Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Samozvané elity si přejí „třídit“ občany i v demokracii

$
0
0
Ivo Šebestík
Ivo Šebestík
24.1.2018  Argument


Ivo Šebestík se zamyslel nad tím, proč by bylo pro současné elity vlastně lepší, kdyby mohly nastolit majetkový cenzus jako klíč k občanských právům.


Lidé, kteří sami sebe považují za výkvět národa, se v poslední době začínají tuze zlobit na své spoluobčany, pokud tito ve volbách volí „špatně“. Tedy pokud volí podle svého mínění, jež je ovšem, podle mínění oněch „elit“, výsledkem jejich venkovanství, nízkého vzdělání a nedostatečné odpovědnosti vůči zemi.

Samozvané elity sice prozatím neříkají nahlas, co si myslí ve skrytu svých duší a o čem uvnitř svého společenství tu a tam hovoří i docela otevřeně. A sice, že občanství a s ním spojená politická práva občanů by neměly být univerzálním a samozřejmým statkem, jehož se dostává všem lidem bez rozdílu stavu, majetku a hlavně „moudrosti a odpovědnosti“. Vždyť hlas plebejců nemůže mít stejné ceny jako hlas odpovědných občanů, kteří jsou urozenými skrze to, co v životě dokázali – rozumějme majetek – a díky tomu, co vědí a čemu rozumějí – zde chápejme vlastnictví elitního názoru.

Vskutku nic nového pod Sluncem. Athénská demokracie, jež za Perikla stojí na počátku dějin evropské demokracie, byla ve skutečnosti velmi výběrovým klubem dokonale selektivních politických práv. Plná politická práva měli jen muži, kteří byli od osmnácti let členy „dému“, jenž představoval jakési lokální společenství, do nějž byl mladík uveden svým otcem či pěstounem, ovšem pouze za předpokladu, že pocházel z rodiny, která se těšila plným občanským a politickým právům.

Vedle občanů těšících se plným politickým právům (πολίτησ) znala ale athénská obec také takzvané metoiky (μέτοικοσ), kteří sice směli v Athénách žít a vydělávat si na živobytí „podřadnými“ způsoby, k nimž patřilo například půjčování peněz, tedy bankovnictví, ale nebyli připouštěni k volbám. Pro Athény se sice směli nechat zabít ve válce, neboť v případě války byl každý muž schopný boje užitečný, ale nebylo žádoucí, aby svým názorem – jistě odlišným od mínění elity – kontaminovali obecný, tedy elitní názor výběrově demokratických Athéňanů.

Proti politické aktivitě neurozených, tedy neodpovědných a nevzdělaných venkovanů a křupanů, jak by  ...  (celý text najdete zde)


Pravda o „falešných zprávách“

$
0
0
Thierry Meyssan
24.1.2018 VolaireNet, česky Zvědavec
Zatímco aliance NATO měla plné ruce práce se zřizováním rozsáhlé sítě, s jejíž pomocí by mohla obviňovat Rusko z neustálé propagace, přetrvávající od dob sovětské éry, Washington náhle pohltila vlna hysterie. 



Ve snaze zdiskreditovat nového amerického prezidenta o něm hlavní média prohlašovala, že mluví hlouposti. V reakci na to ovšem prezident začal vinit hlavní média z toho, že šíří falešné zprávy. Tento nesoulad byl ještě zesílen rychlým rozmachem sociálních médií - která měla kdysi sloužit jako zbraň ministerstva zahraničí proti nacionalistickým režimům, ale která jsou v dnešní době velmi oblíbenými fóry, používanými k potírání zneužívání ze strany všemožných elit, přičemž Washington je první na seznamu.

Jakmile bylo zveřejněno oznámení o Trumpově překvapivém vítězství ve volbách, a dokonce ještě předtím, než měl přístup do Bílého domu, naprostá většina médií v USA a v rámci NATO začala vykřikovat, že prezident Trump je nesvědomitý a duševně chorý. Započala bitva mezi médii a novým prezidentem, přičemž jedna strana obviňovala tu druhou ze šíření falešných zpráv.

Téměř ve všech zemích aliance NATO - a pouze v těchto zemích - političtí představitelé začali veřejně odsuzovat falešné zprávy. Cílem bylo odhalit předpokládaný vliv ruské propagandy v rámci „západní demokracie“. Stát, který byl touto kampaní nejvíce zasažen, byla Francie, jejíž prezident Emmanuel Macron nedávno oznámil vypracování zákona, který je konkrétně zaměřen na boj proti těmto „útokům na demokracii“, ale pouze v době „volebního období“.

Skutečnost, že anglický výraz „falešná zpráva“ (fake news) se používá ve všech jazycích zemí NATO, svědčí o anglosaském původu problému, i když ve skutečnosti tato fráze označuje fenomén, který je starý jako lidstvo samo - nepravdivá informace.


NATO a začátek kampaně proti „falešným zprávám“


Na summitu NATO Štrasburk - Kehl v roce 2009 prezident Obama oznámil svůj záměr vytvořit službu „strategické komunikace“ aliance [1]. K její realizace, která trvala šest let, byly využity skupiny 77. brigády britské pozemní armády a 361. brigády civilních záležitostí americké pozemní armády (se sídlem v Německu a Itálii).

Zpočátku bylo jejím posláním zabraňovat veškerým zprávám, obviňujícím americký deep state, že sám zorganizoval útoky 11. září, a následně obviňujícím Anglosasy, že naplánovali „Arabské Jaro“ a válku proti Sýrii - veškeré tyto zprávy byly označeny jako „konspirační teorie“. Nicméně situace se rychle změnila, a šlo o to, přesvědčit obyvatelstvo zemí aliance, že Rusko nadále uplatňuje propagandu z dob sovětské éry - a proto je aliance NATO stále užitečná.

A konečně v dubnu 2015 vytvořila Evropská unie „pracovní skupinu pro strategickou komunikaci - východ“ (pracovní skupina East StratCom). Každý týden tato skupina předává zprávy o ruské propagandě tisícům novinářů. Například jejich poslední zpráva (z 11. ledna 2018) obviňuje agenturu Sputnik z tvrzení, že kodaňská zoo živí své dravce opuštěnými domácími zvířaty. Bůh nám pomáhej, „demokracie“ je napadána! Očividně je pro tyto specialisty obtížné najít smysluplné příklady ruského vměšování. V srpnu téhož roku aliance NATO slavnostně otevřela Centrum strategické komunikace v Rize, hlavním městě Lotyšska. Následujícího roku vytvořilo ministerstvo zahraničí USA Centrum globální angažovanosti, které pracuje na stejných principech.


Jak se Facebook, kterým je Hillary Clintonová posedlá, otočil proti ní


V roce 2009 ministryně zahraničí Hillary Clintonová na popud Jareda Cohena (vedoucího člena politického plánovacího štábu) přesvědčila sama sebe, že je možné svrhnout Íránskou islámskou republiku prostřednictvím manipulace se sociálními médii. Tato teorie však neměla požadovaný efekt. O dva roky později (v roce 2011) se tomu stejnému Jaredu Cohenovi, který se od té doby stal generálním ředitelem Google Ideas, podařilo zmobilizovat mládež v Káhiře. Přestože „revoluce“ na náměstí Tahrir nevedla ke změnám názorů egyptského lidu, zrodil se mýtus o rozšíření amerického způsobu života prostřednictvím Facebooku. V důsledku toho ministerstvo zahraničí sponzorovalo několik sdružení a shromáždění, aby podporovala Facebook.

Nicméně americké prezidentské volby v roce 2016 byly šokující. Outsider, propagátor nemovitostí Donald Trump vyřadil postupně všechny své soupeře, včetně Hillary Clintonové, vpadl do Bílého domu, přičemž těžil z rad na Facebooku. Poprvé se sen Múzy profesionálních politiků stal skutečností, ale pracoval proti ní. A Facebook byl okamžitě poté démonizován ze strany dominantního tisku.

Při této příležitosti bylo zcela evidentní, že je možné prostřednictvím sociálních médií uměle manipulovat s davem, avšak už po několika dnech uživatelé médií přicházejí k rozumu. To je stálý fakt pro všechny systémy, manipulující s informacemi - prchavost. Jediná forma lži, která umožňuje vytvářet dlouhodobé vzorce chování, předpokládá, že někdo občany přinutí k nějaké formě menší angažovanosti, jinými slovy, někdo jim vymyje mozek [2].

Facebook, který tohle velmi dobře pochopil, vytvořil „program pro aktivní pomoc politice a vládě“, a na starost jej dostala Katie Harbathová. Cílem programu je vytvářet kolektivní emoce ve prospěch určitého klienta, ale nesnaží se organizovat trvalé kampaně [3]. To je důvod, proč prezident Macron navrhuje legislativu pro sociální média pouze během volebního období. On sám byl zvolen díky krátce trvajícím zmatkům, které společně vytvářely noviny a Facebook proti jeho soupeři Françoisovi Fillonovi; celou operaci organizoval Jean-Pierre Jouyet [4]. Kromě toho obavy Emmanuela Macrona, že příště by mohla být sociální média použita proti němu, přesně zapadají do plánů NATO demonstrovat kontinuitu propagandy z dob Sovětského svazu. Jako příklad manipulace Macron proto uvádí rozhovor pro agenturu Sputnik, týkající se jeho soukromého života a zveřejnění nepodloženého tvrzení ohledně jeho zahraničního bankovního účtu.


Zpráva Christophera Steela


Během americké prezidentské kampaně si tým Hillary Clintonové objednal od bývalého agenta tajných britských služeb Christophera Steela, aby o Donaldu Trumpovi něco vypátral. Bývalý šéf MI6 je znám skandálními a vždy neověřitelnými obviněními. Poté, co bez důkazů obvinil Vladimira Putina, že byl na jeho příkaz otráven Alexandr Litviněnko poloniem-210, ho opět obvinil z toho, že chytil Donalda Trumpa do sexuální pasti a vydíral jej. Zpráva Christophera Steela byla pak diskrétně předána různým novinářům, politikům a řídícím tajným agentům, a nakonec publikována [5].


Ve Velké Británii se mládež domnívá, že oficiální rétorika o „falešných zprávách“ je nařízena vládou za účelem vymýt jim mozek, jak ukazuje úspěšný prodej nové značky džín „Fake News“.

To je zdroj hypotézy, podle níž pán Kremlu usiloval o to, aby byla zvolena jeho loutka a nikoli Hillary Clintonová, a proto nařídil „svým“ médiím, aby zakoupila publicitu na Facebooku a šířila lži o bývalé ministryni zahraničí - což je hypotéza, kterou může podpořit rozhovor mezi australským velvyslancem v Londýně s jedním z Trumpových poradců [6]. Nehledě na to, že Russia Today a Sputnik utratily jen pár tisíc dolarů za publicitu, která se zřídkakdy týkala paní Clintonové, vládnoucí třída USA je přesvědčena, že odvrátily popularitu demokratické kandidátky a rozvrátily její kampaň v hodnotě 1,2 miliardy dolarů. Ve Washingtonu lidé stále věří tomu, že technologické vynálezy mohou být použity k manipulaci s lidskou rasou.

Již nejde o poukazování na to, že Donald Trump a jeho stoupenci vedli svou kampaň na Facebooku, protože veškerá forma tisku, jak v psané, tak audiovizuální formě, byla vůči nim nepřátelská, ale o předstírání, že Rusko manipulovalo s Facebookem, aby zabránilo zvolení Múzy Washingtonem.

Jared Cohen, bývalý spolupracovník Condoleezzy Riceové, poté Hillary Clintonové, a nyní Erica Schmidta, vyznává stejnou filozofii, jako šéfové Google (transhumanismus). Podle něj je možné svrhnout vlády tím, že se na sociálních médiích nastaví správný algoritmus.


Právní výsada společností Google, Facebook a Twitter


Tím, že se americký tisk neustále snažil dokazovat vměšování Moskvy, poukázal tak na enormní výsady, kterým se těší Google, Facebook a Twitter - tyto tři společnosti nejsou odpovědné za obsah. Z pohledu amerického práva nejsou nic jiného, než dopravci informací (běžní dopravci).

Pokusy, prováděné společností Facebook, které demonstrovaly možnost vytvořit kolektivní emoce na jedné straně, a žádnou právní odpovědnost této společnosti na straně druhé, svědčí o anomálii v systému.
Privilegium, kterému se těší společnosti Google, Facebook a Twitter, je zjevně nepřiměřené a přehnané. Ve skutečnosti tyto tři společnosti jednají nejméně dvěma různými způsoby za účelem upravení obsahu, který předávají. Nejprve jednostranně cenzurují určité zprávy - a to buď přímým zásahem ze strany personálu, nebo mechanicky prostřednictvím skrytých algoritmů - a poté podporují svou vizi pravdy na úkor jiných hledisek (kontroly faktů).

Například v roce 2012 si Katar objednal od společnosti Google Ideas, jejímž šéfem byl již v té době Jared Cohen, vytvoření softwaru, který by umožnil sledovat vývoj zběhnutí v syrské arabské armádě. Cílem bylo ukázat, že Sýrie je skutečně diktaturou, a že se lidé začínají vzpírat. Ale velmi rychle začalo být jasné, že takováto vize je falešná. Počet zběhnutých vojáků v armádě se 450 000 muži nikdy nepřesáhl počet 25 000. Z toho důvodu společnost Google diskrétně stáhla tento software, který propagovala.

Celých sedm let společnost Google naopak propagovala články, které získávala z oficiálních prohlášení organizace Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR). Den po dni uváděli přesný počet obětí v obou táborech. Samozřejmě, že šlo o fiktivní údaje, neboť je nemožné, aby je kdokoli spočítal. Nikdy v době války nebyl žádný stát schopen každodenně určovat počet zabitých vojáků v boji a počet zabitých civilistů. A přesto organizace SOHR, působící ve Spojeném království, tvrdí, že ví to, co lidé, kteří žijí přímo v Sýrii, nemohou vědět.

Společnosti Google, Facebook a Twitter nejsou jen obyčejní dopravci, jsou to padělatelé informací, které zveřejňují, a jako takové by měly být považovány za legálně zodpovědné za obsah.


Pravidla svobody projevu


Představme si, že snahy, které aliance NATO a prezident Macron vynakládají proti Rusku z hlediska audiovizuální internetové přepravy, nebudou úspěšné. Nicméně je nezbytné, aby tyto nová média byla zahrnuta do obecného práva.

Principy, které regulují svobodu projevu, jsou oprávněné pouze tehdy, pokud jsou shodné pro všechny občany a pro všechna média.
Dnes tomu tak není. Zatímco to platí pro obecné právo, neexistuje žádné zvláštní pravidlo týkající se odmítnutí nebo práva odpovídat na zprávy na internetu a na sociálních sítích.

Jako vždy v historii předávání informací se stará média snaží sabotovat ta nová. Vzpomínám si na drsný úvodník, který francouzský deník Le Monde věnoval v roce 2002 mé práci na internetu, týkající se odpovědnosti za útoky z 11. září. Noviny byly šokovány nejen mými závěry, ale také tím, že web Voltaire Network je osvobozen od finančních závazků, které vnímám jako velmi omezující [7]. To je stejný korporativistický postoj, který o patnáct let deník předvádí znovu prostřednictvím své služby Le Decodex. Místo toho, aby se deník Le Monde více věnoval kritice článků nebo videí v nových médiích, navrhuje, aby se upozorňovalo na spolehlivost ostatních konkurenčních webových stránek. Samozřejmě, že pouze ty stránky, jejímiž majiteli jsou jejich kolegové, nacházejí v jejich očích milost, jinak všechny ostatní stránky jsou považovány za méně důvěryhodné.
Pokud jde o web Voltaire Network, Le Monde Decodex uvádí: „Webová stránka Th. Meyssana, konspiračního teoretika, který má blízko k vládě v Sýrii. Konkrétně prohlašuje, aniž by měl důkazy, že masakr v redakci Charlie-Hebdo byl útokem, který zorganizoval Washington.“

Na podporu kampaně proti sociálním médiím uveřejnila nadace Fondation Jean-Jaures (tj. nadace Socialistické strany, spojená s americkou Národní nadací pro demokracii) fiktivní hlasování [8]. Na základě čísel se snaží demonstrovat, že nekultivovaní lidé - dělnická třída a stoupenci Národní fronty - jsou naivní. Tvrdí, že 79% Francouzů věří v nějakou konspirační teorii. Jako důkaz jejich naivity poukazuje na to, že 9% z nich je přesvědčeno, že Země je placatá.

Nicméně ani já, ani nikdo z mých francouzských přátel, s nimiž jsem o tom diskutoval na internetu, jsme se nikdy nesetkali s nikým, kdo by věřil, že Země je placatá. Číslo je tedy zjevně vymyšlené a diskredituje celou studii. V nadaci Fondation Jean-Jaures, přestože je spojená se Socialistickou stranou, je stále generálním tajemníkem Gerard Collomb - který se od té doby stal ministrem vnitra ve vládě prezidenta Macrona. Již před dvěma lety tato nadace publikovala studii, zaměřenou na zdiskreditování politických oponentů systému, které kvalifikovala jako „konspirační teoretiky“ [9].


Odkazy a zdroje

[1] “The NATO campaign against freedom of expression”, by Thierry Meyssan, Translation Pete Kimberley, Voltaire Network, 5 December 2016.

[2] Concerning methods of propaganda, read “The techniques of modern military propaganda”, by Thierry Meyssan, Translation Pete Kimberley, Voltaire Network, 18 May 2016.

[3] “How Facebook’s Secret Unit Created India’s Troll Armies For Digital Propaganda To Influence Elections”, by Shelley Kasli, Great Game India (India) , Voltaire Network, 23 December 2017.

