Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Představa německého politologa: Na místě ISIL se objeví obrovská a velmi nebezpečná síla

$
0
0

25. 10. 2015    zdroj
Německý politolog, ředitel pro vědu Rusko-německého fóra Alexander Rahr se domnívá, že období ochlazení vztahů mezi Ruskem a USA se chýlí ke konci a že Porošenko bude nucen uznat autonomii Donbasu. Uvedl to ve vysílání kanálu TVC.


O novém světovém řádu

"Světový řád, který je nyní zakládán v Sýrii, na Blízkém východě. Tam je nutno stabilizovat situaci. Sýrie se rozpadla, rozpadá se Irák. Afghánistán jako stát nefunguje. Takové destabilizující tendence mohou zasáhnout Egypt, Pákistán a Turecko. Myslím si, že Rusko na to nebude mít ani sílu, ani politickou vůli, ani možnosti. Vedoucí představitelé mezinárodního řádu to musí udělat společně. Unipolární svět už není. Američané nemohou být ve vedení celý život. A přijde okamžik, kdy Amerika bude souhlasit se spoluprací s Ruskem."

Uprchlíci v Evropě - je to nadlouho?

"Jsou první průzkumy veřejného mínění uprchlíků, kteří k nám přicházejí. 90% Syřanů říká, že se vrátí do své vlasti, pokud tam bude pořádek. Proto je problém spíše s Afghánci, Íránci, Iráčany, kteří přišli do Německa a téměř nevěděli, jak tam přežít. Obávám se, že v tomto prostředí bude vznikat islámský extremismus."

O vztazích mezi Ruskem a Západem

"Kdyby nebyl takový proud uprchlíků, ruská politika v Sýrii by byla posuzována čistě negativně. Prezentovalo by se to jako druhý Afghánistán. Ale jakmile Amerika, Turecko, Írán nebyly s to udělat v Sýrii pořádek, všichni se upínají na to, že Rusko bude schopno to udělat. Proto Evropa říká, že Rusko má pravdu a Asad zatím musí zůstat u moci. "

O minských dohodách

"Všichni doufáme - i v Rusku i v Německu i v Evropě, že minské dohody začnou fungovat. Před dvěma měsíci se už přestalo doopravdy střílet na Donbasu. Myslím si, že Porošenko prostě bude muset uznat autonomii tohoto regionu. Na hranici Ruska a Ukrajiny posiluje svou úlohu OBSE. Dokonce i vicekancléř Německa řekl, že v případě, že nastane úspěch minských dohod, pak bude možno konečně odstranit sankce. Takže v Německu je pozitivní postoj."

Zaznamenali Evropané vlastní chyby v postoji k Ukrajině?

"Ano, zaznamenali. Přinejmenším v Německu, kde už před rokem řada vedoucích představitelů země přiznávala, že se Ukrajina neměla stavět před volbu mezi Západem a Východem. Bylo možné se domluvit, že východní oblasti Ukrajiny by byly zaměřeny na ruskou ekonomiku, a západní na Západ. Propásli jsme velkou šanci pracovat společně. "

O vzájemných očekáváních mezi Ruskem a Západem
"Otázka o vzájemných nesprávných očekáváních. Rusko pomohlo Německu se sjednotit. Bez politiky Gorbačova, Jelcina by všechno neproběhlo tak rychle, nebylo by stažení ruských vojsk z NDR. A byla naděje, že právě Rusko spolu s Německem budou řídit záležitosti v Evropě.

Ale dnes je Německo zakotveno do kontextu transatlantických vztahů. Všichni němečtí politici absolvují stáž v Americe, na univerzitách a ve školách. Celá Evropská elita je nakažena myšlenkou - vybudovat alespoň v Evropě demokracii západního modelu. A k Rusku byl postoj následující: ano, bude klopýtat, ale přijde k demokracii. Ale za Putina to je teď jiné Rusko - se svými ideami, zájmy. Už neklepe na dveře EU a NATO."

O pozici Číny

"Číňané jsou velmi mazaní. Chtějí se stát velkou mocností, ale aby práci při "potyčkách" se Západem provedlo Rusko, a potom se tiše domluví s týmiž Američany nebo Evropany. Jejich výhodou je, že jsou od nich odděleni Ruskem a Tichým oceánem. "

Prognóza pro budoucnost

"V letech 2024-2025 budou na světě tři bloky: transatlantický blok, kde Evropa bude ještě blíže k Americe prostřednictvím vytvoření zóny volného obchodu, euroasijská aliance - Rusko, Čína a Indie, a, bohužel, ISIL - možná pod jiným názvem. Tam se objevuje obrovská, velmi nebezpečné a děsivá síla. Tam je silné protizápadní, protiruské, protikřesťanské hnutí, které nelze vojenskými údery zničit. Je to velmi nebezpečná ideologie, která přitahuje mladé lidi. Je tam mnoho nezaměstnaných, mnoho lidí připravených bojovat. "

O vyhlídkách Ruska 

"Všichni víme, že Rusko má dva trumfy: armádu a jaderné zbraně. A možná - vertikálu Putinovy moci. Ale nemáte tak rozvinutou ekonomiku, jak by bylo třeba. Nejlepší způsob, jak udržet mír, je skrze ekonomiku. Bylo by dobré, kdyby byla v Rusku vyvinuta střední třída, ale to ještě není na dohled."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Z internetu: Gazdíkovi to zřejmě opět nedocvaklo

$
0
0
Skeptik a jura-p
25. 10. 2015         zdroj
Delegace 29 občanů ČR cestovala do Uljanovska letadlem Armády České republiky.
Z hlediska mezinárodních vztahů se nejednalo o tzv. Státně důležitý let (SD let), který má nárok na speciální zacházení. Proč? Protože tuto výsadu mají lety přepravující Prezidenta, Premiéra, Předsedy Parlamentu nebo Předsedy Senátu a jim na roveň postavených představitelů státu (třeba král je postaven na roveň prezidenta).


Nikdo takový se na palubě letadla nenacházel, byl tam "pouze" místopředseda Parlamentu, a ten takovouto výsadu nemá.
Letadlo nepřeváželo oficiální státní návštěvu, ale "jen"účastníky pamětní akce.
Přeprava byla prováděna vojenským letadlem, ale dle civilních leteckých předpisů.
Co se civilní letecké přepravy týče, tak pravidla stanovuje Chicagská smlouva z roku 1944 a rozpracovávají dokumenty ICAO. Tato pravidla zahrnují i tzv. "letecké svobody", určující, co mohou letadla cizího státu na území jiného státu dělat.

Základních 5 leteckých svobod jsou:
1. svoboda - právo přeletu cizího teritoria bez přistání;
2. svoboda - právo přistávat na cizím teritoriu z jiných než obchodních důvodů (např. tzv. technical landing);
3. svoboda - právo letu a přepravy nákladu z vlastního teritoria do cizího teritoria;
4. svoboda - právo letu a přepravy nákladu z cizího teritoria do vlastního teritoria;
5. svoboda – právo letu a přepravy z bodu v cizím teritoriu do dalšího cizího teritoria a zpět v návaznosti na 3. a 4. svobodu tzv. kabotážní právo (kabotáž)
Kabotáž znamená právo přepravy mezi body na území téhož cizího státu a prakticky se neuděluje.

Mezinárodní letecká dohoda mezi Českou republikou a Ruskem zahrnuje 1., 2., 3. a 4 svobodu, přičemž 3. a 4. svoboda jsou omezeny na konkrétní letecké dopravce a konkrétní letiště. Pátá svoboda zahrnuta samozřejmě není.

To, že si česká strana vymyslela, že nepůjde o normální přepravu na místo určení = mezinárodní let až do Uljanovska, ale že v Moskvě přistoupí cestující na trase Moskva - Uljanovsk (tj. vnitrostátní let) tak cestující z Prahy museli v Moskvě vystoupit a projít celní a pasovou kontrolou, aby mohli pokračovat jako vnitrostátní let.
To bylo OK, to zajistili státní úředníci - pasovák a celník - a vše bylo dle pravidel.
Pak ale došlo k nástupu do letadla ... a místo 29 cestujících v režimu tzv. tranzitu (přiletím a odletím tím samým letadlem a mezi příletem a odletem není doba delší než 24 hodin) přišlo ještě 11 osob v režimu kabotáže. Pokud letištní personál neměl přímo udělenou výjimku od ruského ministerstva dopravy, tak je prostě nemohl nechat nastoupit a odletět.

Chyba je tedy buď v tom, že česká strana zapomněla požádat o výjimku z kabotážního práva (de facto udělení 5. svobody pro tento let), nebo ruská strana opomněla tuto žádost vyřídit a česká strana se neozvala.
V každém případě leží část odpovědnosti (možná celá) na českém Ministerstvu obrany.
 
jura-p dodává:
Když to řeknu jednoduše, tak vojenské letadlo České republiky provádělo vnitrostátní přepravu cestujících na území jiné země, ač armáda ČR není leteckou společností, která je zaregistrovaná v této zemi a tato vnitrostátní přeprava osob jí nebyla schválena příslušnými orgány země.
Výjimku nakonec obdrželi a trvalo to jen několik hodin, slušelo by se poděkovat za velkorysost.

Zdechl kůň, bude se přepřahat?

$
0
0
Jiří Baťa
25. 10. 2015
Je logické, že některým lidem se „sloní“ paměť, bonmoty a různé špičkování prezidenta Miloše Zemana zajídají až k nevíře. Prostě není to jejich člověk, není to ten prezident, kterého by si na Pražském hradě představovali, jednoduše řečeno, je to člověk, který jim velmi, ale opravdu velmi vadí a proto musí být činěno vše, aby byl odstraněn. 



Protože se jim to však bohužel nedaří, o to větší je averze a zloba ke všemu, co prezident Zeman odlišného řekne a čemu rádi nejen naslouchají, ale i srdečně tleská velká část občanů. Zášť z toho plynoucí je potom horší, než když praskne žluč. Ale k věci.

Není to tak dávno, kdy prezident Zeman, s odkazem na jisté noviny veřejně prohlásil (aniž by tím něco konkrétního sledoval), že renomovaný předválečný novinář Ferdinand Peroutka se o Hitlerovi vyjádřil, že „je gentleman“. Za tato slova byl osočován, pranýřován, tepán, ostouzen, natahován na skřipec ale i jinak morálně lidsky a mediálně dehonestován. Možná z ješitnosti, možná z nevědomosti či v upřímné (zda-li) snaze obhájit pověst svého dědečka od Zemanova „křivého a lživého nařčení“, s podporou, na popud přátel, prezentujících se z představitelů pražské kavárny, pravdoláskařů, havloidů, sluníčkářů, rozhodla se vnučka Ferdinanda Peroutky, paní Kaslová (žena bývalého primátora Prahy), soudní cestou donutit M. Zemana k omluvě a bezpochyby i k nějaké finanční satisfakci za pomluvu, křivé nařčení a pošpinění dobrého jména svého dědečka Ferdinanda Peroutky. Tato nechutná kauza nemá dosud definitivní rozuzlení, protože předložené tiskové důkazy jsou, jak jinak, příslušnými „odborníky“ považovány za podvrh a falsa. Ale jak to tak bývá, pravda se záhy ukáže. Zvláště, blýská-li se na lepší časy, čemuž nasvědčují skutečnosti pocházející, světe div se, ze Slovenska.

Aby toho nebylo (na F. Peroutku) málo, co se v českých médiích, ale hlavně na politicko-kavárenské scéně v poslední době odehrávalo, co čert nechtěl, do této šlamstyky se zamíchaly i slovenské média. A nelze to považovat za nic bezvýznamného, protože jak bylo zjištěno ve slovenském periodiku „Národnie noviny“, které dle otevřených zdrojů dlouhá léta platily za prestižní deník a byly nejdéle vycházejícími slovenskými politickými novinami , vyšel 12. května 1933 článek, nazvaný „Máme ještě zákon na ochranu republiky?" V něm autor reagoval na informace o rozhovoru, který Ferdinand Peroutka poskytl maďarskému novináři Ivorovi Dénešovi a dle autora se v něm Peroutka vyslovuje „za revizi hranic republiky Československé“, čímž, jak se domníval, spáchal zločin paktování s nepřítelem. Bližší informace o tom, co všechno pan Peroutka ve svém interwievu s maďarským novinářem řekl, lze nalézt zde.

