Nová republika

Jiří Baťa
26. 11. 2017
Karel Schwarzenberg toho za svou éru posledního dvacetiletí nakecal strašně moc. V článku „Schwarzenberg řekl, že Zemana zničil alkohol. A myslíte si, že podpořil Drahoše? Budete překvapeni“, zveřejněném na webu Parlamentní listy. cz, se ve svých „odborných“ vyjádřeních (žvástech) také vyjádřil k osobě Miloše Zemana z pohledu svého posouzení o způsobilosti výkonu funkce prezidenta. Není tajemstvím, že politici typu Karla Schwarzenberga a jeho melodyboys z TOP 09, stejně jako pravičáci z ODS či KDU-ČSL se o M. Zemanovi s oblibou vyjadřují, že je nevyléčitelný alkoholik.

Ponecháme-li stranou zlovolný úmysl pomlouvat Zemana a škodit mu jak ve výkonu funkce prezidenta, tak v jeho kandidatuře pro nastávající volby, nebyl by to ani náš starý známý správce lesů, hájů a rybníků, aby se také „odborností“ jemu vlastní k Zemanovým (ne)schopnostem nevyjádřil.

Podle odborného posouzení knížete se dozvídáme, že „Lidé by si měli uvědomit, že nejenom fyzický stav, což je očividné, je důvod k zamyšlení, ale především také jistá změna osobnosti,“ řekl. „Já ho znám už 20 let a on se velice změnil. Každý lékař vám potvrdí, že dlouhé používání návykových látek odstraňuje zábrany“. Pozoruhodný postřeh pana knížete! Nebýt jeho, nebyli bychom poučení (co všichni v jeho letech sai dobře známe), že je to běžný, typický a přirozený proces stárnutí. V této souvislosti se lze jen podivovat, že tyto jevy pan Schwarzenberg pozoruje u svého politického protivníka, ale už méně či vůbec sám na sobě.

Ohlédneme-li se zpět do r. 2013, kdy M. Zeman a K. Schwarzenberg stáli proti sobě ve finále přímé volby prezidenta, Karlu Schwarzenbergovi v tu dobu bylo cca 76 let, tedy ještě o tři roky starší, než je dnes M. Zemanovi (73) a ani náhodou mu nepřišlo na mysl, že jeho fyzický stav je důvod k zamyšlení, a že také jistá změna osobnosti nastala také u něj samotného. U pana knížete byly už v tu dobu patrny příznaky stáří, např. všude přítomné pospávání, pomočování, jeho garderoba neodpovídající současným trendům (viz červené ponožky), jeho osobitá chrchlo-čeština a výslovnost a pod., přesto svěřepě, někdy až téměř nekontrolovatelně usiloval o získání postu prezidenta republiky. Zaplať pánbůh, že to dopadlo, jak to dopadlo, protože při představě, že by u prezidenta Schwarzenberga měla nastat fyzická změna, ale i změna osobnosti změna, byl by to šok. Tedy alespoň pokud to budeme posuzovat z „odborného“ hlediska a úsudku samotného Schwarzenberga.

Nicméně nelze přejít Schwarzenbergovo rýpání do Zemana, co se týká údajného požívání alkoholu, který jej, alespoň jak to vidí a veřejně tvrdí pan kníže, údajně zničil. Lze to chápat jako součást odporu, kterým Schwarzenberg bojuje proti Zemanovi jako takovému, ale již méně pochopitelné je jeho pokrytectví, úmyslná a navíc lživá pomlouvačnost, nepřejícnost a morální neserioznost. U člověka, který je jeho politickým rivalem, je schopen vidět a kritizovat každou Zemanovu lidskou nebo politickou chybičku, level, nebo osobní nedostatek, ale u svého dřívějšího (nepostradatelného) přítele, resp. spolupracovníka a zaměstnavatele V. Havla žádný z výše jmenovaných příznaků, které vidí na Zemanovi, na Václavu Havlovi nikdy neviděl, protože nechtěl.

A bez přehánění, z hlediska následků jich Havel měl několikanásobně víc, než má dnes Zeman. Stačí připomenout: kouřil stejně jako kouří Zeman ( a byl silnějším kuřákem než Zeman), požíval alkohol, stejně jako Zeman (alkohol v požíval v daleko větší míře, než Zeman), byl nemocný jako je nemocný Zeman jen s tím rozdílem, že Havel promarodil celé měsíce a roky, mj. ležel už i na smrtelné posteli, což se Zemanovi zatím ještě nestalo. Přesto z pohledu a hodnocení pana knížete z toho vychází prezident M. Zeman mnohem hůře, než V. Havel. Vlastně on v tom Havel ani vůbec nefiguruje, protože jediný, kdo tady byl, je a nadále bude špatný po všech stránkách, je jenom prezident Miloš Zeman.

Další Schwarzenbergovy kritické, posměšné a dehonestující výroky, týkající se Zemanovy návštěvy Ruska jsou jen důkazem, že fyzická změna a změna osobnosti se všemi svými typickými projevy a příznaky u něj již dávno proběhly a jsou na něm více než patrné. Sám by si měl konečně uvědomit, že by již měl z politiky odejít, protože jakkoli je sice pro jisté lidí z pražské kavárny, hned vedle Havla, nadále zbožňovaným guru a persona grata, pak z jiného úhlu pohledu je pro jistou část středolevé politické scény, stejně jako v očích mnoha občanů persona non grata, tedy osobou nežádoucí. Zlé jazyky o něm dokonce hovoří, že je zombie na české politické scéně. Tyto skutečnosti mu však právě v důsledku jeho věku nedochází a ačkoliv se rád předvádí a k radosti pražské kavárny často a rád slovně útočí na M. Zemana, pro velkou část občanů se nejen ztrapňuje, ale také vyvolává celkem pochopitelný posměch a opovržení. Něco na způsob: Vrať se do hrobu!

(Více také na: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Schwarzenberg-rekl-ze-Zemana-znicil-alkohol-A-myslite-si-ze-podporil-Drahose-Budete-prekvapeni-513375)

M.Vášáryová - kdysi oblíbená herečka

Vladimír Pelc

27.11.2017 VašeVěc

Vůbec nechápu troufalost některých občanů, že se motají do politiky. Co motají; kdyby se jen motali, mají na to právo. Ale že přitom arogantně poučují občany, co je správné a co nikoli. Tedy podle nich správné. Základem pro takové poučování je jejich bolševické přesvědčení, že jsou nositeli pravdy. Jediné pravdy. Jejich pravdy.

V rozhovoru pro magazín FINMAG Magda Vášáryová, označená zde jako diplomatka a politička,poslankyně NR SR a pedagog VŠ CEVRO Institut, sdělila čtenářům své pravdy způsobem, jenž je vlastní pražské kavárně, tedy bez důkazů, bez konkrétních ekonomických dat, pouze s ideologickým balastem. Dovolte k nim několik poznámek.

V rozhovoru měla M. Vášáryová zdůraznit, že bez imigrantů se nebudeme mít dobře. Tvrzení bez důkazu. Jako univerzitně graduovaný ekonom pečlivě hledím přes plot do Německa – nelze tam najít jeden jediný hospodářský parametr, který by tvrzení paní Vášáryové potvrzoval: Migranti Německu hospodářskou prosperitu nepřinášejí. A tak představa, že nám nezbude než nastavit normální migrační politiku, že bez imigrantů se nepodaří v budoucnu dosáhnout hospodářského růstu, a že pokud se udrží stávající demografický vývoj, bude Německo do roku 2050 potřebovat 4,5 milionu lidí,nejsou kvalifikované. Hospodářský růst v budoucnosti se bude vázat na progresivní změny techniky, technologie, informatiky … které spíše budou živou pracovní sílu z některých zejm. obslužných činností vytěsňovat; z čeho pochází hausnumero 4,5 mil. lidí nevím – možná ho vypočítali novodobí Chartisté.

V rozhovoru měla M. Vášáryová tvrdit, že za Okamurou jsou peníze z Ruska. To je ovšem poměrně vážné obvinění, paní Vášáryová žádný důkaz ke svému tvrzení neuvedla – v každém případě by se však měla se svým (nepochybně věcně podloženým) obviněním obrátit na orgány činné v trestním řízení. Pokud tak neučiní, tak je zřejmé, že jenom blábolí nesmysly.

V rozhovoru se měla M. Vášáryová vyjádřit k výsledkům říjnových voleb v ČR; to, že hnutí ANO 2011 A. Babiše získalo největší počet hlasů voličů, a do Sněmovny se dostala řada nových stran, podle ní prý ukazuje zmatek a nerozhodnost v hlavách českých voličů. Zmatek v hlavě má autorka takového hodnocení. Zmatek plynoucí z toho, že jako ideová souputnice tzv. pražské kavárny nechápe, a chápat ani nemůže, že v demokratickém systému jsou občané v politickém smyslu nejen při volbách chápáni jako plnoprávní, rovnoprávní a svobodní ve svém politickém rozhodování. A to i přesto, vlastně právě proto, že mají rozličné politické názory; avšak protože mnozí z nich mají názory jiné, než M. Vášáryová, proto mají podle ní v hlavě zmatek. Pokud jde o druhé tvrzení – žádné nerozhodnosti občanů jsem si při říjnových volbách nevšiml (vždyť samotný volební výsledek hnutí ANO naopak vypovídá jednoznačně o rozhodnosti voličů).

V rozhovoru měla M. Vášáryová uvést, že je na pováženou, že vítězí ti, co křičí, že doteď bylo všechno špatně nebo že je potřeba začít od začátku, že prý převládá naštvanost, místo racionálního uvažování o budoucnosti se rozhodujete emocionálně; na to jsme u Čechů nebyli zvyklí; pravda ale je, že populistům se teď daří po celé Evropě. Pražská kavárna ve svých kritických názorech na cokoli vždy používá paušalizaci. Nevšiml jsem si, že by některá politická strana, která se po říjnových volbách ocitla ve Sněmovně, křičela, že doteď bylo všechno špatně nebo že je potřeba začít od začátku, to paní Vášáryová paušalizuje. Pravdou je, že většina těchto stran kritizovala některé skutečnosti, které považuje za chybné, nesprávné či dokonce špatné.

V rozhovoru měla M. Vášáryová čtenářstvu sdělit mantru pražské kavárny, že se v případě zvolení Miloše Zemana s ním vydáme na Východ. Slovo pochází z latiny, oriēns, entis, m. znamená vycházející Slunce (sol oriēns, stoupající Slunce), a též orient, geograficky východní Evropu a Asii v poměru k ostatní Evropě. Myslící občan těžko uvěří tvrzení, že nás M. Zeman táhne na Ukrajinu, do Ruska, Běloruska, Moldavska atd. a pak ještě do Orientu. Myslím, že by to ani nezvládl.

Na odporné vyjádření M. Vášáryové, které by slušný člověk neměl z úst vypustit (Voliči můžou z piety zvolit Miloše Zemana, vydat se s ním na Východ a k tomu mít za rok státní pohřeb.) reagovat nemíním. To je úroveň šmíry.

A na závěr se konečně čtenář doví, proč se celý ten rozhovor konal: M. Vášáryová v českých prezidentských volbách podporuje Michala Horáčka. Myslím však, že mu svými hloupými tvrzeními do voleb příliš nepomohla.

Vůbec nechápu drzost některých herců, když se motají do politiky. Co motají; kdyby se jen motali, mají na to právo. Ale že přitom arogantně poučují občany, co je správné a co nikoli. Tedy podle nich správné. Základem pro takové poučování je jejich bolševické přesvědčení, že jsou nositeli pravdy. Jediné pravdy. Jejich pravdy. Patří k nim i Magda Vášáryová.

