Venezuela obvinila Trumpa z extremismu po jeho výroku o vojenské intervenci

August 13, 2017, 11:24 am

≫ Next: Odhalené tajemství

≪ Previous: Redaktor Záruba a dvě nedobrovolné vědmy

$

0

0

13. 8. 2017     zdroj
Venezuelský ministr obrany Vladimir Padrino López okomentoval slova amerického vůdce Donalda Trumpa, který připustil možnost vojenské operace USA v zemi. V sobotu 12. srpna to oznámila agentura PressTV. "Je to akt šílenství, akt nejvyššího extremismu. ... Ve Spojených státech vládne extremistická elita, a já, upřímně řečeno, nevím, co se děje, kam to svět přivede", řekl generál v pátek v rozhovoru pro státní televizi.

Padrino López dodal, že spolu s armádou a lidem země "bude v prvních řadách bránit zájmy a suverenitu naší milované Venezuely".

Prohlášení Trumpa o možném provedení vojenské operace ve Venezuele zaznělo 11. srpna. "Máme řadu možností pro vyřešení situace ve Venezuele, včetně provedení vojenské operace v této zemi", poznamenal americký prezident a dodal, že lidé v Bolívarovské republice "trpí a umírají". Přičemž Pentagon uvedl, že dosud neobdržel žádné pokyny ohledně Venezuely.

Později bylo oznámeno, že prezident Venezuely, Nicolas Maduro se pokusil telefonicky kontaktovat svého amerického kolegu, ale ten hovor odmítl. "USA podporují obyvatele Venezuely v boji proti útlaku ze strany režimu Nikolase Madury. Prezident Trump s radostí uskuteční rozhovor s venezuelským vůdcem poté, co bude obnovena demokracie v zemi", uvedla tisková služba Bíléhu domu.

Ve Venezuele jsou od dubna tohoto roku nepokoje, více než 100 lidí se stalo obětí střetů. Děje se to na pozadí konfliktů mezi Madurou a opozicí, které po volbách patří většina v parlamentu. Důvodem konfliktu je hluboká hospodářská krize v zemi, vyvolaná poklesem světových cen ropy, která je hlavním vývozním artiklem země.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

---

Odhalené tajemství

August 13, 2017, 12:08 pm

≫ Next: Aby volby otevřely cestu k nápravě

≪ Previous: Venezuela obvinila Trumpa z extremismu po jeho výroku o vojenské intervenci

$

0

0

Napsal/přeložil Rostislav Iščenko
13.8. 2017   Eurasia24
Pokud se chcete dozvědět, co se děje na Ukrajině, co tam chystají, příchod jakých událostí očekávají a současně se jich obávají, pak si přečtěte, co se tam říká o Rusku a jaké další pohromy mu předpovídají. Můžete si být jisti, že během několika měsíců nebo dokonce jen týdnů se to splní. Ne ovšem v Rusku.Zpočátku představovala doba mezi protiruským proroctvím a jeho přeměnou v ukrajinskou realitu jeden i více roků. Například první předpovědi vyslovené v letech 1989 až 1990 se jako bumerang vrátily na Ukrajinu až po 10 až 15 letech.
S postupem času se ale vše zrychluje. Události si vzájemně šlapou na paty. V současnosti se ve světě během jediného roku uskuteční víc důležitých až strategických změn, než se jich koncem 20. století událo za deset let.

Destruktivní impuls vyvolaný gorbačovskou perestrojkou a vedoucí k rozpadu SSSR, ke vzniku globální americké hegemonie, k sérii občanských konfliktů a válek v postsovětském prostoru a dokonce i k hrozbě rozpadu Ruska již vyčerpal svůj potenciál. Vlna, kterou vyvolal, se vrací, a to stále rychleji.

Dovedu pochopit, že lidem žijícím na Donbasu pod palbou, nebo těm, kteří nepřijali a nikdy nepřijmou vládu kyjevského režimu nad celou zbývající částí ukrajinského území, se v posledních třech letech nezdá, že by se Rusko vracelo na světovou scénu jako klíčový globální hráč. Subjektivní pocity ovšem nemění objektivní realitu.

SSSR, jehož velmocenskou roli a postavení od počátku 70. let nikdo nezpochybnil, si na Středním východě nikdy nedovolil to, co si Rusko dovolilo v Sýrii. Posílal zbraně a k nim tisíce „poradců“ – a stávalo se i to, že hrozil vojenskou silou. Ale že by se Američané jednou ráno vzbudili a zjistili, že sovětské letectvo bombarduje „bojovníky za svobodu“ podporované Washingtonem, to se nikdy nestalo.

Takových úspěchů tehdejší SSSR na Středním východě nikdy nedosáhl, i když tam dosáhl nemálo. Nikdy však nebyla jeho aktivitami narušena parita s USA.

Dnes ale Rusové Američany z této oblasti doslova vytlačují a veškeré americké snahy se zde udržet v konečném efektu jejich pozici jen zhoršují. Pokud by byli přijali Putinovy návrhy na řešení situace přednesené před pěti lety, byly by dnes jejich pozice mnohem přijatelnější. Přitom je již dávno známo, že ruské vedení má schopnost předkládat návrhy, které nelze jen tak odmítnout, neboť v případě, že je oponent (neboli politicky korektně „partner“) odmítne v naději, že získá víc, nezíská nakonec vůbec nic.

A tak i v tomto případě dostanou nakonec Rusové (nebo přesněji prorusky naladění obyvatelé Ukrajiny) to, co si tak usilovně přáli. A přáli si především likvidaci banderismu na Ukrajině. Připojení k Rusku si do převratu v roce 2014 přáli jen jednotlivci, likvidaci banderovců však miliony ukrajinských obyvatel.

Hovořit o tom, že pokud by Halič (i se všemi svými „galicijsty“) odešla do Evropy („jen ať si ji Poláci zaberou“), pak že by život v tu ránu zazářil všemi duhovými barvami, se na Ukrajině začalo již počátkem předminulého desetiletí. Také varianta „ať si je vezmou pod svá křídla Rusové“ zde byla, i když podstatně exotičtější.

Připojení Haliče k Polsku bylo tenkrát přijímáno jako reálnější možnost než přesun Haličanů „na odklízení sněhu na Sibiři“ (zde autor naráží na historické události spojené zejména s obdobím 2. světové války – protiruské a protipolské pogromy, zapojení Haličanů do bojů po boku Německa v rámci SS divize Galicia – a s obdobím několika let po válce; pozn. překl.).

Ovšem, i když Bůh plní naše přání, neplní je vždy tak, jak bychom si představovali. Zdá se, že banderovci a jejich přisluhovači z Ukrajiny už opravdu brzy zmizí. Těch, kteří odejdou ze země, bude přitom zřetelně méně než těch, kteří odejdou z tohoto světa. Nebude to ani zásluhou Poláků, ani zásluhou Rusů. Bude jen třeba chvíli počkat, dokud se „nepožerou“ navzájem.

Tempo k tomu nasadili závratné:

Během posledních tří let se počet obyvatel této země snížil o 7 až 10 milionů (tj. o čtvrtinu až třetinu obyvatel podle stavu k počátku roku 2014).

Během téže doby se „vypařilo“ kolem 60 % tamní ekonomiky.

O Krym přišla Ukrajina úplně, o Donbas částečně, v deseti dalších oblastech je moc Kyjeva jen fiktivní a udrží se jen do té doby, do které to připustí místní „elity“.

Země se vylidňuje, což zároveň znamená, že se zmenšuje základna pro „banderovštinu“, která „nezasévá, neorá ani nestaví“, ale „je hrdá na společenský systém“, či „miluje Ukrajinu“.

Prostředky na profesionální „lásku k Ukrajině“, stejně jako prostředky na zachování politicky neefektivní a ekonomicky chybné oligarchistické republiky je ovšem třeba někde získat.

Už jenom skutečnost, že ukrajinská oligarchie vsadila na banderovce, svědčila o tom, že legální (kvazidemokratické) metody udržení oligarchistické republiky přestávají v podmínkách deficitu zdrojů fungovat. Vláda oligarchie se může udržet jen s pomocí zpočátku skrytého, čím dál více však zjevného teroru.

Znamenalo to ovšem také to, že obyvatelstvo musí kromě oligarchů vydržovat i bandy banderovců. Ukrajinská oligarchie je příliš lačná peněz na to, aby si banderovce vydržovala na vlastní účet. Ukrajina je jako stát příliš slabá – a nemůže, tak jako Třetí říše, poskytovat odpadlíkům národa ochraňujícím oligarchii prostředky v zájmu vnější agrese. A národ zas není schopen současně živit oligarchii i banderovce.

A tady vznikla chyba, které se ve své chamtivosti dopustila ukrajinská oligarchie. Umožnila totiž banderovcům, aby „ždímali“ obyvatelstvo samostatně. Tím nejenže ztratila páky, jak je řídit, ale sama se stala pro banderovce konkurencí v boji o zbytky zdrojové základny.

Pokud se přitom oligarchát banderovců nemůže zbavit, protože představují jeho silovou oporu (bez ní by oligarchie rychle přišla o moc), pak banderovci potřebu oligarchie příliš nepociťují. Tím spíš pak, že se jejich „nejvěrnější“ bez toho, že by se naučili číst, psát a umývat, stali poslanci ukrajinského parlamentu.

Jsou dnes vlivnými lidmi, organizují nejrůznější blokády a velí i samotnému prezidentovi. Dokonce i v případech, kdy některý z mála vzdělaných banderovců vyzve ostatní k udržování pořádku, dostane, lidově řečeno, na budku.

K tomu pak ještě dodávám, že sama oligarchie je rozpolcená, její jednotlivé skupiny se smrtelně nenávidí a spojit se jsou schopny pouze proti silnějšímu nepříteli. Stačí však jen, aby nepřítel zmizel – a dočasní spojenci se znovu pustí do boje mezi sebou. Jednotlivé klany oligarchů se s idiotským entuziazmem snaží využít banderovce jeden proti druhému – a v důsledku tím zvyšují jejich politický význam.

Co tedy Ukrajina má:

Smrtelně vyděšeného prezidenta snažícího se hrozbami, které není schopen naplnit, upevnit svoji moc, a který proto přistupuje na ústupky i těm, jimž ještě včera vyhrožoval.

Úplnou ztrátu mezinárodní autority a vážnosti. Dokonce takovou, že i Polsko (které po celých 25 let „přehlíželo“ restauraci banderismu na Ukrajině a jeho pronikání až do mocenských orgánů, protože přivítalo vytvoření „nárazníku“ mezi sebou a Ruskem, kterého se Poláci již historicky obávají) přerušilo veškerou svou pomoc Ukrajině a zahájilo boj proti banderovcům. A co by Poláci nikdy neřekli – je to i boj proti ukrajinské moci, protože banderovci jsou její součástí.

Dále má Ukrajina naprosto neschopnou vládu, složenou z lidí, kteří sice umí „nastavit finanční toky správným" směrem“, ale žádné toky přitom ve skutečnosti nemají (a o ty nepatrné vysychající potůčky probíhá boj nikoli na život, ale na smrt).

Co má Ukrajina ještě:

Několik oligarchy řízených klanů pokoušejících se vyrvat moc z rukou současného prezidenta, kterou pak mají v úmyslu nasměrovat (společně s majetkem) ve svůj prospěch.

Bezvýznamné bandy, zaštiťující se banderovskými hesly, které slouží jednotlivým výše zmíněným klanům a postupně se mění v soukromé armády.

Má také organizované zideologizované banderovce, kteří nenávidí jak oligarchii, tak i nejrůznější kvazibanderovce stojící na okraji společnosti. Tito „skuteční“ banderovci jsou (více méně oprávněně) přesvědčeni, že oligarchové a kvazibanderovci ničí Ukrajinu a věří (v tomto případě zcela neoprávněně), že jen jejich vlastní příchod k moci může Ukrajinu zachránit.

Na pozadí toho všeho dále narůstá konflikt mezi ruskojazyčnou částí majdanu (tedy těmi zaslepenci, kteří si mysleli, že se jedná o „revoluci důstojnosti“ a že kráčí do Evropy) a částí ukrajinskojazyčnou (tady jde o banderovce a různé k nim se připojující odpadlíky, kteří zas věřili, že pokud bude všem nařízeno mluvit jen ukrajinsky a pokud budou všichni, kdo s tím nebudou souhlasit, pověšeni, nastane v zemi mír, pořádek a rozkvět).

Banderovci si majdan zprivatizovali a „eurointegrátoři“ s tím nejsou spokojeni. Mohou však dnes jen hekat a trpět – tak jako Vasisualij Andrejevič Lochankin (postava z románu Zlaté tele; pozn. překl.).

Dnes ovšem rusky mluvící „eurointegrátoři“ začínají ruskojazyčným účastníkům majdanu vysvětlovat, že banderovci a jejich názory nejsou tím, kvůli čemu majdan vznikl, a vznášejí tak do jednoty „majdanistů“ rozkol. A to je poněkud závažnější než „povstání jednotlivců“, kteří si podmaňují sociální sítě, ale zapomínají zhasnout světlo na záchodě.

