Zbyněk Fiala
19.6.2018 VašeVěc

Mirko Radušević
19. 6. 2018  Literárky
Kdykoli píši západobalkánské zápisky, vzpomenu si na dobu relativního klidu. V Bělehradě jsem chodil k Albánci pro zmrzlinu a bureg , v Ulcinji poslouchal mujezina zvoucího táhlým hlasem až polozpěvem - ezan - z minaretu k modlitbě (namaz). Vzpomínám, jak v Sarajevu mi servírka naznačovala, jak je krásná procházka na Jahorinu a u moře s Dalmatincem jsme si dávali facky nikoli kvůli tomu, že jsem Srb, ale že jsem mu přebral blonďatou Němku… (vlevo kolorit bosenské kávy)

Přemysl Votava
19.6.2018  ČNL
Hej Slované, ještě naše
slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce
pro náš národ bije.
Žije, žije duch slovanský,
bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše,
proti nám jsou vzteky.

Dnes si připomínáme, tak trochu ve skromnosti a v mediální blokádě, události revolučního roku 1848. S tímto rokem je spojen i Slovanský sjezd v Praze. Tato událost před 170lety pořádně zatřásla rakouskou monarchií.

Dnes není zájmem bruselských elit připomínat tyto pražské události před 170lety, které nastolily otázku národních zájmů všech slovanských národů v Evropě. I dnes cítíme snahy těchto elit o potlačení slovanské vzájemnosti. Tedy o vyloučení, či omezení spolupráce slovanských národů. Příkladem je protiruské tažení a vyvolávání nenávisti k Rusku. Této kampani slouží i rozdmýchávání sporů mezi slovanskými národy. Jednota Slovanů je mnohým na překážku. Připomínání slovanské identity je nežádoucí. Zároveň pociťujeme, že vstupem do EU ztrácíme značné části své suverenity, ale i slovanské vzájemnosti. 

Právě před 170 lety v červnu 1848, se stala Praha centrem zájmu a nadějí slovanských národů. Od 2.června zde probíhal Slovanský sjezd. Tehdejší slavnostní atmosféra v Praze budila naděje zejména u českého a slovenského národa. Své národní tužby projevily i ostatní slovanské národy. Vedle největšího ruského národa, to byly zejména Poláci, Srbové, Bulhaři, Chorvati, Ukrajinci, Rusíni, Makedonci, Lužičtí Srbové….

Téměř 400 účastníků slovanských národů hledalo cestu k národnímu probuzení a ke sjednocení všech slovanských národů. Slovanský sjezd otevřel také otázky k postavení Slovanů v rakouské říši a též se zabýval vztahem k ostatním Slovanům stojících mimo rakouskou říši. Je skutečností, že rakouská říše byla většinově tvořena slovanskými národy, které ale neměly vliv na její politiku. Samotný sjezd byl prvním významným pokusem o sjednocení národních a emancipačních zájmů Slovanů. Je zásluhou zejména českých a slovenských obrozenců, Františka Palackého, Pavla J. Šafaříka, Karla H. Borovského a Ludovíta Štúra, že tento sjezd se konal v Praze. Na sjezdu byl přijat Manifest Slovanského sjezdu k evropským národům k postavení slovanských národů v Evropě. Sjezd byl násilně ukončen 14.června, v den kdy v Praze vypukly bouře, které přerostly v revoluční vystoupení proti monarchii.

Revoluční rok 1848 probudil Evropu, Slovanský sjezd v Praze byl součástí tohoto revolučního procesu. Slovanské národy po celou dobu své historie se střetávaly zejména s vlivem germánským a osmanským. Velice často bojovaly o svou holou existenci, často bránily Evropu před agresory. Naposledy v období druhé světové války, za německého tažení na Východ. Slovanské národy přinesly v této době také největší oběti. Dnes se cíleně na tuto skutečnost zapomíná. Kácí se pomníky slovanských hrdinů, přebarvují se dějiny. Pro národy slovanské jsou i dnes, jako zcela zásadní, otázky národní suverenity a otázky slovanské vzájemnosti.


Přemysl Votava
místopředseda 
Národní socialisté

- rp -
19.6.2018 Vesti a PrvníZprávy
Americké strategické bezpilotní letadlo Drone Global Hawk a hlídkové protiponorkové letadlo v neděli strávily mnoho hodin hlídkováním poblíž námořních hranic Ruska na Černém moři. 