[4] A central personality of the staff of the Inspecteurs des Finances, Jean-Pierre Jouyet was a lawyer in the very Mitterrandian Jeantet cabinet, assistant director in the cabinet of Lionel Jospin, Secretary of State for European Affairs under Nicolas Sarkozy, General Secretary for the Elysée under François Hollande, and mentor of Emmanuel Macron, who immediately nominated him as French ambassador to London.

[5] The Steele Report

[6] “How the Russia Inquiry Began: A Campaign Aide, Drinks and Talk of Political Dirt”, Sharon LaFranière, Mark Mazzetti et Matt Apuzzo, New York Times, December 30, 2017.

[7] «Le Net et la rumeur», éditorial du Monde, 21 mars 2002.

[8] «Le conspirationnisme dans l’opinion publique française», Rudy Reichstadt, Fondation Jean-Jaurès, 7 janvier 2018.

[9] “The State Against The Republic”, by Thierry Meyssan, Translation Roger Lagassé, Voltaire Network, 13 March 2015.




The truth about «fake news» vyšel 16. ledna 2018 na Voltairenet.org. Překlad v ceně 814 Kč Zvědavec. 



Poznámka editora (Zvědavec):

Bojí se nás. Bojí se nás strašlivě. Hysterie kolem "fake news" zdaleka není produktem pouze českých vlastizrádců a páté kolony. Tentýž trend pronásledování nemainstreamových zdrojů probíhá v celém západním světě. Česká pátá kolona pouze reaguje poslušně na instrukce zvenčí. Je to vlastně sranda, jak se chytají malých nepřesností, aby nás zdiskreditovali, ale velká odhalení velkých špinavostí ponechávají nepovšimnuté. Sami sebe tak usvědčují.

- - -

Politické školení i následná prověrka herce Vetchého

$
0
0

Lubomír Man
24.1.2018

Už nějaký čas sleduji duševní výtlačky herce Vetchého z oblasti politiky, a bylo by mi lépe, kdybych tak nečinil, protože když tak činím, nedokáži už pak s požitkem sledovat možná i dobré filmy a seriály, v nichž tento herec vystupuje. 

V úterý dopoledne internetovým Seznamem probleskl jeden z dalších výplodů jeho duševna, hlásající, jaká prý že je to prý chyba a nedomyšlenost demokracie, že se demokratických voleb, jakou je třeba i právě probíhající volba prezidentská, mohou účastnit i lidé, kteří se o politiku nezajímají. Což pak podle herce vede k tak kormutlivým koncům, jakým bylo Zemanovo zvolení prezidentem ve volbách minulých, a stejně smutný konec se prý může – bohužel - opakovat i ve volbách současných.

Kdoví, jaká to vichřice se proháněla hercovou hlavou, když tuto svou moudrost pronášel či ťukal do klávesnice. On totiž svým výrokem nejen prokázal, že cizí je mu nejzákladnější idea demokracie, hlásající, že vládnout má všechen lid a ne tedy jen nějaký segment toho lidu, např. jen lidé bohatí, nebo jen kováři, nebo jen vysokoškolsky vzdělaní, nebo politicky informovaní, mezi které se herec sám velmi samozřejmě počítá, ale učinil i další nepředloženost. Neponechal si tento výdobytek svého ducha sám pro sebe, jak činí tisíce dalších podobných politických novátorů a vynálezců, ale okamžitě s ním šel do světa, čímž se připravil o možnost stát se skrze mlčení filozofem. O své právě objevené výhradě vůči demokracii informoval totiž - ještě když byla žhavá - redakci Seznamu, která, což je pro dnešní média symptomatické, se mu za tento nesmysl nevysmála, ale okamžitě jej zveřejnila.Vždyť jde o názor veřejně známé osoby, že ano?

Poputujme však hercovou mysli dál. Chtěl snad svou výtkou na adresu demokracie naznačit, že by se ta část našeho občanstva, která prokazatelně nečte současný denní tisk, neposlouchá rozhlas a televizi a neklábosí o politice ani v hospodě, neměla voleb účastnit, protože právě ona je viníkem toho, že volby v České republice nedopadají tak ideálně a spravedlivě, jak by podle Vetchého a jeho duševně spřízněných souputníků dopadat měly?

Nejspíš ne. Jistě je natolik realista, že si dovede spočítat, že takovéto vydělení lidí o politiku se nezajímajících od těch do politiky zapálených je cosi spíš z oblasti sci-fi než skutečného života, ale v tom případě zapátrejme, proč tedy se svým steskem nad tím, že u nás mohou volit všichni, vůbec vystoupil? To snad proto, aby veřejnost upozornil na to, že on patří mezi ty politicky informované? Či aby tu veřejnost infikoval myšlenkou, že když budou mít cukání nevolit tak, jak volí on – politicky informovaný - prokáží se jako političtí analfabeti a proto přece jen svou původní volbu změní a zvolí totéž, co volí on?

Ale ať už platí to, či ono, všechno je to postaveno na hercově představě, že on patří mezi ty politicky informované. A tady já zvedám ruku a tvrdím pravý opak. Že totiž právě on politicky informovaný není. Protože kdyby informován skutečně byl, nemohl by za předpokladu, že je slušným člověkem, s čímž se ztotožňuji, být tak ukrutně fanatickým zastáncem politiky americké a současně tak nesmiřitelným odpůrcem politiky Ruska. A abych tento svůj názor dosvědčil, dovolil bych si, pane Vetchý, položit vám pár otázek:

Nepřišla vám nikdy na mysl myšlenka, že za situace, která v západním světě a tím pádem i u nás dnes panuje, je zcela možné, ba spíš pravděpodobné, ne-li dokonce zcela jisté, že ti, kteří se o politiku zajímají, což ve vaší představě nejspíš znamená, že poctivě louskají Lidové a Hospodářské noviny, Právo, MF DNES, Deník, Reflex, Respekt, a sledují zpravodajské relace ČT, Novy atd. jsou de facto politicky hůř informování, než ti, kteří takto informování nejsou, či dokonce se nenechají informovat vůbec, a namísto nasávání vědomostí z těchto lživých médií se třeba jen tak lenošivě opalují na louce? A to proto, že ti první tzv. informovaní jsou o téměř všech jevech a událostech informování lživě a de facto opačně, než odpovídá skutečnosti, čehož jsou ti na louce se opalující přece jenom ochráněni - a právě o tohle jsou na tom, pokud jde o informovanost, líp. Takže ti tzv. informování, mezi něž se s hrdostí počítáte, nejsou ve skutečnosti informováni, jsou dezinformování, čili obelháváni a nakonec i zcela obelhaní, a s mozkem vymytým ponecháni svému osudu. Ale samozřejmě nevědí o tom, jsou ve své nevědomosti šťastni a zdá se jim, že z oficiálních médií sají moudrost světa, i když z nich sají lží. Což z nich tedy činí lidi nikoliv informované, ale dezinformované.

Abych tento svůj názor jen tak nevypouštěl do větru, ale doložil jej i argumenty, rád bych vám, pane Vetchý, jakož i všem vašim názorovým druhům, položil těchto pár otázek, jejichž zodpovězení vám napoví, jste-li-li skutečně osobou politicky infromovánou, jak se až dosud domníváte, či je-li tomu naopak. Nu a protože politika domácí je ve značné míře odrazem politiky zahraniční a tu dnes určuje hlavně antagonismus mezi světem západním a Ruskem, půjde o otázky z této oblasti především.

Takže začínám:

1)  Víte, že při loučení s úřadem v r. 1961 varoval prezident D. Eisenhower americký lid před existenci a růstem vojenskoprůmyslového komplexu USA (dnes nazývaného vojenskobezpečnostní komplex), jako před největším nebezpečím, které před Amerikou stojí?

2)  Víte, že roční rozpočet tohoto komplexu dosáhl loni už výše jednoho bilionu dolarů a že jeho další růst, o nějž se samozřejmě co nejzápaleněji usiluje, závisí na množství a rozsahu válečných operací, jež USA ve světě vedou, i na množství a síle nepřátel, které si USA (resp.vojenskobezpečnostní komplex, protože dnes už obojí víceméně jedno jsou), ve světě i uměle vytvoří, aby jimi svůj rozpočet zdůvodnil?

3)  Víte, že až k osobnostnímu srůstu vojenskobezpečnostního komplexu USA se státem došlo v době vlády prezidenta Bushe ml., kdy se přední exponenti vojenskobezpečnostního komplexu Cheney a Rumsfeld stali členy vlády USA a dirigovali pak tu vládu tím směrem, který komplexu vyhovoval?

4)  Víte, že z celkového počtu 193 zemí v OSN vedených, mají USA své vojenské základny ve 150 zemích světa?

5)Víte, že americká vláda vložila do státního převratu na Ukrajině částku pěti miliard dolarů, což je rekordní částka z těch, které kdy do revolucí a převratů v cizích zemích kdy investovala?

6)  Víte, že jen v tomto novém století intervenovala vláda USA, a to ať už přímo vojensky, či svržením vlád nebo odstraněním jejich vůdců, v 18 zemích světa?

7)  Víte, že od roku 1994 platí pro provádění americké zahraniční politiky Wolfowitzova doktrína, hlásající, že: země, která pod kvalifikovaným vedením a s využitím domácích surovin dokáže vybudovat moc globální, na USA nezávislou, se pro USA stává zemí nepřátelskou, což prakticky znamená, že USA nemůže, dokud doktrína platí, navázat přátelské vztahy ani s Ruskem a ani s Čínou?

8)  Víte, že bývalý prezident USA Obama v interview pro stanici VOX charakterizoval 11. 2. 2015 současnou americkou zahraniční politiku těmito slovy: Celkovým směrem a celkovým cílem je svět, ve kterém bude Amerika pokračovat ve své vedoucí roli...Musíme mít nejsilnější vojenskou sílu a příležitostně musíme zkroutit ruce zemím, které by nebyly ochotny dělat to, co my potřebujeme, aby dělaly?

9)  Víte, že někdejší ředitel CIA William Colby prohlásil v r. 2014, že CIA vlastní každého, kdo v médiích něco znamená?

10)  Víte, že někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger předloňského roku prohlásil, že CIA zorganizovaný ukrajinský Majdan je jen předehrou hlavního představení, které se má odehrát v Moskvě?

Nuže, těch otázek je 10. A já se vás, pane Vetchý dovolím zeptat, na kolik z těchto otázek jste odpověděl kladně, čili VÍM nebo ANO.

Pokud jste takto odpověděl na pět otázek, své tvrzení, že politicky informován nejste, odvolávám a omlouvám se vám za ně. Pokud jste ale kladně odpověděl jen na méně než polovinu položených, resp. jste kladně nedokázal kývnout ani na jednu z nich, jste polititicky neinformován a onen váš ideální požadavek, aby se voleb politicky neinformovaní lidé neúčastnili, platí i pro vás.

S pozdravem

Lubomír Man









Země Blízkého východu a jihovýchodní Asie mají zájem o S-400

$
0
0
24. 1. 2018         zdroj
Ministr obrany Ruska Sergej Šojgu uvedl, že řada zemí na Blízkém východě a v jihovýchodní Asii projevila přání získat protiletadlové raketové systémy S-400. Uvedl to během své návštěvy v Myanmaru, Laosu a Vietnamu, oznámila agentura TASS.


Upřesnil, že v současné době probíhají vyjednávání. "Jedná se o unikátní komplexy s taktickými a technickými charakteristikami, nepřekonanými nikým na světě. Zjevným důkazem toho je nedávno uzavřená smlouva na dodávku S-400 s Tureckou republikou, která je členem NATO, poznamenal ministr. Bez posouzení otázek ohledně získání ruských zbraní se dnes neobejdou žádná naše setkání či jednání se zahraničními kolegy ve všech regionech světa".

Šojgu také sdělil, že Moskva je připravena podělit se o zkušenosti z použití techniky a zbraní v Sýrii, včetně systému PVO.

19.ledna Rusko odeslalo do Číny první komplet protiletadlového raketového systému S-400 Triumf. Zásilka obsahuje velitelské stanoviště, radar, energetická a podpůrná zařízení, náhradní díly, nářadí a další prvky systému.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Co nepochopili neobanderovci v Radě: zákon o reintegraci je hra Moskvy: Moskva získala Porošenka od Američanů - proč je nový Majdan v Kyjevě nevyhnutelný.

$
0
0
Margarita Kňazeva
24. 1. 2018    regnum

V posledních dnech proběhlo na Ukrajině několik velmi sledovaných událostí. Nejvyšší radou byl přijat zákon "O zvláštnostech státní politiky pro zajištění státní suverenity Ukrajiny na dočasně okupovaném území v Doněcké a Luganské oblasti" (dále jen zákon o "reintegraci Donbasu"), který je místními pravicovými radikály podáván jako důležité vítězství nad měkkým Porošenkem a jako objednávka na válku s Ruskem. O tomto a dalších s Ukrajinou souvisejících událostech je rozhovor s šéfredaktorem analytické redakce IA Regnum Jurijem Barančikem.

IA REGNUM: Nejvyšší radou přijatý zákon o reintegraci Donbasu prezentují kyjevské úřady jako významné vnitropolitické vítězství. Ukrajinská média podrobně analyzují "vítězství" a říkají, že poprvé v historii samostatné Ukrajiny byl "agresor nazván agresorem". Co k tomu můžete říci?
Zákon o "reintegraci Donbasu" nemá žádný vztah k občanské válce na východě Ukrajiny, protože tento konflikt je zcela v mezích, stanovených stranami konfliktu v Minských dohodách 2, jejichž znění, mimochodem, bylo schváleno rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Proto Ukrajina může přijmout ještě dalších sto zákonů o "reintegraci Donbasu", výsledek bude jediný - nulový, protože Ukrajina nemá v této otázce žádnou politickou subjektivitu, je výlučně předmětem mezinárodního práva.

Skutečný význam tohoto zákona, který ještě nedošel ukrajinským neobanderovcům v Radě, spočívá ve zvýšení pravomocí prezidenta ukrajinského nestátu Petra Porošenka před těmi událostmi, k nimž se schyluje v nejbližší budoucnosti.

Jde o dva problémy. Za prvé, pokud byly OSU dříve podřízeny ministrovi obrany Ukrajiny, nyní jsou převedeny do přímé podřízenosti prezidenta. Za druhé, prostřednictvím nového zákona dosáhl Porošenko významného zjednodušení postupů pro zavedení válečného stavu. Ve skutečnosti má nyní prezident právo to provést sám, na dobu neurčitou a na celém území země.

Co to znamená? Podíváme se na to logicky.

Vzhledem k tomu, že v tomto okamžiku je Donbas mimo politickou a státní pravomoc Kyjeva, může tedy Porošenko zavést válečný stav v LLR a DLR? Samozřejmě že nemůže. V souladu s tím jej může zavést pouze na území současné, silně územně kastrované Ukrajiny. K čemu by však Porošenko mohl potřebovat zavedení válečného stavu? Aby se bojovalo? Tato verze neprojde, protože občanská válka na Ukrajině beztak běží.

Rusko na území Ukrajiny nepůjde v žádném případě, s výjimkou jednoho - pokud se Kyjev sám nerozhodne vyhlásit válku Rusku a sám nevtrhne na ruské území. Ale to by byla pro kyjevský režim politická sebevražda - Moskva by velmi rychle vztyčila nad kyjevským Reichstagem svou vlajku, Západ by byl nucen to přiznat za porážku a zbavit se šílené junty, která ho povážlivě poškodí.

Avšak Porošenko, který má v Rusku dobrý obchod, to nikdy neudělá, ať by jej Američané do toho jakkoli postrkovali. Ať se píše o Porošenkovi cokoli, je si ale dobře vědom toho, že Američané jej takto používají proti Rusku, pak jej sami budou i soudit jako mezinárodního zločince, pokud ho neoddělají jako Kaddáfího.

Američané jsou velmi nespokojeni s tím, že Porošenko rozlouskl jejich úmysly a vede s podporou Kremlu svou hru. Z tohoto důvodu rozeštvávali proti Porošenkovi jak NABU (Národní protikorupční úřad Ukrajiny), tak i šíleného Micho (Saakašvili), aby jej vystrašili hrozbou nového Majdanu. Ale jak vidíme, povstání Saakašviliho splasklo, alespoň na nějakou dobu, a Porošenko se nejen udržel, ale také posílil své vnitropolitické pozice s pomocí Moskvy.

V důsledku toho může Porošenko potřebovat rychlé zavedení válečného stavu zjednodušeným postupem pouze v jednom případě - aby ho použil při svém čelení těm politickým silám, které se budou snažit jej předčasně svrhnout ještě před volbami v roce 2019. Takže při svém čelení vnitropolitické opozici. Tymošenková, mimochodem, velmi dobře pochopila skutečný význam toho, co se stalo, a ustoupila do pozadí - není to její úroveň hry, dokonce ani Kolomojského, je zde v sázce úplně něco jiného a se zcela jinými lidmi.

IA REGNUM: Vyslovil jste zajímavou tezi, že Porošenko posílil své pozice s pomocí Moskvy. Co tím myslíte, vždyť mnozí v Rusku interpretují vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou jako nepřátelské. Jak můžeme našemu nepříteli poskytovat pomoc?
Problém spočívá v tom, že čím méně informací lidé mají, tím více je mýtů a iluzí ohledně jejich poznání skutečné situace. Ukrajina, stejně jako ukrajinský národ, který je součástí ruského, není a ani nemůže být naším nepřítelem. Je to dočasně zbloudilá část našeho národa. To za prvé.

V souladu s tím, za druhé, Ukrajina a její zbloudilé elity spolu s částí otevřeně agresivních nacionalistů a rusofobů jsou pouze nástrojem Západu ve válce proti Rusku. Západem chápu, samozřejmě, ne všechen politický Západ, protože je velmi různorodý v geopolitickém smyslu, jsou tam i ​​naši spojenci, například tentýž Trump, ale pouze tu část, která je sjednocena ideologií černého světového projektu (mimochodem, fašismus je pouze součástí tohoto projektu, a nikoli ta nejhorší), a na organizační úrovni je spojena pouty hlubokého státu prostřednictvím různých druhů zednářských a jiných sektářských organizací sodomitského charakteru.