Český premiér Sobotka mezi Hitlerovými pohrobky

J. Kovář
28.11.2017 ČeskéNárodníListy

To tvrdí pan Martin Kunštek v článku „Šest vět, které mohou zkrotit i Andreje Babiše“, který byl publikován 27. 11. 2017 na novarepublika.cz. Citujeme: „Pro ostatní strany by to představovalo výhodu, že by jednání Babišovy vlády mohli účinně korigovat bez nutnosti se s Babišem „ušpinit“. Tedy bez rizika, že dopadnou jako sociální demokraté v minulém volebním období, kteří na vládnutí s Babišem doplatili ztrátou dvou třetin mandátů.“

Pokud bychom takto vysvětlovali ztráty ČSSD ve volbách, nic nám nemůže bránit, abychom i volební prohru KDU tímž způsobem neodůvodnili. Pak vyvstává otázka, proč podobně dopadli stanovci a topisté, kteří byli v opozici a s Babišem tedy nevládli. A pokud vše skutečně zavinil Babiš, proč pak jeho ANO získalo přibližně 30% voličských hlasů a stalo se tak zdaleka nejsilnějším politickým subjektem? To značná část voličů nedovedla rozeznat špinavé babišovské ruce od bílých rukou socdemáků a kádeuáků, když média se mohla ustarat jak jen ty babišovce alespoň tu a tam pořádně očernit? Na druhé straně pak z jejich koaličních partnerů dělali dobré anděly. To byla pořádná fuška. Voliči však přesto všechno věděli své.

Jsme přesvědčeni, že ČSSD ve volbách doplatila především na svou celkovou politiku, jíž uskutečňovala celé volební období. Pokud by tomu tak nebylo, nikdo nemohl socdemákům zabránit, aby vypověděli koaliční smlouvu, případně i společně s KDU, a ukázali prstem na Babiše jako na kazimíra, na černou ovci. Dopadly by volby pro ně pak lépe? Domnívám se, že nikoliv. Socdemáci a kádeuáci byli už voličů svou vlastní politikou tak profláknutí, že by jim ani vyvolání předčasných voleb nepomohlo, pravděpodobně spíše naopak.

Sudetoněmecké dny 2017 - mezi krojovanými potomky Hitlerových fanoušků a fanynek pózují Mgr. Martin Ander (náměstek primátora města Brna za Zelené) a ministr kultury ČR Daniel Herman.

Ukážeme jen na jednu černou stránku jejich politiky. Pánové Sobotka, Bělobrádek, Herman, Zaorálek a paní M. Marksová byli a jsou známí především svou proněmeckou a sudetofilní politikou. Sobotka v čele státní delegace jednal jako první premiér ČR přímo s vedením tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Mnichově. Ve vládě seděl pan Herman, jinak předseda Sdružení Ackerman-Gemeinde, které mělo zvláštní vztahy s mnichovským Ackerman-Gemeinde, jež je jednou ze základních složek tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu. Věrně se Sobotkou stál i P. Bělobrádek, místopředseda vlády, který se mnichovských jednání se SL též zúčastnil. Jak Sobotka spolu se Zaorálkem byl znám jako tvrdý stoupenec tzv. strategického dialogu mezi ČR a SRN, tak Bělobrádek a Herman zase svými obzvlášť „přátelskými vztahy“ s CSU, jíž vydávali za sesterskou stranu a landsmany za křesťanské sociály. Psát více o panu Hermanovi je asi zbytečné. Všichni známe jeho horlivost a vřelost k bavorským „bratrancům a milým krajanům“. Že pan Bělobrádek se považoval za sudetského Čechy, je asi známo. Nadto se tento pán proslavil i definováním tzv. politických Sudet. Do nich zařadil Šumavu a město Brno. Jaké velkolepé gesto vůči SL!

Šéf lidovců Bělobrádek při vřelém stisku s šéfem sudeťáků Posseltem (Sudetoněmecké dny 2016)

Voliči však asi i uvedené skutečnosti hodnotili, ale dívali se na ně jinýma očima, a tak dostala ČSSD a KDU volební výprask. Samozřejmě byly zde i další a další důvody, které nebudeme dále hodnotit.

Závěrem si dovolíme konstatovat, že s výše uvedeným závěrem o volební prohře ČSSD, o důvodech této prohry, nemůžeme souhlasit. Proto jsme poukázali na další skutečnosti, jež vedle dalších vedly k volebnímu výprasku ČSSD a také KDU.

Všechny nešváry republiky nemůžeme vysvětlit „špinavými“ aktivitami Babiše. Zrovna tak Rusko není zdrojem všeho špatného ve světě. Rusko svými mírovými aktivitami, úsilím o dodržování norem mezinárodního práva a řádu učinilo pro svět již hodně dobrého. Budeme moci v průběhu určité doby něco podobného říci v republice i o Babišovi a jeho ANO? Dejme jim šanci a spravedlivě hodnoťme!

Ch- Lindtner (FDP)

Jan Vítek
28.11.2017 Literárky

Politologové-vševědi prý také věděli, a říkali všem, kdo chtěli naslouchat, že Merklová novou vládu nesestaví, protože Evropou obchází strašidlo populismu. Marx nechť promine, ale tak to jeden z nich napsal ve vlivném švýcarském deníku, který nebudu jmenovat, aby se redakce nemusela stydět. Prozradím jen, že je to Rudé právo lidí, kteří věří v neviditelnou ruku trhu a jsou přesvědčeni, že prožíváme zlatý věk lidstva.

Populismus má dnes stejně hanlivý přídech pro spoustu lidí jako třeba socialismus, komunismus, fašismus a další odpudivé ismy. Když je někdo populista, do lepší společnosti se nedostane, a když se v ní náhodu octne, dívají se na něj jako by měl lepru.

S populismem je lepší nic nemít, protože je nesmírně nakažlivý. Otřete se o něj a už v tom lítáte napořád. Stalo se to německé Svobodné demokratické straně (FDP), která s ním začala koketovat v nedávné volební kampani do Bundestagu, aby vzala vítr z plachet ultrapravicové Alternativě pro Německo (AfD), a skončila v jeho objetí. Dokladem bylo nedávné dohadování o tom kdo s Merklovou půjde do koalice a co za to bude chtít. Podle kancléřky už chyběl jenom krůček k dohodě, když mladý, bojovný předseda FDP Christian Lindner začal zvyšovat antiimigrační laťku výš a výš, že ji Merklová nemohla přeskočit a podlézt se jí nechtělo. Lindner to očekával, z aktovky vytáhl připravené prohlášení a rozdal je čekajícím novinářům. FDP v něm opětovně ujišťovala občany, že stůj co stůj splní svůj hlavní volební slib zastavit příliv imigrantů.

Lindnerovy kritici, je jich mnoho, ho nyní obviňují, že učinil z kancléřky lame duck, chromou kachnu, jak říkají Američané. Jeho příznivci, je jich čím dál víc, ho hájí. Neházejte všechno na Christiana a FDP, podívejte se, co udělal mopslík Merklové sociální demokrat Martin Schulz a oportunisté z jeho SPD, kteří se léta letoucí vezli v jejím super Mercedesu. Hned po volbách z něj vyskočili, a že najednou půjdou pěšky.

Když se ale vše uváží, tak vlastně za tu šlamastiku může německý lid. Není první, který uvrhl svou zemi do patové situace, a jistě ne poslední. Švýcarsko ji po několika referendech také zažilo, a má osvědčenou metodu, jak ji řešit. Nechá lid vyspat povolební kocovinu, vysvětlí a vymluví mu jeho mylné názory a představy, načež ho povolá znovu k urnám, aby mohl udělat reparát. Druhá možnost, ještě nevyzkoušená, je vyměnit lid. Není divu, že Merklová se nejdříve skláněla k té první, avšak nyní vidí, jak se k jejímu nehybnému super Mercedesu přiblížil utrmácený, zpocený mopslík a pošilhává po sedadle vedle ní… Není-li politika také umění rozchodů a opětného sbližování?

Zvláštní člověk tenhle Christian Lindner. Měl příležitost stát se ministrem financí a být zároveň zástupcem Merklové v její čtvrté vládě, ale raději se posadí na lavici opozice. Jeho nepřátelé o něm roztrušují, že trpí syndromem zastánce neobhajitelných věcí. Nejčastěji uváděným příkladem je, že chce zachovat pětistovky euro, aby banky postupně nepřipravily lidi o svobodu vlastnit peníze a platit jimi, bez níž by upadli do područí banksterů. Nebo že navrhuje smířit se s obsazením Krymu Ruskem jako „dočasného trvalého“ řešení, pro něž lze nalézt nejeden precedent. Nebo, že nevzdává naděje, že se mu podaří dát do kupy parlamentní komisi, která bude vyšetřovat osudové rozhodnutí Merklové v roce 2015 přijmout víc jak milion přistěhovalců.

Populista? Spíš realista, který si vzal poučení z prvního období vlády Merklové, kdy liberálně orientovaná FDP jí pomáhala tlačit káru. V parlamentních volbách v roce 2013 ji kvůli tomu nespokojení a zklamaní příznivci opustili a vypadla z Bundestagu. Nyní, když se podařilo s novým programem oproštěným od zpuchřelých článků liberálního dogma dostat obrozující se stranu opět k veslu, Lindner hodlá z tohoto počinku udělat odrazový můstek. Doufá, že poslancům FDP se podaří zvednout selskou peřinu, kterou hodila Merklová na to, co stojí její hosté německé poplatníky, a jak jejich pohostinnost odplácejí. Nač by se paktoval s někým, koho hodlá při nejbližší příležitosti porazit?

Možná, že jednou se mu bude říkat teflonový Lindner. Všechna obvinění z populismu odráží větou, která je jeho mantrou i krédem: Říkám jenom to, co je, a neříkám to, co není.

Když tohle je populismus, koho může strašit a čím?

- - -

ROZHOVOR
28. 11. 2017 ParlamentníListy

„Pokud by byl takový zákon na celoevropské úrovni přijat, pak by už česká vláda nemohla mluvit ani do toho, kolik žadatelů o azyl nám bude v jak krátkých intervalech přidělováno, ani do jejich složení (například podlé míry kvalifikace a výše vzdělání),“ varuje europoslanec Jan Keller před návrhem nového předpisu z Evropské unie.
Vy jste na představení své knihy Evropské rozpory ve světle migrace na konci října řekl: „Povinné kvóty budou možná tak minulostí, ale neradujme se. Evropská unie chce na přerozdělování uprchlíků vytvořit svoji legislativu, takže by se už Brusel potom s nikým nebavil a rovnou by posílal migranty do jednotlivých států na základě nově vytvořených pravidel. Nechci ale rozšiřovat paniku, ohledně toho se bude ještě jednat kolem Vánoc, pak budeme chytřejší.“ Václav Klaus napsal zprávu z debaty na IVK: „Prof. Keller velmi výstižně a barvitě popsal absurditu hlasování o schématu Dublin 4 v Evropském parlamentu, o nátlaku na jednotlivé poslance, ale i o tom, že čeští europoslanci pro Dublin 4 nehlasovali (někteří ale radši opustili hlasovací sál). Byl vysloven názor, že Dublin 4 bude znamenat definitivní ukončení suverenity členských zemí EU. Přestanou mít sebemenší právo rozhodovat o tom, kdo bude žít na jejich území. V jiné terminologii je to možné vyjádřit tak, že přijetí schématu Dublin 4 ukončí spory o povinné kvóty migrantů pro jednotlivé země, což tyto země – včetně České republiky – dosud odmítaly. Dublin 4 bude znamenat automatismus v určování, kolik migrantů do té které členské země EU přijde.“ V ČR se o tom téměř vůbec nic nepíše. O co tedy v návrhu jde?

