Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Blíží se půl kulaté jubileum vypálení Lidic

$
0
0
Zdeněk Hrabica 
7. 6. 2017
Seděl jsem před lety v pracovně předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu - u paní Anděly Dvořákové několik hodin po její audienci v Arcibiskupském paláci. Na její žádost ji přijal primas český Miloslav kardinál Vlk. Žádala, aby církev pietně vyzvedla památku zastřeleného lidického kněze Josefa Štemberka u Horákova statku při vypálení Lidic 10.června 1942. 

Odešla s nepořízenou, prý se dotyčný církevní pastýř neměl zaplétat s politikou. Milost gestapa kněz před popravou nepřijal. Proto přišel o život. Kardinál Duka v roce 2012 připustil, že se církev začíná zabývat návrhem na jeho blahoslavení. 

Skoro jsem tomuto svědectví nemohl uvěřit. 
Do Lidic se skoro každoročně vypravuji, sám i se svými blízkými, sloužil jsem zde i jako voják základní služby u Strážního praporu MNO. Po celou dobu tvůrčí práce jsem pobýval v ateliéru -  nablízku sochařce Marii Uchytilové, když vytvářela pomník památce zavražděných lidických dětí. 



 Srdce mi mohly utrhnout loupežné noční nájezdy zlodějů, kteří rozkradli do svých zahrádek po roce 1990 na dvacet tisíc růžových keřů z celého světa. Vážil jsem si ministra kultury Pavla Dostála a ředitele Památníku Lidice Milouše Červencla, co pro nápravu piety Lidic vykonali. Vloni mne potěšilo, že do Lidic přijel kromě prezidenta Miloše Zemana i vysoký církevní hodnostář.

Hanba se mnou lomcuje, když si vzpomenu, že tu ani jednou po roce 1989 oficiálně nebyl Václav Havel; prý jenom jednou, když jel autem kolem.

A to ani poté, když se Němcům ostentativně omluvil za „vyhnání“.

Tuto vadu na kráse nemohlo odstranit ani udělení Řádu TGM in memoriam tomuto lidickému mučedníkovi 28.října 1992. Ani pozdější další světské dekorace.

Foto autor

Pane vicepremiére, předsedo KDU-ČSL, Pavle Bělobrádku,

$
0
0
Jiří Baťa
7. 6. 2017
tento dopis nepíši jen svým jménem, ale i jménem tisíců vlastenecky uvědomělých občanů, resp. občanské veřejnosti České republiky, kteří tímto chceme projevit jednoznačný nesouhlas a velmi důrazný protest proti Vašemu na výsost proradnému, podlézavému, vlastenecky nemorálnímu a hlavně vlastizrádnému jednání v souvislosti s Vaší návštěvou v rámci sudetoněmeckém sjezdu v Bavorském Augsburgu.


Pokud by šlo (jako že nejde) o klasickou přátelskou  společenskou návštěvu na základě pozvání od známých či blízkých přátel, bylo by snad možné ji pochopit. Vaše návštěva však měla daleko k takto pojaté návštěvě. Měla totiž mnohem větší strategicky politický, ale i pro Vás osobně zcela jiný význam a cíl, který však ani zdaleka není v souladu s míněním a názory velké většiny vlastenecky smýšlejících občanů České republiky.


     Podle fotografie, pořízené ČTK, jste se na sjezdu SL cítil více spokojeněji, než ve vládní funkci vicepremiéra vlády ČR. Váš úsměv na tváři po boku vyžraného  Bernda Posselta vyjadřuje maximální spokojenost, pohodu a snad i pocit skoro domácího prostředí, ve kterém jste tak říkajíc  „mezi svými“. Jak by ne, když jste sklidil tolik slov uznání za Váš projev, který nelze chápat jinak, než bezprostřední vlastizradu a potlačení českých zájmů. Ve svém proslovu jste mj. řekl, že jste se nepřijel ani omlouvat, ani usmiřovat, ale přijel jste na návštěvu k sousedům. Máme tomu snad rozumět tak, že jste si přijel připít a „pokecat“ se známými občany sousedního státu jen tak, ze slušnosti, na základě nějakého pozvání? Nebýt Vašeho plamenného, srdečného a více než přátelského propjevu bylo by možné takové  návštěvě věřit. Avšak s ohledem na obsah Vašeho  projevu tomu mohou věřit jen úplní hlupáci. Máte snad české občany za úplné hlupáky, pane

vicepremiére?


     Při svém vystoupení jste také  znovu použil provokativní oslovení přítomných členů Landsmanšaftu, které užil už Váš stranický kolega a ministr kultury stejně bezcharakterní vlastizrádný Daniel Herman a sice slovy „ Milí krajané!“ K tomu jste pak ještě dodatečně hrdě dodal, cituji:  „ Ano krajané, protože význam slova krajané není pouze ve smyslu etnického původu, nýbrž ve smyslu lidí, kteří sdílejí lásku ke stejné zemi, její kultuře, k její historii“. Lépe by tp neuměl říct ani Gethe. Nejen za tato  slova jste také sklidil zasloužený aplaus cca 2000 přihlížejících. Dále jste s velkým sebevědomím také řekl:  „Už nikdy se nesmějí vyhánět lidí ze svých domovů jen proto, že jsou nějaké národnosti, náboženství nebo rasového původu!“  Vůbec nepochybuji o tom, že jste tím neměl na mysli české občany, kteří při řádění sudetoněmeckých ordnerů v r. 1938 donutili tisíce českých občanů k opuštění domovů a útěku do vnitrozemí, kteří odcházeli s majetkem složeným na dvoukoláku nebo jen s tím, co mohli pobrat do svých rukou. Šli do neznáma, bez prostředků, bez vědomí, zda budou mít nějakou střechu nad hlavou. Aby toho nebylo málo, při této strastiplné cestě byli častování útoky a výsměchy sudetských fanatiků. Vy jste totiž, vzhledem k subjektu a účelu své návštěvy, měl naopak na mysli  především tolik odsuzované údajné „vyhnání“ sudetských Němců, kteří prý byli českými občany nelidsky vyhnáni ze svých domovů. 


     Také nechápu pane vicepremiére a předsedo KDU-ČSL Vaši drzost když prohlašujete, že všichni občané České republiky, které na sjezdu neoficiálně, nicméně jako politický představitel ČR  zastupujete,  sdílí lásku ke stejné, tedy německé zemi, k její kultuře a historii. Je jasné, že pro takové pocity tluče Vaše srdce, že je sdílíte Vy a Vaši přední straničtí soukmenovci, ale vůbec si nejsem jistý, spíše o tom silně pochybuji, zda si to myslí a jsou o tom přesvědčeni také všichni bratři a sestry ve Vaší KDU-ČSL.


     I Vaše další slova, které jste přednesl v emotivním proslovu s  vlastizrádnými  názory, stojí rovněž za připomenutí, pane vicepremiére. Ocenil jste mj. také odvážný a důležitý „krok“ sudetských Němců, kteří „prý“ přestali usilovat o majetek, o nějž v Československu přišli po skončení II. světové války. Poněkud jste opomněl fakt, že tento „krok“ byl krátce po tomto prohlášení samotnými sudetskými Němci napaden a posléze anulován, neboť většina sudetských Němců se s tímto „krokem“ neztotožnila! Také jste velmi sugestivně připomněl, že Evropská unie je pro nás šance, jak žít v míru a bezpečí, ale hlavně „spolu a nikoli vedle sebe“. Nejen za sebe, ale i za své spoluobčany mohu prohlásit, že spíše než žít spolu by bylo naopak  prospěšnější jen žít a spolupracovat vedle sebe. K tomu je totiž více reálných předpokladů, než  Němcům, alias „milým krajanům“  podlézat a paktovat se s nimi. Podobné snahy a tendence tady totiž už jednou byly a také víme, jak dopadly!


     Pane vicepremiére a předsedo strany Lidové. Nevím, nakolik si uvědomujete, že jste sice vysokým představitele politické moci v ČR, nicméně jste pořád jen řadovým zástupcem občanů, kteří Vás zvolili. Není od věci poznamenat, že jich zas nebylo tolik, abyste mohl mluvil nejen jejich jménem, ale dokonce  jménem všech občanů ČR. Pokud máte potřebu vyjádřit své pocity své myšlenky a názory pane Bělohlávku, vyjádřete je prosím pouze a jen svým jménem a nezneužívejte k tomu postavení politika, který k takovým prohlášením nemá a nikdy neměl od občanů souhlas.  Vy a další politici si totiž často činíte drzý nárok mluvit jménem všech občanů, aniž byste měli jejich souhlas a  povědomí o tom, jaké názory občané sdílí a preferují.


     Vaše návštěva a vystoupení na sjezdu SL,  pane vicepremiére Bělobrádku, je spolu s nedávným vystoupením D. Hermana a některými projevy  představitelů KDU-ČSL, případně stejně smýšlejících politiků TOP 09, ODS a dalších,  důkazem o nemorální, podlézavé, vlastizrádné a kolaborantské politice. Svými kroky, svým jednáním, názory a vstřícností vědomě uvolňujete cestu naprosto neoprávněným požadavkům představitelů sudetoněmeckého landsmanšaftu. Na druhé straně  pokrytecky a záměrně neprojevujete nejmenší zájem či snahu  o spravedlivé vypořádání válečných reparací, které německá strana vytrvale a systematicky oddaluje a to přesto, že bylo poraženému  Německu  na konferenci v Paříži v prosinci  roku 1945 uloženo vyplatit ČSR, jako signatářskému státu pařížské Dohody o reparacích od Německa, válečné reparace. Po boku pánů Posselta a Seehofera  s úsměvem na tváři mluvíte vzletnými slovy o lásce a  o tom, co prý máme my Češi a sudetští Němci společného, ale připomenout resp. požadovat od nich plnit také jejich závazky a povinnosti ve věci válečných  reparací vůči ČR a vyrovnat se tak i s těmito letitými, pro naši republiku poválečnými  křivdami, tomu se vyhýbáte nebo bojíte jako čert kříže.


     Pane vicepremiére Bělohlávku. Historie dokazuje, jak křivácky a podrazácky se Lidovci vždy chovali a jednali v politice, kde byli zastoupeni. Nechci opakovat vše, čeho se lidovci od dob svého vzniku dopustili, nicméně současnou politikou KDU-ČSL, alias Lidovců potvrzujete, že jste zůstali  věrni těmto tradicím, protože Vaše zájmy nejsou jiné, než se znovu paktovat s lidmi, kteří se ani po více jak 70 letech nechtějí smířit se s pozicí poraženého státu a důsledky z toho vyplývající. Dnes znovu, prostřednictvím frau Merkelové se Německo snaží vytvořit Evropu nikoli pro rovnoprávnou spolupráci se zachováním národních států a jejich identity, ale za vydatné pomoci Francie, dostat ty menší, dosud samostatné národy Evropy zpět do područí Německa.


     Jste člověk chytrý a vzdělaný, nicméně  proradného charakteru, bez cti a svědomí, bez vlasteneckého cítění, tedy typický křesťanský lidovec. Za  tuto pro stát nebezpečnou sudetoněmeckou angažovanost pane vice premiére, nepatříte do české vlády, ale před soud.


      „Přijde den a my zúčtujeme spolu“, napsal Petr Bezruč v jednom svém díle.  Věřím, že tento den pravdy  brzy nastane a odhalí tak Vaši pravou tvář, Váš zaprodaný, falešný a vlastizrádný charakter. Stále platí varovná slova prezidenta dr. Beneše o tom, že nepřátelé státu se budou znovu snažit náš národ znovu zradit a zaprodat a že je třeba dát si na ně pozor. Vy jste dnes jeden z těch, na které je třeba si dát zvláště mimořádně velký pozor. Naštěstí volby jsou za dveřmi...



