Kyjev  - Saakašvili podruhé zatčen

20.2.2018  HlavnéSprávy
Saakašviliho deportovali z Ukrajiny deň predtým, ako mal na súde vypovedať o snajperoch na majdane, upozornil na tlačovej konferencii v Moskve autor materiálu o gruzínskych snajperoch Andrej Veselov.


„Zvláštna náhoda. 13. februára, keď sme len avizovali náš materiál, na základe zábavnej zhody okolností Saakašviliho deportovali z územia Ukrajiny, pričom na ďalší deň mal vypovedať v kauze gruzínskych snajperov,“ povedal Veselov. Autori pátrania predpokladajú, že samotný Saakašvili to nepovažuje za náhodu, pretože na svojej tlačovej konferencii vo Varšave povedal, že Porošenka učil, ako robiť revolúciu a že Porošenko sa ho bojí.

Podľa slov Veselova sa gruzínski snajperi v súčasnosti skrývajú v Arménsku, no súhlasili so stretnutím s ruskými žurnalistami v gruzínskej metropole Tbilisi. Okrem toho už snajperi odpovedali na otázky advokátov, ktorí obhajujú príslušníkov ukrajinskej policajnej jednotky Berkut v kyjevskom súde. Ich výpovede momentálne súd skúma.

Televízny kanál Rossija 24 pripravil k štvrtému výročiu tragických udalostí v Kyjeve film „Majdan. Technológia prevratu.“. Autorka dokumentu Anna Afanasievová sa snažila stretnúť s ľuďmi zo zoznamu, ktorý zostavil vtedajší poslanec ukrajinského parlamentu a odporca majdanu Oleg Carjov ešte v novembri 2013: „Na tom zozname ľudí, ktorých Carjov obvinil v príprave štátneho prevratu, bolo mnoho Gruzíncov. Stretli sme sa s Georgijom Vašadzem. Mali sme pomerne otvorený rozhovor. Stretli sme sa so srbským revolucionárom Markom Ivkovičom a litovským Audriusom Butkevičiusom,“ povedala Afanasievová na tlačovej konferencii v Moskve.

Afanasievová spomenula sj slová kanadského politológa Ivana Kačanovského, ktorý v rozhovore s ruskými žurnalistami položil logickú otázku, ako je možné, že pri streľbe na majdane v roku 2014 sa nič nestalo vodcom prozápadnej opozície.

Vladimír Mohorita

Zdeněk Hrabica
20. 2. 2018
Podle skromných odhadů odhadů žije v České republice kolem 30 000 bezdomovců. Pakatel. Jenom v Praze jich je asi 6 000; je to tzv. tvrdé jádro. Odborně se mu říká „roughly sleepeng“. Každé páté dítě nemá na zaplacení školního oběda. Počet sebevražd v posledních devíti letech u nás nepatrně roste, vloni to bylo 1 617 osob. Ale je to skoro o polovinu méně než v osmdesátých letech 20.století. Jsou mezi nimi i živé pochodně. Kdo by je ale zmiňoval. V Rusku je sebevražd mnohonásobně více, v médiích se smí denně objevit pouze jedna zpráva o sebevraždě. Nejméně sebevražd je na Maltě. Jedenáckrát více v Lotyšsku!

Od začátku roku už bylo spácháno 18 útoků se zbraní v ruce proti studentům a učitelům na školách v USA.

V nyní tolik proskribovaném Rusku, není mu co závidět, jsou bezprizorných milióny. V bohaté Evropské unii je bezdomovců hodně přes 4 milióny, nejvíce ve Španělsku.

Na Facebooku už podle Apoleny Rychlíkové existuje celá skupina. „Bezdomovecký hřbitov“. Mrtvé, kteří umrzli nebo uhořeli, dávají zachránáři do černých pytlů – do jakých dáváme do kontejnerů odpad. V indických městech zemřelé bezdomovce hážou na valníky a obřadně je na hranicích spaluji.

V bývalém Československu měla podle novopečeného poslance, historika z leknutí Pavla Žáčka, Státní bezpečnost až 200 000 spolupracovníků a 15 000 profesionálních příslušníků. Počty se proměňovaly.

O závislosti na BIS se zatím mlčí.

V České republice je kolem miliónu občanů starších 15 let exekučně stíhaných. Nejúspěšnější exekutor JUDr. Tomáš Vrána po zaplacení nákladů na svou kancelář si vydělal po roce 2001 přes miliardu korun.

Kde sídlí exekutoři? Na nejlepších adresách.

Doživotně exekucí stíhaní jedí z nutnosti po léta denně i dvě vietnamské polévky a dva rohlíky. Vybírají popelnice.

Nejsou zdaleka jedinými; po roce 1989 jsem učil na soukromém gymnáziu; nebyla v něm školní jídelna, pouze automat s nápoji a s bagetami. Kávu do něho doplňoval zpěvák Karel Štědrý. Využívali jej studenti. Na restaurační stravování nikdo neměl. Kolegyně si vařily místo oběda vietnamskou polévku. Jejich plat nedosáhoval výše platu pokladní ani prodavačky v Penny Marketu nebo v Lídlu.

V Lídlu přede mnou včera při nákupu vystoupil europoslanec z nejmodernějšího osobního vozu Škoda Superb. Na desce mu civěly tři pestrobarevné „motýlky“. Prolhal se s nimi až do nejvyšších pater evropské politiky. Na cestách mu svítila i pěticípá hvězda.

V poledne mne k hrachové kaši přidal televizní Václav Moravec myšlení předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského; na misku vah spravedlnosti namíchal kritiku na jednu, že jsme sice právní společnost a nikdo nemůže být vědomě obžalován na objednávku a na druhou, že Tomio Okamura je už skoro neonacista.

Neměl to nechat na někom jiném?

Odpoledne jsem se zájmem sledoval přímý přenos na Seznamu.cz ze 40.sjezdu ČSSD z hradecké Střelnice. Souboj Hamáček – Zimola. Fandil jsem Jiřímu Zimolovi. Sympatický Robert Fico ze stupínku mimo jiné pravil,že prý si Česko žije jako nikdy. Uvedl sympatické příklady ze Slovenska, jak lidem v nouzi pomoci. Jak jim nepomáhat dostat se do chřtánu nelidskosti. Chyběla mi včera už jenom „zasloužilá umělkyně“ Magda Vašáryová. Její rady panu českému prezidentovi znám už nazpaměť.




S končícím dnem jsem na ČT 1 shlédl skvělý česko-slovenský hraný Hřebejkův film „Učitelka“. Výseč obrazu české a slovenské společnosti do roku 1989 a po tomto roce. Z povedené ovdovělé učitelky ruštiny a předsedkyně ZO KSS se stala učitelka angličtiny. Ze soudce se stal advokát. Z policisty exekutor. Z umělce ohnivý kritik všeho možného, v první řadě poměrů - za bolševika.

Z paměti i z očí mi skoro do ztracena zmizel v právech vzdělaný muž, domovní důvěrník, který mne popouzel k činu, abych své syny nechal okamžitě ostříhat – když chtějí studovat.

Voda se mi už na kuchyňské lince v samovaru vaří, chystám vietnamskou polévku. Po ránu nahlížím nad stanicí metra Háje do nově otevřené kavárny – snídaně za 139 Kč. Nekup to! Pod schodištěm po mrazivé noci se vrtěl na matraci bezdomovec. Ve stejném místě, kam se občas chodím vyčůrat...V němž občas nalézáme trochu soukromí. Pro sebe, ne pro jiné.

Po umytí rukou a u ranního čaje si k probuzení beru do rukou Čapkovy Bajky a podpovídky. Hledím na heslo : Kapitalismus: „Já to nedělám pro sebe, ale pro peníze.“ Moc mne zaujalo i další Čapkovo heslo: Novinář: „Nežil jsem nadarmo...Například jen co nenávisti se mi podařilo vyvolat!“

Kupředu, pravá – nebo snad levá? Ale čo to tárám! Spolu s Pavlem Landovským.

Včera jsem si znovu, k vlastní radosti, osvěžil libozvučnou a krásnou slovenštinu. Ta učitelka v tom Hřebejkově filmu „Učitelka“ vlastně ani nechtěla nic více a nic méně – chtěla trtkať! Kam se hrabe čeština. O tolik jsme všichni milující libozvučnou slovenštinu přišli.

Ilustrační foto Vladislav Hošek: Nejsme přece žádné ovce!

Děbalcevo 2015

Eugen Rusnák
20.2.2018 HlavnéSprávy

Včera v doneckom meste Debalcevo sa uskutočnili spomienkové slávnosti. Obyvatelia mesta a hostia si pripomenuli tretie výročie oslobodenia od ukrajinskej armády. 

 

               
Prof. Ing. Bohumil Svoboda DrSc.,člen asociace  Vojáci proti válce

Jean Asselborn, lucemburský ministr zahraničí

Albrecht Meier a  rp
20.2.2018   Tagesspiegel, překlad PrvníZprávy


Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn označil maďarského premiéra Viktora Orbána za jeho projev diktátorem.
Asselborn reagoval tvrdě na hrozbu maďarského předsedy vlády Viktora Orbána uzavřít uprchlické organizace ve své zemi.

„Tento postoj vyhovuje diktátorovi, pud sebezáchovy je důležitější než nějaká politická morální slušnost,“ řekl Asselborn.

Orbán ve svém nedělním projevu k národu nastínil temnou budoucnost Evropy.

"Tmavé mraky díky migraci se táhnou nad Evropu,"řekl Orbán v projevu v Budapešti. "Národy přestanou existovat, Západ padne, zatímco Evropa si ani nevšimne, že byla zničena,"řekl Orbán.

Orbán také varoval, že evropská města mohou brzy mít převážně muslimskou populaci. Křesťanství bylo poslední nadějí Evropy, řekl předseda maďarské konzervativní strany Fidesz.

Asselborn kvůli Orbánovu projevu vyzval k aktivaci "článku 7“. V prosinci Evropská komise zahájila řízení podle článku 7 Smlouvy o EU s Polskem kvůli kontroverzní reformě soudnictví, což může teoreticky vést ke ztrátě hlasovacích práv pro Varšavu v EU.

"EU musí vstát a vzbudit se," pokračoval Asselborn. Nejdéle sloužící ministr zahraničí EU také vyzval, aby Vysoký komisař OSN pro lidská práva "neprodleně podal Radě OSN pro lidská práva zprávu o událostech v Maďarsku".

Maďarský parlament bude projednávat legislativní balíček, kde se opět zaměří na nevládní organizace (NGO) v oblasti pomoci uprchlíkům. Ve svém projevu v neděli Orbán pohrozil nevládním organizacím zabývajícími se uprchlíky na území Maďarska že „je za jejich nebezpečnou činnost zastaví.“

Podle Asselborna se Maďarsko "neúprosně posouvá směrem k zemi, která ztrácí lidskou důstojnost". Zakazováním islámu „porušuje svobodu vyznání, jak je zakotveno ve smlouvách EU,“ uvedl lucemburský ministr zahraničí.

"Vyděšení muslimští uprchlíci, kteří byli přinuceni opustit svou zemi tváří v tvář válce a bídě, Orbán nechce přijmout a přitom tvrdí, že chrání křesťanstvo,"řekl Asselborn, "toto je nesmyslné zkreslení křesťanské etiky, vedené principy bratrství a pomoci těm, kteří jsou v nouzi."



Související články:

• Orbán: Musíme bránit křesťanství, jenom tak zůstane Evropa Evropou
• Maďarský premiér označil uprchlíky za muslimské dobyvatele!   

Vladimír Stwora
20.2.2018  Zvědavec
Byla jedna zemička a v té zemičce městečko. Ta zemička se jmenovala Čechy (a Morava, ale ta v názvu bohužel nebyla) a to městečko bylo české městečko. Na mapách je ještě najdete pod starým názvem Teplice. A jak to městečko vypadá dnes? Přišly mi emailem nějaké obrázky, tak se podívejte sami. Ne nadarmo se říká, že obrázek je více než tisíc slov.



Tak co, jaký to ve vás zanechalo dojem? Cítíte se obohaceni? Chtěli byste tam bydlet? A neříkal nedávno jakýsi politický tlučhuba, že u nás je jen 12 migrantů z muslimských zemí? Ach ano, to nejsou migranti. To jsou turisté. Of course. Nebo jak říkáme u nás v Muslimicích  بطبيعة الحال  

Stanislav A. Hošek
20. 2. 2018
Volání po referendu nezaznívá jenom v naší zemi. Opakovaně se intenzita požadavku na nějakou formu všelidového hlasování projevuje skoro ve všech demokraciích. Již jenom proto, že lidé opravdu demokracii chápou jako vládu lidu, ale především proto, že veřejnost bývá až hrubě nespokojena s činností svých zástupců jak v zákonodárných, tak v exekutivních sborech. Svědectví o tom podávají nesčetné průzkumy veřejného mínění i o důvěře v naše politiky, v politické strany, a hlavně v parlament, vládu, či prezidenta.

Troufám si tvrdit, že otázka referenda se stala v naší zemi nyní výsostným politickým problémem, který už dokonce přesahuje svůj původní význam. A to ve dvou směrech. Stal se zaprvé doslova jedním z prvků v sestavování současné vlády a tím významnou součástí pokračující politické soutěže mezi stranami, které se dostaly do sněmovny. Diskuse o konkrétní podobě případného referenda se rozšířila i do velké části politické veřejnosti. Což za druhé způsobilo obnovení široké debaty nejen o něm samotném, ale o charakteru stávajícího demokratického politického systému v našem státě, který odborníci nazývají liberální parlamentní demokracie.

V našich médiích hlavního proudu, tedy většiny, se diskuse o referendu zúčastňují většinou celebrity politické, expolitické a z občanské společnosti pak převážně zastánci současného systému zastupitelské demokracie, který svými mechanismy zajišťuje ovládání společnosti elitami, čili faktickou nadvládu elit nad zbytkem společnosti. Pro mne iz těchto projevů plyne, že liberální demokracie je oxymóron. Řečeno otevřeně, média v rukou současných mocných prezentují pouze argumenty proti zavedení referenda. Jsou to, jako obvykle u nás, převážně elektronická média, která pak prezentují argumenty ve prospěch referenda. Nejděsivější, alespoň pro mne je fakt, že vládnoucí vrstva současné naší republiky hledá způsoby, jak kriminalizovat nejvýraznější prosazovatele referenda. Čímž politická soutěž nabývá opět zvrácené formy. Ovšem mne už tento stav nepřekvapuje, protože uvedená praxe je doslova a do písmene satanským znamením polistopadové politiky od jejích prvních dnů. Viz zneužití podvodných informací k likvidaci Josefa Bartončíka ještě v roce 1989.

Všestranná diskuse o referendu v naší zemi je nejen legitimní, ale výsostně legální, protože o něm hovoří i Ústava ČR.

Celostátní referendum. Už ne zda ano, či ne, ale pouze jak...

Za všechny ty dlouhé roky, co se v demokratickém světě protřásá problém referenda a mnohde se referenda i provádí, bylo o tomto politickém jevu už řečeno všechno. Čím víc se ale argumenty pro i proti opakují, tím víc se pro mne rýsuje, že politický střet o referendum a někde už o jeho konkrétní podobu není ničím jiným, než dávnověký, ne-li po celou lidskou historii existující, sociální boj mez „všeholidem“ a skupinou „lepšolidí. Přiznávám, že termín mi připadá čím déle, tím méně češtinářsky příšerný a líbí se mi mnohem víc než slovo elity, sousloví politické elity, či snad politologický pojem politická třída.

Spor o referendum je výsostným politickým střetem dvou základních pojetí řízení společnosti. Na jedné straně vnímání řízení státu jak jeho spravování, čili zřizování institucí a udržování mechanismů sloužících ke spravování věcí veřejných a na druhé straně řízení státu jako ovládání jedněch lidí jinými, dokonce pak všeho obyvatelstva malou až menší vybranou minoritou. Odpůrcům referenda nejde v prvém plánu o fungování demokratického politického systému státní moci, o svobodu a lidská práva, jak se o tom neustále snaží přesvědčovat veřejnost, leč o zachování institucionalizovaného způsob nadvlády, čili uplatňování moci vybraných skupin občanů nad veškerou společností.

Je naprosto legitimní, že veřejnost v jakékoliv formě demokracie se dožaduje celostátního referenda, ať již těch konkrétních, či až obecného zákona o celostátním. Je tedy výsostně legitimní a v naší zemi dokonce legální nejen debata o referendu, jak jsem již uvedl, ale každá politická činnost prosazující celostátní referendum.

Tvrdím, že argumenty proti celostátnímu referendu jsou již vyčerpány. Pochybuji, že by někdo ještě dokázal formulovat jiný, který zastánci referenda dosud neslyšeli. Zastánci referenda u nás by proto měli ukončit debatu o tom, zda celostátní referendum ano, či ne, ale měli by přejít do nové etapy, éry prosazování celostátního referenda. Prakticky to znamená podávat zákonné návrhy, které by jednotlivé argumenty odpůrců odstraňovaly.

Odmítám názory, že naše zastupitelská demokracie je natolik dobrá, že nepotřebuje referendum, který veřejnosti vnucuje kupříkladu Rychetský svou autoritou funkce, kterou zastává. Tím silněji odmítám tvrzení Pitharta, který se nechal slyšet že, cituji: „Celostátní referendum do systému zastupitelské demokracie nepatří“, konec citace. Což nepovažuji pouze za demagogii rádoby státoprávního odborníka, ale doslova za blud jedné ideologické víry.

Kdo, či co stojí za svárem o referendu

Samozřejmě, že mají pravdu všichni, kdo při úvahách o referendu se poctivě zamýšlejí nad schopností občanů rozhodovat složité státnické problémy. Jenomže jsem stejně skálopevně přesvědčen, že v našem státě je nepoměrně víc občanů, kteří k tomu mají všestranně vyšší schopnosti, než vrstvička ústavních činitelů, čítající necelých tři sta osobností.

Každý jistě uzná, byli ještě nedávno, snad kromě Marka Bendy, obyčejnými příslušníky obce všech občanů. Tím chci říct, že se vesměs nijak nelišili od občanského průměru voličů. Nebo snad už tehdy ano?

Co se to s nimi celkově, nebo s každým jednotlivě tedy přihodilo, že najednou, po svém zvolení, všem problémům státu rozumí, všechno o něm ví, a mají tedy oprávnění o všem rozhodovat? Copak volby jsou nějakou obdobou seslání Ducha svatého, které před dvěma tisícovkami let z prostých rybářů udělalo doktory teologie a znalce všech jazyků, jak se tvrdí? Samozřejmě, že ne. Pouze jim prý slouží celé týmy odborníků, znalců, a samozřejmě dalších „informátorů“, kteří je vzdělávají na úroveň, aby rozuměli, když už ne všemu, tak alespoň tomu, co je třeba momentálně rozhodnout.

