Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Dolejš o "programu" KSČM/2 - ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY - 2.část

May 10, 2017, 6:00 pm
$
0
0
Radim Valenčík
10. 5. 2017  blog autora

Na úvod tohoto článku stručná poznámka: Článek vychází z toho, co jsem napsal před několika dny. To, co prezentuje Dolejš není program, ale soubor priorit. Od programové strany se čeká víc. Na oslavách Prvního máje jsem o tomto problému hovořil s řadou osob. Většina z nich můj kritický názor sdílela. Část rozhovorů jsem měl přímo v době, kdy Jirka Dolejš měl projev. Nelíbil se. 


Druhá část:

Jako další příklad programové prázdnoty všech současných mainstreamových politických stran současného establišmentu uveřejňuji rozhovor s místopředsedou KSČM Jiřím Dolejšem pro Haló noviny vedený Jaroslavem Kojzarem, viz:

http://www.halonoviny.cz/articles/view/45388258

Okomentuji ho obdobným způsobem jako před pár dny projev Petra Fialy na programové konferenci ODS, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4481-fiala-z-ods-skvela-ilustrace-zkazenosti-stran-1.html

(a dalších pět pokračování).

I tentokrát jsem si dělal průběžně poznámky k jednotlivým pasážím, i tentokrát mě zajímalo, zda a jakou formou se v obsáhlém rozhovoru objeví to, co je v současné době tím nejdůležitějším:

Identifikování, pojmenování a případná analýza příčin současných (rychle narůstajících) problémů, na základě toho pak navržení cesty jejich řešení.


Bez toho se nemůže obejít program žádné politické strany, která nechce posloužit jen jako fíkový list kamuflování příčin současných problémů a tudíž i jako nástroj matení veřejnosti.

Pár technických poznámek k následujícímu textu:

1. Zveřejním ho celý včetně otázek, které J. Dolejšovi byly položeny.
2. Důležité, jak v projevu J. Dolejše, tak ve svých poznámkách, zvýrazňuji tučně.
3. Vystoupení J. Dolejše je uvozeno iniciálami J.D. tmavomodře, mé poznámky jsou uváděny průběžně, vždy k příslušné pasáži, uvozeny iniciálami R.V. červeně. (viz úprava NR)

4. Snažím se důsledně používat stejný metr k poukázání na programovou prázdnotu všech politických stran.

Nyní již druhá část textu rozhovoru J. Dolejše s mými poznámkami.

* Je nějaký posun v poměru KSČM k NATO?
 J.D.: Zajištění bezpečnosti ČR prostřednictvím NATO nepovažujeme za odpovídající dlouhodobým zájmům ČR. Už při samotném jednání o vstupu do této organizace jsme jako alternativu viděli širší systém kolektivní bezpečnosti a požadovali jsme dát občanům možnost rozhodnout o našem členství v NATO referendem. To se bohužel nestalo.

Následně jsme měli v programech opakovaně dlouhodobý cíl rozpuštění NATO jako reliktu studené války zneužívaného pro zájmy USA. Postupovým cílem bylo vystoupení ČR z vojenské složky NATO a v politických složkách prosazovat revizi agresivní strategie z roku 1999. Nyní zejm. po amerických prezidentských volbách sílí tlak na zdvojnásobení našich výdajů na NATO. V našem programu je jasný požadavek na prosazení závazného celostátního referenda o vystoupení z NATO. Návrh ústavního zákona v této věci jsme předložili v Poslanecké sněmovně už loni po IX. sjezdu KSČM.

* A jak se vyvíjí pohled KSČM na evropskou integraci a přístup ke krizi v Evropské unii?

Evropská otázka je poněkud v jiné poloze. Zde KSČM ideu evropské integrace podporuje jako z dlouhodobého hlediska objektivní trend, ovšem na rovnoprávných a demokratičtějších základech. Před vstupem do EU jsme požadovali aktivnější přístupová jednání či přechodná období zajištující rovná práva občanům ČR. Požadované referendum nakonec proběhlo, a i když KSČM nedoporučila občanům hlasovat pro souhlas, respektovala jeho výsledky. Ponechala si však silně kritický přístup k fungování EU.

R.V.:Trvalka vyrostlá na půdě KSČM – nesouhlasR.V. červeně s členstvím v NATO. Kdyby aspoň tento nesouhlas byl založen na identifikování příčin, proč se současné NATO zpronevěřilo svým vlastním závazným dokumentům, co se vlastně ve světě stalo a jak tomu čelit. Takto je to jen plácnutí do vody a vytváření si image "alternativní" strany.)


J.D.:Požadovala snížení byrokracie, posílení rovných šancí pro občany i členské státy a větší emancipaci vůči USA. Mezitím na EU dopadla jak finanční krize v roce 2009, tak migrační krize od roku 2015 a Británie letos potvrdila rozhodnutí o exitu z evropské osmadvacítky. Nestojíme o kolaps Evropy, ani se k ní nechceme otáčet zády. Potřeba odmítnutí jakéhokoliv diktátu Bruselu a požadavek na zásadní transformaci dosavadní integrace je ale nyní akutní. Předpokládá to větší vliv členských států a posílení volených orgánů (národních parlamentů i Evropského parlamentu). Bez podstatných změn se může krize integrace ještě prohloubit.

R.V.: I tady byla obrovská příležitost identifikovat procesy jdoucí dvěma protichůdnými směry: Na jedné ztráta integrity a funkčnosti EU, na druhé straně snaha o silové, administrativní, na vydírání založeném prosazování řešení ze strany silných vůči slabším. Jak k tomu mohlo dojít? Co se vlastně s EU stalo? Proč se KSČM nesnaží popsat příčiny toho, čeho jsme dnes svědky? Neumí to, nebo se její reprezentaci již podařilo tuto stranu plně podřídit mainstreamové funkci politických stran establišmentu – kamuflovat příčiny současných problémů?!

* Vím, že před zasedáním vašeho ústředního výboru nelze odkrýt všechny karty, ale neprozradil byste našim čtenářům alespoň něco?
 J.D.:Jistě nebude překvapením, že požadujeme například minimální mzdu na 50 procentech průměrné mzdy, to by dnes znamenalo 14,5 tisíce Kč s proplácením prvních tří dnů nemocenské. Dál jsme například za rozšíření jízdného ve veřejné dopravě zdarma či za zrušení zpoplatnění školních družin či klubů. Požadujeme zvýšit podíl na financování vědy a výzkumu ze všech zdrojů až na 3 % HDP. Podíl financování kultury ze státního rozpočtu pak ve výši nejméně jednoho procenta HDP.R.V. červeně

R.V.: Chvályhodné. Standardní vymezení přání toho, jak by to mělo být.

J.D.: Jsou samozřejmě i témata nová. Přichází v úvahu zahájení celospolečenské diskuse na téma zdokonalení Ústavy z roku 1993. Nebo na téma zkracování pracovní doby a zdanění robotů v souvislostech s příchodem průmyslové revoluce 4.0. Konkrétní naplnění hesla informační demokracie vyžaduje boj s informačními monopoly a za reálnou vyváženost veřejnoprávních médií. Ale třeba i tzv. pirátská témata jako svobodný internet, rozšíření možnosti volně stahovatelného softwaru a tzv. open-source.

R.V.: Fantasmagorie "zdanění robotů"... Chápání 4. průmyslové revoluce jen jako technické změny, přitom procházíme skutečnou revolucí obdobnou, jakou byla průmyslová revoluce jako taková, kdy se těžiště ekonomiky přesouvá do nově vznikajícího odvětví produktivních služeb. Zkracování pracování doby? Ne, řešení zásadního problému odcizení práce, kdy se ruší rozdíl mezi tím, kdy je člověk "doma" a kdy je v "práci"... Ale to je trochu stranou od hlavního problému – absence identifikování příčin současných problémů. Kdo by měl zájem vědět, jak je to s tou 4. průmyslovou revolucí, tak si může dohledat třeba zde:

http://radimvalencik.pise.cz/4161-r2017-046-m-monografie-cely-text-ke-stazeni.html

Relevantní ke 4. průmyslové revoluci je zejména druhá monografie.


* A co otázka tzv. znárodňování?
J.D.: KSČM byla vždy pro strategickou roli veřejného sektoru v ekonomice, zejm. v infrastruktuře, energetice a surovinách. Posílení výkonu vlastnických práv a zastavení další privatizace rozhodně není o nařizování nějakého všeobjímajícího monopolu státu. U podniků strategického významu je tu možnost výkupu majetkových podílů. Vláda i samospráva také mohou zakládat nové podniky. Požadujeme zejm. vrácení vodních zdrojů a zásobování pitnou vodou do rukou obcí a krajů. Kromě toho podporujeme rozvoj družstevních a komunálních podniků a spoluúčast zaměstnanců.

R.V.: Bez znalosti příčin současných problémů se na otázku vývoje vlastnických vztahů těžko odpovídá. A pro mainstreamové strany současného establišmentu je příznačné, že tunelování společnosti "shora", tj., z pozice státu, tj. okrádání občanů ve velkém á la Juncker jaksi nevidí a nechtějí vidět. Pro stranu, která vidí postátnění jako všelék pak vznikají dost velké problémy.

* Nevíte, jestli se některé vaše priority neobjeví u dalších stran? Nebojíte se konkurence?
J.D.: Naopak, vůči konkurenci je nezbytné se vymezit, a to i v případech, kdy zmiňuje podobná témata. KSČM nabízí důslednou změnu, a ne její iluzi a pouhá šidítka. Například náš návrh majetkového přiznání by byl plošně účinný na rozdíl od bezzubého řešení, se kterým se smířila současná vláda. Také náš návrh valorizace minimálních mezd a důchodů by daleko razantněji snížil tento sociální handicap občanů ČR. Důslednost se týká i skutečného řešení neziskových nemocnic, situace mladých rodin či osvobození od chomoutu soukromých exekutorských mafií a parazitismu lichvářů. Vždyť dnes již každý devátý občan má zkušenost s exekucí. Rozhodně nebudeme kličkovat jako jiní kolem solidárního zdanění, tedy nižších daní u nízkopříjmových a větších odvodech u bohatých.

R.V.:Užitečné cíle. Docela by mě však zajímalo, zda se do říjnových voleb najde některá strana, která by zvedla prapor identifikování a pojmenování příčin současných problémů. Ono by stačilo tak málo. Třeba kdyby J. Kojzar na toto téma udělal rozhovor buď s J. Dolejšem a trochu ho "přitlačil", nebo dal prostor někomu jinému. Takto KSČM ujíždí vlak dominantní opozice. Ale třeba to její současné reprezentaci vyhovuje...

* Program bude definitivně schválen na červnovém zasedání ústředního výboru, pak se s ním veřejnost seznámí. Jen jedno prozraďte, bude v něm místo pro místní, tedy krajové »speciality«?
J.D.: Pochopitelně, že situace v jednotlivých volebních krajích není stejná. Komunikace s voliči a finalizace základních propagandistických materiálů na to musí myslet. Vedle témat, která jsou celostátně společná, je pak třeba akcentovat témata, která jsou pro region specifická. Někde je to zemědělství či život na venkově, někde nabídka bydlení a veřejná integrovaná doprava, někde těžba surovin či vysoké školství.

R.V.: Tak trochu rozplizlý závěr rozhovoru, ale to není podstatné.

Tak si na závěr vypůjčím myšlenky z jiného textu, o kterém jsem právě včera a dnes psal:

Protistrana, profitující establishment a jeho pomahači, nejeví žádné známky pochopení příčin krize, jen je trápí některé povrchní jevy. Bude proto pokračovat ve své bezohledné politice a nasírat stále větší počet lidí, včetně zatím lhostejných lidí a také včetně svých příznivců. Jejich konkurenční, závistivé myšlení totiž logicky neustále staví proti sobě další, stále sobě bližší osoby tak, jak postupně poráží, likviduje odpůrce a vzdálenější sympatizanty, méně dravé řiťolezce, obětní vazaly.
...

Naprosto nejdůležitější je v současné době "naučit spoluobčany poznávat rizika, chápat problémy až do jejich příčin a naučit je samotné je napravovat".

Celé viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4510-moudry-komentar-v-nove-republice-kdo-je-autor.html

http://radimvalencik.pise.cz/4512-moudry-komentar-v-nove-republice-dokonceni.html

Jak prosté! Nedokážu pochopit, jak to někdo nedokáže pochopit.

(Pokračování dalším tématem)
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4528-volby2017-093-dolejs-o-programu-kscm-2.html
↧
Search
↧

Den vítězství v Grozném. Tohle jsou opravdu záběry z Čečenska (VIDEO)

May 10, 2017, 8:49 pm
$
0
0
ea24
11. 5. 2017  Eurasia24
 
Čečensko, to je v tuzemském mediálním mainstreamu buďto „útlak kavkazských národů Ruskem“, nebo, obzvlášť v poslední době, „útlak tamních homosexuálů místními orgány“. Podívejte se, jak se tato převážně muslimská republika postavila k připomínce Dne vítězství letošního devátého května.

Novináři hlavního proudu by jistě z povinnosti napsali, že následující záběry jsou zinscenované, že oslavy Dne vítězství v Grozném byly „umělé“ nebo že všichni z tisíců slavících obyvatel čečenské metropole byli k účasti „přinuceni pod pohrůžkou represí a násilí“. Záběry jsou však vypovídající dostatečně. Uvidíte obrázek poněkud jiné islámské společnosti než v radikály okupovaných oblastech Sýrie nebo v demoralizovaných násilnických komunitách na okraji Paříže. Uvidíte výsledek pokorného, inteligentního, rovnovážného přístupu ruského vedení k etnickým a náboženským specifikům hrdé kavkazské autonomní země, součásti mnohonárodnostní federace.

Uvidíte pochodující vojáky, mladé muže, kteří nemají potřebu prchat do Evropy, protože jsou doma v Čečně – oddáni své republice a současně Rusku. Uvidíte klidné moderní město změněné díky Moskvě k nepoznání po krutých letech zvůle Západem podporovaných radikálních islamistů a následné totální válečné devastaci. Uvidíte mírové soužití etnik a vyznání, usmívající se lidi, ženy s pokrývkami hlavy i bez nich.

A co víc, uvidíte tisíce potomků čečenských účastníků Velké vlastenecké války pochodujících v Nesmrtelném pluku. „Cítím pocit hrdosti, že jsem vnukem takového pro mě velkého člověka, člověka, který zachránil pluk,“ řekl jeden z čečenských účastníků pochodu, třímající v ruce portrét svého dědečka ověšeného medailemi.

Letošní účast v pochodu Nesmrtelného pluku v Grozném byla rekordní – třídou Achmata Kadyrova pochodovalo nejméně deset tisíc lidí, průvod byl dlouhý bezmála kilometr.

Další dva tisíce účastníků z řad vojáků, příslušníků Národní gardy a jiných bezpečnostních složek měla vojenská přehlídka, jejíž součástí byl průjezd 124 obrněných vozidel jako BTR-82, Kamaz Vystrel, Gaz Tigr a dalších.

Čestná místa u tribuny dostali čečenští veteráni Velké vlastenecké války. K účastníkům promluvil prezident autonomní republiky Ramzan Kadyrov, který řekl: „V Den vítězství znovu a znovu vzpomínáme na miliony občanů Ruska hrdinně padlých v boji s hitlerovskými okupanty. Sláva hrdinům padlým za svobodu a nezávislost vlasti!“ Ramzan Kadyrov pak pochodoval v čele Nesmrtelného pluku:


↧

Rozjímání nad jednou knížečkou , co mi vypadla pod nohy

May 11, 2017, 2:20 am
$
0
0
Geordyn
11.5.2017  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Slíbit něco, zvláště to o čem víš, že ti orosí čelo, je setsakra těžké splnit. Protože jde vlastně o činnost sahající do oblastí, o kterých vím pramálo. Ale jen to, oč se nepokusíme, můžeme nazývat neřešitelným.

Když po třiadvaceti letech objevíte knihu zasutou tak, že vám vypadne z knihovny pod nohy a tu útlou, ale třeba tu kvalitně vázanou knížku tří autorů otevřete a prolistujete ji. A zavzpomínáte. 


V oné době, byl její obsah pro mne informací dosti zásadní. Po svém zvyku jsem tehdy při četbě podtrhoval pasáže, které jsem považoval za důležité. Bylo krátce po listopadovém převratu a scéna kolem vřela. Snad připomenu jen privatizaci státního majetku, to období, kdy knechti drancovali vlastní zem. Bez právního fundamentu. Tedy šlo vlastně o to, co lze nazvat loupeží. A tak jsem zkusil porovnat údaje z roku 1964 s dnešním stavem. Ekonomickým, politickým, právním. Protože autoři si obsah, kterým naplnil i těch 183 stránek rozdělili na třetiny a každý – právník J.Teryngel, historik a politický analytik Slavomír Ravik a ekonom F. Dvořák – hodnotili polistopadový vývoj (nazval bych to jinak – s odstupem po více než dvaceti let – propadem) formou kritických úvah, tak jak to viděl každý z nich ve svém oboru. Knížka má název Bílá kniha k pátému výročí 17. listopadu 1989. S výrazným nadpisem ŽALOBA.