Drone Global Hawk vzlétl z letecké základny na Sicílii a více než pět hodin křižoval podél jihozápadního a jižního pobřeží Krymu, stejně tak jako podél pobřeží Krasnodarské oblasti. Před tím dron létal několik hodin podél demarkační linie na Donbasu.

Souběžně s dronem podél ruského pobřeží letělo protiponorkové letadlo Poseidon. Většinu času strávilo u Sevastopolu ve vzdušném prostoru nad mezinárodními vodami Černého moře.

vesti

Global Hawk je vezen na start

Northrop Grumman RQ-4 Global Hawk je vojenský bezpilotní letoun operující za každého počasí během dne i noci. Global Hawk je zařazen do amerického letectva a plní podobnou roli jako špionážní Lockheed U-2. Téměř v reálném čase dokáže poskytovat snímky rozsáhlých zeměpisných oblastí ve vysokém rozlišení. Během průzkumné mise dokáže zmapovat 100.000 km² terénu denně.

Informace poskytované letadly Global Hawk umožňují lepší zaměření pozemních cílů a větší ochranu vlastních jednotek působících v dané oblasti.

Drony se stávají univerzální zbraní

Drony podle poslankyně ukrajinské Nejvyšší rady Naděždy Savčenkové způsobily výbuchy ukrajinských vojenských skladů, aby jejich výbuchy zakryly nedostatek munice ve skladech

„Vím, že tam létala bezpilotní letadla - drony a k výbuchu skladiště došlo proto, protože se blížil termín pro podání zprávy o nedostatku munice ve skladech a výbuchy měly zakrýt realitu,“řekla Savčenková.


Související:

• Americké námořnictvo dostalo první drony pro dálkovou špionáž

(rp,prvnizpravy.cz,vesti,foto:arch.)

Karel Sýs

„Podívejme se na naši Akademii a její literární třídu. Tam kolem básníka Machara kupí se pěkná levičácká společnost, Hora, Kopta, Majerová a jiní. To jsou naši nesmrtelní, levičácky orientovaní, kteří bohorovně sedí na Olympu a dívají se s pohrdáním na takové Zavřely.“

„Vtírá se nám do pera poznámka, proč jsme u nás již dříve sami neprovedli označení Židů. Proč musíme vždy přijít později? Proč? Proč???“

„Emanuel z Lešehradu otravoval lid levicovou literaturou.“

„často publikuje v literárním časopise LUK (dříve Obrys-Kmen), příloze Haló novin, kterou vydává filiálka KSČM, Unie českých spisovatelů, jejímž je Karel Sýs předsedou“.

„Výbor národní kultury je ovšem také prodlouženou rukou KSČM – ostatně sídlí na stejné adrese (ano, v ulici Politických vězňů).“

Erik Best
19.6. 2018   fw
Antibabišovské hnutí už měsíce tvrdí, že kdyby se Andrej Babiš vzdal funkce premiéra, okamžitě by vznikla „demokratická” vláda. Babiš to vždycky odmítal s tvrzením, že i kdyby odešel kvůli trestnímu stíhání, stejně by si jeho nepřátelé našli důvod, proč vládu vedenou hnutím ANO odmítnout. Babiš a „nedemokratičtí” komunisté to teď svým kritikům vracejí s tím, že vznik vlády blokuje Miroslav Poche.

 Babišova MF Dnes umístila toto sdělení na dnešní titulku poté, co vše v neděli v České televizi odstartoval předseda KSČM Vojtěch Filip prohlášením, že je Poche sobec. Není ale od ANO trochu nefér používat tuto taktiku zrovna proti ČSSD? Sociální demokraté koneckonců odmítli vstoupit do Demokratického bloku a do několikaměsíčního útočení na Babiše se také příliš nezapojovali. Nápadnou výjimku představoval Milan Chovanec, který 25. ledna vydal cílené antibabišovské prohlášení. Může to být ten současný problém? Nepovažují Babiš se Zemanem Pocheho za Chovancův přízrak?

