4.5.2017 ZdenekJemelik
Dne 3.května 2017 Krajský soud v Brně zamítl odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Znojmě Jarmily Goldové proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, kterým byli zproštěni obž. Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler její obžaloby z r.2004 kvůli přepadení dvou poštovních doručovatelek. Jarmila Goldová v té věci působila jako dozorová státní zástupkyně. Pod jejím dozorem policisté „přemluvili“ Tomáše Čepuru, aby se doznal k jednomu přepadení a aby z druhého křivě obvinil nějakého kamaráda.
Oba obviněné poslala do vazby. Na základě její obžaloby je pak v r. 2005 odsoudil senát Jaromíra Kapinuse. Odsouzení tehdy neúspěšně vyčerpali řádné i mimořádné opravné prostředky.
O šest let později se dostavil na policejní služebnu Antonín Škrdla a oznámil, že ve skutečnosti obě doručovatelky přepadl on a udal i své pomocníky. Přidal jedno přepadení navíc, které se odehrálo v jiném okrese a policii se do té doby nepodařilo je objasnit. V případném uvěznění viděl nástroj k přerušení svého bezvýchodného způsobu života gamblera a bezdomovce. Okresní soud ve Znojmě odsoudil i tuto skupinu rozsudkem senátu Pavla Rujbra. Předseda senátu věděl, že za stejný skutek byli odsouzeni jiní lidé, což odporuje logice, ale vypořádal se s tím svérázným právním zmetkem: aniž by provedl jakékoli dokazování k možné účasti pánů Čepury a Schindlera, uvedl ve výrokové větě rozsudku, že se na trestném jednání Antonína Škrdly & spol. podíleli blíže neurčeným způsobem. Trest jim neuložil. Vlastně se dopustil křivého nařčení, proti němuž se jeho oběti nemohou bránit, nejsouce stranou řízení. Soud, ctící právo a spravedlnost, by tehdy napadl rozsudek senátu Jaromíra Kapinuse podnětem ke stížnosti pro porušení zákona.
Jaroslav Schindler za této situace požádal soud o povolení obnovy procesu. Senát soudce Jaromíra Kapinuse na návrh žalobkyně žádosti nevyhověl. Stalo se v r.2012. Stížnost obviněného pak zamítl Krajský soud v Brně senátem Aleše Flídra, dnes místopředsedy soudu.
Cesta k nápravě začala podnětem spolku Šalamoun ke stížnosti pro porušení zákona, ke které se dodatečně připojil Jaroslav Schindler. Na jeho základě podala ministryně spravedlnosti Marie Benešová stížnost pro porušení zákona proti nepovolení obnovy procesu. Nejvyšší soud jí vyhověl rozsudkem z 19.listopadu 2013. V souladu se zdravým selským rozumem upozornil, že není možné, aby za popsané skutky byly odsouzeny obě skupiny obžalovaných, když přepadení se vždy zúčastnil jen jeden pachatel, dále konstatoval porušení zákona v neprospěch odsouzeného a přikázal opakování řízení o povolení obnovy.
Soudce Jaromír Kapinus zahájil řízení o povolení obnovy procesu po neospravedlnitelném otálení. Do věci také zasáhl jako deus ex machina mnohonásobný recidivista Karel Peer, tehdy „zákazník“ soudce Kapinuse, kterému poslal dva dopisy se sdělením, že doznání Antonína Škrdly bylo výsledkem komplotu. Podle jeho tvrzení jej vymyslel Jaroslav Schindler, jenž měl Škrdlovi nabídnout podíl na odškodnění, které jistě dostane po zprošťujícím rozsudku. Okresní státní zastupitelství si kvůli tomu vyžádalo obnovu také Škrdlova procesu. V obou řízeních proběhlo velmi důkladné dokazování. Výsledkem bylo potvrzení viny Antonína Škrdly & spol. s následným zamítnutím žádosti o povolení obnovy jeho procesu. Naopak senát Jaromíra Kapinuse obnovu procesu povolil. Nespokojená exprokurátorka Jarmila Goldová opět projevila nelibost: usnesení o povolení obnovy procesu napadla stížností. Čelila pak neúspěšnému pokusu o vyvolání kárného řízení. Krajské státní zastupitelství ale její nesmyslnou stížnost přezkoumalo a vzalo ji zpět. Přesto vyvolala v řízení další citelné průtahy.