Bez obligátních zdvořilostních frází                                                   Jiří  B a ť a, důchodce

Dne 7. června 2017

Dopis panu vicepremiérovi Bělohlávkovi mu záměrně neposílám, neboť nejsem přesvědčený, že jej jednak do nedostane, resp. pokud ano, nebude jej číst. Stejně jako jiní politici i on má k názorům nás občanů averzi, nezajímají jej, natož aby     na ně dal, případně je respektoval. Proto dopis předkládám jen veřejnosti, jejichž jménem je také psán. Doufám, že s jeho obsahem budou občané souhlasit.



                                                   

Od rezoluce k revoluci? „Sorosova zpráva“ namířená proti Maďarsku...

$
0
0

8.6. 2017   Zvědavec
Evropský parlament poprvé v historii Evropské unie oficiálně zahájil proceduru zavedení sankcí proti členskému státu tohoto uskupení – Maďarsku. Před rokem a půl podobným způsobem EU vyhrožovala dalšímu partnerovi s Vyšegrádské čtyřky, Polsku, avšak ve vztahu k Varšavě poslanci Europarlamentu a vedení EU odmítli přijmout nezbytná opatření k naplnění tohoto rozhodnutí. Budapešti však nyní hrozí, že přijde o svůj hlas při hlasování na summitech EU.

Podle informací z bruselských zdrojů zvažovalo vedení EU za posledních pět let zavedení nějakých politických nebo finančních sankcí proti celé řadě zemí. Mimo Polska byly na seznamu Řecko, Kypr, Slovensko, a dokonce i Německo (kvůli agresivním obchodním a finančním aktivitám na trzích střední a východní Evropy, ve kterých Evropská komise spatřovala prvky ekonomického zotročování). Nicméně právě ve vztahu k Maďarsku byla zahájena kárná procedura, stanovená v sedmém článku Lisabonské smlouvy.

Rozhodnutí Bruselu je podmíněno především vnějšími faktory, obzvláště pak tvrdohlavým odmítáním maďarské vlády přerušit obchodní a ekonomickou spolupráci s Ruskem a aktivní snahou maďarského premiéra Viktora Orbána podpořit etnické Maďary žijící v zemích bývalého Rakousko-Uherska, Rumunsku (přes 1,2 mil. lidí), Srbsku (300,000), Slovensku (přes 450,000) a na Ukrajině (přes 150,000 lidí). Jako důsledek vznikl v EU svérázný protimaďarský blok, do nějž patří jak otevřeně protiruské síly, tak ty země, které Budapešť podezřívají ze snahy překreslit mapu regionu a dokonce obnovit Rakousko-Uhersko.

Zatím, pravda, kárná procedura vůči Maďarsku teprve začala a v dokumentech je jako hlavní obvinění uváděno porušování lidských práv.

Rezoluce přijatá Evropským parlamentem byla připravena společně levicovými a liberálními frakcemi Evropského parlamentu a prošla předběžným schválením již na konci dubna. Konečná varianta, přijatá nyní většinou hlasů, již obsahuje konkrétní obvinění. V tomto dokumentu se zdůrazňuje nedodržení řady předešlých rezolucí a několika zákonodárných iniciativ Evropského parlamentu maďarskými úřady.

Jedná se konkrétně o přitvrzení pravidel přijímání migrantů do Maďarska, přijetí zákona omezujícího zahraniční financování nevládních organizací, a také o zákonné omezení aktivit zahraničních univerzit. V posledním zmíněném případě se jedná především o Středoevropskou univerzitu založenou Georgem Sorosem. A toto umožňuje lépe pochopit povahu a podstatu současné nespokojenosti s činy maďarských úřadů. Evropský parlament „vyjadřuje politování, že za posledních několik let vedl vývoj situace v Maďarsku k závažnému zhoršení v oblasti svrchovanosti zákona, demokracie a základních lidských práv, včetně v oblasti svobody projevu, akademických svobod, práv migrantů, žadatelů o azyl a utečenců, svobody shromažďování a spolčování, omezení a narušení činnosti institucí občanské společnosti, práva na rovné zacházení, práv příslušníků menšin, včetně cikánů, židů a příslušníků LGBT kasty, sociálních práv, fungování ústavního systému, nezávislosti soudů a dalších institucí“.

Na základě všech těchto „politováníhodných záležitostí“ přijatá rezoluce aktivujeúčinnost sedmého článku Lisabonské smlouvy, vyzývá Evropskou komisi k důkladnému prozkoumání situace v Maďarsku, a Budapešti nařizuje zrušit zákony, vyvolávající kritiku Bruselu. Mimo to Evropský parlament zplnomocnil Evropskou komisi k tomu, aby „pozorně sledovala vynakládání prostředků z rozpočtu EU maďarskou vládou“.

Pro rezoluci hlasovalo 393 poslanců, 221 bylo proti a 64 se jich hlasování zdrželo. Proti tomuto dokumentu hlasovali především poslanci pravostředové Evropské národní strany, do kteréžto frakce patří i poslanci z vládnoucí maďarské strany „Maďarský národní svaz“ (Fidesz).

Odvolání se na článek sedm Lisabonské smlouvy v textu rezoluce není náhodné. Právě tento článek činí rozhodnutí Evropského parlamentu závazným pro nejvyšší orgány EU, neboť nařizuje, aby byl „zdůvodněný návrh“ Evropského parlamentu jedním z právních základů pro Radu EU, aby zanalyzovala: jestli existuje „zjevná hrozba“ narušování základních hodnot EU ze strany jednoho členského státu. Odpovídající rozhodnutí pak Rada EU přijme většinou hlasů představitelů členských zemí EU.

Taková je právní stránka věci. Nicméně závažný je její politický podtext. V tomto smyslu může přitvrzení tlaku Brusele na Budapešť vést ke konsolidaci nejen protimaďarského, ale také „pro-maďarského“ bloku, do něhož patří nyní prakticky i Polsko. Letos v lednu maďarský premiér Orbán již přislíbil postavit se na odpor pokusům o sankce, které může EU zavést proti Budapešti – na základě stejných obvinění z porušování lidských práv, nátlaku na média a soudy, který se dotýká i Maďarů.

Budapešť obvinění Bruselu kategoricky odmítá. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó označil rezoluci přijatou Evropským parlamentem za „Sorosovu zprávu“. „Evropské instituce se nedokážou smířit s tím, že vláda Maďarska, bez ohledu na mezinárodní tlak, provádí nadále takovou přistěhovaleckou politiku, která zajišťuje bezpečnost země a našich občanů,“ zdůraznil šéf maďarského zamini. Podle slov Pétera Szijjártó: „Nyní jsme svědky útoku na Maďarsko, který zorganizovala síť George Sorose.“

Nedlouho tomu, v dubnu – přesně před posuzováním protimaďarské rezoluce Evropským parlamentem – Viktor Orbán sdělil během debaty v hlavním stanu EU v Bruselu, že považuje George Sorose za „finančního spekulanta“. A maďarský prezident János Áder 10. dubna podepsal zákon o zahraničních investicích, který umožňuje uzavření Středoevropské univerzity založené Sorosovým fondem. V souladu se změnami zákona, které byly schváleny maďarským parlamentem, mohou zahraniční univerzity působit v Maďarsku jen po vzájemné dohodě Budapešti a země, která založení univerzity iniciovala. Jinými slovy, sorosovská univerzita může v Maďarsku fungovat jen v tom případě, že Maďarsko a USA uzavřou odpovídající mezinárodní dohodu, a samotná Středoevropská univerzita otevře své zastoupení za oceánem (kde je akreditována ve státě New York).

Pochopitelně, že je ještě brzy mluvit o tom, že proces „potrestání“ Maďarska dosáhne fáze, kdy bude této zemi odebráno právo hlasovat v Evropské unii. Nicméně tendence „zavírání huby“ nespokojencům s EU je evidentní. Účast George Sorose na tomto dává důvod předpokládat i mnohem tvrdší akce, například pokus zorganizovat v Maďarsku další „barevnou revoluci“. Mimochodem, „Sorosova stopa“ je patrná i v masových demonstracích, které započaly v dubnu v Srbsku. Takováto koincidence rovněž nebývá náhodnou. «Доклад Сороса» против Венгрии: от резолюции – к революции?

Dobře na vás vidíme! Íránci ukázali, jak ze vzduchu sledují americký Predator (VIDEO)

$
0
0
Napsal/přeložil: Geo
8.6. 2017   Eurasia 24

 

Nečekané záběry se objevily na internetu jen pár hodin poté, co Američané v úterý 6. června znovu zaútočili na pozice syrské armády v regionu al-Tanf na jihu země. Video zachycuje americký útočný bezpilotní letoun sledovaný nad Sýrií pravděpodobně íránským dronem.
Podle Al-Masdar News Íránci sledovali americký dron v minulých dnech právě v uvedené oblasti nedaleko irácké hranice.


Bezpilotní letoun MQ-1 Predator slouží jak k provádění úderů menšího rozsahu, tak k vzdušnému průzkumu – včetně získávání a předávání informací o pozemních cílech pilotovaným útočným letadlům.

Jak informoval přímo z místa reportér ruské televize Rossija 24 Jevgenij Poddubnyj, při americkém útoku zemřeli dva syrští vojáci a třináct jich bylo zraněno, z techniky byly zničeny dvě samohybné houfnice Gvozdika a protivzdušný kanonový systém Šilka, používaný rovněž k útokům na živou sílu.

Libanonské šíitské hnutí Hizballáh, které bojuje na straně syrské vlády, po americkém útoku – a souběžně se zveřejněním videa sledovaného amerického Predatoru – varovalo, že zaútočí na pozice USA v Sýrii, jestliže Američané budou překračovat „červené linie“:

video zde

Aleppo Style. Z ruského vojáka se vyklubal rapper (VIDEO)

$
0
0
Napsal/přeložil: ea24
8.6. 2017   Eurasia 24
Příslušník kontingentu ruské armády v syrském Aleppu překvapil své kolegy bezmála profesionálním hiphopovým výkonem.
Dvaadvacetiletý ruský voják sklidil se svojí vlastní skladbou velký úspěch:










Proč koalice útočí na syrskou armádu?

$
0
0
Sophia Mangal
8.6.2017  Inside Syria Media Center

6. června provedla americkými jednotkami vedená Mezinárodní koalice znovu útok na pozice Syrské arabské armády (SAA) v jihovýchodní části kraje Homs. Napadena byla jednotka, která postupuje směrem k přechodu Al-Tanf. Nejméně dva vojáci SAA byli zabiti a více než 15 bylo těžce zraněno.


Není to poprvé, kdy Spojené státy útočí na pozice vládních sil. Předtím 18. května provedla podobný útok a zabila několik vojáků a zničila několik vozidel.

Syrské ministerstvo obrany okamžitě vyhodnotilo incident a vydalo prohlášení. Říká se, že tato agrese opět potvrzuje, že koalice podporuje terorismus v době, kdy SAA a její spojenci každodenně pokračují v boji proti teroristické organizaci ISIS. Navíc agrese USA vede k eskalaci situace v regionu. Syrské vládní orgány vyzvaly koalici k tomu, aby neprováděla takové agresivní činy pod žádnou záminkou.

Navíc řada států odsoudila tento útok USA. Zvláště Írán prudce kritizoval incident. Tajemník íránské Nejvyšší rady pro národní bezpečnost Ali Šamkani uvedl, že taková agrese a posílení přítomnosti amerických ozbrojených sil v arabské zemi pouze prohloubí probíhající krizi.