Takže země už je rozdělena ne na dvě, ale přinejmenším na dvaadvacet částí. Ruce mají Ukrajinci plné zbraní, a tak vzpoura, válka a vraždění jsou v povědomí veřejnosti jakoby legalizovány coby legitimní metoda k dosažení politických cílů.

Ne nadarmo jsem začal tím, že k přesnému pochopení událostí na Ukrajině je zapotřebí vědět, co Ukrajinci říkají a píší o Rusku.

Tak tedy:
Podle ukrajinských publicistů probíhá v Rusku hospodářská katastrofa vyvolaná sankcemi Západu. Svoboda slova je tam zadušena hrozným Kremlem a občané se odváží jít na Facebook jen v noci pod peřinou. Ochuzení a hladovějící obyvatelé jsou připraveni přivítat jakoukoli osvobozenckou armádu včetně ukrajinské. Putinovo okolí vymyslelo, zahájilo, zorganizovalo a téměř dovedlo do konce (možná již i skutečně provedlo) státní převrat, protože sní o tom, jak si zachová svoje majetky a jak se před Západem vykoupí Putinovou hlavou.

Už co nevidět prý začne v Rusku občanská válka mezi různými ozbrojenými bojůvkami oligarchů a etnickými či ideologickými skupinami. Jsou dokonce uváděna jména potenciálních vůdců nového režimu. Já je ale opakovat nebudu. Tito lidé už dávno a definitivně zaujali v Rusku tak marginální postavení, že pamatovat a znát je snad mohou jen lidé na Ukrajině (a to ještě jen tehdy, pokud jim CIA napoví).

A nyní si stačí pouze uvědomit, že ukrajinští novináři jen popisují to, co je obklopuje – ukrajinskou realitu. Že pouze zaměňují slovo Ukrajina za slovo Rusko. A vůbec se nedá říci, že by lhali záměrně.

Nemohou totiž uvěřit tomu, že by to v Rusku, Kazachstánu či někde jinde mohlo vypadat jinak než na Ukrajině, a tak klidně realitu, která je obklopuje, přenášejí na Rusko. Pro nás ale v tomto případě není důležité, co si tito lidé myslí o Rusku, ale to, co vidí kolem sebe a jak se cítí na Ukrajině.

A co tam vidí? Krach, rozvrat, převrat, občanskou válku a umírající civilizaci.

V roce 2014, když přišla řeč na to, že Rusko nebude schopno poskytnout pomoc dalším 40 milionům lidí, pro které je třeba zabezpečit sociální jistoty a prakticky zcela obnovit rozvrácenou ekonomiku, se ukrajinští patrioti sarkasticky vyptávali: „A co takhle za pět let? To už žádné problémy nebudou?“ Dějiny daly na tyto otázky svoji odpověď. Za pět let už opravdu žádný problém nebude. „Problém“ se během tří let zmenšil o 30 procent a jeho zmenšování se stále urychluje, přestože to nejhorší ještě ani nezačalo.

Ukrajinští demografové upozorňují, že demografická situace Ukrajiny již překonala bod návratu a dokonce že i když se situace výrazně změní, zabránit vymírání ukrajinské populace se už nepodaří. K tomu připomínám, že za „ukrajinský národ“ považují veškeré obyvatelstvo Ukrajiny, což není zcela korektní. Probíhající občanská válka svědčí o tom, že na Ukrajině existují minimálně dva protichůdné pohledy na principy budování státu, tedy i nejméně dva národy.

Nakonec takto nebudou existovat ani banderovci. Poláci a Rusové se jimi nestávají. Zatím se celý proces urychluje, a pokud bude jeho dynamika pokračovat, pak bude během deseti let nutno uvažovat nikoli o tom, jak zajistit výživu Ukrajinců, ale o tom, koho vyslat, aby zabydlel prázdné oblasti. Není přece možné nechat na hranicích země prázdnou pustinu bez lidí velkou jako Francie.

Rostislav Iščenko

Zdroj: actualcomment.ru

Aby volby otevřely cestu k nápravě

August 13, 2017, 12:10 pm

≫ Next: Moldávie se má stát opěrným bodem americké armády

≪ Previous: Odhalené tajemství

$

0

0

Josef Mrázek
13. 8. 2017
Platný volební zákon je nástroj, který umožňuje, aby politické strany rozhodovaly místo občanů a prosazovaly zájmy těch, kteří nějakou formou zaplatí. Selhávající politický systém je udržován špatným zákonem o volbách. Proto volme volební strany, které budou ochotné změnit volební zákon tak, aby se nevolily celé strany, ale kroužkováním se vybírali jednotliví kandidáti z libovolných kandidátek bez ohledu na pořadí, v jakém jsou uvedeni. Když takové strany nenajdeme, ale podařilo by se prosadit dobrý zákon o referendu, mohli bychom si jeho pomocí vyžádat volební zákon s tímto obsahem:

Pro volby do Sněmovny PČR navrhujeme zřídit větší počet stejně velkých volebních obvodů, například 27 (vždy tři senátní obvody). V každém se zvolí 7 poslanců tak, že volič si vybere libovolných 7 kandidátů bez ohledu na to, na které kandidátce a v jakém pořadí jsou uvedeni. Vybírají se jednotlivci, nikoliv volební strany. Podle počtu kroužků pro jména kandidátů volební strany se přidělí a rozdělí mandáty. Blíže https://spojeni.wordpress.com/jm/.

Chceme, aby peticí podepsanou větším počtem voličů, než polovina hlasů, potřebných ke zvolení poslance, bylo možné vyvolat opravné volby a řešit tak odvolání a nahražení poslance, který zklamal.

Vznikl by spravedlivý poměrový systém, kde nejsou žádné klausule výhodné pro velké strany a nezáleží na tom, na které kandidátce a v jakém pořadí je kandidát umístěn. Dosáhlo by se toho, že zvoleni budou Ti, kteří jsou voličům známi svou prací pro vřejnost a poslanci by zůstali i po volbách odpovědni svým voličům.

I od Sněmovny PČR volené postaru ovšem můžeme požadovat, aby hájila zájmy občanů uvedené v následujících programových kapitolách.

Volebním stranám můžeme navrhnout, aby otevřely své weby pro komunikaci, která se rozvine jako určitá forma přímé demokracie. Výsledkem dialogu na webu totiž může být program, který bude obsahovat zvýšenou měrou stanoviska vyjadřující vůli voličů. Zkusme to!

Vážíme si své vlasti a chceme ji zachovat i pro své budoucí

K tomu potřebujeme mír, nevydat se zvůli EU ani NATO, které nás nechrání, ale ženou do záhuby. EU cestou migrace, NATO svými provokacemi války.

Chceme rozvíjet přátelskou spolupráci se sousedy i s Ruskem a nedáme se zatáhnout do války. Místo válčení chceme obchodovat.

Požadujeme, aby žádní naši vojáci nebyli pod velením cizí mocnosti a neúčastnili se na provokacích u cizích hranic.

Uvítali bychom vyloučení z NATO, neutralita by zvýšila naši bezpečnost.

Chceme si udržet kontrolu nad územím svého státu a sami rozhodovat, kdo smí na jeho území vstoupit.

Žádáme, aby EU rychle přijala opatření k uzavření shengenského prostoru, a pokud se to nestane, musíme urychleně pracovat na uzavření vlastních hranic a zavést brannou pohotovost mužů za účelem ochrany hranic podobným způsobem (krátký výcvik a služba podle potřeby), jako to mají Švýcaři. Chceme postupně obnovit výrobu zbraní v žádoucím rozsahu.

Odmítáme neoprávněné požadavky EU, které Komise EU vymáhá jako okupační mocnost. Jde o příjmání migrantů, přijetí společné ústavy a společné měny za podmínek likvidujících naši suverenitu a hospodářskou rovnoprávnost. Chceme zůstat národním státem. V tom nelze ustoupit a nevadí, když proto budeme z EU vyloučeni, nebo donuceni k Czexitu. To by uvolnilo prostor pro bilaterální smlouvy, které by zajišťovaly bezpečnost.

Nemuseli bychom zůstat osamoceni, protože předmětem úvah je jednak vytvoření oblouku neutrálních států od Švýcarska a Rakouska přes nás, Maďarsko a Slovensko až k severským státům, a v případě rozpadu EU vznik Unie slovanských států.

Chybějící zákony a mezery a chyby v těch, co jsou

Požadujeme, aby byl bez odkladů přijat zákon o referendu, který bude skutečně použitelný. To jest referendum musí být přípustné o všem, co ústavní zákon nezakazuje, k jeho vyvolání musí stačit rozumný počet podpisů, a výsledek musí být platný i při malé účasti. Kdo se nezúčastní, svěřuje svou pravomoc zúčastněným.

Žádáme, aby byl přijat zákon zakazující všechny organizace připouštějící násilí a nerovnost práv žen a mužů, i jejich propagaci. Žádáme, aby byla zakázána podpora takové činnosti ze zahraničí i z domácích zdrojů a aby se tyto zákazy vztahovaly i na náboženské organizace a aby zákon byl prosazován i rušením zneužívaných modliteben a shromažďoven.

Žádáme konec výmluv a přijetí jasného zákazu činnosti soukromých exekutorů a zavedení přísných pravidel pro státní exekutory. Žádáme, aby bylo zákonem zakázáno exekuční vymáhání půjček, které byly poskytnuty bez ověření schopnosti splácet, a půjček s lichvářským úrokem.

Chceme radikální zákon proti hazardu a skončit s chráněním škůdců pod záminkou, že mají jakási práva škodit.

Zákon o ČNB chceme upravit tak, aby ČNB musela sloužit zájmům ČR, a nebyla poplatná cizím zájmům. Banky chceme zatížit sektorovou daní a zastavit tak tento kanál vysávání státu.

Chceme ústavním zákonem vyloučit soukromé vlastnictví přírodního bohatství, zdrojů vody a energie a zakázat privatizaci majetku určeného k realizaci veřejných služeb, jako je zdravotnictví, pošta a státní dráhy, vodovody a kanalizace a podobně.

Chceme napravit chyby založené na neústavním povýšení soukromého vlastnictví nad vlastnictví státní, veřejné a družstevní. Jde, například, o zpětné vyvlastnění nerostných ložisek a vodních zdrojů státem. Chceme zabránit rozkradení zbytku majetku veřejného zdravotnictví. Chceme, aby se zachránilo, co se ještě dá zachránit z majetku, který byl kdysi jen ve správě církví a nyní byl pochybně restituován, jako kdyby šlo o soukromé vlastnictví Vatikánu a církevních řádů.

Požadujeme návrat mezi právní státy. K odložení trestního oznámení nesmí stačit nezdůvodněné „vyrozumění“ státního zastupitelství, jakési čtvrté moci ve státě.

Národní hospodářství a ekonomika

Chceme, aby Česká republika opět měla postavení, které odpovídá schopnostem českého národa. Proto musíme napravit chyby polistopadových vlád, které z nás udělaly kolonii zápdních zemí a bank. Takový úpadek umožnila zločinná privatizace a následné zničení většiny průmyslu a výrob s velkou přidanou hodnotou, devastace měnového systému, protiústavní privatizace přírodních zdrojů, a nastavení násobně nižší ceny práce. Další ranou bylo špatné vyjednávání před vstupem do EU.

Takto vzniklé postavení je dále udržováno chybami našich vlád, jako je skoro výhradní orientace na vývoz, opožděné a nedostatečné opravování ceny práce, a špatná měnová politika, nakonec ponechaná bez námitek v rukou ČNB, která slouží zájmům zahraničního kapitálu. Tento výčet hlavních chyb je zároveň seznamem úkolů na cestě k nápravě.

Musíme podporovat výrobu pro vnitřní trh a hospodářskou soběstačnost a ukončit podporu exportu spojenou s rozdílem směnného kurzu a kurzu stejné kupní síly, na který všichni těžce doplácíme. Tento rozdíl musíme co nejrychleji zmenšovat.

Musíme ve sféře státního vlivu výrazně zvýšit podhodnocenou cenu práce a nevyplácenou část mezd v soukromém sektoru odčerpávat progresivním zdaněním.

Musíme prosadit, aby se daně ze zisku platily ve státě, kde zisk vzniká.

Spolu s obnovováním výroby pro vlastní spotřebu chceme, aby se postupně opět zřizovaly státní banky a výrobní kapacity, nebo i družstevní podniky.

Rozkradení a zničení velké části průmyslu je nevratné a proto chceme nahradit chybnou podporu cizích neefektivních a úrovní národa pohrdajících investic podporou tradiční produkce nově zakládaných podniků, nevyjímajíce podniky státní.

Euro nesmí být přijato, určitě ne za stavu, který zavinili politici a Rada ČNB v cizích službách, www.novarepublika.cz/2017/06/euro-nesmi-byt-prijato-urcite-ne-za.html.