Tak rozsáhlé hloubkové a podrobné rozbory, jako vytvořili autoři, to jsem naznačil v první větě, nedokážu zvládnout plně, jak by si tak citlivý materiál vyžadoval. To předem avizuji.

Začnu tím, co mne po tak dlouhé době první udeřilo do očí. Předmluva, kterou napsal Miloš Zeman. Ano, současný president České republiky. Neochudím vás o ni. Zde je.

Předmluva


Slavomír Pejčoch – Ravik vstoupil do mého vědomí už v době, kdy napsal Zahradní slavnost pro 15 milionů. Tuto jeho knihu jsme dokonce rozesílali delegátům XXVI. sjezdu sociální demokracie v Hradci Králové jako jedno z nejhlubších zdůvodnění našeho kritického postoje k politice současné vládní koalice. Od té doby s obdivem a úctou čtu jeho pravidelné tiskové analýzy, vycházející v poslední době i knižně. Je pro mne příkladem člověka, který se nedomnívá, že kritičnost by měla skončit s pádem komunistického režimu. Je přesvědčen, že každý režim si zasluhuje konkrétní a věcnou kritiku, zvláště pak ten režim, který často nahradil jedno zlo druhým. Stále znovu a znovu si v této souvislosti vzpomínám na Krylovy verše:


“ Vždyť ti, co kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou……“


Každý z nás má pohodlnou touhu ztotožnit se s vládnoucí mocí už proto, že opak je rizikový. Ptejme se však nejprve, jaká ta vládnoucí moc je. A zjistíme-li, že se pro ni vše zredukovalo za peníze, aniž by odlišovala čisté peníze od špinavých, že pokračuje v bobtnání státního aparátu a opět obsazuje odborná místa svými často nekvalifikovanými straníky, že tlumí úsilí po regionální samosprávě a místních iniciativách, že zdraví a vzdělání spolu s ochranou životního prostředí jsou opět odsunovány na druhou kolej, že zastavením bytové výstavby jsme se dostali do ještě horší situace, než existovala v minulosti – potom si řekněme s Ronaldem Reaganem:

Jestliže politika vaší vlády nevede k tomu, že se cítíte lépe než v minulosti, potom vykopněte takovou vládu.

Tvrdit, že naše společenská transformace potřebuje vedle ekonomického i svůj sociální, ekologický a zejména morálně-kulturní rozměr, není nic antireformního. Tvrdit, že se obejdeme s tržní ekonomikou bez jakýchkoliv přívlastků, že ekologie je šlehačkou na dortu a že kniha je stejné zboží jako papírový ubrousek, naopak antireformní je. A nejvíce antireformní je nová vedoucí strana naší společnosti, disponující jedinou přípustnou alternativou, která směřuje ke světlým zítřkům.

Zde je v knize faksimilie vlastnoručního
podpisu pana Miloše Zemana.

Kniha má na tehdejší dobu úderné nadpisy svých krátkých kapitol. Zmíním jen výraznější, pro zřetelnost autorských vstupů. A předmluvu, kterou jste četli, ponechám k vašim osobním úvahám. Úvahám možná mimořádně kritickým, po divadelních výstupech prezidenta ČR v dnešních dnech, při řešení situace demise – nedemise premiéra vlády. To v dánském úspěšném televizním seriálu – VLÁDA – něco podobného určitě nebude. A když, tak s odsudkem.

CO NÁM SLIBOVALI
TAM KDE HNIJE DUCH
OPTIMISTOU MŮŽE BÝT AKORÁT IDIOT
ZAČ JSME BOJOVALI…!?
HLAVNÍ HŘÍCHY A HŘÍŠNÍCI

Pan František Dvořák doplnil vždy v úvodu všechny své kapitoly ekonomických rozborů výňatky z poezie Karla Sýse – Pět let v mrtvém domě. Výstižnými.

Kapitola o nezaměstnanosti začíná takto:
KNÍŽE ZVĚŘINU RÁD

„Společnost není pro socialismus zralá“
Takže musí počkat
až pan Schwarzenberg uzná
že jeho poddaní dozráli
„Ostatně soudím, že Komuna musí být zničena!„

Zajíci neusínejte na vavřínech
Mohli byste se probudit na bobkovém listu !

Neštěstí, jak známo, nechodí nikdy samo. S úpadkem výroby je spojeno i snižování počtu pracujících. Takže bylo-li v ČSFR v r. 1989 7,9 mil. ekonomicky činných osob, pak v roce 1992 se už tento počet snížil o více než 800 tisíc na zhruba 7,1 mil. osob. Z toho asi 420 tisíc se do práce nevrátilo. Už v r. 1990 však začala vznikat i nezaměstnanost, která se koncem roku 1992 týkala 395 tisíc pracujících.
Tedy skoro čtyři sta tisíc vykolejených lidských osudů, a jejich počet pořád roste a roste. Nezaměstnanost tehdy představovala asi 5,3 % z celkového počtu ekonomicky činných obyvatel………………

………..Dle OSN v tomtéž období však např. Švédsko vykazuje jen 2,7 %, Švýcarsko 1,3 % a Japonsko 2,1 %. Přitom, jak známo, už byly okresy či menší lokality, nejen na Slovensku, ale i v ČR, kde tato průměrná míra byla proti celostátní vyšší dvakrát až třikrát. A to už je hrozivé, to už se tu šíří bída, existenční nejistota a sociální neklid… – a také většinou i kriminalita a za určitých podmínek i drogy.
…..Není divu, protože to je přirozený důsledek zmíněného ohromného poklesu naší výroby. I tak je totiž počet pracujících, posuzováno z hlediska národohospodářské efektivnosti, neúměrně vysoký. Poklesla-li totiž společenská produkce o 31 % (ND) a počet pracujících jen o 9 %, pak je nutno konstatovat, že se v tomto období naše ekonomická efektivnost či společenská produktivita práce souběžně zhruba o čtvrtinu zhoršily.

Potom v knize následují odstavce týkající se Inflace, Zvýšení zahraničního dluhu i vnitřního, Zahraniční kolonizace, Ztráta východních trhů, Iniciace zrušení RVHP, atd. Vše v sobeckém zájmu "Rekorytarizace pro vyvolené".

A nyní přichází pro mne to stírání potu na čele. Nahlížení do ukazatelů Českého statistického úřadu. Zaměřil jsem se na výše rozebíranou Obecnou míru nezaměstnanosti. Nějaký jiný ukazatel jsem na https://www.czso.cz/csu/czso/… nenašel. Asi tam i někde bude, ale pravděpodobně ne ten, který zaznamenává nezaměstnané, kteří jsou již vyřazeni z evidence Úřadů práce. Má jich být, jak jsem slyšel, na 600 – 700 tisíc.

A to logicky výrazně zkresluje faktickou nezaměstnanost. Mezi nimi to mohou být i ti co jsou OSVČ, nebo i ti co mají živnostenský list. A mezi výše zmíněné vykolejené lidské osudy, musím uvézt osud mně dobře známého člověka – toho s živnostenským listem – podnikajícího ve stavebnictví. Neznám podrobnosti, ale nejsou-li zakázky, jste zadlužen a máte tři děti, tak zoufalost neřešitelné situace……Má hrob poblíž našeho rodinného. Loni v létě se to stalo.

Graf, který mi naskočil a ukazující nezaměstnanost po dalších pěti letech a pak po roce, až do r. 2015. Celkem, a zvlášť muži, ženy. Největší nezaměstnanost vykazovalo pět krajů – Karlovarský, Ústecký, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezký. Zvláště mezi ženami byla u posledních tří krajů obecná nezaměstnanost až 14,3 % (Ústecký v r.2010).

Jde o ukazatele Obecné míry nezaměstnanosti (ILO) 15letých a starších osob.

                     2010 2011 2012 2013 2014 2015
Celkem           7,3    6,7    7,0    7,0    6,1     5,0
Muži               6,4    5,8    6,0    5,9    5,1     4,2
Ženy               8,5    7,9    8,2    8,3    7,4     6,1

V roce 2010 doznívala ještě ekonomická krize, kterou hlavní proud stydlivě označil za recesi. Cyklický produkt způsobený pádem americké banky v r. 2008, po vyždímání uměle vyhnaných půjček a spekulací s následným dominovým efektem na návazné hospodářské partnery.

Jsem pamětníkem toho, co mi vyprávěl otec o svých zkušenostech z ještě větší ekonomické krize v r. 1929. Otec, pekařský tovaryš, kterému mistr v r. 1933 řekl

– Jozefe, sám vidíš, že lidi si pro chleba nechodí, tak tě musím propustit……. 

Dál už psát nemusím. Pouze poukázat na současná fakta. Když se dnešní liberálně – kapitalistická společnost snaží vyhlašovat lidská práva za prvotní postulát doby, tak jí chybí lidské právo základní – Právo na práci.

Proto jsem si vybral z knihy – Žaloba ty pasáže, týkající se nezaměstnanosti v naší (fakt ještě naší ?) zemi. Ještě by bylo dost materiálu možno vybrat. Tak na závěr ještě pár veršů ke kapitole, Náš „nový úděl “ – Bída.


URÁŽKA HLAVY STÁTEČKU

Každý holič se učí stříhat
na hlavě obecního sirotka

Všichni se učíte na chudácích
Ale představte si až chudáky přejde trpělivost
a přihlásí se do válečného rychlokurzu
Potom bude na prvním hradním nádvoří
hlava na hlavě !

Karel Sýs, ze sbírky
PĚT LET V MRTVÉM DOMĚ

Čerpáno z osobních vzpomínek, podnícen knihou Františka Dvořáka, Slavomíra Ravika, Jiřího Teryngela – Žaloba. která byla vydaná nakladatelstvím Periskop Praha v r. 1994. Jde o autentické pasáže ze zmíněné knihy.
↧

Krysy vylézají z kanálů …

May 11, 2017, 6:45 am
$
0
0

Ludvík Smýkal
11. 5. 2017
„Je nezbytné připomenout si v těchto dnech znovu, kdo dal zabít Ježíše Krista a kdo všechno zlo začal. A je dobré jim připomenout, že jakkoliv se jim to nelíbí, Ježíš Kristus z mrtvých vstal a dál konal dobro. Ježíš, který se zrodil z lůna židovské ženy Marie díky vnuknutí Božímu.“ „Judáš Iškariotský mal na starosti financie dvanástich apoštolov. Podľa biblie bol nielen zradca, ale aj zlodej. V evanjeliu svätého Jána 12:6 sa píše, že kradol z peňazí, ktoré mu boli zverené. Pred Veľkou nocou predal Ježiša za tridsať strieborných do rúk židovskej veľrady.“ ZDROJ

Jako ten Jidáš mi připadá předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka když v rozhovoru s Hospodářskými novinami řekl „Po těch třech letech, kdy jsem měl dojem, že jsme se vydali dobrým směrem, se opět brodíme v nějakých sra*kách nebo bahně.“  ZDROJ

Otázkou je, na kterou si každý musí odpovědět sám, zda předseda vlády, mající dojem, že se brodí se v nějakých sra*kách nebo bahně, se opravdu cítí jako ta krysa vylézající z kanálů. Je za tím jeho dojmem pouze jeho uražená ješitnost nebo něco mnohem závažnějšího ?

Není ovšem sám, „šik“ jemu podobných se množí. Překvapením není, že se k němu připojil jeho koaliční partner Pavel Bělobrádek (KDÚ-ČSL), Miroslav Kalousek (TOP 09), Petr Fiala (ODS), Petr Gazdík (STAN), ale překvapivě i komunisté. Zřejmě jejich „zdržení se“ při hlasování o zařazení návrhu poslankyně Černochové na změnu Ústavy ČR nebylo vůbec náhodné.  ZDROJ

Své polínko do ohně si, poněkud překvapivě, přiložil i Jiří Paroubek. ZDROJ

Do „šiku“ těch, kteří se zřejmě brodí sra*kami a bahnem, se zařadil i europoslanec za hnutí ANO Pavel Telička. ZDROJ

Celý problém se nám poodhalí po přečtení zprávy :„Lidovečtí ministři Jurečka a Herman budou na jednání vlády hlasovat proti schválení Zemanovy cesty do Číny“ ZDROJ

Uvedeným vůbec nejde o zjištění, zda pan Babiš krade či nekrade, ale o zachování „koryt“ z kterých v minulých desetiletích těží a o které by je mohly přicházející změny připravit. Sami zřejmě mají tolik „másla na hlavě“, že by se o tom mohly psát romány. Chtějí na poslední chvíli zabránit cestě prezidenta republiky Miloše Zemana do Číny. Obávají se, že změny, které z projektu „Hedvábná stezka“ zřejmě vyplynou, jim mohou způsobit „komplikace“ v budoucnu.. Neuvědomují si, případně nechtějí si to uvědomit, že probíhající změny, probíhající ve světě, už nikdo zřejmě reálně nezastaví. Jediná možnost je válkou, o kterou normálně uvažující lidé ale vůbec nestojí ...

Na závěr článku je nutné si připomenout slova Jiřího Ovčáčka, mluvčího prezidenta republiky. "Vyhrožování prezidentu republiky je v demokratické společnosti nepřijatelné a neakceptovatelné. Už jsme to v historii jednou zažili."„Pan prezident prostě nejedná a nebude jednat v zájmu Slávka, Mirka nebo Andreje. Občany byl zvolen a jen jim se zodpovídá!“ http://svobodnynazor.cz/sobotkova-kalouskova-krize/

V příštích dnech bude velmi žádoucí pozorně sledovat, které krysy se k nim, z kanálů již vylezlým, připojí. Nemusí být jen mezi politiky, mohou žít i mezi námi …
↧

Kusturica: Rusové zachránili svět před fašismem a Putin zachraňuje svět nyní

May 11, 2017, 6:58 am
$
0
0

11. 5. 2017    zdroj
Srbský režisér Emir Kusturica ZDE blahopřál Vladimíru Putinovi u příležitosti Dne vítězství. Režisér napsal dopis prezidentovi Ruska, v němž konstatoval, že ve svém boji za záchranu světa Rusko pokračuje i dnes. "Blahopřeji vám, pane prezidente. Jste lídr národa, jehož zásluhou jsme všichni svobodní...""Připadá mi směšné, když zejména USA mektají o své úloze v této válce. Kdyby nejprve nezahynulo 20 milionů Rusů a skutečně nezničilo nepřítele, vylodění v Normandii by nikdy nenastalo..."

"Kdyby nebylo odvahy a odhodlání ruského národa, z něhož velká část položila své životy ve druhé světové válce, je velká otázka, jak by svět vypadal dnes a kdo by jej řídil, píše Kusturica.

Podle režiséra přehodnocení výsledků bojů, na němž trvá Západ, je ve skutečnosti špatná politická hra, jejímž cílem je přiblížení se k hrdinství velkého národa, byť jen letmo.

"Připadá mi směšné, když zejména USA mektají o své úloze v této válce. Kdyby nejprve nezahynulo 20 milionů Rusů a skutečně nezničilo nepřítele, vylodění v Normandii by nikdy nenastalo. Nedávalo by to žádný smysl. Ale byla by to i hrůza", je přesvědčen Kusturica.

"Neokolonialismus a fašismus dnes tu a tam vznikají. Mají různou podobu a příznivce, ale podstata zůstává stejná. A jen Rusko, stejně jako dříve, navzdory všemu, zůstává věrné správné věci. Věci ochrany míru, konstatuje režisér.

Na konci dopisu Kusturica vyjádřil přesvědčení, že Moskva určitě nepřipustí revizi výsledků války a že Srbsko mu v tom pomůže.

"Blahopřeji vám, pane prezidente. Jste lídr národa, jehož zásluhou jsme všichni svobodní. Rusko je nyní obrovská síla v boji proti revizi historie. Jsem přesvědčen o tom, že Rusové, ale i jiné bratrské národy, to prostě nepřipustí".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 
↧
↧

P.C.Roberts: Francouzské volby – tragická zpráva pro světový mír

May 11, 2017, 7:05 am
$
0
0

11. 5. 2017        PaulCraigRoberts
Jestliže ty volby byly férové, přesvědčily o tom, že Francouzi jsou ještě lehkovážnější než Američané. Týden před francouzskou prezidentskou volbou oznámilo nejvyšší ruské vojenské vedení, že Washington přesvědčil ruskou armádu o tom, že USA zamýšlejí uskutečnit první preventivní nukleární útok proti Rusku. A žádný evropský vůdce – s výjimkou Le Penové – v tom oznámení nepostřehl žádné nebezpečí. A nikdo z evropských vůdců a též nikdo ve Washingtonu nevystoupil, aby Rusy uklidnil. Následovalo velké Nic.

