Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Rusko se vrací k dopravnímu supersoniku. Jeho základem má být Tu-160

$
0
0
- mbi -
30.1.2018  Eurasia 24
Rusko se pravděpodobně vrátí k výrobě nadzvukových dopravních letadel. Oproti ostatním zemím má značný náskok – disponuje totiž už teď konstrukcí, která se může Ruský prezident Vladimir Putin během své nedávné návštěvy Kazaňského leteckého závodu navrhl, aby byla zkonstruována civilní verze bombardéru Tu-160. „Je třeba sestrojit jeho civilní verzi,“ prohlásil Putin.

Dodal, že takové letadlo bude všestranně lepší než sovětský nadzvukový letoun Tu-144. „Proč byl Tu-144 vyřazen z výroby? Cena letenky odpovídala v případě většiny lidí jejich průměrným měsíčním příjmům. Nyní je ale jiná situace. Objevily se velké společnosti, které by letadlo mohly využívat. Území našeho státu je obrovské,“ řekl Putin. Vývojáře podle něj čeká „velká, ale absolutně reálná práce“.

Tu-160 je svými rozměry i hmotností srovnatelný s civilním nadzvukovým Tupolevem Tu-144. Konstruktéři vojenské „bílé labutě“ ale vyřešili několik nedostatků, kterými trpěl civilní Tupolev: například měnitelná geometrie křídel zaručuje stabilní ovladatelnost letounu i při přistávacích rychlostech, zatímco modernizované pohonné jednotky jsou mnohem úspornější než motory Tu-144. V rychlosti letu jsou oba letouny srovnatelné, ale strategický bombardér má mnohem delší dolet.V rychlosti letu jsou oba letouny srovnatelné, ale strategický bombardér má mnohem delší dolet.

- - -

Jako léta páně 1420 na Vítkově

$
0
0

Martin Koller
30. 1. 2018
Tak by se dalo označit volební vítězství Miloše Zemana, našeho novodobého Jana Žižky, nad nenávistným mediálním tažením pražské havlérky, dlouhodobě a podlézavě poklonkující Berlínu a islámu. Zvítězil odkaz Jana Žižky, Jana Husa a T. G. Masaryka, prohrál odkaz Háchy i Havla. Zeman přitáhl národ k volbám, nikoli Drahoš. Zachránili jsme odpor proti afroislámské invazi, ekonomickou stabilitu, růst platů a důchodů. Přesně, jak jsem uváděl, řada z voličů neúspěšných protikandidátů nesplnila touhu pražské havlérky a podpořila naopak Zemana, nebo k volbám již nešla. Všichni Češi nejsou úplně tupá masa, jak si myslí Drahoš a jeho parta.


Zde je třeba poděkovat všem, kteří podpořili Miloše Zemana, především exprezidentu Václavu Klausovi a jeho synovi. Dále převážné většině vojáků a policistů, kteří ho podpořili, protože dobře vědí jak důležité a drahé jsou pořádek a bezpečnost. V nepopřední řadě všem, kteří bez ohledu na původ, majetek, vzdělání, společenské postavení pochopili, že vlast je v nebezpečí a volili svoji zemí, víru předků, civilizovanou rodinu, čest a důstojnost, nikoli zbabělost, podlézavost, úchylnost a otroctví. Doufejme, že pan prezident svoje dva hlavní úkoly, a to obranu před afroislámskou invazí a odpor proti jaderné válce v Evropě, bude úspěšně plnit. Všichni mu k tomu pomáhejme.

Měli jsme čtyři velké prezidenty a jednoho statečného. Masaryka, Beneše, Klause a Zemana. Masaryka a Beneše nenávidí v Německu dodnes. K tomu Novotného, který k nám nechtěl pustit sovětskou armádu, přestože byl komunista. Každý se mnou nemusí souhlasit. Každý z velkých prezidentů měl, či má svoje nedostatky, protože nikdo není bezchybný. Avšak přinášeli vlastní myšlenky a tvořili dějiny. Měli schopnost se z vlastních chyb učit. Nebyli to žvanilové, omílači cizích frází, slouhové cizích zájmů, jako ti ostatní. Mimo ně bylo a je v naší politice osobností poskrovnu. Kdo z letošních neúspěšných kandidátů má formát na úrovni kteréhokoli z velkých prezidentů? Uveďte nějakou osobnost ve vedení EU, které je podporuje proti Zemanovi. Samí Sobotkové. Zeman naštěstí pokračuje, což je zvláště významné v době ohrožení. Jeho vítězství doprovází nenávistný jekot médií především z Německa. Naše média jsou z toho celá vedle, protože většina z nich patří cizákům. Prskot německých euromarxistů je pro nás pochvalou. Kdyby nás nepřátelé chválili, museli bychom se ptát, co jsme udělali špatně. Nebo si někdo myslí, že Sudeťáci přátelící se s Kalouskem, Bělobrádkem, Halíkem, Hermannem a Fialou jsou naši přátelé? Nebo snad socialista Schultz, který nám chce vnucovat afroislámské primitivy, kteří mají vzdělání a inteligenci, možná jako on? Německo nám dodnes dluží 1500 válečných zločinců a vrahů, válečné reparace a hodně ponížené omluvy Sudeťáků za zradu republiky a jejich válečné zločiny.

Ukázkou Drahošova rozhledu na poli mezinárodní politiky jsou útoky na Rusko a Čínu. Zeman, který tam sjednal miliardové zakázky, byl podroben jeho kritice a přidala se i moderátorka, evidentně neméně odborně fundovaná. Drahoš je typický představil pražské havlérky, která nikdy nic pozitivního nevytvořila a podniká v politice. Nakonec to ukázal i svým názorem na držitele legálních zbraní ohrožené euromarxisty a kuřáky. S cigaretou si ho ještě představit dovedu, možná i s doutníkem, jako komedii před kamerou, ale se zbraní obtížně. Nemohu se zbavit dojmu, že po prvních výstřelech by musel měnit nikoli zásobník, ale spodní prádlo. A ještě by si při tom rozšlápl falešné brýle. Pro něj jsou zbraně a občané ochotní do nich investovat a bránit sebe i své blízké a další spoluobčany bezvýznamné záležitosti. Ostatně k otázkám obrany a bezpečnosti toho moc vlastního neřekl, spíše nic. Jak si mnozí všimli, v debatě na ČT opakoval to, co řekl prezident Zeman v debatě na Primě. K problematice výroby a exportu toho taky moc neřekl, spíše nic, nebo nesmyslné negativní bláboly. Nějaká výroba, export a práce pro lidi jsou pro něj evidentně přehlédnutelné zbytečnosti.

Kdyby ČT neparazitovala na penězích občanů, musela by jít namyšlená štěkna podporující až trapně Drahoše, někam makat. Za co dostává plat generální ředitel ČT, jestliže jeho moderátoři postrádají i základní slušné vychování? Například slušný člověk neskáče nikomu do řeči, obzvláště ne druhořadá moderátorka zmalovaná jak Marfuša, prezidentovi republiky. Každopádně je už opravdu na čase, udělat v ČT pořádek, nebo ji rovnou zrušit, protože nic pozitivního nepřináší, co by nedodali ostatní, kteří neparazitují na našich daních. Drahoš, který je ekonomický odborník asi jako Hitler by pravděpodobně zastavil obchod s Čínou a nahradil ho prodejem tibetských vlajek a fotek dalajlámy. Vůbec mu nedochází, že odtamtud pochází značná část textilu, obuvi a domácích spotřebičů. A tuto situaci nezavinili jacísi zlí a nebezpeční Číňani, ale především naši politici a kšeftsmani, kteří zlikvidovali domácí průmysl a vytvořili tak statisíce nezaměstnaných, jen aby mohli bohatnout na dovozech levného zboží z Číny. Právě oni patří k podporovatelům Drahoše, který napadá Čínu. Drahoš by zastavil obchod s Ruskem a vozil drahý zkapalněný plyn z Arábie, nebo USA, prodávaný americkými společnostmi. Jako by nestačila předražená elektřina, kterou platíme německé solární a větrníkové ekologické komedie. Samá lež a podvod.

Můžeme bez nadsázky konstatovat, že volby byly naplněny stejnou jednostrannou propagandou a nízkou sprostotou, jako ty, které jsme zažili před pěti lety. Až na čestné výjimky se média soustředila k útoku proti Miloši Zemanovi. Kampaň byla absolutně nevyvážená. Všude byl vidět Drahoš, samozřejmě v superlativech. Nic negativního, opravdový génius, duševní a morální titán bez poskvrny. Jako kdysi Havel. O Zemanovi se neobjevila snad ani jedna pozitivní zmínka. Rádoby odborná hodnocení ze strany všemožných žvanilů, zkreslené popisy jeho zdravotního stavu, urážky a komedie, hledání jakéhokoli nedostatku za každou cenu, včetně překrucování fakt a výmyslů. Mnoho z jeho billboardů a plakátů bylo poškozeno a zničeno. Drahošovy prakticky žádné. Opravdu férová a slušná kampaň slušných voličů slušného profesůrka z pražské kavárny.

O to radostnější je pro mnohé vítězství. Sprostota a komedie prohrály. Každopádně nelze přehlédnout, že pražské havlérce začíná docházet dech a především kádrové rezervy. Všichni její kandidáti byli v podstatě jako přes kopírák, neupřímná komedie, přehlídka cizích zájmů, ubohosti a hlavně křečovité kritiky Miloše Zemana. Oni vlastně ani jiné téma neměli, pokud nějaké neukradli. Ani „pražská havlérka“ Fišer a „Schapiro II“ Hilšer nezlomili dost srdcí a Drahoše nezachránili. Nicméně bychom na ně neměli zapomínat, že stáli na straně afroislámské invaze, multikulturalismu, odmítání referenda a urážlivého pohrdání českým národem. Takové může volit jen ten, kdo nemá vůbec žádnou čest a hrdost. Perspektivní nemyslící otrok evropských a germánských fašistických euromarxistů ovládaný pudy jako pralesní primitiv.

Jen bychom si měli připomenout, že Drahoše volili především puberťáci bez životních zkušeností. Někteří z toho vyrostou, až si budou muset na sebe vydělávat. Dále některé bláznivé ženské, pro něž se díky sledování propagandy v ČT a potroublých seriálů stal pan profesor sexsymbolem. Možná mají problém s myšlením, možná s nějakým duševním, či fyzickým ukojením. Obávám se, že jim to zůstane. K nim evidentně patří někteří umělci a vyčpělé herečky toužící po zviditelnění, pokud možno někým zaplaceném. Dále samozřejmě ti, kteří jsou napojeni na všemožné korupční penězovody, v nichž od roku 1990 zmizelo údajně až 505 bilionů korun. Ti se samozřejmě potřebují zbavit především premiéra Babiše, protože jim utáhl kohoutky.

Do této party samozřejmě patří političtí neziskovkáři, jejichž reprezentací jsou Piráti a Zelení, ale rovněž Hate Freee, Open Society Found, nebo Člověk v tísni a další. Všichni podporují migraci a královsky si žijí z cizích peněz, ať už pocházejí z EU, nebo z islámských zemí, které investují miliardy do islamizace Evropy. Všichni mají vazby na TOP 09, KDU a ČSSD, všichni se snažili organizovat středoškolskou a vysokoškolskou mládež proti Zemanovi a všichni podporovali Drahoše. V neposlední řadě musíme připomenout některé faráře křesťanských církví, kteří poslouchají heretika papeže Františka a zrazují křesťanskou víru islámu pod pokryteckou rouškou humanity a lásky k bližnímu. K tomu vedou i svoje věřící, takže některé omezené svíčkové báby a dědci bez testosteronu přímo srší nenávistí k Zemanovi, aniž by to mělo nějakou racionální podstatu vycházející z mozku. Všichni zanedbávají preventivní myšlení v době ohrožení a pomáhají tak nepřátelům naší země.

Údajný slušňák Drahoš se předvedl především s kradením. Piráti, kteří jej podporují, by to označili za sdílení. Podle rčení, že kdo lže, ten i krade. Jen bych připomněl, že až do voleb nevysvětlil svoji veřejnou lež o tom, že jsem proruský dezinformátor. Začalo to už vykrádáním celých textů protikandidáta Horáčka. Tam nezbylo, než se uboze přiznat s trapnými výmluvami, ale média na to bleskově zapomněla a překryla tuto ubohost a prázdnotu o to nenávistnějšími výpady proti Zemanovi. Chudák Drahoš ostatně nekradl jen cizí myšlenky, protože za celou dobu kampaně za padesát milionů žádné vlastní nepředstavil. On kradl i gesta. Mohu doložit svoji oficiální ateliérovou fotografii z volební kampaně roku 2016, která byla na internetu se zdviženými oběma palci. Pomlouvá a ještě krade. Prý slušnák s novým politickým stylem, jak se zoufalá média snažila zakrývat jeho ubohost. Neférovost, lži a krádeže jako z Chánova, nebo z Košického Luníku. Možná proto tak silná podpora ze strany parazitů z neziskovek, které se pasou na tamních sociálních podporách. Prý elita národa.

Od minulých voleb se propagandisté z pražské kavárny a jejich poskoci nepoučili ani trochu a Zeman získal víc hlasů, než tehdy. Po pravdě řečeno, pan Schwarzenberg před pěti lety byl lepší, než kterýkoli z letošních protikandidátů. Minimálně mluvil na rovinu a hloupě nelhal. I číro měl pouze na obrázcích a na hlavu si ho nenechal udělat. Přestože s ním nesouhlasím v řadě názorů, tak ho respektuji, což o Drahošovi říci nemohu. Kníže není žádný mladík, filmový krasavec, ani špičkový řečník (na to podivu nikdo z médií napadajících za kdejakou prkotinu Zemana nikdy neupozornil), ale má esprit starého feudála s arogantním nadhledem, vycvičený řadou generací. Pro srovnání je tu jeho následovník Drahoš s falešnými brýlemi stahující králíka. Kníže a podkoní. To jsme dopadli, úroveň typu Evropské hodnoty Jakuba Jandy neziskovka sro. Letošní nabídka protikandidátů byla jak výprodej zasmrádlých kuřat z Polska v německém hypermarketu v české kolonii. Jak správně řekl ekonom Ševčík. I jeho chcíplý pes by uspěl v takové konkurenci.

Mimochodem i fakt, že si Drahoš vybral k demonstraci svých kvalit zabité zvířátko názorně ukazuje, co je to za člověka. Kandiduje snad na řezníka? Králíka umí stáhnout každá ženská na vesnici, takže to může ohromit jen „chlapáky“ typu Jandy z pražské kavárny. Dělal jsem to jako kluk taky, jenže pro maso, ne jako natrénovanou komedii pro televizi. Drahoš vykřikoval něco o podpoře ekologie, tedy by se od něj dal čekat i vztah k zvířatům. Nezbývá mi, než vnímat Drahoše jako zlého a pokryteckého člověka bez zábran. Pan akademik je pravděpodobně správný ekolog Bursík, jeho „Biomasa“ spřízněná se Zaorálkem a zelený Stropnický. Takový islámský ekolog s porážkami zvířat halal a zákonem šaría. Příroda až na posledním místě, hlavně když to nese. Kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Bohužel to jen potvrzuje dojem z obou televizních debat, jaký na mne udělal údajný slušňák Drahoš coby člověk postrádající rozhled, zbabělý, nejistý, neférový a zákeřný. Takový namyšlený a zároveň vyplašený euromarxistický byrokrat z Bruselu, či Berlína zatížený minulostí a komplexy. Česká Merkelová. A nejsem zdaleka sám, koho takto oslovil. Dokladem jsou ovace německých médií.

Jiří Drahoš se bez ohledu na přehlídku titulů projevil jako naprostý amatér a diletant. Jeden můj kamarád, který podniká v oboru médií mi sdělil, že po duelu na ČT byl tak znechucen, že si musel dát panáka. Drahoš každopádně nepřinesl žádnou vlastní myšlenku. Celá jeho kampaň byla přehlídkou nepodložené samochvály, útoků na Miloše Zemana a částečně omílání frází na úrovni omezených, zato ideově pevných politruků v knize, či filmu Černí baroni. Svojí profesorskou namyšleností začíná vyvolávat dojem lovce titulů, který jich má tolik, možná nikoli na základě znalostí, ale především politické angažovanosti a vzájemných úsluh v akademické obci. Nedělejme si iluze, i takoví vědátoři se občas vyskytnou. Typickým příkladem je soudružka Merkelová, která by se s profesorem jistě výborně shodla. Podle německých médií zcela jistě. Konec konců, někdo dostane titul za politickou angažovanost, jiný za sexuální orientaci a profesorů přibývá jako elity národa. Jen to není vidět na jejich žácích. Úroveň znalostí klesá, i když počet vysokoškoláků roste.

Ani Drahošova parta poradců mu evidentně moc neporadila. Grygar se aspoň předvedl trapnými útoky na Zemana v médiích a Drábová by s ním mohla závodit ve v mediálně vytvářeném negativním vzhledu, přestože je výrazně mladší. Kdyby moderátorka v ČT Drahoše ze všech sil nepodporovala, neskákala neustále nevychovaně Miloši Zemanovi do řeči ve snaze ho vyvést z konceptu a nehádala se s ním, dopadl by Drahoš ještě hůře. Stačila jedna nepřipravená a nenašprtaná otázka a právě on úplně vypadl z konceptu. Z tohoto hlediska se volby opravdu staly referendem o Zemanovi, jak vykřikoval Drahoš. Ke své vlastní smůle.

Měli bychom si připomenout některé obzvláště podnětné výroky pana Drahoše, kterými „stmeloval“ národ. V tom nejslavnějším vytkl Zemanovi, že je prezidentem dolních deseti milionů. To je bez komentáře. Nicméně jsou zde i další zajímavosti, především odmítání referenda o důležitých otázkách. Referendum o postavení obecního záchodku ano, ale o vystoupení z nepřátelské a nebezpečné EU nikoli. Voliči něco takového nemohou zvládnout a rozhodovat za ně mají moudré a vzdělané elity typu pana Drahoše v parlamentu a senátu. Jinak řečeno, národ je blbý a mají za něj v kritických otázkách rozhodovat jiní, nejlépe podporovatelé profesora Drahoše, kteří mu dali za úkol nahradit neposlušného vlastence Zemana. Pozoruhodně hloupý a arogantní přístup toho, kdo chce od toho blbého národa hlasy. Ještě pozoruhodnější je, že zhruba třetina voličů tohoto kandidáta podpořila, takže pravděpodobně chce být bezprávným dobytkem, který samozvané elity v parlamentu a pražské kavárně budou honit podle svých potřeb. Mimochodem, z hlediska referenda je naše republika v současnosti nejzaostalejší zemí v EU, předstihlo nás i Rumunsko. Tam jsou patrně samí géniové, jaké vidíme občas podnikat v Praze v kapsách a kabelkách turistů.

Již před první debatou vysvětlil Drahoš svůj vztah k českému národu těmito slovy: „Český volič není kompetentní udělat správné rozhodnutí v přímé volbě-referendu.“ Ale v referendu o budoucím českém prezidentovi by se nekompetentní český volič Drahošovi docela hodil. Už v roce 1988 jsem se učil na FFUK o kvalifikovaném referendu s využitím internetu, který byl tehdy u nás v plenkách. To se zakládá na poučení všech voličů pomocí médií a školení, aby se mohli rozhodovat objektivně a ve prospěch svojí země. Vzhledem k tomu, že nemáme ještě na rozdíl od vyspělých euromarxistických zemí a islámských států kolem 20% a více negramotných, je referendum s vyváženými informacemi nejlepší cesta k správnému rozhodnutí. Z ničeho jiného nemají samozvané elity z pražské kavárny větší hrůzu.

Tak se to dělá ve Švýcarsku. Žádná věda a funguje jim to stovky let. Náš národ není blbější, než Švýcaři. Ti jsou jen bohatší, protože jim vládnou politici, kteří mají zájem především o vlast a národ, nepodporují euromarxismus a parazity. Pro správný výsledek letošních prezidentských voleb ve prospěch vlasti a národa jsme ani my nepotřebovali školení. Spíš jsme opět poučně vyškolili pražskou havlérku. Od politiků našich zavedených stran a pražské havlérky jsme totiž za téměř třicet let vyškolení až až. V současnosti jsme se dostali se svobodou a demokracií tak daleko, že jejich údajní reprezentanti přesvědčují občany, že jsou bezprávní blbci. Proč asi? Projel jsem kus světa a blbců je všude dost. Nicméně nejvíc jich je v současnosti v západních zemích EU, což jsem popisoval před týdnem. A na „růstu“ kvality a bezpečnosti tamního života je to vidět.

Češi na tom zdaleka nejsou tak špatně, aby se jim museli klanět. Z tohoto hlediska je doslova šokující, že se zkrachovalým euromarxistům a jejich fašismu s bolševickými hesly klaní politici, kteří se považují a prohlašují veřejně za pravičáky. Levičáci typu Sobotky, Zaorálka, Špidly, Dienstbiera, Prouzy, Chovance, Gajdůškové, Bernarda a jim podobní reprezentanti domácí firmy ČSSD už ani sami nevědí, co jsou. Podle nich jsou TOP 09, KDU, STAN, Piráti a Zelení levicové strany. V tom se moc nemýlí, jen si pletou levici se zkorumpovaným, prohnilým a krachujícím euromarxismem hlupáků, sprosťáčků, zlodějů, parazitů a multikulturalistů.

Je ilustrativní, že proti referendu se vyslovují reprezentanti zavedených partají, kteří do značné části zničili náš průmysl a zemědělství, rozvrátili armádu a zadlužili naši zemi, přičemž sami kupodivu nezchudli na rozdíl od mnohých z těch, kteří vytvářejí hodnoty a většiny důchodců. Z tohoto hlediska je ilustrativní především podpora, kterou panu Drahošovi poskytují KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti, případně Zelení, tedy všechno klony původní euromarxistické KDU-ČSL, která si hraje na stranu věřících a přitom podporuje proislámského heretika a nepřítele křesťanů známého jako papež František. Ve spojení s Drahošovými výkřiky, že bude prosazovat sociální politiku, bych připomněl důchodovou „reformu“ pánů Kalouska a Drábka, která okradla všechny, kteří po ní šli do důchodu zhruba o 2000 korun měsíčně. A to jsou hlavní opory pana Drahoše. Úplní sociální pracovníci.

Další zajímavý výrok pana profesora se týká migrace a zní: „Všem uprchlíkům, kteří v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečné a důstojné zacházení. Muslimové jsou nespravedlivě házeni do jednoho pytle s teroristy.“ Zde je celá řada lží a omylů. Především muslimy opravdu nelze házet do jednoho pytle s teroristy. Jiní teroristé, než muslimové aktuálně nejsou k mání. Prezident Zeman trefně řekl, že ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim. V současnosti je to nepopiratelný fakt. Uprchlík je uprchlíkem pouze do překročení hranice z nebezpečné do bezpečné země. Německo, Rakousko, Polsko, ani Slovensko nejsou nebezpečné země, takže žádný uprchlík se k nám nemůže dostat. Pouze ekonomický migrant, neboli parazit, který zde nemá co dělat. Pan Drahoš měl úžasnou šanci odstoupit od voleb a padesát milionů věnovat na pomoc uprchlíkům v Africe, jestliže je takový humanista a islámský multikulturalista. Jenže on je stejný humanista-pokrytec, jako celá pražská havlérka. O humanitě řečnit, poučovat druhé, ale ať to platí někdo jiní a s těmi migranty ať si žije taky někdo jiný. Když Kocábovi nabízeli pobyt v Chánově, aby poznal realitu, měl milion výmluv. Džamila se tam také nehrne, stejně jako Dienstbier a Chvojka. Samí reprezentanti pražské havlérky, afroislámské invaze a evropských hodnot fašismu s bolševickými hesly, a především podporovatelé Drahoše.