Z uvedeného jasně logicky plyne, že v naší zemi je mnohem víc občanů, kteří mají daleko vyšší kompetenci rozhodovat složité politické otázky, než těch, kteří jejich řešení reálně uzákoňují. Mne v té souvislosti proto zajímá první a základní otázka. Jestliže zmíněná skupina s vyšší kompetencí, tedy skutečných odborníků byla od počátků zastupitelské demokracie schopná vzdělávat, vyškolit a do pozice rozhodců vychovat „zastupitele“, jestli náhodou už dneska, ve věku informačním, to nedokáže s širší komunitou občanů.

Když víc jak před dvěma staletími začínaly demokracie všeho typu, politická úroveň občanů, spíše tehdy ještě obyvatel, v jednotlivých zemích byla nesrovnatelně nižší než dnes. Vždyť ještě ve velkém množství existovala dokonce negramotnost. Dneska je negramotnost v naší zemi stopovou, nebo dokonce vůbec neexistuje. Za druhé, v posledních dvou staletích navíc prošla školou politického vzdělávání velká skupina občanů. Prakticky šlo o všechny aktivní členy veškerých politických stran. Ti dneska tvoří velmi početnou část naší společnosti, která má prokazatelně dostatečný rozhled o celospolečnostních problémech, aby v poměrně krátkém čase byla veřejnou diskusí o některém konkrétním problému potřebně připravena k jeho kvalifikovanému posouzení a tím o něm rozhodnout v referendu. Nechci být pejorativní, ale především všichni veřejně se projevující odpůrci referenda, pokud nepatří mezi ústavní činitele, mne dostatečně přesvědčují o tom, že počet lidí, kteří cítí oprávnění o sobě rozhodovat je nepoměrně vyšší, než komunita současně rozhodujících.

Občané tedy nejsou hloupí, leč jsou jim odpírány relevantní informace. Jistě, že existuje skupina opravdu hloupých lidí, leč podle Gaussovy křivky pravděpodobného výskytu jevů, je vzhledem k jejich počtu doslova obrovské množství ostatních. Opakem hlouposti jsou hned tři druhy „nehloupých“. Jsou to moudří, rozumní a chytří. Ve společnosti je relativně mnohem víc lidí moudrých, než v komunitě politiků. V té je zase poměrně víc lidí chytrých, bohužel až moc, čili vychytralých. I ti rozumní jsou mezi politiky příliš jednostranní, řečeno slušně jsou to pragmatici. Takže z i z hlediska vyššího principu mravního je poměr mezi moudrými a tím pádem odpovědnými a těmi ostatními v občanské společnosti lepší, než v komunitě politiků.

Poslední poznámku si už dovolím vyjádřit jen ve zkratce. Nikde, nikdy, nikdo nedokázal, že vysokoškolsky vzdělaní, disponují ve věci politického úsudku lepšími schopnostmi, než jaké má rozhodující většina občanů selského rozumu.

Lze pomalu shrnout. Roste počet lidí, kteří nejen pociťují potřebu rozhodovat o svých záležitostech, ale především roste jejich připravenost občanská ba i odborná, aby tak mohli činit odpovědně. Lid, čili příslušníci zdroje veškeré státní moci v naší republice, jak tvrdí Ústava ČR, v neustále rostoucím počtu hodlají tuto moc realizovat sami a nikoliv pouze prostřednictvím svých zástupců. To by si velice dobře měli uvědomit všichni odpůrci referenda. Jim pak především je adresována otázka? Co jste udělali pro to, aby občané byli politicky vzděláváni a vychováváni k podílu na rozhodování. A následně proč jste tak nedělali?!

A tady je, s vysokou pravděpodobností, jádro pudla. Nikdo z nich totiž neměl o to zájem. Zastupitelé samotní, ale především neformální struktury reálné moci, které je dokáží ovládat, si totiž nepřejí, aby „lid“ svým zastupitelům, jejich obslužným elitám a především komusi anonymnímu v zákulisí „házel vidle“ do jejich privilegovaných práv na rozhodování. Proto nikdy neprojevily zájem vzdělávat lid, ale, jak se zdá, udělají naopak vše proto, aby bránily své výsostné privilegium.

Ukazuje se tedy, že proti referendu vystupují dneska většinou privilegovaní. Ti, kdo disponují reálnou mocí, i když anonymně, pak jejich obslužné elity, mezi nimiž komunita ústavních činitelů vytváří svérázným způsobem vybranou společnost „vyvolených“. Všichni dohromady jsou malinkatou minoritou celého našeho společenství. Není vůbec žádný důvod, aby jenom oni rozhodovali o celku.

Závěrečný souhrn

Občané našeho společenství jsou většinově dostatečně vzdělaní. Je proto možné jim předkládat potřebné informace k odpovědnému rozhodování v široké paletě politických problémů.

Vzdělání v občanských vědomostech, zkušenostech a schopnostech lze poměrně bez velkých nákladů podstatně zvyšovat již od samého dětství.

Spolu s občanským vzděláváním lze od dětství v lidech pěstovat i občanskou výchovu, čili cvičit individuální odpovědnost za dění ve společnosti.

Nelze se vymlouvat, že rozhodování pomocí referend není v naší tradici. Stačí ji začít budovat, když už jsou pro ni podmínky.

Doslova třetí kosmickou rychlostí rostou technologické prostředky umožňující všelidová hlasování.

Bránění v praktikování referend je jednoznačně obranou privilegií dosavadní vládnoucí vrstvy, což je nutné odsuzovat.

Prosazování referend je proto jednou z metod omezování nadvlády minorit nad celkem, odmítání autoritářských režimů, tím spíše pak diktátorských ba až totalitářských.

Referenda jsou demokratizací každého demokratického politického systému a ne že do některých z nich nepatří.

Se zaváděním referend je proto bezpodmínečně nutné začít a považovat je nejen za demokratizaci, ale i za zvyšování svobody lidí a zkvalitňování lidských práv a především občanských svobod.

Erik Best
21. 02. 2018 - EB
Kdy by se měli zahraniční investoři začít bát, že se levicová vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM rozhodne jim to natřít? Nejspíš právě teď. Český ekonomický tisk, především Hospodářské noviny, tolik nadělá s czexitem ve snaze politicky poškodit Andreje Babiše, že zcela přehlíží mnohem realističtější scénář.


 Babiš může přijít s propracovanými změnami v oblasti daní a regulací, které budou zaměřeny proti jeho byznysovým i politickým soupeřům a dobře zapadnou do levicových programů ČSSD a KSČM. Patrně nepůjde o vyšší daň pro bankovní sektor. Babiš její zavedení odmítl a potřebuje si udržet dobré vztahy se svými bankéři (Agrofert měl na konci roku 2016 bankovní úvěry ve výši 30,8 miliard Kč). Logickou volbou by bylo posvítit si na proudy peněz do pochybných offshorových struktur nebo omezit dotace pro firmy se zahraničními vlastníky. To jsou věci, o kterých Babiš sní, a s pomocí ČSSD a komunistů by se jeho sny mohly brzy vyplnit.

Břetislav Olšer
21.2. 2018   Rukojmí
Duch dnešního příběhu mě zastihl při jedné z mých pracovních cest do židovského státu Izrael, provázel mě pak i v Česku; stojí za připomenutí... Vše začalo v únoru 1986...
Musel to být báječný měsíce pro dva židovské vyzvědače, žijících v těch časech ve vězeních tisíce kilometrů od sebe vzdálených; Karel Köcher vězněný v USA a Natan Ščaranský, sovětský disident z Moskvy...

Oba, i s Köcherovou manželkou Hanou, se před 32 lety chystali na výměnu svých pobytů za mřížemi vězeňských cel za lákavou svobodu. Časné ráno 11 února 1986 stál Natan Ščaranský na jedné straně 100metrového neutrálního pásma Glienicker (Postupimskeho) mostu, který spojoval Východní Německo se západním Berlínem.

Na druhé straně mostu stál s fouskem a veselým úsměvem Karel Köcher a jeho žena Hana, blondýnka s velkýma modrýma očima ve světlém přepychovém norčím kožichu připomínajicí filmovou hvězdu. Jak jinak, po útrapách v americkém vězení...

Západní tisk přinesl malou zprávu, že Köcher, vyzvědač, který byl vyškolen československou StB v letech 1963-65, a pracoval pro sovětskou KGB, byl jediným komunistickým vyzvědačem v historii, kterému se podařilo v letech 1973-77 proniknout do americké výzvědné organizace CIA (Central Inteligence Agency). A dnes je slavný jako vrchní estébák, byť práskal na kohokoliv, zatímco Babiš, co psal pro StB jen posudky na hnojiva, je proklety donašeč... To jsou mi paradoxy... http://www.rukojmi.cz/clanky/5525-proc-vadi-udajny-estebak-a-premier-v-demisi-babis-a-ne-predseda-vlady-tosovsky-co-spolupracoval-s-stb-a-prezident-havel-jenz-ho-jmenoval-premierem-preklenovaci-vlady-v-roce-1998-by-se-pry-moc-divil-kdyby-zadne-takove-kontakty-nemel

Köcherovi byli spolu se třemi dalšími agenty vyměněni za sovětského disidenta Natana Šaranského a dalších šest osob, mezi nimi byl i syn tenisty Jiřího Javorského Jaroslav, po 1968 žijící v SRN a 13 let v ČSSR vězněný za pokus v roce 1972 dostat z Bulharska svou českou dívku s vypůjčeným německým pasem. Köcherovi byli zbaveni občanství USA a ze Spojených států doživotně vykázáni.



Jaký byl počátek jejich dobrodružství? Bylo 9. září 1965, auto odváží novomanžele Köcherovy do konspiračního bytu ve vile na Barrandově. Tam je vítají tři důstojníci, ten nejvyšší vytahuje dva tiskopisy. „Toto jsou služební přísahy, po jejich podpisu se oba stáváte právoplatnými příslušníky ministerstva vnitra,“ oznámí jim slavnostně.

Dvojice papíry s radostí podepíše, následuje přípitek tuzexovou whisky a soudružský small talk. „Počítejte s provokacemi, a především střežte svůj vztah a nenechte se zviklat ve vzájemné důvěře jeden vůči druhému,“ promluví soudruh otcovsky.

Köcher zároveň odevzdá vyplněnou žádost o přijetí do KSČ, svou druhou v životě, tentokrát adresovanou přímo ústřednímu výboru. StB páru slíbila, že po dobu jejich pobytu v cizině bude vyplácet na jejich společný účet tisíc korun. Průměrný měsíční příjem byl v té době zhruba patnáct set korun.



Večer si jdou zaplavat do Podolí. Už jen dva dny zbývají do jejich fingované emigrace. Köcher, stále ještě redaktor nakladatelství technické literatury, přemýšlí o úkolu, který dostal. O úkolu, který se ještě nikomu nepodařilo splnit. Proniknout do amerických zpravodajských služeb, nejlépe do té nejstřeženější, do CIA.

Popravdě, šéfové rozvědky ani nevěřili, že se mu něco takového může povést. Ale před ním to nepřiznali. „Je pravda, že to znělo jako naprostý nesmysl. Mission Impossible. Ale napadlo mě, že by tady všichni zůstali s otevřenými ústy, kdyby se mi to povedlo,“ vzpomíná.

Tvrdil, že pracuje pro Svobodnou Evropu v Německu, kterou CIA financovala, a že je původem bezpečnostním důstojníkem americké armády. Kde na to vše vzal potvrzující dokumenty, nikdo neví, ale že mu to CIA zbaštila, to byl neuvěřitelný výkon, pokud za tím nebylo i něco jiného...?

Narodil se v roce 1934 v bratislavské židovské rodině. V roce 1939 se přestěhoval do Prahy, kde navštěvoval francouzské a anglické gymnázium. Členem KSČ byl od roku 1958, kdy také ukončil matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a o tři roky později fakultu filozofickou. V roce 1963 se seznámil s Hanou Pardamcovou.

Vzali se 22. listopadu 1963, v den zastřelení J. F. Kennedyho. Až do roku 1965 učil na vysoké škole a zároveň začal od roku 1962 spolupracovat s I. správou FMV – československou rozvědkou, šarže – agent PEDRO. Jako důstojník československé zpravodajské služby byl poté vysazen v USA. Jak, kde a za jakých okolností...? Zkrátka mu na to všecko USA prostě naletěly...



Největší radost z příchodu Šaranského do blízkosti pravicové izraelské vlády měl její expremiér Ariel Šaron, na snímku Břetislava Olšera při svých posledních volbách…

Do roku 1969 tam působil jako poradce v rozhlasovém vysílání Svobodná Evropa, jelikož si dle svých slov vytvořil projekt, jak do CIA, který byl postaven na jeho mimořádných schopnostech polyglota a studenta Kolumbijské university, jež patří do tzv. břečťanové ligy elitních amerických univerzit. V roce 1972 dostal i občanství USA. Studia zakončil na dvou fakultách; na filozofickém a ruském institutu, kde byl mimo jiné žákem Zbygniewa Brzezinského.

Od roku 1972 do roku 1976 pracoval v CIA, od 5. února 1973 jako analytik a překladatel bezpečnostních projektů. Paní Köcherová dělala manželovi v letech 1974-1983 kurýra. Padesátiletého dr. Karla Köchera a jeho o deset let mladší ženu Hanu zatkla FBI až koncem roku 1984 v New Yorku. Byli obviněni z dvacetiletého vyzvědačství ve prospěch Československa a KGB.

“Köcherovi byli nejspíše sexuálně nejvýkonnějšími nelegály v historii prosovětské špionáže,” uvedl však bývalý šéf archivu KGB Vasilij Mitrochin. V této činnosti “se nejen zdokonalovali na večírcích, kde se střídali jejich partneři, ale i při skupinových orgiích v newyorských sex klubech.” V knize “Vyzvědač proti vyzvědači” popsal Ronald Kessler v kapitole “The Swinging Mole” řadu podrobností o sexuálních aktivitách manželů Köcherových.

“Když jsem se dotazoval na manžele Köcherovi organizátorů sexuálních her, řekli mi: Pamatuji se na ně velice dobře. Byla to zajímavá dvojice. On byl asi profesorem. Ona obchodnice s diamanty. Úžasně krásná. Ohnivá, příjemná, půvabná… Neuvěřitelný orgasmus. Byl jsem s ní v posteli mnohokrát. Ale vzpomínka na Karla je trochu podivná. Myslím, že on používal nějaký druh speciální drogy; vždycky byl úplně nahý na všech večírcích. A měl vždy erekci…“



Zkrátka sex po vzoru legendární Mata Hari – nizozemské orientální tanečnice, která se v průběhu první světové války stala agentkou Německa a Francie, je stále okouzlujícím symbolem války, když hlavní bojiště se nachází v posteli.Dle Britských listů a Köchera je vše jinak. Ve Spojených státech je jeho jméno dobře známé. Vyšla o něm celá řada různých bestsellerů.
Mimo jiné se v nich tvrdí, že byl (nebo je...) Köcher posedlý promiskuitním sexem a že měl pověst výstředníka a donchuána v newyorských nočních klubech. Köcher to popírá a tvrdí, že je to propaganda od CIA. Argumentuje: "Prosím vás, vám trvá skoro deset let, než se dostanete do samého ústředí CIA, odkud připravujete erudované akademické analýzy. To byste všecho ohrozil tím, že se budete chovat výstředně v newyorských nočních klubech? Byl byste blbec." - Nevím... Zde je snad pravda: http://blisty.cz/art/35209.html

Doživotní trest byl pro Köchera nepředstavitelný. Proto se po roce vazby v New Yorku obrátil na šéfa zahraniční rozvědky KGB Vladimira Alexandroviče Krjučkova s žádostí, aby výměnou za něho dosáhl propuštění Ščaranského. Dopis Krjučkovovi napsal anglicky tužkou na vytržený list papíru z bloku a dal advokátovi, ať ho odveze do Prahy a požádá, aby byl předán dál.

Že ho někdo z rozvědky bude po příletu do Prahy kontaktovat, bylo celkem jisté. Krjučkov řekl: „Když jsem tu žádost dostal, okamžitě jsem o to požádal. Köchera bych vyměnil ne za jednoho Ščaranského, ale i za tři nebo za pět.“ V Sovětském svazu byl Natal Ščaranský jako špion a disident údajně za žádost o vízum do Izraele vězněn devět let.



Nedávno jsem mluvil v Izraeli také s Janem Rosenbaumem, alias Chananem Ronem z Tel Avivu, co polovinu svého produktivního života prožil jako pracovník Mosadu; vzpomínal, jak byla cesta Ščaranského za svobodou byla napínavá. Jak je někdy sex třeba přímo v izraelské armádě dokonce povolen. Rabín Ari Schvat požehnal sexuálnímu styku s nepřítelem za účelem bezpečnosti země.
Takže sex s nepřítelem za určitých pragmatických skutečností může být označen za jeden z nejvýznamnějších dobrých skutků, citovalo periodikum Jediot Achronot závěry ze studie tohoto experta na židovská náboženská pravidla halacha nazvané “Zakázaný sex pro blaho národní bezpečnosti”. Ve svém posudku se rabín Schvat odvolává na Starý zákon. Připomíná příběh z 5. století před n. l. Žida Mordechaje a jeho dcery Ester, která svedla perského velkokrále Xerxése-Achašveroše, aniž by ten tušil, že je Židovka.

Martin Gilbert v „Dějinách Izraele“ popisuje, jak Ščaranskému bylo na základě mezinárodního tlaku povoleno vystěhovat se do židovského státu. V roce 1996 založil stranu Jisrael B’Alija, věnující se pomoci přistěhovalcům z Ruska do Izraele. V červenci 2009 byl správní radou zvolen ředitelem Židovské agentury (Sochnut). Ta vznikla v roce 1929 na území Palestiny jako obdoba místní židovské správy, s cílem zabezpečovat přistěhovalectví a osídlování území.

Společně s milicemi Hagany začala počátkem 40. let 20. století systematicky sbírat a vyhodnocovat informace o svých zejména arabských protivnících. A informace z tiskového střediska OSN v New Yorku, kde byl konzulem velvyslanectví Izraele David Saranga?

Poznali jsme se v roce 2003, když jsem ho jako akreditovaný novinář na mimořádné volby navštívil v kanceláři tiskového mluvčího Benjamina Netanjahua. Ten byl v roce 1996 schopen vytvořit koalici také s novou ruskou přistěhovaleckou stranou Jisra´el BÁilja, vedenou právě Natanem Ščaranským, která měla v knessetu sedm křesel a stála na pravici politického spektra.