V novém hlavním líčení pak znova proběhlo úplné dokazování a soud oba obžalované zprostil viny, i když sveřepá žalobkyně se dožadovala, aby byli znova uznáni vinnými. Proti zprošťujícímu rozsudku podala odvolání. Její nepřístojnost tentokrát přezkoumaly tři stupně nadřízených státních zastupitelství včetně nejvyššího a všechny uznaly její postup za správný.
Usnesení Krajského soudu v Brně z 3. května 2017 ale jednoznačně prokázalo nesmyslnost odvolání. Přeneseně usvědčilo z jalovosti myšlení všechny státní zástupce, kteří se vyjadřovali k námitkám proti odvolání ještě před jeho projednáním osudem. Zpětvzetím nesmyslného dovolání by ušetřili státu a stranám řízení nemalý peníz.
Žalobkyně se ve skutečnosti domáhala vrácení případu do stavu před rozsudkem Nejvyššího soudu, což vzhledem k provedenému dokazování nebylo možné. Nepřímo se dožadovala nového odsouzení za jiné jednání, odlišné od původního popisu skutku. To by předpokládalo porušení žalobního principu, čili protiprávní postup. Ale ani to by nebylo možné, protože v řízeních, předcházejících jejímu zoufalému jednání nebyly nalezeny žádné nové důkazy, které by pány Čepuru a Schindlera usvědčovaly z čehokoli nového. Vytýkala soudu, že se řádně nevypořádal s důkazy z původního řízení. Konkrétně ale vytýkala pouze zanedbání důkazu pachovou stopou, s kterým se naopak soudce Jaromír Kapinus vypořádal velmi dobře odkazem na právní názor Ústavního soudu.
Bilance působení státní zástupkyně Jarmily Goldové je pro ni velmi nepříznivá. Vykonávala nedbale dozor v přípravném řízení a podala pak obžalobu, postavenou na křivých výpovědích Tomáše Ćepury. To možná nevěděla, ale to je její chyba. Když senát Pavla Rujbra zpochybnil rozsudek senátu Jaromíra Kapinuse a Jaroslav Schindler žádal o povolení obnovy procesu, zasadila se o zamítnutí jeho žádosti. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR její názory neovlivnil. Stížností proti povolení obnovy procesu vyvolala průtahy v řízení. Odvoláním proti zprošťujícímu rozsudku prodloužila svým obětem čekání na spravedlnost. Svým chováním vyjádřila názor, který je ostatně mezi státními zástupci hojně rozšířen, totiž že vinen je každý, o kom si to myslí žalobce, mínění soudů na tom nemůže nic změnit, důkazů netřeba. Mimo to způsobila značnou finanční újmu státu a stranám řízení, které se kvůli její libovůli musely odvoláním zabývat. Lépe by udělala, kdyby se pánům Čepurovi a Schindlerovi omluvila.
Podle mého laického názoru zpochybnila profesionalitu a nestrannost státního zastupitelství, čímž naplnila skutkovou podstatu kárného provinění státního zástupce. Poškodila pány Čepuru a Schindlera, jimž prodloužila čekání na spravedlnost a zvýšila náklady obhajoby. Kární žalobci Ivo Ištvan a Pavel Zeman ale můj názor nesdílejí. Jsou naopak přesvědčeni, že Jarmila Goldová měla na ničemné jednání právo.
Právě ukončený proces, o kterém jsem psal v řadě článků jako o „znojemském justičním skandálu“, je vzorovou ukázkou nemravného a protiprávního jednání státního zastupitelství, soudů a ministerstva spravedlnosti, s kterým se můžeme setkat i v jiných kauzách. Nepovolení obnovy řízení v r.2012 nelze bagatelizovat jako pouhé uplatnění nesprávných právních názorů žalobkyně a předsedy senátu. Věděli, že u stejného soudu byl za údajné skutky obžalovaných odsouzen někdo jiný. Pokud se za těchto okolností rozhodli obnovu nepovolit, vědomě se dopustili na Tomáši Čepurovi a Jaroslavu Schindlerovi křivdy. Selhali i soudci Krajského soudu v Brně v čele s Alešem Flídrem, kteří zcela jistě věděli, že rozhodnutí o nepovolení obnovy je nezákonné.