Nejkratší a přesto výstižný je Drahošův výrok: „K islámu mám úctu a vážím si ho.“ To pro něj musela být videa s podřezáváním křesťanů bojovníky islámského státu v Iráku a Sýrii lepší, než sex. Hotové podřezávání králíků. Zde bych připomněl, že saláfismus a vahábismus jako výtvory teroristů z Muslimského bratrstva vyznává v různých zemích 20 až 80% muslimů. Tato skupina rovněž schvaluje islámské teroristické útoky v Evropě násilí vůči Evropanům. Nikde nepřinesla islámská imigrace pozitivní efekt. Islám dal lidstvu 0,2% vědeckých objevů a vynálezů a dva nositele Nobelovy ceny. A pan profesor a vědec si něčeho takového váží.

V Německu má jeden muslim manželku a několik družek. Protože je podle přikázání koránu musí všechny obcházet a obšťastňovat, nemá čas chodit do práce. Němečtí euromarxisté mu to uznali a všichni žijí ze sociálních dávek. K tomu má pan profesor úctu? Možná by si pan profesor mohl pořídit k domině taky několik družek, například Drábovou, Halíka, Hermanna, Jandu a Stropnického a požadovat sociální podporu jako přilepšení k důchodu. Nicméně na druhé straně v ČT vykřikoval, že není žádný vítač, přestože podepsal jako spoluautor s Putnou výzvu vědců podporující migraci z islámských zemí a ještě ji v médiích obhajoval. Měl by se tedy rozhodnout, co vlastně je a není a nevykládat a nepsat pokaždé něco jiného. Je to nedůstojné, slušně řečeno.

Úplně nejlepší z Drahošových perel je podlézavé poděkování samozvanému knězi Halíkovi: „Děkuji panu monseigneurovi Halíkovi, jehož podpory si obzvláště vážím. Dobří lidé ho mají rádi za jeho trefnou kritiku tupých mas, které jsou tak významné pro ČR, i jeho křesťansky vstřícný postoj k islámu. Šikuje se za mnou elita národa.“ Pan akademik s přehlídkou vysokoškolských titulů oslovuje Halíka slovem monseigneur (monsiňor), což je tradiční titul francouzských králů, korunních princů, později příslušníků nejvyšší šlechty a kardinálů. Faráři se říká důstojný pane, pokud je farářem. Arogantní akademik a reprezentant kavárenské elity národa ani neví, co blábolí. Při svém vzdělání si může přečíst základní terminologii i na internetu, než začne pohrdat tupými masami. Na druhé straně chápu, že jako socialistický nomenklaturní vědecký kádr moc blízké vztahy k církvi neměl, takže toho o ní moc neví. Ale jako správný intelektuál z pražské kavárny má nejvíc řečí o tom, čemu nerozumí. A toho je s výjimkou chemie (?), euromarxistických utopií typu ideologické měny euro, afroislámského multikulturalismu, omílání frází, ubohých pomluv a stahování králíků víc, než dost.

Tím méně si ovšem titul monseigneur zaslouží předlistopadový soudruh kádrovák z Chemopetrolu, který si po návratu z NDR hraje na katolického kněze, aniž by absolvoval studium semináře a byl vysvěcen, což jsou základní podmínky kněžství v římské křesťanské církvi, známé jako katolická. I když pod vedením heretika Františka přestává být křesťanskou, takže možné je již patrně vše. Kněží se sice nesmí ženit, ale moderní sex s chlapci jim asi nikdo nezakazuje a některým věřícím to nevadí. Kupodivu, Drahošovi voliči Halíkovi jeho komedii „žerou“ jako příslovečný skot řezanku, nebo spíš siláž. Není třeba připomínat, že Halík je přední postavou pražské havlérky a Sudeťáků. V současnosti patrně pln nekřesťanského vzteku a pokrytecké lásky k bližnímu slouží satanskou mši proti Miloši Zemanovi v chrámu svatého Michala, obklopen růžolícími mladíky převlečenými za ministranty. Elita národa.

Média ovládaná pražskou havlérkou a cizáckými penězi spustila nářek o kampani slušného Drahoše v kontrastu s vulgárním Zemanem. Nějak vidím pravý opak a nejsem sám. Hrubost, ne-li sprostota podporovatelů Drahoše neznala míru, počínaje radním Zelenkou z Hostivaře. Ten se již pravděpodobně v slzách cpe čočkou z ešusu, aby mohl čestnými salvami uctít na radnici druhé období Miloše Zemana. Další slušňák popřál veřejně všem voličům Miloše Zemana, aby chcípli. A je zde řada dalších podobných slušňáků. Sprostota podporovatelů Drahoše neznala mezí a ještě si někdo dovoluje vykládat něco o slušné kampani pana profesora.

K tomu můžeme přidat neustálé omílání zdravotního stavu Miloše Zemana, podle něhož už by měl být dávno po smrti. Jenže on není. I známí z televize se mi přiznali, že Zeman vypadá podstatně lépe, než ho média prezentují. Záleží především na úhlu záběru, cloně a nasvícení. Dobře to bylo vidět při debatě v ČT. Stačí porovnat záběry Zemana a Drahoše. Ale i na fotkách na internetu byl Zeman zabrán a na počítači upraven tak, aby vypadal jako chodící mrtvola, případně měsíc po smrti. Vím, co říkám, fotím třicet let, tisíce mých fotek prošly časopisy a spolupracoval jsem několik let i s kameramany. Je zajímavé, jak Zeman na nejnovějších fotkách zázračně obživl. Jistě, není to žádný maratonec, ale to nebyl ani Churchill, který chodil o holi a říkal, že když nemusí stát, tak sedí a když nemusí sedět, tak leží. K tomu si dal kvalitní whisky a doutník a dělal historii světa. Byl obézní, nesloužily mu nohy, ale měl dobrou hlavu plnou vlastních myšlenek, stejně jako Miloš Zeman. Havel chyběl na Hradě ze zdravotních důvodů celé měsíce a nikdo mu to nevyčítal a taky ho nikdo nepostrádal. S prezidentem Drahošem by to bylo stejné. Nebude trvat dlouho a mnozí z těch, kteří ho volili, se budou stydět a nepřiznají, že ho volili. Zeman pracuje každý den. Hlavou, nikoli nohama. Na to aby udělal něco pozitivního pro národ, nemusí poskakovat před kamerou jako opičák.

V médiích posloucháme roky, jak nás Zeman špatně reprezentuje v zahraničí a reprezentovat ostudně bude. Je zajímavé, že k žádné ostudě a incidentu nedošlo. Naopak mu všude naslouchají, mnohde s ním souhlasí a v New Yorku mu aplaudovali vestoje. Samozřejmě nikoli voliči Obamy a Clintonové a reprezentanti nadnárodních zájmových skupin, o nichž mluvil Trump v projevu, který je u nás téměř neznámý. Představme si na Zemanově místě Drahoše, který má problém vytlačit ze sebe několik souvislých vět po sobě a na vše potřebuje papír. Evidentně si bez ohledu na přehlídku vysokoškolských titulů a vychloubačných řečí o svých jednáních na nejvyšší úrovni neumí ani připravit veřejné vystoupení. Omílá, co mu druzí napíšou a ještě s chybami. Místy mi připadá jako zemědělský „akademik“ Skopeček ve filmu Tři chlapi v chalupě, při rozdávání rad v teletníku. Drahošovi by tleskala nanejvýš jeho kolegyně a soudružka vědecko-politická pracovnice Merkelová a bývalý eurokomisař Schultz, známý intelektuál, který by si měl dodělat aspoň svůj výuční list knihaře. Elita EU a Německa.

Nejvíc mne Drahoš pobavil svým pěveckým výkonem s českou hymnou. Tak trochu mi připomenul odcházejícího Mečiara na Slovensku. Když nemá argumenty do diskuze, nahrazuje to pěveckými a tělocvičnými exhibicemi, jako kdysi Parkanová, radarová pěnice. Ještě, že netroubí na saxofon jako Clinton. Nicméně hymna byla zbytečná komedie. Všichni víme, kde Drahošův domov je. V pražské kavárně v mužném objetí tamních intelektuálů Kalouska, Bělobrádka, Halíka, Feriho, Bartoše, Hermanna, Jandy, Stropnického, Putny, Drábové a jim podobných.

Na Drahošově pochybné televizní show na ČT mne zaujala ještě jedna věc. Halasně vykřikoval, že nebyl členem KSČ a ukazoval na Zemana. Moc neriskoval, protože dobře ví, že seznamy se nezachovaly a bylo by možné ho usvědčit ze lži pouze pomocí svědků. Ti jsou mnohdy podplatitelní a lze je zastrašit. Jenže v roce 1989 my bylo čtyřicet a je naprosto vyloučené, že by na své pozici nebyl členem KSČ. To by už dávno dostal vyhazov pro politickou nespolehlivost. Tak úžasný vědec to zase nebyl. Zde mohu posloužit opět svojí zkušeností. Díky práci v rámci vojenské kontrarozvědky jsem byl dlouhodobě ušetřen verbování do KSČ a rizika vyhazovu pro politickou nespolehlivost. Neabsolvoval jsem tudíž VUML, kteří mi někteří „znalci“ na internetu připisují, ale druhou vysokou školu. Takže pokud Drahoš skutečně nebyl členem KSČ, dělo se tak v rámci vytváření krycí legendy pro plnění jiných úkolů. Celé jeho slavné lustrační osvědčení proto nemá ani hodnotu papíru, na němž je vytištěno, jak jsem popisoval už v minulém článku. Můj názor je spekulativní, nicméně ho logicky nelze vyvrátit.

A co slavní protikandidáti, kteří měli ubrat Zemanovi hlasy? Topolánek již dostal odměnu za svoji šaškárnu v podobě plného koryta u Křetínského. „Pražská havlérka“ Fišer a „Schapiro II“ Hilšer budou pravděpodobně pokračovat v podpoře Drahoše a rozdělování společnosti, než budou docela k smíchu a na jejich vystoupení přijdou pouze zaplacení puberťáci. Nicméně bychom na ně neměli zapomínat, protože stáli na straně afroislámské migrace, odmítání referenda a pohrdání národem. Nelze vyloučit, že v době příštích prezidentských voleb zase vylezou a dostanou patřičnou podporu od našich nepřátel ze zahraničí. Pan Hannyk se po delším šaškování ukázal jako rozumný člověk, Nicméně jeho podpora známého antisemity Bartoše jeho politickou kariéru poněkud znehodnocuje. Bartoš je možná jen salonní antisemita, který sám o sobě není nebezpečný, ale vytváří argumentační základ pro extrémistickou část vedení národní domobrany, která tuto skupinu vesměs slušných vlastenců zcela degraduje. Nenávistné útoky na Izrael a Židy, které přehlíží, ne-li přímo podporuje EU, jsou jako na objednávku agresivním skupinám muslimů. Je třeba popřemýšlet, odkud ve vedení národní domobrany vítr vane.

Na závěr nesmíme zapomenout ani na možná hlavního aktéra Drahošovy prezidentské kampaně, jeho dominantní manželku. Ta pravděpodobně zcela propadla iluzím a vyrostla ve vlastních očích minimálně na filmovou hvězdu. Každopádně získala ničím nepodložené a přehnané sebevědomí jako výsledek režie komediantů pražské havlérky, kteří evidentně ztratili soudnost při odhadu hloubky blbosti voličů. Vážená choť nadnášená iluzemi, bohužel silně připomínala husopasku, kterou knížepán povolal na zámek, aby vykydala stáje a vypucovala záchody, přičemž ona se domnívá, že bude paní kněžnou. Chyba lávky, žádná Popelka. Voličům bohužel došlo, že do Libušky Šafránkové toho paní Drahošové na jedné straně dost chybí, zatímco na druhé neméně přebývá. Chápu, že mohla okouzlit nějakého kamaráda Jakuba Jandy svojí mužnou krásou, ale jinak vyvolala spíš obveselení, případně i nechuť svojí rostoucí namyšleností. Nejhorší je, že ona sama evidentně uvěřila, že je neodolatelná hvězda. Měla by si přečíst poučnou pohádku Císařovy nové šaty. Ono to v plné míře platí i pro jejího manžela, který se připravuje dále otravovat vzduch v naší republice a rozeštvávat společnost.

Krvesajové z Hradu - Všeci kradnú - Jeden s kůží králíka!

$
0
0

Zdeněk Hrabica
30. 1. 2018
Premiér v demisi si ne zcela při vědomí dovolí za parlamentním řečnickým pultíkem vyřknout, že za peníze lze u nás skoro všechno. Vzedme se vůči němu lavina. Jsme přece právní stát! Každý už máme svou zřetelnou zkušenost a víme jiné: Houbelec máme právní stát! Všechno je jinak. Vždyť jsou zde přece Krvesajové z Hradu! Všeci kradnú!


Ve Světě v obrazech, kde jsem pracoval, mi při jeho konci , po roce 1989, po skoro padesátiletém učinkování na počátku devadesátých let skoro všichni kolegové hlasitě radili: „Zdeňku, musíš krást také, kradou všichni!“ S většinou jsem se navždycky rozešel.

Někteří začali krást na pokyn zhůry. Musíme se přece uživit, nebudeme spát pod mosty. Nešlo ani tak o restituce jako šlo o privatizace - ukradené musí být vráceno; majetek KSČ a SSM do služeb všeho lidu! Šlo i o tunelování. SONP Kladno, OP Prostějov, minerální vody, energetické zdroje, nadnárodní společnosti!

Příklady táhly. Orlík, s likérkou Becherovky, čachrování s Lucernou, mezi potomky a Chemapolem.

Z výsostných míst jsem jako zvědavý novinář odposlechl pokyny: Kradou všichni, vždyť jde jenom a jenom o prachy. Milióny se válely po ulicích. Jenom je umět zvednout a krást. Raději jsem třel bídu.

Včera - ve vinárně U Piaristů s malířem Josefem Jírou - uši Vlasti - policejní, bretschneidrovské - vlasti moji milené - v reakci na můj křivý, „hájot“ HJ poškozený nos- hlesly : „Však my tě Žídě s křivým rypákem stejně jednou rozšlápneme“.

Dneska jinak, když si troufám vzepřít se neviditelné ruce trhu – s vyhrůžkou na minulost a při nekázni mně vlastní: „Však my tě ptáčku stejně jednou chytíme při činu“. Tentokrát však může jít o tlak při tlaku na změnu dodavatele energie, vody, vzduchu... A to už nechci licitovat s pojmy – exekuce, persekuce, šibenice.

Nic nám nechybí. Třít znovu bídu – nebo se vzepřít – vzbouřit se? Toť otázka a také volba! Na barikády – ani na Majdan se mi nechce. Síly ubývají!

Krvesajové z Hradu nebo z podhradí. Všeci kradnú!

Po řadě gratucí z Německa, Bruselu, Slovenska, Číny, Ruska a dalších zemí obdržel prezident republiky nevšední gratulaci od Michaila Gorbačova...

$
0
0
30.1. 2018   Hrad
Drahý Miloši!
Píši Ti v souvislosti s událostí vážnou nejen pro Tvoji zemi, ale i pro Evropu a svět – Tvým znovuzvolením prezidentem České republiky. Hned od začátku jsem se domníval, že znovu získáš podporu lidí, a jsem proto rád, že se tak i stalo. Gratuluji Ti!

Chtěl bych Tvým prostřednictvím pogratulovat i českým občanům, kteří zvolili rozumně a demokraticky a projevili hluboké pochopení pro Tvé snahy. Podpořili myšlenku spolupráce všech evropských zemí a budování/spravování přátelských vztahů s Ruskem.

Teď je zapotřebí tyto myšlenky realizovat v praxi. Doufám, že Ty i já budeme, v rámci svých sil i možností, na naplňování těchto cílů spolupracovat.

Prosím o předání srdečných pozdravů Tvým kolegům, přátelům, známým i blízkým.

Tisknu ruku a objímám Tě,

Tvůj

Michail Gorbačov

Jiří Ovčáček, ředitel Odboru tiskového a tiskový mluvčí prezidenta republiky

Nenechme se vyprovokovat!

$
0
0

30.1. 2018 Rukojmí
Právě proto různí „kavárenští intelektuálové“ píší ty odporné články proti voličům Zemana! Chtějí nás vyprovokovat ke sprostým, urážlivým či výhrůžným reakcím, aby z nás pak mohli udělat „nenávistné extremisty“!Za mnohem lepší považuji, když si z „kavárenských nenávistníků“ budeme dělat legraci, když jim ukážeme, jací jsou to komedianti, že jejich urážky je jen usvědčují z pokrytectví, tj., že se ani omylem nejedná o nějakou „slušnější půlku národa“…, než když jim budeme vulgárně nadávat.

Pokud ovšem na jejich hru přistoupíme a klesneme na jejich úroveň, nebo ještě níže, tak ne jen, že je nijak neoslabíme, ale naopak jim tím dodáváme spoustu munice proti nám! Plně chápu všechny ty, kteří už se neudrží a napíšou něco hodně „peprného“, já sám jsem cholerik a často „vybouchnu“. Ale je třeba s tím bojovat, a to ve vlastním zájmu.

Tím ovšem neříkám, že bychom měli zbaběle mlčet, právě naopak. Ale za mnohem lepší považuji, když si z „kavárenských nenávistníků“ budeme dělat legraci, když jim ukážeme, jací jsou to komedianti, že jejich urážky je jen usvědčují z pokrytectví, tj., že se ani omylem nejedná o nějakou „slušnější půlku národa“…, než když jim budeme vulgárně nadávat.

K napsání tohoto článku mě podnítila obava, že se velmi naštvané reakce vůči urážlivým článkům slovenského novináře Štefana Hríba na adresu voličů Miloše Zemana mohou zvrhnout v protislovenské nálady. Ti lidé jsou naštvaní plným právem, ovšem chtěl bych apelovat na to, aby se nenechali unést natolik, aby svůj hněv přenesli na Slováky jako celek. Vždyť naši čeští „kavárnisté“ také nemlčeli např. těsně po posledních slovenských parlamentních volbách, kdy se do tamějšího parlamentu dostalo mnoho vlasteneckých a protibruselských politických uskupení. Takže i mnoho Slováků mohlo být tehdy právem naštvaných, když si přečetli výlevy publikované v některých českých médiích.

Takže…, vyzývám ke změně „bojové strategie“, podle hesla – smíchem proti aroganci!

"Osvědčení o uznání zásluh": jak se v Rusku reaguje na začlenění do "kremelské zprávy" Ministerstva financí USA

$
0
0

30. 1. 2018         zdroj a zdroj
30. ledna Ministerstvo financí USA zveřejnilo "kremelskou zprávu". Podle dokumentu se sankce USA mohou vztahovat na více než 200 lidí - seznam zahrnuje prakticky všechny vysoké úředníky a velké podnikatele v zemi. Přičemž postavy "kremelské zprávy" nebyly touto pozorností ze strany USA překvapeny a dokonce to považují za lichotivé.


Co je "kremelská zpráva"

V srpnu 2017 podepsal prezident USA Donald Trump zákon "O čelení proti nepřátelům Ameriky prostřednictvím sankcí" (CAATSA ). Jeho cílem je potrestat Rusko za údajné kybernetické zasahování do amerických voleb v roce 2016. Podle jednoho z ustanovení zákona museli zástupci Ministerstva financí USA a Národní rozvědky USA k 29. lednu vypracovat a předložit Kongresu "černý seznam elit": ty, které Západ považuje za "oporu ruského režimu".

Článek 214 CAATSA poznamenává, že vedle plného jména a postavení je ve zprávě nutno uvádět informace o vztazích osoby s Vladimírem Putinem, výši čistého kapitálu a zdroje příjmů, údaje o majetku příbuzných a zapojení do korupční trestné činnosti ...

Ruští politici a podnikatelé, kteří jsou v seznamu uvedeni, jsou de facto uznáni za nepřátele USA, řekl novinářům tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov. "Když si totiž přečtete text, název tohoto dokumentu, je to všechno provedeno v souladu se zákonem o čelení nepřátelům USA", upřesnil.

"Do "kremelské zprávy" byla pečlivě zahrnuta všechna politická a ekonomická elita země", okomentoval dokument, zveřejněný Ministerstvem financí USA, primátor Moskvy Sergej Sobjanin. Starosta řekl, že není překvapen, že se dostal do seznamu. Zdůraznil, že "na Západě Rusko neměli nikdy rádi", ale takové zprávy nebyly vypracovávány ani v dovách nejhorších vztahů mezi oběma zeměmi. "Tato opatření nerozdělují, nýbrž sjednocují. Vedou k výsledkům, které jsou opakem toho, oč autoři usilovali", řekl primátor hlavního města.

"Kdo je kdo v ruské politice"

Gubernátor Petrohradu Georgij Poltavčenko považuje zařazení svého jména do seznamu Ministerstva financí USA za "osvědčení o uznání zásluh pro Rusko" a Severní hlavní město. "Poltavčenko soudí, že zařazení jeho jména do "ratingu nejvlivnějších ruských vůdců", který dnes zveřejnilo Ministerstvo financí USA, hovoří o uznání zásluh o Rusko a Petrohrad a svědčí o rostoucím přínosu města pro ruskou ekonomiku", napsal jeho tiskový mluvčí Andrej Kibitov na Twitteru.

Jedna z postav "kremelské zprávy" Ministerstva financí USA, vicepremiér Arkadij Dvorkovič, prohlásila, že byl "povinen být v tomto seznamu"."Podobá se to knize "Kdo je kdo v ruské politice", řekl novosibirským novinářům. Podle něj není zveřejněný dokument sankčním seznamem, takže zatím není důvod pro reakci ...

...Poradce prezidenta Ruska pro rozvoj internetu German Klimenko považuje zařazení své osoby do "kremelské zprávy" za lichotku. "V minulosti by se do podobných seznamů dostali Koroljov a Kurčatov. Mám do těchto lidí nekonečně daleko, ale pokud mě někdo dává do jedné řady s nimi, pak je to samozřejmě lichotivé", řekl v rozhovoru s agenturou TASS. Podle Klimenka je cesta sestavování "proskripčních" seznamů zemí, které se uchází o světovládu, "poněkud divoká" ...

...Zmocněnkyně prezidenta RF pro práva dítěte Anna Kuzněcová sdělila, že její ocitnutí se v "kremelské zprávě" Ministerstva financí USA svědčí o správném směřování její činnosti. "Myslím, že toto ohodnocení mé práce na postu ombudsmanky pro děti dokonce i za tu krátkou dobu ukazuje, že jsme na správné cestě k našemu hlavnímu cíli - štěstí a blahu ruských dětí", je uvedeno v prohlášení tiskové služby ombudsmanky ...

...Předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin nazval zpracování "kremelské zprávy" snahou USA o "ovlivnění vnitřní politiky Ruska". Přičemž sankce mohou mít negativní vliv na samotné Američany, "kteří se stanou rukojmími ambicí Bílého domu", řekl ...

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ilona Švihlíková: Zeman porazil politický fake

$
0
0
30.1.2018 Argument!, část článku
Miloš Zeman obhájil svou funkci v přímé volbě.
Zdá se, že k obratu došlo v posledním týdnu a že svou roli hrály tzv. televizní debaty. S jemnou ironií je tedy možno podoktnout, že Drahošovi nepomohlo ani stahování králíka, které ho zřejmě mělo přiblížit „obyčejným lidem“, i když mě spíš evokovalo, že vyhraje-li Drahoš, můžeme i my být v rolích takového králíka.

Situace vykazovala do určité míry podobnosti s rokem 2013. Proti Miloši Zemanovi se postavila tzv. kulturní fronta, která ovšem proti němu kampaň vedla celých pět let. Jiří Drahoš, který neměl žádné předchozí politické zkušenosti, ji měl splnit sen o „slušném prezidentovi.“ Poučení z minulých voleb se spíš týkalo médií – ty ve své většině nebyly Zemanovi nakloněné, ale přeci jen nebyly tak enormně útočné, jako v roce 2013. Ovšem zdá se, že zástupci kultury získávají před každými prezidentskými volbami pocit, že jsou něco jako morální svědomí národa (bůhví, proč?) a následně opět „přetáhli nápřah.“ Domnívám se, že jejich emoční kampaně byly spíš kontraproduktivní.

Následné spojení téměř všech ostatních kandidátů proti Zemanovi (které jeho oponenty vedlo k tomu, že začali automaticky sčítat hlasy a vyšlo jim, že Zeman musí jasně prohrát) působilo možná na nerozhodnuté voliče motivačně a pomohlo navýšit volební účast.