Ta problematika je dost složitá, ale pokusím se ji popsat stručně. V září 2015 Komise EU podporovaná Evropským parlamentem rozhodla o povinných kvótách žadatelů o azyl. Tehdy se především v Řecku a Itálii shromáždilo už tolik migrantů, že tyto hraniční země naléhaly, aby se o nově příchozí podělily všechny státy EU. Bylo to v době, kdy Angela Merkelová zvala do Německa všechny Syřany a kdy Maďaři zablokovali stavbou plotu takzvanou Balkánskou cestu. Podle povinných kvót si měly členské státy mezi sebou rozdělit stanovené počty migrantů v průběhu příštích dvou let. Tato doba uplynula a ze všech zemí EU naplnilo povinné kvóty jen několik málo, například Malta a Finsko.

Evropská komise proto hledá nový způsob, jak po neúspěchu kvót ulevit zemím, jako je Itálie či Řecko, a rozmisťovat nově příchozí podle jiného (opět povinného) klíče. Podle dosud platných úmluv o zacházení s žadateli o azyl je povinna řešit jejich žádosti ta země, do které jako do první v Evropě vstoupili. Tyto zákony byly tvořeny v době, kdy nikdo netušil, jaký proud migrantů se vydá přes Středozemní moře a jak bude přetížena především Itálie a Řecko.

Aby těmto dvěma zemím odlehčila, Komise nyní navrhuje nový mechanismus. Ocituji vám ho doslova: „Měl by být vytvořen korekční přidělovací mechanismus, jehož cílem je zajistit spravedlivé sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a rychlý přístup žadatelů k řízení o udělení mezinárodní ochrany, aby se předešlo situacím, kdy by se některý členský stát jinak potýkal s neúměrným množstvím žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž by byl příslušný.“

Srozumitelně se to dá přeložit takto: Každému, kdo připluje přes Středozemní moře, sejmou v Itálii či Řecku otisky prstů a uskuteční s ním krátký pohovor. Jeho spis pak poputuje přímo do Bruselu. Tam rozhodne úřad zvaný Agentura Evropské unie pro azyl, do které země bude žadatel o azyl přidělen. Při rozhodování se bude zohledňovat počet obyvatel jednotlivých členských států, výkonnost jejich ekonomiky a stupeň nasycení země migranty. Výsledkem bude, že nově příchozí budou rozmísťováni do jednotlivých zemí stále rovnoměrněji.

Jaká z toho pro nás plynou největší rizika?

Pokud by byl takový zákon na celoevropské úrovni přijat, pak by už česká vláda nemohla mluvit ani do toho, kolik žadatelů o azyl nám bude v jak krátkých intervalech přidělováno, ani do jejich složení (například podlé míry kvalifikace a výše vzdělání). Pokud přijde někdo, kdo již v Evropě studoval či pracoval, půjde přednostně do země, kde to zná. Podle mého názoru, který se v tomto případě opírá pouze o selský rozum, to znamená, že ty kvalifikovanější si rozeberou hlavně Francouzi, Němci, prostě země, které mají zahraničních studentů z třetího světa více než my. K nám budou přidělováni především ti, kteří se v Evropě ocitnou poprvé, budou bez kompetencí, budou bez prostředků a bez rodin, které by se o ně mohly aspoň částečně postarat.

V jaké fázi je to celé přijímání, co nás čeká?

Přede dvěma týdny se ve Štrasburku hlasovalo v tom, zda zahájit jednání o tomto novém mechanismu mezi Parlamentem a Radou. Ze 751členného europarlamentu nás proti takovému jednání hlasovalo tuším 175. Byli jsme přehlasováni velkou většinou. Z toho si můžete udělat obrázek, jak asi ... .... ....

celý text rozhovoru zde

Jaroslav Loudil
28. 11. 2017
dle pana Martina Fendrycha zvítězili ve volbách ANO a Okamurovci díky Rusům. A také Brexit - "zařídili" - Rusové, také Trump byl zvolen - "díky Rusům" , v rebélii Katalánska mají také -"prsty" Rusové , v dobrém výsledku LePenové a německé protiimigrační strany AfD také a pokud bude v lednu opět zvolen Zeman, tak to také - "zařídí Rusové". Někteří lidé jsou prostě zcela mimo. U tradičních - "zaběhlých stran" a jejích příznivců můžeme pozorovat - "zásadní defekt v myšlení" , který nyní určuje a asi i bude určovat jejich chování. Oni totiž nejsou vůbec ani v nejmenším schopni si přiznat, že se jejich konání a politika stále více rozchází s přáním a očekáváním obyvatel, tedy voličů.

Pokud tedy u nás ve volbách dostal Babiš = "populista" - 30 %, "rasista" Okamura - 10 %, Komunisté - 7 % a piráti - 11 % = 58 % celkem , pak za to prý nemůže dosavadní neúspěšná politika zaběhlých stran, ale Putin a Rusko prostřednictvím jimi řízených dezinformačních Webů. Silně to připomíná Husákův a Jakešův komunistický režim, krátce před jeho krachem. Ti se také tehdá mylně domnívali že : "Všechno tu přeci děláme jen pro lidi a oni nás tedy nutně musí mít rádi". V roce 1989 se ukázalo, že jsme je rádi neměli.

Kdysi v roce 1989 a1990 nám bylo sdělováno zhruba toto : " Konečně skončil monopol jedné strany na informace v médiích. Konečně je zde pluralita názorů ! Už nikdo nesmí ideologicky ovlivňovat veřejné mínění. Informace se budou svobodně šířit v médiích , aby si občané mohli sami udělat názor na věc.

A jak to dopadlo ?? V neděli večer rychle přepínám na jiný televizní kanál, když má být vysílán pořad : "168 hodin". Takovou - "ideologickou masáž" - obyvatel, jakou tady můžeme vidět a slyšet snad naposledy prováděl Josef Goebbels v Německu či současné Severokorejsé vedení ! Mám pocit, že tuto relaci koupili a nechávají vysílat naši Sluníčkáři či přímo TOP-09 pánů Kalouska a knížete Schwarzenberka. Neustálé výpady proti : Zemanovi, Rusku, Číně, Babišovi, ...atd, atd. Je to jako flašinet, který se točí pořád dokola. Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou.

Naše mainstreamová média se pasovala do role totalitní státní televize ČSSR , tedy : "Jenom my máme zcela úplnou pravdu a všechno ostatní jsou záměrné dezinformace !! Tedy ČT- 1 a ČT- 24 si osobují :" Monopol" na PRAVDU , všechny ostatní infomace se řadí do kategorie : "Dezinformačních Webů". Maně si vzpomínám na Jana Husa, který za svůj odlišný názor skončil kdysi na hranici a také na boj totalitního režimu před rokem 1989 s vysíláním Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Čím více režim tyto stanice pomlouval a rušil, tím více jsme je pak všichni posluchali.

P.S. Svobodná Evropa do r.1989 = "Dezinformační Weby dneška". Všude tam se můžete dozvědět to, co vám maninstrem zatajuje a nebo překrucuje.

Češi provozují 3,5 milionu televizorů a na provoz ČT zaplatí ročně - 5,69 mld. Kč. Každý majitel - 135 Kč měsíčně. Sami si tak sponzorujeme lháře z ČT. Jsem pro zrušení České Televize ,kanálů je dnes tolik, že je nikdo ani nestíhá přepínant. Nechat do sebe denně pumpovat něčí ideologii , já myslím , že z toho už jsme snad vyrostli. A nebo jsme spokojeni s návratem před rok 1989 ?? , kdy nám ČT a ČT-24 určuje co si máme myslet ??

https://nazory.aktualne.cz/komentare/proruske-servery-nici-cesko-a-babisovi-pomohly-vyhrat-volby/r~afd7d46ac9f911e7b6830cc47ab5f122/?_ga=2.160655613.1369266420.1511563440-287375510.1503400407

https://nazory.aktualne.cz/komentare/rusti-a-cinsti-spioni-v-cesku-radi-jak-cerna-ruka/r~71ad3f66b96b11e7b128002590604f2e/

Jurij Makarenko
29. 11. 2017 E-news
Bělorusko učinilo svou volbu a nahlas to oznámilo, přičemž se téměř dokonale vyhnulo všem pastím. Je známo, že Minsk se v poslední době zmítal, snažil se posadit se hned na několik židlí a podřepl nejednou v jednoznačných reverencích před Evropou. Je docela možné, že Alexandr Lukašenko se jen snažil vytáhnout výhodný bonus z evropských partnerů, ale nemohl nechápat, že za jakýkoliv "prezent" bude muset zaplatit a že Brusel si dříve či později vezme své.

Proto působení Minsku na západní frontě vyvolávalo pochopitelně určité obavy i mezi samotnými Bělorusy. Ať už to bylo jakkoli, poklony Západu a demonstrativní podpora Ukrajiny se ukázaly být jen hrou, a svou neoblomnou pozici Alexandr Lukašenko ukázal již v září, když ignoroval srdcervoucí kvílení evropských "přátel" o nebezpečí cvičení Zapad-2017 a hrozbě invaze ruských vojsk z území Běloruska.

V předvečer postoj Běloruska ve vztahu k Evropě znovu (pro zvlášť nechápavé) oznámil šéf ministerstva zahraničí Vladimír Makej při shrnutí výsledků summitu EU Východního partnerství. Diplomat uvedl, že Bělorusko se necpe střemhlav do Evropské unie, i když vítá rozvoj dvoustranných obchodních a ekonomických vztahů. Bělorusko je již členem Euroasijské hospodářské unie a má v úmyslu se plně podílet na jejím rozvoji.

Makej zdůraznil, že v zahraniční politice se Bělorusko nyní zaměřuje na téma diverzifikace, jak již nejednou uváděl Alexandr Lukašenko. Přičemž za nejdůležitějšího partnera považuje Minsk Rusko a EAEU a nemá v úmyslu v nejbližší budoucnosti změnit svůj postoj. Evropa bude vždy na druhém místě na seznamu, bez ohledu na to, jak lákavě by "zářila" svými vyhlídkami evropská integrace a následný vstup do EU.

Takže tak diplomaticky a kategoricky ministr zahraničí Běloruska postavil všechny tečky nad i a Evropu postavil na své místo. Na pozadí určitého ochlazení vztahů s Bruselem a prohlubující se konfrontací s Ukrajinou, kterou Minsk podporoval pouze k uspokojení představitelů Evropské unie, zní Makejovo prohlášení jako varování pro Evropu. Brusel příliš agresivně postrkoval Bělorusko do své jámy (která by v konečném důsledku nabývala ukrajinskou podobu). Minsk definitivně utnul další křivá obvinění a oficiálně oznámil věrnost Rusku.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Prezidenti Íránu, Turecka a Ruska

- kou -
28.11.2017 Salon, kráceno a přeloženo PrvníZprávy
Washington v Sýrii „prohrál" a jeho strategie na „změnu režimů" byla úspěšně napadnuta, napsal Salon. O tom svědčí úspěchy, kterých Kreml dosáhl při mírovém urovnání syrského konfliktu prostřednictvím jednání a posílení spolupráce s Tureckem, Íránem a zeměmi Středního východu.
V pondělí se v Soči setkali prezidenti Ruska a Sýrie, aby načrtli politické řešení v závěrečné fázi syrského konfliktu, napsal Patrick Lawrence, novinář Salonu. „Navzdory skutečnosti, že na konci konfliktu bude ještě mnoho nepořádků, je jeho výsledek jasný: IS a jeho spojenci se stanou historií a Sýrie zůstane fungujícím státem," konstatoval autor materiálu.

