Rakouská společnost OMV převedla 200 milionů eur na Severní proud

August 10, 2017, 2:15 pm

≫ Next: Voskovec a Werich: O bídě v sovětském Rusku (1930)

≪ Previous: Seznam a představy představenstva

$

0

0

10. 8. 2017    zdroj
Rakouská ropná a plynárenská společnost OMV (Österreichische Mineralölverwaltung AG) převedla na výstavbu plynovodu Severní proud-2 200 milionů eur. Oznámil to generální ředitel Rainer Seele, píše agentura Reuters. Poznamenal také, že nové americké sankce neulehčují proces financování tohoto projektu. Podle něj je zatím brzy mluvit o tom, jaké konkrétní důsledky budou mít pro Rusko nové americké sankce, vyjádřil však naději, že financování projektu Severní proud-2 půjde podle plánu.

2.srpna prezident Donald Trump podepsal zákon o nových protiruských sankcích. Dokument konkrétně předpokládá snížení maximální doby financování bank, které jsou pod sankcemi, na dva týdny, na 30 dní společností ropného a plynárenského sektoru.

Koncem července francouzská korporace Engie oznámila, že může zastavit financování plynovodu Severní proud-2 kvůli novým americkým sankcím. Uvedl to náměstek generálního ředitele Pierre Shareyr.

Severní proud-2 je plynovod z Ruska do Německa přes Baltské moře o délce 1220 a kapacitou 55 miliard krychlových metrů ročně. Jeho výstavba by měla být zahájena v roce 2018 a dokončena koncem roku 2019. Kromě Engie a Shell podepsaly dohodu o financování Severního proudu-2 společnosti OMV, Uniper a Wintershall. Mají zajistit dlouhodobé financování ve výši 50 procent z celkových nákladů na projekt - 9,5 miliardy eur.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

---

Voskovec a Werich: O bídě v sovětském Rusku (1930)

August 11, 2017, 2:42 am

≫ Next: Exkriminalista v případu oděské tragédie Sergej Iskruk: oběti oděské tragédie byly otráveny chloroformem

≪ Previous: Rakouská společnost OMV převedla 200 milionů eur na Severní proud

$

0

0

11. 8. 2017

Exkriminalista v případu oděské tragédie Sergej Iskruk: oběti oděské tragédie byly otráveny chloroformem

August 11, 2017, 3:17 am

≫ Next: Současné Německo? Jako v době za seriálu "30 případů majora Zemana"! Po „fake-news“ (vylhaných zprávách) přicházejí „fake-stories“ (vylhané příběhy)!

≪ Previous: Voskovec a Werich: O bídě v sovětském Rusku (1930)

$

0

0

11. 8. 2017   zdroj (s videem z tiskovky)
"... Oběti tragédie v oděském Domě odborových svazů 2. května 2014 byly před úpálením otráveny jedovatou chemickou látkou. Během briefingu to v Doněcku 9. srpna řekl kriminalista v případu oděské tragédie, který uprchl z Ukrajiny, Sergej Iskruk. Informoval o tom korespondent na oficiální internetové stránce DLR. "V roce 2015 jsem se podílel na provedení expertízy událostí z 2. května 2014 v Domě odborových svazů v Oděse, které byla předložena celá řada otázek, včetně důvodů úmrtí lidí a činnosti ministerstva vnitra a ministerstva pro mimořádné situace. V roce 2016 bylo šetření ukončeno, předložil jsem vyčerpávající odpovědi", řekl Sergej Iskruk.

Podle kriminalisty byly v průběhu expertízy učiněny závěry toho, co se stalo, což absolutně neodpovídalo oficiální verzi ukrajinského ministerstva vnitra. Podle materiálů případu byla těla obětí v uvolněné poloze, což neodpovídá typické situaci při smrti v ohni. Hovoří to ale o blokování reflexních funkcí organismu v důsledku působení toxické chemické látky.

Ve prospěch této verze svědčí i stopy neznámé tekutiny, nalezené v Domě odborových svazů. V souvislosti s tímto velmi překvapuje skutečnost, že nebyla provedena expertíza těchto stop hned po tragédii.

Hypotézu otravy chemickou látkou potvrzují i svědecké výpovědi o tom, že kouř měl při požáru netypickou žlutou barvu. A nezvratným důkazem úmyslné masové vraždy je výsledek expertízy o přítomnosti stop chloroformu v krvi obětí. Je také třeba poznamenat, že tato látka se působením ohně nebo přímých slunečních paprsků mění na fosgen - bojový otravný plyn.

Z výsledků provedeného souboru postupů vyplývá, že tragédie, která si vyžádala životy desítek lidí, byla naplánována a připravena předem. Tyto závěry samozřejmě naprosto nevyhovují kyjevským orgánům, o čemž svědčí i pokusy o falšování výsledků expertízy a tlak, který je vyvíjen na úřední osoby, podílející se na vyšetřování "masakru v Oděse".

"Byl jsem povolán na prokuraturu, kde mně bylo předloženo, abych přepsal závěry expertízy o příčinách úmrtí lidí. Nemohl jsem na to přistoupit, po nějaké době na cestě domů mě někdo neznámý praštil do hlavy, cenné věci mně ale odebrány nebyly. Po 2-3 dnech jsem byl znovu povolán na prokuraturu, kde mně bylo řečeno, že mé závěry jsou špatné, znovu jsem odmítl cokoliv měnit", řekl Sergej Iskruk.

Podle kriminalisty se to jednou událostí neomezilo, po nějaké době byl na něj spáchán další útok, při němž utrpěl bodnou ránu. Poslední kapkou byl pokus o nátlak ze strany aktivistů Pravého sektoru.

Když si uvědomil, že jeho život je ve skutečném nebezpečí, rozhodl se Sergej Iskruk opustit území Ukrajiny.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Současné Německo? Jako v době za seriálu "30 případů majora Zemana"! Po „fake-news“ (vylhaných zprávách) přicházejí „fake-stories“ (vylhané příběhy)!

August 11, 2017, 5:37 am

≫ Next: Velká flotila Vladimira Putina...Druhé nejsilnější námořnictvo světa...

≪ Previous: Exkriminalista v případu oděské tragédie Sergej Iskruk: oběti oděské tragédie byly otráveny chloroformem

$

0

0

Luděk Mazurek

11.8. 2017   Rukojmí

Politování hodní a ušlechtilí uprchlíci s mimořádnou vůlí integrovat se, prokazující, že přišli pracovat a dřít a přizpůsobit se - oproti nesympatickým a pochybným existencím domácích Němců bijícím na ulici zahalenou muslimku.Kde že něco takového je? Přece v televizním filmovém seriálu!

Realita je nepochybně poněkud odlišná, ale to zřejmě vůbec nevadí. Naopak - právě proto je podle nositelů těch „jedině přípustných a správných humanistických“ názorů nejspíš zapotřebí nasadit cílenou poučnou demagogii a propagandu toho nejhrubšího až přímo pohádkového zrna.

Dnešní umělečtí tvůrci v Německu si asi myslí, že komunisté (a lidé, kteří je do sytosti poznali) už stejně vymírají a že valem ubývá i těch, kteří dokáží toto svinstvo dobře rozpoznat a pojmenovat, takže nic nebrání tomu, aby hlavně mladí lidé byli znovu prostřednictvím nějakého toho vymyšleného filmečku a příběhu náležitě poučeni o tom, co je správné a žádoucí. V tomto konkrétním případě tedy - jak mají správně chápat současnou imigrační krizi!
Obdobně jako svého času u nás byl propagandistický seriál "30 případů majora Zemana" profesionální demagogií zaměřenou na lživou glorifikaci a oslavu totalitního režimu, dnes se ve zcela obdobném duchu v Německu pokusili vymývat zejména mladým lidem mozky pomocí kriminálního seriálu "Místo činu", který v jedné z odvysílaných epizod okatě smyšleně a lživě glorifikoval pro změnu současné přijímání muslimských imigrantů a jejich roli ve společnosti.
Dobře to shrnul Helmut Markwort, zakladatel a někdejší dlouholetý šéfredaktor týdeníku Focus, který ve svém pravidelném komentáři při hodnocení epizody z ledna 2017 s názvem Země v naší době uvedl, že po „fake-news“ (vylhaných zprávách) přicházejí „fake-stories“ (vylhané příběhy).
A ještě lépe to celé vystihl jeden z chatujících na webu tagesschau.de, který tvrdil, že si připadá, jako by sledoval pořad Aktuelle Kamera, někdejší ideologizované zpravodajství televize NDR - „Jásot, zkreslování, zamlčování, znevažování až hanobení odpůrců, všechno se skálopevným přesvědčením, že jsme si zabrali pravdu a bojujeme za štěstí lidstva, a tudíž je dovolen každý prostředek. Adlershof (sídlo televize NDR) ožil a žije.“ (zdroj - zde)
Jsem přesvědčený, že jakékoli takové okatě vylhané filmové příběhy dnes mají ve skutečnosti na diváky naprosto opačný účinek, než jaký jejich tvůrci zamýšlejí. Pokud se lidé na ulicích (a nejen na ulicích) každodenně setkávají se zcela jinou realitou, než jaká je jim takovým způsobem „umělecky“ podsouvána, jejich oprávněná nechuť a despekt vůči některým imigrantům (a hlavně pak vůči vlastní vládě, která něco takového podporuje) se v tomto případě pak zákonitě naopak ještě vystupňuje a dokonce může nakonec přerůst až v nekontrolovatelný odpor. A to není a nemůže být dobré vůbec pro nikoho!
Úplně nejhorší na tom všem je, že něco takového je v dnešní EU (konkrétně v Německu) vůbec možné. Zdaleka totiž nejde jen o jednu okatě vykonstruovanou epizodu nějakého televizního seriálu. Obdobnou lživou propagandu a demagogii je bohužel možné vidět prakticky všude – ve zprávách, v novinách, televizích, rozhlasovém vysílání, vybraných rozhovorech s vybranými lidmi, v zamlžování a překrucování pravdy, ve stále větších obavách lidí otevřeně a veřejně říkat to, co si skutečně myslí. Jak je vidět, nestydatě vykonstruované účelové masové propagandistické lhaní nebylo doménou totalitních režimů pouze v minulém století, ale začalo být praktikováno a je stále přítomné i v zemích současné západní Evropy, které se navenek tváří a považují sebe sama za "vzorově a nezpochybnitelně svobodné a demokratické".
I na tomto malém příkladu je možné vidět, že to, co se děje, není v pořádku a že historie má tendenci se opakovat. Jen doufám, že na nápravu nebude třeba čekat dalších 30 let!

Velká flotila Vladimira Putina...Druhé nejsilnější námořnictvo světa...

August 11, 2017, 5:48 am

≫ Next: Plíživá destrukce demokracie a nástup korporátního fašismu

≪ Previous: Současné Německo? Jako v době za seriálu "30 případů majora Zemana"! Po „fake-news“ (vylhaných zprávách) přicházejí „fake-stories“ (vylhané příběhy)!

$

0

0

Ilja Kramnik

11.8. 2017¨     Eurasia24   Lenta
Dvacátého července letošního roku byl na portálu ruské sbírky zákonů zveřejněn výnos Vladimira Putina stanovující osnovy státní politiky Ruské federace v oblasti vojenského námořnictva na období do roku 2030. Řada komentátorů jej nazvala „výnosem o velké flotile“.
Hlavní novinkou, která také vyvolala nejživější diskusi, je v dokumentu obsažený požadavek na „zajištění pozice Vojenské námořní flotily Ruska jako druhé flotily světa z hlediska jejích bojových možností“.
V podstatě to znamená, že silnější než ruská vojenská flotila bude jen vojenské námořnictvo USA. Současně se pak v dokumentu (§ 39, odst. 5) píše, že: „Ruská federace nedopustí zásadní vojenskou převahu vojenských námořních sil jiných států nad svojí vojenskou námořní flotilou.“

Následující články pak tento požadavek objasňují. Za válečné situace si flotila

- musí zachovat schopnost způsobit nepříteli nepřijatelné škody s cílem donutit jej k zastavení bojových akcí;

- musí mít schopnost úspěšně vzdorovat protivníkovi disponujícímu nejmodernějším námořním potenciálem, a to v pobřežních oblastech, na moři i na oceánu;

- musí mít vyspělé prostředky a možnosti v oblasti protivzdušné a protiraketové obrany, protilodní a protiminové obrany;

- musí mít i schopnost dlouhodobého autonomního působení v odlehlých oblastech.

Jako hlavní priority při výstavbě ruské flotily bylo označeno zdokonalování námořních strategických jaderných sil, rozvoj námořních sil obecného určení s cílem zabezpečení nejaderného odstrašování a vytváření skupin vojenských námořních sil v jednotlivých strategických směrech, vycházejících z nejpravděpodobnějších prognóz oblastí vzniku vojenských konfliktů.

Mezi priority patří také stavba letadlové lodi. Zformování vyváženě sestavené flotily, schopné operovat na mořích i oceánech, je podle materiálu třeba dokončit do roku 2030.

Řada úkolů je v souladu s požadavky kladenými na vojenské námořnictvo v SSSR. Autoři osnovy přitom věnují pozornost i důležitým jednotlivostem, jakými jsou protiminová obrana nebo taková struktura flotily, která umožní její autonomní působení v odlehlých oblastech oceánů.

Celý materiál je velmi moderní a aktuální i s ohledem na úlohu, jakou dnes hraje ruské námořnictvo v Sýrii: námořnictvo je součástí „dlouhé ruky“ umožňující ozbrojeným silám vést válku s džihádisty daleko od vlastních hranic – a mnohem dřív, než by vznikla a rozšířila se ohniska konfliktu na území bývalého SSSR.

Operace v Sýrii přitom odhalila i problémy: v první řadě citelný nedostatek dopravní kapacity flotily, který si vyžádal použití výsadkových lodí k přepravě vojenského materiálu a také urychlený nákup starších nákladních plavidel.

Letadlová loď

V dokumentu jsou velmi podrobně vyčísleny prostředky, kterými musí flotila disponovat, aby mohla plnit své úkoly. Zvláštní pozornost přitom přitahuje pověstný výraz „komplex námořního letadlového nosiče“, a to zejména s ohledem na prohlášení náměstka ministra obrany Jurije Borisova, který na leteckém salonu MAKS-2017 ohlásil přípravu stavby letadlové lodi.



„Na závěr státního programu vyzbrojování na léta 2018–2025 je plánováno zahájení stavby letadlového křižníku. Domnívám se, že tím vznikne i nutnost vývoje nového palubního letounu, možná s vertikálním startem,“ řekl Borisov novinářům během společné tiskové konference s generálními řediteli společností Rostech a Vertolety Rossii Sergejem Čemezovem a Andrejem Boginským.

K tomuto prohlášení je třeba si připomenout dlouhou historii celého problému. V té či oné formě slibovali postavit pro námořní flotilu novou letadlovou loď postupně velitelé vojenského námořnictva Vladimir Kurojedov (velitel v letech 1997–2005), Vladimir Masorin (2005–2007), Vladimir Vysockij (2007–2012), Viktor Čirkov (2012–2016) a nakonec i Vladimir Korolev (ve funkci od dubna 2016). Zastáncem výstavby letadlových lodí však již byl i první postsovětský velitel námořnictva Felix Gromov (1992–1997).

Záměry vlastní stavby, i když vznikaly znovu a znovu, se ovšem v těžkých dobách existence flotily pokaždé vytratily. V 90. letech přišlo námořnictvo prakticky o všechny stávající letadlové nosiče a vzdalo se dostavby rozestavěných lodí Varjag a Uljanovsk. Nic jiného se v době lavinovitého snižování vojenských výdajů ani nedalo čekat.