S výjimkou největších hlavounů vědí v USA o tomto ruském konečném soudu možná jenom moji čtenáři. Žádná média se zkrátka neobtěžovala naznačit, jak mimořádné riziko spočívá v přesvědčení Ruska, že proti němu Spojené státy připravují první úder. Čili čin, jehož dnešní hrozba přiblížila Svět k velké válce na kratší vzdálenost, než byla ve 20. století vzdálenost mezi válkou studenou a válkou horkou.

Le Penová, stejně jak to před svou kastrací vojenskobezpečnostním komplexem učinil Trump, vyjádřila přesvědčení o tom, že vojenský konflikt s Ruskem neznamená nic menšího než smrt pro celé lidstvo.

Takže: proč projevili francouští voliči tak velkou míru lehkovážnosti ve věci, která může ukončit jejich životy?

Odpovědí je, že jim vymyli mozky až natolik, že věří, že ten, kdo stojí za Francii a klade vlastenectví nad rozmanitost a různorodost, je fašistou. Což ovšem není jen problém ve Francii. Celá dnešní Evropa, s výjimkou většiny Britů, je přesvědčena, že hitlerčík či fašista je každý, kdo stojí za svým národem a za svou zemí. Takže jestliže chcete uniknout označení fašista, musíte být Evropanem. A ne Francouzem, Němcem, Holanďanem, Belgičanem, Rakušanem atd. A tak, s mozky vymytými do přesvědčení, že je fašistické stát za Francii, zvolili Francouzi mezinárodní bankéře a EU.

Francouzské volby se staly katastrofou pro Evropany, ale byly velkolepým vítězstvím amerických neokonzervativců, kteří teď ještě víc budou tlačit Rusko do války. Samozřejmě, bez jakékoli evropské opozice.

Překlad: Lubomír Man
↧

Od Dukly až po Aš – nebyli to v roce 1945 nakonec jenom Američané ?

May 11, 2017, 7:13 am
$
0
0

Zdeněk Hrabica
11. 5. 2017
Ozval se kamarád z Dukly; ze Svidníku a z Vyšného Komárníku. Hořekoval nad tím, jak zanedbaný je Památník československého armádního sboru i s pohřebištěm. Stojící na posvátném a tragickém bojišti – na Dukle. Na tomto místě stála kdysi rozhledna generála Ludvíka Svobody. Dnešek hanba připomínat! Odlepené fotografie, haraburdí, rozbité sklo na podlaze.
Smutná skutečnost připomínající slovensko-českou a česko – slovenskou i sovětskou historii.

V České televizi reprizovali před 9.květnem 2017 pořad v programu Historie.cz „Ludvík Svoboda v obklíčení“, moderovaný Vladimírem Kučerou (v letech 1970 – 1989 přezdívaným v Mladé frontě - Vladimírem Kučírkem). Lituji účastníky pořadu, že se nechali do pořadu naverbovat, všichni samí bývalí vojáci ČSLA, nyní samí bývalí a současní vojenští historici.

Zasloužili si větší úcty, než být apologety tohoto nynějšího režimu.

V Plzni se letošních bombastických oslav osvobození americkou armádou účastnili hned tří nejvyšší představitelé České republiky – Milan Štěch, Bohuslav Sobotka a Jan Hamáček. Jeden kladl věnce, druhý řečnil, třetí přisluhoval.

V Rokycanech, na někdejší demarkační linii USA a SSSR, se při pietním aktu hrály tři hymny – ruská, americká, česká; byli přítomní diplomaté USA a Ruské federace. Při ruské hymně dostali američtí dva vojáci v kloboucích šeptem pobídnutí – nesalutovat.









Rozkazy vojáci musí vždycky plnit.

Nezdravili hymnu Ruské federace.

V Brně u památníku, u zdařilého díla Vincence Makovského Rudoarmějce k poctě Rudé armádě, z něhož šílená individua před několika lety vybrousilia z piedestalu rozkaz maršála Stalina k osvobození moravské metropole - se kromě důstojné piety i letos odehrála provokace. Za milion korun zde postavili brněnští sudeťáčtí fanoušci lešenářskou maketu Německého domu, po válce zbouraného, v němž bylo i někdejší sídlo gestapa.

Na hřbitově v pražském Chodově, v Praze 11 – Jižním Městě, kde odpočívají desítky padlých bojovníků Pražského povstání a ještě více padlých a zemřelých rudoarmějců, řečnil jako dneska málokdo - velvyslanec Slovenska Petr Weis. Skláněl se nad padlými Pražany v Pražském povstání a vzdal otevřeně hold chrabré Rudé armádě, 62 milónům padlých a zemřelých ve 2. světové válce. Jako Slovák se Peter Weis pyšnil Slovenským národním povstáním a vzpomněl i zážitek z válečné sovětské Voroněže.

Vystoupil zde (i někdejší „ lidické dítě“), odbojář bratr Pitín z vyvražděné obce Lidice, jeho sestru Němci zbavili v Chelmu života v deseti letech. Ostatní členové rodiny se z nacistických lágrů nevrátili. Měl i po létech slzy v očích.

Vzpomínali tu Rusy, Bělorusy, Ukrajince, Čechy, Slováky, Poláky, Rumuny, tisíců Židů. Vzpomínkové setkání bylo velmi důstojné. Z akordeonu zazněly tóny ruské hymny. Slovenskou a českou hymnu zazpívaly jihoměstské pražské ženy, naslouchaly děti, školní mládež.

Všechno jak má být.

Na velvyslanectví Ruska se 9.května 2017 konala slavnostní recepce. K převážné většině pozvaných Čechů a Slováků promluvil rusky, jkak jinak, Alexandr Zmejevský, velvyslanec Ruské federace v České republice. Po něm se slova ujal předseda Parlamentu České republiky Jan Hamáček. Svůj projev přednesl poprvé český ústavní činitel v angličtině; proti gustu žádný dišputát. Při této příležistosti v posledních letech - jak prezident Václav Klaus – tak prezident Miloš Zeman promluvili v ruštině.

Angličtina zde zazněla z českých úst v ústrety k ruskému hostiteli poprvé.

Nikdo nevěděl, co si má v danou chvíli pomyslet, zahraniční vojenští přidělenci, ovládající český a ruský jazyk se mne posléze při poháru vodky ptali, proč zde zazněla v danou chvíli právě angličtina.

Několik dní před tímto setkáním mne z veřejných českých médií režimní papagajové uvědomovali, že Praha se v květnu 1945 osvobodila sama, nebýt chrabrosti Vlasovců – lehla by popelem.

Opakují si z dopisu kamaráda z Dukly, ze Svidníku, že Československo osvobodili v roce 1945 Američané – všichni byli oblečeni ve stejnokrojích Rudé armády.

Jako vojenský bažant jsem sloužil skoro půl roku v Obycích u Klatov, Obyce i Klatovy osvobodili Američané; při 30.výročí Dne vítězství , v Den 9.května zde nevhodně odhalili na klatovském náměstí bronzovou desku k osvobození Československa Sovětskou armádou...

Teď se nám všem asi někdo pořádně mstí...

Pravda však zůstává pořád jenom jedna!

A mlčet- je i nyní zcela nepřístojné!

Foto autor
↧

Z ruského Soči odišla Merkelová ako zmoknutá kura

May 11, 2017, 7:25 am
$
0
0
11.5. 2017  voltaire

Zamaskovať mrzutú vizáž sa nemeckej kancelárke pri odchode z ruského Soči veľmi nedarilo. Dôvodov zverejňovaných bolo hneď niekoľko, ale presiakol aj dôvod, prečo sa za posledný mesiac nemecká Frau Kanzler zmieta v protiruskej hystérii viac ako pred tým. Dôvod sa volá Barbarossa-2 a podpisy pod ním, píše ISSTRAS.


Pre sprehľadnenie situácie je potrebné sa vrátiť do roku 2014 v austrálskom Brisbane na stretnutie G-20. Vtedy ruský prezident predčasne rokovania opustil. Možno nevidel dôvod prečo opakovať niečo, čo sa nedá dokázať, že niečo niekde nie je, pretože to tam nie je. Išlo o ruskú armádu na juhovýchode Ukrajiny, no a samozrejme o Krym. Ale mal tam byť prítomný aj iný moment, moment posmešného nemeckého vyhrážania Rusku a zveličovanie jeho vojenských slabín "západnými partnermi". Našťastie, ruskí liberasti (prívrženci ultraliberálnej politiky) nevedia celkom držať jazyk za zubami a tak vtedy niečo predsa len presiaklo.


Kto chce ten vie, akým úžasným rastom Rusko prešlo aj napriek značným problémom a to nemohlo nezanechať stopy na vzťahoch západnej Európy voči Rusku. A zatiaľ čo sa Európa poľahky rúca, Rusko vzrastá podľa väčšiny parametrov. A Angelku čakajú voľby, takže v súvislosti s pošramotenou politickou povesťou s migrantmi sa snažia naháňať "body" kde môžu.

Takže stretnutie v Soči sa stalo prerušením trojročného celibátu nevkročenia do Ruska a prezident Putin viedol na pobreží Čierneho mora štvorhodinový rozhovor s nemeckou kancelárkou Angelou Merkelovou. Tlačová konferencia bola naozaj prekvapivá, pretože Merkelová nedodržala ani len tú povinnú mieru diplomatického protokolu. Bez toho, aby sa slovom zmienila o upálených obetiach v Odesse, na ktoré spomínali Rusi po celom svete, začala niečo deklamovať o porušovaní práv homosexuálov v Čečensku. Osobne sa domnievam, že Ramzan Kadyrov to s nimi dokáže poriešiť sám, bez prispenia západných mocnosti. A bola to práve Odessa, ktorej pamiatku Putin na tlačovej konferencii Merkelovej pripomenul.



Ruský prezident neblafuje, keď má žolíka v rukáve


Počas rozhovoru ale malo prebehnúť aj to, čo na tlačovej konferencii rozhodne zaznieť nemohlo. Merkelová mala podľa dobre informovaného zdroja na schôdzke povedať: „Ale Vladimír, Vy predsa blafujete, veď nemáte dosť síl súperiť s USA. Vaše rakety proste do Ameriky nedoletia", cituje ISSTRAS. A mali to byť podobné slová, ktoré zrejme v inom slede, ale v podobnom zmysle zazneli pred 2,5 rokmi v Austrálii.

Tentoraz ale, po zhruba trojminútovej pauze, kedy sa Putin uprene pozeral na kancelárku (a asi si to hocikto dokáže predstaviť v žiarivých farbách), vytiahol z aktovky plán vypracovaný v Pentagone a schválený a podpísaný VŠETKÝMI ČLENSKÝMI KRAJINAMI NATO (teda i zástupcom SR). Plán má veľmi „originálny" pracovný názov Barbarossa-2 (ruské spravodajské služby sa celkom vytiahli). Podľa tohto plánu, bolo Rusko rozdelené na konkrétne sféry vplyvu a podľa toho malo byť okupované niektorými štátmi Aliancie v kľúčových centrách. Ako dlho Rusko ten plán má v rukách, možno len ťažko odhadovať, ale hysterická rusofóbna nervozita Angely Merkelovej trvá zhruba mesiac. Ten plán totiž navyše potvrdzuje, že to nie je Rusko, kto si želá vojnu, ale opak je pravdou, tentoraz podpísanou zástupcami všetkých členských krajín agresora.

„Je to Váš podpis?", spýtal sa Vladimír Vladimírovič. Blonďatá Makrelka očervenela a len prikývla hlavou.

... „Takže si povedzme, možno, že do USA rakety nedoletia, ale k základniam NATO na území Nemecka doletia celkom určite, za to vám ručím. Pravda, môže sa stať, že sa sem tam niečo sekne a netrafí, takže namiesto základne dopadnú niekde v Mníchove alebo vo Frankfurte. To už je ale vis major", mal povedať podľa dôverného zdroja ruský prezident, pokračuje ISSTRAS.

Tým bolo stretnutie ukončené a pani kancelárka sa s veľmi kyslou vizážou porúčala zo slnečného Soči. Teraz uvidíme, za ako dlho a ako zareagujú tí pod tou štvorcipou hviezdou.

zdroj:http://voltaire.netkosice.sk/index2.html
↧
Search

Noční svodka z Novorosije z 11.5.2017

May 11, 2017, 7:33 am
$
0
0

11.5.2017 Novorusinfo

Na všech předních liniích fronty v Donbase zůstávala situace v noci vážná. V těchto chvílích (0.56 místního času) se vedou plnohodnotné bitvy s použitím těžkých zbraní v prostoru bývalého doněckého letiště a na úseku Děbalcevo - Světlodarsk.
- - -

↧
↧

Moskva 9. května 2017 – oslava porážky plánu „Barbarossa“. A Merkelová v Soči a plán „Barbarossa 2“. VIDEA

May 11, 2017, 8:11 am
$
0
0
Pozorovatelka
11. 5. 2017 AE News



Odbitím 10. hodiny 9. května 2017 začala v Moskvě oslava 72. výročí vítězství Rudé armády nad fašismem. Je to každoroční oslava konce 2. světové války, v Rusku zvané Velká vlastenecká válka. A slovo „vlastenecká“ považuji za důležité zdůraznit, protože mnohým uniká, že Rusko vedlo válku obrannou (jako už mnohokrát ve své historii), a že to, co Rusko rok co rok slaví, není „pouze“ porážka fašismu, ale je to především oslava, že ruský národ – v té době zaostalý a těžce se vzpamatovávající z 1. světové války, z Říjnové revoluce a následné občanské války – dokázal svou zemi ubránit před nejvyspělejší armádou té doby! Ba dokonce to zaostalé Rusko bylo zemí, kde tato armáda utrpěla svou první porážku (Velká vlastenecká válka – Bitva o Moskvu). A jaká je to ta síla, nad kterou se nepodařilo zvítězit Švédům, Polákům, Osmanům, Napoleonovi ani Hitlerovi? Odpověď je v názvu právě té poslední války: VLASTENECKÁ!


  

A k pochopení toho, proč rok co rok tato oslava začíná úderem 10. hodiny, je nutné se vrátit do 10. hodiny 22. června 1941, kdy začala operace Barbarossa ampliónu zaznělo: „Pozor, pozor, hovoří Moskva. Občané a občanky Sovětského svazu, dnes 22. června 1941 německá vojska napadla naši zemi. Překročila naše hranice a začala bombardovat naše města…“ – viz autentický záznam (vlastenecká píseň „Vstavaj strana ogromnaja“ (název písně "Svatá válka" - pozn.NR), která poprvé zazněla hned 24. června, byla později označena za další ruskou zbraň):


Rok co rok se opakující vojenská přehlídka na Rudém náměstí je s postupem času západním světem stále více označována za ruskou propagandu, za symbol ruské rozpínavosti a dokonce za ukázku ruské agrese, před kterou je svět neustále varován a kvůli které preventivně stěhuje zbraně na ruské hranice – a nejlépe do zemí, které za pomoci různých Majdanů přesvědčil, že Rusko je nepřítel… Ruské zásluhy na porážce Hitlera jsou z roka na rok zlehčovány, dějiny přepisovány tak, že nebýt USA, vítězem by byl Hitler (co na tom, že to bylo Rusko, kdo fašisty hnal od Moskvy až do Berlína a dokonce ještě na druhé straně světa porazil Japonce v Číně (Velká vlastenecká válka – Válka s Japonskem).

Ale o co víc jsou ruské zásluhy a ruské oběti z roka na rok dehonestovány stejně, jako jejich každoroční připomínka 9. května (pozn.: nově už i Ukrajina přijala datum 8. květen a z 9. května chce učinit pracovní den a to přesto, že přehlídka na Rudém náměstí měla údajně být na Google nejvyhledávanějším heslem toho dne), o to víc ji každý slušný člověk bude uctívat. V Rusku totiž neexistuje rodina, která by ve válce někoho blízkého neztratila, nebyla válkou poznamenána jako žádný jiný národ a především – necítila hrdost nad takovou obranou své země, že ve světě jí není rovno! Rusko proto má nejen plné právo konec této války slavit a uctívat, ale má přímo povinnost děkovat a uctívat padlé a přeživší a povinnosti všem dalším pokolením připomínat, jak obrovskou věc ruský národ dokázal nejen pro svou zemi, ale i pro mnohé další, a kolik životů a utrpení to stálo! A z hlediska „vyššího principu mravního“ musí slušný člověk kdekoliv na zeměkouli u každé květnové přehlídky na Rudém náměstí vždy hluboce smeknout, a to tak, že s úctou a vděčností! A v prvé řadě a především pak před tím, co porazilo každého, kdo na Rusko táhl, byť měl sebelepší armádu – před tou silou vlastenectví. A to obzvláště v dnešní době, kdy vlastenectví (stejně jako rodina) má být už jen přežitkem… A vlastenectví, které z každé květnové přehlídky dosud přímo čiší

 

Součástí květnových oslav se od roku 2011 stala akce Nesmrtelný pluk, která se vyvinula v mezinárodní sociální hnutí k zachování osobních vzpomínek na generaci druhé světové války. Ulice měst a pochody jsou zaplněny fotografiemi blízkých – veteránů armády a námořnictva, partyzánů, bojovníků v zázemí, odbojářů, vězňů koncentračních táborů, obětí blokád, dětí války. Tato akce se z Ruska přenesla do celého světa, v Rusku se letošního pochodu zúčastnil i V. Putin


Bylo by nošením dříví do lesa psát, že po tom, co s Ruskem udělali M. Gorbačov a B. Jelcin, je to právě V. Putin, kdo má největší zásluhu, že ruský národ opět cítí hrdost (a čím více sankcí, tím je hrdost větší – přesně v duchu slov našeho Cyrila Svobody: „Rusko neudoláte, Rusko vydrží všechno“) a bylo by nošením dříví psát, že V. Putin za nejmocnější zdroj síly proti všemu, co svět proti Rusku opět (a vlastně neustále) vede (a nově opět chystá) považuje právě vlastenectví. A proto jej ze všech sil podporuje (aktuálně před týdnem opět vyzval ruský národ k jednotě zde) a není náhoda, že k letošnímu výročí konce války ruské Ministerstvo obrany představilo o Velké vlastenecké válce zcela nová videa.