Zeman ukázal značnou psychickou odolnost, která se koneckonců od vrcholných politiků očekává. To ovšem vůbec neznamená, že v kampani nedošlo k řadě chyb, které pokryl Oskar Krejčí, viz zde a zde.

Nemilosrdným okem se na oba kandidáty podíval slovenský analytik Eduard Chmelár.

Vynecháme-li maloměšťácké ódy na „slušného“ člověka, kterým jsem se věnovala v jiném článku, pak je patrné, že více než Zemanova síla zapůsobila Drahošova slabost.

Znovu se musím vrátit ke klíčové otázce: proč Drahoš? Proč se rozhodl (resp. KDO se rozhodl), aby kandidoval člověk, který se ve vysoké politice nepohyboval a který – jak televizní debaty ukázaly velmi pregnantně – se prostě v politických tématech neorientuje? V debatách Jiří Drahoš ukázal, že je prázdná nádoba: co se do něj nalilo, to z něj vyteklo.

Nezaznamenala jsem žádnou zásadní myšlenku, žádnou vizi, jen naučené fráze. Některé jeho odpovědi a reakce mě evokovaly jednoho mého studenta, který si u zkoušky vytáhl otázku „tržní selhání“ a odpověděl na ní, že tržní selhání je, když selže trh.

Jiří Drahoš na mě působil jako člověk, který dostal do rukou scénář, který sepsal ovšem někdo jiný. Čímž se vracím k otázce: kdo?

Poslední kapkou v tomto ohledu bylo Drahošovo prohlášení, že by ani ve třetím pokusu nejmenoval Andreje Babiše – i když ústava v tomto případě stanovuje poměrně jasně prezidentovi povinnosti. Koneckonců, právě bitva ve Sněmovně, která se odehrála kvůli předsedovi sněmovny, tuto otázku ukázala velmi dobře. Jiří Drahoš to buď nezaznamenal, nebo nezná ústavu, nebo to neměl ve scénáři. Ať tak či tak, výsledný dojem byl prostě, že se ujal role „antizemana“, ovšem bez vlastního obsahu.

Značnou část své kampaně věnoval Drahoš i jeho příznivci tak zvaným fake news, tedy údajně zmanipulovaným zprávám. Je potřeba na rovinu říci, že se v průběhu kampaně stále intenzivněji projevovalo, že spíš než fake news stojí proti Zemanovi fake „politik“, umělý konstrukt.

Smetana (ČSSD): Stop vyvolávání nenávisti ve společnosti

$
0
0
30.1. 2018  PL, část článku
Když sleduji diskuse na sociálních sítích, čtu články na internetu, tak začínám mít obavu, aby se neustálé vyvolávání zášti a nenávisti nezvrhlo v něco horšího. Zastavme tento kolotoč, dokud je čas!Vážení občané České republiky, jak vidno z reakcí některých protizemanovsky orientovaných jedinců i skupin, hodlají tyto vyhrůžky naplnit. Začaly se objevovat nenávistné projevy, které napadají jak pana prezidenta, tak i jeho příznivce a voliče. 

Bohužel se do těchto aktivit zapojují i lidé, kteří by měli spíše hledat cesty porozumění ve společnosti, než ji rozdělovat, lidé z uměleckých kruhů, akademické půdy, žurnalisté či politici. Je smutné, že ti co se rádi ohánějí demokracií, svobodou, pravdou a láskou jsou schopni se vyjadřovat nenávistně vůči tomu, kdo uspěl v svobodné demokratické přímé volbě. Jaký sledují cíl? Opravdu chtějí pokračovat v rozdělování společnosti? Opravdu si přejí změnit výsledek demokratických voleb, nedemokratickou cestou? Neobávají se, že vyvolávání zášti a nenávisti může vést až k takovým hrůzám jako zažila např. Ukrajina při tzv. euromajdanu v roce 2013?

Vážení občané České republiky, není na čase skončit s tímto rozdmýcháváním nenávistných nálad? Není na čase přijmout výsledek svobodné demokratické volby a začít hledat cesty národního porozumění? Nenechte se vlákat do tohoto kola nenávisti! Nenechte se zavést na cestu popírání svobodné volby občanů! Vždyť svobodné volby mají být svátkem demokracie, kdy jeden kandidát uspěje a druhý se musí vyrovnat s realitou své prohry. Naučme se přijímat realitu, tak jako ji museli v minulosti příjmout ti, kteří neuspěli! Vždyť dnešní poražení mohou být příštími vítězi, pokud přesvědčí většinu, že právě jejich vize je ta správná. Kouzlo demokracie tkví právě v tom, že dnes uspěje jeden a příště třeba ten druhý. Nenechme ty, kteří halasně mluví o demokracii, pošlapávat tuto demokracii netolerancí k názorům a volbě druhých. Nenávist a zášť nikdy nic dobrého nepřinesla, zato vždy byla cestou do pekel. Cestou dlážděnou právě dobrými úmysly. Zastavme společně kolotoč, dokud je čas. Dřív, než někdo překročí hranici, za kterou už nebude cesty zpět!

- - -

Kauza Zadeh: Nová obžaloba - část 8

$
0
0
Zdeněk Jemelík
31.1.2018 blog autora

Hlouček obhájců, čekajících u Městského soudu v Brně na vpuštění do soudní síně č. 2, kde mělo před senátem předsedy Michala Kabelíka pokračovat hlavní líčení v trestní věci obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) & spol., si krátil chvíli dohady, zda konečně přijdou klíčoví svědci Jan Doležal a Martin Valentovič a zda neodepřou výpověď. Obavy z odmítnutí výpovědi nebyly bezdůvodné: opíraly se o informace z jiných řízení, v kterých zmínění pánové účinkovali. Po zahájení hlavního líčení se pak advokátům dostalo potěšující informace, že se konečně podařilo s oběma svědky navázat spojení. Oba jsou na cestě, nicméně nedorazí včas: Jan Doležal se musí zúčastnit jiného soudního řízení, v němž má postavení obžalovaného, a dostaví se až po skončení jednání. Martin Valentovič podal zprávu, že se mu cestou porouchalo auto a čeká na odtahovou službu. Určitě se ale dostaví později nebo v náhradní lhůtě.


Pružný předseda senátu se rozhodl vyplnit uprázdněný časový prostor čtením listinných důkazů. Z hlediska veřejnosti se dalo očekávat několik hodin nudy. Tentokrát ale zpestřily tuto část jednání vzrušené odborné diskuse. Nejrozsáhlejší vyvolal SAZ, který si stěžoval, že soud neodeslal vyšší instanci stížnost proti nevyhovění procesního návrhu obhajoby. Přidali se obhájci, předseda senátu i žalobce, mezi nimiž pak kolovaly protichůdné názory. Spouštěčem jejich střetu bylo usnesení senátu Michala Kabelíka, kterým prodloužil SAZ vazbu. Pro potřebnost jeho ponechání ve vazbě předstižné použil mimo jiné jako argument tvrzení, že pan obžalovaný dehonestoval různými způsoby brněnskou justici (v širším pojetí slova, čili včetně státního zastupitelství), čímž se dopouštěl trestného jednání a je nutné ho nechat za mřížemi, aby nepokračoval. Ze souvislostí vyplývá, že SAZ měl opakovaně znevažovat soudce Krajského soudu v Brně Aleše Novotného a státního zástupce VSZ Olomouc Aleše Sosíka. V tom ovšem může pokračovat, kdykoli jej eskorta těžkooděnců přivede k hlavnímu líčení nebo kdykoli se dostaví dobrovolně. V obžalobě ale o tomto údajném prohřešku není ani zmínka, což asi není náhoda. Pokud by totiž soud uznal, že se SAZ napadáním zmíněné dvojice dopustil přečinu, postižení by se dostali do postavení poškozených a museli by se z řízení vyloučit. Obhájci využili zřejmého přehlédnutí této drobnosti a podali návrh na odnětí věci zdejšímu soudu a její přenesení k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Vyhovění je možné, protože oba zmiňované soudy jsou věcně příslušné. Soudce Michal Kabelík podnět zprvu vyhodnotil jako výhradu podjatosti a zamítl jej. Obhájci pak věc předložili Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o odnětí a přikázání věci. Předseda senátu se snažil debatu ukončit tvrzením, že by měla místo v akademickém prostředí. Podivoval se, zda si pan obžalovaný a jeho obhájci uvědomují, že výsledkem vyhovění návrhu by bylo vrácení hlavního líčení na úplný začátek. Zřejmě je ale od záměru neodradil. Bude-li chtít odebrání věci zabránit, nebo aspoň potlačit účinky argumentace obhajoby, při dalším vazebním řízení se bude muset zdržet uplatnění domnělého hříchu SAZ pro odůvodnění jeho beztak nesmyslného držení ve vazbě předstižné. A vazba útěková u obžalovaného, který složil kauci 150mil.Kč a kdekoli mimo území ČR mu hrozí nebezpečí ze strany Íránské islámské republiky, je dle mého laického úsudku v rozporu se zdravým selským rozumem.

Dalším, byť ne tak rozsáhlým jablkem sváru, které přihodil do hry obhájce Roman Jelínek, bylo označení odevzdávání policii odměn svědků -spolupracovníků PČR za předstíraný převod peněz. Pod tímto pojmem se obvykle skrývá předání peněz v majetku státu podezřelému a až na odůvodněné případy je vykonávají policejní agenti. Svědci Jan Doležal a Martin Valentovič ale policejními agenty nejsou, ani být nemohou, spíše jde o cynické provokatéry, kteří si spoluprací s policií zajišťovali beztrestnost. Peníze byly majetkem soukromým, nikoli státním a nešly přes svědky k panu obžalovanému, ale v opačném směru.

Tyto intelektuální hrátky skončily v odpolední části jednání s příchodem svědka Jana Doležala. Obecný popis jeho úlohy v tzv. zločineckém uskupení jsem popsal v druhéčásti seriálu.

Obavy, že svědek nebude vypovídat, se nevyplnily, což asi nepotěšilo některé z přítomných. Uvedl se vysvětlením, že soud, jehož se zúčastnil, je v pořádku, neboť je nevinný. Pak ale upřesnil, že se jednalo o zahajovací stání hlavního líčení. Vypovídal ochotně, s podrobnostmi, a sděloval věci nevídané, neslýchané.

Popsal poměrně podrobně průběh své činnosti ve prospěch tzv. zločineckého uskupení, jež vyvrcholila podáním trestního oznámení na policisty, kteří vyšetřovali jednání SAZ. Věnoval přitom velkou pozornost úloze „operačního důstojníka“ uskupení, „právníka Ondry“. Dříve se s ním nikdy osobně nesetkal a nenapadlo ho, že by mohl sedět vedle svého advokáta v řadě pro obhájce. Netuším, jak se spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera cítil, když slyšel popis své činnosti z jeho úst, ani nevím, co se odehrávalo v hlavě Jana Doležala, když nepřipraven najednou stál tváří v tvář proti muži, kterého právě vylíčil v nejošklivějších možných barvách. Důležité je, že z jeho výkladu vyplývá, že již krátce po navázání styku s Ondřejem Kučerou se obrátil na policii, které pak odevzdal jidášský groš, vyplacený za pokus o údajné očernění policistů. Lze se proto domnívat, že podání trestního oznámení na policisty již mohlo probíhat pod kontrolou policie, která mohla zabránit postoupení věci na GIBS. Její přístup k činnosti Jana Doležala zavání podezřením, že svědka vědomě použila jako provokatéra. Výslech Jana Doležala se z časových důvodů nepodařilo dokončit.

Přestože hlavní líčení je v podstatě smutná záležitost, někdy se v soudní síni odehraje i úsměvná příhoda. V tomto případě k tomu došlo při jednání o zajištění tlumočníka ze slovenštiny pro výslech Martina Valentoviče. Tlumočnice z angličtiny, která zprostředkuje komunikaci mezi SAZ a soudem, nemá oprávnění k tlumočení ze slovenštiny. Jednalo se proto o její nahrazení tlumočníkem, oprávněným nejen k tlumočení z češtiny do angličtiny a zpět, ale znalého i slovenštiny. V této situaci se SAZ projevil jako deus ex machina: aby se nemusel obejít bez své současné tlumočnice, demonstrativně se vzdal nároku na tlumočení ze slovenštiny. Zdá se, že jde o drobnost, která nestojí za zaznamenání, ale je zajímavá právě proto, že kdysi se SAZ snažil tlumočnice zbavit. Hrany se obrousily. Kladný vývoj mezilidských vztahů vždy zasluhuje zaznamenání a ocenění.

 Shahram Abdullah Zadeh 

Následující den byl vyhrazen pro výslech dalšího policisty, vyšetřovatele F.K. Před ním se ale přihlásil o slovo k prohlášení obžalovaného SAZ. Ve vystoupení se pak dožadoval procesní rovnosti svého postavení v poměru ke způsobu, jakým soud nakládá s žalobcem. Podle trestního řádu je žalobce jen jednou ze stran řízení, bez nároku na privilegia v postavení proti obžalovanému. Papír ovšem snese všechno a skutečnost bývá jiná. Senát vyslechl prohlášení pana obžalovaného bez přerušování a následných výtek.

Jako laikovi se mi nároky pana obžalovaného jevily jako oprávněné a v souladu s právem. Další vývoj ale ukázal, že reálná hodnota jeho vystoupení měla povahu hrachu, házeného na zeď. Následný výslech svědka-poškozeného byl důkazem, že postavení žalobce v hlavním líčení deformuje zvykové právo v neprospěch obžalovaného.

Po promluvě SAZ přistoupil k pultíku pro strany řízení policista F.K. Předseda senátu jej nevyzval k pronesení úvodního výkladu, ale rovnou začal s výslechem. Vedl jej zejména k objasnění jeho profesní dráhy a úlohy v tomto řízení. Pak jej předal státnímu zástupci a posléze obhájcům a obžalovanému SAZ.

Při výslechu obhájci a obž. SAZ se ukázalo, že policistovi působí potíže přeorientovat se z nadřazeného postavení vyšetřovatele do podřízené role svědka. Bylo to patrné zejména při výslechu, vedeném SAZ. Svědek se v tomto ohledu poněkud odlišoval od svého kolegy, vyslýchaného dne 9.ledna 2018.

Obhájci a SAZ směřovali své otázky k choulostivým místům obžaloby. Především je zajímalo vše, co se týkalo svědka Petra Pfeifera, nejdříve sama skutečnost, že na počátku vyšetřování k „daňové kauze“, vedené u Krajského soudu v Brně, se PČR zajímala právě o něj, nikoli o SAZ. Dále se zabývali skutečností, že ze spisu zmizely dokumenty, týkající se právě vyšetřování proti Petru Pfeiferovi a posléze rozvíjeli domněnku, že policie poskytuje ochranu některým osobám, které právě podle Pfeiferova sdělení měly zpronevěřit obrovské částky z výnosů z trestné činnosti. Svědek-policista tazatele neuspokojil, protože některé věci považoval za nemožné nebo o nich nevěděl. Jméno policisty, který měl ze Znojma odvézt 24 šanonů materiálu, týkajícího se Petra Pfeifera, mu nic neříkalo. Jak jsem zmínil dříve, obhájci mají několik ověřených kopií listin, jež ve spisu kdysi nepochybně byly, ale zmizely.

Tento způsob vedení výslechu se nelíbil žalobci, který vznášel opakovaně námitky aniž by předem požádal předsedu senátu o udělení slova. Jen při výslechu, vedeném obhájcem Romanem Jelínkem, vystoupil takto devětkrát a vstupoval i do řečí obhájkyně Aleny Kojzarové a zvláště SAZ. Dráždil tím SAZ, který se několikrát marně snažil o udělení slova k přednesení námitky. Nespokojen byl i jindy pohodový předseda senátu, který opakovaně projevil nevoli mimikou a někdy i slovně. Inspirován srovnáním s děním při prezidentském duelu prohlásil SAZ za demagoga. Je ale možné, že odchylnost jeho chování od běžných projevů byla odrazem nějakých zdravotních potíží. Působil totiž dojmem, že je nachlazený.

V každém případě obhajoba v této části hlavního líčení poukázala na některé prvky předžalobní části řízení, zpochybňují korektnost vyšetřování v obou kauzách, v nichž SAZ zaujímá postavení hlavního obžalovaného. Vyvolala tím nervozitu předsedy senátu i žalobce.

Jednání bude pokračovat dne 12.února 2018.

(předchozí články Zdeňka Jemelíka k případu Zadeh najdete na jeho blogu ZDE)

Vyzobáno z webů: leden 2018

$
0
0

Jan Kadubec
31.1.2018 Outsidermedia

Jan Kadubec pro Outsidermedia vybral zajímavé a někdy až bizadní úryvky textů, uveřejněných za měsíc leden 2018 na českém internetu. Poučte se a bavte se:



*Pravice, anebo levice? Ernst Jandl na takovou otázku trefně odpovídá: „Vplavo a vrevo se nedá zaněmňovat.“

*Britský premiér Winston Churchill uvedl, že „Rusko je tajemství zabalené v tajemství, skryté v nepochopitelnosti.“

*Epicharmos: Líbíme se sami sobě v domnění, že krásní jsme. Vždyť také psovi pes se zdá být nejkrásnější, podobně vůl volovi a osel oslu, svině svini právě tak.

*Kanibalové jsou zlí lidé, kteří mají rádi lidi.

*Triumf kultury idiotů.

*I dnes zmizel z planety jeden živočišný druh…, aby udělal místo novému!

*Tak Kimeček má tlačítko, ale Doneček má větší!

*Breivika na ně, že? Ať ukážeme, že evropská kultura je lepší!

*Chtěl být dobrodruhem a odjet na severní pól, nebo továrníkem, který bude vyrábět dobro.

*Biolog Stanislav Komárek v knize Chlupatí bližní: Je to poslední fáze civilizace. Po ní bude následovat už jen vyhynutí. Živočišný druh, který nepečuje o svá mláďata (děti, poznámka autora), respektive je ani nechce, a místo toho hýčká jiný druh, dopadne špatně.

*Poslední hádku jsem zavinil já. Když se mě zeptala, co je v televizi, odpověděl jsem, že tištěné spoje, obrazovka a prach.

*Jan Schneider: Jako v tom vtipu o vojenském cvičení, kdy velitelé nemohli vyhodit běžně užívaný most do povětří, a tak na něj dali cedulku „most je jako zničen“ – a za chvíli spatřili rotu vojáků, přesto pochodujících přes ten most: vojáci nesli cedulky „my jako plaveme.

*Horoskop: Všichni Vás budou opěvovat, vynášet do nebes a obsypávat květinami. (Takový už pohřeb bývá).

*S přáteli jako on už nejsou nepřátelé zapotřebí.

*Thomas Hobbes: Je lépe vládnout v pekle, než sloužit v nebi.

*Andrew Stroehlein: Zkorumpované a represivní státy ohrožují globální stabilitu. Svoboda v jedné zemi závisí na svobodě ve všech.

*Umanutý narativ – tak nazývám metodu vynechání prvního kroku. Lojza praští Tondu, avšak kamery jsou vypnuty. Tonda mu to vrátí, ale kamery již běží a přenosové systémy přenášejí, a celý svět vidí, jaký je Tonda – fakticky oběť – agresor. Stačí vyfiltrovat první krok.

*Vzdělání nesouvisí s charakterem. To by byl elitou německého národa i Mengele.

*Medotekoucí jeduplné džentlmenství…

*Ale co má ten Fendrych dělat? Živí ho Bakala, a kdyby Fendrych napsal pravdu, dostal by od Bakaly padáka.

*Technologie kráčí nezadržitelně vpřed. Na obzoru je doba, kdy voliče (stejně jako dnes úředníky) nahradí počítače. Výsledek voleb bude záležet už jen na dohodě kandidátů s dodavatelem volebního softwaru.

*My způsob, jak získal pan Topolánek důvěru, kdy hezky domluvil pánům Pohankovi a Melčákovi, tak my to takhle neděláme, zdůraznil předseda vlády Babiš.

*Národní zájmy jsou pouze zájmy národních elit.

*Komunisti se taky neosvědčili. Třeba jejich lávky přes Vltavu nám tady začínají už po 40 letech padat.

*Ale co kdyby Putinovi agenti, nedej bůh ve spojení s desinformačními weby, se tentokrát zaměřili na kandidáta, který bude kritizovat Rittigovu finanční rodinu a bude pomáhat těm, kteří se budou snažit omezovat létání hlavy rodiny do Monaka a tam, jak kdysi vtipně řekla jeho oblíbená právnička Karolína Babáková, odpočívat a užívat si poctivě vydělaných peněz?

*Vladimiru Špidlovi, který v letech 2004 až 2010 působil jako evropský komisař, byl v roce 2013 vyměřen Evropskou unií důchod ve výši 110 000 Kč.

*Poslankyně ruské Státní dumy Natalija Poklonská jako odpověď na americké sankce pozvala amerického prezidenta Donalda Trumpa na Krym. „A já, na rozdíl od prezidenta USA, ho zvu na slunečný Krym. Bezpečnost pana prezidenta je garantována systémem S-400 Triumf,“řekla Poklonská v rozhovoru pro RIA Novosti.

*Existence soukromých armád je americký export. Úlohou těchto soukromých armád obvykle bylo působit ve prospěch USA tam, kde by použití armády USA bylo z mezinárodně politických důvodů neúnosné.

*Už delší dobu se rovněž na Západě mluví o pozvolném odchodu západního světa do důchodu a přesouvání těžiště hlavně do Asie. Jan Keller: „Kdybych řekl, že budoucnost Západu vidím velmi pochmurně, znělo by to pořád ještě příliš optimisticky. Původně solidarita znamenala něco trochu jiného. Teď tedy tímto hezkým slovem označujeme trestání těch, kdo nic neprovedli, těmi, kdo nemají čisté svědomí. Bohužel právě v tomto smyslu byla solidarita povýšena na jednu z nejvyšších evropských hodnot. Abych to stručně shrnul: Západ má všechny důvody, aby prožíval civilizační úzkost.“

*Francouzský sociolog Dany-Robert Dufour ve své knize Božský trh pojednává o dopadech revoluce kulturního liberalismu od 60. let 20. století. V souvislosti s tím uvádí jisté znaky dnešní novořeči: Projevují se snižováním srozumitelnosti mluvy. Může za to například technizace jazyka, kdy časté užívání frekventovaných výrazů má zvýšit dojem odbornosti toho, kdo mluví. Zvlášť často se doporučuje používat termíny, jako je audit, brífink, externalizace, zipáž, virtualizace, mediace atd. atd. V Evropském parlamentu máme špičkové řečníky, kteří dokáží propojit podobná slova v celek trvající třeba i dvacet minut, aniž by si po zklidnění bouřlivého aplausu kdokoliv dokázal vzpomenout, co to vlastně říkali.

*V roce 2001 zahájily USA v Afghánistánu vojenskou operaci, údajně v reakci na 11. září. Od začátku operace bylo zabito 2,3 tisíce amerických vojáků a více než 20 tisíc jich bylo zraněno. Jedná se o patrně nejdelší válku vedenou USA, ovšem bez zásadního úspěchu.

*Jak vysvětlil italský novinář Avvenir Francesco Palmas, ruský prezident Vladimír Putin uskutečnil sen carů, když dosáhl trvalé přítomnosti ve Středomoří.

*Německo ve velmi krátkém čase přešlo od faktoru stability a stalo se faktorem destabilizace.

*Americké elity označujú Severnú Kóreu za hrozbu celému ľudstvu, pritom za posledných 70 rokov ani raz Severná Kórea nezaútočila na žiadneho zo svojich susedov, neviedla žiadnu vojnu na rozdiel od Američanov, ktorí zaútočili aj proti Kórei a od roku 1945 vedú otvorené, alebo tajné vojny všade vo svete, s cieľom presadiť vlastné koristnícke záujmy. Američania si už zvykli sami seba vydávať za dobrodincov a krajiny, voči ktorým sa rozhodnú zaútočiť, za agresora. Američania a Západ vedú voči Rusku a krajinám, ktoré sa odmietajú podriadiť americkým predstavám hybridnú vojnu. Táto vojna v prípade Ruska už trvá viacero desaťročí, žiadna krajina nebola cieľom amerických hybridných vojen takú dlhú dobu ako Rusko.