Co udělat pro Čechy, Moraváky a Slezany a jejich zem

Češi, Moravané a Slezané mluvili ve školách koncem druhého tisíciletí dost pěkným jazykem, ale pokleslá jazyková úroveň učitelek a hostů i moderátorů v televizi v posledních desítkách let způsobila, že slyšet pěkný jazykový projev je vzácností. K tomu se přidal úpadek všeobecného a odborného školství a rozpad učňovského školství a tak obraz kulturního a dovedného národa se zachoval jen místy na venkově. Dílo zkázy dokončilo povolení skoro stovky soukromých vysokých škol, které nabízejí za vysoké školné získání různých titulů za kratičkou dobu.

Takto připravený národ je dále zpracováván zpravodajstvím na úrovni klamavé reklamy a předhazován zahraničním firmám k využití ve skladech a montovnách.

Žádáme návrat našeho úspěšného školského systému do všech druhů a stupňů škol a uplatnění přísných kriterií při schvalování činnosti vysokých škol a osobnostních požadavků při jmenování jejich profesorů.

Žalostnou úroveň mnoha pedagogů základních škol chceme pozvednout většími nároky na ně a jejich vzdělavatele a posílením rozpočtu ministerstva školství.

Žádáme zásadní omezení reklam a návrat čistého jazyka a objektivních informací do sdělovacích prostředků.

Chceme zastavit dnes běžné zneužívání půdy škol pro politické manipulace.

Nejsme povinni ani oprávněni dávat přednost jakýmkoliv cizincům před našimi občany a jejich právy.

Chceme podporovat naše rodiny s dětmi i samy matky, a řádnou výchovu dětí budeme považovat za plnohodnotnou práci.

Nechceme migranty, které si Merkelová pozvala, aby mohla lacino vyrábět zbytečné zboží a teď se jich chce zbavovat, protože přišli hlavně zabijáci.

Místo ubytovávání migrantů a placení zneužívané podpory bydlení chceme stavět sociální byty a dát příležitost každému našemu občanovi, který se bude řádně chovat a bude se snažit.

Chceme zabezpečit všechny občany ochotné dělat, co mohou a co je třeba, základním příjmem.

Chceme řešit problém Romů a bezdomovců nejméně stejně úspěšně, jako byl řešen za komunistů.

Republika se už nejmenuje socialistická, ale chceme, aby byla sociální

Sociálním státem rozumíme stát, jehož občané tvoří solidární společnost a vláda přejímá odpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu.

Není to ale výslovně napsáno v Ústavě ČR a to vede ke zpochybňování těch článků Ústavy ČR, kde solidární řešení sice z kontextu jasně vyplývá, ale přesto je popíráno. Vadí to také při tvorbě nových zákonů, ztěžuje to hájení zájmů občanů.

Chceme, abychom byli sociální stát i podle ústavy. Chceme stát, který by umožňoval spokojený život všech občanů dobré vůle.

Je nutné, aby užitečně pracující občané měli životní podmínky, které neomezují jejich výkonnost a umožňují, aby vytvářeli produkci postačující k jejich uspokojení, i k uspokojení všech, kteří pracovat nemohou nebo nemají, jako děti a důchodci.

Bez zdanění chceme ponechat tu část příjmu občanů, která odpovídá základnímu příjmu.

Chceme, aby Ústavou ČR každému občanovi garantovaná patřičná zdravotní péče byla solidárně hrazena z fondů veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím jediné veřejné zdravotní pojišťovny.

Chceme, aby důchody byly financovány průběžně z fondů naplňovaných odvody z platů a mezd tak, aby důstojnost postavení pracovníka po odchodu do důchodu zůstala zachována.

Trváme na tom, že obě tyto sociální jistoty musí být poskytovány bez výmluv a výjimek, jako je různé spoření, komerční připojištění, spoluúčasti a rozdílné úrovně péče.

Peníze na důstojné důchody i zdravotní péči získáme zvýšením ceny práce a tím i odvodů o potřebných asi 45%. Jde o kvalifikovaný odhad kompenzace benefitů, které za komunistů představovaly významný nepodmíněný příjem všech občanů. Stát dotoval mnoho služeb, bydlení, potraviny, dopravu, energii, zboží, školy atd. Tyto dotace zanikly bez náhrady.

Nechceme, aby vrstva majitelů hromadila zisk, který jinak může a má být použit k patřičnému vyplácení mezd, a k řádnému placení daní a odvodů, sloužících k hrazení sociálních úkolů státu a k péči o národní majetek a věci společného zájmu. Podle toho chceme řešit progresivní daňový systém.

Chceme, aby povinnosti i práva občanů byla formulována jednoduše a pro každého srozumitelně, a aby nebylo dovoleno omezovat solidární řešení požadováním spoluúčasti, nebo aby řešení bylo z pohledu občana zdražováno vstupem soukromých peněz nebo komerčním připojištěním a podobně.

Chceme navázat na moudré předky, kteří přišli, například, s vynikajícím řešením péče o zdraví, ošetřit každého podle toho, co vyžaduje jeho stav, a na úhradě se solidárně podílet podle toho, jak je kdo schopen platit.

Jak vybírat za použití rozumu

Výše naznačený program není třeba tajit, protože není určen ke zmanipulování voličů, ale k jejich prospěchu, a každý, kdo ho použije, dělá užitečnou práci.

Sotva se najde volební strana, která by splňovala všechno, co se v předchozích kapitolách žádá. A proto při rozhodování, koho volit, musíme začít tím, že vyloučíme ty, kteří účastí na válečných provokacích a povolností vůči migraci ohrožují samu naši existenci.

Potom srovnáme, zda koumaná volební strana má v programu důležitá ano a ne uvedená zde v předchozích kapitolách. Aspoň třeba v rozsahu „Desatera“, které uvádí OSV. Brzo zjistíte, že nemá, nebo že nenacházíte nic určitého. V tom případě se nedejte zmást líbivým vystupováním představitele té strany a všimněte si, jak vybírá své spolupracovníky a posuďte jejich volitelnost. U známých firem, jako ODS a TOP 09 to nedá moc práce, ani se nebudete muset pokoušet o dialog. Také na KDU-ČSL je spolehnutí, přidají se ke komukoliv, a vždy zajistí aby bylo přijato horší řešení.

Zvláštní případ je ANO. Sám Babiš mate svým inteligentním a pro diváka příjemným projevem a zprvu se zdálo, že problém je jen v Sobotkově neschopnosti vysvětlit mu, že bez progrese daní se ani výborný ministr financí neobejde. Ale stačí se podívat, koho si Babiš vybírá na důležitá místa. Nevojáka Stropnického, aby odevzdal hubený zbytek armády pod velení Wehrmachtu, Jourovou a Teličku pro Brusel, Krnáčovou pro Prahu, Jermanovou pro Středoeský kraj a jako poradce má Vojtěcha, lidem neznámého, toho chce udělat ministrem zdravotnictví. Tak pro pacienty nepřátelského a rezortu neznalého ministra nesehnala ani ODS neblahé paměti. Je děsivé, že ANO má takové preference a tak opravdu hrozí jmenování vlády nebezpečné jak hazardováním s válkou a měkkým postojem k migraci, tak i extrémní sociální bezohledností.

Ve všech programových bodech počítáme s nutností opustit staré dělení na levá a pravá řešení, a požadujeme řešení založená na zdravém rozumu.

K dobré správě státu nepotřebujeme ideologické vedení, ale ochranu před nenasytností motivovanými útoky na programové body zajišťující sociální smír.

Moldávie se má stát opěrným bodem americké armády

August 13, 2017, 12:14 pm

≫ Next: Pentagon strnul: tajná ruská zbraň "mrskla americké lodě" na souš

≪ Previous: Aby volby otevřely cestu k nápravě

$

0

0

Peter Korzun
13.8. 2017   Zvědavec
Bývalá sovětská republika Moldávie se může skutečně stát dalším opěrným bodem amerických ozbrojených sil v Evropě. Stavební velitelství amerického námořnictva pro Evropu, Afriku a jihovýchodní Asii (NAVFAC EURAFSWA) plánuje vybudovat osm výcvikových zařízení pro vojenské operace v městském terénu na výcvikové základně Bulboaca v Moldávii. Fakt, že je do toho zapojeno americké námořnictvo, dává důvod věřit, že na tomto zařízení budou umístěny jednotky americké námořní pěchoty.

 Do renovace základny Bulboaca poblíž Tiraspolu, hlavního města Podněsteří či Podněsterské moldavské republiky, již bylo investováno 1,6 milionu dolarů. Tento z velké části rusky mluvící region se odtrhl od Moldávie po kolapsu Sovětského svazu v r. 1991.

Odtržení vedlo k ozbrojenému konfliktu, který skončil příměřím v červenci 1992. Ruské jednotky byly nasazeny do zóny konfliktu v souladu s „Dohodou o principech mírového vypořádání ozbrojeného konfliktu v podněsterském regionu republiky Moldávie“, podepsané v r. 1992 prezidenty Ruska a Moldávie, za přítomnost vůdce Podněsteří.

Dnes je v místě přítomno 450 vojáků ruských mírotvorných jednotek, v souladu s rozhodnutími summitu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) z r. 1999. Rusko zde má jednotky Operativní skupiny ruských sil o síle 1200 mužů, umístěné v Podněsteří. Podněsterské úřady se silně staví proti plánu Moldávie stáhnout ruské mírotvůrce, které považují za garanty míru v regionu. Poukazují na to, že jejich poslání se ukázalo být velmi úspěšným. V červenci se oslavilo 25. výročí od zahájení mírotvorné operace.

Od r. 2005 probíhají rozhovory o míru v Podněsteří v rámci tak zvaného formátu „5+2“, tvořeného Moldávií, Podněsteřím, OSCE, Ruskem a Ukrajinou, plus Evropskou unií a Spojenými státy v roli vnějších pozorovatelů.

Moldavský prezident a vrchní velitel ozbrojených sil Igor Dodon přistoupil ke zrušení realizace plánů na vybudování amerického vojenského zařízení v Bulboaca a řekl, že tento krok neschválil. Prezident řekl, že tuto záležitost prověří. Mezitím USA zastavily financování projektu.

Anatol Salaru, současný vůdce Strany národní jednoty a bývalý ministr obrany, řekl, že obviní prezidenta Dodona z podkopávání národní bezpečnosti, neboť USA zrušily vojenskou pomoc ve výši 12,7 milionů dolarů určenou na modernizaci moldavské armády, prostřednictvím programu Zahraničního vojenského financování (FMF).

Moldávie úzce spolupracuje s USA a NATO. Připojila se k programu NATO Partnerství pro mír v r. 1994 a k Individuálnímu partnerskému akčnímu plánu v r. 2006. V Chisinau má být brzy otevřena styčná kancelář NATO.

Od r. 2016 byla Moldávie zahrnuta do amerického regionálního programu na vybudování „lepších obranných schopností… proti agresivním činům Ruska nebo dalších zdrojů“. K cílovým oblastem patří „bezpečnost hranic a připravenost v oblasti letectva a námořnictva, jakož i vybudování silnějšího institucionálního dohledu“ ministerstva obrany. V březnu generálporučík Ben Hodges, velitel americké armády v Evropě, řekl, že vojenští stavitelé přijedou do Moldávie, protože USA „hledají způsoby, jak konat více cvičení na jižním křídle NATO“.

V únoru USA darovaly moldavské armádě 41 vysoce mobilních víceúčelových kolových vozidel (HMMWV) a nákladních aut. Tato vojenská vozidla budou použita během státních a mezinárodních cvičení. V r. 2014 darovaly USA dalších 39 HMMWV a 10 přívěsů pro přepravu vojenské techniky.

Od 24. července do 5. srpna se na základně konalo cvičení Dragounský průkopník (Dragoon Pioneer) 2017, což bylo společné cvičení amerických a moldavských jednotek. Generálmajor armády John L. Gronski, zástupce velícího generála pro Národní gardu armády americké armády v Evropě, navštívil Moldávii, aby výcvik shlédl.


Koncem července moldavský parlament schválil deklaraci, požadující stažení ruských jednotek z území neuznané Podněsterské moldavské republiky. Tato rezoluce byla podpořena poslanci vládnoucí koalice, vedené Demokratickou stranou, a poslanci z řad Liberálů a Liberálních demokratů. Zákonodárci z opoziční Socialistické strany na protest místnost opustili. Moldavský prezident Igor Dodon rozhodnutí parlamentu odsoudil a označil jej za provokaci.

Moskva vyjádřila kvůli moldavské politice v Podněsteří znepokojení. Pohybu ruského vojenského personálu je moldavskými úřady bráněno. Koncem července bylo ruskému vice-premiérovi Dmitriji Rogozinovi moldavskou vládou zakázáno letět do Podněsteří na oslavy 25. výročí nasazení ruských mírotvůrců vojenským letadlem. Rusko odpovědělo tím, že zakázalo dovoz moldavských zemědělských produktů, čímž připravilo tuto nejchudší zemi Evropy o klíčový trh pro své víno, ovoce a zeleninu. Počátkem srpna prohlásily moldavské úřady Rogozina za nežádoucí osobu. Vlastně se vztahy začaly zhoršovat mnohem dříve, a to po vypovězení pěti ruských diplomatů v květnu. Prezident Igor Dodon věří, že vláda zahájila provokace vůči Rusku proto, aby vztahy zkomplikovala.