Letošní ruské oslavy byly neobvykle intenzivní


Tady se dostáváme k prvnímu ze tří článků, které v souvislosti s letošními oslavami pokládám za hodné pozornosti. První vyšel pod názvem „Prečo Rusi včera tak oslavovali Deň víťazstva? Čo to všetko znamená?“ a část z něj vkládám:  

„Na sociálnych sieťach a aj v komentároch ku článkom bolo niekoľko poznámok občanov, ktorí sa čudujú, prečo Rusi včera tak oslavovali Deň víťazstva – nestačilo to? Má to ešte nejaký význam po 72 rokoch?

Podrobná odpoveď na túto otázku by si vyžiadala napísanie celej knihy – nie obyčajného článku. Je tam toho veľmi veľa… Pokúsime sa však veľmi stručne, ale zrozumiteľne odpovedať na túto otázku… Rusko, ako aj mnohé iné štáty, zažilo vo svojej histórii obrovské množstvo vojen. Prečo si pripomína práve túto – spred 70 rokov? Prečo jej venuje najväčšiu pozornosť – ako žiaden iný štát? Ide iba o to, že to bola posledná veľká svetová vojna? Samozrejme, že nejde iba o to.

Predsa drvivá väčšina vojen boli dobyvateľské, alebo išlo o nejaké politické alebo aj iné záujmy. Druhá svetová vojna v tomto zmysle, a to hlavne pre Rusko (bývalý Sovietsky zväz), mala úplne iný rozmer. Bola to vojna likvidačná. Fašistickému Nemecku nešlo iba o víťazstvo nad ZSSR a dobytie jeho územia. Pripravovala sa totálna likvidácia celej krajiny ako aj ľudí mnohých národností – mali úplne zmiznúť z povrchu zeme.

Preto pre obyvateľov ZSSR-Ruska to nebol iba boj o slobodu, nezávislosť a svoju vlasť, ale bol to aj boj o prežitie, o to, aby aj naďalej existovali viaceré národnosti žijúce v tejto krajine, a aby aj naďalej existovala samotná táto krajina. Obyvateľom Ruska nejde iba o to, že zvíťazili v tejto strašnej vojne, ale aj o to, že vôbec prežili ich predkovia a teda dnes žijú aj súčasníci… Preto pre Rusov, ale aj pre Bielorusov, mnohých Ukrajincov a iných Deň víťazstva má „trochu“ iný význam, ako pre zvyšok sveta. A práve preto včera s takým citom a nadšením oslavovali výročie ukončenia vojny.
9, květen 2017 v Kyjevě:


Áno, každá dobyvačná vojna je čiastočne aj likvidačná. Je tu ale také malé „ale“… Ak si na sekundu predstavíme hroznú katastrofu a to, že by Hitler zvíťazil v tej strašnej vojne, môžeme sa domnievať, čo by sa stalo. Kolonizoval by celú Európu, povytváral by ďalšie protektoráty a otrocké štáty, zotročil by obyvateľstvo celého kontinentu a zničil by niekoľko etnických skupín obyvateľstva. Európania by sa premenili na otrokov, ale väčšina by prežila.

Sovietsky zväz a jeho obyvateľstvo čakal iný osud: celý štát mal úplne zmiznúť z mapy a desiatky miliónov ľudí rôznych národností malo byť zlikvidovaných. Teda prestala by existovať samotná krajina a takmer celé jej obyvateľstvo… Ak by sa to podarilo, dnes o Rusku a o Rusoch by nebolo ani počuť…“

„Takže sa nemusíme príliš čudovať a nechápavo krútiť hlavou, prečo Rusi aj po 72 rokoch tak oduševnene oslavujú Deň víťazstva. Jednou vetou – pre nich má „trochu iný“ význam, ako pre celý zvyšok sveta. A navyše je to pre nich veľmi silný symbol: pripomína im obdobie, keď sa celá krajina zomkla, bola na pokraji likvidácie a záhuby, ale bojovala v strašnej vojne, prekonala neuveriteľné ťažkosti a zvíťazila. História sa, aj keď v trochu inej forme, opakuje – a obyvatelia Ruska svojsky reagujú.

Dnes sa Rusko nachádza síce v trochu inej „vojne“, ale predsa… Pred takmer 80 rokmi malo jedného nepriateľa na Západe a jedného na východe. Teraz má viacerých nepriateľov, ktorí ho obkľúčili fakticky zo všetkých strán. Pred takmer 80 rokmi na hraniciach s Sovietskym zväzom sa nachádzali nemecké tanky a lietadla, v súčasnosti na hraniciach s Ruskom sú americké, nemecké, britské a iné tanky a lietadla a ako „bonus“ – rakety a jadrové zbrane… Politici a generalita najväčšieho „priateľa – nepriateľa“ stále omieľajú bláznivé plány o jadrovom útoku a z nepochopiteľných pre normálneho človeka dôvodov si myslia, že osud nadelil strýčkovi Samovi úlohou svetového žandára a všetci ho musia poslúchať…

Rusko sa ozaj nachádza v „trochu“ inej vojne, ale predsa je to vojna… Preto udalosti spred 70 rokov pre Rusov nezasypal prach, ale veľa vecí z toho obdobia je pre nich aktuálnych. Zasa Rusom ide o to, aby sa zomkol celý národ, bojoval a zvíťazil – aby prežil. Zasa Rusom ide fakt o prežitie. Máme sa potom čudovať, prečo Rusi včera tak oslavovali Deň víťazstva a prečo sa zasa zjednocuje celé ruské obyvateľstvo? Dokonca aj na hokeji…“ Celý článek zde

Slovanský holokaust, židovský holokaust a nekonečná válka USA a Britů proti Rusku


Tady jsme u druhého článku hodného pozornosti, který je o tom, co jsem nedávno zmiňovala pouze v diskusi, že totiž OSN nedávno odtajnila materiály, podle kterých Spojenci věděli o holokaustu od prosince 1942, tzn. o dva roky dříve, než se předpokládalo a přesto nekonali. Proč? Na to je kus odpovědi právě ve zmiňovaném článku, ze kterého rovněž část cituji:

„Odtajnené dokumenty odhalili, že západní spojenci (USA, Británia…) vedeli o nacistickom „konečnom riešení“ Židov a „menejcenných“ Slovanov.

Tieto dva fakty patrili medzi hlavné dôvody, že bašty západnej demokracie a slobody slova v spolupráci s Nemeckom dokázali účinne 60-70 rokov brániť, aby táto pravda vyšla na povrch. Teraz, keď väčšina účastníkov 2. Sv. vojny už nie je medzi nami, uverejnenie týchto dokumentov je menej významné. A keď ešte zoberieme do úvahy, že takéto správy pre väčšinu profesionálne totalitných mienkotvorných médií sú zakázané, tak je vlastne jedno, čo OSN odtajuje pre <0,01% populácie. Opäť sa natíska otázka, že prečo USA a Británia nebombardovali infraštruktúru nemeckých koncentračných táborov, keď veľmi dobre vedeli, že tam usmrcujú Židov, Slovanov, Rómov…?
 
 

Odpoveď môže dať napríklad David Talbot v knihe The Devil’s Chessboard: Allen Dulles, the CIA and the Rise of America’s Secret Government (2015), https://www.harpercollins.com/9780062276162/the-devils-chessboard. Kniha dokumentuje intenzívne finančné transakcie medzi bankármi z „Wall Street“ v New Yorku a nemeckou Treťou ríšou niekoľko rokov pred rozpútaním 2. Svetovej vojny. Americké firmy, ako Ford, GM, ITT and Du Pont investovali do nemeckého priemyslu (aj do IG Farben, ktorá vyrábala plyn Zyklon B pre koncentračné tábory). Takto bol americký a britský kapitál integrovaný do nacistickej vojnovej mašinérie a využíval aj otrockú prácu v koncentračných táboroch a vojnových zajatcov, ktorí boli súčasťou „konečného riešenia“.

Prečo by spojenci bombardovali „pracovné sily“ z ktorých pravdepodobne mali zisk. Je aj možné, že nemali cit alebo ochotu sa starať o židovské, slovanské… obete. Ale pravdepodobnejší môže byť fakt, že významná časť západných vlád nebola ochotná obmedzovať nacistickú vojnovú mašinériu proti Sovietskemu zväzu, i napriek tomu, že boli oficiálni vojnoví spojenci Sovietskeho zväzu. http://www.bbc.co.uk/programmes/p04xd4pq

USA a Británia podporovali budovanie nacistickej Tretej ríše, ako hrádzu proti sovietskemu komunizmu. Vyhovovalo im, že Hitlerov antisemitizmus išiel ruka v ruke s jeho nenávisťou ku Marxizmu a ku „menejcenným“ Slovanom, ktorých bolo tiež potrebné odstrániť v „konečnom riešení“, a ktorom spojenci vedeli. Je pravdepodobné, že vytvorenie druhej fronty v Normandii západnými spojencami až koncom 2. Svetovej vojny (6.6.1944, 5 rokov po začiatku vojny) tiež prispelo, že bolo viac obetí Slovanov, Židov…

Z tohto všetkého vyplýva, že studená vojna západu ku Sovietskemu zväzu začala ďaleko pred rokom 1939, pred tým, ako začala 2. Svetová vojna, podporovaním nacistického Nemecka. Vojenský blok USA-západoeurópska koalícia – NATO je len pokračovaním geopolitiky USA-Británia s nacistickým Nemeckom. Táto koalícia po roku 1945 „bojovala“ proti komunistickému „impériu zla“ Sovietskemu zväzu.  V súčasnosti pokračuje sankciami proti pravoslávnemu kapitalistickému Rusku, pretože tam vládne zlý kapitalistický diktátor Putin, ktorý zločinne zasahuje do chodu západných demokracií, pretože ruskí športovci vyhrávajú len vďaka dopingu, pretože ruská armáda nechce podporovať teroristov proti demokraticky zvolenému prezidentovi Sýrie Assadovi, atď…

Dôvod: Anglo-americkí kapitalisti si zúrivo bráni vlastný unipolárny svet proti Rusku a komunistickej Číne, a spoja sa s kýmkoľvek, ako napríklad so svetovým terorizmom alebo ukrajinským neonacizmom, len aby ho ubránili.“ Celý článek zde

„Plán Barbarossa 2 – je tam i Váš podpis?“ Jak Putin v Soči zmrazil Merkelovou


Třetím článkem hodným pozornosti je článek o setkání Merkelové s Putinem v Soči na začátku května. Merkelová měla mimo tiskovou konferenci Putinovi říct, že blafuje, protože musí vědět, že s USA nemůže soupeřit, protože ruské rakety tam prostě nedoletí. Putin se měl údajně Merkelové dlouze zadívat do očí a asi po tříminutové pauze měl z aktovky vytáhnout plán vypracovaný Pentaqonem a schválený a podepsaný všemi členskými zeměmi NATO. Plán má název Barbarossa 2 a podle tohoto plánu má být Rusko rozděleno na konkrétní sféry vlivu a podle toho má být okupováno některými státy aliance.

A. Merkelová a V. Putin v Soči, 2. května 2017
„Je to Váš podpis?“, měl se zeptat V. Putin, načež měla zčervenalá Merkelová přikývnout. A Putin měl dopovědět:

„Takže si řekněme, že do USA rakety možná nedoletí, ale k základnám NATO na území Německa zcela jistě, za to Vám ručím. Jistě, může se stát, že se sem-tam něco zadrhne a netrefí, takže místo na základny rakety dopadnou na Mnichov nebo Frankfurt. Ale to už je „vis major“, měl dopovědět Putin a tím mělo být setkání v Soči ukončeno. Ruský zdroj zde, v slovenské verzi z jiného zdroje zde.

K této zprávě si připomeňme, že má jít o plán „SSSR 2.0“, o kterém jsem na těchto stránkách už mockrát psala a o kterém Rusko ví přinejmenším od nástupu Putina. A že tento plán je hlavním důvodem, proč Putin tolik posiluje vlastenectví a jednotu ruského národa a proč k příští ochraně Ruska (Slovanů) vsadil na vertikální systém vládnutí.

Ale jednak je tady ještě jedna, a to dnešní, proto velmi aktuální zpráva, která rovněž souvisí a proto stojí za pozornost:

Vláda podpořila nasazení českých vojáků v Pobaltí


„Do Pobaltí v příštím roce vyšleme až 290 vojáků. Většina z nich bude působit v rámci německého uskupení v Litvě, do kterého kromě nás přispějí také Francouzi, Nizozemci nebo Chorvati,“ sdělil v úterý ČTK ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Minometná četa se pak zapojí pod kanadským velením v Lotyšsku. „Jde o náš jasný příspěvek v rámci kolektivní obrany aliance, na které je založena i naše vlastní bezpečnost,“ poznamenal ministr.

Loni na summitu NATO ve Varšavě se aliance domluvila, že kvůli posílení své schopnosti odstrašení a obrany pošle čtyři mnohonárodní bojová uskupení do Estonska, Litvy, Lotyšska a Polska. Důvodem je obava východních členů NATO z ruské politiky. V každé ze zmíněných zemí by mělo být rozmístěno více než 1000 spojeneckých vojáků. Praporu v Estonsku bude velet Velká Británie, v Litvě Německo, v Lotyšsku Kanada a v Polsku USA. Do praporů pak budou přispívat jednotlivé alianční země.

Konkrétně se Česko domluvilo na působení v kanadském a německém kontingentu. Do Litvy by tak měla odjet mechanizovaná rota s asi 250 vojáky. V Litvě by měli čeští vojáci působit od 1. května 2018 do 31. ledna 2019. „Minometná četa se zároveň zapojí do působení bojového uskupení vedeného Kanadou na území Lotyšska. Půjde o maximálně 40 osob na dobu od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019,“ řekl ČTK mluvčí ministerstva obrany Petr Medek.

Mechanizovaná rota bude mít kromě „demonstrace připravenosti bránit suverenitu spojenecké země “ za úkol na území Litvy i cvičení, a to i společně se spojenci. „Společné výcvikové aktivy a cvičení mohou probíhat na území všech pobaltských států a Polska,“ dodal Medek.

V Litvě již čeští vojáci působili na začátku letošního roku v rámci společného cvičení zemí Visegrádu (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko) a Pobaltí. V minulosti také hlídali čeští piloti vzdušný prostor pobaltských zemí. České stíhačky by se do ochrany pobaltského nebe měly znovu zapojit v roce 2019.“ – citace článku zde

Tady se mi vybavila jiná mapka, která má být o německo-sovětských invazích v letech 1939-1940, tzn. v letech těsně před napadením SSSR.


Takže Pobaltí a k tomu Polsko a Ukrajina (a Bělorusko, které otáčí směrem k EU) – vším současnost jako by potvrzovala, že plán Barbarossa 2 se má zopakovat jako přes kopírák a že snad je na spadnutí… Budiž proto o to víc každoroční připomínka a oslava vlastenectví na Rudém náměstí, a bohužel, i oslava ruské vojenské techniky nadějí, že svět už se z tažení na Rusko poučil natolik, že Slovan prostě opravdu je vzpupný natolik, že raději zemře za svou zemi, než aby pomalu hynul tím, že svou zemi (a s ní své kořeny a tradice, základní to hodnoty duše) ztratil.

Sláva Rusku nejen s Dňom pobedy!