Když obranné výdaje začaly opět růst, ukázalo se, že rozbití průmyslové kooperace fungující za Sovětského svazu neprošlo jen tak: stavba velkých lodí se zejména v důsledku kolapsu systému zpracování takticko-technických požadavků a technických zadání dostala do těžkých problémů.

Realizace projektů z konce sovětské éry, například stavba nového „Uljanovska“, nebyla možná vzhledem k tomu, že s rozpadem SSSR přišlo Rusko o loděnice v Nikolajevu a v Kerči. Stavba podobného mohutného plavidla tak předpokládala v první řadě podstatné zvýšení možností a kapacity hlavních ruských loděnic v Petrohradě a na severu země.

Reálnou šancí jak získat nové zkušenosti s moderními letadlovými nosiči byla smlouva o společné stavbě čtyř (později upravená na dvě) univerzálních výsadkových lodí typu Mistral s Francií. Nakonec však Rusko již téměř hotové lodě nedostalo – po událostech roku 2014 Francie předání „Sevastopolu“ a „Vladivostoku“ zablokovala a obě lodi byly nakonec prodány do Egypta.

Lze předpokládat, že v případě dokončení kontraktu mohli ruští odborníci získat přístup k řadě citlivých technologií včetně například struktury a konfigurace moderních západních bojových informačních a řídicích systémů.

Přes všechny problémy a omezení vojenských rozpočtů se však námořnictvo myšlenky na novou letadlovou loď a nová výsadková plavidla nevzdalo: na Mezinárodním salonu vojenské námořní techniky MVMS-2017 v Petrohradě zástupce velitele vojenského námořnictva pro výzbroj viceadmirál Viktor Bursuk oznámil, že do roku 2025 dostane námořnictvo dvě univerzální výsadkové lodě postavené vlastními silami Ruska.

V kontextu výše citovaných vyjádření náměstka ministra obrany Jurije Borisova se lze domnívat, že za daných podmínek omezených finančních možností počítá námořnictvo se stavbou relativně levného plavidla s využitím technologií a vybavení původně určeného pro výsadkové lodě. Otázkou pak zůstává vývoj nového ruského letounu VTOL (s kolmým vzletem a přistáním), jehož budoucnost je nejméně jasná z celého souboru požadavků na perspektivní ruskou flotilu.

Patří sem však i odkaz obsažený v § č. 5 osnov, který hovoří o dalším vývoji ekranoplánů, tedy ještě jedné oblasti zájmu z období posledních let sovětského státu.

Ponorkové loďstvo

Stavba a modernizace víceúčelových jaderných i nejaderných ponorek leží na prvním místě seznamu opatření ke zvýšení bojového potenciálu námořní flotily. Právě tato opatření jsou zřejmě tím, co umožní ruským námořním silám naplnit požadavek na zachování světového druhého místa z hlediska komplexní bojeschopnosti.

Sázka na ponorky nabývá mimořádné aktuálnosti v souvislosti s tím, jak se objevují různé typy nových ponorných zařízení, nevyjímaje bezosádkové prostředky, a také s rozvojem univerzálních komplexů raketových zbraní umožňujících ponorkám plnit širší okruh úkolů.

Stavba jak atomových, tak i dieselových ponorek je dnes v Rusku v plném proudu, ať již se jedná o nové projekty a plavidla, nebo o opravy a přestavby ponorek stávajících. Vybudování moderní flotily víceúčelových ponorek, zabezpečujících vojenskou přítomnost Ruska počínaje vnitrozemskými moři a konče světovými oceány, je tedy úkolem zcela reálným. Je to levnější a rozumnější přístup než pokusy USA a NATO soutěžit v počtech hladinových plavidel.

Velká flotila Igora Kasatonova

Mnohé se v novém dokumentu stane jasnějším a srozumitelnějším, když zjistíme, kdo – podle řady zdrojů z ministerstva obrany – stojí za vypracováním osnov. Autorem rozhodujících požadavků vyjádřených v dokumentu je admirál Igor Kasatonov – jeden z nejvýraznějších a nejúspěšnějších námořních velitelů SSSR, od září 1991 do září 1992 velitel Černomořské flotily. Jeho poslední funkcí v ruském námořnictvu byla od roku 1992 až do roku 1999 funkce zástupce velitele Vojenských námořních sil Ruska.

Někteří experti jsou přesvědčeni, že hlavním důvodem povýšení Kasatonova byla příprava operace, kterou provedly ozbrojené síly Ruska na jaře 2014.

Tak či tak, dnes je Igor Kasatonov jedním z hlavních poradců Vladimira Putina pro vojenské otázky, v první řadě pak pro oblast námořnictva. Kdo zná názory Igora Kasatonova na problémy vojenského námořnictva, přesně ví, odkud se v osnovách vzalo několik důležitých myšlenek včetně požadavku na stavbu letadlové lodi.

Kasatonov je zastáncem tzv. čistých letadlových nosičů, nezatížených ničím, co „mobilní letiště“ nepotřebuje. Toto například řekl v debatě na televizním kanálu Zvezda v roce 2015: „Letadlová loď nikdy nebude na moři osamocena. Vždy ji budou chránit lodě jejího doprovodu. Na těch pak leží úkol odrazit vzdušný útok nebo čelit ponorkám nepřítele. Letadlová loď proto musí být hlavně letištěm a ne válečným křižníkem.“

Co bude?

Kapacity ruského průmyslu dnes umožňují budovat flotilu schopnou plnit zadané úkoly včetně úkolu čelit vojenskému námořnictvu USA. Hlavním problémem, který by mohl ohrozit realizaci požadavků, je využití těchto kapacit a možností ze strany vojenského námořnictva, ale také ze strany samotného průmyslu: na častých změnách technických požadavků na již rozestavěné lodě a vytváření množství nových projektů místo stavby velkých sérií plavidel téhož typu mají zpravidla podíl jak vojáci, tak i výrobci.

O nic méně důležitý není ani problém vlastního řízení a velení flotily: vytvoření společných strategických velitelství, která ve svých rukou soustředila jak velení flotilám, tak i velení vojskovým okruhům, připravilo flotilu jako samostatný druh ozbrojených sil o nezávislost v rozhodování potřebnou např. při koncentraci sil ve vzdálených oblastech.

Řešení problému plánování činnosti a velení flotily prostřednictvím struktur generálního štábu a Národního centra řízení obrany lze jen těžko pokládat za optimální variantu. Možná jde o příklad, kdy by stálo za to zamyslet se a zřídit v systému velení ruské flotily novou funkci analogicky odpovídající funkci velitele námořních operací vojenského námořnictva USA (Chief of Naval Operations).

Plíživá destrukce demokracie a nástup korporátního fašismu

August 11, 2017, 5:53 am

≫ Next: Na pláži 2017: Půvab jaderné války

≪ Previous: Velká flotila Vladimira Putina...Druhé nejsilnější námořnictvo světa...

$

0

0

Václav Umlauf 
11.8.2017 e-republika

Zavedení korporátního fašismu je možné jen skrze legální zničení liberální demokracie, kde má volební moc 99 % občanů, a ne jedno procento. Proto se podívejme na strategii plíživého ničení demokracie v USA.


V minulém článku Robotizace a korporátní fašismus jsem končil tím, že ze tří možností dalšího vývoje je nejpravděpodobnější ta třetí, kterou cituji.

Přejdeme do hypertechnologické společnosti pod vládou korporátně-fašistického jednoho procenta, které jako jediné bude mít kapitál a stát pro osobní potřebu. Jedno procento zblbne mediálně masírovanou střední třídu, která jim bude sloužit za zbytky spadlé ze stolu korporátní oligarchie. Zbytek společnosti bude bez práce a postupně se mu vezmou volební práva. To bude probíhat pochopitelně zcela legálně, jako se to již nyní děje v USA. Pod záminkou "boje proti terorismu" pak většina neproduktivních občanů skončí v panelákových rezervacích, kam se jim pustí televize, kontrolovaný internet a počítačové hry. Tento život občanů druhého řádu bude kontrolovat umělá inteligence, jak to naznačil konec článku citovaný v úvodu. I nekonečný supermarket s jedovatými průmyslově vyráběnými potravinami tam bude. Zkrátka, budoucí vytunelovaní Češi obhospodařovaní roboty a umělou inteligencí se nemusí ničeho bát. Nebudou mít práci, ale jejich specificky český způsob života jim nikdo nevezme.

Sami vidíte, že v případě třetí cesty ke korporátnímu fašismu je třeba opravdu pilně pracovat. Konzumní stádo ovčanů je třeba nejprve zblbnout prolhanými médii, pak jim nabídnout nesmyslnou vidinu nereálného spotřebního ráje, na který bychom potřebovali asi 4 planety Země. A než toto neoliberální letadlo krachne, tak je třeba již zblblým a obelhaným ovčanům sebrat volební práva, aby se v případě masových nepokojů mohli legálně postřílet jako tzv. "teroristé". Cesta třetímu způsobu dystopie předpokládá, že zbytek společnosti bude bez práce a postupně se mu vezmou volební práva. To bude probíhat pochopitelně zcela legálně, jako se to již nyní děje v USA. Takže se musíme podívat na strategie plíživého ničení demokracie v USA.

Jedno procento vyvolených a neoliberální nebe na zemi

Česko již předstihlo tuto zářnou zemi, kde neoliberální zítra již znamená včera. Po partajně-klausovském vytunelování ekonomiky a demokracie u nás vládne slovensko-český miliardář dávno před americkým Trumpem. Ukažme českým korporátním fašistům a jejich politickým pomahačům, v čem je třeba Ameriku doběhnout a překonat. Dost z nich bylo nomenklaturními podnikovými a komunistickými kádry jako Klaus a Babiš, takže známé fučíkovské heslo dobře znají z bývalé práce. O sociálním propadu USA a zbídačení Američanů jsme psali v mnoha článcích, podívejte se na klíčová slova. Za sebe doporučuji tyto přehledové články.

• Báječná léta jednoho procenta
• Grafy ukazují, jak neoliberalismus přivedl lidi do chudoby
• Chudí vypadají na grafech ještě hůře než ve skutečnosti
• Studie Harvardské univerzity: USA jdou do kyte

Ekonomický stav USA po prezidentování Obamy ukázaly oficiální grafy US-statistického úřadu (Skutečný stav USA po Obamovi v grafech). A nyní poslední graf, který ukazuje, proč jedno procento potřebuje jít do politiky a budovat systém korporátního fašismu, který jim zajišťuje nebe na zemi. Bohatí totiž proti chudým žijí strašně dlouho.




Graf porovnává průměrnou délku života a výši ročního příjmu, která je v USA celkem přesně zjistitelná skrze odvedené daně z osobního příjmu. Takže to shrňme. V neoliberálně vytunelovaném USA s prezidentem-miliardářem v čele je průměrná délka života ženy z horního jednoho procenta statisticky o 10,1 roku delší než ze segmentu dolního jednoho procenta. Pro muže je to ještě horší, protože statistický rozdíl představuje 14,6 let delšího věku. Masivní zchudnutí obyvatelstva a ožebračení střední třídy vzniklo po roce 2006 vinou hypotéční krize, viz článek Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi). Radikální růst tzv. "nové chudoby" v USA a v EU je alamující jev, který zásadně oslabil demokracii stojící na prosperující střední třídě.

Jak žít věčně a zařídit si nebe za zemi

Z grafů jasně vyplývá, že jedno procento potřebuje korporátní fašismus z úplně prostého důvodu. Ovládnutí státu a jeho zdrojů jim zajistí legální nebe na zemi. Super bohaté jedno procento žije mnohem déle než zbylá část zchudlé populace se zničeným sociálním státem. Takže je třeba voličskou většinu legálně odstřihnout od politické moci, aby si plebs moc nevyskakoval a v případě masových povstání byl zlikvidovatelný nasazením armády ve vzbouřených megapolích. K výbuchům násilí tam dochází po zchudnutí celkem pravidelně, proto se militarizuje policie. V USA policajti celkem beztrestně mohou zastřelit každého, koho vidí utíkat. Zvlášť, když je to černoch. K militarizaci policie a nasazení sledovacích prostředků používaných v boji proti terorismu jsme psali pod heslem "Patriot Act" a také v článku Společnost velkého bratra nezná bratra a v článku Privátní armády megapolí, nová militaristická móda. I kdyby zázrakem skončil boj proti terorismu, nikdo nezastaví tajné služby, aby v něm nepokračovaly. Obama musel po aféře Wikileaks zastavit zveřejněný program únosů a mučení, viz heslo "flight renditions". Dnes se zjistilo, že se mučí dál a používají se k tomu Pentagonem zabraná cizí území, věznice a mučírny jako v Afghánistánu. I naše korporátní noviny psaly, že Trump chce obnovit US-mučírny. Prostě, nikdo v korporátním fašismu nezastaví "boj proti terorismu", protože skrze tento boj je třeba zrušit demokracii 99 % ve prospěch báječného jednoho procenta.

Příklady rušení volebního práva v USA

Nejprve se podívejme, jak se techniky boje proti terorismu používají proti občanským aktivistům v USA, kteří se angažovali například v hnutí Occupy Wall Street. Podrobný popis sledovacích a šikanujících policejních technik podává článek z roku 2012 pod názvem Bezprávím proti teroru, model USA. Takže Rusové a EU se stejně pilným Chovancem pilně budují po vzoru USA nový typ policejního státu, který chrání zájmy jednoho procenta a urovnává cestu korporátnímu fašismu. K tomu píši na pokračování zápisky agenta Nováka, aby bylo jasné, kam spějeme. Schopnost Chovance a Rusů a učit se od velkého amerického bratra je opravdu obdivuhodná a jejich úsilí je nezměrné. Nyní je jasné, proč a v čím zájmu to dělají.

A nyní k americkým praktikám legálního omezovaní volebních práv pro chudých 99 %. Za prvé, americké volby nejsou příliš demokratické kvůli volebnímu systému. Jednoduše řečeno, hlas voliče nemá stejnou váhu ve všech státech. Prezidentské volby vyhrál Trump, který měl v absolutním součtu méně hlasů než Clintonová, a to se stalo už mnohokrát předtím. Takže americký prezident je zvolen "demokraticky", i když jej zcela oficiálně zvolila menšina voličů. A nyní ke stručnému přehledu technik, jak zabránit chudým voličům volit jejich kandidáty.

• Vymyjete lidem mozky přes koupená média, ideologie a presstituty.
• Změníte hranice volebních okrsků tak, abyste vytvořil menšinové enklávy, kde se anuluje počet odevzdaných hlasů.
• Zmenšíte počet volebních místností a šikovně upravíte dobu jejich otevření tak, aby chudí lidé pečující o své staré rodině nemohli přijet volit. Nebo aby nemohli volit v neděli, když jsou na bohoslužbách ve městech.
• Koho můžete, toho pozavíráte do vězení, nejlépe privátního (viz článek Komu a jak sype americký gulag). Vězňům vezmete volební práva.
• Omezíte volební právo složitou registrací voličů, protože chudí lidí nemají na pořízení voličského průkazu ani čas ani peníze (Korporátní fašismus překresluje mapu USA).
• Přes nastrčené veřejno-právní organizace jednoho procenta (bratři Kochové, Soroš atd.) cíleně a dlouho dopředu ovlivňujete budoucí volební kampaň (Bratři Kochové aneb Jak jedno procento oblbuje Ameriku).
• Postupně ovlivníte složení soudů a ústavního soudu tak, aby sporné kauzy vyřizovaly ve prospěch jednoho procenta (Antonin Scalia: Miliardový soudce Nejvyššího soudu).
• Umožníte korporacím přímo vstup do politiky. Klasický případ je rozhodnutí republikánského Nejvyššího soudu USA o tom, že korporace jsou soukromé osoby a proto mohou neomezeně cpát peníze do volební kampaně a dokonce přes anonymní společnosti (Začarový kruh destrukce americké demokracie).
• Vytvoříte systém neprůhledných anonymních společností tajně financujících volební kampaň (Politická satira v USA aneb Praní volebních peněz v přímém přenosu).
• K nim přidružíte think-tanky, které cíleně navrhují taktiku omezení voličských práv pro ten který volební obvod či stát. Podívejte se na vliv lobbistické organizace Citizen United v US-politice.
• Použijete problematické volební automaty nebo nejasné volební lístky, kde můžete legálně invalidovat množství volebních hlasů v případě sporných hlasů. Tak vyhrál volby na Floridě roku 2000 prezident Bush rozdílem 26.900 neplatných hlasů a pak vedl nezákonnou invazi do Iráku.