Moskva obvinila Moldávii z podkopávání vztahů a ohrožování stability regionu. V prohlášeníruského ministerstva zahraničí stojí: „Vysocí ruští představitelé a mírotvůrci, ale rovněž běžní občané obou zemí, se stali cílem provokací. Zdá se, že politici v Chisinau se pokouší dostat do popředí hysterické a beznadějné kampaně, která byla zahájena proti Ruské federaci.“ A dodává se tam, že nebezpečné kroky mohou mít vážný destabilizující vliv na obecnou situaci v regionu a v Evropě jako celku. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že moldavské rozhodnutí zakázat vstup Rogozinovi bylo „mnohem horší“, než nové tvrdé americké ekonomické sankce vůči Rusku.

Americká vojenská přítomnost se navyšuje všude, včetně oblastí v blízkosti ruských hranic, jako Podněsteří. To je velmi nebezpečný vývoj, neboť americké jednotky a ruští mírotvůrci se budou sledovat na vzdálenost dostřelu. Moskva a Chisinau mohou mít odlišné názory a spory, ale to je nečiní nepřáteli.

Když budou ruští mírotvůrci pryč, situace se zhorší a postačí jiskra, aby se nepřátelství obnovilo – což je něco, čemu bylo úspěšně bráněno od r. 1992. Poskytnutím území pro Američany provozovaná zařízení se Moldávie, neutrální stát, stane cílem ruských odvetných úderů. Očekává se, že parlamentní volby proběhnou v Moldávii v listopadu 2018. Snad voliči zvolí správně a pošlou do parlamentu zodpovědnější lidi, aby se skoncovalo s neustálými provokacemi a přijala se zodpovědnější zahraniční politika. Pokud se naděje naplní, stanou se Rusko a Moldávie opět přáteli a dobrými sousedy.


Moldova to Become Foothold for US Military

Pentagon strnul: tajná ruská zbraň "mrskla americké lodě" na souš

August 13, 2017, 12:17 pm

≫ Next: Těžko definovat ubohost Davida Černého, který se veřejně vyjádří o hlavě státu, že je kreatura s řitním otvorem místo úst... A to jsou ještě slušná slova ve srovnání s těmi, která neomaleně zveřejnil na svém FB..

≪ Previous: Moldávie se má stát opěrným bodem americké armády

$

0

0

Taisija Proninová
13. 8. 2017   zdroj a zdroj
Západ je šokován zprávou, že Rusko vyzkoušelo nejnovější kybernetickou zbraň nad americkými loděmi. Jak najednou oznámily britské a americké listy, v Černém moři se přihodila zvláštní událost: 22. června hned několik desítek amerických lodí zaznamenalo, že jejich systémy GPS oznamují chybné údaje o poloze lodí.

Jedna z lodí amerického námořnictva se podle systému GPS ocitla 32 kilometrů od moře, ve městě Gelendžik, na souši. Stejné zvláštnosti zpozorovalo dalších 30 amerických lodí, které se nacházely nedaleko od ruských břehů. Velmi zajímavá je skutečnost, že v té době nedaleko, v zóně odpovědnosti zemí NATO, se objevila skupina lodí námořnictva Ruské federace. Vzápětí byla americkému vojenskému rezortu odeslána zpráva o záhadném chování elektronických systémů.

Objevila se verze, že Rusko vyzkoušelo neznámou kybernetickou zbraň, která neumožňuje nepříteli sledovat kurz lodi, mást navigátory a poskytovat nesprávné informace o lodích, jež jsou nablízku.

Nyní musí být tedy piloti NATO velmi opatrní při letu, protože jejich GPS je mohou přivést k plnění bojových nebo výcvikových úkolů na docela jiné místo. Je také nutná pozornost při startech raket, protože při navádění se tyto systémy také používají.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Těžko definovat ubohost Davida Černého, který se veřejně vyjádří o hlavě státu, že je kreatura s řitním otvorem místo úst... A to jsou ještě slušná slova ve srovnání s těmi, která neomaleně zveřejnil na svém FB..

August 13, 2017, 12:58 pm

≫ Next: Bojová příprava ruských pilotů byla změněna na základě zkušeností v Sýrii

≪ Previous: Pentagon strnul: tajná ruská zbraň "mrskla americké lodě" na souš

$

0

0

Břetislav Olšer

13. 8. 2017   Rukojmí

Je obdivuhodné, že jsou ještě média, která Černému dávají svůj prostor. Bulváru se však nelze divit; potřebuje anální senzace a zhovadilosti za každou cenu. Nedávno se v jednom z nich opět projevil: Ze dvou set zákonodárců je prý ochoten se bavit jen se dvěma – s Karlem Schwarzenbergem a Petrem Gazdíkem.V rozhovoru pro Seznam Zprávy tak sochař David Černý popisuje renomé České republiky – kvůli Zemanovi se podle něj naše země ocitla v bahně. Komu se to ale nelíbí, nezbývá mu, než se odstěhovat.

David Černý však moc dobře ví, že by jinde než v Česku se svým skandálním uměním nepochodil, ví, že duševně omezení Havloidé jsou právě jen u nás, jinde by mu jeho zatuchlá pšenka nekvetla s jeho sochařskou nemohoucností, kdy močí na naši republiku ...

To je David Černý, který se říká sochař, jemuž ještě Václav Havel udělil Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladé výtvarné umělce do 35 let. Cena nese jméno předního českého teoretika a kritika výtvarného umění a literatury, esejisty a filosofa.

Byl zakladatelem Skupiny 42, jehož členy byli mj. spisovatel Ivan Blatný, básník Josef Kainar, malíř Kamil Lhoták či národní umělec Karel Souček a další jedineční kumštýři.

Jindřich Chalupecký s Olbramem Zoubkem na schůzi Nové skupiny v budově Hlaholu, listopad 1988, foto: archiv O. Zoubka.

Kdoví, jak by tito slovutní umělci reagovali na dryáčnické hulvátství Davida Černého, který jako držitel Ceny Chalupeckého svými vulgaritami urazil jeho odkaz; ostatně posuďte sami jeho urážky hlavy státu:

„Zamrdaná zkurvená kupa hoven a sraček na hradě, vytlemený prasečí držky, ať už konečně chcípnou v ošklivejch a táhlejch bolestech. Zmrdi smradlavý, zkurvysyni vyjebaný, tupý debilové. I s tou bandou kreténů čuráckejch, co to navrhujou. Do nejhlubší prdele s váma, vy hovnožrouti!"

Je to prazvláštní, že Černého facebook neblokuje jako mě; asi proto, že není proruský a pročínský a ke všemu vyhovuje pornografickému Jandovi z Evropských hodnot, když píše prezidentu Zemanovi své psychopatické vzkazy sociálně vyloučeného blba...



zdroj: Facebookový profil Davida Černého, Je i tento koment dotovaný?:-)



Před rokem jsem napsal svůj názor na tohoto duševně zaostalého jedince, přičemž jsem v duchu vyčítal MUDr, Ivanu Davidovi a dalších psychiatrům, že se nezasadí o umístění těchto amorálních a tím pádem pro společnost vysoce nebezpečných osob do detenčních ústavů nebo alespoň do blázinců se zkušenostmi doktorů Chocholoušků...

Trestné jsou přece také činy individuí s nezvladatelně narušenou psychikou.... A Černý s krutě deformovanou myslí mezi ně přece patří....

Černého dílo s názvem Žralok. (ČTK – René Volfík)

Saddám Husajn plovoucí ve formaldehydu s oprátkou kolem krku se svázanýma rukama...To vše David Černý vystavil v německé galerii NordArt, vedle níž byl uprchlický tábor… Pak přišla policie a své dílo musel odstranit. Proč...?

Jakákoliv forma nenávisti končí životní prohrou; za vším lze hledat v takových případech velký mindrák z dětství, v mnoha případech zaviněný sexuálním zneužíváním blízkým příbuzným, proto se těžce vyrovnává s výchovnou zanedbaností, což ho přivedlo až k nejvyššímu stupni sociální degradace.

Vzrušuje ho, když může po sobě číst, co napíše, vlastně vyzvrací ze svého nitra, aby bylo v jeho „alejích zase nablito“… Negramotný člověk má strach z autority a sklony hledat si populistického vůdce, který ho jako idol povede, nebo obráceně, kterého naopak může beztrestně vulgárně urážet…

V roce 2000 odmítl Černý převzít cenu Jindřicha Chalupeckého v Národní galerii do doby, dokud z jejího vedení Milan Knížák neodejde. Ten ho nechal po sporu o instalaci jeho díla vyvést a ocenění Černému následně předal pravdoláskový prezident Václav Havel na chodníku před Veletržním palácem.

Na otázku, proč Knížák nechal Černého vyvést, „umělec“ odpověděl: „Protože je to čurák… Nafoukanej, kriploidní čurák… To je úplně jednoduchý, ne? To přece víme všichni…“ Černý se o Knížákovi vulgárně vyjadřoval v dokumentu ČT. Knížák po něm žádal odškodnění ve výši 150.000 korun a po televizi půl milionu... Nakonec musel zaplati 100 tisíc plus 53 tisíce za Knížákovy soudní výlohy... U ČT stačila jen omluva. "Umělec" to nechápal; je přece svoboda slova, nebo snad ne...?


David Černý přesto exhibuje, co nejčastěji. Má na svém kontě například sochu sv. Václava, sedícího na břiše mrtvého koně, v roce 2003 pro pražskou galerii Futura ve smíchovské Holečkově ulici dokončil kontroverzní plastiku. Kdo vylezl po žebřících do řitního otvoru předkloněných soch, mohl na obrazovkách vidět dva lidi v maskách Václava Klause a Milana Knížáka. Jasný případ, kdy se mu v choré mysli evokuje vzpomínka na své výše vzpomínané zneužívání v dětství...

Pak to byla další Černého vzpomínka, kdy si za horkých nocí představovat velký ztopořený falus, pak vytvořil ruku se vztyčeným prostředníčkem, který z Vltavy ukazoval směrem k Pražskému hradu.

Čas ale oponou trhnul a chystala se velká sláva, od níž si nejvíc sliboval Saša Vondra, že si třeba srovná svůj pokřivený pohled na svět. Uvěřil sobě i podobně libovému frajerovi, co ze sebe též dělal, co není – Davidu Černému, vydávajícímu se za výtvarníka.

Domluvili se spolu na “sochařském” díle, co by oslavilo naše předsednictví EU, které mělo nejdražší audiovizuální ozvučení na světě, známé z Vondrovy kauzy zvané ProMoPro. Podepsali smlouvu o vytvoření Entropy, o níž David Černý původně tvrdil, že onu Entropu vytvoří umělci ze všech členských zemí Unie, tehdy i s Velkou Británií.. .

Nakonec se ukázalo, že autorem trapné slátaniny je on sám, s několika kolegy, ostrými hochy, kdy si realizoval další vzpomínku na své dětství, kdy si jen tak plácal něco z plastelíny. Stát za projekt zaplatil 1,9 milionu korun a za jeho půlroční pronájem v Bruselu měl dát Černému 1,2 milionu. Dalších 10,3 milionu korun pocházelo ze sponzorského daru Bakalovy těžařské společnosti NWR.

David šel prostě s kámoši z mokré čtvrti do hospody a domluvil s nimi při pivu, že to udělají úplně sami. Víc hlav, víc peněz, ale hlavně pro ně. Proč dělit miliony sedmadvaceti? Tedy podvod, kdy vytvořili falešný seznam evropských tvůrců, kteří o tom samozřejmě neměli ani zdání. Prostě v duchu českých podfukářů, kteří se řídí heslem: že se všechno smí a nic nemusí…

Vypadalo to prý slibně. V britském deníku Independent o nich psali a všechno jim “zbaštili i s navijákem”. Opsali jen vymyšlená jména autorů. Ti kluci, co spolu mluví, se prostě chtěli podívat do Bruselu, aby tam završili svoji taškařici za cizí prachy.

Ovšem, co by se stalo, kdyby se neozvala dánská výtvarnice, jež byla uvedena mezi sedmadvaceti umělci, co se měli na výrobě Entropy podílet, která prohlásila, že s tím nemá nic společného a že se o této nepovedené taškařici dozvěděla až z médií…?

Třeba si „černý“ Černý myslel, že zbohatne, když infikuje Evropskou Unii českou švejkovinou. Na nečekané odhalení podvodu Úřad vlády ČR reagoval prohlášením, že umělec vládu podvedl. Ministři kultury EU chtěli na jaře 2009 vědět, kdo je autorem „ostudně proslavené“ provokativní plastiky Entropa.

Součást Entropy výtvarníka Davida Černého zobrazovalo Bulharsko urážlivě vyplněné tureckými "šlapkovými" záchody...