PS: V úvodním videu doporučuji čas cca 08:35 – ruské „URÁ“ , to totiž není jen nějaké žoldácké „Hurá“…

-Pozorovatelka- 11.05.2017
↧

Macron páchne sírou

May 11, 2017, 8:42 am
$
0
0

11. 5. 2017    zdroj
E. Macron vyhrál volby ve Francii. Eurosodoma se raduje a jásá. Frau Merkelová pláče štěstím. Francouzský měšťák je omezenější, než si vlastenci mysleli, a odhlasoval podle potřeb globalistů. Bruselští úředníci jsou v extázi, jelikož ztráta jejich koryta, Evropské unie, se odkládá. Ale sub-lídři, kteří nyní řídí Evropu, si nevidí dál než na špičku nosu. Ano, Macron se teď usadí do křesla hlavy Francouzské republiky, ale problémy nikam nezmizely. Francouzi, kteří spadli z višně, místo nenáviděného F. Hollanda zvolili jeho horší a mírně retušovanou kopii.

Makronovo vítězství je typické Pyrrhovo vítězství. Antický vojevůdce Pyrrhos po rozbití nepřítele kdysi řekl, že ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni.

Proti Fillonovi a Le Penové byly vrženy všechny síly v rámci Francie i za hranicemi země. Média štěkala jako vzteklí psi, policie se šťárala ve "špinavém prádle" Marine Le Penové a ostatních kandidátů, kteří by mohli Macrona odsunout. Politici Evropské unie doslova vyli na Le Penovou jako vlci na měsíc. Hvězdy šoubyznysu jiskřili a zlomyslně se Marine Le Penové vysmívaly. V důsledku toho francouzský měšťák kapituloval a dal svou peněženku ve prospěch Bruselu.

Ale teď začíná to nejzajímavější. Macron je jen kamufláž. Macron je loutka v rukou cizího strýce, který na Francii absolutně kašle. A politika prezidenta Macrona bude protifrancouzská. Je pravdou, že sodomité a jejich přátelé mohou doufat v milodary od Emmanuela. Všechno tvůrčí a životaschopné v politice Francie se bude i nadále ničit. Francouzi si zvolili mluvící loutku. K čemuž jim i blahopřejeme.

Kolik sil však bylo angažováno, ale skončilo to starou belou. Macronovo vítězství není přesvědčivé a vyhlídky jeho vládnutí nejasné. Není to silná osobnost, ale obyčejný lokaj ve službě. A když je tomu tak, pak v případě velkých otřesů budou jeho činy neadekvátní. EU stojí přece na prahu krize a téměř jej přestoupila. Takže Macron je pravděpodobně jedním z posledních úspěchů globalistů v Evropě, i když, spíše, předposledním. Předpokládaný triumf Merkelové v Německu se konat bude.

Co znamená Macronovo vítězství pro Rusko?

Získali jsme ještě jednoho politika v Evropě, který se postavil do čela státu, ale s nímž jednat je naprosto nemožné. To je špatně, ale zároveň dobře.

Macrona je třeba prostě ignorovat (není s to o čemkoli rozhodovat), je však třeba komunikovat s jeho veliteli, což je mnohem obtížnější, ale také trochu jednodušší. Složitější, protože velitelé jsou hodně chamtiví, ale jednodušší, protože je méně vyjednavačů.

Jediná škoda je, že zvolení Macrona je další krok směrem k rozpoutávání války ve Starém světě. Politická nicka sama o sobě může EU postrčit k válce. Co bude nařízeno, to také udělá.

Závěr. Vyjednávat s Francií je teď zbytečné a svůj prach musíme držet v suchu (z Paříže to velmi ostře zápachlo střelným prachem).

Možnost ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a EU se rychle blíží k rysce 60 procent. Zejména na Ukrajině nebo v pobaltských státech, kde začaly být země NATO drzé až ke ztrátě příčetnosti.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  
↧

Olejnik o 9. květnu na Ukrajině: "Národ vystoupil a projevuje odpor"

May 11, 2017, 9:17 am
$
0
0

11. 5. 2017        zdroj
V roce 2017 došlo v ukrajinské společnosti k zásadnímu zvratu, domnívá se exposlanec Nejvyšší rady. Hromadné akce u příležitosti Dne vítězství na Ukrajině svědčí o rostoucím odporu ukrajinské společnosti vůči kyjevské moci. 10. května to uvedl poslanec Nejvyšší rady Ukrajiny 5.-7. funkčního období Vladimír Olejnik ve vysílání pořadu "Hlasovací právo" na TVC. "Mohla by být uvedena ještě nějaká událost na Ukrajině, která by byla v posledních třech letech početně stejně masová (podobně jako akce "Nesmrtelný pluk" 9. května - pozn. IA REGNUM )? Že by den narozenin Bandery? Nebo den ukrajinské armády? Den UPA? Nic takového ... V tomto roce nastal zásadní zvrat. 


Tři roky národ strádal. Už se rozhodli zabíjet i jeho paměť - ale (to znamená) zabít vzpomínku každého na otce a dědy. Lidé jsou unaveni a vyšlo jich víc než v roce 2016", řekl Olejnik.

Pokud jde o události, k nimž došlo na Ukrajině ... Počet je větší. Určitě dvakrát, třikrát. Za druhé, symbolů bylo více, rudé vlajky. Krivoj Rog - na T 34 rudá vlajka vítězství a nikdo jej nezastavil! V Žitomiru vyšli lidé s rudými vlajkami a nikdo je nezastavil", řekl Olejnik.

Bývalý poslanec zdůraznil, že proti účastníkům vzpomínkových akcí 9. května nevyšli "hromadně lidé jako alternativa", ale jen některé "malé skupiny nacistů", kteří se však střetli s vážným odporem, jak se to stalo během nepokojů v Dněpropetrovsku 9. května, po nichž ministr vnitra Ukrajiny Arsen Avakov propustil vedení městské policie.

Olejnik rovněž připomněl, že ukrajinští námořníci v Oděse blahopřáli 9. května u příležitosti Dne vítězství plukovníkovi ve výslužbě Ivanu Kulibabovi, kterého válka zastihla 22.června, když sloužil u Černomořské flotily v Kerči.

V této souvislosti Olejnik považuje za zvláště příznačnou skutečnost, že dokonce i generálové OSU přinesli 9.května květiny k památníku osvoboditele Kyjeva od nacistické okupace generála Nikolaje Vatutina. "Co se stalo? Proč je tito generálové nepřinášeli v roce 2014, 2015, 2016? Generálové pochopili, že je třeba "se převlékat", konstatoval exposlanec.

Podle jeho názoru není na tomto pozadí náhodný ani odchod politika Borise Ložkina s postu poradce prezidenta Ukrajiny Petra Porošenka.

"Část orgánů už pochopila. ... V tomto případě říkám znovu: chápou, že prohrávají. Ba co víc, není náhoda, že ruský prezident Vladimír Putin blahopřál ukrajinskému lidu a gruzínskému lidu, ale nepoblahopřál prezidentovi Porošenkovi ani prezidentovi Gruzie. Protože ti tento svátek neuznávají. Proč by jim měl blahopřát? Pro ně je tragédie, že ukrajinský lid vyšel a odporuje. Zaslouží si to. Odpor ukrajinského lidu je zřejmý. Bojte se ukrajinského lidu, protože dnes jste ho dovedli k poslednímu kapce trpělivosti", uzavřel Olejnik.

Poznamenejme, že akce "Nesmrtelný pluk" byla na Ukrajině nazvána "politickou provokací". Podle ředitele odboru komunikace ministerstva vnitra Ukrajiny Arťoma Ševčenk je samotná akce "určitou politickou technologií, jejichž autoři jsou v hlavním městě agresora".

9.května proběhly v Dněpropetrovsku během oslav Dne vítězství srážky, podle oficiálních údajů bylo zraněno 14 osob, včetně šesti policistů a účastníků ATO. Rvačky začaly v souvislosti s tím, že účastníci akcí použili kopie praporu Vítězství a sovětské vlajky. Ministr vnitra Ukrajiny Arsen Avakov dal potom výpověď vedení policie v Dněpropetrovsku a Dněpropetrovské oblasti a také jejich zástupcům pro zajištění bezpečnosti veřejnosti.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧

Štvanice na prezidenta - donutí prezidenta konat ale určitě ne tak - jak si vysnili představitelé ČSSD a KDU-ČSL.

May 11, 2017, 9:24 am
$
0
0

Luděk Prokop
11. 5. 2017
Kvůli nim přeci nebude prezident ztrácet své voliče, kteří jej volili hlavně v přesvědčení, že nebude té namyšlené a neuvěřitelné čeládce, totálně podřízené globální moci, dělat kývala a poskoka, který bude panáčkovat podle toho, jak „oni“ pískají. A protože prezident plní představy svých voličů a koná ve prospěch občanů ČR, proto je na něho od doby jeho zvolení pořádána nepřetržitá štvanice za pomoci médií, kterým nedává pokyny žádný majitel, žádný Babiš, ani jiný „konkrétní“ majitel, (což by bylo pochopitelné) a my při mediálním totalitně stejném působení a totalitním masírování veřejnosti, můžeme jen tápat, kdo řídí a rozkazuje mediálním šéfům. Nepřetržitá štvanice za neuvěřitelně usilovného pinožení všech lokajských složek podřízených globální moci, vládou počínajíc, parlamentem a senátem pokračujíc a hlavním mediálním proudem nekončíc.

Jsme svědky nepojmenovatelně kuriózního dění, kterým je působeno na voliče dohledných voleb. Jak parlamentních, tak prezidentských. Nepřeberně pestrá mozaika různých absurdit nás nevyhnutelně dezorientuje a vyvolává zmatené tápání, jaký má být cíl po vyjasnění všech těch zmatků. Nejprve a v první řadě musí být odstraněn prezident, jako jedna z význačných překážek bezvýhradného podmanění naší republiky. Následně musí být ustanovena vláda plně poslušná pokynů ze zahraničí. Stále je tu hra na demokracii, ve které z řady důvodů pochopitelných i nepochopitelných, je potřebné pokračovat. Tedy alespoň do doby, než bude vyvolána válka.

Nechci popisovat dění kolem demise ne-demise, kolem nedělání mučedníka z Babiše, aby následně z něho mučedník byl i za cenu flagrantního porušení, v potu tváří vypocené koaliční smlouvy, kterou zúčastnění, vzdor jednoznačnému porušení, zarputile, unisono odmítají vypovědět. Všechny tyto zmíněné absurdity jsou dokonale podtrženy svoláním sněmovní schůze k případu Babiš, v paradoxně kompletní shodě opozice s částí koalice. Průzkumy předvolebních preferencí smrtelně vyděsily, jak zbývající strany koalice, tak strany opoziční. Z - donedávna nesmiřitelných nepřátel - ČSSD a TOP09, představovaných Sobotkou a Kalouskem se, po kotrmelcích Sobotky, kotrmelcích připomínajících svéráznost počínání páně Kalouska, klubají blízcí přátelé, a ještě bližší, takřka bratrští spojenci. Spojenci jak proti prezidentovi, tak proti Babišovi. Otázka kardinální, jak to navléci aby stranické základny - straníci, spolkli a překonali zábrany ke sloučení charakterově blízkých a velice podobných stran TOP 09 a ČSSD. Posléze by bylo možné přibrat lidovce i starosty – to by bylo voličů. No nic, myšlenky vyvolávané přemítáním o chování, jednání a láskyplném sblížení představitelů TOP 09 a ČSSD, co se slučování týká, jsou zatím, jen prozatím - utopií.

Sledoval jsem jednání sněmovny o Babišovi a vydržel u toho celou dobu. Těch komicky paradoxních vystoupení a předváděček byla celá řada. Vážně snad mluvil pouze Okamura. Jinak všichni ti parlamentní řečníci s výjimkou, (též ale v jiném směru komických) poslanců ANO, jakoby potvrzovali jednotné, společné vyděšení z předvolebních preferencí a rozhodli se proti tomu společně, rukou nerozdílnou, vykonat a vyřečnit maximum z minima možného.

Takže zpět k presidentovi. Ten obdržel příkaz takřka přímo ústavní - odvolat Babiše, jakoby koaliční smlouva neexistovala. Vysoce charakterní státní představitelé, včetně kdysi dávno poměrně slušného předsedy senátu, vyhrožují ústavními fígly v podtextu s pohrůžkou ohledně možnosti odvolat prezidenta, nebude-li konat. V daném případě neodvolá-li Babiše. A sice bez ohledu na dokument nezbytný pro sestavení jakékoli koaliční vlády. Bez ohledu na existenci takové smlouvy. Bez ohledu k tomu, že nutí prezidenta do aktu, kterým stvrdí normu, že jakékoli smlouvy, nejen na úrovni vlády, lze bez skrupulí porušovat. A je všechno v lajně, podobně jako když ČSSD odmítne plnit rozhodnutí soudu. To, že se něčemu takovému prezident brání, lze snadno pochopit stejně, jako jeho požadavek na oficiální zrušení – vypovězení koaliční smlouvy, která by tím byla evidentně porušena.

A světe div se, každý ze zúčastněných, se vypovězení brutálně porušené koaliční smlouvy tvrdošíjně a z hlediska morálního nepochopitelně, ze záhadných důvodů známých jen proradným politikům, zarputile brání. Co si o tomhle má občan myslet? Kam jsme se to jen dostali?
Novinky.cz uvádí: ČSSD a lidovci zvažují krizový plán

Situace v koalici se po středě dá popsat slovem „válka“. Ačkoliv si včera ani jedna z vládních stran nechtěla vzít na svědomí vypovězení koaliční smlouvy, o spolupráci nemůže být řeč. Mezi špičkami KDU-ČSL a ČSSD už se říká, že nejlepší by bylo, pokud by ANO odešlo z vlády úplně. Dostali jsme se k úvahám typu „nejlepší by bylo, aby se uvolnily resorty ministerstva financí a spravedlnosti, aby tam nesedělo ANO. Aby bylo jasné, že tam není nikdo, kdo může ovlivňovat vyšetřování finanční správy a úniků informací od policie,“ ČSSD a KDU-ČSL by pak prý mohla dovládnout v menšinovém kabinetě. Plán má však háček – a to postoj prezidenta Miloše Zemana. Ten nechce odvolat na návrh premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) ani ministra financí a šéfa ANO Andreje Babiše.

Tak tyto představy z KDU-ČSL a ČSSD nasvědčují, že jejich představitelé propadli velikášství až choromyslnému. Aniž by vypověděli koaliční smlouvu, vyšoupnou z koalice nejsilnější koaliční stranu a podělí se o její koryta. A v touze po takovém bezprecedentně právně absurdním kroku, vidí jediný háček v postoji pana prezidenta. Jistě, když nemusí platit dluhy ani po soudním rozhodnutí, tak mohou již cokoli je jim libo, aniž by jakékoli okolnosti brali v potaz. Nehledě ke skutečnosti, že prezident zřetelně prohlásil, že Babiše odvolá, (aniž by bral ohled na to, co chce nebo nechce). Pouze žádá, aby (dovoluji si připodotknout - v takto brutálním porušení koaliční smlouvy), byla koaliční smlouva vypovězena.

Představitelé KDU-ČSL a ČSSD v zaslepení vidinou nových koryt a korýtek s tím, že nevypovězení koaliční smlouvy s jejím flagrantním porušení jim pomůže, bez ohledu na příslušnou legislativu s vidinou, že když nemusí platit dluhy ani po soudním rozhodnutí, tak mohou již cokoli je jim libo, aniž by jakékoli okolnosti brali v potaz, neberou v potaz ani fakt, že nově složená vláda by musela získat podporu sněmovny. Neberou v potaz, že v daném případě, kdy se koalice rozpadá, již nezáleží na vypovězení či nevypovězení smlouvy. Neberou v potaz, že prezident je povinen konat, nikoli pouze ve věci odvolání Babiše, ale po té, až se seznámí s průběhem mimořádné schůze k odvolání Babiše, po té, kdy je zřetelně zřejmé, že vláda není za dané situace schopna jakkoli se dohodnout a vládnout, je prezident povinen odvolat takovou vládu, aby nebyl popotahován senátem, či kýmkoli jiným. Otázka odvolání Babiše se děním posledních dnů stává druhořadou a nepodstatnou. Nepochybně byla nastolena otázka odvolání celé vlády.
↧
↧

Babiš mimo hru

May 11, 2017, 10:55 pm
$
0
0
Stanislav Vozka 
12. 5. 2017 ProZítřek
Andrej Babiš se už v roce 2013 stylizoval do pozice hloupého Honzy, který nerozumí dobře česky a politika ho chvílemi udivuje, chvílemi děsí. Většinu času to vypadalo, že vlastně ani neví kde ty miliardy, které mu říkají pane, našel. 


Jeho političtí spoluhráči – spolupráči dlouho čekali, že se hnutí ANO zlikviduje samospádem. Ono však vykázalo pozoruhodnou životaschopnost (srovnejme třeba s VV) nejen ve vládě, ale i v krajích a obcích. A k tomu Andrej cpal do státní kasy miliardy daní se stejnou lehkostí, s jakou si je cpal dvacet let do své kapsy.