Jestliže se prezident M. Zeman pouze vyjádřil, resp. zmínil o tom, že Ferdinand Peroutka v jistém, dosud neidentifikovaném článku napsal, že „Hitler je gentleman“, pak to bylo vše, co k jeho osobě v souvislosti s tímto článkem řekl. Výše citované slovenské Národnie noviny z r. 1933 však perem autora článku „ Máme ještě zákon na ochranu republiky?“ sděluje mnohem víc a mnohem konkrétněji, co by mohlo být opodstatněnou pohnutkou paní Kaslové k nějakým reakcím a odezvám, i když lze pochybovat, že se k těmto informacím bude vůbec veřejně hlásit. Faktem zůstává, že iniciátoři výpadů proti M. Zemanovi s tvrzením, že nemá pravdu a žádostí o předložení důkazu in natura, tj. novin s článkem, kde je tento výrok citován, je nicotné proti tomu, co uvádí Národnie noviny z r. 1933, jen stručně: „My na pana Peroutku žalujeme a udáváme ho: Všem kompetentním úřadům. Pan Ferdinand Peroutka, redaktor Lidových novin, pražský obyvatel, dal maďarskému novináři Ivorovi Dénešovi interview, ve kterém se vyslovuje pro revizi hranic republiky Československé, čímž spáchal zločin paktování s nepřítelem. Žádáme, aby byl soudně stíhán a za svůj pobuřující čin přísně trestán,“ zakončuje slovenský novinář nebývale odsuzující text na Peroutku v Národních novinách z 12. května 1933. Pokud by snad na tyto informace paní Kaslová nereagovala, měla by se velmi uctivě omluvit M. Zemanovi.

I když nebyl M. Zemanem „údajný“ článek F. Peroutky dohledán, nedávný počin Akademie věd ČR by ovšem mohl dát zapravdu prezidentově teorii. Ta spočívá v tom, že Miloš Zeman mohl článek „Hitler je gentleman“ číst z prvního vydání Přítomnosti, jelikož každé číslo mohlo mít i více vydání. Bylo celkem běžné, že články v novinách a časopisech byly státem často cenzurovány, pokud porušovaly platné zákony. Článek, který ve vydání nezcenzurované verzi Přítomnosti našli vědci, obsahuje Peroutkovo tvrzení, že Hitler je génius. A právě i tento text byl v dalších vydáních stejného čísla zabaven cenzorem v rámci zákona na ochranu republiky. Zda o těchto skutečnostech byla nebo je také informována paní Kaslová, resp. jaká byla, je nebo bude její reakce na tyto skutečnosti se teprve uvidí.

Zdá se, že boj se Zemanovou „sloní“ pamětí je stejně marný, jako pověstný „boj s větrnými mlýny“! Smutné na tom ovšem je, že paní Kaslové, ani jejím přátelům nejde primárně o pravdu jako takovou (jiných důkazů o Peroutkově podlézavosti či nadbíhání, dnes se tomu říká rektální alpinismus, fašistickému režimu a Hitlerovi zvlášť, je celá řada), ale je to jeden z mnoha způsobů nechutných a podpásových útoků, vedených antizemanovci vůči prezidentovi. Lze si jen přát, aby objev ve slovenských „Národních novinách“ z r. 1933 nezapadl, aby byl konfrontován s výrokem a odkazem Miloše Zemana na Peroutkův článek „Hitler je gentleman“. V prvním případě, kdy byl zahájen útok na prezidenta Zemana zdá se, došly síly a jak se říká, zdechl kůň. Zda vzhledem k novým slovenským poznatkům bude mít paní Kaslová odvahu i nadále s M. Zemanem být ve při a bude přepřahat, se uvidí.

Rezignoval velitel koaličních sil proti IS

$
0
0

25. 10. 2015      zdroj
Informační služba BBC informovala o rezignaci amerického generála Johna Allena, velitele sil mezinárodní koalice, jež provádí operace proti teroristické skupině "Islámský stát" v Iráku a Sýrii.


Allena, který zastával tento post něco málo přes rok, nahradí jeho zástupce Brett Makgark. Generál si vysloužil uznání, protože úspěšně sjednotil pod svým velením koalici jednotek ozbrojených sil 65 zemí. Zároveň je politika USA v Sýrii podrobována ostré kritice.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ministerstvo zahraničí USA se kvůli Rusku pohádalo s Pentagonem

$
0
0

25. 10. 2015       zdroj a původní zdroj
Američtí jestřábi důrazně od Baracka Obamy požadují vytvoření bezletové zóny v Sýrii, nehledě na problémy s ruskou armádou. Západní média se dověděla o tlaku na prezidenta USA Baracka Obamu a jeho vojenské poradce v otázce zřízení bezletové zóny nad Sýrií. 



Pro toto opatření nelobují pouze političtí odpůrci Obamy z Republikánské strany, ale dokonce i někteří členové jeho vlastního týmu včetně hlavy ministerstva zahraničí USA Johna Kerryho. Na rozdíl od nich podporuje neochotu prezidenta ke konfrontaci s ruskou vojenskou skupinou na Blízkém východě opatrný šéf Pentagonu Ashton Carter.

V Bílém domě se rozvinuly ostré debaty o potřebě rozhodnějších akcí v Sýrii na pozadí zpráv o úspěších vojenské operace VKS Ruska a stupňující se krize s uprchlíky v Evropě. Kerry a Carter projednávali tyto otázky v pondělí pod dohledem Susan Riceové, která je Obamovou poradkyní pro národní bezpečnost, ale jejich debata skončila bez výsledku, píše The New York Times.

Začátkem října mluvčí Bílého domu Josh Ernest již novinářům vysvětloval, že pokus o vytvoření bezletové zóny nad Sýrií s sebou nese přímou vojenskou konfrontaci s Ruskem, ale i bez toho takový úkol "vyžaduje značné zdroje", včetně velkého počtu letadel a vojenského personálu, technických pracovníků a pátracích a záchranných týmů, avšak vláda se zavázala snížit "nezodpovědné výdaje" na obranu.

Ashton Carter i tentokrát uvedl stejné důvody, které však hlavu americké diplomacie nepřesvědčily. John Kerry požadoval použití letadel "na ochranu Syřanů před ostřelováním" vládní armádou Bašára Asada. Samotný Obama raději na jednání nešel, ale jeho stoupenci byli "znejistěni", píšou noviny.

O týden dříve kandidát na prezidenta USA za Republikánskou stranu, úřadující guvernér New Jersey Chris Christie nazval Baracka Obamu slabochem a poradil mu, aby s Ruskem v Sýrii neměl slitování a vyjádřil tím obecnou náladu v táboře republikánů.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Americký kongresman: setkáním s Asadem v Moskvě nám Putin dává mat

$
0
0

25. 10. 2015    zdroj včetně původního
Ve vysílání CNN republikán Michael McCaul, předseda výboru pro národní bezpečnost Sněmovny reprezentantů Kongresu USA ohodnotil jednání mezi Vladimírem Putinem a Bašárem Asadem.


"Je to hra velké mocnosti, prohlásil Michael McCaul, který v Kongresu zastupuje stát Texas. Náš prezident neměl strategii zahraniční politiky a Rusko toto vakuum vyplnilo, když uskutečnilo velké geopolitické uchopení moci."

Kongresman McCaul poukázal na rostoucí vliv prezidenta Ruska v regionu, jelikož se nyní stále více stran vtahuje do syrského konfliktu. "V současné době dochází zcela ke změně geopolitické rovnováhy ve světě, řekl Michael McCaul. A domnívám se, že prohráváme. Putin nám dává mat."


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ukrajinská groteska: Ukrajinci musí létat do Ruska „oklikou"!

$
0
0

Ukrajinská groteska: Ukrajinci musí létat do Ruska „oklikou"!



25. 10. 2015  První zprávy
 
Seriál, který by se dal nazvat „ukrajinskou groteskou“, má své pokračování. Aby se Ukrajinci dopravili do Ruska, musí používat zahraniční letecké společnosti a létat „oklikou“. 
 
Dnes totiž vstoupil v platnost zákaz letů mezi Ukrajinou a Ruskem. V tomto ohledu má Kyjev v úmyslu zvýšit počet letů západních společnosti létají do Moskvy „oklikou" přes Evropu.

Podle agentury TASS, to sdělil generální ředitel z Boryspilského mezinárodního letiště Eugene Dihne.

Iniciátorem zastavení letů mezi Ruskem a Ukrajinou se stal Kyjev, když 22.září uvalil sankce na ruské letecké společností. Za záminku si Jaceňukova vláda vzala skutečnost, že ruský letecký dopravce Aeroflot a jeho dceřiné společnosti létají na Krym. Zaskočené Rusko jen konstatovalo něco o patrné nesvéprávnosti činitelů Ukrajiny.

Moskva následně odpověděla recipročním zákazem pro ukrajinské společnosti.

23. října v Bruselu proběhly konzultace mezi Státní leteckou službou a Federální agentura pro leteckou dopravu, ale na zrušení zákazu to nemělo vliv.

Je jen s podivem, že si prezident Porošenko a premiér Jaceňuk stěžují na problémy v obchodních vztazích ze strany Ruska, ale sami přijímají sankce, které ovlivňují zcela zásadně obchodní vztahy, jako je právě zrušení ruských letů na Ukrajinu. Nemluvě o zbytečných komplikacích a nákladech občanů obou zemí. Stejně podivné je mlčení Západu o tomto, již na první pohled geografickém nesmyslu, z nějž budou mít nanejvýš prospěch cizí letecké společnosti.
 

(kou, prvnizpravy.cz, ridus.ru, foto: arch.)
 
Související:

Český překlad Závěrečné zprávy z vyšetřování katastrofy MH 17 –VI

$
0
0
vybral, přeložil a okomentoval JF
25.10.20154 Kosa zostra - vlkovobloguje.wordpress.com
 

... pokračujeme v našem seriálu překladů podstatných informací a shrnutí ze Závěrečné zprávy o vyšetřování sestřelu MH 17


 
 

 


 

 

  


   



   


Část B – Létání nad zónami konfliktů

7. Lety nad Ukrajinou: co dělaly Malajské Aerolinie a ostatní

7.9. Dílčí závěry
 
1. Jako operátor byla společnost Malaysian Airways zodpovědná za bezpečné provedení letu MH17 a tedy i za volbu letové trasy dne 17.7.2014. Způsob, jakým Malaysia Airways připravila a prováděla let, byl ve shodě s používanými pravidly. Malaysia Airlines se spolehla na letové informace a neprovedla žádné dodatečné hodnocení rizik. Malaysia Airlines rovněž neobdržela od ostatních operátorů nebo jinými kanály žádné signály, které by naznačovaly, že vzdušný prostor nad východní částí Ukrajiny není bezpečný.

2. Malaysia Airlines rovněž zodpovídala za bezpečí cestujících, kteří si zajistili let prostřednictvím společnosti KLM, se kterou sdílela let MH17. Protože KLM, stejně jako ostatní operátoři, neviděla žádné bezpečnostní důvody vyhýbat se vzdušnému prostoru nad východní částí Ukrajiny, KLM a Malaysian Airlines si nevyměnily žádné informace ohledně ozbrojeného konfliktu na tomto území.

3. Jen jediný operátor se rozhodl ukončit létání nad Ukrajinou z důvodu rostoucího neklidu v zemi. Toto rozhodnutí bylo učiněno v březnu 2014, tedy ještě před vypuknutím ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny.

4. Nakolik byla vyšetřovací komise schopna zjistit, poté již žádný z operátorů nezměnil kvůli ozbrojenému konfliktu na východě Ukrajiny z bezpečnostních důvodů trasy svých letů. To se nezměnilo ani po sestřelu letounu An-26 dne 14.7.2014, který byl podle ukrajinských představitelů proveden účinnějším zbraňovým systémem než MANPADS.

5. Data poskytnutá EUROCONTROLem ukazují, že v době od 14.7.2014 do 17.7.2014 včetně použilo vzdušný prostor nad východní částí Ukrajiny celkem 61 operátorů 32 států. Dne 17.7.2014 do 15:00, kdy byl provoz ve vzdušném prostoru UKDV zastaven, bylo v něm provedeno celkem 160 letů.

6. Operátoři – včetně Malaysia Airlines – předpokládali, že vzdušný prostor nad východní částí Ukrajiny, bez omezení nad hladinou FL320, byl bezpečný. Stalo se tak navzdory skutečnosti, že se konflikt rozšířil do vzdušného prostoru, a že podle ukrajinských představitelů byly použity zbraně, které mohly zasáhnout civilní letouny v jejich přeletových výškách.
7. Když v období od konce dubna do července ozbrojený konflikt expandoval do vzdušného prostoru, ani jediný stát, nakolik byla vyšetřovací komise schopna zjistit, výslovně nevaroval své operátory a piloty, že vzdušný prostor nad zónou konfliktu je nebezpečný, ani nevydal žádný zákaz letů. Státy, které shromažďovaly informace o konfliktu ve východní části Ukrajiny, se soustřeďovaly na jeho vojenský a geopolitický vývoj. Možná rizika pro civilní letectví nebyla rozeznána.

