čínského prezidenta na světovém ekonomickém fóru v Davosu a Ženevě. Jednalo se o témata společného nesení zodpovědnosti naší doby a podporu globálního růstu a dále společného budování sdílené budoucnosti lidstva. Čínský prezident potvrdil snahu prosazovat globální obchod bez protekcionismu s tím, že Čína z globalizace obchodu získává, ale ještě víc do ní přispívá. Čína se podle něj snaží budovat bezpečnou společnost a přispívat k světovému mírovému rozvoji. Zároveň vybídl všechny národy, aby přistoupily do „rychlíku“ rozvoje Číny a „popojely“ s ním vpřed. K tomu napomáhá rovněž iniciativa Pásmo a Stezka již podpořilo 100 zemí a 40 podepsalo dohodu o spolupráci. Do projektu již bylo investováno 50 miliard dolarů. V květnu se bude konat v Pekingu mezinárodní fórum o spolupráci v rámci iniciativy.

Obecně nelze přehlédnout fakt, že Čínská lidová republika si dlouhodobě vede úspěšně z hlediska ekonomiky a zaznamenala nesrovnatelný růst životní úrovně s jakoukoli jinou zemí. Zároveň bez problémů spolupracuje s mnoha zeměmi Asie a Afriky, bez vývozu válek. Naopak realizuje všemožnou pomoc na základě rovnoprávných vztahů a bez ideologických podmínek. Proto je považována za spolehlivého partnera. Navíc je to země, kde platí zákony, úcta k práci a zkušenostem, základem úspěchu je organizace, pořádek a zájem většiny obyvatel reprezentované státem a zločinci se trestají. Zde mají mnohé země ohánějící se v médiích demokracií a lidskými právy co dohánět. Je to země tvrdé práce, bez níž bychom na našem trhu neměli značnou část oblečení ani spotřební elektroniky, včetně nejmodernějších mobilů. Značkové i neznačkové produkty pocházejí většinou z Číny. A není vinou Číňanů, že kdosi měl zájem nakupovat levně v Číně a zrušit domácí výrobu spotřebního zboží.

Výrazně se rozvíjí rovněž ekonomická spolupráce s řadou evropských zemí, například s Německem a Británií, ale rovněž s Ukrajinou. Stejně jako jiné země se Čína stává cílem útoků islámských teroristů, především z Afghánistánu. Proto má zájem na boji proti islámskému i jinému terorismu v globálním měřítku. Přispěla například úspěšně svými loděmi k mezinárodní námořní operaci proti pirátům v prostoru kolem afrických břehů.

Naše republika se bohužel dlouhodobě stavěla k rozšíření spolupráce s Čínou negativně na základě ideologických rozporů uměle vyvolávaných globalisty. Jednalo se především o oblíbený, účelově deformovaný výklad lidských práv a hlavně ostudně zkreslenou prezentaci reality zaostalého a totalitářského Tibetu z doby vlády náboženských fanatiků a feudální šlechty. Kdo z českých z naivně nadšených, ohloupnutých, či zaplacených pubertálních bojovníků mávajících tibetskými vlajkami by chtěl žít v Tibetu za vlády klanu dalajlámů žlutých klobouků? Jinak mohly být výsledky spolupráce ještě výrazně lepší. Naštěstí se uvedený negativní trend podařilo v posledních letech do značné míry překonat a spolupráce se úspěšně rozrůstá.

Dostal jsem od Karla Srpa: Jak to funguje

$
0
0
Radim Valenčík
28. 1. 2017    RadimValenčíkPíše
OZNAMUJEME, ŽE 24.LEDNA 2017 BYL KÝMSI ZABLOKOVÁN FACEBOOK
RÁDIA JAZZOVÉ SEKCE RÁDIA HORTUS
Nesplnění uvedených podmínek DO 7 dnů prý povede ke smazání všech údajů.


Confirm your name
Please enter the name you'd like to continue using on Facebook.
Warning
  • Ověřte, že jste svoje jméno zadali správně. Pamatujte, že pokud nebude vaše jméno schváleno, je možné, že se nebudete moci dostat zpět ke svému účtu.
Jméno
Druhé jméno
Příjmení
Další
Potvrďte svoje jméno
Předložte takový doklad totožnosti, na kterém je vidět jméno, které používáte v běžném životě a kterým vám říkají přátelé.
Váš identifikační doklad
Pokud to je možné, uložte soubory jako JPEG. Můžete přiložit až 3 soubory.
Křestní jméno
Prostřední jméno (nepovinné)
Příjmení
Označení
Označení
Označení
Svoji identitu můžete potvrdit 1 ze 3 způsobů. Při odesílání dokumentace zakryjte veškeré osobní údaje, které k ověření vaší identity nepotřebujeme (například číslo kreditní karty nebo rodné číslo). Ve výchozím nastavení šifrujeme připojení lidí k Facebooku včetně ID, které nám zasíláte. Po dokončení ověření odstraníme informace o vašem ID.
1. možnost: Úřední doklad totožnosti
Jeden úředně vydaný doklad totožnosti, který obsahuje vaše jméno a datum narození, nebo vaše jméno a fotku. Několik příkladů:
  • cestovní pas
  • voličský průkaz
  • řidičský průkaz
  • rodný list
  • oddací list
  • oficiální dokumentace související se změnou jména
  • doklad příslušnosti ke kmeni nebo stavová karta
  • osobní pojištění nebo pojištění automobilu
  • zelená karta, povolení k pobytu nebo doklady přistěhovalce
  • jiný úřední doklad pro neřidiče (například průkaz invalidy, občanský průkaz nebo osvědčení o občanství)
2. možnost: Dva neúřední doklady
Dva různé doklady totožnosti z následujícího seznamu. Jména na dokladech si musí navzájem odpovídat. Jeden doklad musí obsahovat fotku nebo datum narození, které odpovídají údajům uvedeným na vašem profilu, abychom mohli ověřit, že jste vlastníkem účtu.
Můžete vybrat z tohoto seznamu:
  • Poštovní adresa
  • šek
  • povolení
  • předplacená jízdenka
  • faktura za energie
  • kreditní karta
  • studentský průkaz
  • průkazka do knihovny
  • ústřižek výplatní pásky
  • vysokoškolský index
  • zdravotní dokumentace
  • výpis z účtu
  • karta sociálního pojištění
  • zaměstnanecký průkaz
  • ústřižek z předplatného časopisu
  • fotka z ročenky (skutečný snímek nebo fotka stránky z ročenky)
  • členská karta (například průkaz důchodce, průkazka člena odborů, pracovní nebo profesní doklad)
3. možnost: Jiný způsob ověření
Pokud nemáte doklad totožnosti, na kterém je vaše skutečné jméno i fotka nebo datum narození, můžete předložit jiný doklad totožnosti, který nám pomůže spárovat vás s vaším Facebook profilem. V takovém případě nahrajte tři doklady totožnosti:
  • Dva různé typy dokladů totožnosti uvedených v seznamu Možnost 2, na kterých je vaše skutečné jméno.
  • Jeden další doklad s datem narození nebo fotkou, které odpovídají informacím na vašem profilu na Facebooku. Tento doklad může být ze seznamu Možnost 1 nebo 2 a jméno na něm nemusí odpovídat dvěma dokladům totožnosti, které předkládáte. Z tohoto dokladu totožnosti na váš účet nepřidáme jméno ani jiné informace.
Jak užitečná vám tato odpověď přišla?
Jak nahrát kopii dokladu totožnosti:
  1. Vezměte svůj doklad totožnosti a zakryjte důvěrné informace (např. číslo kreditní karty nebo číslo sociálního pojištění).
  2. Naskenujte svůj doklad totožnosti nebo jej zblízka vyfoťte v dostatečně osvětlené místnosti.
  3. Zkontrolujte, zda lze zřetelně rozeznat vaše jméno, datum narození a fotku.
  4. Fotku nebo naskenovaný soubor si uložte do počítače.
  5. Podle pokynů na obrazovce doklad totožnosti nahrajte.
Pokud si nejste jisti, jaký doklad totožnosti použít, projděte si typy dokladů totožnosti, které přijímáme.
Jak užitečná vám tato odpověď přišla?

Západní diplomaté byli v Astaně poníženi

$
0
0

28. 1. 2017    zdroj
Financial Times píše, že západní diplomaté, kteří přicestovali do Astany na jednání o urovnání syrského konfliktu, byli nuceni čekat na ukončení setkání v hotelovém baru společně s novináři. Otevřené diskuse probíhaly v luxusním hotelu Rixos za přítomnosti mnoha operátorů a reportérů. Ale ve skutečnosti se budoucnost Sýrie projednávala na uzavřených jednáních s představiteli Ruska, Íránu a Turecka. V důsledku sblížení Ruska a Turecka zůstaly USA mimo jednání o urovnání syrského konfliktu. 



V Astaně nebyl žádný zvláštní zmocněnec USA, průběh jednání sledoval americký velvyslanec v Kazachstánu. Západní diplomaté čekali na výsledky jednání v baru ve společnosti novinářů. "Jsme tady jako nezvaní hosté na večírku ... Vůbec nejsme informováni o tom, co se tady děje", řekl jeden z nich.

Zástupci opozice se k západním diplomatům chovali neuctivě, dívali se na ně "s úsměškem", posmívali se jim.

"Nelituji toho, že USA a Západ přišly o hlavní úlohu.Nikdy nám doopravdy nepomáhaly. A podívejte se, kde jsou teď - doslova stojí v koutě", řekl jeden z představitelů opozice.

Přičemž pozitivně reagovali na vedoucí úlohu Moskvy při jednání.

"Problém jednání v Ženevě spočíval v tom, že se na nich cítila atmosféra beznaděje. Neexistoval žádný plán, nebylo nic. Teď máme pocit, že všechno jde podle plánu, že strany, které mají v Sýrii vliv, se vážně snaží dosáhnout určitého výsledku", uvedl opoziční delegát Nasr Hariri.

Jednání o Sýrii proběhla v Astaně 23. - 24. ledna z podnětu Vladimíra Putina a stala se alternativou ženevského formátu. Rusko, Írán a Turecko byly garanty příměří v Sýrii a dohodly se na vytvoření třístranného mechanismus pro sledování režimu příměří v zemi.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Syrská armáda poslala na onen svět téměř 2000 teroristů, ale nepřišla při tom ani o jediný náboj

$
0
0

28. 1. 2017     zdroj
Autorství tohoto plánu je často připisováno důstojníkům Generálního štábu RF, což je zcela správné, ale do života jej uvedla syrská armáda. Syrská provincie Idlib je jednou z nejzmiňovanějších územních jednotek Syrské arabské republiky. Právě tam jsou z celé Sýrie sváženi teroristé nejrůznějších skupin, kteří nechtěli mír a ocitli se v obtížné vojenské situaci.


Desítky tisíc zástupců 128 různých skupin byly autobusy, často spolu se svými rodinami, v rámci záruky centra usmíření stran, přesunuty do provincie, která je zcela kontrolována odpůrci Bašára Asada.

Existovaly počáteční obavy, že tímto způsobem se může vytvořit mnohatisícová vojenská skupina, která provede mocný úder na pozice vládních vojsk v Aleppu nebo Latakii, ale tento plán zafungoval úplně opačným směrem.

Idlib je často srovnáván s pavouky ve sklenici, kteří si vykusují své místo pod sluncem. Poslední týdny pouze potvrdily správnost plánu.

Ozbrojené střety v Idlibu získaly rozsah plnohodnotných bojů s využitím obrněných vozidel a dělostřelectva. Velké a malé bandy bojují o omezené zdroje, kterých je každým dnem méně. Největší ze skupin Al-Nusra se snaží posílit své pozice pohlcováním menších.

Jund al-Aksá, Ahrar al-Sham a několik dalších malých skupin, které se sjednotily proti Al-Nusře, se snaží udržet pozice.

Podle informačního portálu Farsnews za poslední dva měsíce přišlo v Idlibu o život nejméně 1780 teroristů v důsledku "vyřizování účtů" mezi odpůrci Asada. Autoři článku předpokládají, že ztráty jsou pravděpodobně ještě větší.

Slíbená pomoc od Obamovy administrativy nepřišla, postoj nové administrativy USA ke spolupráci se zjevnými teroristickými skupinami se zásadně mění, Turecko se musí ohlížet na Rusy ...

Příznačná byla reakce představitelů syrské ozbrojené "opozice" v Astaně na nepřítomnosti představitelů Západu v jednacím síle - "nejsou zde už těmi hlavními", "nepomohli, mohou nyní sedět v místnosti pro novináře".

V provincii probíhají boje o "moc" a o kontrolu nad čím dál vzácnějším přísunem vojenské pomoci. Jen za poslední týden byly vyprovokovány boje téměř v tuctu idlibských osad. Zahynulo v nich více než 100 teroristů.

Počet teroristů zlikvidovaných v bratrovražedných válkách roste každým dnem, ztráty jdou do tisíců, ale syrská armáda při tom nepřišla ani o jediný náboj.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Rusko vyšle do oblak nezničitelnou bílou pevnost. Přečtěte si podrobnosti

$
0
0
Napsal/přeložil: mbi, Geo
28.1. 2017 Eurasia 24

V Rusku běží na plné obrátky vývoj strategického nadzvukového raketového nosiče Tu-160M2. Druhá generace „bílé labutě“ přinese nejen obnovení výroby tohoto fascinujícího stroje, ale především kvalitativní změnu jeho schopností – včetně možností ubránit se vzdušnému útoku.


