 |
| W.Walker - přítel albánských teroristů |
17.2.2018
Georgi Kamov, bulharský konzultant v oblasti ekonomie, politiky a také autor se nedávno pro portál Euroactiv kriticky vyjádřil k metodám EU v jejím přístupu k Západnímu Balkánu. (vlevo americký diplomat William Walker, zastánce myšlenky Velké Albánie)
„Jestliže Brusel používá starou metodu cukru a biče, aby přiměl Západní Balkán k sledování ´správné´cesty k EU, mohl by se spálit. Západ narazí na slabost demokratických institucí, ignoraci práva, bující korupci, monopolizaci médií a slabé nevládní organizace.“ Expertovi se také nezdá způsob přístupu k těmto zemím, který definuje jako „zasílání politických signálů, navyšování finanční pomoci, posilování povědomí o právním státě a napomáhání nevládním organizacím.“
Konečně to všechno jsme sami poznali, kdy jsme byli zemí tak zvanou. „in transition“ - v přechodu k další „budovatelské“ etapě neoliberálního kapitalismu. Co jsme nepoznali a co zažívá nyní velmi intenzivně Srbsko je zmíněná politika „cukru a biče“, kterou vedle EU používají proti zemím bývalé Jugoslávie USA.
Celistvost Srbska a Evropy
Západ vůbec nezajímá fakt celistvosti Srbska, když již předtím se vydatně podílel na rozdělení Jugoslávie a využíval zdejší nacionální vášně. Strategickou roli v tom hrají USA, v jejichž zájmu je dezintegrace Evropy. K tomu záměru využívají USA nyní země západního Balkánu. Dochází přitom k podivnému procesu, kdy do EU jsou tyto země lákány pod podmínku své dezintegrace. Jestliže dříve došlo k rozkladu celé Jugoslávie, později k oddělení Černé Hory od Srbska (tzv. soustátí zaniklo v roce 2006), nyní se jedná o oddělení Kosova. Za dohodu s Kosovem, zatím se neví jakou, bude moci Srbsko vstoupit do EU. Mnozí v Srbsku mluví o tom, že Kosovo bylo prodáno. Tomu všemu by neměl být konec, v plánu jsou další oblasti, jako je Sandžak eventuálně samostatnost Vojvodiny. To by odbojnému Srbsku přátelícímu se s Ruskem mělo definitivně zlomit vaz.
Strategii USA vůči Evropě a celému světu plánoval již Zbigniew Brzezinski bezpečnostní poradce prezidenta Jimmyho Cartera a později zahraničně-politický poradce Baracka Obamy. Vyčteme to mimo jiné z jeho knihy „Velká šachovnice: k čemu Ameriku zavazuje její globální převaha“ (The Grand Chessboard: American Primacy And Its Geostrategic Imperatives ) . Zde se můžeme dočíst: „Spíše stojí Amerika ve středu propojeného vesmíru a v každém je moc uskutečňována prostřednictvím trvalého vyjednávání, rozšiřováním a požadavkem formálního souhlasu, i když ta moc pochází nakonec z jednoho zdroje, jmenovitě Washingtonu DC. A to je místo, odkud má být mocenská hra hrána, a hrána podle amerických domácích pravidel. Snad největší poklonou, kterou svět odplácí za centrálnost demokratického procesu pod americkou globální nadvládou, je stupeň, ve kterém jsou cizí země samotné zatahovány do interních amerických politických vyjednávání. V možné míře se cizí vlády snaží zmobilizovat ty Američany, se kterými sdílí určitou etnickou nebo náboženskou identitu. Většina cizích vlád též využívá americké lobbyisty k podpoře svých případů, zejména v Kongresu, kromě toho přibližně tisíc zvláštních zájmových skupin je registrováno jako aktivních v americkém kapitálu. Americká etnická společenství se též snaží ovlivnit americkou zahraniční politiku s Židovskými, Řeckými a Arménskými lobbyisty, kteří vystupují jako nejlépe organizovaní. Americká nadřazenost tak vytvořila nový mezinárodní řád, který nejen že opakuje, ale i zavádí do zahraničí mnohé z rysů samotného amerického systému.“
Velká Albánie a USA
Na strategii Brzezinského se dodnes nic nezměnilo a Kosovo se stalo naprostým vazalem USA s tím, že díky tomu se spojenectví s USA se mu dostane samostatnosti. Ne nadarmo je v Kosovu druhá největší americká základna v Evropě Camp Bondsteel.
Kosované se snaží všemi možnými způsoby si získat přízeň USA a to za jedním cílem vytvoření Velké Albánie. Jsou za tím cíleně všemi způsoby a dotáhli dost daleko. Příkladem jsou bratři Ilber a Ili Bajraktari, z nichž druhý se dostal až na post šéfa kanceláře bezpečnostního poradce prezidenta USA H.R. McMastera. Iliber Bajktari je novinář, který pracoval redakci Hlasu Ameriky.