Asadovo přizvání k rozhovorům v Astaně je krokem „velké sebedůvěry ze strany Putina". Rusko, Írán a Turecko se dohodly, že během rozhovorů v Astaně budou příští měsíc působit jako „garanti mírového řešení v Sýrii". Tímto způsobem jasně prokázali, že jejich spojenectví nahradí tradiční strategii Washingtonu, která se opírala o Izrael, Saúdskou Arábii a státy Perského zálivu.

Během tohoto roku Moskva uzavřela řadu nových dohod. Před několika měsíci navštívil saúdský král Salman Moskvu, Turecko také spolupracuje s Kremlem, obnovují se diplomatické, politické a hospodářské vazby mezi Moskvou a Teheránem. „Dokonce izraelský premiér Benjamin Netanjahu zahrnul Putina do hry poté, co se projevil výsledek syrského konfliktu. Rusko tak vystupuje jako nesporný vůdce mírového politického urovnání v Sýrii," zdůraznil Lawrence.

Podle autora chce Moskva také svým aktem demonstrovat, že „éra proamerických revolucí skončila" a budoucí změny se setkají s odporem. Téma Sýrie a Ukrajiny bylo také diskutováno v rozhovorech mezi Trumpem a Putinem tento týden. Trump se ujal úřadu prezidenta, naladěn proti washingtonským „dobrodružným válkám". Je možné, že v zájmu obou zemí neopustil myšlenku naladění vztahů s Ruskem. „Washington v Sýrii prohrál. Spojenectví USA s nejreakčnějšími despoty se může stát minulostí. Jeho zlozvyku „měnit režimy" byla hozena úspěšná výzva," dodal autor článku v Salonu.

Související článek:

USA nechtějí opustit Sýrii! Rusko: To je hrubost nejvyššího stupně!

Stanislav Tarasov
29. 11. 2017 Regnum
...Historici se domnívají, že význam té či oné události lze chápat a vyhodnotit až po určité době. Nicméně bývají události, které hned zpočátku spadají do kategorie historických. K těmto lze bezpečně připsat v Soči konaný summit prezidentů Ruska, Íránu a Turecka Vladimíra Putina, Hasana Rúhání a Recepa Tayyipa Erdogana, který byl první tohoto druhu. Před rokem tyto tři země přijaly roli garantů příměří v Sýrii. Dnes, jak konstatoval Putin, "díky úsilí Ruska, Íránu a Turecka se podařilo odvrátit rozpad Sýrie, zabránit její obsazení mezinárodními teroristy, předejít humanitární katastrofě". A dále:

"Můžeme s jistotou konstatovat, že jsme dosáhli nového stádia, které otevírá možnost zahájení skutečného politického procesu urovnání".

Podle vyjádření tiskového tajemníka hlavy státu Dmitrije Peskova podnikl "prezident Putin intenzivní diplomatický maraton a můžeme říci, že, samozřejmě, bude v té či oné podobě pokračovat". K "maratonu" se aktivně připojily Teherán a Ankara. Rúhání po summitu v Soči uskutečnil telefonický rozhovor se syrským prezidentem Bašárem Asadem a prohlásil, že "trojstranná schůzka Ruska, Íránu a Turecka v Soči se konala v pravý čas a byla správným krokem", a ubezpečil, že "Írán bude stát při syrském lidu a syrské vládě v boji proti terorismu a že je připraven se aktivně podílet na rekonstrukci Sýrie". Erdogan šel dál. Jak informoval turecký deník Hurriyet, vyjádřil přání, aby se "trojstranné schůzky konaly každých 15 dní nebo jednou za měsíc".

Po summitu v Soči se s tureckým vůdcem telefonicky spojil americký prezident Donald Trump. Je známo, že Washington podporuje v Sýrii ve válce proti DAEŠ (organizace, jejíž činnost je zakázána v RF) stranu Demokratická aliance a její ozbrojené křídlo, síly lidové obrany (YPG). To nevyhovuje Ankaře. Turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu oznámil, že Trump Erdogana ujistil, že "vydal pokyn, aby byly zastaveny dodávky amerických zbraní silám sebebrany syrských Kurdů". Proč by ne, vždyť boj s DAEŠ je v Sýrii vyhrán, není potřeba, aby se i nadále zásobovali syrští Kurdové zbraněmi.

Na druhé straně Erdogan prohlásil, že "Turecko není v současné době v kontaktu se syrskými úřady, ale zůstává otevřeno možnosti politických kontaktů". To naznačuje, že Ankara je připravena vstoupit do dialogu s Damaškem jak celkově ohledně problematiky syrského urovnání, tak i při určování budoucího statusu Kurdů v této zemi. Turecký prezident také jednal telefonicky s králem Saúdské Arábie Salmánem bin Abd al-Azíz Ál Saúdem a diskutovali o situaci v Sýrii. Objevily se také zprávy, že předseda vlády Turecka Binali Yildirim odcestoval na návštěvu do Anglie, kde má v úmyslu projednat s britskou premiérkou Theresou Mayovou výsledky rusko-turecko-íránského summitu v Soči, regionální otázky a bilaterální vztahy.

Současně se summitem v Soči, píše americký list Huffington Post, "Saúdská Arábie působila paralelně a po dohodě s Ruskem, když hostila více než 1400 zástupců syrské opozice s cílem vytvořit sjednocenou delegaci, která by se mohla zúčastnit ženevských rozhovorů, jejichž cílem je skoncovat se syrskou tragédií". Za Sýrií přišla řada na Libanon. Ožila Francie, prezident Emmanuel Macron inicioval jednání v souvislosti s krizí v Libanonu a odeslal poselství Íránu a Saúdské Arábii s tím, že koordinovat svou činnost s USA a Egyptem. Generální tajemník OSN António Guterres učinil prohlášení, v němž varoval před možností zrození v regionu nového "vulkánu" z důvodu ozbrojeného konfliktu libanonské hnutí Hizballáh a Izraele.

Zdá se však, že v tomto směru nastává určité uvolnění, o čemž svědčí nedávné prohlášení náčelníka Generálního štábu Izraele Eizenkota, v němž zdůraznil, že Izraelci nemají v úmyslu v Libanonu bojovat. Nelze vyloučit, že při tomto příznivém vývoji událostí se Írán s Izraelem (stejně jako Írán se Saúdskou Arábií) vydají na cestu dialogu. Takže po summitu v Soči se objektivně otevírají nové možnosti pro stabilizaci situace v regionu. Klíčová rozhodnutí jsou však teprve před námi. Blízkovýchodní rovnice stále zachovává hodně neznámých a její řešení závisí na tom, zda se podaří pevně zajistit vyznačené tendence v regionálních a mezinárodních jednáních.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jaroslav Loudil

28. 11. 2017

V neliberální demokracii, jako je dnes ta čínská, jdou mnohé složité věci kupodivu snadno. Čínská vláda například přikázala velkoměstům použití elektrobusů v hromadné dopravě. Výsledek je z hlediska pokroku i technologií pro Evropu i Ameriku zničující. Čínští výrobci chrlí elektrobusy po desítkách tisíc ročně a čínská města je ihned po tisících uvádějí do provozu. Čína je tak už 10 až 20 let před námi. V Maďarsku čínská automobilka BYD právě uvedla do provozu fabriku na výrobu svých elektrobusů. 300 zaměstnanců tam ročně vyrobí 400 elektrobusů. Čínské tempo je ohromné. My jen přihlížíme.

(Některé formulace jsou jistě kontroverzní, což by mohlo podpořit věcnou diskusi. Pozn.red. I:D)
Kdysi se v prvorepublikové ČSR jezdilo na cestách vlevo. Byl řešen návrh na změnu a jezdit vpravo. Poslanci, politici, ministři, právníci atd. atd. léta letoucí nekonečně diskutovali, žvanili, psali návrhy, přijímali usnesení, pili kávu, kouřili doutníky a zase znovu a znovu do úmoru diskutovali. Pak přijel do Prahy 15.března 1939 Wehrmacht a vyvěsil vyhlášku, že od zítřka se v ČR jezdí vpravo. Kupodivu, letitá nekonečná záležitost se vyřešila během 24 hodin a vpravo se zcela bez problémů ihned jezdilo.

Dnes stále hlouběji zabředáváme do neschopnosti vyřešit i malé věci. Obchvaty i průtahy měst, dálnice, ....atd. Stále přibývá záležitostí, které se nekonečně vlečou. Například stavba 100 km dálnice Praha - Hradec trvala celých 37 let. Železniční koridory se začaly budovat roku 1993 a měly být dokončeny 2000. Nyní se píše už 2017 a kdo jede občas rychlíkem z Prahy do Plzně, tak chvílemi - "pádí" - 30 km /hod. Důvod : Práce na koridoru. Koridory tedy budujeme "zatím" - jen ? - 24 let.

P.S. Nevím, nevím, ale naše nabubřelost , že jsme nejlepší už jaksi neplatí. A jsou to i státy bez liberální demokracie, které nás předhánějí svižným tempem. Studujme s pokorou zkušenosti jiných.

Loudil

https://www.youtube.com/watch?v=_0ef0K9eArQ

https://www.youtube.com/watch?v=sLo3Pn4KC3w

http://www.cs-dopravak.cz/zpravy/2016/6/18/nsk-elektrobusy-m-do-francie

http://www.hybrid.cz/nizozemsky-ostrov-vymenil-vsechny-autobusy-za-elektrobusy-z-ciny

http://www.hybrid.cz/izrael-ma-prvni-elektrobus-je-z-ciny-brazdi-ulice-tel-avivu

http://www.hybrid.cz/long-beach-nakoupi-cinske-elektrobusy-vyrabene-v-usa

Jiří Baťa
28. 11. 2017
Tak tato dáma nám sděluje, že výsledky (parlamentních) voleb v Česku, nebyly žádným šokem, jako bychom to my sami nevěděli. Dodává však, že to prý „Ukazuje na zmatek a nerozhodnost v hlavách českých voličů,“! No hlavně, že to má paní hééérečka v hlavě srovnané, když my máme v našich hlavách zmatek.Nicméně to zdaleka není všechno, co v té souvislosti na nás, Čehúnech stihla ještě vypozorovat.

Paní Vašáryová, neznámo proč, se ráda staví do role jakési vědmy, korepetitorky, možná rádoby politoložky či analytičky, jakkoli má vystudovanou sociologii, dělá si ambice kecat do naší v nitřní politiky a veřejného života. Nakolik se angažuje doma do té slovenské, nemám přehled. Ne že by na toto téma nebylo o čem diskutovat, ale o názory této dámy myslím, naše většinová veřejnost nestojí a nemá zájem.