Ruské vojenské letouny a vrtulníky, která se tak osvědčily v Sýrii, jsou průběžně modernizovány. Samotná konstrukce strojů přitom zůstává stejná, výrazně se však mění jejich vybavení.

Jedním ze zmodernizovaných letadel je strategický bombardér Tu-95. Zkušenosti z jeho úspěšného bojového nasazení zřetelně prokázaly, že po modernizaci bude schopen plnit své úkoly ještě celou řadu let. Byl proto vybaven raketovým systémem Sprut a je nyní schopen odpalovat i nejnovější stealth rakety Ch-101. Modernizací ovšem neprošla jen jeho výzbroj, ale také avionika.

Výrobu řady nových přístrojů palubní elektroniky však bylo nutno zajistit také pro další typ strategického bombardéru – pro Tu-160. Také o modernizaci tohoto letounu rozhodlo ministerstvo obrany. Velení armády totiž na tento stroj sází vzhledem k jeho unikátním schopnostem. Letoun může po překonání vzdálenosti 10 000 kilometrů svrhnout na hlavy teroristů až 40 tun pum nebo vypustit úctyhodnou zátěž strategických křídlatých raket s doletem převyšujícím dalších 4 500 km.

Po modernizaci se tento stroj stane jakýmsi předstupněm strategického bombardéru další generace, a to až do dokončení vývoje PAK DA (z ruského: Перспективный авиационный комплекс дальней авиации).

Vylepšená avionika Tu-160 propojí možnosti nejnovější techniky s podmínkami radioelektronického boje. Podle vývojových pracovníků bude Tu-160M2 v boji více než dvakrát účinnější než jeho předchůdce, a to zejména díky využití zcela nového přístrojového vybavení.

Nové palubní elektronické vybavení

Vývojem nových navigačních přístrojů, ovládání zbraňových systémů, prostředků kontroly letu a palivového managementu pro „bílou labuť“ byly pověřeny jednotlivé podniky koncernu Radioelektronické technologie – KRET.

Podle poradce prvního náměstka generálního ředitele KRETu Vladimira Michejeva budou v trupu letounu variabilně nainstalovány moduly integrované avioniky a výpočetních systémů, a to výhradně vlastní produkce – bez použití importovaných komponent nebo příslušenství.

„K dnešnímu dni KRET již dosáhl značného pokroku při vývoji systémů pro tento fakticky zcela nový letoun, jakým se Tu-160M2 stane po obnovení jeho výroby,“ uvedl pro TV Zvezda Michejev. Celý nový komplex avioniky pro Tu-160M2 má být hotov v roce 2020.

Moderní avioniku vojenského letectva si dnes již nelze představit bez integrovaného systému radioelektronického boje (REB). Podle vývojových pracovníků bude Tu-160M2 vybaven zcela novým komplexem REB vycházejícím ze systému Gimalaj (Himalaj). Ten je v současné době testován na stíhacích víceúčelových letounech 5. generace PAK FA.

Podle zdrojů v KRETu je toto zařízení jedno z nejmodernějších svého druhu na celém světě. Mělo by zajistit ochranu Tu-160M2 před všemi typy protiletadlových raket.

Kromě toho bude letadlo vybaveno pevně zabudovaným moderním inerciálním navigačním systémem BINS-SP-1. Výrobek Moskevského ústavu elektromechaniky a automatiky umožní osádce letounu zjistit polohu, směr a rychlost letounu vysoce přesnými přístroji – laserovými gyroskopy a krystalovými (piezoelektrickými) akcelerometry.

V případě nutnosti bude „bílá labuť“ schopná se orientovat doslova „podle hvězd“ – díky unikátnímu systému astrokorekce. A zdůraznit je zapotřebí i další důležitou schopnost systému BINS: ten totiž umožňuje určit polohu letounu i v případě působení prostředků REB nepřítele tím, že buď ruší jejich signály, nebo dokonce imituje nesprávné signály navigačních družic.

Bombardérů Tu-160M2 má být vyrobeno až padesát. Sestavování prvního z nich už v Kazani začalo, ačkoliv v tomto případě je ještě použit drak stroje z 90. let. Podle současných předpokladů se stroj poprvé vznese v příštím roce, avšak sériová výroba bude spuštěna až počátkem příští dekády.

Madla bude muslimkou (a možná i budhistkou).

$
0
0

Jiří Baťa
29. 1. 2017
Blíže seznamovat čtenáře s osobností, či lépe řečeno s osobou Madelaine Albrightové by asi bylo nosením dříví do lesa. Nicméně tato osoba českého původu (bohužel, ona za to sice nemůže, ale za ostudu, kterou vytváří svému původu, ano), bývalá americká ministryně zahraničí USA na protest proti migračním vyhláškám prezidenta Donalda Trumpa slavnostně prohlásila, že je připravena stát se muslimkou a potvrdila své osobní přesvědčení, že Amerika potřebuje zůstat otevřenou zemí.


Čtenáři, obeznámení s její osobní i politickou činností a agažovaností za posledních cca 25 let Evropě vědí, co je paní Madeleine Albrightová, alias Madeleine Albright, (rozená Marie Jana Körbelová, po roce 1945 už jenom Korbelová) zač. Není od věci se ze široka rozepisovat o jejich aktivitách a zásluhách jak vůči České republice v tanečcích s Václavem Havlem a spol., tak zvláště jejího na podílu na bombardování Jugoslávie. Slyšet, resp. číst takové a podobné výroky od bývalé ministryně zahraničí USA je ubohost a naprostý morální a charakterový debakl, ale na druhé straně to však nijak nepřekvapuje. Při krátkém výběrovém nahlédnutí do jejího politického angažmá za posledních 25 let jen dokazuje, jaká kreatura tato česká Madla je.

Tak např. mimo jiné,  se Albrightová  rozhodla vystoupit u příležitosti konání promoce na dívčí koleji claremontské vysoké školy Scripps College. Jejímu vystoupení však předcházely kontroverzní výroky pronesené na její adresu z řad profesorského sboru i samotných studentů. Před vystoupením neopomněla sdělit, že je československá rodačka a přítelkyně prezidenta Václava Havla, což mělo zřejmě na studentky citově zapůsobit a jí samotné přidat na vážnosti. Ovšem studentky se rozhodly sepsat otevřený dopis, ve kterém Albrightovou obviňovaly z podílu na smrti iráckých dětí kvůli sankcím iniciovaným Clintonovou administrativou. Studenti ji v dopise rovněž obvinili z toho, že nedokázala, nebo snad ani nechtěla coby velvyslankyně USA při OSN zabránit masakru stovek tisíc lidí ve Rwandě. Vzhledem k četným obětem z řad civilistů, na kterých měla podíl, je Albrightová nazývána „balkánskou řeznicí“. Albrightová v rámci své mise na Balkáně mj. skupovala společně s dalšími americkými politiky akcie řady významných kosovských podniků a její společnost Albright Capital Management se mimo jiné také podílela na privatizaci kosovského Telekomu.

Nicméně jaký pán, takový krám, jinými slovy mezi americkými demokraty se těší naprosté důvěře, o čemž svědčí také udělení Prezidentské medaile svobody americkým prezidentem Barackem Obamou v roce 2012. K tomu dalších slov netřeba.  Připomeňme jen, že prohlásila, že je připravena stát se muslimkou. Je s podivem, že se za éry prezidenta Baracka Obamy nerozhodla stát se černoškou. Tímto rádoby protestním až groteskním gestem se jen trapně (populisticky) světu předvádí jako výrazný oponent Donalda Trumpa a jako odpůrce jeho nastupující politiky. Tím potvrzuje loajalitu H. Clintonové, kdy v rámci agitace v její prospěch také mj. prohlásila, že"„V pekle mají speciální místo pro ženy, které nejsou ochotny pomoci jiným ženám“, za což byla veřejností tvrdě kritizována.

No nic, Madla se již naprosto přestává kontrolovat (poznamenávám, že již delší dobu), úměrně s vadnoucím psychickým stavem a zřejmým opotřebování mozkových závitů ztrácí na významu a popularitě, nicméně její záměr, stát se muslimkou ve světě vyvolá když ne posměch, tak zcela určitě lítost na její ubohostí, kam ji dovedla touha po penězích a jak Madla z Česka hluboko klesla. Kdo má zájem a chce o Madle znát více, má možnost, zde: http://newyorskelisty.com/nyl/albright/albright-gala-cz.html.

Oskar Krejčí: Promarněné šance Ruska a Západu

$
0
0
29. 1. 2017    První zprávy
PZ: Mluví se o tom, že by Donald Trump mohl jednostranně zrušit sankce vůči Rusku. Čerstvě zveřejněné údaje ruského statistického úřadu uvádějí, že v Rusku loni meziročně klesly reálné příjmy obyvatelstva o 5,9 % a hrubý domácí produkt se snížil o 0,7 %. Poklesly investice, zahraniční obchod. Myslíte si, že západní sankce dosáhly svého cíle?
Nemyslím. Jestliže účelem sankcí mělo být přinucení Ruska ke změně politiky, pak efekt je téměř opačný. Veřejnost povětšině vnímá sankce jako důkaz zlovolnosti Západu a sjednotila se kolem svého prezidenta. První letošní průzkumy z nevládního sociologického centra Levada uvádějí, že Vladimíru Putinovi věří 85 % dotázaných (14 % nevěří) a 54 % respondentů je přesvědčeno, že situace v zemi se vyvíjí správným směrem (15 % má opačný názor).

Pokud jde o popularitu politiků, za Putinem následují ministr obrany a ministr zahraničních věcí, což naznačuje, že veřejnost fandí zahraničněpolitickému kurzu Kremlu a že je hrdá na úspěchy ruské armády v Sýrii. Dostupné prognózy jak z Mezinárodního měnového fondu, tak i z Moskvy navíc naznačují, že letos by měl HDP v Rusku začít růst. Když to vše shrneme, pak se znovu ukazuje, že ekonomické sankce ubližují prostým lidem, nikoliv však politické elitě. A v případě Ruska dosahují u veřejnosti bumerangového efektu.

PZ: Tento týden pořádal Institut globálních studií UJAK konferenci o vztahu Ruska a Evropské unie. Vy jste charakterizoval tyto vztahy jako promarněnou šanci. Proč?

Když se podíváte na chronologii vztahů Moskvy a Bruselu po rozpadu Sovětského svazu, získáte depresi z diplomacie…

PZ: To snad ne – diplomacie je šance vyhnout se válce!

Diplomacie je umění, které ne každý zvládá. Nemluvě o tom, že diplomacie může sloužit k přípravě války – jak tomu bylo třeba v případě konference připravené Washingtonem v Rambouillet, která předcházela útoku na Jugoslávii (1999). Buďme ale konkrétní.

Od roku 1997 se uskutečnilo 32 summitů Rusko-EU; ten poslední proběhl v prosinci 2014. A výsledek? Spousta zajímavých deklarací, slavnostních recepcí, gest – a nakonec sankce, které se co půl roku obnovují, někdy dokonce rozšiřují. K čemu tedy byla ona summitová diplomacie?

PZ: Dobře, v čem ale vidíte příčinu selhání diplomacie? Přesnější řečeno přechodu od hledání spolupráce ke konfrontaci.

Chyba se pravděpodobně stala hned na začátku. Za akt, kterým byla ukončena studená válka, je někdy pokládána „Pařížská charta pro novou Evropou“, která byla podepsána v roce 1990 na summitu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE). Tehdy byla taky podepsána „Smlouva o konvenčních ozbrojených silách“ (S-KOS), která stanovila horní hranice počtu nejdůležitějších konvenčních zbraní NATO a Varšavské smlouvy.

PZ: To vypadá velmi sympaticky, v čem byl tedy podle vás problém?

V tom, že se na principy „Pařížské charty“ téměř okamžitě zapomnělo. Sovětský svaz se rozpadl a na Západě převládlo přesvědčení, že je možnost Rusko rozebrat. Rusko přestalo být partnerem, stalo se jen velkým prostorem a zdrojem surovin. Bezpečnostní a ekonomické otázky se přestaly řešit na panevropském půdorysu od Atlantiku po Ural.

Z počátku tato proměna probíhala v skrytu, jakoby vedlejší produkt dobrých rozhodnutí. Dva roky se ukazují jako klíčové. V roce 1994 Rusko přistoupilo k projektu NATO „Partnerství pro mír“ a s Evropskou unií podepsalo „Dohodu o partnerství a spolupráci“. V roce 1997 pak byla vytvořena „Stálá společná rada NATO-Ruská federace“ a došlo k ratifikaci „Dohody o partnerství a spolupráci“…

PZ: Což se stále jeví jako kroky správným směrem…
Jeví… Jenže „Stálá společná rada“ byla jen konzultativní orgán bez pravomocí. A „Dohoda o partnerství a spolupráci“ vyžadovala sjednocení na bázi „evropských hodnot“, což je neurčitá formulace, kterou někteří politici užívají jako klacek proti názorům, které se jim nelíbí.