Jak vidíte, jedno procento v USA má na výběr spoustu možností, jak zásadním způsobem změnit průběh voleb ve svůj prospěch. A to vůbec nepočítáme informační možnosti dané například cílenou manipulací výsledků vyhledávání na internetu a na korporátně spravovaných sociálních sítích, jako to může dělat například Google a Facebook. A také vidíte, že klíčové články k systémové destrukci demokracie v USA jsme už dávno napsali, protože jsme web, který se snaží vidět důležité jevy a procesy. Čeští korporátní fašisté se jistě nedají zahanbit a své americké kolegy v této věci rychle doženou. Snažit by se měli, protože Putin v Rusku je už na této cestě dávno předehnal. A navíc šikovně upravil novými zákony vliv zahraničních agentů a neziskovek tak, aby mu západní globalisté nedělali v zemi ruských korporací nečekané zmatky a teror. Rusko dobře vidělo, jak dopadl kyjevský Majdan inscenovaný v režii USA a EU.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• Kdo mediálně lže, ten korporátně krade
• Neoliberální výroba chudáků v US-grafech
• Chudí vypadají na grafech ještě hůře než ve skutečnosti
• Robert Reich: Poselství pracujícím na Svátek práce v USA
• Piketty a kritika daňových rájů
• Mlčení kolem zabitých novinářů v Gaze, v Sýrii a v Egyptě
• Bezprávím proti teroru, model USA
• Začarový kruh destrukce americké demokracie
• Zero Day v CIA aneb Inspirace Orwellem
• Neblahé dědictví Dicka Cheneyho

Na pláži 2017: Půvab jaderné války

August 11, 2017, 5:54 am

≫ Next: Deus ex machina aneb policie pomáhá řešit neřešitelnou situaci

≪ Previous: Plíživá destrukce demokracie a nástup korporátního fašismu

$

0

0

John Pilger
11. 8. 2017    Zvědavec
Kapitán americké ponorky říká: „Všichni musíme jednou zemřít, někteří dříve, někteří později. Problémem vždy bylo, že nikdy nejste připraveni, protože nevíte, kdy to přijde. No, nyní to víme a nelze s tím nic dělat.“Říká, že bude mrtev do září. Umírání bude trvat asi týden, ačkoliv si nikdo nemůže být jistý. Zvířata žijí nejdéle.Válka skončila za měsíc. Protagonisty byly Spojené státy, Rusko a Čína. Není jasné, jestli začala náhodou či omylem. Nebyl žádný vítěz. Severní polokoule je kontaminována a nyní bez života.

Radioaktivní mlha se pohybuje na jih k Austrálii a Novému Zélandu, k jihu Afriky a k jižní Americe. V září zhynou poslední města a vesnice. Stejně jako na severu zůstane většina budov nedotčených, některé z nich osvětleny posledními záblesky elektrického osvětlení.

Takto světy končí
Ne za velkého třesku, ale za skuhrání

Tyto řádky z básně T. S. Eliota „Pokleslí lidé“ (The Hollow Men) se objevily na začátku povídky Nevila Shuta „Na pláži“ (On the Beach), která mne dovedla téměř k slzám. Poznámka na obálce uváděla totéž.

Tato povídka byla uveřejněna v r. 1975, na vrcholu studené války, kdy až příliš mnoho spisovatelů mlčelo nebo se nechalo zastrašit. Styl jazyka naznačuje vznešenost; avšak nic co jsem četl o jaderné válce nebylo tak zarputilým varováním. Žádná jiná kniha není tak naléhavá.

Někteří čtenáři se upamatují na černobílý hollywoodský film, s Gregory Peckem v hlavní roli velitele amerického námořnictva, který se vydá s ponorkou k Austrálii, aby tam čekal na tiché beztvárné strašidlo sestupující na poslední svět živých.

Knihu Na pláži jsem dočetl, když americký kongres schválil zákon o ekonomické válce s Ruskem, druhou zemí na světě co se týká smrtícího jaderného potenciálu. Pro toto hlasování nebylo žádného ospravedlnění, mimo slibu plundrování.

„Sankce“ jsou zacílené i na Evropu, především na Německo, které je závislé na ruském zemním plynu, a na evropské společnosti, které legitimně obchodují s Ruskem. To, co bylo předloženo k diskusi na Capitol Hill, nenechalo spoustu užvaněných senátorů na pochybách, že cílem tohoto embarga je donutit Evropu dovážet drahý americký plyn.

Hlavním cílem se však zdá být válka – skutečná válka. Takto extrémní provokace nemůže naznačovat nic jiného. Zdá se, že po ni dychtí, ačkoliv Američané nemají tušení, co válka je. Občanská válka let 1861-65 byla na jejich pevnině poslední. Válka je však to, co Spojené státy dopřávají jiným.

Jsou jedinou zemí, která použila jaderné zbraně proti lidským bytostem, a poté zničily bezpočet vlád, z nichž mnoho byly demokraciemi, a zničily celé společnosti – milion mrtvých v Iráku je jen zlomkem v porovnání s masakrem v Indočíně, který prezident Reagan nazval „vznešenou věcí“ a prezident Obama jej zhodnotil jako tragédii „vyjímečných“. A nemluvil o Vietnamcích.

Když jsem vloni natáčel u Lincolnova památníku ve Washingtonu, zaslechl jsem, jak průvodce Služby národních parků vykládal partě školáků: „Poslouchejte. Ve Vietnamu jsme ztratili 58,000 mladých vojáků, a ti zemřeli při obraně vaší svobody.“

Během okamžiku byla pravda převrácena naruby. Nebyla bráněna žádná svoboda. Svoboda byla zničena. Byla napadena agrární země a byly zabity, zraněny, otráveny a vyhnány z domovů miliony tamních lidí; vyžádalo si to 60,000 životů nájezdníků. Ano, poslouchejte.

Každé generaci je prováděna lobotomie. Fakta jsou odstraňována. Historie je čištěna a upravována a nahrazována tím, co časopis Time nazývá „věčnou přítomností“. Harold Pinter to popsal jako „manipulaci moci po celém světě, moci maskující se za sílu univerzálního dobra, a jde o vynikající, a dokonce vtipný, vysoce úspěšný akt hypnózy, z čehož plyne, že k uváděným věcem nikdy nedošlo. Nic se nikdy nestalo. Nedělo se to, i když se to odehrávalo. Nezáleželo na tom. Nikoho to nezajímalo.“

Ti, kteří se označují za liberály či tendenčně za „levici“, jsou chtivými účastníky této manipulace a v jejím rámci výplachu mozku, který se dnes zaměřil na jedno jméno: Trump.

Trump je šílený, fašista, mamlas v područí Ruska. Je rovněž darem pro „liberální mozky naložené ve formaldehydu politiky identity“, napsala památně Luciana Bohne. Posedlost Trumpem člověkem – ne Trumpem jako symptomem a karikaturou systému v problémech – znamená velké nebezpečí pro nás všechny.

Zatímco realizují svoji fosilní protiruskou agendu, narcistická média, jako Washington Post, BBC a Guardian, potlačují podstatu nejdůležitějšího politického příběhu naší doby a provádí válečné štvaní v měřítku, které jsem ve svém životě nezažil.

3. srpna, v kontrastu s tím, co Guardian věnoval blábolům, že Rusové konspirovali s Trumpem (což je reminiscencí pravičáckého pronásledování Johna Kennedyho jako „sovětského agenta“), tyto noviny uvedly, na straně 16, že prezident Spojených států byl nucen podepsat kongresový zákon vyhlašující ekonomickou válku Rusku.

Na rozdíl od všech ostatních Trumpových podpisů to bylo provedeno prakticky v tajnosti a doplněno námitkou samotného Trumpa, že je to „evidentně protiústavní“.

Probíhá puč proti muži v Bílém domě. Ne proto, že je to odporná lidská bytost, ale proto, že dával konzistentně najevo, že nechce válku s Ruskem.

Tento záblesk zdravého rozumu, či záblesk pragmatismu, je pro manažery, kteří stráží systém založený na válce, šmírování, zbrojení, hrozbách a extrémním kapitalismu, kacířstvím. Martin Luther King je nazval „největšími pachateli násilí v dnešním světě“.

Obklíčili Rusko a Čínu raketami a jaderným arzenálem. Použili neonacisty, aby dosadili nestabilní a agresivní režim v ruském „příhraničí“ – což je způsob, jakým provedl invazi Hitler, a vedlo to ke smrti 27 milionů lidí. Jejich cílem je rozbít současnou moderní Ruskou federaci.

V reakci na to je Vladimirem Putinem neustále používáno slovo „partnerství“ – kdy se, zdá se, snaží udělat vše, co by mohlo zastavit nábožný úprk k válce ve Spojených státech. Nedůvěřivost v Rusku se mohla nyní přeměnit na strach, a možná na jistou odhodlanost. Rusové zcela jistě v rámci válečných her a simulací provedli jaderné protiúdery. Cvičení letectva jsou hojná. Historie je naučila být připravenými.

Hrozba je simultánní. Rusko je prvním, Čína druhou. USA právě ukončily obrovské vojenské cvičení s Austrálií, pod názvem Talismanová šavle (Talisman Sabre). Nacvičovali blokádu Malacké úžiny a Jihočínského moře, přes které vedou ekonomické tepny Číny.

Admirál velící americké Tichomořské flotile řekl, že „bude-li třeba“, hodí na Čínu atom. To, že takovou věc v současné proradné atmosféře řekl veřejně, začíná z fikce Nevila Shuta dělat skutečnost.

Nic z toho není považováno za hodné informování ve zprávách. Nijak se to nespojuje s krvavou lázní u Passchendaele před sto lety. Ve většině médií již upřímné a čestné zpravodajství není vítáno. Dominují žvanilové, známí jako vědátoři: redaktoři jsou jen pro infozábavu nebo jsou to prosazovatelé partajní linie. Tam, kdy kdysi bylo podřizování se faktům, je nyní volný prostor pro tupá klišé. Novináři, kteří se nepodvolí, jsou vykopnuti.

Tato naléhavost má spoustu precedentů. V mém filmu „Nadcházející válka s Čínou“ (The Coming War on China) John Bordne, příslušník raketové jednotky amerického letectva na Okinawě v Japonsku, popisuje, jak v r. 1960 – během kubánské raketové krize – bylo jemu a jeho kolegům řečeno, aby ze svých sil „odpálili všechny rakety“.

Tyto rakety s jadernými hlavicemi byly zacíleny jak na Čínu, tak na Rusko. Nižší důstojník to zpochybnil a tento rozkaz byl nakonec odvolán – ale až poté, co byly rozdány služební pistole a nařízeno střílet na lidi z posádky, pokud to „nezastaví“.

Na vrcholu studené války byla protikomunistická hysterie ve Spojených státech tak velká, že američtí představitelé, kteří služebně působili v Číně, byli obviňováni z vlastizrady a vyhazováni z práce. V r. 1957 – v r., ve kterém Shute napsal Na pláži – nemohl žádný zaměstnanec ministerstva zahraničí mluvit jazykem nejpočetnějšího národa na světě. Lidé mluvící mandarínsky byli vyhozeni po obvinění, nyní zopakovaném v kongresovém zákoně, který byl právě schválen a jehož cílem je Rusko.

Návrh zákona přišel od obou politických stran. Mezi Demokraty a Republikány není zásadnějšího rozdílu. Výraz „levice“ a „pravice“ je bezobsažný, bez významu. Většina novodobých válek Ameriky byla započata nikoliv konzervativci, ale liberálními demokraty.

Když Obama opustil úřad, zůstalo po něm rekordních sedm válek, včetně nejdelší války Ameriky a bezprecedentní kampaně mimosoudních vražd – pomocí bezpilotních letounů.

V posledním roce ve funkci, podle studie Rady pro zahraniční vztahy (CFR), Obama, „zdráhající se liberální válečník“, dal shodit 26,171 bomb – tři bomby každou hodinu, nepřetržitě celý den. Poté, co slíbil, že pomůže „zbavit svět“ jaderných zbraní, tento nositel Nobelovy ceny míru vyzbrojil armádu více jadernými hlavicemi, než jakýkoliv jiný prezident po skončení studené války.

Trump je v porovnání s tím slaboch. Byl to Obama – s jeho ministryní zahraničí Hillary Clinton po boku – kdo zničil Libyi jako moderní stát a zahájil hromadný úprk lidí do Evropy. Doma ho přistěhovalecké skupiny znaly jako „hlavního deportátora“.

Jedním z posledních činů Obamy coby prezidenta bylo podepsání zákona, který přiřkl Pentagonu rekordních 618 miliard dolarů a který byl odrazem stupňujícího se fašistického militarismu ve vládě Spojených stát. Trump se k tomu připojil.

Pohřbeno v detailech bylo zřízení „Střediska informačních analýz a reakce“. Je to ministerstvo pravdy. Je pověřeno poskytováním „oficiálních báchorkových faktů“, které nás připraví na reálnou možnost jaderné války – pokud to umožníme.

On the Beach 2017: The Beckoning Of Nuclear War

Deus ex machina aneb policie pomáhá řešit neřešitelnou situaci

August 11, 2017, 7:22 am

≫ Next: Konec jedné legendy - 1

≪ Previous: Na pláži 2017: Půvab jaderné války

$

0

0

Jiří Jírovec
11. 8. 2017
Termín Deus ex machina pochází z antického divadla. Je to způsob, kterým antičtí dramatici řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal hlavní hrdina. V takovém momentě byl na jeviště prostřednictvím mechanického zařízení spuštěn nějaký bůh (často v podobě sochy) a situaci rozřešil.
Lze spekulovat, že se na jeviště spustil sám sošný ministr vnitra. Situace byla pomalu zoufalá, ne-li neřešitelná, protože Babiš měl preference nad 30%.

Ministr je možná je ve střetu zájmů, protože může vlastní váhou ovlivňovat českou politickou scénu ve prospěch ČSSD. S levárnami to umí, to se ví již od Lánské schůzky.

Úkol dne je zabít Babiše. Pokud se to podaří, bude se dělit bohatá kořist, tedy hlasy oslabeného hnutí.

Lidu se taková poprava musí dávat po kapkách, aby vypadala jako čestný boj za spravedlnost a tuhle demogracii. Lex Babiš, potom trapné Sobotkovy manévry s demisí a pak odposlechy. Na jeviště ale pořád dopadali jen podbozi. Jejich podržtažkové ve Sněmovně vždy přispěchali tu s mimořádnou schůzí tu s komisí. V každé větě měli alespoň jednoho Babiše, ale preference ANO dál rostly.

Zajímavou situaci vytvořily odposlechy. Přišly v potřebný okamžik, údajně z anonymního zdroje a pěkně odstupňovaně za sebou, aby smrdutost bombiček hozených na Babiše jen tak nevyprchala.

A juž je tady další sněmovní komise, která se samozřejmě nezabývá tím, kdo odposlechy vyrobil a rozšířil, ale podezřením, že Babiš a Přibil měli přístup k informacím z živých kauz. To, že informace unikají se samozřejmě ví. Mají je i novináři, kteří nezávislují pod Bakalou. Jsou dokonce i tací, kteří tvrdí, že únik někdy může být ve veřejném zájmu.

