![]()
Vladislav Černík
11. 6. 2018
Obecně zcela podepisuji, že pro politický úspěch je potřeba něco jako ony 3 pruty Svatoplukovy:
1) Skutečná vůdčí osobnost
2) Atraktivní cíle (politický program)
3) Vykonání velkého objemu práce (zde dodávám a nemalé finanční prostředky)
Jsou to podmínky nutné, nikoliv však postačující.
Předesílám,že je uznávám a současně s každou z nich mám problém (a to v tom smyslu, zda samo o sobě její dobré uchopení povede k cíli), což snad v dalším objasním. Mám totiž za to, že s v souladu s R. Valenčíkem (http://www.novarepublika.cz/2018/05/mars-zrod-nezavisle-programove-platformy.html#comment-form ) nezabývat se popisem fungování současné moci, chtěl bych diskuzi o těchto 3 bodech vnořit do kontextu současné doby, tj. historického, ekonomického, do kontextu společenských nálad atd.
Ad 1) Skutečná vůdčí osobnost
– bohužel mnohdy, ano nebojme se to říci, degeneruje do pózy absolutisty, monarchy se sklony odstraňovat ty (t.č. jen z politického kolbiště, nikoliv z fyzického žití), kteří mají (nebo do nich dorůstají) osobnostní rysy srovnatelné velikosti.
Rád bych na takovém postu viděl někoho, kdo mne bere za kolegu a koho já mohu také brát za kolegu. Jen pro málokoho z těch vrcholových politiků se kterými jsem si kdy tykal, bych do takové pozice hlasoval, ale jsou i tací. Ovšem demokracie není monarchie a tak je potřeba vidět téměř současně muže/ženu č. 2, č.3, č. 4, č. 5 atd. Nevím, zda bych takovou pětici si představil, a pokud ano, pak nevím, zda by i oni chtěli sedět vedle sebe.
Připomínám a spíše důrazněji, že
Politika není Filmová akademie, udělující světově známé Oskary, není Nobeliánskou vědou, není nějakým Světově proslulým sportovním šampionátem. A také by neměla kolbištěm oligarchů.
Bohužel toto vše jsem mohl pozorovat už na úrovni okresního města. Politické strany a podobné formace se snaží na kandidátky dostat např.:
- vynikající okresní (nebo lépe krajské chirurgy)
- známé ředitele známých vzdělávacích ústavů
- aspoň regionálně známé sportovce a umělce
- větší podnikatele (zde jde logicky i o sponzoring)
Zasedání zastupitelstev pak vypadají podle toho, zvláště v kuloárech.
Sportsmeni se podivují, proč opravovat městský bazén, když je možné během hodinky si lze dojet autem do znatelně lepšího zařízení. Byznysmeni dodávají, že by tam mohl vyrůst další developerský produkt, manažerky se zasní, že ani v mládi je prostředí bazénu nelákalo pro prvá rande. Ředitelé škol sice vědí, že s výukou plavání a vůbec s tělesnou zdatností je to mizérie, ale zůstanou spíše potichu, aby neohrozili již léta protlačovanou dotaci třeba na nová okna. A ten, který se na zastupitelstvech na něco pořád ptá, bude asi nějaká stará struktura a místní novináříci už jsou nasměrováni provětrat v mediích, čím to, že není někde veden, třeba v Cibulkových seznamech.
Můj dotaz, proč by nemohl přispět náš krajský hejtmanát, byl brán jako naivní, jako bys to neznal z minula...
Řekněte si, nějaké to městečko, to republikově nic neznamená, tak pozor, najednou někdo se ocitne ve vrcholové politice a začne bourat Václavák či reorganizovat světově proslulé kulturní těleso jako Státní opera. Asi o tom již předtím snil v zubařském křesle...
Ad 2) Atraktivní cíle - atraktivní politický program,
každý z nás, který se trochu zajímá o politiku, už těch programů zažil nemalou řadu a v různých volbách. Uvádím pro přiblížení motta pár kandidátů:
Dobrý starosta -> dobrý senátor (kdo to měřil?)
kandidát Ano na senátora Lepší venkov (v čem lepší?)
kandidát z ODS chce volit Obra: (Odvaha, Bezpečnost, Rozum)
Kandidátka ANO na hejtmanku: zdravé a dostupné zdravotnictví (dostupné pro koho a zdravé v čem?)
Kandidát z ODS: zjednodušit kraj – dodávám, že to již dělali při privatizaci okresních nemocnic
Program pro menší okresní město, podle mých zkušeností, tak 15str a asi 150bodů,
pro celostátní úroveň možná tak 150str.
Tím neříkám, že vše se bude prosazovat a realizovat, ale aby jednotlivé kandidáti a další aktivisté měli někde ucelenou představu s čím se mohou potýkat, tak v řádu 2-3 volebních období.
Praxe: Dobré volební programy nikdo nečte a ty víceméně špatné nepravicovým stranám víceméně škodí.
Zákulisní praxe: nesmí to být moc konkrétní, abychom se mohli domluvit prakticky s kýmkoliv…
Měřítka pro testování kvality: konkrétní příklady řešení úzkých míst(namátkou: chybějící sítě, složitá administrativa, konkrétní pomoc slabším skupinám obyvatel– je jich jen v ČR asi 2mil!)
