Radim Valenčík

17. 9. 2017
Dva imperialističtí diplomaté François- George Picot a Mark Sykes již od roku 1915, to jest rok po té, co začala I. světová válka, začali společně pracovat na poválečném plánu na pomoc na smrt "nemocnému muži na Bosporu". Toto bylo označení pro Osmanskou říši téměř celé jedno poslední století její existence. Tak dne 16. května 1916 podepsali dohodu se souhlasem carského Ruska, která vešla do dějin jako Sykes - Picotova dohoda. Byla to Dohoda, která navrhovala budoucí sféry vlivu těchto imperialistických mocností na Středním východě. K jejímu podpisu došlo, aniž se zvažovalo případné pověření ve formě mandátu od budoucí Společnosti národů.

Podle této dohody měl být Střední východ rozdělen mezi Francii a Velkou Británii, kde část Kurdistánu měla spadnout pod Rusko (část dnešního tureckého Kurdistánu), část Francii (syrský Kurdistán a část tureckého Kurdistánu) a část Velké Británii (dnešní irácký Kurdistán). Jedna část měla zůstat v dnešním Iránu a Rusové měli navíc dostat Konstantinopolis, před jehož branami již krátce předtím jednou byli a měli navíc získat Arménii.

Práva či spravedlnost při vytyčování hranic jednotlivých států v této oblasti byla národům žijícím v té oblasti ukradena.  To podle toho, komu se dostane jaké bohaté oblasti, jaké bohatství získají! Následně přibrali jako konzultanta, či jako osobu, která měla tento plán jménem islámu zastřešit. Integrovali šerifa z Mekky Hussajna bin Alí a tím chtěli obejít Chalífu a Osmanského sultána v jedné osobně.

Vše by bylo připraveno a promyšleno do nejmenších detailů, kdyby .....

Kdyby nepřišla Říjnová revoluce v Rusku v čele s V. I. Leninem a nebyl obsah dohody vyzrazen poté, co Lev Davidovič Trockij otiskl znění celé tajné dohody v ruských Izvěstijích a Pravdě 23. listopadu 1917 a tím byly zdiskreditovány signatářské země a celá dohoda...

Celá dohoda byla na světě a hlavně se provalila informace o tom, že "křesťanské mocnosti" chtějí zlikvidovat islámského Chalífu, což byl osmanský sultán. Tím by měli na věky všechny muslimy proti sobě, což si nemohli dovolit. Tak dle všeho korigovali postup, kdy odstranění Chalífy měl učinit islámský generál či jeho vlastní generál, nikoliv nějaký káfir a tak se v létě roku 1918 (ještě před koncem Války), objevil z čistého nebe v Karlových Varech budoucí zakladatel "moderního Turecka Mustafa Kemal paša, později alias Atatürk!

Po zveřejnění této dohody a všech tajných doprovodných dokumentů, se zintenzivnil masakr Arménů a kurdských Jezídů, kteří se dle těchto dokumentů tajně paktovali s Ruskem. Revolucí oslabené Rusko tu oblast Osmanské říše, kterou měla získat, nechalo, a v roce 1923 spadla pod nově vznikající Turecko. Jinak tato Sykes-Picotova dohoda byla aplikována dle představ dvou imperialistických mocností a v tom uspořádání nebylo žádné místo ani pro židovský stát!

Národy byly v tomto regionu rozděleny tak, aby nově objevená bohatství, která tvořila tehdy novou tepnu průmyslové revoluce, to jest ROPA, zůstala stálým konfliktním místem!

Realitu v této oblasti žijících národů nezměnila ani nově vznikající světová velmoc Sovětský svaz, ale ani II. světová válka. Změnil se jen status těchto subjektů, byly mandátní, pak třeba království a "republiky", ale změna právní subjektivity nezměnila hranice dle národů či náboženství.

Kurdové se od samého začátku postavili proti této imperialistické dohodě, která rozdělila jejich zemi mezi čtyři státy a každá jejich vzpoura skončila s podporou těchto mocností masakrem. Tři z nich dle této dohody vznikly, nepočítáme-li menšinu, která zůstala v Arménii.

V návalu revoluce byla sice dohoda zveřejněna a tím byli nepřímo autoři donuceni k jistým korekcím a modifikacím, ale ani nově vzniklý Sovětský svaz neučinil nic, aby tu dohodu znemožnil. Možná naivně i sám Lenin skočil na modifikovaného hráče Mustafu Kemala a poslal mu jako podporu sudy zlata jedním člunem a druhým člunem vedení turecké komunistické strany, oba čluny mířily do stejného přístavu a ten druhý, vezoucí šéfa TKS Mustafu Suphi a jeho 14 soudruhů, „záhadně“ skončil na dně Černého moře u tureckých břehů!

Ale ani Stalin nečinil nic, aby se s jeho Sovětským svazem v sousedících zemích vládnoucí tento zrůdný imperialistický řád vypařil. Stalin se naopak snažil vést introvertní politiku k upevnění svého státu. Zda kvůli odporu vůči teorii permanentní revoluce Lva Trockého? Tento proces upevnění státu pokračoval až do II. světové války, kdy dění Stalina přímo donutilo k rozšíření komunismu v Evropě a na Dálném východě. Šlo o ryze účelovou akci, nikoliv ideologickou, tak jako by byl marxismus-leninismus dopřál svobodu utlačeným národům svobodu od vlivu imperialismu.

Po II. světové válce, kdy se Kurdové mohli aspoň s pomocí Sovětského svazu dostat z područí, diskriminace, pronásledovaní, masakrů, aspoň v jedné části Kurdistánu, je Stalin prostě vyměnil v rámci obchodu s imperialisty. Díval se z dálky, jak Iránci s pomocí Velké Británie popravují a věší vůdce Kurdů na náměstí hlavního města iránského Kurdistánu v Mahabadu....

Pak přišla doba, kdy imperialisty nacionalizmem infikované arabské státy změnily svoje krále a vydali se na cestu národně socialistickou, to jest na cestu Hitlerovy ideologie. Není žádným tajemstvím, že užívaly širokou podporu socialistického bloku, kterému osud v těchto státech, co vymysleli dva imperialističtí diplomaté, byl lhostejný! Nebyla sebemenší snaha nějak změnit tam žijícím lidem vnucenou realitu. Nešlo jim o ideologii, se kterou se dostali k moci, ale snažili se vytěžit, co se jen dalo.

Víc než 100 let Kurdové bojují proti této zrůdnosti, která po jedno století odsoudila dnes 40 milionový národ do otroctví. Dnes, kdy mají možnost se osvobodit aspoň v jedné části a rozbít aspoň jeden článek této dohody zůstávají ve světě opuštěni, odsouzeni k samotě a k brutálním útokům Turecka a Iránu! Turecko a Irán útočí proto, že mají bytostný strach, že by se spravedlnost mohla v budoucnu týkat i jich!

Svět a hlavně Francie a Anglie, která způsobila touto dohodou národům v regionu nepopsatelné útrapy nejen Kurdům, po jednom století stále mlčí!

Kurdové, kteří už mají podrazu, zrady civilizovaného světa, nesnesitelně do krajnosti dost, říkají Kurdexit - a to za každou cenu!

17. 9. 2017     zdroj
Syrská vládní armáda za podpory VKS RF dosáhla významných úspěchů v provincii Dajr az-Zaur. Teroristé v Rusku zakázané organizace DAEŠ byli ze dvou stran stlačeni podél údolí řeky Eufrat. Mnozí experti již nepochybují o tom, že válka proti teroristům v Sýrii vstoupila do závěrečné fáze. To vše vedlo k tomu, že dokonce i v řadách proamericky zaměřených Kurdů jsou slyšet hlasy na podporu Asada a jednání právě s ním. A, což nejvíce děsí USA, pouze se zprostředkováním Ruska. 

17. 9. 2017    PaulCraigRoberts
Po letech nekonečných válečných hrozeb Rusku – vzpomeňme např. vyjádření náměstka ředitele CIA Morella: „USA by měly, aby jim daly zprávu, začít Rusy zabíjet“, nebo hlas šéfa náčelníků štábů Milleyho: „Ztlučeme vás víc, než vás kdy kdo ztloukl“, máme zde další výhrůžku z úst amerického ministra financí Mnuchina tentokrát na adresu Číny: „Jestliže se Čína nepodřídí naším novým sankcím proti Severní Koreji, uvalí USA další sankce i na ni a znemožní ji účast v americkém a mezinárodním dolarovém systému“ ZDE.

Skvělé! Takže zde máme bolavou americkou vládu zatíženou 20 bilionovým veřejným dluhem a proto nucenou tisknout si další a další peníze na nákup svých vlastních dluhopisů, která ovšem vyhrožuje druhé největší ekonomice světa, jejíž kupní síla, pokud měny obou těchto zemí porovnáte na základě parity, je větší, než je kupní síla Ameriky.

Zkusme však o Mnuchinově výhrůžce uvažovat i dál: Kolik amerických firem je v současné době na území Číny umístěno? Nikoliv, nejsou to pouze Apple a Nike. A znamenaly by tedy sankce, že tyto americké firmy by zboží v Číně vyrobené mohly prodávat pouze v Číně a nikoliv též v Americe a vůbec všude jinde ve světě? Máte ten dojem, že americké globální korporace by s takovýmto řešením souhlasily?

Mnuchin je stejně dutá hlava jako Niki Haleyová (velyslankyně USA v Radě bezpečnosti OSN.). Nemá zbla tušení na jakou adresu své hrozby vysílá. Co třeba ta o vyloučení Číny z mezinárodního dolarového systému? Nic by totiž USA víc nepoškodilo a Číně naopak víc prospělo než právě tohle. Obrovské množství ekonomických transakcí by z dolarového systému zmizelo a tím umenšilo jak jeho rozsah, tak i jeho význam. A co by bylo zřejmě nejdůležitější? Čínské i ruské vládě by možná konečně svitlo, že jejich účast v dolarovém systému je masívní zátěží, jež žádné benefity nenese..

Rusko i Čína měly už dávno vytvořit svůj vlastní měnový systém. Tím totiž, že zůstávají částí systému washingtonského, umožňuji Washingtonu, aby jim vyhrožoval a hlavně: aby měl možnost uvalovat na ně své sankce.

Příčinou, proč Rusko i Čína tohle stále nevidí, spočívá v tom, že obě země vysílaly v minulosti své studenty studovat ekonomiku do USA. Ti studenti se pak vrátili zpět do svých zemí s mozky už vymytými ekonomikou liberální, čili „ekonomikou vetešnickou“ za jakou ji výstižně pojmenoval M.Hudson. A to s tím výsledkem, že namísto podpory ekonomik domácích se z nich stali přisluhovači ekonomiky americké.

Jestliže Rusko a Čína chtějí být zeměmi suverénními, musí se dnes a denně modlit za to, aby jim imbecil Mnuchin nejen vyhrožoval, ale z dolarového systému je skutečně odstřihl. Pak si obě ty země vybudují svůj vlastní systém a vyučí se namísto propagandy, která slouží výhradně zájmům Washingtonu a jako ekonomika se jen tváří, ekonomice skutečné.

Překlad: Lubomír Man

Jiří Jírovec
17. 9. 2017
Metody zabíjení jsou různé. Kopí, dýky, meče, pušky a bomby jsou zatlačeny do pozadí. Na scénu vstoupil tabák. Cigárko může kuřáka ohavně zabít. V novém tisíciletí víme na tutti, že zabíjí nejen to v hubě, ale dokonce i kouř, který se vždy line směrem k nám nekuřákům. Něco se s tím musí udělat. Už jen proto, že obzvlášť přesvědčení aktivisté vědí, že stačí pouhé jedno nadechnutí.

Pryč je doba, kdy mladý Ronald Reagan zvěstoval veřejnosti, že svým přátelům posílá k vánocům karton Chesterfieldek, protože to je "ten nejlepší dárek, který může kuřák dostat".

Mrtev je i poslední Marlboro Man, herec, který na krabičkách této značky ztělesňoval mužnost. Vypadl z obrazu koncem devadesátých let a zemřel, možná a tedy stylově, na rakovinu plic. Bylo mu 85 let, ale to se příliš nezdůrazňovalo.

I stalo se, že na krabičky cigaret byly umístěny obrázky hodné učebnic patologie.

Tedy v rámci metody mírného pokroku v mezích zákona, která nepoškodí lukrativní podnikání ani státní pokladnu. Zisky plynou, daně též. Cynik může dodat, že kuřáci zemřou dřív, než se dočkají nákladných by-pasů, nových kloubů a pobytů v DLNkách, čímž činí dobro nám ostatním.

Je to taková zvláštní situace, protože bojujeme proti činnosti, která přináší určité potěšení a na druhé straně zcela opomíjíme, že jsou kolem nás zbraně, které mohou zabíjet po tisících. Ve vteřině (v případě štěstí v neštěstí) nebo pomalu, když uškvaří či nechají vykrvácet bez pomoci.

V Ostravě proběhly Dny NATO. U exponátů samozřejmě nebyly panely s informacemi o tom, kolik lidí zabily bombardéry B1-B nebo B-52 s fotografiemi zabitých. V mediích nenajdete rozhovory s piloty a jejich pocitu z dobře vykonaná práce, když z bezpečné výšky vysypou na zem 30 tun bomb.

Kolem zbraní se točí soubor pitomců, kteří tam vodí i svoje děti, aby si, tu tančík, tu nějaké letadlo, pohladily. Motá se tam herec, který se umí naučit jakýkoli monolog. Když mu to dají přečíst, zvládne i Švejkův: "Tuhle vojnu vyhrajeme!".

Bývaly doby, kdy vědci a umělci protestovali proti válkám. Vědce s takovou odvahou postrádáme. Máme jen drahoše, kteří si netroufnou ceknout. Mohli by přijít o peníze. Ten největší z nich se vtěsná i do kokpitu, protože se potřebuje před volbami zviditelnit.



Zatím se všichni tváří, že nevědí, že se arsenály plní tempem, které bude požadovat jejich vyprázdnění. Když se to šílenství nezastaví, vojna bude, veliká, převeliká.

Jelena Ostrjaková
17. 9. 2017      zdroj
"Rusko je nyní v situaci, kdy nedosahuje těch cílů, které si stanovilo. Myslelo si, že po intervenci se Ukrajina stane proruskou. Ale obsazení území Ukrajiny má opačný efekt. Ukrajina je jednotnější, nacionalističtější, více orientovaná na Západ, rusofobštější než dříve", řekl Kurt Volker, zvláštní představitel ministerstva zahraničí USA pro Ukrajinu.