PZ: Vraťme se ale k „depresi z diplomacie“. Zatím jste neodpověděl jednoznačně, v čem je problém. I po roce 1997 se přece nabízelo několik vývojových cest.

Problém je v západní představě vítězství nad Sovětským svazem. Když se situace ustálila, bylo zřejmé, že Evropská unie a postsovětský prostor přestavují dva odlišné administrativně-normativní celky. Dalo se vyjít z toho, že normy lze sbližovat a na základě jejich konvergence vytvářet podmínky pro – nazvěme to – „kooperativní konkurenci“. Spolupráci při vědomí rozdílů. Nebo bylo možné vnímat nové Rusko přes prisma geopolitické představy o věčném konfliktu. Tehdy začalo vítězit blokové pojetí bezpečnosti v Evropě, místo KBSE/OBSE se nejdůležitější bezpečnostní institucí Evropy – a snad i světa – mělo stát NATO. Západ se snažil využít situaci, kterou nabídl jelcinovský rozklad Ruska. Kromě drancování tamního národního bohatství se prosadila vize zatlačování Ruska.

PZ: Musíte být konkrétnější.

Nejvýrazněji to tehdy bylo vidět na Balkáně od chvíle, kdy Německo – v rozporu se „Závěrečným aktem KBSE“ – uznalo republiky odštěpené od Jugoslávie. Rusko sice vyměnilo ministra zahraničí a za naivního liberálního „západnika“ Andreje Kozyreva nastoupil vynikající znalec mezinárodní politiky a „státocentrik“ Jevgenij Primakov (1996), bylo však už pozdě – změně strategie NATO, prvnímu rozšíření Aliance na východ a bombardování Jugoslávie se již nedalo zabránit. Navíc se zdá, že tehdy vrcholily v Moskvě iluze o tom, že je zásadní rozdíl mezi NATO a Evropskou unií: právě v roce bombardování Jugoslávie letadly Aliance byla v EU schválena „Společná strategie vůči Rusku“ a Moskva přijala „Strategii rozvoje vztahů Ruské federace s Evropskou unií ve střednědobé perspektivě“. Mimochodem, tehdy již byl premiérem Vladimír Putin. Rusko vyhlásilo vztahy s Unií za svou strategickou prioritu.

Dá se říci, že od té doby získaly vztahy Moskvy a Západu rytmus přílivových a odlivových vln: impulzy ke spolupráci se střídaly s konflikty a naopak. Byla přijata celá řada velmi zajímavých dokumentů, římské summity Ruska s NATO a s Evropskou unií, cestovní karty směřující k hlubší spolupráci, Putin navrhl „Dohodou o strategickém partnerství“ atd. To vše na pozadí skutečnosti, že se Rusko s příchodem Putina začalo vzpamatovávat a uskupení NATO/EU dále postupovalo na východ.

PZ: Zase jste příliš deklarativní. Dá se ona vaše téze nějak konkretizovat?

Třeba v oblasti energetiky a vojenské bezpečnosti. Vztahy se vyvíjely od „Energetické charty“ a „Smlouvy o Energetické chartě“ počátkem 90. let k odložení ratifikace smlouvy Státní dumou až k ruskému odstoupení. Moskva začala požadovat, aby úmluvy nehájily jen práva odběratelů, ale i dodavatelů a tranzitních zemí. Ruským požadavkům nebylo vyhověno. Otázka ropy a plynu se měnila z ekonomického tématu na bezpečnostní, a to do značné míry díky tlaku USA. Množily se problémy s tranzitními zeměmi a Rusko hledalo zjednodušení i úspory. Byly vybudovány ropné terminály na baltickém pobřeží Ruska, které vyřadily pobaltské státy, a po ostrých sporech s Ukrajinou o placení plynu začala výstavba plynovodu Severní potok (dokončeno 2011). Pokus o výstavbu Jižního potoka selhal díky podřízení se Bulharska nátlaku Bruselu a Washingtonu. Rusko po dohodě s Ankarou začalo se stavbou Tureckého potoka (2012). Projekt byl zastaven po sestřelení ruského letadla operujícího v Sýrii a znovu obnoven loni. K pozoruhodnostem zmateného vývoje vztahů Brusel–Moskva patří, že bez ohledu na sankce začala v roce 2015 příprava Severního potoka 2 (plánované dokončení 2020). Na projektu se podílí řada velkých západních firem, a tak si tomu netroufá bránit ani největší evropská obhájkyně sankcí – německá kancléřka. Není divu, že Rusko radši jedná s jednotlivými státy a firmami než s institucemi Evropské unie.

PZ: To je skutečně poměrně nepřehledné. A oblast bezpečnostních vztahů?

Příznačné je, že se v době bombardování Jugoslávie „Stálá společná rada NATO–Ruská federace“ vůbec nesešla. Došlo ale k oteplení a roku 2002 byla vytvořena „Rada Ruská federace–NATO“, která měla rozhodovat o věcech společného zájmu. Jenže v době války v Jižní Osetii a Gruzii (2008) se vůbec nesešla – americký velvyslanec se nedostavil. A to již čtyři roky předtím došlo k takzvané oranžové revoluci v Kyjevě a druhému rozšíření NATO na východ. Rusko pozastavilo svoji účast na S-KOS (2007), protože NATO odmítalo začlenit armády nových členů Aliance do počtu svých zbraní. Brusel začal tlačit na demarkaci hranice mezi Ukrajinou a Ruskem a objevil se projekt Východního partnerství Evropské unie, který směřoval k vytváření bloku států mezi Unií a Ruskem. Příslib zlepšení vztahů, který signalizoval nová strategie NATO (2010) například v myšlence společné alianční a ruské protiraketové obrany, se nenaplnil. Vše vyvrcholilo převratem v Kyjevě a připojením Krymu k Rusku (2014).

PZ: Několikrát jste řekl, že pravděpodobnost vítězství opozice proti ukrajinskému prezidentovi byla vysoká. Proč se tedy Západ uchýlil k podpoře převratu v Kyjevě?

Můžeme jen hádat, proč byl tento na první pohled nesmyslný krok učiněn…

PZ: Nejen nesmyslný, ale i velmi krvavý, vezmeme-li v úvahu tisíce mrtvých v následné občanské válce!

To s vámi souhlasím. Je-li nějaký „racionální“ důvod, pak to asi byla snaha zastavit formování Eurasijského ekonomického svazu a připojení Ukrajiny k němu. Otázka velmi špatně připravené asociační dohody Unie s Ukrajinou byla jen záminkou, což ukazuje i její současné zablokování. Mimochodem, Victoria Nulandová, která na ministerstvu zahraničí USA měla tyto otázky na starost, tento týden odstoupila.

PZ: Myslíte si, že příčinou selhání naděje na spolupráci Bruselu a Moskvy byly špatně připravené úmluvy?

Ne. Na konferenci, kterou jste tady zmínil, zaznělo, že chybou Gorbačova bylo, že nenechal slib západních státníků nerozšiřovat NATO na východ vtělit do právně závazných smluv. Nemyslím si, že to je podstata problému – kdyby tyto smlouvy byly, v nastupující atmosféře právního nihilismu by je Západ nerespektoval. Výchozím problémem jsou geopolitické stereotypy v uvažování některých politiků, jejich sociálně-darwinistické chápaní mezinárodních vztahů. Nejde jim o partnerskou spolupráci, ale o získání výhod. A to v situaci, kdy těžiště reálné moci Západu není v Bruselu či Berlíně, ale za Atlantikem.

Když sledujeme vývoj ruské diplomacie, pak se v této situaci dopustila tří hlavních chyb. Předně to byla představa, že liberálové ze Západu budou oddáni družbě s liberály v Moskvě jen proto, že se také podíleli na vítězství nad komunisty. Jenže žádný „liberální internacionalismus“ se nekonal, nastoupila geopolitika. Druhým omylem byla vize, že existuje zásadní rozdíl mezi Evropskou unií a NATO. Ve skutečnosti jsou to, alespoň zatím, stále více vzájemně prorůstající části jedné západní integrace. A třetím omylem byla představa, že rozpory mezi Washingtonem a některými zeměmi v Evropě mohou vést k odlišným postojům vůči Rusku. Jenže, a to zvláště za prezidentství Baracka Obamy, se Washingtonu podařilo sjednotit západní a střední Evropu právě pod antiruskými prapory.

PZ: A problémy západní politiky? Vidíte nějaké?

Chybí vize partnerské spolupráce. I když je tu vědomí prolínání některých zájmů, jako je boj proti teroristům a pirátům či ekologie, za hlavní je pokládána geopolitická konfrontace ztvárněná v obrazech nutnosti Rusko zatlačovat. Dominuje uvažování v kategoriích hry s nulovým součtem – naše vítězství musí být ruská ztráta a naopak. S tím souvisí i představa neintegrovatelnosti Ruska do již hotových západních mezinárodních organizací.

PZ: To zní velmi skepticky. Jaké vidíte řešení?

Zatřást pořádně západními elitami. Něco by mohla přinést léčba Trumpem. Riskantní léčba.

Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

Je to trapné, když údajná česká ochránkyně lidských práv Anna Šabatová dělá víc škody než užitku.Je doslova „škodnou v revíru“, škoda že v něm není povolen odstřel!

$
0
0
Břetislav Olšer
29.1. 2017   Rukojmí
Obvodní soud pro Prahu 10 vyprovokovaný právě Šabatovou opět jednal v kauze pětadvacetileté studentky Ahmednuur Ayan Jamaalové, svobodné matky ze Somálska; před několika roky vznesla prostřednictvím své právničky požadavek na omluvu a na finanční zadostiučinění ve výši 60.000 korun.

Připomeňme si nyní základ inkriminované kauzy: Tento případ, který by nebyl bez stížnosti zamindrákované a bohužel ombudsmanky Anny Šabatové. Ayan Jamaal Ahmednuurová utekla ze Somálska, kde ji prý chtějí zabít, ale u nás je diskriminovaná, přesto je Česko zemí, kde nikdy nebyly žádné přírodní katastrofy, přes 70 roků zde nebyla válka, nikdy žádný sebevražedný, nezaměstnanost je naopak skoro nejnižší, atentát a v ekonomickém růstu jsem v čele zemní EU. To však Somálce nestačí, přišla k nám přece z ráje, v němž padali pečení holubi do huby…






Paní Šabatová se opět mýlí, jen pro vysvětlení; na počátku potíží Zdravotní školy v Praze nešlo vůbec o šátky. Vše začalo v červnu 2013. Tehdy do školy přišly dvě dívky z imigrantských rodin a ptaly se na možnosti studia. Vše prý probíhalo v klidu, byly přijaty a informovány o podmínkách studia. „To jednání bylo příjemné, přišlo nám fajn, že se dívky chtějí integrovat a získat vzdělání, aby měly práci. Tehdy žádná šátek neměla. Dívka ze Somálska měla velice krásné tmavohnědé kudrnaté vlasy, ta druhá z Afghánistánu je měla dlouhé, stažené do culíku…“ říká ředitelka školy Ivanka Kohoutová...




Na další schůzce byly upozorněny, že škola je součástí zdravotnického zařízení, v němž z hygienických důvodů nemohou nosit pokrývku hlavy... Obě dívky slíbily, že přinesou do ředitelny potřebné doklady, které předtím neodevzdaly. Když nepřicházely, nechala je ředitelka vyvolat školním rozhlasem, po čemž prý následovala scéna, kterou ředitelka nepamatuje. „Ona sem přilétla, chovala se agresivně, dupala nohou a opakovala, že nebude chodit,“ líčí. Pak prý vyběhla z ředitelny a rozjela kauzu. Jediné, co z pohledu ředitelky školy bylo v nepořádku, kromě nezájmu studentky o studium, nedodaly doklady o předchozím vzdělání.

Ředitelka upozorňuje, že ačkoliv ombudsmanka operuje antidiskriminačním zákonem, tak proti němu stojí na stejné úrovni jiné normy, například školský zákon, které se rovněž musejí dodržovat. „Vůbec se nebralo v potaz, že jsme zdravotnická škola, že máme svá specifika, že učíme praxi ve zdravotnických zařízeních,“ upozorňuje ředitelka Kohoutová, jejíž advokát Choděra napsal Šabatové, že tím hrubě překročila svoje pravomoci…




A nesouhlasil ani zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, který řekl, že skutečně nemůže jít o žádnou diskriminaci somálské svobodné matky, jelikož se nikdy studentkou zdravotní školy nestala z vlastní chyby, Měla by naopak být Česku vděčná, že ji umožníme studium a bydlení. Proč se Jammaalová nemůže vrátit do Somálska? Dle její advokátky Dohnalové jí tam hrozí „újma“ na zdraví“…Kdo je Křeček a kdo Šabatová? Křeček: Násilím proti násilí, Šabatová: Naletěla jsem podvodníkům




A zde zatím nepravomocné rozhodnutí soudu: Somálská dívka lže, jako když tiskne, dokonce je polyglotka, česky už mluví líp než kníže Karel Spáč. I a naučila se anglicky slovo discrimination, které neustále používá na důkaz, jak se má v Česku zle… „Je prokázáno, že v červnu 2013 se studentka s další uchazečkou ucházela o studium. Byly poučeny, že v praxi v nemocnici nemohou nosit hidžáb. Souhlasily s tím,“ popsala soudkyně Daniela Čejková část sporu.