Při dotazech na nekonkrétnost a absenci takových věcí se mi, pokud vůbec, tak dostávalo odpovědi, že to bude v nějakých koaličních realizačních plánech (necháme to na pak) a ti nezaměstnaní, ti ať se snaží…
Realizační příklad:
Dr. Rath kdysi jako poslanec byl požádán jednou kolegyní, která se dostala do problémů o zahájení poslanecké iniciativy stran úprav zákona o vazbě. I tak suverénní osobnost jako D. Rath to tehdy odmítl s tím, že nastartováním takové iniciativy by si zničil politickou budoucnost.
K čemu to vede v praktickém životě, př. :
Jistý zaměstnanec – byvší technik u tiskáren ztratil pracovní místo. Pracovnice ÚP ho poslala do supermarketu, že tam sice tam nikoho neshánějí, ale ať se tam přesto zeptá. Zeptal se a potvrdili mu to. Úřednice ho tam poslala znovu. Tamní manažer se rozčílil a zvýšeným hlasem zavolal na ÚP, aby mu již nikoho neposílali.
Uchazeči byl pak doporučeno, zda by to tam nezkusil po třetí.
Moje douška:
ptal jsem se na to šéfa odborové centrály, ten jen řekl, ať vstoupí do odborů. Kde? prostě někde!
Můj předběžný závěr (nejen k té nezaměstnanosti):
Ona nezaměstnanost je po nemoci vlastní, nemoci nejbližších, třetí nejtěžší rána do vlastní osobnosti.
Pokud se politická skupina, klub atd. nenaučí takové privátně-státní stalkingy, alotria a traumata dostat do veřejného prostoru způsobem, kde by se pak rozhoupala i židle pod příslušným rezortním ministrem, tak skoro nestojí za to, dobré programy psát.
Stačí se jen spolupodepsat pod programy různých post-Sobotků: Chceme fungující stát
Historizující vsuvka:
Českou kotlinou se za posledních 100 let prohnalo 5 revolucí (tedy situací, kdy se měnily nejen paradigmata a ideje, ale i majetky a křesla). Jde o r. 1918, 1938, 1948, 1968, 1989. A vždy za těmi změnami stála nějaká silná vnější síla. Životní úroveň nižších tříd (tj.většiny národa) oproti předcházejícímu období výrazně poklesla a dlouho se dýchavičně plazila k předcházejícímu stavu. Kupodivu neklesla v r. 1938, ale každý, kdo si pamatuje ze školy (u řady dnešních maturantů si tím nejsem jist) o co tehdy šlo, by r. 38 a následující roky nechtěl opakovat.
Běžný český volič se tedy jakékoliv nově se rodící politické formace právem zeptá, proč by se to právě vám mělo po šesté podařit a to lépěji?
Ad 3) Vykonání velkého objemu práce (zde dodávám a nemalé finanční prostředky)
Pokud člověk stráví cca 12hod v práci (vlastní pracovní doba +dojíždění), pak už nemívá moc náladu na trávení večerů, a hlavně sobot a nedělí na něčem, co mu nepřináší aspoň částečně relaxaci a navíc na činnostech s nejistým výsledkem. Kromě volného času mu to odnáší někdy i vlastní finanční prostředky.
Akce stran a iniciativ od středu doleva mají věkový průměr vysoko v důchodovém věku, mými vrstevníky-důchodci bývají označované jako G-akce (G, nikoliv jako bod, ale jako gerontologie).
Nahlíženo jinými slovy: Těm mladším to se zátěží hypotéky nepomůže!
Rozdíly mezi politickými stranami a kandidáty bývají dost těsné. Pokud se volby protnou s deštivým počasím či důležitým fotbalem, pak úspěšnost některých příliš nekoreluje s jejich kvalitou, ale při nižší volební účasti je (pseudo)náhodná, tak jaky by ta jména tahal papoušek z klobouku. Obecně navíc se zjišťuje, že některé nepravicové strany mají dost nízkou míru disciplinovanosti svých voličů.
Stran financí, jsem slyšel (opakovaně) takový drb: sejde se pár „hochů“ (někdy i „dívek“), těch, co spolu mluví. Někdo je už placený zastupitel, někdo podnikatel, a i další mají nějak nadprůměrný příjem. Každý položí na stůl nějaký měšec, ten se „zváží“ a pořadí na kandidátce je už jaksi dáno, a ty primární volby ho nějak potvrdí. Pokud nějaký kandidát zdržuje nějakými dotazy, tak místo odpovědí na ně, se dozví, že se má starat o to, aby v jeho obci ty komunální volby dopadly lépe.
Vlastní vzpomínka: v časem oposmlouvy ale i po ní, kdy socdem měla dost nad 20% jsem při výletech na kole také v obcích potkal nějaké ty plakáty a billboardy. Modří jich měli tak 3x více, ale z výročních zpráv politických politických stran vyplývalo, že Oranžoví měli stejné volební náklady jako Modří.
Co tedy dělat:
Ø hledat pevný Archimedův bod, nikoliv plácání se v (polo)bažině
Ø hledat nejmenší společný násobek, nikoliv největšího společného dělitele
Ø komunikovat se se sousedy, i když oni to třeba moc nechtějí
Ø usilovat o to být viděn a být slyšen
Ø hledat poučení u schopných, byť (momentálně) neúspěšných
Ø navazovat kontakty s nejsilnější politickou stranou: Stranou Nevoličů