Soudí, že čas pracuje proti Rusku, protože situace se neustále zhoršuje, informuje korespondent PolitNavigatora.

"To je důvodem k optimismu, protože předpoklad může být jiný. Možnost udržovat zmrazený konflikt nebude výhodná pro nikoho. Může být nalezeno řešení. Doufám, že USA budou s to pomoci situaci změnit. USA mají v úmyslu pomáhat v co největší možné míře. Naším cílem je obnova ukrajinské suverenity a územní celistvosti, a bezpečnost. Poskytnutí Ukrajině vojenského vybavení se může dotknout jen potenciálního agresora", řekl Volker.

I když se podle něj hlavní pozornost věnuje východní Ukrajině, neznamená to změnu postoje ke Krymu.

"Nerad bych vytvořil dojem, že jsme zapomněli na Krym. Posuzujeme situaci na východě i na Krymu jako jednu a tutéž situaci. Tam proběhla okupace a v situaci s Krymem anexe. Princip je stejný, je to nepřijatelné. Pokud můžeme dosáhnout pokroku v jednom z těchto směrů, udělejme to, ale nebudeme zapomínat, že situace je stejná i tam i tam", řekl Volker.

18. 9. 2017       Parlamentní listy
Babiš ve vězení neskončí ani po volbách bez ohledu na to, zda něco spáchal, či nikoli, ledaže by přestal být miliardář. Každý si snadno vybaví, jak těžké bylo dostat do tepláků řádově chudšího Janouška a za jakou dobu byl zase venku. Porovnejme, jak snadno se do kriminálu dostane chudák. To je kouzlo kapitalismu. Všechno je na prodej. Nejde jen o drahé advokáty s jejich schopnostmi.

Václav Umlauf 
18.9.2017  e-republika

Banksterské jedno promile prorazilo cestu neoliberálnímu zotročení státu, které realizuje oligarchické jedno procento. A tento pseudo-marxistický zábor státu nyní vítězně provádí korporátní elita přímo angažovaná v politice. Současný systém korporátního fašismu nás žene na cestu neoklasického otroctví, přesně podle proroctví neoliberálního Hayeka.


Článek Vznik a vláda globálních parazitů ukázal na grafech vývoje duševního vlastnictví v letech 2010-15, že ve světě se prosazuje vzdělaná střední třída jako nositel nových technologií a patentů. Jenže jedno procento této třídě ideologicky zatemnilo mysl. Střední třída proto sama od sebe cpe vlastní bohatství do pohádkového koryta jednoho promile. Novodobí znalci Marxe pochopili, že ideologie dává moc menšině nad většinou. Proto je třeba nacpat do hlav střední třídy neoliberální ideologii jednoho procenta korporátních bossů a jednoho promile banksterů. Střední třída pak hrdě nosí brýle vyrobené jedním procentem, protože jsou fakt slušivé a módní. Tím sdílí perspektivu světa vyvolených, kteří střední stav zničí. A už spolehlivě ničí celou zeměkouli a nás všech 90 % normálních socek. Holt máme tu smůlu, že na této zemí bydlíme s jedním procentem v jednom společném ekosystému. Článek o globálních parazitech měl tuto základní tezi.

Jedno procento ukazuje korporátní moc nad střední třídou tím, že cyklicky ničí duševní hodnoty a reálný kapitál, který tato třída vydělá. Toto rituální pálení reálných peněz na fatální svatbě střední třídy a jednoho promile se jmenuje "finanční krize". Tím se udržuje reálná moc jednoho promile nad zotročenou ekonomikou a nad bohatstvím zbytku světa.

Jako důkaz byla uváděna situace střední třídy v USA. Střední třída v USA se během pěti let stala žebráky a je tak pitomá, že do tohoto cirkusu jednoho procenta pilně naskočila, skáče na pódiu jako cvičená opice a ničí sama sebe. Třída banksterů ovládla klasický produktivní kapitál pomocí finančního parazitického kapitálu napojeného na centrální banky. Toto je třeba ukázat na konkrétních příkladech z USA.

Neohegeliánský stát jako neoliberální dojná kráva

Neoliberalismus ideově založili vyděšení němečtí a rakouští intelektuálové jako Friedrich August von Hayek, kteří před Hitlerem utekli do Británie a do USA. Tito intelektuálové pozorovali, jak se stát dostal do rukou Hitlerovi a Stalinovi. Proto tvrdili, že se nesmí opakovat mocenská a ideologická okupace moderního buržoazního státu. Stát představoval pro tyto intelektuály typu neohegeliánské levice výplod Hegelova absolutního ducha. Moderní hegeliánský stát určuje povahu práva, včetně majetkového práva a základních občanských práv. Závěr neohegeliánů konvertovaných na neoliberály byl po epoše Hitlera a Stalina, po reálném socialismu a po studené válce zcela jasný a nekompromisní. Je třeba omezit narůstající moc státu, jinak bude Třetí světová válka.

Evropa má ideje, ale jejich globální ekonomický, politický a ideologický marketing dělají Američané. Tento marketing provedla v případě evropských neoliberálů ekonomická verze tzv. Chicagské školy. Tito ekonomicky zabednění elitáři odmítli své sociologické kolegy v Chicagu, kteří zkoumali sociální patologii velkoměst vázanou na ekonomické postavení jednotlivých tříd. Ekonomové typu Miltona Friedmana už zcela bez zábran sloužili diktátorům jako byl Pinochet. Američtí neoliberální ekonomové perfektně zvráceným způsobem naplnili smysl hlavního Hayekova díla Cesta do otroctví (1944). Tito manipulátoři nové ideologie peněz se už nestarali o filosofické nuance, protože to není americký way of life. Brutálně účinní penězokazi pochopili s marxisty a neohegeliány, že je třeba dostat pod kontrolu stát přes tisk peněz a mysl lidí přes ideologie.

Od bankovních penězoměnců k banksterským penězokazům

Tak se podívejme, jak se banksteři a ideologičtí neoliberálové Chicagské ekonomické školy zmocnili státu a jak předali moc jednomu procentu, a dnes už jen jednomu promile. K tomu si přečtěte vtipný přeložený článek Světová ekonomika a chov krav. Kontrola nad státem se nejprve a zásadně provedla v USA produkcí dluhových peněz. Tyto emitované dluhové peníze dostalo úplně zadarmo do rukou jedno promile banksterů, které pak ožebračilo střední třídu. Neoliberalismus nezná v reálné praxi pojem politické pravice a levice, protože jeho ideologie a praxe sleduje třídní zájem dobytí a udržení moci. V akci zvané "dobývání moci" si nová elita koupila stát a politiky jako celek a má na to celkem výraznou množstevní slevu. Podívejte se, jak rostl oficiální federální dluh USA podle prezidentů od zavedení neoliberální monetární ideologie v 90. letech.




Oficiální dnešní dluh za Trumpa (cca 20 biliónů a 103 % HDP země) dostal USA na úroveň států, jako je zbankrotované Řecko. Takže banksteři shromáždění okolo jimi kontrolovaného privátního FEDu dostali do rukou tzv. "fiat money", čili klasické bankovní úvěry. Mohli je rozdat lidem stejně zadarmo, jako je dostali sami, tedy za úrokovou míru pod jedno procento. Nebo s těmito dluhovými penězi mohli zničit stát. Připomeňme, že stát si povinně musí půjčovat u bank a nesmí si sám tisknout nekryté peníze. V rámci EU to přikazuje článek 123 Lisabonské smlouvy schválený v prosinci 2007. A oficiální federální dluh je směšný, protože skutečný dluh USA se všemi finančními závazky je ve skutečnosti 70 biliónů. Viz tato studie institutu Cato z roku 2013 (PDF a žlutě zatrženo na str. 40). Neoliberální think-tank Cato slouží do roztrhání těla jednomu promile, a ne pouze jednomu procentu. Potřebuje vidět dluhy státu reálně, protože je třeba ožebračit chudé, kteří berou peníze jednomu procentu tím, že z daní střední třídy dostávají dávky a jinou pomoc. Až se chudí a střední třída ožebračí úplně, pak se mohou snížit již tak směšné daně jednomu procentu a hlavně jednomu promile, kterému tento institut slouží. Jak vypadá vláda banskterů nad ožebračenou zemí typu Řecka nebo USA, to ukazuje tento graf s kompletním 70 biliónovým dluhem.




Modrá ukazuje růst HDP a žákovi normální pomocné školy je jasné, že tento dluh není splatitelný. Takže banksteři mají vládu nad USA zajištěnou tak dlouho, dokud bude lidem strašit v hlavě tento nesmysl daný čistě virtuálně.

Jak se pálí peníze střední třídy na korporátní svatbě

Vraťme se k podstatnému, a to je Marxem objevená věda zvaná "politická ekonomie". Neomarxisté Chicagské školy otočili ideologii Hayeka na hlavu tím, že se zmocnili státu skrze penězokazectví. A jak? No přece tím, že emitovali jako fiat money dluhové peníze nejprve a zásadně pro sebe. Viz toto přehledné video, bohužel ve francouzštině. Tyto dluhové peníze vyrobené stisknutím jedničky a nuly dále dávali za patřičnou úrokovou úplatu jako půjčku komerčním bankám a ty zase půjčují tyto fiat money soukromníkům a podnikům. Banksteři jsou jednoduše řečeno finanční nihilisté. Devatenácté století nihilisty proklelo. Dostojevský vytvořil literární figuru zoufalého Stavrogina, hloupé jedenadvacáté století vidí nihilistické bankstery jako novodobá božstva.

A teď se podívejme, jak výroba virtuálních cenin dělaná doslova ex nihilo zničila střední třídu. Viz pekelná machinace hypotéční krize 2006-9 vyložená v článku Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi. Banksteři si nahrabali, střední třída v USA přišla o nemovitosti, které představovaly jejich hlavní zajištění pro nemoc a na stáří. Stát doplatil dva bilióny z peněz daňových poplatníků do záchranných bankovních půjček. Podívejte, jak vypadal banksterský hold-up v bankovním reálu.




Jedno promile provedlo v jimi vyvolaném burzovním zmatku klasickou bankovní loupež přes FED. Během krachu hypoték byl stát řízený neoliberály už dávno zadlužený až po uši. Proto neměl peníze na záchranu zkrachovalých hypotéčních bank jako byla Fannie Mae. Tak si potřebné peníze opět emitoval jako dluh u soukromého FEDu, který drží v hrsti politiku USA. A tito borci jsou úplně drzí, protože si koupili politiky a stát mají v hrsti přes dluh. A normální občany vlastní přes platební karty, které patří bankám v systému bail-out i s tím, co na těchto kartách máme uloženo. Podívejte se na článek Chybí 2 bilióny dolarů? Nevím. Můžete s tím něco udělat? Ne. Tam to máte v přímém přenosu. Tento neuvěřitelný rozhovor se odehrál ve vyšetřovacím výboru Kongresu dne 5. 5. 2009. Inspektorka FEDu jako hlavní představitelka zákona nemá ani páru o tom, zda ve FEDu chybí nějaké peníze, kolik jich chybí, kdo je vydal a za jakým účelem. Banksteři FEDu v přímém přenosu před užaslým národem slovem a skutkem potvrdili nihilistické heslo Stavrogina, že jim je dovoleno naprosto vše.

Korpiráti a jejich korporátní byznys

Banksteři emitují nekryté peníze, s těmi kšeftují od 90. let tak, že ničí střední třídu. A když jimi pilotované finanční letadlo spadne, tak na vlastní zlodějny půjčí státu další dluhové peníze. A co státu půjčí, když nic nemají, kromě ideologie a počítače? Všem občanům USA půjčí bankstery kontrolované dluhové peníze z FEDu. To je základní důvod proč banksteři a korporace potřebují stát, viz náš starší článek na toto téma. Neoliberalismus banksterů má vzor ve Švejkovi a jede podle systému feldkuráta Katze: Máme uherák, olejovky, lososa a budeme mít smažená vajíčka. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou peníze! A bankovní Švejkové to pravdu umí. Česko přišlo nedávným znehodnocením koruny podobným mechanismem o celkem 2 biliony korun, což jsou zhruba dva roční rozpočty státu. Nás ožebračila laciná koruna na důchodech a mzdách. Bankéři a korporátní bossové to dostali od ČNB jako dárek, aby si za podhodnocenou úrokovou míru nakoupili, na co ukázali prstem. Přitom mohli tito korpiráti lacino vyvážet za nám ukradené mzdy, protože vývoz byl daný ve znehodnocené koruně a jejich zisky ve tvrdých valutách. Korpiráti vznikli v systému českého neo-feudalismu jako nová třída křížením jednoho promile banksterů a jednoho procenta českých veksláků a korporátní elity. Viz naše hesla "neo-neokolonialismus" a "koncesní koalice", které popisují vznik této nové třídy.

V jedné rodině mých známých jsem na vlastní oči četl v bankovních výpisech, jak česká banka jejich nezaměstnanému klukovi půjčila na občanku vysoko přes půl miliónu ve dvou půjčkách po sobě. Jen tak, na dobré slovo. Banka dostala tyto korpirátní peníze přes ČNB, FED a ECB prakticky zadarmo. Peníze dané zadarmo jako fiat money přece pro neoliberálně vedenou banku nemají vůbec žádnou cenu, dokud z nich půjčkou nevznikne reálný dluh. Ale ideologicky představují tyto šrotové peníze v prolhaných korporátních médiích naprosté božstvo, kterému se všichni máme klanět. Neoliberální bankovní socha stojí na kompletně hliněných nohou. A tom to je, že se máte dívat jen na tu pitomou zlatou hlavu. A hlavně máte upřeně hledět do ideologicky uhrančivých a mediálně hypnotických neoliberálních očí této korporátní sochy. Takto zpitomělá střední třída je fascinována neoliberální ideologií jak králík pohledem krajty, která ho pomalu dusí.

Neviditelné okrádání střední třídy aneb Mýtus o tom, jak se máme dobře

Na tento zajímavý výkon jednoho promile dusícího střední třídu se podíváme opět do USA. Všichni se máme jako na zámku, a nikdy jsme se neměli lépe. V korporátně zmáklé Praze mi to kolegové tlučou pořád do hlavy, i když nyní už s určitou nuancí. Zajisté jsme se nikdy neměli lépe, ale stejně se podívejte alespoň na délku pracovní doby v článku Otrocká práce v kapitalismu a ve středověku. Abychom trochu vystřízlivěli. A délka pracovní doby a intenzita otrocké korporátní práce představuje jen jeden ze způsobů, jak ničit produktivní občany ve státě.