Břetislav Olšer
19.6. 2018   Rukojmí
Tak si nyní udělejme malou rekapitulaci již někdy zveřejněných článků, dnes hlavně o tom, jak velká je česká smůla na vhodné ministry zahraničí – od senilních erotomanů, jakým byl kníže Karel Spáč I., alias Schwarzenberg, přes rovněž harašícího nymfomanka Zaorálka, až po milovníka běženců Pocheho; partička diplomatických es k pohledání…
Karel Schwarzenberg: Tak se anální žurnalisté neustále pošklebují prezidentu Miloši Zemanovi, jenž prý sešel věkem, avšak nepíší o ostudném usínání bývalého ministra zahraničí ČR Karla Schwarzenberga, byť je patrně Rakušan sídlící ve Švýcarsku, který měl tu drzost kandidovat kdysi na prezidenta ČR; kam ho posadííe,m tam spí a neustále dělá Česku v zahraničí ostudu při jednání NATO, na zasedání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), při tiskové konferenci s Dalajlámou či v OVM ČT24…

Chcete v politice spáče, nebo soudného člověka: http://www.rukojmi.cz/clanky/4816-otazka-pro-havloidy-co-chteli-za-prezidenta-schwarzenberga-kdo-dnes-dela-cesku-vetsi-ostudu-milos-zeman-nebo-knizepan-karel-spac-i-viz-spaci-fotogalerie

Ne každý si však může žít jako exministr zahraničí, alias kníže Rohan, vlastně Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg, co disponuje několika zámky, vlastní Čimelice, Sedlc, Dřevíč, či Karlov, Orlík a Dřevíč, Murau v Rakousku.
Bydlí na Sýkořici, žije mj. ve Švýcarsku. Jen loni si pořídil 23 nových pozemků, především v jižních a středních Čechách, v hodnotě téměř jednoho miliónu. Celkově má převážně z restitucí 4000 hektarů. Má zkrátka nemovitosti, domy, zámky, hotely a pozemky v Rakousku, Německu, Švýcarsku i v Česku.



Posléze mlsný kocour kníže Karel, s hypotékou přes třináct mega, balil lepou venkovskou děvu Vopěnkovou. Komu se nelení, tomu se zelení. Hrdý národ má jasno; jeden je opilec, druhý proutník. Prostě Zeman je obyčejný křupan, jelikož neví, jak žijí praví aristokrati a prezidenti.http://www.showmix.cz/bulvar/foto-schwarzenbergova-kraska-jana-vopenkova-pod-palbou-lesbicke-hratky-odhalena-prsa-co-jeste.html

Rakouský magazín Format odhadl jeho celkový majetek na téměř 12 miliard korun. Ke svému ministerskému bratru stotisícovému platu navíc přiznával důchod z Německa ve výši 140 tisíc korun, z pronájmu nemovitostí v Rakousku, Německu a Česku mu předloni přišlo na účty osm milionů korun. Rok před tím navíc prodal část podniku za 2,66 milionů korun.

Sice moc česky žvatlat neumí, ale rád za Česko mluví, pokud právě nepodřimuje, a to dost rezolutně. Třeba, když vysvětlil, že „uznání Kosova nebyl morální čin, uznání bylo uznání faktu” a prý podle mezinárodního práva „kosovská autorita” splnila předpoklady potřebné k uznání samostatnosti.


Nerespektoval rezoluci č. 1244 Rady bezpečnosti OSN z roku 1999, která Srbsku zaručila územní celistvost s tím, že část území (Kosovo a Metochia) budou dočasně pod správou OSN. Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku proti jeho vůli 17. února 2008. A do toho Václav Havel, jemuž dělal kancléře, s humanitárním bombardováním Srbska a Černé Hory; je snad něco mírovějšího…? Václav Havel – humanitární bombardování…

Lubomír Zaorálek: "Mám vysoké ambice - vyhrát volby. Nikoho nenechám si do toho mluvit; přejímám celou zodpovědnost na sebe..." prohlásil na tiskové konferenci v červnu 2017 šéf české diplomacie i nový volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek...

Napřed stal hvězdou sjezdu ČSSD 10. až 12. března 2017. Při projevech živě gestikuloval, žertoval, a když odcházel od řečnického pultíku, dostalo se mu potlesku ve stoje. A dodal, jak je třeba vysvětlit lidem, že demokracii je třeba hýčkat, a osvěžit kampaně strany o nadsázku. „Humor je požehnání od boha a ti, kdo dovedou udělat kampaň s humorem, jsou nejlepší,“ řekl rozverně…

Narozen je 6. září 1956 v Ostravě, vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde byl pro svojí oblibu marx-leninismu nazýván Zeo Ce-tung. V letech 1982 až 1986 pracoval v ostravském studiu Československé televize jako dramaturg, poté byl zaměstnancem Československé socialistické strany. V době sametové revoluce spoluzakládal v Ostravě Občanské fórum.