Stejně jako tito bratři, řada mladých Kosovanů studovala v USA na prestižních univerzitách a když se tato mladá inteligence vrátila zpět do Kosova, odjela s tím, že v nejbližší možné budoucnosti mají nahradit současné kosovské vedení, na které nejen Srbsko, ale celé mezinárodní společenství poukazuje, že vlastně jedná o bývalé velitele OVK (Osvobozenecká armáda Kosova) a že mají na svědomí řadu zločinů, včetně prodeje lidských orgánů a pašování drog. Právě úkolem v USA vystudovaných Kosovanů má být vytvoření Velké Albánie s tím, že pro USA tento stát bude znamenat jakousi vstupní bránu pro islamisty do Evropy. Autorem této myšlenky o „vstupní bráně islamistů“ je srbský politolog Dejan Lučić (Viz ), který je přítelem Jovici Stanišiće, který byl za Miloševiće šéfem státní bezpečnosti. Lučićovy názory jsou považovány za extrémní. Nicméně tématika vytvoření Velké Albánie, na kterou má svůj specifický pohled, je často na programu i u jiných i zahraničních politologů. Její uskutečnění, jedno zda to bude podle teorie Lučiće, poukazuje ne náhodná návštěva bývalého šéfa CIA Johna Owena Brennana v Albánii.
 |
| William Wolker v Račaku, v kosovské vesnici, u které probíhaly boje jugoslávské policie s teroristy z UČK. Americký diplomat bez jakéhokoli vyšetřování označil jugoslávskou stranu za vrahy civilistů a touto provokací dal záminku k "humanitárnímu bombardování" Jugoslávie. Dnes je známo, že v Račaku UČK manipulovala s těly svých padlých spolubojovníků-teroristů a celá provokace byla domluvena s americkou stranou. |
Zastáncem myšlenky Velké Albánie je bývalý americký diplomat William Walker, který byl šéfem Kosovské verifikační mise (KVM) při OBSE a bojuje nyní všemi prostředky za nezávislosti Kosova. Tento bývalý agent CIA provedl svůj druhý a zatím nejhlubší zářez na pažbě svého podivného soudu tím, že jako šéf KVM se postavil za teorii tzv. masakru v Račaku (zabití 45 kosovských Albánců v Račaku v lednu 1999. Jejich smrt byla bezprostředně připsána srbským jednotkám a označena jako masakr, což byl důvod pro zahájení operace NATO a bombardování Srbska. Walker tehdy tvrdil, že se jednalo o civilisty. Přitom Philip Hammond, docent Katedry mediálních studií na Londýnské univerzitě, upozornil na reportáže dvou francouzských novinářů, kteří tvrdili, že mrtví zemřeli v boji mezi jugoslávskou armádou a Kosovskou osvobozeneckou armádou. Angloamerická média, ale i zdejší česká však jejich reportáže ignorovala. Hammond proto tvrdí: „Tvrzení o genocidě a humanitární katastrofě v Kosovu byla důležitá pro vyhýbání se problému neprovokovaného útoku na suverénní stát, který byl zahájen bez pravomoci OSN ze strany NATO. Toto bombardování bylo nezákonné.“
Píšeme o druhém zářezu na pažbě Williama Walkera, neboť ten první zářez nespravedlnosti se stal deset let před Račakem, kdy byl jako americký velvyslanec v Salvadoru a schvaloval zde masakr salvadorských vojáků, kteří v roce 1989 usmrtili šest jezuitských kněží jejich hospodyni i její dceru. Na tuto událost tehdy Walker reagoval slovy: že takové věci se prostě stávají. Dne 13. března 1999 deník Berliner Zeitung uvádí zprávu, že přední evropští představitelé OBSE pochybují o Walkerově verzi o Račaku.
Do třetice všeho dobrého a zlého přijíždí v květnu minulého roku bývalý diplomat a agent Walker do hlavního města Kosova Prištiny, aby se zde účastnil zasedání parlamentu. Zde potřetí zařízl do své pažby, když přichází s plánem řešení kosovské otázky, a to sjednocení Albánců z Kosova a Albánie.
Prohlásil (viz ): „Cíl mého projektu je práce pro všechny Albánce v Kosovu, diasporách a Albánii. Pracuji na projektu jejich sjednocení. Albánci se zatím sjednotili pouze jednou, a to v devadesátých letech k osvobození Kosova. Dočkal jsem se okamžiku vyhlášení nezávislosti Kosova. Všichni Albánci toto slavili a nyní ale nastal čas, učinit poslední krok a všechny Albánce spojit a dovršit jednotu.“
Z toho všeho vyplývá naprostá neznalost prostředí jižního Srbska, Makedonie, Černé Hory a Kosova, kde staletí společně žijí různé národnosti. Jeho plán je zásahem do svrchovanosti Srbska, kde mimo Kosova se jedná o další území na jihu, kde žije albánské menšina. Co víc, tento plán zasahuje do svrchovanosti i dalších jmenovaných zemí bývalé Jugioslávie.