Setkat se s Köcherem bylo možné v pořadu 15. června 2007 Jana Krausem „Uvoněte se, prosím“. Novinář Hvížďala k tomu mj. napsal: „Jen ze stručného výčtu Köcherova působení vyplývá dost zřetelně, že takový člověk do zábavného pořadu nepatří, protože na jeho činnosti není opravdu vůbec nic legračního.

Vyčítat to ale Janu Krausovi, jako to někteří lidé dělají, by bylo chybné: odpovědnost leží na dramaturgii, která zcela podlehla představě, že v mediální civilizaci už dávno žádné hodnoty neplatí, autority neexistují a neexistuje ani rozdíl mezi periferií a centrem či dobrem a zlem. To všechno opravdu platí v komerčních médiích, veřejnoprávní instituce ale byly zřízeny od samého počátku v roce 1927 hlavně proto, aby se podílely na udržování tzv. vyšší kultury a proti tomuto pravidlu se naše ČT prohřešila… https://zpravy.idnes.cz/rada-ct-resi-stiznost-na-spiona-v-krausove-show-frh-/domaci.aspx?c=A070703_142305_domaci_anv



V jednom pozdějším hodnocení dalšího kritika - publicisty Karla Pacnera, který se zpravodajskými službami zabývá, se Köcher totiž seznámil s profesorem Zbygnievem Brzezinskim již V 60. letech během jeho návštěvy v Praze. Kontrarozvědka se domnívala, že tento známý americký politolog by mu mohl pomoci při budování nové existence v zahraničí. Karel Pacner dokonce kvůli vystoupení Köchera u Krause zaslal Radě České televize stížnost s odůvodněním, cituji:

„…Že takové vystoupení nemá ve veřejnoprávní televizi v demokratické zemi místo.“ Jan Kraus se bránil, že chtěl o agentovi vyprovokovat diskusi. Přesto Erik Tabera v Respektu píše o Köcherovi jako o „odpudivé osobnosti“. Marně jsem listoval Respektem, abych našel další “fundované” vyjádření Erika Tabery o účasti v talk show “Uvolněte se, prosím” proslulého “odbojáře” Milana Paumera, jednoho ze skupiny bratrů Josefa a Ctirada Mašínových, kteří se na počátku 50. let prostříleli z Československa do NDR, poté do SRN a dál do USA. Nezřídka bestiálně zabili při tomto útěku sedm lidí.

„Rozhodli jsme se po roce 1949, že něco začneme dělat. Roznášet letáky nemělo význam, protože jen za to byl trest deset let,“ říkal novinářům Milan Paumer. „Tak lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit. A když vás chytnou, tak ta druhá strana je o jednoho člověka, o jednoho komunistu slabší,“ sdělil, že na věc nahlíží z “vojenského hlediska”. Nejedná se náhodou právě o tento gang, jež by si zasloužil přízvisko “odpudivé osobnosti”?



Jak jsem se kamarádil s izraelskými vojačkami...

V pondělí 19. března 1990 se na konference českých překladatelů v New Yorku objevil místopředseda vlády Valtr Komárek. Dočkal se ihned otázky: „Pane Komárku, je pravda, že největší mezinárodní vyzvědač, který byl jediným v historii, jemuž se podařilo infiltrovat americkou CIA pro sovětskou špionáž KGB, Karel F. Köcher, co má na svědomí životy mnoha lidí, je nyní vašim poradcem a poradcem československé vlády?“

„To pravda není – mým poradcem není,“ odpověděl Komárek, „já ho znám, a vím o něm, že nyní žije v Praze v důchodu.“ Nedodal však, že spolu byli pracovníky Prognostického ústavu… „Kdo mu ten důchod platí,“ pokračoval tazatel, „když tento vyzvědač byl vyměněn mezi americkou a sovětskou vládou do Moskvy…?“ Američtí vydavatelé, kteří sponzorovali konferenci, přerušili tuto rozmluvu, že není žádoucí na programu konference…

Manželé Köcherovi žili a snad pořád ještě žijí ve své vile u Prahy a možná už jen přemýšlejí, jestli to byla jejich sexuální závislost, co je přivedla na dráhu vyzvědačů, nebo naopak jen láska ke komunistické vlasti a národu z nich udělala erotické kaskadéry a psance…? Hlavní však je, že nedávno ve zdraví oslavili zlatou svatbu, půl století ode dne zavraždění Kennedyho v Dallasu…

Inu, ať jsi padouch nebo hrdina, všichni jsme přece jedna rodina, jak se praví v muzikálu Limonádový Joe, aneb Köcher Karel, dnes důchodce ve své vile u Prahy, jehož žena Hana si stěžovala, že pomluvy ohrožovaly její pražský obchod s bižutérií....

Sergej Kuzněcov
21. 2. 2018   Zvědavec
Stávající světový řád je odsouzen ke zkáze
Jaltská dohoda není jen symbolem rozdělení světa na sféry vlivu, ale také symbolem schopnosti soupeřících států vyjednávat a dodržovat dosažené dohody. Nicméně hluboké geopolitické změny ve světě se začaly projevovat okamžitě po objevení jaderných zbraní v USA a poté i v SSSR.
Tyto zbraně začaly ničit základní tektonickou desku, která se utvořila v Jaltě roku 1945 v důsledku rozdělení světa po druhé světové válce. Přesto dohoda z Jalty úspěšně fungovala až do kolapsu SSSR.

Odstraněním svého hlavního konkurenta SSSR z geopolitické arény dospěli Američané k závěru, že chytili Boha za pačesy, a v klidu začali dřímat ve víře ve vlastní budoucnost. Nikoliv náhodou se říká: „Pokud chcete rozesmát Boha, spravte Ho o vašich plánech.“
Podřimovat v jistotě, že Bůh stojí za vámi, je zaměstnání více než riskantní. Spojené státy a s nimi celý Západ „prospaly“ dovršení své nadvlády nad světem – v politice, v ekonomice, ve vojenské sféře i v ideologii.

Co umožnilo několika oddílům conquistadorů dobýt Severní Ameriku a Kozákům celou Sibiř? Převaha zbraní (ručnice a děla proti lukům a šípům domorodců) a vše, co nyní nazýváme ideologickou složkou: bojový duch, touha vojáků dobývat (byť i z kořistnických motivů), vůle k vítězství pro dobro své vlasti, žádostivost po osobní slávě atd.

Rozšiřování jaderných zbraní ve světě (SSSR, Čína, Indie, Pákistán, Izrael, KLDR) připravilo Západ o vojenskou dominanci. A co se týká ideologie, zbytek světa začal současnou (a ve skutečnosti už minulou) západní ideologii stále častěji vnímat výlučně se znaménkem mínus.

Odkud pochází anglosaská ideologie? Od antiky – starověkého Řecka a Říma. Zde se zrodila samotná idea demokracie a zde se i ztělesnila. V časech rozkvětu helénské civilizace. Existují ovšem dvě výhrady: demokracie může existovat pouze v ekonomických podmínkách otroctví a v přítomnosti silné armády schopné potlačit jakékoli povstání otroků a neustále doplňovat počet otroků na úkor sousedů. V procesu evoluce, počínaje týmž starověkým světem, se demokracie nevyhnutelně proměnila ve svůj opak – v impérium nebo diktaturu s jejich nejhoršími projevy.

Evropa a za ní i USA prošly v různých posloupnostech všemi těmito fázemi.
A nyní Západ, když ztratil monopol na jaderné zbraně a na ekonomickou výjimečnost v důsledku kolapsu koloniálního systému a výbušného růstu asijských ekonomik, ztrácí i svou ideologickou přitažlivost.

Posledním „záchranným kruhem“ mu byla ideologie společnosti bazírující na lidských právech. Nyní se však utápí pod vahou rouhačské a brutální zahraniční politiky, která porušuje všechny zásady lidských práv, včetně práva na život. O důstojném životě raději ani nemluvit.

Ukazuje se, že bez odpovídající ideologie nemůže v současném světě žádný stát ubránit vlastní celistvost a osvojené základy. V extrémních případech, kdy se blízkost zhroucení státu stává stále více zjevná, představuje poslední spásné stéblo trávy strašák vnějšího nepřítele, proti němuž je třeba se sjednotit. Funguje to, ale ne dlouho. Nejkřiklavějším příkladem je Ukrajina, kde za hlavního nepřítele a nejhoršího agresora na světě bylo označeno Rusko.
V poslední době se od Ukrajiny jen pramálo odlišují i USA, kde se ideologickým pilířem stala protiruská fobie, která se změnila v paranoidní hysterii. Bez ní je již nemožné udržet pohromadě společnost, která se rozpadá kvůli vnitřním různicím a neshodám.

Proč právě Rusko? Nuže proto, že Rusko v poslední době vykazuje trvalý růst tří aspektů, které svědčí o posílení moci státu na mezinárodní úrovni: ekonomiky, armády a ideologie.

Někdo by mohl říci, že ideologie není v post-sovětském období Ruska vůbec přítomna. V intelektuálních kruzích se pouze občas hledá nějaká „národní idea“.

Ale ideologie tu historicky existuje v hlubinách veřejného podvědomí a je založena na morálce venkovské občiny, která se zformovala v dějinných dobách Rusi pod vlivem takových faktorů, jako je potřeba přežít tváří v tvář vnějším hrozbám a společenské nespravedlnosti ze strany kolaborantské moci. Podložená je dvěma základními pojmy: vlastenectvím a sociální spravedlností. A všechny pokusy o deideologizaci ruské společnosti, aby ji přiblížily anglosaskému (liberálnímu) modelu, nevyhnutelně selhaly.

Ano, Rusko trpí nedostatečnou úrovní ekonomicky. Ale co se děje na Západě? Současně se ztrátou vojenské převahy se jeho globální liberálně ekonomický systém hroutí a je schopen efektivně fungovat pouze v podmínkách vnucování vlastních pravidel ostatním zemím. Nutnost udržovat tato pravidla sama o sobě vede k úpadku hospodářství západních zemí, a to vlivem ztráty konkurenceschopnosti. Dříve byla kompenzována velkými převisy v odměňování práce, jaké si mohly dovolit metropolitní země na úkor okrádaných kolonií (v přímém i přeneseném slova smyslu).

Zní to paradoxně, ale komunistická Čína je mnohem více přizpůsobena globalizaci než Spojené státy, které se již nemohou ekonomicky stabilně rozvíjet, aniž by používaly systém sankcí, čili aniž by hrubě porušovaly zásady volného obchodu v mezinárodních vztazích.
Formálně se sankce ukládají z politických důvodů, ale ve skutečnosti nejsou nic jiného než otevřená forma ekonomického protekcionismu.

Pokud se oprostíme od všeho slovního balastu, pak sankce proti Rusku jsou pokusem oslabit hospodářské vazby mezi EU a Ruskem v zájmu samotných Spojených států. Jasným důkazem je snaha Ameriky vnutit evropským zemím drahý zkapalněný plyn namísto levného ruského z plynovodů.

Jak dlouho budou Evropané ochotni tolerovat toto ekonomické vydírání, to ukáže blízká budoucnost.

Globalizace nejenže zasáhla americkou ekonomiku, ale také zcela neočekávaně se zhroutil jeden z pilířů americké demokracie, totiž ústavě zakotvený princip svobody projevu.

S příchodem internetu je stále obtížnější manipulovat veřejným míněním prostřednictvím poslušných masových médií, které jsou v rukou několika mediálních magnátů. To dokonale ilustrují nedávné prezidentské volby, kdy se tiskem „garantované“ vítězství Hillary Clintonové převrátilo v její zcela nečekanou porážku.

Zapůsobily informace šířené prostřednictvím sociálních sítí. Politické elity je mohou ovládat jen velmi obtížně. Ale musejí něco udělat, protože pokud to bude pokračovat, nebude možné udržet stabilitu domácí politické situace. Vše komplikuje skutečnost, že zahraniční politika založená na hrubé vojenské síle se rozpadá.

Rozšířením jaderných zbraní ve světě a vzestupem tzv. prahových zemí, mezi něž patří Írán, Jižní Korea, Japonsko, Egypt a Saúdská Arábie, ztrácejí Spojené státy globální nadřazenost založenou na silné ekonomice. K čemu jim je letadlová loď, na jejíž výrobu utratily mnoho miliard dolarů, když ji může poslat ke dnu jedna raketa s jadernou hlavicí vystřelená z paluby člunu pobřežní obrany, nebo z mobilní rampy malé země třetího světa?

Na co mají jaderné ponorky, jejichž rakety jsou zaměřeny na jednu zemi – Rusko, jestliže skutečná jaderná hrozba pro USA může pocházet z malé ponorky jiného státu? Nebo dokonce od teroristické organizace, která se nečekaně zmocní jaderného odpalovacího zařízení? Taková vyhlídka je docela reálná.

Tektonická zemětřesení v ekonomice, politice a zbraních současného světa způsobují rostoucí zmatek v hlavách příslušníků elit. Jedni se nechtějí vyrovnat se ztrátou navyklého vlivu na světové procesy, druzí nejsou ochotni zůstat v podřízené pozici, v níž se je snaží udržet země, které ztratily své dřívější ekonomické, vojenské a politické možnosti.

Z historického hlediska gradující procesy probíhají velmi rychle. A jejich současníci nejsou vždy schopni je správně vyhodnotit. Přičemž procesy jsou v chodu a mohou dospět k zásadním rozporům, které povedou k nové světové válce. Jediným řešením je uzavření nové společné smlouvy mezi státy založené na zásadách politické, ekonomické a morální rovnosti.

Nějaká nová Jalta, ale v širším měřítku s přihlédnutím k zájmům všech zemí světa, včetně těch nejmenších. Jde o zformování nových principů mezinárodních vztahů, které budou odpovídat současné úrovni morálního a intelektuálního stavu vývoje lidstva. Je to jediný způsob, jak se vyhnout Armagedonu, jehož hodinová ručička se nevyhnutelně blíží ke dvanáctce.

Mojmír Grygar

Mojmír Grygar

Anastázie Ivanová, Anastázie Rumjancová
21. 2. 2018       zdroj
Ruská strana ví o celé řadě faktů, jež vyvolávají pochybnosti o úmyslu USA bojovat proti teroristům skupiny Džabhat an-Nusry. Konstatoval to při zahájení diskusního klubu Valdaj ministr zahraničí RF Sergej Lavrov. Zdůraznil, že rétorika Spojených států o zachování celistvosti Sýrie musí být podepřena činy. Zejména je nutné uzavřít Američany vytvořenou takzvanou bezpečnostní zónu v oblasti al Tanfu, kde teroristé regenerují své síly. Podle expertů Washington již nemá v úmyslu v SAR bojovat, ale plánuje, že bude situaci kontrolovat: povede zprostředkovanou kampaň prostřednictvím svých spojenců v regionu. "Myslím, že úspěch syrského urovnání nezávisí na tom, co může ještě udělat Rusko, ale na tom, co ještě přestanou dělat Spojené státy, a udělaly by nejlíp, kdyby přestaly hrát velmi nebezpečnou hru, která povede k rozpadu syrského státu", soudí Lavrov.

Rusko se obává, že akce USA v Sýrii jsou zaměřeny na rozdělení země. Kromě toho má Moskva stále více pochybností o tom, že Spojenými státy vedená mezinárodní koalice je vážně připravena bojovat s teroristickou skupinou Džabhat an-Nusra. Sergej Lavrov to řekl ve svém projevu na mezinárodním diskusním klubu Valdaj "Rusko na Blízkém východě: hra na všech úrovních".

"Už jsem to říkal mnohokrát, zopakuji to ještě jednou: máme stále více a více faktů, které umožňují pochybovat o tom, že naši západní kolegové z koalice vedené USA jsou vážně připraveni bojovat s Džabhat an-Nusrou, nehledě na skutečnost, že je zahrnuta do všech rezolucí a je rozhodnutím Rady bezpečnosti teroristickou organizací", řekl ministr.

Teroristé podle něj nepřestávají s provokacemi. Zejména se pokračuje s ostřelováním obytných čtvrtí Damašku, pod údery se ocitá i ruské velvyslanectví a obchodní mise.

"Nicméně naši západní partneři z nějakého důvodu raději dělají povyk kolem dvou oblastí - Idlibu a Východní Guty, aniž by uvedli, co se tam děje. Důvody spočívají v provokacích, v ozbrojených provokacích Džabhat an-Nusry", zdůraznil Lavrov.

Hlava ministerstva zahraničí Ruska také uvedla, že humanitární mise OSN upozorňuje na situaci v Idlibu a Východní Gutě, ale zároveň ignoruje neschopnost USA zajistit bezpečnost humanitárních konvojů organizace do uprchlického tábora Rukban.

"Naši kolegové z OSN se z nějakého důvodu stydí mluvit o tom, že humanitární konvoje se nemohou dostat do této Spojenými státy kontrolované oblasti kvůli nedostatku záruk ze strany právě USA - máme takové informace. Místo toho se zaměřuje pozornost na humanitární situaci v Idlibu, Východní Gutě, přičemž se skrývá skutečnost, že akce, které syrská armáda vede v těchto oblastech, jsou zamířeny na Džabhat an-Nusru", konstatoval diplomat.
Zavřít "bezpečnostní zónu" v oblasti al Tanfu

Lavrov upozornil na USA vytvořenou "bezpečnostní zónu" v oblasti al Tanfu. Podle jeho názoru musí být tato zóna okamžitě uzavřena.

"Na čem jsme se nedomlouvali, to jsou jednostranné kroky, které Spojené státy podnikly, když vyhlásily oblast poblíž al Tanfu o poloměru 55 km za zónu svého vlivu", připomněl ministr a dodal, že hned vedle se nachází uprchlický tábor Rukban.

Uvnitř zóny v al Tanfu a v uprchlickém táboře, poznamenal Lavrov, se pravidelně nacházejí teroristé, kteří si tam regenerují síly - morální a psychické. Právě z těchto míst byly nejednou podniknuty útoky teroristů do jiných oblastí SAR.

"Tato zóna musí být okamžitě uzavřena a musí být zajištěn přístup humanitárních dodávek do tohoto uprchlického tábora", zdůraznil Sergej Lavrov.

Připomeňme, že hlava Generálního štábu Ruska Valerij Gerasimov již oznámil, že Ministerstvo obrany RF má k dispozici informace o výcviku teroristů na základně USA v Sýrii.