Navíc, nyní ještě není válka, ale probíhají zatím politické hry. V těchto hrách, pokud se máme držet toho názoru, že Ukrajina není nepřítel, ale nástroj, můžeme jej přesně tak použít proti našim skutečným nepřátelům. Proto Moskva cestou řady složitých kombinací v posledních letech prostě koupila část kyjevských elit, včetně klanu Porošenka, a odvedla ji zpoza moci Washingtonského krajského výboru (její černé části), a nyní je využívá ve své hře již proti této části globálních elit.

IA REGNUM: A jak na to reaguje "černý světový projekt"?
Je třeba poznamenat, že vedení černého světového projektu tato situace jednoduše běsní. Tolik sil a peněz investovali, aby Ukrajina rychle vyhlásila válku Rusku, ale vyklubal se z toho globální problém. Černý světový projekt plánoval blitzkrieg - aby mezi Ruskem a Ukrajinou proběhla válka, potom by se na Rusko pohnali všichni psi "mezinárodního práva" a z Putina by se udělal Miloševič.

Myšlenka bleskové války spočívala v tom, že černý světový projekt chápal - Evropa dlouho nevydrží v režimu sankcí proti Rusku a začne provádět separátní jednání, což také nastává. Evropa se podepsala pod protiruské sankce pouze za jedné podmínky - že Kreml se zachvěje pod tlakem klintonů a rychle vyvěsí bílou vlajku. Toto se ovšem nestalo a Evropa se nyní křečovitě dostává z této krize.

Namísto blitzkriegu uvízl černý světový projekt až po uši na Ukrajině. Trump, jako zkušený manažer nezměnil postupy Obamy-Clintonové ohledně Ukrajiny a nezměnil tým CIA-ministerstvo zahraničí USA pro Ukrajinu, ale dal jim určitou dobu na vyřešení problému - vy jste si totiž zavařili, říkáte, že je vše pod kontrolou, takže konejte a já se na to podívám, až sdělíte výsledky.

IA REGNUM: Nakolik to je správné z hlediska vnitropolitických procesů v USA?

Ve skutečnosti, pokud jde o řízení, Trump umožnil, aby se silová část amerického hlubokého státu ještě více ponořila do ukrajinského bahna, aby později s ještě větší intenzitou poukázal na toto zahraničněpolitické fiasko demokratů a aby s ještě větší silou demonstrativně a veřejně vypráskal tuto část amerického establishmentu.

Černý světový projekt potřebuje na Ukrajině rychlé výsledky, ale ty nejsou. Ztrácejí tempo. Místo toho, aby se již dávno zbavili tohoto projektu a zabývali se Čínou, jsou nuceni s ní provádět tanečky. Čím dál víc to je ale těžší a těžší.

Problém je v tom, že Moskva běží na dlouhou trať. A "projekt Ukrajina není Rusko" dnes ve své nejagresivnější podobě svazuje černému světovému projektu ruce. Evropa si uvědomila, že věc zapáchá petrolejem a realizuje druhou větev Severního proudu. Jakmile bude hotový, začne se s realizací Tureckého proudu 2, kterému dal nedávno zelenou Erdogan výměnou za vojenskou operaci v Afrinu, již na území Evropy s "železobetonovými zárukami" samotné EU; přes Ukrajinu půjde malý proud výhradně pro potřeby samotné Ukrajiny a východních oblastí východoevropských států.

Výsledkem je, že Putin dokázal přeplatit Porošenka (nástroj) od černého světového projektu a naladit jej proti jeho předchozím šéfům. Proto vypuštění informace o tom, že Vladimír Putin mívá tajná jednání s Porošenkem, má velmi úzký významový podtón - jejím odběratelem je právě ta globální vládnoucí skupina, která Porošenka použila proti nám. Nyní se Putin rozhodl veřejně oznámit, že jej používá proti nim.

IA REGNUM: Vypadá to, že Moskva dvakrát na Ukrajině obehrála nejen juntu, ale také její loutkáře?
Ano, zveřejnění velmi citlivých informací je velmi hlasitý veřejný políček, prostě upřímný výsměch vedení černého světového projektu, což u něj vyvolává jen šílený vztek a podráždění. Ale když soupeř ztrácí kontrolu a racionalitu, je to dobře, začne dělat ještě více chyb.

Teď se určitě vrhnou na svržení Porošenka, aby se vrátili k původnímu scénáři právě před prezidentskými volbami v Rusku, ale Porošenko už má silový mechanismus, aby se ochránil před palácovým převratem nebo Majdanem, zavede válečný stav a rozdrtí před volbami jakoukoli opozici. Ale i kdyby uspořádali Majdan a Porošenka svrhli, příští prezident by byl absolutně nelegitimní. A to se už vůbec nehodí. Je třeba, aby válku rozpoutal legitimní Porošenko, ale ten je již odkoupen Moskvou. Jedná se o klasický zugzwang pro černý světový projekt - každý další tah je horší než ten předchozí.

IA REGNUM: Proč to Vladimír Putin dělá?
Podle mého názoru je hlavním úkolem Vladimíra Putina vnucení černému světovému projektu budoucích jednání o Ukrajině, která, nepochybně, budou probíhat za jeho podmínek. A Trump to také chápe, ale zatím nemá dost sil na to, aby zakroutil krkem černému světovému projektu v USA. Z tohoto důvodu je třeba to provést tak, aby tito lidé sami přišli k Trumpovi a řekli, že hra je ztracena a aby nastínili podmínky své bezbolestné rezignace.

V souvislosti s přijetím zákona o reintegraci Donbasu a vypuštěním informace o kontaktech Putina a Porošenka můžeme říci, že vše jde podle plánu. Přijetím zákona o reintegraci dali neobanderovci Porošenkovi sami silový nástroj pro vlastní začištění a zveřejnění informací o pravidelných setkáních Vladimíra Putina s Porošenkem ukazuje, kdo je nyní skutečným šéfem "čokoládového krále", kdo řídí partii na Ukrajině. Pro Evropu, mimochodem, bude zveřejnění této informace znamenat sdělením o tom, že Putin na Ukrajině všechno kontroluje a že kontraproduktivní hru na sankce je na čase ukončit.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Nepřesvědčivý řečnický výkon Jiřího Drahoše na Primě umožnil prezidentu Zemanovi to, o čemž jeho sok dopředu tvrdil, že se jím nenechá namazat na chleba; nechal, a to před skoro dvěma miliony televizních diváků

$
0
0
Břetislav Olšer
24.1. 2018  Rukojmí
Jiří Drahoš a Miloš Zeman se v úterý večer v televizi Prima střetli v prvním přímém duelu – vsedě (na úplný konec Zeman vstal) a před hledištěm, které si mohli sami zaplnit. Oba týmy kandidátů dostali vstupenky a měli možnost pozvat si do divadla své podporovatele včetně VIP osobností, a to rovným dílem. Každý z nich získal polovinu míst v hledišti, resp. 400 lístků, což odpovídá kapacitě Hudebního divadla Karlín…
Duel se vysílal živě, trval přes hodinu a moderátorem byl Karel Voříšek, který byl minimálně o třídu lepší než kožený Koranteng z TV Nova. Dotazy z publika v plánu nebyly, ale hurónský potlesk a povyk to plně vynahradil. Pár stovek Drahošových obdivovatelů hlavně z řad studentek a studentíků byla k rozeznání svými pištivými hlásky.

Zeman na to řekl, že snad se na něho zase s křikem neřítí další polonahá ukrajinská členka skupiny Femen... Drahoš i Zeman mohli na úvod každého z přichystaných bloků hypoteticky položit jednu otázku svému soupeři.

Jiří Drahoš a Miloš Zeman v prezidentském duelu na FTV Prima... Foto: Screen: FTV Prima

Televize Prima stanovila pro debatu čtyři tematické okruhy. Prvním jsou možnosti změn v Ústavě ČR, například referendum (neřešili), rodinná práva u párů stejného pohlaví (neřešili), prezidentské veto či zrušení Senátu (v podstatě neřešili). Druhým okruhem bylo vyrovnání se s minulostí či církevní restituce. K postoji ke komunismu se kandidáti nedostali vůbec...

Třetí okruh zahrnoval témata domácí politiky, například EET, na kterou však opět nedošlo, probrali velmi stručně zejména kvůli slabým argumentů Drahoše protikuřácký zákon či ústavní právo nosit zbraně. Na migraci a kvóty sice došlo, ale na vztah k Rusku reagoval jen v podrážděném frázovitém pokusu Drahoš, čímž Zemana nijak nevykolejil…. Marnost nad marnost…

Zeman na úplném začátku prohlásil, že se na setkání těšil. „Já jsem o panu Drahošovi prakticky nikdy nemluvil,“ uvedl Zeman s tím, že Drahoš o něm hovořil na setkáních s lidmi, takže nabyl dojmu, že se do něj zamiloval, a nabídl mu, aby mu dal svůj hlas. Drahoš hovořil poněkud nervóznější dikcí opáčil, že se na Zemana také těšil v narážce na to, že prezident „nedělal kampaň“.

Vzhledem k tomu, že Jiří Drahoš měl navzdory hromádce popsaných taháků na svém klíně a svému pokřivenému křečovitému úsměvu náramnou trému, byl prezident Zeman naopak jako obvykle v ráži a několikrát nachytal Drahoše s jeho (ne)znalostmi na hruškách. Nervozita způsobila, že Drahoš jako první svoji větu vyhrkl bez přemýšlení, když se Zemana zeptal, zda byl opravdu jeho nejhorším zážitkem pád ČSSD; prezident ho za to vypeskoval, že se nedrží tématu zadaného televizí Prima.

„Člověk, který neumí dodržovat ani elementární pravidla je poněkud nebezpečný sobě i svému okolí,” zaútočil Zeman. Drahoš mu připomněl, že v tematických okruzích byla i otázka domácí politické situace, což s tím souvisí. Moderátor Voříšek to šalamounsky potvrdil. Na to Zeman dopověděl, že když byl osm let šéfem ČSSD a dovedl ji až k více než 30 procentům, proto pro něho byl nejhorší zážitek, když se loni ve volbách socialisté dostali tak tak nad sedm procent...

Zeman v diskusi zopakoval, že jmenuje i napodruhé premiérem šéfa ANO Babiše navzdory tomu, že je trestně stíhán. Oznámil, že ho jmenuje premiérem během února a navzdory Drahošovu stokrát omletém tvrzení o nemožnosti vlády v čele s trestaným premiérem, Zeman zopakoval, že Babiš je - řečeno s Cimrmany - sprostý podezřelý, že platí presumpce neviny a že šéf ANO je suverénním vítězem voleb - 30 ku 11.

Drahoš mu na to popletený ze sněmovních procedur opáčil, že premiér není funkce volená, nýbrž jmenovaná. Zeman na to ihned reagoval: „Ale oba dva víme, že vítěz voleb se jmenuje Andrej Babiš. Pokud to nevíte, protože vy kroutíte hlavou, tak asi každý z nás sledoval jiné volby v naší zemi," poznamenal za mohutného aplausu Zeman a zdůraznil, že hnutí ANO stále trvá na kandidatuře svého předsedy na premiéra.

O jmenování premiérem Petra Fialy (ODS), jenž skončil druhý s odstupem jako mrakodrap, řekl, že neuvažuje o tom "jmenovat druhou ligu". Rozdíl mezi Babišem a Fialou je podle něj velký.

Drahošův Jablunkov po volbách...

Oba kandidáti se při představování na úvod místo potlesku od svých příznivců dočkali spíše pískotu a hučení od svých odpůrců. Při představování jejich manželek se Ivana Zemanová dočkala potlesku, zatímco Evu Drahošovou Zemanovi příznivci „vybučeli“.

Pak měla přijít chvíle, na kterou Drahoš celou dobu čekal; pokusil se v závěru vše vrátit Zemanovi jeho někdejší citací o tom, že „třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt“. Vyprovokoval tímto svým vítězoslavným sdělením svoji ženu Evu, do té chvíle sedící jako na trní, k frenetickému potlesku a jásotu, až se celá roztřásla.

Zeman se právem ohradil, že v roce 1992 jako poslanec Federálního shromáždění ČSFR jen před šestnácti lety citoval to, co řekl psychiatr prof. Cyril Höschl ve svém projevu, který koncem září 1990 přednesl v pražském Karolínu.

"Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt…“

Jediným drobným Zemanovým omylem byl záměna Velké auly Karolina za Lucernu, kde měl Drahoš básnit o 2 600 běžencích pro Česko... Debata se konala za velmi přísných bezpečnostních opatření. Veřejnost byla dvakrát prohledávána, zavazadla přítomných novinářů dokonce očenichal policejní pes.

Bývalý moderátor České televize Petr Studenovský, co radí prezidentskému kandidátovi Jiřímu Drahošovi, jak má veřejně vystupovat, se moc nevyznamenal; Jiří Drahoš byl slabý a ještě slabší. Přestože Studenovský v rozhovoru pro Aktuálně.cz upozorňoval, že před druhým kolem bude hlavně třeba změnit taktiku a pořádně se připravit na debaty s Milošem Zemanem.

Nepřipravil; ai že zklamal i Pavel Kolář, co řídí Drahošovu volební kancelář, jichž má exšéf Akademie věd hned několik…

Navzdory tomu, že Fero Fenič, filmový režisér, scénárista, producent a filmový organizátor požadoval po TV Prima i České televizi, aby televizní debaty, v nichž se oba prezidentští kandidáti střetnou, proběhly vestoje. Prý to „odpovídá principům rovnosti, neznevýhodňování žádného ze soupeřících, základním podmínkám fair play sportovních klání i obvyklosti obdobných prezidentských diskusí ve světě. Ani kandidátům nic nebrání v dodržení této zvyklosti, protože oba dva veřejně potvrdili, že jsou zdraví a plní sil.“

Argumentování zkrátka tím, že by kandidáti na prezidentský úřad měli absolvováním televizní debaty vestoje prokázat, že jsou zdraví a plní sil… Patrně jím propagovaný postoj ve stoje vycházel z bolestivých praktik čtyřprocentní skupiny, která by se možná dala charakterizovat parafrází z vlastních řad, z diskuze v časopisu LUI: "Žiju s buznama, řiť (ne)mám v cajku"... http://www.rukojmi.cz/clanky/5364-reziser-fenic-pozaduje-prezidentske-debaty-vestoje-aneb-ferovost-na-prvnim-miste

Inu, prezidenta Zemana doprovázela na setkání jeho žena Ivana či mluvčí Jiří Ovčáček, s Jiřím Drahošem přišla žena Eva a také Horáček, Hilšer... atd. Společnost, která se sice po více než hodině duelu snažila projevovat své nadšení, přičemž však zjevně nezakryla své vnitřní pocity, které by se daly přirovnat k chování smečky spráskaných psů, tedy spíš k houfu voříšků á la Karl von Bahnhof…

To že by měl být příští prezident? Si děláte srandu,ne?

$
0
0
Jiří Baťa
24. 1. 2018
Po shlédnutí duelu kandidátů na prezidenta pánů Drahoše a Zemana na TV Prima jsem nebyl daleko od infarktu. Upřímně řečeno, neočekával jsem ze strany pana Drahoše nějaký triumfální výkon, ale to co předvedl, je přímo deprimující při pomyšlení, že tento člověk by, nedej bože, mohl být prezidentem ČR. Tímto názorem nechci říct, že jediný schopný člověk pro tuto funkci je Miloš Zeman, i když z výsledků prvního kola vyplynulo, že je jedním ze dvou favoritů. Ovšem zjištění, že spolufavoritem na tuto funkci se stal pan profesor Drahoš, pak již jen z jeho veřejných vystoupení je zřejmé, že tento člověk ve funkci prezidenta by bylo hotové neštěstí. Jakkoli zbylí kandidáti byli poraženi jsem názoru, že by se mezi nimi našel nejen rovnocenný, ale otevřeně říkám lepší kandidát, než je pan Drahoš. Třeba Mirek Topolánek, i když já bych mu hlas nedal.


     Není nejmenších pochyb o tom, že v přímém televizním duelu obou pánů měl zcela jednoznačně navrch současný prezident Miloš Zeman, zatímco pan profesor Drahoš,  podle mého názoru a vkusu (a zcela jistě nejen mého) nebyl rovnocenným sokem a svým projevem  „shořel  jak papírový čert“!  Populisticky obrýlený pan profesor Drahoš jako řečník je naprosto neschopný ve srovnání  s  M. Zemanem. Tento fakt se projevil právě v situaci, kdy lze jeho řečnické schopnosti a projevy lze srovnávat     s jiným řečníkem, v tom případě navíc s fenoménem M. Zemanem.

     Docela chápu, že jeho mnohá individuální  vystoupení před veřejností na jeho „kontaktních“ besedách s občany bylo relativně bezproblematické, protože  neměl  oponenta, se kterým by si mohl vyměňovat kandidátské názory.  Není bez zajímavosti, že  pan Drahoš  nejenže nemluví plynule,  souvisle, v řeči se  zadrhává a s pomocí rukou hledá slova. Přes tyto vady na kráse jeho vystupování, však přesto  obšťastňuje přítomné občany neskutečně populistickými frázemi, které jako frenetické, nereálné, těžko splnitelné sliby jsou často poněkud méně chápajícími, ale rovněž i méně obezřetnými občany, bohužel,  přijímány s nadšením a potleskem, uf!