Na další schůzce byly přijaty ke studiu, pokud dodají potvrzení o pobytu. „Druhé září 2013 po osmé hodině ředitelka zjistila, že nedodala potvrzení o pobytu,“ popsala dále soudkyně. Podle školy se totiž Jamaal nikdy studentkou ani nestala, právě proto, že nesplnila všechny podmínky. Soudkyně měla stejný názor.




Lidé, kteří očekávali, že se dozví, zda je možné v českých školách chodit zahalený, nebo ne, tak byli zklamaní. Soud se touto otázkou nakonec vůbec nezabýval. Svůj verdikt postavil na tom, že Jamaal, která k soudu nepřišla, stejně jako její obhájkyně, tu nahradil exministr Jan Ruml, studentkou školy nikdy nebyla. Instituci prý opustila o své vůli a „hysterii“ kolem případu rozpoutala až zpráva ombudsmanky Anny Šabatové, která podle školy předjímala vinu ústavu ještě před zahájením šetření. „Závěry ombudsmanky nejsou pro soud závazné,“ odůvodnila rozpor soudkyně.

Ve hře je opět banální zákaz nošení arabského šátku hidžábu ve škole. Obdobně se zachovalo i zastupitelstvo města Teplice, když chtělo vydat městskou vyhlášku o zákazu zahalování obličeje. Zákaz nikábu měl zde být proto, aby přestupky páchající muslimky, mohli identifikovat strážníci. Arabové potom nejčastěji dostávají pokuty za porušování dopravních předpisů, které povětšinou zcela ignorují. http://www.rukojmi.cz/clanky/548-mame-snad-ombudsmanku-sabatovou-aby-urazela-lidi-a-delala-jedno-faux-pas-za-druhym




“Přestože je zahalování velmi důležitou součástí Islámu a je to jeden z Koránských zákonů, zahalování není podstatou Islámu. To nejdůležitější je upřímná víra ve Stvořitele, neuctívat a neklanět se nikomu kromě Stvořitele a dodržovat 5 pilířů Islámu a 6 pilířů víry. Toto je podstatou Islámu. Muslimkou se nestává ta, která se zahalí, ale ta, jejíž srdce je naplněno upřímnou vírou v Jediného Stvořitele bez přidružování…” Toto lze číst na webových stránkách Islám.

Samotné slovo hidžáb není v Koránu ve smyslu oděvu uvedeno. V koránském textu se vyskytuje v súře 3, v 53. verši: “…Když žádáte manželky prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs, to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich… Slovo hidžáb je v tomto verši do češtiny přeloženo jako závěs. Pokud Korán zmiňuje zahalení ženy, většinou používá slovo chimár nebo džilbáb.

Když narcis Stropnický mladší vykřikuje, že by se mělo zavést do naší ústavy právo na svobodu náboženského vyznání, včetně nošení hidžábu, proč tedy nenabádá islámské země, aby v rámci lidských práv nadaly do svých ústav právo Evropanek nenosit arabské šátky, nikám či burku, aby nedopadliy jako rodilé Norky. Islám dnes totiž nejvíc děsí švédské či norské ženy, jichž je ročně znásilněno imigranty několik stovek, mezi nimi jsou stále častěji i dívky mladší patnácti let.

Úřady proto říkají, že když je Norsko multikulturní zemí, musí se tomu obyvatelé přizpůsobit a rodilé Švédky a Norky proto budou asi muset nosit hidžáb, aby své snědé spoluobčany neprovokovaly. Každý muslim může totiž podle špatně interpretovaného islámského práva šaría beztrestně znásilnit hříšnou ženu, která chodí na veřejnosti bez arabského šátku. V parku Sofienberg v Oslu bylo nedávno napadeno a obtěžováno gangem somálských mužů asi deset norských žen...




V norské metropoli je už tak oznámeno několik set znásilnění a desítky pokusů o znásilnění. Více než dvě třetiny znásilňovačů nebyli etničtí Norové. Ohledy na „nové seveřany” jsou zřejmě přehnané. Podle statistik se ve Skandinávii výrazně zvýšila kriminalita. Zatímco v USA je spácháno kolem čtyř tisíc trestných činů na sto tisíc obyvatel, v Norsku, Švédsku a Dánsku je to více než dvakrát tolik. Rovněž ve Švédském Malmö žije už přes dvacet procent muslimů a skoro 70 procent severských kriminálníků se rekrutuje právě z řad “nezápadních imigrantů”, resp. „nových seveřanů“…

Zavede ombudsmanka nový termín pro muslimy u nás, aby nebyla porušována jejich lidská práva? Kdy vydá Šabatová vyhlášku, že se muslimové u nás musí nazývat „nezápadní imigranti“ či „noví Středoevropané“…? To nebude diskriminace rodilých Čechů a Češek? Nehrozí nám naplnění slov: „zaplavíme Evropu dělohami muslimských žen a jejich dětmi…” jak řekl prorocky už v roce 1974 alžírský prezident Boumedien to, co prožíváme dnes i v Česku…




A co kauza Mauerová a Anička.. Ombudsmankou byla zvolena dcera člena ÚV KSČ po Vysočanském sjezdu

A když už jsme u Norska, co říká „škodná v českém revíru“ alias ombudsmanka Šabatová, jež má ve zvyku mluvit do věcí, jimž nerozumí, na "zabavené" děti v Norsku? Podle ní by do norské kauzy českých dětí a matky Česká republika vstupovat neměla. „V Norsku vykonává sociálněprávní ochranu Norsko. A v tomto případě žila rodina dlouhodobě v Norsku.“ Šabatová přiznala, že se s několik let starým případem podrobněji neseznámila. I proto by petici, která v této záležitosti vzniká, nepodepsala. Kromě toho se vše odehrává na území norského státu a její pravomoci tam nesahají. Musí Češi ctít zákony v Norsku stejně, jak islámské právo šaria v Iráku či Saúdské Arábii?

Co ke kauze nakonec řekla? „Případ do podrobností neznám, nemám žádné důkazy o tom, že by sociálněprávní ochrana postupovala chybně. Nemám dost důkazů k tomu, abych řekla, že Norsko porušilo lidská práva... V Norsku mají dětského ombudsmana a sociálněprávní ochranu, a je třeba do určité míry důvěřovat tomu, že Evropa funguje v těchto věcech na určité úrovni. Já důvěřuji norskému systému.“




Ano, přesně alibismus dle Šabatové; přiznala, že o případu vlastně nic neví, i když ze své funkce ho měla mít dávno zmapovaný. Má přece v Norsku kolegu ombudsmana, tak proč se na něho neobrátila, aby si to vyříkali, vo co gou; já ombudsmanka, ty ombudasman... Nic, ticho po pěšině, paradoxně je na tom stejně jako paní Michaláková, matka oněch jí odejmutých chlapců, jež neví rovněž nic. Ale nejsou to děti paní Šabatové, tak jakápak starost ochránkyně lidských práv, spíš škodné v revíru, jež má zásadu: Čím hůř, tím líp...?




A než se ztrapnila s hidžáby, podbízela se britské autorce Rowlingové, když po ní papouškovala kritiku na česká síťová, resp. klecová lůžka; nakonec se ukázalo, že jsou nezbytná pro ochranu pacientů s nejtěžšími postiženími. Jinak je prý nelze dostatečně hlídat čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu, proto jsou síťová a méně používaná klecová lůžka lepší alternativou, než nemocného tlumit léky, aby záchvat nedostal, nebo ho poutat. Nedávno se také ukázalo, že výměna klecových postelí za běžné má za následek zranění mentálně postižených dětí. Ty v noci padají na zem. Proto chytají klienty do molitanů, nechávají je padat do polštářů a mají radost, když si neublížili… Ví to altruistka Rowlingová, že v Anglii umíraly stovky pacientů?

A škodná v revíru řádí dál: „Urážíte naši práci, ohradil se personál uprchlického zařízení v Bělé-Jezové se otevřeným dopisem proti kritice veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové. A ombudsmanka opruzuje dál; po návštěvě areálu pro server Aktuálně mimo jiné uvedla, že personál zařízení je laxní a podmínky označila za horší než ve vězení. Otevřený dopis zveřejnila Správa uprchlických zařízení ministerstva vnitra.

„Důrazně se ohrazuji proti Vašemu výroku ‚personál v Bělé je laxní‘ (lhostejný, povrchní, neodpovědný, beroucí vše na lehkou váhu), domnívám se, že by se to dalo vysvětlit i jako urážka práce všech zaměstnanců, každé uklízečky, údržbářů, sociálních pracovníků, pedagogů volného času, ubytovatelů, pracovníků stálé služby a všech, kteří se podílejí na chodu tábora,“ uvedla A. Černá, která podle svých slov pracuje v zařízení deset let a má zkušenosti s migranty, kteří do ČR proudili ze zemí bývalé Jugoslávie, Kosova, Afriky i zemí někdejšího Sovětského svazu.




V dopise se rovněž pozastavuje nad skutečností, proč ombudsmanka kritizuje personál, který stejně jako v minulosti takříkajíc „dělá, co může“. V dopise je mimo jiné zdůrazněno, že migranti, mezi nimiž je mnoho diabetiků i kardiaků, mají zajištěnou zdravotní péči a všechny děti jsou očkovány například proti obrně, která je v mnoha částech světa stále rozšířena. Problémem prý není ani komunikace, neboť většina uprchlíků se stejně jako personál domluví anglicky.

„Proč nejsou terčem Vaší kritiky nedůstojné a mnohočetné návštěvy ze strany některých politiků v našem zařízení, které naprosto nedůstojným způsobem chodí sledovat zadržené migranty za plotem... omlouvám se za ten výraz, ale s nadsázkou se dá říci, že k nám chodí jako do zoo... toto je pro migranty nedůstojné a ponižující jednání!“ připomíná se v dopise s tím, že kritika se zaměstnanců dotýká i v osobní rovině.

Senátor Tomáš Grulich připomněl, že uprchlíci nejsou na dovolené, a jejich pobyt má proto jasná pravidla. „To neznamená, že by se personál choval k uprchlíkům nějak nevybíravě. Nikoho netěší vidět děti za plotem, ale každý občan, který je na území ČR v tomto případě nelegálně, musí ctít a respektovat naše zákony..."

Nový uprchlický tábor byl otevřen 5. října 2015 Také v Drahoonicích. Jen přestavba z bývalé věznice pro 240 lůžek stála náš stát zatím 10 milionů. Kolik stálo a stojí další opatření, jako je strava, není nutné zde vypočítávat. Zas vše též hovoří pár snímků a jídelní lístek na celý týden. Řada našich důchodců by si olízla všech deset prstů nad tím jim neznámým přepychem bydlení a stravování...

Namátkou jídelní lístek uprchlických "vězeňských" zařízení v Česku; mnozí čeští důchodci by ho nemohli mít ani ve snu...
Pondělí

Snídaně:
Pečivo, jogurt, máslo
Oběd:
Polévka z fazolových lusků bílá
A (bez omez.) - Vepřový debrecínský guláš, houskové knedlíky
B (muslim) - Kuřecí plátek na kar i, dušená rýže
C (veget.) - Těstoviny se špenátem, červená řepa
Večeře:
A (muslim) - Kuřecí nudličky na zelenině, vařené brambory
B (veget.) - Pikantní rizoto se žampiony
Úterý

Snídaně:
Pečivo, vařené vejce, máslo
Oběd:
Čočková polévka
A (bez omez.) - Smažený sekaný řízek se sýrem, vařené brambory
B (muslim) - Barbecue pečené kuřecí stehno, těsto viny
C (veget.) - Rýžové nudle s cuketou
Večeře:
A (muslim) - Kuřecí maso na paprice, houskové knedlíky
B (veget.) - Zeleninové lečo s vejci, vařené brambory
Středa

Snídaně:
Pečivo, tavený sýr, máslo
Oběd:
Kmínová polévka s vejci
A (bez omez.) - Vepřové výpečky, bramborové knedlíky, dušené bílé zelí
B (muslim ) - Smažený krůtí řízek, vařené brambory
C (veget.) - Zapečené těstoviny se zeleninou a vejci
Večeře:
A (muslim) - Kuřecí steak na barevném pepři, dušená rýže
B (veget.) - Bramborové knedlíky, dušené bílé zelí
Čtvrtek

Snídaně:
Pečivo, drůbeží paštika, máslo
Oběd:
Brokolicový krém s bazalkou
A (bez omez.) - Znojemská hovězí pečeně, houskové knedlíky
B (muslim) - Kuřecí játra na zázvoru, dušená rýže
C (veget.) - Kynuté ovocné knedlíky
Večeře:
A (muslim) - Hovězí guláš, dušená rýže
B (veget.) - Zapečená brokolice se sýrem, vařené brambory
Pátek

Snídaně:
Pečivo, máslo, džem, oplatka
Oběd:
Hovězí vývar s játrovou rýží
A (bez omez.) - Čevapčiči s hořčicí a cibulí, vařené brambory
B (muslim) - Krůtí plátek na drcených rajčatech, dušená rýže
C (veget.) - Špagety s rajčaty, česnekem a sýrem
Večeře:
A (muslim) - Kuřecí steak se sýrovým přelivem, vařené brambory
B (veget.) - Rýžový nákyp s ovocem
Sobota

Snídaně:
Pečivo, jogurt, máslo
Oběd:
Hráškový krém
A (bez omez.) - Francouzské brambory, sterilované okurky
B (muslim) - Džuveč s kuřecím masem
C (veget.) - Brambory zapečené se sýrem
Večeře:
A (muslim) - Kuřecí plátek na divoko, dušená rýže
B (veget.) - Dušená mrkev s hráškem, vařené brambory
NeděleSnídaně:
Vánočka, máslo, džem
Oběd:
Zeleninová polévka s pohankou
A (bez omez.) - Smažený kuřecí řízek, vařené brambory
B (muslim) - Smažený kuřecí řízek, vařené brambory
C (veget.) - Zapečený květák s vejci a sýrem, vařené brambory
Večeře:
A (muslim) - Pečené kuřecí stehno, zeleninová rýže
B (veget.) - Bramborové nočky se sýrovou omáčkou
Inu, ombudsmanka Anna Šabatová v hidžábu je "škodnou v českém revíru" ochrany lidských práv, opruzuje poctivé lidi, nezná zákony Česka a podněcuje k nenávisti; má jen kliku, že zákon nepovoluje odstřel tohoto druhu škodné...