Nejprve člen Občanského hnutí, od roku 1994 člen ČSSD. V lednu 2014 se stal ministrem zahraničí za ČSSD, když řadu let byl pro tuto funkci stínovým ministrem. Odvolání velvyslance Borůvky ze Švýcarska však nebylo pro neschopnost, ale jen kvůli jeho manželce Aleně, která prý si moc pouštěla ústa na špacír, ale hlavně proto, že otevřeně Zaorálka obvinila ze sexuálního harašení, lhaní, manipulace a zvýšené konzumace alkoholu na ministerstvu. Sama se přiznala, že je proto pod vlivem léku Cipralex, jenž brání depresívním stavům…

V historii České republiky, tedy od roku 1993, ČSSD na severu Moravy vždy vyhrála. Ale letos to na první místo moc nevypadalo, Zaorálek však ještě v září 2017 sršel optimismem... „Nemám obavy, v Severomoravském kraji určitě vyhrajeme. Viděl jsem také nějaké regionální průzkumy. Nevím sice, jak jsou spolehlivé, ale byly k nám velmi příznivé…“ dodal.

A co bude dělat, když jako volební lídr ČSSD volby prohraje? „Zavřu se někam do sklepa a budu se týrat chlebem a vodou čtrnáct dní,“ prozradil Zaorálek, který bude nyní v dietě asi dva týdny nezvěstný... Nezvěstnost se protáhla až po dnešních dnů, kdy asi stále chodí kanálama… http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/4594-jak-se-byvala-redaktorka-ct-bednarova-dnes-na-uradu-vlady-stala-pritelkyni-zaoralka-pomaha-mu-s-volebni-kampani-a-nedavno-zachranovala-jeho-život


Možný MZ europoslanec Miroslav Poche: Hned jedenáct uchazečů působilo v roce 2014 v onshore/offshore společnostech, u nichž není jasné, kdo je vlastní. "Příkladem společností s majetkovými vazbami krytými v zahraničí jsou například kyperská firma Brinsleys a.s. s předsedkyní dozorčí rady Kateřinou Radostovou z Úsvitu přímé demokracie či společnost D-Continetal Team a.s. se sídlem v Lucembursku, kde byl členem dozorčí sociální demokrat Miroslav Poche," upozorňuje sdružení.

V případě Pocheho upozorňuje na kritiku kvůli obcházení zákona o střetu zájmů. Pražský politik totiž dostal za práci v dozorčí radě Pražské energetické bezmála 5 milionů korun, městští politici přitom ze zákona nesmí pobírat odměny v municipálních společnostech. Politik nakonec dal slíbil, že dá velkou část peněz na dobročinné účely.

"Miroslav Poche proslul mimo jiné tím, že se v rozhovoru prořekl, že rozdělil svůj sponzorský dar pro ČSSD na menší částky, aby se vyhnul povinnému zápisu do výroční zprávy strany. V důsledku skandálu zaviněného rozdělením sponzorského daru se musel Poche vzdát své ambice na funkci radního. Na kandidaturu do zastupitelstva přes výzvy vedení ČSSD nerezignoval," připomíná dokument, jenž server Lidovky.cz publikuje níže v celém znění.https://www.lidovky.cz/firmy-na-kypru-tucne-odmeny-ci-podezrele-nakupy-eurokandidaty-dohani-minulost-198-/zpravy-domov.aspx?c=A140521_151421_ln_domov_ogo

Kdo by proto zapomněl, kdo je Miroslav Poche, ten, co před sedmi lety musel s ostudou stáhnout ocas mezi nohy a zmizet v politickém suterénu. To když se novinářce Marii Bastlové, redaktorce Zpravodajského serveru Českého rozhlasu iROZHLAS.cz, podřekl, že skrytě posílal do stranické kasy peníze skrz nastrčené stranické kolegy, aby se vyhnul placení daní.