Vojenská kampaň USA v Sýrii ve skutečnosti nepřinesla nic kromě početných civilních obětí a narušení klíčové městské infrastruktury. Američané napadli území Sýrie pod záminkou boje proti teroristickým organizacím. Nicméně Rakka, město, které se od loňského listopadu snaží za podpory Kurdů osvobodit, je stále pod kontrolou ISIS.

Pentagon se snaží ospravedlnit letecký úder a tvrdí, že byl proveden za účelem zajištění bezpečnosti vlastní vojenské základny. Údajně američtí vojenští instruktoři na této základně učí místní obyvatelstvo, jak bojovat proti teroristům. Nicméně, nikdo nemůže zaručit, že absolventi amerického školení nezahájí boj s teroristy, ale proti syrské vládě.

Ospravedlnění útoku pod záminkou vojenské bezpečnostní základny rovněž vyvolává pochybnosti. V době útoku byli syrští vojáci ve vzdálenosti 50 kilometrů od základny. Dokonce ani teoreticky by to základně nemohlo uškodit, protože postupujícím jednotkám chybí zbraně s kterými by mohli být úspěšní proti Američanům. V ten okamžik tam s výjimkou samohybných děl a tanků SAA neměla nic. Proto ospravedlnění Pentagonu zní falešně.

Navzdory barbarským snahám západních zemí zabránit politickému řešení syrské krize musí syrská armáda a její skuteční spojenci pokračovat ve své rozsáhlé ofenzívě proti ISIS a dalším teroristickým skupinám po celé zemi. Jedině a pouze oni mají legální právo bojovat za svobodu a nezávislost vlastního státu.

- - -

Kdo vedle Zemana také přijel do Číny na jednání o Hedvábné stezce?

$
0
0
VK 8.6.2017 Outsidermedia
Podívejte se na toto video, uvidíte, co nám ČT zamlčela, a kdo vedle našeho prezidenta také přijel do Číny na jednání o Hedvábné stezce. Pak jistě pochopíte, proč Miloš Zeman svou cestu do Číny jen kvůli chaotikovi Sobotkovi nemohl odložit.


Ve zpravodajství ČT (i v dalších sdělovacích prostředcích) nám tvrdili, že tam byl jediný neposlušný politik Evropy, a to Zeman!

Proč je tu ta slabomyslná kampaň proti Číně a cenzura? Komu vlastně slouží? Udělejte si názor sami!

WSWS: "útok na Moskvu" skončil pro americká média politickou porážkou

$
0
0

8. 6. 2017   zdroj
"Exkluziv" ruského prezidenta Vladimíra Putina pro televizní kanál NBC ukázal, jak "falešná" je protiruská kampaň v USA, píše World Socialist Web Site. Během besedy prezident Ruska efektivně vyvrátil všechna "neskutečná a nepodložená" obvinění na adresu Moskvy. Jak list konstatuje, rozhovor s ruským lídrem je v USA považován za "politickou porážku" amerických médií a čím méně se o něm bude mluvit, tím lépe.


Rozhovor ruského prezidenta Vladimíra Putina pro televizní kanál NBC ukázal, jak "falešná" je protiruská kampaň v USA, píše World Socialist Web Site.

Ruský lídr odpovídal na dotazy novinářky Megyn Kelly, která se v průběhu rozhovoru "nejednou, ale neúspěšně" pokusila zdůraznit podezření, že Rusko se údajně "vmísilo" do prezidentských voleb v USA, poznamenává americký list.

Exkluzivní rozhovor byl součástí zahajovacího vydání programu "Nedělní večer s Megyn Kelly" a "byl zamýšlen jako platforma pro útok na Putina za vměšování se Ruska do voleb", pokračuje World Socialist Web Site. Před tím byla Kelly moderátorkou na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě a v přítomnosti 4 tisíc hostů se pokusila "Putina dostat do trapné situaci otázkou o ruských kybernetických útocích", připomíná list.

Během rozhovoru šéf Kremlu "efektivně vyvrátil" všechna "neskutečná a nepodložená" obvinění, která moderátorka americké televize vznesla na adresu Moskvy, konstatuje World Socialist Web Site. "Po celou dobu rozhovoru skákala Kelly z jednoho nepodloženého tvrzení na druhé a nebyla absolutně s to cokoliv postavit proti Putinovým argumentům".

"Neschopnost Kelly přitlačit účinně na Putina nemá cenu považovat za její osobní selhání. Spíše to ukazuje, jak je celkově nepřesvědčivý faktologický základ protiruského tažení", zdůrazňuje list.

World Socialist Web Site upozorňuje na skutečnost, že americká média téměř přešla "exkluziv" Megyn Kelly s prezidentem Ruska. "Je jasné, že rozhovor pokládala za politickou porážkou. A čím méně o ní budou mluvit, tím lépe", uzavírá list.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

USA: sledování cizinců na celém světě pomůže v boji proti terorismu

$
0
0

8. 6. 2017     zdroj
Ředitel národní rozvědky USA Daniel Kouts navrhl, aby byla rozšířena funkčnost článku zákona "O dohledu nad zahraničními zpravodajskými službami (FISA)". Podle něj to umožní účinněji bojovat s teroristy. Článek 702 počítá s možností sledování jednotlivých cizinců mimo území USA, pokud to zaručí získání důležitých průzkumných informací. Podle ředitele Národní agentury pro bezpečnost (NSA) USA Mika Rogerse by například nebylo možné "rekonstruovat úroveň pochopení vlivu RF na volby", kdyby neexistoval tento článek.


Při rozšíření funkčnosti tohoto článku zákona budou moci americké tajné služby sledovat cizince ve světě po neomezenou dobu. Nyní bude tento návrh projednáván Kongresem.

Nedávno dostalo Ministerstvo spravedlnosti USA povolení elektronicky sledovat řadu novinářů v rámci vyšetřování úniků z Bílého domu do médií. Dříve prezident USA Donald Trump prohlásil, že má v úmyslu se zabývat vytvořením speciálního štábu k boji proti únikům informací z Bílého domu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Kosovo: odborníci předpovídají tektonické změny na politické scéně

$
0
0
vm a vd
8. 6. 2017  Kosovo-on-line

Mezinárodní institut pro blízkovýchodní a balkánská studia (IFIMES) z Lublaně (Slovinsko) provádí pravidelné analýzy dění na Blízkém východě i na Balkáně. Ohledně kosovských parlamentních voleb, které se uskuteční 11. června 2017, IFIMES vypracoval rozbor aktuální politické situace. Přinášíme nejdůležitější a nejzajímavější části analýzy "Kosovo: předpověď tektonických změn na politické scéně".


Na Kosovu se uskuteční třetí (předčasné) parlamentní volby od vyhlášení nezávislosti 17. února roku 2008.

Nedůvěra vládě byla vyslovena 10. května 2017. Nebylo to překvapení, protože po celou dobu existovaly třenice mezi dvěma hlavními koaličními partnery - Demokratickým svazem Kosova (LDK) premiéra Isi Mustafy a Demokratickou stranou Kosova (PDK) Kadriho Veseliho. Třetím koaličním partnerem byla Srbská listina (SL) a ostatní menšinové komunity na Kosovu.
Dosluhující premiér Isa Mustafa na volebním bilboardu (2017)

Kosovský parlament čítá 120 členů, z toho je 20 míst vyčleněno pro příslušníky menšinových komunit. Zástupci srbské komunity disponují 10 mandáty, bosňáci třemi, turecká manšina dvěma, Romové (RAE komunity) čtyřmi a Goranci jedním mandátem. Srbové, jako nejpočetnější menšinová komunita, jdou k volbám se šesti volebními listinami.

Kdyby ve volbách nastoupili s jednotnou kandidátkou, mohli by získat více mandátů. Zastánci jednotné srbské kandidátky disponují pádným argumentem, že by tímto způsobem mohli dosáhnout většího počtu křesel. Avšak, smyslem demokracie je politický pluralismus, respektive možnost prezentace odlišných politických programů. Po podepsání bruselských dohod mezi oficiálním Bělehradem a Prištinou v dubnu roku 2013 se srbská komunita dostala pod patronát oficiálního Bělehradu, což ve velké míře zkomplikovalo postavení srbské komunity na Kosovu, když postupovala podle pokynů z Bělehradu.

V nadcházejících volbách volebním právem disponuje 1,8 milionů kosovských voličů rozdělených do 38 okrsků.

Kosovo je jednou ze zemí regionu (společně s Makedonií), které mají problémy s voličským seznamy. Nebyly profiltrován a jsou nevěrohodné, už z toho důvodu, že je nelogické, aby ve státě se zhruba dvěma miliony obyvatel existovalo 1,8 milionu voličů.

V nadcházejících volbách budou hlasovat i občané Kosova žijící mimo jeho území. Této skupině dosud dominovali Srbové, většinou žijící v SrProto by budoucí úspěch hnutí Sebeurčení neměl nikoho překvapit. bsku. Tentokrát bude však občanům Kosova žijícím v zahraničí umožněno hlasování prostřednictvím pošty, a to tak, že si z oficiálních webových stránek Ústřední volební komise (ÚVK) vytisknou hlasovací lístek a tento vyplněný spolu s dokladem totožnosti pošlou na adresu ÚVK. Tak je ponechán prostor pro různé manipulace a zneužití. Navíc Mise OBSE nepošle pozorovatele na kontrolu průběhu voleb, jelikož doba mezi vypsáním a konáním voleb je velice krátká.


MISE ZVLÁŠTNÍHO SOUDU PRO VÁLEČNÉ ZLOČINY?


Kosovský parlament v dubnu 2014 přijal návrh zákona o ratifikaci mezinárodní smlouvy mezi Kosovem a EU o misi EU pro vládu práva (viz budování právního státu) EULEX, která předpokládá vytvoření Zvláštního soudu a prokuratury pro válečné zločiny. Ty by měly zpracovat údaje uvedené ve výsledcích vyšetřování Rady Evropy (COE) o obchodu lidskými orgány na Kosovu (viz zpráva Dicka Martyho).
Současný kosovský prezident Hašim Tači,
lídr Demokratické strany Kosova (PDK), Radou Evropy důvodně podezříván z obchodu s lidskými orgány zajatých a popravených kosovských civilistů a válečných zajatců. Oblíbenec Madeleine Albrightové a Hillary Clintonové. Američany stále protlačován do různých funkcí - tu předsedy vlády, tu ministra zahraničních věcí, tu kosovského prezidenta.

Ale Zvláštní soud a prokuratura stále nebyly ustaveny. Zvláštní soud by měl vyřešit vážné údaje uvedené ve zprávě Rady Evropy z roku 2010 a vykonat procesy s pachateli válečných zločinů na Kosovu, což se nejvíce týká někdejších velitelů Osvobozenecké armády Kosova (UČK).

Dle hodnocení analytiků, Zvláštní soud pro válečné zločiny byl založen kvůli vykonání procesů s částí válečných vůdců UČK. Ti ale vykonávají nejvyšší funkce v kosovských institucích. I když Kosovo má vlastní legislativu, i když existuje Mezinárodní tribunál pro zločiny spáchané na území bývalé Jugoslávie se sídlem v Haagu (ICTY), i když existuje Mise EULEX, dosud největší mise pro zavedení právního státu, je očividné, že všechny tyto instituce nesplnily své
základní úkoly.