Předseda senátu Jaromír Kapinus v prvních týdnech po vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu ČR nekonal. Konstatovala to po přezkumu spisu předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová. Když už jeho senát konečně povolil obnovu řízení, Jarmila Goldová vyvolala průtahy nesmyslnou stížností proti jeho rozhodnutí. Po zprošťujícím rozsudku ve věci vyvolala další průtahy odvoláním, jehož text vyvolává dojem, že pisatelka nerozumí trestnímu právu hmotnému i procesnímu.
Pánové Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler se dočkali spravedlnosti po třinácti letech. Kdyby si předseda senátu a žalobkyně počínali podle práva, čekání mohlo být o 3-4 roky kratší.
Jako laik soudím, že nepovolením obnovy v r. 2012 soudci i státní zástupkyně naplnili skutkovou podstatu kárného provinění, ne-li přímo trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Ani jeden z oslovených kárných žalobců ale neuznal za potřebné aspoň jim udělit důtku podle zákona o soudech a soudcích. Poslední z nich nedbal upozornění, že nevyhověním kárnému podnětu způsobí marné vypršení tříleté promlčecí lhůty.
Nabízela se pak příležitost postihu za obstrukce předsedy senátu Jaromíra Kapinuse v prvních měsících po vrácení spisu od Nejvyššího soudu ČR. Opět se mezi oslovenými kárnými žalobci nenašel žádný, který by se cítil jeho postupem pohoršen. K jeho přístupu k věci se se vedle výše zmíněné předsedkyně Nevyššího soudu ČR vyjádřila pro Ministerstvo spravedlnosti předsedkyně Okresního soudu ve Znojmě Lenka Krčálová, která jakékoli průtahy popřela. Ministerstvo spravedlnosti dalo jejímu vyjádření přednost před názorem Ivy Brožové, přestože pro svůj vztah k věci se vůbec vyjadřovat neměla: její manžel byl totiž přísedícím v senátu Jaromíra Kapinuse.
Oslovení kární žalobci, kteří se zabývali výhradami proti postupu soudců a státní zástupkyně Jarmily Goldové v této kauze si patrně neuvědomují, že svou tolerancí podrývají v hlavách soudců a státních zástupců smysl pro odpovědnost k občanům, kteří jim jsou vydáni na milost a nemilost. Je nebezpečí, že soudci a státní zástupci, jimž se dostalo ochrany ze strany kárných žalobců, se budou chovat stejně nehorázně i v budoucích kauzách, jimiž se budou zabývat. Příklad tolerantního přístupu k nepravostem v jedné kauze ovšem podporuje bujení jistoty beztrestnosti ve sborech soudců a státních zástupců v celé republice. Podrývání profesní morálky se může nepřímo projevit v narůstání četnosti justičních přehmatů a zločinů.
Zvláštní kapitolou v tomto případě je vystoupení vícenásobného recidivisty Karla Peera. Způsobil značné škody: pohaněl veřejně Jaroslava Schindlera, vyvolal komplikace v řízení o povolení jeho procesu, navodil potřebu zahájení řízení o povolení obnovy procesu Antonína Škrdly & spol. a tím vším zatížil stát a strany řízení finančními náklady. Ty nebyly zanedbatelné, neboť vznikla potřeba opakované eskorty tří odsouzenců v Příbrami do Znojma a zpět. U soudu doznal, že jméno Jaroslava Schindlera našel v novinách.
Pokus o jeho trestní stíhání ztroskotal, protože místní orgány činné v trestním řízení a krajské dohledové orgány kolem něj postavily neproniknutelný ochranný val. Kdo jim pomohl proti obviněným, má přece nárok na ochranu.