"Podle údajů kosmické a dalších druhů rozvědky se na ní (základně, RT) nacházejí oddíly teroristů. Vlastně se tam připravují", řekl.
Pokusy o rozdělení Sýrie

Úspěch urovnání syrského konfliktu podle názoru Sergeje Lavrova závisí na tom, jak brzy USA přestanou s pokusy o rozdělení Sýrie.

"Myslím, že úspěch syrského urovnání nezávisí na tom, co může ještě udělat Rusko, ale na tom, co ještě přestanou dělat Spojené státy, a udělaly by nejlíp, kdyby přestaly hrát velmi nebezpečnou hru, která povede k rozpadu syrského státu", soudí Lavrov.

Podle něj USA vytvářejí na jimi opečovávaných územích orgány moci, které jsou záměrně organizovány takovým způsobem, "aby neměly žádné spojení s Damaškem", což, jak ministr poznamenal, se může stát velmi vážným problémem z pohledu plnění požadavků Rady bezpečnosti OSN o zajištění suverenity a územní celistvosti Sýrie.

V souvislosti s tím potřebují ujišťování Ameriky o zachování celistvosti Sýrie, aby byla potvrzena činy, domnívá se hlava ministerstva zahraničí RF.

"Zdá se mně, že ujišťování amerických kolegů o tom, že jejich jediným cílem v Sýrii je boj proti DAEŠ a zachování územní celistvosti, potřebují potvrzení konkrétními činy", řekl Lavrov.

Zatím ale v akcích Washingtonu Moskva vidí pouze pokusy o rozdělení Sýrie.

"Nemůžeme nesledovat s obavami pokusy o rozdělení Sýrie. Tyto obavy vznikají při seznamování se s plány, které Spojené státy začínají realizovat na území hlavně na východ od Eufratu, na rozsáhlém území mezi touto řekou a vnějšími hranicemi Sýrie s Irákem a Tureckem", poznamenal ministr zahraničí.

V souvislosti s tím vyzval USA, aby si nezahrávaly s ohněm a vážily svá rozhodnutí s ohledem na dlouhodobé zájmy syrského lidu a všech národů v regionu.

"Bohužel, provokativní kroky, které USA učinily ... Přičemž zatahovaly do této své politiky na podrývání územní celistvosti SAR jednotky Strany demokratické unie. Je to kurdská organizace. Vedlo to k zostření vztahů s Tureckem - víte, co se nyní děje v Afrinu.

Ještě jednou vyzývám naše americké kolegy, aby si nezahrávali s ohněm a kontrolovali všechny své kroky v souladu s neodkladnými potřebami dnešní politické situace a na základě dlouhodobých zájmů syrského lidu v první řadě a všech národů v tomto regionu, včetně, samozřejmě, Kurdů, ať už jde o Sýrii, ať už jde o Irák, ať už jde o ostatní země v regionu", řekl diplomat.
Nová vlna intervence USA

Íránský ministr zahraničí Javad Zarif ve svém vystoupení na zasedání blízkovýchodní konference klubu Valdaj řekl, že Teherán a Moskva usilují o politické řešení konfliktu v SAR. Avšak podle něj začaly USA novou vlnu intervence v Sýrii.

"Na všech mezinárodních konferencích trváme na tom, že je v Sýrii možné pouze politické řešení. Doufám, že si konečně začínají uvědomovat tuto myšlenku po té, co teroristé utrpěli mohutnou porážku. Musíme začít realizovat politické řešení, ale vidíme novou vlnu okupace, zahraniční intervence, zejména ze strany USA", uvedl ministr zahraničí Íránu.

O skutečnosti, že Amerika brání procesu politického urovnání v SAR, hovořila také poradkyně syrského prezidenta Buseyna Shaabanová. Poznamenala, že Damašek bude všemožně těmto pokusům čelit.

Profesor katedry orientalistiky Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů, íránista Sergej Družilovský předpokládá, že Spojené státy nechtějí bojovat v Sýrii vlastníma rukama, ale učiní tak s pomocí svých spojenců.

"USA budou pravděpodobně utlumovat svou činnost. Bojovat svýma rukama už nechtějí. Mají tam teď spolehlivé spojence v podobě Kurdů ...Syrská tragédie bude nejspíše trvat ještě dlouho. A Američané tam nechtějí uvíznout. Mají zkušenosti z války ve Vietnamu, v Afghánistánu. Budou postupně shazovat odpovědnost této války na samotné Syřany. Neuznali režim Asada, nebudou ho ani nadále akceptovat. A všechny ty síly, které jsou připraveny s Bašárem Asadem bojovat, jsou američtí spojenci", řekl v rozhovoru s RT.

Politolog nevylučuje, že Američané však zůstanou na svých základnách.

Je to afgánská verze. Vždyť (USA, RT) již dávno v Afghánistánu nebojují, ale sedí na svých základnách. Nicméně situaci tam kontrolují. Myslím, že něco podobného budou dělat v Sýrii posilováním svých vojenských základen a vyzbrojováním svých spojenců především v podobě syrských Kurdů", připustil Družilovský.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

21.2.2018   Rukojmí
Rozkrýváme další chapadla americké chobotnice v ČR! Stopy útoků proti SPD a Tomiu Okamurovi vedou i ke kauze muslimských šátků ve školách! Stopy programu International Visitor Leadership vedou k “bílému blátu” z Masarykovy univerzity a právnickým kancelářím. V Česku je 200,000 Cikánů, ale při sčítání lidu se jich ke svému původu přiznalo jen 13 tisíc! Něco tady nehraje!
Obrovská mediální kampaň proti SPD, Tomiu Okamurovi a Miloslavu Roznerovi se dostává do obrátek. Organizace Romea o.p.s. spolu s dalšími nevládními organizacemi zahájila sérii hromadných žalob na oba politiky a Česká televize i Český rozhlas k tomu poskytují mohutný mediální prostor. Stejně tak v poslanecké sněmovně vznikla i výzva iniciovaná z řad KDU-ČSL, která vyzývá k odvolání Tomia Okamury z postu místopředsedy poslanecké sněmovny a Miloslava Roznera z postu předsedy kontrolního výboru pro činnost NBÚ. Výzvu podporuje i TOP09, STAN a několik poslanců z ODS a Hnutí ANO.Andrej Babiš označil kauzu ve sněmovních kuloárech za účelovou, která má poškodit SPD při ustanovení Babišovy vlády a získání důvěry. O tom, že jde o koordinovanou akci, svědčí i skutečnost, že Facebook nám na 3 dny zablokoval uveřejňování nových teaserů na naše články, protože administrátoři Facebooku v irském Dublinu nám smazali příspěvek, který upozorňoval na článek o KZ Lety [1] a na jeho historické pozadí.

Hlavní hnízdo multikulturalismu v českém vzdělávacím systému

Cikanizace české politiky však nevychází od samotných cikánů, ale od bílých aktivistů, kterým se v USA pejorativně přezdívá “white trash”, tzn. bílé bláto, nebo též bílý odpad. Jde o právnicky vzdělané bělochy, kteří se živí v neziskovém a právnickém sektoru na mutlikulti propagandě a ochraně vybraných menšin. Hlavní úlohu v ČR v produkci takových právníků zajišťuje zejména Masarykova univerzita v Brně.V těchto neziskovkách a právnických kancelářích se točí stovky milionů korun z veřejných rozpočtů, státních i evropských dotací a cizích soukromých fondů, které na území ČR prosazují doktrínu barevné společnosti. Před 3 dny jsme přinesli zásadní článek o zkorumpovaném propojení českých politiků, lidí z neziskovek a dokonce i ze struktur státních zastupitelství na americkou státní moc neoconů v ČR skrze intervenční program International Visitor Leadership. Dnes přinášíme pokračování kauzy této brutální chobotnice, která prostupuje celou českou společností a máme důvodné obavy, že politici z SPD vůbec netuší, proti jaké hydře stojí.
V Česku se k cikánskému původu hlásí jen zlomek obyvatelstva, ale integrační dávky a tituly směřují k více než 200 tisícům z nich!

Podle údajů ne webu české vlády [2] je v ČR okolo 160 až 200 tisíc Romů. Jenže při sčítání lidu se k romské národnosti přiznalo jen 5,135 občanů a ke smíšené národnosti česko-romské jen 7,026 občanů [3]. Proč se téměř 200 tisíc Romů nepřihlásilo ke své národnosti? Všichni z nich se hlásí k českým sociálním dávkám a k integračním programům pro Romy. Ovšem proč by měl čerpat někdo peníze z těchto programů, jestliže se nepřizná k tomu, že je Rom? Naše redakce AE News proto bude ve spolupráci s našimi partnery na politické úrovni iniciovat změnu zákona o sčítání lidu, kdy vybrané údaje ze sčítání budou povinné, adresné a veřejné, mezi nimi i přiznání k národnosti. Sociální dávky a integrační tituly pro romské neziskovky tak budou odvozeny jen od přesných počtů objektivně doložitelných občanů romské národnosti v ČR. A pokud se budeme opírat o čísla ve statistice, potom nechápu, proč se vynakládají stovky milionů ročně ze státního rozpočtu na integraci necelých 13 tisíc Romů? To jsme snad u blbejch?

Za tohle má český stát zaplatit přes 400 milionů korun. Začínají se ozývat hlasy, ať se na to složí romské organizace, ne český daňový poplatník!

Kauza pracovního tábora Lety je snahou o přepisování historie. Nikdy to nebyl koncentrační tábor, protože v seznamu státního německého úřadu pro historii v Kolíně nad Rýnem není z dokladů nacistického Německa žádný důkaz o tom, že by tábor Lety spadal do říšské správy. Většina obětí, zejména dětí, které v táboře Lety zemřely, byla důsledkem nemocí způsobených zoufalými hygienickými návyky a mohutnou epidemií tyfu. Nešlo o systém cíleného zabíjení (genocidy), jak se nám snaží dnes namluvit neziskové organizace. Zákony se musí dodržovat v každé době a zákon v ČSR z roku 1937 o trvalém pobytu a registraci zakazoval potulku, pozdější protektorátní předpisy zakazovaly kočování a trvalé bydliště bylo nutné fyzicky doložit a zdržovat se v něm. Česká média a neziskovky se dnes snaží uplatňovat na cikánskou otázku jiný dobový mustr, než jaký byl uplatňován na ostatní občany v Protektorátu Čechy a Morava. O to hrozivější je odhalení dalších chapadel této chobotnice v kauze Ivanky Kohoutové, ředitelky Střední zdravotnické školy na Praze 10.
Skandál okolo somálské studentky s šátkem je zpolitizovanou kauzou, za kterou stojí opět americká chobotnice a napojení na International Visitor Leadership!

Ivanka Kouhoutová, ředitelka Střední zdravotnické školy na Praze 10

Studentka Ayan Jamaal Ahmednuurová zažalovala tuto školu, že ředitelka Ivanka Kohoutová zakázala nošení muslimských šátků ve škole. Soud ve věci poprvé jednal už koncem ledna loňského roku [4], kde nastal incident, když soudkyně nechala vyklidit soudní síň kvůli zpěvu státní hymny. Ahmednuurová se cítí poškozená, protože šátek prý vyjadřuje její víru. Jenže české školy ze zákona jsou sekulární a projevy víry nejsou z titulu nadřazené školskému zákonu, který podobu školního řádu vkládá plně do kompetence školy a ředitele. Jenže, jak zjistila naše redakce AE News ve spolupráci se Svobodným vysílačem CS, do žaloby na školu a ředitelku jsou zapojení stejní lidé a skupiny, které nyní útočí na Tomia Okamuru a Miloslava Roznera. Tentokrát nejde jen o nezisková chapadla, ale o právnická chapadla této chobotnice napojené na americkou státní moc v České republice.

Somálskou dívku Ayan Jamal Ahmedmoor totiž u soudu hájil Janu Ruml. A uvažuje o kandidatuře do Senátu. Toto nutkání pocítil po zjištění, kdy Somálce bylo znemožněno nosit šátek tzv. hidžáb. Když opomenu skutečnost, že Jan Ruml, stejně jako my ostatní, onu dívku ještě nikdy neviděl, protože se Somálka v Yettiho stylu před žádný soud nikdy nedostavila, pojďme se podívat, jak je Jan Ruml v celé této kauze osobně zaangažovaný, a pro koho ve skutečnosti pracuje Somálčina advokátka Radka Korbelová-Dohnalová. Vezměte si prosím sáček na zvracení, bude to síla.
Chapadla americké chobotnice okolo právnických kanceláří, neziskovek a Masarykovy univerzity. Jan Ruml & Partners?

Jan Ruml

Narazíme totiž na neziskovku Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s. (SIMI), která se výrazně somálské dívky zastává. Mezi členy správní rady tohoto sdružení překvapivě najdeme Mgr. Jana Rumla. Ale kromě působení v SIMI se Jan Ruml stal od roku 2016 spolupracujícím advokátem advokátní kanceláře Korbel,Tuháček & partneři, s.r.o., ve které se soustřeďuje na otázku lidských práv. Ovšem v této stejné advokátní kanceláři pracuje Mgr. Radka Korbelová Dohnalová, Ph.D., která obhajuje somálskou dívku Ayan Jamaal Ahmedmuurovou. Najednou se ukazuje, proč Jan Ruml startuje a cítí příležitost si udělat kariéru s aspirací do senátu na této kauze. Jan Ruml, který sedí ve správní radě sdružení SIMI, a zároveň od r. 2016 pracuje v advokátní kanceláři, kterou v kauze zastupuje Radka Korbelová-Dohnalová. Propojení více než jasné.Jan Ruml.

Jan Ruml je sám tragickou postavou turisty v české politice. Ministr vnitra, senátor a místopředseda Senátu, člen postupně čtyř politických stran, z toho jedné byl předsedou 28. listopadu 1997, kdy proběhl takzvaný Sarajevský atentát na tiskovce svolané místopředsedy Janem Rumlem a Ivanem Pilipem, kteří vyzvali Václava Klause k odstoupení. Jan Ruml také přenocoval ve spacáku s reportéry ČT na velíně v době krize ČT na konci roku 2000. Vzpomínáme si na Show Jana Krause na TV Prima, která měla běžet ve středu večer 26. října 2016, jednalo se o tu neodvysílanou show kolem Jiřího Bradyho, kde měl vystoupit kromě jiných také Jan Ruml spolu s dalšími Havlisty jako jsou Michal Kocáb, Michal Žantovský nebo Táňa Fischerová. Také si vzpomeneme na iniciativu pravdoláskařů s názvem “Několik vět 2017”, kde figuroval rovněž Jan Ruml spolu s Tomášem Klvaňou, Hanou Marvanovou, Táňou Fischerovou, Janem Šternem a dalšími.

O Janu Rumlovi ale nebude tento článek pojednávat. Jde o inventář ve značně fosilním stádiu ve stylu Marka Bendy, my se však budeme věnovat těm živým. Pojďme se podívat, pro koho pracuje samotná Radka Korbelová-Dohnalová, která šátkovou Somálku obhajuje. Radka Korbelová-Dohnalová je absolventkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy v roce 2001, společnicí Advokátní kanceláře Korbel, Tuháček & partneři, s. r. o. od roku 2013, Členka sekce ADR České advokátní komory, mezi lety 2002-2008 byla členkou výboru pro práva dítěte Rady vlády ČR pro lidská práva, mezi lety 2002 až 2005 byla členkou představenstva a koordinátorkou programu právní ochrany dětí v neziskovce Liga lidských práv.
Pro Bono Aliance a mohutný propletenec právníků, kteří se živí jako “bílé bláto”

Ředitelem Ligy lidských práv je David Zahumenský, který absolvoval americký vládní program International visitor leadership. To je ale náhoda. Také Radka Korbelová-Dohnalová byla mezi lety 2002 až 2003 členkou ekologického právního servisu a rovněž působila jako zkušební komisařka Ministerstva spravedlnosti pro mediaci. Radka Korbelová-Dohnalová je zároveň členkou velmi důležité organizace ProBono Aliance [5]. Právě ta hraje v celé této situaci stěžejní roli. Ředitelkou Pro Bono Aliance je Mgr. Veronika Ježková, předsedou správní rady je Mgr. Vítězslav Dohnal. Radka Korbelová-Dohnalová a Vítězslav Dohnal, co za tím vězí?

Ředitelka Ivanka Kohoutová měla v Praze u soudu své podporovatele

Dále existuje jakýsi Mgr. František Korbel, Ph.D., jednatel advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners. František Korbel bydlí na stejné adrese jako Radka Korbelová-Dohnalová, Pražská 223/6, Tábor. Co má František Korbel, ročník 76, společného s Radkou Korbelovou-Dohnalovou, ročník 77? Manžel? Bratr? A co má Vítězslav Dohnal, ročník 73, na ulici Klokotská a také v Táboře, společného s Radkou Korbelovou-Dohnalovou, ročník 77? Starší bratr? Do jaké míry je Radka Korbelová-Dohnalová předpojatá, když ji vážou úzké rodinné vazby partnera či bratra k Pro Bono Alianci, ve které je členkou právnička hájící protistranu?

Abychom si utvořili obrázek, co je Pro Bono Aliance zač, a čeho je Radka Korbelová-Dohnalová součástí, tedy mezi partnery Pro Bono Aliance, je to Kancelář veřejného ochránce práv, právnická profesní komora a organizace, právnické fakulty, nevládní organizace nebo právní nakladatelství. Jde tedy o alianci zastřešující celou plejádu advokátů, neziskovek i neziskovky samotné, podobně jako např. DEMAS, která pod sebou podobným způsobem také zastřešuje přes 15 neziskovek. Toto jsou organizace/aliance, které instruují většinu neziskovek v jejich agendách prostřednictvím seminářů, konferencí, přednášek, specializovaných setkání pro právníky neziskovek koordinujících jejich postup v české legislativě, nebo nastolující proislámská, promigrační, či jinak multikulti témata ve veřejném prostoru tzv. “agenda setting”.