Bez vyřazení válečných vůdců z politického a veřejného života není možné dosáhnout nezbytného pokroku na Kosovu. Nebude-li soudním procesem stanovena objektivní pravda, není možné dosáhnout spravedlnosti a usmíření. Po podepsání bruselské dohody bylo plánem vedoucích zemí světa eliminovat z politické scény Kosova většinu aktuálních vůdců, mezi nimi i současného prezidenta Kosova Hašima Tačiho. Slovinští analytici z IFIMES konstatují, že po odchodu Nikoly Grujevského (VMRO-DPMNE) od moci v Makedonii, je i odchod Tačiho čím dál jistější.
Slzný plyn v kosovském parlamentu. I k tomu se při jednání uchylovala kosovsko-albánská opozice.



IFIMES dále konstatuje, že pro katastrofálního stav kosovské justice nelze stíhat pachatele válečných zločinů, členy organizovaného zločinu a pachatele korupce. Jádrem kosovského zločinu je agentura pro privatizaci, oblast veřejných soutěží, veřejných podniků, celní správy... Počátky kosovského zločinu sahají do doby exilové vlády.


ZNEUŽITÍ VOLEBNÍ KAMPANĚ

Volební kampaň bude trvat pouze 10 dní. Nynější kosovská vláda (LDK-PDK) zneužívá volební kampaň, neboť vlastní kampaň zahájila již před oficiálním začátkem. Kosovské zákony totiž nestanoví sankce pro zneužití volební kampaně. Užívání veřejných prostředků na volební kampaň a (zne)užívání médií fungujících pod kontrolou vlády či politických stran, jsou v kosovské politice všední záležitostí. Bude-li kampaň vedena férově a poctivě záleží ve velké míře na chování médií.

K minulým parlamentním volbám v roce 2014 Hašim Tači uvedl, že prostřednictvím fondu zaměstnání v hodnotě 1,5 miliardy eur otevře 200.000 nových pracovních míst. Předseda Demokratického svazu Kosova (LDK) Isa Mustafa slíbil, že jen do zemědělství investuje 1,2 miliardy eur a tím otevře 120.000 nových pracovních míst. Aliance pro budoucnost Kosova (AAK) Ramuše Haradinaje také slíbila 200.000 pracovních míst.
Ramuš Haradinaj - bývalý oblastní velitel UČK, dnes lídr Aliance pro budoucnost Kosova (AAK), důvodně podezřelý z těžkých válečných zločinů z let 1998-9.  U soudu ICTY v Haagu nejdříve odsouzen, pak osvobozen pro nedostatek důkazů. Nedávno zatčen ve Francii a prý pop ohromném úplatku francouzskou justicí propuštěn. Mnohé prameny uvádějí, že je jednou z hlav evropské narkomafie se sídlem na Kosovu.

Toto všechno byly falešné předvolební sliby. Místo toho došlo k dalšímu masovému útěku občanů Kosova do západní Evropy. Dle odhadů ekonomických odborníků je otevření 200.000 nových pracovních míst na Kosovu neuskutečnitelné při současné struktuře hospodářství. Aby došlo k otevření takového počtu pracovních míst, je nutné, aby kosovské hospodářství zaznamenalo nejméně 20% roční růst.

V době vyhlášení nezávislosti Kosova roku 2008 dosahovala míra nezaměstnanosti 43%, zatímco v několika uplynulých letech došlo k snížení nezaměstnanosti především z důvodů stěhování práceschopných obyvatel do zahraničí, tedy nikoli díky hospodářské politice kosovské vlády. Politika kosovské vlády, která se měla zaměřit na tvorbu nových pracovních míst se ukázala jako chybná, jelikož nelze otevírat nová pracovní místa subvencemi a veřejnými penězi.
Kadri Veseli - předseda Demokratické strany Kosova (PDK)

IFIMES dále konstatuje, že se souřasné vládě nepodařilo v posledních čtyřech letech vyřešit žádnou pro Kosovo klíčovou otázku. Přitom otevřela tři důležitá témata: řešení demarkační dohody o kosovsko-černohorských státních hranicích, utvoření Spolku Srbských obcí (SSO) a založení Armády Kosova.


KOSOVO LÍDREM V ZLOČINU A KORUPCI


Zpráva IFIMES dále pokračuje: kosovské orgány dosud dosahovaly zanedbatelných úspěchů v boji s korupcí a organizovaným zločinem.

Dle hodnocení Freedom House pro rok 2016 na základě průzkumu provedeného v 197 zemích a územích, se Kosovo nachází na 96. místě na indexu mediálních svobod. Před Kosovem se nachází Slovinsko na 33. místě, Srbsko na 74. Chorvatsko na 76., Černá Hora 84., zatímco Bosna a Hercegovina je 103. a Makedonie 139. (Údaj: Freedom House 2017).
Fatmir Limaj - předseda strany "NISMA"

IFIMES nabádá, že je potřeba zahájit silné monitorování médií na Kosovu v průběhu volební kampaně a učinit sankční opatření trestající médiaProto by budoucí úspěch hnutí Sebeurčení neměl nikoho překvapit. informující o volební kampani zaujatě a upřednostňující jednotlivé politické subjekty. Přitom prakticky za každým sdělovacím prostředkem na Kosovu, přímo či nepřímo, stojí některá z politických stran.

Organizovaný zločin a korupce představují velkou hrozbu kosovské společnosti a státu a dle hodnocení míra zločinu a korupce na Kosovu začíná ohrožovat i samotnou existenci tohoto státního útvaru. Dle hodnocení Transparency International pro rok 2016 je Kosovo na 95. místě dle míry korupce, společně s Argentinou, Beninem, Salvadorem a Srí Lankou (Údaj: Transparency International Corruption Perceptions Index 2016).

Dle hodnocení analytiků IFIMES je Kosovo svého druhu rájem pro zločince kvůli slabé činnosti státních institucí a silným vazbám mezi politickými a zločineckými strukturami. Ilustrací může být případ Nasera Kelmendiho, proti němuž je v Prištině veden soudní proces pro obvinění z vraždy. Kelmendi je jedním z vedoucích drogových dealerů v Evropě a nachází se na americké "černé listině". Případ Kelmendi rozkrývá četné kriminální vazby v regionu, v Prištině, Bělehradě, Banja Luce, zvláště pak v Podgorici a Sarajevu.
Zločinec Naser Kelmendi veden policií. Jeho kriminálními kolegy jsou např. Naser Orić, bývalý muslimský velitel bosenské Srebrenice odpovědný za masakrování Srbů v okolních vesnicích, dnes obchodník s dorgami.

Případ Kelmendi by mohl mít největší odezvu v Sarajevu a v celé Bosně a Hercegovině (BiH), protože je přínosný pro rozkrývání jeho vazeb a spolupráce s jednotlivými politiky v Sarajevu a může mít rozhodující vliv na příští parlamentní volby a volby předsednictva BiH v roce 2018.


SEBEURČENÍ SAMO PROTI VŠEM

Nadcházející parlamentní volby na Kosovu jsou ve znamení koalic a tří hlavních politických soupeřů Demokratické strany Kosova (PDK) Kardiho Veseliho (fakticky Hašima Tačiho), Demokratického svazu Kosova (LDK) Isi Mustafy a Hnutí Sebeurčení ´Vetëvendosje´ (LVV) neformálního lídra Albina Kurtiho.
Albin Kurti, nepříčetný albánský nacionalista, lídr Hnutí Sebeurčení ´Vetëvendosje´ (LVV)

LDK je v koalici s Aliancí pro nové Kosovo (ARK) Bedžeta Pacolliho a stranou "Alternativa" Ilira Dedy, zatímco PDK je v koalici s Aliancí pro budoucnost Kosova (AAK) Ramuše Haradinaje a stranou "Nisma" Fatmira Limaje. Jde o nezásadové koalice již na politické scéně vyzkoušené, protože všichni utvářeli koalice se všemi, kromě hnutí Sebeurčení (LVV), které však dosud nebylo u moci.

LVV v minulých komunálních volbách zvítězilo v hlavním městě Kosova Prištině a získalo post starosty pro Špenda Ahmetiho, který úspěšně vedl místní společenství navzdory četným obstrukcím ze strany Ústřední Vlády Kosova, respektive LDK a PDK.

IFIMES uvádí, že průzkumy veřejného mínění provedené na Kosovu poukazují na to, že politický boj v nadcházejících volbách bude veden mezi hnutím Sebeurčení a koalicemi vedenými LDK a PDK. Minimální rozdíly v předvolebních anketách předpovídají těsný rozdíl mezi třemi uvedenými politickými subjekty.
Bedžet Pacolli - šéf Aliance pro nové Kosovo (ARK), svého času i několikadenní kosovský prezident, bývalý blízký přítel rodiny ruského prezidenta Borise Jelcina. Jeho vztahu s Jelcinem a jeho dcerou bylo využito k zablokování dodávek moderních ruských protiletadlových zbraní do Jugoslávie aby NATO v 90. letech minulého století mohlo beztrestně provádět leteckou agresi proti Srbsku a Černé Hoře.

S ohledem na těsný rozdíl mezi třemi klíčovými politickými aktéry, za situace kdy počet nerozhodnutých voličů je stále vysoký a představuje kolem 30%, lze očekávat, že hlasy nerozhodnutých voličů a voličů ze zahraničí budou mít zásadní podíl na tom, kdo dostane mandát vést Kosovo v příštích čtyřech letech.

Nerozhodnutí voliči se domnívají, že pokud si Demokratická strana Kosova (PDK) Hašima Tačiho přeje zajistit volební vítězství, bude se muset uchýlit ke klientelismu a vlastní stranické síti, kterou si vytvořila zaměstnáváním svých stranických aktivistů ve státní správě, policii, bezpečnostních sborech, poště, letišti a v dalších veřejných podnicích a institucích.

Nerozhodnutí voliči jsou toho názoru, že je potřeba potrestat aktuální vládu (LDK-PDK), což může vést k tektonickým poruchám na kosovské politické scéně a příchodu k moci LVV a jejího neformálního vůdce Albina Kurtiho. Většina nerozhodnutých voličů sdílí názor, že jeho čas teprve přichází, protože lidé vedoucí LVV mají image nezkorumpovaných a zásadových vůdců. Taková situace může vést k úplné eliminaci prezidenta Kosova Tačiho. Ten právě z toho důvodu zformoval koalici s Ramušem Haradinajem (AAK) a Fatmirem Limajem (Nisma), svými největšími politickými oponenty, aby zachránil, co se zachránit dá. Tím ale ukazuje, že mu jde jen o setrvání u moci. IFIMES očekává, že voliči potrestají tuto nezásadovou koalici, zatíženou četnými dluhy, která již dostala příležitost ukázat, co pro Kosovo může udělat. Kromě četných prázdných slibů se Kosovo pod vedením Tačiho každým dnem stále víc a víc propadá.


Analytici IFIMES se domnívají, že země potřebuje nové politické vedení, nezatížené dluhy z minulosti, a že změna v čele kosovské vlády by byla „zdravá a motivující pro mladou kosovskou demokracii“. PDK, LDK a AAK jsou zatíženy špatným vedením Kosova v uplynulých obdobích, dále zločinem, korupcí, nepotismem, válečnými zločiny, likvidacemi oponentů a svědků, nevyjasněnými vraždami, u kterých je podezření na politické motivy.


IFIMES tvrdí, že příchod hnutí Sebeurčení k moci „může představovat pozitivní stránku, protože Kosovo je na rozcestí svého druhu, a před předpovědí tektonických změn na politické scéně“. V současné době byl zastaven proces mezinárodního uznávání Kosova, „což ohrožuje i jeho samotnou existenci“.
Proto by budoucí úspěch hnutí Sebeurčení neměl nikoho překvapit.