Nicméně i v Česku, v pražské kavárně, mezi kovanými havloidy a pravdoláskaři má přátele stejné krevní skupiny, kterým pochlebuje sdělováním svých „veřejno-politických úvah a analýz. Třeba když říká, že prý:

„Je na pováženou, že vítězí ti co křičí, že doteď bylo všechno špatně nebo že je potřeba začít od začátku. Převládá naštvanost, místo racionálního uvažování o budoucnosti se rozhodujeme (my Češi) emocionálně. Na to jsme u Čechů nebyli zvyklí.“

Podle paní exdiplomatky bychom asi měli držet hubu, měli se více zabývat posilováním svazku EU, aby naše rozhodování nebylo emocionální. Vadí jí, že se A. Babiš vyjádřil kriticky ke stavu naší společnosti, ekonomiky, zadluženosti, špinavým hrátkám v politice, velkokrádežím milionů za bílého dne atd. Vadí jí, že se ozývají názory, že by nebylo od věci některé záležitosti vzít z gruntu znovu, eliminovat a napravit negativní důsledky morálně a ekonomicky destruktivní listopadové revoluce. A mimochodem, my zase nejsme zvyklí od našich sousedů Slováků,, že nám do naší politiky „někdo“ tak důvěrně a drze kecá.

Mít názor a vyslovit jej není trestné, ale často taková názor může být irelevntní, iracionální, netaktní, nepatřičný atd., zvláště, týká-li se to věcí, že po čem je autoru názoru úplné houno. To je případ M. Vašáryové která, aniž by o to někdo stál, se vyjadřuje nejen k A.Babišovi, ale pomlouvá i T.Okamuru a stranu SPD o které se bez důkazů vyjadřuje, že za ní jsou podnikatelé a zřejmě i peníze z Ruska. Samozřejmě to není pravda, ale nabízíse otázka, kdyby tomu tak bylo. Nemají snad jiné prozápadně orientované politické strany nebo hnutí (včetně problematických neziskovek) finanční podporu ze Západu? No jistěže mají, ale proč to zmiňovat, když je možné lživě napadat své ideologické protivníky!

Asi by její pozoruhodné názory a stanoviska nebyly vyčerpané, kdyby své také neřekla k otázce migrační krize. Dovolím si v souvislosti s migrací ocitovat vyjádření paní hééérečky, exdiplomatky, státní úřednice, političky a socioložky paní Magdu Vašáryovou: „Nezbude nám než nastavit normální migrační politiku." (zda tím míní Česko nebo Slovensko, neupřesnila) "Bez imigrantů se nepodaří v budoucnu dosáhnout hospodářského růstu. V Česku ale i na Slovensku už teď chybí desítky tisíc pracovníků. Pokud se udrží stávající demografický vývoj, bude Německo do roku 2050 potřebovat 4,5 milionu lidí. Část těchto ekonomických migrantů budou i naši mladí, kteří půjdou za lepším.“
K těmto blábolům ještě starostlivě dodala, že způsob řešení utečenecké krize představuje obrovské selhání naší společnosti Jakou společnost tím měla na mysli, také neřekla. Ona vůbec ráda mluví všeobecně, aniž by cokoliv konkretizovala. Navíc dtčen a vyčítavě dodala, že házet do jednoho pytle ekonomické migranty s utečenci, kteří prchají před válkou, je nelidské.

Ze slov M. Vašáryové vyplývá, jak hluboce je oddaná myšlenkám, ale i potřebám EU, která se snaží za madam Merkelovou řešit nekontrolovatelný přísun migrantů. Jak patrno, je připravena podpořit opatření, které připravuje Brusel pro řešení migrace, protože je bytostně přesvědčena o tom, že bez imigrantů se nepodaří v budoucnu dosáhnout hospodářského růstu. Nemyslím, že jako socioložka má pravdu, protože její úvahy jsou umocněny náklonností k politice EU a celkově k západně orientované politice. Její názor, že v Česku i na Slovensku chybí desítky tisíc pracovníků je pustá lež, která má za cíl potvrdit opodstatněnost přidělování a přijímání imigrantů.

Skutečnost je však taková, že zmíněné desítky tisíc chybějících pracovníků ve skutečnosti nechybí, protože jde o pracovní místa, které jsou vedena fiktivně s cílem krýt jisté problémy ve firmách nebo podnikatelů, ale hlavní důvody jsou zapřičiněny neodpovídajícm finančním ohodnocením těchto volných pracovních míst, přesněji mizernými mzdami. Předpoklad či přesvědčení, že tyto práce budou vykonávat tito imigranti je naprosto zcestná, protože jak zkušenosti ukazují, sami o práci nemají zájem a pokud by ji snad i vykonávali, je možné předpokládat, že jejich práce nebude kvalitní a zda se spokojí s mzdou, kterou pro ně firmy nebo podnikatelé zamýšlejí. Budou-li se odvolávat na mzdovou, sociální a jinoueurounijní reciprocitu např. s Německem, potom buďto odmítnou práci vzít, nebo budou požadovat takovou mzdu, jakou mají jejich „bratři“ v Německu, Anglii atd. To však představuje mzdové podmínky, za které by byli ochotni pracovat i domácí pracovníci. Těm je ale vyšší mzda odpírána a proto jsou pracovní místa volné.

Názor M. Vašáryové, že Německo do roku 2050 bude potřebovat 4,5 milionu lidí nemá reálné opodstatnění a je to stejná blamáž, jako ta v případě desetitisíců volných míst u nás nebo na Slovensku. Všechno je otázka (a)sociální politiky a přístupu k lidem. Asociální politika EU a Bruselu má za cíl nahrazením domácích pracovníků levnou pracovní silou přivandrovalými migranty v Německu (stejně jako v ČR či SR či jinde), tím pádem ušetřit na mzdách, což je jak výše uvedeno nereálné (ale takové mají zřejmě představy) , ale umisťováním imigrantů do evropských států také sledují změnit jejich současnou historickou národní identitu s cílem nahradit ji nevyspělou, nekulturní, necivilizovanou, neekřesťanskou multikuturní společností, která bude všestranně ovládána, řízena a manipulována bohatými bezmozky z Bruselu, Paříže, Wasingtonu, Pantagonu, Wall Streetu apod. K tomu M. Vašáryová poznamenává, že nás odsuzuje také za to, že jsou prý do jednoho pytle vhazování ekonomičtí migranti s obyčejnými utečenci, kteří prchají před válkou, což je podle héérečky nelidské.

Nu a poslední, do čeho také havlistka Vašáryová píchla, byla osoba prezidenta Zemana, kterého nemusí od dob, kdy ve volbách porazil Kchárla Schwarzenberga.

Jakkoli na jejím názoru na výsledky voleb prezidenta ČR vůbec nezáleží, přesto si neodpustila konstatovat, že v případě, že pokud opětovně vyhraje Miloš Zeman, bude to pro Česko a nejen pro něj, velký problém. Neřekla sice jaký, ale proč si nezavěstit, když se jí nabízí příležitost, no ne? K tomu ovšem také sarkasticky a netaktně a drze poznamenala, že:

„ Voliči můžou z piety zvolit Miloše Zemana, vydat se s ním na Východ a k tomu mít za rok státní pohřeb.“
Nebo se prý nabízí druhá možnost volit pana Drahoše, který je dnes z jejího pohledu důstojný a distingovaný pokladač věnců. Já dodávám, že by se také dobře vyjímal na poštovních známkách v nominální hodnotě 1,-Kč, stejně jako by se dobře vyjímal jeho zarámovaný portrét pověšených ve třídách škol všech stupňů, prostorách úřadů a organizací, včetně patoligie a krematoríí, coby (možná) většinou sice zvolený, ale jinak nechtěný prozápadní prezident.

Navzdory tomu však Havlova oblíbenkyně konstatuje, že v českých prezidentských volbách podporuje právě Michala Horáčka. Překvapuje to snad někoho? Pokud jde o mne, tak ne, ona už je taková – demokratická! Oba tipy jsou jeden lepší než druhý, ale stejně je to marný, protože vítězem bude někdo, koho si ani paní Vašáryová ani její přátelé z pražské kavárny vůbec, ale vůbec nepřejí.

Paul Craig Roberts
28. 11. 2017 Paul Craig Roberts, překlad Lubomír Man

Podle zpráv britského tisku nařídil prezident Putin ruskému průmyslu, aby učinil náležité přípravy k tomu, aby v případě potřeby dokázal zajistit rychlý přechod od výroby mírové k výrobě válečné.

Ruská vláda by se jistě k takovémuto kroku neodhodlala, kdyby nebyla přesvědčena o tom, že hrozba války se Západem skutečně existuje. Už dlouho ve svých článcích zdůrazňuji, že roky nepřátelských akci Washingtonu a jeho evropských vazalů proti Rusku nemohou vést k ničemu jinému než k válce.
Je snadné pochopit, že americký vojensko-bezpečnostní komplex k ospravedlnění svého enormního rozpočtu potřebuje přesvědčivého nepřítele. A je zrovna tak snadné pochopit, že šílení američtí neokonzervativci kladou zájem své fantastické světové hegemonie nad zájem pokračujícího života na planetě Zemi. Stejně jako lze chápat, že Hillary Clintonová a vedení Demokratů (DNC) učiní cokoliv, aby zmařili Trumpovo volební vítězství.

To všechno pochopit lze, ale nelze pochopit, že evropští političtí vůdci jsou pro tyhle washingtonské zájmy ochotni riskovat životy svých občanů.

A přece k tomu ochotni jsou. 13. listopadu prohlásila britská premiérka Mayová, že Rusko je pro západní bezpečnost hrozbou, že ovlivňuje evropské volby a že špehuje a podkopává evropské vlády. Pochopitelně, pro žádná z těchto obvinění důkazy neexistují, stejně jako neexistují pro „Russiagate“ (domnělé ruské ovlivnění amerických prezidentských voleb). Přesto však těchto obvinění na adresu Ruska geometrickou řadou přibývá. V současné době organizuje EU dřívější provincie Ruska – Bělorusko, Moldávii, Ukrajinu, Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii – do „Evropského partnertsví“ (rozuměj partnerství s EU). Anebo řečeno jinak: Západ otevřeně seskupuje někdejší provincie Moskvy proti Rusku, které je – podle slov britské premiérky Mayové – pro tyto někdejší ruské provincie státem nepřátelským.

Rusko samozřejmě ví, že žádná z těchto tvrzení nemají oporu ve faktech, a považuje je za totožná s těmi, které Západ vysílal na adresu Saddáma Husajna, Kaddáfího a Asada předtím, než Irák, Libyi a Sýrii vojensky napadl. A když tedy Západ konečně přesvědčil Rusy, že nyní je cílem budoucího napadení Rusko samo, země se na toto napadení připravuje.

Na okamžik nyní zauvažujme: Svět je hnán do Armagedonu proto, že žravý a korupční vojensko-bezpečnostní komplex potřebuje k ospravedlnění svého obrovského rozpočtu nepřítele. Dále proto, že Hillary a DNC nedokáží strávit svou politickou porážku, a nakonec i proto, že neokonzervativce ovládá ideologie americké nadvlády nad Světem, kterou, jak víme, prezident Obama otevřeně vyhlásil. A k tomu všemu si položme i tuto otázku: Proč je nadvláda bílých tak strašná a proč je nadvláda Ameriky nad světem darem od Boha pro zemi „výjimečnou“ a „nepostradatelnou“?

Ruská vláda otevřeně vyjádřila svou obavu z toho, že se stane obětí vojenského napadení. Jak jsem oznámil já, ale jak se neobtěžovaly oznámit CNN, New York Times či Washington Post, vyhlásil zástupce velitele ruského vojenského operačního vedení obavu, že Washington připravuje překvapivý nukleární útok na Rusko.