Nechali proto na svou pražskou konferenci pozvat jejího tvůrce – výtvarníka Davida Černého, a ten je nezklamal. V hlasitém komentáři před mnoha přihlížejícími znectil prezidenta Václava Klause; prostě mindrák z autorit... ”Co jsou moje bulharské záchody ve srovnání s tím hajzlem, co máme na Hradě,” řekl před svědky Černý...

Pak přišla ostuda, trapasy, stížnosti a omluvy. Až se virtuální umělec a hochštapler rozhodl, že s tehdejší Fischerovou vládou nemá nic společného a skládačku, podobající se plastelínové práci žáčka ZUČ a zachycující urážlivě symboly všech zemí sedmadvacítky, rozebere už 11. května místo stanoveného konce června 2009.

A další veledílo? Stačilo koupit „doubledecker“ – dvoupatrový londýnský bus z roku 1957 od nizozemského majitele a jednomu ze symbolů britské metropole přimontovat dvě obří paže, přidat elektrický motor, funění a hekání ze zvukového záznamu, evokující prý mj. též sportovní úsilí, a na světě bylo „umění“ – česká šestitunová atrakce pro letní olympijské hry v Londýně.

Milan Knížák tvrdl, že klikující autobus by se určitě hodil pro Matějskou pouť a navrhuje tímto rodině Kočků, či jiným významným kolotočářům, aby tuto pouťovou atrakci zařadili do svého arzenálu.

Díla Davida Černého jsou vždy jen honba za popularitou celebrity na jedno použití a posedlost udělat něco skandálního a hlavně hodně viditelného. V duchu rčení: Světská sláva, polní tráva. A ještě vytunelovat spoustu prachů. Při vzpomínce na skutečné umění, které reprezentovalo na světových výstavách Expo české umělce, je třeba považovat toto děti děsící monstrum Černého za ostudnou českou švejkovinu, kterou prý koupil Andrej Babiš za devět milionů. Ovšem omyl...

Proč nechal Andreje Babiše zaplatit svůj klikující autobus? Sice k němu nemá autorská práva, ale postavil si ho hned vedle Agrofertu... Babiš si však od Černého nikdy nic nekoupil, jen zaplatil firmě, která ten "autobus" vyráběla. Ano, zaplatil za výrobu, takže nevlastní umělecké dílo, nýbrž jen jako fyzický substrakt...

Zesměšňující růžová barva na tanku, který byl symbolem osvobození Prahy, byla také z dílny pošuka Černého; tuto natěračskou zakázku snad už ale zvládl docela sám...

Nedokáži si představit, že by si da Vinci zadal malbu Mony Lisy či Myslbek výrobu sousoší Přemysl a Libuše, nebo že by Kainar někomu určil téma svých básní a nechal si na zakázku vyprodukovat třeba Český sen...

Před Babišem mu za podvod s Entropou zase zaplatil ze státní kasy exministr obrany Vondra. Kdo to je dnes, co dá peníze daňových poplatníků za tuto ostudu Česku, jež se naštěstí chlubí i skutečnými kumštýři – Janem Zrzavým, Špálou, či Myslbekem a dalšími osobnostmi.

A můžeme se předvádět rovněž skutečnými uměleckými výtvory – Kinoautomatem (Expo 67 Montreal) či broušeným sklem (Dar vystavený v hale OSN) nebo Zlatou slzou (Expo 2010 Šanghaj – dílo propojující lidské slzy, jednu z mála kapalných látek, s níž se neobchoduje, zlato jako symbol emocí, moci i válek a smutku…)

Zlatá slza a její autor Federico Díaz, vizuální aktivista česko-argentinského původu, který žije a působí v Praze - osmdesáticentimetrovou slzu pokrývá vrstva 24karátového zlata... Díaz je rovněž čtyřnásobný finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého...

Mám skvělý nápad pro Davida Černého, jemuž právě dělám velkou reklamu, třebas negativní, někoho blaží i taková; o kom se nemluví, ten jakoby nežil. Což tak přemalovat místo sovětského tanku na růžovo Sochu svobody v New Yorku a znectít symbol symbolů. Tanky se už dneska nenosí a na rozdíl od Česka mají Spojené státy bezpočet volných míst ve svých věznicích, a komfortnějších než u nás...

Inu, za duševní retardací Davida Černého, trpícího navíc stihomamem, že je sochařem, může být mindrák z dětství, možná sexuální zneužívání, proto se těžce vyrovnává s výchovnou zanedbaností, což vyústilo až k nejvyššímu stupni sociální degradace. A proto už kvůli takovým nebezpečným psychopatům by měl vejít v platnost paragraf zákona, jenž praví: Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci...

Bojová příprava ruských pilotů byla změněna na základě zkušeností v Sýrii

August 13, 2017, 2:57 pm

≫ Next: Kurdské referendum

≪ Previous: Těžko definovat ubohost Davida Černého, který se veřejně vyjádří o hlavě státu, že je kreatura s řitním otvorem místo úst... A to jsou ještě slušná slova ve srovnání s těmi, která neomaleně zveřejnil na svém FB..

$

0

0

14. 8. 2017   zdroj
Bojový výcvik pilotů Vzdušně-kosmických sil RF byl změněn v souladu se zkušenostmi, získanými v Sýrii. Na televizním kanálu Hvězda to sdělil velitel VKS Viktor Bondarev. Rozhovor byl zveřejněn v sobotu 12. srpna, na Den Vzdušně-kosmických sil.

"Za dva roky jsme nechali projít Syrskou arabskou republikou všechno mužstvo úderného letectva, armádního letectva, někteří piloti tam byli dvakrát. Samozřejmě že se hromadí obrovské bojové zkušenosti, zavádíme změny do bojové přípravy, do systému přípravy studentů", poznamenal generálplukovník.

Podle něj se objevují nové způsoby zasazování úderů na pozemní cíle. "Samozřejmě, je to neocenitelná zkušenost, ceníme si jí a budeme ji uplatňovat v budoucnosti", zdůraznil.

11.srpna v rozhovoru pro kanál Rossija 24 Bondarev řekl, že ruské letectvo dosáhlo v Sýrii vynikajících výsledků. Dodal, že syrská kampaň ukázala pozitivní i negativní stránky letecké techniky, které byly analyzovány.

"Kvůli VKS Ruska neutrpěl ani jeden civilista, ničíme pouze bandity DAEŠ", prohlásil velitel VKS.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Kurdské referendum

August 13, 2017, 3:11 pm

≫ Next: Vývoj české demokracie

≪ Previous: Bojová příprava ruských pilotů byla změněna na základě zkušeností v Sýrii

$

0

0

Yekta Uzunoglu
14. 8. 2017
Referendum – slovo, které pochází z latinského referendus a má znamenat „věc, o níž mají a měli by rozhodovat občané, kterých se věc tyká“. V češtině se referendu jinak říká trefně „všelidové hlasování“, tj., že o svých životních záležitostech rozhoduje lid sám, nikoliv nějaká instituce či vládce. Referendum je ten nejcennější instrument demokracie, kdy lid rozhoduje o své "věci" sám. A Kurdové, jako málokterý národ v regionu, kde jsou doma na jednom z mála demokratických ostrovů v regionu obklíčeni oceánem barbarských řádů, chtějí sáhnout k tomuto demokratickému instrumentu, to jest chtějí referendem rozhodovat o své budoucnosti a tím o své samostatnosti v Iráku.

Kurdové a jejich vůdce v Iráku by také mohl ignorovat kdejaké "nepotřebné" referendum a vyhlásit samostatnost Kurdu na Iráku. Mají na to dost prostředků a i vojenské síly, a nebyl by to nějak nezvyklý jev v regionu, kde všude vládne totalita.

Kurdové přitom od srpna roku 2014 bojovali a stále bojují jako jediná efektivní síla proti tzv. ISIS zrůdám a často téměř s holýma rukama. Kurdové bojující nejen za sebe, ale za celou naši civilizaci, se stali středem pozornosti světa a tím i světových politiků. Není snad jediný evropský či severoamerický významný politik, který, aby se mohl zviditelnit, nenavštívil irácký či syrský Kurdistán.

Od činitelů OSN až po UNHCR po ministryni obrany SRN, která tam jezdila jako domů a všichni byli pohoštěni ze strany Kurdů tak, jako to jen Kurdové umí a to se srdečností, kterou už evropští politici ani neznají.

Všichni, ale všichni - včetně českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, který též navštívil irácký Kurdistán - chválili statečnost Kurdů v boji proti ISIS a vyjádřili nahlas, jak jen to bylo možné, svoji solidaritu s Kurdy.... a Kurdové po celou dobu této zrůdné války jak v Evropě, ale také v Severní Americe, měli otevřené dveře u všech prezidentů, předsedů vlád či vládců, prezidentů - včetně prezidenta Miloše Zemana...

Kurdové ISIS zrůdy nakonec porazili i bez významné podpory civilizovaného světa, a teď chtějí rozhodovat o své budoucnosti čistě demokraticky, to jest referendem.

A od této chvíle je ticho po pěšině!

Není ani naznak po těch až do nebe volajících výkřiků solidarity evropských či amerických politiků, volajících po soudružnosti či solidaritě s Kurdy! Od té chvíle už Kurdistán není zajímavou destinací evropských či světových politiků! Proč? No to proto, že Kurdové chtějí jít do referenda! Přitom jak Evropa, ale také Severní Amerika, jsou přece demokratickými kontinenty a základním znakem demokracie je přece REFEREDNDUM - nebo….? A má to snad znamenat, že referendum, základní demokratický instrument, není Kurdům dopřáno?

Kurdové apelují na OSN, aby tam poslala svoje pozorovatele a dozor, ale odpověď žádná.

Prezident Kurdistánu jede až do Bruselu, do Evropského parlamentu a prosí, aby poslali svoje poslance do Kurdistánu, aby dozorovali, zda referendum probíhá korektně a odpověď: žádná.

Kolik pseudodemokratických vládců v podobných záležitostech, jako je referendum, či volby, se brání světu, brání se dohledu nad demokratickým průběhem voleb či referenda! Kurdové sami žádají dozor a jejich až do nebe volající apel zůstává bez odezvy!

Část 40 milionového národa nemá dle Evropy a Severní Ameriky ani právo demokraticky - a to referendem - rozhodovat o své budoucnosti? Je snad ta demokracie jen pro vyvolené národy? Pak ale ať se nediví, že ti nevyvolení, brzy dobijí celý kontinent vyvolených.

A přesto - i když s hořkou pachutí z posledních zkušeností s demokratickou Evropou - Kurdové 25. září 2017 půjdou do referenda a zapíšou si touto zkušenost s těmi, kteří ještě před pár týdny hladili jejich záda a zpívali písně o jejich statečnosti, někam za uchem jako další zkušenost. Nic víc – nic míň – jen další zkušenost.

A Kurdové v kvůli zradě politiků demokratických zemí svůj demokratický instrument referendum a demokracii jakou takovou neopustí!

My Kurdové demokracii neopustíme a rozhodneme důstojně a demokraticky o své budoucnosti 25. září tohoto roku v iráckém Kurdistánu!

---

Vývoj české demokracie

August 14, 2017, 4:46 am

≫ Next: Princip nejen globálního klimatického třeštění...

≪ Previous: Kurdské referendum

$

0

0

Erik Best14. 8. 2017       EB
Česká demokracie prošla za posledních 28 let rychlým vývojem, ale v jakém směru? První polistopadový premiér Petr Pithart nebyl za celou svou politickou kariéru zapleten do žádného finančního skandálu. Z následujících deseti premiérů museli tři kvůli finančnímu skandálu úřad dokonce opustit. 


Byli to Pithartův přímý nástupce Václav Klaus, Stanislav Gross a Petr Nečas. Na rozdíl od Bohuslava Sobotky ale nikdo z těch tří nebyl zapleten do finančního skandálu ještě předtím, než se ujal úřadu. Zvolení Sobotky bylo z tohoto úhlu pohledu zásadním zlomem ve vývoji české demokracie. Skandál okolo privatizace OKD ho stále pronásleduje a znovu zaplní titulní stránky novin v prvním zářijovém týdnu. Andrej Babiš nyní ale Sobotku zřejmě překoná. Patrně se stane prvním českým premiérem, který se ujme úřadu s tím, že už proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Pokud bude demokratický vývoj pokračovat tímto tempem, Češi by se asi měli připravit na to, že se v roce 2021 jejich premiérem stane již trestaný Andrej Babiš.

Princip nejen globálního klimatického třeštění...