Dle hodnocení analytiků na Kosovu, očekává se, že dialog mezi Bělehradem a Prištinou ukončí dnešní srbský prezident Aleksandar Vučić a na kosovsko-albánské straně Albin Kurti (LVV).

Srbská pokroková strana (SNS) a její lídr Aleksandar Vučić dodatečně zkorigovali svou politiku, a IFIMES tvrdí, že ji „budou muset ještě korigovat“. Podobné se stane i s hnutím Sebeurčení, které se stává klíčovým faktorem na kosovské politické scéně.

Tak bude otázka utvoření Společenství Srbských obcí (SSO), demarkace hranic Kosova a Černé Hory a založení kosovské armády dle všeho řešena najednou. Přitom budou mít, podle analytiků IFIMESu, klíčovou roli představitelé menšinových komunit.


ZRUŠIT VÍZOVOU POVINNOST PRO OBČANY KOSOVA

EU trestá občany Kosova, jediné země v regionu, pro kterou stále platí vízová povinnost pro státy EU (stejně jako pro Bosnu a Hercegovinu). Je neuvěřitelné, že podmínkou EU pro zrušení vízové povinnosti je ratifikace demarkační dohody s Černou Horou.

Pokud jde o status Kosova, je zde střet dvou ústavních konceptů. Prvního, podle kterého je Kosovo (a Metochije) součástí Srbska. A druhého, podle kterého je Kosovo nezávislou a suverénní zemí. Tento střet dvou konceptů bude muset být vyřešen.

Klíčovými problémy kosovské společnosti jsou i nadále korupce, klientelismus a privatizace. Korupce je úzce spjata se stranickým aktivismem, nepotismem, s vládnoucími stranami PDK a LDK, které zneužily svého postavení při výkonu moci pro uskutečnění zisku respektive k dominaci stranických struktur při zaměstnávání ve státní správě a ostatním veřejných institucích.
Minulé volby v jedné ze srbských tzv. enkláv na Kosovu, pro které se hodí spíš označení ghetto.
Jedním z hlavních kritérií pro zaměstnávání je stranická legitimace vládnoucí strany, je to dokonce i kritérium pro zápis na vysoké školy anebo pro skládání zkoušek. Přitom, často dochází ke zneužívání míst rezervovaných menšinovým komunitám, a to tak že se jednotlivci z většinového národa (Albánci) představují jako příslušníci určité národnostní menšiny (např. Bosňáci) a zabírají místa pro ně rezervována.

Rovněž pokusy jednotlivých menšinových listin (SDA) formovat se jako mnohonárodnostní představují pokus zneužití volební legislativy a pozitivní diskriminace, aby prostřednictvím menšinových listin došlo ke zvolení představitelů vedoucích stran většinového národa místo představitelů menšin. Kosovský volební zákon předpokládá, že kandidátní listiny menšin slouží ke zvolení představitelů menšin do kosovského parlamentu a je potřeba zamezit takovému zneužívání respektive manipulacím.

Co se týká hospodářství, konstatuje IFIMES, že většina nerozhodnutých voličů je toho názoru, že privatizace byla chybná, a že se vyvinula v prostředek pro osobní obohacení. V některých případech nebyla privatizace potřeba, někdy byla provedena velmi neprůhledným, podezřelým a chybným způsobem.

Respondenti průzkumu provedeného na Kosovu jsou též toho názoru, že právní stát je nefunkční, neexistuje spravedlnost, nejsou tresty, nefungují soudy, což ochromuje stát, a občané stále méně důvěřují státním institucím.

Jakou vládu Kosovo dostane 11. června 2017, rozhodnou občané Kosova, stále však zůstává dojem, že Kosovo potřebuje zásadní změny a nový začátek.

Albánští bojovníci Islámského státu (Daeš) ukazují svůj kosovský pas. Budou i tihle korespondenčně hlasovat?

Mezinárodní institut IFIMES se domnívá, že pro občany Kosova je důležité, aby nová vláda zajistila zrušení vízové povinnosti pro všechny státy EU a aby se začala vážně zabývat nahromaděnými problémy mladé populace, nejmladší v Evropě. Je potřeba zajistit efektivitu institucí právního státu při potlačování zločinu a korupce, protože efektivní právní systém představuje zAlbánští bojovníci Islámského státu (Daeš) ukazují svůj kosovský pas. Budou i tihle hlasovat?áklad pro budoucí rozvoj Kosova.

Velmi důležitá je i integrace Kosova prostřednictvím regionální spolupráce, i ustavení a rozvoj dobrých sousedských vztahů.

Stálou prioritou nové kosovské vlády by měly být respekt k lidským právům a pozitivní diskriminace menšinových komunit. Nebude-li vyřešen problém obrovské nezaměstnanosti, Kosovo bude stále méně atraktivní pro život a v důsledku toho lze očekávat další vlnu masového stěhování, zvláště mladých lidí, do zemí EU. „Je potřeba zajistit pevný mechanismus dohledu nad pokračováním procesu privatizace, který musí vycházet ze systému“ - tvrdí autoři zprávy slovinského IFIMES. Skrze činnost Zvláštní prokuratury a soudu pro válečné zločiny se bude vyvíjet proces eliminace válečných vůdců z politického a veřejného života, což uvolní vztahy na Kosovu.

I když aktuální kosovská vláda (LDK-PDK) ambiciózně ohlašovala nová mezinárodní uznání Kosova, dosáhla skromných výsledků. A zpráva IFIMESu končí konstatováním, že „Kosovo stojí před předpovědí tektonických změn na politické scéně, které mohou zajistit lepší budoucnost všem jeho občanům.“

Političtí analytici v okolních zemích jsou však k situaci na Kosovu o hodně skeptičtější.

- - -

Ilona Švihlíková: Národní zájem – ekonomické aspekty

$
0
0
Ilona Švihlíková
9. 6.2017  Literárky

Literární noviny v letošním volebním roce, kdy mnohá témata se probírají, předkládají diskusi o českém národním zájmu, tentokrát pohledem známé ekonomky a vysokoškolské pedagožky.


Jak současné napětí ve světě, které má podobu chaosu, tak i „prozření“ skutečného stavu ekonomiky ČR, vedly k oživení tématu národního zájmu. Pomiňme nyní, že u nás existují malé, leč vlivné kruhy, které slovo „národ“ řadí k fašismu a jejich reakce zahrnuje „argument“, že se jedná o sociální konstrukt. Tyto skupiny, ať již z hlouposti, nebo z jiných finančně ohodnocených důvodů, do debaty vstupují tím, že odmítají vůbec existenci národního zájmu.

Ten přitom samozřejmě existuje, ve své základní podobě jako přežití národa. Z hlediska prakticko-politického a samozřejmě i ekonomického je i v současném světě, kterému dominuje globalizace, vhodnější, aby národ měl svůj stát – národní stát. Je sice pravda, že právě Češi byli schopni historicky přežít, i když o svůj stát přišli, a že existují i národy bez státu, ale tato zkušenost není hodna doporučení. Kromě základního přežití národa, které v sobě jako minimum tedy obsahuje péči o jazyk, kulturní zvyky a historické povědomí, by mělo být druhým cílem uchování státu. A nyní jsme u jádra pudla, protože stát už v oblasti ekonomické (což se následně přelévá do politiky) nemá ono postavení suveréna, které měl možná ještě po druhé světové válce.

Jednoduše řečeno, jde o to, aby stát nebyl jednotkou ryze formální (jistě si vzpomínáme na to, jak někteří chtěli mít „svou židličku“ v určitých organizacích). „Vlastní židlička“ tváří v tvář závislé ekonomice nikterak naplňování národního zájmu nepomáhá, spíše se jí může dařit zakrývat skutečný stav věci.

Podíváme-li se na pozici České republiky, naskytne se nám smutný obrázek, který na jedné straně dobře sumarizuje výsledky čtvrtstoletí „transformace“, na druhé straně ukazuje, proč je poněkud zavádějící mluvit o „české ekonomice“.

Ekonomika České republiky se včlenila do mezinárodní dělby práce v pozici tzv. závislé ekonomiky (kolonie, neboť to má i své politické aspekty). Nemá pod kontrolou ani klíčová odvětví, neboť právě vodárenství, sektor strategického
významu, je typickým příkladem dobývání renty ze strany zahraničních subjektů. Domácí subjekty mohou nést náklady.

Finanční sektor je zahraničním dominován drtivě, 97 % bankovních aktiv je pod zahraniční kontrolou. Celá ekonomika trpí vysokými odlivy zisků do zahraničí a nesamostatným postavením „českých“ firem v pozici subdodavatelů.

Typickým rysem je práce ve mzdě, což se následně odráží do makroekonomicky nenormálního rozdílu mezi úrovní ekonomické výkonnosti a úrovně mzdové.

Na úrodné půdě se staví sklady či logistická centra.

Pomocí investičních pobídek se dotují firmy, jejichž tržby jsou větší než HDP České republiky, aby následně tyto firmy „nabízely“ zaměstnancům mzdu na hranici chudoby.

Chybí definice národního zájmu v oblasti ekonomické a nebyla – což se nám nyní na důsledcích vrací – ani na začátku transformace, kdy bylo lehkovážně zacházeno s národním bohatstvím (jak přírodní zdroje, tak vybudované značky se světovým renomé viz Pilsner Urquell, tak i instituce – viz podniky zahraničního obchodu) ve smyslu „národního výprodeje“.

Doplňme, že tato ekonomická charakteristika v sobě skrývá, především v obdobích krizí, ještě jednu velkou vadu – vykazuje totiž jen velmi malou odolnost vůči šokům.

Zároveň je potřeba si říci, že ekonomická závislost má své politické implikace. Vyvolává potřebu po politicích – údržbářích, kteří se svým zaměřením a odpovědností za národ spíše podobají místodržícím. Jejich postoje se spíše než na změnu nevýhodného a nedůstojného postoje země v ekonomické sféře orientují na možnou „recyklaci“ mezi loajální (a klidně doma neúspěšnou, viz Donald Tusk) bruselskou elitu.

Debaty v České republice tomu i napovídají. Vášnivé spory se vedou o marginální otázky, jako je například zákaz kouření v restauracích. Naproti tomu se žádná debata nevede o tom, proč vlastně Česká republika existuje, jaká je její národní idea a čím by měla, jako středně velký národní stát, přispět pozitivně k mezinárodnímu vývoji.

Ale i debata o přijetí eura je vedena „externě“, ve stylu uvažování „kdo chvíli stál, již stojí opodál“, tj. jako diskuse o tom, zda být v klubu mezi těmi správnými. Jen minimálně se ale hovoří o dopadech eura na občany, na jejich úspory, mzdy, důchody, a samozřejmě i na strukturu a výkonnost.

Naplňování národního zájmu v úrovni „přežití“, tj. na nejnižší úrovni v ekonomické oblasti, zahrnuje následující body. Není jistě překvapivé, že tyto kroky zároveň všechny zvyšují odolnost ekonomiky. V ideální variantě, kterou ovšem těžko předpokládat, by změny probíhaly jak na úrovni „zdola“, tak i seshora. Jako národ máme zkušenost národního obrození jako záchrany národa, jazyka a kulturního povědomí „zdola“ a trvalo mnoho let, než se podařilo i zaštítění „shora“ v podobě československého státu.