Prezident Putin nedávno upozornil na washingtonský sběr ruských DNA – a to pro laboratoře amerického vojenského letectva, naznačující vývoj bio-zbraně, specificky zaměřené jen na ruské obyvatelstvo. A mnohokrát předtím už Rusko upozornilo na rostoucí počet základen NATO na svých hranicích, a to vzdor opakovaným ujištěním administrace USA, že další se už zakládat nebudou.

Tohle vše vás nutí zeptat se sama sebe: Proč se na veřejnosti nevede debata o tom, že Washington přesvědčil Rusko, přední nukleární a vojenskou mocnost, o tom, že bude napadeno? Anebo: Jak dlouho ještě hodlá Washington dovolovat nám, abychom prostřednictvím internetu poskytovali lidem pravdivé informace a ti tak nebyli odkázáni jen na vymyšlené informace Washingtonu? Úsílí předsedy federální komise pro komunikace zlikvidovat pravdivá zpravodajství jako ruskou propagandu, naznačuje, že Washington dospěl k názoru, že pokud nařídí válku proti Rusku, musí též nařídit válku proti pravdě.

Washington svou válku nepřežije, stejně jako ji nepřežije národ americký a národy evropské.

Překlad: Lubomír Man

Ivan David
28. 11. 2017
Známý mi poslal odkaz na jistý web s tím, že se tam píše o Nové republice. Kliknul jsem tam a narazil na web "Evropský rozhled". V článku "Příběh lišáka plyšáka" jakási Ingrid Romancová píše cosi o jakémsi příznivci spojeneckých vojsk, která vstoupila do Československa v srpnu 1968. Ten prý hojně psal do skupin jako Nová republika... a pod. S tak primitivní snahou o naší dehonestaci jsem se dlouho nesetkal. Web o sobě celkem nic nesděluje. O autorce jsem se jinde dozvěděl, že jde o známou obhájkyni islámu, která kandidovala za Českou pirátskou stranu a Doc. Konvičku obvinila, že jí vyhrožoval, že jí za její názory vyhodí z ČB Univerzity ZDE. Její tvrzení se ukázalo jako nepravdivé.

Stránka je zjevně čtena spíše náhodou nebo omylem, což je patrno z přiložené upoutávky na knihu Ondřeje Kundry z Respektu "Putinovi agenti" s lákavou slevou z 299 na 269.- Kč. Ke knize jsou jen dva diskusní příspěvky, jeden z ledna, druhý z března. Zatímco "Pamětník" ji velmi chválí, "Janička" ji charakterizuje jako "smutný příklad politické agitky...., podobné texty se psaly ve čtyřicátých a padesátých letech, tenkrát ovšem na zakázku jiných chlebodárců a proti jiným nepřátelům..."

Je jistě zajímavé, proč je webů s obdobnou tématikou a zaměřením tak málo, a proč jsou tak málo čteny. Snad proto, že je píší a čtou exoti, kteří se v populaci vyskytují velmi řídce a jejich názory jsou od hlavního názorového proudu velmi odlehlé, tedy extrémní.

A ještě ZDE...

A zde zpověď kůlu v plotě:

Radim Hreha
29. 11. 2017
Tisku a neziskovým organizacím už věří jen necelá třetina lidí, což je zřejmě odrazem i unikátní schopnosti orientace většiny populace ve společenském dění. Schopnost kritického myšlení je totiž základní složkou imunity vůči manipulacím médií, veřejnoprávních zvláště, která se projevuje v trvalém propadu jejich důvěryhodnosti. Potvrdil to i říjnový průzkum, Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Sociologického ústavu Akademie věd ČR, což není žádný privátní subjekt, produkující průzkumy veřejného mínění za účelem zisku.

Podle CVVM důvěra, resp. nedůvěra k mediím není statisticky významně podmíněna ani vzděláním, ani věkem, ani životní úrovní. CVVM tak zcela vyvrátil hlášky havlistických expertů, kteří považují svobodomyslnost za ctnost havlistů a jiných dřevních demokratů, s mediálním image elity.

Trvalý propad důvěryhodnosti neziskových organizací dle CVVM promítá jejich participace při řešení uprchlické krize, kterou veřejnost vnímá rozporuplně. Průzkum dále potvrdil, že církve i nadále zůstávají vnímány hůře, než byly v období před propadem souvisejícím patrně s církevními restitucemi.

Shrnuto a podtrženo, průzkum potvrdil výsledky sněmovních voleb a naznačil šance jednotlivých kandidátů v prezidentských volbách. Potvrdil rovněž celkový propad efektivnosti mediálního odvětví. Nicméně, propad důvěry zejména veřejnoprávních médií jistě nebude impulsem k jejich katarzi. Na unikátní zdroje i platy generálních ředitelů a skrze ně i zaměstnanců, stejně velkoryse ocenění členové Rady ČT, resp. Rady ČRo, jistě sahat nebudou. Důvěra ovčanů, jejichž zájmy naoko zastupují, pro ně není žádnou referencí, zejména když všichni platí koncesionářské poplatky. Ostatně stejně, jako pro většinu poslanců a senátorů.

Ideologickou očistu, coby interní impulz k zahájení naplňování ústavního poslání Českého rozhlasu a České televize beze zbytku, proto čekat nelze. V mediálních radách mají havlisté většinu a tak se můžeme těšit na další exhibice jejich opiniomakerů. Společně s presstituty z vydavatelství Economia a tzv. prestižními odborníky ze „zavedených“ neziskovek, institutů a institucí se budou společně snažit o dosažení multiplikačního efektu v rámci navrácení zbloudilých ovcí na jedinou správnou cestu. V rámci zprostředkování polibků smrti pro prezidentské kandidáty havlistů, nemohou zůstat bokem ani prohlášení zahraničních specialistů, které však ani doma většina občanů nebere vážně.

Proto budeme čelit ještě intenzivnější bezbarvé produkci zpravodajství a publicistiky ČT nebo ČRo Plus. Opravdoví i stylizovaní havlisté všech druhů, se pokusí „vařit“ dle zoufalého receptu svých totalitních předchůdců. Ti stejně jako jejich následníci nedokázali pochopit proč tak dobrá krmě lidem nechutná. Inu jakákoliv propagandistická ingredience nikdy nemůže nahradit obyčejnou, nezkreslenou, či z kontextu nevytrženou realitu.

Václav Marek
29. 11. 2017
V neděli 26. Listopadu proběhla v České televizi propagandistická debata u Václava Moravce na téma – Cenová rozhodnutí ERÚ, podíl regulovaných složek cen, podpora OZE v roce 2018. Pozvaní hosté zaručovali, že debata bude jednostranná a nevyvážená. Mezi spoustou informací mohli někteří neodborníci přeslechnout skutečnost, že nová rada Energetického regulačního úřadu souhlasí s distributory, že platit na hladině nízkého napětí za distribuci převážně podle velikosti odběru je pro distributory nespravedlivé a proto chtějí návrh nových tarifů, které bývalá předsedkyně ERÚ odmítla podepsat, uskutečnit od 1. Ledna 2019, během 3 roků.

Jak vyplynulo z pořadu, tak názor těch kterých se to týká, je víceméně nezajímá. Nikdo hájící zájmy maloodběratelů elektrické energie do pořadu pozván nebyl. Už několikrát jsme varovali, že po odchodu paní Ing. Aleny Vitáskové tomu tak bude. Komentovat výrok pana Gavora o placení za dráty by bylo z našeho pohledu trapné. Komu není jedno, jak se za elektřinu v ČR platí a kolik, máte šanci konzultovat možnosti na našem spolkovém e-mailu smaee2016@gmail.com.

Ing. Václav Marek

Zdeněk Jemelík
29.11.2017 ZdeněkJemelík
Není starci příjemné, má-li se vyrovnat s koncem muže mnohem mladšího, jehož si vážil jako slušného člověka. V čase,v němž píši tyto řádky, jsem měl sedět v soudní síni,v které mělo proběhnout odvolací řízení v trestní věci bývalého váženého soudce kladenského soudu, pana Vlastimila Matuly. Nespravedlivě stíhaný se ale nemohl dostavit, protože jej zlomilo téměř šestileté trápení, jež si vysloužil tím, že dělal svou práci, jak nejlépe uměl. Nedožil se tak rozhodnutí, do kterého vkládal naději, že mu konečně přinese spravedlnost a s ní klid v duši a návrat do milovaného povolání.

Jako soudce-stážista na Ministerstvu spravedlnosti, tedy jako úředník na nejnižším patře hierarchie, napsal pro paní ministryni Danielu Kovářovou stížnost pro porušení zákona ve prospěch dvou odsouzených za vyloupení auta bezpečnostní agentury a v souladu se zásadami její trestní politiky také příkaz k přerušení výkonu trestu. Nic zvláštního by se pak nedělo, kdyby paní ministryni nevypršel mandát: buď by Nejvyšší soud ČR stížnosti vyhověl a obecné soudy by musely znova projednat věc údajných lupičů, nebo by nevyhověl a odsouzení by se museli vrátit za mříže. Jenže nástupce Daniely Kovářové, populista Jiří Pospíšil, pociťoval nutkání rozkopávat bábovičky, které si na jeho pískovišti uplácala holčička Daniela. Puzen práskači z řad úředníků ministerstva vzal zpět podanou stížnost, ač neznal příslušný trestní spis, a z přechodně propuštěných odsouzených udělal uprchlíky před zákonem. Pak mu stačilo jen pohovořit s krajským státním zástupcem a štvanice mohla začít.

Výsledkem policejního vyšetřování byla obžaloba na Vlastimila Matulu a jeho nadřízeného, Vladimíra Chrásteckého. Přes pozdější snahu spolku Šalamoun ušel trestnímu stíhání práskač, který nevyužil svého nadřízeného postavení, aby ministryni varoval před podáním stížnosti, s kterou nesouhlasil a místo toho zařídil propuštění odsouzených. Pak šel žalovat Jiřímu Pospíšilovi.

Stížnost pro porušení zákona byla zřejmě napsaná dobře: Nejvyšší soud ČR ji přijal k veřejnému projednání, což je známkou kvality. V době, kdy zasáhl Jiří Pospíšil, již bylo dokonce nařízeno veřejné zasedání. Podání stížnosti pro porušení zákona je ve výsadní pravomoci ministra spravedlnosti a jediný, kdo je oprávněn o ní rozhodnout, je trestní senát Nejvyššího soudu ČR, tedy elita českých trestních soudců. Každý rok jich ministři spravedlnosti podávají desítky. Některým Nejvyšší soud ČR vyhoví, jiným nikoli. Dosud nikdy se nestalo, že by byl trestně stíhán úředník, který připravil ministrovi text stížnosti, ještě nikdy se nestalo, že by ministr stáhl stížnost pro porušení zákona, podanou včas jeho předchůdcem. Žádného ministra neobtěžovala policie kvůli podané stížnosti. Tento případ je tak jedinečný.

Žalobkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 Pavla Otáhalová a samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Mária Petrovková se povýšily nad trestní senát Nejvyššího soudu ČR a text stížnosti trhaly na kusy.

Odpovědná ministryně Daniela Kovářová i kazisvět Jiří Pospíšil se soudní frašky zúčastnili jako svědci.