Policie rychle odložila Babišovo trestní oznámení na neznámého pachatele. Aby ne, třeba by mohla přijít na to, že za vším stojí některá z politických stran, která potřebuje zvýšit preference.

Poslanci, jimž je těžké věřit i pouhý pozdrav, se změnili v komedianty, žonglující se slovy čest, odstoupení, očista, a (nemožný) návrat po ní.

Připomeňme si, že ODS povolala do Sněmovny Romana Pekárka, obviněného a tehdy nepravomocně odsouzeného za korupci, aby pomohl odhlasovat zákon o církevních restitucích. Odevzdal hlas a pak s ním teprve vykmitli. Poslanec Bohuslav Svoboda také neodstoupil, když byl trestně stíhán za OpenCard.

Vzdejte se Babiši a Faltýnku bez boje, volají, aniž by dodali, že by je to ochránilo před rizikem, že se sami zprotiví veřejnosti.

Ta má dva měsíce na to, aby pochopila, že nejde o mizerných padesát miliónů, které může Babiš postrádat v portmonce. Jistý Jelínek, politilog, předběhl dobu a mluví o Babišovi v minulém čase. Přání je často otcem myšlenky.

Ve hře je ale nejvyšší bůh. Pokud nebude srab, řekne "konec předvolebního kočkování, chlapci!" a zastaví trestní řízení. Potopil by sice ČSSD, ale ta ho stejně nemá ráda.

---

Konec jedné legendy - 1

August 11, 2017, 1:56 pm

≫ Next: Konec jedné legendy II.

≪ Previous: Deus ex machina aneb policie pomáhá řešit neřešitelnou situaci

$

0

0

Yekta Uzunoglu
11. 8. 2017
Desítky let, když se řeklo německý průmysl, tak každý výraz byl spojen s německými auty a opačně. Německá auta se proslavila ve světě jako mimořádně kvalitní stroje ke spolehlivému zajištění přepravy nejen osob, ale i zboží. Značka Mercedes, BMW či VW se staly touhou stovek milionů lidí na naší planetě. I můj první vůz, který jsem si jako student FVL UK koupil v roce 1973, byl „Brouk". Německý automobilový průmysl není jen tak nějaké odvětví německého průmyslu...


Zaměstnává víc než 800.000 tisíc lidí s obratem 450 miliard eur ročně! Tím tvoří páteř jak průmyslu, tak i německého obchodu, ale bohužel i politiky. Politiky, která měla sloužit celému Německu, nikoliv jen úzkému vedení koncernu.

Legendární VW 900X

Aféra kolem německého automobilového průmyslu, která je pojmenována jako Dieselgate, zlomí dle všeho nenávratně tuto páteř. Bohužel se nic nezměnilo ve strukturách tohoto odvětví průmyslu ani po té aféře, ale nic se nezměnilo ani v jejich nezdravém propojení s politikou. Vypadá to, jakoby si v Německu řekli "ono to nějak dopadne"... Že by tato páteř Německa byla tak zkostnatělá, že není neschopna změn nebo alespoň impulsu k transformacím? To by pak ale znamenalo skutečný konec této legendy.

Koncerny, které téměř jedno století tvořily legendu o významném odvětí, jako je "stroj k přepravě", a obdarovávaly lidstvo jednou inovací za druhou, nemají již sílu k dalším a bytostně potřebným inovacím, nemají ale ani sílu k sebezáchraně?

Země, jako je Německo, které nemá potřebné palivo k výrobním strojům pro celý svět a musí palivo dovážet, nebylo ve stavu svoje legendární stroje převést na jiný druh energie a přijít na trh tak, jako v minulosti, s novou inovací? Například se stroji na elektrický pohon či na pohon vodou! Tím by Německo získalo potřebnou nezávislost na konfliktních regionech s fosilními energiemi, ale též by šetřilo naši planetu a snižovalo by množství vypouštěných nebezpečných plynů z fosilních motorů. Je to tragédie, že tak pro lidstvo významné koncerny, se místo toho uchylovaly k manipulacím s řídícími jednotkami svých vozů a nevrhly se na renovace, ale místo toho se hnaly za vyšším prodejem svých již za dobou pokulhajících strojů.

Přitom dle všeho tyto koncerny již dlouhou dobu měly a i dnes mají koncept motoru poháněného například elektrickou energií.

Když v automobilovém průmyslu neznámá společnost, jako je TESLA, má tyto motory a můžeme je již na evropských silnicích spatřit, že by totéž neměly tyto legendární koncerny starého kontinentu? To by bylo skutečným zločinem, že by tak neodpovědně zaspaly dobu!

Japonské automobilky, které jsme ještě v 80. tých letech vnímali přezíravě tak, jako dnes vnímáme "čínské zboží", dokázaly za posledních 30 let překonat Evropu v kvalitě tradičních motorů, ale navíc přináší stále nové inovace v tzv. hybridních modelech. Možná, že i Japonci brzy přijdou s "čistým" elektromotorem, tak jako to učinila společnost Tesla! Tesla vyrostla na zelené louce a dala nám jasný signál, že automobily s elektromotory jsou plně životaschopné už dnes a v mnoha ohledech překonají zastaralé motory pohaněné fosilní energií.

Proč země, jako je Německo, které bylo dlouhá léta symbolem automobilového průmyslu a nemá svoje vlastní zdroje fosilních energií a ani žádné "bývalé kolonie" s ropou,zaspalo dobu? Co za tím stojí? Jaký kostlivec se skrývá v skříních?

Konec jedné legendy II.

August 12, 2017, 10:26 am

≫ Next: Globální prediktor, nebo jádro globální moci?/1

≪ Previous: Konec jedné legendy - 1

$

0

0

Yekta Uzunoglu
12. 8. 2017
Německý automobilový průmysl, který se zapsal do dějin techniky zlatými písmeny, po pádu socialismu a tím otevření obrovského trhu, dle všeho přestal myslet na vývoj, na inovace a na nové vize pro své stroje. Evidentně místo toho se snažil získat větší službu od politiků, a to pro získání nových a nových trhů z jedné strany a z druhé na prosazení technických parametrů svých nových, ale již zastaralých dieselových výrobků nejen v evropském trhu, ale i v USA. To vše znamená, že začala v samotném Německu vyvinovat afinita ke snadnému dosažení nadměrných zisků bez vitálně potřebných inovací.

Říká se, že někdy již v roce 2006 údajně VW, Audi a Daimler ve společném pracovním kruhu měli vymyslet koncept, jak oblbnout či obejít v USA úřad pro životní prostředí CARB a EPA. Proč se ale vedení tak významných koncernů průmyslového národa nesoustředilo raději na inovaci svých výrobků tak, aby odpovídaly době, třeba na hybridní nebo čistá elektroauta? Místo toho se naopak snažilo obcházet zákony či prosazovat svoje vlastní kritéria přes politiky či lobbisty, raději pletichařili , než by investovali zlomek svého zisku k přechodu z klasických pohonných hmot na elektřinu! Přitom to nebyl bůh ví jak náročný úkol, když již desítky a desítky let slouží elektromotory lidstvu, aniž by poškodily životní prostředí. Jen si vzpomeňme na české trolejbusy, které začaly jezdit nejen v ČSSR již od 50. tých let a jezdí dodneška. Tak, jak já problematiku chápu, jediným problémem užití elektrické energie v osobních vozech či nákladních vozech, je akumulace této energie, nic víc, nic méně. Že by lidstvo v 21. století, kdyby mělo možnost a podporu těch, kteří o tom všem rozhodují, nebylo schopno akumulovat elektrickou energii pro dojezd svých vozů? Společnost Tesla, která s výrobou automobilů začala teprve nedávno, prokázala, že to je možné! Že by o těch možnostech nevěděly světové giganty, jako je VW, BMW a Daimler? Smutné!

Leccos naznačuje i to, že se o těchto technických možnostech vědělo v ústavech pro vývoj tohoto průmyslového odvětví a vědělo se víc, než kdekoliv jinde. Ale z nám smrtelníkům neznámých důvodů se uchýlili k obcházení kdečeho a k tomu potřebovali koho jiného než politiky.

V této souvislosti zjišťujeme, že třeba Sigmar Gabriel, který byl ministrem životního prostředí, ministrem financí a nyní je minstrem zahraničních věcí, byl v letech 1999-2003 členem dozorčí rady celého koncernu VW. Nebo od 1993 do1998 úřadující ministr dopravy Mattias Wismann, je od roku 2007 prezidentem asociace automobilového průmyslu! Nebo Eckart von Klaaden, který byl ministrem úřadu předsedy vlády Německa a po svém odchodu přešel přímo do Daimler jako tzv."šéf lobbista"…. Seznam propojenosti politiků s německým automobilovým průmyslem je nekonečné dlouhý a to víc politici a politika jako taková nesou odpovědnost na současném stavu automobilového průmyslu Německa.

Proto už konečně chápeme hyperaktivitu Sigmara Gabriela po roztržce několika arabských státu s Katarem, kdy celé dny lítal z jedné arabské země do druhé, aby je smířil, lítal i do Kataru, o kterém prezident USA, to jest největší spojenec Německa, prohlásil něco v tom duchu, že Katar podporuje terorismus.

V této souvislosti se dovídám, že spolumajiteli tak významných a kdysi tak přínosných společností, nejsou vlastně jen Němci či Evropané nebo Američané či Japonsko nebo Čína, ale země jako je Katar či Kuvajt a jim příbuzné země. A tak i "naše Škodovka" už nepatří jen Evropanům, ale i Kataru! A jak v právních státech bývá zvykem, spolumajitelé mají též rozhodující právo, že? Hlavně když se papírově jedná v případě Kataru a VW o třetího největšího spolumajitele a kolik volných akcií VW Katar vlastní, to nikdo snad ani neví. Proč asi by Kuvajt, či Katar, či ostatní arabské země, měli mít zájem, aby třeba VW vyvinul automobily s pohonem elektrickou energií, když Evropa je největším odběratelem arabské ropy vůbec? Radši přestanu jen u tohoto, aniž bych nevědomky sklouzl se svými úvahami ještě do dalších souvislostí a to v době, kdy žiji v Česku, kde právo je uplatněno ze strany státu a soudy dle přání objednavatele.

Sigmar Gabriel, bývalý člen dozorčí rady VW a dnešní ministr zahraničních věcí, s ministrem zahraničí Kataru, tedy spolumajitelem koncernu VW

Přestože není jeden jediný objektivní a věcný důvod k doufání, přeji si, aby se německý automobilový průmysl vrátil ke svým hodnotám, které v Německu vytvořili po generace svou prací, úsilím a někdy - po II. světové válce - za nelidských podmínek jejich předkové, aby se snažili zbavit toho zhoubného nádoru už teď, pro svou vlastní existenci. Aby začali darovat a obdarovávat sebe a tím i nás všechny v zájmu budoucnosti našich potomků hodnotami, které z Německa udělaly spolehlivý průmyslový národ, a který s ním, jako vždy v lidských dějinách, doprovázejí legendy.

Globální prediktor, nebo jádro globální moci?/1

August 12, 2017, 10:00 am

≫ Next: P.C.Roberts: Federální vláda USA se chystá Trumpa zabít

≪ Previous: Konec jedné legendy II.

$

0

0

Radim Valenčík
12. 8. 2017    RadimValenčíkPíše
Co je to "globální prediktor?
Občas se některý z mých známých zeptá: "Sleduješ Pjakina, že?" Nesledují. Poměrně často mně však několik známých posílá přepis části jeho vystoupení či převyprávěné názory, takže mám poměrně přesnou představu o jeho velmi dobrých analýzách aktuálního společenského dění. A patrně není zcela náhodou, že nezávisle docházíme k obdobným závěrům, které vycházejí z obdobného, ale přece jen odlišného, "čtecího paradigmatu". V závěru prvního dílu položím důležitou otázku, která se týká právě tohoto.

Jeden z rozdílů mezi mnou a Pjakinem je, že analýzám může věnovat mnohem víc času (pro mě je to jen malý výsek mé odborné činnosti (hlavní pozornost věnuji propracování komplexních reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění, návazně pak problematice jejich prosazení s využitím nástrojů teorie her) a že má mnohem lepší zdroje informací. Další ne nepodstatný rozdíl je i v tom, že používáme trochu odlišné "čtecí paradigma". K tomu zformuluji pár poznámek.

Klíčový význam v Pankinově přístupu mají patrně pojmy "globalisté"(ti, kteří mohou za vše zlé) a"globální prediktor"(ten, kdo předurčuje dění).

Pojem "globální prediktor" bývá různými autory interpretován různé, převážně v kontextu tzv. konspiračních teorií, viz např.:

Globální prediktor / Globální parazitický predátor (GP/GPP) se v současnosti dělí na dvě hlavní křídla - atlantické a eurasijské. Mezi těmito křídly panuje (nyní už) větší rozkol z důvodu odlišného pohledu na řešení krizí řízení v důsledku přešlapů/omylů GP hlavně v poslední době, a obecně výrazněji také v posledních 100-150 letech. Globální konceptuální moc například nikdy neplánovala nechat rozvinout kapitalizmus a společnost exponenciálně zvyšované spotřeby do současné podoby - kapitalizmus jako takový měl skončit někde na počátku 20. století, nástrojem byl Marx a světová revoluce. Jejich uvažování má logiku, uvědomovali si, takovou úroveň spotřeby a nadprodukce nemůže planeta vydržet dlouho. Teď, zhruba po 90-100 letech, se blíží k cíli ukončení kapitalizmu jinými prostředky (adekvátních současné době), ale mají 90-100 let skluz oproti plánu. To je jejich obecný problém už velmi dlouho, počínaje sinajským "pochodem" (byli nuceni ukončit cca po třech generacích, plánováno bylo 7), v podstatě se jim do poslední doby jakoby vždy dařilo vše, ale vždy s jedním "ale" - ne úplně a s časovým skluzem. Má to objektivní příčiny...

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/rozkol-v-globalnim-prediktoru-dve-kridla-princip-tvurciho-konkurzu/

Kritické vyjádření najdeme v článku Jiřího Vábra v Haló novinách:

Hitem některých pravidelných sledovatelů internetu je zamýšlení nad tím, jak svět řídí»globální prediktor«. On, nebo co to vlastně je? Podle Wikipedie »ukazatel úspěšnosti nebo neúspěšnosti průběhu procesu či vývoje jevu, odhadce dobré i špatné prognózy.«

Přiznávám, že z této »definice« nejsem moc moudrý. Jak může řídit svět nějaký ukazatel. Prosím, mnohá slova lze vysvětlit i jinak. Prediktor může být někdo nebo něco, co dokáže na základě přesné znalosti stavu věcí řídit běh světa. Jisté je, že Bůh je z tohoto řízení úplně vyšachován. Prostě není. Proč také? Věda s ním nepočítá. Prediktorem může být skupina jakýchsi »rosenkruciánů« nebo »iluminátorů«, ještě lépe tajně stále působících stále ještě existujících templářů. Ale i to je poněkud krkolomné vysvětlení. Ti, kteří nám tuto teorii vnucují, se nemohou zbavit jistého náboženského myšlení. Tedy, že něco existuje, co dává světu jistý řád, co ovlivňuje světové dění. Podle jedné z teorií, které také zaplavují internet, jde o Satana, opravdu Satana, jenž chce svět ovládnout. Pak tedy by musel existovat i nějaký Bůh, jemuž Satan je protiváhou.