Není divu, že přízeň voličů závratně rostla. Možnost, že ANO vyhraje volby se ziskem více než třiceti procent se najednou zdála zcela reálná. Babiš nesahal jen po teplých místečkách politiků, on si dovolil sáhnout na samu podstatu naší skvělé demokracie. Kdyby vyhrál parlamentní volby stylem 5:1, vyšlo by najevo, že slavná demokracie nemá vůbec žádné pojistky ale zato vybité baterie. Bylo třeba konat.

I návštěvníkovi z Plejád je jasné, že do výkonného řízení státu (kraje, města) se nemá co plést člověk, který z takové činnosti má výhody prospívající jeho majetku. Stát není firma se všemi náležitostmi, ale na trhu se jako firma chovat má. Zadává ohromné množství zakázek a směruje obrovské toky investic. Proto nesmí dovolit, aby v jeho kurníku přebývala škodná. Co kdyby si BMW najal jako obchodního ředitele člověka, kterému patří padesát procent akcií Mercedesu? Myslíte, že by stačilo, kdyby dotyčný převedl své akcie na manželku?

Takové řízení by BMW dlouho nepřežila. Ale právě tak to chodí ve všech západních demokraciích, které nemají žádné pojistky proti tomu, aby do výkonných vládních funkcí neusedali lidé nepokrytě stranící svým firemním chlebodárcům – nebo sami sobě, jako Andrej Babiš. Nesmyslné tanečky se svěřeneckými fondy jsou jen ubohou snahou o zakrytí nahého císaře.

Všichni, kteří tam nahoře spolu mluví to vědí. A všichni bojují za to, aby se nic nezměnilo, protože na tom vydělávají. A protože jsou zkušení a boji v parlamentu zocelení, vědí, že všechny ty věcí se musí dělat hezky potichu a ve shodě. Ale miliardář zastupující víc jak třetinu voličů ministerským předsedou? Miliardář, který pochopitelně ví jak to na českém zadním dvorku chodí a který možná skutečně pojal nápad tomu zatnout tipec?

Nikdo nesmí vyslovit kouzelnou pravdu, že vada je v systému. V systému, který nezmění ani dvacet tisíc demonstrantů na Václaváku. Protože ho změnit nechtějí – možná proto, že z něho sami tyjí. Protože jim zřejmě vyhovuje způsob vlády, který dovoluje těm, kteří vládnou, aby nejen kontrolovali sami sebe prostřednictvím policie, které velí, ale aby nadto státní struktury využívali k boji mezi sebou.

Neznám ani jednoho člověka, který by věřil tomu, že Babiš nevyužívá ke svému prospěchu média, která vlastní. A upřímně řečeno, proto si je přeci koupil. Taková už je svoboda podnikání. Hraje se často bez pravidel a každá výhoda se počítá. Pokud bankéři a podnikatelé po sobě nejdou na nože, nemůže a nemá stát zasahovat.

Je ale skutečně na pováženou, že politici na plný úvazek zachraňují svou potápějící se bárku tím, že Jonáše ve svém středu obviňují ze lži na základě jakýchsi umulousaných a sestříhaných nahrávek, ke kterým se nezná ani ten kdo je pořídil. Že se dokonce v tom smyslu usnesou parlamentní většinou? Kde je presumpce neviny? Kde je nestranný soud?

Andrej Babiš píchnul do rozpadajícího vosího hnízda hnán velikášským přesvědčením, že hmyz v něm sídlící je hloupý, zesláblý a neškodný. Neřekli mu, že rozpadlé vosí hnízdo jen maskuje vchod do podzemních prostor, jejichž obyvateli jsou obrovští inteligentní sršni, kteří neradi, když je někdo ruší v meditacích. Ale stalo se a sršni zasáhli. Vosičky teď předvádějí možné i nemožné aby jejich zásah zakryly. A za prací spěchající voličské včelky přihlíží a dobře se baví. Baví se a nevadí jim, že místo pracně sesbíraného medu nakonec dostanou jen cukrovou náhražku.

- - -
↧

Senioři budou požadovat zavedení minimálního starobního důchodu

May 11, 2017, 11:05 pm
$
0
0
- pek -
12.5.2017 E-sondy

Rada seniorů ČR se chystá na svůj 3. sjezd
Do Poslanecké sněmovny zamířila v dubnu k projednání už ve třetím čtení novela zákona o důchodovém pojištění. V jejím rámci poslanci hlasovali i o novém schématu valorizace, o nějž senioři dlouhodobě usilují. Senioři uvítali, že nové schéma sněmovna schválila. Zákon podpořily koaliční vládní strany, pravicová opozice hlasovala proti. 


Na dnešní tiskové konferenci to řekl předseda Rady seniorů ČR Zdeněk Pernes.

Valorizace penzí a důchodové pojištění je jedním ze čtyř hlavních cílů, o jejichž splnění Rada seniorů již dlouhodobě usiluje. Patří mezi ně i otázka sociálního bydlení, kterou se Rada seniorů snaží řešit již více než deset let. „Všechny vlády slibovaly, že připraví a prosadí zákona o sociálním bydlení, ale dosud se tak nestalo. Výstavba sociálních bytů nadále vázne. Senioři se tak dostávají do neřešitelné situace, pokud jeden z manželů zemře. S jedním důchodem se pak nedá vyžít,“ říká první místopředseda Rady seniorů Milan Taraba.

„Prodlužující se době seniorského věku (80+) neodpovídá nastavení penzijního a sociálního systému, což u starších osamocených osob nastoluje dilema mezi úhradou jednotlivých položek základních životních potřeb. To je, zda zaplatit bydlení, léky, nebo potraviny. U těchto seniorských skupin vznikají rizika hmotné nouze,, podvýživy a porušování procedury léčebných režimů,“ uvedl Zdeněk Pernes.

Tuto a další problematiku, jako je například další růst členské základny, budou tento pátek projednávat senioři na 3. sjezdu Rady seniorů ČR v odborovém hotelu Olšanka v Praze. Svoje požadavky i výtky budou moci směřovat i k hostům sjezdu. Účast potvrdili premiér Bohuslav Sobotka, předsedové a zástupci všech parlamentních politických stran. Senioři na sjezdu zhodnotí, jak jednotlivé politické strany vycházely v uplynulém období vstříc návrhům a požadavkům Rady seniorů a podle toho přistoupí k říjnovým parlamentním volbám.

Rada má například ve svém střednědobém programu za cíl prosadit řadu opatření, která by vedla k usnadnění života seniorů a posílení vlivu Rady seniorů. „Budeme usilovat o zavedení minimálního starobního důchodu na úrovni trojnásobku životního minima, tj. 75 % průměrného starobního důchodu, nebo alespoň na úrovni spotřebního koše základních životních potřeb důchodce,“ prozradil Milan Taraba.

„Budeme chtít například prosadit zásadnější reformu důchodového systému s povinnou účastí zaměstnavatelů na spoření zaměstnancům ve třetím důchodovém pilíři, a to ve vazbě na reformu systému státní sociální podpory a daňového systému,“ řekl předseda Zdeněk Pernes.

- - -

Foto:  Milan Tereba a Zdeněk Pernes na tiskové konferenci
↧
Search

Všechno je na prodej, všechno lze koupit

May 11, 2017, 11:32 pm
$
0
0

Jan Kadubec
12.5.2017 Outsidermedia

No není to vynikající situace, když si člověk může cokoli koupit? Cokoliv se mi zachce, to si koupím. Samozřejmou podmínkou je vlastnění dostatečného množství financí. Kdo je nemá, má smůlu, nemůže si koupit to, co by chtěl, ale s takovými lidmi se nepočítá, ti se neberou vůbec v úvahu, ti jsou jakoby ani nebyli.

V naší vesničce se odjakživa hrával fotbal. Sice nikdy naši fotbalisté nepostoupili do krajského kola, přesto málem polovina obyvatel se vždycky na utkání přišla podívat, prodávalo se pivo, víno i kořalička, někdy někdo přinesl na ochutnání i čerstvě vypálenou slivovici, k dostání byla čerstvě uzená žebra a klobásy a z reproduktorů se linula hudba. Bylo to docela příjemné posezení. Jestli jsme prohráli či vyhráli, nebylo zase až tak moc důležité. Chodíval jsem tam i já, i když fotbal nijak nemiluju.

Přišel převrat a nástup kapitalismu, změnil se nejenom režim, ale i poměry v našem vesnickém fotbale. Vše se začalo poměřovat penězi. Všemohoucnost peněz je jediný spravedlivý společenský řád, prohlašovali novopečení vítězové a nazvali se svobodnými demokraty. A skutečně, naši fotbalisté postoupili do krajského přeboru a vedli si nadmíru úspěšně. To bylo slávy!

Jak je možné uskutečnit takový pro nás vesničany přímo neskutečný postup?

Jednoduše. Po rozpadu našeho JZD zůstala prázdná velká výrobní hala, kterou zprivatizoval nějaký úředníček na bývalém ministerstvu obchodu, prostě jeho privatizační projekt vyhrál a získal tu halu skoro zadarmo. Zaměstnal více než dvě stovky lidí a na naše okresní poměry platil mzdy vyšší než jiní zaměstnavatelé. Obchodoval s Ruskem, tehdy mu to nikdo nevyčítal, neb u moci byl demokrat Jelcin. Zaměstnanci nestačili vyrábět, podnik měl velký odbyt, tak přibíral další dělníky. Spokojeni byli snad všichni, od starosty až po důchodce. Proč taky ne, vždyť začal sponzorovat i naše fotbalisty, což znamenalo, že nakoupil schopné hráče odjinud.

Soused mne lákal, abych jel přes celou Moravu až do Blanska fandit našim fotbalistům, aby se jim lépe hrálo. Samozřejmě jsem odmítl řka, že stejně vyhraje to mužstvo, které má bohatšího sponzora, nač tam jezdit, no ne? Po několika letech velice úspěšného podnikání prodal majitel svoji firmu nějaké francouzské společnosti, koupil si jachtu a brázdí Atlantik. Zajisté že přestal sponzorovat naše fotbalisty, no a tak zase hrajeme utkání pouze se sousedními vesničkami. Na jejich fotbalové umění se už nechodím dívat.

A na jakýkoliv sport jsem naprosto zanevřel, vždyť přece vůbec o sport nejde, jde pouze o prachy. Probůh, nač kupuje nějaký ruský oligarcha slavný anglický sportovní klub? Nač kupují Číňané naši Spartu (nebo Slávii?). Probůh, proč hraje za naše národní (ba i ligové) mužstvo nějaký Keňan? Stejné je to s hokejem a v podstatě se všemi sporty. Hráči se kupují jak koně na dostihy. Ale nic nového pod sluncem, to už ve staré antice vlastnili oligarchové stáje gladiátorů. A fakt už tehdy se ty kluby gladiátorů nazývaly stáje, no jako stáje pro koně (stáj čili chlév). A samozřejmě se o výsledku takovém či onakém majitelé vždycky nějak dohodli. Pak že prachy nevládnou světu, ale vládnou, a nejenom ve sportu, ale též v politice.

Sociální demokraté vymysleli a zrealizovali přímo geniální plán na snížení nezaměstnanosti. Cílem jejich obzvlášť inteligentního plánu bylo zvýšit počet pracovních míst tím, že nově vzniklé pracovní místo zajištěné na tři roky budou zaměstnavateli dotovat částkou dvě stě tisíc až tři sta tisíc korun. A skutečně Škromach přímo jásal, kolik financí ze státního rozpočtu utratil na nově vzniklá pracovní místa. Podnikatele také jásali, to byla pro ně velice tučná léta. Jak to ale vypadalo v praxi? Následovně. Spousta kapitalistických podnikatelů, i docela malých, zrušila na měsíc na dva značný počet pracovních míst jako nadbytečných, aby za pár měsíců totéž místo obnovili, ovšem už s nárokem na dotaci. I náš vesnický velkopodnikatel propustil koncem listopadu více než dvě stovky zaměstnanců, prý v rámci reorganizace. Propuštěnci se museli hlásit na úřadu práce a za měsíc, k 1. lednu, byli znovu přijati na stejné místo. Na každého znovu přijatého ale už s částkou dvě stě tisíc. Dobrý nápad sociálních demokratů, no ne? Socani se chlubili před národem, jakéže množství nových pracovních míst zajistili. Tento způsob využili i investoři z ciziny, založili podnik, obdrželi dotace a po třech letech firmu zase zrušili. Podnikatelé nejsou přece blbí. Škoda, že Škromach neuváděl k počtu nových pracovních míst i počet zaniklých pracovních míst, skóre by bylo 1:1, jedno místo zaniklo, druhé vzniklo. Ty spousty financí ze státního rozpočtu nikomu nechyběly.

Ovšem tehdy se děly i jiné veselé kousky. Někteří vyčítají věrnému katolíkovi Nečasovi, že zařídil církevní restituce, ovšem sociální demokracie podobně naložila s přibližně stejnou finanční částkou ze státní kasy na vyrovnání dluhu Sovětského svazu. Sověti u nás měli dluh přibližně 100 miliard korun (podle zprávy ministra financí ČSSR J. Žáka ze 14. 6. 1988 byl dluh ve volně směnitelných měnách československých bank 3,7 mld. USD), který dle uzavřené smlouvy měli splatit dodávkami ropy a plynu. Jenomže po sametovém převratu po celé republice znělo heslo, že s komunisty se nemluví, tak proč se s ruskými komunisty na čemkoliv domlouvat. Sovětský svaz se rozpadl a naši vládnoucí měli obavy, že nástupnické Rusko nebude schopno dluh uhradit, že to bude nevymahatelné, proto urychleně vláda premiéra Miloše Zemana prodala pohledávku soukromé společnosti Falcon Capital zhruba za pětinu účetní hodnoty. Společnost Falcon Capital sídlící ve dvoupokojovém bytě v sedmém patře paneláku na předměstí Ženevy bleskově prodala celý dluh nějakému ruskému oligarchovi a stejně bleskově firmu zrušila. Čistý zisk přímo na ruku tedy činil 80 miliard. Firma vznikla pouze kvůli této transakci, komu a kam poslala firma onen čistý zisk, se už nikdy nikdo nedoví. Takže církevní restituce, prodej ruského dluhu, zcizení celého komunistického velmi přebytkového důchodového pojištění, prodej státního zlatého pokladu za málem bezcenné dluhopisy apod. jsou ovšem pouhé drobnůstky, však je také nikdo neřeší, nikoho to nezajímá.

Že si tedy politikové mohou s klidným svědomím koupit prokuraturu a policii, je přece normální a nikoho to nepobuřuje. Že si mohou koupit všechny sdělovací prostředky od novin po televizi, je přece také normální. Prodávají se fotbalové kluby, za závratné sumy se prodávají hokejisté, boxeři a vůbec sportovci, prodávají se vydavatelství novin, kupují se poslanci, senátoři, policisté… Že se umělci sami vtíravě nabízejí k prodeji, je naprosto normální, je to jejich tradice od pravěku, umělcům bych to nevyčítal, je to jejich povaha, jeden den hlásají něco, druhý den opak, to není žádná vada charakteru, je to jejich přirozenost. Za prachy předvedou jakoukoliv sprosťačinu. A že se k prodeji nabízejí samotní novináři a televizní redaktoři, je také logické a normální. Nevidím na tom nic zvláštního a neobvyklého, vždyť v kapitalismu se musí zpeněžit všechno.

No a není tedy všemohoucnost peněz jediným spravedlivým společenským řádem?
↧

Nončí svodka z Donbasu 12.5.2017

May 11, 2017, 11:46 pm
$
0
0
12. 5. 2017  Novorosinfor

Situace na frontě v okolí Donbasu i nadále napjatá. Vojenští korespondenti hlásili boje na okraji Doněcka, Gorlivky a nedaleko Světlodarského předmostí. Ukrajinští útočníci používají tanky a těžké dělostřelectvo.

- - -

↧
↧

Den vítězství v tisícileté válce

May 11, 2017, 11:55 pm
$
0
0
Inna Novikovová
12. 5. 2017   Pravda.ru

Den vítězství je velmi emotivní a velmi slunečný svátek, i navzdory skutečnosti, že moskevská příroda se velmi snaží zařídit nám na 9. května déšť. Je to den ohňostrojů, oslav a radosti pro mladé i staré, pro ty, kteří viděli i ty, kteří díkybohu nikdy neviděli ne-mírové nebe.

Bohužel, tento den již brzy ty, kteří jej 9.5.1945 zažili, to je dnes o něco méně než 200 tisíc veteránů žijících ve všech 15 bývalých sovětských republikách, odejdou. A později odejdeme do minulosti i my, generace, která viděla živé vítěze a na svou kůži pocítila jejich energii.