     Duel pana Drahoše s M. Zemanem byl pozoruhodných hned z několika hledisek. Především nebylo možné nevidět značnou  bezradnost pana J. Drahoše, když měl odpovídat M. Zemanovi na jeho otázky nebo názory.    K  odpovědím mu nakonec pomohlo „jeho“ publikum (jak bylo možno ze záběrů TV kamer patrné, převážně z mladých lidí, nejspíše delegovaných studentů), kterému vydatně potleskem pomáhala jednak paní Drahošová, ale také pánové Horáček a Hilšer (oba s doprovodem svých manželek), kteří přislíbili profesoru Drahošovi podporu a hlasy. Pan profesor počkal,až se „jeho publikum“ vybouří a teprve po získání času, začal nesouvisle a nejistě odpovídat.

    Dalším zjištěním byla skutečnost, že profesor Drahoš svými odpověďmi ne vždy bezprostředně reagoval a odpovídal na danou problematiku, což činil buďto zcela nejistě, nebo se tomu vyhnul úplně. To v případě, kdy jak poznamenal M. Zeman, nemá na věc žádný názor! O to více se ale snažil populisticky argumentovat takovými příklady, kterými zvyšoval adrenalin svých mladých fandů a příznivců. Nicméně byly to známé příklady, které jako „antizemanovštinu“ již delší dobu používají v mainstreamu k zjevné dehonestaci M. Zemana coby současného prezidenta. Pan Drahoš si také např. neodpustil rýpnout, že on by do Ruska a Číny rozhodně nejezdil řešit otázku imigrace, na což prezident Zeman zareagoval zcela adekvátně odpovědí, na kterou neuměl  profesor Drahoš nijak zareagovat. Podobný byl výpad pana Drahoše když prezidentu Zemanovi vytkl, že prý se osobně v zahraničí nijak nebo vůbec neangažoval v projednávání problematiky imigrace, na což mu M. Zeman rovněž odpověděl, že ve této záležitosti dokonce jednal i s A. Merkelovou, kdy v této souvislosti také řekl, že pokud si pozvala domů hosty, neměla by je na oběd posílat k sousedům.

      Neúspěšných „ataků“ vůči M. Zemanovi ze strany pana Drahoše  byla celá řada, nicméně nebyl snad jediný, kterým by se pan Drahoš de facto neztrapnil, viz jeho poučování M. Zemana o tom, co má a nemá prezident podepisovat apod. Na druhou stranu  M. Zeman také panu Drahošovi připomněl jeho prohlášení o tom, že ČR by byla schopna přijmout 2.600 imigrantů, čímž chtěl naznačit, že pan Drahoš pokud zrovna nelže, tak ale určitě nemluví pravdu když říká, že je proti přijímání imigrantů  a proti kvótám!

     Ačkoliv vystoupení profesora Drahoše v duelu s prezidentem Zemanem mělo z objektivního hlediska, velmi slabou úroveň, v sále přítomná slabší polovina publika intenzivně až zoufale svého kandidáta pana Drahoše podporovala. Marně. Dojem, který profesor  J. Drahoš v duelu s Milošem Zemanem z hlediska jeho znalostí a předpokladů pro výkon prezidentské funkce zanechal,  byl zcela tristní. Vezme-li v úvahu všechny  nám známé  Drahošovy „minely“ a mínusy“, slovní úlety a faux pas, jako např. že šel do boje o prezidentskou funkci kvůli vnukům, nebo názor jeho manželky, že na hradě dnes není slušnost a žemanžel je slušný a proto se hodí na post prezidenta, stejně jako její velmi nezdvořilé a netaktní vyjádření, že pokud by mělo dojít k duelu mezi manželem a M. Zemanem, tak pouze dobu jeden a půl hodiny a duel by musel být uskutečněn výlučně ve stoje, to vše již samo o sobě o nich mnohé napovídá nebo vypovídá. Že to není zrovna lichotivé a pozitivní, je nasnadě.

     Nemohu se zbavit dojmu, že oběma,  jak panuprofesorovi Drahošovi, tak jeho paní, stoupla sláva do hlavy a už se vidí na Pražském hradě. Není se čemu divit, pan profesor Drahoš ve své kampani sice dost neobratně, zato velmi populisticky a kupodivu účinně zapůsobil na své posluchače, ke kterým mluvil o tom, co chtěli slyše tedy, že všechno co do dnešního dne Miloš Zeman dělal bylo špatné, škodlivé, nedůstojné, nedemokratické  a hlavně neslušné. A až příliš často bylo slyšet jeho neskromná „já“, co by on dělal jinak, lépe, jak by národ spojoval, a hlavně by jednal slušně, protože slušnost na hradě chybí. To samozřejmě u  části věrných,   „uvědomělých“ občanů (hlavně pak zmanipulovaných studentů) vždy našlo patřičnou odezvu. A hlavně, při jeho besedách mu nikdo neoponoval, protože se jich zúčastňovali jen ti, co jej hodlají  podporovat a zřejmě také dají i své hlasy.

     Chtělo by se říct známé „každý svého štěstí strůjce“, ale v případě voleb prezidenta to neplatí. Pokud zvítězí populismus, přehnané nesplnitelné sliby, virtuální vzhled intelektuála a slušňáka, ale také pokrytectví a faleš, snaha dobít se postu prezidenta kvůli vnoučatům, nebo také proto, že manželka o něm tvrdí, že je slušný člověk a proto se hodí na prezidenta,  je opravdu, ale opravdu (viz exprezident V. Klaus) málo a ke spokojenosti občanů naprosto nedostatečné. Nemluvě o tom, že ani jeho minulost není zrovna křišťálově čistá. Pan profesor Drahoš však ve své populistické euforii jen velmi zřídka (jestli vůbec) mluví o vlastenectví,  samostatnosti, národní identitě, příslušnosti ke slovanským národům, zato  neopomíná zdůrazňovat potřebu vztahů a spolupráce se západními spojenci s EU, NATO, NWO atd.

     Že pan profesor Jiří Drahoš není vhodným kandidátem na prezidenta se dostávalo na denní světlo postupně, protože upřímně řečeno, pokud   o něm nebyly známy osobní indicie, svým na první pohled sympatickým vzezřením udělal na mnohé dojem a u mnohých bohužel i zůstal přesto, že se prokázalo, že zdání klame. Pod pěknou vizáží ne vždy musí stejně pozitivní obsah. To si dodnes mnozí neuvědomují a i nadále jsou pod vlivem jeho slušňáckého „kukuč“.  Nu což, jejich volba, jejich zklamání. Pokud šlo o prognózu, že si M. Zeman namaže pana Drahoše na chleba (původní záměr pana Horáčka, že si on M. Zemana namaže na chleba), pak se do puntíku naplnila. Tak to alespoň vidím já.   

Kdyby tak větší část národa ukázala těm Halíkům, lhářům z ČT a ČRo a mainstreamu zdvižený prostředníček... Režisér Václav Dvořák o nezpůsobilém Drahošovi a přátelích kultu Václava Havla

$
0
0

ROZHOVOR
24.1.2018 ParlamentníListy
„Zatím za Drahoše pracují PR agentury, média, příznivci a on mlčí. Podobně tomu bylo před pěti lety s občanem Schwarzenbergem. Pak v přímém přenosu Schwarzenberg otevřel pusu a – prohrál. Odhalil se jako nezpůsobilý. Jak jsem postřehl, pan Drahoš je na tom stejně jako kníže blahé paměti. Malé znalosti, samé fráze, žádný osobní názor. Doufám, že to diváci přímých přenosů z duelů poznají také,“ uhodil hřebíček na hlavičku těsně před prvním opravdovým duelem obou prezidentských kandidátů režisér Václav Dvořák. Kdo má podle něj navrch? Zeman, nebo Drahoš? „V téhle souvislosti se mi líbí srovnání Drahoše s Chamberlainem a Zemana s Churchillem...,“ naznačuje Dvořák pro ParlamentníListy.cz. 

(na fotografii dokumentarista Václav Dvořák a poslanec Jaroslav Foldyna na pietě za oběti bombardování Jugoslávie)

Za pár dní se budeme ve druhém kole prezidentských voleb rozhodovat mezi Jiřím Drahošem a Milošem Zemanem. Kdo z nich je lepší a proč? Koho upřednostňujete? Drahoše, anebo Zemana?

Budu volit Miloše Zemana, protože usiluje o samostatnější a suverénnější politiku českého státu, našim podnikům otevírá dveře na nové velké a rychle rostoucí trhy v Číně a Rusku, nesmiřuje se s rolí kolonie Německa, kterou nám mnozí jeho oponenti chtějí vnutit. Svým politickým rozhledem ční nad svými kritiky a konkurenty. Zkrátka uskutečňuje vizi, která se mi líbí. I když s některými jeho výroky nesouhlasím (viz přesunutí hlavního města Izraele do Jeruzaléma), je pro mne zárukou předvídatelné suverénní české politiky v rámci EU a neměnného postoje k přílivu ilegálních migrantů do Evropy. Reprezentuje pro mne demokratického politika, který ztělesňuje prosperitu, svobodu a bezpečnost.

Prezidentský kandidát Jiří Drahoš definitivně potvrdil, že se zúčastní opravdu pouze dvou debat, kde se vůbec poprvé utká z očí do očí s Milošem Zemanem. Současná hlava státu přitom přislíbila diskuse čtyři. A tak si Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček začal Drahoše dobírat. „Aby Jiří Drahoš nemusel pana prezidenta hledat, poskytuji mu přehled duelů. Pane profesore, nebojte se, neschovávejte se a přijďte debatovat s panem prezidentem!“ napsal Ovčáček na sociální síti s přehledem duelů. Ten první se konal již v neděli na TV Nova, kde se však Zeman ukázal sám. Tento „duel“ vidělo ale přes jeden a půl milionu diváků. Neudělal Drahoš botu, že na Novu nedorazil?

Od Jiřího Drahoše je to asi přiznání zbabělosti. Absence v diskusích je pro něj snesitelnější či výhodnější, než kdyby zariskoval a odhalil se jako člověk, který není vhodný pro funkci prezidenta. Zatím za Drahoše pracují PR agentury, média, příznivci a on mlčí. Podobně tomu bylo před pěti lety s občanem Schwarzenbergem. Pak v přímém přenosu Schwarzenberg otevřel pusu a – prohrál. Odhalil se jako nezpůsobilý. Jak jsem postřehl, pan Drahoš je na tom stejně jako kníže blahé paměti. Malé znalosti, samé fráze, žádný osobní názor. Doufám, že to diváci přímých přenosů z duelů poznají také.

„Fakticky správně se Zemanovi podařilo mluvit v 11 případech, jasnou chybu udělal devětkrát a k tomu bylo deset jeho výroků zavádějících a dva neověřitelné,“ napsaly k Zemanově vystoupení na Nově Lidovky.cz. Toto médium ale nebylo zdaleka samo, kdo se do Zemana pustil za to, že se do pravdy několikrát „netrefil“. Co se dá k tomu říci?
Prezident mluvil správně věcně. Nevím, co mu Lidovky vytýkají. Lidovky se musejí brát s velkou rezervou. Je to jedno z médií, které vytváří svůj vlastní virtuální svět a sugeruje ho svým čtenářům. Není jich moc, a tak jsou Lidovky chronicky prodělečné.

O Drahošovi se říká, že je to slušný člověk. Prý jen tak neútočí. I přesto ale vypustil toto: ,,Rád bych se lidí zeptal, proč si myslí, že je Miloš Zeman zrovna politik, který je ochrání nebo který údajně zastává jejich zájmy. Z mého pohledu je výsostný intelektuál, člověk, který v životě fyzicky nepracoval, a z mého pohledu ani moc nemůže běžným lidem rozumět,“ uvedl s tím, že Zeman snad v životě nepřeřízl pilou prkno a neví, co je běžná fyzická práce. Dá se na to něco vůbec říct? Chápe vlastně Drahoš, o čem že je „prezidentování?“

Podle Drahoše asi prezident ráno vstane, štípe dříví, pak přeřezává prkénka, poté béře lekce, jak rozuměti lidem... Směšné. Zeman je především politický praktik s velkou vizí. A jak jsem uvedl, ta vize silné, suverénní a České republiky, ve které se pracujícím a podnikajícím lidem žije dobře, kde se žije dobře důchodcům i mladým rodinám, tahle vize se mi moc líbí. A líbí se mi i Zemanova realizační cesta.

Na konto Drahoše také tzv. pražská kavárna říká, že je mladší, nemluví sprostě, vypadá zdravě a občas může působit i sympaticky. Stačí to ale k funkci hlavy státu?

Pražská kavárna čili přátelé kultu Václava Havla se ve svých hodnoceních už mnohokrát spletli, viz Schwarzenberg apod. Tak bych ani toto hodnocení nebral vážně. U Drahoše jsou velmi varovné především jeho změny názorů o 180 stupňů. Viz migranti. Je to člověk, od kterého se můžeme nadít nejednoho nepěkného překvapení. Toho se chci ušetřit, a proto mu hlas nedám.

V téhle souvislosti se mi líbí srovnání Drahoše s Chamberlainem a Zemana s Churchillem: slušně vychovaný téměř abstinent, sportovec, který nevypustil sprostého slova – Chamberlain – podepsal Mnichovskou dohodu s Hitlerem. Na druhé straně nevychovaný, často obhroublý muž silných výrazů, neustále nasáklý whisky a s doutníkem v ústech, potácející se o holi a nikdy nesportující – Churchill – vyhrál válku!

Mnozí Drahošovi nasazují psí hlavu za to, že kradl údajně jako vědec nápady, a dokonce i vyžadoval spoluautorství patentů, což nedávno potvrdil někdejší spolupracovník Drahoše, který spolu s ním pracoval v Ústavu chemických procesů Akademie věd České republiky. (Jeho jméno j......... ale veřejně jej prezentovat nechci – má poznámka). Také prý vyplulo na povrch, že Drahoš kdysi spolupracoval s StB, i když on sám to vyvrací a říká, že k jeho osobě nebyl nikdy veden spis v žádné kategorii a lustrační osvědčení má čisté. Jak to tak vypadá, tak Drahoš asi nebude takovým svatouškem, kterého z něho kavárna dělá. Můžeme se ale mýlit...

Někteří vedoucí vědeckých institucí mají opravdu sklon takhle postupovat – přiživovat se na práci a úspěších svých podřízených kolegů. Jestli Drahošovi kritici mají důkazy, sem s nimi. Jeho činnost za minulého režimu je zajímavá a sama o sobě by mohla svědčit pro ona tvrzení o spolupráci s StB. Ale o důkazech nevím, jen o indiciích.

Líbí se vám na Jiřím Drahošovi vůbec něco? V čem má přednosti?
Ano, pečuje o své fyzické zdraví.

V prvním kole Praha volila Drahoše, venkov zase Zemana. Více vzdělaní lidé volili Drahoše, méně vzdělaní volili Zemana. Starší lidé volili Zemana, Drahoš měl mladší voliče. Čím si vysvětlujete zejména ten údaj o vzdělání? Dá se mu věřit?

Jsem Pražák, Vinohraďák, vysokoškolák, mám dospělé syny, jeden z nich je také absolvent VŠ, moji švagři jsou všichni vysokoškoláci a všichni jsme voliči Miloše Zemana. Vzdělaný člověk především používá svůj rozum. Někdy se až divím, jak někteří kolegové vypnou racio a jen papouškují cizí pitominy. Nevím, kde tvůrci statistik berou své poznatky. To, že Zemana preferují starší voliči, svědčí o tom, že mu dávají přednost lidé zkušení, kteří toho hodně prožili a mnozí i hodně zakusili. Nejsou to mladí naivkové jako ti středoškoláci, kteří při fingovaných volbách, které na gymnáziích páchá Člověk v tísni, volí „spontánně“ TOP 09, aby pak po prokouknutí rychle vystřízlivěli.

Tohle naivní nadšení jsme přece zažili tu se Stranou zelených, tu s Věcmi veřejnými, nyní s Piráty. Jejich volební výsledky jsou částečně způsobeny protestem a z velké části naivitou a politickou nezkušeností mladých voličů. Tohle mají starší lidé už dávno za sebou. A že pro Zemana volí venkov? No, nedivte se. Na venkově, na vesnicích a v menších městech je potřeba výrazně zlepšit lidem život. Leží tam náš velký společenský dluh. A lidé vědí, že Zeman je cesta k nápravě, ne Drahoš či nějaká partička „pražské kavárny“, která na ně z vysoka kálí a nemá pro ně nic než pohrdání a urážky.

Tomáš Halík řekl, že druhé kolo voleb ukáže, co jsou Češi zač a jakou budoucnost si zaslouží. Již před prvním kolem uvedl, že kdo dá hlas Zemanovi, proviní se proti zájmům České republiky. Co si o jeho slovech myslíte?
Nechtějte po mně, prosím vás, komentovat Halíka, to bych se asi dopustil nepublikovatelných výroků. Volby spíš ukážou, do jaké míry česká dospělá populace podléhá mediálnímu masírování. Uvědomte si, že protizemanovská kampaň tu běží nepřetržitě víc než pět let! Byl bych rád, kdyby větší část národa ukázala těm Halíkům, lhářům z ČT a ČRo a celému mainstreamu čistě zdvižený prostředníček.

Ivana Zemanová řekla o svém manželovi, že Miloš nikdy nepracoval pro osobní obohacení a nikdy nepřestal hájit zájmy České republiky. Jenže kritici naopak míní, že nevypadá poslední rok dvakrát nejzdravěji a dělá mnoho přešlapů. Třeba tím, jak prý nehájí zájmy českého státu, ale naopak stojí za zájmy Ruska či Číny. Co se dá k tomu dodat?