*Oskar Fontaine, německý politik, Die Linke: „To americká vojska jsou na hranici Ruska, a ne ruská na hranici Spojených států, Kanady nebo Mexika.“

*Tereza: „Je vcelku očividné, že Izrael salámovou metodou postupně ukrajoval z palestinských území a zabíral je až do té míry, že dnes prakticky ani žádný palestinský stát v reálu vzniknout nemůže, neb vlastně už ani nemá pořádně kde. Drtivá většina palestinských území je okupována a zabrána. Z tohoto pohledu lze nad palestinským státem samozřejmě zlomit hůl a říci si něco jako už je to beztak jedno. Pokud si chtěl Trump opravdu znepřátelit celý Blízký východ a přenechat ho Rusku a jeho vlivu, tak lepší tah než s uznáním Jeruzaléma udělat snad ani nemohl. Nebude on nakonec ruský agent? Fakt skvělý ruský agent?“

*Rusové se nesnažili Sýrii vnutit novou vládu a nového prezidenta, což kdysi bývávalo sovětskou tradicí, jak my sami z vlastní historie víme. Sovětskou roli o vnucování univerzální pravdy převzali Američané a počínají si tak po celém světě. Nikdy bych nevěřil, že se něčeho podobného dožiju!

*V říjnu 2017 bylo podle tiskové zprávy Doněcké lidové republiky na straně ukrajinských ozbrojených sil v Donbasu téměř 900 zahraničních instruktorů a žoldnéřů.

*Poslanec ukrajinské Nejvyšší rady Eugen Rybčinskij přirovnal obyvatele Donbasu ke švábům a vyzval je zničit pomocí dichlorvosu, uvedl ukrajinský list Obozrevatel. Nezajímám se o život švábů. I kdyby se jich jeden milion narodil v mé kuchyni, nebude to znamenat, že kuchyň bude jejich. Žádné statusy a speciální režimy pro šváby, jen dichlorvos a spousta dichlorvosu (chemický roztok proti hmyzu – pozn. red.). No, a samozřejmě pár tisíc „Javelinů“ (amerických protitankových systémů – pozn. red.), cituje vydání záznam poslance parlamentu na Facebooku. Je třeba poznamenat, že účet politika byl později zablokován! Rybčinský loni označil korupci a ekonomickou devastaci země za důsledek 400leté ruské sabotáže proti Ukrajině.

*Německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel v rozhovoru pro časopis Der Spiegel: Moskva, Peking a Washington mají jednu společnou věc: absolutně si necení Evropské unie a opovrhují jí, řekl tvrdě ministr zahraničí. Tyto autoritářsky řízené státy se nám smějí. Tyto příklady ukazují, že se Německu a Evropě nepodařilo prosadit své vlastní hodnoty. Vyjádřil tudíž přesvědčení, že země EU musí stanovit společné evropské zájmy v zahraniční politice. „Ve světě, kde žijí masožravci, je těžké být vegetariánem,“ konstatoval ministr.

*Podle článku deníku Politico Brusel tvrdí, že zatímco jeho sankce proti Rusku jsou legitimní, ruské potravinové embargo je naopak nelegitimní a ošklivě politicky motivované. Brusel zvyšuje tlak na Rusko v boji proti zrcadlovým sankcím. Nyní, jak poznamenaly noviny, má EU v úmyslu získat od Rusů 1,4 miliardy eur ročně za nezákonný zákaz dovozu vepřového z Evropy, který byl Ruskem zaveden proti zemím EU v roce 2014.

*Za situace, jak se vyvinula, jde o to, jestli bude velkokapitál vládnout sám jako třeba na Ukrajině, nebo prostřednictvím politických stran, jak je v demokraciích obvyklé.

*Hannah Arendtová cituje výrok generála Andrého Beaufre z roku 1980: „Pouze v těch částech světa, které se nenalézají v pásmu jaderného zastrašování, je válka stále ještě možná. Když si to dá člověk dohromady, rychle zjistí, proč přesto tak mnohé státy světa po jaderných zbraních stále usilují. A pak se jeví otázka sankcí ve světle dvojího metru jako čím dál spornější. Nebo spíše jasnější, z hlediska logiky generálova výroku by šlo jaderným velmocem pouze o to, ponechat určité regiony bezjaderné, jako možná válčiště!“

*Mezi zpravodajci platí pravidlo, mnohokrát potvrzené špatnými zkušenostmi, že každé sdělení má takovou hodnotu, jak ho pochopí ten naslouchající.

*Tereza Spencerová: „Čína, Rusko, Írán a další „revizionistické“ země, jak je Trump před Vánoci pojmenoval ve svém projevu o nové strategii národní bezpečnosti, ohrožují dolar. Bez jeho současné pozice světové rezervní měny americká ekonomika imploduje, USA ztratí kupní sílu, dvacetibilionový deficit rozpočtu už se nebude mít o co opřít, americká supervelmoc se bude hroutit rychleji… A teď na druhou stranu barikády – a bez ohledu na měsíce hrozeb – přechází i „věrný“ Pákistán?“

*Pákistánský ministr zahraničí Muhamed Ásif totiž konstatoval, že se USA nechovají jako spojenec a proto už za spojence ani nejsou považovány: „Nemáme už s USA žádnou alianci. Takto se spojenci nechovají.“ Přisadil si i vrchní velitel pákistánské armády, podle něhož se jeho země cítí Amerikou „zrazena“. A ministr obrany rovnou oznámil konec jakékoli vojenské spolupráce s USA, protože nikdo přece nechce být „obětním beránkem“ za americké neúspěchy v jeho osmnáctý rok trvající okupaci Afghánistánu. Sice už nikdo přesně neví proč, ale přesto v ní Spojeným státům stejně marně pomáhají i státy NATO, samozřejmě včetně České republiky.

*Nynější tzv. trh už dávno není žádným trhem, ale sdružením monopolů, které je podporováno vojenskou mocí USA. Šéfem Světové banky (WB) byl dlouhá léta člověk Kennedyho týmu Robert McNamara. Za Kennedyho byl americkým ministrem obrany, který – dle vyjádření J. Mendora, autora prací o globalizaci – v čele WB zabil víc lidí než jako ministr obrany odpovědný za válku ve Vietnamu.

*Já o tom zas tak moc nevím – jak např. ví pan Hubinger. Ale pravda je ta, že to vojska USA bojovala v Koreji, a ne vojska Koreje např. v Arizoně, anebo na Floridě. Ale to bude asi jen tím, ze Korea neměla tehdá ty možnosti, zejména možnosti letecké přepravy mnoha vojáků a vojenského materiálu. Bo kdyby ty možnosti měla, tak by jistě Korea zachraňovala svět před americkým kapitalismem přímo v USA. Takhle prostě musely USA zachraňovat svět před korejským komunismem přímo v Koreji. Nebylo zde prostě na vybranou. To musí být snad dnes jasné každému! No a taky ta Korea si sice může natisknout svých severokorejských wonů kolik chce, ale furt to není dolar, že. Takže Korea by na takovémto tažení do USA vlastně vydělala prd.

*Nikky Haleyová: „Amerika není nadšená z rozhovorů mezi KLDR a Soulem bez účasti USA.“

*Podle názoru Michaela Pence se stalo rozhodnutí KLDR uspořádat jednání s Jižní Koreou na vysoké úrovni bezprostředním výsledkem akcí USA.

*V současné politické aréně je motto „vpřed do minulosti“ populární. Pozoruhodné ovšem je, že Süddeutsche Zeitung zcela obchází, když už tedy popisuje nebezpečí nacionalismu – jeho nejvypjatější podobu blízkou nacismu – a to Ukrajinu, kde se de facto provádí pod dohledem EU legalizovaná etnická čistka.

*Jo, jo, v roce 1939 pouze tři měsíce před vpádem Německa do Polska a začátkem druhé světové války na Nobelovu cenu míru byl nominován sám Adolf Hitler! Nominoval ho poslanec švédského parlamentu, sociální demokrat Erik Gottfrid Christian Brandt. Ten Hitlera ve svém návrhu nazval „bojovníkem za mír, kterého poslal Bůh“ a vyjádřil své přesvědčení, že diktátor je schopen přinést mír Evropě a možná dokonce celé planetě. K nominaci se přidal i Bernard Shaw.

*Tereza: „Pomalu odcházející velmoc jen sotva odejde ze scény s přátelským pozdravem a upřímně míněnou omluvou, že „sorry jako“. Očekávat lze spíš vytváření chaosu a nestability, protože dobrovolně se moci nevzdává snad nikdo. Zase tu proto budou vybombardované „poslední nemocnice“, zase tu budou „válečné zločiny“, zase na sociálních sítích vyskočí nějaká fotogenická „malá Syřanka“, která bude popisovat zvěrstva režimu, třeba se zase objeví i „barelové bomby“, o nichž se už od osvobození východního Aleppa pozoruhodně mlčí, jako by snad syrskému režimu došly sudy nebo co…“

*Mimochodem, hodně zvláštní je odhad Světové banky, že svět je v takovém rozkladu, že 1,1 miliardy (!) lidí na planetě žije, aniž by měla platné nebo vůbec nějaké osobní doklady… Neuvěřitelné. Zkrátka, spousta lidí dál přežívá, trpí a umírá po celém světě dál, po desítkách či stovkách a každý den.

*Tusk obvinil stranu Právo a spravedlnost z implicitní podpory ruské politiky k oslabení liberálně demokratických a západních hodnot. Toto Tuskovo prohlášení znělo naprosto provokativně v souvislosti s tím, že Poláci vidí svého východního souseda jako významnou hrozbu, připomněl trochu zaraženě britský deník. „Téměř vše, co vládnoucí strana Polska nabízí jako klíčové politické otázky, se shoduje s veřejně formulovanými a představenými zájmy a očekávání Moskvy. Mohu uvést mnoho příkladů, kdy měla PiS a Moskva podobné názory a cíle,“ trval na svém Tusk.

*O Jaltské konferenci v únoru 1945 řekl Churchill: „Na jedné straně – velký ruský medvěd, na druhé straně – velký americký slon, a mezi nimi – britský chudý osel.“ Aby zabránil postupu medvěda poté, co Spojené státy opustily Evropu, Churchill přemýšlel o útoku na sovětské jednotky a návratu ztracených území v Evropě. Plán, který navrhl kabinet ministrů Winstona Churchilla, byl nazván operace „Nemyslitelné“. Objevil se jen pár týdnů po kapitulaci Německa. Hlavním úkolem byla invaze pod vedením USA do Polska, podporovaná rozbitou německou armádou. První ofenzíva by otevřela frontu od Hamburku na severu k Terstu na jihu za účasti 64 amerických divizí, 35 britských, 4 polských a 10 německých. Kromě toho bylo při útoku plánováno použití více než 6,7 tisíc stíhaček a téměř 2,5 tisíc bombardérů. Podle výpočtů ideologických inspirátorů tohoto plánu, SSSR mohl postavit proti západním silám 264 divizí, včetně 36 obrněných, 9380 stíhaček a 3380 bombardérů. Jak je uvedeno v článku, Moskva během války ukázala, že její silou je nevyčerpatelný počet vojáků, ale její slabinou byl nedostatek zbraní a střeliva pro takový počet vojáků. Výsledkem bylo množství versus kvalita, zdůraznila publikace. Operace měla začít tankovou bitvou ve velkém měřítku, a pokud bude úspěšná, měla se zakončit, podle tvrzení britské armády, invazí do SSSR ve stylu Napoleona a Hitlera. Nicméně i pro současnou konzervativní vládu Velké Británie je Rusko stále největším nebezpečím a kráčí zdatně v čele zemí, které rozpoutávají novou studenou válku.

*20. století by nepatřilo USA, pokud by nezvýšily svou vojenskou přítomnost a nevyvezly do světa svůj způsob života. Britská vláda Indii deindustrializovala, utvořila bezzemky a chudobu, vysála zdroje, vykořisťovala, vyhnala do exilu a utlačovala milióny lidí. Zasela semena rozdělení a nenávisti mezi společenstvími a vedla také ke smrti 35 milionů lidí, kteří zemřeli díky hladomorům, které britská politika způsobila a prodlužovala, a vedla rovněž k masakrům a zabíjení tisíců lidí. Neexistují žádná etická ospravedlnění, kvůli kterým by něco takového bylo adekvátní nebo důvěryhodné. Britové v Indii nebyli inspirováni šířením pravé víry jako Španělé, nebo kultury jako Francouzi, byla to jen finanční chamtivost. A tak neměli zájem o to, proměnit indickou společnost nebo ji stvořit podle svého obrazu. Britská vláda byla kritizována za svoje krutosti v Indii už před 180 lety, aby nyní byla tato kritika zapomenuta ve jménu slávy impéria, a to činností profesorů na univerzitě v Oxfordu. Jak Thadoor dodává, imperialismus byl postaven na tom, že jedna lidská bytost ponižovala a podřizovala si druhou. Může být něco ještě více nemorální a nekřesťanské, než právě toto?

*Obávám se ještě více, že se Francouzi prostě bez boje podřídí nadvládě muslimů. Běžný Francouz musí cítit, že už brzy mu bude jeho vlast vyvlastněna.

*Ohledně toho Krymu: pokud si pamatuji, toto historicky ruské území daroval Ukrajině despota Chruščov – a to i se všemi obyvateli – jako ve středověku.

*V kapitalismu od demokratického po diktátorský, bylo jeho dlouhodobou existencí veřejné mínění zpracováno natolik, že rozdílnost v bohatství je považována za přirozenou, především proto, že je údajně zásluhová. Každý, kdo v současnosti tvrdí, že chce občanskou společnost sjednocovat, tak je buďto totálně mimo mísu, nebo dokonce celé společnosti velice nebezpečný. Sjednocovat společnost s tak obrovskými a stále se zvětšujícími rozdíly mezi jejími příslušníky lze totiž jenom násilím. Tím větším, čili pro veškeré lidstvo nebezpečnějším, čím jsou samotné rozdíly větší. Třídní boj je u nás oficiálně zakázaný. Tak jak to je vlastně?

*Po kuponové privatizaci pana Koženého, jenž byl Klausovým premiantem, následoval šouravý vstup do EU a komprese našeho národního hospodářství až do feudálních poměrů nastolených Washingtonským konsensem v režii nadnárodních společností. Přesněji, vypalte si sami fungující statek, zničte polnosti, vzdejte hranici a MY vám dáme dotace. Vy nám budete zatraceně vděční a zobat z ruky (poté ze země). A potom, grossovsky a krystalicky čistí právníci Otakar Motejl, Dagmar Burešová a Pavel Rychetský se, jak se lze domnívat, postarali, aby se v rámci velké privatizace rychle zhaslo a chmatavé ruce už v předstihu věděly kam zamířit. A po rozsvícení, koukejte, už nic není. Nedávno mě zaujal názor Mirka Topolánka: „Když jsem nastoupil do funkce, už bylo vše rozkradeno!“ Kauzy jako radar v Brdech nebo Pandury pro naši vojenskou expanzi do Asie a Afriky jsou již téměř zapomenuty. Holt na tradiční Občanskou demokratickou stranu lze vzpomínat jen v dobrém.

*Lukáš Kovanda: Vše pokazil Bismarck svou sociální politikou, která vedla ke snížení porodnosti. Svůj článek završuje takto: „Po více než stu let se tedy neblaze ukazuje, že systém sociálních dávek vede k enormnímu zadlužení států a zásadně přispívá i k hloupnutí jejich populace.“

*Ivo Šebestík: „Je pozoruhodné, že současná mládež je patrně první generací v dějinách, která sice opět a zcela přirozeně revoltuje proti světu svých otců a dědů; činí tak však nikoliv směrem dopředu, ale dozadu. Zřejmě prvně v historii se tak může systém a jeho bezohlední a nemorální nositelé moci s úlevou plně spolehnout na mládež. Mládež revoltuje jen jimi povoleným způsobem, „v mezích zákona“, ve smyslu jeho podpory, udržení a dalšího zhoršování situace v zemi, na kontinentě i ve světě. Toť první generace nadšeně revoltujících raků kráčejících zpět v čase, až do starověku, a zastírajících ústup od těžce získané a krví zaplacené svobody, suverenity, cti, kultury a vzdělání bouřlivým rozmachem nových technologií, obsahově vyprázdněné neplodné komunikace každého s každým a nevyčerpatelné zábavy nenáročného komerčního druhu.“

*Jaroslav Bašta: „Evropská (i česká) společnost se rozštěpila podle klíče, který má jistou analogii v bývalém Sovětském svazu. Také dnes je vládnoucí vrstva spojena pupeční šňůrou se svým postavením v byrokratické struktuře a zatím neformálně začíná připomínat původní systém carského Ruska s jeho sedmnácti stupni šlechtictví. Do toho nejnižšího byl tehdy zařazen každý univerzitní student. Dnes by se asi týkalo jen studujících vybraných humanitních oborů. Největší vnější podoba s feudalismem tkví v pohrdání, které tato novodobá samozvaná aristokracie cítí ke zbytku společnosti, která ji živí. Netroufám si odhadnout, zda migrační krize vznikla náhodou, nebo zda šlo o pokus urychlit feudalizaci Evropy cíleným importem lidí, jejichž ideálem je svět, v němž se čas zastavil ve středověku, nejlépe v sedmém století. V každém případě dosáhli toho, že Huntingtonovy „krvavé hranice islámu“ se otevřely ve čtvrtích západoevropských měst. Základní spor se vedl mezi lepšolidmi a plebsem. Voliči Miloše Zemana byly nazýváni prasaty, potomky nevolníků, starými hloupými nevzdělanými venkovany a tak podobně. Letos to není o nic lepší, jen vztek a nenávist nahromaděné za posledních pět let zatemňuje lidské duše ještě více. Hledám-li historické analogie takového vyjadřování, nacházím pouze jedinou – takto hovořili šlechtici o vzbouřených sedlácích, protože jimi pohrdali a zároveň se jich strašně báli. Selské vzpoury kdysi urychlily konec nevolnictví. Česká vzpoura urážených a ponižovaných může i v evropském měřítku zkomplikovat budování nového feudalismu. Proto ten řev a nenávist.“

*Ungerman: „Dynamické krize kapitalismu způsobuje právě ta volná ruka trhu, právě ten liberalismus: Dokud se to prodává, budeme to chrlit. Pokud se trh ze dne na den nasytí, přijde ze dne na den krize. Svou krizi kapitalismus vyhodnocuje jako krizi finanční, ne jako krizi společenskou. Aby se krize s nasyceným trhem nestřídaly tak často, výrobci odlévají značné prostředky do neustálých jako by novinek, které rozkřikne reklama. Reklama má za úkol přesvědčit nás, že dnešní rýč je o hodně jiný (lepší) než ten včerejší. Jinými slovy: Máš v nářadí už dva rýče? Zapomeň na ně a pořiď si třetí – revoluční! To, co politické strany po roce 2000 dělají, vnímám v podstatě jako soutěž o trhy v duchu liberalismu. Strany už nemají masovou členskou základnu. Neuživily by se z členských příspěvků. Uživí je až státní peníze za vysokou volební účast a za faktický podíl na moci. Starší liberalismus jako učení o volném trhu a neviditelné ruce trhu, který je popisem fungování kapitalismu, nemá v popisu práce provádět demokracii. Demokracie (lidovláda, lidospráva), to už není pojem ze světa peněz. Tradičně se z politického národa vylučovali otroci, znevolnění lidé nebo ženy, jindy ti, kdo ještě nepřijali křesťanství a potom ti, kdo nepřestoupili na islám.“

*Jan Campbell: „Boj s korupcí a podvodem bude pokračovat i v ČLR. Hned na začátku 2018 připomněl prezident Si více než 80 milionům členů KS potřebu absolutní loajality. Kromě posílení boje s korupcí, přijde posílení boje s narušiteli suverenity a územní integrity. Zahraniční společnosti by si to měly uvědomit. Jinak se octnou v podobné situaci, jako nedávno Marriott a Delta Airlines. Kvůli označení Hong Kongu, Macau, Taiwanu a Tibetu jako země musely odpojit website and app. Stačil týden, aby se naučily omluvit se v čínštině a angličtině.“

*Adam Votruba píše o tom, že podstata vlastnictví je kolektivní, o roli státu i o omylech a chybách (neo)liberálního pojetí vlastnictví a státu. Ekonomie se mj. definuje jako „věda o alokaci vzácných zdrojů pro alternativní užití“. Z tohoto vymezení logicky vyplývá, že válka a kriminalita by měly být přinejmenším stejně důležitým předmětem ekonomického zkoumání jako obchod, výroba nebo finančnictví. Při četbě této definice však nikoho ani nenapadne, že by s ní (nebo s ekonomickou vědou) bylo něco v nepořádku. Bezděčně předpokládáme, že se samo sebou rozumí, že násilí není součástí normálních ekonomických vztahů. Lidská psychika si během tisíce let civilizačního vývoje vybudovala natolik silné mechanismy sebekontroly, že dnešní člověk pociťuje k násilí zpravidla odpor. Kdybychom však dnešního člověka přenesli do středověku, musel by se svých zábran rychle zbavit, aby přežil.

*O posledních třiceti letech se hovoří jako o éře globalizace nebo éře neoliberalismu. Mohli bychom však o nich také hovořit jako velké globální privatizaci. Nadnárodní organizace typu MMF nutí státy, aby své vlastnictví soukromým firmám předávaly a rozprodávaly pod záminkou strukturálních reforem. Řada demokratických zemí dělá opatření, která jsou v rozporu s vůlí občanů. Důvodem je, že taková opatření „chtějí“ trhy. Už dlouhou dobu jsou využívány politické nástroje k privatizaci společenského vlastnictví. Jestliže tento trend už zašel příliš daleko, je dalším logickým krokem privatizace samotné politické moci. Úspěchy lidí jako Berlusconi, Trump nebo Babiš se zdají naznačovat, že už se tak děje. Tento jev může být přechodný, nebo i dlouhodobý. V minulosti opakovaně docházelo k privatizaci politické moci, která pak v této podobě trvala i několik staletí, což ukazuje mezi jinými případ starověkého Říma.

*V přelomové době platí jedno pravidlo: Kdo chce zprivatizovat politickou moc, musí získat plebs na svou stranu. To platilo pro Caesara, Napoleona i Trumpa. Druhé pravidlo je, že pokud si mají chudí vybrat mezi diktátorským a oligarchickým systémem, dají přednost tomu prvnímu. Kdo podporoval liberální (!) demokracii jako jediný možný model demokracie, by se neměl tolik divit. Demokracie, v níž jsou legitimní pouze individuální zájmy, směřuje samospádem k tomu žádnou demokracií nebýt. Dodejme ještě, že svou kontrolu nad přírodními zdroji bude muset stát vždy znovu obnovit. Taková je podstata státu. Nedokáže-li to, zanikne a nahradí ho v tomto úkolu státy jiné.

*Autorka Kleinová považuje Trumpa za „inkarnaci“ mocné ideologie neoliberalismu, volného trhu a jeho víry, že peníze a moc opravňují vnucovat svou vůli ostatním, že soukromé je lepší než veřejné, že vláda není řešení, ale problém, že deregulace, doprovázené většinou korupcí, jsou ze sociálního a mravního hlediska v pořádku, že za sociální problémy si může každý sám. V pozadí je víra, že bohatství země je neomezené, že život je bitva za ovládání druhých ke svému maximálnímu prospěchu, víra, že vykořisťování a zneužívání slabších je legitimní. Bohatství je znakem výjimečných schopností některých lidí, a že jejich vlastnosti jsou nejlepší zárukou dobré politiky, a to i ve prospěch veřejnosti. Stojí za to citovat autorčinu definic neoliberalismu: Vlády existují za účelem vytváření optimálních podmínek pro soukromé podnikání s cílem maximalizace zisků a bohatství s teoretickým předpokladem, že zisky a ekonomický růst prospějí od shora dolů nakonec každému. Pokud tomu tak není, je to osobní chyba jednotlivců, nejspíše nedostatečnou pracovní etikou a proto by veřejné prostředky nikdy neměly být používány na snížení sociálních nerovností. Autorka komentuje, že korporace zacházejí s lidmi, přírodou a Zemí jako s něčím na jedno použití.