Nyní se podívejme na skryté rituální pálení peněz, které není tak jasně vidět jako krachy burzy a finančních trhů. Opět vezmeme příklad USA, kde se tyto analýzy dělají už celá desetiletí. Neoliberalismus tvrdí, že je úspěšný v boji proti inflaci. Politický neoliberalismus zkrátka nemá rád, když peníze znehodnocuje někdo nebo něco jiného, než jeho vlastní banksteři. Jenže zásadní problém tkví v tom, jak chcete inflaci měřit. Když změníte způsob jejího měření, tak máte střední třídu v korporátní kabeli. Inflace roste, ale nikdo to nevidí. Prostě, taková normální mediální manipulace korporátně koupených ekonomů. Graf ukazuje, jak se čarováním se statistikami zakryla rostoucí míra inflace v USA.




Na papíře máme vítězný boj neoliberálů s inflací kolem 4 %, ale ve skutečnosti je to úplně jinak, protože míra inflace je skoro 12 %. Stejná statistická manipulace se dnes dělá s nezaměstnaností, viz článek Skutečná nezaměstnanost v USA. A teď se podívejte na to nejdůležitější, což je růst kupní síly. Když se ekonomice daří, tak máte víc nakupovat, více se pak vyrábí a klasický kapitalismus prý roste jako z vody. Nejprve se podíváme, jak v historickém srovnání vyletěly ceny dané základním ukazatelem koupěschopnosti známým jako "index spotřebitelských cen".




Celkem 150 let ceny nerostly, pak se zrušil zlatý standard a zhruba od roku 1990 se vyrábějí virtuální peníze. Pak vyletělo finanční letadlo strmě vzhůru. Takže se máme jako na zámku, protože naše platy jistě stoupají podobným raketovým tempem. Jenže problém je v tom, že i kdyby naše platy raketově stoupaly, pak stejně dostáváme zředěné peníze poznamenané inflací a dluhem. A proto se podívejme, za co vlastně nakupujeme. Finanční šrot zničil kupní sílu dolaru, což je nyní jasně vidět.




To se nám to nakupuje, když každý dolar z roku 1950 má nyní hodnotu 11 centů. A jistě všichni vyděláváme desetkrát více než v roce 1950, kdy dělník u Forda nebo v Boeingu sám živil celou rodinu, měl celoživotní hypotéku a děti na vysoké škole, opět na jejich vlastní celoživotní hypotéku. Vydírání střední třídy přes neoliberální půjčky na školné je přímo ukázkový příklad, viz článek Kolik doopravdy stojí školné v USA. Jak vypadá ředění peněz, to názorně ukazuje tento graf. Modrá ukazuje inflační dolar, jehož cena je vzata podle roku 1950. Ale červená ukazuje, jak si jedno promile pro sebe emituje dluhové peníze, kterými nás zotročuje.




Hezký nepoměr modré a červené, že ano. Takže máme jeden těžce vydělaný dolar, ale někdo má mraky doláčů a úplně zadarmo. A socky z těch 90 % normálních občanů na tento laciný korporátní dolar nedosáhnou, ani kdyby se rozkrájely. My máme z těchto virtuálních dolarů jen reálné dluhy. Vítězství jednoho promile pomocí ideologie proto musí být festovní a trvalé. Jinak by lidé pochopili podle podobných grafů, že je někdo kolosálně okradl, stále okrádá, a přitom je parádně vodí za nos. A neokradl jenom je samotné, ale i jejich děti. Podívejte se na růst životních nákladů v USA podle základních dluhových kategorií.




Dělnická třída v USA jsou už úplní žebráci a celkem 40 miliónů Američanů žije tak či onak ze státních žebračenek. Ale jak sami vidíte, pokud chce střední třída žít s dobrou lékařskou péčí a pokud chtějí mít své děti na vysokých školách, tak už na to prakticky nemají. Jejich výdělky nerostly tímto raketovým tempem. Tak rychle rostly pouze příjmy jednoho procenta, a hlavně jednoho promile. Viz první grafy předcházejícího článku o globálních parazitech. Pokud ale střední třída neví, že jsou vlastně žebráci, tak je vše v pořádku. Nyní jasné, proč musí tito nešťastníci nosit na již dosti hubeném nose hodně těžké, leč módní ideologické brýle jednoho promile.

Korporátní fašismus, náš společný volební cíl

Shrňme dojení středostavovských krav a stříhání středostavovských ovcí. Aby tunelování státu mohlo neoliberálně-marxisticky pokračovat, tak je třeba vlastnit skrze koupenou politiku také represivní a vojenskou moc státu. Tuto moc je zatím možné získat pouze ve volbách, kdy se mohutně troubí v koupených médiích na ideologické trumpety. Také je třeba preventivně eliminovat chudé voliče tím, že se různými triky zbavují volebních práv, jako se to nyní děje v USA. Viz náš článek Plíživá destrukce demokracie a nástup korporátního fašismu. Tato preventivní úprava demokracie pro jedno procento je zatím u nás úplně zbytečná. Všichni zajisté netrpělivě očekáváme vítězství babišovců, protože všechno ostatní představuje v současné partajní verbeži horší řešení.

A socialističtí babišovci si za peníze státně a tedy neoliberálně prosperujícího Agrofertu (například na řepce) koupili kdekoho, včetně médií. Tedy těch médií, které nevlastní jiní jednoprocentní páni, kteří si za stejné pseudo-marxistické prostředky koupili vlastní socialismus skrze tunelování státu. Korpiráti mimo Babiše tím získali jiné neoliberální podnikatelské výhody a EU dotace. Obojí jde z našich daní. Někdo to bohatství holt vyrábět musí, aby se mohlo rozkrást. Svobodně zvolení korporátní politikové si pak v klidu koupí prodejný politický zbytek partajních kmánů. Pak budou rukou společnou spravovat stát jako svou firmu a budou zemi vykořisťovat stejně efektivně, jako Agrofert dělá byznys s dotovanou řepkou. Jak jsem psal minule, zparchantělou levici dostanou noví marxisté v této nákupní akci jménem "stát"úplně zadarmo, jako bonus k jejich vítězně praktikovanému neoliberálnímu marxismu.

Vyhrajeme volby a pak bude korporátně veselo

Analýzy ukázaly vznik a základ tzv. "měkké síly" korporací generované ideologickými brýlemi střední třídy a formálně demokratickými volbami. Ale stát je represivně kontrolován tzv. "bojem proti terorismu" a proti bojem tzv. "falešným zprávám". K tomu píši krasomilné cvičení na akce našich vnitráckých chovanců, viz heslo "agent Novák". Západ podporoval terorismus v zemích jako Irák, Sýrie a Libye tím, že tyto země likvidoval v hybridních válkách. A západní teroristé se po zločinecké kariéře v těchto zemích vracejí svých EU-domovů. To je už dobře vidět, a po návratu těch tisíců džihádistů poražených v Sýrii to bude vidět ještě lépe. Takže důsledky nelegálních válek Západu ve světě (Irák II, Afghánistán, Sýrie, Libye, Jemen atd.) se stupňují produkcí studené války s Ruskem a zavedením hybridních válek tam, kde je to právě potřeba. A kde se na to berou peníze? No přece emitováním jedničky a příslušného počtu nul, které vyrábějí dluhové peníze pro jedno promile.

A kdo bohatne z militarizace státu a z destrukce demokracie? Stačí se podívat na gigantické plýtvání Pentagonu v Iráku a v Afghánistánu. A nyní k tomu připočtěme ty oficiální dvě miliardy dolarů americké "pomoci" povstalcům a teroristům, kteří prakticky kompletně zničili Sýrii. Jedno promile zavedlo hybridními válkami trvalou mobilizaci, která vydělá globálním parazitům dokonce třikrát. Za prvé, zničíte nebo zásadně na celou generaci oslabíte příslušný vzpurný stát. Za druhé, během války explozívně roste otevřený a skrytý státní dluh, který obhospodařuje jedno promile banksterů. Viz článek o rozpadlé infrastruktuře USA a porovnání nákladů na obě prohrané války (Zpráva o stavu infrastruktury v USA). A za třetí, korporátní jedno procento žije z válek přímo, protože mu patří tzv. Deep state a vojensko-průmyslový komplex Pentagonu. Banksteři a generálové rotují mezi státem a korporacemi skrze mechanismus "otáčecích dveří". Viz článek Všichni Obamovi koupení muži.

K tomu je třeba připočíst další byznys s domácím sledováním tzv. "teroristů" a skrytou militarizaci policie, která v USA začala střílet stejně zdatně a beztrestně, jako dříve kovboji na divokém Západě. Všechny protiteroristické prostředky se dnes běžně používají proti občanským aktivistům v USA. Stát fízluje aktivisty jako "teroristy". K tomu viz článek Studie ukazuje, jak korporace fízlují občanské aktivisty. Tím dáte vydělat soukromým korporacím jednoho procenta, které se fízlováním výborně živí a tak skvěle doplňují občany placené státní instituce (Boom privátních firem v USA fízlujících pro stát). A když aktivisty konečně zavřete jako "teroristy", tak je necháte makat v soukromých věznicích jednoho procenta, což popisuje článek Komu a jak sype americký gulag.

Sami vidíte, že policejní a militarizovaný stát je pro korporátní fašismus hodně dobrá a prospěšná věc, dokonce po všech stránkách. Neoliberální pseudo-marxistická korporátní Amerika představuje náš dostižitelný vzor v kolonizaci a v tunelování státu. Tento trend přebírá západní Evropa skrze korporátně a bankstersky zotročenou EU, kterou vedou vystrašení apolitičtí úředníci v Bruselu a lobbisty koupení EU-poslanci ve Štrasburku. U nás jsme už vítězný krok napřed. Po bankéři Klausovi, který amnestoval tuneláře, přijde podnikatel Babiš, který bude amnestovat svou korporaci. Banksterské jedno promile prorazilo cestu neoliberálnímu zotročení státu, které realizuje oligarchické jedno procento. A tento pseudo-marxistický zábor státu nyní vítězně provádí korporátní elita přímo angažovaná v politice. Současný systém korporátního fašismu nás žene na cestu neoklasického otroctví, přesně podle proroctví neoliberálního Hayeka.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• Vznik a vláda globálních parazitů
• Vyšetřování hypotékového podvodu skončeno, zapomeňte
• Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi
• Bankrot jedné ideologie
• USA, náš stoprocentní vzor
• Zbraně do škol, jakýmkoliv způsobem
• Soukromé armády chráněné státy fungují jako planetární piráti
• Obama hlásal ve West Pointu pragmatismus
• Jak se žije na cizí účet
• Čím je NATO, a čím už nemůže být

- kou -
18.9.2017 PrvníZprávy
 
Historik Michel Goya analyzoval ruskou vojenskou kampaň v Sýrii a určil, co pomohlo Moskvě uspět s vynaložením minimálního úsilí.


Dokonce i v případě, že válka ještě neskončila, díky moskevským akcím rozhodně neskončí porážkou Asada, tvrdí historik.

Francouzský historik Michel Goya připravil analytický materiál nazvaný -„Červená bouře: poučení z operací, které lze čerpat z dvouleté ruské vojenské kampaně v Sýrii". Ve své práci, poukazuje Le Monde, historik „brilantně" odhalil hlavní důvody úspěchu ruské kampaně. Noviny citují výňatky z jeho analytické zprávy.

„Tato vojenská kampaň byla úspěšná: dosáhla významného politického cíle - zachránila syrský režim, který byl v té době ve velmi obtížné situaci, a dokonce přispívá k jeho eventuálnímu vítězství,“ uvedl historik.

Na konci roku 2015 sehrál ruský expediční sbor hmatatelnou roli při zatlačení povstaleckých sil. Následně, zvláště po dobytí Aleppa, a získání kontroly nad velkou částí dálnice M5, která se ukázala být v epicentru konfliktu. Rusko nakonec zahájilo operaci v pouštní oblasti na východě země, kde bylo nedávno od teroristů osovobozeno vojenské letiště Deir az-Zour. „Válka ještě není zdaleka ukončena, ale už nemůže skončit s porážkou Bašara Asada,"poukázal Michel Goya.

Zároveň historik shledává za zajímavé to, že Moskva dosáhla takových impozantních výsledků tím, že vynakádala velmi omezené zdroje. Podle počtu nasazených sil (4-5 tisíc lidí a 50-70 vzdušných prostředků) tak náklady na jejich nasazení (asi 3 miliony euro na den) stojí Rusko pouze jednu čtvrtinu nebo pětinu prostředků Američanů. Francie využila v regionu 1 200 vojáků a asi 15 letadel, za což utratila v průměru 1 milion eur denně, francouzská letadla létala v průměru 6krát denně, zatímco ruská letadla letěla 33krát denně.

Podle výsledků je ruský provozní potenciál (poměr vynaložených prostředků a jejich strategický efekt) bezpochyby výrazně vyšší, než provozní potenciál Spojených států a Francie, konstatoval Goya.

Válka v Sýrii má „mozaikový" charakter, napsal francouzský historik. Jinými slovy, nemá dvě, ale celou sérii protichůdných stran. Tyto strany a jejich sponzoři sledují různé cíle, a proto v závislosti na situaci jsou zájmy stran stejné, nebo se rozcházejí (v analýze Goyi poněkud chybí rozlišení mezi odpůrci Asada - a zvláště teroristické skupiny, které tvoří jejch páteř - pozn. red.)

Hlavním rysem občanské války v Sýrii jae podle Francouze následující: země, které podporují protilehlé strany, jmenovitě Spojené státy a Rusko, se snaží vyhnout přímým střetům, přičemž dobytí území jednou ze stran automaticky zastavuje druhou stranu, postupující v tomto směru.

Tuto strategii Goya nazývá strategií „neopatrného chodce", který překračuje silnici na špatném místě a nutí řidiče zastavit auto. Podle historika se Rusko a SSSR pravidelně uchylovaly k takové strategii.

Se vstupem do syrského konfliktu Rusko vý***Vzdušná kampaň v Sýrii také dala Rusku příležitost vyzkoušet nové zbraně, a co je nejdůležitější, předvést je****razně zkomplikovalo situaci ostatních účastníků. Posílilo ve vzdušném prostoru, zejména rozvinulo špičkové komplexy, jako „země-vzduch“ a „voda- vzduch“.