Paní Zemanová má pravdu. Proto je také Miloš Zeman nevydíratelný. Zájem českého státu je nebýt ekonomickou kolonií. Vymanit se z koloniální závislosti bude pro nás pro všechny dobré. A že je to výhodné i pro Rusko či Čínu? No samozřejmě, obchod a spolupráce musejí být výhodné pro obě strany. Ostatní jsou demagogie lidí, kteří nám chtějí škodit, a Zeman jim stojí v cestě.

Kdyby Zeman nakonec ve druhém kole prohrál, jak by se měl zachovat? Co podle vás udělá?

Asi opět odejde na Vysočinu, bude si číst knížky, objímat stromy a přijímat přátele tak, jak to činil předtím, než se stal prezidentem. Byla by to ale docela škoda. My budeme hledat svého kandidáta, který to nesvéprávnému bratrstvu pražské a brněnské kavárny a všem mediálním manipulátorům v příštích volbách nandá.

Ale především by měl napsat knihu o svém prezidentování. Pokud nebude ve funkci, bude se moci vyjadřovat otevřeněji, a my bychom se možná dozvěděli zajímavé věci.

- - - 

 

V této prezidentské volbě jde o existenci naší země

$
0
0
 Jaroslav Tichý a Vladimíra Vítová
24. 1. 2018
Stojíme na dějinné křižovatce a máme na výběr dvě cesty: buď zvolit strategii národního státu a zachování České republiky, kterou představuje Miloš Zeman nebo strategii postupné likvidace ČR, kterou představuje Jiří Drahoš. Důležitost volby nové hlavy státu totiž souvisí s vývojem situace ve světě. Touto volbou velmi pravděpodobně rozhodneme o dalším osudu celé naší země. V této prezidentské volbě jde tedy o střet mezi prosazováním českých národních zájmů a mezi prosazováním cizích zájmů u nás, a to na úkor našich občanů. Tato hlavní skutečnost je našimi masmédii zamlžována. Pouze se snaží o personifikaci, při níž zesměšňují a urážejí stávajícího prezidenta České republiky M. Zemana, podporovatele českých národních zájmů, a nepodloženě vyzdvihují obhájce cizích zájmů u nás J. Drahoše.


Doslova na našich hranicích se již nachází vlna islámských migrantů, kteří byli využiti jako zbraň ke zničení stávající Evropy – národních států, obyvatel, kultury, jazyků, náboženství způsobu života, atd. Migraci přímo podporuje bruselské vedení EU, jakož i mnozí představitelé většiny členských zemí EU. O obraně Evropy se ani neuvažuje! EU je propojena s NATO finančně, organizačně i personálně, a proto se ani NATO nehodlá zabývat jakoukoliv ochranou schengenských hranic.

Pod záminkou „ruského nebezpečí“ se přesunují stále nové vojenské jednotky USA a jejích satelitních zemí (členů NATO) k ruským hranicím ve snaze vyprovokovat válku s Ruskem, od níž si slibují někteří neoconi v USA, že jim válka s Ruskem opět poslouží k tomu, aby se USA znovu postavily na nohy. USA budují i nové vojenské základny v Rumunsku a Polsku či Slovensku, čímž se - v případě konfliktu s Ruskem - tyto země automaticky stanou cílem odvetné palby. Ze strany USA a NATO je velký zájem dostat do stejné situace také naši zemi. Kdo to nevidí nebo vidět nechce je blázen a sebevrah.

Existence našeho státu je ohrožena nejen z důvodu války s Ruskem, pokud se do ní necháme naplno zatáhnout, nýbrž i z hlediska setrvalých snah „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ o revizi výsledků Postupimské konference, o jejich návrat do českého pohraničí a o návrat jejich majetků. Zejména nemovitostí. S tím souvisí rozmělňování jednotlivých členských zemí EU do euroregionů. V případě ČR jsou plánovány tři euroregiony: Čechy, Morava a Slezsko a jejich propojení s Německem, Rakouskem a Maďarskem. Cílem tohoto záměru je rozbít odpor jednotlivých členských států EU proti diktátu Bruselu, který se tak snaží obnovit v Evropě velkoněmeckou Říši, tentokrát ekonomickými prostředky.

Po roce 1989 nám byla předurčena pozice kolonie. Podle toho vypadají naše příjmy, důchody, kupní ceny čehokoliv a podřadná kvalita potravin. Tomu odpovídá také obrovský odliv zisku vytvořeného našimi lidmi do zahraničí – ať již z důvodu přechodu většiny našich výrobních prostředků a bank do zahraničních rukou či z důvodu uměle podtržené koruny.

V světě dochází k velkým změnám v souladu s plány světových globalistů. Lze reálně očekávat změny na mapách světa. Nadnárodní politika prochází totální restrukturalizací svého řízení! Staré struktury - skrze něž bylo provázeno nadnárodní řízení s národním - se boří a nové struktury se právě aktivují. Roste ekonomická politická a vojenská síla zemí na Východě (a to nejen Číny a Ruska) a Západ upadá ekonomicky, vojensky i morálně. Těžiště světového dění se přesunuje z euro-atlantického prostoru do euro-asijského a bylo by hrubou chybou na to nereagovat.

Proč je pro naši existenci nezbytné zvolit Miloše Zemana:

- prezident zastupuje stát (např. na summitu představitelů členských zemí EU, kde se může opírat ve svých stanoviscích o svoji přímou volbu občany ČR – a tedy např. odmítnout podepsat smlouvu Dublin IV, týkající se navážení migrantů do ČR dokonce nad dosavadní kvóty), pokud touto činností nepověří premiéra a

- prezident podepisuje mezistátní smlouvy prezidentského typu. Takovou smlouvou je např. Sociální kompakt, jehož podpis za všechny země EU v tomto roce si chce neoprávněně osobovat vedení EU. Je tedy nutné, aby český prezident takový postup dále rozšiřující dovoz migrantů k nám a naše povinnosti se o ně starat a zodpovídat za jejich jednání odmítl a navrhl jiné řešení celého problému.

Ukazuje se, že stále více spoluobčanů začíná chápat, že v těchto volbách nejde o výběr mezi „tlačenkou a nadívaným pávem“, a to se zdůrazňovanými negativy prvního a vymýšlenými pozitivy druhého kandidáta, jak se nám snaží podstrčit propagandistické prostředky. Lidé si začínají uvědomovat, že potřebujeme v čele státu nejen silnou osobnost a autoritu, ale i skutečného politika, kterého respektují i představitelé světových mocností. Někoho, kdo je schopen hájit naše národní zájmy a kterého nesponzorují zahraniční finančníci, jejichž zájmy jsou protinárodní! Jiří Drahoš je pro zahraniční sponzory (skrze „české“ neziskovky) ideální k tomu, aby si jezdil do Bruselu či Washingtonu pro příkazy a jejich výkon u nás doma prosazoval. Byl vybrán zvenčí k tomu, aby u nás prosazoval cizí zájmy na úkor těch našich. Jeho praxe jako politika je nulová, jeho dosavadní kontakty na světové politiky s výjimkou A. Merkelové rovněž. Již tyto skutečnosti samy o sobě by měly být postačující pro znovuzvolení M. Zemana prezidentem ČR na další funkční období, kdy jeho působení na tomto postupu budeme velmi potřebovat.

Současně p. Drahoš sděluje svojí představou o vlastním postupu při jmenování premiéra a sestavení nové vlády s „nejlepším ministrem financí“ M. Kalouskem v čele.

Nikdo není dokonalý, avšak je třeba postavit si žebříček priorit a předřadit v něm věci nejdůležitější před věci důležité. Dnes nás musí nutně spojovat společné zájmy. Máme totiž v zásadě jen dvě možnosti, a to volit:

A/ dobrou naději nebo

B/ velmi špatnou jistotu.

A jak říkával prezident Masaryk, který hájil vždy české národní zájmy, v případech, kdy nastal problém, s nímž bylo třeba bojovat: „Tož budeme sedlat“.

Tato doba nastala i v současnosti, kdy jde bez přehánění o osud naší země a národa. Kdy každého hlasu na podporu M. Zemana bude zapotřebí tak, aby vyhrál přesvědčivou většinou. Tedy do sedel a k volbám! Jiní blaničtí rytíři než Vy sami, vážení spoluobčané, totiž nepřijedou!





Jaroslav Tichý a Vladimíra Vítová se angažují v Alianci národních sil

Mezinárodní analytik českého původu, poradce amerických prezidentů, odkrývá washingtonskou stopu odporu proti Zemanovi. Na prvním místě jmenuje Madeleine Albrightovou

$
0
0
Jiri Valenta
24.1.2018 ParlamentníListy

Mezinárodně uznávaný odborník na mezinárodní vztahy, který působil v Reaganově a Bushově administrativě a radil i Václavu Havlovi, Jiří Valenta, sepsal text o českých prezidentských volbách. Vyjádřil se v něm i na adresu svého bývalého spolužáka a současného prezidenta Miloše Zemana.


Akademik Jiří Valenta působící dlouhá desetiletí ve Spojených státech se rozepsal na internetových stránkách konzervativního think-tanku Gatestone Institute na téma prezidentských voleb v Česku. Opřel se zejména do toho, v jakých konturách je v hlavních zpravodajských médiích vykreslován současný prezident České republiky Miloš Zeman.

Valenta předkládá názor, který by z české mediální perspektivy mohl znít až provokativně, kontroverzně. Miloš Zeman totiž podle něj rozhodně není pro-ruský. Agentura Bloomberg například Miloše Zemana nazvala zavilým putinovým fanouškem.

Podle Valenty má Zeman v USA stále své oponenty v podání amerických politiků soustředěných kolem Madeleine Albrightové a rovněž administrativy bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy. Tito lidé podle Valenty „touží po Zemanově porážce“ stejně tak, jako prý „toužili po pádu“ Donalda Trumpa. Právě Trumpa podle Valenty Zeman v některých věcech připomíná.

CELÝ ČLÁNEK JIŘÍHO VALENTY ČTĚTE V ANGLIČTINĚ ZDE.

Jeho protivníci Zemana podle Valenty v českých a amerických médiích vykreslují jako „proruského“. To, co je podle Valenty ale důležité, je, jak se český prezident nesmlouvavě staví k migračním kvótám odsouhlaseným v Evropské unii, které odmítá i za cenu soudní přes s Bruselem a hrozby vysokých pokut.

Valenta se proti tvrzení, že by Zeman byl proruským politikem, v textu staví. Zmiňuje jeho úlohu během pražského jara na konci šedesátých let a rovněž i to, že byl Zeman v té době vyhozen z komunistické strany pro svůj nesouhlas se srpnovou okupací. Spolu se Zemanem prý totiž v roce 1968 obhajoval reformy pražského jara, a to prý před „nepřátelsky naladěným akademickým obecenstvem v Leningradě a v Moskvě“. Prý se tak stalo jen pouhé „týdny před sovětskou invazí“.

Za svůj odpor vůči Sovětům byl podle Valenty Zeman ze strany vyhozen. Ve dvou dekádách, které následovaly, byl .... (celý text najdete zde)

Akademik Drahoš jako posvátný fetiš

$
0
0
Jiří Jaroš Nickelli
24.1.2018   ČNL
V poslední době se nemohu se zbavit trvalého dojmu, že pan akademik Drahoš je neustále obráběn médii jako fetiš v Africe. Zástupem politiků a skupinou osobností a vědy je neustále vyzvedáván na jakýsi piedestal slávy.


Myslím, že ani náš TGM nikdy nebyl tak nárazově adorován jako pan profesor Drahoš v dnešní předvolební kampani. Média i politikové se svorně předhánějí v oslavných tirádách na pana kandidáta v protikladu k dosavadnímu panu presidentovi. Zde byl veleúspěšně vyvolán dojem, jakoby černá patřila panu Zemanovi a zářivě bílá jen a jen panu Drahošovi. Navíc se toto vše denně monotónně opakuje, aby se stokrát opakované stalo zjevenou stálicí pravdolásky.

Přitom občané nikde nemají možnost ověřovat si vše řečené o minulosti a vývoji pana Drahoše - a to zejména za bývalého režimu.

Zatímco o panu Zemanovi bylo vytaženo z jeho osobního života a minulosti "snad ještě více než vše" (!), kapitoly páně Drahošova mládí a růstu za bývalého režimu leží před občany jako doslova "černá díra osobního vesmíru". Nikde se nemůžeme dozvědět, kdy a jak získal akademické hodnosti v dobách, kdy tyto hodnosti byly podmíněny studiem pravověrného učení, a výjezdy na studijní stáže do kapitalistické nepřátelské ciziny byly podmíněny souhlasem státní moci a orgánů policie, atd. To vše je u pana akademika oblast SILENCIA MAGNA, hlubokého mlčení.

Uvedu příklad. Kandidatury byly umožněny jen za splnění studia VUML, jinak byly zakázány. Kdo odmítl VUML, byl odstraněn ze studia kandidáta věd. Docent Pernes vyhořel v konkursu na ředitele ÚSTR mimo jiné právě pro "smrtelný hřích" absolutoria VUMLu. Tehdy se mohli havlisté a kavárníci potrhat odporem ke kandidátu s VUMLem. Jak to, že to halasnému demokratickému bloku dnes nevadí u kandidáta Drahoše? Nebo tu platí římské - quod licet Jovi, non licet bovi??

Další věcí jsou výjezdy na zahraniční stáže do nepřátelské ciziny. Jak to bylo za tzv. totality možné? Všichni absolventi těchto stáží byli podrobeni kontrole STB a KSČ. Byli pak zhusta vyzváni ke spolupráci. Byli tzv. vytěžováni. Pan akademik měl jakousi světlou výjimku??

Už slyším od fanatiků, že tato kritika je "závistí a nenávistnou opozicí". Opak je pravdou. Chceme tu jako občané znát plnou pravdu o tak závažném kandidátu, který by měl na dalších pět let reprezentovat stát. Ta pravda totiž nám poškozeným a persekvovaným v minulosti naše ztracená léta nenavrátí. Jen nám umožní správně se rozhodovat při takové volbě, jaká nastává.

Ovšem je to řada dalších faktorů, které by měl občan znát naprosto jednoznačně od pana kandidáta. O panu Zemanovi víme, za jakých podmínek by souhlasil například s měnou eura, za jakých podmínek nesouhlasí s nařizováním Bruselu a Berlína, jak se staví k zahraniční politice a reprezentaci státu, jak se staví k obchodu republiky se zahraničím a o mnoha dalších otázkách, které mají dopad na naší příští život. O panu akademikovi z toho všeho buďto nevíme nic, anebo jeho vyjádření přitakávají tak nebo onak všemu, z čeho v Unii máme ty nejhorší obavy.

Dále je problematická frenetická podpora pana kandidáta Drahoše od všech stran, které se tak či onak postavily na barikádu kutých "nepřátel státu, a zemského míru", jak se říkávalo zastara.

A proto tyto strany naprosto propadly v parlamentních volbách. O to více se tyto strany elit, celebrit a programních havlomanů snaží prosadit za každou cenu pana akademika. Tyto partaje vyvolávají dojem, jakoby instalovaly pana Drahoše jako loutkovodiči jeho osoby. Pak běda republice, kdyby jejich snažení vyšlo. Jako by nestačilo vše,co tyto partaje napáchaly ke škodě republiky.

Volič má totiž nejen právo, ale i odpovědnost za volbu presidenta. Jakého presidenta voliči zvolí, takový výsledek na reprezentaci a chodu státu v budoucnu je nemine. Stačí ukázat na starého učence Aristotela na jeho spis o logice. Tam mimo jiné pravil:

"Výsledek je učitelem hlupáků". Volme tak, aby nás výsledek nezbořil.



Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I


Zeman porazil na Primě Kontejner D rozdílem třídy: Drahošova ČT ihned v protiútoku. Odstranit Zemana - první krok před vládním pučem proti Babišovi? Mimoňové opět přestřelují. Může nás to ale stát život

$
0
0
Petr Hájek
24.1. 2018 Protiproud
Komentář k výsledkům prvního "duelu" prezidentských kandidátů a tlumí nadšení těch, kteří slaví Zemanovo jednoznačné vítězství - protože věc je složitějšíPrvní televizní střetnutí prezidenta Zemana s Jiřím Drahošem dopadlo podle očekávání: Miloš Zeman mluvil jako prezident republiky, jeho soupeř potvrdil, že je pouze dutý „kontejner“ Kavárny (slovy Ondřeje Hejmy) na sběr hlasů k odstranění Zemana z Hradu. Televize Prima připravila korektně pro oba stejné prostředí, témata dostali oba dopředu, takže se mohli připravit. 

Rozdíl mezi oběma muži byl však tak dramatický, že jej nelze přejít jen konstatováním, že to bylo dopředu jasné. Jde totiž o víc. Je totiž nesporné, že televizní duely v závěru prezidentské kampaně tohoto typu již moc rozhodnout nemohou. Většina voličů má jasno, bojuje se o pár procent (či jen desetin) těch, kteří zvažují, zda k volbám vůbec jít. Tento typ voleb je totiž jak vystřižený z obdobných klání v jiných zemí, Amerikou počínaje a třeba Rakouskem konče. Místní revoluční Kavárna má v rukou hlavní média a burcuje jimi do primitivního boje: Všichni proti... Ne pro někoho.

Není důležitá kvalita toho, jejž si Kavárna přeje instalovat. Jde pouze o to zabránit, aby se hlavou státu nestal ten, koho Internacionála neovládá – a jehož si naopak obvykle přeje výrazná většina toho kterého národa v sebezáchovné akci. Smyslem televizních debat tedy je odradit část té většiny od volebního aktu – a nedovolit, aby doma naopak zůstala část zmanipulované menšiny, která si suverénní stát a jeho politický lid instinktivně (viz Pavlovův slintající pes) hnusí.
Mimoňové

Naše prezidentské volby se neodehrávají ve vzduchoprázdnu. Jsou součástí celého pohybu v západním světě, mají stejné charakteristiky. Není možné na tomto prostoru popsat složitý proces, k němuž právě dochází. Je ale příznačné, že kavárenští majitelé většiny mainstreamových médií tomu (v lepším případě) nerozumějí, ač nad ním neustále na obrazovkách ČT a v novinách jejích spojenců duchamorně dumají. V horším případě vědí, oč jde a vyplňování veřejného prostoru politologickými nesmysly jim má sloužit jen jako dýmovnice znesnadňující běžnému člověku rozhled po bojišti.