8. V době, kdy ozbrojený konflikt ve východní části Ukrajiny expandoval do vzdušného prostoru, ICAO se nedotazovalo ukrajinských představitelů na stav vzdušného prostoru ani nenabízelo svou pomoc. To se nezměnilo ani po prohlášení ukrajinských představitelů, které učinili dne 14.7.2015 o sestřelu An-26.

8. Stát odletu MH17 a role Nizozemí

8.6. Dílčí závěry

1. Jakožto stát odletu letu MH17 neneslo Nizozemí žádnou zodpovědnost vůči Malaysian Airlines,operátoru působícím v zahraničí, za vydání jakýchkoli doporučení nebo náznaků, týkajících se létání nad východní částí Ukrajiny, ani za vydávání jakýchkoli zákazů užívání vzdušného prostoru.
2. Na základě nizozemských zákonů nebylo Nizozemí oprávněno operátorovi pod svou kontrolou vydat žádný zákaz letů v cizím vzdušném prostoru.
3. Před katastrofou MH17neměly nizozemské zpravodajské ani bezpečnostní služby žádné informace o hrozbách pro civilní letectví, používající vzdušný prostor nad východní částí Ukrajiny.

9. Hodnocení rizik spojených se zónami konfliktů

9.4. Dílčí závěry

1. Při zranitelnosti států, čelících ozbrojeným konfliktům, operátoři ani jiné letecké orgány nemohou dopředu předpokládat, že vzdušný prostor nad zónou konfliktu je bezpečný. Měli by provést své vlastní hodnocení rizika, spojeného s přelétáváním nebezpečné oblasti.*****

2. Pokud se státy dostanou k informacím, které jsou relevantní k hodnocení rizik, měly by se o tyto informace strukturovaným způsobem podělit s operátory. Státy, shromažďující údaje o oblastech konfliktu, by měly brát v úvahu otázku používání vzdušného prostoru civilním letectvím.

3. Používané analýzy hrozeb pokládají za aktuální jen hrozby, u kterých se s dostatečnou pravděpodobností vyskytují jak schopnosti, tak záměry. I když v tomto směru není jistota, ozbrojený konflikt přesto představuje hrozbu pro civilní letectví. V současné praxi hodnocení hrozeb se takové riziko příliš brzy označuje za nepravděpodobné.

4. Identifikace a používání faktorů zvyšujících rizika jsou důležité pro lepší porozumění pravděpodobnosti různých scénářů v ozbrojených konfliktech.

10. Závěry

Hlavní i pomocné závěry jsou v podstatě souhrnem a opakováním dílčích závěrů jednotlivých kapitol závěrečné zprávy

Poznámky JF:
– 7.9.3. Zajímavé! Kdo byl onen nejmenovaný operátor?

– 7.9.8. a 9. Stále znovu se opakující úkaz: všichni se začnou zajímat, starat a jednat až poté, co se něco stane. U mezinárodních organizací, které mají na starosti bezpečnost lidí, je to obzvlášť smutné.

– 8.6. Pozoruhodně alibistické a zcela zbytečné prohlášení. Nizozemí zjevně nemělo ani nemohlo mít na osudu letu MH17 žádnou vinu. Jiná věc by byla, kdyby jejich zpravodajské služby disponovaly informacemi, jejichž poskytnutí službám letového provozu by mohlo tragedii zabránit!

– 10. Závěry zjevně odpovídají předběžnému zadání. Některé kategorické závěry by ovšem bylo možno úspěšně zpochybnit:

* ne všechna fakta, poskytnutá ruskou stranou, byla do vyšetřování připuštěna, zahrnuta a ve zprávě použita. Některá byla změněna, některá byla interpretována jinak. Svědčí o tom četná vyjádření ruských představitelů k závěrečné zprávě.

* informace o „zbraních, používaných v oblasti bojů“, na které se zpráva hojně odvolává zejména při určování k sestřelu použité zbraně, mohly pocházet výhradně z ukrajinských vládních zdrojů. Žádná jiná strana, účastnící se vyšetřování, je nemohla mít k disposici. O tom, jakou kvalitu tyto informace mohly mít, svědčí některá nesmyslná až bizarní oficiální prohlášení ukrajinských představitelů. Bylo také v samozřejmém zájmu ukrajinské strany poskytnout pro vyšetřování jen ty informace, které odpovídaly požadované verzi výkladu události.

* určovat dráhu a místo vypuštění rakety, která letadlo zničila, nemělo být vůbec předmětem vyšetřování příčiny katastrofy, neboť je údajně předmětem samostatného kriminálního vyšetřování viníků katastrofy.

Vlkovy poznámky:

Nad některými závěry z dnešního dílu mi rozum zůstává stát! Většinou je už okomentoval JF.

Ale některé zdůrazním:

7.9.

bod 6

Všichni podle Zprávy drželi prostor nad FL 320 za bezpečný, ačkoli Ukrajina informovala o nasazení zbraní s efektivním ničivým účinkem ve velkých výškách! Jak dělají svou práci ti všichni?

bod 8

ICAO se nedotazovalo Ukrajiny … Na druhou stranu Eurocontrol se nejen dotazoval, ale dokonce žádal uzavření leteckého provozu nad oblastí bojů!!!
http://www.thesundaytimes.co.uk/sto/news/world_news/Ukraine/article1492579.ece?CMP=OTH-gnws-standard-2014_12_06

Proč se o tom Zpráva nezmiňuje?!
8.6.

bod 1. a 3.

Holandsko nenese žádnou odpovědnost? A holandské tajné služby neměly žádné informace?

Tenhle článek Spiegelu

http://www.spiegel.de/panorama/flug-mh17-niederlande-kannten-gefahren-im-luftraum-der-ukraine-a-1012127.html

tvrdí úplně něco jiného!!!!

A i kdyby byl vylhaný do posledního písmene – to holandské tajné služby nerešeršují otevřené zdroje a nezaznamenaly sestřely kyjevských letadel ve velkých výškách??!!!

Za naprosto podivnou pak pokládám formulaci závěru v 7.9. bod 5

Budu citovat:-

5. Data poskytnutá EUROCONTROLem ukazují, že v době od 14.7.2014 do 17.7.2014 včetně použilo vzdušný prostor nad východní částí Ukrajiny celkem 61 operátorů 32 států. Dne 17.7.2014 do 15:00, kdy byl provoz ve vzdušném prostoru UKDV zastaven, bylo v něm provedeno celkem 160 letů.

A nyní ocituji informaci z Novinek. cz, kterou ty převzaly z Daily Mailu bezprostředně po katastrofě.
Malaysia Airlines však na rozdíl od jiných aerolinií trasu letu nezměnily. Přitom British Airways, Lufthansa, Air France, Qantas či americké aerolinky se válečné zóně vyhýbaly už nějaký čas i přesto, že se doba letu prodloužila v průměru o dvacet minut.

Takže bezprostředně po katastrofě tisk tehdy přinesl úplně jinou informaci než vyšetřila komise????

Kdo tedy lže? Zpráva nyní nebo letecké společnosti tehdy?

Téměř nikdy nemám důvod litovat, že Kosa je mikroskopicé medium. Jsem svobodný. Ale na druhou stranu – dneska to neplatí. Kdybych vydával nějaký hodně velký evropský nebo světový titul, tak tenhle fatální rozpor bych velmi rozmázl! Zkuste si představit v Timesech, Washington Post nebo v takovém německém Bildu palcové titulky typu:

Jak bezpečná je mezinárodní letecká doprava ve světle holandské Zprávy?

A podtitulek

Proč nám největší a nejrenomovanější letecké společnosti světa bezprostředně po katastrofě MH 17 lhaly o tom, že odklonily lety?!!!

Už vidím, jak by to zatřáslo s akciemi celého leteckého sektoru na burzách! A jsem si jistý, že bychom se okamžitě od nich dočkali velmi interesantních informačních výstupů!

Pokračování zítra!

Spolupráce v uprchlické krizi: EU zjevně zdržuje kritickou zprávu k Turecku

$
0
0

25. 10. 2015          Spiegel 
V uprchlické krizi sází Evropa na pomoc Turecka a posouvá dopředu jednání o přístupu k EU. Podle zprávy se kritické hlášení o situaci tamějších občanských práv zadržuje – krátce před volbami v Turecku. EU hledá naléhavě řešení, aby urovnalachaotickou situaci v uprchlické krizi. Kontaktním partnerem je Turecko. Pokud by země lépe uzavřela své vnější hranice, přicházelo by do Evropy méně uprchlíků, zní logika politiků EU. Na oplátku požaduje turecký prezident Erdogan vstřícnost Evropanů v jiných otázkách.

Nyní hlásí Welt am Sonntag (WamS), že Evropská komise zdržuje zprávu o postupu v jednáních s Tureckem o přistoupení. Zveřejnění zprávy, ve které se vládě islámsko-konzervativní strany za spravedlnost a rozvoj (AKP) vyčítají zpětné kroky v občanských právech, bylo minulý týden opět odsunuto, uvedl list.

Tím se zpráva asi zveřejní teprve po tureckých parlamentních volbách příští víkend, a tak nepoškodí volební boj AKP. Erdogan byl až do roku 2014 předsedou AKP.

„ Významné kroky zpět u svobody názorů“ 

Jak WamS píše s odvoláním na nezveřejněný návrh zprávy, je v ní ostrá kritika situace lidských práv a právního státu v Turecku. Připomíná se, že existují „ významné zpětné kroky v oblasti svobody názorů a shromážďování“. Političtí aktivisté a novináři jsou „ zastrašováni“ a jejich základní práva jsou omezována „ přílišným užitím násilí“. Také základní práva lesbiček, homosexuálů, trans – a intersexuálů nejsou dostatečně chráněna.

Zpráva požaduje navíc návrat k mírovému procesu s Kurdy a napomíná k „rozhodnému postupu“ proti islámským teroristům v Turecku, uvedl list. Kritici již dlouho islámsko-konzervativní vládě vyčítají, že postupuje nedostatečně rozhodně proti teroristické milici IS. V létě vyhlásila vláda ofenzívu proti terorismu, která je oficiálně zaměřena proti milici IS a Dělnické straně Kurdistán (PKK), ve skutečnosti ale zejména postihuje kurdské rebely.

Erdogan může zaznamenat první úspěchy

V současnosti vede EU rozhovory s tureckým vedením o užší spolupráci v uprchlické politice. Podle informací SPIEGELu mají být brzy i rozhovory o přístupu Turecka k EU. To je signálem pro prezidenta Erdogana. Při návštěvě v Turecku kancléřka Merkelová navíc přislíbila, že v budoucnu mohou turečtí občané jednodušeji přicestovat do EU. Erdogan ke spolupráci v uprchlické krizi navíc požadoval ulehčení víz, finanční pomoc, prohlášení jeho země za „bezpečnou zemi původu“ a nyní opětovné zahájení jednání o vstupu do EU, které léta vázlo.

Turecko je v uprchlické krizi klíčovou zemí. Více než dva milióny uprchlíků, většinou ze Sýrie a Iráku, se v současnosti nacházejí v Turecku. Přes jeho hranici s Řeckem táhly statisíce dál směrem do západní Evropy. EU sází na to, že Turecko v budoucnu další cestě uprchlíků zabrání.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila Zdeňka Holešová

Sergej Chelemendik: Program občianskeho združenia – spolok Priatelia Ruska

$
0
0
 - Sergej Chelemendik: Program občianskeho združenia – spolok Priatelia Ruska
Sergej Chelemendik
25. 10. 2015 chelemendik.sk

Malý úvod

Spoločnosť vznikla vo virtuálnej podobe viac-menej náhodou. Pred piatimi dňami som v noci na svojom profile na Facebooku napísal pár slov o tom, že by nebolo od veci porozmýšľať nad vznikom reálne existujúcej spoločnosti slovensko-ruského priateľstva. Ešte tej noci vyvolala táto nevinná poznámka búrlivú odozvu u našich čitateľov a internet, obrazne povedané, priam explodoval – prirodzene, v rámci skromných slovenských pomerov. Vyše sto našich čitateľov veľmi fundovane, občas pekne doplnili vetu: „Som priateľ Ruska, pretože...“



Tu je odkaz, ktorý zdokumentoval túto udalosť:

http://www.chelemendik.sk/PROJEKT_PRIATELIA_RUSKA__SOM_PRIATEL_RUSKA_LEBO__91_NASICH_CITAT_774193366.html

Aktívnosť a záujem našich čitateľov si vyžiadal ich istú organizáciu a tak o dva dni vznikla nová stránka na Facebooku, ktorá hneď začala žiť svojím životom. Momentálne má táto stránka približne 6000 čitateľov.