Více zde: http://www.halonoviny.cz/articles/view/44392093

Podívejme se, jak tento pojem používá Pjakin (je to z jeho odpovědí na otázky 31. července:

"Zdálo by se, že když poškozují Evropu, tak se od nich bude samozřejmě odpoutávat, a ona už se odpoutává, bez ohledu na Kancléřský akt a všechny ty americké základny v Německu. Existuje tu určitá vůle globálního prediktoru, díky níž Německo postupně získává hlas a jako zástupce Evropy se stává subjektem evropské politiky na globální aréně. Francie se z toho diktátu také dostává. Trump popadnul chlapečka za ruku, trochu s ním zacloumal a Francie také najednou prohlašuje:  "Ty sankce odsuzujeme, poškozují nás..." Postupně dochází k převzetí řízení ve všech, ve všech směrech."

...

"Opakuji, že není náhoda, že je ta hysterie v USA vedena právě proti Rusku. Rusko samo o sobě v nich strach nevyvolává, jinak by se tak nehrnuli do toho trestat ho sankcemi a nespoléhali se na to, že bude opět jako v devadesátých letech za Jelcina sloužit USA jako cvičený psík. Oni vidí, jak se Rusko staví na nohy a chápou to tak, že se společný páníček, globální prediktor rozhodnul Rusko pozvednout. A prostřednictvím té protiruské hysterie se mu snaží dokázat, jak to sami chápou, že mu sami dokážou dále sloužit, že ještě mohou plnit roli těch pohlavárů světa."

...

"A ještě jsou tu také zájmy okolo toho koridoru Sever-Jih realizovaného Indií a Ruskem, který konkuruje Hedvábné stezce a v tom také spočívá určitá role Ruska v globální politice, která je porovnatelná se zájmy globálního prediktoru. To je tedy jeden proces."

Kdo v tomto používání pojmu "globální prediktor" vidí trochu mlžení, trochu zastírání neurčitým pojmem neschopnost přesně popsat, jak funguje současná moc, snad i trochu mysticismu, asi se nemýlí.

Pojem "globální prediktor" se mně zdá zavádějící." Dle výkladového slovníku cizích slov je pojem "prediktor" používán v následujícím smyslu:

- ukazatel úspěšnosti nebo neúspěšnosti průběhu procesu či vývoje jevu, odhadce dobré i špatné prognózy,

- proměnná, na základě které lze předvídat (predikovat) hodnotu jiné proměnné.

V našem případě však jde o něco jiného. Nejedná se o subjekt, který jen něco předvídá či odhaduje, ale subjekt, který má schopnost a sílu to, co předpoví, prosadit z globálních pozic v lokálních podmínkách, a to často navzdory širokému odporu těch, kteří jsou tím poškozeni či ohroženi. Proto lepší výraz by byl "globální predeterminátor" (což zní tak trochu i jako predátor a v daném případě částečně souzní s tím, o co jde).

Ve své přístupu dávám přednost pojmu "jádro současné globální moci", které často doplňuji označením "degenerující" nebo "rozpadající se". Oprávněně. To, čím je významný náš současný svět, je spojeno právě s rozporuplným procesem, kdy vykulminovala moc určitého typu, založená na určitém základě (jak o ní bude dále řeč), kdy však současně tato moc zdegenerovala, rozpadá, ztrácí vliv a také kolem sebe pořádně kope.

Proces metamorfózy jádra současné globální moci je klíček k pochopení toho, o co dnes jde. V globálním měřítku a v lokálních průmětech.

V příštím pokračování porovnám oba pojmy ("globální prediktor" a "jádro současné globální moci"), ukážu podstatné rozdíly mezi nimi a ukážu, jak prostřednictvím logického, průzračného popisu toho, na čem je založena současná globální moc, pochopit, o co jde, jak průběžně vyhodnocovat aktuální dění.

"Kontrolní otázka" na závěr:Odkud se bere ta obrovská síla, která umožňuje tomu, co Pjakin nazývá "globální prediktor" (a někteří ji hledají i u mimozemšťanů) a co já nazývám "jádro současné globální moci" prosadit jakoukoli zlotřilost a jakoukoli zhovadilost, a to i když se to zdá být zcela neprůchodné či nepravděpodobné?

(Tak příště, tj. zítra na to odpovím)
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4875-globalni-prediktor-nebo-jadro-globalni-moci-1.html

P.C.Roberts: Federální vláda USA se chystá Trumpa zabít

August 12, 2017, 11:34 am

≫ Next: Od začátku roku bylo na Donbasu zabito 62 civilistů a 283 jich bylo zraněno

≪ Previous: Globální prediktor, nebo jádro globální moci?/1

$

0

0

12. 8. 2017       PaulCraigRoberts
Když jsem tohle sám před časem řekl, presstitutky se na mě vrhly s tím, že hlásám bludy. A teď totéž prohlásil někdejší místoředitel FBI Phill Mudd, v současnosti pracující v CNN jako analytik ve věcech obrany proti terorizmu. Stalo se během čtvrtečního interview na CNN, ve kterém Mudd řekl, že Trump znervózňuje vládu natolik, že je v úřadě jako prezident nadále neudržitelný.A doslova k tomu dodal: „Americká vláda se chystá toho chlapa zabít.“

Phill Mudd, sám tvrdý Trumpův kritik,sloužící dříve jako zástupce někdejšího ředitele FBI Roberta Muellera, v uvedeném interview dále řekl, že Trumpova obrana ruského prezidenta Putina přinutila „lidi v Langley (sídlo CIA), a ve Foggy Bottom (sídlo vládních úřadů), pokusit se Trumpa zbavit.“

„Trump brání Putina.“ S touto větou přicházejí úředníci ministerstva zahraničí do úřadoven CIA a FBI a dodávají: „Tak takto nás chráníte!“

Ve výčtu důvodů, pro které je Trump v očích několik vládních činitelů v prezidentském úřadě dále neudržitelný, zmínil Mudd i Trumpovo nedávné oznámení, že zakáže službu v armádě USA homosexuálům. A důvodem dalším je pak to, že je prý dostatečně nepodporuje.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Od začátku roku bylo na Donbasu zabito 62 civilistů a 283 jich bylo zraněno

August 12, 2017, 11:51 am

≫ Next: Náhrada Ruslanu? Podívejte se, jak ji vidí Volga-Dněpr (FOTO)

≪ Previous: P.C.Roberts: Federální vláda USA se chystá Trumpa zabít

$

0

0

12. 8. 2017    zdroj
Zvláštní monitorovací komise OBSE zveřejnila statistiku ohledně Donbasu od začátku roku. Na východě Ukrajiny bylo zabito 62 civilistů a zraněno jich bylo 283, uvádí zpráva komise. "V období od 24. července do 8. srpna byli tři civilisté zabiti a dalších deset bylo zraněno. Tím se za rok 2017 zvýšil celkový počet obětí mezi civilním obyvatelstvem, které potvrdila komise, na 345 osob, z nichž 62 zemřelo", sděluje dokument.

Dříve Pravda.Ru oznámila, že za období od poloviny dubna 2014 do 15. 5. 2017 bylo zabito nejméně 10 090 osob a nejméně 23 966 lidí bylo zraněno. Je to uvedeno v 18. zprávě vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci na Ukrajině.

Kvůli válce tisíce Ukrajinců opustily své domovy. Podle statistik zvolilo tuto cestu více než 1,6 milionu lidí. Na konci května OBSE zaznamenala nárůst počtu zabitých civilistů na Donbasu.

Mezi civilním obyvatelstvem je stále více obětí, jejichž počet se za rok více než zdvojnásobil. Jako příčinu smutných statistik lze nazvat pravidelné porušování příměří Kyjevem.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Náhrada Ruslanu? Podívejte se, jak ji vidí Volga-Dněpr (FOTO)

August 12, 2017, 12:54 pm

≫ Next: Jak zlikvidovat dva měsíce před volbami obří náskok hnutí ANO? Stačí požádat sněmovnu o vydání Babiše k trestnímu stíhání za 10 let starou kauzu Čapího hnízda; policie ovšem měla spis dokončený už v lednu 2017...

≪ Previous: Od začátku roku bylo na Donbasu zabito 62 civilistů a 283 jich bylo zraněno

$

0

0

Napsal/přeložil: mbi

12.8. 2017   Eurasia24
Největší ruský letecký nákladní přepravce, skupina Volga-Dněpr připravil technické požadavky na modernizaci stávajícího parku nákladních letounů An-124-100 a nastínil podobu perspektivního nákladního dopravního letadla s mimořádně vysokou nosností.
V leteckém parku společnosti je v současné době 12 letounů An-124-100 (civilní verze An-124 Ruslan), což jsou dnes největší sériově vyráběná letadla.
Pokud jde o modernizaci Ruslanu, mezi požadavky přepravce patří udržení letové způsobilosti stroje, vyprojektovaného již v 70. letech minulého století, a jeho průběžná modernizace tak, aby vyhovoval novým požadavkům ICAO (Mezinárodní organizace pro civilní letectví).

Podle odhadu expertů skupiny Volga-Dněpr dojde k fyzickému a morálnímu opotřebení An-124-100 kolem roku 2040, kdy bude muset dojít k jejich obměně. A z tohoto odhadu vchází i druhý úkol – zajistit perspektivní techniku pro řešení budoucích úkolů těžkého průmyslu.



Hlavní konstruktér An-124 (a dnes také technický ředitel skupiny Volga-Dněpr) Viktor Tolmačev uvedl, že Ruslana by měl nahradit principiálně nový a po všech stránkách modernější letoun. Podle jeho slov i podle odhadu poradenské společnosti Ernst&Young bude pro zachování a rozšíření služeb letecké přepravy velmi rozměrných a těžkých nákladů skupina potřebovat 40 až 100 nových nákladních letadel.

„Rostoucí trh s leteckou a kosmickou technikou, růst v těžebním a naftařském odvětví dokazuje, že požadavky na přepravu objemných a těžkých nákladů se budou navyšovat,“ uvedl během airshow MAKS-2017 generální ředitel skupiny Volga-Dněpr Michajl Smirnych.



„Přeprava nákladů v leteckém a kosmickém odvětví je pro nás rozhodující. Máme uzavřeny dlouhodobé smlouvy s těmi nejvýznamnějšími firmami leteckého a kosmického sektoru, jakými jsou Boeing, Airbus, Rolls-Royce, Spirit a podobně. Jen za pět měsíců letošního roku vzrostl v porovnání se stejným obdobím loňského roku objem přepravy našimi An-124-100 v sektoru leteckého a kosmického průmyslu o 23 procent.“



Na základě vlastních zkušeností z provozu letadel a zkušeností zákazníků zformulovala skupina požadavky na nový typ letounu určeného k přepravě nadrozměrných a neobvykle těžkých nákladů. Projekty těchto perspektivních letounů vznikaly pod vedením Arťjoma Aruťjunova.

Technicko-ekonomická efektivita nového ruského nákladního letounu by měla být o 35 až 40 procent vyšší než u An-124. Stroj by měl mít efektivní nosnost 150 až 170 tun a dolet alespoň 8 až 10 tisíc kilometrů – měl by tak být schopen s plným nákladem přeletět bez mezipřistání například Tichý oceán. Pro srovnání: dolet An-124-100 (nosnost 120 tun) s maximálním nákladem je zhruba 4 500 km.

Podle Viktora Tolmačeva musí být nákladní letoun budoucnosti schopen vyhovět požadavkům ICAO až do roku 2080. Let takového letadla bude plně automatizován. Je nutné, aby pro něj byl vyvinut i nový, výrazně úspornější letecký motor, než jakým je motor D-18 vyvinutý pro Ruslan.

„V 70. a 80. letech minulého století byl D-18 moderním a pokrokovým motorem s další perspektivou. Dnes ale potřebujeme motor pro léta 2040 až 2060. Zkoumáme proto všechny možnosti leteckého průmyslu jak u nás, tak za hranicemi. Zatím je možno říci, že náš perspektivní motor by mohl být podobný motoru Boeingu 747-8 typu GEnx-2B67, měl by však být ještě lepší,“ řekl Viktor Tolmačev.


Podle technického ředitele skupiny Volga-Dněpr neexistuje dnes ani v ruském, ani v zahraničním leteckém průmyslu jediný známý projekt zabývající se vývojem nákladního letounu srovnatelného svými výkonovými parametry s letounem An-124.

A k tomu, aby se plány perspektivního letadla změnily včas ve skutečnost, je nutno s jeho vývojem začít již dnes. Pak bude možné, aby první sériové „letecké náklaďáky“ létaly až do konce 70. let a aby jejich hlavní „pracovní období“ spadalo do 60. let 21. století.

„Samostatně – jednotlivými podniky a firmami – se již dnes tak složité technické a ekonomické úkoly, jakými jsou vývoj a výroba velkých letadel, neřeší. Jsou řešeny integrovaně tak, že je vytvořena společná pracovní skupina podniků se státními orgány – a jejím úkolem je vyřešení všech problémů,“ doplnil Tolmačev.
Foto: Volga-Dnepr
Zdroj: ato.ru

Jak zlikvidovat dva měsíce před volbami obří náskok hnutí ANO? Stačí požádat sněmovnu o vydání Babiše k trestnímu stíhání za 10 let starou kauzu Čapího hnízda; policie ovšem měla spis dokončený už v lednu 2017...

August 12, 2017, 1:16 pm

≫ Next: Co může potkat Andreje Babiše

≪ Previous: Náhrada Ruslanu? Podívejte se, jak ji vidí Volga-Dněpr (FOTO)

$

0

0

Břetislav Olšer

12.8. 2017  Rukojmí

Mandátový a imunitní výbor Sněmovny právě dostal od služby hospodářské policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie v Praze žádost o vydání šéfa hnutí ANO Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání.
Účelová policejní akce se týká kauzy Čapí hnízdo. Jak tedy zlikvidovat dva měsíce před volbami obří náskok hnutí ANO...? Stačí požádat sněmovnu o vydání Babiše k trestnímu stíhání za deset let starou kauzu Čapího hnízda, zhruba dva roky bez výsledku již vyšetřovanou Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a Policií ČR…

Ovšem ouha; co když policie totiž spis nedokončila až v srpnu 2017, ale už letos v lednu a i kvůli tomu hnutí ANO změnilo svůj morální kodex....

Případy podobné policejní zvůle jsou v české politice známé, za všechny bezprecedentní sviňárna, jež vešla do dějin podlých zhůvěřilostí jako tzv. Kubiceho zpráva, kdy opět těsně před volbami byl tehdejší šéf ČSSD Jiří Paroubek zlikvidován mj. lživým prohlášením, že je pedofil... Kubiceho zpráva…

(Hnutí ANO by i v červenci vyhrálo sněmovní volby, získalo by 25,3 % hlasů. Druhá by skončila ČSSD s 12 %, o 1,5 % za ní pak KSČM. Do sněmovny by se dostala i tehdy ještě existující koalice KDU-ČSL a Starostů. Vyplývá to z průzkumu společnosti Phoenix Research...)

Dnes je těsně před volbami na řadě Andrej Babiš, jehož ANO má obří náskok v preferencích před ostatními pidi straničkami typu výkvět elit ODS (Odpadlíků, Dinosaurů a Sviní u koryt) , kteří pak hromadně přeběhli do TOP 09 (Trampové, Odpadlíci, Přeběhlíci)... A je tady žádost policie o zmíněné vydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání, přitom oba s tím souhlasí, aby se mohli konečně definitivně a už jednou provždy obhájit, dlouhodobě plánovaná akce o Babišovu kriminalizaci.

Jaroslav Faltýnek a Andrej Babiš na pražském sněmu hnutí ANO v únoru 2017. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Jak říká sám Babiš, je to snaha zásadním způsobem ovlivnit volby a poslední zoufalý pokus toho zkorumpovaného systému a tradičních politiků mě zlikvidovat…“ V každém případě je to nesmysl a své pochybení zásadně odmítá. Ani prý neví, na základě čeho policie o jeho vydání žádá, jelikož 3. července už byl kvůli této věci vypovídat jako svědek. Přítomných policistů se doslova ptal, v jakém postavení v tomto případě je, a bylo mu řečeno, že jako svědek… Typické policejní jednání jako ukázka zvlčilé moci...