Gazdík přepřahá do jiného kočáru, ale je s tím problém.

$
0
0

Jiří Baťa
29. 1. 2017
Pan Petr Gazdík (t.č. STAN) je politik za všechny prachy, ale také pěkný „vychcánek“! Ještě než se „přisál“ k cecíku TOP 09 tvrdil, že jsou nejbohatší stranou či hnutím v republice. Vím to z vlastních zkušeností, protože když jsme spolu se svým kolegou s panem Gazdíkem jednali o malé finanční podpoře pro naši neziskovku, byl plný ochoty nám nějakou tou tisícovkou přispět, což doplnil vychloubačnými slovy „my máme nejvíc peněz, jsme nejbohatší ze všech“! Na důkaz těchto velkodušných slov jsme od něj obdrželi …kulové, dokonce i s přehazovačkou! 



Krátce na to se úspěšně spojil, resp. spojili STAN s TOP 09, protože pan Gazdík umně vycítil, že TOP 09 s Karlem Schwarzenbergem je terno a nabídl sebe a STAN ke spolupráci. Vedení TOP 09 v případě propojení se STAN vycítilo možnost významného posílení volebních preferencí a tak následovala dohoda, že oba subjekty půjdou do voleb jako politický konglomerát TOP 09 a STAN. Dílo se podařilo, cíle bylo dosaženo, TOP 09/STAN ve volbách uspěly a pan Gazdík se mohl spokojeně vézt na vlně popularity K. Schwarzenberga, M. Kalouska, Hegera a dalších s jejich působením v koaliční vládě P. Nečase.

Jenže demisí Nečasovy vlády skončily i dobré časy TOP 09 a propad strany se ještě umocnil odstoupením K. Schwarzenberga z pozice předsedy. Následné paběrkování a kolísání popularity TOP 09 na hraně volitelnosti nezabránil ani M. Kalousek od kterého se očekávalo, že stranu ukočíruje stejně dobře, jako za předsednictví Karla Schwarzenberga. Snaha byla, ale výsledky se nedostavily, vyhlídky pro TOP 09 nebyly nejlepší strana se nadále pohybovala na hranici volitelnosti. Volby do parlamentu se kvapem blíží a pan Gazdík seznal, že s Topkou není radno riskovat a tak se rozhodl, že se vnutí stát se spolujezdcem v lidoveckém kočáře, ve kterém má podobné šance jako tomu bylo s TOP 09. Proto když pan Gazdík zjistil stav ohrožení, že s TOP 09 mu již pšenka dál nepokvete, zaměřil pozornost na KDU- ČSL, která se řekněme po úspěších ve volbách s velkým štěstím dostala až do vlády v koalici s ČSSD a ANO. To byl signál pro pana Gazdíka, aby se pokusil o přepřáhnutí STAN do jiného kočáru s jiným kočím a jiným spřežením s nadějí, že bude dostatek ovsa i obroku pro všechny.

Posílení resp. spojení KDU-ČSL se STAN resp. STAN s KDU-ČSL by mohlo být prospěšné oběma stranám,hlavně pak panu Gazdíkovi a jeho STAN. Podle současných průzkumů stranických preferencí, provedené CVVM ke dni 27. 1. 2017 je sice KDU-ČSL také na hranici volitelnosti s nějakými 4,5 % (podle STEM 5,%), zato STAN je v pozici naprostého debaklu s preferencemi cca 2,5 % (podle STEM dokonce jen 2%). Co to pro pana Gazdíka znamená je naprosto zřejmé: chce-li se v nejvyšší politice udržet, musí se s někým integrovat, lépe řečeno se k někomu přisát a nestoudně sosat-využívat větších předpokladů a nadějí na úspěch i ve volbách, protože individuálně by STAN byla odsouzena k volebnímu fiasku a skončila by v propadlišti dějin. Zatím se Gazdíkovi s TOP 09 podařilo vyšplhat až na místopředsedu Parlamentu ČR a s KDU-ČSL mu svítá naděje, že se v teple parlamentu může nejen ohřívat, ale dál kázat ty své pochybné názory, postoje a různé bludy a to vše za peníze, se kterými by už „jen jako“ předseda STAN pro potřeby své početné rodiny sotva vyšel.

Přes jistou „spřízněnost“ však oba subjekty už nyní mají zásadní problém když řeší, jak vytvořit jednotnou kandidátku, resp. pod jakou hlavičkou půjdou do voleb do Sněmovny. Nikdo nechce ustoupit, protože jak lidovci tak také STAN nechtějí přijít o svou značku. Bude tedy zajímavé, jak se „STANovci“ prosadí proti lidovcům, u kterých je stoletá značka už opravdu pojem. Ovšem to je problém, který může zajímat jen je samotné a už méně ostatní občany.

Jiná věc jsou tzv. političtí „vychcánkové“, kteří byli, jsou a jistě i budou. Ať už v podobě přeběhlictví, odejítí z partaje a dál působící jako nezařazený, nebo od ranného mládí různými fígly po dvacet i více let setrvávají ve sněmovních lavicích, nebo přisátím se na jiný, pro ně výhodný politický subjekt jako např. právě zmíněný pan Gazdík a jeho STAN. Politická kultura, ale i etický kodex těchto prospěchářů je pro ně zřejmě cizí, v lepším případě krajně nežádoucí. Arogance, nadřazenost, bezohlednost, neodpovědnost, falešné jednání a honba za penězi, to jsou charakteristické znaky těchto lidí, kteří jdou za svým (hlavně finančním) cílem i (obrazně řečeno) přes mrtvoly. I když chtěj nechtěj, sami tak kdysi skončí.

P.C.Roberts: Politickou opozicí jsou teď média

$
0
0

29. 1. 2017   PaulCraigRoberts
Stephen Bannon má stoprocentně pravdu. Skutečně – celý západní tisk a TV média nejsou dnes ničím než propagační mašinou, pracující ve prospěch vládnoucích elit. Mašinou, postrádající jakoukoli mravní integritu, mravní svědomí či respekt k pravdě. Kdo jiný než právě tato ničemná média to byla, jež ospravedlňovala ohavné válečné zločiny, páchané Cintonovým, Bushovým a Obamovým režimem proti milionům lidí v devíti zemích: Afghánistánu, Iráku, Libyi, Pakistánu, Jemenu, Sýrii, Somálsku, Palestíně a ruským oblastem Ukrajiny? 



A kdo jiný než západní média to byla, jež tyto zločiny ospravedlňovala? Spolu s válečnými kriminálníky Clintonem, Bushem a Obamou by tedy za svůj podíl na masívních zločinech proti lidskosti měla být pohnána před soud i ona.

Jejich úporné úsilí udržovat co nejvyšší napětí mezi Západem a Ruskem se stalo nebezpečným rizikem pro celé lidstvo, takže Gorbačovova varovná slova z poslední doby, že „vše svědčí o tom, že se svět připravuje k válce“ jsou zcela na místě. Avšak presstitutky dál vyhlašují, že jestliže Trump zruší sankce proti Rusku, dodá tím jen konečný důkaz o tom, že je ruským agentem. Takže zde máme zajímavý paradox: Američtí demokraté a liberálně progresívní levice mobilizují protiválečné hnutí proti protiválečné politice prezidenta Trumpa.

Tím, že odmítají uznat a omluvit se za všechny své lži, eufemisticky často označované jako „neověřené zprávy“, zradila západní média lidskost nejen v této oblasti, ale i v řadě oblastí dalších. Tím, že vědomě lhala a používala vynucených křivých přísah a falešných svědectví k usvědčování nevinných lidí, legitimizovala v Americe „právní“ systém, který má ke spravedlnosti stejný vztah, jako má genocida k milosrdenství. Jestliže totiž média mohou lhát o světových událostech, proč by policie a prokurátoři nemohli lhát o zločinech?

Tím, že na sebe vzala roli politické opozice vůči Trumpovi, se média coby důvěryhodný kritik zdiskreditovala i v těch záležitostech, kde by si Trump kritiku i zasloužil. Např. ve věcech životního prostředí či nadbytečné tolerance k násilným metodám policie. Kritické pero, jež tak média mohla k vylepšení výkonu Trumpovy vlády využít, tak přišlo nazmar.

Trump by měl usměrnit své názory na životní prostředí, na policii i na válku proti teroru. Bylo by skvělé, kdyby pochopil, že „muslimská hrozba“ je výmysl, vytvořený neokonzervativci, vojenskobezpečnostním komplexem a presstitutkami, který má sloužit hegemonistické agendě, rozpočtu a neomezené moci CIA, Pentagonu a válečného průmyslu. Jestliže totiž USA přestanou bombardovat a vraždit muslimy a současně přestanou cvičit a vybavovat zbraněmi bandy, vysílané ke svržení USA nepohodlných muslimských vlád, jakou je dnes vláda v Sýrii a v minulosti byly muslimské vlády v Iráku či Libyi, „muslimská hrozba“ samočinně zmizí.

Snad Trump do své agendy zahrne i rozbití dosavadních šesti mega-mediálních společností, vlastnících dnes 90% amerických médií. Kdyby se totiž podařilo rozbít těchto šest oblud do tisíců malých kousků., jež by se rozprodaly nezávislým vlastníkům, nenapojeným na vládnoucí elity, bylo by pak snad možné, aby takto vzniklá nová média zásobovala vládu pravdou, a nikoliv jen lží a zase jen lží.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Lavrov načrtl nový svět: Multipolarita je skutečností a to podstatné se bude dít v Eurasii (VIDEO)

$
0
0
Napsal/přeložil: Geo
29.1.2017   Eurasia 24
Unipolární hegemonie skončila, objektivní realitou se stal multipolární svět. Nepřijetí těchto skutečnosti jen umocňuje napětí a vede k ničivým válkám. Budoucnost rozvoje je v širokém eurasijském partnerství. Podívejte se na zásadní vystoupení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova ve Státní dumě (video s českými titulky).
Lavrov přednesl „zprávu o stavu světa“, zmítaném napětím a válkami. Řekl jasně, že dominance jediného centra moci skončila. „Hlavní příčina současné situace spočívá v usilování adeptů teorie bývalé unipolární hegemonie udržet si libovolnou cenou globální dominanci. Všem vnutit pseudoliberální hodnoty bez ohledu na kulturní svébytnost a rozmanitost současného světa,“ řekl ministr zahraničí.

Ještě nikdy se podle něj principy práv člověka a svobody volby nezneužívaly tak cynicky, jako když jsou proklamovány coby „slogany pro krytí politické a ekonomické expanze“.
„Zároveň se svět rychle mění, probíhá přerozdělení ekonomické moci a s tím spojeného politického vlivu. Proces formování stabilního polycentrického systému se stal objektivní realitou,“ konstatoval.
Velkou pozornost Rusko věnuje regionu Blízkého východu a severní Afriky, kde „vzniklo v důsledku exportu demokracie nebezpečné mocenské vakuum, a do černé díry bezzákonnosti a chaosu se propadl ohromný region od Atlantiku po Afghánistán“.
Rusko „přijímá opatření“ k nápravě tohoto stavu a současně usiluje o rozvoj – kde bude ležet jeho těžiště, Lavrov rozvinul v další části řeči. „Pomáháme budování vnějších vazeb Eurasijského ekonomického svazu (EAES) v řečišti realizace iniciativy prezidenta Putina k formování širokého partnerství v Eurasii,“ řekl šéf ruské diplomacie.
„Vstoupila v platnost dohoda o volném obchodu mezi EAES a Vietnamem. Nabírají obrátky jednání o uzavření obchodně-ekonomické dohody mezi EAES a Čínou. Pokračují kroky integrace budování EAES a ekonomického projektu Hedvábná stezka,“ shrnul vývoj na eurasijském prostranství.
Připomněl, že ideje Vladimira Putina o vytvoření širokého eurasijského partnerství aktivně podpořily země ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie) na summitu v Soči loni v květnu.

„Dnes aktivně pracuje ekonomická komise Eurasijského ekonomického svazu s několika desítkami zemí a integračních celků, celkově vyjádřilo zájem o ekonomickou spolupráci s EAES přes padesát států,“ uvedl Lavrov.