Tu je odkaz na stránku:

https://www.facebook.com/chelemendik.sk

Na autora myšlienky sa začali sypať stovky postov, listov, návrhov a z toho jasne vyplynulo, že téma rastie, šíri sa a nabaľuje sa ako snehová guľa

Padali otázky o tom, ako a čo robiť, aby spoločnosť začala pracovať už zajtra. Návrhov je tiež veľa a po ich posúdení a na základe reakcií čitateľov padlo rozhodnutie napísať tento neveľký program. Je určený na posúdenie a spresnenie.

S. Chelemendik - autor projektu

Ciele slovenského občianskeho združenia – spolok Priatelia Ruska


Táto spoločnosť vznikla z iniciatívy zdola a odráža rastúci záujem na Slovensku o Rusko.

Spoločnosť sa v danom okamihu nachádza v štádiu svojho formovania a kladie si pred sebou tieto naliehavé ciele:

- šíriť na Slovensku pravdivé a objektívne informácie o Rusku, teda hovoriť o Rusku pravdu, využívajúc pri tom všetky existujúce možnosti sociálnych sietí, médií, knižných vydaní a vytvárať pre to vlastné možnosti;

- šíriť na Slovensku dôležité a pravdivé informácie o vzťahoch medzi Ruskom a Európou, vychádzajúc z hlavnej myšlienky: odtrhnutie sa Európy od Ruska, alebo, v horšom prípade, konfrontácia s Ruskom bude znamenať katastrofu globálnych rozmerov a nedáva Európe, vrátane Slovenska, nijaké šance na prežitie. Priateľstvo Slovenska a Ruska budúci členovia spoločnosti vnímajú ako existenčnú otázku – o tom je aj absolútna väčšina odoziev našich čitateľov;

- na základe tejto činnosti formovať verejnú mienku slovenskej spoločnosti v prospech spolupráce a priateľstva s Ruskom, zapájať do toho lídrov verejnej mienky, predstaviteľov kultúry a politiky;

- organizovať možnosti pre priame kontakty medzi občanmi Slovenska a Ruska, nezabúdajúc na existujúce bohaté tradície v tejto oblasti;

- nájsť v Rusku silných a vplyvných partnerov, ktorí majú záujem o efektívnu spoluprácu so Spoločnosťou, ktorí dokážu vytvoriť efektívnu spoločnosť priateľov Slovenska. Rusi, ktorí poznajú Slovensko, sa väčšinou so sympatiami stavajú k našej krajine, mnohí majú Slovensko radi. Týchto ľudí treba organizovať;

- vytvoriť nové možnosti pre rozšírenie kultúrnej výmeny, vzájomného turizmu;

- vytvoriť nové možnosti pre kontakty podnikateľov obidvoch krajín;

- na riešenie vymenovaných úloh vytvoriť virtuálny štáb spoločnosti, profesionálnu webovú stránku so širokou mediálnou podporou, ktorá bude informovať, organizovať a koordinovať prácu spoločnosti.


Malý záver

Chcel by som zvlášť zdôrazniť: tento projekt uvíta každú spoluprácu s akýmikoľvek štruktúrami, ktoré v danom smere už pracujú – oficiálnymi, spoločenskými, virtuálnymi a so žiadnym z nich nevstupuje do konkurenčných vzťahov. Nech nás stále pribúda! Spoločnosť Priatelia Ruska je reálna iniciatíva už teraz dosť veľkej skupiny Slovákov, podporená aj našimi českými čitateľmi a bude sa vyvíjať práve takto – ako spoločenská iniciatíva zdola.

V tejto podobe Spoločnosť podporí každý užitočný počin iných štruktúr v rámci svojich síl a možností.


Sergej Chelemendik– autor programu, je spisovatel, nakladatel a bývalý poslanec slovenského parlamentu za Slovenskú národnú stranu (SNS).

Rusko přebírá Střední východ: Moskva dostává zelenou k útokům v Iráku a uzavírá alianci s Jordánskem

$
0
0

25. 10. 2015  AC24
Jakmile začalo být jasné, že Moskva a Teherán společně plánují intervenci v Sýrii s ruským slibem plné letecké podpory a íránským slibem pozemních vojsk od Hizballáhu, jeho různých šíitských milicí a IRGC, tak jsme okamžitě naznačili, že Irák bude v této agendě po obnovení Assadova režimu, další na řadě.
Těm, kdo nejsou obeznámeni se situací v poli, doporučujeme, aby si přečetli, „Kdo opravdu kontroluje Irák? Uvnitř jsou mohutné zástupné armády Íránu,“ v němž jsme nastínili rozsah, v němž Teherán v podstatě kontroluje jak Irácká vojska, tak politiky v Bagdádu.

US to dovolují, protože
I) není toho moc, co by s tím Washington mohl udělat,
a II) i kdyby bylo, tak by to znamenalo zaprvé vykořenit íránský vliv na politický proces a zadruhé pokusit se oddělit šiítské milice od iráckých pravidelných sil, což by mohlo posloužit jen k oslabení schopnosti této země vzdorovat sunnitským extremistům jako ISIS.

Další důležitou věcí k pochopení íránských zástupných armád v Iráku je to, že jsou to ty samé milice, co bojují v Sýrii po boku Rusů (myslíme „ty samé“ v co nejdoslovnějším smyslu, jelikož je k hranici povolal sám velitel Quds Qassem Soleimani). Znamená to, že v Iráku jsou to washingtonští spojenci, ale jakmile přejdou hranici do Sýrie, stávají se cíli útoků US podporovaných a zásobovaných rebelů bojujících o Aleppo. Zjevně to nedává absolutně žádný smysl a je to emblematické pro tu schizofrenii, jaká washingtonskou středovýchodní strategii zachvátila. Rovněž stojí za povšimnutí, že jsou to ty samé šiítské milice, které s požehnáním Teheránu v Iráku útočily na US vojska poté, co George Bush zničil US-íránskou alianci z doby po 11.9. tím, že tuto zemi zařadil do své proslulé „Osy zla“ (viz zde další informace).

Zde je obrázek, který by vám měl poskytnout představu, proč se íránské zástupné armády ukázaly být zvláště účinné při tak řečeném tyranizování tyranů z ISIS:


Mezi tím se letecká mise nad Irákem stává příštím logickým krokem Kremlu v ruské snaze o vytěsnění US jako velmocenského loutkáře Středního východu. Člověk by těžko přišel na více pokořující scénář pro Washington, než když jsou US v podstatě vykopány ze země, kterou před více než desetiletím „osvobodily“, Vladimirem Putinem pod záminkou, že ať se snaží, jak se snaží, tak Američané zjevně v boji s teroristy nejsou moc dobří (nebo možná se tak moc nesnaží, to už závisí na tom, jaký máte sklon ke konspiračním teoriím).

Zrovna tak jako v Sýrii, mohly by být ruské nálety podporovány Íránem podporovanými bojovníky na zemi a díky úchopu iráckých politiků ze strany IRGC, zjistí Moskva, že Bagdád na ruskou přítomnost v této zemi velice dobře slyší.

Tohle všechno samozřejmě US vědí a ve snaze vyhnout se této situaci vyslal Washington tento týden do Iráku generála Josepha Dunforda (předsedu spojených náčelníků štábů), aby tam předložil to, co lze nazvat pouze jako hysterické a dětinské ultimátum premiérovi Haiderovi al-Abadimu. „Je to buď my, nebo Rusové,“ říkal Abadimu, ač ne konkrétně těmito slovy. Toto opravdu Dunfor řekl:
„Řekl jsem, že nám to velice ztíží možnost poskytovat ten druh podpory, který potřebujete, pokud tu budou Rusové také vést operace. Nemůžeme vést operace, když zrovna teď v Iráku budou operovat Rusové.“
Irácký premiér Haider al-Abadi

Ač premiér údajně slíbil, že o ruskou pomoc nepožádá, tak kdokoliv, kdo ten příběh sleduje, ví, že Dunfordova cesta byla přespříliš málo a až přespříliš pozdě.

ISIS v Iráku šíleně řádí už přes rok a US jsou zjevně bezmocné, aby je zastavily. Jak už jsme uvedli, existuje několik teorií o tom, proč chce Washington udržet Moskvu ze hry. Teorie na základě zdravého rozumu, která nevyžaduje žádné konspirační hloubání, říká, že US se zoufale snaží zamezit, aby Bagdád připadl Rusům, a Pentagon ví, že s tím, jak Írán už v podstatě kontroluje armádu a vládu, tak Rusko najde velice vstřícné vojenské a politické prostředí. A ti, kdo mají sklon si myslet, že ISIS kromě toho, že se jí dostalo rozběhové podpory (tj. financování a výcviku ještě před oficiálním zformováním ISIS), dostává US podporu pořád, si myslí, že proto má Washington obavy, že jim ji Rusko prostě zničí.

Ať je to kterýkoliv případ, Irák toho má zjevně už dost, a opravdu jedním z důvodů, proč Dunford tu cestu minulý týden vykonal, bylo to, že Abadi řekl, že by „uvítal ruské nálety.“ Přihoďte si k tomu zbrusu nové zpravodajské centrum ke sdílení informací v Bagdádu společně obsazené Ruskem, Íránem a Sýrií, a je dost jasné, že ať Abadi dával Dunfordovu jaké chtěl ujištění pro Pentagon, tak „červenokabátníci“ (v americké symbolice) už opravdu přichází.

Aby v tom bylo jasno, tak podle turecké státem vedené Agentury Anadolu, Rusko teď už obdrželo od Iráku povolení útočit na konvoje ISIS přijíždějící ze Sýrie. Zde je více:

Irácká vláda dala Rusku zmocnění útočit na konvoje Daesh přijíždějící ze Sýrie, řekl vedoucí irácký činitel.

Zmocnění pro Rusko, aby útočilo na Daes uvnitř Iráku přichází uprostřed bezpečnostních koordinací mezi Irákem, Ruskem, Íránem a Sýrií.

Šéf irácké parlamentní komise bezpečnosti a obrany řekl v pátek Agentuře Anadolu, že toto opatření přispělo k oslabení Daesh odříznutím jeho zásobovacích tras.

To bude teprve začátek. Předpokládáme, že všechno to povídání o „konvojích ze Sýrie“ je snaha Bagdádu, aby to tak trochu zněno jako, že to není pro Rusko zelená, aby si zabralo nebe nad Irákem, ale člověka by mohlo opravdu zajímat, jak chce Washington reagovat vzhledem k tomu, že Abadi právě Dunfordovi řekl, že Irák nedovolí, aby k tomu došlo.

A to není všechno.

Rusko teď zřídilo zase další buňku sdíleného zpravodajství na Středním východě, tentokrát v Jordánsku, jelikož Moskva s Ammánem jsou nachystány pracovat spolu na vykořenění ISIS. Zde to je od RT:

Rusko se s Jordánskem dohodlo na vytvoření koordinačního centra v Ammánu, kterého budou obě tyto země používat pro sdílení informací o proti-teroristických operacích, řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

Rusko je už ve styku s Íránem, Irákem a Sýrií přes v Bagdádu sídlící centrum používané k tomu samému účelu. Lavrov řekl, že Jordánsko sehraje pozitivní roli v hledání politického řešení Syrského konfliktu vyjednáváním mezi Damaškem a opozičními silami, což je výsledek, o který usiluje i Rusko samotné.

„Na základě dohody mezi Jeho veličenstvem Králem Abdullahem II a ruským presidentem Vladimirem Putinem se vojska obou zemí dohodla koordinovat své akce včetně misí vojenských letounů přes syrské území,“ řekl Lavrov.

Jeho jordánský protějšek Nasser Judeh řekl, že toto centrum bude sloužit jako účinný komunikační nástroj pro vojska obou zemí.

Jak si možná vzpomenete, jordánský král Abdullah nebyl právě nadšený, když ISIS vydaly video ukazující, jak byl jordánský pilot upálen zaživa. Zde je obrázkové poselství, které poslal této skupině poté, co se to video objevilo:


A opět je důležité pochopit, že tohle je všechno možné kvůli skutečnosti, že US, Saúdská Arábie, Katar a Turecko se rozhodly používat extremistických skupin jako zbraně své volby k destabilizaci Assada. To dalo Moskvě veškeré politické i propagandistické krytí, které potřebovala, nejen aby sehrála v Sýrii čistě silovou roli, nýbrž aby navázala bližší diplomatické a politické vztahy v Iráku a teď i v Jordánsku. Díky skutečnosti, že Západní média ISIS používala jako vtělení ďábla, tak měl Kreml neprůstřelnou krycí legendu pro to, co se dost jasně stalo hladce úspěšným pokusem dosáhnout nad tímto regionem vliv.