A co Faltýnek? Ten byl v rozhodné době místopředsedou představenstva holdingové firmy ZZN Pelhřimov, která jeden čas Farmu Čapí hnízdo ovládala. Podle policie se měl podílet na účelovém vyvedení Farmy Čapí hnízdo z holdingu tak, aby splnila pravidla pro udělení dotace, tedy firma malá až střední…

Neobstojí ovšem ani tvrzení, že Farma Čapí hnízdo byla i v období čerpání dotací vedena pod Imobou jako mateřskou firmou, čímž by se skutečně dostala do konfliktu s dotačními pravidly a potvrdila by se tak pravdivost trestního oznámení z konce roku 2015, podle kterého došlo k trestným činům dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie.

Něco takového by ovšem musela policie prokázat pomocí dokumentů. Ale padla kosa na kámen; jak přitom svědčí loňská kontrola Auditního orgánu ministerstva financí, doklady o akcionářích se ztratily i ze zápisů z valných hromad... Hlavní je, že jak Babiš, tak i Faltýnek chtějí být policii vydání, aby vyšla pravda konečně najevo...

Třeba o tom, žerpání dotací z evropských fondů na soukromé projekty je systémový problém Česka. Seznamu to řekl bývalý náměstek Ministerstva financí Lukáš Wagenknecht. U regionálních operačních programů bylo přes 30 procent příjemců dotací anonymních, stejně jako Čapí hnízdo. Vyplývá to z detailní analýzy dotací, kterou vypracovala nezisková organizace Good Governance bývalého Babišova náměstka Wagenknechta.

Andrej Babiš (vpravo) s prezidentem Milošem Zemanem na Čapím hnízdě (archivní foto) FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Práce na projektu přestavby zanedbaného statku a lihovaru u Benešova na konferenční centrum začaly v roce 2006. Majitelem se stala firma Imoba z holdingu Agrofert, který patřil Andreji Babišovi. Postupem času přešla pod akciovou společnost Farma Čapí hnízdo s anonymními majiteli. Tato firma po zákazu anonymních akcií v roce 2014 zanikla a Čapí hnízdo přešlo zpět pod Imobu, která spravuje nemovitosti skupiny Agrofert... https://www.novinky.cz/domaci/445995-babis-k-zadosti-o-vydani-je-to-posledni-zoufaly-pokus-me-zlikvidovat.html

Je vidět, že Čapí hnízdo nechává občany v podstatě chladnými; nic jim nechybí, mají potvrzeno, že se česká ekonomika nachází rovněž díky ministru financí v nejlepší kondici za posledních osm let; Pavel Sobíšek, analytik UniCredit Bank ví, o čem mluví. Utíkáme zbytku Evropy, když. růst o 4,3 procenta je trojnásobkem toho, jak rostou ostatní země eurozóny.

Foto: ČTK

Andrej Babiš si ten den 23. března 2016 ve Sněmovně užil; ukázal také všem poslancům ceduli s fotografiemi opozičních poslanců - Miroslava Kalouska, Heleny Langšádlové (oba TOP 09), Petra Bendla z ODS a Davida Ratha (ex ČSSD), kteří podle něj dotaci na Farmu Čapí hnízdo schválili nebo ji kontrolovali. Farma Čapí hnízdo získala dotaci v roce 2008. Mimochodem v té době byl hejtmanem Středočeského kraje Petr Bendl z ODS.

Agrofert totiž ovládá více než 230 společností zejména v Česku a na Slovensku, jejich tržby při počtu zaměstnanců přes 28 tisíc dosáhly v roce 2012 téměř 132,5 miliard Kč. Všechny jeho firmy platí daně v Česku, ročně 600 milionů Kč do státní kasy. Sám Babiš ročně na daních odvádí v průměru 13 milionů. Navíc v zemích daňových rájů nemá žádnou společnost.

Agrofert v České republice vlastní nebo má v nájmu 57 tisíc hektarů zemědělské půdy. Kolik firem má Kalousek, kolik odvedl státu na daních…? Ve hře je údajný podvod Babiše s 50 miliony pro Čapí hnízdo, když on sám už odevzdal ze svých daní mnohonásobně víc, o jeho firmách ani nemluvě… Kolik firem vlastní Kalousek? Babiš 230 a zaměstnává 28 000 lidí…

Anonymní akcie Farmy Čapí hnízdo v době přidělení padesátimiliónové dotace z EU vlastnily děti a bratr Babišovy partnerky Moniky; resp. Monika Babišová, Adriana Bobeková a Martin Herodes. Navenek to ale nebylo vidět: Majitelé se skrývali za tehdy legálními anonymními akciemi.. Rekonstrukce areálu Čapí hnízdo stála přes 200 milionů Kč; 50 miliony ale miliardáři vypomohl Středočeský kraj, který mu přiklepl dotace z EU, viz výše plus fotografie...

Vyšetřovatelé jsou údajně přesvědčeni, že tohle všichni zmínění dělali vše na přímý pokyn Andreje Babiše. Obviněna tak může být rovněž manažerka Jana Nagyová, dříve Mayerová. (neplést s Janou Nagyovou, dnes Nečasovou, která by si naopak chládek zasloužila právem) A právě Nagyová -Mayerová podávala žádost o dotaci na Čapí hnízdo z Regionálního operačního úřadu Střední Čechy. (Za prokázaný dotační podvod a poškozování zájmů Evropské unie soud může uložit trest pěti až deseti let vězení...) http://tn.nova.cz/clanek/sobotka-se-drsne-oprel-do-babise-pouzil-dluhopisy-aby-oje-l-stat.html

Andrej Babiš ale není Bakala, kvůli němuž se však žádná mimořádná schůze Sněmovny nikdy nescházela; Bakala přitom na očích celého Česka sprostě okradl na sto tisíc občanů této republiky žijících ve 43 tisících hornických bytech OKD, když je prodal mezinárodní investiční společnost Round Hill Capital, místo toho, aby je, jak svatosvatě slíbil, přednostně tento křivák nabídl nájemníkům.

Jak nedávno deník E15 informoval, RPG Byty jen za loňský rok vynesly 461 milionů korun v čistém, tedy téměř šestkrát více než předloni. Z profitu si pak Bakala a jeho společník Peter Kadas nechali na jaře téhož roku vyplatit 261 milionů korun jako dividendu. Zbytek těchto peněz šel na účet nerozděleného zisku minulých let. Na něm již RPG Byty shromáždilo 9,7 miliardy korun. Konto přitom bylo ještě tučnější.

Majitelé firmy si z něj ale loni stáhli 4,6 miliardy. Přitom kdysi dávno se v privatizační smlouvě, jak již bylo zmíněno, Bakala zavázal, že v případě převodu byty nabídne přednostně dosavadním nájemníkům za netržních podmínek, což zatím neudělala. A jak vidno zříti, už nikdy neudělá… Kam se hrabe 50 milionů na Čapí hnízdo, navíc legálně hejtmanem Bendlem před osmi roky schválené a mnoha audity prověřené...

Proč rovněž neřešili poslanci situaci, v níž byla protikorupční policie přesvědčena, že stát se zbavil akcií OKD až podezřele příliš levně; spočítala, že přišel o 3,4 miliardy. A ejhle, šéfem rozpočtového výboru byl v té době za koaliční KDU-ČSL Miroslav Kalousek, nynější předseda TOP 09. Policie už v roce 2012 obvinila Rudolfa Douchu z křivého svědectví a nepravdivého znaleckého posudku znalce, kterého si Fond národního majetku najal. Zavřeli a zase propustili; česká klasika... Další Sobotkův kostlivec vypadl ze skříně; on nic, on jen muzikant

Paradoxy; Kalousek se Sobotkou měl v roce 2004 přítele Radka Pokorného, společníka Bakalovy advokátní kanceláře Pokorný-Wagner. A právě tato partička připravovala za ministerstvo financí podklady pro Evropskou komisi ve věci nedovolené podpory pro kupujícího, kterým ale nebyl nikdo jiný než sám Bakala. Suma sumárum, zajímavý střet zájmů; šlo o advokátní kancelář, která v té době zastupovala Zdeňka Bakalu, tedy kupujícího, na kterého byla stížnost směřována, a jenž měl podle stížnosti nedovolenou podporu ve výši mnoha miliard státu uhradit, ne pouhých 50 milionů....

Samozřejmě, že nejen česká protikorupční policie, ale též Evropská komise se podivovala nad nízkou privatizační cenou OKD, a tehdy mohla vláda ještě podvodnou privatizaci zastavit; vláda však poslala Evropské komisi stanovisko vypracované advokátní kanceláří Pokorný, Wagner & spol., která pracovala pro kupce OKD, a toto stanovisko hájilo již uzavřenou smlouvu. Tuto odpověď Evropské komisi připravil advokát Radek Pokorný, jenž současně pracoval i pro Zdeňka Bakalu, který finálně OKD získal. Dokument podepsal tehdejší náměstek ministra financí a již zesnulý Eduard Janota. http://www.rukojmi.cz/clanky/1236-cim-vetsi-stret-zajmu-dle-babise-tim-pro-nas-lepsi-babis-je-zlate-vejce-sobotkovy-vlady

Dalším kalouskem ve hře je sám Miroslav Kalousek, zřejmě po Havlovi ústřední borec na Bakalově výplatní listině. “Místopřísežně tady z tohoto místa říkám, že Zdeněk Bakala ani žádná jeho firma nikdy nedali a nedají žádné prostředky TOP 09. Všechno ostatní jsou pomluvy,” hřímal mírně intoxikován Miroslav Kalousek zpoza řečnického pultíku, patrně jeho nejoblíbenějšího místa na světě.

Půl roku nato se však Bakala přihlásil ke sponzoringu tria tuzemských pravicových stran – tedy ODS, VV a právě TOP 09, které finančník poukázal na konto sedm a půl milionu korun. “Chci zahájit otevřenou debatu o férovém způsobu financování politických stran v Česku,” prohlásil tehdy Bakala. Co za to dostala TOP 09 na revanš…? A opět žádná mimořádná schůze Sněmovny ČR pro evidentní střet zájmů....



A co teprve aby sněmovna reagovala na korupční skandály Karla Schwarzenberga, adoptovaného aristokrata, a jeho vydání policii pro trestný čin nejedné finanční machinace? Je také zajímavé, proč byl rodu Schwarzenbergů jako údajným „odbojářům“ zabavován majetek zvláštními zákony Národního shromáždění v roce 1947 (viz. zákon č. 143/1947 Sb.), tedy zákony používanými proti kolaborantům. Ještě zvláštnější pak je, že byl mnohamiliardový majetek panu Schwarzenbergovi, kancléři prezidenta Havla, po roce 1989 vrácen.

Aby mohl zrestituovat, musel i uplácet, jak později sám přiznal. "Nechme to být. Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla. Bylo to k uzoufání. A po dvou letech, kdy se všechno zablokovalo... Nebyl to přímý úplatek, šlo řekněme o jistou protislužbu. V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice. Dodnes z toho mám špatné svědomí," popsal po letech tento případ, když se "dobrovolně" přiznal médiím.

Pochybnosti nad podnikáním Karla Schwarzenberga vyvstaly už v roce 1997, kdy Schwarzenbeg spolu se svým přítelem Zdeňkem Bakalou (Patria Finance) a francouzskou firmou Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou Becherovku. Třebaže jejich nabídka byla až druhá nejvyšší, stát na dramatickém jednání vlády přiklepl firmu Schwarzenbergovi a spol. většinou jednoho hlasu. Pro hlasovali Schwarzenbergovi známí z ODA a KDU-ČSL.

Becherovce se ale příliš nevedlo a podnik, který měl v roce 1997 zisk 148 milionů, skončil za tři roky poté v mínusu až 140 milionů. Média tehdy psala o tom, že se Becherovka tuneluje státu před očima. Podivně dopadlo i hospodaření Nadace Bohemiae. Karel Schwarzenberg, který si spolu s Miroslavem Kalouskem hraje na spořádaného hospodáře, v nadaci, kterou v roce 1992 založil, figuroval jako výkonný ředitel.

Rok po svém založení přestala však nadace platit daně, aby poté skončila v konkursu s dluhem 3 milionů - na daních. Z velkolepého plánu pravdoláskařů (v nadaci figurovala i jména Vladimíra Dlouhého, Josefa Zieleniece, Michala Lobkowicze, Lucie Pilipové nebo Jana Švejnara), jak do České republiky lákat zahraniční investory, nezbylo vůbec nic. Otázka je, zda to vůbec někdy bylo v plánu.
Nedávno pak vyšlo najevo, že Schwarzenberg například v roce 2002 porušoval mezinárodní zákaz prodeje ryb, když obcházel nařízení, podle kterého nebylo možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy, aby se vyloučila případná kontaminace malachitovou plísní, které v té době zachvátila chovy v několik středoevropských zemích.

Schwarzenbergovi se nechtělo dlouho čekat na výsledky testů a tak raději ryby za miliony korun prodal účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz nevztahoval. Ryby tak prodával vesele dál, zatímco poctiví rybáři své ryby testovali a přicházeli o zisky. Jeden z nejbohatších lidí v zemi i ve střední Evropě si na opravy svých rybníků žádá několikamilionové dotace od státu.

(Rakouský magazín Format odhadl jeho celkový majetek na téměř 12 miliard korun. Ke svému ministerskému bratru stotisícovému platu navíc přiznával důchod z Německa ve výši 140 tisíc korun, z pronájmu nemovitostí v Rakousku, Německu a Česku mu předloni přišlo na účty osm milionů korun..)

O půl roku ale přešvihnul termín, do kdy měl rybník kolaudovat, pročež by měl tedy dotace správně navrátit. Ale zažádá si na ministerstvu financí o pardon a jeho kamarád Miroslav Kalousek jako tehdejší ministr financí mu to benevolentně prominul. Nic se vracet nemuselo… Bože, ty to vidíš… a co na to Sněmovna? Mlčí, resp. mlží… Kam se hrabe Čapí hnízdo...

Nedávno zřejmě ze spánku řekl kníže Karel Spáč I.: „Mám pocit, že pan Babiš už je za svým zenitem. Populistické strany, jakou je i hnutí ANO, nezadržitelně stoupají, a potom najednou jim dojde dech. A mám dojem, že Babišovi dochází dech, nemyslím si, že bude ještě slavit velké úspěchy. Samozřejmě, při volbách v roce 2017 může mít ještě silné postavení, ale zdá se mi, že svůj vrchol už překročil. Viz odchod poslankyně ANO z klubu Kristýny Zelienkové ukazuje, že někteří poslanci jsou už z něho nešťastní. Prostě dnes vést stranu jako stranu jednoho muže je program na krátkou dobu. Pokud nepostavíte stranu na silnějších základech, tak nebude mít dlouhou trvalost…“

Inu, Bože, ty to vidíš, co za výkvět elit ODS (Odpadlíků, Dinosaurů a Sviní u koryt) , kteří pak hromadně přeběhli do TOP 09 (Trampové, Odpadlíci, Přeběhlíci), nám vládli a drze ještě prý vládnout chtějí; všichni teď však mají včetně apolitické policie jedinou snahu – zbavit se Andreje Babiše a jeho ANO, aby nevyhrála volby… Kam se hrabe Al Capone na české Sobotky, Kalousky a Schwarzenbergy…

---

Co může potkat Andreje Babiše

August 12, 2017, 4:00 pm

≫ Next: FAZ: Sankce, ceny ropy - a ruská ekonomika stále roste a roste!