Neudělala to proto, aby odrazilo povstání rebelů (nemohlo udeřit ze vzduchu), ale aby vytvořilo zónu vlivu na obloze nad Sýrií, uzavřenou pro ostatní hráče, zejména pro Spojené státy. Nasazením operačních a taktických raketových systémů by Washington mohl soutěžit o vytvoření něčeho podobného, uzavřené zóny pro druhé na zemi nebo na obloze, ale toho se neodvážil.

Hlavním prvkem ruské doktríny jsou kombinované operace. Jsou zaměřeny na dobytí klíčových bodů, vymezení nepřátelských sil a nucení k dobrovolnému odstoupení těch ozbrojených frakcí, s nimiž lze vyjednávat.

Operace v roce 2016 a zejména v roce 2017 naznačují, že Rusko má vynikající dovednosti při provádění kombinovaných operací. Po chaotických akcích války s Gruzií v roce 2008 nebyla ani stopa, napsal Goya.

Vzdušná kampaň v Sýrii také dala Rusku příležitost vyzkoušet nové zbraně, a co je nejdůležitější, předvést je, poznamenal Michel Goya.

Rusko využilo pozorovacího a navigačního systému SVP-24, a využívá satelitní navigaci k cílenému zaměření neřízenou municí. Moskva se rovněž vrátila k ultralehké motorizované pěchotě, to jest pěchotním jednotkám s lehkými a rychlými terénními vozidly.


(kou, prvnizpravy.cz, lemonde.fr, foto: arch.)

Související článek:

Guardian: Jak se blíží Asadovo vítězství, sponzoři opozice ztrácí zájem 

Václav Umlauf 
18.9.2017  zdroj

Předvolební boj a česká popová scéna tvoří spojené nádoby. Obojí je prolezlé bývalými hvězdami a hvězdičkami minulého režimu, které si vydělávají na chleba tím, že okupují za úplatu zdejší politický a mediální prostor.


Předvolební boj a česká popová scéna tvoří spojené nádoby. Obojí je prolezlé bývalými hvězdami a hvězdičkami minulého režimu, které si vydělávají na chleba tím, že okupují za koncesionářský a autorský poplatek zdejší politický a mediální prostor. Zkrátka, jde o masové obtěžování občanů za masovou úplatu. Přitom tyto krávy obojího či jiného pohlaví nejapně řvou do éteru naprosté nesmysly, nemají ani hudební sluch, ani zdravý rozum. Ale tyto politicko-mediální nehoráznosti představují v dnešních časech politické pop-kultury doklad obecné způsobilosti pro obojí formu šou-byznysu.

Článek našeho kolegy upozorňuje, že prý máme vědět, do čeho jdeme, protože Co je dobré pro Kolaloku, je dobré i pro zákon. Co je špatné pro moje uši, to je jistě dobré pro nepsaný, leč o to více platný zákon dnešní politické a múzické sterility. Ale naštěstí na hudební scéně existuje nezávislá tvorba, stejně jako všude jinde na webu. A daří se jim také úplně stejně, protože je málokdo poslouchá a ještě méně lidí podporuje. A to prosím provozování kapely nelze z hlediska času a nákladů srovnat s provozováním nezávislého webu. A také vás mnohem snadněji zavřou za výtržnictví, chuligánství, šíření nepokojů a za jiné radovánky, které nezávislé weby zase znají skrze termín "fake news". Proto jsme před rokem s radostí konstatovali, že konečně Vstali noví punkoví bojovníci. Jako za komunismu, i nyní vznikla další vlna undergroundu a k ní jsme psali článek v roce 2013 pod názvem Je mi tě líto, republiko. Tak začněme dalším hitem kapely Svoloč, která i v roce 2017 nic neztratila na svém elánu.


Jak zní v éteru, a dosud nevymazáno na Youtube: Jdem, proti vám všem...lžem, furt jenom lžem, týhletý zemi nepomůžem...začíná groteska, každý mi zatleská... sice jsem dareba, ale mám na chleba a ty makáš rukama, tak chcípni hlady. Hezké shrnutí volebního programu všech současných politických stran, které osvěžené a napojené vyběhly z vyhřáté a klimatizované stáje jednoho procenta ke zdejším volbám. A punkové kapely, na rozdíl od česko-slovenské nespolupráci v oblasti nezávislých webů, nemají žádný problém produkovat kvalitní věci společně. Další hezký klip s punkovou reálně-kapitalistickou muzikou nahrála česko-slovenská skupina El Nino ft. Kali a jmenuje se Na hranici chudoby.


Opět zní základní volební téma o tom, že svoji zemi som prestal doverovať už dávno, kvoli kurvám, ktoré ničia nás... pretože normálny tu neni ani jeden z vás. A český kolega k notuje na podobnou punkovou strunu: Cítím se strašně divně, začínám mít strach. Místo prosperity cítím státu brzkej krach. Ti borci by fakt mohli dělat hlavní plakáty všem partajím k volbám. Punk se opravdu věnuje volebním tématům o sto šest a s plným nasazením. To rozhodně nelze říci o placených pankáčích příslušných politických stan, kteří ideologicky striptýzují v televizi. Podívejte na slovenské kolegy z Peter Pann ft. Kali x Majself x Strapo pod názvem Džungla.

Tam už jsou přímo návody na revoluční jednání v dnešní situaci, kterou jsem teoreticky popsal v článku Vznik a vláda globálních parazitů. Punk si zajisté může dovolit výrazy a metafory, které patří k jeho vlastní poetické licenci. A v posledním klipu se podívejme na reálný výsledek voleb. Nechme mluvit punkového antipoda úspěšných politických veksláků, kteří ze zákulisí řídí naše živobytí. Viz kapela El Nino a její hit Druhá strana.


Pokud vám vadí začátek písně, tak si poslechněte, co nám tlačí do hlavy volební žvásty našich politických stran. Partajní rapeři ve vázankách a v oblecích říkají totéž, ale v mnohem méně poetickém a účinném balení.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 300 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• Vstali noví punkoví bojovníci, konečně!
• Je mi tě líto, republiko
• Muslimská raperka z Libanonu
• Pane primátore, proč na nás kašlete?
• Budoucí váleční roboti
• Ukradená svoboda
• Ztráta paměti
• Pražská galerie DOX připravuje mezinárodní výstavu "Mody demokracie"
• Institut veřejné služby naplňuje podstatu zakázaných nucených prací
• Greenhouse Gas Bulletin 2013 aneb Jdeme do kytek

18. 7. 2017

Jiří Baťa
18. 9. 2017
Trochu mne mrzí, že jsem přehlédnul pozoruhodné a zřejmě také upřímné sdělení europoslance Ing. Jaromíra Štětiny (TOP09), ve kterém si vylévá srdce nad krásou a poetičností multikuturního Bruselu, potažmo centra (anti)demokratické EU a údajně liberálního chápaní evropských hodnot a svobody. ZDE  Tento pán oplývá nezměrným, dobrosrdečným, láskyplným obdivem a pochopením k multikulturalismu na jedné straně, přičemž ještě nedávno obhajoval ukrajinský polofašistický prapor Azov a dnes se pokouší o obhajobu multikulturní společnosti. 


Jak je tedy možné, že Araby, černé šoféry, krásné muslimské holky v šátcích (!), ale i Vietnamce, Indy, lidi všech barev ze všech koutů světa toleruje, ale Rusy by vraždil?

O co jsou podle pana Štětiny běžní Rusové horší, než výše jmenované kasty lidí včetně pobudů ze všech koutů světa? Cožpak on nemá svoje osobní zkušenosti s ruským lidem, se kterým se, jak je známo, po celá léta (notabene v jím tolik odsuzovaném „komunismu“) srdečně přátelil, přijímal jejich pohostinství, ke kterým měl (musel mít) opodstatněnou důvěru a snad i osobní vztah? Dnes Rusům nemůže přijít na jméno. Chápu, že obyčejný ruský člověk do jeho nenávisti zřejmě nezapadá, nicméně pan Štětina nedělá žádné rozdíly mezi ruským politikem a obyčejným ruským člověkem, protože jsou to prostě Rusové a ty dnes jaksi (nejen) z principu nenávidí. To na jedné straně.

Na druhé straně se pan Štětina rozplývá nad tím, jak se rodí nová multikulturní Evropa, jak se prý dere do světa! Pokud jde o jeho multikulturní vidění a pestrost života v Bruselu pak proč ne, může to být docela příjemný zážitek. Nicméně, nemáme snad u nás v Česku podobný kaliedoskop národností, vizáží a osudů? Tedy kromě těch pobudů všech barev ze všech koutů světa, těch je u nás, zaplať pánbůh (zatím) minimum. Jestli má či nemá pan Štětina přehled, kdo u nás z různých národností trvale žije, pak nebude od věci mu připomenout českou multikulturní společnost, která se skládá Rusy a Vietnamci počínaje, přes černé Afričany, muslimské Asijce, ortodoxní Židy, Mongoly, jihoevropany, ale i Seveřany, Američany, Japonce a Romy konče (pokud jsem snad na někoho zapomněl, omlouvám se).

 Proč je nám tedy stále jistými lidmi podsouvámo, že jsme rasisté a xenofobní? Je to snad málo na to, aby bylo Česko pojímáno jako multikulturní? Rozdíl mezi těmito přistěhovalci a mnohými současnými imigranty je však markantní. Cizinci, kteří u nás žijí se natolik aklimatizovali a adaptovali do české společnosti, že o jejich existenci de facto ani nevíme a to přesto, že jich je (celkem) hodně, několik set tisíc! Tito lidé jsou plnohodnotně zapojeni do společenského života, spořádaně žijí vedle českých sousedů, pracují, vzdělávají se, odvádí daně atd. Bohužel, toto konstatování však ne tak úplně platí pro minoritní romskou komunitu. Ale to je poněkud jiná záležitost.

Pan Štětina, zřejmě aby zmírnil svou mulikulturní „brutalitu“, si přesto si neodpustí pokrytecky konstatovat, že v pohybu jsou dnes v podstatě miliony lidí a Evropa by si měla vybírat, koho přijme, resp. že nelze přijímat uprchlíky, kteří se odmítají začlenit do evropských společností. V tomto směru má nejen pravdu, ale je to v podstatě nejpádnější argument proč nechceme, aby Česko přijímalo takové „uprchlíky“. Kromě toho dalším, de facto hlavním důvodem je evidentní snaha a nebezpečí z islamizace společnosti, která by neutralizovala naši evrpskou a křesťanskou (slovanskou) identitu a kulturu.

V neposlední řadě není možné, abychom tyto uprchlíky, kteří se odmítají začlenit do evropských společností, což mimo jiné také znamená (ne)pracovat, podporovali peněžními dávkami přes dvacet tisíc měsíčně na jednoho imigranta, když většina našich pracujících občanů tyto peníze nevydělá a průměrný důchod činí 11700 Kč. Chápu, že panu Štětinovi s jeho platem europoslance jsou či mohou být tyto skutečnosti ukradené, nicméně většině českých občanů nikoli. Proto ten odpor, nezájem a tak důrazné odmítání přijímání imigrantů.

Europoslanec Štětina demagogicky prohlašuje, že se Evropa stává multikulturním kontinentem, že je to realita a děje se to bez ohledu na to, zda si to někdo přeje či nepřeje. A to je právě ten kámen úrazu. Ani Češi, ani jiné národy si totiž nepřejí, aby do jejich společnosti vstupovali, natož své cizorodé životní, kulturní a náboženské zvyklosti násilím a terorem implantovali do svých národních společností. Znovu není od věci připomenout, jak bez jakýchkoliv emocí, v klidu, zcela přirozeně a spořádaně se s naší společností sžili desetitisíce příslušníků jiných národů a kultur s nimiž v naprostém poklidu sdílíme společný život. To od mnohých nově přichozích imigrantů nelze očekávat ani omylem. Dojde to také Štětinovi a dalším, kteří tak úporně (za cizí peníze) hájí ideu tímto způsobem nám vnucovaného multikulturalismu?

Zdeněk Jemelík
18. 9.2017     ZdenekJemelik
Plnou hodinu z Otázek Vymývače mozků (pardon, z Otázek Václava Moravce) ze dne 17. září 2017 se moderátor a jeho hosté věnovali vybraným událostem z poslední doby, týkajících se resortů spravedlnosti a vnitra. V pořadu vystoupily vlivné osobnosti: předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a policejní prezident Tomáš Tuhý. Chyběli nepozvaní: ministr spravedlnosti Robert Pelikán a prezident republiky Miloš Zeman, kteří pak byli v pořadu častým terčem kritiky, proti které se nemohli bránit. I tak díky složení účastníků debaty byl pořad myšlenkově mimořádně hutný.

Václav Moravec pojal obsah debaty velmi široce, ale nakonec se na některá vyhlášená témata téměř nedostalo. Například o vyhodnocení následků reorganizace republikových útvarů kriminální policie se sice moderátor pokusil otázkou policejnímu prezidentovi, ale ten jej odbyl vyjádřením, že její zpochybňování „je jedním z politických ataků“ a dále se již o věci nehovořilo.

Veledůležitě a pohoršeně se tvářící moderátor otevřel debatu prudkým útokem na prezidenta republiky Miloše Zemana, který měl tu drzost, že si na Hrad pozval ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a Andreje Babiše, a po nich ještě přijme Milana Chovance, aby si na základě jejich informací mohl vytvořit ucelený obraz o kauze „Čapí hnízdo“. Zkritizoval hlavu státu za to, že se neřídí vlastním výrokem, že politici by neměli být soudci. Doslova ho nařkl, že „se pasuje do role soudce“. Hodnotím to jako drobný příspěvek ČT k tažení proti znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem ČR, tedy svým způsobem pozoruhodný úkaz.

Václav Moravec si neuvědomil nebo nechce vědět, že trestní stíhání Andreje Babiše není jen tak obyčejná trestní kauza, ale politická událost prvořadého významu, která může ovlivnit volební výsledky, ať tak či onak. Prezident republiky by nedostál svému poslání, kdyby se o ni nezajímal a kdyby případně nevyužil neformálního vlivu, aby oslabil ničivost jejího účinku. Přehlédnutí této významné okolnosti usvědčuje moderátora z diletantství nebo z podjatosti, což u něj není nic nového.