Nakonec nezapomínejte, že s každým krokem, který Rusko udělá směrem nahrazení US v roli středovýchodního loutkáře za scénou, tak se Írán dostane blíže k vytlačení Saúdské Arábie z role regionálního mocenského handlíře. Aliance Kremlu s Jordánskem hraje přímo do této dynamika Moskevsko-teheránské družby, která doslova obkličuje Rijád, Doha a Sjednocené arabské emiráty…


Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com

P.C. Roberts: Západní presstitutky jedou...

$
0
0
25. 10. 2015     zdroj
Západní média vlastní pouze dva nástroje. Prvním z nich je hanebná lež. Tento nadužívaný nástroj už ovšem nezabírá – s výjimkou zabedněných Američanů. Milimetrová přesnost ruských řízených střel Pentagon znepokojila, ale podle západních prestitutů ty střely na obloze zabloudily a namísto cílů v Sýrii vybouchly kdesi na území Iránu. A letecké útoky Ruska zabily pouze civilisty a zbořily jednu nemocnici. Dá se tedy říct, že prestitutky ohlupují už jen samy sebe - a také ty zabedněné Američany.


Druhým nástrojem presstitutek je debata o jistém problému bez odkazu na to, co nebo kdo tento problém způsobil. Včera jsem na rádiu NPR vyslechl debatu o migrantech v Evropě. Ano, mluvilo se o migrantech, ne tedy o uprchlících. A mluvilo se o nich tak, jako by do té Evropy připutovali odnikud. Rozhodli se prostě hledat lepší život v Evropě, kde kapitalizmus, poskytující zaměstnání, svobodu a ženská práva, zajišťuje lidem naplňující život. Pouze Západ zajišťuje lidem naplňující život, protože sám sebe nebombarduje.

Hordy, vstupující do Evropy, se prostě najednou rozhodly tam jít. Nemělo to vůbec co dělat se 14 roky washingtonského bombardování sedmi zemí, umožněného též Evropany, kteří válečným zločinům, páchaným pod šalebnými nálepkami jako „koalice ochotných“, či „operace NATO,“ či „přinášející svobodu a demokracii“, poskytli svou podporu.

Ze západních presstitutů byste se nikdy nedověděli, že miliony lidí, zaplavujících dnes Evropu, jsou přímým odrazem milionů amerických a též evropských pum, které bez výběru zabíjely a z jejích domovů vyháněly muslimské národy. Dokonce ani ten zbyteček konzervativních časopisů, které neokonzevatisté ještě nepřevzali či nezrušili, nenalezl dosud odvahu k tomu, aby dal uprchlíky do příčinné souvislosti s americkou politikou na Středním východě. Srdja Trifkovic např. v říjnovém čísle kulturního časopisu Chronicles vidí pohyb uprchlíků jako „třetí muslimskou invazi do Evropy“. Podle něj jsou tito uprchlíci nájezdníky, kteří s sebou přinesou zánik zbytku západní křesťanské civilizace. Ani slůvkem tedy nezmíní fakt, že Evropané sami na sebe uvrhli ony miliony uprchlíků, protože jejich zkorumpovaní političtí vůdci jsou zároveň dobře placenými americkými vazaly, kteří Washingtonu války za jeho hegemonii umožnili. Pro Trifkovice a všechny další konzervativce jsou to pouze uprchlíci, kteří páchají zlo. Trifkovic má za to, že už brzy bude žít Evropa pod právem šária, a vyslovuje otázku, zda Amerika „bude mít dost síly k tomu, aby udržela svou pochodeň?“

Většina Američanů žije ve falešném světě, vytvořeném propagandou, a jsou tak odděleni od světa reálného. Mám před sebou říjnové číslo novin ze Severní Georgie. Referují o tom, že v den Patriotů se v okrese Dawson konala zádušní mše za oběti teroristického útoku z 11. září 2001, který před 14 lety otřásl Amerikou. Různí místní hodnostáři zde vyzvali účastníky mše, aby vzpomněli „všech, kteří toho dne – a též později - zemřeli v boji za to, aby Amerika zůstala svobodná.“ Udržování naší svobody a naše zabíjení lidí v cizích zemích jde tedy podle těchto hodnostářů docela dobře dohromady. Amerika zkrátka a dobře přežívá už jen na otřepaných a bezobsažných frázích.

Prezidenti Ruska a Číny s úžasem zírají na nemorální stupiditu, která se stala určující charakteristikou Ameriky. V určitém momentu si však Rusové i Číňané, vzdor své božské terpělivosti, uvědomí, že Západ je ztracen a cesta k jeho vykoupení zmizela. A teprve až ze sebe tento Západ vytrhne ďábla, vrátí se mír na zemi.

Vybral a přeložil Lubomír Man



Zpravodajské služby: Integrace tolika lidí je nemožná, Německo čeká chaos

$
0
0
25. 10. 2015     zdroj a původní zdroj
Německé bezpečnostní služby mají analýzu, podle které Německo kvůli politice Merkelové upadne do chaosu, když příliš velká skupina lidí přestane dodržovat ústavu a zákony. V Německu dochází prostřednictvím nelegálních přistěhovalců k dovozu islámského extremismu, arabského antisemitismu, národních a etnických konfliktů jiných národů a jiného chápání práva a společnosti. Integrace tak velké skupiny je nemožná, uvádí dokument.


Dokument zpravodajských a bezpečnostních služeb má k dispozici periodikum Welt am Sonntag, který z něho cituje. Podle listu obavy z dalšího vývoje v Německu projevily Úřad pro ochranu ústavy, Federální bezpečnostní služby, spolkové kriminální policie a federální německá policie. „Vysoký příliv lidí z jiných částí světa povede k nestabilitě naší země. Vyrábíme prostřednictvím této přistěhovalecké politiky extremisty, obce se radikalizují, protože nechtějí přistěhovalectví v rozporu s míněním elit. Uvidíme odklon mnoha lidí od ústavnosti,“ komentoval situaci vysoký bezpečnostní úředník, jehož jméno však periodikum neuvedlo.

Podle analýzy německých bezpečnostních služeb je integrace přistěhovalců v současnosti nemožná. „Integrace stovek tisíc nelegálních přistěhovalců v Německu není možná vzhledem k jejich počtu a stávajícím paralelním společnostem,“ uvádí se v bezpečnostním dokumentu. „Místo toho dovážíme islámský extremismus, arabský antisemitismus, národní a etnické konflikty jiných států a jiné chápání práva a společnosti,“ stojí v dokumentu který podle Welt am Sonntag nyní koluje mezi vysokými ústavními činiteli.

Jak vyplývá z dokumentu, bezpečnostní síly nebudou schopny za těchto okolností zajistit v Německu pořádej a veřejnou bezpečnost a vymahatelnost práva. „Německé bezpečnostní orgány nejsou a nebudou schopny řešit tyto importované problémy včetně reakcí ze strany německého obyvatelstva,“ varuje dokument. Welt am Sonntag konkrétního původce analýzy neuvedl.

Deset bodů Augusta Hanninga

Desetibodový program navrhl minulý týden bývalý německý ministr vnitra a šéf Úřadu pro ochranu ústavy August Hanning. Podle Hanninga je nejdůležitější opatření uzavření hranic. August Hanning, který je právník, rovněž vyzval k přísnému uplatňování národního a mezinárodního práva, okamžitému odmítání všech, kteří vstupují do Německa z bezpečné země, kteří vstoupí do Německa v rozporu s právními předpisy, omezení sjednocování rodin nebo výstavbu zařízení na Blízkém východě, na kterém se budou podílet přistěhovalci a kam budou následně repatriováni. Od vlády a od Merkelové žádá okamžité prohlášení, že Německo nemůže přijmout další přistěhovalce.

1.Prohlášení kancléře nebo vlády, že absorpční kapacity Německa jsou vyčerpány a že Německo nemůže až do odvolání přijmout další přistěhovalce.

2.Instrukce spolkové policii, že hranice pro vstup přistěhovalců v rozporu s právními předpisy se uzavírá a všichni bez povolení budou odmítnuti. Povolání federální policie, striktní uplatňování národního a mezinárodního práva. Odepření přístupu k azylovému řízení žadatelům, kteří do Německa přijíždějí z bezpečných zemí, sankce v případě nesprávných informací. Možnost výjimky pro osamocené děti nebo rodiny s dětmi.

3.Okamžité zmrazení migračních toků balkánskou cestou. Pomoci jiným zemím, ochrana vnějších hranic a vytvoření ubytovacích kapacit mimo EU.

4.Omezení sjednocování rodin. Mezi přistěhovalci jsou z 80% muži ve věku od 17 do 35 let, kteří pocházejí z početných rodin. Každý v právním postavení asylanta si za sebou přizve nejméně čtyři další členy rodiny.

5.Zavedení povinného pobytu. Každému, kdo by porušil povinnost setrvat v přiděleném bydlišti, budou odebrány nebo kráceny sociální dávky.

6.Okamžitě začít se stavbou přístřešků jak v německých zemích tak i na Blízkém východě, v Jordánsku a v severním kurdském Iráku. Účast budoucích obyvatel na výstavbě tohoto ubytování. Získání finanční pomoci od státu Perského zálivu a Saúdské Arábie. Cíl: následná repatriace přistěhovalců do jejich domovských regionů.

7.Okamžité vytvoření komplexních programů zaměstnanosti a povinných integračních a jazykových kurzů pro přistěhovalce.

8.Výzva k vládě, aby se začaly koordinovat kroky vedoucí k vyřešení migrační krize spolu se spolkovými zeměmi a všemi dotčenými.

9.Apel na vládu, aby jednala se zástupci obchodu, průmyslu a živnostenského sektoru za účelem podpory zaměstnanosti přistěhovalců a závazné povinnosti vzdělávání a zaměstnávání cizinců.

10.Program pro okamžité posílení bezpečnostních služeb a najímání dalších zaměstnanců služeb, získávání a zaškolování zaměstnanců, kteří jsou informováni o kulturním zázemí přistěhovalců a mají příslušné jazykové dovednosti.

Černá Hora proti NATO

$
0
0
Roman Skomorochov
25. 10. 2015  NWOO


Podivné věci se to dějí v Evropě. V Černé Hoře se rýsuje majdan a přitom všichni mlčí. Žádné volání po svobodě a demokracii, žádné cukroví… Co se to děje? Děje se to, že oni tam ve skutečnosti povstali! Opravdu. Jsou malí, ale hrdí a nezávislí. Jak to všechno začalo? Začalo to nenápadně a skromně.
17. září parlament Černé Hory přijal usnesení podporující integraci do NATO, pro což hlasovalo 50 ze 79 poslanců. Proti bylo 26 lidí (Demokratická fronta, Demos, Socialistická lidová strana a nezávislí kandidáti) a tři se hlasování zdrželi. Jeden z vůdců Demokratické fronty, Milan Knězevič, převzal iniciativu na vytvoření „Unie antiNATOvských sil v Černé Hoře“ jako široké společensko-politické a občanské koalice.

27. září v Podgorici před budovou parlamentu začalo z iniciativy Demokratické fronty časově neomezené protestní shromáždění. Demonstranti požadovali odstoupení premiéra Mila Djukanoviče, vytvoření přechodné vlády a uspořádání svobodných a demokratických voleb. Před demonstranty vystoupil metropolita Černé Hory a srbské pravoslavné církve Amfilochij.

12. října jedním z vůdců demokratické fronty Andrija Mandič poslal otevřený dopis velvyslancům všech 28 členských zemí NATO, v němž uvedl, že „přistoupení Černé Hory do NATO bylo uskutečněno nelegitimní vládou Djukanoviče, a nelze je proto považovat za legitimní a legální, neboť většina občanů země je proti členství v NATO“.

14. října do Černé Hory přijela bezprecedentní delegace NATO v čele s generálním tajemníkem Jensem Stoltenbergem spolu s velvyslanci 28 zemí – členy aliance.

Jenže Černohorci odpověděli skutečným majdanem a výzvou k Rusku.

17. října bylo u černohorského parlamentu zahájeno protestní shromáždění. Policie zbořila stanový tábor demonstrantů. A začalo jít do tuhého.

Demonstrace se zúčastnilo několik set aktivistů. Jedním z jejich hlavních požadavků bylo odstoupení prezidenta. Protestující vyzkoušeli všechny možné i nemožné způsoby, jak se dostat do budovy parlamentu. Pokud se tam chtěli dostat, museli projít policejním kordónem. Na žádost bezpečnostních úřadů, aby byla akce zastavena, demonstranti nereagovali, a tak byly policejní složky nuceny použít slzný plyn.