≪ Previous: Jak zlikvidovat dva měsíce před volbami obří náskok hnutí ANO? Stačí požádat sněmovnu o vydání Babiše k trestnímu stíhání za 10 let starou kauzu Čapího hnízda; policie ovšem měla spis dokončený už v lednu 2017...

$

0

0

Zdeněk Jemelík
13. 8. 2017       JemelikZdenek
Obrovský mediální hluk kolem žádosti policie o vydání dvou nejvyšších představitelů Hnutí ANO k trestnímu stíhání bude mít jistě mnohostranný vliv: na důvěru veřejnosti k oběma politikům a jejich straně, na důvěru veřejnosti ve zdraví našich politických poměrů, ale i na obraz státu v očích mezinárodní veřejnosti. Vytvořený mediální obraz působí dojmem, že obvinění nejméně proti Andreji Babišovi jsou naprosto jasná a nezpochybnitelná, ačkoli o jejich obsahu se neví téměř nic. Presumpce neviny pro novináře a všelijaké protikorupční aktivisty neplatí.

K podezření z trestného jednání se připojuje morální odsouzení, jehož vyvrácení by bylo obtížné: miliardář se nestyděl sáhnout si na „poměrně malé“ peníze, které mu nepatřily.

Trestnost Babišova jednání se podle „zdravého selského rozumu“ zdá být jasná: nejdříve vyvedl společnost ZZN Agro Pelhřimov z holdingu Agrofert do vlastnictví svých blízkých, aby se dostala do kategorie firem, jež mohou žádat o dotace z rozpočtu Evropské unie. Ta se pak přejmenovala na Farmu Čapí hnízdo, získala dotaci ve výši 54 milionů Kč a po pěti letech se opět vrátila do holdingu. Andrej Babiš, resp. jeho rodina či holding údajně získali dotaci podvodně.

Ve veřejném prostoru nyní bouří vášně, do nichž se promítá nevole jeho odpůrců nad jeho podnikatelským úspěchem a dosažením politické moci. Zdá se, že Andrej Babiš je předem odsouzen nejen k vysokému trestu odnětí svobody, ale i k vyvržení ze slušné společnosti a jeho vina je všem jasná.

Nepatřím k jeho obdivovatelům, naopak soudím, že mezi politikou a velkým byznysem má být neprostupná zeď a společnost se má mimo to chránit před lidmi s monokratickými sklony. Své výhrady k němu nebudu rozvádět do podrobnosti. Mohl bych pociťovat škodolibé zadostiučinění nad jeho trestním řízením, protože kdysi projevil spokojenost s trestním stíháním Shahrama Zadeha, jehož obhajobu jako laický občanský aktivista, člen spolku Šalamoun, podporuji: dnes Andreji Babišovi hrozí, že klesne na stejnou úroveň sprostého obviněného a bude prožívat hrůzy, které si zatím vůbec nedovede představit.

Nicméně jako laik, který monitoroval desítky trestních řízení, na základě praktických zkušeností vidím případ a jeho mediální pojednání poněkud jinak než tvůrci veřejného mínění. Především soudím, že vášně nemají v posuzování podezření z trestného jednání místo a při přísném dodržování pravidel trestního řízení bude vývoj kauzy podstatně složitější, než se na první pohled zdá, a prokazování viny bude obtížné.

Zdánlivě jasný obraz podezření na Babišovu odpovědnost za dotační podvod ztrácí jednoznačnost ve světle zásady, že občan má být trestán jen za to, čeho se skutečně přímo nebo nepřímo dopustil, přičemž mu je prokázáno, že jednal vědomě s úmyslem způsobit škodu nebo opatřit si neoprávněný prospěch. Již zde je kámen úrazu: akce zahrnuje celý sled právních úkonů, je do ní zapleteno více osob a nebude jednoduché změřit osobní podíl Andreje Babiše na nich, natož prokázat mu vědomí a úmysl. Samozřejmě, soudci Aleši Novotnému na uložení trestu odnětí svobody Aleně Vitáskové stačila domněnka, že vedla „nějakou komunikaci“ se svou podřízenou, ač pro to dle svého výslovného vyjádření nemá důkaz. To je ale výhřez soudcovské svévole, k jehož opakování v jiných případech by nemělo dojít.

V neprospěch zaslepenců nenávistí však zejména působí skutečnost, že základem skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu dle § 212 trestního zákoníku je klamavé jednání při předložení žádosti o dotace, nebo použití získané dotace k jinému účelu, než k tomu, který žadatel uvedl. Podle médií ale klamavou žádost o dotaci podala Jana Mayerová, dnes náměstkyně jihlavského primátora. Vedl jí snad Andrej Babiš ruku ?

Ovšem v případě této právní kvalifikace je příprava trestného činu trestná stejně jako jeho provedení. Pokud se tedy podaří žalobci prokázat, že Andrej Babiš s Jaroslavem Faltýnkem toto vše zosnovali a ostatní spoluobvinění byli jejich nástrojem, vedlo by se jim zle a hrozily by jim tresty až 10 let odnětí svobody, i když by se jejich účast na konkrétních následných právních úkonech neprokázala.

Podobně v případě trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 trestního zákoníku je základem skutkové podstaty trestního zákoníku klamavé jednání ve vztahu k čerpání prostředků unijního rozpočtu, popř. jejich nesprávné použití. Prokazování subjektivní stránky trestného činu Andreji Babišovi ani v tomto případě nebude jednoduché. Také u této právní kvalifikace by horní hranice trestní sazby byla deset let. Ale příprava tohoto trestného činu není trestná.

Suma sumarum: jako v jiných případech média nakrmila veřejnost zjednodušujícím obrazem a postižené představitele Hnutí ANO předem odsoudila. Rozpor mezi obrazem „dle zdravého selského rozumu“ a formálně právní složitostí dokazování skýtá jistotu, že v případě podání obžaloby se obžalovaní musí připravit na maření života účastí velmi dlouhým soudním procesem.

Vedou se spory o to, zda načasování zásahu proti Andreji Babišovi a Jaroslavu Faltýnkovi je součástí předvolebního boje. Podezření není zcela nesmyslné, protože dlouhodobý tlak na Babišův odchod z politiky je viditelný a zejména akce s Přibilovými nahrávkami byla nechutná. Jenže nikdo se nepřizná, že vypustil policii a státního zástupce jako džina z láhve a záměr poškodit ANO ve volbách nelze policii prokázat. Současně nelze vyloučit, že vyšetřování skutečně doběhlo do tohoto bodu až teď a policie nesměla zásah zdržet.

Nemá tedy smysl tyto debaty vést. Spíše bychom se ale měli zamyslet nad příliš častým ovlivňováním veřejného života zásahy policie a státních zástupců. Počínaje Kubiceho zprávou následují stále další nepřístojnosti: vypuzení z ministerské funkce Víta Bárty, překážejícího „betonářské lobby“ a ODS, puč za svržení policejního prezidenta Petra Lessyho, jmenovaného ministrem z Věcí veřejných k nelibosti ODS, vymítání Jany Nečasové, dř.Nagyové z Úřadu vlády a z vlivu na premiéra s pomocí policie a olomouckých žalobců, dlouholeté, dosud zdaleka neukončené pronásledování Aleny Vitáskové, bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu, překážející parazitování na veřejných zdrojích a kapsách daňových poplatníků v odvětví energetiky, a nyní zásah proti Andreji Babišovi. Některé procesy již skončily pravomocným zproštěním, což zpětně prokazuje jejich nesmyslnost od samého počátku. Kauza Jany Nečasové, dř. Nagyové zatím přinesla tak hubené výsledky, nepřiměřené rozsahu nasazených prostředků, že na ni platí přísloví o hoře, která porodila myš. Alena Vitásková byla nepravomocně odsouzena 22.února 2016, ale dosud se nedočkala rozhodnutí odvolacího soudu. Příliš časté zásahy policie a státních zástupců do veřejného života vyvolávají otázku, zda jsou slučitelné se standardními představami o demokratickém právním státu, zda spíše nejsou náběhem na policejně- státnězastupitelsko- soudcokratický stát. Opakovaně někdo podléhá pokušení použít orgány vymáhání práva k zásahu do věcí veřejných, ale je to nebezpečné: zítra se stejné orgány mohou obrátit proti němu.

Ještě nikdo pořádně nezná obsah obvinění, ještě se neví, zda Poslanecká sněmovna Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka skutečně vydá, průběh trestního stíhání a jeho délku nelze předjímat, neví se, zda se oba pánové budou opět ucházet o poslanecký mandát, ale již se vedou debaty o tom, že by měli resignovat na poslanecké mandáty a jak asi jejich obvinění ovlivní výsledek voleb.

Nikdo se ale nezamýšlí nad tím, jak trestní řízení ovlivní životy obviněných jako jednotlivců, a jak dopadne na jejich rodiny a přátele. Působí-li v jejich trestní věci neformální účelové uskupení (podobnost s pojmem „zločinné uskupení“ není náhodná), zaměřené na definitivní vypuzení Andreje Babiše a jeho hnutí z politiky, z analogie se způsobem zacházení s Shahramem Zadehem soudím, že je nic dobrého nečeká, pokud si policie a státní zastupitelství nebudou na vyšetřování prominentů jen hrát. Dostane se jim příležitosti, aby se na vlastní kůži přesvědčili, jakého stupně emancipace směrem k právu na libovůli dosáhlo státní zastupitelství (které je „hlídačem policie“) a trestní soudy v době, kdy resort spravedlnosti spravovalo Hnutí Ano. Ve veřejnosti již dříve zněly hlasy o nutnosti vynucování odpovědnosti policistů, státních zástupců a soudců za nesprávná rozhodnutí, jimiž občané utrpěli škody. Hnutí ANO šlo do voleb se slibem nápravy, ale ve skutečnosti pod jeho správou resortu spravedlnosti se jistota beztrestnosti páchání justičních přehmatů a zločinů zvýšila. Zčásti je to důsledek toho, že oba ministři spravedlnosti neměli ze strany vedení hnutí dostatečnou politickou podporu. Ostatně žádná z politických stran, která kdy resort spravedlnosti držela, nenaložila se svým ministrem tak hanebně, jako ANO s Helenou Válkovou, mimo jiné dlouhodobě beztrestně ostřelovanou Babišovými novinami.

Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek se musí připravit na to, že soud povolí odposlech jejich telefonů a pošle jim do bytů a do firemních kanceláří policisty na domovní prohlídku. Na základě analogie s výše zmíněným případem Shahrama Zadeha by mě nepřekvapilo, kdyby orgány činné v trestním řízení „povýšily“ Andreje Babiše na hlavu zločinného uskupení, zřízeného za účelem uskutečnění dotačního podvodu: podvod mohl proběhnout jen proto, že na něm pracovala koordinovaná skupina Babišových blízkých, která musela mít vůdce. Když Shahram Zadeh dokázal založit zločinné uskupení, v němž nejvíce „práce“ odvedli spolupracovníci policie, kteří mu škodili a zajišťovali si vlastní beztrestnost, a to v době, kdy byl ve vazbě a nikoho z členů uskupení neznal a neměl s ním styk, jistě by to dokázal Andrej Babiš na svobodě s lidmi, s nimiž měl volný styk a prostředky k jejich usměrňování.

Nepřekvapilo by mě ze stejného důvodu, kdyby státní zástupce našel důvody pro uvalení koluzní vazby, aby se účastníci vyšetřovaného jednání nemohli mezi sebou během přípravného řízení domlouvat. Koluzní vazba je nepříjemná m.j. i v tom, že vazebně stíhaný nemá právo na soukromí ani při rodinných návštěvách. Je časově omezená a po ukončení výslechů musí být okamžitě zrušena. Když ji ale státní zástupce „zapomene“ zrušit a nechá ji běžet o několik týdnů déle, jak se stalo v případě Shahrama Zadeha vinou státního zástupce Michala Galáta, nic se neděje. Práva sprostého obviněného jsou nicotná, nikdo jich nedbá.

Andrej Babiš se již nechal slyšet, že jeho trestním stíháním se vracíme do padesátých let. I když se naše orgány činné v trestním řízení dopouštějí četných nepravostí, toto srovnání je zhola nesmyslné. Dále se vyjádřil, že podá stížnost proti sdělení obvinění. Na to má jistě právo, ale jak praxe v kauze Shahrama Zadeha ukazuje, nemusí mu to pomoci, protože státní zástupce nemá stanovenu závaznou lhůtu pro její vyřízení a může se jí zabývat a samozřejmě ji zamítnout až za několik měsíců. Rozhodne-li se na základě nepravomocného usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nechat obviněného zadržet a předvést jej před „nedělního“ soudce s návrhem na uvalení vazby, soudce mu nejspíš vyhoví.

Andrej Babiš má proti Shahramu Zadehovi výhodu, že asi nikoho nenapadne, že by mohl uprchnout a nemůže se tak dostat do situace, v které by na účtě soudu ležela jeho kauce 150 milionů Kč jako pojistka proti pokusu o útěk a současně by byl v útěkové vazbě.

Různých nepřístojností by byli obvinění ušetřeni, kdyby státní zástupci plnili důsledně funkci záruky za nestrannost a zákonnost trestního řízení. Někteří z nich ale vidí své poslání v prosazení potrestání každého, na koho policie ( a za ní skrytí udavači) ukáže prstem. Když pak obviněný dosáhne u soudu zproštění, stát neochotně zaplatí odškodnění, ale posedlíci, kteří svou zavilostí škodu způsobili, nenesou odpovědnost a pokračují stejným způsobem v dalších kauzách. Kární žalobci, kteří by je mohli pohnat k odpovědnosti, raději vymýšlejí nesmysly, aby je nemuseli potrestat.

Nejvyšším kárným žalobcem vůči státním zástupcům je ministr spravedlnosti, který je také druhým nejvyšším kárným žalobcem po prezidentovi republiky vůči soudcům. Všichni ministři spravedlnosti, které jsem poznal, se ale této funkce ujímali velmi neradi a Robert Pelikán není mezi nimi výjimkou : ví o různých zvrácenostech, ale nic proti nim nepodniká. Například mu nevadí, že dva soudci téhož soudu rozhodli odlišně o účinnosti složené kauce na oprávněnost uvalení útěkové vazby v jiném případě než v tom, v němž byla kauce složena. Účelové uskupení jihomoravských žalobců a soudců se proto může s lehkou myslí dopouštět čehosi, co jejich kritici považují za projev státního banditismu: mají kauci Shahrama Zadeha v rekordní výši 150 milionů Kč na účtě a bez ohledu na ni drží jejího složitele v útěkové vazbě.

Právě proto, že je Robert Pelikán představitelem Hnutí ANO, se pánové Babiš a Faltýnek nebudou moci spoléhat na jeho ochranu, protože v případě kárného zásahu nebo podání stížnosti pro porušení zákona v jejich prospěch by jej rozhněvaná veřejnost ostrakizovala kvůli střetu zájmů.

V každém případě další vývoj kauzy „Čapí hnízdo“ bude velmi zajímavý a bude prověrkou skutečné úrovně českého trestního řízení. Pokud se věc dostane před soud, který usvědčí pány obviněné z trestného jednání nezpochybnitelným způsobem a pošle je za mříže, bude to důkaz, že Česká republika je právním státem, v němž ani prominenti nemají zaručenu beztrestnost. Platí to ovšem jen pro případ, že se jim dostane spravedlivého soudu, vedeného za důsledného respektování trestního práva. Není ale zdaleka jisté, že tato podmínka bude naplněna. Celkově budou sklízet, co jejich strana v resortu spravedlnosti zasela.

FAZ: Sankce, ceny ropy - a ruská ekonomika stále roste a roste!