*Čtu nyní knihu Břetislava Turečka, Blízký východ nad propastí (Knižní klub 2016). Tureček nesdílí naše názory, přesto se od něj můžeme dozvědět mnoho zajímavého o světě islámu. Na straně 46 své knihy popisuje konec komunistického prezidenta Afghánistánu Nadžíbulláha v roce 1996: „Prezidenta vyvlekli, vykastrovali, uvláčeli za autem ulicemi Kábulu k smrti a s genitáliemi nacpanými do úst a ruličkami dolarových bankovek mezi prsty pověsili na křižovatce na betonový pilíř.“ Takhle se nechovali ani nacisté! A tyto lidi sem chtějí brát naši politicky korektní humanisté. Doufají zřejmě, že jejich pobyt u nás pozvedne morální úroveň naší země.

*Vladimír Balhar: „Vášnivá volba prezidenta neexistujícího státu. Se zájmem pozoruji vášnivé a nepochopitelné klání o post prezidenta, malé zemičky ve středozemí, součásti rozsáhlé, novofeudální říše, znovu ovládnuté potomky původních panovníků. I já jsem jeden z poddaných, nicméně nemohu říkat jejího veličenstva, neb žádné veličenstvo viditelně není, jest rafinovaně skryto za tajuplným závojem bank a finančních institucí, akcí na doručitele a daňových rájů pro vyvolené. Jsem poddaný nedobrovolně, oklamán žvásty o demokracii a svobodných volbách. Nicméně, poddaný jsem, neb ze svých daní platím feudálům dotace na jejich pozemky, a církvi vatikánské na její pozemky a budovy. Stále tedy platím církevní a feudální desátky a dvacátky. Taky státu platím, ovšem čo z čoho, nelze určit, kvůli zločinu církevních restitucí. Taky platím Habsburkům, za jejich léno v jižních Čechách. Taky platím jiným bývalým feudálům za úpravy jejich zámeckých parků. To vše za platnosti zákonů, schválených demokraticky parlamentem země středozemí. Inu demokracie jako vyšitá.“

*Američani jsou v Sýrii potřeba stejně jako mužici, jen je problém, že tam nemají legální bázi jako Rusové u Lattákije. Žádná smlouva, žádné pozvání. Pokud ovšem nemá Obama trumf v podobě pozvání al-Baghdádího z Daesh, to bych nevyloučil. Možná že ale Turecko či USA mají nějaký zvací dopis odeslaný z nějakého londýnského hostelu, napsaný na dopisním papíře s vlajkou Sýrie a podepsaný: „My, syrská opoziční vládní moc.“ Tedy měly by se pak akce jejich spřátelených vojsk euroatlantické smlouvy prováděné na území cizího státu hodnotit jako pomoc bratrská, a vojskům americkým by se tak nemělo říkat vojska okupační. Ten zvací dopis by se prostě měl nějak najít. Umí tu někdo psát syrsky?

*Syrská vláda nás sice nepozvala, ale nemá sílu nás vyhnat.

*Šetření protahovat, vznášet nová podezření, komplikovat a nespěchat. S někým, kdo je takto stále šetřen, ale permanentně nedošetřen, lze pak zacházet s despektem. Funguje to, vyzkoušeno v Česku na Babišovi.

*Hypoteticky by se mohlo uvažovat o kárném řízení se soudcem Alešem Novotným, který vědomě uložil Aleně Vitáskové krutý trest bez ohledu na nedostatek důkazů. Kárný soud by ale jeho žalobě patrně nevyhověl, protože soudcovská komunita vnímá nezávislost justice jako právo dopouštět se přehmatů zcela beztrestně.

*Lustrační zákon je svým způsobem velmi charakteristický, protože na jedné straně se z evidence StB stala součást našeho právního řádu. Na straně druhé, StB je označena za zločineckou organizaci. Nyní se musíme vyrovnat s tím, že evidence zločinecké organizace je součástí právního řádu demokratického státu, šokoval mnohé Jaroslav Bašta.

*Ilona Švihlíková: „Vzpomínám si, kdy jsem poprvé politicky vnímala slova rozdělovat zemi. Bylo to u Huga Cháveze a jeho politik, které podporovaly ty nejchudší. Na druhou stranu v případě současného brazilského prezidenta Michela Temera, který naopak chudé vrstvy o sociální práva obírá, jsem si nikde nevšimla, že by se psalo o tom, že rozděluje zemi. V rámci volební kampaně se nicméně hovoří často o tom, že by prezident měl sjednocovat. Nevím dost dobře, co si pod tím sjednocováním mám představit. Určité náznaky, které se objevují v médiích, mě vedou spíše k tomu, že se sjednocování začínám děsit. Z projevu některých představitelů „umělecké“ fronty začínám mít pocit, že ono kýžené sjednocování by mělo být něco jako taková upgradovaná Národní fronta – vesele kráčíme k urnám, na rtech píseň, v ruce vlaječku EU a uvědoměle sjednoceně volíme na 99,9 %.“
*Celých sedm let společnost Google naopak propagovala články, které získávala z oficiálních prohlášení organizace Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR). Den po dni uváděli přesný počet obětí v obou táborech. Samozřejmě, že šlo o fiktivní údaje, neboť je nemožné, aby je kdokoli spočítal. Nikdy v době války nebyl žádný stát schopen každodenně určovat počet zabitých vojáků v boji a počet zabitých civilistů. A přesto organizace SOHR, působící ve Spojeném království, tvrdí, že ví to, co lidé, kteří žijí přímo v Sýrii, nemohou vědět. Společnosti Google, Facebook a Twitter nejsou jen obyčejní dopravci, jsou to padělatelé informací, které zveřejňují, a jako takové by měly být považovány za legálně zodpovědné za obsah.

*Někdejší ředitel CIA William Colby prohlásil v r. 2014, že CIA vlastní každého, kdo v médiích něco znamená. Někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger předloňského roku prohlásil, že CIA zorganizovaný ukrajinský Majdan je jen předehrou hlavního představení, které se má odehrát v Moskvě.

*Ruský ministr zahraničí odpověděl v televizním rozhovoru, že Ukrajina je další ukázkou americké neochoty ustoupit od geopolitického boje a přiznat si, že není možné řídit celý svět z Washingtonu.

*Juhoslávia bola pre Spojené štáty hrozbou, vyhlásil riaditeľ americkej Ústrednej spravodajskej služby (CIA) Mike Pompeo.

*Eduard Chmelár: „Miloš Zeman nikdy nebol vyprofilovaným sociálnym demokratom. Na začiatku deväťdesiatych rokov podporoval šokovú terapiu, ktorá mala katastrofálne následky na sociálnu situáciu obyvateľstva a aj jej hlavný architekt, americký ekonóm Jeffrey Sachs, ju dnes považuje za osudovú chybu. Tí, ktorí v ňom vidia politika mieru, akosi zabúdajú, že Miloš Zeman vášnivo obhajoval bombardovanie Juhoslávie, poslal vojakov do Afganistanu, podporoval americkú inváziu do Iraku, je jedným z najotvorenejších stúpencov agresívnej protipalestínskej politiky Izraela a keď ho žiadali, aby stiahol vojakov z operácií, ktoré sú v rozpore s medzinárodným právom, vyhlásil, že neuznáva „žiadne pacifistické fňukanie“. O islame sa vyjadruje mimoriadne nekompetentne, je prekvapujúce, koľko fanúšikov má Miloš Zeman na Slovensku, hoci je len málo politikov, ktorí sú tak otvorene až šovinisticky protislovenskí ako on. Mnohí už zabudli, že absurdnú „pomlčkovú vojnu“ o názov štátu spustil práve on, keď ako poslanec Federálneho zhromaždenia čítal v marci 1990 posmešne slovenské znenie nového názvu štátu. Jeho vtipy o slovenskom pive, ktoré je vraj dobré len na čistenie zubov, nahnevali časť obyvateľov Slovenska rovnako ako jeho najnovšie nevkusné provokácie o Alexandrovi Dubčekovi.“

*Před rokem 1620 bylo z 10 obyvatel Čech a Moravy 9 evangelíků-protestantů. Po podepsání vestfálského míru roku 1648 ztratila naše země kolem 60 – 70 % obyvatelstva, nejen venkov, ale i města charakterizovaly zpustlé usedlosti a domy, tzv. poustky. Nedostatek pracovních sil vedl k utužení tzv. druhého nevolnictví a největšímu hospodářskému rozvratu.

*Ivan Danilov: „Soros, a to se musí našemu principiálnímu soupeři nechat, realizuje v praxi staré burzovní pravidlo: při změně faktů je třeba změnit svůj názor. Soros svým již tradičně agresivním způsobem uvedl, že Evropská unie je ta organizace, která je na pokraji zhroucení a že Rusko je obrozující se velmoc, založená na nacionalismu. Ve stěžejním dokumentu amerického vojenského rezortu figurují Rusko a Čína jako revizionistické mocnosti, které hodily rukavici americkým zájmům a zavedenému světovému řádu, založeném na americké hegemonii. Soros i Bílý dům v podstatě obviňují Rusko z téhož – z narušení světového řádu, jehož základní charakteristikou byla obecně uznaná „smrt Ruska“ a jeho zbavení dřívějšího postavení supervelmoci. V tomto smyslu samotná skutečnost ruského obrození (podle Sorose) se stává revizionismem. Z jejich pohledu Moskva zahynula poté, co prohrála studenou válku v roce 1991, Peking už v 19. století, po opiových válkách. Existenciální zděšení některých západních politiků z posílení Ruska a Číny bude pravděpodobně způsobeno právě chápáním toho, že před jejich očima ožívají protivníci, které již dlouho považovali za mrtvé. Doba pro konečné řešení ruské otázky se již propásla, a pokud dříve mohl Soros doufat ve zhroucení ruské ekonomiky, pak teď už takový scénář nevytyčuje. Pokud by americký establishment jednal racionálně, měl se po fiasku ekonomického blitzkriegu proti Rusku pokusit s Moskvou se domluvit, ale zatím s tím není možné počítat, protože bylo vynaloženo příliš mnoho úsilí a prostředků na restartování mediálního mýtu o strašné ruské hrozbě. Ovšem dříve či později dokonce i ti nejhouževnatejší rusofobové budou nuceni následovat cestu, kterou již absolvoval George Soros: zpočátku popírání práva Ruska na existenci, pak život v naději, že Rusko už-už zkrachuje, pak deprese z toho, že se Rusko nezhroutilo, nakonec hořké uznání skutečnosti, že Rusko je zde navždy.“

*George Soros, který se také účastní Davosu, mimochodem Trumpa označil za hrozbu pro civilizaci.

*Soros si tradičně posteskl, že v ohrožení je občanská společnost. „V sázce je dokonce přežití celé naší civilizace. Problémy jsou velmi vážné. Společnosti Facebook a Google například umožňují diktátorským režimům svobodně šířit své myšlenky a tím samy ohrožují demokracii. Zejména pro mladé lidi je něco takového velmi nebezpečné. Obě společnosti navíc vytvářejí monopol a stávají se překážkou pro další inovace,“ kritizoval.

*Ministr zahraničí USA Rex Tillerson po schůzce s polským premiérem Mateuszem Morawieckým prohlásil, že projekt ruského plynovodu Severní proud 2 podkopává stabilitu a bezpečnost Evropy. „Vidíme, že tento projekt podkopává evropskou stabilitu a bezpečnost, je to další nástroj Ruska, aby využívalo energii pro politický vliv,“ prohlásil Tillerson a podotkl, že USA sdílejí pozici Polska ohledně tohoto plynovodu. Morawiecki také potvrdil, že Polsko pokládá Severní proud 2 za nástroj politického vlivu. „Budeme žádat naše partnery v USA, aby podpořili naši politiku v této oblasti,“ podotkl.

*Gevorg Mirzajan: „Američania chcú aby som časovo ohraničil tureckú operáciu. To takto nejde, čo vaše operácie v Afganistane už sa skončili? Alebo v Iraku? vmietol Erdogan do tváre americkým politikom, ktorý sa obávajú o osudy civilistov. Erdogan chápe, že túto bojovú operáciu proti Kurdom Turecko vyhrá s veľkou prevahou. Afrin je obkľúčený a má ohraničené bojové rezervy a zásoby. Samozrejme Kurdi z ostatných oblastí Sýrie a Iraku sa pred kamerami bijú do hrude a hovoria o tom, ako pôjdu pomáhať afrinským bratom, no nemajú šancu prejsť cez územie, kontrolované sýrskymi vládnymi silami. Pokus Francúzka zvolať Bezpečnostnú radu OSN sa skončil neúspechom, vážení členovia tohto orgánu posúdili operáciu Turkov v Afrine, no neodsúdili ju. Jediné, čo uviedli, boli výzvy k zdržanlivosti a nabádanie k diskusii. Takáto vágna formulácia je však dôkazom tureckého diplomatického víťazstva a Turkov určite v ich postupe nezastaví. Netreba zabudnúť ani na to, že Američania kvôli hrozbe odchodu Turkov z NATO nebudú ochotní prijať proti Turkom žiadne radikálnejšie kroky, takže Turecko sa nemusí obávať žiadnych sankcií zo strany USA a pokojne môže pokračovať v nastúpenom trende.

*Americký prezident zdůraznil, že pro americké produkty je velmi těžké proniknout na trhy EU. Nicméně oni nám posílají své zboží – bez cla, s velmi malými daněmi. To je velmi nečestné, zdůraznil Trump.

*Joseph Stiglitz: „Agenda globalizace byla stanovena politiky za zavřenými dveřmi. Jednalo se o agendu napsanou velkými nadnárodními korporacemi pro velké nadnárodní společnosti. Byla to agenda, která byla sepsána velkými multinacionálními koncerny pro velké multinacionální koncerny, a to na úkor pracujících a obyčejných lidí na celém světě. To byl jeden z cílů globalizace – oslabit vyjednávací sílu pracujících. To, co korporace chtěly, byla levnější práce, bez ohledu na to, jakým způsobem k tomu dojde.“

*Oskar Krejčí: „Podle údajů Mezinárodního měnového fondu 63,5 % rezervních fondů států činí dolar, 20,2 % Euro; význam čínského jüanu sice roste, ovšem zatím dosáhl jen 1,1 % světových rezervních fondů.“

*Před necelými sto lety v roce 1922 první muslimky začaly veřejně odkládat závoj. Dnes hidžáb jako výraz protestu proti západní společnosti veřejně nosí nejen konvertitky k islámu, ale také feministky (islamismus jako nejvyšší stádium feminismu).

*Stačí se podívat, jak si žije norský masový vrah a radikál Anders Breivik. Má třípokojovou celu, ačkoli zabil 87 dětí na nějakým ostrově a naprosto zjevně je zabil on a ještě se k tomu hlásí, tak ten prostě má v jedný cele televizi, ve druhý cele má posilovnu a ve třetí cele spí. A ještě si stěžuje, že má v sušenkách málo másla a že kafe mu nechutná. Tenhle člověk prostě, tady je ta demokracie špatně. To je výsměch rodičům těch dětí, který on postřílel. Nejsem žádnej surovec, ale tenhle člověk má bejt v kamenolomu, makat a denně ho maj bičovat, protože smrt je v podstatě pro něj málo, zdůrazňuje slavný český herec Vyskočil.

*Markéta Šichtařová: „Mohli byste namítnout, že Marx nebyl sám o sobě zločinec, protože on přece nevedl bolševickou revoluci v Rusku ani stalinský režim, který vyhladověl Ukrajinu… Že je „jen“ inspiroval. Ale tuhle námitku neberu. Marx byl totiž podle dnešních měřítek zločinec, i když sám lidi do gulagů nezavíral. On totiž aktivně prosazoval násilí. Podle něj měl být zničen soukromý majetek třeba i násilím. Prosazoval tedy i krádeže. A byl rasistou a nacionalistou, protože o některých národech – mimo jiné i o Češích – se vyjadřoval tak, že se těší na likvidaci „reakčních ras“, za jejichž příklady Čechy uváděl. Marx byl tedy veskrze odporný člověk a dnešní vedení Evropské unie jej přinejmenším toleruje.“

*Za každým větším majetkem se skrývá zločin. Výrok se připisuje Balzacovi, ale je to známé od pradávna.

- - -

Proč nevyhrála slušnost

$
0
0
31.1.2018  Tribun

Proč nevyhrála slušnost?
Krátka odpověď: Protože vůbec nebyla ve hře.


Dlouhá odpověď: Protože pouhá absence vulgarismů ještě není slušnost a volební kampaň nejsou jen kandidáti, ale i jejich podporovatelé. Nestačí vynechávat v řeči vulgarismy, aby byl člověk slušný, takhle chápou slušnost jen maloměšťáci. Slušnost, to je především úcta k druhým. Ke všem druhým, i k těm nesympatickým, i k těm, kterým nerozumíme. Slušnost je úcta k odlišné životní zkušenosti a odlišným prioritám. A nic takového v kampani nebylo, a ze všeho nejméně na straně těch, kteří se návratem ke slušnosti nejvíce zaklínali. Těm totiž nebylo zároveň žinantní psát a mluvit o idiotech a ovarech, smát se tělesným handicapům, přát si něčí (víme čí) brzkou smrt, chlubit se svojí vzdělaností a příslušností k centru a posmívat se těm, kteří mají formální vzdělání nižší a kterým je, ať již volbou či osudem, domovem periferie. A to není slušné, stejně jako vydávat svoje názory za pravdu a výsledek lepšího vzdělání, lepšího intelektu a lepší morálky. Toho všeho ale byla předvolební kampaň plná, tak plná, že v ní pro slušnost nezbylo místo.

A stejně tak, žiji-li v demokracii a prohlašuji-li se za demokrata, je vrcholem neslušnosti odmítat výsledky voleb, prohlašovat, že kandidát, kterého jsem nevolil, není můj prezident, a plédovat za omezení volebního práva pro ty, kdo volili jinak, nebo jim alespoň nadávat a posmívat se jim, že jsou blbí a navedení zároveň. Je-li po mém, není to demokracie, ale diktatura. Demokracie nastává až s úctou k takovým výsledkům voleb, které nejsou podle mého gusta.

I kdyby se nakrásně stal novým prezidentem Drahoš, národ by byl pořád rozdělený a slušnost aby hledal s lupou v kupce sena. Jen by to navenek vypadalo decentněji. Ale jaký to má smysl, žít v přetvářce? Sprosťáci budou mít za prezidenta sprosťáka právě proto, že jsou sami sprosťáci. Čím dřív to pochopí, tím lépe pro všechny.

- - -

Zášť a nenávist až za hrob, aneb „Zemanovské Česko skončí špatně“ v brilantním podání nejen odkopaného, ale do naha svlečeného Pehe.

$
0
0
Jiří Baťa
31. 1. 2018
"Ona těsně nadpoloviční většina českých voličů, která dopomohla ke znovu zvolení vulgárnímu pijanovi, který neváhá hrát kvůli své moci na nejnižší pudy, obcházet ústavu a programově rozdělovat společnost, je evidentně přesvědčena, jak se pořád dokola zdůrazňuje, že zvolila „zkušeného politika“, který bude prý důsledně bránit národní zájmy a ochrání nás před nebezpečími vnějšího světa. Neochrání. A nejen kvůli tomu, že mu bude kvůli jeho zdravotnímu stavu rychle ubývat sil, a že celá ta myšlenka ochrany národa někým, kdo nemá reálné pravomoci, ani kapacitu to dělat, je nesmysl."aktualne.cz/blogy/jiri-pehe


Chápu milý Pehe, že pro pražskou kavárnu je ona těsná nadpoloviční většina českých voličů veličina, rovnající se skoto téměř vítězství, není však rozhodující poměr většiny a menšiny voličů, ale výsledek. Jakkoli je výsledek bagatelizován, přesto býsledek, který z pohledu „skoro jsme to měli v kapse“neznamená vítězství, hodně zamrzí. Přesto lze mluvit o tom, že vcíce rozumu bylo na straně M. Zemana, na to se nedá nic změnit! No a nebyl by to Pehe, aby se o Zemana neotřel, či spíše, aby si do něj nekopnul! Asi to děláte s velkým potěšením, že ano pane Pehe? No nic, je to přece inteligent a korektnost sem, korektnost tam, no ne? Jinak svatá pravda, Zeman má propité nejen játra, ale i rozum, ten nás uvrhne zpět do náruče, ne-li područí Ruska a komunistické Číny a proto jediný, kdo nás může ochránit je silná EU, neporazitelné NATO a náš přítel nejvěrnější – USA!

.V politice, i v té mezinárodní, má mnohem větší váhu, jak je ten který stát vnímán, než jaká je realita. Ve spojení s volbami do Poslanecké sněmovny si Česko nyní už definitivně vysloužilo v západní Evropě obraz vystrašeného, nacionalisticko-populistického postkomunistického skanzenu--země, s níž se nedá moc počítat ve snahách postavit se výzvám modernity, konkrétně pak v další evropské integraci.


Česko díky Zemanovi je už v zahraničí v takové pozici, že si nás musí pomalu vymýšlet, aby vůbec o Česku mohlo mluvit! Lidé jsou zalezlí v chatrčích, bojí se vylézt, protože ze všech stran na ně útočí Zeman a jeho poskoci.

Stačí si po českých volbách prolistovat západní deníky, nebo si pustit západní televize. Titulky jako „vítězství krajně-pravicového prezidenta“ nebo „vítězství proruské politiky“, mluví za vše. Mohli jsme se vydat alespoň cestou Slovenska, kde proti populistickému premiérovi stojí prezident občanské společnosti, ale výsledek české prezidentské volby nás bude opticky řadit spíše k Polsku a Maďarsku.


A jak by asi měly západní deníky a západní televize  sdělovat, když jim jdou od našeho mainstreamu tak vynikající komentáře? A přítomní zahraniční novináři, notabene ti západní, no ti asi sotva budou psát pozitivně jak o Zemanovi, tak o celkové situaci v českém skanzenu. Cesta Slovenska s Kiskou? Ne,  děkuji ale  nechci. A co je tak špatného na Polsku a Maďarsku, že nás s nimi pan Pehe srovnává?

No a co? řeknou mnozí Zemanovi voliči, spolu s částí české politické a komentátorské obce, prodchnuté duchem „druhé republiky.“ Budeme společně s Visegrádem pevně bránit naše „zájmy“. A o Zemanově nadstandardních vztazích s Ruskem a Čínou, ať si na tom Západě, co do našich věcí pořád strká noc, myslí, co chtějí. A nic tak strašného se    nestane  ani v případě, že by Zeman spolu se svými spojenci v partajní  politice trochu přidusil s pomocí nových zákonů a vládních opatření,            

 či útoků na veřejnoprávní média, liberální část společnosti. Alespoň    nebudou otravovat  lid a rušit klid k práci.


Pehe, udeřil jste hřebíček na hlavičku, jak se ti to podařilo? Jistě máte pravdu v tom, že budeme společně s Visegrádem pevně bránit naše „zájmy“, a proč nevyužít nadstandardní vztahy s Ruskem a Čínou, když o to samé usiluje např.  i holobrádek Macron a jiní západní představitelé? Nebo oni mohou, protože jsou „západ“ a mají moc, a my jsme nuly , které si dovolují více než je zdrávo? A opravdu by nebylo od věci  trochu přidusit (jakým způsobem je jiná věc)  veřejnoprávní média, liberální část společnosti, protože ty „veřejnoprávní media“ už dávno vzaly za své a jsou jen nástroji k propagaci  prozápadních  tendencí, k podpoře integrace Evropy, podpory vytvoření Evropského super státu a záměrů přeliberalizované část společnosti, viz pražská kavárna atd.


Tahle země je přeci naše, nebo ne? Bohužel tak úplně není, ať už budeme heslo Zemanovy „nekampaně“ vykřikovat jakkoliv hlasitě.


To bych netvrdil, že už není naše, i když  k tomu moc nechybí a to co ještě chybí, o to se snaží jisté unijní demokraté a jiní eurohujeři. O to více a usilovněji je třeba bojovat o zachování Českého státu a nedovolit splynutí s nějakým Evropským superstátem, molochem, podobným bývalému SSSR.