Pak začal útok, v žádném případě menší, než jaký roznítil Charkov a Doněck. Při střetech bylo zraněno šest policistů. Byli převezeni do nemocnice a ošetřeni. Policii se podařilo zatknout řadu protestujících, kteří aktivně vystupovali proti současné vládě v zemi.

Byli také zadrženi dva poslanci parlamentu z Demokratické fronty.

A po celém světě – klid a pohoda. Proč americká diplomatka Victoria Nuland nespěchá do Podgorici? Hlavní město Černé Hory se přece kromě velikosti od Kyjeva ničím neliší. Kde jsou stovky novinářů z celého světa, vyprávění o tom, jak policie pošlapává demokratická práva občanů Černé Hory? Proč OBSE nevyjadřuje znepokojení nad zatčením účastnících se poslanců?

Ano, taková je evropská demokracie.

Tohle totiž od Černé Hory neočekávají. Kdyby to bylo proti Rusku – to ano, pak už by v Podgorici kvůli zápaďákům nebylo k hnutí. Ale… rozumíte: hlavní zpráva je, že většina poslanců odhlasovala připojení k NATO. A zbytek jsou nedůležité maličkosti.

Ale Černohorci si to nemyslí. Pokud se podíváte na fotky z mítinků, zjistíte, že v řadách demonstrantů nejsou zuřiví mladí lidé, kteří sní o Evropě jako tomu je na Ukrajině, ale zcela dospělí lidé, kteří pochopili, co a jak. Vezměte to prosím na vědomí.

Otevřená konfrontace mimochodem přinesla výsledky: BBC si všimla a přinesla zprávu. A Spojené státy oznámily, že souhlas k přijetí Černé Hory do NATO dají pouze tehdy, pokud vedení země bude pokračovat v realizaci reforem a bude se snažit zvýšit veřejnou podporu členství v NATO.

Navzdory tomu, že policie i vláda chtěly, aby vše proběhlo v tichosti, nepovedlo se. Ale situace vypadá tak, že „krev ještě bude“. A samozřejmě, pokračování protestů.

Upřímně přeji Černohorcům vítězství v jejich obtížném úkolu. Proti nim je celé NATO, ale za nimi – snad – Rusko. Moc bych si to tak přál.

Černohorský „majdan“ pokračuje!


Zdroj: http://4pera.ru/news/kolumnistika/chernogoriya_protiv_nato/
Překlad: Vlabi


 
Poznámka redakce Nové republiky:  Dnes v poledne byla demonstrace napadena policií, která použila slzný plyn a šok-granáty. Při následných potyčkách bylo zraněno pře s 60 lid, z toho 12 policistů

Asad podpořil Rusko v ukrajinské otázce

$
0
0

25. 10. 2015     zdroj
Syrský prezident Bašár Asad prohlásil, že podporuje Moskvu v postoji k Ukrajině. Toto agentuře RIA Novosti oznámil poslanec Státní dumy RF za KPRF Sergej Gavrilov, který je členem ruské delegace, jež přicestovala do SAR. "[Asad] řekl, že podporují naši pozici ohledně Ukrajiny, vyjádřil vděčnost Sergeji Naryškinovi za jeho zásadový postoj, vyjádřený v souvislosti s Ukrajinou a Sýrií, o nutnosti vrátit se do právního rámce a ukončení americké podpory syrským silám,"řekl Gavrilov.


Podle poslance se Asad domnívá, že USA využívají situaci v Sýrii a na Ukrajině "jako prostředek, který lze použít k vyvíjení tlaku na Rusko"

Když hovořil o urovnání situace v Sýrii, prezident země se vyslovil pro možnost provedení parlamentních voleb za účasti všech politických sil, které chtějí mír a stabilitu.

Člen delegace, poslanec za KPRF Alexandr Juščenko oznámil, že syrský vůdce je rovněž připraven projednat změny v ústavě země. "Asad řekl, že když to syrský lid bude považovat za nutné, není proti účasti v prezidentských volbách," poznamenal Juščenko. Poslanec dodal, že Asad je připraven uspořádat předčasné prezidentské volby kdykoliv, pokud to bude syrský národ považovat za nezbytné.

Delegace ruských poslanců přicestovala do Sýrie 23. října, aby se setkala se syrským vedením. Společně s Juščenkem a Gavrilovem přijel do arabské republiky člen Rady federace RF Dmitrij Sablin.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Smlouva TTIP: korporátní revoluce, která požere své děti

$
0
0
Petr Umlauf 
25. 10. 2015 E-republika

Jeden balík s heslem "všechno nebo nic" je každému normálnímu občanovi podezřelý od samého začátku. Smlouva TTIP je opravdová revoluce korporací, která (jako každá revoluce) nakonec požere i své vlastní tvůrce. 



Tento pátek (23.10.) publikoval Guardian další část smlouvy TTIP, kterou se podařilo ukrást korporacím a EU z jejich tajných jednání. Připravený text se týká kapitoly udržitelného rozvoje, jak byla lobbisty dojednána na 11. kole jednání v Miami. Text potvrzuje ty nejčernější obavy ochránců životního prostředí. Smlouva hájí velké firemní znečišťovatele a tím anuluje EU-slib ochrany životního prostředí. Text obsahuje pouze vágně formulované a nezávazné přísliby, chybí jakékoliv závazky k ratifikaci mezinárodní úmluvy o životním prostředí, chybí konkrétní způsoby prosazování cílů v oblastech biologické rozmanitosti, oběhu a kontroly chemických látek či nedovolených obchodů se zvířaty.

Američtí lobbisté, zejména ti z firem Shell and Chevron, pilně pracovali. Text v rozporu se zdravým rozumem a globálním oteplováním posiluje těžbu a obchod s fosilními palivy. Ekologicky závadná těžba může vesele pokračovat a bude přikryta smírčími tribunály korporací, které spolehlivě smetou ze stolu všechny případné žaloby. Dokonce i na úrovni národních států. Viz první příklady těchto postupů v článku Smlouva TPP ničí Salvádor.
 

Deregulace

Podívejme se v kostce na základní pilíře dohody TTIP. Tato smlouva není tradiční obchodní dohodou navrženou za účelem snížení vývozního cla, protože ta jsou mezi EU a USA už nyní minimální. Toto tvrzení neplatí pro obchodní dovozy, v USA platí celní sazebník a podle toho se doměří. Podívejte se na clo v EU pro dovoz nakoupeného zboží z USA:
  • zboží do 22 EURO (cca 30 USD/600 Kč) - neplatíte clo ani DPH;
  • zboží od 22 EURO do 150 EURO (do cca 200 USD/4.200 Kč - platíte 21% DPH, žádné clo;
  • zboží nad 150 EURO (nad cca 200 USD/4.200 Kč) - platíte 21% DPH a k tomu 2-6% clo.

Vývoz zboží do USA je recipročně nastaven podobně, tj. 2-6% clo a k tomu spotřební daně. Další dodatečná cla jsou selektivní pro obchodní dovoz. Skutečným cílem dohody TTIP je odstranění regulací (tzv. netarifní překážky), které jsou překážkou korporátním ziskům. Ale tyto "překážky" jsou ve skutečnosti naše nejcennější sociální standardy a ekologické směrnice jako pracovní právo, regulace používání toxických chemikálií, zákony upravující on-line soukromí a dokonce i bankovní opatření zavedená na ochranu proti další finanční krizí.

Mohou to ale být i navzájem uznávané technické normy a homologace, takže už nebude potřeba dodatečných certifikátů při uvedení na trh do vnitřního oběhu v USA a v EU. Varovným příkladem je bezpečnost potravin. Ve Spojených státech je dobytek krmen růstovými hormony a maso je proplachováno chlórem, aby se zbavilo parazitů. Oba postupy jsou v EU zakázány, ale nyní budou zadními vrátky povoleny. Tady jsou příklady, o nichž jsme psali v článcích:

Pesticidy a geneticky modifikovaná semena, která jsou v Evropě zakázaná, se v USA běžně používají. Pokud bude smlouvy schválena, budou tyto US-produkty vpuštěny do Evropy. Všechny tyto postupy ohrožují naše životy a přitom zničí zodpovědné evropské pěstitele, kteří pěstují dráž, aby dodrželi naše vyšší standardy.

Lobbisté korporací kolem TTIP ohýbají placené úředníky EU tak, aby změnili standarty kvality platné v EU. Některé tradiční farmářské země jako Francie snad neustoupí a tyto změny nikdy neschválí. Vzbouření sedláci a občané tam snad stačí odvolat zkorumpovanou vládu dřív, než to podepíše a schválí v parlamentu. Evropská komise už změnila pravidla a povolila hovězí proplachované kyselinou a potichu dává k ledu zákaz „chemikálií měnících pohlaví“ nazývaných endokrinní disruptory. Všechno jde na ruku velkým podnikům, protože koloběh potravin a zboží přes celou planetu si vynucuje jedovaté zpracování potravin. Stejně tak jejich skladování při převozu vyžaduje konzervační postupy, které sníží zdravotní standardy. Tlak na specializaci při výrobě a koncentrace kapacit si pro velké hráče vynutí změnu normy. TTIP pak bude tyto změny schvalovat přes nezávislé tribunály jako na běžícím pásu, pokud dojde k žalobám.

Klimatické změny a fosilní paliva
Z dosud ukradené části smluv jasně vyplývá, že TTIP zvedne emise skleníkových plynů. EU v roce 2009 zavedla směrnici o jakosti paliv, abychom zajistili splnění závazků v oblasti změny klimatu. Tato směrnice zakazuje použití ropy pocházející z frakování, protože bylo zjištěno že produkuje o 23 % emisí skleníkových plynů více než ostatní fosilní paliva. Americká vláda se snaží, co to jde, aby tuto směrnici podkopala. Pokud TTIP vejde v platnost, ropa z ropných písků bude do Evropy proudit, což nás odsoudí k budoucnosti s vysokými emisemi oxidu uhličitého po další dekády. Pro planetu to bude znamenat další devastaci.

Kosmetika a testování na zvířatech je další problém. EU má na seznamu zakázaných látek pro kosmetiku 1337 chemikálií. V USA je to pouze 11 látek a do rtěnek se stále přidává olovo. Tyto obrovské rozdíly ve standardech se odrážejí také v otázce testování na zvířatech. Výsledek let boje a kampaní v EU je ten, že žádný kosmetický výrobek v EU nesmí být testován na zvířatech. V USA žádný takový zákon neexistuje. Pokud TTIP vejde do praxe, všechna ta tvrdá práce přijde vniveč a kosmetika testovaná na zvířatech a nacpaná chemikáliemi se bude prodávat i na evropských pultech. Dalo by se najít mnoho dalších podobných příkladů a nezávislé weby je postupně publikují, na rozdíl od koupených korporátek.
 
Privatizace

TTIP zvedne korporacím zisky otevřením prostoru pro přechod kontraktů veřejných služeb do rukou soukromého sektoru a „uzamčení“ již uskutečněných privatizací. Až vám vaši ministři budou tvrdit, že se nemáte strachovat, protože zdravotní systém a ostatní veřejné služby zůstanou nedotčeny, nevěřte jim. Něco znárodnit už prostě nepůjde, bez revoluce a odtržení ze zónového vlivu. Trend je patrný na vodním hospodářství. Většinu vodních zdrojů vlastní stát. Dodávky vody ve velkém rozsahu jsou cenově regulované. Dodavatel si nemůže říci jakoukoliv cenu, ale musí úřadu zdůvodnit, že si účtuje oprávněnou cenu. Nedá se tedy říci, že ten, kdo má oprávnění vodu čerpat a prodávat, je vlastník v ekonomickém smyslu. Jeden z hlavních důvodů trvalého růstu ceny je, že do vodáren byl zaveden v podstatě zločinný systém, kvůli kterému se peníze vybrané od lidí a spotřebitelů za vodu nevrací zpět do odvětví a nekončí v trubkách. Velká část z nich totiž teče do zahraničí. Viz náš článek Pravda o vodě. Systém „cedník“ je geniální z pohledu zahraničních koncernů. Smlouva TTIP může například tuto závaznou cenovou regulaci ze strany státu buď omezit, nebo úplně odstranit. Předběžně dohodnutá ustanovení o těchto regulacích nebyla zveřejněna, vše je zatím z důvodu jednání v režimu tajné.
 