Proto byla Pro Bono Aliance dosud jaksi v zákrytu. Nastal ale čas odhalit jejich pravou funkci a podstatu. Pro Bono Aliance spolupracuje s americkou ambasádou v Praze, která finančně podporuje řadu seminářů pořádaných právě Pro Bono Aliancí, např. Vzdělávací seminář pro advokáty i pracovníky neziskových organizací pořádaný 5. února 2014 v sídle magistrátu města Ústí nad Labem, nebo seminář s názvem Lawyer Ethics in Practice (právnická etika v praxi) pořádaný 3. listopadu 2015 Na Příkopě 19, Praha 1 v prostorách advokátní kanceláře Kinstellar. Právníci, kteří spolupracují s Pro Bono Aliancí, sahají až po samotný vrchol pyramidy soustavy českého soudního systému.
Neziskovka ProBono Aliance zastřešuje celou armádu právníků v napojení na americkou státní moc, International Visitor Leadership a Masarykovu univerzitu

Mezi spolupracovníky této aliance najdeme třeba JUDr. Pavla Zemana, nejvyššího státního zástupce, Mgr.Pavla Pukovce, náměstka nejvyššího státního zástupce, Mgr. Danielu Zemanovou, první viceprezidentku Soudcovské unie ČR, která je rovněž soudkyni Nejvyššího správního soudu (absolvovala International visitor leadership), JUDr. Lenku Bradáčovou, vrchní státní zástupkyni (také absolvovala International visitor leadership), nebo JUDr. Elišku Wagnerovou, Ph.D.,senátorku a bývalou soudkyni Ústavního soudu. Dalšími spolupracovníky Pro Bono Aliance jsou JUDr. Martin Vychopeň, předseda České advokátní komory, JUDr. Martin Foukal, prezident Notářské komory ČR, Mgr. David Koncz, prezident Exekutorské komory ČR, Mgr. Zdeněk Matula, státní zástupce na Vrchním státním zastupitelství, ale také tu figuruje řada ústavních soudců, JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D., soudkyně Ústavního soudu, JUDr. Mgr. Štěpán Výborný, ústavní soudce, prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc., děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, JUDr.Ing. Filip Dienstbier, Ph.D., proděkan Právnické fakulty Univerzity Palackého Olomouc, Mgr. et Mgr. Jan Petrov, LL.M., ředitel Justiční akademie.

Ivanka Kohoutová u soudu v kauze muslimské dívky s šátkem

Tito všichni a mnoho dalších spolupracují s organizací Pro Bono Aliance, se kterou zároveň spolupracuje advokátka Radka Korbelová-Dohnalová. ProBono Aliance pořádá semináře, konference a přednášky, štědře finančně dotované americkou ambasádou v Praze. Chapadla soudcovské chobotnice opět sahají k americké lobby, která bude prostřednictvím vlastních nastrčených koní, soudců a advokátů dosazených na klíčové pozice českého soudního systému, tvrdě prosazovat své zájmy. Stejně jako pracovní tábor v Letech proti Tomiu Okamurovi, tak i chystaný monstrproces vedený proti ředitelce Střední zdravotnické školy ve Vršovicích PhDr. Ivance Kohoutové vychází z hlavy a více chapadel jediné obrovské chobotnice.
Americká chobotnice má zcela podchycenou celou českou justici a nervové body české státní správy. Situace připomíná doslova Protektorát pod americkou správou

Předsedou Ústavního soudu je Pavel Rychetský. Ústavní soudci spolupracují s Pro Bono Aliance. Mezi těmito ústavními soudci je např. JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D., JUDr. Mgr. Štěpán Výborný, JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D., senátorka a bývalá soudkyně Ústavního soudu.

Předsedou Nejvyššího správního soudu je Josef Baxa. Mgr. Daniela Zemanová je první viceprezidentkou Soudcovské unie ČR a je také soudkyní Nejvyššího správního soudu z Brna, která absolvovala americký vládní program International Visitor Leadership. Zároveň také spolupracuje s Pro BonoAliance.

Nejvyšším státním zástupcem je Pavel Zeman. Pavel Zeman udržuje s americkou ambasádou nadstandardní vztahy. Jeho mluvčí a tiskovou tajemnicí v jedné osobě byla Helena Markusová, dříve zaměstnankyně politického odboru ambasády USA. Náměstek Pavla Zemana Igor Stříž spolu s Ivo Ištvánem absolvovali americký vládní program International visitor leadership.

Balkon amerického velvyslanectví v Praze

Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová absolvovala v roce 2008 americký vládní program International visitor leadership, spolu s dalšími dvěma státními zástupci, Ivo Ištvánem a Igorem Střížem, dvěma policisty a dvěma zástupci nevládního sektoru. Jednalo se konkrétně o Program of the United States Department of State, Transparency and Ethics in Democracy. Program Spojených států, odbor transparentnosti státu a etiky demokracie. Přinesli jsme informace o propojení Lenky Bradáčové s Robertem Šlachtou, Ondřejem Kundrou, Martinem Fendrychem a Sabinou Slonkovou. Ty v dalších článcích ještě rozvineme do podrobností. Dokonce bývalý náměstek Lenky Bradáčové z Ústí nad Labem od roku 2012 Adam Bašný, který udržoval kontakty s Transparency International, stejně jako Lenka Bradáčová, absolvoval stáž amerického ministerstva zahraničí v USA.
Anna Šabatová a její napojení na ProBono Alianci

Dalším státním zástupcem, který absolvoval americký vládní program International visitor leadership je Petr Šereda, ale máme tu dalšího státního zástupce Mgr. Zdeňka Matulu, který spolupracuje s Pro Bono Aliance. Zde si můžeme na konkrétních jménech zdokumentovat provázanost buď přímo skrze stáže amerického vládního programu International visitor leadership, nebo přes spolupráce s Pro Bono Aliancí, která je štědře financovaná americkou ambasádou v Praze. Velmi výrazně se do věci obhajoby somálské dívky zapojila veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, která na PhDr. Ivance Kohoutové
nenechává nitku suchou.

Anna Šabatová, ombudsmanka

S Pro Bono aliancí spolupracuje celý zástup advokátek, které zároveň působí i v kanceláři Anny Šabatové. Obrovský střet zájmů, kdy advokátka somálské dívky je zároveň členkou Pro Bono Aliance, jejichž oficiálním partnerem je Kancelář ombudsmanky Anny Šabatové. Zároveň všichni, kteří pracují v Kanceláři veřejné ochránkyně práv, studovali Masarykovu univerzitu v Brně! No řekněte sami, jak se nám tato univerzita postupně profiluje do obludného rozměru provázanosti s mocenskou americkou chobotnicí v ČR. Masarykova univerzita Brně si pěstuje a vychovává kádry pro uplatnění u veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové. Existuje ještě něco jako akademická svoboda? Tvrdá multikulturní linie prostupuje celou Masarykovou univerzitou více, než bychom si mysleli.
Absolventi Masarykovy univerzity končí v kanceláři u Šabatové!

Vedení junáka spolu se sdružením „Na Zemi“ v roce 2016 vydalo příručku “Téma uprchlictví na táboře – Informační a metodická podpora.” A jedním z lidí, kteří se podíleli na přípravě této metodické příručky, je Linda Janků. Linda Janků pracuje v Centru pro lidská práva a demokratizaci, je asistentkou a doktorandkou na Katedře mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity a právničkou v Kanceláři ombudsmanky Anny Šabatové.
Veronika Bazalová od srpna 2014 působí jako právnička v oddělení Rovného zacházení Kanceláře veřejného ochránce práv. Veronika Bazalová je zároveň absolventkou Právnické fakulty MU v roce 2013 a Fakulty sociálních studií v roce 2014 Masarykovy univerzity v Brně.

Jeden z leit-motivů Anny Šabatové

Eva Nehudková stejně jako Veronika Bazalová působí od srpna 2013 v Kanceláři veřejného ochránce práv. Dokonce je Eva Nehudková od května 2014 členkou Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Eva Nehudková absolvovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně v roce 2013.
Jana Kvasnicová od července 2009 rovněž působí v Kanceláři veřejného ochránce práv. Jana Kvasnicová předtím absolvovala studium na Právnické fakultě v roce 2009 a na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně v roce 2013, obory genderová studia a sociální antropologie.
Zuzana Ondrůjová také od roku 2010 pracuje v Kanceláři veřejného ochránce práv. Zuzana Ondrůjová absolvovala Filozofickou fakultu v roce 1992 a Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně v roce 2006.
Petr Polák ihned po studiích nastoupil do Kanceláře veřejného ochránce práv. Petr Polák absolvoval Právnickou fakultu v roce 2007 a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně v roce 2009
Barbara Kubátová, působí rovněž v Kanceláři veřejného ochránce práv. Barbara Kubátová absolvovala Filozofickou fakultu v roce 2005 a Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně v roce 2007.
Iva Palkovská, rovněž od roku 2015 působí v Kanceláři veřejného ochránce práv. Iva Palkovská ukončila magisterské studium na právnické fakultě Masarykovy univerzity v roce 2015.
Jiří Šamánek od prosince 2009 pracuje v Kanceláři veřejného ochránce práv .Jiří Šamánek také absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně v roce 2009.
Marína Urbániková pracuje od roku 2011 jako socioložka v Kanceláři veřejného ochránce práv. Marína Urbániková absolvovala studium oborů Sociální politika a Sociální práce v roce 2010 a Mediální studia a žurnalistiku v roce 2011 na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Lucie Obrovská od roku 2010 pracuje v Kanceláři veřejného ochránce práv a je zároveň absolventkou právnické a pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Dámy a pánové, uvědomujeme si vůbec ten obludný rozsah chobotnice, proti které stojíme? Proti čemu stojí Tomio Okamura, Miloslav Rozner a SPD? Proti čemu stojí PhDr. Ivanka Kohoutová v soudním sporu s muslimskou studentkou o její šátek? Pro Bono Aliance, kde je členkou Radka Korbelová-Dohnalová? Ona je jejich člověk. Ona je člověk těchto kruhů. Ona vykonává agendu ve prospěch multikulturalizace, ve prospěch neziskovek (zde konkr. SIMI), ve prospěch nasunování islamizace do Evropy. Nenechávejte si tyto informace pro sebe. Sdílejte je svým přátelům na sociálních sítích, v emailech a v diskusích na internetu. Je třeba, aby se občané v ČR dozvěděli o chapadlech této zrůdné chobotnice, která zasahuje do chodu českého státu.

O kauze tzv. americké chobotnice, ale i úspěšném testu rakety Falcon Heavy a souvislostí, které z toho vyplývají pro lidstvo, budeme hovořit dnes večer od 19:00 hodin v mém pravidelném pořadu na Svobodném vysílači CS. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

-VK-
Šéfredaktor AE News

Tapin
21.2.2018  Zvědavec
V minulém díle jsme upozornili na zvláštní program pořádaný administrativou USA pod názvem International Visitors Leadership, v jehož rámci americké ambasády vytipují ve státní správě, médiích a tzv. neziskovém sektoru hostitelské země vhodné osobnosti, které pak jsou zvány na několikatýdenní velmi dobře organizovanou, exkluzivně pojatou a nákladnou stáž placenou americkou vládou. Absolventi těchto pobytů se stávají ve vlastní zemi hlasateli amerických zájmů a prodlouženou rukou Washingtonu. 


V dnešní části se budeme věnovat konkrétním lidem, kteří tuto stáž absolvovali. Závěry si jistě uděláte sami.

 

Soudci a policisté

90% tohoto článku budou tvořit osoby z ČR, které tento americký vládní program International visitors leadership absolvovaly.

U nás Lenka Bradáčová současná vrchní státní zástupkyně v Praze. Lenka Bradáčová absolvovala stáž v roce 2008 spolu s dalšími dvěma státními zástupci (Ivo Ištvánem a Igorem Střížem), dvěma policisty, a dvěma zástupci nevládního sektoru. Program nese název Program of the United States Department of State Transparency and Ethics in Democracy (Program Spojených států, odbor transparentnosti státu a etiky demokracie).

Lenka Bradáčová udržuje nadstandardní vztahy s americkou ambasádou, a podle materiálů z amerických diplomatických depeší prezentovaných na Wikileaks měla poskytovat informace o vysoce interních záležitostech justice americké ambasádě tehdy pod velvyslancem Cabanisem.

Bývalým náměstkem Lenky Bradáčové z Ústí nad Labem od roku 2012 je Adam Bašný, který udržoval kontakty s Transparency International, a který stejně jako Lenka Bradáčová, Ivo Ištván či Igor Stříž, a další státní zástupci, k nimž se vzápětí dostaneme, absolvoval stáž amerického ministerstva zahraničí v USA.

Adam Bašný Přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy předmět Korupce a veřejná moc.

Transparency International čerpá dotace a granty z norských fondů resp. EEAgrants např.

Název programu: Fond pro nestátní neziskové organizace
Název projektu: PAKT I Protikorupční akademický klub transparentnosti
Částka: 156,046 KČ.

Tak se vám těším, jak bude Transparency plošně poukazovat na Barnevernet, na případ Evy Michalákové, a celkově na problém únosu dětí v Norsku touto soukromou organizací.

Jenomže Američané si instalují další osoby, kterými obsazují klíčové vlivné pozice v ČR, osoby, které samozřejmě absolvovaly americký vládní program International Visitors Leadership.

Tento program absolvoval třeba Tomáš Martinec, bývalý ředitel útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, dále International Visitors Leadership absolvovala Iveta Jordánová, ředitelka protikorupční nevládní organizace Růžový panter, dále tento americký vládní program absolvoval Petr Šereda olomoucký státní zástupce, a Daniela Zemanová, soudkyně Nejvyššího správního soudu z Brna.

To ale zdaleka není všechno.

Další osobou, která dostala stipendium na stáž v USA byl Ivo Ištván, vrchní státní zástupce na olomouckém vrchním zastupitelství, a to v období, kdy byl Ivo Ištván za prvního funkčního období Jiřího Čunka odvolán právě kvůli kauze Čunek.

Poté Ivo Ištván dostal stipendium, absolvoval americký vládní program spolu s jeho náměstkem Igorem Střížem, který se později stal náměstkem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana.

Podle uniklých depeší z Wikileaks donášel na americkou ambasádu interní materiály Jaroslav Fenyk. Jaroslav Fenyk byl státním žalobcem, zástupce tehdejší Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové, a je také členem ústavního soudu.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman udržuje s americkou ambasádou rovněž nadstandardní vztahy.

Jeho mluvčí a tiskovou tajemnicí v jedné osobě byla Helena Markusová, dříve zaměstnankyně politického odboru ambasády USA, ke které právě Jaroslav Fenyk docházel.

Tedy nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, jeho náměstek Igor Stříž, jeho mluvčí a tisková tajemnice Helena Markusová. Pavel Zeman navrhl Lenku Bradáčovou, další absolventku International Visitors Leadership na post vrchní státní zástupkyně v Praze. Klika se navzájem podporuje. Do toho přimíchejme schůzku Lenky Bradáčové, Pavla Zemana, Roberta Šlachty a Ivo Ištvána v brněnské restauraci Rialto spolu s americkým ex-velvyslancem Andrew Shapiro těsně po jeho nástupu.

Justice, vrchní soud, státní zastupitelství, ministerstvo vnitra, ředitelé sekcí policejních odborů atd.

Američané mají jednoduše zájem o osoby zabývající se závažnou hospodářskou kriminalitou.

Touto optikou můžeme pozorovat krásně nasvícené vazby a vrůstání vlivu americké vlády prostřednictvím prokádrovaných osob na klíčová místa zmíněných rezortů.

Politici

To byli soudci a policisté, pojďme se podívat na politiky. Dokonce dvakrát absolvoval International Visitors Leadership bývalý premiér Petr Nečas, ODS, a to v letech 1994 a 1999.

U Petra Nečase ovšem nastala částečná změna postojů, proto byla jeho vláda smetena, protože když si uvědomíme, že poslední Nečasova návštěva USA proběhla v roce 1999, jeho vláda začala až za 11 let, a Petr Nečas byl smeten skupinou kolem Lenky Bradáčové, Roberta Šlachty, Ivo Ištvána, tedy Petr Nečas, navzdory jeho angažmá na CEVRO institutu Ivana Langera, tak prodělal určitý částečný odklon od tvrdého proamerického křídla.

Ale Petr Nečas není jediným vrcholným politikem, který absolvoval tento americký program International Visitors Leadership. Vzpomínáte si na prosinec 2013?

To bylo období těsně po parlamentních volbách, a sotva začala trojčlenná jednání o sestavení vládní koalice mezi ČSSD, ANO a KDUČSL, jeden ze tří předsedů, Pavel Bělobrádek, na počátku těchto jednání naprosto nepochopitelně odletěl na 14 dní do USA. Tehdejší předseda sněmovny Jan Hamáček vyloučil, že se jednalo o cestu, kterou by Pavlu Bělobrádkovi zaplatila / schválila sněmovna.

Byla to Bělobrádkova soukromá cesta, a jednalo se právě o výměnný pobyt v rámci programu International Visitors Leadership.

Když v lednu 2013 přišla Pavlu Bělobrádkovi pozvánka do USA, nikdo tehdy netušil, že se budou na podzim téhož roku konat předčasné volby, a že Pavel Bělobrádek dostane 4742 preferenčních hlasů, a KDU/ČSL celkem 336970 hlasů.

A v daném termínu Pavel Bělobrádek tento program International Visitors Leadership nemohl už odvolat, i když vrcholila jednání o složení koalice.

Pavel Bělobrádek se tu setkal s ex-kongresmanem Jimem Marshallem, po Capitolu ho zase provedli lidé dalšího kongresmana Gregoryho W. Meekse, setkal se s řadou vládních úředníků, se zástupci neziskových organizací, kulturních organizací atp., se kterými probral škálu různých témat od jaderné energetiky až po integraci Muslimů.

Jaderná energetika byla pro pád Nečasovy vlády příznačná, tak asi Pavel Bělobrádek dostal doporučení, že jaderná energetika v případě Temelína rovná se jedině Westing House, a integraci muslimů, vzpomínáme si na jeho otřesné výroky? Např. Bělobrádek v parlamentu dne 15. září 2015 prohlásil, že je mu jedno, jestli ve sněmovně sedí muslimové.

Dále na tiskové konferenci 7. července 2015 řekl, že Česko ohrožuje dlouhodobě nízká porodnost a pokud by se uprchlíci rozhodli zůstat, nebyl by prý proti. Vyzývá Bělobrádek české ženy nepřímo k pohlavnímu styku s uprchlíky, když klade rovnítko mezi nízkou porodnost na jedné straně, a dlouhodobou přítomnost uprchlíků na straně druhé?

Ale nejde třeba jen o Petra Nečase, Lenku Bradáčovou, nebo Pavla Bělobrádka.

Tento americký program v roce 2013 absolvoval třeba i poslanec Jan Farský(STAN). Dalšími poslanci jsou třeba Jan Chvojka, exministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, který v květnu 2017 vystřídal Jiřího Dienstbiera. Jan Chvojka byl rovněž předseda rady vlády pro nestátní neziskové organizace.

Další poslankyní v Parlamentu ČR je Helena Langšádlová za Top09. Jak Helena Langšádlová tak Jan Chvojka, Ti oba se účastnili programu International Visitors Leadership v roce 2016.

V Poslanecké sněmovně se v roce 2015 konala konference think-tanku Evropské hodnoty a projektu Kremlin Watch o tom, jak se bránit údajné pro-ruské propagandě, která se šíří českým, resp. evropským Internetem.