O co jde? Stručně lze říci, že všude probíhající pád „tradičních“ stran má vcelku jednoduchý důvod. Politici i jejich mainstreamová uskupení (obvykle strany) jsou od sebe dávno k nerozeznání. Všichni se shlukli kolem (domnělého) politického středu, odtrhli se od reality a v revolučním nadšení pádí kamsi k „vizionářskému“ horizontu událostí. V něm již nejsou státy ani národy, tradiční rodiny, a staletími ověřené hodnoty a vztahy mezi lidmi.

Už nejsou ani přirozená pohlaví (nových je zhruba 50!), děti se mění ve státní majetek indoktrinovaný od (často povinných) mateřských škol. Na základkách i dalších stupních krouží pak „neziskovky“ s miliardovými rozpočty od nevolených politiků a státních rozpočtů, jež mají připravit mladé generace k „podvolení“. To má proběhnout pomocí „výměny národů“ jejich naředěním milióny migrantů ze zemí s úplně odlišnou kulturou, náboženstvím a postojem k životu (a smrti). Jenže ta politická armáda, která to tlačí, nesmírně pospíchá. Aby si toho ti, kteří mají být v zájmu „revoluce“ obětováni všimli, až bude pozdě.

Tím se ovšem z politiků „tradičních stran“ stali mimoňové zcela odtržení od životní reality většiny občanů. Slouží dvěma pánům: mezinárodnímu revolučnímu hnutí – a současně by chtěli domácí voličské hlasy. Jenže to nejde. Navzdory tomu, že soudruzi v zahraničí rozjeli naplno rotačky ničím nekrytých peněz, aby vytvořili iluzi blahobytu – ačkoli vědí, že spíš dříve než později se to vše musí zhroutit v další obrovské hospodářské, společenské a mravní krizi.

Tohle je ovšem mimoňům jedno. Řeší kvadraturu kruhu pro nejbližší měsíce (doufají, že roky) svých nezasloužených luxusních životů. Potřebují proto na rozhodujících místech plastové loutky, aby tomuto pochodu do propasti dodali zdání legitimity a demokratičnosti. Dosazují tedy do postů mimoně ještě větší a manipulovatelnější, než jsou sami. Ten náš se aktuálně jmenuje Drahoš. Údajně Jiří (nejde-li o fake).



Čtěte ZDE: Zeman ve volebním testu zvítězil ve všech krajích: Volby však začínají teprve nyní. Praha proti zbytku republiky. Kavárna použije cokoli. Pokud Zemana odstraní, brány neštěstí se otevřou dokořán
Odvolají ředitele ČT?

Právě o tom se v pátek a v sobotu bude rozhodovat. Zeman (ať je jaký chce) je s Kavárnou v nesmiřitelném boji. Drahoš je bezduchá a dutá nádoba na sběr bianco šeků pro jeho odstranění. Pustíte-li ty dva k sobě, je to v zoufalé podobě „nahatě“ patrné. První televizní duel bylo tedy nutno okamžitě změnit „interpretací“. Chytřejší manipulátoři proto ihned spustili o jakési remíze, hloupější (s vůdci jako Mitrofanov, Fendrych, Tabery a spol.) dokonce o Drahošově vítězství.

Ve své nesvaté prostotě netuší, že se tím chtějí pouze sami uklidňovat či přesvědčovat přesvědčené, dávno rozhodnuté pro Kontejner (ať by jím byl kdokoli). Tvrdé jádro antizemanovců se ani nezachvěje jako „k ránu květiny“ (z epitafu Jiří Wolkera). Na okrajích jsou však volnější „atomy“, které mohou snadno rozhodnutí změnit. Lživá interpretace toho, co mohli všichni na vlastní oči vidět, je přesně v duchu „mimoňovské“ cesty shora zmíněných politiků a stran, jejichž životy jsou již za horizontem, a padají do kontejneru pekel (v něž nevěří).

Přestřelují (overkill) jako vždy s takovou vášnivostí a tupostí, že dělají Kontejneru medvědí službu. Kdo sledoval duel na Primě, mohl si odečíst realistický komentář během občasných záběrů na „Drahošův tým“ v prvních řadách: Horáček, Hilšer, Drahošová a spol. byli většinu času kamení, bez výrazu a bez krve. Jen zhysterizovaná kloaka (stoka) oddaných příznivců (byli pochopitelně i na druhé straně) svého „zápasníka“ řevem podporovala, ať udělal cokoli. Drahoš opravdu neprohrál. Byl demaskován – zničen. A oni to vědí.

Do protiofenzívy proto druhý den okamžitě nastoupilo mediální ústředí Kavárny na Kavčích horách. Česká televize v poledne narychlo připravila „rozhovor“ s Jiřím Drahošem, který pak opakovala v různých sestřizích během celého dne (i večera). Šlo o to, aby Kontejner nezmizel z očí a vyplnil v nich prázdno, které po sobě v duelu zanechal. Šlo o neslýchané porušení jakéhokoli předstírání fair play – Zemanovi tuto šanci nedali. Jeho protivníka naopak přiměli, aby „dovysvětlil (!), co se nestihlo“ během jeho večerního propadáku. Že neřekl nic? S tím se počítalo. Drahoš nic říci nemůže, protože si nic nemyslí. Ostatně právě proto vypadá i Akademie věd, kterou (údajně) řídil tak, jak vypadá: Nic.

Za takový faul by měl být nicméně ředitel ČT radou okamžitě odvolán. Spolu se sdělením paní Drahošové, „ČT nám fandí“ (ale nesmí se to říkat) jsme svědky nové kvality nerovných podmínek politického zápasu. A také strachu, který „obsluha kontejneru“ prožívá. Odhazuje všechny zábrany. Podpásovky, které na Zemana připraví v závěrečné „diskusi“ ve čtvrtek večer, budou opět „historické“. Ředitele Petra Dvořáka samozřejmě nikdo neodvolá, ba ani nenapomene. Tím spíš však je pravděpodobné, že závěrečná „debata“ bude opět tvrdým „přestřelením“, které může v „rozhodujících procentech“ Drahoše definitivně pohřbít.

Nebezpečí rovin

Miloš Zeman je pochopitelně zkušený muž, takže s tím bezpochyby počítá – a nejspíš to dokáže obrátit ve svůj prospěch. Na Primě byl uvolněný, vtipkoval, vyučoval. Drahoš udělal další chybu – vzal si s sebou poznámkový blok a tužku, takže chvílemi vypadal jako studentík dělající si poznámky od pedagoga. Pokud si tuto „vnitřní“ atmosféru přinese Zeman i do debaty na ČT, nic mu v zásadě nehrozí. Tedy pokud jde o obsah.

V těchto „show“ je však přinejmenším stejně důležitý dojem. Musí si tedy udržet také „do široka otevřené oči“, zvednutou hlavu, při smíchu se nezaklánět atd. Neměl by také zopakovat jedinou chybu, kterou v samém závěru vyprodukoval, když spolu s Drahošem povstal a sháněl se po hůlce. Měl samozřejmě zůstat sedět, v „rooseweltovském“ gestu zamávat divákům, a dát tak najevo: Nohy mám sice možná horší než soupeř, ale hlavu, zkušenosti a schopnosti vést zemi nesrovnatelně lepší.

Největším nebezpečím tak může být pro Miloše Zemana příliš snadné vítězství, kterého na Primě dosáhl. Ty známé „obtíže rovin“. Ne, naopak, teprve teď se pojede po kopcích, které mu „objektivní ČT“ nastaví do cesty. Nesmí také Drahoše příliš zesměšnit, aby u „nerozhodnutých“ nevyvolal ochranitelský reflex. A přitom musí přidat ještě několik nových „bomb“, jež u Drahošových zdravých nohou vybuchnou navzdory mateřské péči nevolených politiků z Kavčích hor. A nepřehnat svou touhu po „intelektuální exhibici“, což je jeho starý problém.



Čtěte ZDE: Zeman proti Kontejneru: Drahoš zmizel, promluvila basa. Těžká honička Kavárny. Zabijácký mix podle Orwella. Ti, kteří vědí, co činí. Orel létat umí. Porazí "venkov" Prahu a zachrání kousek naděje?
Bude to ruleta?

Pokud obtíže rovin zvládne, nemůže ani v duelu na ČT jinak než drtivě zvítězit. Loutka, kterou si Kavárna ve „výběrovém řízení“ (tzv. první kolo volby) proti němu vybrala, je opravdu mimořádně slabá. Jako vždycky, když je výběrové řízení „cinknuté“ a vítěz mediálními manipulacemi dopředu určen. Plast, který je výsledkem, lze sice podle potřeby formovat do jakékoli podoby, ale ocel z něj nelze vyrobit ani virtuálně.

Jenže ONI také samozřejmě na Hradě ocel nechtějí. Nebezpečí, jimž bude naše země v následujících měsících a letech (optimistická varianta) čelit, jsou značná. Ani nějaká ta „barevná revoluce“ majdanovitého typu není vyloučena. Pohled na to, co vyvádějí s Andrejem Babišem, je příznačný. Již teď od něho demonstrativně odcházejí „bruselští občané“ (poslanci Evropského parlamentu Telička a Ježek), kteří po jeho zádech vyšplhali do pohodlných – nekřesťansky placených – trafik v centrále protektorátu.

Vládní puč, proti němuž ten s Nečasem by byl jen odpoledním čajíčkem, není vůbec vyloučen. Jen co se pevněji zformuje vláda v Berlíně, tak Schulz a Macron zaútočí. Otevření českých hranic muslimům Babiš buď zabrání (a bude odejit), nebo se „podvolí“. Pokud nebude mít na Hradě spoluhráče k dvojité obraně, bude podvolení skoro jistotou.

O tom všem ale televizní „duely“ nerozhodnou. Význam však přesto mají. Kavárna dobře ví, že kdyby přišli k volbám všichni potenciální Zemanovi voliči, současný prezident vyhraje rozdílem dvaceti i více procent. Televizní manipulace je pouze o tom, aby zůstali sedět doma. Zůstanou, nebo „zvednou zadky“, aby porazili Prahu a „Internacionálu Kavárny“, která ji z větší části řídí?

Jen z toho se odvíjí, zda bude sčítání lístečků po hlasování nakonec docela klidné, nebo se změní na ruletu. Tou kutálející se kuličkou, která „rozmarně“ rozhodne, pak bude hlava každého z nás. A naší země. Tak, jako všude, kde se lidé probouzejí. V tomhle jsme úplně standardní.

Pán Bůh s námi. V obou případech.

Article 0

$
0
0
-VK-
24.1.2018  AE News
Ein Kessel Buntes: Miloš Zeman umlátil v debatě Jiřího Drahoše způsobem, že ani nemusel vstát z křesla. Rozčarování a kritika Pražské kavárenské havlérky míří na Drahoše, že se lépe nepřipravil. Už je jasné, proč Drahoš nechtěl jít se Zemanem do 4 debat, protože by to skončilo katastrofou. Miloš Zeman sice špatně chodí, ale hlava mu pracuje jako smrtící kulomet!


Včera večer proběhla na TV Prima v hudebním divadle v Karlíně v Praze již 3. prezidentská debata, která ovšem byla současně první debatou, které se zúčastnil Jiří Drahoš. Hned v úvodu přenosu, který za TV Prima moderoval Karel Voříšek, bylo jasné, že Jiří Drahoš bude chtít Miloše Zemana převýšit, a tak hned v úvodu vstal Jiří Drahoš z křesla, narovnal se a lehce se uklonil divákům v sále. Tato scénka měla za úkol ukázat, že Jiří Drahoš nemá problém s tělesnými funkcemi, na rozdíl od prezidenta Miloše Zemana, který chodí o hůlce a špatně stojí, protože trpí neuropatií dolních končetin. Takže, zatímco Jiří Drahoš pohodlně vstal a představil se divákům v sále, Miloš Zeman zůstal sedět. Tento moment ukázal, že debata bude velmi ostrá, osobní a vyhraněná, jejímž cílem nebude nic jiného, než Miloše Zemana zdiskreditovat. Jenže to, co se začalo dít poté, to opravdu nebyla prezidentská debata dvou rovnocenných kandidátů, ale doslova divadelní adaptace východoněmecké televizní show Ein Kessel Buntes (ne)blahé paměti, dokonce ani bouřící a nadšení tleskající a pískající nechyběli.


Jiří Drahoš a Miloš Zeman v prezidentské debatě na TV Prima.

Hned v úvodu se stočila řeč na volební kampaň před 1. kolem a Jiří Drahoš kritizoval Miloše Zemana, že se neúčastnil debatních panelů s dalšími 8 kandidáty. Ovšem při diskusi o jmenování premiéra zazněl z úst Jiřího Drahoše zvláštní výrok, že by upřednostnil při jmenování premiéra vítěze voleb. Tím nahrál Miloši Zemanovi na smeč, protože jak prezident upozornil, vítězem parlamentních voleb je právě Andrej Babiš. Jiří Drahoš zřejmě chtěl říct, že by dal šanci vítězi voleb, jednu šanci, ale podruhé již ne, jenže to Jiří Drahoš neřekl a jeho výrok tak již dopředu naznačil, že Jiří Drahoš nebude zkušený rétor. Miloš Zeman toho okamžitě využil a upozornil, že Jiří Drahoš asi sledoval úplně jiné parlamentní volby. Celá následující debata se nesla v duchu profesorského výkonu, ovšem ne ze strany Jiřího Drahoše, ale ze strany Miloše Zemana, kterému se snažil Jiří Drahoš sekundovat a občas učinit výpad proti Miloši Zemanovi.

Miloš Zeman vyslal z Karlína sérii symbolů a vzkazů voličům a lidem uvnitř Hnutí ANO


Jenže mnohem důležitější než debata obou kandidátů byly signály a vzkazy vyslané Andreji Babišovi, Hnutí ANO a jeho voličům. Miloš Zeman totiž potvrdil, že Andrej Babiš dostane od něho i druhý pokus na sestavení vlády, a že bez ohledu na to, jestli bude nebo nebude zvolen prezidentem, jmenuje Andreje Babiše i napodruhé premiérem v průběhu února. Další oznámení přišlo dnes, kdy Miloš Zeman na Pražském hradě přijal Babišovu demisi po neúspěšném 1. pokusu o získání důvěry své vládě ve sněmovně, ale současně ihned ho pověřil 2. pokusem a navíc oznámil, že pokud nebude zvolen podruhé prezidentem, nemusí už mít Andrej Babiš na papíře 101 podpisů poslanců k tomu, aby ho Miloš Zeman jmenoval premiérem i napodruhé. Okamžitě vypukla zběsilá reakce médií, především pak ODS, která toto označila za politický obchod v přímém přenosu a v podstatě s tímto názorem se dá souhlasit. Miloš Zeman totiž včera v Karlíně nebojoval s Jiřím Drahošem, ale především s voliči Hnutí ANO, kteří v 1. kole prezidentské volby hromadně hlasovali pro kandidáty Pražské havlérky, zejména pak pro Marka Hilšera, ale i pro Jiřího Drahoše.

Miloš Zeman v debatě s Jiřím Drahošem v karlínském divadle.
Miloš Zeman tímto vyslal vzkaz dovnitř Hnutí ANO všem nepřátelům Andreje Babiše, kteří plánují jeho odstavení z funkce předsedy v případě vítězství Jiřího Drahoše. Miloš Zeman tímto poskytl Andreji Babišovi definitivu ve smyslu garance toho, že nikdo jiný nebude premiérem, než Andrej Babiš, a to ani v případě 3. pokusu o sestavení vlády, kde pověření uděluje už ne prezident, ale předseda poslanecké sněmovny, kterým je Babišova pravá ruka v Hnutí ANO, Radek Vondráček. Takže nejen ODS, ale celá pravicová opozice ve sněmovně je odříznuta od šance na ovlivnění budoucí vlády a bez Babiše nebude žádná vláda. Tento signál vyslaný z Hradu, resp. včera z divadla v Karlíně, je mocenský svazek, kterým si Miloš Zeman podrobuje vyšetřováním oslabeného Andreje Babiše, který začíná mít problémy ve vlastní straně, kde čelí tichému puči. Všichni totiž zaregistrovali, co se stalo minulý týden v poslanecké sněmovně.

Andrej Babiš je oslabený uvnitř Hnutí ANO a potřebuje pomoc a podporu prezidenta


Kandidát KSČM na funkci předsedy sněmovního kontrolního výboru pro GIBS Zdeněk Ondráček totiž nebyl v poslanecké sněmovně zvolen ani napotřetí. Postarala se o to část poslanců za Hnutí ANO, kteří podrazili svého vlastního stranického šéfa Andreje Babiše, který tuto dohodu s KSČM předtím uzavřel. Vlastní poslanci za Hnutí ANO se tak Babišovi vzbouřili a podrazili mu nohy. Další jobovka přišla záhy, když sněmovna znovu odhlasovala vydání Andreje Babiše trestnímu stíhání kvůli kauze Čapí hnízdo. Ten na opětovné vydání reagoval prudkým rozčílením u řečnického pultu a bylo zjevné, že Babišova stoická pohoda a klid je zcela pryč. Nejprve ho podrazili jeho vlastní poslanci ve věci hlasování o předsedovi výboru pro GIBS a vzápětí byl opět vydán k vyšetřování. Situace dokonale využil Miloš Zeman pro své znovuzvolení. Nejde totiž o Babiše, ale o voliče Babiše. Těm vyslal prezident Zeman jasný vzkaz, že když budou hlasovat pro něho, Andrej Babiš bude mít na Hradě ochránce a spojence. A buďme upřímní, jediného spojence!