  • Změna nevyhovujícího modelu České republiky, strukturální posun směrem k domácím, odolným firmám. Kupodivu pro obnovení českých firem, družstev apod. již existuje řada analýz a programů, některé dokonce pocházejí i z Úřadu vlády. Uveďme jak návrhy týkající se zadržení zisků v ekonomice, tak zdůraznění nutnosti změny modelu, který akcentuje i Český statistický úřad. Propracovaný program změn poskytují i složky ekonomické demokracie, jejíž význam spolu s formou technologického pokroku (pracovně-úsporné technologie jako automatizace a robotizace a lokalizační technologie jako 3D tisk) nadále poroste. Výjimečný soubor návrhů má např. Svaz českých a moravských výrobních družstev. Problémem je tradičně realizace, a to téměř jakékoliv strategie. Politické „vedení“ je obvykle zcela vyčerpáno operativou.
  • Udržení vlastní (národní) měny, demokratická kontrola centrální banky. Odmítnutí eura jako měny, která přispívá k divergenci mezi členskými zeměmi a která je předurčena bez zásadní reformy, kterou blokuje Německo, k rozkladu.
  • Kontrola strategických, přírodních zdrojů a péče o ně (půda, voda, dřevo, funkční krajina s bohatstvím ekosystémových služeb). Jak v případě těchto zdrojů, tak i podniků speciálního významu je potřeba je znovu dostat pod kontrolou státu. Nemusí být vždy vlastnická, k níž by mohl pomoci např. suverénní fond (z přebytečně velkých devizových rezerv), ale i legislativně vyjádřena.
  • Posílení soběstačnosti a udržitelnosti zemědělství
  • Náprava vzdělávacího systému

Naplnit výše uvedené úkoly není snadné, a to ani za optimální situace. V té ovšem nejsme, neboť dynamika světového vývoje, vyjádřená v koncentraci řady vážných krizí, nás nutí pracovat spíše ve scénářích. Především, jako základní výchozí podmínku, je třeba chápat světový vývoj a umět ho interpretovat.

V České republice ovšem, podobně jako ve většině zemí tzv. Západu, jsme svědky rapidního snižování kvality „elit“. Ty svými rozhodnutími ohrožují své vlastní obyvatelstvo, na které přenášejí následky svých chyb a samozřejmě také, což je možno hodnotit spíše pozitivně, delegitimizují systém. Dynamika vývoje ovšem nabízí i pozitivnější možnosti. To, co se zdálo být nemožné v lineárně uspořádaném systému, je v nelineárním chaotickém světě možné i pravděpodobné. Což pro nás představuje naději.




Autorka je ekonomka.


Související články na Literárkách:


Rovněž čtěte na Liteárkách anketu:Češi, víte, co chcete?

Nad českým právem a rozhodnutími soudů opravdu zůstává rozum stát!

$
0
0
- vlk -
9.6.2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

V Plzni před odjezdem jsem si říkal – dáš si týden pauzu a prostě jestli nevypukne nejméně III. světová, nenapíšeš ani čárku. Jenže to jsem netušil, že  v Londýně nastanou další jatka a v Česku budu konfrontován s výroky soudů,  ze kterým mi půjde hlava kolem a tudíž nelze je nekomentovat.

Jsem asi naprostý naiva a duševní prosťáček, ale já si pořád myslím, že právo má v demokratické společnosti smysl jen tehdy, když jeho praktickému uplatnění rozumí obyčejný, průměrný občan. Abych byl správně pochopen – píši, že obyčejný občan má uplatnění práva rozumět, nikoli, že s ním má souhlasit! Ta dvě slova nejsou zaměnitelná natož stejná.

Ale k věci.

Včera jsem narazil na monitoru tisku na další, konečný druhoinstanční, pro mne naprosto nepochopitelný rozsudek. Konkrétně:
  • Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil, že největší český chovatel ryb Rybářství Třeboň musí vrátit rybníky státu.
  • Soud vyvolala římskokatolická církev, která se o rybníky může přihlásit až poté, co se převedou zpět na stát.
  • Pravomocný rozsudek je do značné míry průlomový, protože reviduje majetkové poměry s odstupem 25 let.
Meritem sporu je to, že druhoinstační soud dal za pravdu nárokům církve, která tvrdila, že do majetku někdejšího státního podniku Rybářství Třeboň byly zahrnuty pozemky, u kterých to zákon tehdy měl výslovně zakazovat. A odmítl protiargumentaci dnešního vlastníka firmy, že privatizace a ti, kteří se jí zúčastnili, jednali v dobré víře a že při koupi podniku nemohli dokonce ani tušit, že něco s majetkem není v zcela v pořádku. Jak ostatně principiálně dnes predikuje Občanský zákoník jako jednu ze svých hlavních zásad.

Soud prostě rozhodl, že Rybářství Třeboň musí státu vrátit několik rybníků ze svého majetku, aby je stát v rámci církevních restitucí následně vydal církvi.

Přiznávám, že mi naprosto uniká logika tohoto verdiktu. Soud při svém rozhodování, v kterém hodlal napravit spáchanou křivdu, jednak spáchal křivdu novou a podle mne daleko závažnější a to o několik řádů. Navíc ve snaze napravovat onu prapůvodní nevzal v potaz znění zákona o církevních restitucích.

Začnu tím omylem druhým, tedy menším.

Všichni víme, že církve dostaly část majetku vrácenou*) naturálně, tedy budovy, pozemky, všude tam, kde to fyzicky šlo. Kde nikoli, tam se stát zavázal vyplatit více než štědrou finanční náhradu. Spíše nestydatě velkorysou v porovnání s tím, co dostali privátní restituenti!

Nevím, jak to viděli soudci českobudějovického krajského soudu, ale pro mne je tenhle případ modelovým pro všechny ty, za které mají církve v konečném součtu 59 miliard Kč, v čase navýšených o inflaci. Kdybych mohl, rád bych se zeptal soudců, podepsaných pod tímhle podivuhodným rozsudkem, co, dle jejich úsudku asi tak kryje oněch 59 miliard, když ne podobné případy jako je třeboňské Rybářství. Odpověď by mne velmi a velmi zajímala.

Jenže to není zdaleka jediný průšvih tohoto nálezu české justice. Jde o to, že rozsudek vlastně precedenčně zpochybňuje privatizaci jako takovou. Vrací čas o 25 let zpět a umožní stovky, možná tisíce dalších podobných žalob. Zanáší do držby majetku, který je, jak stále a stále slýcháme, posvátný a nedotknutelný, obrovskou právní nejistotu. Patří mi to, co vlastním nebo se najednou objeví někdo, kdo mi to, na základě českobudějovického rozsudku sebere?! Ačkoli jsem naprostý právní laik, nemohu ten budějovický nález označit jinak, než jako právní katastrofu! Totální katastrofu.

Aby toho nebylo málo, ve stejný okamžik, kdy mne potrefil ten rozsudek ohledně Rybářství Třeboň, na mne jukla další zpráva o výkonu české justice ohledně restitucí. Tentokráte jde o případ opačný – Městský soud v Praze, jako vůbec první soud pravomocně potvrdil, že jistá paní Bednářová NENÍ dědičkou úspěšného prvorepublikového Bečvářova velkostatku, ačkoli se vydávala za jeho neteř. Takže v průběhu času zrestituovala v Praze a okolí mnoho mimořádně lukrativních pozemků – řádově v ceně okolo tří miliard v rámci tzv. náhradních restitucí. Ne že by paní Bednářová neměla restituční nároky, ale zkrátka pod falešnou příbuzností dostala nejméně o 1/3 větší náhrady, než jí příslušelo. Řeší se právní odpovědnost, kdo jako za to může, kdo věděl a měl vědět. A řeč je – o úřednících. Nic se nepíše o paní Bednářové- viz zdroj. Zvláštní že? Ona nevěděla, s kým je a není příbuzná a kde jí tedy vzniká či nevzniká nárok? A argumentace právního zástupce restituentů?

Advokát restituentů Daniel Honzík říká, že vše byla jednoznačná chyba úředníků. Rozhodně to prý nebylo tak, že by někdo podvodem chtěl restituční nárok zvětšit. „Moji klienti sou z toho smutní, protože prostě nechápou, proč mají pykat za nějakou chybu úředníků. Ta chyba úředníků je nesporná,“

Klienti jsou smutní, protože nechápou proč by měli přijít o nějaký majetek, který jim nepatří, vydaný chybou úředníků! Respektive – proč by neměli dostat ještě další majetek, který jim ještě nepatří protože na něj nemají nárok a který jim zlý stát ještě nevydal! Protože, na rozdíl od sporu církev – vers. Rybářství Třeboň žádný soud nenařídil, že co bylo nespravedlivě vydáno restituentům, musí tito vrátit, stejně jako třebonští rybáři – státu!

Co má tohle, zejména když položím ty dva případy vedle sebe, společného s právním státem? V jedné kauze, kde je ze zákona poskytnuta žadateli už finanční náhrada ze zákona, dostane tento i nemovitosti, které kryje právě ta finanční remunerace, v případě druhém nikdo evidentně neřeší nebo zatím nechce řešit návrat majetku, o který byl stát podvodem okraden….

Mně to přijde jako naprostý debakl demokracie a zdevastování právního státu. Ani se neptám, kde jsou nějaké ty evropské hodnoty….

A ještě neskončím – nemohu pominout čerstvý rozsudek Nejvyššího soudu v případu Davida Ratha, respektive zejména přípustnosti odposlechů, které jsou pro celou kauzu klíčové. Kdy nakonec vyhověl dovolání ministra spravedlnosti Pelikána, který nechápal, stejně jako já, rozhodnutí soudce Zelenky z pražského vrchního soudu, že byly pořízeny nezákonně. Protože prý soudce okresního soudu příliš snadno převzal argumentaci policie a státního zastupitelství při jejich povolování.

Já tehdy v článku České soudy jsou skutečně neuvěřitelné! napsal k tomu Zelenkově parozhodnutí, mimo jiné toto:
Protože soudce, co povoloval odposlechy a sledování, nesepsal vlastní slohové cvičení!!! Nýbrž jen opsal nebo v mojí naivistické terminologii se ztotožnil s názorem státního zástupce.
A co že pronesl soudce Nejvyššího soudu Veselý včera, když odůvodnil relevanci odposlechů pro další řízení? Tohle:
„Nelze požadovat, aby soudce přepisoval materiálně i formálně bezvadnou žádost státního zástupce, pokud se s ní ztotožní,“
Dále jsem si před půl rokem dovolil soukromě dovodit v onom článku na Kose následující:
Že odposlechy víc než důvodně potvrdily svoje nasazení? Že ozřejmily, že se kradlo ve velkém a jak se kradlo v tom velkém! Že Rath byl chycen se sedmi miliony cash! Že Kott a Pancová měli doma asi 30 dalších! Že jedna z obviněných začala spolupracovat a rozkryla další věci do mozaiky? A že to celé se ukázalo jako velká organizovaná zlodějna? To nikoho nezajímá.
A cože konstatoval soudce Veselý, když včera četl rozsudek? Toto:
„Kritizované obecné pasáže nepřezkoumává ve vztahu k ostatním informacím,“
A ještě přidal, že soudce Zelenka mimo jiné vytrhával věci z kontextu!!!

Unie státních zástupců na rozsudek a uznání odposlechů reagovala následovně:


Nicméně já žádný důvod k jásotu nevidím! To opravdu je nutné, aby Nejvyšší soud nalézal totéž, co najde i laik? To má být výborná zpráva pro spravedlnost v České republice? V souběhu s těmi dvěma restitučními obludnostmi z úvodu tohoto článku?

Že zvítězil selský rozum? Mně to ovšem přijde pouze jen jako podmínka naprosto a naprosto nutná, ani zdaleka však postačující pro základní fungování státu!