Rusko prý věnuje úsilí pomocí médií rozložit „západní svět“ a jeho hodnoty a získat podporu pro své aktivity ve světě. Policie a výzvědné služby by se měly na weby šířící pro-kremelské postoje zaměřit, zjistit, kdo za nimi stojí, kdo je podporuje, jak jsou financované a začít jim „legálními nástroji“ znepříjemňovat život.

Mimochodem hlavní figury na této konferenci byli dle pozvánky poslanci Ivo Gabal (KDU-ČSL) a Helena Langšádlová (TOP09). Sekundovali jim Jakub Janda –Evropské hodnoty a Jakub Kalenský – Stratcom, což je instituce Evropského parlamentu zaměřená mj. na boj s tzv. ruskou propagandou. Tady vidíme přímý vliv americké propagandy do samého srdce politiky české, a s tím nikdo evidentně problém nemá.

Kromě Hany Langšádlové z Top09 bychom neměli zapomenout na další absolventku programu, kterou je pediatrička primářka dětského oddělení nemocnice v Kadani Patricie Kotalíková, rovněž bývalá poslankyně za Top09, která dříve působila i jako členka Výboru pro zdravotnictví Parlamentu ČR.

Z Top09 absolvoval program další bývalý poslanec Marek Ženíšek v roce 2012, jednalo se o program Project for young political leaders, Projekt pro mladé nadějné politiky.

Také se stáže programu International visitors leadership účastnil bývalý liberecký primátor Jan Korytář. Jan Korytář působil dříve jako předseda nevládní organizace Čmelák, která se také zabývá i protikorupční tématikou. Program byl zaměřen na boj proti korupci a transparentnost veřejné a státní správy. A Jan Korytář z Liberce není jediný, protože International visitors leadership se účastnil Martin Půta, bývalý hejtman libereckého kraje zaS TAN.

Tedy vrcholoví politici ODS, Top09 a STAN se účastnili International Visitors Leadership ovšem najdeme tu i pracovníky ve straně ČSSD, kteří se tohoto amerického vládního programu účastnili.

A ČSSD bych se chtěl nyní trochu déle věnovat.

Mgr. Kateřina Průdková se na jaře 2011 zúčastnila amerického vládního programu International Visitors Leadership konkrétně program na téma„Euro-americká bezpečnostní témata.

Vystudovala obor International Relations and European Studies (studium mezinárodních a evropských vztahů) na Metropolitní univerzitě v Praze.

Mezi lety 2007 až 2011 pracovala jako vedoucí zahraničního oddělení ČSSD, a také reprezentovala ČSSD v koordinačním týmu strany evropských socialistů, a od ledna 2012 pracovala jako manažerka krajské organizace LEV 21 v Praze Jiřího Paroubka.

Dále Antonín Staněk, který se stal čerstvým poslancem za ČSSD od 21. října 2017. Dříve byl primátorem Olomouce, a je spjatý s univerzitou Palackého, kde působí jako proděkan pedagogické fakulty. Nejprve tedy Palackého univerzita v Olomouci, následně olomoucký hejtman, nyní čerstvě poslanec za ČSSD, a jistě jste zaznamenali v médiích zprávu, že chce dokonce kandidovat na sjezdu ČSSD 18. února 2018 na předsedu ČSSD.

Považte, nový poslanec, který se ve sněmovně pomalu ani nerozkoukal, najednou aspiruje na nejvyšší křeslo předsedy celé strany ČSSD.

Nezdá se vám to podezřelé, že to postupuje příliš rychle, že má přehnané ambice, že v kariérním žebříčku je takové tempo velmi nezvyklé?

Antonín Staněk je přesně ten typ politika, který je podle mého mínění,popostrkován nahoru z akademických i politických kruhů právě pro jeho angažovanost a průpravu americkou vládou, protože on je rovněž absolventem International Visitors Leadership.

A ČSSD, ač se to nezdá zejména při pohledu na extempóre ohledně amerického radaru v Brdech, tak je s americkou agendou velmi úzce spojená.

Můžeme si to krásně vyprofilovat právě na americkém radaru v Brdech, kdy se ČSSD vymezovala velmi silně proti radaru, protože byla v opozici a vynášelo jí to významné politické body, ale byla to právě ČSSD, která zahájila jednání s americkou vládou, a byla to právě ČSSD, která sem dokonce pozvala americké expertní týmy, aby zhodnotily, v jakých oblastech bude nejvýhodnější americký radar postavit.

 

Boj o radar v Brdech

23. července 2001 byl interpelován Miloš Zeman na otázku rozmístění protiraketové základny v ČR, přičemž odpověděl s tím, že se v České republice nic takového nepřipravuje, a že Česká republika je rozhodnuta k žádným takovým krokům nepřistoupit. A že na teritoriu České republiky se nebudou budovat prvky protiraketové obrany v rámci americké národní protiraketové obrany.

Ale co se nestalo. Navzdory tomuto vyhlášení v září 2002 tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík zaujal veřejně ve jménu ČR pozitivní postoj k možnosti rozmístění některých komponentů protiraketové obrany. On prohlásil:

"Vyjádřil jsem zájem České republiky zapojit se do tohoto programu. Nabídli jsme Spojeným státům možnost rozmístění systému protiraketové obrany na českém území".

V roce 2004 USA požádali ČR a Polsko o technické konzultace a česká vláda tedy ČSSD usnesením z 4. února 2004 rozhodla o zahájení jednání o technických možnostech rozmístění komponentů protiraketové obrany na našem území a na základě tohoto usnesení česká vláda ČSSD poskytla USA technické podklady a další informace.

V březnu 2006 USA jednali s tehdejší vládou ČSSD například o termínu příjezdu expertního rekognoskačního týmu, který přijel 17. až 25. července2006. Jejich úkolem bylo posouzení tří možných lokalit pro umístění těchto prvků: Boletice, Libavá a Jince.

V polovině srpna 2006 česká delegace (bylo to ministerstvo zahraničních věcí a obrany) navštívila Washington pro další jednání.

 

Američtí poradci, kde se podíváš a podivné rodinné vazby

ČSSD si před volbami 2010 najala první americkou agenturu PSB, aby jim radila, jak vést volební kampaň, jak nastolovat témata, jakým způsobem se vymezovat vůči politickým konkurentům, tak zde jim radili američtí marketingoví a PR specialisté z agentury PSB.

Jakoby ale to nestačilo, před posledními parlamentními volbami 2017 si ČSSD najala další druhou americkou agenturu, která pomáhala v kampani třeba Baracku Obamovi, Berniemu Sandersovi i Hillary Clintonové. Šlo o mediální agenturu STG. Zde se jednalo konkrétně o osoby jménem Julianna Smoot a Dan Kanninen.

Z interních zdrojů vím, že v této agentuře pracuje i Čech, jistý Dan Braun. Ten Dan Braun, který dělal kampaň Andreji Babišovi. Nyní tato agentura dělala kampaň ČSSD. Navíc matka Dana Brauna, Dana Braunová, pracuje rovněž v magazínu Právo. Do svých článků podsouvá neskutečné PR o uprchlících, v každém svém rozhovoru s herci klade dotaz na migranty a prosazuje, že jim musíme pomáhat. Dělala rozhovory třeba s generálem Petrem Pavlem, nebo Tomášem Halíkem 23.prosince 2015 o tom, jak Zeman táhne naší republiku dolů místo nahoru, a kdo volí Zemana, spojuje se s tím mravně nejnižším ve společnosti.

Tedy tato agentura STG byla považována za stěžejní v rámci kampaně ČSSD 2017, a rodinnými vazbami je propojená na magazín Právo.

ČSSD chtěla dokonce zaměstnat agenty FBI jako poradce při úřadu vlády v roce 2010, pokud by tehdy vyhrála volby. Rozumíte tomu, ČSSD chtěla zaměstnat dva agenty FBI jako poradce při české vládě, tak strategicky a bezpečnostně citlivý úřad, to je prostě neuvěřitelné. Ti agenti se jmenovali Steve Pomerantz a Joseph Wolfinger. Navíc jeden z agentů FBI, Steve Pomerantz, pracoval mimo jiné jako ředitel protiteroristického programu v Židovském institutu pro národní bezpečnost (Jewish Institute for National Security Affairs. A takové dva „odborníky“ chtěla zaměstnat ČSSD v roce 2010 jako poradce při úřadu vlády.

Tedy zde vidíme v celé ryzí nahotě úzké napojení ČSSD až po samotné špičky stranického sekretariátu na americkou vládu, na stáže, na kurzy, na výměnné pobytové programy, na osoby, které tyto výměnné pobytové stáže absolvovaly,viz třeba závratná kariéra Antonína Staňka, který má za sebou velmi vlivné skupiny podporovatelů ze zákulisí.

Také tehdejší místopředsedkyně Věcí veřejných, Lenka Andrýsová, která během působení ve VV zastávala funkci místopředsedkyně parlamentního výboru pro zahraniční záležitosti, tak ta absolvovala program v USA, který byl určený pro odborníky EU s názvem Transparentnost a odpovědnost.

Ovšem aktivity absolventů výrazně zasahují do ovlivňování české politiky.

Jak je třeba možné, že poradcem pro záležitosti EU Radek Vogl je zároveň absolventem programu International Visitors Leadership? Je potřeba pro EU americká kvalifikace či průprava?

Vezměme si dalšího absolventa programu IInternational Visitors Leadership v roce 2014 jménem Vít Masare ze Strany Zelených.

Vít Masare je členem sekretariátu náměstka Matěje Stropnického primátorky Adriany Krnáčové v Hlavním městě Praha pro územní rozvoj a územní plán. Ten se také zúčastnil programu International Visitors Leadership konkrétně programu Urban susteinability (udržitelnost územního rozvoje) od 9. do 27.června 2014.

Další absolventkou programu v roce 1996 je Jitka Gjuričová, která zároveň působila jako ředitelka odboru prevence kriminality ministerstva vnitra.

České ministerstvo spravedlnosti s ohledem na přetížení soudů v ČR začlo připravovat návrh zákona o hromadných žalobách. Do tohoto zákona byli zapojeni úředníci z legislativního odboru ministerstva spravedlnosti ČR Anežka Janoušková, Kateřina Hamáčková a Adam Hexner.

Tito tři úředníci ministerstva spravedlnosti se nedávno účastnili programu International Visitors Leadership v rámci fungování hromadných žalob v USA. A tentýž model se rozhodli přenést i v ČR.

Dokonce pořádali setkání v americkém centru Na Tržišti 13 na Malé Straně 7. prosince 2017 v rámci poznatků jejich zkušeností programu International Visitors Leadership, a toto setkání moderoval šéfredaktor reportážní publicistiky ČT Marek Wollner.

Marek Wollner, označil Petra Žantovského a Petra Štěpánka v rozhovoru pro server aktuálně.cz za akční frontu roztleskávačů kremelské propagandy, kdy podle něj Petr Žantovský a Petr Štěpánek prohráli v televizi krizi v roce 2000, a nyní podle Marka Wollnera cítí svou šanci.

Tato osoba, která moderuje setkání v americkém centru absolventů International visitors leadership si dovoluje cintat pindy o nějaké nezávislosti a objektivitě? Moderovali někdy Petr Žantovský nebo Petr Štěpánek diskuzní setkání na ruské ambasádě?

 

Lidskoprávní agenda a školství

Další absolventkou programu je Monika Šimůnková, která Od 16. února 2011 působila v Nečasově vládě jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva, ale s příchodem Sobotkovy vlády působila jako poradkyně ministryně školství Kateřiny Valachové.

Kateřina Valachová působila ve školství od 17. června 2015 do 21. června2017. Než byla Kateřina Valachová dosazená na post ministryně školství, působila jako náměstkyně u Jiřího Dienstbiera mladšího, ministra pro lidská práva. Samotná exministryně školství Kateřina Valachová chtěla zavést novou formu inkluzivního vzdělávání, kdy Orgán školského poradenského zařízení (ŠPZ) doporučí formu vzdělávání našeho potomka.

Pokud my, jako rodiče, s tímto doporučením nebudeme souhlasit, tedy neuposlechneme doporučení orgánu školského poradenského zařízení, může si na nás posvítit Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) čili sociálka.

Takže když jako rodič máme handicapované dítě, a nebudeme souhlasit s doporučením, aby navštěvovalo běžnou základní školu, budeme ho chtít umístit do speciální školy, v tom okamžiku se stáváme podezřelými, a sociálka může začít prověřovat naší rodinu.

Takováto svinstva a paskvily chtěla zavést ministryně školství KateřinaValachová, která si nechávala radit od Moniky Šimůnkové nebo Marty Miklusáčkové (viz dále).

Monika Šimůnková, která absolvovala tvrdou americkou průpravu, působila jako klíčová poradkyně české exministryně školství Kateřiny Valachové. A jestli chcete jít úplně do kolen, tak mluvčí exministryně školství Kateřiny Valachové byla další absolventka International Visitors Leadership Jarmila Balážová. Jarmila Balážová působí ve správní radě společnosti Romea o.p.s.

Partnerkou nejstaršího syna rodiny Šabatů Pavla Uhla je Marta Miklušáková, vedoucí oddělení speciálního vzdělávání na ministerstvu školství. Marta Miklušáková je tedy tchyni Anny Šabatové a snachou Petra Uhla. A právě Marta Miklušáková začala svou úřednickou kariéru v sekretariátu rady vlády pro lidská práva v době, kdy radu vedl její tchán Petr Uhl.

V roce 2001 jak Marta Miklušáková tak Petr Uhl úřad opustili, a Marta Miklušáková si našla práci v pražské kanceláři Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

Marta Miklušáková se věnuje romské problematice a vesměs problematice etnických menšin u nás. Často překládala knihy s romskou problematikou přispívala na web Romea.cz.

Od roku 2014 Marta Miklušáková začala pracovat pod exministryní Michaelou Marksovou-Tominovou na ministerstvu práce a sociálních věcí, kde řídila Odbor ochrany práv dětí a v jeho rámci také Oddělení transformace služeb pro rodiny a děti.

Vzpomínáme si na kauzu Fondu ohrožených dětí, známým jako „válka o Klokánky“.

Ministerstvo tehdy odmítlo mimořádnou dotaci Klokánkům, a při té příležitosti ještě poplivalo jejich zakladatelku Marii Vodičkovou za špatné hospodaření. Marta Miklušáková spolumoderovala večer, na kterém byla prezentována kniha Romové - neviditelní Američané.

To proběhlo v říjnu 2014 v Knihovně Václava Havla, která celou akci také pořádala, společně se sdružením Romano Džaniben.

S příchodem Kateřiny Valachové se Marta Miklušáková přesunula také na ministerstvo školství, kde začala působit jako vedoucí Oddělení speciálního vzdělávání. A právě pod ní spadla problematika inkluze.

Marta Miklušáková je například předsedkyní správní rady neziskovky „Otevřená společnost“.

Ve správní radě s ní sedí například architekt a bývalý pražský primátor Jan Kasl, nebo Marta Pišoft Kozáková, zakladatelka organizace „Forum 50%. Otevřená společnost vznikla jako odnož Open Society Fund Praha. A právě Open Society Fund Praha byla spoluautorem výzvy k zrušení přílohy pro děti s lehkým mentálním postižením.

Členkou správní rady Open Society Fund Praha je Daniela Drtinová z DVTV, která pravidelně avizuje obecně prospěšnou společnost EDUin. Společnost EDUin chrlí informace o vzdělání, o školství, většina z nich je inkluzivního charakteru.

Jedním ze tří hlavních sponzorů EDUin je právě Open Society Fund Praha, kde ve správní radě sedí Daniela Drtinová, která na DVTV avizuje EDUin. Stejně jako spoluzakladatelem EDUin je novinář z Respektu Tomáš Feřtek, který také propaguje ve svých článcích EDUin.

Další poradkyní exministryně školství Kateřiny Valachové byla Klára Šimáčková-Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV). ČOSIV podporuje také Open Society Fund Praha a v roce 2016 jim přispěla částkou 690000 KČ.

Martin Šimáček, manžel Kláry Šimáčkové Laurenčíkové, pracoval jako ředitel pobočky Člověka v tísni a mezi lety 2009 až 2015 byl ředitelem Agentury prosociální začleňování při Úřadu vlády. Z jeho »dílny« vyšla Strategie protisociálnímu vyloučení, kterou předložil vládě v roce 2011.

Štěpán Vidím Drahokoupil je nejen koordinátorem programu Vzdělávání dětí a mladých lidí v Open Society Fund Praha, ale také bývalým místopředsedou správní rady Amnesty International. Česká pobočka Amnesty prováděla sběr dat, na jehož základě vydala mezinárodní organizace Amnesty International urážlivou zprávu, podle které romské děti v Česku „zažívají v základním vzdělávání systematickou a přetrvávající diskriminaci“.

Tedy inkluze, multikulti, cikánská lobby, všechno na ministerstvu školství. Už rozumíte, proč je u nás zaváděna tvrdá inkluze, proč jsou děti na všech stupních školstvích indoktrinovány multikulturalismem, proč jsou do škol tlačeny procikánské projekty, kdy tisková mluvčí exministryně školství působí ve správní radě Romea o.p.s., proč vznikají projekty jako Edison? Jsme lidé jedné země přímo z dílny ministerstva školství? Rozumíte, kdo je instalován do podobných pozic, a jakým způsobem Američané obsazují svými lidmi tyto klíčové pozice, lidská práva, školství. Ke školství se mimochodem dostaneme, protože absolventi International Visitors Leadership působí na Západočeské univerzitě, Karlově i Masarykově univerzitě Palackého univerzitě, nebo univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.





Pokračování...Příště se budeme věnovat neziskovkám, aktivistům LGBT a dalším příšerkám. Je jich ještě hodně.
 

Poznámka editora Zvědavce:
Za věcnou správnost všech zde uvedených údajů je odpovědný autor. 

Jeremy Corbyn

Zbyněk Fiala
21.2.2018   VašeVěc
Britská vláda konzervativní premiérky Theresy Mayové je ve hře, protože stranu rozštěpil bezvýchodný Brexit. Labouristé cítí, že jsou na řadě a začínají důrazněji ohlašovat své priority. Jednou z nich je, že finanční systém musí sloužit reálné ekonomice, nikoliv ji ždímat a rozkrádat, jak si zvykl. Pomoc musí dostat malé a střední podniky, páteř ekonomiky. Sloužit jim má síť regionálních veřejných bank. Ty by mohly vzniknout buď nově, nebo z Royal Bank of Scotland, fakticky zestátněné vládní pomocí v době finanční krize.