August 14, 2017, 5:32 am

≫ Next: Zvláštní zástupce prezidenta RF: "Ať USA odejdou z Afghánistánu"

≪ Previous: Vývoj české demokracie

$

0

0

Ladislav Jakl
14. 8. 2017      Fragmenty (velmi kráceno)
Globální klimatické třeštění je postaveno na jednom základním společenském fenoménu. A tím je fungování koncentrovaného a rozptýleného zájmu. Zjednodušeně řečeno: pokud na nějakém opatření vydělám deset milionů, protože každý Čech mi povinně doplatí korunu, budu já nositelem zájmu koncentrovaného a všichni ostatní zájmu rozptýleného.Nositelé koncentrovaného zájmu mohou hodně vydělat, proto jsou vysoce motivováni a dobře organizováni. Vidíme to na nejrůznějších zájmových nátlakových skupinách. Ty umějí stát „podojit“, protože jim potenciální profit stojí za námahu, za úsilí s cílem stát donutit, aby jim vydal peníze poplatníků.


Nositelé rozptýleného zájmu často ani nevědí, že jsou odíráni. V onom „mém“ případě přijde každý jen o korunu. A i kdyby přišel třeba až o pár stovek, za nějakou efektivní obrannou reakci mu to stejně nestojí. Jenže si nevšimne, že takhle ho obere jednou tahle zájmová skupina, příště zas jiná.


Na klimatický průmysl jsou napojeny nejsofistikovanější zájmové skupiny a jejich profit je ohromný. Celé klimatické třeštění je jedním velikým strojem na jejich uspokojování na úkor všech ostatních.

Jak může takto praxe pokračovat dál a dál i poté, co byly její „vědecké“, ekonomické a teoretické základy dávno opakovaně vyvráceny? Pohání ji vůle a možnosti motivovaných nositelů koncentrovaného zájmu.

(Nadpis změněn redakcí, aby lépe vystihoval obsah fragmentu z Fragmentů)

Zvláštní zástupce prezidenta RF: "Ať USA odejdou z Afghánistánu"

August 14, 2017, 11:26 am

≫ Next: USA odhlasovaly zákon pro vyhlášení obchodní války do posledního Rusa.

≪ Previous: Princip nejen globálního klimatického třeštění...

$

0

0

14. 8. 2017    zdroj a zdroj
Moskva považuje americkou kampaň v Afghánistánu za ztroskotanou. Proto by měl Washington stáhnout své jednotky ze země. Prohlásil to v rozhovoru pro Izvestija zvláštní zástupce ruského prezidenta pro Afghánistán, ředitel druhého departementu zemí Asie ministerstva zahraničí RF Zamir Kabulov. "Moskva nikdy nepopoháněla stažení amerických vojáků z Afghánistánu. Ale protože americká armáda nic pořádného nemůže udělat, ať z Afghánistánu odejde. 

Americká kampaň v Afghánistánu zkrachovala. Afghánistán se může stát světovým inkubátorem mezinárodního terorismu. Už tím, v podstatě, částečně je", řekl Kabulov.

Zdůraznil také, že Rusko je proti nahrazení pravidelné armády USA za žoldáky v Afghánistánu, což se v poslední době stále častěji diskutuje ve vojenských kruzích Washingtonu.

USA jsou v zoufalé situaci a plány na nahrazení profesionální armády žoldáky je hloupost. K ničemu dobrému to nepovede, žoldáci se zkrátka a dobře rozběhnou. Nabírají je za peníze z celého světa. Jak se vůbec chystají bojovat proti Talibanu?, poznamenal diplomat.

Publikace rovněž uvádí, že šéf největší soukromé vojenské společnosti Academi (vznikla v roce 1997 pod názvem Blackwater) Erik Prince navrhl americké administrativě dvouletý plán, podle něhož může být v Afghánistánu rozmístěno asi 5500 žoldáků a použito asi 90 vojenských letadel. Konkrétně je navrženo, aby byl v Afghánistánu zřízen analog Východoindické společnosti, s jejíž pomocí Velká Británie svého času kolonizovala Indii.

"To vše se velmi podobá koloniální politice. Erik Prince již navrhl znovuzřízení Východoindické společnosti. Takže Američané se odhalili: Afghánistán je pro ně pouze kolonie", shrnul Kabulov.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

USA odhlasovaly zákon pro vyhlášení obchodní války do posledního Rusa.

August 14, 2017, 1:38 pm

≫ Next: Jandovy hrozné sny aneb, dobrá rada nad zlato

≪ Previous: Zvláštní zástupce prezidenta RF: "Ať USA odejdou z Afghánistánu"

$

0

0

Vincent Pribula

14. 8. 2017    Eurasia24

 Konec nadějí i pro všechny lokaje, kteří doufali, že budou alespoň sbírat drobky nasazením vysvětlovat nutnost připojení se k ekonomické válce s Ruskou federací. Pokud máte správné nástroje propagandy, dokážete lidi snadno semknout pro cokoli. Semknuti proti ruským hrozbám – nakoupíme zbraně amerických koncernů, a to převážně ty útočné. Poskoci, pro které slunce vychází na Západě, mají první pochybnosti a velmi, velmi opatrně, ale stále z ohnutého hřbetu, mírně protestují. Dlouholeté špehování a odposlouchávání spojenců ze strany USA splnilo účel. 

Přes silácké výkřiky politických špiček se nic nestane a nakonec s radostí uvalí sankce spolu s USA. Hlavní média čekají na instrukce, jak informovat, a tak se brzy vymyslí, co se masám podhodí. Je tu Týden oslav barevných radostí a opojení z různosti. Málokdo tuší, jaké hysterii propadají korporátní magnáti při počítání ztrát. Je možné, že jistou částku kompenzací dostanou od daňových poplatníků, ovšem sanovat stovky miliard, na to už musí být odvaha i drzost. 

Paul C. Roberts, poradce prezidenta Reagana, podává vysvětlení a poukazuje na enormní nebezpečí kroků současného Deep State a neschopnost prezidenta Trumpa: Patrně zešíleli a opravdu tu válku s Ruskem chtějí stůj co stůj. Vzdejte se, vydejte ropná pole Sibiře a odevzdejte své jaderné zbraně pod naši kontrolu! Odevzdejte terminály plynovodů a poklekněte před USA. Zavažte se do konce časů být věčnými vazaly. Dosadíme do správy ruských zdrojů takovou vládu, která bude pracovat ve prospěch USA a na úkor Ruska. Ze všech stran jsme vás vojensky obklíčili, poštvali jsme proti vám i Slovany. Nemáte žádné spojence krom totalitní Číny a Kima. Vyhráváme v informační válce a jsme s neomezeným kapitálem schopni zaplatit ve vaší Moskvě státní převrat. Koupíme si vaše poslance a jejich manželky i děti, úspěšně jsme vytvořili z mladé generace ne muže a ne ženy, a tak budete postupně vymírat. Každý stát se již podvolil vůli USA, nač ten vzdor? 

Bude kapitulovat Ruská federace před USA a paktem NATO? Vyhladoví USA s EU ruské miliardáře, kteří sami provedou převrat? Plán je to odvážný a v historii válčení o území a zdroje efektivní. Dnes je ovšem i početní přesila tupou masou bez srdce. Rusové mají velké území, zbraně a – velké srdce. Schválení sankcí ze strany USA je pravděpodobně koncem mírové dohody jaderných velmocí. Proč se z USA stalo monstrum toužící po válce s Ruskem a proč již odhodily masky? Nikdy o rovné podmínky nešlo, ekonomika zadlužených USA je již v trilionech dolarů. Vyhnout se scénáři ekonomického kolapsu a oddálení pádu, který postihl bývalý SSSR, se dá na čas odložit – díky permanentnímu válčení v nekonečných válkách a zbrojní výrobě. Zachrání USA jen velká válka, nebo jsou to konspirace? 

Jak se bránit a jak se dá jednat s banditou, který na mne uvalil sankce a poštval mé spojence? O čem a s kým má smysl jednat, když jste v nerovném postavení a v ekonomicky oslabení? Má vůbec smysl jednat u jednoho stolu s masovým vrahem a nechat se poučovat o morálce? Možná by postačily odvaha a vzor Izraele. Se zločinci se prostě nejedná a neustupuje, ale bojuje! 

Ve dnech připomínky největší masové popravy civilistů v Hirošimě a Nagasaki, USA zákonem vyhlásily ekonomickou válku Ruské federaci. Vyznavači nukleárního boha tento čin masové vraždy obhajují a počítají údajné ušetřené ztráty mrtvých vojáků USA. Je to ta nejodpornější obhajoba masové vraždy na civilním obyvatelstvu. Ne vojáky či vojenské objekty, ale spící ženy a děti zahubily dvě atomové bomby. Tento ohavný čin je válečný zločin a ten si USA ponesou do konce časů. Šestého srpna 1945 dopadla na Hirošimu atomová puma. 66 000 lidí zahynulo okamžitě, dalších 150 000 na následky ozáření. Nagasaki: 60 000 zavražděných civilistů. Tak obrovská čísla počtu zavražděných civilistů vezmou zdravě uvažujícímu jedinci slova a zanechají dlouhé ticho na přemýšlení. 

Jaká bude politická reakce na novou ekonomickou situaci a migraci v celé EU? Vše, co bude důležité, se politici odváží sdělit až po volbách. Až budou opět zvoleni, až se opět usadí a začnou vládnout. Poté se s klidem prosadí, co bude nadiktováno. Slibem nezarmoutíš – bude společné volební heslo. Je to pro politiky velmi těžké a vyčerpávající, musí vlastním lidem slibovat nebe na zemi a přitom vědět, že se tak nikdy nestane. Naděje, že jim dojde, že opět začínají překážet a jsou omezující brzdou lidské svobody a kreativity svobodného uvažování, pohasíná. 

Jandovy hrozné sny aneb, dobrá rada nad zlato

August 15, 2017, 1:54 am

≫ Next: Severní Korea: ohnivá zloba a strach

≪ Previous: USA odhlasovaly zákon pro vyhlášení obchodní války do posledního Rusa.

$

0

0

Jiří Baťa
15. 8. 2017
Tak nějak by se dala popsat situace v případě, kdyby Jakub Janda, jako dospělý a reálně myslící člověk dospěl k názoru, že peníze, které mu nesmrdí, nejsou zdaleka všechno a že realita ve světě je úplně jiná. Jenže kromě lásky i peníze jsou mocná čarodějka a Janda se do nich zamiloval natolik, že za ně je snad schopen vyměnit i svou matku. Účel přece světí prostředky a nikdo lépe jej nezaplatí, než jeho američtí přátelé. Velkým zadostiučiněním musí být pro něj (kromě peněz) také skutečnost, že jeho názorový (rozuměj scestný a nereálný) článek byl opublikován vlivným americkým magazínem Newsweek. I to, jak se říká, počítá.

Pan Janda má v USA jistě velmi dobré renomé zvláště, když vyzvrací takové názory a doporučení, jakou je jeho ideální myšlenka inspirovat evropské státy, členy NATO, k „vypoklonkování“ špiónů na ruských ambasádách. „Jak prosté Watsone“, si zřejmě myslí pan Janda, vždyť stačí přijít sice s blbým a nereálným, podle jeho názoru rádoby racionálním nápadem (jeho američtí přátelé se musí rdít studem, že na to nepřišli oni sami) a zorganizovat proti Rusku společnou akci. Pokud by se prý "...aspoň pět nebo sedm členských států NATO rozhodlo rovněž vyhostit ruské diplomaty, těžko by si potom mohla Moskva dovolit je za takové rozhodnutí potrestat každou zvlášť“, soudí osvícený a svou vysoce odbornou, analytickou praxí zkušený Janda. Ještě najít oněch pět nebo sedm „blbých“ členských států NATO a Janda bude mít vymalováno.


Lze si představit, jak sžíravě musí Janda snášet skutečnost, že se V. Putin rozhodl z Ruska vyhostit přibližně dvě třetiny zaměstnanců americké ambasády. Byl by strašně rád , kdyby západní přátelé mohli rovněž recipročně, v zájmu své vlastní bezpečnosti „vypoklonkovat“ ruské diplomaty a zpravodajce, kteří pracují na zlepšení schopností svých kontrarozvědek, ale ani tyto státy se nechtějí zapojit do nějaké masivnější akce, která by mohla potenciálně vést ke ztrátě jejich ambasád v Rusku . No a tady je konec Jandových fantasmagorií, tady je nucen sklapnout kufry a stáhnout krovky, protože to je situace, která jeho západním přátelům (celkem logicky) svazuje ruce a možnost konat. Přesto lze říct, že Janda byl alespoň aktivní, ukázal, že u své zodpovědné práci přemýšlí ( jako poslušný či užitečný idiot), ale své peníze si přece jen zaslouží.

Aby svému myšlenkovém pochodu, nápadu a doporučení dal punc jakési serioznosti, přidal ještě třešničku na dortu hláškou, že menší evropské státy (tedy včetně ČR) jsou USA vděčné za jejich „bezpečnostní deštník“. Společná reakce (v případě, že by se uskutečnila, což rozhodně nehrozí) by prý byla jasným gestem ve stylu „ Jsme v tom s vámi, přátelé“ uzavírá Janda. No, „komu čest tomu čest“. Někteří však místo cti zaslouží přes držku. V takovém případě zase platí : „ Škoda každé facky, která padne vedle!“ V případě Jandy to platí dvojnásob!

(Zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jakub-Janda-vyzval-evropske-staty-k-ofenzive-proti-Rusku-Ted-je-pry-idealni-chvile-499361)

Severní Korea: ohnivá zloba a strach

August 15, 2017, 4:20 am

≫ Next: Narušení navigace lodí ukazuje na použití ruské kybernetické zbraně

≪ Previous: Jandovy hrozné sny aneb, dobrá rada nad zlato

$

0

0

Napsal/přeložil: Pepe Escobar
15.8. 2017   Eurasia24
Zvony bijí na poplach, neboť se objevily přebujelé spekulace ohledně „možných“ miniaturizovaných jaderných hlavic, které by měl Pchjongjang vlastnit.
Dejte si pozor na válečné štváče. Na ty stejné „lidi“ od zpravodajských služeb, kteří v minulosti přišli se zprávami o tom, že „zlí“ Iráčané vytahují miminka z inkubátorů nebo že neexistující zbraně hromadného ničení jsou známkou toho, že Severní Korea vyrobila miniaturizované jaderné hlavice, které jsou kompatibilní s nedávno testovanou mezikontinentální balistickou raketou (ICBM).


To je jádro analýzy, kterou v červenci dokončila Obranná zpravodajská agentura (DIA). Navíc americké zpravodajské služby věří, že Pchjongjang má nyní přístup až k 60 jaderným zbraním.

Na území Severní Koreje jsou americké zpravodajské služby prakticky neexistující – takže toto hodnocení je učiněno na základě nejlepších odhadů.

Ale když spojíme tyto odhady s každoročně vycházejícím 500stránkovým dokumentem, který začátkem týdne zveřejnilo japonské ministerstvo obrany, zvony skutečně bijí na poplach.

Dokument zdůrazňuje „významné pokroky“ Pchjongjangu v jaderných závodech, a jeho „možné“ schopnosti vyrábět miniaturizované jaderné hlavice, kterými lze osadit balistické rakety.

Tato „možná“ schopnost je však utopena v naprostých spekulacích. Jak se uvádí ve zprávě: „Je myslitelné, že severokorejský program jaderných zbraní již značně pokročil, a je možné, že Severní Korea již dosáhla miniaturizace jaderných bomb do velikosti hlavic a získala jaderné hlavice.“

Západní korporátní média by se stěží vyhnula metastazování čistých spekulací do zpráv typu „Severní Korea má miniaturizované jaderné zbraně“, které se dostaly na hlavní stránky novin a do hlavního televizního zpravodajství.

Pojďme mluvit o srdcích a myslích, které lehce přehlušil faktor strachu.

Japonský dokument také příhodně vystupňoval odsouzení Číny za pekingské akce ve Východočínském i Jihočínském moři.

Takže se podívejme na to, jaké agendy jsou ve hře. Válečná strana ve Spojených státech se spoustou vazeb na vojensko-průmyslový a mediální komplex, očividně chce/potřebuje válku, aby byla celá mašinérie v chodu.

Tokio by zase hodně ocenilo preventivní vojenský útok USA – a zatraceně nevyhnutelné, masivní jihokorejské ztráty, které by vyplynuly z pchjongjangského protiúderu (silná sjednocená Korea, nota bene disponující jadernými technologiemi, je pro Japonsko strašákem: eticky velmi homogenní korejský národ ze severu i z jihu poloostrova si navzdory politickému rozdělení nese společnou historickou křivdu, silnou averzi vůči Japonsku a pocit nevyřízených účtů s ostrovní zemí – pozn. edit.).

Je celkem poučné si uvědomit, že Tokio z praktických důvodů považuje Čínu za stejně velkou „hrozbu“, jakou představuje Severní Korea; ministr obrany Icunori Onodera šel rovnou k věci, když řekl: „Rakety Severní Koreje představují stále se prohlubující hrozbu. To je společně s pokračujícím ohrožujícím chováním Číny ve Východočínském a Jihočínském moři hlavním problémem pro Japonsko.“ Reakce Pekingu byla rychlá.

Kim Čong-un, démonizovaný ad infinitum, není žádný blázen a nebude se oddávat rituálu seppuku, kdy by jednostranně zaútočil na Jižní Koreu, Japonsko nebo americké území.

Pchjongjangský jaderný arzenál představuje odstrašující prostředek, který má zabránit změně režimu, tedy něco, s čím Saddám Husajn ani Kaddáfí nemohli počítat. Existuje pouze jediný způsob, jak se vypořádat se Severní Koreou, jak jsem již tvrdil dříve– diplomacie. Řekněte to Washingtonu a Tokiu.

Zatím tu máme rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2371. Ta se zaměřuje na hlavní severokorejský export – uhlí, železo, mořské plody. Uhlí představuje 40 % exportu a pravděpodobně 10 % HDP.

Tento nový balíček sankcí se však nedotýká dovozu ropy a rafinovaných ropných produktů z Číny. To je jeden z důvodů, proč Peking hlasoval pro.

Strategie Pekingu je zcela jasně asijský pokus o nalezení řešení, které by jim zachránilo čest – a to nějaký čas potrvá. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2371jim pomůže získat čas – a může odradit Trumpovu administrativu, alespoň pro nynějšek, od použití těžkého kovu s nedozírnými následky.

Čínský ministr zahraničí Wang I s opatrností uvedl, že sankce jsou známkou mezinárodního nesouhlasu se severokorejským jaderným programem. Poslední věc, kterou Peking potřebuje, je válka na jeho hranicích, která by také negativně narušovala rozšiřování Nové hedvábné stezky, známé pod názvem projektu „Jedno pásmo, jedna cesta“.

Peking by stále mohl pracovat na obnovování důvěry mezi Pchjongjangem a Washingtonem. To je příkaz, který je vyšší, než Himaláje. Stačí se jen podívat na Sjednaný rámec vztahů mezi USA a Severní Koreou z roku 1994, který podepsal během svého prvního volebního období Bill Clinton.

Tento rámec měl zmrazit – a dokonce i zrušit – jaderný program Pchjongjangu a měl normalizovat vztahy mezi USA a Severní Koreou. Konsorcium pod vedením USA by postavilo dva lehkovodní jaderné reaktory, aby tak byly kompenzovány ztráty jaderné energie Pchjongjangu; sankce by byly zrušeny; obě strany by vydaly „formální ujištění“, že nepoužijí jaderné zbraně.

Nic z toho se nestalo. Rámec se zhroutil v roce 2002, kdy Cheneyho režim zakotvil Severní Koreu do „osy zla“. Nemluvě o tom, že korejská válka stále technicky probíhá; příměří z roku 1953 nebylo nikdy nahrazeno skutečnou mírovou smlouvou.

Takže co bude dál? Tři připomenutí.

1) Dejte si pozor na vykonstruovanou falešnou vlajku, kdy veškerá vina bude svalována na Pchjongjang; to by totiž byla dokonalá záminka pro válku.

2) Současné zprávy se podivuhodně podobají těm, které obvyklí podezřelí stále vyřvávají do světa, že Írán je už jen o píď od „vyrobení jaderné zbraně“.

3) Severní Korea vlastní biliony amerických dolarů v neprozkoumaném nerostném bohatství. Pozorujte stínové hry jednotlivých kandidátů, kteří by profitovali z tak šťavnaté kořisti.

Pepe Escobar

Zdroj: ICH

Narušení navigace lodí ukazuje na použití ruské kybernetické zbraně

August 15, 2017, 5:04 am

≫ Next: Tymošenková o dodávkách zbraní KLDR Ukrajinou : To je katastrofa!"

≪ Previous: Severní Korea: ohnivá zloba a strach

$

0

0

David Hambling
15.8. 2017   Zvědavec
Zprávy o problémech se satelitní navigací lodí v Černém moři naznačují, že Rusko zřejmě testuje nový systém pro oklamání navigace GPS, uvádí se na webu New Scientist. Jde pravděpodobně o první náznak nové formy elektronické války, která by se za čas mohla stát dostupná každému - od škodících národních států až po drobné kriminálníky.Americká vládní námořní agentura dostala 22. června zdánlivě banální hlášení o jistém incidentu. Kapitán lodi, která plula nedaleko ruského přístavu Novorossijsk, zjistil, že ho navigace GPS přivedla na špatné místo - přes 32 kilometrů do vnitrozemí, do prostoru letiště Gelendžik.
Poté, co si kapitán ověřil, že navigační zařízení funguje správně, kontaktoval ostatní lodě poblíž. Zjistili, že podle systému AIS (automatický identifikační systém pro sledování lodí) jsou všechny lodě v prostoru toho samého letiště. Týkalo se to nejméně 20 lodí.

Incident sice ještě není potvrzen, ale odborníci se domnívají, že jde o první zdokumentované mylné nasměrování GPS - klamavý útok, o kterém se již dlouho mluvilo, ale nikdy ještě nebyl zdokumentován.

Doposud největší starost v souvislosti s používáním GPS byla, že tento systém může být narušen maskováním satelitního signálu GPS šumem. Sice to může způsobit chaos, je však snadné toto rušení odhalit. Přijímače GPS spustí alarm v momentě, kdy ztratí signál z důvodu rušení. Oklamání systému GPS je mnohem zákeřnější: falešný signál z pozemního vysílače jednoduše zmate přijímač satelitního signálu. „Rušení zkrátka způsobí, že přijímač přestane fungovat, ale falešný klamný signál donutí přijímač lhát,“ uvedl konzultant David Last, bývalý prezident britského institutu Royal Institute of Navigation.

Todd Humphreys z Texaské univerzity v Austinu varuje před možnostmi oklamat systém GPS již celou řadu let. V roce 2013 předvedl, jak může být superjachta s nejmodernějším navigačním systémem navedena mimo kurz prostřednictvím oklamání systému GPS. „Chování satelitní navigace během incidentu v oblasti Černého moře bylo téměř stejné, jako během experimentálních útoků, které řídil můj tým,“ uvedl Humphreys.

Humphreys se domnívá, že Rusko experimentuje s novou formou elektronické války. V minulém roce došlo k incidentu, kdy oklamání systému GPS způsobilo, že uživatelé mobilních aplikací v centrální Moskvě zjistili, že jejich telefony špatně fungují. Rozsah problému nebyl zprvu zřejmý, dokud lidé nezačali hrát hru Pokemon Go a nezačali lovit pokémony. Poté se ukázalo, že falešný signál, který se soustřeďoval na Kreml, přemístil kohokoliv, kdo se ocitl poblíž, k letišti Vnukovo, vzdáleného 32 km. Jde pravděpodobně o obrannou taktiku; mnoho bomb, raket a dronů, které má ve výbavě aliance NATO, se spoléhá na navigaci GPS, a úspěšné oklamání systému GPS by jim znemožňovalo dosahovat cílů.

Avšak nyní se narušování geolokace využívá daleko od Kremlu. Někteří odborníci se obávají toho, že oklamání systému je stále snazší. Oklamání systému GPS dříve vyžadovalo značné technické znalosti. Humphreys musel v roce 2008 vyrobit své první zařízení, vysílající falešné signály, zcela bez pomoci, ale nyní to lze vyrobit za použití komerčního hardwaru a softwaru, který lze stáhnout na internetu.

Navíc to nevyžaduje ani moc energie. Satelitní signály jsou velmi slabé (asi 20 wattů od vzdálenosti 20 000 mil), takže jednowattový vysílač, umístěný na kopci, letadle nebo dronu, stačí na to, aby vysílal falešné signály a ovlivnil vše, co je na obzoru.

Pokud bude hardware a software stále dostupnější, národní státy brzy nebudou jediné, které budou používat tuto technologii. Ta se brzy stane dostupná pro jakéhokoli schopného hackera. Dosud sice neexistují žádné ověřené zprávy ohledně oklamání systému GPS, které by bylo trestné, ale pro kriminálníky by nemělo být nic těžkého pomocí falešných signálů přesměrovat vozidlo bez řidiče, unést dron či se zmocnit autonomní lodi. Oklamání systému GPS způsobí, že všichni napadení dostanou stejnou lokaci, takže únosci by stačil jen systém s krátkým rozsahem, který by ovlivnil jedno vozidlo.

Humphreys je přesvědčen, že technologie, způsobující oklamání systému GPS, v rukou státu, je mnohem vážnější hrozbou. „To ovlivňuje bezpečnost operací v rozsáhlých oblastech,“ říká. „V přeplněných vodách, navíc při nepříznivém počasí, jako je například Lamanšský průplav, by to pravděpodobně způsobilo velké zmatky a také by mohlo dojít ke kolizi.“

Nakonec dodává, že incident v Černém moři naznačuje, že použití nové technologie může mít vážné důsledky, například když se použije v probíhajícím sporu s Ukrajinou. „Mám takový vnitřní pocit, že jde o testování systému, který může být použit během nějakého konfliktu.“Ships fooled in GPS spoofing attack suggest Russian cyberweapon

---

Tymošenková o dodávkách zbraní KLDR Ukrajinou : To je katastrofa!"