Americké zájmy
Nejhorší na tom je, že William Walker není v tomto osamocený. Nemá snad smysl ani představovat Madeleine Albrightovou, nebo manžele Clintonovi. Je zde další pomocník, a to neúspěšný kandidát na prezidenta USA ( v roce 1996) senátor Bob Dole ( viz ) nebo generál Wesley Clark. Bob Dole je zakladatelem albánsko-amerického lobbingu, do kterého údajně z Kosova proudí až půl milionů dolarů ročně. Údajně se vyplatí takto „podporovat“ americké senátory, kongresmany a Srbů je vyčítáno, že na rozdíl od Albánců a Chorvatů v USA nelobují (viz ).
Láska ke Kosovu u Američanů však prochází přes velké peníze a článek v deníku New York Times „Tlačenice u dveří kosovského byznysu? Návrat amerických hrdinů“ to popisuje (viz ). Jde o návrat předních bývalých amerických politiků do Kosova tentokrát za podnikáním- v oblasti těžby uhlí a infrastruktury nebo se snaží lobovat u dalších lukrativních státních zakázek. Autor článku je jmenuje: Madeleine K. Albrightová, James W. Pardew (Clintonův zvláštní pověřenec pro Balkán), Mark Tavlarides ( legislativní ředitel Rady národní bezpečnosti) a také zmíněný Wesley Clark.
Bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová založila firmu Albright Capital Management, LLC, (ACM), což je investiční poradenská firma se zaměřením na globálně se rozvíjející trhy, kterou vlastní se svým zetěm Gregory Bowesem od roku 2005. Pod touto hlavičkou se v roce 2012 pokoušela získat kosovské telekomunikace a poštu, což se jí vzhledem k protestům obyvatelstva nepodařilo (kosovské telekomunikace patřily pod srbské). Nicméně Kosovu zůstává věrná a zde se s Gunapem Taçim, bratrem kosovského ministra zahraničí - Hashim Thaçi, vrhla pod hlavičkou své firmy do budování zdejší infrastruktury. Zajímavé je, co potvrzuje myšlenku o spojení politické a vojenské činnosti s podnikáním, že bývalý zástupce náčelníka UMNIK John Cowe je rovněž členem této prosperující společnosti. Pro představu společnost Madeleine Albrightové má jmění ve stovkách milionů dolarů ( např. koncem roku 2014 to činilo 331 mil. dolarů). Zajímavý je výpis dokumentu společnosti přetištěný agenturou Bloomberg o tom, že Albrightová ve své společnosti si ponechává právo veta na investice, které by ohrožovaly její politickou kariéru, reputaci nebo etické hodnoty.
Jestliže bezpečnostní stratég Zbigniew Brzezinski popisuje, jak se má USA chovat v zájmu své bezpečnosti, tito lidé dovádí smysl jeho politiky na úroveň byznysu. Běžnou americkou praxí je, aby se bývalí politici do zemí bývalého působení vraceli za podnikáním, ale málo se o tom ví a píše. Americké zákony nic takového nezakazují.
Češi a Kosovo
Mnozí Češi se zastávají Srbska, jeho nezpochybnitelného práva na Kosovo. Dnes v pátek v 16 hodin na Václavském náměstí v Praze pořádají demonstraci, na které si připomenou mnohonásobné porušení mezinárodního práva ze strany zemí NATO. Chtějí upozornit na desetiletou existenci albánského kvazistátu na území okupovaného jižního Srbska. Chtějí se pokusit ohlášenou demonstrací přimět naše politiky, aby odvolali české uznání Kosova jako nezávislého státu, což například Španělko a Slovenko neučinily.
Nová zpráva:České ministerstvo zahraničí vydalo zprávu, že nechystá odvolat uznání Kosova. Vysvětluje to tím, že Deklarace o nezávislosti Kosova byla v souladu s mezinárodním právem a odvoláním by ČR ztratila kredibilitu v očích mezinárodního společenství.
- - -
Poznámka redakce Nové republiky:
Včera, v předvečer 10. výročí vyhlášení samozvaného kvazistátu kosovských Albánců na území jižní provincie Srbska Kosova a Metochije členové spolků Přátelé Srbů na Kosovu, Gaopolitikon a Nezávislá média obrátili na českou veřejnost, aby je podpořila ve snaze přimět Vládu České republiky odvolat ono hanebné uznání tzv. Kosovské Republiky, které i proti přání Sněmovny Parlamentu ČR učinila v květnu 2008 Topolánkova vláda. Pod tuto výzvu - petici začali sbírat podpisy. Výzvu vládě ČR již první den podepsaly některé významné osobnosti českého politického a kulturního života. Sběr podpisů pokračuje. Text výzvy uveřejníme na stránkách Nové republiky spolu s petičním archem.