Ale tento svátek zůstane navždy, a bude významný nejen rokem 1945. 9. květen není jen datem podpisu kapitulace nacistického Německa a konce války, to je - den slávy, vznešenosti ducha a lásky ke svobodě ruských a sovětských lidí, lidí Ruské federace. Svátek, který má varoval nepřátele naší nekonečné lásky ke svobodě, aby nás nechali na pokoji a nikdy nebojovali s Ruskem. Dokonce i když se zde útočníkům podařilo držet po dobu 300 let, stále byli nepřáteli, kterých bylo ve středověku nespočet. A ruský voják nikdy nečekal na nějakého zachránce. Vše jsme museli udělat sami a zachránit sebe sami. A čas od času i celou evropskou společnost.

Četla jsem nedávno verzi naší liberální spisovatelky o tom, proč Francouzi tak rychle vzdali Paříž a proč neodolali nacistům. Je to prý jednoduché: velmi dobře si pamatovali hrůzy první světové války. Mají spoustu hřbitovů s hroby zabitých v letech 1914-1918, a proto považovali za správné zachránit životy a ne nadarmo zemřít. U nás takové téma ani nebylo na pořadu dne. U nás byly 40. letech byly tisíce a tisíce dobrovolníků a vojenské úřady se vypořádávali s nezletilými, kteří si masově přidávali léta a dobývali se na frontu. A v roce 1945 končili válku ve věku 18 a 19 let. Když se dožili vítězství.

9. květen je den, za který se naši dědové nemusí stydět ani před Alexandrem Něvským, Dmitrijem Donským, Sergijem Radoněžským, Petrem I. , ani Kateřinou II. Snad jen Petra III. by to nepotěšilo. Od toho není možné odhlédnout: od vzniku jsme nesouladili s Pruskem. Mimochodem, pruští generálové se snažili varovat své hloupé potomky. A Napoleon varoval svým nešťastným příkladem, a chán Mamaj a chán Ahmat by mohli doplnit pořadí, v jakém směru se vydat, pokud stojí v cestě Rusko. Ale potomci neslyšeli. Historie ukazuje, že nikoho ničemu nenaučí.

Hrdinové Velké vlastenecké války stojí nyní v jedné řadě s mnohými našimi dalšími hrdiny, kteří hájili svou vlast v těžkých hodinách, kterých Rusko zažilo mnoho po dobu tisíce let. V různých oděvech umírali tito hrdinové, měli různé přilby, kroužková brnění, různé kombinézy a boty, někdo s mečem, někdo s pistolí, pěšky, na koni nebo v tanku, a někdo s kuchařskou pánví nebo naléhavou zprávou v záňadří. Je to stále jedna armáda. Sjednocená a neporazitelná. A je silná nejen svými zbraněmi a výcvikem, ale také tím viditelným vláknem, které je spojuje, bojovným duchem a pamětí krve.

Nebylo dnes opět řečeno, že ten, kdo k nám přijde s mečem, také mečem zahyne? Neříkají slova sovětské písně, vztahující se k 13. století, že ruští lidé nechtějí válku? Generace 40. let zachránila svou zemi a celý svět od fašistického moru. A věřila, že je to poslední válka v naší zemi. Stejně jako její předkové - a stejně jako její potomci.

Nedávno jsem hovořila s liberální dvacetiletou dívkou, která v mé přítomnosti vyjádřila přehlíživý postoj ke Dni vítězství. „Jak se opovažuješ mluvit špinavosti o vítězství? Copak se tě to netýká? Cožpak nežiješ ve svobodné zemi, a to díky Dni vítězství?“ - zeptala jsem se jí. Dívka odpověděla: „No, není to můj den, je to den paschy, velikonoční hody, a já jsem muslimka.“

Nechci urazit muslimy, kteří respektují Velikonoce, a Ježíše Krista. Také arogantním evropeistům říkám: „Mýlíte se s paralelami k 9. květnu - to není o Velikonocích a muslimech. Ale o tom, že jsou naši, a jsou fašisté. Není-li to pro vás svátek, jste pro fašisty ...“ Proti fašismu bojovali i křesťané, muslimové, buddhisté, židé, a možná dokonce i přívrženci Hare Krišny. Také samozřejmě ateisté.

Vítězství v hrozné válce, po letech smrti a destrukce - je nejsilnější zážitek pro ty, kteří měli to štěstí, aby přežili. Kromě toho, kdo nezažil obrovský zármutek, není schopen ani pocítit velkou radost. Mnohokrát jsem se setkala s veterány Velké vlastenecké války, hovořila s nimi a v neformálním prostředí. A vždy jsem se ptala, jak se cítí 9. května.

Ti, kteří přišli z války a kteří přežili, vždy žili s pocitem vítězství a velkou radostí. Všechny ty roky a desetiletí. Budou vždy generací vítězů. „Kdyby už nebylo žádné války“, tak mluvily všechny babičky. „Na celý zbytek svého života máme hrdinských činů a slávy, dost vítězství nad krvavým nepřítelem - na celý zbývající život“

V Rusku bylo v jeho tisícileté historii mnoho dní vítězství. A každé znamenalo bolest, krev, hrdinství a zoufalství, víru a sebeobětování. A pro každou generaci je to svátek s šedinami na spáncích a slzami v očích. Den vítězství nemůže být přepsán. Nikdo jej nemůže svrhnout, nebo bagatelizovat. Ať už by naši nepřátelé a falešní přátelé jakkoliv lhali a překrucovali. I vzhledem k tomu, že je neoddělitelně spjat s ostatními velkými bitvami a úspěchy, kterých má Rusko nespočet. Je to rok 907, 1242, 1380, 1480, 1552, 1612, 1654, 1709, 1739, 1759, 1814, 1839, 1945. A to je jen hubená část našich vítězství a naší slavné historie. „Russkije něsdajutsja. S nami Bog!“ A stále platí: „Nepřítel bude poražen! Vítězství bude naše!“. Je to motto tisíce let bojů a vítězství. Dej Bože, aby na to naši nepřátelé nezapomínali.

Zdroj: https://www.pravda.ru/n…/expert/08-05-2017/1333291-pobeda-0/
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf
↧

Emmanuel Clinton a vzpoura elit

May 12, 2017, 1:18 am
$
0
0
Macron-nová hvězda staré politiky
Pepe Escobar
12.5.2017 ICH překlad Zvědavec

Takže nakonec byl Západ spasen zvolením Emmanuela Macrona za prezidenta Francie: úleva v Bruselu, optimistická eurozóna, vzestup na asijských trzích.

Vždy to bylo prosté. Nakonec Macron byl veleben EU, bohyní trhu a Barackem Obamou. A byl plně podporován francouzskou vládnoucí kastou. Bylo to referendum o EU – a EU, ve své stávající podobě, zvítězila.

Kybernetická válka musela být součástí hry. Nikdo neví, kde se MacronLeaks vzaly – na poslední chvíli došlo k masivnímu uveřejnění hacknutých Macronových volebních e-mailů. WikiLeaks dokumenty, které měla čas si projít, potvrdila.

To nijak nezabránilo Macronovým posluhům v tom, aby z toho okamžitě obvinili Rusko. Le Monde, kdysi skvělé noviny, vlastněné nyní třemi vlivnými podporovateli Macrona, byly věrným odrazem jeho předvolebního pomlouvání Sputniku a RT, informačních útoků a, obecně, tvrzení o zasahování Ruska do voleb.

Macronova rusofobie ve francouzské mediální sféře zahrnuje i Liberation, kdysi noviny Jeana Paula Sartra. Edouard de Rothschild, předešlý šéf Rothschild & Cie Banque, koupil 37% kontrolní balík v r. 2005. O tři roky později začal neznámý Emmanuel Macron rychlokvašnou kariéru v sekci fúzí a akvizic a brzy dosáhl pověsti „Mozarta financí“.

Po krátké štaci na ministerstvu financí pro něj bylo založeno sítí mocných hráčů a mozkových trustů hnutí En Marche! A teď prezidentské křeslo. Vítejte u otáčivých dveří stylu Moet & Chandon.

Uvidíme se na barikádách, kamaráde


V posledním televizním střetu s Marine Le Penovou se Macron nestyděl používat blahosklonných/primitivních výlevů a dokonce nasbíral pár procentních bodů navíc tím, že popisoval „Marine“ jako pomýlenou, zkorumpovanou nacionalistickou lhářku „plnou nenávisti“, která „přispívá ke špatné nešťastné situaci Francie“ a která by přivedla zemi do „občanské války“.

To se mu však může vrátit jako bumerang. Macron je předurčen být přivoditelem vnitřní degradace Francie; přeborníkem „ráznosti“ v oblasti mezd, jejíž protiváhou bude rozmach částečné zaměstnanosti; a přeborníkem rostoucí nejistoty, aby se posílila konkurenceschopnost.

Velký byznys velebí jeho nápad srazit danění korporací z 33 na 25% (evropský průměr). Ale koneckonců to, co se Macronovi podařilo udat, je recept na scénář „uvidíme se na barikádách“: tvrdé škrty ve zdravotních výdajích, podporách v nezaměstnanosti a místních komunálních rozpočtech; minimálně 120,000 propuštěných ve veřejném sektoru; a zrušení některých klíčových práv pracujících. Chce prosadit „reformu“ francouzského zákoníku práce – proti které se staví 67% francouzských voličů – a vládnout pomocí dekretů.

Co se týká Evropy, tak jedinou věcí, kterou „Marine“ řekla během volební kampaně, a co bylo blízko pravdě, bylo, že Francii povede žena, buď ona, nebo paní Merkel.

Macron bude pravděpodobněji novým Tonym Blairem, či, v mnohem katastrofičtější vizi, novým (bývalým italským premiérem Matteem) Renzim.

Skutečná hra začíná nyní. Podpořili ho jen 4 z 10 voličů. Hlasování se zřeklo 25% voličů – a asi třetina, když započteme neplatné hlasy. Bude pro Macrona prakticky nemožné získat v nadcházejících volbách parlamentní většinu.

Francie je nyní tvrdě rozdělena do pěti bloků – kdy je spojuje jen pramálo věcí: Macronova hnutí En Marche!; Národní fronty Marine Le Penové, které bude přeskupeno a rozšířeno; Neposlušné Francie Jeana-Luca Mélenchona, která povede novou levici; zdrcených Republikánů; tradiční francouzské pravice, která jako prase drbání potřebuje po debaklu Francoise Fillona nového vůdce; a prakticky zničených po-hollandovských socialistů.

Orwellovský šok novoty


Na rozdíl od vnímání ve světě nebyla největší otázkou voleb imigrace, ale hluboký odpor k francouzskému hlubokému státu (policii, spravedlnosti, vládě, státní správě) – vnímanému jako utlačovatelský, zkorumpovaný a dokonce násilnický.

Dokonce ještě před hlasováním identifikoval vždy ostrý a rozkošně provokativní filosof Michel Onfray, autor Dekadence, nejlepší knihy roku, a zakladatel Lidové univerzity v Caen, některé hlavní hráče stojící za Macronovou kohortou: „válkychtivého“ filosofa Bernarda-Henri Levyho; Pierra Bergé z Le Mondu; Jacquese Attaliho – který prakticky přeměnil socialisty na fanatické neoliberály; šedou eminenci Alaina Minca; bývalého šéfa Lékařů bez hranic Bernarda Kouchnera; a bývalého oddaného straníka z května 1968 Daniela Cohn-Bandita – „Jinými slovy zuřivé stoupence liberální politiky, která umožnila Marine Le Penové dosáhnout svého historického úspěchu a podpory.“

Všichni výše uvedení jsou věrnými služebníky francouzského hlubokého státu. V Asia Timesjsem načrtl, jak byl stvořen Macronův hologram. Ale abychom viděli, jak ho hluboký stát dokázal udat lidem, je klíčovým zmínit filosofa Jeana-Claude Michea, následovníka George Orwella a Christophera Lasche, a autora nedávno vydané publikace Notre Ennemi, Le Capital.

Michea podrobně studuje, jak levice přejala všechny hodnoty toho, co Karl Popper nazval „otevřenou společností“. A jak mediální manipulátoři vymysleli výraz „populismus“, aby stigmatizovali současnou formu Absolutního zla. Marine Le Penová byla ostrakizována jako „populistka“ – zatímco mediální propaganda vždy odmítala poznamenat, že voliči Národní fronty (nyní 11 milionů) pochází z „lidových mas“.

Michea zdůrazňuje původní, historický význam „populismu“ v carském Rusku; šlo o proud v socialistickém hnutí – velmi obdivovaný Marxem a Engelsem – podle kterého mají rolníci, řemeslníci a malí podnikatelé své čestné místo v rozvinuté socialistické ekonomice. Během května 1968 si ve Francii nikdo nemyslel, že by populismus mohl být přirovnán k fašismu. K tomu došlo až na počátku 80. let – jako součásti nového orwellovského jazyka neoliberalismu.

Michea také poznamenává, že nyní je mnohem snazší být levicovým neoliberálem, než pravicovým neoliberálem; ve Francii patří tito levicoví neoliberálové k velmi úzkému kruhu „mladých vůdců“, schválených Francouzsko-americkou nadací. Velký francouzský byznys a vysoké finance – v podstatě vládnoucí francouzská kasta – okamžitě pochopily, že katolický kandidát staré pravice, jako Francoise Fillon, by nikdy neprošel; potřebovali pro tutéž láhev novou vinětu.

A tak se objevil Macron: zářný přebal, prodávaný jako změna, které může Francie věřit, jako relativně měkkému přístupu k „reformám“ potřebným k přežití neoliberálního projektu.

To, co francouzští voliči v podstatě schválili, je jednota neoliberální ekonomiky a kulturního liberalismu. Můžeme to, stejně jako Michea, nazvat „integrovaný liberalismus“. Či, se všemi těmi orwellovskými podtexty, „post-demokratický kapitalismus“. Skutečná vzpoura elit. A „nevolníci“ to ochotně baští. Ať žerou předražené rohlíky. Francie, opět, stojí v čele Západu.


Emmanuel Clinton and the Revolt of the Elites vyšel 8. května 2017 na ICH. Překlad v ceně 420 Kč Zvědavec.
↧

Hlavní město není celá republika! Analytik sráží nadšení demonstrujících z Václaváku a vytahuje zásadní události dneška

May 12, 2017, 2:48 am
$
0
0
ROZHOVOR se Štěpánek Kortbou
12. 5. 2017  ParlamentníListy

„Sobotka se chová jako dítě, Babiš se Sobotkovi směje, partaje rozjely volební kampaně a ulicemi se nesou rozhořčené hlasy na obranu demokracie a znalců ústavy je zde tolik, jako znalců fotbalu. 

Ale demokracie v Česku existuje. Ústavu máme. Písemně. Bohužel také hejno vykladačů lajdácky psaného "revolučního" dokumentu. Parlament máme, i funkční a dělnou vládu se podařilo sestavit. Nezaměstnanost klesla, mzdy stoupají. Lidé získávají optimismus a utrácejí. Prezident podle ústavy koná a určitě i konat bude, přestože ukazuje premiérovi holí, kde má mikrofon. Politická jednání nejspíš budou pokračovat, než i poslednímu voliči dojde, kdo je viníkem této poťouchlé krize. Aneb každý se musí znemožnit sám,“ uvádí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz analytik a publicista Štěpán Kotrba.


Jak se u nás zase demonstrovalo. Veselá hesla, koordinace po celé republice, étos obrany demokracie před Zemanem a Babišem. Slušná účast. Mají středeční akce možnost nějak zahýbat veřejným míněním, či dokonce výzkumy veřejného mínění? Jak hodnotíte mediální pokrytí protestů? Kdybyste byl Zemanem a Babišem, bál byste se?

Výzkumy veřejného mínění by měly odrážet stav veřejného mínění. Měly. Vnímáte jistě ten rozdíl v podmiňovacím způsobu… Veselá hesla, ani zpola plný Václavák, kde bylo dle panoramatického snímku na 40 tisíc lidí (ne 10, ani 20), nemění nic na faktu, že Babiše nemusí polovina občanů země. Druhá polovina ho může, ale demonstrovat proto nepůjde. To je realita pouličních demonstrací, prokazujících politickou bezmocnost. Moc bezmocné menšiny si demokraticky zakřičet.

Rozzářená tvář Báry Štěpánové, herci na pódiu i v publiku, představitelé grantové občanské společnosti a spousta svedených a množstvím lidí omámených. Kulturní fronta, notoričtí petenti a kříšení zbytků Václava Havla. Pro řidiče traktoru kdesi v Holoubkově u Rokycan (víte, kde to je?) je to během všedního, pracovního týdne neodolatelný hlas demokracie a ústavnosti… Kde byl strýček Brady? Na demošce nebyl.

Ne, teď vážně…Poučka pro politické marketéry: Ulice či náměstí, ani zpola plný (a zpola prázdný) Václavák není celé město a hlavní město není celá republika, byť to tak očima médií vypadá. Havlova nepolitická politika není moje politika. To je dnes možná akorát Sobotkova politika. Ale Havlova ČSSD není moje ČSSD.