Páteř naší ekonomiky „naše“ není vůbec. Ekonomický růst je primárně poháněn zahraničními investicemi, jejichž celková hodnota je nyní okolo 3 biliónů korun. Politické špičky jsou stále více v roli jakýchsi servismanů, kteří zahraničnímu kapitálu jen umetají cestičky. Dokonce i prezident má přímo na Hradě „poradce“ v podobě čínské investiční skupiny CEFC.


Hergot Pehe, Vy jste chytrý, mluvíte mi  přímo z duše. Zase jenom potvrzujete holou pravdu, že naše ekonomika není (z velké části) naše, že jsme vlastně   jen montovna a že politické špičky jsou v roli servismanů západního kapitálu. Pehe víte také, čí vinou? Kdo jsou ti špičkoví politici, z kterých partají se prezentují? Proč nenapíšete, že jsou to politici dříve z ODS, KDU-ČSL, TOP 09, později z Vaší oblíbené ČSSD? Rozumím, nejsou v tom namočeni komunisté, tak raději nejmenujete, že?

Ze země, která je pod vedením Zemana údajně „naše“, odtéká každý rok na dividendách do zahraničí okolo 500 miliard korun--navzdory tomu, že mnohé tyto firmy u nás požívají daňové a další výhody. Více než 13 tisíc „našich“ firem má sídla v daňových rájích.


Chcete tím Pehe říct, že za to všechno může Zeman, pokud Vám dobře rozumím. Nepochybně máte pravdu, odtékání 500 miliard korun má na svědomí Zeman,za daňové a další výhody může také Zeman no a to, že víc jak 13 tisíc „našich“ firem má sídlo v daňových rájích, o tom, že v tom má prsty Miloš Zeman, už ani nemluvím. Pehe, vidíte taky dál, než za ten svůj poplivaný dvorek, když uvádíte takové nesmysly?


Globalizace má mnoho tváří, od migrace až po stále propojenější ekonomiku a politiku. Tyto tváře se od sebe nedají oddělit tak, že v některých oblastech prohlásíme naši zemi jen za „naši“, zatímco v jiných oblastech se budeme jako současný prezident poníženě ohýbat před investory, kteří mají dostatek peněz. Anebo vykládat v autoritářských režimech, jak jsme se k nim přijeli „učit, jak stabilizovat společnost.“


Bože Pehe, jak já Vám rozumím, samozřejmě že jsme pokrytci přímo k pohledání, že si hrajeme na „naši“ zemi, když to potřebujeme a jindy se budeme ohýbat jako vrbový proutek před komunistickými oligarchy  jak v  autoritářském Rusku  tak i Číně a učit se stabilizovat společnost. Nebo si Pehe myslíte, že nám to není třeba, že my si svoji společnost umíme ukočírovat? Pokud si to myslíte, tak sakra proč píšetre tyto nesmysly?


Mnohé z „našeho“ ekonomického růstu souvisí s členstvím v Evropské unii a konkrétněji pak v schengenském prostoru. Člověk nepotřebuje být Kassandrou, aby odhadl, kolik z onoho vzmachu české ekonomiky by nám zůstalo v případě, že by Česko bylo vytlačeno z dále se integrujícího jádra EU.Moudra se z Vás jenom sypou, jak z roztrženého pytle, Pehe. Je jasné, že se vidíte v silné, integrované, multikulturní Evropě s vyhlídkou na již zmíněný superstát,  ale pokud by bylo Česko vytlačeno z „integrujícího se jádra EU“ (což by nám ohromně helflo), nic tak strašného by se nestalo, protože ty miliardy, co rveme do EU, které nám pak jsou jako milodary z jedné třetiny vraceny jako „evropské dotace“, ty by nám úplně stačily, abychom se udrželi nad vodou. Samozřejmě bez takových lidí, jako Vy, Pehe!

A přesně to se může nyní stát. Zemanovsko-babišovská část Česka si bohužel neuvědomuje, že všechno má svoje důsledky. Zatím může tato část společnosti poměrně snadno podléhat dojmu, že ani ten největší přešlap proti demokracii a dobrým vztahům se zeměmi, na kterých ekonomicky závisíme, nám neublíží. Vždyť se zemi ekonomicky daří, máme nejnižší nezaměstnanost, je u nás bezpečno, "neroztahují se tady žádní migranti" atd.


Nepodsouvejte nám Pehe nějaké přešlapy proti demokracii a dobrým vztahům se zeměmi, na kterých jsme ekonomicky závislí. Přešlapy a dobré vztahy kalíte především vy, novináři, politologové a jiní rozumbradové, kteří všechno vidíte a prezentujete jinak, než to ve skutečnosti je, resp. tak, jak byste si to sami představovali a on o to takové není. V tom je ten zakopaný pes!  

To vše se ale může začít měnit už za několik týdnů, pokud vznikne nová vládní koalice v Německu. Jejím nejsilnějším společným mottem bude reforma Evropské unie. Ochota přijmout celou řadu návrhů z dílny francouzského prezidenta Emmanuela Macrona bude vysoká.


No a to je právě ta katastrofa, milý Pehe, co se na nás řítí a které je třeba zabránit. Macronovy návrhy jsou, resp. by znamenaly záhubu národních států, neboť silná, integrovaná Evropa, potažmo následný Evropský superstát není nic jiného, než změnit charakter národů, států a celé Evropy a vytvořit z ní moloch nesvéprávných porobených národních identit, kterým budou vládnout islamistické konglomeráty. Není divu , že ochota rozumných lidí, vlastenců, přijímat takové návrhy a opatření, bude velmi, velmi mizerná. Tedy snad až na pražskou kavárnu, havloidy a ostatní elitu národu, kteří stejně jako Vy Pehe, jsou na mrtvici z vítězství M. Zemana!

Česko, které si volbou Zemana vybralo spokojené, mírně nahnědlé zápecnictví, pepřené doma prezidentovými a premiérovými komickými, popřípadě přisprostlými výstupy a antidemokratickou rétorikou, vůbec není připraveno, aby se na reformách EU podílelo.


No a to je právě ta výhoda. Přihlouplé, mírně nahnědlé, zápecnické Česko s prezidentovými přisprostlými výstupy a antidemokratickou rétorikou se prostě nehodí do kultivované, uvědomělé, ctnostné, ničím nezasažené civilizace a společnosti západních států, obohacené o kulturně vyspělé, inteligentní a pracovité muslimské imigranty, kteří evropskou kulturu obohatí o nám dosud nepoznaný Korán, Šaríu a jiné exotické prvky.

Jako by to bylo to nejdůležitější, s čím si máme na mezinárodní scéně poradit, Andrej Babiš jezdí po Evropě s populistickými výkřiky, jak je prý nutné zabránit jakýmkoliv migrantským kvótám a odmítnout navrhovanou podobu evropské azylové politiky--tzv. Dublin IV. Jenže změny se budou dít nejen v oblasti azylové politiky, ale na mnoha dalších frontách.


A jak byste si to představoval Vy, Pehe? Že by Babiš jezdil po Evropě, tedy té západní  a všem se snažil natrhnou řitní otvor ve snaze zalíbit se Makrele či Makaronovi a bezohlednš podporoval migranstké kvóty, či lépe řečeno Dablin IV? A že se nás připravovaný Dablin IV dotkne na mnoha dalších frontách, o tom není pochyb. A právě proto je třeba se tomu postavit a bránit se!

Český ekonomický zázrak se zdá být pevný jako žula, ale ve skutečnosti je zcela závislý na exportech do těch zemí, které se mohou cítit po právu zaskočeny už samotným znovu zvolením někoho, jako je Zeman. Český ekonomický růst navíc začíná narážet na uměle vybičovaný strach z migrace jakéhokoliv druhu, takže podniky volající po nových zaměstnancích, nemají odkud brát. 


Opakovaný vtip není vtipem, stejně jako opakované skutečnosti nepřekvapí. Český ekonomický zázrak není realita, ale výplod chorého mozku, milý Pehe. Všichni dobře víme, jak na tom jsme , co máme, co je a co není naše notabene o co všechno  jsme díky listopadu 89 a následujících let přišli. My to víme, Vy o tom jenom kecáte, ale pomoci to nějak napravit, Vás ani nenapadne. Ale hledat pomoc u imigrantů, Pehe, to myslíte vážně?

Před časem jsem napsal, že Česko je montovnou strachu a průměrnosti. Volba prezidenta to potvrdila. Lidé, kteří Zemanovi znovu pomohli na Hrad, jsou prý ti sociálně slabší, s nižším vzděláním atd. „Povýšená“ pražská kavárna je prý nemá podceňovat, má s nimi mluvit, brát je vážně.  Dobře. Začněme tedy sdělením, že případné negativní ekonomické a politické dopady českých sněmovních a prezidentských voleb na rozdíl od vzdělanější, kosmopolitnější a jazyky vládnoucí části společnosti dopadnou především na ně. Měli by se začít připravovat na horší časy. 


Hele Pehe, chápu, že byste radši, kdyby byl na Hradě Drahoš, nicméně   ta zemanovská sociálně slabší „lůza“ s nižším vzděláním dala jasně najevo, že  stabilitu a klid ve společnosti nám nepřinese západně orientovaný, rádoby noblesní akademický genteman, kravaťák a prý slušňák, jak o něm pyšně prohlašovala jeho paní, aby se pak na pódiu v Brně hrubě, sprostě a urážlivě (oba) naváželi do zdravotně postiženého M. Zemana. Drahooš, opravdu člověk na prezidenta jak stvořený, ale jen pro těch horních několika deset tisíc a bohužel tisíce dalších vypatlaných, protizemanovským řečmi zblblých, zvláště mladých lidí  a studentů! Ty hloupé řeči, že pražská kavárna, pardon, ta vzdělanější, kosmopolitnější a jazyky vládnoucí část společnosti by prostý (podle některých sprostý) lid měla brát vážně  a mluvit s nimi, je prach sprostá provokace. Už slyším, jak s plným  pochopením, kultivovaně  a od srdce, (spíše od plic) k lidu „prostému“ uvědoměle, vlastenecky promlouvá např. vrchní sestra  Bára Štěpánová, nezlomný Pavel Nový,  hééérečka Gaislerová, Svěrák, Menzel, Hřebejk, Mádl , Novotný, Fišerová, Kubišová a další,  „lampiony“osvícené celebrity. No a pokud jde o ty horší časy, milý Pehe, tak mohu říct, že my, vlastenci, jsme si už zvykli a na to horší jsme opravdu připraveni. Snad se Babiš pochlapí a ukáže, že to není pro pražskou kavárnu jen fackovací panák ale člověk, který to s námi myslí dobře. Ale jinak, pane Pehe, díky  za varování, ani nevím, čím jsme si to zasloužili, fakt!  

Zbyněk Fiala: Kam vede ruská stopa

$
0
0
Zbyněk Fiala
31.1.2018 VašeVěc
 

Americký prezident Donald Trump se pochlubil hospodářským růstem ve své první Zprávě o stavu Unie, jak to dělávají všichni. Zajímavější je však bitva v zákulisí, která se začíná soustřeďovat na to, kdo začal manipulovat s ruskými zdroji při ovlivňování prezidentských voleb v USA. 
 

Co se podaří dřív? Americký prezident Donald Trump musí sledovat dva protisměrné proudy. Podaří se mu prosadit obraz starostlivého vůdce, který se soustřeďuje na obnovu pracovních příležitostí v krizí zdecimovaném Rezavém pásu a obecně prosazuje návrat USA k funkci nejprůmyslovější země světa? Dokáže se vyhrabat ze vzdálených válečných konfliktů, které nelze vyhrát, jen stojí peníze a rozšiřují řady nepřátel? Nešla by obrana přifouknout tak, aby se zároveň stala hlavně exportním oborem a zbraně byly jen na kšeft?

Nebo vyhrají Trumpovi odpůrci, kteří se snaží hromadit obvinění, jejichž výsledkem má být odvolání prezidenta z funkce?

Ve Zprávě o stavu Unie, kterou Donald Trump poprvé přečetl v Kongresu, se takhle otevřeně nemluví, ale mnohé naznačuje, že tomu prvnímu se daří líp. Rekordní růst na burzách, který vrcholil bezprostředně před Trumpovým velkým dnem, potvrzoval, že velká část korporátního sektoru nepočítá s tím, že Demokratům se podaří Trumpa sesadit.

Společnosti naopak už delší čas vkládají velké naděje do avizovaného snížení daní a daňové amnestie pro zisky zadržované v zahraničí. Zmíněná amnestie nakonec není tak rozsáhlá, jak se čekalo, ale už to, že snížila daňovou sazbu na polovinu z původních 35 procent, přimělo třeba společnost Apple, aby slíbila přivézt a investovat 350 miliard dolarů ze zahraničí. Na dani z těchto starých zisků současně zaplatí 38 miliard dolarů, se kterými už nikdo nepočítal. Může si to dovolit, protože také snížení běžných daňových sazeb na 21 procent, se kterými přišla Trumpova reforma, je skoro na polovinu a uvolní obrovské množství zisku.

Trump zároveň nabízí, kam ty peníze vložit. Vytrvale propaguje velký infrastrukturní plán, který dominoval i jeho Zprávě. Má nasměrovat 1,5 bilionu dolarů do modernizace železnic, silnic a dálnic a dalších staveb, pro které je charakteristické velké nasazení pracovních sil. Federální vláda nabízí zdánlivě jen zlomek toho, co to může stát, pouhých 200 miliard dolarů. Většina staveb má být totiž soukromých, ve spolupráci soukromého a veřejného sektoru. Ani veřejný sektor nemá být převážně federální, ale předpokládá projekty jednotlivých států unie nebo přímo jejich měst. Proto plán nemá příliš konkrétní podobu, ta vznikne až dole, kde by měli vědět nejlépe, co potřebují.

Opozice to vydává za Potěmkiádu a podvod, podle ní žádný plán neexistuje. Dívá se na to z klasického úhlu, kdy federální vláda je tu od toho, aby rozdávala „sudy vepřového“, čili přidělovala přízeň dávkovanou podle politických potřeb jednotlivých volebních okrsků. Dáváme kamarádům a abychom podtrhli protivníka. Tohle však Trump nabízí až druhotně. Vychází vstříc reálné poptávce. Americká infrastruktura je v katastrofálním stavu, zejména v Rezavém pásu, kde nejvíc udeřila krize a vymizel hospodářský zájem na rozvoji území. Jenže zájmy kapitálu nemohou být všechno, v těch regionech žijí lidé, kteří věří Trumpovi, že jim vrátí ztracenou budoucnost. Opravená dálnice odstraní jednu z překážek pro nové perspektivy.

Mnohé z Trumpových průmyslových nápadů jsou samozřejmě jako ze zlého snu, kdy chce zmobilizovat to nejškodlivější z hospodářské minulosti. Nominálně to tak vypadá, ale fakticky je to jedno. Sny se mohou vyjímat v projevech, ale rozhodující je chování reálného světa. Na chvíli lze pomoci ocelářům a dolům, ale nakonec rozhodnou tržní síly, které se opírají o nové technologie. Ale na to určitě přijdou i podnikatelé v Rezavém pásu, když se jim umožní aspoň to úvodní nadechnutí.

Proto je tu projekt, jehož smyslem je povzbudit stavebnictví. Největší příděl peněz však dostal daňovou reformou, snížením daně ze zisku. Tiskem kolují výpočty, podle kterých reforma zvedne čisté příjmy největších společností (z burzovního indexu SP 500) o 5 – 10 procent. A když na soukromé projekty v objemu 1,5 bilionu dolarů federální vláda přispěje ještě dalšími 200 miliardami dolarů, je to totéž, jako kdyby snížila daň o dalších osm procent. Takové podnikání se musí vyplatit. Jeho těžiště se zároveň přesouvá dolů, do států a měst, mimo bažinu Washingtonu. To je další postupný cíl, jak vyprostit prezidenta i ty, koho reprezentuje, ze zajetí „hlubokého státu“. Ať si lidé plní hlavu taky něčím reálným vedle „ruské stopy“.

Avšak strašidelná „ruská stopa“ mezitím začíná obracet směr. Kdo si najal ruského bubáka, aby ovlivnil americké volby prezidenta? Nebyla to náhodou Hillary Clintonová, která první najala vysloužilého britského špiona Christophera Steela, aby opatřil – pravděpodobně od ukrajinských zpravodajských služeb – ruské kompro na Trumpa?

Toto kompro pak bylo nabídnuto soudci, který schválil vyšetřování, aniž by věděl, jak a kým bylo doopravdy vytvořeno. A nebyla to FBI, jejíž vedení bylo jednoznačně na straně prezidentské kandidátky, kdo se toho ochotně chytil? Zatímco šéf FBI James Comey iniciativně odmítl trestní obvinění Clintonové, služba začala odposlouchávat a sledovat Trumpův štáb uprostřed volebního boje.

Takhle to vidí republikánská část kongresového výboru pro kontrolu zpravodajských služeb a už si odhlasovala, že svá zjištění zveřejní. Má ve výboru většinu, je to tedy rozhodnutí výboru, ale Demokraté s tím hluboce nesouhlasí. Tvrdí, že jde o „vybírání hrozinek“, ze kterých je sestaven falešný obraz.

Jenže jejich prohlášení jsou podbarvena zvláštní událostí. Ve chvíli, kdy bylo zveřejnění zprávy kongresového výboru odhlasováno, odstoupil z funkce náměstek ředitele FBI Andrew McCabe. A Fox News informovaly, že ředitel FBI Christopher Wray odvolal McCabea ze svého týmu bezprostředně poté, co se s obsahem zmíněné zprávy seznámil. Nepočkal pár dní, kdy měl jít McCabe do penze.

Teď budu čerpat z Fox News, zatímco ve Washington Times nebo New York Times to bude obráceně. Howard Kurz u Foxe vychází ze svědectví, které už publikoval v knize s výmluvným názvem Šílenství médií: Donald Trump, tisk a válka o pravdu ( Media Madness: Donald Trump, The Press and the War Over the Truth ).

Popisuje uzavřenou schůzku McCabea s ředitelem kanceláře Bílého domu Reincem Priebusem, ke které došlo krátce po inauguraci. Předcházelo jí dramatické jednání celého týmu Bílého domu o zprávách v médiích, že Trumpovi poradci a spolupracovníci se opakovaně scházeli s vysokými ruskými představiteli. McCabe si vyžádal schůzku mezi čtyřma očima a řekl Priebusovi, ať si s tím neláme hlavu: „To, co napsaly New York Times, je prostě žvást...“

http://www.foxnews.com/politics/2018/01/29/fbis-mccabe-now-stepping-down-suspected-in-leak-against-white-house.html

Priebus ho tedy požádal, ať to řekne FBI veřejně. Všechny televize to přece přemílají od rána do večera. Ať to tedy utne a poskytne oficiální stanovisko FBI.

Krátce na to však Priebusovi zavolal McCabeův nadřízený, tehdejší ředitel FBI James Comey, a sdělil, že FBI to neudělá, prý by to vedlo k nekonečným sporům. Nechtěl to sdělit ani kongresovému výboru pro zpravodajské služby, odkud by to členové nepochybně vynesli sami. A o týden později CNN přinesla exkluzívní zprávu, že „FBI odmítla požadavek Bílého domu, aby veřejně popřela zprávy médií, že lidé Donalda Trumpa jednali s Rusy známými zpravodajským službám USA.“

Najednou se z akce, kterou inicioval mezi čtyřma očima náměstek ředitele FBI, vyvinula aféra, podle které Bílý dům chce překážet vyšetřování… A v létě Priebus odstoupil.

Celý příběh by se dal shrnout slovy, že FBI dlouho dopředu vsadila na špatného koně a stále věří, že prohra neplatí a dá se zvrátit. Nahlédnutí do duše FBI před volbami i po volbách nabízí balík zachycené elektronické pošty, ve kterých si píší zamilovaní vyšetřovatelé FBI Lisa Page a Peter Strzok. Vsadili na ženského vítěze. Jak připomíná analýza National Review, už v únoru 2016, kdy ještě běželo naplno vyšetřování Hillary Clintonové, Lisa v mailu varuje Petera, že prezidentka by si to mohla pamatovat, kdyby s ní FBI nakládala drsněji než ministerstvo spravedlnosti.

Vítězství Clintonové se tenkrát považovalo za jisté a vydrželo to vlastně až do dne voleb. Počítalo se s tím, že prezidentka pak hodí všechna obvinění za hlavu a začne se rozhlížet, kdo za to může…

Přesto se na jedné ze schůzek s McCabem probírala opatření pro „velice nepravděpodobný případ“, že vyhraje Trump. Měla to být jakási „pojistka“, jak o tom debatuje zmíněná dvojice zamilovaných důstojníků FBI ve své mailové konverzaci. Tady už nešlo jen o ovlivnění voleb, ale také o ovlivnění situace po volbách. Tisk spojený s Republikány proto píše, že je to „horší než Watergate“.

Nejšťavnatější je to samozřejmě v Breitbart News, které prolévají krev za Trumpa v zákrytu za jeho bývalým stratégem Bannonem. Ten byl sice nedávno Trumpem propuštěn, ale pomyslné střílny neopustil. Breibart News si vybírají z pošty zmíněné dvojice vyšetřovatelů zprávu, kdy Strzok zvažuje nabídku jít do týmu zvláštního vyšetřovatele Mullera a vidí v tom příležitost „vrátit se k nedokončené práci“. Vyhlížel přitom volby v mezidobí, které budou letos v listopadu.

Jistě by bylo dobré znát detaily, ale 50 tisíc zpráv z pětiměsíčního období se prostě ztratilo, přestože FBI je jinak technicky velmi dobře vybavená. Sledují kde co, ale doma se jim to nějak vymklo z ruky.

Trochu jsme uhnuli od Zprávy o stavu Unie, ale není divu, zpravodajství dominuje něco jiného. Vypadá to na okamžik konfrontace, a zdá se, že k ní dojde za změněného poměru sil, jak ukázalo už hlasování výboru pro zpravodajské služby.

Pozornost se soustřeďuje i k ekonomice. Impulz daňové reformy je zřejmý, táhla ekonomiku už samotnou svojí přípravou, ale také tady se možná mění počasí. Velice rychlý hospodářský růst začal hýbat úrokovými sazbami, a když jdou nahoru, znamená to obrovské ztráty pro majitele dluhopisů. Každý má navypůjčováno a musí počítat s pákou i na cestě dolů, proto se začalo prodávat na pokrytí pozic a strhlo to i akcie. Ve středu se propad zastavil, ale nervozita zůstává.

Tady ruská stopa ničemu nepomůže. Spojené státy se potřebují soustředit na domácí úkoly. A to je dobře.

- - -

P.C. Roberts: „Kremelskou zprávou“ dosahuje Washington nových výšin šílenství

$
0
0

P.C.Roberts
31.1.2018 blog autora
V záchvatu nepříčetné eskalace protiruských provokací vyprodukoval Washington seznam 210 ruských vládních a hospodářských činitelů, kteří prý jsou „gangstery“, „členy Putinova gangu“ a „lidmi, zasluhujícími, aby byli sankcionování“. Tento absurdní seznam nese jména ruského premiéra, ruského ministra zahraničí, ruského ministra obrany, jakož i jména vedoucích hospodářských pracovníků Rosneftu, banky Rossia a Gazpromu.

Zdá se, že Rusové smysl tohoto seznamu plně nechápou. Mluvčí ruského prezidenta Peskov řekl, že ruská vláda bere tento seznam jako pokus ovlivnit ruské prezidentské volby. Samozřejmě, je nepochybné, že Washingon by využitím prozápadních neziskovek působících v Rusku rád narušil Putinovu oblibu veřejnosti, ale je nepravděpodobné, že Rusové jsou natolik hloupí, aby takovýmto snahám podlehli.

Takže, podle mě, sleduje uvedený seznam tyto tři cíle:

Podkopat ruskou diplomacii tím, že bude ruské hlavní představitele prezentovat své zemi i světu jako gangsterry.