Fanoušci Miloše Zemana před divadlem v Karlíně.

Miloš Zeman i Andrej Babiš mají mnoho společného. Nemají na politické scéně nikoho jiného než sami sebe. I když by někdo mohl namítnout, že pana prezidenta podporuje SPD a také KSČM, tak tato podpora není širokospektrální, ale velmi úzkoprofilová. A proč? Protože Miloš Zeman podporuje členství v EU, nechce vystupovat z EU (i když referendum o vystoupení z EU pro občany podporuje), podporuje i NATO, i když s výhradami ve smyslu k tomu, že NATO by mělo hlídat hranice Schengenu atd. Miloš Zeman je však velmi ostře proti migraci a je pro spolupráci západu s východem, což imponuje jak SPD, tak i KSČM. Nicméně to samo o sobě nestačí k tomu, aby se obě zmíněné strany daly označit za “zemanovské”, to ani náhodou a ani omylem. Tuto funkci kdysi plnila SPO (Strana práv občanů), ale její politická síla je poněkud marginální.


Miloš Zeman si zavázal Andreje Babiše ke spolupráci na svém znovuzvolení


Takže Andrej Babiš a jeho Hnutí ANO se stává pro Miloše Zemana po dlouhé době nadějí na silné spojenectví, kde pravidla bude určovat Miloš Zeman a Andrej Babiš bude muset poslouchat. Dosud to tak nebylo a ukázalo se to i těsně po 1. kole voleb, kdy od Andreje Babiše zaznívaly různé podivné signály směrem k Jiřímu Drahošovi, možná kvůli panice a strachu, protože po 1. kole to vypadalo čistě matematicky tak, že když to dají voliči kavárny Drahošovi ve 2. kole, tak bude vymalováno. Na AE News jsme upozorňovali voliče, že jde o maskírovku a operační hru s voliči, kteří mají rezignovat na podporu Miloše Zemana. A jak se ukazuje, Andrej Babiš na tuto hru přistoupil, protože minimálně několik dní po 1. kole unikaly na veřejnost podivné výroky ve vztahu možné spolupráce Andreje Babiše s Jiřím Drahošem, snad v naději na to, že Jiří Drahoš vypíše předčasné volby, které by Andreji Babišovi vyhovovaly, ale Miloš Zeman o nich nechce ani slyšet.

Miloš Zeman pozdravil diváky v karlínském divadle.

Proto netrvalo dlouho a Andrej Babiš vyzval, aby voliči Hnutí ANO volili Miloše Zemana. Stejná výzva zazněla i od vedení SPD a KSČM ve vztahu ke svým členům. Miloš Zeman si tak přivázal Andreje Babiše na vodítko, které je opravdu velmi krátké. Miloš Zeman včera v Karlíně byl v rozmařilém rozpoložení, protože po pár větách a slovních výměnách s Jiřím Drahošem zjistil, že pan profesor není připraven a je velmi slabý. Přestože má Miloš Zeman problémy s chůzí a rachetický postoj, jeho hlava funguje jako smrtící kulomet a kdybych to měl přirovnat, tak i kdybychom měli v budoucnu prezidenta na vozíčku, což doufejme se nikdy nestane, tak jako prezident bude hájit zájmy ČR tak brilantně, jako žádný jiný politik v ČR, i kdyby uměl zaběhnout maraton. Protože včerejší Ein Kessel Buntes v Karlíně odhalil, že Miloš Zeman nemusel ani vstát z křesla, aby umlátil svého protikandidáta argumenty a poznámkami.

Nevolíme prezidenta, volíme vlastně buď Babiše premiérem nebo návrat Pražské havlérky a TOP09 k moci na Pražském hradě skrze Jiřího Drahoše. Opět stojíme před volbou menšího zla?


Co však je třeba rovněž zopakovat, to je princip mocenského tenzoru, který se odhalil v posledních hodinách před námi v plné nahotě. Miloš Zeman bez Andreje Babiše a jeho voličů nemá šanci na znovuzvolení. Nechceme Jiřího Drahoše, ale Andrej Babiš také není favoritem alternativy. Otázka nakonec může znít, jestli se voliči více obávají Drahoše (a jeho Pražské kavárny) anebo Babiše. Opět stojíme před volbou menšího zla, také si toho všímáte? A to je typický projev mocenského tenzoru. Bez ohledu na snahy a úsilí směřuje společenský konsenzus k výslednici mocenského tenzoru, který končí u rozhodnutí, jestli si vybrat Drahošovu migraci a Novou Evropu, nebo Andreje Babiše s Milošem Zemanem a nějakou “jinou” Evropu. Nakolik bude jiná od té “nové”, kterou prosazuje Berlín? To netušíme. Ale víme jednoznačně, že Miloš Zeman bude pokračovat v krocích, ve kterých nebude pokračovat žádný jiný kandidát. Tzn. odpor vůči migraci, podpora národního průmyslu a rozvoj spolupráce a přátelství s východními zeměmi. Pro tyto hodnoty je Miloš Zeman nenahraditelný a proto je třeba Miloše Zemana podpořit v zájmu záchrany národa.

Záznamy debaty z karlínského divadla jsou od rána mazány a cenzurovány na video portálech, někdo se snaží, aby debata byla veřejnosti nedostupná, protože nevykresluje Jiřího Drahoše v pozici, že by měl předpoklady stát se prezidentem. Pokud budou dostupné reuploady, budeme je průběžně aktualizovat. Zatím je video dostupné přímo v archivu TV Prima zde. Nevíme ale, jak dlouho tam zůstane. Sdílejte prosím tento článek na sociálních sítích a v emailech, protože je potřeba posílit volební potenciál prezidenta Miloše Zemana, především u voličů, kteří se rozhodují. Musí vědět, že nejde jen o prezidenta, ale hlavně o budoucí vládu, premiéra a ovládání zahraniční politiky, ve vztahu k migraci především.


Prosba redakce (AENews) závěrem článku


V souvislosti se zpravodajstvím o prezidentské volbě bychom chtěli požádat a poprosit naše čtenáře, aby i tento měsíc zvážili finanční podporu našemu serveru. Nejsme veřejnoprávní médium, ani neziskovka napojená na fondy uhlobarona nebo cizí fondy. Stojíme a padáme s finanční podporou Vás, našich čtenářů. Pokud se Vám líbí, jak pracujeme a jaké informace přinášíme, přispějte nám prosím jakoukoliv částkou na naší obvyklé darovací stránce zde. Dobrovolný dar můžete zaslat na bankovní účet v ČR a v SR, na PayPal, Bitcoin anebo poštovní složenkou na účet v ČR nebo v SR. Podpoříte tím naši práci, investigativní novinařinu a zajistíte pokračování našeho nezávislého alternativního zpravodajského projektu. Moc Vám děkujeme!

-VK-
Šéfredaktor AE News

Jiří Drahoš: od nuly presidentem snadno a rychle

$
0
0
Ivan Picek
Ivan Picek

23.1.2018  blog autora


Polovina Čechů se chce zbavit Miloše Zemana a to za jakoukoliv cenu. Zdá se však, že nikdo vůbec nepřemýšlí o tom, jak vysoká by ta cena za zbavení se Zemana vlastně mohla být.
 


Před několika dny jsem ve svém blogu upozornil na to, že Drahošův nejbližší politický spolupracovník se pravděpodobně dopustil dotačního podvodu podobně jako Andrej Babiš. Nejčastější odpověď čtenářů zněla takto „No jo, hnojomety se rozjely na plný výkon“.

Takové vyjádření chápu tak, že Zemanovi odpůrci nehodlají při výběru presidenta používat rozum a zvažovat všechna pro a proti, všechny klady a zápory obou uchazečů. Oni už mají vybráno. Kdokoliv, jen ne Zeman.

Vypnutí rozumu je asi dost důležitou podmínkou pro to, aby bylo možné do urny vhodit lístek s Drahošovým jménem.

Pokud zapnu rozum, začnou mě hned napadat různé otázky.

Proč by se u všech všudy měl presidentem republiky stát člověk, kterého ještě před pár lety skoro nikdo neznal? Člověk, který nikdy v politice nepůsobil, nemá žádné zkušenost, žádné odborné znalosti, žádnou minulost, kterou by voliči mohli hodnotit. Z pohledu voliče je Drahoš dokonalý zajíc v pytli, před jehož koupí nás varuje známé přísloví. Nemáme ani tušení, jak si bude při výkonu nejvyššího úřadu v zemi počínat, jak dobrý bude vyjednávač, diplomat, stratég...

A jak je vůbec možné, že se výše uvedený člověk dostal do druhého kola volby?

Důvody jsou dva.

První - Jiří Drahoš se do presidentského závodu přihlásil jako jeden z prvních.

Druhý – názory Jiřího Drahoše přesně odpovídají tomu, co se líbí novinářům. Jiří Drahoš se od samého začátku těší naprosté přízni všech médií. Všude se o něm píše jen to dobré. Novináři mu nekladou nepříjemné otázky, nechávají ho říkat obecné a dostatečně pružné věty, ve kterých si každý může vybrat to, co chce slyšet.

A hned od začátku je Jiří Drahoš v čele předvolebních průzkumů. Předvolební průzkumy k presidentské volbě se objevily ve chvíli, kdy byli známi jen tři uchazeči o hrad (Zeman, Drahoš, Horáček). Drahoš předstihl Horáčka (což nebylo zase tak těžké) a stal se tak tím nejúspěšnějším mimo Zemana. A tak už to zůstalo. Věštba – v tomto případě předvolební průzkumy – předpověděla, že právě Drahoš je ten Vyvolený, který může svrhnout Saurona. Chci říci Zemana. A voliči volili podle toho. V řeckých pověstech se věštba vždy naplní. Předvolební průzkumy také. Voliči volí podle toho, co říkají průzkumy. A tím vytvoří výsledek voleb, který průzkum předpověděl. Je to uzavřený kruh, z něhož není cesta. O presidentovi nerozhodují voliči. Rozhodují o něm novináři a předvolební průzkumy.

Budu-li přemýšlet dále, napadnou mě i další otázky. Není to vlastně nějaké divné, že se skoro neznámý člověk najednou dostane do politiky a za dva roky je (skoro) presidentem? Není to vysloveně podezřelé? Není Jiří Drahoš jen nastrčenou loutkou, která bude plnit příkazy někoho jiného? Odkud se vzalo to obrovské zázemí, které Drahošovi pomohlo nasbírat 50,000 podpisů? Proč čeští oligarchové posílají na Drahošův volební účet desítky milionů korun? Jaké služby od něho za to očekávají?

Osobně se domnívám, že Drahoš skutečně je uměle vytvořená nastrčená loutka. Jiřího Drahoše objevili a do politiky vyslali lidé z TOP09a STAN. Stvořili jej stejným způsobem, jakým producenti showbusinessu vytvářejí hvězdy pop-music. Na trhu je poptávka po chlapecké skupině. Seženeme několik hezkých kluků a vytvoříme Lunetic. Co kdybychom pro změnu zkusili lesbickou dívčí dvojici. Pojmenujeme ji třeba Tatu. Český národ hledá nového presidenta. Co třeba bývalý president akademie věd? Češi mají k vědcům úctu. Už je v důchodu a říká, že by to vzal.

Jiří Drahoš sám se netají tím, že TOP09je jeho oblíbená strana, ke které má programově nejblíž.

Vystřízlivění z Jiřího Drahoše může přijít rychle. Ve Francii po zvolení presidenta Macrona to trvalo jen několik týdnů. Stávky a protesty proti Macronovi se objevily ve chvíli, kdy Macron začal uskutečňovat svůj volební program, tj. začal dělat to, co před volbami voličům slíbil, že bude dělat. Dopadne to u nás stejně? Drahošův „volební program“, tzn. jeho známé politické postoje a názory vypadají takto:

  • Přijetí eura– to je patrně důvod, proč Drahoše podporují bohatí podnikatelé, ti na tom mohou vydělat
  • Přijímání uprchlíků– nenechte se ošálit tím, že Drahoš říká, že odmítá kvóty a ekonomické migranty. Ne-ekonomické migranty Drahoš přijímá, což potvrdil jednak svým podpisem pod známou Výzvu vědců („Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.“– doslovná citace z Výzvy vědců) a též například v rozhovoru pro iDnes v červnu 2017 (oba odkazy najdete na konci článku).
  • Odmítání celostátního referenda– Jiří Drahoš se domnívá, že občané České republiky jsou natolik hloupí, že není možné je nechat rozhodovat o záležitostech celostátního významu. Ještě tak možná rozhodnout v nějakém místním referendu, jestli se má v Dolní Lhotě opravit sokolovna. Ty skutečně důležité věci by prostí občané určitě rozhodli špatně, ty je potřeba svěřit politikům a vědcům, nejlépe těm z Akademie. Tento přezíravý postoj vůči svým spoluobčanům je také vyjádřen na několika místech v již zmíněné Výzvě vědců– například v této větě: „Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění.“. Ano, vážený čtenáři, všechny Tvé názory a postoje, Tvoje obavy o svoji zem, bezpečí, rodinu, budoucnost Tvých dětí – to vše je pro Tvého (možná) příštího presidenta jen „vrtkavá nálada veřejného mínění.“, na kterou nemá být brán ohled. Opravdu chcete mít tohoto muže na hradě??

Drahošův předchůdce Václav Havel předpověděl Drahošův nástup již v roce 1998. Dovolte mi rozloučit se citací vět, které Václav Havel pronesl v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán (odkaz na zvukový záznam je na konci článku):

Budoucí prezident bude buďto produktem nějaké mocné strany, produktem do té míry silným, že mu ta strana sežene podporu i některých jiných, aby vůbec prošel v parlamentě. Anebo to bude neutrální starý profesor egyptologie, znající patnáct jazyků, a muž do té míry neškodný, že je všemi volitelný, ale muž bez politické osobnosti, muž třeba velké lidské osobnosti, ale bez politické autority, bez politické váhy. Obě alternativy považuji za špatné, ale obávám se, že jedna nastane po mém odchodu.“



Zdroje:


Rusko predbehlo “rýchly úder” USA

$
0
0
Vladimír Mikunda
24.1.2018 HlavnéSprávy
V Rusku sa pracuje na neutralizácii americkej stratégie „Rýchleho globálneho útoku“ (Global Strike), pričom Pentagón už uznal, že Rusko má bezpilotnú ponorku, ktorá je schopná ešte rýchlejšie niesť mohutnú atómovú nálož.  



USA pri likvidácii protivníka do 48 hodín stavajú na vysokopresných zbraniach – na hyperzvukové granáty, odpálené z hlavní hladinových plavidiel a tiež na úder atómovou triádou, avšak neatómovou muníciou. Lenže lietadlá je treba najskôr dostať do vzduchu, proti medzikontinentálnym balistickým raketám existuje efektívna PVO a tak sa najmenej zraniteľným javí ponorkové loďstvo. Preto Rusko stavia práve na ňom, vyplýva z analýzy Pentagonu (Nuclear Posture Review) „Prehľad atómového potenciálu“, ktorá bola uverejnená 14. januára 2018.


Prednosť ponoriek

Ponorky môžu likvidovať ciele z blízkosti námorných hraníc protivníka (netreba mať na to drahé lietadlové lode a ani vojenské základne). Navyše na námorné rakety stredného dosahu nespadá účinnosť Zmluvy o raketách stredného a krátkeho dosahu. Efektivitu krídlatých Kalibrov preukázal ich odpal aj z vôd Kaspického mora. Američania a Európania tieto ruské ponorky občas zaregistrujú pri svojom pobreží, no sledovať ich nedokážu.

USA zatiaľ majú kvantitatívnu i kvalitatívnu prevahu nad Ruskom v ponorkovom loďstve, no ak nezačnú čosi robiť, tak tá sa podľa ich vlastných prepočtov stratí na konci 2020-tych rokov.

A naopak, Rusko stavia svoje ponorkové loďstvo do budúcna. Nie príliš dávno začali byť do výzbroje zaraďované atómové ponorky s balistickými raketami štvrtej generácie projektu 955 „Borej“. V bojovej zostave sú už tri – Jurij Dolgorukij, Alexander Nevskij a Vladimír Monomach. Do roku 2020 sa k nim plánuje pridať pätica ďalších.

Ponorka „Borej“ je dokonalejšia ako americká „Ohio“. Celá je pokrytá materiálom pohlcujúcim zvuk, má dokonalejšie hydroakustické a navigačné zariadenie, vyššiu úroveň automatizácie. A spolu s hnacou vrtuľou má aj vodometný pohybový mechanizmus.

Perspektívu má aj taktická ponorka triedy „Jaseň“. Tá je tiež lepšia, ako jej americký analogický náprotivok triedy „Virginia“. Osobitne v hlučnosti a nesenej výzbroji. Veď Kalibre sú omnoho efektívnejšie ako zastarané Tomahavky.

K roku 2020 sa plánuje mať vo výzbroji osem týchto ponoriek. Dnes ich Rusi majú dve – Severodvinsk a Kazaň.

Rusko však má aj 20 dieselových ponoriek triedy „Varšavianka“, ktoré Američania vôbec nemajú. S ich pomocou je eliminované kvantitatívne „zaostávanie“ Rusov. I keď pravdou je, že dieselové ponorky zaostávajú za atómovými, majú však hrozivejšiu výzbroj v podobe rakiet Kaliber.