August 15, 2017, 6:40 am

≫ Next: Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

≪ Previous: Narušení navigace lodí ukazuje na použití ruské kybernetické zbraně

$

0

0

15. 8. 2017    zdroj
Expremiérka Ukrajiny Julia Tymošenková okomentovala informace o tom, že Ukrajina prodávala zbraně a vojenskou techniku Severní Koreji. "Potvrdí-li se tyto údaje, může se Ukrajina dostat pod sankce, což znamená, že zůstane bez jakékoliv podpory ze strany civilizovaného světa. Je to katastrofa pro naši zemi", napsala na své stránce na sociální síti.

Z této situace obvinila prezidenta Petra Porošenka a premiéra Vladimíra Grojsmana.

"Tato situace je přímým důsledkem neprofesionality a zločinnosti prezidenta Petra Porošenka a premiéra Vladimíra Grojsmana", řekla Tymošenková.

"Tato vláda Ukrajinu ničí!", dodala. Jak již dříve oznámila Russkaja vesna, expert Mezinárodního institutu pro strategická studia Michael Elleman v rozhovoru pro New York Times prohlásil, že motory pro rakety, jimiž nyní Pchjongjang vyhrožuje USA, mohly být nezákonně dodány z Ukrajiny.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

August 15, 2017, 1:32 pm

≫ Next: Legionáře a I. ČSR nelze kritizovat z pozic historického analfabetismu

≪ Previous: Tymošenková o dodávkách zbraní KLDR Ukrajinou : To je katastrofa!"

$

0

0

15. 8. 2017

Legionáře a I. ČSR nelze kritizovat z pozic historického analfabetismu

August 15, 2017, 11:11 pm

≫ Next: Requiem za americký sen: Chomsky vysvetlil, ako prešla moc v USA k elitám

≪ Previous: Otevřený dopis premiéru Sobotkovi

$

0

0

Jiří Jaroš Nickelli

16.8.2017 ČeskéNárodníListy

Jistý autor napadl dne 14.8.2017 na Parlamentních listech tradici československých legionářů a odkaz I.ČSR (Legionáři byli vlastizrádci a dezertéři. První ČSR žila ze slávy Rakouska, jehož rozpad Češi nechtěli). Tyto nesmysly a naprosté lži šíří autor,jenž je umělec, nikoli vojenský nebo obecný historik. Tak to vezměme po pořádku.

Za první, legionáři byli tzv. dezertéři a vlastizrádci jen z pozic rakouskouherské monarchie. Byli to dobrovolníci, bojující na straně Dohody a Ruska proti usurpátorům. Autor jako zde manifestní nevzdělanec neví, že rakouský císař a král Franz Josef I. porušil dvakrát slavnostní korunovační slib, nutný pro legitimní vládu nad Korunou Českou a nad Dalmácii. A to i z pozic monarchistického legitimismu! Napsal jsem o tom studii, kterou se nikdo neodvážil popřít. Byl legitimním císařem a králem jen a jen pro Rakušany a Uhry! Pro Čechy a Dalmaty byl obyčejným usurpátorem, uchvatitelem, jehož korunovační slib Češi vytiskli na toaletním papíře. Dvakrát slíbil české reprezentaci práva Koruny České, dvakrát to nedodržel. Konstatoval to i český zahraniční komitét pro zřízení nového státu. Přísaha usurpátoru byla oktrojovaná. Platila jen pro Uhry a Rakušany. Poslední legitimní habsbursko-lotrinský panovník Koruny České byl Ferdinand Dobrotivý, neprávem ostouzený Rakušany.

Franze Josefa zhodnotil roku 1914 správně Francouz Ernest Denis, excelentní historik a přítel Čechů jako zločinného starce vinného vražděním I.války, kavalíra beze cti, který pošlapal práva porobených národů. Pan autor si to může přečíst v knížce Vzkříšení Čech.

Za druhé, autor nečetl knihu F.Peroutky Budování státu. Tam by se dověděl mnoho o prohnilosti a válečných i mírových dluzích Rakouska. Díky ministru Rašínovi a jeho osvícené politice ČSR neskončila na hnojišti válečných dluhů, tak jaképek žití "ze slávy Rakouska" Jen idiot může tvrdit, že Rakousko, o kterém britský premiér Gladstone správně pravil, "Neexistuje místo na mapě světa, kde by Rakousko udělalo dobře", Rakousko-Uhersko proslulé skandálními procesy v Záhřebu a v Marmaroši, Rakousko na chvostě evropské ekonomiky jako polofeudální agrární stát, kde jediné průmyslové centrum vybudovali císařem nenávidění Češi, Rakousko, kde za války arcivévoda Bedřich nechal popravit 60 tisíc Čechů v civilu, Rakousko I.internačního velkotábora v Jindřichovicích, toto Rakousko-Uhersko nenáviděla většina Čechů, Slováků, Rusínů, Rumunů, Dalmatů - Italů, Poláků, Srbů i pokrokových Chorvatů a Slovinců. I ruský car nakonec pochopil, že Čechové a Slováci bojují za svůj uloupený historický stát na straně Slovanů proti germánskému Drang nach Osten. Proto posvětil Českou družinu. Toto autor nezná?

Kdo miloval Rakousko-Uhersko? Klerikálové, velkostatkáři, uhlobaroni, Vatikán a bankéři. Feldkuráti, kteří křtili kanóny a ožírali se v kasinech. Kavárenští povaleči, čtoucí ty samé noviny v Pešti, ve Vídni, v Grazu i v Brně, a dokonce i v Haliči. To byla ta celá "sláva Rakouska",kterou může hájit jen historicky nevzdělaný idiot nebo ten, kdo neměl v rodinách pamětníky rakouského úpadku. I když nakonec chtěl zachránil Rakousko-Uhersko mladý Karel I., ušlechtilý slaboch pod knutou své Zity, vše doslova zvoral. Rebeliemi v Uhrách jen zničil poslední šance na vyrovnání zbytků říše s okolím.

Konečně za třetí - Česi si nepřáli rozpad Rakouska? Kteří "Češi"? Kardinálové a faráři, nečeská pozemková šlechta - a ta ještě ne celá, byli i šlechtici vlastenci zemského patriotismu Koruny České a pár sociálních demokratů, kteří viděli spojení s Rakušany a Uhry jako výhodné pro budoucí převrat v monarchii. Proti mase porobených národů to byly hrstky někdejších elitářů, k nimž se přidalo pár představitelů sociáldemokratů, kteří tak páchali i rozkol ve vlastní partaji. Dnes stejní elitáři hájí takovým způsobem Evropskou unii - nálepkováním a urážením odpůrců Unie, která jakoby symbolicky pokračuje v elitářství, mocenském machismu a byrokratické mašinérii, typických pro staré Rakousko-Uhersko. Nechť se jde pan autor vycpat se svým nálepkováním legionářů, I.ČSR a adorací shnilé staré monarchie, o které historik Denis, jemuž autor nesahá ani po paty, pravil - "Hrobaři, odkliďte tuto mrchu! Místo pro národ český!"

Autor propadl menšinovému prohabsburskému třeštění, které nemá jiný cíl, než dehonestovat republiku v nadcházejícím stém výročí založení. To je celé. Je tragický a směšný zároveň.

Dr. Jiří Jaroš Nickelli
ČSOL Brno I

 

Související článek:

• Idiot! Rakousko byla mršina, Franz Josef zločinný stařec. Ožralí feldkuráti křtili kanóny. Měli ho rádi jen kavárenští povaleči, reaguje historik na zpěváka a jeho „legionáře-vlastizrádce“

Requiem za americký sen: Chomsky vysvetlil, ako prešla moc v USA k elitám

August 15, 2017, 11:24 pm

≫ Next: Oliver Stone: USA ukazovaly svaly 70 let – děsivé pro lidi celého světa!

≪ Previous: Legionáře a I. ČSR nelze kritizovat z pozic historického analfabetismu

$

0

0

16.8.2017 HlavnéSprávy

Profesor lingvistiky z Massachusettského technologického inštitútu Noam Chomsky hovoril s moderátorom programu “Je kontakt” Chrisom Hedgesom o svojej novej knihe Requiem za americký sen. V nej intelektuál uviedol desať spôsobov, pomocou ktorých sa západným elitám podarilo dostať vládu do svojich rúk.



Podľa Chomského prebehol na začiatku 70. rokov minulého storočia v západných krajinách takzvaný neliberálny zlom. To znamená, že rozhodovanie v spoločnosti začalo prechádzať od spoločenského k takzvanému slobodnému trhu. Liberalizmus začal meniť neoliberalizmus.

“Podľa všetkého je to politika zameraná na privatizáciu, umenšovanie roly štátnych podnikov, zrušenie regulácií, ochranu a povzbudenie rastu finančných organizácií. Ideologicky sa takéto kroky označujú ako posilnenie slobôd, ale v skutočnosti je to upevnenie tyranie,” povedal Chomsky.

Rozhodovanie v štáte sa presunulo z politickej sféry, na ktorú majú obyčajní ľudia vplyv, do korporatívneho sektora. A po uplynutí rokov hlavnú rolu začali hrať monopoly a oligopoly alebo súkromné ​​tyranie, ako ich nazýva profesor.

Vďaka tomu sa podstatne zhoršil život pracujúcich a kvôli dohodám o slobodnom obchode sú pracovníci na celom svete nútení si medzi sebou konkurovať. Pracovníci v Európe a Amerike podstatne prehrávajú s Číňanmi, ktorí sú ochotní pracovať za drobné v ťažkých podmienkach.

Podľa Chomského sa takáto neistota pracujúcich v USA tvorila zámerne.

“Tak (zosilnením neistoty, pozn. red.) sa platy udržujú na nízkej úrovni, pracujúci neustále žiadajú o sociálnu pomoc, inflácia je nízka,” povedal profesor a vysvetlil, že v globálnom meradle je toto pre ekonomiku krajiny pozitívnym faktorom.

Pracujúci boli uvedení do takých podmienok, že sa jednoducho boja biť za svoje práva. Odbory sa likvidujú. Je to prvok toho, čo ekonómovia označili za “veľké uspokojenie”, ktoré nastalo v dôsledku úspechu neoliberálnych programov. Pred krachom ekonomického systému v roku 2007 boli reálne platy nižšie ako v roku 1979, teda v okamihu začiatku neoliberálneho experimentu.

- - -

Oliver Stone: USA ukazovaly svaly 70 let – děsivé pro lidi celého světa!

August 15, 2017, 11:39 pm

≫ Next: Prohraná válka v Afghánistánu a její důsledky pro USA

≪ Previous: Requiem za americký sen: Chomsky vysvetlil, ako prešla moc v USA k elitám

$

0

0

16.8.2017   PrvníZprávy

Ve svém projevu na filmovém festivalu v Sarajevu, americký režisér Oliver Stone řekl, že Spojené státy „ztratily rovnováhu“ a už si nejsou vědomy „utrpení a tragédie války“, uvedl deník Le Figaro.
Oliver Stone, americký režisér

Stone řekl, že americký prezident Donald Trump, který je ochoten podniknout vojenskou akci proti jaderné hrozbě ze Severní Koreje a nevylučuje „vojenské řešení“ proti Venezuele, mluví o válce „jako kdyby to byla nějaká hra“.

Oliver Stone se opět začal zajímat o politiku. Americký režisér zveřejnil několik sérií rozhovorů s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, v neděli prohlásil, že Spojené státy „ztratily rovnováhu“ a už si nejsou vědomy „utrpení a tragédie války“. Sedmdesátiletý režisér, vítěz tří ocenění „Oscara“, přednesl projev na festivalu v Sarajevu, kde získal ocenění „Čestné Srdce Sarajeva“ za „zvláštní příspěvek“ k rozvoji filmového umění, napsal Le Figaro.

„Ti z vás, kteří vědí, co je to válka, by měli dělat vše, aby si nová generace zapamatovala, co válka přináší,“ řekl Stone v bosenském hlavním městě, které bylo v obležení pro skoro čtyři roky během krvavé války v Bosně a Hercegovině.

„Nyní je to důležité v době, kdy moje země, obávám se, ztratila rovnováhu a kdy je zde pokolení lidí, kteří již nepamatují bolest a tragédii války. Veřejně se vyhlašují hloupé a nebezpečné věci,“ pokračoval americký režisér.

Podle Le Figaro, jsou výroky Olivera Stouna reakcí na slova prezidenta Spojených států Donalda Trumpa, který řekl, že Spojené státy jsou připraveny podniknout vojenskou akci proti jaderné hrozbě ze Severní Koreje. Trump také řekl, že Washington nevylučuje „vojenské možnosti“ proti Venezuele.

„Donald Trump mluví o válce, jako by to byla nějaká hra, ale nezapomeňte, že předtím, než nastoupil tento prezident, naše země ukazovala svaly celých 70 let. Je to velmi děsivé pro všechny lidi na světě,“ zdůraznil Stone.

(kou, prvnizpravy.cz, lefigaro.fr, foto: arch.)

 

Související článek:

• Oliver Stone: Pokud se USA zhroutí, tak můžeme vinit sami sebe!