Soudní systém

TTIP dá americkým korporacím do rukou moc u korporátního soudu zažalovat jakoukoli vládu za ztrátu zisku. Tento mechanismus řešení sporů mezi investory a státy, tzv. nástroj veřejného mezinárodního práva (investor-state dispute settlement, ISDS) hrozí podkopat nejzákladnější principy demokracie. To už ukazují příklady podobných dohod, které již platí:
  • Americký tabákový gigant Philip Morris žaluje australskou vládu o miliardu dolarů, protože vyžaduje, aby byly všechny cigarety prodávány v jednoduchém unifikovaném balení – přestože australský nejvyšší soud rozhodl, že jí ústava dává právo tak učinit.
  • Argentině bylo nařízeno zaplatit 405 miliónů dolarů poté, co byla zažalována společnostmi (mj. Suez a Anglian Water) za zmrazení cen vody během finanční krize. Argentina argumentovala tím, že prosazovala právo lidí na vodu, ale tribunál ISDS dal přednost zájmu investorů.
  • Švédská společnost Vattenfall žaluje německou vládu o 5 mld. euro kvůli rozhodnutí o postupném odstavení nukleární energie do roku 2022.
  • Veolia žaluje egyptskou vládu za ztrátu zisku v důsledku rozhodnutí o zvýšení minimální mzdy.
  • Americká firma Lone Pine žaluje Kanadu o 250 miliónů dolarů za zavedení dočasného zákazu hydraulického štěpení v Quebeku.

Podobné případy se staly a koncerny v arbitráži proti slabým státům téměř vždy vyhrály. Vyjednavači argumentují, že takto to v případě EU platit nebude, ale jaké to bude, to nikdo neřekl, je to stále tajné. TTIP se netýká jen EU a USA. Vyjednavači říkají, že TTIP zavede standardy pro veškerý budoucí obchod napříč celým světem. To znamená, že TTIP povznese a ustanoví zájmy mezinárodních korporací nad zájmy a potřeby lidí a planety navždy. Nemůžeme dopustit, aby se tak stalo.
 
Závěr

Již podepsané a platné dohody tohoto typu mohou varovat, například smlouva CETA a NAFTA. Dokonce i v USA jsou dohody tohoto typu posuzovány dneska v dlouhodobé perspektivě jako negativní. Obecně platí vždy a za všech okolností, že slabší prohrává. Pokud je Evropa v roli slabšího, tak prohraje. V moderních technologiích je dlouhodobě v roli slabšího. Evropa má méně patentů, nemá monopol na klíčové technologie (IT, biotechnologie…), bude donucena strpět tlak na omezení vývoje. Korporace zastaví paralelní vývoj a výzkum. Nač do toho cpát peníze, když už je to hotové a mohou si licenci koupit. Klíčový je v tomto směru náš článek Technologické zaostávání aneb Důvod válek vedených Západem.

Spojené státy stagnují a poměr pro EU by se podle trendu zřejmě po jednom, dvou desetiletí asi obrátil v náš prospěch. Korporace v USA to dobře vědí a chtějí využít maximum výhod z momentální dočasné převahy. Bez oficálních a věrohodných informací nelze nic objektivně posuzovat. Utajování je podezřelé a obchodovat může každý dobrovolně s kým chce a jak chce. Jeden balík s heslem "všechno nebo nic" je každému normálnímu občanovi podezřelý od samého začátku. Smlouva TTIP je opravdová revoluce korporací, která (jako každá revoluce) nakonec požere i své vlastní tvůrce.


 
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde.Děkujeme!




Související články:

Petr Ďoubalík: Sýrie: jak na umírněné?

Lež jako nový světový řád? (Příspěvek Lenky Procházkové na Vratimovském semináři, který se týkal médií)

$
0
0

Lenka Procházková
25. 10. 2015

Na základní škole jsme měli předmět, který se jmenoval Civilní obrana. Brali jsme to s nadhledem, jediné rakety, co nás tehdy zajímaly, byly ty, které vynesly na oběžnou dráhu Gagarina, Johna Glenna a další. Instruktáž v CO nás upoutala jen výjimečně, když se promítaly filmy. Největší úspěch měl snímek o chemickém zamoření. Lépe řečeno jeho závěr, když se protagonisté, kteří prošli simulovaně zamořenou krajinou, vrátili domů. Už před dveřmi si zouvali holínky, pak sundávali pláštěnky, rukavice a masky a nakonec kamera odvážně sledovala mladou ženu, jak se za průsvitnou plentou svléká a pečlivě se sprchuje.

Tento vzpomínkový úvod jen zdánlivě odvádí pozornost od tématu našeho semináře. 


Každý den se přece pohybujeme v zamořeném území, ale na rozdíl od starého instruktážního filmu nejsou ani naše domovy očistným útočištěm, spíš naopak. Právě doma, když už jsme sňali nepohodlné společenské a pracovní masky, odložili úvazky a usadili se nalehko v obýváku, si zapínáme život ohrožující zdroje a vystavujeme se jejich účinkům. Ty přetrvávají i poté, co zářiče už jsou vypnuty a vstupují nám do snů jako volné pokračování scénářů, které do našich mozků naprogramovala televize a rozhlas. Na rozdíl od morčat inhalujeme škodliviny dobrovolně a ještě za jejich pravidelné dávky platíme. Naším „ziskem“ je iluze.

Podobně jako vězni přikurtovaní v Platónově jeskyni vnímáme vnější svět jen podle stínů a narežírovaných slov. Platónovo dávné podobenství o neschopnosti člověka vymanit se z pozice diváka, příjemce zkreslených informací, dnes působí jako věštba, která se vyplnila. Přikazovaný úhel pohledu sice není novinkou, s lidským vědomím se manipulovalo od nepaměti, ale teprve současná technika umožňuje projektovat stejnou iluzi ve stejné chvíli miliardám lidských morčat.

Epocha masově šířené lži, která spektakulárně odstartovala 11. září 2001, se ale podle principů dialektiky může proměnit v epochu prozření. Zatím je k tomu daleko, protože setrvačnost víry v takzvaně zjevenou pravdu je druhem sebeobrany člověka před tušenou bolestí, kterou by mohl vyvolat šok z pravdy poznané. Léčba šokem může být riskantní i pro léčitele, což Platón, žák popraveného Sokrata, věděl. V podobenství popsal, jak se jednomu z vězňů podařilo uniknout z tmavé jeskyně ven, do skutečného světa. Poprvé spatřil slunce a byl oslněn až k slzám. Když se vrátil do jeskyně, aby se podělil o poznanou pravdu, konzumenti stínohry mu nechtěli věřit a v hněvu, že jim ničí iluze, kterým přivykli, se rozhodli zvěstovatele zabít.

 Poznávání a šíření pravdy bylo málokdy bezpečnou záležitostí. Přesto jsou lidské dějiny plné odkazů na neúnavné hledače, odvážné myslitele a kritiky, kteří se napříč časem snažili vést člověka k dospělosti. Líbí se mi úsloví, že světlo spálených knih osvítilo svět. Na jak dlouho ale? Dnes jsou urny s popelem, které máme seřazeny v knihovnách, obranou pouhých jednotlivců, zatímco zář televizních obrazovek funguje jako zbraň hromadného ničení zdravého úsudku.

Na besedách, kterých se občas účastním, se jakékoliv téma nakonec přelije do stesků na bídnou kvalitu našeho zpravodajství. Někdy padne i polehčující připomínka, že v dobách tzv. normalizace nám média přece lhala taky, takže současná situace je prý vlastně stejná. Tak to ale rozhodně není. My starší jsme živoucími svědky toho, že po krátkém období pravdomluvnosti na sklonku šedesátých let byla následná cenzura vnímaná jako cenzura a lži šířené znormalizovaným rozhlasem, tiskem a televizí byly většinou obyvatel hodnoceny jako lži. Dnes je to horší, protože část populace, především mladé lidi, zasáhla mediální hypnóza natolik, že si myslí, že žijeme v éře svobody slova. S mírnou nadsázkou lze říct, že proměna vědomí a smýšlení české společnosti se uskutečnila tryskem za pouhou čtvrtinu století, zatímco římsko katolické církvi nestačilo k plošnému přeprogramování českých mozků ani tři sta let.

Současná všudepřítomná a vševědoucí média plní své „svaté“ zadání mnohem pohodlněji a s obrovským rozmachem. Prvouka začíná už u dětí, které pěstounka televize vychovává k obrazu svému. Ohýbat mladé stromky je účinnější, než kácet pamětnické duby. Ty stačí označkovat výstražným rudým pruhem. A tak se v Čechách zastydlý antikomunismus stal utkvělým štítem, za kterým se noví a noví rekruti řadí do boje, který už dávno skončil. To „Kartágo“ už bylo zničeno, ale naše zpozdilá média stále vdupávají do jeho pokořené půdy své kyblíčky soli, a přitom opomíjejí fakt, že dračí setba mezitím vzklíčila úplně jinde.

Často přemýšlím o tom, zda pracovníci našich médií věří tomu, co nám sdělují, anebo zda to berou jen jako dobře placenou hereckou roli. Zřejmě to bude u někoho tak, u jiného onak, takže ve výsledku skvadra profesionálních cyniků smíchaná s tlupou naivních ochotníků. Samozřejmě i v tomto spolku existují výjimky, jako například onen mladý novinář ČTK, který se mě loni na jaře po skončení tiskové konference věnované Ukrajině, zeptal, odkud čerpáme své odlišné informace. Potlačila jsem úžas a nadiktovala zaměstnanci České tiskové kanceláře odkazy na nezávislé zdroje. Pokorně si je zapsal, ale pak už jsme se nikdy nepotkali, a tak nevím, jestli semínko vzklíčilo.

V době normalizace měli zprávaři ČTK přístup k zahraničním agenturám volný, ale existovala pevná vnitřní pravidla, jak převzaté zprávy třídit, co uvolnit většinovému příjemci a co pouze vybraným státním institucím. Nejužší výběr informací, které nesměly proniknout k veřejnosti, byl rozepisován pouze na psacích strojích a prostřednictvím kurýrů doručován politickým špičkám. Otázkou je, nakolik se tehdejší politická elita dokázala v důvěrných dokumentech orientovat a co z nich uměla vyvěštit. Dnes se k našim politikům dostávají zprávy ze světa mnohem rychleji, takže i jejich reagovaní na ně je rychlejší. Mnohdy až zbrkle rychlé. Připomenu loňské zřícení malajsijského letadla sestřeleného nad Ukrajinou a střelhbité vyhlášení sankcí EU proti Rusku. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vysvětlil tehdy na tiskové konferenci: „Byla to opatření zahraniční rady přijatá v atmosféře po pádu letadla. Opatření byla zvolena cíleně. Byla tu nutnost reagovat a jsem rád, že jsme byli schopni zaujmout stanovisko a dobrat se výsledku...“ To znamená, že okamžitě po pádu civilního letadla, jehož trosky a oběti zatím žádný vyšetřovatel nezdokumentoval, vydalo 28 politiků členských zemí EU verdikt o zločinu, o pachateli a o udělení trestu. Následné stejně zbrklé mediální krytí toho nezdůvodněného politického rozhodnutí ukázalo, že proměna novinářů z hlídacích psů demokracie v ochranku gaunerů už dokonána jest. Že se to netýká všech novinářů a publicistů a jaká naděje z toho plyne, proberu s velkou chutí později. Ale i v mainstreamu, dokonce v ČT jsou občas manipulátoři s lidským vědomím usvědčeni v přímém přenosu, když pozvaný host neočekávaně utrousí pravdu. Takových hostů, kteří se pro veřejnoprávní televizi stávají nepoužitelní, pomalu přibývá. Vzhledem k tomu, že „důvěryhodných“ stálic, takříkajíc odborníků na cokoliv, je ale omezený počet, a už jsou okoukaní až k nekoukání, jsme v posledních dnech svědky i toho, že kvůli nedostatku vhodných lidí vede moderátor rozhovor s kolegou redaktorem a po telefonu jim přihrává další novinář. Taková trojjedinost v debatě je důkazem toho, že rezervy se nedaří doplňovat a že televize už žije z vlastní podstaty. Jak dlouho jí to vydrží? A co nastane pak?

Známe sice případy, kdy se trénovaný alkoholik někdy propil až ke střízlivosti, ale to neznamená, že by se trénovaní lháři mohli prolhat až k pravdě.

Pro loď s vlajkou ČT bude velmi obtížné změnit kurs o 180 stupňů. Nejdřív musí zpomalit a poté vykonat manévr v širokém půlkruhu.

To zabere hodně času. Nejsem si jista, zda naši „nejdůvěryhodnější“ zpravodajové, i kdyby s otočkou začali okamžitě, jsou schopni ji bezpečně dokončit. Ta loď je plná platících pasažérů. Jak přijmou koncesionáři zjištění, že tak dlouho pluli plnou parou špatným směrem? A že místo života v pravdě konzumovali lživot?