Naproti tomu je oprávněná jeho kritika Miloše Zemana za prohlášení kauzy Čapí hnízdo za policejní provokaci i za vyjádření naděje, že za akcí není ministr vnitra Milan Chovanec. Lze se ztotožnit s mírným hodnocením Pavla Zemana, že prezidentův výrok byl nešťastný a dodám, že se to vztahuje i na obdobné tvrzení ministra Roberta Pelikána. Na druhé straně dojmům oběma hříšníků se nedivím, protože kauza Čapí hnízdo je další zastávka na křížové cestě zneužití orgánů vynucování práva k politickým účelům, které se v polistopadovém vývoji státu čas od času opakuje a snižuje naši politickou kulturu na „jihoamerickou“úroveň.

V daném případě ale s prezidentem a ministrem spravedlnosti nesouhlasím. Uhranula je blízkost voleb, ale neuvědomili si, že pro policii je právě proto dané načasování vystoupení nevýhodné: v krátkém čase do voleb s vyšetřováním nijak podstatně nepokročí, pouze odhalí před obhajobou karty a kvůli obnovení poslanecké imunity Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka bude muset aktivity vůči nim (nikoli vůči spoluobviněným) aspoň dočasně zastavit. Co bude po volbách, neví v této chvíli nikdo, takže ani nelze odhadnout, zda po nich policie znova požádá o jejich vydání.

Pro to vše jsem přesvědčen, že trestní stíhání sice bylo vyvoláno účelově s cílem poškodit hnutí ANO 2011 a/nebo Andreje Babiše osobně, ale policie je v tom tentokrát nevinně: do hry ji zatáhl oznamovatel, který na sklonku r.2015 podal trestní oznámení. Kola mašinerie trestního řízení se po tomto impulzu roztočila a dále jela samospádem. Nebylo možné předem odhadnout a naplánovat, kdy řízení dospěje k bodu, předpokládanému §160 trestního řadu, tedy k nutnosti sdělit dosavadním podezřelým obvinění. Ostatně kdyby k vyžádání poslanců došlo kdykoli dříve, při důsledném vedení trestního řízení by stejně vznikly škody, jež by mohly být ještě větší než ty současné.

Mnou popsaný způsob vzniku kauzy je přirozený a nepředpokládá nezákonné jednání plánovače a vykonavatelů. Naproti tomu nelze si představit mechanismus přenosu politické vůle na policii, který by se obešel bez hrubého porušení práva.

S potěšením konstatuji, že hosté nenavázali na moderátorův útok na prezidenta a drželi se střízlivého, přísně profesionálního vyjadřování. Policejní prezident rozhodně odmítl možnost, že by v kauze Čapí hnízdo stejně jako v kterékoli jiné policie jednala na objednávku. Ohradil se také proti domněnce, že mohla úmyslně protahovat vyšetřování, aby se ke sdělení obvinění dopracovala až těsně před volbami: dohled Vrchního státního zastupitelství v Praze prokázal, že pokud v řízení došlo k průtahům, tak jejich původci byli podezřelí. Posléze vyloučil Václavem Moravcem naznačenou možnost, že by kvůli reakci politiků a veřejnosti policie ztratila odvahu ve stíhání pokračovat. Policie podle něj nepřihlíží k společenskému postavení obviněného. To není pro Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka dobrá zpráva.

Václav Moravec hrál důsledně roli manipulátora a snažil se přimět policejního prezidenta k odsouzení prezidenta republiky za to, že si zve na Hrad ministry, aby s nimi jednal o trestní kauze. Tomáš Tuhý se nakonec vyjádřil, že nezná prezidentovy motivy a nemůže mluvit do toho, koho si pozve. Před tím sice připustil, že by nebylo dobře, kdyby ministři s prezidentem projednávali živou trestní kauzu, ale současně zpochybnil jejich způsobilost k jednání tvrzením, že ministr Milan Chovanec nemůže mít žádné informace o průběhu vyšetřování nejen v tomto případě, ale stejně ve všech dalších.

Pavel Zeman konstatoval, že nebyl pozván, ale pozvání by stejně odmítl, protože je možné, že jeho úřad se bude muset v budoucnosti věcí zabývat. Vykroutil se z přímé odpovědi na návodnou otázku moderátora, zda neutrpí důvěra veřejnosti k policii a státnímu zastupitelství, když se dozví, že prezident jedná o věci s ministry. Zachoval se jako profesionál.

Další návodná otázka moderátora směřovala k obecně respektovanému Josefu Baxovi, někdejšímu náměstkovi ministra spravedlnosti a nyní předsedovi Nejvyššího správního soudu. Žádal po něm vyjádření, zda ho někdy napadlo, že by mohla být zpochybňována důvěryhodnost orgánů činných v trestním řízení kvůli jedné kauze. Moudrý soudce se přímé odpovědi vyhnul upozorněním, že ti, kteří mluví o možnosti ovlivnění voleb, na ně působí především sami svým chováním. A poukázal na to, že rytmy myšlení politiků a příslušníků institucí vymáhání práva jsou značně rozdílné, takže nelze očekávat, že by např. policisté přizpůsobovali své postupy harmonogramu voleb. Připustil ale, že zastánci myšlenky policejní provokace mohou mít zkušenost, která takovou domněnku podporuje. Upozornil na to, že politici někdy nedosti rozlišují mezi svým politickým pohledem a ústavní odpovědností. Také si neuvědomují, že politické instituce mají dočasný charakter, zatímco činnost orgánů vymáhání práva je během na dlouhou trať: jako by z jeho myšlení vzdáleně zazněla Masarykova zásada, že politická rozhodnutí se mají činit „sub speciae aeternitatis“. Připustil, že se česká politická kultura v čase zhoršuje.

Josef Baxa je snad nejvýraznějším představitelem politizujících soudců, kteří usilují o zřízení reprezentativního orgánu nezávislého soudnictví. Nebyl by to Václav Moravec, kdyby mu nenahrál upozorněním na odklon ministrů Roberta Pelikána a Jana Chvojky od původního koaličního záměru ustavit Nejvyšší radu soudnictví a současně od přijetí nového zákona o státním zastupitelství. V souvislosti s tím vyslovil podezření, že politici možná o nezávislost orgánů vymáhání práva ani nestojí. Tázaný mu ochotně přisvědčil a dodal, že politici si neuvědomují rozdíl mezi vládou většiny a vládou práva. Dodávám, že se nedivím zdrženlivosti výše zmíněných ministrů k zřízení soudcovské samosprávy, protože ze své praxe vím, argument nezávislosti soudců a státních zástupců je velmi častým nástrojem, který používají kární žalobci k ochraně soudců a státních zástupců před potrestáním za různé poklesky: mnozí si pletou nezávislost s nárokem na svévoli a na beztrestnost prohřešků. Jsou obavy, že ustavením samosprávy by se justice ještě více uzavřela do sebe a ještě méně by chránila občany před svévolí pokleslých nositelů taláru.

Z podnětu moderátora na Baxovy úvahy navázal Pavel Zeman, který potvrdil jeho dojem, že politici nemají zájem o nezávislost justice a státního zastupitelství. Upozornil, že ve věci zájmu o vyšetřování protiprávního jednání došlo k posunu od poptávky po stíhání korupce v r.2011 k současnému soustředění pozornosti na poklesky státních zástupců, které se projevilo v závěrech dvou posledních parlamentních vyšetřovacích komisí.

Oba diskutující shodně poukázali na výhodu, kterou je nezávislost soudů a státního zastupitelství pro občany, pro jejich nárok na spravedlivý proces: nemusejí se obávat, že by řízení, jehož jsou účastníky, někdo zmanipuloval v jejich neprospěch. Nezmínili se ovšem, že přece jen k takovým nepřístojnostem v jednotlivých vzácných případech dochází.

Zajímavým tématem byly úniky z trestních spisů, jimž se přikládá takový význam, že Poslanecká sněmovna kvůli nim zřídila speciální vyšetřovací komisi, která – jak se v pořadu vyjádřil Pavel Zeman- nakonec nezjistila, odkud informace ze spisů unikají. Režie pořadu možná neúmyslně přinesla možné vysvětlení uvedeného nezdaru: zařadila záznam vystoupení předsedy komise Martina Plíška, který se mimo jiné pohoršoval nad vedením přípravného řízení on-line, které není proveditelné. Nelze se pak divit, že komise nenašla jiný způsob řešení nežádoucího jevu než zřízení represivního orgánu, jako by bylo možné úniky potlačit represí. Také uveřejněním přehledu závěrů komise režie pořadu úctě ke komisi neprospěla.

Policejní prezident vysvětlil srozumitelně způsob zabezpečení údajů v policejních databázích. Problémy nastávají od chvíle, kdy se z procesních důvodů vydávají písemné kopie dokumentů stranám řízení. Shodně s Josefem Baxou poukázal na základní příčinu úniků: je jím poptávka, zejména mediální. Josef Baxa v této souvislosti upozornil na rozpor mezi právem na informace a právem na ochranu soukromí a popřel absolutnost práva veřejnosti na informace. Připomněl, že úniky mohou být někdy cíleným nástrojem ať již obhajoby nebo někdy i policie. K tomu dodal Pavel Zeman, že ne každé zveřejnění údajů ze spisu je únikem. Zejména však uvedl důležitou okolnost: každoročně probíhá 260-300 tisíc trestních řízení, ale počet zjištěných úniků se dle statistiky GIBS uvádí v desítkách a počty spisů, jichž se úniky týkají, v jednotkách. Z kvantitativního hlediska není úkaz tak významný, jak se zdá. Dodávám, že dle mého laického názoru opatření proti únikům by neměla směřovat k vyšetřování a represi, ale k potlačení poptávky sankcionováním medií, která informace z předsoudních fází trestního řízení zveřejňují a jejich dodavatele štědře odměňují.

Závěrečná otázka, kterou moderátor položil svým hostům, byla „slovem do pranice“: co je třeba udělat pro to, aby orgány činné v trestním řízení požívaly co největší nezávislost a při tom se nevyhýbaly odpovědnosti za své činy ? Policejní prezident považuje za nezbytné zachovat nezávislost policie na politicích a nepřeje si její vtahování do politiky. Josef Baxa opět poukázal na dlouhodobost působení justice a nezbytnost tomu odpovídajícího kultivování její nezávislosti. Pavel Zeman se vyjádřil lapidárně: „nechte nás v klidu pracovat a dodržujme navzájem zákon.“ A všichni společně se pousmáli požadavku komise pro vyšetřování úniku ze spisů na zavedení evidence styků s novináři. Řekl bych, že v tomto ohledu se ke komisi zachovali vskutku milosrdně.

18. 9. 2017    zdroj a zdroj
Operace, jejímž cílem je deblokace Dajr az-Zauru, postupně odhaluje tajemství okupace celé jihovýchodní Sýrie, která se stala atraktivní pro teroristy svými zdroji ropy a zemního plynu. Po dobu tří let byla tato oblast dějištěm boje nejen s DAEŠ, ale také s oddíly Syrské svobodné armády, kterou západní stratégové používali ke krytí teroristů z Jordánska. Není divu, že po útocích Asadovy armády se objevily úniky o útěku zahraničních instruktorů z jižních periférií Syrské pouště. Anglosaská stopa vede po celém obvodu území, ovládaném "ozbrojenou opozicí" na jihovýchodě Sýrie. Především prudký výpad syrské armády na Dajr az-Zaur překvapil americké kurátory DAEŠ. 


Ačkoli Pentagon popřel informace o evakuaci velitelů DAEŠ z Dajr az-Zauru, nedávno se objevily nové informace o opětném odeslání vrtulníků pro záchranu jejich vojenských kádrů.

Jak potvrzuje redaktor internetové stránky Veterans Today Jim Dine, během posledního útoku na Dajr az-Zaur velení mezinárodní koalice muselo poslat speciální síly, aby evakuovaly vysloužilého amerického generála, který radil radikálním islamistům. Před tím, na konci srpna, ještě před zahájením útoku, Američané ve dvou skupinách přemístili z oblasti Dajr az-Zaur více než 20 polních velitelů. Takový spěch byl způsoben tím, že ruské VKS útočí na objekty DAEŠ právě v tom okamžiku, kdy je navštěvují vysoce postavení představitelé teroristů.

Avšak systém protivládní infrastruktury na jihovýchodě Sýrie zahrnoval kromě DAEŠ celou řadu základen a logistických středisek, souvisejících s velením Syrské svobodné armády (SSA). Území pod její kontrolou je v oblasti Syrské pouště, přiléhající k syrsko-jordánské hranici mezi Suwaydou a Dajr az-Zaurem. Oddíly SSA s podporou britské a americké speciální jednotky zde zadržovaly postup syrské armády, aby nemohla uzavřít vojenský provoz, probíhající přes hranice s Jordánskem.

Jak oznámila íránská média, hned za rozkazem CIA o zastavení odporu v jihovýchodní části Sýrie a opuštění regionu, který obdržela Syrská svobodná armáda, pohraniční oblast opustily také legie NATO. Před tím dvě skupiny SSA Usuda Jaish Al-Sharq a Shahid Ahmad Abdo oznámily svůj odchod na žádost kurátorů ze základny Al-Mook v Ammánu. Společně s nimi do Jordánska ustoupila i britská speciální jednotka - ze základen At-Tanf a Al-Zakaf se Britové přesunuli na jordánskou základnu Al-Azraq, kde před 100 lety řídil arabské povstání legendární Lawrence z Arábie.

Nyní budou oddíly SSA, které ustoupily, přesunuty na jih provincie Hasaka, kde se budou podílet na osvobození Dajr az-Zauru ve struktuře Syrských demokratických sil. Koordinátoři NATO na základně al-Muk - důstojníci z USA, Velké Británie a Francie, stejně jako ze zemí Blízkého východu (Izrael, Saúdská Arábie, Jordánsko) - se teď mají zabývat bojem s DAEŠ. Avšak veškerá předchozí podvratná činnost tohoto centra, stejně jako nedávné akce Pentagonu na záchranu teroristů z Dajr az-Zauru, svědčí o opaku.

Operační středisko v jordánském hlavním městě Ammán bylo vytvořeno v roce 2013 pro řízení takzvané Jižní fronty. Odsud se udržuje spojení se všemi skupinami Syrské svobodné armády, působícími ve městech Dar'á, Kunejtra, na předměstí Damašku a Aleppa, s podmínkou, že neporušují hranici s Palestinou. Avšak podle informací íránské zpravodajské služby je odsud pod krytím SSA řízena Fronta an-Nusrá, která značně na pozadí boje proti DAEŠ zesílila.