V Británii vládne napětí a tušení obratu. Čas na Brexit se krátí, dohoda s Evropskou unií by měla být uzavřena do října, aby ji do března 2019 stačily schválit i národní parlamenty členských zemí a vznikl dvouletý oddechový čas v podobě přechodného období. Dohodnuto zatím není nic. Na britské straně mají padnout klíčové parametry finálních návrhů tento týden v uzavřeném okruhu ministrů, kteří mají odchod Spojeného království z EU na starosti. Jenže parlamentní Dolní komora už si vymohla, že chce konečný návrh posoudit - a začíná být jasné, že to bude boj o přežití konzervativního kabinetu.

Na premiérku už zaútočilo tvrdé jádro euroskeptiků, 62 poslanců soustředěných kolem dost neprůhledné European Research Group, a ultimativním dopisem předložilo šest požadavků, jimiž podmiňují svoji podporu. Obsahují jak odchod z jednotného trhu, tak i z celní unie. To by znamenalo, že si kontinentální Evropu a Irsko obeženou vysokým plotem s pohraniční kontrolou a vyměřováním cel.

Toho se děsí britský průmysl. Není divu, že na své výroční shromáždění reprezentativního sdružení EEF pozval šéfa opozičních labouristů Jeremy Corbyna, který na celní unii trvá. A zdá se, že Corbyn má v tomto ohledu podporu i části konzervativních poslanců, z čehož je zřejmé, jak by asi takové jednání dopadlo.

https://www.ft.com/content/8f293f78-1630-11e8-9376-4a6390addb44

Problém má ještě další rozměr. Zrušení celní unie by obnovilo tvrdou hranici mezi oběma části Irska, a to je černá můra jeho obyvatel. Mayová udržuje křehkou většinu ve sněmovně jen díky podpoře severoirské pravicové DUP, která však nedokázala získat vládu v provincii. Nekonečné vyjednávání, které nezavršila ani intervence Mayové z minulého týdne, je provázeno úvahami o případném spojení obou částí ostrova. To je další hřebíček do rakve konzervativní vlády.

Co by se stalo, kdyby vláda padla, došlo na volby a labouristé vyhráli? Bulvární deník The Sun děsí čtenáře, že Británie by se změnila v Severní Koreu. Ale bulvár je tu od toho, aby přeháněl. Pravdou je, že labouristé si získávají veřejnou podporu nejen realistickým přístupem k Brexitu, ale také sadou levicových nástrojů, kterým lze říkat i socialistické. Klíčové je, že jsou hlavně funční.

V úterním projevu před zástupci průmyslu Corbyn udeřil proti nadvládě finančního sektoru. Škodí tím, že nadřazuje krátkodobý zisk a zájmy akcionářů nad potřeby dlouhodobého růstu a širších ekonomických přínosů. Děje se to například formou nepřátelského převzetí společnosti, která je pak vyždímána a rozprodána ve prospěch spekulantů.

https://labour.org.uk/press/jeremy-corbyn-speech-eef/

Teď je tím ohrožena strojírenská společnost DNK, mimochodem tvůrce jednoho z nejlepších motorů pro elektrická auta. Jak Corbyn připomněl, tato špičková britská firma zaměstnává jen v Británii 6 000 lidí a ze svých tržeb 1,3 miliardy liber platí 174 milionů liber daní a investuje 561 milionů liber do výzkumu a vývoje. To vše je ohroženo útokem společnosti Melrose, která je známá bezohledným rozprodejem aktiv.

Tohle Corbyn považuje za nepřijatelné. Příští vláda labouristů podle něj prohloubí překážky pro takové drancování. Příslušný orgán (pravděpodobně ochrana hospodářské soutěže) rozšíří „test veřejného zájmu“, na kterém závisí jeho povolení, také o širší souvislosti, jako je role podniku v ekonomickém systému země. Corbyn se přitom zajímavě dotkl tématu Brexitu: Nových svobod mimo EU by vláda labouristů využila k tomu, že by intervenovala na ochranu průmyslové základny země.

Nejde však jen o individuální konflikty. Otevření financí potřebám reálné ekonomiky je jedním z ústředních témat Jeremyho Corbyna, kterým na sebe upozornil už v čase boje o předsednické křeslo ve straně v roce 2015. Chytlavou podobu měla úvaha o „kvantitativním uvolňování pro lidi“, tedy o takové změně funkcí centrální banky, že by nezachraňovala bezohledné finanční instituce, ale pomáhala reální ekonomice. Centrální banka by tak měla „vyvážit“ své působení, aby zasahovalo méně ve prospěch financí a více ve prospěch rychle rostoucích oborů budoucnosti.

Finančníci začali křičet o zneužití centrální banky. Pro ně kvantitativní uvolňování znamená rozhýbávání zamrzlého finančního trhu tím, že centrální banka nakupuje od bank dluhopisy, které by samy nedokázaly prodat. Dává tedy bankám prakticky zadarmo peníze a považuje to za kanál, kterým se dostanou do oběhu a rozdýchají konjunkturu. Jenže banky tyto peníze používaly na finanční a realitní spekulace. Výsledkem je realitní bublina a růst nájmů nad možnosti běžných nájemníků. Pomoc přinesla zhoršení situace běžných spotřebitelů.

Corbynova myšlenka „kvantitativního uvolňování pro lidi“ chce tuto chybu napravit, ale snáze jí porozumíme po zušlechtění Ellen Brownovou, známou teoretičkou bankovnictví v rukou veřejných institucí. Vidí to jako příležitost, kdy by centrální banka odkupovala dluhopisy různých fondů a institucí, které byly vydány na financování veřejných a zelených projektů. Tyto peníze by zamířily do reálné ekonomiky, kde by vytvářely hmatatelné hodnoty i pracovní místa.

https://www.counterpunch.org/2015/09/03/quantitative-easing-for-people-jeremy-corbyns-radical-proposal/

Také labouristický volební program Manifesto 2017 klade velký důraz na vznik veřejných finančních institucí. Kdyby se veřejnosti toto ryze levicové pojení nelíbilo, strana by nedoskočila na dosah konzervativců, od kterých ji dělila jen dvě procenta.

Je tu především návrh na vznik Národní investiční banky, jakou má třeba Německo (KfW) nebo funguje od počátku brettonwoodských institucí jako Světová banka. Tato veřejná banka s výpůjčním potenciálem 250 miliard liber by přednostně sloužila malým a středním firmám, které jsou páteří ekonomiky a tvoří 60 procent míst soukromého sektoru. Přitom jsou budoucností ekonomiky díky novým technologiím. Proto taky Labour Party je – jak v Manifestu zdůrazňuje – „stranou malého podnikání“.

https://labour.org.uk/manifesto/

http://labour.org.uk/wp-content/uploads/2017/10/National-Investment-Bank-Plans-Report.pdf

Jak by Národní investiční banka fungovala? Podporovala by síť menších bank v každém regionu, které by se zaměřovaly na „inkluzívní růst ve svých komunitách“ a poskytovaly peníze „malým podnikům, družstvům a inovativním projektům“, ležícím mimo zorné pole komerčních bank. Poskytovaly by trpělivé finance, dlouhodobé zdroje pro projekty náročné na výzkum. V tomto směru by byly nástrojem průmyslové strategie země a jejích priorit.

Labouristé zároveň trvají na přísném oddělení běžného a mnohem riskantnějšího investičního bankovnictví, aby se krize neopakovala a vklady střadatelů byly lépe ochráněny. Nicméně staré krachy mohou být taky k něčemu dobré. Je tu úvaha, že by se dala rozčlenit Royal Bank of Scotland, která byla za finanční krize vládní pomocí fakticky znárodněna, a také z této banky mohla vzniknout síť bank pro potřeby malých firem, družstev a lokálního rozvoje. Zároveň by byly chráněny jejich místní pobočky. Ty by nebylo možné zavřít všude tam, kde je jasná místní potřeba.

Vedle toho labouristé navrhují daňovou podporu malým a středním firmám. Nejdou sice tak daleko jako Trumpova daňová reforma s totálním odpisem rozvojové investice v prvním roce, ale měly by být alespoň oproštěny od tíživé daně z nemovitostí (business rate). A veřejný sektor má jít příkladem ve včasném placení do 30 dnů.

Zvláštní pozornost je v Manifestu věnována družstvům a zaměstnaneckému spoluvlastnictví. Pokud jde o družstva, labouristé požadují novou právní úpravu, která by je zrovnoprávnila s jinými subjekty, jako je tomu v Německu nebo Spojených státech. Cílem je zdvojnásobit podíl družstevního sektoru a zavedení „práva na vlastnictví“, jinými slovy předkupního práva pro zaměstnance. Významná úloha je družstevnímu sektoru připisována i v městských a obecních veřejných službách, které by zaměstnanci přebírali do své režie. Nejde o privatizaci, ale „insourcing“, na rozdíl od „outsourcingu“, kdy se veřejná služba (za nějakou tu pozornost zadavateli) předá předražené soukromé firmě.

V privatizaci železnic, energie, vody a poštovních služeb vidí labouristé jasné škůdce. Společnosti veřejných služeb (utility) chtějí vrátit do veřejného vlastnictví. V energetice by to navíc usnadnilo přechod k decentralizovanému systému. Také voda by připadla síti regionálních veřejně vlastněných společností. A nakonec i pošta by se měla vrátit při nejbližší příležitosti do veřejných rukou.

Ještě loni, v době kdy se sepisoval, vypadal Manifest jako utopie, jako pouhý pokus připomenout se, když už je bitva prohraná. Jenže ona prohraná nebyla a nyní je jasná šance na vítězství. Čeká Británii prudký obrat doleva?

Jaroslav Maxmilián Kašparů

Jaroslav Maxmilián Kašparů 

21.2.2018 NaŠeptandě
Obyčejní smrtelníci v této zemi trpí oprávněnými pocity nespravedlnosti a křivdy, ale parní válec politiky a byznysu si vesele jede dál. A proč by ne! Sliby, fráze a široké úsměvy těch (všeho)schopných z...

 

Co se stalo s naší dobou?

Zažíváme vážnou krizi? Proč mají najednou lidé pocit, že se něco zlomilo, a cítí se zklamaní? Co nás v budoucnosti čeká?

Každý student lékařství je už od prvního ročníku studia veden svými profesory k tomu, aby si u každého pacienta položil dvě zásadní otázky – proč a jak.

Proč má nemocný potíže? Otázka diagnostická, která vede k určení choroby. Jak ji léčit? Otázka terapeutická, hledání cesty k uzdravení.

Je-li naše společnost nemocná, a ona bezesporu nemocná je, klademe si obě otázky všichni.

Až na několik vrcholných politiků, kteří mají většinou jiné starosti, než jaké musí řešit lid obecný.

Ovšem co hlava, to názor. Jedni ze současného stavu obviňují komunismus, jiní konzumismus, další neoliberalismus nebo hédonismus.

Z mého pohledu nepůsobí v této zemi tajemné abstraktní -ismy, ale hlavně tři silně zhoubné choroby:

Jiří Baťa
21. 2. 2018
Kolem tábora v Letech u Písku se toho v poslední době napsalo velice moc, avšak téměř v každém podání se vyskytovaly značné nepřesnosti o samé podstatě tohoto tábora. Velký vnos do takřka mystifikujících informacích vnesli sami představitelé romské entity, s hrou na city co nejtragičtěji a vykreslit utrpení svých soukmenovců a rodinných příslušníků co nejčernějšími tragickými barvami. Chtěli tím zřejmě umocnit a zdůraznit požadavky na uznání tábora v Letech za tábor, ve kterém měl být páchán holocaust, v němž hlavní obětí byli občané cikánského původu.

Tapin
22.2.2018  Zvědavec

Předchozí část
V minulém díle jsme upozornili na zvláštní program pořádaný administrativou USA pod názvem International Visitors Leadership, v jehož rámci americké ambasády vytipují ve státní správě, médiích a tzv. neziskovém sektoru hostitelské země vhodné osobnosti, které pak jsou zvány na několikatýdenní velmi dobře organizovanou, exkluzivně pojatou a nákladnou stáž placenou americkou vládou. Absolventi těchto pobytů se stávají ve vlastní zemi hlasateli amerických zájmů a prodlouženou rukou Washingtonu. V dnešní části se budeme opět věnovat konkrétním lidem, kteří tuto stáž absolvovali. Závěry si jistě uděláte sami.

Neziskovky

Americký vládní program International Visitors Leadership (dále jen IVL) absolvují kromě osob uvedených v předchozí části i další představitelé neziskového sektoru. Program absolvoval například i výkonný ředitel think-tanku Evropské hodnoty, Radko Hokovský, konkrétně program „Current U.S. social, political and economic issues for young European leaders“. Z think-tanku Evropské hodnoty se IVL zúčastnil také Jiří Kopal.

Těžká váha, Lucie Sládková, předsedkyně české mise mezinárodní Organizace pro migraci, International Organisation for Migration (IOM) rovněž absolvovala program International Visitors Leadership.

V roce 1994 absolvoval program IVL Oldřich Kužílek, který spolupracuje a vystupuje za Open Society Fund Praha George Sorose. A Oldřich Kužílek působil také jako zástupce Michala Kocába.

Když tu píšeme o Open Society fund Praha, tak zde pracuje i Jakub Mráček, který se účastnil amerického programu od 3. do 14. prosince 2012 s tématem „Civil Society – A Corner Stone of Democracy for Secretary Clinton's Dialogue with civil society“.

Další absolventkou programu je Magdalena Karvayová, koordinátorka projektů Romské iniciativy také v Open Society fund Praha, tedy tři lidé z Open Society Fund Praha, ke čtvrtému se dostaneme později v tématu LGBT komunity.

Dalším absolventem International Visitors Leadership z neziskového sektoru je předseda nevládní organizace EkonLab z.s. Jiří Skuhrovec.

Vlaďka Votavová absolventka programu IVL, specializace „Women in the Political and Social Sectors“, a zároveň působí ve vedení Asociace pro mezinárodní otázky AMO od září 2011 a od září 2014 působí jako místopředsedkyně asociace DEMAS - Asociace pro podporu demokracie a lidských práv.

Lucie Otáhalová působí v neziskovce La Strada ČR a zároveň se od 24. září do 15. října 2012 účastnila programu IVL, konkrétně specializace „Advocating for Human Rights and Civil Rights“.

Dále tu máme spolek Slovo 21 ředitelky Jeleny Silajdžić, který v roce 2015 obdržel celkem na grantech a dotacích 25.148.073 korun a je také podporován Norskými fondy resp. EEA Grants, čímž se na své stránce chlubí. Působí zde Martina Horváthová a Michal Miko, kteří se účastnili programu IVL.

Mimochodem pod hlavičkou ministerstva vnitra (konkrétně agentury pro sociální začleňování) ještě za Milana Chovance (ČSSD) běží program pro integraci nových cizinců v ČR. Spolupracuje na něm spolek Slovo 21 s islámským kulturním centrem Alfirdaus v pražské Libni.

U Olomouce sídlí centrum Sluňákov, což je centrum ekologických aktivit města Olomouc, jehož zaměstnanci se věnují environmentálnímu vzdělávání pro školy a veřejnost. Toto centrum spolupracuje s americkou ambasádou v Praze, takže by nás ani nemělo překvapit, že ředitel centra Sluňákov Michal Bartoš absolvoval třítýdenní stáž International Visitors Leadership.

Dalším absolventem International Visitors Leadership v rámci neziskového sektoru je Tomáš Vyhnálek, ředitel fundraisingu Člověk v tísni. Tomáš Vyhnálek třeba pléduje za to, aby lidé ve svých závětích odkazovali finanční dary neziskovým organizacím. On třeba tvrdí, že ve Velké Británii získal neziskový sektor prostřednictvím závětí 2,5 miliardy Dollarů.

Další absolventkou International Visitors Leadership je od února tohoto roku Lucie Mádlová, která je výkonnou ředitelkou Asociace společenské odpovědnosti, o.p.s.

Dalším absolventem International Visitors Leadership je David Zahumenský, který zároveň působí jako ředitel Ligy lidských práv.

Samozřejmě absolventi programu International Visitors Leadership pokrývají i feministická lobby, můžeme jmenovat například čerstvou absolventku programu IVL v roce 2017 Marcelu Linkovou.

Marcela Linková se zabývá genderovou sociologií, působí v Akademii věd v ČR v sociologickém ústavu, kde vede národní kontaktní centrum s názvem Gendera věda, a je také předsedkyní evropské Stálé poradní skupiny pro gender ve vědě a inovacích.

Cikánská lobby

Lýdia Poláčková, dříve vedoucí ostravské pobočky Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, se programu International Visitors Leadershipúčastnila už v roce 1999. Lýdia Poláčková se věnuje problematice romských menšin, předtím nastoupila na nově vzniklou pracovní pozici romský koordinátor při odboru sociálních věcí magistrátu města Ostravy, působila také jako členka rady vlády pro národnostní menšiny.

Zmínili jsme tu už absolventku programu International Visitors Leadership jménem Magdalena Karvayová, která působí v Open Society Fund Praha jako koordinátorka projektů Romské iniciativy.

Mezi dalšími absolventy International Visitors Leadership najdeme osobu jménem Miroslav Klempár, který působí jako organizátor romských komunit.

Absolventkou programu International Visitors Leadership je v předchozím díle zmíněná Jarmila Balážová, která působila jako tisková mluvčí exministryně školství Kateřiny Valachové a je zároveň členkou správní rady Romea o.p.s..

Dalším absolventem programu je Patrik Banga.

Patrik Banga sedí v dozorčí radě Romea o.p.s., a zároveň působí v dozorčí radě neziskovky In Iustitia. Už chápeme, proč je Radek Banga bratr Patrika Bangy tak urputně protěžován těmito kruhy? Už chápeme, proč náměstkyně pražské primátorky paní Krnáčové, Petra Kolínská, navrhla Radka Bangu na Cenu hlavního města Prahy? Už rozumíme, proč je členem sekretariátu náměstka Matěje Stropnického primátorky Adriany Krnáčové Vít Masare, další absolvent IVL? Už rozumíme tomu všemu, když víme, že Patrik Banga, člen dozorčí rady Romea, a člen dozorčí rady neziskovky In Iustitia je absolventem International Visitors Leadership?

Pro server Romea dlouhodobě psal David Beňák. David Beňák je dalším absolventem programu International Visitors Leadership.

Romea samozřejmě čerpá dotace z Norských fondů např. v rámci projektu navázání spolupráce s norskými organizacemi 70,000 korun nebo projektů s názvy „Pomoc Romům s prací“ či „Pomoc romským obětem nenávisti“. Další projekt „Náprava mediálního zobrazování Romů“ za 2,000,000 korun s popisem projektu „Mediální obraz Romů v médiích posilují nenávist“.