To vše podle něj podporuje zapojování Ruska do integračních procesů v Asijsko-pacifickém regionu (APR), což odpovídá dlouhodobým národním zájmům komplexního rozvoje Sibiře a Dálného východu.
Lavrov ve své řeči také zřetelně reagoval na mediální úvahy o „vábení“ Ruska k bližší spolupráci se Spojenými státy v zájmu změny pozice vůči Číně po nástupu Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta. „Beze změny zůstává kurz na upevnění rusko-čínských vztahů strategického partnerství, strategického partnerství, které vnímáme jako modelové pro odpovědné velmoci ve 21. století,“ řekl.
A Západ? „Dialog se Spojenými státy a EU nemůže být budován jinak než na principech rovnoprávnosti a vzájemného respektu a ohledu na vzájemné zájmy – to znamená tak, jako se všemi našimi dalšími partnery,“ zdůraznil Sergej Lavrov.
Video zde

Ruský plán na stabilizaci Sýrie...Nezvládnutí chaosu, který v Libyi propukl poté, co se Hillary Clintonová rozhodla zničit tamní stát, je jednou z největších zahraničněpolitických chyb Obamovy administrativy.

$
0
0
Tereza Spencerová
29.1. 2017   Literární noviny
Také v Libyi má Rusko zájem projevit se jako stabilizátor situace a z této „konstruktivní“ pozice, která má v arabském světě rozhodně větší ohlas než západní destrukce, dále posílí svůj vliv v regionu, nově tedy na severu Afriky.

Kromě snah o řešení syrského problému se v relativně „hluchém“ období předávání moci ve Washingtonu odehrávají významné tahy také na geopolitické šachovnici, na níž se hraje o Libyi. Rusko, které si svou budoucí přítomnost ve Středozemním moři už pojistilo rozšířením námořní základny v syrském Tartúsu, v libyjském chaosu nepokrytě sází na někdejšího agenta CIA generála Chalífu Haftára, který je v čele asi šedesátitisícové Libyjské národní armády (LNA) nejmocnějším (a díky ovládnutí ropných zdrojů i nejbohatším) mužem v zemi. O sbližování jejich postojů svědčí nejen Haftárovo pendlování mezi Tobrukem a Moskvou, ale třeba i ostentativní lednová návštěva na ruské letadlové lodi Admirál Kuzněcov u libyjských břehů nebo Haftárova ujišťování, že Kreml na půdě OSN prolomí zbrojní embargo vůči Libyi.

Donald Trump rovněž kritizuje Kaddáfího svržení, přičemž jeho tým, přinejmenším podle čtyř stran otázek, které předal končícímu ministerstvu zahraničí a Pentagonu, zpochybňuje celou dosavadní americkou politiku v Africe. Nová moc chce kupříkladu vědět, proč více než deset let bojů proti somálským islamistům z Al Šabábu stále nekončí jejich likvidací, nebo jestli má smysl dát honit křesťanského hrdlořeza Josepha Konyho, který na jedné straně nikdy neohrožoval americké zájmy a americké tajné služby beztak už roky nejsou s to ho najít. Zájem „trumpovci“ projevili také o otázky americké zahraniční pomoci v Africe, konkrétně o její smysluplnost s ohledem na enormní míru tamní korupce. Chtěli vědět, jaké procento z této pomoci skutečně dojde ke svému určení, což je ovšem údaj, který nemůže seriózně nabídnout nikdo. Suma sumárum, už jen fakt, že se zástupci nové administrativy vůbec ptají na podobné věci, ukazuje na to, jak „zanedbanou“ byla dosavadní americká politika vůči Africe a jak malou pozornost jí ve Washingtonu věnovali. Nebo jinak, otázky dávají tušit, že nová administrativa hodlá mnohé z dosavadních postupů zrevidovat.

Nezvládnutí chaosu, který v Libyi propukl poté, co se Hillary Clintonová rozhodla zničit tamní stát, je jednou z největších zahraničněpolitických chyb Obamovy administrativy. Končící Obamův ministr zahraničí John Kerry loni v prosinci v každém případě vyloučil americkou vojenskou invazi do Libye, protože „našimi nástroji je přece diplomacie“. Den před Trumpovou inaugurací ale americké letectvo bombardovalo pozice Daeše v Syrtě a zabilo na osm desítek lidí, prý všechno jen bojovníků Daeše nebo „externích spiklenců“. Je důležité, že hned den na to se v egyptské Káhiře sešli zástupci států sousedících s Libyí a odmítli takové „obamovské“ vměšování „do vnitřních záležitostí Libye“.

To už se ale – údajně za peníze ze Spojených arabských emirátů – nad Libyí (v rámci pokračujícího zbrojního embarga) nějakou dobu zjevoval zemědělský letoun naložený bombami, které žoldnéřští piloti ze soukromé armády někdejšího šéfa nechvalně proslulého Blackwateru Erica Prince překvapivě efektivně shazují na islamistické radikály na západě země. A Eric Prince je pro změnu bratr Betsy DeVosové, kterou si Trump vyhlédl do funkce ministryně školství (nebo lépe, pro konečnou likvidaci státního, tedy neplaceného školství, ale to je jiný příběh).

Trump přitom dál zdůrazňuje ochotu spolupracovat s Ruskem na boji proti islámskému radikalismu a právě toto téma bylo i hlavním při sobotním telefonátu obou prezidentů, který si Moskva náramně pochvaluje. O společném boji proti terorismu už Trump hovořil i s dalším hráčem libyjské krize, egyptským prezidentem Abdal-Fattáhem Sísím, kterého pozval i do Washingtonu…

Zbraně přes Alžírsko

Stejně jako v případě Sýrie, tak i v Libyi má Rusko zájem projevit se jako stabilizátor situace a z této „konstruktivní“ pozice, která má v arabském světě rozhodně větší ohlas než západní destrukce, dále posílit svůj vliv v regionu, nově tedy na severu Afriky. A čím dříve se k těmto svým cílům přiblíží, tím pro něj lépe – tedy pro jistotu i dříve než se Donald Trump se svými lidmi stihne v koridorech washingtonské moci opravdu zorientovat a ujasní si priority toho, čeho by chtěl případně v Africe dosáhnout.

Už v půli ledna se začalo spekulovat, že bez ohledu na pokračující zbrojní embargo vůči Libyi generál Haftár podepsal s Ruskem dohodu o dodávkách zbraní za dvě miliardy dolarů, která měla být realizována jakmile embargo padne. Západ přitom v otázce embarga nemá příliš velký manévrovací prostor – až dosud OSN svou podporu poskytovala „vládě národní jednoty“ v Tripolisu, ale ta je jen jedním z několika mocenských center v Libyi, zrovna tím nejslabším a navíc centrem zatíženým islamistickou ideologií. Pokud by OSN zbrojní embargo zrušilo jen ve prospěch „Tripolisu“, narazí na ruské veto, a po dalších pokusech zjistí, že jediným průchozím „kandidátem na zbraně“ je Chalífa Haftár.

Jenže čekání na to, až se Západ v Radě bezpečnosti OSN „rozhoupe“ k jediné variantě, která se mu fakticky nabízí, nevyhovuje ani Rusku, ani dalšímu klíčovému hráči v regionu, Alžírsku. „Je třeba brát fakta. Nebudeme čekat donekonečna, než se libyjské politické síly nějak dohodnou. Libye potřebuje na celém svém území obnovit vládu zákona a potřebuje silnou armádu, která zajistí bezpečnost na hranicích. A s Rusy tento pohled sdílíme,“ cituje portál Middle East Eye nejmenovaného alžírského diplomata. Alžírsko jako jediný člen (dnes už přece jen proměněné) Ligy arabských států po celou dobu války v Sýrii stálo na straně Damašku s poukazem, že má samo dostatečně brutální zkušenost s islamistickým povstáním. A nyní spojilo síly s Ruskem a Egyptem pro řešení krize v Libyi.

Dohoda o dalším postupu prý byla dojednána už při Haftárově pobytu na palubě Admirála Kuzněcova 11. ledna, přičemž jí předcházela série rozhovorů v Moskvě a v Alžíru. Alžírská armáda je z 90 procent vybavena ruskou technikou a zbraněmi a podle dohody nyní právě přes ní poputují ruské zbraně do Libye. „Nebude to skutečný prodej,“ konstatuje alžírský zdroj, „ale spíš jakási forma spolupráce, která v této chvíli vyhovuje všem.“ A Haftár výměnou za to ruským ozbrojeným silám otevře libyjské přístavy a letiště.

Západ, především však Evropská unie, obecně dál – zaslepeně a z hlediska migrační krize zcela nesmyslně– svého partnera vidí v tripoliské „vládě národní jednoty“, která ale nekontroluje ani hlavní město a své každodenní přežití svěřila do rukou různých islamistických milicí. Rusko tak má nakročeno k tomu, aby využilo Západem iniciovaného chaosu a s co nejmenším „výdejem energie“ získalo vliv v Libyi, a to především na úkor bývalých koloniálních mocností, Itálie, Británie a Francie. Otázkou samozřejmě zůstává, za koho se v příštích měsících postaví Trumpova administrativa. Je ale příznačné, že strach, že by LNA mohla vyrazit na Tripolis, nyní „vládu“ přiměl k nabídce rozhovorů, byť sám Haftár ještě na počátku ledna jakákoli jednání s těmito kruhy odmítal

Libyi zřejmě čeká období „konsolidačních“ bojů.

Tož uvidíme.

Norská rozvědka: Rusko zabránilo Nobelovu výboru, aby udělil cenu míru Porošenkovi

$
0
0

29. 1. 2017   zdroj
Jak informovala místní televizní a rozhlasová společnost NRK, norská kontrarozvědka považuje setkání ruských diplomatů s novým šéfem norského Nobelova výboru za pokus ruských tajných služeb jej ovlivnit, aby se nepřipustilo udělení Nobelovy ceny za mír prezidentovi Ukrajiny Petru Porošenkovi.


Ředitel norského Nobelova výboru Olav Nolstad řekl NRK, že v létě roku 2015 se s ním setkali dva zástupci ruského velvyslanectví. Podle něj byly během návštěvy diskutovány mimo jiné i informace, které se objevily před několika týdny, že ukrajinské úřady údajně odeslaly hlavě diplomatické mise USA v Oslo dopis o společném tlaku na Nobelův výbor, aby byla cena míru přiznána Porošenkovi.

Nolstad NRK také řekl, že již v době setkání měl podezření, že dopis byl fingovaný a zeptal se na to ruských diplomatů. Ti odpověděli, že neví, zda byl pravý, vzpomíná ředitel výboru.

Nolstad televizi řekl, že po setkání se zamyslel, zda to nebyl pokus jej ovlivnit, a kontaktoval se s bezpečnostní službou policie, která se mimo jiné zabývá bojem proti špionáži.

Šéf kontrarozvědky oddělení bezpečnostní služby Arne Kristian Haugstoyl řekl NRK, že jeden z ruských diplomatů, který navštívil Nobelův výbor, byl pracovníkem ruské rozvědky.

"Podle našeho hodnocení se jednalo o operaci, která měla ovlivnit ... Vidíme, že fingované zprávy a fingovaný dopis byly použity k diskreditaci potenciálního kandidáta na cenu za mír.

Domníváme se, že v tomto případě bylo cílem zajistit, aby Porošenko nebyl kandidátem na Nobelovu cenu za mír", řekl.

Ruské velvyslanectví uvedlo, že tyto návštěvy jsou každodenní diplomatickou prací a snahy ji prezentovat jako "akce ruské rozvědky" byly nazvány "paranoidními".

"Důležitou součástí každodenní práce diplomata v kterékoli zemi je shromažďování a analýza informací o domácí i zahraniční politice, výměna názorů s našimi partnery a atd.", je uvedeno v odpovědi ruského velvyslanectví, kterou televizní kanál zveřejnil.

Diplomatická mise konstatovala, že schůzky diplomatů se členy Nobelova výboru čas od času probíhají vzhledem k obrovskému zájmu celého světa o cenu míru a že na prosincovou ceremonii jsou zváni všichni velvyslanci, kteří jsou v Oslu akreditováni. Kromě toho Nolstad právě zaujal post (1. ledna 2015) a provedení zdvořilostní návštěvy je obvyklá diplomatická praxe, pokračovalo ruské velvyslanectví.

Diplomaté vyjádřili lítost, že takových "špionážních her" se účastní státní struktury, které jsou povolány vypořádávat se s reálnými hrozbami, jako je mezinárodní terorismus, a státní rozhlasová a televizní společnost.

"Je zřejmé, že tak je snazší ospravedlnit svou existenci a štědré finance. V poslední době se stalo módou ospravedlňovat své vlastní neúspěchy "zpravodajskými operacemi" Ruska ... Démonizace Ruska má ospravedlňovat poskytnutí dalších pravomocí zpravodajským službám pro zasahování do soukromého života občanů.