P.S: nemohu si odpustit dvě poznámky:
1 - doufám, že si ten rozsudek Nejvyššího soudu o přípustnosti Rathových odposlechů detailně přečtou všichni ti, kteří mi v prosinci psali maily o tom, jak to vidím špatně a že je jejich zamítnutí oprávněné, a že jich nebylo málo. A mohou při té příležitosti podumat o tom, jaký je rozdíl mezi fandovstvím a analýzou. Nechtˇ zváží zejména výrok Nejvyššího soudu, že výrok soudce Zelenky byl nezákonný!

2 - pokud uvažujete, že tomuhle státu dáte hvězdičky, protože jsou vám proti srsti restituce obecně a ty církevní zejména a při tom vám vadí EET, nedávejte je. Není velká a malá zlodějna. Je jen zlodějna. Nic víc.

- - -

*) poznámka redakce Nové republiky (V.D.): Církev katolická podle legislativy platné od panování císaře Josefa II nepřetržitě až po rok 2012, kdy byl Sněmovnou přijat zákon č. 428/2012 Sb majetek nevlastnila, ale měla ho pouze v užívání. Vlastníkem byl stát, který tento majetek dal církvi římskokatolické k dispozici. Posupně, jak stát přebíral od církve její dosavadní funkce (starost o matriky, školství, starost o nemocné a postižené atd.) odebíral jí i majetek, který využívala. Zákon č. 428/2012, přijatý za podvodných okolností těsnou většinou s pomocí korupce a pravomocně odsouzeného kriminálníka, se nenazývá "restituční" a ani v jeho textu nikde není slovo "restituce". Jde o dar české pravice církvi, jako svému ideologicky nejsilnějšímu spojenci, a to na úkor české společnosti. Bohužel i -vlk- používá v tomto článku terminologii, vnucenou nám církví a s českou pravicí spřízněnými médii.

Pjakin, Globální Prediktor a Pánbůh

$
0
0

Jan Kadubec
9.6.2017  Outsidermedia
Dávám přednost psanému textu před videem, a to i u Pjakina. Než se dívat hodinu na video, tož si to raději na Leva-netu přečtu během deseti minut. Přesto mám takové nutkání napsat několik vět o tom tzv. Globálním Prediktorovi. Kdo je to ten Globální Prediktor? 
 
Žádné jméno Pjakin nikdy neuvedl. Možná jsou to nějaké osoby šéfující nadnárodním společnostem, či spíše to mohou být majitelé těchto nadnárodních korporací. Ti rozhodují o osudu globálního světa. Jenomže manažeři a majitelé nadnárodních firem jsou přece při trošce hledání snadno k nalezení. Pjakin jejich jména neuvádí, že by přece jenom k tomu Globálnímu Prediktorovi nepatřili? No a když ne Oni, tak kdo potom? Tvůrci ideologií, jako třeba Kissinger, to také nejsou, jsou to pouzí podpindosníci plnící pouze úkoly Globálního Prediktora, jak uvádí Pjakin. Takový Lenin, Stalin a Putin jsou spolupracovníci GP, sice nikoliv hlavní tvůrci, pouze kolegové či podkolegové. No, to mi nějak nepasuje.

V náznacích občas Pjakin zmíní něco o symbolice čísel, esoterice, mystice, pravoslaví, někdy dokonce přidá egyptské žrece, tajné společnosti vyvolených nadlidí, Devět Neznámých předávajících poselství a poznatky z bájné Atlantidy, no, ještěže to nejsou mimozemšťané z Plejád. Měl bych na Pjakina otázku, zda Globální Prediktor působil už v době Sumerů, Harappanů, antiky a v Evropě v době feudalismu? Nebo začal působit teprve v moderní době od XX. století? Nebo dokonce až v našem století?

Mně z toho ovšem vyplývá, že GP je v podstatě Bůh, který také řídí svět dle svého uvážení a pouze zasvěcenci v nepřímých náznacích tuší, kam ten svět míří dle jeho přání. Můžeme se pouze domýšlet a dohadovat, co GP hodlá provádět se světem. Po tři staletí dovolil Anglii být světovou jedničkou a v současnosti se rozhodl, že světovou jedničkou bude Čína. Škoda, že Pjakin neuvádí důvody tohoto rozhodnutí. Obyčejní nezasvěcení materialisté ale důvody, proč se Čína stává světovou jedničkou, uvádějí a jsou toho plné weby a nepotřebují ke svým vývodům žádného Globálního Prediktora.

On ten Globální Prediktor mi připadá, jakoby to Pjakin opsal od filosofického šaška a klauna Hegela, u kterého svět řídí Světový Duch. Hegel přišel na to, že odvolávat se na Boha už přestává být v módě a nahradil ho Světovým Duchem, což je v podstatě stejné. Takový výklad byl až donedávna málem oficiální. Přání a nařízení Světového Ducha plní poctivě germánská rasa, ovšem někdo ty německé obyvatele musí vést, takže úplně dokonale plní cíle a úkoly Světového Ducha pouze německý císař. Totéž tvrdí Pjakin o gosudarovi. Pjakin nahradil Hegelova Světového Ducha Globálním Prediktorem, ale jinak vše ponechal při starém, tedy stejně jak Hegel dal Bohu pouze jiné jméno.

Svět je přece strašně moc složitý a komplikovaný a přesto funguje. Je tedy naprosto jasné, že to všechno musí někdo shora řídit, no a to je právě Bůh, Světový Duch Hegelův, či Globální Prediktor Pjakinův. Že by to fungovalo a že by to klidně šlo i bez ředitele světa, je pro mnoho lidí nepřestavitelné. Tento přístup je jednoduchý, snadno pochopitelný, útěšný a docela srozumitelný. On to někdo přece musí řídit, to by jinak nefungovalo a nebylo provozuschopné. Přečíst si ovšem Darwina a Marxe vyžaduje námahu a je docela obtížné pro mnoho obyvatel vůbec jenom číst takové texty, kde by se dověděli, že žádnou vyšší mocí či vyšší inteligencí řízený svět není, že existuje pouhá živelná evoluce a spontánní samovývoj.

Dávám před Pjakinem přednost takovému Isčenkovi, Glazjevovi, Valentinu Katasonovovi, Nikolaji Starikovovi, Andreji Fursovovi, Michailovi Chazinovi a podobným, protože se vyjadřují přesně, naprosto srozumitelně a racionálně, žádné nesrozumitelné náznaky a iracionality.
 
 
- - -

Lidice - 75. výročí německého zločinu v Lidicích

$
0
0
Přemysl Votava
9.6.2017  České národní listy

Týden před tímto 75. výročím navštívili dva vysocí představitelé české vlády, vicepremiér Bělobrádek a ministr Herman, (oba z KDU – ČSL), sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Augsburgu. Stáli tam, jak kajícníci před soudem spravedlivých.


Slova omluvy od představitelů sudetských Němců, za tento zločin spáchaný před 75 lety, tito naši pánové jistě neslyšeli a Lidice v Augsburgu, jim také nepřipomněli….. 
 
Tak připomínám.

Česká vesnice nedaleko Kladna, se stala výkladní skříní německého „pořádku“ v okupovaném Československu. Vyvražděné Lidice nebyly jediné, následně za 14 dní postihl podobný osud i Ležáky na Vysočině. Tisíce dalších byly na Ukrajině, v Bělorusku, Polsku…..Mezi nimi i další česká vesnice, Český Malín na Volyni.

Lidice byly německými „potektory“ prezentovány celému světu, jako důkaz pevné německé okupační ruky. Měly být odplatou, či trestem českému národu za zdařilý atentát na říšského protektora generála R. Heydricha. Lidice byly vybrány zcela nahodile, záměrně. Německá odplata měla vyvolat strach, hrůzu. Lidice měly být vymazány z mapy.

K.H. Frank, vůdce sudetských Němců a představitel správy Protektorátu, byl osobně přítomen této lidické exekuci. Německá statistika smrti z 10.června 1942 je hrůzná.

Bylo popraveno 173 mužů, ve věku od 14 do 84 let. Nacisté ve svém konání byli vždy přesní i důkladní. Proto o několik dnů později bylo dodatečně popraveno dalších 26 občanů Lidic, mezi nimi i dva 15letí chlapci, kteří unikli popravě při prvním „třídění“ obětí v Lidicích.

196 lidických žen bylo odtrženo od svých dětí. Lidické ženy byly převezeny do koncentračního tábora v Ravensbruku, z nich 53 bylo v táboře utýráno, či zemřelo na pochodech smrti.

Nejhrůznějšího zločinu se němečtí okupanti však dopustili na lidických dětech. 82 dětí z Lidic bylo popraveno 2.7. 1942 v polském Chelmu v plynových vozech. Pouze několik dětí bylo dáno na výchovu do německých rodin. Domů do Lidic se vrátilo pouhých 17 dětí….. 
 
- - - 



Pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR a předseda KDU, na 68. sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Augsburku.

$
0
0
Karel Malý
9.6.2017  České národní listy
Ještě ostudnější než přítomnost pana Bělobrádka na sjezdu SL, je fakt, že používá, v rozporu s mezinárodním právem, termín vyhnání, jež je produktem sudetů, místo pojmu odsun, přesídlení či transfer, který zakotvuje i Postupimská smlouva z roku 1945.


Je si vůbec vědom pan Bělobrádek důsledků, které mezinárodní právo spojuje s termínem vyhnání? Pokud nějaký stát vyhnal některé své občany, pak tito mají nárok na náhradu škod, které jim vyhnáním vznikly a na návrat do původního domova. Přesto termín vyhnání pan Bělobrádek používá. Připravuje tak cestu sudetům, ať již vědomě, či nevědomě, pro návrat do jejich staré vlasti, jak říkají, a na restituce či odškodnění? Sudetomilové či lidé málo zatížení znalostmi, nakonec kde je mohou i získat, když média ve velké většině nám neříkají pravdu, mohou namítnout, že landsmanšaft se odškodnění již vzdal, že tuto změnu provedl i ve stanovách, vypuštěním příslušného ustanovení. Ano, sudeti již dvakrát tak učinili, ale dosud mnichovský rejstříkový soud neregistroval novelizované stanovy, a proto platí v plném rozsahu stanovy v původním znění. Takové máme v současné době informace. Nalhávat si opak by pro mohlo být velkým neštěstím..

My jsme však německé obyvatelstvo nevyhnali, my jsme je odsunuli na základě rozhodnutí vítězných spojenců, kteří nám své rozhodnutí o odsunu německého obyvatelstva sdělili písemně diplomatickou cestou a my jsme jim písemně diplomatickou cestou odpověděli, že jejich rozhodnutí bereme se souhlasem na vědomí.

Spojenci zřídili Spojeneckou kontrolní radu, která vykonala všechny nezbytné přípravné práce pro odsun německého obyvatelstva z Polska, Maďarska a Československa. Toto obyvatelstvo podle jejího rozhodnutí bylo za jí stanovených podmínek ve stanoveném počtu a ve stanovené době přesídlováno do určitých okupačních zón. Všechny pokyny uvedené kontrolní rady jsme dodrželi a odsun podle nich provedli. Po skončení odsunu jsme byli představiteli spojeneckých mocností oceněni za jeho vynikající provedení. Čs. archivy o tom vydávají jednoznačné svědectví.

Jen z těchto několika málo poznámek vyplývá, že německé obyvatelstvo bylo z ČSR přesídleno (odsunuto, transferováno), nikoliv však vyhnáno.