Mnoho pasažérů, kteří se řídí vlastním kompasem a mozkem, už ale kontaminovaný parník opustilo. Přestoupili na škunery a motorové loďky. Mluvím o nezávislých zpravodajských webech. Chci poděkovat nejen jejich kormidelníkům a autorům článků, ale i čtenářům, kteří debatu pod texty vnímají seriózně, jako fórum pro výměnu názorů a doplňujících informací. Na rozdíl od někdejšího papírového samizdatu, který koloval jen v omezeném okruhu a nemohl reagovat na aktuální vývoj politiky, internetové nezávislé weby dnes tvoří skutečnou zpravodajskou síť, která je dostupná každému, kdykoliv a téměř kdekoliv.

Před čtyřmi sty lety prosazoval český intelektuál Jan Ámos Komenský dostupnost vzdělanosti pro každého člověka z jakékoliv společenské vrstvy. Je příznačné, že jeho touha se začíná naplňovat až v nejkritičtější epoše lidstva, kdy masově šířená lež zasévá dirigovanou nenávist do našich duší a programuje naše mozky na válku. Dogmatická zaujatost proti Rusku dosáhla v ČT vrcholu, když toto médium veřejné služby ignorovalo historicky průlomový projev ruského prezidenta v OSN a svou cenzurou donutilo diváky vyhledat si řeč Vladimíra Putina na internetu. Díky úsilí bezejmených překladatelů jsme mohli už několik hodin po přednesení projevu sledovat jeho záznam i s českými titulky. K dnešku už videonahrávku shlédly v Čechách sta tisíce uživatelů internetu, což je důkazem toho, že civilní obrana v naší zemi začala fungovat spontánně. Lidí, kteří každodenně pobývají na zamořeném území mainstreamu ubývá a mnozí z nich už to činí jen pro srovnání, tedy z výzkumných důvodů.

V Německu vznikly webové stránky, které přehledně monitorují mediální manipulaci a archivují pořady, výroky a texty včetně jmen autorů, aby budoucí tribunál při posuzování zločinů proti míru, měl dokumenty k dispozici.

Než tato doba, nikoliv pomsty ale spravedlnosti, nastane, prožijeme ještě mnoho soubojů, neboť zdechající kobyla, jak známo, nejvíc kope. Snahy o cenzurování internetu sílí a vyvíjejí je i někteří naši politici. Rádi by nás přidrželi v jeskyni a dál nám promítali matoucí obrázky. Věřím, že se jim to nemůže podařit, protože každý den, každou hodinu se některý z vězňů osvobodí, odmítne dál sledovat zrežírovanou stínohru a vyjde ze sluje ven. Nepohrdejme ale těmi, kteří ze setrvačnosti nebo z pohodlnosti ještě zůstávají v zamořeném území. Démon souhlasu je jako chobotnice. Musíme její chapadla přisátá k mozkům našich přátel, nebo i členů rodiny, uvolňovat opatrně a ohleduplně. Je to složitý úkol, protože současně cítíme, že čas se stále zrychluje. Vezměme si však příklad z oněch kormidelníků, jinak řečeno z provozovatelů nezávislých zpravodajských stránek, z lidí, kteří mnohdy pracují celé noci, abychom si ráno mohli přečíst aktuální informace o stavu světa. Učme se od nich trpělivosti a přeposílejme jejich zprávy pravidelně okruhu svých bližních. Protože jenom dobře informovaní lidé se dokážou správně rozhodovat, nepodlehnou panice a ani beznaději. Čím rychleji bude takových lidí přibývat, tím dřív se epocha masově šířené lži promění v epochu prozření.

Merkelová se špatnými anketními výsledky - Dál, pořád dál

$
0
0
Florian Gathmann 
25.10.2015  Spiegel
Jen 36 % v aktuální anketě, tak špatně na tom nebyla Unie již přes tři roky. Ovšem šéfka CDU Merkel pokračuje ve svém kurzu v uprchlické krizi – i proti prominentním kritikům ve vlastních řadách. Pomůže jí mít na své straně alespoň Joschku Fischera? Politik Zelených a bývalý ministr zahraničí sám přesně neví, co se s ním děje: „ Nikdy jsem si nemyslel, že bych někdy veřejně obhajoval Angelu Merkelovou. 


Ale musím to udělat.“, řekl Fischer v Bild am Sonntag. Šéfka CDU, zdůrazňuje, zaslouží respekt a podporu napříč stranami.

Ovšem u voličů ztrácejí kancléřka a strany Unie podporu. Anketní hodnoty Merkelové klesají spolu s CDU a CSU , v aktuální anketě institutu Emnid vychází Unie jen s 36 %, tak málo to nebylo již přes tři roky. Přitom demoskopy Emnid nejsou právě známy tím, že by Unii hodnotily obzvlášť špatně.

Zároveň musí Merkelová čelit prominentní kritice z vlastní strany: Ministr financí Wolfgang Schäuble mluvil podle informací SPIEGELu o tom, že nálada mezi členy je dramatická. Když nejnovější balík azylových opatření spolkové vlády nebude brzy účinný, utrpí vztah stranické špičky vůči členské základně škodu, varoval politik CDU.

Schäuble sedí již více než čtyři desetiletí ve spolkovém sněmu, byl předsedou CDU a šéf unijní frakce, hned dvakrát ministr vnitra – zkrátka: Když někdo zná stranu, pak je to on. Když Schäuble bije na poplach, je situace opravdu podezřelá. Jeho kritika má nesrovnatelně větší váhu než neustálé malicherné výtky z CSU.

Motto Merkelové : Nenechat se vyvést z míry

Kancléřka to ví. Ale rozhodne se, že se nenechá vyvést z míry. Také jí asi nic jiného nezbývá. Když by Merkelová nyní hekticky oznámila korektury nebo nouzové plány, dala by v prvé řadě v sázku svou pověst kancléřky zachovávající klid. Image, se kterým pomohla Unii k takřka třem volebním vítězstvím. A navíc snad asi vůbec nemyslí na to, že musí učinit velké změny v uprchlické politice.

A tak zní motto Merkelové, volně podle brankáře – titána Olivera Kahna: Dál, pořád dál! V ústředí CDU nechtěli nejnovější anketu komentovat, místo toho odkázali na výroky generálního tajemníka Petra Taubera před týdnem: „ Máme problém, který jsme ještě nevyřešili. Je normální, že lidé reagují kriticky.“

Velký balík opatření spolkové vlády k uprchlíkům vstoupil ve skutečnosti v platnost teprve o víkendu, který mimo jiné předpokládá rychlejší odsuny, rozšíření seznamu bezpečných zemí původu a dodatečná zpřísnění azylového práva. Merkelová a její lidé doufají, že brzy nabude účinek a že se nálada obyvatelstva i ve vlastní straně zvrátí.

Tak argumentují i přívrženci strany, kteří kancléřku veřejně obhajují. Vláda Merkelové reformovala „ v rekordním čase“ azylové právo, řekla mediální skupině rozhlasu ministryně obrany a místopředsedkyně CDU Ursula von der Leyen. A šéf strany a frakce Duryňska Mike Mohring, který v minulosti neměl vždy stejný názor jako kancléřka, říká: „ Existuje deficit ve vnímání toho, co všechno již spolková vláda v uprchlické krizi dokázala.“

Další kroky budou asi následovat
Ale také zastánci Merkelové si myslí, že v uprchlické krizi se musí toho stát ještě mnohem víc: Další kroky budou následovat“, říká von der Leyen, Mohring požaduje konkrétně druhý balík azylových opatření: Zde musí jít o témata jako následné stěhování rodin, nepřípustnost následných žádostí o azyl a tranzitní zóny“. Kancléřka asi nemá proti tomu žádné námitky, ale musí brát ještě ohled na koaličního partnera, který má například k tématu tranzitních zón zcela jiné představy než Unie. SPD má také potíže s dalším plánovaným novým zpřísněním azylového práva.

Sociálně demokratickou podporu má naproti tomu úsilí Merkelové na evropské úrovni, jako v neděli večer na summitu EU k uprchlické krizi. To platí i pro zapojení Turecka, které je v unijních stranách právě tak sporné – ovšem šéf CDU Duryňska Mohring to výslovně chválí.

Počty uprchlíků ale rychle neklesnou, to Merkelová ví. Ale něco posunula, nyní potřebuje trochu trpělivosti. Bude ji mít strana a obyvatelstvo? Když se Merkelová vrátí z Bruselu, může v pondělí odpoledne v předsednictvu CDU udělat nový test nálady, stejně jako po dialogu s občany v Norimberku. Za týden se opět sejde frakce spolkového sněmu, posledně tam byla překvapivě otevřená kritika Merkelové.

Také do té doby se krize nevyřeší.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila Zdeňka Holešová

Igor Korotčenko: USA se demonstrativně připravují na válku

$
0
0
26. 10. 2015    zdroj
Jak často můžete vidět videa cvičení, zkoušek, vypuštění raket z moře? Ne až tak často. "Kalibry" byly vypuštěny na teroristy v Sýrii pro ukázku, ano, aby se to už neopakovalo. Nyní, jak se zdá, nám USA "odpověďěly" - vyzkoušely systém protiraketové obrany v Evropě a novou protiraketovou střelu SM-3. Avšak u této demonstrativní akce se rýsuje řada otázek, mezi nimiž lze zaznamenat i určitou skromnost - jedna protiraketová střela sestřelila jednu balistickou raketu. 


Byly ještě dvě protilodní rakety, ale ty jako by byly ponechány mimo komentář. Nuže, je toto úspěch? Co chtěli svými PRO Američané dokázat? A chtěli to dokázat nám nebo Evropanům? O svůj expertní názor se s Nakanune.RU podělil vedoucí Centra pro analýzu světového obchodu se zbraněmi, šéfredaktor časopisu "Národní obrana" Igor Korotčenko.

Byl testován systém "Aegis" s novými modernizovanými protiraketovými střelami SM-3. Je to námořní systém a právě na těchto technologiích budou vytvořeny i pozemní složky evropské protiraketové obrany. I námořní i pozemní komponenty systému "Aegis" jsou jedním z prvků globální protiraketové obrany USA. Cíle a úkoly v dlouhodobém horizontu, které si před sebe Američané kladou, je snaha nivelizovat možnosti Ruska v oblasti jaderného zadržování, protože poté, co evropský segment amerického systému protiraketové obrany bude spuštěn, získají určité možnosti zachytit část ruských mezikontinentálních balistických raket. Proto jsme znepokojeni touto situací a samozřejmě bude třeba uvažovat o opatřeních neutralizace poté, co se tato hrozba stane skutečností.

Nyní se tyto systémy rozvinují a do roku 2018 se očekává, že v Rumunsku a Polsku budou již poziční lokace raket vybudovány, evropský systém protiraketové obrany bude v letech 2018-2020 v provozu. To ukazuje odhodlání USA realizovat ty strategické cíle, které si stanovily.

Je zřejmé, proti které balistické raketě bylo zachycení provedeno - zde se modelovaly ruské ozbrojené síly. Vcelku to není pro nikoho žádným tajemstvím, protože ani Írán a ani Severní Korea nemají rakety, které jsou schopny docílit Evropy. Proto je za nepřítele považováno Rusko.

V podstatě je tato simulace zachycením části našich strategických jaderných sil. Protiraketové střely jsou kromě toho umísťovány ve standardních odpalovacích kontejnerech. Není žádná inspekce, proto tam mohou být umístěny nejen protiraketové střely, ale, řekněme, "Tomahavky" s jadernými hlavicemi. Nevíme, co tam bude, proto se musíme chovat neobyčejně vážně k perspektivě výskytu těchto zbraní u ruských hranic.

Ale je to hrozba také pro Evropu - je to potenciální cíl pro naše útoky. My přece nebudeme pozorovat, jak rozvinují své poziční lokace protiraketových střel, budeme vkládat souřadnice pro zasažení v případě zahájení války. Zde funguje logika vojenského plánování jednoznačně.

Akce USA - to není demonstrace, je to jeden z prvků přípravy k zahájení sériové výroby nové verze protiraketových střel, to zaprvní. Zadruhé, je to prověrka infrastruktury evropské protiraketové obrany, neboť to všechno funguje v jediném okruhu řízení a informace, takže to všechno je příprava skutečných mechanismů pro bojové použití v případě možné války.

Jsem si jist, že ruský Generální štáb přijme nezbytná rozhodnutí o možnostech neutralizovat hrozbu ze strany evropského systému protiraketové obrany, Hlavní operační správa rozhodne, jaká opatření přijmout, máme dostatečně široký arzenál prostředků neutralizace.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live