Ať už to tam bylo jakkoliv, po odblokování Dajr az-Zauru a zahájení útěku teroristů DAEŠ do sousedního Iráku má vedení Jordánska v úmyslu vytvořit na území, které je přilehlé k Sýrii, zónu bezpečnosti. Což znamená, že porážka teroristického "kalifátu" na Eufratu znemožnila pokračovat v okupační politice NATO na jihu Sýrie a spolu s ním skoncovala s přítomností misí NATO.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Vlastimil Podracký
18. 9. 2017   (zasláno autorem)
Dnes se projevuje vyčichlost obou hlavních ideálů Západu – marxismu a liberalismu. Proto je možné, aby se uplatnily nihilistické programy, které už žádný ideál neobsahují a reagují pouze na momentální lidská přání, mnohdy protichůdná a bez zřetelné jednotící myšlenky.
Redakce sice nesdílí východiska (premisy) ani definice pojmů autora, ale text může sloužit k polemice diskutujících.

Marxismus staví na absolutní morálce „pracujícího lidu“, která není přirozená, režim na ní založený je nefunkční, historicky neudržitelný a musí používat násilí, aby se udržel alespoň dočasně. Odnože marxismu, které odmítly násilí, už dnes mají jen populismus a neomarxismus.

Liberalismus spočívá na přirozeném mechanismu tržní ekonomiky, který funguje samovolně, a proto je stabilní a výkonný. Tržní mechanika je založena na spíše špatných lidských vlastnostech, a proto sama o sobě morální pravidla nevytváří. Minulé liberální společnosti čerpaly morální pravidla z tradičního řádu. Tento řád dnes téměř neexistuje. Morální rovnováha se udržovala od šedesátých let tím, že pravidla dodával neomarxismus a liberalismus mu to toleroval nebo jen slabě protestoval.

Neomarxismus je v podstatě ničivý chaos, postrádá hlavní parametr řádu – rovnováhu práv a povinností, vytváří jen požadavky a zbožná přáni (lidská práva jsou jen lidská přání), která mohou růst donekonečna, nebudou nikdy splnitelná a stále bude jen nespokojenost, protože není žádná mez požadavků. Ničivost spočívá v odmítnutí povinností a rozdávání práv lidským skupinám, které vlastně dostávají nezasloužené výsady. Neomarxismus netvoří celkový vyzkoušený funkční systém obsahující občanské povinnosti v rovnováze s právy. Tradiční občanský systém už nefunguje, realita dnes už žádný ze starých ideálů neposlouchá. Viditelné je to ve střetu s islámem, který má svůj tradiční řád, má vnitřní soudržnost, kolektivní sounáležitost, pravidla pro vznik a rozvoj rodin, která znamenají zajištění budoucnosti, a výchovný systém. V prostředí morálního chaosu Západu je potom islám neporazitelný a vítězí proto, že jeho příslušníci se řídí pravidly svého řádu, a postupně pomocí generační výměny zvítězí v populačním zápase.

Hluboký stát jsou intelektuální instituce státní i soukromé (sdělovací prostředky, státní úřady, vysoké školy, neziskové organizace, různé vzdělávací organizace, establishmenty některých politických stran apod.), které už dávno ovládli neomarxisté, kteří si u nás říkají havlisté a jejichž tvrdé jádro se někdy nazývá „pražská kavárna“. Dostat je z jejich funkcí je těžké, mají velkou, nikoliv však převažující podporu veřejnosti, zvláště mladých lidí v tomto duchu vychovaných. Hluboký stát je tedy složen z lidí velmi vlivných, a jak vidíme dnes v USA, dokáže svázat i demokraticky zvoleného prezidenta tak, že není schopen prosadit svoji a tím i lidovou vůli. Tento stav je jakýmsi konfliktem mezi lidem a institucemi, ve kterém demokraticky zvolené orgány nemají moc nic změnit.

Co ovšem v tom pomůže Babiš? Bude sice řídit stát jako firmu, což může být zajímavý experiment, ale jaká morální pravidla budou tomuto státu–firmě nadřízena? Kdo je bude vymáhat? „Hluboký stát“, který by měl pravidla tvořit a vymáhat, je má odvozena od neomarxismu. Babiš nemá připravena pravidla jiná, konzervativní, bude proti hlubokému státu bojovat jen v zájmu svého udržení a za prosazení nihilistického programu založeného eklekticky jen na nějakých slibech. Babišův program nemá jasné konzervativní cíle směřující k vytvoření toho, co ve společnosti chybí, k vytvoření pravidel odstraňujících neomarxistický chaos a zařazených v pevném řádu s přirozenými pravidly. K jeho obhajobě je zapotřebí říci, že to nemá žádná ze zatím ve volbách úspěšných stran.

Demokracie vyžaduje národní sounáležitost. Bez morálních pravidel zakotvených v lidech nefunguje ani demokracie. K čemu je demokracie, když lidé jsou jen konzumně založeni a volí jen ty politiky, kteří jim slibují nějaké materiální výhody? Potom vítězí populisté, slibovači zářných zítřků na dluh, nikoliv ovšem programy, které by řešily budoucnost. Řešit budoucnost vyžaduje morální akci, vyžaduje nejen znalosti, ale i schopnost si dnes něco odříct, abych měl lepší budoucnost. Nemorální politici ovšem toto myšlení z lidí odstranili, naučili je, starat se jen o sebe a stát používat jen jako „dojnou krávu“. Dnes nikdo nemá morální program, má jen populismus.

Strany, které mají program, který zcela jasně dává najevo, že bude vyžadovat od lidí práci a oběti, jsou dnes na okraji a nemají šanci zvítězit. Kdyby je lidé dovedli vybrat a opravdu zvolit, mohla by to být konečně vítaná změna. Ale lidé to pravděpodobně neudělají z důvodů, které jsem sdělil shora.

Víme, že demokracie vyžaduje svoji státotvornou skupinu občanů, obvykle ze střední třídy, která byla v zemi ukořeněna svým majetkem a měla přednostní zájem na fungování státu.

Angažovanost je pro fungování demokracie podstatná. Dnes slábne trvalá a dostatečně mocná angažovanost široce založené střední třídy, mající svoje prostředky, které politická angažovanost vyžaduje. Vidíme na protestních shromážděních, že lidé chtějí nějakou věc prosadit, pokud se to nestane do dostatečně krátké doby, ochabne jejich snaha a nakonec se už schází jen několik jednotlivců. Proto mají velký význam politické strany, které mají velký počet členů (v našich podmínkách alespoň 100 000), zaplatí si svoje výdaje z příspěvků a nemusí být závislé na velkém sponzorování, které je vždy spojeno s podmínkami. Úpadek demokracie naznačuje skutečnost, že takové strany, dříve obvyklé, dnes nejsou. Nějaká přímá demokracie nemůže v celé šíři tyto stabilní a vlivné občanské organizace nahradit, protože jejich význam není jen ve volbách, ale v udržování politické stability v zemi, v kulturním vlivu a vytváření demokratického ovzduší. Představme si takovou velkou stranu, která by řešila problémy svých početných členů a tím vlastně problémy národa, zároveň měla dostatečně velký základ kvalitních kádrů.

Úpadek společenského života je všeobecný. Naši předkové měli méně peněz, ale spolkový život byl bohatý. Sounáležitost lidí byla mnohem větší, zájem o společné záležitosti byl dominantní, lidé svojí obcí žili, protože věděli, že co si neudělají, nemají; dotace nedostávali. Fenomén „odloučení“ který je rozhodující pro současné sociální paradigma, jsem popsal již mnohokrát, jen zopakuji, že vyplývá především z výchovy ke kosmopolitismu, podléhání různým kosmopolitním ideologiím, kterými je nahrazován vztah k vlastní zemi a zájem o její osud. Tato výchova má především individuální charakter, to znamená, že centrem pozornosti je pouze jednotlivec a jeho prospěch, společnost je nezajímavá. Považuji to vše za záměr rozložit kolektivní sounáležitost a likvidovat kolektivní identitu občanského charakteru. To má samozřejmě vliv na veškerou společenskou neangažovanost a politika je brána taktéž v tomto hédonickém duchu: „co mně dají?“ Takový občan volí stranu, která mu „něco dá“.

Ztráta kolektivní sounáležitosti v rámci národní (státní) identity znamená, že občan se občanem necítí, nechce vyvinout angažovanost, aby něco prosadil nebo změnil, dokonce se angažovaným lidem směje. Je jen „účelem sám o sobě“ a volí, jak byl vychován, podle toho, kdo mu „něco dá“ bez ohledu na to, „kde to vezme“ (třeba na dluh). Toto je nejpodstatnější fenomén oslabující demokracii. Ztráta kolektivní sounáležitosti ke státu a národu je tak podstatná, že bez ní demokracie nikdy nebude a stát postupně zanikne. Diskuse o programech a o tom, co je nejlepší pro stát, se nekoná, lidi to nezajímá. Vlády budou zadlužovat stát donekonečna a zrazovat jeho zájmy jakkoliv, pokud dostatek prostředků rozdají, mohou si dělat cokoliv. Považuji tento rozklad národního myšlení za záměrnou akci globalistů, aby postupně zrušili státy, tím i demokracii a dostali někdejší občany, nyní už jen šedou masu konzumentů, do závislosti na penězích, ze které už nebude existovat metoda jak se vymanit.
Proti tomu může být úspěšná jen nějaká konzervativní idea, to by ovšem znamenalo revoluci (spíše kontrarevoluci) podobnou jako je v Polsku, Maďarsku nebo jakou představuje prezident Trump v USA.

Babiš není jiný než ostatní populisté. Dobře ví, co lidé chtějí slyšet. Také zrušení senátu a omezení poslanecké sněmovny nejsou jeho originální nápady, není to nějaké promyšlené tažení proti demokracii, jak to líčí opozice. Lidé kašlající dávno na demokracii, která vyžaduje angažovanost a zatěžuje, to už dávno považovali za velice dobrý úsporný krok, jak se nefunkční demokracie zbavit. Nicméně lidé jeho experimenty vítají. Je to vítaná změna oproti starým zaběhnutým stranám vedoucím jen plané přetahování o peníze.

Demokracie tedy nefunguje z těchto důvodů:

- Lidé se neangažují, obzvláště ve velkých politických stranách (více než 100 tis. členů), protože nepovažují stát za důležitý a ztratili, alespoň do značné míry identitu s ním. To je důsledek kosmopolitní výchovy a podlehnutí internacionálním ideologiím (multikulturalismu, ekologismu, relativistickým ideálům, humanitářství atd.), které mnohdy zrazují, zvláště dlouhodobé zájmy státu a národa.

- Politici nepředložili novou konzervativní ideu, která by aplikovala někdejší úspěšná pravidla pro funkčnost, přežití a schopnost obrany národa a civilizace do nového prostředí. To proto, že se nemohou odpoutat od starých, dnes nefunkčních ideologií, jsou zaměřeni na kosmopolitní ideologie, hájí jen skupinové zájmy a sami nemají vztah ke svému státu a národu. Nihilistické programy sledující jen momentální lidské zájmy to jen potvrzují.

- „Hluboký stát“ obsazený vyznavači kosmopolitních ideologií, placený do značné míry evropskými dotacemi a různými zahraničními soukromými fondy a sloužící zájmům, které nejsou zcela s národním zájmem slučitelné, je silnější než zvolené orgány především proto, že zvolené orgány nemají dostatečný mandát v parlamentu, nedostávají dost peněz, nemají už z principu příliš velkou moc a čelí silné opozici dobře finančně zajištěnému „hlubokému státu“. Tento střet vidíme v Polsku a Maďarsku. Vidíme jej v modifikované podobě v USA.



Proti „hlubokému státu“ je v opozici Zeman, nikoliv Babiš? Je schopen se „hlubokému státu“ postavit? Bude fungovat jako Kaczynski nebo Orbán? Pochybuji. Pokud by to skutečně udělal, můžeme se zařadit po bok rebelů v EU. Zatímco lid si to přeje, Babiš s tím jenom koketuje, přímo k tomu nesměřuje. U nás se tedy vzdor podobný Polsku a Maďarsku konat nejspíš nebude nebo jen velkou náhodou. Nebude se v principu konat nic, lépe řečeno, budou se konat zase jen přetahovačky o peníze. Rozpor mezi přáním lidu a záměry „hlubokého státu“ se nevyřeší.

zajoch
18.9.2017  Outrsidermedia

Bitva Východoevropanů v Bruselu je ještě před námi

Zavede EU sankce proti členským zemím EU?

Jelena Pustovojtova
9. září 2017

Brusel vrazil klín do evropské jednoty rozhodnutím soudu EU. Odmítl žalobu Maďarska a Slovenska ohledně přijímání migrantů. Od roku 1957, kdy byly odstraněny bariéry ve volném pohybu lidí, zboží, služeb a kapitálu, až do Lisabonské smlouvy z roku 2007, která zahájila politickou diktaturu bruselské byrokracie téměř v celé Evropě, láme EU odpor místních národních elit a mění se z nástroje hospodářského růstu v „evropské politbyro“ a přisvojuje si právo rozhodovat o osudech půl miliardy Evropanů.

Rušení národních hranic v Evropě není jen otázka kalkulace. Pokud musíte výměnou za bezcelní obchodování dodržovat i zahraniční a vnitřní politiku, právní normy a dokonce i pravidla bydlení, potom jsou všechny důvody nepovažovat se za nezávislý stát. Není žádný pocit národní hrdosti.

V roce 1957 založily Belgie, Západní Německo, Nizozemsko, Lucembursko, Francie a Itálie Evropské hospodářské společenství. Jejich hodnoty, životní úroveň a duchovní hodnoty byly téměř totožné, ale i tehdy už byly promýšleny přeshraniční zásahy do ekonomického potenciálu, ovšem nikoliv potlačení národní svrchovanosti.

Po rozpadu SSSR byly zataženy do EU země bývalého socialistického bloku. Za přístup ke společnému trhu musely přijmout nejen „pomoc “ ECB a MMF, ale také cíle, úkoly a ideologii zemí, které EU založily. Podřídit se jim. Maďarsko a Slovensko se podřídily v roce 2004. Rychle se ukázalo, že vláda EU je nadřazena vládám unijních států. Diktuje, způsobuje problémy a v této době je největším problémem migrace. Vše závisí na „komisařích“, kteří před dvěma léty rozhodli o rozmístění 160 tisíc migrantů z Itálie a Řecka. Hotovo to mělo být za pár týdnů, ale doposud bylo zvládnuto jen 30 tisíc nelegálních migrantů, hlavně z Afriky. Proti byly hned zpočátku Francie, Velká Británie, Španělsko, ČR, pobaltské země, Polsko a Slovensko. Ovšem Juncker byl pro rozmístění a jeho rozhodnutí je nade vše ostatní.