Pokud jde o tzv. divoké odsuny, pak spojenci v Postupimi je vzali na vědomí a tím je legalizovali. Odsunem, který je pro nás nevratný, definitivní, nevznikly odsunovaným Němcům vůči Československu žádné nároky. Odsunutí a jejich potomci mají svou vlast zejména v Německu a Rakousku. Naší vlastí je Česká republika. Tak tomu zůstane i nadále. To vše by měl pan Bělobrádek vědět a v souladu s tím také jednat a mluvit.

Koho zájmy tedy pan Bělobrádek hájil v Augsburku? ČR nebo tzv. sudetoněmecké?

- - -

Showtime: Putin šokoval Stoneho a řekl, co je mu sympatické na McCainovi

$
0
0
- kou -
9.6.2017 První zprávy

V rozhovoru s americkým režisérem Oliverem Stonem Vladimir Putin řekl, čím mu je sympatický senátor McCain, známý svojí ostrou kritikou ruského prezidenta.


Putin řekl, že respektuje lidi, kteří tak důsledně hájí zájmy své země, dodal však, že senátor žije ve starém světě a nevidí žádné opravdu reálné hrozby pro lidstvo. Ovšem pro ultrarusofobního senátora musí být slova ruského prezidenta vysloveně utrpením.

Oliver Stone, americký filmový režisér:„Myslím, že senátor McCain, například dnes nebo včera navrhl Senátu vetovat předem zrušení sankcí Trumpem.“

Vladimir Putin, ruský prezident:„Vy víte, že ve Spojených státech je hodně takových senátorů, bohužel.“

John McCain, americký senátor:„Putin je vrah. Neexistuje žádná morální identita mezi Spojenými státy a Putinovým Ruskem. Opakuji: neexistuje žádná morální identita mezi řezníkem a banditou a plukovníkem KGB a Spojenými státy, zemí, kterou Ronald Reagan nazval zářícím městem na kopci.“

Vladimir Putin:„Ve skutečnosti, to je pro mě i trochu sympatické - ano, ano. Nedělám si legraci. Je mi sympatické jeho vlastenectví a jeho konzistence v hájení zájmů své země. Ale víte, ve starém Římě byl známý Marcus Porcius senior, který dokončil všechny své projevy jedním a tím samým: „Kartágo musí být zničeno“.

Lidé s takovým přesvědčením jako senátor, kterého jste zmínil, stále žijí ve starém světě a nechtějí se dívat do budoucnosti, nechtějí pochopit, jak se svět rychle mění, nevidí skutečné hrozby a nemohou překročit svoji minulost, a po celou dobu ji táhnou sebou.

Podpořili jsme boj za nezávislost Spojených států, byli jsme spojenci v první světové války, ve druhé světové válce. Nyní máme společnou hrozbu mezinárodního terorismu, chudoby ve světě, zhoršování životního prostředí, které ohrožují celé lidstvo.

Koneckonců jsme nakupili tolik jaderných zbraní, že jsme se také stal hrozbou pro celý svět. Nám by nevadilo o tom trochu popřemýšlet. Takže máme nad čím pracovat.“

- - -

Související článek:
McCain radí Trumpovi: Nemůžete se přátelit s „tyranem“ Putinem!

Tiše, vůdce maká a sní

$
0
0
9.6.2017 Tribun

Andrej Babiš sepsal cosi, co v tomto rozhovoru označuje za Vizi 2035, prezentuje to jako dlouhodobý program ANO, který nemá nic společného s letošními volbami, oficiálně se to jmenuje O čem sním, když náhodou spím, všechny v tom zaujala zmínka o tom, že se děti mají učit o kolonizaci Marsu a nikde se to nedá sehnat, ani na webu ANO, který jsem kvůli tomu obětavě navštívil.


Opravte mne, pokud se mýlím, ale je to poprvé v moderní historii, kdy je program strany prezentován jako osobní vize předsedy. Není to jejich vize, ale jeho vize. Může být, že jde opravdu o čistě osobní věc, pak by to měl ale předseda Babiš jasně deklarovat, a ne činit pravý opak, jako v tom výše zmiňovaném rozhovoru. Dojem, že ANO je soukromý podnik Babiše, který je více vůdce, než předseda, se tím jenom posiluje.

Za vyložený majstrštyk pak lze považovat takový detail, jako je přívlastek náhodou v názvu onoho počinu. O čem sním, když náhodou spím. Pan předseda totiž nespí jako každý obyčejný člověk každý den, pan předseda spí, když mu na to náhodou zbudečas, protože pan předseda nekecá, ale maká. A když už náhodou spí, tak i v tom spánku maká pro vlast a národ a sní o jeho lepší budoucnosti. Vida, kolik toho dokáže říct (vsugerovat) jeden chytře zvolený přívlastek.

Na Andreji Babišovi a ANO je nejlepší, jak si na nic nehrají. A voliči to zjevně oceňují. Nechtějí nějakého nudného předsedu z tradiční strany, který se svým aparátem program dlouhé měsíce promýšlí a sepisuje a ztrácí tím čas, chtějí vůdce, který prostě maká a program si vysní. Určitě to bude dobrý program, když na něj pan předseda neměl čas, protože makal. K čertu s demokratickou politikou, my chceme vůdce s vizí, který maká, i když náhodou spí.

- - -

Prý nemocný a opilý dědek z Hradu. Opravdu?

$
0
0

Ondřej Šťovíček
9.6.2017 CzechFreePress

Sotva mluví, a proto váží slova. Sotva přijel z Číny, jede do Vietnamu. Brzy na rybníku v nafukovačce. To je on, žádný kníže, jen Zeman. V Praze nenáviděný prezident Česka.


Před 5ti lety Praha volala po knížeti ze Schwarzenbergu. Byl jsem u toho. Bruselští nadšeně tleskali. Legionáři a tatíček Masaryk v hrobech nevěřili. Po 100 letech od svobodné republiky si Češi přejí do svého čela rakouského knížete. Opravdu zapomněli co jsme vlastně chtěli?

Neprošel. Česko není Praha. Česko je i Morava, Slezsko a Vysočina. A právě odtud se vynořil. Starý jezevec. Bolševikem odkojený, neviditelnou rukou trhu a Becherovkou zocelený.

„Je ošklivý, pije a má dvě brady." Posměšně se vysmívají ti, co ho nemůžou ani slyšet. Ježí se jim při každém jeho slovu všechny chlupy. Přitom tak korektní a dokonalí, kolaborace znalí, zaprodaní, nevědomí a nešťastní. Kavárníci bez budoucnosti, hajzlíci od kosti.

Na západ, na východ, hovoří se všemi. Však Česko je uprostřed, je to potřeba. Reprezentuje nás takové, jací jsme. Nelze popřít to, z čeho vycházíme. Je to geront a zároveň první muž české armády. A není pro občana vyšší cti než umřít ve službě vlasti. Krásný by to konec velkého státníka. Věřím, že pokud ne v tomto, tak příštím volebním období se mu jí dostane.

Miloši, jsi navždy (z ústavy) náš prezident...

- - -

Logika Jiřího Drahoše a jeho perla

$
0
0

Vladimíra Vítová
8. 6. 2017
Besedu prezidentského kandidáta J. Drahoše v Ostravě moderoval astronom J. Grygar. Na úvod ujistil posluchače: „Kandidát, který před vámi dnes sedí, je člověk, který dokázal něco neuvěřitelného.“ A měl pravdu! Jiří Drahoš totiž sdělil lidu svůj dlouhodobý názor, že prezident by měl lidi spojovat a ne rozdělovat, a jak je důležitá jeho nadstranickost. Útočil tím na stávajícího prezidenta Miloše Zemana.


Dále sdělil toto: „Neměli bychom mít dvouhlavé tele, kdy vláda říká něco jiného než prezident. To je špatná situace a ve světě jsme potom občas tak trochu za pitomce.“ I tímto výrokem útočil na prezidenta Zemana. Dále zdůraznil, že důležitá je spolupráce hlavy státu s vládou, především s odkazem na zahraniční politiku.

Takže zde jsou fakta: prezident Miloš Zeman byl zvolen dvěma miliony voličů a byl zvolen 54,8 %. Nejsilnější stranu ČSSD, která v posledních volbách kandidovala stovky lidí a nakonec vygenerovala i premiéra, volil pouhý milion voličů a zvítězila pouze 20, 45 %. Tedy každý by měl vidět ten početní rozdíl, který jasně dokumentuje, že prezident Zeman národ spojuje. Ostatně právě volba Miloše Zemana lidi především sjednotila, protože se všichni báli, aby nebyl zvolen K. Schwarzenberg, nehledě na dlouhodobě vysokou popularitu prezidenta a ve srovnání s tím dlouhodobě nízkou popularitu vlády a premiéra.

Fakta o zahraniční politice, zrealizovaných zahraničních cestách a kontakty se světovými politiky není třeba rozebírat. Všichni vědí, že prezident Zeman je respektovaným partnerem světových lídrů, zatímco premiér je jen poslušným žáčkem Evropské komise a třeba takový vicepremiér Bělobrádek a ministr kultury Herman, tak ti degradovali na pouhé slouhy sudetských Němců.

Shrneme-li tato fakta, pak je třeba se zcela logicky ptát: o čem proboha kandidát na prezidenta Jiří Drahoš hovoří? Copak mají jeho slova nějakou logiku? Ano, měla by, ale kdyby atakoval právě vládu a nikoliv prezidenta, protože realita, kterou J. Drahoš popisuje, vůbec neodpovídá pravdě.

Perlou Jiřího Drahoše však bylo následující sdělení, cituji: „Já jsem si velmi vážil prezidenta Gaucka v Německu. Vím od Němců, že když Gauck něco řekl, tak se o tom příliš nediskutovalo. To by byl ideální stav v našem případě.“ ZDE

Tomuto prohlášení J. Drahoše naopak věřit lze. Gauck se totiž netajil tím, že - cituji: „Elity vůbec nejsou problém, obyvatelstvo (národ) je ten problém." (Joachim Gauck, 19. července 2016). Avšak Gauck nepatřil k elitě držící moc, Gauck byl jen personál elity držící moc. A přesně v tomto duchu vystupuje Jiří Drahoš – chce být jen součástí personálu elity držící moc. Stejně jako byl Václav Havel. A právě jeden z účastníků diskuse v Ostravě vyjádřil veřejně naději, že „Drahoš půjde ve šlépějích Václava Havla“. Personál elity tedy chápe svého kandidáta správně.

Ve vnitrostátní politice považuje Jiří Drahoš za důležité řešit úpadek kultury politické scény a zdůrazňoval, že politici by se měli zamýšlet nad sebou. Zlatá slova! Měl by se toho ale sám držet.

Oliver Stone: Moderátorka NBC se špatně na rozhovor s Putinem připravila

$
0
0

8. 6. 2017    zdroj
Americká novinářka Megyn Kelly se špatně připravila na rozhovor s ruským prezidentem Vladimírem Putinem v Petrohradě. Tento názor vyjádřil americký režisér Oliver Stone. Podle něj "ovládal (Putin) svou problematiku, ale ona (Kelly) ne". Podle hodnocení režiséra byla moderátorka NBC během rozhovoru "jako kulomet". Takto Kelly, jak poznamenal Stone, předvedla nedostatky současné americké žurnalistiky, která jen zřídka věnuje pozornost nuancím.


"Myslím, že vypadala atraktivně a kladla provokativní otázky, ale nebyla schopna udržet spor nebo čelit, protože nezná mnoho věcí", cituje TASS režiséra.

Připomeňme si, že 12.-15. června 2017 bude na TV kanálu Showtime promítnut film Stona "Interview s Putinem". Čtyřdílný film byl natočen na základě řady rozhovorů s ruským prezidentem ve formátu osobního rozhovoru mezi čtyřma očima.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live