Amerika sa musí poponáhľať


List Navy Times pred rokom uviedol, že podľa platného plánu nákupu na 30 rokov bude mať americké loďstvo v roku 2022 univerzálnych ponoriek „len“ 48, čo je vraj menej, ako minimálne prípustný počet. A o ďalších šesť rokov, keď USA budú mať len 41 ponorkových krížnikov, klesne im kvantita oproti novému plánu o 25 ponoriek, ktorý sa má dosiahnuť v polovici storočia. Takto to uvádza portál Real clear defense.

Plán hovorí, že aby bola dosiahnutá náhrada za postupne vyraďované ponorky triedy „Los Angeles“ (36 ks) od roku 2027, musia byť každý rok vyrobené dve ponorky, plus k tomu najmenej jedna typu „Columbia“ ako náhrada za triedu „Ohio“.

Prvá ponorka tohto typu dosiahne strop plánovanej životnosti v roku 2027. S výrobou náhrady treba preto začať najneskôr v roku 2021.


Rusko skonštruovalo ponorkový bezpilotnik


Spomenutá správa Pentagonu „Prehľad atómového potenciálu“ hovorí, že Rusko už má mohutný ponorkový bezpilotnik, schopný niesť 100 Mt atómovú hlavicu, píše Huffington Post.

V správe sa hovorí, že „Rusko rozpracúva a rozmiestňuje nové atómové hlavice a odpaľovacie zariadenia“. Čo je „mnohonásobnou obnovou každého článku ruskej atómovej triády“.

Rusko tiež konštruuje najmenej dva nové medzikontinentálne balistické systémy: hyperzvukové delo a nové medzikontinentálne atómové autonómne torpédo, hovorí sa v správe.

Autonómne torpédo Ocean Multipurpose System Status-6, Pentagonom prezývané „Kaňon“, píše Defense News, bolo odskúšané v novembri 2016 a odpálila ho ponorka Sarov. Torpédo sa dá odpaľovať minimálne z dvoch tried atómových ponoriek, vrátane 949A „Antej“.

Tieto prostriedky sa dajú použiť na likvidáciu základných prístavov amerických ponorkových síl, takých ako Kings-Bay (štát Georgia) alebo Puget-Sound (štát Washington), napísali pred dvomi rokmi Washington Free Beacon. Analytici však vtedy americkým obyvateľom hovorili, aby sa nad tým netrápili. Rusko vraj bude na dokončenie tohto projektu a na testy prototypov potrebovať roky.

Ukázalo sa však, že Rusko ich potrebovalo len dva. Jeho vedci tým preukázali, že sú spôsobilí konštruovať vysokotechnologickú a vysokopresnú výzbroj v krátkom čase.

Dodajme k tomu informáciu, že správa o atómovej výzbroji pre ruské loďstvo bola uverejnená v ročnom odpočte konštrukčnej kancelárie „Rubin-Sever“ (Severodvinsk) v júli 2016. Hovorí sa v nej, že „súčasťou systému Status-6 je bezpilotný ponorkový robot, ktorý je gigantickým hlbokovodným vysokopresným torpédom s atómovou hlavicou“. Dosah jeho účinku je 9977 km, maximálna rýchlosť 56 uzlov (iba na porovnanie – rýchlosť americkej univerzálnej ponorky typu Seawolf je do 35 uzlov), hĺbka ponoru do 1 km.

- - -

Nerozveselil Drahoš? Zkuste Bohma!

$
0
0
Michael Bohm
24. 1. 2018, Petr Ďoubalík

Jestli máte pocit, že vám v duelu na Primě pan Jiří Drahoš přinesl málo důkazů a nepřesvědčil vás o vměšování Ruska do voleb u nás i všude jinde po světě, mohu doporučit amerického novináře Michaela Bohma (1965). Jestli se to ani jemu nepodaří, tak vám není pomoci.


Video je fragmentem z ruského diskusního pořadu "Nedělní večer s Vladimírem Solovjovem" (z 21. 1. 2018). Tato ukázka může vyvolat pocit, že se jedná o kabaret, ale není tomu tak. Takhle veselo už tam dlouho nebylo.
Nudíte se? Kupte si medvídka mývala! (Postřižiny)
Nepobavil vás Drahoš? Pusťte si "Majkla" Bohma! (Nová republika)

Překlad a titulky: Ďouba NR (omlouvám se za několik míst, kde nebylo dobře slyšet a ani po desátém poslechu jsem nedokázal rozpoznat slova. Tam jsem dal titulky "??? - nečitelné")

Vladimír Solovjov (1963), jeden z nejrespektovanějších ruských moderátorů


Drahoš Drahošovi Drahošem

$
0
0

Tribun
25. 1. 2018

Když už jsem si včera nedokázal odpustit ten „prezidentský duel“ v televizi, neodpustím si ani dnes pár poznámek:
 
 
 
 
 

  1. Prima zkazila, co mohla. Její pojetí debaty jako estrádního derby se skandováním fanoušků (sic‘) bylo rušivé, kolikrát nebylo kandidátům rozumět, nebylo vůbec poznat, jestli se nechají domluvit, či si skáčou do řeči. Navíc vedle moderátora Voříška už ani ten Soukup nevypadá jako takový tragéd.
  2. Zeman umí mluvit. I když říká nesmysly, umí je podat. A musím zopakovat, co už jsem napsal: Zeman není žádná troska. Fyzicky i mentálně je zcela způsobilý k výkonu dalšího termínu. Čili není ani zdaleka tím mužem, kterého nám líčí jeho odpůrci. Dlužno přiznat, že jsou v tom velmi efektivní, nicméně v přímé konfrontaci s realitou se jejich líčení jeví jako lživá propaganda.
  3. Drahoš se snažil, ale jak se ukázalo, svým největším soupeřem byl nakonec on sám. Jeho projev nebyl plynulý, snad do každé své repliky se zabrušoval, jak to jen šlo, charisma veškeré žádné. Při nejlepší vůli nejsem schopen říct, jaké názory vlastně Drahoš zastává. A byl od svých poradců zjevně velmi dobře připraven! Jako by sám přistoupil na to, že vlastně nemusí nic předvést, protože stačí, že není Zeman. Rozhodně se nedá říct, že by si Zeman namazal Drahoše na chleba, jak se říká, přesto ale Drahoš namazaný byl, protože se na něj namazal sám. Pokud tyhle volby vyhraje, nebude to rozhodně kvůli kouzlu osobnosti nebo přesvědčivé argumentaci. Bude jen a čistě proto, že není inženýr Zeman. Ale jestli to panu profesorovi stačí…
- - -


- - -


Facebooková předvolební cenzura: Zmizely velké stránky podporující Zemana

$
0
0


24.1.2018 PravýProstor

Stránka NE.cz, Miloš Zeman – Prezident ČR a ParlamentníListy.cz se dají vesměs považovat za stránky webů či iniciativ, které podporují Miloše Zemana. Jejich celkový dosah (neboli počet uživatelů, kterým se za týden zobrazí obsah těchto stránek) přesahoval 2 000 000. Facebook je všechny smazal. 
 
Odůvodnění je, jako vždy, porušení facebookových zásad. Všechny stránky zmizely ve večer předvolební debaty na TV Prima mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem.

Teoreticky je možné, že do cenzury českého Facebooku nějak zasahuje nový cenzorský zákon z Německa, který nutí uživatele k autocenzuře a strachu z deaktivace účtu za pouhou pomluvu. V tomto případě se však musí jednat o cílený zásah českého Facebooku proti podporovatelům Zemana.

Amišové v USA povstali za demokracii

$
0
0
Václav Umlauf 
25.1.2018  E-republika
Prohlášení a aktivity amišských povstalců z Lancasteru ukazují typickou aktivistickou Ameriku. Slušní a demokraticky smýšlejí občané vědí, že je politické elity obou hlavních stran USA kompletně zradily a prodaly.



Začněme něčím hezkým, a to je prohlídka náměstí a centra městečka Amišů v Lancaster City, stát Pensylvania, kterou si můžete projít zde na Youtube. Zdejší občané patří k bohabojné části USA, která žije slušně a nekrade ani v době neoliberalismu, protože pořád věří na starou dobrou křesťanskou morálku. A zdejší amišové prodávají na trhu v Lancasteru stále stejně kvalitní řemeslné výrobky a biopotraviny.

Jenže problém dnešní dvojpartajní Ameriky je v tom, že slušné lidi obelhávají a okrádají právě ony dvě velké US-partaje. Podvedeni byli jak amišovští voliči Demokratů, tak Republikánů, a to opakovaně. Mnozí z nich už ani k volbám nechodí, aby nemuseli volit stranicky prodejnou politickou verbež. Za této situace pochopili zdejší političtí aktivisté Demokratické strany prostou a jednoduchou pravdu. Pokud má být prezidentský kandidát opravdovým demokratem, pak nesmí být Demokratem. To znamená, že příští nominace na prezidenta USA už musí jít mimo Demokratickou stranu. Proto musí vzniknout nové politické uskupení aktivistů v terénu (tzv. Grassroots), které začne prosazovat vlastní kandidáty na volené politické funkce nejprve v tomto volebním okrese.

Tak vzniklo hnutí zvané “Lancasterská vzpoura” (Lancaster Stands Up). Spolek byl založen v návaznosti na Trumpovo vítězství a vede jej výbor složený z 12 osob. Tito občané se snaží znovu najít občanský přístup k politice. Základní činnost a cíl spolku spočívá v rozbití mocenského monopolu a volební mašinérie obou zkorumpovaných partají v tomto volebním obvodu. Jako náhrada je nabízena progresivní pluralitní politická sila, která vychází pouze z místních lidí a snad i jejich budoucích zastupitelů. Základem aktivismu je chození od domu k domu a budování nového volebního obvodu. Aktivistické setkání v místním společenském sále vypadalo následovně.


Klíčovým problém aktivistů je zdejší prodejný demokratický kongresman, který zdejší voliče prodal Clintonové. A pak celý stát přešel pod vládu Republikánů, kteří volili Trumpa. Zdejší občané pochopili, že byli prodáni dvakrát: nejprve vlastními prodejnými Demokraty a pak i vítěznými, taktéž plně prodejnými Republikány. Tak se podívejme, čemu zdejší demokraté všeho druhu začali věřit na prvním místě. Jistě to nebude Svět podle neoliberálního bílého US-psychopata, jak zněla jedna z našich předešlých analýz šílených střelců v USA. Citujme z úvodního prohlášení Lancasterského spolku politických povstalců.

Lancasterské povstání se zakládá na závazku ke společnému blahu. Začíná pozvednutím našich hlasů na veřejném náměstí a pokračuje kampaní a přesvědčováním od dveří ke dveřím. Musíme se setkávat se sousedy, abychom převzali do svých rukou naši demokracii. My sami musíme usilovat o to, abychom se postavili jako základní síla, která napadne zájmy elit, jež poškodily náš politický systém a prodávají naši budoucnost. Stojíme tu společně s nejzranitelnějšími občany v naší společnosti a snažíme se překonat síly rasismu, sexismu, předsudků a nenávisti. Věříme, že je čas, aby všichni Američané z každé rasy a víry, přistěhovalci a rodilí rodáci, sestry a bratři stáli společně jako jeden sjednocený lid.

Prohlášení a aktivity amišských povstalců z Lancasteru ukazují typickou aktivistickou Ameriku zespoda. Ameriku slušných věřících a demokraticky smýšlejících občanů, kteří vědí, že politické elity obou hlavních stran USA kompletně zradily a prodaly normální lidi. Amiši však poté nepláčou na partajním hrobě, ani nenadávají v hospodě jako čeští voliči. Jen hlupáci volí partajemi a prodejnými hnutími nastrčené kandidáty, kteří je opakovaně zrazují a prodávají jednomu procentu vládnoucí oligarchie. Ani se nenechají opíjet sorošovým ideologickým rohlíkem jako zdejší levice, která se změnila na politické zombie. K tomu viz článek Oxfam: Miliardáři všech zemí už jsou spojeni, to jen chudí jsou rozděleni. Nová levice v USA už dobře ví, že budoucí demokratický kandidát nesmí být Demokrat.

Vítězný pochod nové levice v USA


Připomeňme mezníky vzniku nové levice v USA, které sledujeme už několik let. Od Demokratů odchází stále větší počet aktivistů, kteří budují nový model socialistického hnutí v USA.

Klíčový je změněný postoj mladých v USA, což ukazují nové průzkumy veřejného mínění. Po ožebračení dělnické vrstvy a nyní i střední třídy stále více mladých lidí považuje socialismus za perspektivní politické řešení.



Náš web velmi pozitivně komentoval první velký úspěch Nové levice, viz článek První volební úspěch hnutí Occupy Wall Street. Profesorka ekonomie Kshama Sawantová porazila ve volbách do městské rady Seattlu matadora za Demokratickou stranu, který na této politické sesli seděl už 16 let. Ekonomka se rozešla s Demokraty z důvodů jejich sociální nečinnosti a také proto, že se nechali koupit vlivovým kapitálem. Takže demokraté v USA mají budoucnost, ale nesmějí se stát Demokraty.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme! 




Související články:

Edward N. Luttwak: Miloš Zeman je hoden naší podpory

$
0
0
Prof. Edward N. Luttwak
Edward N. Luttwak
25.1.2018 VašeVěc
Jediný evropský státník, jenž přes hlasité protesty ostatních podpořil Donalda Trumpa v otázce uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele, byl český prezident Miloš Zeman.
Zeman tím obnovil mimořádnou tradici pražského Hradu, kterou založil T.G. Masaryk - profesor filozofie, který se jako první rakousko-uherský představitel veřejně zastal a obhajoval Leopolda Hilsnera, židovského chlapce, nespravedlivě obviněného v r. 1899 z rituální vraždy dívky. Přes zuřivost katolických prelátů, kteří podněcovali davy proti Hilsnerovi, prosadil, aby císařské úřady ve Vídni zastavily Hilsnerovu popravu. 

K osvobození Hilsnera přispěla dlouhá kampaň a Masaryk v ní zvítězil i nad mnoha Čechy, neboť považoval antisemitismus za zhoubný nádor, byť byl tehdy uznáván za téměř katolickou doktrínu (např. starosta Vídně Karl Lueger byl do své funkce opětovně volen až do své smrti v roce 1910 na výslovně antisemitské platformě, silně podporované církví).

Po vyhlášení nezávislosti se T.G. Masaryk stal prezidentem Československa a v této funkci srdečně přivítal první sionistický kongres, který se konal po Balfourské deklaraci v Karlových Varech v roce 1921 - další dva následovali v letech 1923 a 1933.

Na tomto základě Masaryk založil celoživotní přátelství s Chaimem Weizmannem a vazby se sionismem. V roce 1948, kdy byl T.G. Masaryk již mrtvý a Weizmann se stal prezidentem nově deklarovaného Izraelského státu, jeho syn Jan Masaryk, ministr zahraničí, osobně podepsal příkaz k prodeji českých zbraní Izraeli.

Naopak tehdejší velkou snahou Britů ( podporovaných USA) bylo zastavit dodávky zbraní dříve, než se zbraně dostanou k obklíčeným Židům, přáli si totiž jejich rychlou porážku invazními arabskými armádami. Americký ministr zahraničí G. Marshall odmítl poskytnout veřejnou podporu novému vyslanci Izraele Abba Ebanovi nikoliv z důvodu osobního nepřátelství, nechtěl jen zbytečně ztrácet čas kvůli přechodnému státu, který měl beztak stejně brzy zaniknout. Podle jeho instrukcí postupovaly všechny americké ambasády na světě a snažily se zastavit prodej zbraní Židům. Židovská armáda tak měla zůstat osamocena a bez výzbroje, odkázána pouze na pašeráky a černý obchod se zbraněmi záhadného původu.

V té době do Prahy přijeli (izraelskou historií dosud nedocenění) Ehud Avriel a diplomat Georg Überall s penězi na nákup zbraní. Avriel s potěšením zjistil, že v Masarykově republice mají Židé v každé politické skupině věrné kamarády, a to i mezi komunisty (Stalinovo nedostatečné nadšení pro Židy bylo převáženo jeho protibritskými postoji) a že zde existují obrovské zásoby zbrusu nových zbraní všech druhů včetně stíhacích bombardérů. Rychle zařídili leteckou přepravu rozličných typů zbraní, kulometů, letadel, munice apod. do Izraele a přispěli tak podstatně k vítězství nového státu (např. dovážené trofejní pušky každý Izraelec dodnes zná jako Czechis). V květnu 1948 se v Českých Budějovicích naučil létat budoucí prezident Izraele Ezer Weizmann na stíhacím bombardéru Avia S-199, který měl navíc větší dolet než egyptské stroje.

Československo, v té době jediný dodavatel zbraní do Izraele, bylo proto vystaveno ostrým stížnostem a hrozbám z USA a Británie, avšak neustoupilo a zůstalo pevně stát na straně Izraele.

Stejně pevné a zásadové jsou dnes postoje Miloše Zemana, který statečně neuhnul před zlostnou kritikou vysoké představitelky EU F. Mogheriniové ve věci uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele! Zeman se nyní připravuje na znovuzvolení proti Jiřímu Drahošovi - sice pohlednému muži a perfektně oblečenému vědci, ale je nadmíru jasné, že je to právě Zeman, který kráčí v Masarykových stopách a který věrně dodržuje jeho tradici ve vztahu k Izraeli! V prvním kole získal 38 procent hlasů oproti 26 procentům Drahoše, ale v druhém kole bude navíc čelit zjevné nepřízni eurokomisařky Mogheriniové a bruselských byrokratů .

Pro své jasné a neotřesitelné postoje je proto Miloš Zeman plně hoden naší podpory!

Edward N. Luttwak
Autor je vojenský stratég a vědecký spolupracovník Centra strategických a mezinárodních studií ve Washingtonu, D.C., politický a bezpečnostní analytik a komentátor, bývalý poradce armády a vlády USA.

(Původně byl text publikován v USA a Izraeli. Publikujeme se souhlasem autora.)
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live