Obžalovaní byli odsouzeni. Nakonec ale přišel ke slovu Ústavní soud, který všecka související rozhodnutí zrušil a vrátil k novému projednání. Věci se znova ujala soudkyně Mária Petrovková, která si částečně přisvojila pravomoc žalobkyně, aby se pokusila přebít argumentaci Ústavního soudu novými důkazy. Důkazní situaci sice neposunula v neprospěch pana obžalovaného, ale přesto ho odsoudila znova. Městský soud v Praze měl přezkoumat její rozhodnutí na základě odvolání pana obžalovaného, který věřil, že odvolací soud jeho odvolání vyhoví. V této víře těsně před soudním jednáním zemřel.

Chtělo by se přát jeho trapičům, aby je doživotně trápily výčitky svědomí. Mám ale obavy, že žádné nemají. Proto pouze přeji čest památce pana soudce Vladimíra Matuly a věčnou hanbu jeho pronásledovatelům.

Autor byl dne 4.11.2017 na návrh Johna Boka vyloučen ze spolku Šalamoun. Pokračuje v činnosti ve spolku Chamurappi z.s.

Lubomír Man
29. 11. 2017
(Travestie na motivy Shakespearova Hamleta)
Ať z vůle přírody, ať z vůle hvězd
i kdyby jinak oplývala ctnostmi
až nadlidskými, ryzími jak milost
jen pro to jediné jméno
bude ta vláda brát úhonu u soudu veřejnosti.
A vše, co je velkého v ní i v jejich činech
tím ztratí na cti, na zrnu a zvuku
hráze rozumu a mravů to neblahé jméno strhá
a vládu zostudí ve světě i doma.
A zkazí vládu tak, jak špetka strusky stačí zhanobit nejčistší kov.

29.11.2017 Hnutí Duha

Tisková zpráva Hnutí DUHA

úterý 28. listopadu 2017
Loni žilo stále 58,9 % lidí v oblastech, kde jsou překračovány limity znečištění ovzduší. Přitom vysoká míra znečištění není výsledkem ani podmínkou ekonomického rozvoje. Zpráva o stavu životního prostředí v ČR za rok 2016 – kterou zítra projedná vláda a již má Hnutí DUHA k dispozici – znovu potvrzuje, že znečištění není podmínkou ekonomické prosperity, právě naopak. Za posledních šestnáct let totiž kleslo množství prachu vypouštěného do ovzduší o třetinu, přitom ekonomika od té doby výrazně vzrostla.

Zpráva však také ukazuje, že loni 28,2 % vzorků podzemní vody obsahovalo nepovolené množství pesticidů. Vodní eroze ohrožuje 56,7 % zemědělské půdy. Loni nadále klesalo zdraví lesů – defoliací (částečnou ztrátou listů či jehličí) – bylo poškozeno již 74,8 % jehličnanů (oproti 64,8 % v roce 2000) a 41,9 % listnáčů (oproti 25,8 % v roce 2000) [1]. Recyklovalo se jen 35 % komunálních odpadů, téměř polovina z nich končí na skládkách (to, že to jde lépe, ukazuje úspěšná recyklace průmyslových odpadů). Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů od roku 2014 stagnuje.

Pozitivní je růst ekologického zemědělství, které nepoužívá pesticidy a umělá hnojiva a navíc brání erozi půdy a pomáhá zadržovat vodu v krajině. Loni již ekologičtí farmáři obhospodařovali 12 % zemědělské půdy, třikrát víc než v roce 2000. Lidé také čím dál více využívají vlaky, osobní železniční přeprava vzrostla v roce 2016 o 6,6 %. Spotřeba surovin na produkci 1000 Kč HDP byla 39,1 kg, což znamená pokles o 37 % oproti roku 2000, a energetická náročnost ekonomika klesla (oproti roku 2005) o 23,4 %. Klesala však pomaleji než v jiných státech EU a proto máme nyní již třetí energeticky nejméně efektivní ekonomiku v EU.

Hnutí DUHA upozorňuje na fakt, že lidé chtějí chránit životní prostředí (třídit odpad, jezdit veřejnou dopravou či vyrábět energii z obnovitelných zdrojů) a silně podporují ochranu přírody. Zlepšení nastalo v případech, kdy stát nastavil dobré podmínky pro spotřebitele, zakázal škodlivou činnost a motivoval k inovacím. V řadě oblastí však stále chybí účinná řešení a lidé nemohou volit ekologické přístupy. Nová vlády bude mít možnost udělat účinné kroky ke zlepšení prostředí pro život a tím i posílit čistší ekonomiku.

Pro vyčištění vzduchu bude muset vláda a parlament zajistit, aby uhelné elektrárny nedostaly výjimky z nových evropských limitů pro znečištění, prosadit rozvoj stagnující výroby elektřiny z čistých domácích obnovitelných zdrojů. Bude muset poplatky a dotacemi motivovat k výměně uhelných kotlů a kamen za čisté zdroje a prosazovat postupné ukončení výroby aut na benzín a naftu.

Ve včerejším hlasování členských států EU došlo i díky pozici ČR k prodloužení registrace o dalších pět pro herbicid glyfosát, který je podezřelý z karcinogenity a má negativní účinky na přírodu [2]. Příští vláda tedy bude muset pesticidy omezovat domácími regulacemi a ještě víc podporovat ekologické formy zemědělství.

Akutní a rostoucí zdravotní problémy lesů volají po novele lesního zákona, která bude vyžadovat přírodě blízké hospodaření (omezení holosečí, zlepšení druhové skladby atd.) a zároveň po zavedení mezinárodně uznávané certifikace FSC. Ta zaručuje udržitelné lesní hospodaření a zároveň zabrání ztrátě tisíců pracovních míst v dřevařském a nábytkářském průmyslu.

Také bude nutné ochránit cennou přírodu v našich národních parcích přijetím zonací a zásad péče, které stanoví konkrétní harmonogram rozšiřování zón divoké přírody na alespoň polovinu území každého z parků (to je podle nového zákona cílem národních parků). Zdraví lesů by prospělo ponechat některé jejich cenné části svobodnému vývoji přírody. Hnutí DUHA prosazuje jako první krok vyhlásit jedno nové území divočiny o velikosti minimálně deset km2 ve státních lesích mimo stávající národní parky. Sloužilo by ochraně samovolného vývoje přírodních procesů a zůstalo by přístupné lidem k prožitku a poznání divočiny [3].

Češi jsou dobří v třídění těch odpadů, k jejichž třídění mají podmínky. Stát nám již dlouho dluží zlepšení recyklačních služeb tak, aby rostlo celkové množství míra recyklace komunálních odpadů. Příští vláda bude muset aktualizovat Plán odpadového hospodářství ČR (současná vláda nastavila příliš nízké cíle a zarazila tak zvyšování recyklace) a přijmout nový odpadový zákon. Ten musí obce a města motivovat k vyššímu třídění a tedy zlepšit podmínky pro občany.

Strany, které slíbily, že budou řešit palčivé ekologické problémy, mají v Poslanecké sněmovně dostatek hlasů, aby svoje závazky přeměnily v zákony. Ukázala to nedávná analýza politické odpovědnosti, kterou sestavily Hnutí DUHA a Zelený kruh [4]. Závazky samozřejmě neznamenají, že je strany naplní. Tož však neumenšuje jejich politickou odpovědnost a oprávněná očekávání voličů.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:

„Zpráva o životní prostředí ukazuje, že se Češi a Češky chovají ekologicky, když jim to stát umožní či alespoň nekomplikuje. Podobně reaguje průmysl. Pokles znečištění je u nás doprovázen ekonomickým růstem. Klesá surovinová i energetická náročnost ekonomiky, více lidí jezdí vlakem a více půdy obhospodařují ekologičtí farmáři. Na druhou stranu třeba na Slovensku či v Rumunsku se daří snižovat plýtvání energií rychleji, a proto jsme bohužel postoupili v EU z pátého na třetí místo v plýtvání energií. Chybějící nebo špatné zákony také způsobují, že stále většina z nás musí dýchat špatný vzduch a třetina pít ve vodě pesticidy, že nemůžeme dobře recyklovat odpady a že naše lesy rychle chřadnou. Nová vláda bude zodpovědná za prosazení účinných řešení. Může zásadně zlepšit ovzduší, rozhýbat čisté obnovitelné zdroje, zvýšit recyklaci odpadů či zajistit ochranu cenných území s divokou přírodou. Veřejnost si to přeje a bude spolupracovat, ale pravidla musí stanovit stát, v mnoha případech to zatím nedělá.“

Poznámky:

[1] http://hnutiduha.cz/aktualne/tri-ze-ctyr-jehlicnatych-stromu-v-nasich-lesich-jsou-nemocne-situace-se-zmenou-klimatu

[2] http://hnutiduha.cz/aktualne/glyfosat-evropske-staty-odhlasovaly-prodlouzeni-o-dalsich-pet-let-bez-omezeni

[3] http://hnutiduha.cz/aktualne/nastava-zlom-zda-se-ze-lesy-cr-maji-divoke-plany

[4] http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/122-hlasu-pro-ciste-ovzdusi-pro-jaderne-subvence-jen-40-povolebni-analyza-politicke-odpovednosti-na-jaka-ekologicka-reseni

Lara Deauville
29.11.2017 Expres, překlad Zvědavec

Tajný dokument, který zůstal 30 let skrytý, doporučoval britské vládě ukrývat skutečnosti o členství v EU, aby v momentě, až si veřejnost uvědomí, co se děje, bylo pozdě. Téměř všechny šokující předpovědi - od ztráty britské svrchovanosti k měnové unii a nadměrných pravomocí evropských soudů - se staly skutečností.

Ale zatraceně pro konzervativního premiéra Edwarda Heatha a všechny ty, kteří mlčeli o tomto objevu na začátku 70. let, dokument, známý jako FCO30/1048, byl na základě zákona o oficiálních tajemstvích již téměř pět desetiletí skrytý.

Tajný dokument, datovaný v dubnu 1971, navrhoval, aby vláda udržela britskou veřejnost v nevědomosti ohledně členství v Evropském společenství; uvádí se v něm, že bude trvat 30 let, než si voliči uvědomí, co se děje, ale už bude příliš pozdě na vystoupení ze Společenství.

Poslední detail byl jedinou věcí, v níž se tento potupný dokument, který byl vypracován pro Úřad zahraničního a britského společenství (FCO), mýlil.

Neznámý autor - nadřízený státní zaměstnanec - správně předpovídal, že tehdejší Evropské hospodářské společenství (EHS se v roce 1993 účinně přejmenovalo na EU) směřuje k ekonomické, měnové a fiskální unii se společnou zahraniční a obrannou politikou, což bude představovat největší kapitulaci britské národní suverenity od roku 1066.

Dále uvedl, že „zákon Společenství“ bude nadřazený našim vlastním soudům, a že stále větší moc bude přecházet z parlamentu na byrokratický systém, soustředěný v Bruselu.

Autor dokonce přesně potvrdil, že Brusel bude hrát větší roli v životech britských občanů, a to povede k „všeobecnému pocitu odcizení od vlády“.

Šokujícím způsobem bylo politikům nicméně doporučeno, aby „nejitřili obavy veřejnosti tím, že budou přisuzovat nepopulární opatření… vzdálenému a nekontrolovatelnému fungování Společenství“.

Bylo jim řečeno, aby zachovali dojem, že vše řídí britská vláda, a nikoli neoprávněná skupina zahraničních politiků - a že tento trik vydrží „alespoň toto století“ - a že do té doby bude Británie tak spojená s Bruselem, že bude nemožné odejít.

Dokument FCO30/1048, který byl nyní odtajněn v souladu s 30letým pravidlem, naprosto šokoval a rozhněval příznivce Brexitu.