V každém případě je jednodušší strašit vlastní obyvatelstvo "ruskou hrozbou", "ruskou rozvědkou" a "hybridními válkami", než bojovat s teroristy a extremisty nebo nacházet nové náměty, které jsou pro zemi opravdu důležité", bylo řečeno na velvyslanectví.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Rusko necháva Ukrajinu spáchať samovraždu

$
0
0
Andrej Vadžra
30. 1. 2017  Hlavné správy  původní droj (značně kráceno)
S Ukrajinou netreba bojovať. Ukrajina už dávno bojuje. Sama so sebou. Bojuje s radosťou a odhodlaním. Preto je zavalená mŕtvolami, obracia sa v ruiny a chripí v agónii. S Ukrajinou netreba bojovať, treba jej len pomôcť v svätej vojne samej so sebou. Netreba nad ňou zvíťaziť, ona zvíťazí nad sebou sama a tento fakt je nevyhnutný. Ukrajine proste treba dať len možnosť, aby si sama a vlastnými zubami rozhrýzla svoje tepny a sama sebu zničila.

Pre Ukrajinu neexistuje strašnejší nepriateľ ako ona sama. Ukrajinci momentálne nemajú perspektívu a kráčaju do temnoty aj so svojími vodcami so suicidnými sklonmi. Ukrajina pripomína kráľa Midasa, na rozdiel od Midasa sa však pod ich rukami nemenia predmety na zlato, ale na odpad.

Majdan vyniesol do čela Ukrajiny hlupákov, ktorí sa tvária ako skutoční odborníci. Existuje také maloruské príslovie, ktoré hovorí: “Bože nedaj, aby sa z hlupáka stal pán. A na Ukrajine sme svedkami toho, ako sa vďaka Majdanu do vedenia štátu dostali práve “primitívni hlupáci a svidomiti” , ktorí zničili všetko čo sa len dalo – štát, obyvateľstvo, ekonomiku, kultúru, vedu, vzdelanie, medicínu.

Momentálne sa na Ukrajine dostávajú do konfliktu predstavitelia banditsko-oligarchických nedostatočne patriotických kruhov a predstavitelia banditsko-neonacistických superpatriotických kruhov. Oligarchovia majú viac peňazí a kupujú si žoldnierov, neonacisti majú viac zbraní a väčšiu chuť po krvi. Ukrajina je plná rôznych aktivistov, zločincov, sadistov, vrahov so skúsenosťami zo zóny ATO, ktorí sa neváhajú presadzovať za každú cenu. Ak padne Porošenko, nahradí ho iný bandita – je jedno či to bude Parubij, Turčinov, Pašinskij, alebo Bileckij. Ukrajina je v štádiu, že už nehľadá kompromis, potrebuje krv. Čím viac patriotov a nacionalistov ukroelity sa pustí do zápasu o moc, tým bude lepšie, tým viac krvi ukrajinských idiotov potečie.

Dnešná politická elita Ukrajiny je zložená z idiotov, ktorí nemajú žiaden plán na rozvoj štátu, ekonomiky, kultúry vedy. Dnešná politická elita Ukrajiny to sú intelektuálni chronickí impotenti, schopní len deštruktívnych výstupov. Súčasná ukrajinská politická elita – to je skupina najhorších nepriateľov Ukrajiny. Pokiaľ táto elita ostane pri moci budú vždy všetci nepriatelia Ukrajiny neporaziteľní.

Rusko najlepšie chápe marazmus, v ktorom sa Ukrajina nachádza. Rusi a Ukrajinci žili dlho bok po boku či už v cárskom Rusku, alebo ZSSR a dokonale poznajú ukrajinské pozitíva i negatíva. To že momentálna ukrajinská politická elita je zložená zo samých idiotov však neznamená, že Rusko bude sedieť so založenými rukami a čakať pokiaľ sa “svidomití idioti” nezničia sami. Rusko musí byť pripravené klepnúť idiotom po prstoch a dbať na svoju bezpečnosť. Rusi dokonale chápu, že ukrajinské elity sami seba ponímajú ako Nerusov a vždy sa budú dívať na Rusko ako na cudzí element. Všetci ukrajinskí lídri v minulosti i dnes – Chmelnickij, Skoropadskij, Petľura, Bandera, Kravčuk, Kučma, Juščenko, Janukovič, Porošenko sa vnímali a vnímajú ako “antirusi a sú aj rusofóbmi”. Existuje medzi nimi malý rozdiel – časť ukrajinských lídrov túži zničiť Rusko a časť ukrajinských lídrov túži na Rusku parazitovať.

Po roku 1945 ZSSR denacifikoval Ukrajinu a na vojnou zničenom území sa vybudoval ukrajinský priemysel a infraštruktúru. Po rozpade ZSSSR v roku 1991 Rusko prebralo na svoje plecia všetok zahraničný dlh a Ukrajinci začali s čistým stolom a bez dlžôb. Zadĺženosť Ukrajiny dosiahla za 25 rokov samostatnosti znova astronomickú výšku a po krátkej dobe sa ukázalo, že ukrajinské tvrdenia o tom, ako Ukrajinci doplácali na ZSSR sú fantazmagóriami. Od roku 1991 sa ukrajinským elitám podarilo zlikvidovať väčšinu svojho priemyslu a po Majdane prišlo obdobie rozpredaja Ukrajiny za dumpingové ceny zahraničným koncernom a spoločnostiam. Samozrejme že ukrajinskí politici zo všetkého obviňujú Rusko, hlavným nepriateľom Ukrajiny je však ukrajinská kleptokratická politická elita, ktorá otvorene slúži cudzím záujmom.

Rusko Ukrajinu nepotrebuje a za posledné dva roky sa výrazne znížila úroveň vzájomného obchodu medzi Ruskom a Ukrajinou. Vysokotechnologická oblasť, ktorá bola pre Rusko zaujímavá a Krym sú už súčasťou ruského sveta, viacero technologicky dôležitých ukrajinských priemyselných spoločností sa presunulo do Ruska a o zvyšok bordelu, ktorý na Ukrajine zostal jednoducho Rusko nemá záujem. Likvidácia nadštandardných ekonomických a priemyselných vzťahov medzi Ruskom a Ukrajinou sa uskutočnila vďaka idiotizmu súčasného ukrajinského vedenia, ktoré sa k moci dostalo vďaka Majdanu a plnilo záujmy amerických elít. To je neodškriepiteľný fakt, rovnako ako je neodškriepiteľným faktom, že Rusko si od roku 2014 na Ukrajine upratalo čo potrebovalo a vo vzťahu k Ukrajine má už úplne voľné ruky.

Takže Rusko momentálne končí tranzit plynu cez ukrajinské územie, završuje proces sťahovania ruského kapitálu z Ukrajiny, končí investície a kredity. Číňa, ktorá má s Ruskom nadštandardné vzťahy sa takisto do ukrajinského priestoru veľmi nehrnie. Keď sa proces izolácie Ukrajiny zavŕši, smrť zvyškov ukrajinského priemyslu a poľnohospodárstva bude už len otázkou niekoľkých mesiacov.

Obyvateľstvo Ukrajiny sa stalo rukojemníkom zlodejských politikov, ktorí ho vlečú do katastrofy. Časť populácie to už dávno pochopila a všetci tí, ktorí nechcú žiť ako otroci v biede, alebo nechú umierať za záujmy idiotov tvoriacich momentálnu politickú špičku Ukrajiny už z krajiny utiekli. Ide o milióny obyvateľov, ktorí už krajinu opustili. V roku 2013 žilo na Ukrajine 20,8 milióna obyvateľov v produktívnom veku, v roku 2016 sa ich počet znížil na 18 miliónov. Informácie poskytol ukrajinský štatistický ústav. Takmer 3 milióny obyvateľov v produktívnom veku za tri roky pôsobenia súčasnej politickej ukrajinskej elity – to je kataklyzma.

Ukrajinci v Rusku, ktorí dobrovoľne žiadajú o ruské občianstvo a stávajú sa ruskými občanmi jednoznačne ukazujú, že nemajú žiaden problém koexistovať s Rusmi a že celý problém vytvorili len ukrajinské elity, podporované americkými neoconmi a Obamovou administratívou. Rusko však bude musieť upraviť svoju migračnú politiku, rozpracovať program naturalizácie Ukrajincov a rozmiestniť ich po celej krajine. Rusko bez problémov dokáže prijať v prvej vlne okolo 10 miliónov Ukrajincov, ktorí si pokojne nájdu v Rusku prácu a vhodnejšie podmienky na život, ako na Ukrajine.

Už teraz má Ukrajina demografické problémy, ktoré sa s odchodom obyvateľstva v produktívnom veku zväčšujú. Kto bude živiť ukrajinských dôchodcov, ktorých neustále pribúda? Svidomití banderovci, členovia Pravého sektora či neonacisti z bataliónu Azov? Alebo ukrajinskí politici, či členovia nadnárodných korporácii, ktoré si rozparcelovali celú Ukrajinu?

Takže na záver ešte raz. S Ukrajinou netreba bojovať. Ukrajina už dávno bojuje. Sama so sebou. Bojuje s radosťou a odhodlaním. Preto je zavalená mŕtvolami, obracia sa v ruiny a chripí v agónii. S Ukrajinou netreba bojovať, treba jej len pomôcť v svätej vojne samej so sebou. Netreba nad ňou zvíťaziť, ona zvíťazí nad sebou sama a tento fakt je nevyhnutný. Ukrajine proste treba dať len možnosť, aby si sama a vlastnými zubami rozhrýzla svoje tepny a sama sa zničila.

Sobotka v jižních Čechách bez úspěchu

$
0
0
30.1. 2017   Vaše věc
Na krajské konferenci ČSSD v Jižních Čechách utrpěl tandem Sobotka Chovanec první vážnější porážku ve své cestě za nominacemi na březnový stranický sjezd.
Řekněme si úplně otevřeně, že nominace na předsedu ČSSD prováděná krajskými konferencemi probíhala až dosud prakticky jedině aklamací, což dává poněkud falešný obraz o údajné jednotě ČSSD. V tajné volbě na sjezdu mohou delegáti sjezdu hlasovat úplně jinak.

 A kromě toho složení delegátů sjezdu nakonec i přes veškeré úsilí Starce, Bisonů a dalších specialistů, nemusí vůbec zaručovat plánovaný výsledek tajné volby předsedy ČSSD. Koneckonců, jaká bude politická pozice B. Sobotky před sněmovními volbami, pokud získá na sjezdu v tajném hlasování bez protikandidáta například jen 52 – 55 % hlasů? Určitě to pro něj nebude politicky nějak konfortní situace půl roku před sněmovními volbami. Každá strana potřebuje silného, nezpochybnitelného lídra.

Ostatně se zdá, že přes veškeré úsilí zmíněných odborníků lidských duši, může velmi pravděpodobně dojít k nezvolení M. Chovance prvním místopředsedou strany. To by samozřejmě znamenalo jistý posun ve stranické hierarchii a další oslabení pozice B. Sobotky.

V politice se vždy musí počítat i s určitou mírou nepředvídatelnosti, která vyplyne například z nějakých nečekaných krizových momentů, zejména v souvislosti s jedním či dvěma možnými těžkými mediálními útoky, v tomto případě na Chovance a na Sobotku. Na Sobotku to může být OKD či něco jiného a na Chovance známé kauzy, které jsou s ním spojované. Anebo nepříznivé rozhodnutí v kauze Altnerem.

Je ovšem otázka, zda A. Babiš, který ovládá nejpodstatnější část českých médií, má na definitivní destabilizaci pozice obou vedoucích funkcionářů ČSSD politický zájem. Skoro můžeme předpokládat, že nikoli. Ale na jejich dalším oslabení, které je alespoň na nějaký čas zavede do defenzivy, nesporně zájem má. Tak že bych řekl, že v období tak tři až čtyři týdny před stranickým sjezdem můžeme v médiích očekávat takové politické útoky…

Putin řekl, že Rusko je silnější „než kterýkoliv potenciální agresor“. Znamená to, že Rusko není a nebude agresorem, ale počítá s tím, že se bude bránit – agresorovi.

$
0
0
30.1. 2017   Eurasia 24
Napsal/přeložil: Geo
Vladimír Putin při svém každoročním hodnocení práce ruského ministerstva obrany nedávno řekl něco, co v západních médiích rezonovalo jako „Putinova slova domácímu publiku“. Ve skutečnosti dal ruský prezident najevo, že jeho země je spolehlivým garantem budování multipolárního světa.I sebevětší odpůrce Vladimira Vladimiroviče už musel za uplynulé roky zjistit, že Putin nemluví naprázdno. Jeho slova vždy nesou hluboký význam, jasný nebo skrytý, a jejich platnost se dříve či později prokáže. Nikdy nejsou pronášena jen tak, pro uspokojení samotného řečníka nebo jeho publika. Putin není divadelník.

Stejně tak když nedávno mluvil k lidem z ruského ministerstva obrany, neměl důvod říkat jim něco jiného, než o čem je přesvědčen.

Řekl doslova: „S přihlédnutím k velmi mnoha faktorům, zahrnující nejen ty vojenské, ale i naši historii, geografii, vnitřní stav ruské společnosti, mohu s jistotou říct, že jsme dnes silnější, než kterýkoliv potenciální agresor. Kterýkoliv.“

Z jaké pozice hodlá Rusko přistupovat k budování a udržení nového uspořádání světa, je naprosto jasné. Stejně tak je jasné, kdo je oním potenciálním agresorem. Není to americký prezident, ale jeho vnitřní oponenti, kteří mají existenční zájem na pokračování v díle Trumpových předchůdců. Celá americká zahraniční a „bezpečnostní“ politika se zkrátka nezmění ze dne na den.