Proti migračním kvótám se postavily země Visegrádské čtyřky. Podřídit se odmítly i Velká Británie a Dánsko. Rozhodně se vzepřely jen Maďarsko a Slovensko, běžencům uzavřely hranice a podaly žalobu k Soudnímu dvoru EU v Lucemburku s požadavkem změnit rozhodnutí Rady předsedů ministerstev vnitra zemí EU o kvótách běženců. Byly odmítnuty. Země, které svoji svrchovanost prodaly EU, nemohou podle tohoto verdiktu odporovat evropským byrokratům.

Proč Evropskou komisi a její hodnoty podpořily Německo, Itálie, Rakousko a Švédsko? Hlavní je Německo. Podle Deutsche Welle nemůže německá ekonomika přežít bez přílivu pracovníků z ciziny. Potřebuje kvalifikované lidi, které nemá. V nejbližších desetiletích se v Německu zřejmě sníží počet obyvatel v pracovně produktivním věku o 10,5 milionu. Ty mohou nahradit migranti.

Institut německé ekonomiky (IW) v Kolíně doporučuje vábit do Německa kvalifikované pracovní migranty, především do výroby, kde je deficit obzvláště velký. V posledních třech letech se počet cizinců v německém průmyslu zvýšil o 22,5 %, ve zdravotnictví o 35 %. Po Rumunech, Řecích a Rakušanech jsou dnes na čtvrtém místě Syřané, jedná se o 1500 diplomovaných pracovníků. Dnes v Německu každý dvacátý lékař pochází ze Sýrie.

Bez migrantů by bylo v německém průmyslu 74 tisíc volných míst, ve zdravotnictví přes 19 tisíc. Nejvíce diplomovaných specialistů v průmyslu je z Francie a Indie, následují Italové, Španělé, Rakušané, Číňané a Turci. Běženci ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku a Eritreje tvoří 4,4 % v málo kvalifikovaných pracích. Merkelová sbírá mezi migranty „smetanu“ a v Itálii a Řecku ponechává davy těch, kteří žádají evropskou sociální pomoc a bezplatné bydlení pro migranty.

Budapešť se chce proti rozhodnutí soudu EU odvolat, protože je „politicky motivované a nezodpovědné“. Ovšem bez levné pracovní síly se v Evropě neobejdou. V Maďarsku nechtějí žádné migranty a maďarský ministr zahraničí řekl: „Skutečná bitva právě začíná, do Maďarska se nepřistěhuje ani jeden člověk proti vůli maďarského lidu. Maďarsko neustále považuje rozhodnutí o povinném přemisťování migrantů za neodpovídající unijnímu právu, neboť takovým rozhodnutím nelze odebrat členským zemím právo na samostatné rozhodování o tom, koho na své území budou pouštět a koho ne.“

Slovensko se vyjádřilo ústy Roberta Fica: „Stále uvažujeme o řešení Evropského soudu. U něho se zformovalo jiné právní hodnocení. Náš postoj se nemění. Budeme i nadále pracovat na tom, aby se solidarita projevila jinak a ne přijímáním běženců, kteří u nás ani být nechtějí.“

Takže dalším aktem loučení evropských států s národní nezávislostí se mohou stát sankce EU proti členským zemím EU.

Převzato z Fondsk.ru

EU a migrační krize: tajné scénáře

Petr Iskenderov
13. září 2017

Macron a Merkelová byli hlavními účastníky na pařížském summitu týkajícím se migrace, který se konal koncem srpna. Dali najevo nechuť EU ke hledání efektivního a dlouhodobého řešení zásadního problému současné Evropy.

Na jedné straně jednacího stolu byly „lokomotivy evropské integrace“: Francie, Německo, Itálie, Španělsko a státy, které měly v minulosti v Africe kolonie, proti nim Čad, Niger a Libye. Čad má výhodu své zeměpisné polohy, Niger a Libye zásoby surovin. V Nigeru i Čadu operuje skupina Boko Haram, stojící z pohledu terorismu hned za IS.

Podle mezinárodních specializovaných institutů utíkají do Evropy lidé z uvedených zemí a také lidé z Eritreje, Mali, Gambie, Nigérie a Somálska, tyto země však na summitu nebyly. Počet nežádoucích návštěvníků Evropy mezi lednem a srpnem 2017 dosáhl 121 517 osob. Doputovali přes Středozemní moře hlavně do Itálie, Řecka, Španělska a na Kypr. V roce 2016 jich ve stejném období byl trojnásobek – 363 401. Evropské vůdce ani tak nezajímají kořeny migrace, ale trasy, na kterých je možno zadržet nežádoucí návštěvníky.

V Libyi, Nigeru a Čadu by EU ráda vybudovala centra pro migranty, kteří by teoreticky mohli získat azyl v Evropě na základě Ženevské konvence. Ostatní by neměli ani do center, ani dále do Evropy přístup. Plnění stanoveného režimu mají zajišťovat vojáci Mali, Mauretánie, Burkiny-Fasso, Nigeru, Čadu, Francie a Mise OSN pro podporu míru v Mali. Ohledně společného hlídkování se účastníci summitu dohodli, avšak ve věci vybudování a fungování vlastních center k dohodě nedošlo.

Centrem diskusí byl návrh prezidenta Francie na zřízení pracovišť francouzského Úřadu na ochranu běženců a lidí bez občanství (OFPRA) u center. Ve skutečnosti je to snaha Paříže zajistit si v Africe přítomnost svých služeb (včetně tajných). Jde o pokračování Sarkozyho projektu na vytvoření Středozemní unie vedené Francií.

Návrh Francie umístit do Libye, Nigeru, Čadu a později i do dalších zemí Černé Afriky speciální zastoupení nebyl formálně odmítnut. Vůdci afrických států přesto netajili své pochybnosti. Prezident Čadu to odmítl přímo s tím, že kontrolu nad tokem migrantů budou mít národní služby. Libye byla Macronově myšlence nakloněna více, Paříž by ji stanovila odpovědnou za realizaci projektu. Je tu však otázka schopnosti libyjské vlády v podmínkách rozkladu a dvojvládí v zemi.

Afričtí vůdci si uvědomují záludnost propočtů Macrona a jeho evropských kolegů. Na území EU (Itálie a Řecko) funguje devět přijímacích center z Afriky, a ta hltají peníze evropských plátců daní. Přemístění této infrastruktury do Afriky by Evropě ulehčilo. Nemusela by platit vracení migrantů do vlasti. Letos budou tyto výdaje 66,5 milionů EUR, v roce 2016 to bylo 34 milionů EUR a v roce 2015 11 milionů EUR. Například deportace jednoho migranta do Nigerie stojí až 9 tisíc EUR.

Macronova iniciativa se neomezuje jen na tři uvedené země. V jeho zorném poli je i Alžírsko, které podle francouzského parlamentu „odmítá jakékoliv akce na zvýšení bezpečnosti v otázce migrace a upřednostňuje ovlivňování podstatných příčin krize“.

Alžírsku se klade za vinu snaha „zapůsobit na základní příčiny krize“, to znamená neřídit se recepty EU, jejichž smysl vyjádřila agentura Erem News (SAE). „Alžírsko je proti snahám Evropy přeměnit je na tajné útočiště běženců. Velké země EU (Německo, Francie, Itálie) tlačí na alžírskou vládu, aby přijala hlavní proud nelegálních migrantů putujících na sever Středomoří“. Podle svědectví vedoucího alžírského červeného půlměsíce „se jeho země setkala s vážným nátlakem ze strany zemí EU a států jižního Středomoří. Snaží se donutit Alžírsko, aby vybudovalo na svém území tábory běženců, ale my takové nespravedlivé podmínky nemůžeme přijmout.“

Podstata problému spočívá právě v tom, že mechanismy navržené Evropany neřeší hlavní úkol – vytvořit takové podmínky, aby se miliony Afričanů nevalily do Evropy navzdory nebezpečí utonutí či ztráty života z rukou policie, zločinců, či teroristů. Takové podmínky jistě nelze vytvořit naráz. Ale vytlačování běženců do koncentračních táborů v Libyi, Nigeru a Čadu pod kontrolou francouzských tajných služeb vhodným řešením také není.

Že je možno zajistit i v Africe podmínky vhodné k životu, je vidět na příkladu Rwandy, která ještě před dvaceti lety ležela v ruinách, kdy při etnických masakrech přišlo o život kolem milionu lidí. Poté za posledních sedmnáct let vzrostl HDP země pětkrát a průměrná délka života se zvýšila o osmnáct let, na 66 let, což je na tropickou Afriku neuvěřitelné. Na celém kontinentu je průměrná délka života 60 let. Je zde jedna zásadní věc. Prezident Rwandy Paul Kagame svoji zemi oživuje, aniž by se ohlížel na pokyny a náhledy francouzských, belgických a ostatních rádců, fondů a institucí. Pokládá řečnickou otázku: „Existuje demokracie bez slova ‘západní’ na začátku?“ Sám si odpovídá, že vidí ve Rwandě „principy demokratické společnosti, které odpovídají zájmům lidu“.

Západ se dívá na Afriku ještě očima z doby kolonialismu, jen jako na zdroj surovin a místo pro své vojenské základny. Proč by tedy k tomu nevyužil i migrační krizi? Dlouhodobé urovnání (cestou ovlivňování základních příčin) nepotřebuje Brusel, Paříž ani Berlín. Jednodušší a výhodnější je posilovat tam svoji přítomnost.

Převzato z Fondsk.ru

***

Barack Obama zve na summit sto světových vůdců. Dozrává v USA státní převrat?

16. září 2017

Bývalý prezident USA Obama oznámil 14. září, že zorganizuje v Chicagu světový summit, na který přijede 100 vůdců z celého světa. Představuje svůj Obama Foundation Summit jako období epochálních změn. Vypadá to velmi zvláštně, protože události podobného druhu, to jest setkání se světovými vůdci tváří v tvář, jsou výsadou prezidenta USA ve funkci. Nebo se Obama rozhodl pokračovat v prezidentství?

V USA je všeobecně přijatá tradice: s nástupem nového šéfa Bílého domu odchází předchozí prezident ze zahraniční politiky, aby nepřekážel v započetí práce nově zvolenému prezidentovi. Avšak Obama se nechystá odejít a dokonce si koupil soukromou vilu několik minut cesty od Bílého domu. Snaží se otřást popularitou Trumpa. Otevřeně ohlašuje svůj plán „shromáždit stovku lídrů celého světa“, čímž snižuje Trumpovu autoritu před veřejností ve světě.

Amerika dosud neviděla tak neslýchanou neúctu k úřadujícímu prezidentovi, kdy Obama tímto krokem v podstatě předvádí své naprosté pohrdání vůlí amerického lidu, neboť lidem byl do funkce vybrán Trump.

Převzato z X-true.info

Bitva o mírovou misi OSN: Jak Putin donutil Porošenka jednat s Donbasem

Ilja Novickij
16. září 2017

Rozhodnutí Vladimira Putina uvést na Donbas mírový kontingent OSN donutí Kyjev zahájit dialog s lidovými republikami, jinak se Porošenko předvede jako agresor, který si přeje krveprolití. Nedávno o tom hovořil americký analytik Weitz, ředitel Centra vojensko-politické analýzy na Hudsonském institutu. Prohlášení Weitze o „geniální pasti“ Putina znamenalo pro Porošenka evidentní ponaučení před jeho návštěvou ve Valném shromáždění OSN. Právě tam se chystá představit vlastní návrh k vyslání mírové mise na jihovýchod Ukrajiny a ten posoudit 21. září s Trumpem.

Jenomže Moskva Ukrajinu předešla, neboť v Radě bezpečnosti OSN předložila rezoluci o mírové misi již 5. září, když Putin kladně ohodnotil tuto iniciativu Kyjeva na summitu BRICS v Číně. Nakonec musela ukrajinská delegace souhlasit s účastí na přípravě definitivního textu předloženého Ruskem a ne Porošenkem.

Ruský text navrhuje vytvořit misi OSN výhradně pro ochranu pracovníků OBSE a na linii rozhraničení stran v „šedé zóně“ po stažení ozbrojených sil a těžké techniky. Přitom Putin ukázal další ochotu jít Ukrajině vstříc, když v jednání s Merkelovou souhlasil s rozšířením dislokace mírových sil k doprovodu po trasách mise OBSE.

Myšlenku o umístění mírové mise OSN na Donbas nejprve přinesla Ukrajina počátkem roku 2015. Opakovaně se k tomu vraceli vždy po selhání jednání v Minsku nebo při ostřelování kolon OBSE. Když Porošenko ohlásil novou koncepci na Valném shromáždění OSN, musela Moskva proces zrychlit, aby se vyhnula americkému projektu s pomocí OSN zavést kontrolu nad celým Donbasem i nad hranicí s Ruskem.

Moskvě se tímto způsobem podařilo převzít iniciativu od Ukrajiny a oživit hluchý Minský proces. Nyní bude Porošenkův návrh v OSN považován za doplnění ruského návrhu. Ačkoliv se konečný projekt rezoluce o mírové misi bude ještě dopracovávat, partneři Ukrajiny se již snažili vynikající iniciativu Moskvy torpédovat. Hlavně britský ministr zahraničních věcí pro záležitosti Evropy Alan Duncan prohlásil, že Rusko chce takto zmrazit konflikt na Donbase. Strach Kyjeva prohrát nastávající diplomatickou bitvu s Ruskem odhalil ministr zahraničních věcí Ukrajiny Klimkin, který se postavil proti účasti Rusů v mírové misi OSN.

Převzato z Politikus.ru

18. 9. 2017    zdroj a zdroj a zdroj (kráceno)
Dnes 18. září ve 3 hodiny ráno přešla Syrská arabská armáda (SAA) pod vedením ruských poradců a za aktivní podpory VKS RF Eufrat. Syrské vládní jednotky s aktivní podporou VKS RF ze vzduchu v noci na dnešek přešly Eufrat jihovýchodně od města Dajr az-Zaur. Uvádí se také, že operace byla provedena pod vedením ruských vojenských poradců. Jak informuje list Al-Masdar News, jako první se na levém břehu upevnila elitní jednotka speciálních sil Lovci DAEŠ.