George Soros také podporuje romské studenty V Česku, a to prostřednictvím Romského vzdělávacího fondu Roma Education Fund, přičemž rozdělování stipendií koordinuje od roku 2010 občanské sdružení ROMEA.

Už jsem zmínil, že Patrik Banga je členem dozorčí rady neziskovky In Iustitia. Určitě si vzpomenete na kauzu červených karet proti prezidentu Zemanovi 17.listopadu 2014, kdy na transportní krabici České pošty byl uveden jako odesílatel americké velvyslanectví a jako adresát Šárka Kadlecová, bývalá aktivistka a zaměstnankyně amerického velvyslanectví.

Tato Šárka Kadlecová od roku 2010 pracuje v neziskovce In Iustitia.

Tedy In Iustitia je úzce spojená s akcí červené karty, In Iustitia, v jejíchž dozorčí radě sedí Patrik Banga, absolvent International Visitors Leadership. Tuto operaci s krycím názvem Red square - rudé náměstí spolu s americkou ambasádou, a Šárkou Kadlecovou spolupořádal i Tomáš Přikryl, který podepsal po prvním prezidentském kole v lednu 2018 výzvu 19 mantinelů Rekonstrukce státu z pera Karla Janečka.

Také bychom neměli zapomenout na absolventku International Visitors Leadership Katarínu Klamkovou, která do 7.12.2017 působila jako ředitelka IQ Roma servis.

LGBT lobby

Tak to jsou Romové, ale samozřejmě i LGBT komunita je pokrytá v rámci absolventů programu International Visitors Leadership.

Czeslaw Walek, absolvent programu International Visitors Leadership, také vystupuje v rámci Open Society fund Praha George Sorose. Czeslaw Walek organizoval druhý ročník Prague Pride, nad kterým převzala záštitu Jana Černochová (ODS). Jana Černochová je ve skupině poslanců, kteří předložili zákon umožňující adopci dětí homosexuálními páry. Czeslaw Walek organizovali třetí ročník pochodu Prague Pride. Czeslaw Walek je také nositelem ocenění velvyslanectví USA, Ceny Alice Garrigue Masarykové za rok 2011.

To bychom měli lobby feministek, cikánů, homosexuálů, jednoduše privilegovaných menšin, ale absolventi IVL působí i v židovském muzeu v Praze. Příkladem toho je Mgr. Michaela Sidenbergová. Ta kromě židovského muzea v Praze působí také jako členka správní rady Evropského institutu odkazu šoa, o.p.s., a Mgr. Michaela Sidenbergová absolvovala IVL v roce 2004.

Dalším absolventem programu IVL je Kumar SriVishwanathan, aktivista a uprchlík z Indie.

Dále mezi absolventy programu najdeme třeba Michala Veselého, ředitele rozvoje Nadace Partnerství v Brně, Jitku Bulantovou a další.

Ekonomové

Tomáš Holub je ředitelem sekce měnové České národní banky, a zároveň je absolventem programu International Visitors Leadership.

Dále se pobytu IVL konkrétně programu „U.S. financial system“ v roce 2007 účastnil ekonom Pavel Kohout, který byl jedním z angažovaných ekonomů v Realistech. Pavel Kohout působil dříve jako člen Národní ekonomické rady vlády NERV. To byl jeden z problémů, proč jsem považoval Realisty za nevolitelné, protože jak může člověk, který absolvoval americký výměnný pobyt zastávat ryze české národní zájmy? Američané si školí a hýčkají absolventy proto, aby přímo či nepřímo ovlivňovali nebo působili v jejich prospěch, ve prospěch americké ekonomiky.

Jak mohou tito ekonomové rozporovat smlouvy jako je TTIP, když byli školeni přímo v zemi, která tuto transatlantickou smlouvu iniciovala? Jak mohou zastávat národní ekonomické zájmy s touto průpravou?

Dále Aleš Michl, který působil jako analytik v Reiffeisenbank, a také byl členem think-tanku Veřejný dluh, se také účastnil od 3. do 24. března 2012, konkrétně programu „U.S. financial system and the global economy“.

Další absolventkou International Visitors Leadership je Petra Kubálková, obchodní manažerka OK System, nebo Michal Hrabí, který je manažerem startup projektu jihočeského inovačního centra a IVL se účastnil v červnu 2014, nebo Jiří Dastych, konzultant firmy Aclana.

Další absolventkou programu je Ing. Lucie Šancová, odborná asistentka společnosti EkoWATT.

Většina z nás jistě zná z častých vystupování v ČT profesorku politologie Vysoké školy ekonomické Vladimíru Dvořákovou. Ta rovněž absolvovala americký program International Visitors Leadership, je velmi častou osobou, která vystupuje opakovaně v ČT a ČRo, a rovněž přednáší na letních kurzech v ČR.

Novináři

Psali jsme tu už o setkání ohledně hromadných žalob v americkém centru Na Tržišti 13 na Malé Straně 7. prosince 2017, kdy toto setkání moderoval šéfredaktor reportážní publicistiky ČT Marek Wollner.

Další absolventkou programu International Visitors Leadership je reportérka ČT Nora Fridrichová.

Další absolventkou programu IVL je Julie Hrstková. Julie Hrstková je komentátorkou Bakalových Hospodářských novin. Ta se od 9. do 27. února 2015 zúčastnila programu „The Contemporary U.S: Economy Financial Markets,Trade, and Economic Development“.

Když jsme u těch Bakalových novin: Dalším absolventem International Visitors Leadership je Ondřej Kundra, vedoucí rubriky Fokus Bakalova časopisu Respekt. Je známo, že ÚOOZ začal využívat vytipované novináře z Bakalova koncernu Ekonomia k řízeným únikům informací z různých sledovaček,vyšetřovacích spisů a odposlechů. Kromě Sabiny Slonkové (Neovlivní.cz) se jedná o Martina Fendrycha (Aktuálně.cz, jehož spoluzakladatelem je Jakub Unger, vlastník vydavatelství Dead Line Media, s.r.o., vydává Neovlivni.cz,a přítel Sabiny Slonkové, jinak většina redaktorů do Aktuálně.cz přišla z Bakalových Hospodářských novin), dále Ondřeje Kundra z Bakalova Respektu. To jsou novináři, kteří podle mnoha zdrojů mají úzké propojení na operativce z bývalého Šlachtova ÚOOZ. Tady vznikají obrysy linie, která vede od Lenky Bradáčové k dalšímu absolventovi programu Ondřeji Kundrovi z Bakalova Respektu, tomu byly cíleně předávány informace z ÚOOZ, protože Robert Šlachta se úzce zná s Lenkou Bradáčovou. Vzpomeňme schůzku Lenky Bradáčové a Roberta Šlachty s Václavem Moravcem v restauraci U Přístavu na pražské Zbraslavi, nebo rovněž schůzky Lenky Bradáčové, Roberta Šlachty, Pavla Zemana, nejvyššího státního zástupce, a Ivo Ištvana, vrchního prokurátora s bývalým americkým velvyslancem Andrewem Schapiro v brněnské restauraci Rialto.

Tedy ještě jednou, Lenka Bradáčová, absolventka International Visitors Leadership, má úzké vazby na Roberta Šlachtu z ÚOOZ, a ti předávali cílené informace Ondřeji Kundrovi do Bakalova Respektu, dalšímu absolventu IVL. Takhle to pravděpodobně je samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno, ale když si narýsujeme leitmotiv v rámci pozadí všech zainteresovaných osob, které absolvovaly IVL a zároveň řadu těch schůzek, krásně to nasvítí dané vazby a spojení mezi všemi, které dříve nebyly tak patrné.

Dalším absolventem programu International Visitors Leadership v roce 2013 je Libor Balšínek. Nyní vlastní server Echo24, a Echo24 financuje bývalý šéf společnosti Patria Finance Jan Klenor, a právě investiční banku Patria Finance založil v roce 1993 Zdeněk Bakala, čili Echo24 je projekt financovaný z finančního kapitálu a zdrojů blízkých Zdeňku Bakalovi.

Sám Dalibor Balšínek mezi lety 1996 až 1998 pracoval jako politický reportér na Nově, v roce 1999 byl jmenován ředitelem tisku a PR Nova, od roku 2009 působil v představenstvu mediální skupiny Mafra. Fungoval tam jako ředitel a šéfredaktor za Lidové noviny a internetové aktivity skupiny. Nyní je vydavatel a šéfredaktor Echo24, jehož financování jsme už probrali.

Dalším novinářem, který absolvoval americký program je Jan Horčík, který působil jako šéfredaktor magazínu Hybrid.cz. V březnu 2012 se programu IVL účastnil Michal Hudec, vydavatel portálu Energia.sk. Zajímavá je také další absolventka programu International Visitors Leadership Adéla Dražanová, která působila jako vedoucí zahraniční redakce mediální skupiny Mafra. Dalším absolventem programu je Václav Sochor, který působí jako šéfredaktor týdeníku Marketing & Media. Mezi absolventy programu najdeme třeba ředitele rádia Olomouc jménem Pavel Hekela.

Další segmenty hospodářství

Další absolventkou programu International Visitors Leadership je Jitka Schmiedová, která působila jako viceprezidentka pro lidské zdroje Vodafone Czech Republic. Absolventem programu IVL je také Pavel Novák, který působil jako manažer českého plynárenského svazu. Dalším absolventem programu je Ing. Daniel Bubenko, dříve působil jako vedoucí střediska energetiky a životního prostředí a také jako energetický auditor CITYPLAN spol. s r.o., Praha, nebo Ing. Tomáš Voříšek, project manager SEVEn Energy s.r.o., Praha. Oba dva se v rámci IVL účastnili „New Approaches in Smart Grid Technologies“.

Další absolventkou programu je Ing. Jana Caletková, Ph.D., která působila jako vedoucí oddělení vodního hospodářství, energetiky a bezpečnosti potravin. Dále pracuje ve společnosti AF-CITYPLAN, s r.o., a jak jsme zmínili absolvovala program „Water and Energy Efficiency, Energy Performance Contracting“.

Školství

Další už zmíněnou absolventkou amerického programu je Monika Šimůnková, která Od 16. února 2011 působila v Nečasově vládě jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva, ale s příchodem Sobotkovy vlády působila jako poradkyně exministryně školství Kateřiny Valachové. Mluvčí Kateřiny Valachové byla další absolventka International Visitors Leadership, Jarmila Balážová. Ta současně působí ve správní radě společnosti Romea o.p.s.

Dalším absolventem programu IVL je Jaroslav Mašek pedagog na Gymnáziu Duhovka a koordinátor ICT na Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze. Funkce koordinátora ICT znamená informační a komunikační technologie. Další člověk z Karlovy univerzity, institutu mezinárodních studií, který absolvoval IVL je Ondřej Klípa.

Dále třeba profesor Milan Hořínek, Mgr. Marie Hrachovcová, nebo Mgr. Eva Valentová ze Západočeské univerzity. Tak ta absolvovala program IVL v roce 1999. Eva Valentová byla rovněž členkou správní rady Open Society Fund Praha George Sorose.

Když jsme u města Plzeň, tak další absolventkou IVL byla v roce 2010 Šárka Havlíčková. Šárka Havlíčková se od roku 2008 podílela jako externí konzultantka na vzniku Programu rozvoje kultury města Plzně 2009 – 2019 a dále jako odborná poradkyně v rámci kandidatury města na titul Evropské hlavní město kultury 2015.

Dalším absolventem programu International Visitors Leadership v srpnu a září 2010 je JUDr. PhDr. Marek Čejka, Ph.D., který působí na ústavu mezinárodních vztahů na CEVRO institutu, jež řídí Ivan Langer.

Dalším absolventem IVL je Ing. MiroslavNeulinger, který působí na Vysoké škole Báňské v Ostravě. Další absolventkou programu IVL je Šárka Zahálková. Ta absolvovala studium galerijního managementu a obor animovaná tvorba na fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Šárka Zahálková absolvovala IVL v roce 2015.

Další absolventkou programu IVL je Martina Ježková, která je zároveň finanční manažerkou Centra jazykového vzdělávání Masarykovy univerzity. Další člověk na Masarykově univerzitě konkrétně vedoucí institutu mezinárodního politologického ústavu je prof. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D., který rovněž v říjnu 2006 absolvoval americký vládní program IVL.

Vedení junáka spolu se sdružením „Na Zemi“ v roce 2016 vydalo příručku,Téma uprchlictví na táboře – Informační a metodická podpora http://www.nazemi.cz/sites/default/files/kpz_k_uprchlictvi_na_tabory.pdf. A jedním z lidí, kteří se podíleli na přípravě této metodické příručky je Linda Janků, která pracuje v Centru pro lidská práva a demokratizaci, je asistentkou a doktorandkou na Katedře mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity a právničkou v Kanceláři ombudsmanky Anny Šabatové. Program IVL v rámci dívčího skautingu absolvovala také Anežka Novotná.

Tady vidíme, jak mají Američané pokryté svými lidmi základní páteřní síť českých univerzit, ať jde o Karlovu univerzitu, Západočeskou univerzitu v Plzni, nebo brněnskou Masarykovu univerzitu. Západočeské univerzitě, která na své projekty čerpá dotace od amerického velvyslanectví v Praze, se budeme věnovat jindy.

Zdravotnictví

Dalším absolventem programu International Visitors Leadership je Pharm Dr. Stanislav Havlíček, bývalý viceprezident České lékárnické komory, MUDr. JanMarounek, kardiochirurg Nemocnice Na Homolce, Lukáš Velev, ředitel Nemocnice Jihlava. Jak Stanislav Havlíček, Jan Marounek, tak i Lukáš Velev, všichni absolvovali tento americký vládní program v srpnu a září 2011 se zaměřením na zdravotnictví a IT technologie v rámci tohoto oboru.

Dalším absolventem projektu je Doc. MUDr. PhDr. Jan Payne, PhD. Působí zároveň jako předseda Společnosti lékařské etiky Jana Evangelisty Purkyně.

Absolventem amerického vládního programu je také Miloš Rejchrt. Farář, chartista, překladatel z francouzštiny, autor písní (skupina Berani). Sedm let byl redaktorem náboženské redakce ČRo.

Závěr

Jak vidíte, mezi absolventy tohoto amerického vládního programu International Visitors Leadership jsou čeští vrcholoví politici, pracovníci ministerstev, nevládních organizací respektive neziskového sektoru, představitelé médií, čili široká škála novinářů, akademici, experti v různých segmentech hospodářství.

Vidíme skutečně, že Američané obsazují klíčové pozice vlivnými lidmi, které uplatili exkluzivním pobytem v USA (jak málo stačí, že? Jidáš prodal Ježíše za třicet stříbrných).

Mnozí nás obviňují, že si vymýšlíme hoaxy, když uvádíme spekulativní skutečnost, že mnoho zlého v této zemi včetně vstřícného postoje některých vůdců vůči migrantům je nepřímo řízeno z USA. Když se ale podíváme na ten obrovský zástup lidí proškolených americkým programem International Visitors Leadership, ať už se jedná o politiky zejména z Top09, Helena Langšádlová, Jan Chvojka, Patricie Kotalíková,Marek Ženíšek nebo ODS Petr Nečas, KDU/ČSL Pavel Bělobrádek, také Jan Farský STAN Jan Korytář bývalý liberecký primátor, ať se jedná o neziskový sektor Radko Hokovský a Jiří Kopal z Evropských hodnot, Lucie Sládková, těžká váha předsedkyně české mise mezinárodní Organizace pro migraci, Oldřich Kužílek, Open Society fund Praha, Jiří Skuhrovec z EkonLab, La Strada, Slovo 21,Tomáš Vyhnálek fundraising Člověka v tísni, Patrik Banga Romea, In Iustitia, Katarína Klamková IQ Roma servis, David Zahumenský Liga lidských práv, ale také řada novinářů, Nora Fridrichová z ČT, Julie Hrstková z Hospodářských novin, Ondřej Kundra z Respektu, Dalibor Balšínek z Echo24, Adéla Dražanová z Mafry, máme tu i vrůstání amerických vlivů přímo do české politiky na vnitru Jitka Gjuričová, Lenka Bradáčová vrchní státní zástupkyně, spravedlnost a justice Anežka Janoušková, Kateřina Hamáčková a Adam Hexner, prostě vrcholová politika, různí náměstci třeba Vít Masare, náměstek Matěje Stropnického, neziskový sektor, novináři, zástupci justice. Instalace všech těchto lidí, kteří prošli americkým školením, nám logicky nabízí otázku, jak je možné, že všichni tito lidé tak horlivě škodí?

Jak je možné, že celá ta masa angažovaných osobností, celý ten obrovský zástup politiků, neziskovek, novinářů, ministerstva justice, ministerstva vnitra, všichni hovoří jedním hlasem a většinou v mnoha ohledech proti zájmům občanů této země? Jaké centrum, jaká škola, jaká průprava všem těmto osobnostem diktuje, aby prosazovali tentýž názor?

Není náhodou tím společným jmenovatelem právě americký vládní program International Visitors Leadership, který tito jednotlivci všichni do jednoho absolvovali?

Poznámka editora Zvědavce:

Tapin odvedl vynikající práci. Musela to být mravenčí práce, podle toho, co mi řekl, všechno našel na internetu, většina výše jmenovaných se k účastí v IVL hrdě hlásí a sama to na sebe bonzuje. Jenže když se spojí body, udělá se seznam všech absolventů IVL a vedle se položí seznam těch, kteří škodí naší zemi ať už vstřícným postojem k migraci nebo propagací úchylných praktik vedoucích k rozpadu rodin, feminismem, genderismem, eurohujerstvím, fanatickou rusofobií, nenávistí k našemu vlasteneckému prezidentovi, povyšováním práv menšin nad práva většiny, destrukcí vzdělání a dalšími rozkladnými trendy, zjistíme, že ty seznamy jsou téměř identické. To nemůže být náhoda.

Je tragédií pro náš národ, že tohle všechno jsme už zažili, teď to zažíváme znovu, jen v obráceném gardu. Dříve se jezdilo školit se do Sovětského svazu; zažil jsem obojí a musím říct, že dnes je to mnohem nebezpečnější, destruktivnější, rafinovanější. Tehdejší propaganda byla průhledná a lidi se jí smáli. Dnešní propagandu si řada lidí vůbec neuvědomuje.

Chtěl bych poprosit čtenáře o shovívavost, co se týče občasných chyb a prohřešků proti češtině. Snažil jsem se to opravit, ale je to dlouhý text a sám někdy nerozumím, co chtěl autor říci.

Eric Best
22. 2. 2018 Final Word