Annabelle Sandersonová, expertka na Brexit a bývalá poradkyně společnosti Nigel Farage, uvedla: „Navzdory všem tvrzením politiků mnoha stran, že se EU nestane centrálním státem, tento dokument z roku 1971 ukazuje, že přesně tohle bylo plánem.“

„Šibalští věční reptalové z Labouristické, Liberálně demokratické a Konzervativní strany si tohle musí ověřit a zeptat se sami sebe, proč jsou poslanci, když ve skutečnosti nechtějí, aby Westminster řídil tuto zemi.“

„Hlasovali jsme pro Brexit. To, co musí nastat, je řádné, čisté oddělení se od Bruselu, abychom se opět mohli stát suverénním státem, jehož finance jsou v této zemi vynakládány na služby, které potřebujeme, a mít parlament a soudy, které budou tvořit zákony a řídit se jimi.“

Spisovatel a novinář Christopher Booker, jeden ze zakladatelů satirického časopisu „Soukromé očko“ (Private Eye), uvedl: „Měli jsme tu státního zaměstnance, který radil, aby naši politici mlčky přimhouřili oko nad zatajováním informací, do nichž je Heath zasvětil, v neposlední řadě i skrýváním informací, do jak velké míry Británie již nebude demokratickou zemí, ale v podstatě jen zemí, řízenou neoprávněnými úředníky, kteří nenesou žádnou zodpovědnost.“

„Jedním ze způsobů, jak vytvořit iluzi, že je tento systém stále demokratický - jak navrhoval tento anonymní vysoký státní úředník - je dát lidem šanci volit nové zástupce na evropské, regionální a místní úrovni.“

„O několik let později jsme byli svědky vytvoření zvoleného Evropského parlamentu - a dnes zažíváme mánii ohledně dosazování nově zvolených starostů coby bezvýznamných místních figurek.“

Proevropský Sir Edward Heath byl vůdcem Konzervativní strany v letech 1965 - 1975. Zemřel v roce 2005.

V roce 2015 se začalo jeho jméno objevovat v souvislosti s operací wiltshirské police „Conifer“, což bylo vyšetřování ohledně sexuálního zneužívání dětí v minulosti.

Detektivové řekli, že kdyby byl Heath naživu - bylo by mu nyní 101 let - byl by předveden k výslechu na základě sedmi obvinění, včetně údajného znásilnění jedenáctiletého chlapce, ale zároveň uvedli, že by z toho neměl být vyvozován žádný závěr o jeho provinění.

Operace Conifer byla na začátku tohoto roku ukončena, neboť nebyl nalezen „žádný usvědčující důkaz“ o sexuálním zneužívání sirem Edwardem, ani žádné důkazy o konspiraci.

Pravicový politik Heath, který pocházel z rodiny z nižší střední třídy, se narodil v Broadstairs v Kentu.

Během druhé světové války sloužil u Královského dělostřelectva, kde získal hodnost podplukovníka.

Ačkoli tvrdil, že nikdy nikoho nezabil, byl účastníkem vylodění v Normandii v 1944 a napsal o rozsáhlých škodách, které jeho dělostřelecká baterie způsobila německým okupačním silám.

V září 1945 také velel popravčí četě, která popravila polského vojáka, odsouzeného za znásilnění a vraždu.

23. dubna 1992 obdržel Podvazkový řád, byl povýšen do rytířského stavu a stal se z něj Sir Edward Heath.

We were lied to! Secret document FCO 30/1048 kept truth about EU from British for 30 years vyšel 24. listopadu 2017 na express.co.uk. Překlad v ceně 348 Kč Zvědavec.

Václav Klaus
29.11.2017 Europortal

Přetiskujeme shrnutí setkání pravicových aktivistů - kritiků Evropské unie - s levicovým myslitelem, sociologem a momentálně evroposlancem za ČSSD profesorem Janem Kellerem z pera bývalého českého předsedy vlády a bývalého prezidenta republiky Václava Klause:

Dvanácté Rozmluvy na Hanspaulce měly poněkud netradiční ráz. Místo většího počtu hostů jsme tentokráte pozvali hosta jen jednoho, Jana Kellera, profesora sociologie, v současnosti i poslance Evropského parlamentu, známého komentátora deníku Právo. Důvodem je to, že dlouho sledujeme jeho názory a jakkoli jsme v prvním ideovém plánu od něho výrazně napravo, v druhém plánu, v debatách o dnešním světě a o hrozbách, které cítíme, jsme s ním zajedno. Shodujeme se s ním i v tom, že je to druhé v současnosti daleko závažnější než to první.

Prof. Keller v úvodu nastolil tři své teze:

- současný politický, sociální a ekonomický systém, původně zvaný kapitalismus, uskutečňuje dnes to, o co usiloval komunismus;

- došlo k obrácení rolí levice a pravice, současná pravice kopíruje levicové ideologie 60. let;

- Evropský parlament dva dny před naším setkáním hlasoval o rezoluci vyjadřující souhlas s projektem Dublin 4, který znamená, mimo jiné, přenesení azylového řízení z jednotlivých členských zemí EU do Bruselu.

O těchto třech tématech se rozproudila dlouhá a velmi podnětná diskuse.

Ad 1) Vznikla otázka, zda je ještě možné současný politický, sociální a ekonomický systém Západu nazývat kapitalismem. Řada z nás by se slova kapitalismus nerada zbavovala, ale není pochyb o tom, že se i kapitalismus výrazně mění. Vznikl už nebo vzniká systém nový? Natolik nový, že by si zasloužil nové pojmenování? Jsou jeho strukturální charakteristiky natolik odlišné, že si náš dnešek nové slovo zaslouží? Přítel našeho institutu, americký ekonom srbského původu Steve Pejovich, mluví o dnešku jako o „liberálním socialismu“, což je jistě vyjádřením jednoho z aspektů probíhajících změn, ale asi nikoliv celek vyčerpávajícím. Nové slovo prostě zatím nemáme. (Pozn. red. NR - podle mnoha levicových publicistů a myslitelů se jedná o korporátní fašismus, který oklešťuje zbytky demokracie v členských státech EU, ruší národní suverenitu evropských států a slouží pouze zájmům nadnárodních korporací).

Věnovali jsme se i debatě o oprávněnosti či neoprávněnosti hovořit o nárůstu sociální nerovnosti. Na rozdíl od prof. Kellera si řada z nás nemyslí, že dochází k dramatickému nárůstu majetkové nerovnosti, resp. zdůrazňujeme to, že nesporně velká majetková odlišnost neznamená v současnosti to, co znamenala v minulosti – neznamená novou sociální stratifikaci. Velké majetkové rozdíly (že tři největší rodiny USA mají větší bohatství než polovina americké společnosti jako celku?) už neznamenají ničivou nerovnost vznik neakceptovatelné chudoby. To je obrovský rozdíl. Nastala elementární saturace západní společnosti. Subsistenční úroveň byla dávno překonána, a proto nerovnost nevede k tomu, čím byla v minulosti – k extrémní chudobě. (Tady si dovoluje redakce NR s profesorem Kalusem nesouhlasit. Nerovnost vede k extrémní chudobě, jak pak profesor se neumí kriticky podívat na společnost nerovnosti a před extrémní chudobou, která má dnes globální rozměr, zavírá oči)

Prof. Keller připomněl významný příspěvek Freiburgské školy ordoliberalismu k dnešní proměně kapitalismu. Její důraz na roli trhu, který je řadou teoretiků zdůrazňován a pozitivně oceňován, neboli onen liberalismus v názvu tohoto myšlenkového schématu, byl více než vyvážen a asi i znevážen slovem ordo, neboli důrazem na řád. Pokud jsou tato dvě slova v rovnováze, může být všechno v pořádku. Pokud jednoznačně zvítězí to druhé nad tím prvním, pak je všechno špatně. Mám pocit, že dnes slovo ordo zvítězilo nad slovem liberalismus, nebo v jiné terminologii, že zvítězila regulace nad trhem. (Úplně okrajově bych si dovolil připomenout, že si toho museli být vědomi i ideologové nacistického Německa, protože Freiburgskou školu paradoxně nezakázali.)

V naší diskusi jsme si připomněli, že vedle Freiburgské školy o dvě desetiletí později vznikla Frankfurtská škola, nikoli náhodou obě německé. Obě změnily svět. Znovu to ukazuje mimořádnou roli Německa, jakkoli jsme si mnozí mysleli, že má v oblasti idejí – alespoň ve 20. století – dominantní roli angloamerický svět.

Tím se vlastně dostáváme k druhému tématu prof. Kellera.

Ad 2) Na rozdíl od mnoha jiných politologů, sociologů a ekonomů si nemyslíme, že jsou slova levice a pravice zbytečná a prázdná. Úplně něco jiného je kritika slabosti současných levicových a pravicových stran, kritika jejich vyčpělosti a vyprázdněnosti (obou!), a toho – jak řekl jeden z účastníků – že levice opustila levičáky a pravice opustila pravičáky.

Pravice byla původně konzervativní. Dnes se pravice bojí být pravicí, bojí se být konzervativní, bojí se obhajovat spontánní vývoj lidské společnosti (uvěřila, že regulace a konstruktivismus jsou nezbytné), bojí se obhajovat přirozenou nerovnost jako nezměnitelný a vlastně žádoucí fenomén, přijímá hesla o antidiskriminaci a o boji s nerovností, atd. Stala se vlastně levicí, což dokazují postoje tzv. pravicových stran jako je merkelovská CDU (autor příspěvku nepostřehl, že CDU stejně jako její bavorská příbuzná CSU jsou strany křesťanské, strany hlásící se tradičně k pravici ale s vlastním silnějším sociálním cítěním - pozn.red.NR.)

Levice, která dříve oslovovala ty chudší, opustila souboj o rovnost a nerovnost a začala bojovat za různost (neboli diverzitu), za neomezenou svobodu v zacházení s lidskou podstatou, přeměnila se v novou levici.

Ad 3) Prof. Keller velmi výstižně a barvitě popsal absurditu hlasování o schématu Dublin 4 v Evropském parlamentu, o nátlaku na jednotlivé poslance, ale i o tom, že čeští europoslanci pro Dublin 4 nehlasovali (někteří ale radši opustili hlasovací sál). Byl vysloven názor, že Dublin 4 bude znamenat definitivní ukončení suverenity členských zemí EU. Přestanou mít sebemenší právo rozhodovat o tom, kdo bude žít na jejich území. V jiné terminologii je to možné vyjádřit tak, že přijetí schématu Dublin 4 ukončí spory o povinné kvóty migrantů pro jednotlivé země, což tyto země – včetně České republiky – dosud odmítaly. Dublin 4 bude znamenat automatismus v určování, kolik migrantů do té které členské země EU přijde.

V diskusi byla vyslovena dalších tezí – o dnešní mimořádné roli nejbohatších elit z byznys sféry, o tom, zda transformace kapitalismu probíhá zdola či shora (bottom up nebo top down); o proměnách konzervatismu u tzv. vyšších a nižších vrstev společnosti, atd. V každém případě se ukázalo, že je tato forma Rozmluv na Hanspaulce nosná a obohacující. Prof. Kellerovi za jeho účast děkujeme.

Václav Klaus, 23. listopadu 2017.

Pozn.red.NR: článek V.Klause ukazuje nejen konkrétní vážné ohrožení evropské demokracie, které si jsou diskutující "na Hanspulce" vědomi, ale i na styčné body, spojující demokraticky smýšlející lidi nalevo a napravo od "středu", "pražské kavárny" a "sluníčkářů".