"Konečně tam jsou! Lovci DAEŠ jako první překročili a upevnili se na levé straně Eufratu", potvrdil oficiální zdroj elitní speciální jednotky vládních vojsk na Twitteru.

Po sérii ničivých vzdušných útoků VKS RF a dělostřelecké přípravy na pozice DAEŠ na východ od řeky, byli teroristé vytlačeni k severu. V současné době se vládní síly upevňují na obsazených hranicích a začínají postupovat na území, které kontrolují teroristé DAEŠ.

Vojenský expert, šéfredaktor informačního a analytického centra Kassad Boris Rožin, v besedě s korespondentem Federální zpravodajské agentury uvedl, že v operaci, která probíhá v oblasti Dajr az-Zaur, jsou akce syrských pozemních sil velmi úzce spjaty s údery ruského letectva:

"Přičemž působení VKS RF je spojeno nejen s činností samotných pilotů, ale také s akcemi pozemních naváděčů a působením průzkumných skupin, které s použitím dronů provádějí zjišťování cílů pro letecké údery, a to jak na souši, tak i na samotné řece. Na řece ničí čluny, které mohou být potenciálními prostředky sebevražedných atentátníků při útoku na, řekněme, pontonový most, který tam bude uložen".

Expert poukázal na to, že s podporou Ruska se vytvářejí nové opěrné body, se kterými syrská armáda bude moci osvobozovat území i na druhém břehu Eufratu, nehledě na hrozby "Syrských demokratických sil", že Rusko a Sýrii tam nepustí.

"Ale teď není rok 2015, abychom těmto hrozbám věnovali pozornost".

Podle odhadu experta, i když teroristé budou podnikat určité kroky proti vládním silám, těžko se jim podaří vytlačit syrskou armádu zpět za řeku.
VKS RF zničily lodě a čluny DAEŠ na Eufratu
Vojenské a kosmické síly Ruska zasadily sérii bodových úderů na pobřežní vody Eufratu, kde se nacházely lodě a čluny, které patří v Rusku zakázané teroristické skupině DAEŠ.

Údery byly zasazovány bombami FAB-250 a FAB-500 na místa, která byla dříve prověřena rozvědkou.

19. 9. 2017        zdroj
Rossijskaja gazeta informovala o tom, že prezident Ukrajiny Petr Porošenko má v úmyslu na Valném shromáždění Organizace spojených národů požádat Západ o realizaci "syrského scénáře" u Krymu.
List citoval Porošenkova slova při zahájení fóra "Jaltská evropská strategie", kde prohlásil, že na Valném shromáždění se bude diskutovat o vytvoření "kruhu přátel" pro návrat Krymu Ukrajině.

"Během Valného shromáždění OSN posoudíme myšlenku zřízení mezinárodního kruhu přátel deokupace Krymu pro koordinaci společných kroků a akcí", řekl.

Ukrajinský vůdce také slíbil, že vznese na Radě bezpečnosti OSN otázku mírových sil, které "mají zajistit mír a politickou a diplomatickou cestou osvobodit Donbas".

"Budeme tam mít velmi zajímavou spolupráci a jednání, konkrétně s ministerstvem obrany [USA], s americkými armádními činiteli. Zatím nebudu vyzrazovat podrobnosti", prohlásil Porošenko.

Autor článku připomíná, že pod názvem "přátelé Sýrie" byla již dříve uskutečněna operace na ozbrojení syrských bojovníků, kteří následně oznámili vytvoření teroristické skupiny DAEŠ (ve skutečnosti skupina DAEŠ vznikla dlouho před událostmi v Sýrii, v roce 2006 - pozn. Ruposters).

"Nyní Porošenko navrhuje vytvoření nového "přátelského klubu". A hned "prezident míru"žádá Pentagon o útočné zbraně. Přičemž "bojovníci za svobodu" na Ukrajině jsou již vyškoleni", konstatuje list.

Jak informoval Ruposters, dříve se Porošenko vyhlásil"prezidentem míru".

10. 9. 2017

Jaroslav Tichý
19. 9. 2017
Stále se (bohužel) setkáváme s tím, že si mnozí lidé neuvědomují vůbec vážnost situace. Nemají informace, nepídí se po nich, nevěří jim nebo jsou pohodlní a čekají, že to za ně zařídí někdo jiný. Stačí si připomenout jejich komickou představu o tom, jak my téměř rozpustíme armádu a "bude nás chránit NATO". To přitom chránit hranice schengenského prostoru nebude, bojovat proti teroristům rovněž nebude. Zamýšlí udělat jediné, a to zatáhnout nás do války s Ruskem stejně tak, jako nás již zatáhlo do různých vojenských dobrodružství v Asii či Africe. Ano, vážení, dnes již jsme součástí koloniálních sborů, stejně tak jako byli např. Sikhové či jiní domorodí obyvatelé Brity okupovaných zemí zapojeni v minulosti do sborů britské armády v Indii či v Africe. Stáváme se tak postupně spoluviníky tragédii způsobených válkami rozpoutanými v cizích zemích.

Válčiště má být nyní i u nás v souvislosti s připravovanou agresí USA a NATO proti Rusku, my se staneme terčem odvetné palby Ruska v případě jeho napadení, neboť zde mají být základny, letiště, logistická zařízení, sídla štábů NATO atd. Koho zajímá, že NATO nepostupuje v praxi již dávno podle své zakládací washingtonské smlouvy? My přitom plníme roli užitečných idiotů jiným a chceme k nim ještě na „Západ“ do "tvrdého jádra". Jako co, když nás jako Slovany berou za „podřadné“ a již zase nám to dávají otevřeně na vědomí? Co nám to přinese, když se v Bruselu hlasování stalo bezvýznamnou záležitostí a Merkelová si v Evropě dělá, co chce, resp. co jí nařídí ze zákulisí? Co nám to již přineslo? Stali jsme se ze středně rozvinuté průmyslové země kolonií, americká banka J.P. Morgan nás již přeřadila mezi rozvojové země, pracujeme usilovně na jiné, výsledky naší práce jsou vyváženy bez náhrady do zahraničí, platíme zde přehnané ceny za dovážený šmejd, zejména co se týče potravin. Kupujeme si vlastní vodu od cizích firem. Rozdáváme přírodní a nerostné bohatství za hubičku. A tak lze pokračovat. Je nám to vše snad stále ještě málo?

O co tedy půjde v těchto volbách?

Především o možnost:

1/ vymanit se z nebezpečí našeho zatažení do války s Ruskem a do přeměny naší země v bojiště nebo cíl odvetného útoku Ruska po jeho napadení ze strany NATO za naší spoluúčasti. Vyhnout se konfliktu, který bude pro nás zničující, ať budeme stát na kterékoliv jeho straně. Nechceme válku a již vůbec ne v cizím zájmu, na našem území a s našimi vojáky v přední linii;

2/ odejít ze zahraničních vojenských misí, kde naši vojáci stojí na straně agresora nikoliv bojovníků proti terorismu, jak nám to názorně ukazuje konflikt v Sýrii. Stáváme se tak jeho spoluviníky. Problémy v těchto zemích, často způsobené předchozí koloniální politikou západoevropských zemí, je třeba řešit poskytováním pomoci příslušným zemím v oblasti výstavby těžebního a zpracovatelského průmyslu, jakož i při rozvoji jejich zemědělství, budování závlahových systémů atd.. Tedy nikoliv zbraněmi. Je zapotřebí pomoci v obnově válkou zničených zemí, jejíž náklady musí nést ti, kteří tuto destrukci způsobili, nikoliv obránci. Jinými slovy je zapotřebí odejít z NATO, které již dávno se nechová podle své zakládací smlouvy;

3/ odejít z EU, jejímž cílem evidentně není zabezpečení blahobytu a bezpečnosti evropských zemí a jejích obyvatel, právě naopak. Vstupovali jsme do zcela jiné EU, než je ta, ve kterou se postupně a cíleně proměňuje. Právě zákony a nařízení EU nás přivedly do pozice kolonie, v níž se v současnosti nalézáme. Teprve v této době jsou postupně uskutečňovány skutečné cíle EU,

4/ bránit se účinně organizovanému importu migrantů (vč. teroristů v jejich řadách) do ČR a následnému rozvratu našeho státu;

5/ zabránit naší účasti v evropském islámském chalífátu, ve který má být přeměněna EU. Cílem EU je podřídit si evropské státy a jejich obyvatele a poté tyto státy zničit a jejich obyvatele rozptýlit mezi dovezené migranty a vytvořit novou světle hnědou rasu s průměrným IQ 90 schopnou vykonávat rozkazy, neschopnou se ale již bránit. To vše má vyústit v evropský islámský chalífát na území Evropy;

6/ udržet zbytky suverenity našeho státu, z nichž již mnoho nezbylo, a přistoupit k její obnově a upevnění. K tomu patří udržení české koruny a korekce činnosti ČNB tak, aby její činnost odpovídala jejímu názvu a byla též podrobena demokratické kontrole;

7/ ochránit naše pohraničí i republiku před jejich pohlcením Německem či před rozmělněním ČR a dalších evropských států do tzv. euroregionů, kdy má dojít k rozdělení a následnému zániku jednotlivých členských států EU na národní úrovni;

8/ přejít na nový ekonomický model a v této souvislosti provést v naší ekonomice systémové změny umožňují zamezit dalšímu prohlubování ekonomické nerovnosti našeho státu a jeho občanů ve srovnání s dalšími zeměmi a občany v západní Evropě a přistoupit k zahájení nápravy;

9/ vytvořit předpoklady k tomu, aby náš stát mohl čelit důsledkům přicházející průmyslové revoluce 4.0 charakterizovaném robotizací výrobních činností a mnohých služeb (podpora investic do nových technologií, vytváření pracovních míst a zdrojů k jejich adekvátnímu honorování pro zaměstnance uvolňované ze stávajícího výrobního procesu /privatizace velkých podniků klíčového průmyslu, zahájení oficiálních jednání o minimální garantované mzdě, její výši a o zdrojích k její úhradě atd./);

10/ Vytvořit předpoklady k udržení zbytku sociálního státu a k jeho obnově, vč. obnovení sociální solidarity mezi lidmi.

Z uvedeného je zřejmé, že bez vystoupení z NATO a z EU, které nás do většiny z uvedených klíčových problémů zatáhly (či natlačily) a kterým vyhovujeme v naší současné poloze kolonie a nástupního místa k rozpoutání 3. sv. války, není možné proces náprav vůbec zahájit.

Z toho vycházíme jako Aliance národních sil a také Česká strana národně sociální, za níž kandidujeme. To je i důvod našich programových návrhů na vystoupení ČR z obou institucí a na spolupráci zemí V4+ (či zemí na půdorysu bývalého Rakousko-Uherska) na novém smluvním základě při zachování jejich suverenity při předem jasně vymezené a konečné podobě takového smluvního seskupení, které se bude bránit jak své islamizaci tak i zatažení do konfliktů USA a NATO s Ruskem, resp. s euroasijským celkem.

Považujeme přitom za naše právo obchodovat sami s jednotlivými zeměmi na bázi vzájemné výhodnosti, a to vč. euroasijského svazu, EU a USA. Pokud jde o obchod s dalšími zeměmi v Evropě, lze ho realizovat v rámci seskupení EFTA (ESVO). Může-li být vhodné pro Švýcarsko, nebude špatné ani pro nás. Lze přitom předpokládat, že počet jeho členů se bude zane-dlouho zvyšovat na úkor počtu členů EU. Podobně motivovaných zemí, jako je ČR, je více a budou přibývat. Nechceme být vázáni jako členové EU smlouvou CETA vnucenou jednotlivým členským ze strany nikým nevolených představitelů EU. Její důsledky jsou zhoubné pro suverenitu jednotlivých evropských států, pro úroveň a kvalitu potravin, pro jednostrannou možnost zahraničních koncernů vymáhat po vládách členských zemí miliardová odškodnění za ztrátu jejich zisku, způsobenou třeba zákazem státu těžit nerostné bohatství země způsobem poškozujícím životní prostředí. Negativní dopady této smlouvy na náš stát a jeho obyvatele jsou obrovské, ač zřejmě pod rozlišovací schopnosti většiny našich poslanců, kteří právě v těchto dnech přijetí oné smlouvy schválili v poslanecké sněmovně.

Je přitom zřejmé, že takové systémové změny se neobejdou ani bez změn personálních. Nelze totiž realizovat takové změny prostřednictvím (spolu)viníků našeho současného marasmu.

Zda si tuto náročnou cestu zvolíme či nikoliv s tím, že po volbách bude většina lidí zase jen nadávat, je na voličích samotných. Pak nechť alespoň již nadávají sami na sebe. Ačkoliv i to by byl jistý pokrok v jejich postupném sebeuvědomování, připomínám, že další příležitost ke složení jejich reparátu se již nemusí konat. Důsledky opětovně špatné volby budou pro nás s ohledem na vývoj od posledních parlamentních voleb fatální.

Uvědomme si přitom dvě skutečnosti:
- samo se nic neudělá a
- pouze kosmetické změny či úpravy nic nevyřeší a vyřešit ani nemohou.

Vážení občané/voliči, přichází doba jasných programů a stanovisek, přichází doba změn. A to i objektivně, bez ohledu na nás. Proto jako ANS říkáme jasně, že „systémová změna je nutná!“. Lavírování je k ničemu a je nesmyslné ho podporovat. K nápravě totiž nepovede a logicky ani vést nemůže. Alternativní je taková strana či hnutí, která nabízí alternativní řešení, nikoliv ta, jež to o sobě jen prohlašuje či jejíž zájem je pouze dosednout na uvolněné místo u hodovního stolu náhradou za někoho, koho právě opustili znechucení voliči, a pokračovat v nové koalici se zbývajícími hodovníky ve stejné politice i nadále. Tedy pouze alternovat na uvolněném místě.

V tom se shodujeme i s dalšími subjekty, které se účastní těchto parlamentních voleb na kandidátce ČSNS jako její podporovatelé.

Nikoliv náhodou se říká, že jsme dospěli na historickou křižovatku. A z ní si máme vybrat tu vhodnější cestu pro nás. Přeji k tomu všem voličům šťastnou ruku a především bystrý úsudek. Tato příležitost se totiž již nemusí opakovat.

Autor článku Jaroslav Tichý je volební lídr ČSNS / ANS za Plzeňský kraj