Do Česka proudí teplý vzduch, teploty v příštích dnech překročí dvacítku, hlásí dnes Babišovo iDnes a předjímá tím občanské starosti zítřka. Server Hospodářských bakalonovin iHNed má jako domácí úvodník, že Zeman na debatě v Doksech pravil, že hůlkou Sobotkovi jen ukazoval, kde je mikrofon. Chápete? Den poté. Dnešek, ne včerejšek. O včerejších dokonale zaranžovaných a technicky dokonale zabezpečených a mediálně pokrytých demonstracích proti Babišovi a Zemanovi ani slovo. Asi tam neřekl nikdo nic objevného. Nebo tam nebyli ti správní lidé. Zato tam byly podpisové archy obou konkurenčních prezidentských kandidátů.


Mezitím sezval Zeman do Liberce předsedy koaličních stran kromě Sobotky, který byl v Lucembursku. Opět se, dle informací tisku, vrací kruhem varianta ,,Babiš pryč z vlády, Sobotka pryč z vlády". Sobotka tuto variantu odmítá, možná nabuzen lidem v ulicích. Chytí se Milan Chovanec na udičku, že by premiérem mohl být on? To by asi potom byl i volebním lidrem ČSSD do voleb, že... Objevily se již názory, že pokud tuto kruhem se vracející variantu Sobotka odmítá, dává najevo, že mu v tuto chvíli jde již jen o jeho vlastní post.

Vládní krizi nevyřešila ani schůzka prezidenta Miloše Zemana, předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka a místopředsedy ČSSD Milana Chovance v Liberci. ANO výsměšně vrátilo míček Sobotkovi, řka, ať tedy vypoví koaliční dohodu, když nechce s Babišem vládnout. Sobotka odmítl. Na půdorysu stávající koalice by mělo být schváleno povíce zákonů, které jsou pro ČSSD klíčové. Minimální mzda například. Jediným programem ČSSD do voleb se tak stalo setrvání koalice se zlořečeným Babišem. Není nad principiální, čestné řešení. Dobrá tedy, pravilo ANO a ústy předsedy navrhlo pokračování vlády bez Babiše a bez Sobotky. Vylučovací metoda. A Sobotka opět odmítl, držíc se židle. Bělobrádek se jako již tradičně usmívá. ČSSD a KDU-ČSL trvají na odchodu ministra financí Andreje Babiše z vlády. "Trváme na tom, že problém je na straně hnutí ANO,"řekl i Chovanec. Trvat může, vládnout musí, pravila by teta Kateřina ze Saturnina. Až do hořkého konce.

Babiš na schůzce odmítl připustit, že by rezignoval. To ať mě raději zastřelí, vykřikl na facebooku odhodlaně, věda, že ostatní mají nabito pouze svými žaludy. Sobotka jel do Lucemburska přemýšlet, co provede tamní Nejvyšší soud s odvoláním proti prohrané arbitráži s krvavým Šťávou v kauze Diag Human a politickou krizi nechal za sebou. Politický život v zemi ustrnul. Až se Sobotka vrátí, odletí zase Zeman. A bude klid.

Nyní prezident podal určovací žalobu k Ústavnímu soudu, aby se dozvěděl, zda musí vždy odvolat ministra. Vtipný krok, který do rozhodnutí Ústavního soudu Babišovo odvolání oddálí. Nebo se o to pokusí. Štěch se zase pokusí s hejnem senátorů dát ústavní žalobu na Zemana. Čili bude veselo… Prezident ale stejně bude nucen po návratu z Číny rozhodnout, co bude s návrhem na Babišovo odvolání a demisí ministryně Valachové dělat. Nezávidím mu.

Sobotka se chová jako dítě, Babiš se Sobotkovi směje, partaje rozjely volební kampaně a ulicemi se nesou rozhořčené hlasy na obranu demokracie a znalců ústavy je zde tolik, jako znalců fotbalu. Ale demokracie v Česku existuje. Ústavu máme. Písemně. Bohužel také hejno vykladačů lajdácky psaného "revolučního" dokumentu. Parlament máme, i funkční a dělnou vládu se podařilo sestavit. Nezaměstnanost klesla, mzdy stoupají. Lidé získávají optimismus a utrácejí. Prezident podle ústavy koná a určitě i konat bude, přestože ukazuje premiérovi holí, kde má mikrofon. Politická jednání nejspíš budou pokračovat, než i poslednímu voliči dojde, kdo je viníkem této poťouchlé krize. Aneb každý se musí znemožnit sám.

Nemyslím si, že by to vše ve výsledku Zemanovi u jeho voličů uškodilo. Uškodí mu to pouze u jeho nevoličů. A u konglomerátu ČT a bakalomédií. Vzhledem k upadajícímu nákladu HN v podstatě o nic nejde. Babišomédia budou jen tak poštěkávat, aby se neřeklo. Což není špatný vývoj situace…

Předpokládám ale, že ani prezidentovi by se nelíbila jednobarevná většinová vláda Andreje Babiše a nyní nejspíše přemýšlí, jak zachránit ČSSD a potopit přitom Sobotku, který krizi otevřel svým kverulantským prohlášením o potřebě Babišovy demise půl roku před volbami. Mně samotnému je smutno z toho, že předseda vlády si vzal jako rukojmí sociální demokracii, poslední funkční a akceschopnou stranu na levici. Že ji nejdříve ochromil nesmyslnou agendou teplých záchodků, bezvýhradného eurounijního optimismu a poté vykostil jak kapra. 12% preferencí půl roku před volbami je výsledek, se kterým se chlubit nemůže žádný předseda nejsilnější vládní strany. Nutno dodat, že Babiš umí a Sobotka se teprve učí. Ti, co neumí a ani se nejsou schopni naučit, kibicují s kalhotami i procenty u kotníků.

Nicméně Slávek Sobotka slíbil národu veřejně, že 20. 5. podá demisi celá vláda a jeho ministryně fotbalového školství pravila, že ona podá demisi 31. 5., tak co se staráme o dílčí varianty?


ČSSD, jejíž všechny poslední sjezdy jste navštívil. Kdo, s kým, proti komu, za kolik? Co členská základna a mlčící většina? Stojí za Sobotkou? Naštval ji Zeman výstupem na Pražském hradě tak, že už ho má dost, když už i Foldyna s Humlem se těžko smiřují s tím, že Zeman ,,ukazuje holí" na jejich předsedu a ,,ohýbá ústavu", když nechce přijmout odvolání Babiše?

ČSSD je ve skutečnosti interní koalicí několika stran: zleva doprava – postkomunistické levice několika migračních vln, osmašedesátníky počínaje, postmohoritovským perestrojkovským křídlem konče. Pamětníci Demokratické levice, Levého bloku a DFK vědí. Imigrační vlny doplňují romantičtí národní socialisté ze sametově zaniklé národněfrontové Socialistické strany, konzervativní socialisté odborového hnutí, liberálně zelenající městští intelektuálové z humanitních fakult, neziskových organizací a komunitních spolků, většinou liberálně sociální manažeři komunální politiky - velvyslanci průmyslových skupin, pro které jsou progresivní daně sprostým slovem a veřejné zakázky pramenem v poušti kapitalismu, a masarykovské státní úřednictvo, loajální ke každé moci, které sociální demokracii zaplavilo jako houba dřevomorka. Většinu ve státostraně má ovšem mlčící většina prostých zaměstnanců a důchodců, která čeká, která ze skupinek vyhraje, aby ho přivítala jako "našeho" vítěze. Za těchto podmínek každý krok ČSSD připomíná tanec mezi vejci. Krok sem a zase zpět, krok tam a krok zpátky. Jen obtížně se nalézá shoda, o útočné bojové pozici už ani nemluvě.

Zeman toto rojení svými agresivními kroky proti Sobotkovi sjednotil. Na obranu Sobotky. Varianta Lánského puče. Tehdy to byl boj proti domnělým zrádcům, vlákaným do pasti, teď je to obrana osamělého, slabého, ale "slušného" předsedy. Když se mladí sociální demokraté pokoušeli zopakovat i podpůrnou demonstrací u sochy TGM na Hradčanském náměstí, přišlo jich čtyřicet.

Foldyna by rád padl někomu do náruči, ale nemá komu. Cítí, že se strana řítí do propasti i s ním, ale nechce ji frakčně rozdělovat. Byť by jako člen levicové frakce mohl. Zejména ji nechce frakčně rozdělovat proto, že je na kandidátce, Sobotka mu slíbil, že tam zůstane a mohl by na odpor doplatit sám. Nezávidím mu. Na Ústecku má ale výraznou komunální agendu, která mu vystačí, celostátně mu pomáhá proruská a prosrbská angažovanost, trefné a surově pravdivé komentování v médiích.

Huml to má jako právník těžké. Myslí příliš racionálně, jako právník zvyklý zákon hájit. Neví, že v otázkách ústavního práva jde o jemné umění alchymie zájmů čarodějů v pozadí. Na kandidátce už není. Možná pro svou plachou slušnost.

Z ostatních, kteří by se mohli a měli Sobotkovi postavit a zvednout prapor ČSSD z bláta bezvýznamnosti, už byly Sobotkou a jeho věrnými vytvořeny politické mrtvoly. A tak se čeká.

Všichni ostatní váhající buď mlčí, a nebo plní strachu, demonstrativně vykřikují, že tentokrát to Miloš přehnal a Slávek se zachoval mužně. Ti nejservilnější praví, že jako státník. Ale do prezidentských voleb je dál než do parlamentních. Čili předvídat, zda a nakolik se změnil postoj členů i voličů ČSSD k Zemanovi, je krajně předčasné. Vnímejme, že počet voličů ČSSD klesá a klesat dál bude. Podporovatelů Zemana je stále dost a počet stoupá. Počkejme si, zda po parlamentních volbách ještě nějaká sociální demokracie bude a jaká vůbec zbude. V Polsku už není. V Maďarsku je k smíchu. Ve Francii je v rozkladu.


Produkce Miloše Zemana v posledních dvou týdnech. Co zahrál dobře, co přepískl a co by měl dělat teď?

Už se ustavila Národní fronta? Ne? Vznikl Liberecký vládní program? Také ne? Tak je to prozatím dobré.

Zeman hraje složitou simultánku na několika šachovnicích. V první řadě ví, že Babiš nejspíš bude po volbách předsedou vlády. Teda pokud ho dříve nezavřou jak Sládka před poslední volbou Havla. Je ale stále nejasné, zda to bude vláda většinová jednobarevná, menšinová jednobarevná nebo koaliční. To bude záviset na tom, zda křesťanská koalice se starosty dosáhne 10% nebo ne. A zda se do parlamentu dostane TOP 09 nebo ne. Zda komunisté umřou ještě před příchodem k urnám nebo těsně poté. Zda Piráti ukořistí mladé nebo ne. O Zelených nemluvě, neb ti jsou porostlí mechem, čekají na zázrak a pokud dostanou vysněná tři procenta nutná pro státní podporu, budou mluvit o štěstí. Všichni ostatní tlučhubové nejspíš skončí.

Nevím, zda úmyslně nebo náhodně Zeman ponížil Sobotku tou holí tak moc, až projevil stmelující soucit u členské základny jeho strany. Mohla to být hra v zákulisí domluvená i emocionální krok ze strany prezidenta. Sobotku v posledním tažení tím ale resuscitoval. Vrátil ho do hry, jako protivníka. Může ho mučit dál. Teď ale není zřejmé, zda chce Sobotkovi, či spíše sociální demokracii pomoci, nebo naopak. Nejhusarštější kousek by byl pomoci ČSSD a zničit Sobotku zároveň.

V druhém roce dal do hry podmínky demise Andreje Babiše, které se na ústavním rámci tohoto kroku nezakládají. Tím si dle mého názoru hodně uškodil.

Dva ze tří prezidentových protiargumentů vůči Sobotkovým krokům jsou mimoprávní a pro odvolání ministra financí Andreje Babiše irelevantní.

Koaliční smlouva není právní dokument, ale deklarace. Její vypovězení nebo nevypovězení není nijak navázáno na ústavní kroky prezidenta. Stejně tak není na provedení demise závislé, zda premiér někoho současně jmenuje nebo ne. Ústavě je houby po tom, zda existuje nějaká koaliční smlouva nebo ne, zda je vypovězena nebo ne. Dle ústavy demisi ministra navrhuje předseda vlády. Prezident provádí, bez jakýchkoliv podmínek. Ministerstvo osiřelé nezůstane. V každém případě jej do jmenování nového ministra povede statutární zástupce ministra - první náměstek.

Navrhnout ke jmenování nového ministra je pravomocí a zodpovědností premiéra. Odpovědný prezident ovšem není automat, ze kterého by vypadl krok demisi potvrzující. Musí vědět, co se stane pak. Čili musí znát názory zbytku politických stran. Musí se snažit o stabilitu vlády, ne ji bezhlavě rozkomíhat neuváženým přijetím demise.

Prezident se nicméně pustil na tenký led, na jehož konci může (a nakonec čistě formálně už po právu) čekat odvolání pro velezradu či nakonec při eskalaci konfliktu své znovunezvolení. Ústava opravdu není cár papíru a úřad prezidenta není pískoviště pro starší a pokročilé. Tohle byl v řeči královské hry šach.


Jak se Vám líbí líčení některých českých novinářů, že Zeman je už v podstatě jen, s prominutím, starý dement, který se uchyluje k dětinským pomstám, ztrácí nadhled, je fyzicky limitován a v jeho okolí jsou samí blbci?

Řeknu bez vztahu k tomuto konfliktu velmi diplomaticky, že být Zemanem, bych si vybral jiného kancléře i šéfa protokolu. Ale mám štěstí, Zemanem nejsem.

Nepřátelské komentátory bych chtěl varovat slovy čínského mudrce a vojevůdce Sun´c:
... chceme-li vést útok, musíme vypadat neschopně; pokud chceme použít síly, musíme vypadat nečinně; pokud jsme blízko, musí to vypadat, že jsme daleko; pokud jsme daleko, má nepřítel věřit, že jsme blízko.
A Sun´c podmínky války specifikoval:
Je-li nepřítel prchlivý, provokuj jej. Předstírej slabost a vzbuď v něm domýšlivost. Pokud chce načerpat síly, nedej mu příležitost. Pokud jsou jeho síly koncentrované, odděl je. Útoč, když je nepřipraven, objev se, když jsi nečekán.

Největším uměním je zlomit nepřátelský odpor bez boje. Nejlepší styl boje je znemožnit realizaci nepřítelova plánu. Druhý nejlepší styl je vyhnout se přímému střetnutí, izolovat jej od spojenců.

To se Zemanovi daří, navzdory neschopnosti části jeho týlu (čest výjimce - neúnavnému Ovčáčkovi). Kdo z vojevůdců cizích armád půjde do koalice s někým, kdo ho podrazí těsně před vítězstvím?

.... ..... ....
 

Následují další poučení čínského stratéga Sun'c, o odposleších Marka Přibila, jak Babiš ztratil ostražitost, u únicích z českých tajných služeb a z Mosadu, o tom, jak Babiš nebyl vycvičen na politiku, o hlasovém vzorku a softwaru Lyrebird, programu SoundForge a falšování zvukových nahrávek, jak se potápějí politici, o českém hlubokém státu a kauzách Pět na stole v českých, PromoPro, Pandury, Kalouskovy padáky, pád vlády Topolánka a Nečasovu milenkomanželku a její kabelky, o kauze Rathova vína a další zneklidňující informace a názory Štěpána Kotrby najdete v pokračování rozhovoru ZDE.

 

↧
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live
More Pages to Explore .....
Search

Latest Images

Válenda s úložným prostorem: 1 999

Válenda s úložným prostorem: 1 999

April 26, 2024, 7:24 am
Router ASUS: Dohodou

Router ASUS: Dohodou

April 26, 2024, 12:53 am
CANYON NEURON:ONfly – Tady máš křídla, ať můžeš létat! | NEWS & RIDE

CANYON NEURON:ONfly – Tady máš křídla, ať můžeš létat! | NEWS & RIDE

April 25, 2024, 2:01 am
Majáles Plzeň 2024: 400

Majáles Plzeň 2024: 400

April 24, 2024, 5:32 am
Cannondale Moterra SL | Konečně jsme se sešli! (první dojem)

Cannondale Moterra SL | Konečně jsme se sešli! (první dojem)

April 23, 2024, 3:30 am
Locale Gent

Locale Gent

April 21, 2024, 4:16 pm
Zemní práce - bagr nakladač suť písek výkop: 750

Zemní práce - bagr nakladač suť písek výkop: 750

April 20, 2024, 6:33 pm
Nový zadní kryt černý nebo bílý na iPhone 4: 150

Nový zadní kryt černý nebo bílý na iPhone 4: 150

April 19, 2024, 7:35 pm
Fender American Deluxe Dimension Bass IV HH

Fender American Deluxe Dimension Bass IV HH

April 17, 2024, 12:21 pm
Prodám kočárek mommy: 4 500

Prodám kočárek mommy: 4 500

April 16, 2024, 6:00 pm