August 13, 2017, 6:36 am

≫ Next: Postmoderna jako výsledek normalizace moderny

≪ Previous: Co může potkat Andreje Babiše

$

0

0

13.8.2017

Sankce a nízké ceny ropy nezabránily ruské ekonomice stále „růst a růst,“ diví se německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Ve druhém čtvrtletí letošního roku se ekonomické ukazatele zvýšily o 2,5% ve srovnání s předchozím rokem, což podle analytiků svědčí o normalizaci situace. 

Kromě toho, od konce roku 2016 po sedmi čtvrtletích klesajícího HDP začala opět růst, poznamenaly noviny.

Přes sankce a klesající ceny ropy, „ruská ekonomika stále roste a roste“, diví Frankfurter Allgemeine Zeitung. Růst o 2,5% znamená největší skok od třetího čtvrtletí roku 2012, uvedl deník.

Podle analytiků tato data naznačují normalizaci hospodářské situace v zemi.„Růst se výrazně zvýšil ve stavebnictví a v průmyslu,“říkají experti z Capital Economics. Obchod také zaznamenal pozitivní trendy. Pokles ekonomické výkonnosti je pozorován pouze v zemědělském sektoru.

Od konce roku 2016 po sedmi čtvrtletích poklesu začal HDP opět růst.

Zdá se, že se ruská ekonomika dobře vypořádala se západními sankcemi a klesající cenou ropy, uzavřel Frankfurter Allgemeine Zeitung.

(kou, prvnizpravy.cz, faz.net, foto: arch.)

Související článek:
Forbes: Sorry, senátore McCaine, ale Rusko sankce přežilo!

Postmoderna jako výsledek normalizace moderny

August 13, 2017, 8:44 am

≫ Next: 0 zametání před vlastním prahem

≪ Previous: FAZ: Sankce, ceny ropy - a ruská ekonomika stále roste a roste!

$

0

0

Ladislav Žák
13.8.2017   VašeVěc

Můj vzácný berlínský kamarád, Juraj Baláž, mi poslal malé zamyšlení inspirované blížícími se německými volbami. Dovolil jsem si pár úprav a doplnění a rád předkládám jeho názory českým čtenářům.


Naděje, že se v Německu v září zvolí vláda, která bude problémy řešit, místo toho, aby problémy, jako ta dnešní vláda, ve velkém nadělala, je minimální. Je minimální nejenom proto, ze CDU Angely Merkelové vede ve všech průzkumech volebních preferencí. Naděje je přímo nicotná při pohledu na to, jaká by byla alternativa k té dnešní, problémy těhotné a dlouhodobě je přenášející vládě.

Soustřeďme se na tři nejvíce diskutované problémy, které jdou přímo na vrub vlády a z valné části přímo na konto kancléřky.

V první řadě je to problém otevření řady nejen německých, ale i řady evropských hranic pro asi milion uprchlíků. Jsou to lidé, kteří dostali formálně časově omezený azyl, ale v Německu zůstanou a mají se integrovat – ale „kam“ a hlavně „jak“ zapomněla politická elita komukoliv, včetně azylantů, říci. Slova Merkelové, „wir schaffen das“ (my to zařídíme), jako strategie svalit celou tu jednostrannost a iracionalitu otevření hranic na celou společnost přímo kontrastuje se snahou propagandisticky prosazovat multikulturalitu tam, kde má negativní dopad na klíčové instituce společnosti jako vzdělávací systém, sociální sítě a hlavně růst blahobytu na všech úrovních společnosti. Místo toho stoupá v německé společnosti horizontální stratifikace a hlavně roste rozdíl v příjmech, a tím roste i míra bídy. Ta se už vůbec nedá řešit šablonovitě pomocí liberálních institucí, protože není možné zvýšit úroveň životního minima, bez toho, aby počet chudých skokově nevzrostl na úroveň, kterou sociální stát není schopen strávit. Tak končí konci veliký příběh, legenda až mýtus o sociálním státu, o síti, která všechny zajistí před pádem do propasti. Síť se sice nerozsypala a ještě je schopna zachytit veliký počet lidi v nouzi, nicméně se modifikovala do podoby, že bude o hodně hůř, a teď nastal čas, kdy se partaje předvádějí před voliči v přesvědčování, s kterou z nich bude hůř pomaleji.

Dalším velikým německým problémem je brexit. Je politickou krizí, která se vůbec nedotkla německých politiků, což je sám o sobě paradox. Brexit je pro Německo politickou krizí z historického pohledu – Německo se kdysi totiž téměř osamoceno jednostranně zasazovalo za přijetí Velké Británie do Západoevropské Unie WEU, jednoho z předchůdců EU. Je politickým průšvihem a propadákem nejvyššího řádu, že Německo nebylo aktuálně ochotné nebo dokonce schopné vytvořit podmínky, aby Británie v Unii zůstala. Vyhlášení Merkelové, že se musí udělat vše pro to, aby se Britům po odchodu z Unie nevedlo lip, než jim bylo v Unii, je primo demaskující populismus. Populismus, za kterým se schovávala politická krize v Německu, v Evropě i v transatlantických vazbách a zahlazovala se vlastní neschopnost a nezodpovědnost Merkelové udělat něco rozumného ve věci „společný evropský dům“. Možná, že nám to ještě nedošlo, ale za Brexitem stoji víc, než se nám snaží politici namluvit a existuje předpoklad, že také občanská válka na Ukrajině je výsledkem té samé zaslepenosti „buď EU anebo nic“, která vypudila britské elity do jiného, méně rigidního, pružnějšího prostoru, než ten ovládaný Berlínem přes Brusel, který se v Německu a nejen v něm všemi způsoby přes všechny komunikační kanály velebí. Evropská Unie ztratila Velkou Británii, její veliký a vzdělaný lid a jako hokynářka žádá za tuto historickou stratu od Britů 100 miliard Euro. Možná jako náhradu za tuto ztrátu, se vezme Brusel do EU Albánii. Kus za kus. To, ze nám Britové brexitem neotevřeli oči, je více způsobené tím, ze my sami je nechceme otevírat, než argumenty z druhé strany kanálu, proč se Britové pro tuto separaci rozhodli.

Třetím problémem je vysoká toxicita německého automobilového průmyslu, vlajkové lodi a zároveň pontonu a tankeru německého průmyslu vůbec. Nejen výsledek kriminálního jednání technického personálu a managementu firem německého automotivu sám o sobě, ale celý proces ve svém výsledku, že se normy pro výfukové plyny vlastně neměly vůbec dodržovat, je vlastně politické fiasko. Cela německá politická elita celé roky hýčkala průmysl, který podváděl zákazníky a otravoval populaci nadměrným množstvím výfukových plynů. Při odhalení tohoto megapodvodu není na stole pravda a jasné odsuzující stanovisko politické elity, ale naopak zamlžováni, klamáni, manipulace a, jak jinak, výhružky na adresu soudů, které by mohly rozhodnout ve prospěch zákazníků, ochránců zdraví a životního prostředí. Najednou se začíná v Německu mluvit otevřeně o tom, že na této nepřijatelném nátlaku na soudy se podílejí titíž protagonisté politické moci merkelovského Německa, kteří na druhé straně jedním dechem kritizují soudní reformu v Kaczynského Polsku a výkon spravedlnosti v erdoganovském Turecku.

Zbývá odpovědět na otázku, co tohle všechno má společné s normalizací moderny, jakožto cesty k postmoderně, jak je uvedeno v titulku?!? Moderní moc je založena na normalizaci prostřednictvím dominance technického nebo možná technicistního myšlení. Pro tento způsob myšlení je signifikantní to, že ono samo reviduje svoje vlastní nedostatky a relativizuje rizika, která samo produkuje. Tím se společnost postupně stává dispersní, je rozkládána na specifické, podle svých technických možnosti fungující a funkční části, což je právě charakteristický rys postmoderny. Jestli se dá předpokládat nějaký společenský celek, pak by vypadal podle výkladu Ulricha Becka jako „riziková společnost“ (Risikogesellschaft). Jednoduše jde o společnost, jejíž individuální a kolektivní příslušníci si myslí, že se mohou proti každé nepříjemné eventualitě připojistit. Pojivová složka disperzní postmoderní společnosti se postupně stává stále řidší, má menší viskozitu je řečeno baumanovsky „tekutější“.

Konec této struktury lokalizovaných postmoderní technicitou ovládaných societ se ukazuje v horizontu probíhajících finančních krizí a má vyústit logicky do návratu řízeného hospodářství, což by mělo přinést zvýšení viskozity společenského pojiva. Toto přesvědčení je založené na úvaze o realitě finančních trhů. Finanční trhy jsou ve velké míře manipulovatelné a také manipulované. Je to sice přirozená vlastnost každého trhu, která je ovšem na finančních trzích vysoce riziková. Bez stále přísnějšího dozoru a regulace mají tendenci k neodpovědným a rizikovým spekulacím, k morálnímu hazardu. Poslední velká spekulační bublina před přibližně 10 lety se řešila tím způsobem, že se tíha nákladů přenesla na společnost, tedy na konkrétní lidi, a banky, jako původci krize, zůstaly zachráněny pravě kvůli své vysoké „systémové relevantnosti“ jinými slovy své dominantnímu vlivu na společenské vztahy na úkor nejen klientů bank, střadatelů, ale doslova všech občanů. Další finanční krize je na obzoru, podle některých německých ekonomů v horizontu 3-5 let a ta už se stěží bude dat řešit na úkor sociálních výdajů, penzí, a to bez jakékoliv jasné reciprocity a kompenzace. A tady právě nastoupí řízená plánovaná ekonomika a méně tekutá společnost, ve které může levice opět sehrát svoji historickou roli. Tedy, jestli se levici podaří zachránit ve společnosti demokracii a přitom zavést do společnosti řízenou ekonomiku.

Jurajova úvaha je velmi zajímavá a podnětná. Uvádí informace z německé společnosti, které kvůli otázce migrace příliš nevnímáme. Nemohu si však odpustit poznámku o tom, že současná levice je daleko více disperzní než jakákoliv postmoderní společnost. Navíc si na tom ostentativně zakládá. Je natolik tekutá, že se její pojivo, obrazně řečeno, nachází ve fázi plynné a pesimisté by snad mohli hovořit rovnou o plazmě. To má neblahé důsledky pro její jednotu, které se drobí, levice se atomizuje a její schopnost kolektivní akce se blíží zprava limitně k nule…

Nicméně má Juraj plnou pravdu v tom, že bez jiného způsobu hospodářství, než toho aktuálního, který ovládají individualismus a trhy, a to trhy především finanční, se postupně atomizuje a rozloží jakákoliv společnost. Čelit tomu, znamená začít budovat kolem sebe partnerské vztahy na základ jednoty práv a povinností. Jde o to, abychom si za možná rizika ručili navzájem a nikoliv, tak jako v dnešní Risikogesellschaft, prostřednictvím jakési pojišťovny stojící mimo systém, která samozřejmě v případě větší krize okamžitě zkrachuje, aby nemusela plnit. Žádná pojistná matematika nenahradí obyčejné člověčenství a lidskou vzájemnost.

Jde o dobré sousedství, spolužití a sounáležitost. To platí pro jednotlivce i nejrůznější lidská společenství - územní, hospodářská i zájmová. Pro nás pro všechny. Máme k tomu všechny předpoklady, protože jsme stále ještě především lidmi. Kolem nás existuje celá řada zárodků jiné, méně tekuté a více solidní i solidární společnosti. Pokud se sami nezměníme a nebudeme aktivně měnit prostředí kolem sebe, pravděpodobně nepřežijeme vlastní sebestřednou hloupost. Darwinovu cenu za tenhle groupthink si už nebudeme moci převzít. Možná ji dokonce nebude mít ani kdo udělit.

0 zametání před vlastním prahem

August 13, 2017, 11:05 am

≫ Next: Redaktor Záruba a dvě nedobrovolné vědmy

≪ Previous: Postmoderna jako výsledek normalizace moderny

$

0

0

Jar. Loudil
13. 8. 2017
Američtí rasisté vyprovokovali  masové nepokoje ve Virgínii, kde musel být vyhlášen výjimečný stav. Do davu lidí protestujících proti rasistům najel americký rasista autem, zabil jednu ženu a 30 lidí zranil, řada z nich je v kritickém stavu. Následně se do lesa zřítil policejní zasahující vrtulník, ve kterém uhořeli dva policisté. Celé město vře, pokračují potyčky všech proti všem. Situaci se snaží uklidňovat svými proslovy prezident Trump.

Ano, toto je americký - "tavící kotlík kultur v praxi". K nám jezdí zástupci US neziskovek zkoumat, zda neubližujeme Romům stavbou plotu v Matiční  ulci, u nich doma ovšem běží doslova rasové válka kultur. To je ale moc nezajímá. Oni musí  "poplivat"  jen to, co se děje v zahraničí. Odporné neziskovky !!

Když v Číně uvězní dva disidenty, tak se to komentuje ze všech stran se závěrem, že v Číně vládne hnusný nedemokratický režim. Ano, USA mohou být spokojené , tam se navzájem vraždí rasisté a černoši "demokraticky". Zde není nutné o režimu ve Washingtonu nijak pochybovat. Vždyť  tam sedí - "demokraté" !!!







http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/amerika/video-pri-nepokojich-belosskych-extremistu-zemreli-tri-lide_441862.html

https://www.youtube.com/watch?v=Asam4p814-A

https://www.youtube.com/watch?v=ABxYIrlZpm8

Redaktor Záruba a dvě nedobrovolné vědmy

August 13, 2017, 11:20 am

≫ Next: Venezuela obvinila Trumpa z extremismu po jeho výroku o vojenské intervenci

≪ Previous: 0 zametání před vlastním prahem

$

0

0

Lubomír Man
13. 8. 2017
„Ahoj holky“ oslovil sportovní redaktor Záruba dvě někdejší naše světové mistryně ve svých disciplinách Šárku Kašpárkovou a Ludmilu Formanovou pár týdnů před londýnským mistrovstvím světa v lehké atletice. „Mám pro pro vás novinu. Budete na mistrovství přímo a průběžně komentovat své někdejší disciplíny. To znamená ty, Šárko, budeš komentovat ženské discipliny skokanské, a ty Lído, zase discipliny ženské běžecké. Co na to říkáte?

„Hurá, vau, jupí, úžas, skvělé, samozřejmě jsme pro, dík za důvěru“ rozhlaholily se obě oslovené, a vedle jejich vzrušených hlasů bylo v odpovědi slyšet i kácení a pády různých předmětů, jak obě atletky nekontrolovatelnými pohyby, vyvolanými přílivem nenadlého štěstí, rozhlaholily i všechno, co stálo kolem nich

„Ale to není všechno, holky“ pokračoval v přídělu dech deroucích novinek redaktor Záruba: „Vedle téhle přímé role komentátorské se mnou v detašovaném studiu v Londýně povedete i debaty o tom, co se v programu mistrovství chystá, anebo co v něm právě proběhlo. To už samozřejmě bude takové spíš analytičtější, odbornější a možná i psychologičtější. Tak co vy na to?“

„Hurá, vau, jupí, úžas, a ještě skvělejší než to první“ zahalekaly obě oslovené. „ A to s vámi budeme analyticky debatovat o všem? O všech diciplinách? Třeba i o mužském kladivu? Nebo i o desetiboji mužů?“

„Jistě, a proč ne?“ redaktor Záruba na to. „Něco jste už i o těch věcech někde něco zaslechly, ne? Na zájezdech ve vlaku nebo v autobuse se toho přece nakecá dost ne? No a teď, v tom Londýně, budeme nějak v tomhle duchu pokračovat. Nějak to splichtíme, žádný strach. Tak co – souhlas??“

„Jistě! Berem!“ zahulákaly obě bývalé skvělé atletky – a tak společně s redaktorem Zárubou daly finální podobu tomu, co v těchto dnech z Londýna skutečně sledujeme.