Každý soudný člověk si ovšem musí položit otázku, jak Putin ke svému přesvědčení dospěl, když – přísně technicky vzato – je na první pohled řada výhod na americké straně.

Pomineme-li odstrašující strategické jaderné zbraně, o kterých nemá smysl se bavit, protože následky jejich použití jsou každému jasné, Američané Rusy převyšují v počtech většiny druhů operačně nasaditelných konvenčních zbraní. Podíl moderní bojové techniky v ozbrojených silách USA je také vyšší než v případě Ruska. Američtí vojáci mají spoustu bojových zkušeností z řady válek, a co je důležité, z mnoha typů válek.

Námořnictvo Spojených států disponuje jako jediné na světě impozantní údernou silou deseti letadlových lodí s kompletními operačními svazy, nemluvě o stejném počtu výsadkových plavidel – nosičů vrtulníků a útočných letounů. Rusko má k dispozici jeden jediný stárnoucí těžký letadlový křižník (a ani v daleké budoucnosti nebude mít více než čtyři letadlové nosiče, protože existence Ruska není, na rozdíl od existence USA, založena na expanzivitě).

Kapitolou samou o sobě je skvělý systém výcviku ve všech složkách amerických ozbrojených sil.

A srovnávat zde obranné rozpočty obou zemí, to snad není potřeba.

Tak jak to tedy je?

1) Putin řekl, že Rusko je silnější „než kterýkoliv potenciální agresor“. Znamená to, že Rusko není a nebude agresorem, ale počítá s tím, že se bude bránit – agresorovi. „Kterýkoliv agresor“ není s to vojensky garantovaně porazit Rusko na jeho území a toto území udržet. Není to množné, stejně jako se to nestalo v minulosti (historický faktor) a neleze to už z podstaty rozlohy a polohy území Ruské federace (geografický faktor). Přes všechny těžkosti se Rusové historicky naučili bránit obrovský prostor jejich země před napadením ze země, v moře i ze vzduchu.

Putin tedy hovořil o síle, kterou jsou Spojené státy schopny uplatit v případné agresi vůči Rusku. Měl naprostou pravdu. A nejde jen o ruské území, jak vidíme v Sýrii.

2)K údajně jasné kvalitativní a početní převaze USA. Argument „vždyť jen moderních tanků M1 Abrams mají Američané skoro devět tisíc, zatímco Rusové mají svých T-90 v aktivní službě ani ne pět set“ může shořet jak papír, když pozorně sledujeme, co se na tomto poli v poslední době děje.

Jeden příklad za všechny: Rusové se potichu chystají znovu zprovoznit a zmodernizovat zakonzervované plynoturbínové tanky T-80BV, kterých mají ve skladech až tři tisíce (!) kusů. Války v Sýrii a na Ukrajině taktéž ukazují, že je třeba i nadále počítat s tanky T-72, kterých je v Rusku přes osm tisíc (ve službě necelé dva tisíce) a u kterých je možné dostatečně efektivně zvýšit účinnost palby, úroveň ochrany i mobility tak, aby se staly moderními a účinnými zbraněmi v současných válkách.

S přihlédnutím k počtům, prováděným i plánovaným modernizacím brzy zjistíme, že ona americká „jasná kvantitativní i kvalitativní převaha“ vůbec není tak jasná, jak na první pohled vypadá. A to se pořád bavíme jen o tancích a nikoliv třeba o dělostřeleckých prostředcích.

Ani ruská flotila bojových letadel už zdaleka není takovou „troskou“, jakou byla před patnácti lety. Vezměme si pouze nově vyrobené taktické bojové letouny. Vůbec to nejsou zanedbatelné počty, jak by rád poznamenal každý kritik ruské armády operující s tvrzením, že „Rusové sice umí vyvinout a vyrobit dobré zbraně, ale nemají na to, aby si je koupili“.

Tak tedy – ruské letectvo za minulých patnáct let dostalo 58 nových letounů Su-35S, 103 Su-34, 79 Su-30SM, 20 Su-30M2, 12 Su-27SM3, 44 MiG-29SMT a 10 MiG-29UB, 24 MiG-29KR/KUBR (jeden havaroval). To je 350 letadel. Málo? A dodávky nekončí, nemluvě o postupné modernizaci všech starších letadel, která zůstávají v aktivní službě, včetně typu MiG-31BM, jenž objektivně nemá ve světě rovného.

Rychlým tempem Rusové posilují schopnosti všech druhů vojsk, kdy například výsadková vojska prochází zásadní kvalitativní změnou stejně jako protivzdušná obrana.

A i ruské námořnictvo, kde modernizace naráží na řadu problémů, těží z dob existence Sovětského svazu a ze skutečnosti, kterou si západní mediální kritici příliš neuvědomují – totiž z koncepce ničení protivníkových lodí nadzvukovými protilodními střelami. I starší ruská plavidla jsou vybavena těmito zbraněmi, proti kterým je účinná obrana velmi komplikovanou záležitostí. Z říše sci-fi už není jejich přezbrojení střelami hyperzvukovými, jmenovitě 3M22 Zirkon. Samostatnou kapitolou je tradičně silná ponorková flotila, doplňovaná o nové jednotky tříd Borej či Jaseň.

Obrovský posun Rusko vykonalo v oblasti přesně naváděných podzvukových střel s plochou dráhou letu, jak jsme ostatně mohli vidět na záběrech těchto zbraní odpalovaných na cíle v Sýrii z hladinových plavidel, z ponorek i ze strategických bombardérů.

A tak bychom mohli pokračovat.

3)Efektivita. V USA se neustále mluví o „cost efficiency“, tedy efektivitě vynaložených nákladů, kdy typickým výsledkem tohoto přístupu jsou JDAM soupravy pro navádění bomb s využitím GPS. Cena jediné soupravy přesahuje v přepočtu půl milionu korun, nehledě na cenu samotné munice. Rusové o efektivitě tolik nemluví (alespoň ne v médiích), zato konají.

Vyvinuli – například – navigační a střelecký komplex SVP-24. Instalace tohoto zařízení přemění starý frontový bombardér Su-24 s prehistorickou skladovou municí FAB-250 v bezmála stejně účinný prostředek, jako je stíhací bombardér F-15E Strike Eagle s pumami JDAM nebo SDB. A to za zlomek ceny, která se ještě v poměru výrazně snižuje s počtem uskutečněných misí. Tomu se říká cost efficiency.

Jestliže je ekonomický aspekt válčení přinejmenším stejně důležitý jako technický, není divu, že přicházejí indicie o tom, že Američané jsou „šokujícím způsobem znepokojeni“ ruskou efektivitou v Sýrii. Jenže udělat s tím cokoliv je pro Američany principiálně nemožné, protože zatímco oni potřebují vydělat, Rusové se potřebují ubránit. Tato teze je zdrojem všech příkladů pověstné ruské „pragmatičnosti“, „odolnosti“, „jednoduchosti“ a podobně. Netřeba dodávat, na čí straně by byla v tomto ohledu výhoda v hypotetickém konvenčním střetu mocností.

Syrská kampaň navíc odhaluje skutečnou úroveň výcviku personálu, kdy je až fascinující například připravenost osádek bojových helikoptér poskytujících přímou podporu syrským jednotkám v poli. Ruští „vrtulníkáři“ operují ve velmi malých výškách a jsou denně vystaveni intenzivní nepřátelské palbě z celé škály zbraní včetně velkorážových kulometů, protiletadlových kanonů a ručních řízených střel. Přesto jsou jejich ztráty naprosto minimální.
4)Stav společnosti. Tak dlouho kurátoři „západní civilizace“ polarizují společnosti v „demokratických“ zemích, až se tyto společnosti rozloží a nejsou ochotny k dostatečné loajalitě. Zjednodušeně řečeno půlka Spojených států bude dělat všechno pro to, aby nemusela umírat pro „Ameriku Donalda Trumpa“ a druhá půlka proto, aby nemusela umírat pro „Ameriku Hillary Clintonové“. A každá z těchto půlek bude navíc házet klacky pod nohy té druhé, aby se jí nedařilo. Což už ostatně vidíme.

A v Rusku? Pětaosmdesát procent Rusů stojí pevně za svým vůdcem.

Ale není to jen motivace daná autoritou lídra a loajalitou k němu. Obránci nikdy nemusí řešit otázku „proč vlastně bojuji v téhle válce?“ Jediná otázka, kterou řeší, je otázka přežití. Netřeba se odkazovat k tomu, čeho Rusové byli v historii schopni v zájmu svého přežití, a netřeba pochybovat o tom, že by toho byli schopni znovu.

5) Technologická „umírněnost“. Amerika se dostala do pasti „revolučních inovací“, neustále doslova chrlených Agenturou pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA). A tak zatímco nebesa celé řady států brázdí přehršel amerických průzkumných i útočných bezpilotních prostředků, tamní průmysl jakoby se zadýchal a neodkázal vyprodukovat nic jiného – bojeschopného.

Problematické jsou prakticky všechny současné velké programy, jako je bojový letoun páté generace F-35 Lightning II, konvertován V-22 Osprey či pobřežní bojové plavidlo LCS. Píárové „nahánění hrůzy“ z hypermoderního torpédoborce Zumwalt se změnilo doslova v komedii poté, co museli tuto loď potupně odtáhnout „zadřenou“ z Panamského průplavu. Ne, to opravdu není ruská propaganda.

A tak zatímco Spojené státy pohlcené svými robotickými titěrnostmi v uplynulých letech naprosto upozaďovaly například vývoj nových obrněných vozidel, Rusko se pustilo do vývoje rovnou několika obrněných platforem nové generace. Minimálně pokud jde o pásovou Armatu, předběhlo o jednu generaci celý Západ, jemuž bude trvat dlouhé roky, než vyvine, otestuje a zavede do sériové výroby srovnatelný stroj.

Současně Rusko neopakuje chyby Spojených států a nezříká se bojových letadel čtvrté generace. Program víceúčelového bojového letounu páté generace Suchoj T-50 sice jde kupředu, ale Rusové vědí, že zásadní, generační změna v této oblasti přináší obrovské množství rizik. Právě proto Rusko rozvíjí osvědčené Suchoje a Migy, počítá s jejich výrobou i do budoucna a službou po boku letadel páté generace. Je to přístup bezpečný, racionální a přitom dostatečně inovativní k tomu, aby země neztratila krok s posledním technologickým vývojem. Ostatně podobný přístup je uplatněn i při vývoji nového strategického bombardéru PAK DA, který bude sloužit společně s „bílými labutěmi“, jejichž výroba bude obnovena v modernizované podobě Tu-160M2.

Tolik pár příkladů za všechny.

To vše a další fakta a tendence hovoří ve prospěch Ruska a nikoliv agresora. Navzdory ekonomickým sankcím a i přes příznivý vývoj ve Spojených státech navíc Rusko nehodlá připustit své oslabení ani do budoucna. Putin to řekl jasně: „Současně bych chtěl obrátit vaši pozornost na to, že jestli si dovolíme byť jen na minutu vydechnout, dopustit třeba jen jedno významné selhání v modernizaci armády a námořnictva, situace se může velmi rychle změnit s přihlédnutím k rychlosti ve světě probíhajících událostí.“

Modernizace ruských ozbrojených sil ještě zdaleka není završena, ale už za jejich současného stavu nelze pochybovat o platnosti slov ruského prezidenta.

A pokud někdo pochybnosti přece jen má, nechť si uvědomí, co Rusko dokázalo za rok působení svého doslova nepatrného kontingentu v Sýrii. Vymazalo z povrchu země sílu o velikosti středně velké armády s 35 tisíci muži a 1500 kusy techniky. A v Aleppu porazilo agresora.


Lavrov se svěřil se svými dojmy z prvního rozhovoru Putina s Trumpem

$
0
0
30.1. 2017   Sputník
Sobotní rozhovor ruského prezidenta Vladimira Putina s jeho americkým protějškem Donaldem Trumpem byl dobrý, a to jak „z politického, tak i čistě lidského hlediska“, prohlásil ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov.

Trump telefonoval s Putinem„Rozhovor, který se uskutečnil v sobotu mezi prezidenty Putinem aTrumpem byl dobrý, řekl bych, že jak z politického, tak i čistě lidského hlediska, byl to rozhovor, v němž se projevila vzájemná úcta, snaha obou lídrů kontaktovat bez moralizování, vycházet — a to bych chtěl zvlášť zdůraznit — z národních zájmů každé země. Z toho vychází prezident Putin, z toho vychází prezident Trump,"řekl Lavrov, když komentoval výsledky prvního telefonního rozhovoru nejvyšších představitelů obou zemí po Trumpově inauguraci.

Podle slov ruského ministra vyšlo v průběhu rozhovoru najevo, že existuje celá řada sfér, kde se zájmy Moskvy a Washingtonu shodují. Lavrov zdůraznil, že oba státníci se dohodli, že budou v kontaktech pokračovat, termíny a detaily je ještě třeba zkoordinovat.

Ruský a americký prezident v sobotu projednali takové otázky jako situace v Sýrii a na Ukrajině, zdůraznili závažnost spojení úsilí v boji s mezinárodním terorismem.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live