Prezentovat Rusko jako hrozbu, jak to např. 26. ledna učinil britský ministr obrany prohlášením, že Rusko zamýšlí rozložit britskou infrastrukturu, způsobit smrt tisíců a tisíců Britů a uvést Británii do totálního chaosu.

Odvést zájem Ameriky i Evropy od očekávaného uvolnění zprávy zpravodajské komise Sněmovny reprezentantů o tom, že Russiagate je spiknutím FBI, někdejšího Obamova ministerstva spravedlnosti a Demokratického národního komitétu proti prezidentu Trumpovi. Očekává se totiž, že Washingtonský seznam ruských gangsterů dá presstitutkám jiný námět k debatě, než je zrada spáchaná proti prezidentu Spojených států.

Existuje pravděpodobně i cíl čtvrtý, jímž je snaha Izraele, aby USA zvýšily tlak na Rusko, kterému se zatím dařilo neutralizovat izraelské snahy dotlačit USA k vojenskému zásahu v Sýrii a Iráku, a tím zde nastolit stejný chaos, jaký dnes vládne v Iráku a Libyi. Izrael totiž chce Sýrii i Irán destabilizovat proto, že obě země podporují Hizballáh, který až dosud brání Izraeli zmocnit se vodních zdrojů v jižním Libanonu.

Ruská vláda a ruští občané by měli vědět, že Washington považuje Rusko za hrozbu pro jediný jeho přečin: že se totiž nenalézá pod washingtonským palcem. Americkou zahraniční politiku řídí sionističtí neokonzervativci, jejichž ideologií je světová hegemonie. Diplomacii neuznávají, spoléhají na desinformace, hrozby a násilí. Proto žádná americká diplomacie, s níž by Rusko mohlo jednat, neexistuje.

Putin jako zodpovědný politický vůdce velmoci neodpovídá na provokace provokacemi, ignoruje urážky a stále čeká, kdy Západ přijde k rozumu.

Ale co, když čeká marně?

Aby Západ přišel k rozumu, museli by být sionističtí neokonzervativci zbaveni moci a muselo by být zrušeno NATO. Svržení neokonzervativců by však vyžadovalo protichůdnou zahraniční politiku, jejíž hlas je však zatím velmi slabý a je mu navíc odepřen i vstup do médií think tanků a univerzit. A zrušení NATO by zas vyžadovalo takové evropské politické figury, které by byly ochotné vzdát se washingtonských dotací a kariérních postupů, jež přízeň Washingtonu zaručuje.

Ruská vláda tak čelí obtížné situaci. Zahraniční politiku Washingtonu a tím i celého západního světa určují neokonzervativci, rozhodnuti prezentovat světu Rusko jako obrovskou hrozbu. A nebylo až dosud v silách diplomacie cokoli na této skutečnosti změnit. Při čemž neprovokativní a zodpovědná ruská pasivita by nakonec mohla neokonzervativce přesvědčit, že mohou na Rusko beztrestně zaútočit. Druhou možností ovšem je, že pokračující americké provokace přesvědčí Rusko, že útok na ně je na spadnutí, a proto samo provede preventivní akci.

Všichni na světě by si měli uvědomit, že hrozba nukleární války je hlavní součástí washingtonské politiky vůči Rusku, a všichni by též měli rozumět i tomu, že jediná hrozba Ruska spočívá v tom, že se nepodřizuje washingtonské roli jediného vládce světa.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Německo povolilo ve svých vodách stavbu Severního proudu 2

$
0
0
Alexandr Lomejko
31. 1. 2018          zdroj
Společnost Nord Stream 2 AG, která je operátorem Severního proudu 2, získala povolení k položení potrubí plynovodu v německých teritoriálních vodách. Dané oznámení bylo zveřejněno na internetových stránkách organizace. "Báňský úřad Stralsundu udělil v souladu se Zákonem o energetice oficiální povolení ke stavbě 55-tikilometrového úseku plynovodu", bylo upřesněno společností Nord Stream 2 AG.


Podle informací společnosti bylo získáno i povolení k výstavbě plynovodu na pevnině - v okrese Lubminu poblíž Greifswaldu.

Projektový manažer Jens Lange nazval dosaženou dohodu "významným krokem v souhrnném procesu získávání povolení pro tento projekt".

Společnost Nord Stream AG 2 připomněla, že práce v oblasti německého kontinentálního šelfu byly schváleny báňským úřadem ve Stralsundu v listopadu 2017.

Podle harmonogramu probíhá získávání povolení i v jiných zemích, kudy prochází trasa plynovodu. Všechny požadavky Ruska, Finska, Dánska a Švédska společnost Nord Stream 2 splnila. Nyní se očekává schválení žádostí.

Dříve ministr zahraničí USA Rex Tillerson řekl o projektu plynovodu Severní proud 2, že podkopává stabilitu a bezpečnost Evropy. Toto prohlášení učinil po setkání s premiérem Polska Mateuszem Morawieckým.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Štětina? Horší nacista než Heydrich. Srovnejte

$
0
0
Radim Valenčík
31.1.2018 blog autora
"Ruské prezidentské volby dopadnou podobně, zvítězí Putin, Zemanův favorit. Genofond ruského národa je poškozen silněji než genofond národa českého."
Toto napsal na svém FB profilu europoslanec zvolený za TOP Jaromír Štětina.
(viz ZDE)

Věci (i lidé) se poznávají ve srovnáních. Tak pro srovnání uvedu ty nejvíce genocidní rasistické výroky zastupujícího říšského protektora Reinharda HEydricha:

"Chtěl bych zdůraznit, že poněmčení zamýšlíme, ale pouze těch, kteří jsou skutečně k poněmčení způsobilí. Počítám zhruba se 40 až 60 procenty... Těm, kteří jsou způsobilí poněmčení, by se později pokud možno zprostředkovala práce v říši, aby se sem vůbec nevrátili. Ti, kteří poněmčení způsobilí nejsou, se odešlou po otevření osídlovacího prostoru kolem Ledového moře, v němž umístíme v budoucnu koncentrační tábory pro 11 miliónů židů z Evropy. Tam bychom pak mohli usadit Čechy, kteří nejsou způsobilí poněmčení. Jejich úkol by byl pozitivní, udělali bychom z nich dozorce, předáky, měli by možnost přivést si sem rodiny...

"Bude nutno rozeznávat tři velké skupiny. Především země s germánským obyvatelstvem. To jsou lidé, mající naši krev a tím i naši povahu. Je jasné, že s těmito lidmi musíme jednat jinak, než s příslušníky jiné rasy, národy slovanskými. Druhá skupina jsou východní prostory, osídlené částečně Slovany. Tam je třeba vědět, že dobrota bude chápána jen jako slabost; sám Slovan vůbec nechce, aby se s ním zacházelo jako s člověkem rovnoprávným, a je zvyklý, že si pán s ním nezadává. Jsou to prostory, jejichž obyvatelé, mám-li to říci docela drasticky, nám musí sloužit jako otroci... Základní linie musí platit: tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady už nemá koneckonců co pohledávat!"

"Nordického, germánského člověka přesvědčíte nebo zlomíte. Čecha, slovanského člověka, lze jen těžko přesvědčit, vždy se ohne, nikdy ho nezlomíte. A když ho přestanete ohýbat a pustíte jej, tu se zase vzpřímí, zase tu stojí a znovu je vám protivníkem. Z toho plyne závěr, že ho musíte pořád přitlačovat, aby musel být stále ohnut, aby poslouchal a tahal."

"Od vypuknutí německo-ruské války zesílila ilegální komunistická strana v protektorátě podstatně svou činnost. Jen v Čechách bylo od počátku ruské války zatčeno 1275 osob, převážně funkcionářů, pro činnost v ilegální KSČ. Jen v září a říjnu bylo v Čechách odhaleno 18 komunistických závodních buněk, převážně ve zbrojních podnicích."
Viz: https://citaty.net/autori/reinhard-heydrich/

Jen si to dobře přečtěte a porovnejte. Tak daleko jako Štětina nezašel ani Heyndrich! Europoslanec. Za TOP. Nepovšiml jsem si, že by na toto někdo z TOP zareagoval. Nepovšiml jsem si, že by se tím zabývali v Bruselu.


Cituji z trestního zákoníku:

§ 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu
, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo

b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.

- - -

   
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5415-stetina-horsi-nacista-nez-heydrich-srovnejte.html

Hororový příběh od zlínského soudu IX

$
0
0
Zdeněk Jemelík 
1.2.2018 blog autora
Po přestávce, vynucené onemocněním pí. obžalované Jarmily Novotné, pokračovalo dne 29.ledna 2018 u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, před senátem předsedy Radomíra Koudely, dokazování v trestní věci proti manželům Novotným & spol., obžalovaným kvůli únosu a vydírání poškozeného Pavla Buráně. Bledost paní obžalované svědčilo o tom, že návrat k soudu uspěchala. Řídíc se zásadou, že svoboda je správně pochopená nutnost, vyšla zřejmě vstříc zájmu předsedy senátu o rychlé ukončení řízení.

Z obecného hlediska snaha předsedy senátu dovést hlavní líčení k rozsudku bez zbytečných průtahů je sympatická a bohužel nikoli běžná. Neměla by ale obžalovaným přinášet utrpení a neměla by jít na úkor úplnosti dokazování.

Náplní dne bylo přehrávání vybraných hlasových a obrazových záznamů. Mezi odposlechy telefonních rozhovorů zaujaly záznamy komunikace mezi pošk. Pavlem Buráněm a původním vyšetřovatelem Liborem Zapletalem, naznačující možnost jejich blízkého vztahu.

Zajímavější byly odposlechy spontánních telefonických rozhovorů členů rodiny obžalovaných, reagujícících na návštěvu Pavla Buráně v jejich domě v kritický den 7. října 2014 a na některé události z vyšetřování. Jejich účastníci samozřejmě o odposlouchávání nevěděli, proto se bavili zcela bezstarostně. Ani slůvko nenaznačuje, že by věděli o údajném násilí, spáchaném na panu poškozeném, ač by o něm vědět museli, pokud k němu skutečně došlo.

Poněkud trapně působily nahrávky z pitky pana obžalovaného Jaroslava Novotného s Pavlem Buráněm po podpisu smluv, které bez vědomí společníků pořídila dcera paní obžalované Novotné. Nicméně jsou dokladem o události, která se mi zdá až neuvěřitelná: o nestřídmém zapíjení podpisu smluv, vynuceném na Pavlu Buráňovi hrozbou zastřelením, zdvojeném injekcí neznámé tekutiny do krku. Pavel Buráň se nikdy nezmínil, že by pozvání k pitce přijal pod nátlakem nebo ze strachu z dalšího násilí.

Na tomto místě se rozčílil zmocněnec pana poškozeného. Upozornil, že Jaroslav Novotný na nahrávce tvrdí, že nechce nic navíc proti majetku Pavla Buráně, ale ve skutečnosti dnes již hodnota pohledávky obžalovaného dosáhla částky 774 milionů Kč. Poznamenávám, že to je obrovská suma, která jistě motivuje pana poškozeného, aby se bránil všemi dostupnými prostředky.

Pan soudce v souladu s jedenáctým přikázáním „mne neoblafneš“ přijal s nedůvěrou nahrávku rozhovoru pana obžalovaného s údajným vyjednávačem Pavla Buráně o snížení pohledávky. Pořídil ji bez vědomí a souhlasu účastníků svědek J.K., zmiňovaný již dříve. Podle jeho vysvětlení měl vyjednávač navrhnout panu obžalovanému, aby jeho mandantovi prominul část dluhu a měl tvrdit, že odměnou za vyhovění by bylo zastavení trestního stíhání. Jednající údajně seděli u stolu sami. Nahrávka zaujala předsedu senátu natolik, že si ji opakovaně přehrál přes sluchátka a při jejím poslechu uslyšel další hlas. Mimo to si všiml, že nabídka na zastavení trestního stíhání na ní výslovně nezazněla. To ovšem její hodnotu pro obhajobu snižuje. Předložení nabídky zastavení trestního stíhání by totiž bylo možno hodnotit jako pokus o podvod, neboť poškozený nemá zákonný nástroj k zastavení trestního stíhání. Nahrávka poputuje k policejním specialistům k přezkoumání, zda není zmanipulovaná.

Mezi soudcem a obhajobou zajiskřilo při předvedení utajeně pořízené videonahrávky rozhovoru výše zmíněného svědka J.K. s pošk. Pavlem Buráněm. Svědek na ní vyslovil domněnku, že vyvolání vyšetřování proti manželům Novotným jej stálo hodně peněz. Poškozený mu to vyvrací s tím, že dal policistům „pouze tři melouny“, což upřesňuje, že to bylo k Vánocům a každý meloun měl jinou barvu. Pak dodává, že policistům pouze nosil „balíčky klobásek“ a motivoval je ke spolupráci příslibem dobrého zaměstnání po odchodu ze služby u PČR. Obhajoba vykládá obsah videozáznamu tak, že pan poškozený korumpoval policisty, kteří prováděli vyšetřování k jeho trestnímu oznámení. Pan předseda naproti tomu namítá, že z nahrávky nikterak nevyplývá, že klobásky dostávali právě policisté, vyšetřující tento případ – jako kdyby obdarovávání jakýchkoli jiných policistů bylo v souladu s etikou a právem. Nemohu si odpustit poznámku, že žádný z účastníků sporu si nevšiml drobného slůvka „tým“ (spisovně „těm“): Pavel Buráň uvádí, že klobásky nosil „tým policistům“. Protože před tím mluvil výslovně o vyšetřovateli Liboru Zapletalovi a vyšetřování proti manželům Novotným, slůvko „tým“ nasvědčuje tomu, že klobásky dostávali také policisté, kteří se podíleli na prověřování Buráňova trestního oznámení.

V každém případě soudím, že obdarovávání policistů klobáskami a jejich motivování příslibem dobrého zaměstnání se vymyká z představy o standardním vztahu účastníka trestního řízení k policistům. Je proto v rozporu s výpovědí pana obžalovaného před tímto soudem, v které na přímou otázku předsedy senátu prohlásil, že nemá nestandardní vztahy k policistům. V této věci údajně probíhá pod dozorem Okresního státního zastupitelství ve Zlíně prověřování podezření, že Pavel Buráň poskytl soudu nepravdivou výpověď. Nevšiml jsem si, že by se obhajoba důrazně dožadovala, aby si soud vyžádal zprávu OSZ o stavu vyšetřování.

K oběma výše uvedeným důkazům dodávám laický závěr, že sice poškozují důvěryhodnost pana poškozeného, ale současně i svědka J.K.

V závěru jednání pan předseda oznámil, že počítá s možností, že při pokračování hlavního líčení dne 23.února 2018 může dojít k ukončení dokazování a vyzval strany, aby si připravily závěrečné řeči v písemné podobě. Předjímám, že v této souvislosti může dojít k nedohodě mezi předsedou senátu a obhajobou, pokud by měl být soudem zmařen výslech svědka-znalce z oboru zdravotnictví, kterého soud původně přijal, ale z organizačních důvodů zastavil jeho příjezd dne 22.ledna 2018. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá povinnost obecného soudu v případě zásadního nesouhlasu mezi znaleckými posudky obstarat revizní posudek. Domnívám se, že nestranný soudce by měl vyhovět obhajobě, pokud by trvala na výslechu jeho autora.

V každém případě tento bizarní proces spěje k blízkému závěru, jenž bude zkouškou účinnosti zásady in dubio pro reo, které prvostupňoví soudci podle mé omezené zkušenosti dbají jen zřídka.

- - -

Co udělá Brusel s demokraticky zvolenou vládou, která se mu nelíbí? Zavřou se banky a země je na kolenou. Ekonomka Švihlíková vypustila na veřejnost další ohromující zprávy k Řecku

$
0
0

1.2.2018 ParlmentníListy
Německo skupuje výdělečné řecké přístavy a letiště za zlomek ceny. I ta Čína byla oproti tomu vstřícnější. Nemocnice, školy, úřady, kde se přes zimu netopí. Pacienti v nemocnicích, kteří si musí kupovat obvazy. Unie ve vleku německých a francouzských bank, které způsobily základ nesplatitelného dluhu Řecka. 
 
 
I to zaznělo na besedě s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou a Kostasem Tsivosem z Ústavu řeckých a latinských studií Filozofické fakulty UK v Praze nad jejich knihou Řecká tragédie, kterou představili v Městské knihovně v Plzni. Hovořilo se také o hliněných nohách eurozóny či o německém šovinismu, který v Německu vyvrcholil dokonce i napadáním řeckých restaurací. Němci by si také prý rádi přivlastnili bájný Olymp, když už Akropolis není na prodej…

„Proč jsme se vrhli na společné téma? Nejdříve nás mrzelo a pak rozčilovalo, jakým způsobem se u nás začala popisovat řecká dluhová krize. V roce 2010 to bylo využito i ve volbách,“ uvedla na začátku ekonomka Švihlíková. 

Opatrně s eurozónou!


Kniha není jen o Řecku. Je to případová studie toho, jak dnes funguje EU a eurozóna. Na jednom, nejkřiklavějším příkladu, ukazuje, jak ve skutečnosti probíhá mocenský zápas uvnitř eurozóny. U nás se tu a tam vynoří téma eura a eurozóny a na tomto případu se nám podařilo ukázat, že není ideální do eurozóny vstupovat, alespoň do té doby, dokud funguje, jak funguje, a trestá určité země – nejen Řecko, ale i Kypr, Irsko, Portugalsko, Španělsko,“ pokračovala hned dále.

Tsivos ji doplnil slovy: „Pokryli jsme vývoj od roku 2009 do dneška. Vadilo mi paušální démonizování mých krajanů ve většině médií. Vycházím z pozice, že nejsme žádné holubice, ledacos jsme pokazili, máme svůj podíl viny. Ale nechceme sloužit jako obětní beránci zájmům nějakých cizích velmocí. Řecko hlavně po druhé světové válce patřilo k Západu, ale nepředstavovalo typickou západní demokratickou zemi. Měli jsme období, kdy vládly vojenské režimy. Naše ekonomika nebyla nijak vyspělá. Řekové chodí hodně k volbám, až 80 procent. Třetí nejsilnější strana je nacistická strana Zlatý úsvit. Nyní nám vládne levicová vláda, která vyhrála přesně před třemi roky pod heslem Naděje. Slibovala, že bude vyjednávat nové podmínky k nastartování naší ekonomiky s věřiteli, ale po půl roce přišel zlom, hned po referendu. Dopady pro řeckou ekonomiku a společnost jsou …“ hledal chvíli vhodná slova Řek žijící trvale v ČR, „…nenapadá mne lepší výraz než katastrofické. Řecko za tu dobu přišlo o jednu čtvrtinu svého hrubého domácího produktu. Neexistuje nikde případ země, která by v mírových podmínkách ztratila téměř polovinu svého hrubého domácího produktu. Zchudla, pod hranicí chudoby žije čtvrtina společnosti. Podle mne je největší dopad ten, že elita národa, mládež, lidé, kteří umí cizí jazyky, mají diplomy, odchází z Řecka. Za těch devět let tak odešlo půl milionu mladých lidí. To je největší rána, která bude mít dalekosáhlé dopady nejen na ekonomiku, ale i na demografii a budoucnost mé země.“

Problém bank. Řecko jako za války


Švihlíková pak pokračovala: „Moje oblíbená činnost je vyvracet mýty. Takové, že žijeme v tom nejlepším ze světů a jak jsme na tom dobře. Tady chci vyvracet mýty, jak si Řecko všechno zavinilo jen samo, jak musí splácet dluhy a jak eurozóna dělá všechno proto, aby mu pomohla. To je prostě x lží vedle sebe.“

Řecko má podle autorů knihy dva a půl tisíce ostrovů. „Ne všechny jsou samozřejmě obydlené, ale stejně jde o obrovské náklady. Protože tam musíte mít dopravu, školu, lékaře, policii. To jsou obrovské náklady, které si kompaktní území, jako je naše, vůbec neuvědomuje.

Pořád se řeší, jak se řečtí důchodci válejí pod olivovníkem, pijí ouzo a nic nedělají. Tak jsem se na to pořádně podívala. Řekové třeba mají delší pracovní dobu, než je v Německu. Obrovské, neuvěřitelné výdaje jdou na zbrojení. Jsou to ty největší částky v rámci NATO. A je tam plno skandálů. Navíc, množství zakázek je pro německé zbrojařské firmy,“ konstatovala Švihlíková.

Pak na chvíli zabrousila do historie: „Málo se ví, že v dějinách už bylo hodně pokusů o měnovou unii. Dokonce už v 19. století – například skandinávská či latinská – a všechny se rozpadly a skončily špatně a přežila jen jedna jediná, německá, která byla završena sjednocením Německa roku 1871. Ukazuji z různých úhlů pohledu, že taková měnová unie může přežít jedině tehdy, když se změní v unii politickou. To by se mělo u nás vědět a minimálně o tom diskutovat. Gró na začátku bylo, že hlavními věřiteli Řecka byly německé a francouzské banky. To, co se v té době Merkelové povedlo, bylo, že tento problém bank, které byly věřiteli, přenesla na problém celé eurozóny, že je to problém všech,“ odhalila problém Švihlíková. „Ukazuje se, že peníze, které posílají věřitelé, jdou na zablokovaný účet. Řeckým lidem z toho jde pět procent a to ostatní jde zpátky. Nikdy se nezachraňovalo Řecko. Od začátku se zachraňovaly německé a francouzské banky. Ale bylo to prezentováno jako záchrana Řecka. Jeden z těch důvodů podle mne bylo, aby se Řecko ukázalo jako exemplární příklad: Takhle dopadnete, když budete zlobit. Řecko je exemplární případ totálního selhání. Jeho dluh není menší než byl. Je větší. Protože ten dluh je nesplatitelný. Dokonce i MMF říká, že ten dluh je nesplatitelný a že se musí velká část odpustit. Řecká ekonomika je v katastrofálním stavu. Když ztratíte čtvrtinu HDP, tak je to srovnatelné s válkou,“ šokovala přítomné známá ekonomka a autorka řady publikací. „Řecko bylo také donuceno k tomu, aby privatizovalo. Oni do svého privatizačního programu byli přinuceni zahrnout letiště, přístavy – asi vás nepřekvapí, že to hlavně kupují Němci. Je to pár měsíců, co byl v Řecku na návštěvě francouzský prezident Macron. Ten zosobnil to, jak dnes funguje EU. Vyjádřil se v tom smyslu, že je hrozné, jak se to tam privatizuje a řekl Tsiprasovi něco jako: „Nás mrzí, že jste tolik věcí zprivatizovali těm Němcům, my jsme chtěli, aby i na Francouze něco zbylo.“ Ministr financí pak uvedl, že přístav Pireu, strategický a jeden z největších na světě, koupili Číňané. Ale ti s Řeky vyjednávali důstojněni než ti „partneři z EU“. „Samozřejmě, že šlo o byznys, ale jednali s nimi s větší důstojností,“ vyzvedla Švihlíková na světlo další nepříliš publikovanou věc.

Bič nikoliv na bohaté


Na Řecko byla podle Švihlíkové aplikována katastrofálně nefunkční politika, která nesplnila žádný z účelů, který měla. „V posledním půl roce dochází k malému uvolňování informací. Jeden z posledních případů byl šéf skupiny věřitelů z Nizozemska a ten, když se jednalo o půjčkách, tak tam dokonce řekl, že Řekové všechno utratili za ‚chlast a ženské‘. Takhle se vyjadřuje klíčová osoba EU! Navíc jde o lež jako věž. A v nedávném rozhovoru přiznává to, co někteří politici říkali před sedmi osmi lety – ano, my jsme zachraňovali francouzské a německé banky, Řecku z toho šlo minimum. Pravda velmi pomalu vyplývá na povrch. Ty ekonomické nástroje, které se aplikovaly na Řecko – a bylo to i v případě Portugalska, Španělska, Kypru, Irska a i Itálie – to byl takový bič. Prostě škrtat na sociálních výdajích, šetřit na důchodcích, zvyšovat daně, ale nebudeme si všímat bohatých Řeků, kteří si ‚ulévají‘ peníze ve Švýcarsku. To se nechávalo stranou a nikoho to nějak netrápilo.

Otázka je, co uděláte s vládou, kterou si lidé demokraticky zvolí, ale centru, tedy Bruselu, se nelíbí. Ta SYRIZA byla úplně rozdrcena. Co uděláte? Zavřete banky! A v tu chvíli máte tu zemi na kolenou. V tomto ohledu je tato řecká zkušenost strašně důležitá. Je to silný případ, který odhaluje, co je za všemi těmi řečmi o evropských hodnotách, jak je EU krásná a jak jsou si tam všichni rovni. A tyhle, s prominutím, kecy nemají s pravdou nic společného,“ pustila se ostře do EU Švihlíková. „Je to i veliká lekce pro nás, protože my jsme to rozhodnutí, kdy vstoupit do eurozóny, neučinili – za sebe říkám, zaplať pán Bůh. Je třeba vědět, jak se nakládá se zeměmi, které se dostanou do problémů. Ano, Řecko na tom mělo velký kus viny, ale nebylo to všechno jeho zapříčiněním.“

Nesvéprávné Řecko = Protektorát Německa


Diskuse začala otázkou ženy středních let k řeckému dluhu. Podle Švihlíkové probíhá střet německých postojů a MMF. „Němci nechtějí Řekům odepsat nic. Je to paradoxní, protože když se vrátíme do padesátých let, tak Řecko odpouštělo bývalému nacistickému Německu dluhy. Ironie dějin nemůže být větší. Mezinárodní měnový fond má vnitřní kontrolní orgán, který velmi zkritizoval působení v řecké krizi. Je doloženo, že v případě Řecka MMF pravidelně porušoval svoje vlastní předpisy. Německo říká – Řecku neodpustíme ani cent. A MMF na to – my nevstoupíme do toho programu, pokud nedojde k výrazné úlevě dluhu, protože je nesplatitelný. To bylo jasné již v roce 2009. Podle posledního vývoje se mi zdá, že je trochu větší naděje na to, že by Řecko mohlo dostat nějakou úlevu. Ale jakou, to vám nedokážu říci,“ rozohnila se ekonomka. „Prostě Řecko není suverénní země – vždyť co musí dělat za programy, co muselo všechno prodat a co ještě prodá. Je prostě v tuto chvíli německý protektorát. A nejsem jediná, která to říká. Třeba američtí ekonomové. Řecko prostě není suverénní země a to je obrovské varování.“

Tsivos pak pokračoval slovy: „Řecký dluh je tak vysoký, že je nesplatitelný. Moje země je protektorát, kdy Německo a další země mají pod drobnohledem všechny veřejné výdaje, které povolují, jak jim to vyhovuje. Současná vládnoucí strana SYRIZA je karikatura politického programu, který prezentovala před třemi roky. My, co žijeme v zahraničí, nemůžeme volit, protože máme obrovskou diasporu. Asi čtyři miliony. Každý čtvrtý Řek žije za hranicemi. Abychom se zúčatnili voleb, musíme přicestovat do země. V lednu 2015, když se konaly volby, tak jsem tam přicestoval a volil jsem pro SYRIZU, Tsiprase. Dnes jej nepoznávám, stejně jako převážná většina nejen jeho voličů, ale i krajanů. Jde o degradaci veřejného politického života,“ konstatoval smutně.

Švihlíková to okomentovala slovy. „Proč byste dělali politiku, když ji dělá Berlín?“ A Tsivos pokračoval: „Řecko je v tomto asi zvláštní příklad. Cizí zájmy zde hrají velkou roli. Je otázka, nakolik ta společnost a její ekonomika funguje jenom pro ty cizí zájmy a nakolik slouží místním lidem.“

Eurozóna na hliněné noze aneb co uchvátí, nevydá


Starší muž se pak pozeptal, zda by Řecku nepomohlo vystoupení z eurozóny. „U nás panují názory, že Řekové svoji ekonomiku projedli. Že měli vysoké platy, důchody, vyšší než u nás. To tady někteří politici prezentovali. A dělala by jiná strana, která by se dostala k moci, jinou politiku?“

Švihlíková odpověděla, že eurozóna stojí na jedné noze, a ta je ještě k tomu chromá. „Hledalo se řešení a mocensky, hlavně podle Německa, bylo vybráno, aby ten problém se dal na celounijní nebo celozónovou úroveň – a žádný odchod z eurozóny. Mohlo by se Řecko vrátit ke své vlastní měně? Teoreticky ano. Ministerstvo financí mělo rozpracovanou nouzovou variantu vládních poukázek, které by se začaly na chvíli používat. Ekonomiku by to ale velice zasáhlo. Byl výběr mezi tím prodlužovat agónii s eurem, anebo udělat řez a zažít velkou, ale možná krátkou velikou krizi. Navzdory tomu Řekům návrat k drachmě se zdál deprimující. Není to nemožné vrátit se k vlastní měně. Není ale rozpracován žádný postup, jak to udělat. Jednou jsem napsala článek ‚Co eurozóna jednou schvátí, nikdy více nenavrátí‘. Řecko si bylo vědomo, že dováží třeba léky a tam by byla devalvace drachmy velmi nepříjemná. A jestli by někdo dělal něco jiného? Program SYRIZY nebyl vůbec špatný,“ zhodnotila vítěznou stranu řeckých voleb ekonomka. „To nebyl nerealistický program. Uváděl, co je třeba opravit, kde jsou daňové úniky, to nebylo naivní, snílkovské. Ale jedním z hlavních bylo, že ekonomika, která je na dně, musí splácet dluh. Musíte ji postavit na nohy a upravit splácení. Ale SYRIZA byla donucena se úplně podvolit. Řecká krize tedy ukázala, že volby jsou u těchto zemí úplně zbytečné. Jste donuceni dělat jednu stejnou politiku. To je právě to. To není demokratický deficit. To je absolutní porušení demokracie. Až jsem se divila, jak toto dobře popsali američtí ekonomové, kteří poukazovali na to, jak bylo Řecko nejen ekonomicky zdecimováno.“

„Vzpomínky na drachmu také nejsou nejlepší,“ přidal se Tsivos. „Po vstupu Řecka do eurozóny většina mých krajanů viděla, že mají blíže k bohatším státům. Co se týče dalšího politického vývoje, vidím, že u většiny mých krajanů panuje veliká frustrace. Třicet čtyřicet let po pádu vojenské diktatury panovaly dvě politické strany, které dohromady dostávaly asi 90 procent hlasů. SYRIZA před rokem 2012 měla jen 4 procenta. Pak dostala 36 procent. Jestli dnes existuje nějaká politická síla, která by dokázala vyvést Řecko z problémů, tak druhá největší politická strana je Nová demokracie. Otázka je, kolik lidí přijde k volbám.“

Jak dluh vznikl a šlo mu zabránit? To byla otázka staršího muže z publika. Švihlíková reagovala slovy: „Nelze popřít, že Řecko mělo problém s výdaji a příjmy. Ale nebylo tím specifické, tento problém měly všechny země. Pro zajímavost, která země byla v roce 2007 zadluženější z hlediska veřejného dluhu? Bylo to Německo, nebo Španělsko? Španělský dluh byl vůči německému poloviční! U Řecka hrály velkou roli zbrojní výdaje, které jsou naprosto enormní pro tak malou ekonomiku. Řada bohatých Řeků neplatí daně, měla různé osvobození, ulévala si peníze do Švýcarska a jinam. A pak jsou náklady na obhospodařování svých ostrovů. Že byla chyba vstupovat do eurozóny, to vám řekne každý ekonom. V tu chvíli máte jednu monetární politiku, jedno centrum, které řídí z Frankfurtu nad Mohanem.“

Když dluh nakynul, aneb jak (ne)zachránit cizí banky


V roce 2001, když se začínalo s eurem, tak mělo Německo podle Ilony Švihlíkové velké problémy a bylo ve špatné kondici. Byly sníženy hlavní úrokové sazby. „Kvůli Německu. Tomu to pomohlo. Ale ostatní země – Řecko, Portugalsko, Španělsko, Irsko – byly v úplně jiné fázi a u nich to vedlo k přehřátí ekonomiky. Mohutně se investovalo, někde do stavebnictví, třeba ve Španělsku, někde to byla větší spotřeba, někde soukromá, někde vládní, ale vedlo to k tomu, že investoři začali vnímat celou tu eurozónu jako jedno dluhové území. Což byla jejich chyba. Tím pádem byly snazší cesty k úvěrům. A stalo se, že země, které měly přebytkové ekonomiky, typicky Německo, začaly půjčovat těmto zemím na periferii. Recyklovaly svoje přebytky. Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Kypr měly velmi silnou expozici německých a také francouzských bank. A ty půjčovaly s tím, že riziko je minimální. Tímto způsobem ten dluh nakynul s tím, že velká část toho soukromého dluhu se stala veřejným. Řada zemí, třeba Irsko, zachraňovala svůj bankovní sektor. Takže soukromé dluhy se staly dluhem státu. Proto ta expozice německých a francouzských bank, které by musely padnout, protože půjčovaly na míru, ale špatně. Vytvořily si špatnou expozici, ale protože se nechtělo dovolit, aby banky tohoto centra padly, tak se problém přesunul na státy. Někde byl problém větší jako u Řecka, někde menší, to v případě Portugalska, ale logika byla všude stejná. Problém je, že ta eurozóna funguje pořád velmi asymetricky.“

Tsivos k tomu dodal: „Historicky a paradoxně ten dluh Řecka vznikl ještě před vyhlášením nezávislosti země v roce 1830. První půjčky byly poskytovány v roce 1825 britskými bankami. Prostě delegace povstalců se vydala do Londýna a podmínky byly opravdu tvrdé. Poskytnout peníze někomu, kdo ještě nemá svůj stát. Na druhé straně díky těm půjčkám přestali být Řekové považováni za něco jako teroristy. Řecko vzniklo v nejchudší periferii tehdejší Osmanské říše. Britové, Rusové, Francouzi, kteří povstalcům poskytli své peníze, začali mít... ... ... ... .... ....
 
(celý text najdete zde)

Analýzy Jakuba Jandy z Evropských hodnot jsou i podle odborníků jen žvásty

$
0
0

1.2.2018  PravýProstor

Jakub Janda je jedním z nejhorlivějších a zároveň nejhorších facebookových komentátorů politického dění. Denně vyplodí několik unikátních příspěvků, které se snaží prezentovat jako odborné analýzy. Práce mladíka, který se představuje jako zástupce ředitele think tanku Evropské hodnoty ale mají podle odborníků s vědeckou prací pramálo společného.


Skupina odborníků, kteří působí na působí na Fakultě sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzitě Praha a v Asociaci pro mezinárodní otázky, podrobila Jandovy výplody podrobné analýze. Píší v ní:

Jako vědci a vysokoškolští pedagogové zabývající se bezpečností vítáme na těchto stránkách nedávno otevřenou diskusi o bezpeč-nostních hrozbách a o tom, jak vznikají. Způsob, jakým je vnímání hrozeb utvářeno ve veřejné diskusi, je třeba podrobovat důslednému kritickému zkoumání. Zvlášť pokud se tak děje pod rouškou nárokované odbornosti.

Nárokovaná odbornost dodává jakémukoliv argumentu ve veřejné diskusi na váze. Pokud je ale tento argument výsledkem procesu z odborného hlediska pochybného, zaslouží si být jako takový odkryt.

V dříve uveřejněném komentáři poukázal jeden z nás na to, že nedávno zveřejněná studie think tanku Evropské hodnoty o výhledu vývoje vnějšího bezpečnostního prostředí ČR, obsahující pouze katastrofické scénáře, navíc s absurdně vysokými pravděpodobnostními hodnotami, není odbornou studií, ale projevem ideologie, který připravuje půdu pro radikální opatření odůvodněná jako prevence proti (neurčitým a nejistým) budoucím hrozbám.

Maskované ideologické projevy ve spojení s oslňující mediální (sebe)prezentací jsou pro vystupování Evropských hodnot příznačné. Byť se jejich úsilí “bránit liberální demokracii” může na první pohled jevit chvályhodné, zvolené způsoby bohužel pouze přispívají k neutěšenému stavu veřejné debaty o bezpečnosti.

 

Na metodě záleží


Nutno předeslat, že činnost Evropských hodnot považujeme za problematickou ne proto, že nesdílíme jejich názory. Jako badatelé máme různé hodnoty a pohledy na svět, které se do našeho výzkumu nějak promítají. Používáme často odlišné vědecké přístupy a metody, které, jak věříme, nás vedou k poznání společnosti (a mohou tak přispět ke kompetentnějším i citlivějším veřejným politikám). Sdílíme ale základní představu o tom, co je výzkum solidní: systematický, kritický, poctivý v zacházení s daty a transparentní. Takový výzkum je časově náročný, uznávaným odborníkem se člověk nestane přes noc a výsledky jeho práce jsou zpravidla potvrzovány ustáleným mechanismem kolektivního odborného přezkoumání (peer review).

Evropské hodnoty jsou v mnohém přímou antitezí této sdílené představy. Díky tomu jsou schopny zaplavovat veřejnou debatu obrovským množstvím „expertních studií“, vyznačujících se interpretací striktně na základě (neokonzervativní) ideologie a často nedostávajících základním etickým standardům jako přiznávání cizího autorství analytických závěrů, jejichž kompiláty nezřídka vydávají za vlastní výzkum. Tento “výzkum” přitom slouží k posílení legitimity jejich dalších příspěvků do veřejné debaty v podobě komentářů apod.

S metodou si přitom hlavu nelámou. Ze strukturované kolektivní rozvahy, kterou slibuje “osvědčená metoda” Delphi, se například při psaní výše zmíněných katastrofických scénářů stává pouhá anketa, ve které byly osloveny dva tucty náhodně seskládaných odborníků (z různých oblastí, hlavním tématům scénářů jako je migrace a radikalizace často vzdálených) o číselné odhady pravděpodobnosti komplexního vývoje. Na kritiky je poté přesouváno břemeno dokazování, že kalamita je zcela vyloučena a (rozsáhlá) preventivní opatření jsou proto zbytečná.

Nezřídka se odvolávají na tvrdá data sesbíraná renomovanými výzkumnými institucemi, která nicméně podrobují ideologické a účelové interpretaci. Příkladem mohou být závěry učiněné z nedávného výzkumu STEM. Protože 31,5% dotázaných věří, že rozšíření NATO bylo porušením slibu danému Moskvě a protože to samé tvrdí prokremelské zpravodajské portály, vyplývá z toho – údajně –, že propaganda šířená Kremlem je „zjevně“ účinná. Zcela upozaděny zůstávají výsledky v nesouladu s a priori zaujatou argumentační pozicí – například že pouze 4,5% dotázaných vnímá Spojené státy jako vážnou hrozbu pro ČR.

Ideologicky i odborně zkreslenou interpretací trpí také výstupy v oblasti extremismu. Hlavní devízou Evropskými hodnotami ambiciózně navrhovaných přesnějších definic extremistických výkladů islámu se zdá být podpora tvrzení, že v podobě ISIS čelíme zatím nejextrémnějšímu islámu vůbec. Samotné definice ale čerpají pouze z úzké výseče odborné literatury a nejsou odvozeny za pomoci logického postupu, díky čemuž selhávají v uplatnění na konkrétní případy. Například, představitelem islamismu je zde jakési abstraktní Muslimské bratrstvo, jehož skutečné odnože působící v praktické politice se ale definici již vymykají. Podobně ideologicky podbarvený je i předpoklad přímé vazby mezi islamistickou idelogií a radikalizací, který pomíjí mnohými odborníky zdůrazňovanou sociální rovinu radikalizačních procesů.

Samostatnou kapitolou je stigmatizace části argumentačního prostoru pomocí konceptů jako dezinformace, propaganda a „hybridní hrozby“. V podání Evropských hodnot se přitom dotýká i pozic, které jsou v západní odborné debatě legitimně a nezřídka dlouhodobě vyjadřovány, například pochybností o věrohodnosti závazku ke kolektivní obraně NATO. Ti, kdo nesdílejí například vysvětlení Evropských hodnot týkající se asertivní ruské zahraniční politiky a mezi jejími příčinami nacházejí třeba i necitlivé kroky činěné Západem, jsou tak nezřídka označováni za agenty Kremlu nebo přinejmenším naivní oběti ruské propagandy. Z hlediska “strategické komunikace”, jíž jsou Evropské hodnoty propagátorem, je podobná stigmatizace téměř jistě kontraproduktivní.

Nejde nám, zdůrazňujeme znovu, o kritiku názorů na důležitá společenská témata. Naše kritika směřuje ke stírání hranic mezi ideologií a odborností a je hodnotová pouze potud, pokud ukazuje na maškarádu, ve které jsou tyto názory představovány jako výsledky seriózního výzkumu. Názorně toto stírání odkrývá reakce Evropských hodnot na kritiku jejich návrhu reformy azylového a imigračního systému EU na stránkách migraceonline.cz. Byť tato kritika přesvědčivě poukázala na to, že autoři postrádají základní orientaci v dané problematice a jejich návrh je v rozporu s našimi mezinárodními závazky a stávající evropskou legislativou v oblasti uprchlictví, byla Evropskými hodnotami označena prostě za odlišný, byť stejně platný názor.

Za lepší veřejnou debatu


Bez hodnot do debaty o politických otázkách vstupovat nelze. Nárok na odbornost v ní ale musí být podepřený seriózním výzkumem nebo praktickými zkušenostmi v dané oblasti, díky němuž mohou odborná tvrzení stavět na pevných základech a být zasazována do širších souvislostí.

Evropské hodnoty jsou jen jedním, byť krajním příkladem, kam až může stírání hranic ideologie a odbornosti ve veřejné debatě dojít.

Jak tomuto stírání vzdorovat? Díl břemene spočívá na sdělovacích prostředcích, které by i v éře infotainmentu a věčného hladu po „mluvících hlavách“ měly zkoumat zdroje nárokované odbornosti stejně jako jejich diváci, posluchači a čtenáři.

Díl ale spočívá i na nás samotných. Jednou z příčin viditelnosti Evropských hodnot je totiž nečinnost značné části akademické obce zabývající se politicky relevantními tématy, která může být motivována pracovním vytížením, ale i neochotou k společenské angažovanosti.
To je třeba změnit, a budeme se snažit vyjít v tomto příkladem.

Jan Daniel, Ondřej Ditrych, Jan Ludvík, Dagmar Rychnovská, Michal Smetana, Benjamin Tallis, Tomáš Weiss a Jakub Záhora

Autoři působí na Fakultě sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzitě Praha a v Asociaci pro mezinárodní otázky.

Pětadvacetiletý Jakub Janda kromě hříchů z mládí, kdy účinkoval v pornofilmu pro homosexuály, vešel ve známost jako politický komentátor a zástupce ředitele think tanku Evropské hodnoty. Podle skutečných expertů tedy jeho práce nemá s odbornou analýzou nic společného.
Jak vidno, odborníci Jandovi vytýkají, že není schopen kritického přístupu k problematice, ale pouze si vybere argumenty, které se mu hodí a ty následně prezentuje jako odborný text. Podle expertů se ale jedná spíše o ideologicky podbarvené katastrofické úvahy.

Další velkou výtkou je pak skutečnost, že v textech Evropských hodnot jsou často cizí myšlenky vydávány bez přiznání autorství za vlastní. To je pro Jandu, který byl během studia sám usvědčen z plagiátorství, příznačné. Za analytika se tak vydává pětadvacetiletý maturant z gymnázia s bakalářským titulem ze soukromé vysoké školy, jehož odbornost je přinejmenším pochybná.

Nejhorší je přístup Evropských hodnot k uprchlické problematice.
Jako experti mají být oslovováni lidé z nesouvisejících oborů jejichž názory jsou následně prezentovány jako expertní stanovisko. Pokud naopak Janda s některými názory nesouhlasí, označí je za propagandu nebo je zcela ignoruje.

Je opravdu s podivem, kterak si bývalý pronoherec vydobyl své místo na slunci a erární peníze na dobré živobytí. Žvásty, kterými nás dnes a denně krmí, kdy dle něj již pomalu ruské tanky stojí na Václaváku a my se můžeme bránit jen přijetím tisíců uprchlíků již snad nemohou bavit nikoho. Ale Jakub Janda se tím i přesto velmi dobře živí.


- - -

Kavárna opět nic nepochopila

$
0
0
Adam Mikulášek
1.2. 2018   Rukojmí
Připadá mi jako komunisti, kteří se cítili v roce 1989 zrazení a zneuznaní, protože oni přece pro občánky chtěli ty „nejzářnější zítřky“, a oni je nechali jako onen pověstný „kůl v plotě“!
Jako svou „antizemanovskou hymnu“ si vybrali Modlitbu pro Martu, čímž opět ukázali naprosté nepochopení nás, voličů Zemana! Ve skutečnosti by spíš tahle píseň měla být „hymnou zemanovců“.:

„Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí,“ zpívala tehdy v srpnu 1968 Marta Kubišová. A přesně o to nám, kteří jsme volili Zemana, celou dobu jde. Chceme, aby nám západ ani východ nekecal do našich vnitřních věcí, aby „vláda věcí našich“ zůstala v rukou našeho lidu.

Chceme se emancipovat vůči poručnickému západu, podobně jako jsme se chtěli v roce 1968 emancipovat vůči poručnickému Sovětskému Svazu. Tehdy jsme volali po vlastním československém typu socializmu (socializmus s lidskou tváří), dnes voláme po vlastní české „liberální demokracii s lidskou tváří“. Tehdy se volalo po obnovení diplomatických styků např. s Izraelem, dnes zase nechceme být „na kordy“ s Ruskem, což ovšem ani náhodou neznamená nějakou touhu po nastolení režimu ruského střihu v České republice! Ovšem kavárna je hysterická a přání vlastní cesty považuje za „kontrarevoluci“ proti naší „západní příslušnosti“, vydobyté v listopadu 1989, stejně jako Biľak, Indra, Jakeš a další komunisté probrežněvovské linie viděli v demokratizačním procesu roku 1968 „kontrarevoluci“ proti „vymoženostem socializmu, které dělnické třídě vydobyli v únoru 1948“.

Dokonce si troufnu pronést ještě kacířštější myšlenku: ten spor v jádru ani tak není � Havel versus antihavel…, ale spíš předrevoluční Havel, který napsal Moc bezmocných (tábor voličů Zemana…) a porevoluční Havel, který schvaloval bombardování Jugoslávie v roce 1999 (pražská kavárna). Bývalí „bezmocní“ nepochopili, že jako „mocní“ selhali, a proto ztratili důvěru větší poloviny národa, která včera právě ukázala onu „moc bezmocných“, když dokázala navzdory antizemanovské propagandě ne jen České televize právě toho „nenáviděného“ Zemana udržet na Hradě pro další pětileté období!

To není „vítězství Kremlu“, to je prohra těch, kteří, dříve „bezmocní“, ztratili kontakt s „lidmi dole“, jakmile se z nich po listopadu 1989 stali „mocní“! Zatím je to rozdělení zhruba půl na půl, takže „kavárna“ není v situaci „kůlu v plotě“, ovšem pokud se nám konečně nezačne snažit rozumět, byť s námi nemusí souhlasit, a bude každou snahu po „vlastní české cestě“, resp. po „vlastní visegrádské cestě“, dezinterpretovat jako „obrat na východ“, tedy jako „kontrarevoluci proti liberální demokracii…“, ztratí i mnoho z té půlky, která včera ještě těmto lidem věřila a volila profesora Drahoše, čímž se dostane do situace Jakešova „kůlu v plotě“, protože lidi už mají povýšenecké arogance moci tak akorát dost.

A může to dopadnout tak, že proti nim již nebude stát „revizionista“ Zeman, který v podstatě vzešel z porevolučního establishmentu, nevolá po našem odchodu z NATO ani EU, jen důrazně prosazuje naši vlastní cestu a říká „zblbnutému západu“ pravdu na rovinu, ale že proti nim povstane někdo „mimo establishment“, jenž nad „západem“ dávno zlomil hůl a bude volat po skutečně zásadní změně, třeba po co nejrychlejším odchodu z EU a NATO, po širokých změnách ústavy…, a „kavárna“ ještě bude vzpomínat na „starého dobrého Miloše“.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live