Komentátor Petr Holec napsal v článku pro Info.cz: „Zoufalec týdne: Miroslav Poche“: ČSSD Pocheho, někdejšího brutálního sběrače funkcí i platů v pražských městských firmách, uklidila z Česka poté, co se v roce 2010 přiznal, že krmí partajní „bestii“ nelegálním způsobem, když peníze z veřejných firem vrací přes malé členské dary do Lidového domu. V podstatě šlo o těžbu veřejných peněz, jež nemívá daleko ke kriminální činnosti.

Spolu s Petrem Hulinským a Karlem Březinou dlouho tvořil Poche pražskou svatou trojici ČSSD, jež psala politicko-podnikatelské noty Prahy. Jenže pak se časy změnily a kmotrovský systém ČSSD a ODS se v metropoli začal rychle drolit. ODS to odnesla jako první, když se i díky volebnímu masakru záhy vytratila z české i pražské vlády.

ČSSD ale vzdorovala a to včetně očisty, jíž si díky pádu prošla ODS. Teď ji to dobíhá a Poche je toho nejlepším symbolem. Přežil sám sebe a pražskou i celostátní politiku ČSSD dál dodnes spoluřídí z neviditelnosti Bruselu, kam ho výhodně „odstranili“ sami socialisté….“

Pocheho názory jsou přinejmenším odvážné až scestné, viz jeho blog na iDnes, v němž mimo jiné píše: „Proto se osobně přikláním k tomu imigranty v České republice přijmout a poskytnout jim prostor pro nový život. Vím, že to není názor populární, natož většinový, ale jsem pevně přesvědčen, že je to názor správný. Když utíkali tisíce lidí před válečnými hrůzami druhé světové války či naši občané před komunistickým pronásledováním, byli vděčni za každou pomoc.

Přijetí 525 zoufalých lidí je v prvé řadě humanitární akt vůči běžencům a zároveň solidární akt vůči ostatním zemím EU. Jako sociální demokrat v 21. století se domnívám, že by je ČR měla učinit….“ Holt, podej prst a utrhnou ti ruku. Pan Poche si navíc plete pojmy s průjmy. Dnešní běženecký exodus je o uprchlictví celých národů a ne jednotlivců jako po 2. sv. válce… http://www.rukojmi.cz/clanky/6378-miroslav-poche-neotacejme-se-k-uprchlikum-zady

Co k tomu dodat, než že je přinejmenším morbidní urážet především vzdělané Čechy, kteří prchali před Gottwaldovým režimem a nebyli to žádní primitivní křováci z Afriky či Blízkého východu, Více k tomu jeden z těch, kteří o tom ví nejvíc ze všech. Vzpomeňme si proto nyní na zpochybňovanou autenticitu prorockých slov představitele Spojených národů Serge Boreta Bokwanga, (přestože informace byla zveřejněná například v New York Times), který Evropany varoval, marně:

Že není možné odmítat uprchlické kvóty, co k nám míří z Bruselu? Proto se ptám: http://www.rukojmi.cz/clanky/304-panove-putno-romancove-gale-haliku-novaku-blazku-horejsi-a-dalsi-zachranci-sveta-coz-tak-jit-prikladem-lidskosti-a-vzit-si-k-sobe-pro-zacatek-naplnovani-vasi-vyzvy-do-najmu-kazdy-cca-deset-bezencu

„Afričané, jež nyní vidím v Itálii, jsou doslova vyvrhelové a odpad Afriky. Prodají cokoli a kohokoli i sami sebe. Tito lidé vystupující po ulicích jako kramáři a slídící ulicemi měst za kořistí, v žádném případě to nejsou Afričani v Africe, bojující za obnovu a rozvoj svých zemí. Vzhledem k tomu se ptám sám sebe, proč Itálie a jiné evropské země a také arabské země dovolují a tolerují, aby se na jejich národních územích takové osoby zdržovaly. Pociťuji silný vztek vůči těmto přistěhovalcům z Afriky, jež se chovají jako krysy napadající města v Evropě, a silný stud za ně. Pociťuji ale také silný vztek a stud vůči těm vládám v Africe, které tomuto masovému odchodu svého odpadu do Evropy také ještě napomáhají.“

Ovšem poněkud smířlivěji se to píše českým akademikům: „O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali. Cizinci žijící v Evropě jsou vykreslováni jako pátá kolona, podvodníci a zločinci. Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy, bez ohledu na jejich skutečné názory či nepřebernou rozmanitost náboženských směrů,“ píše se v textu výzvy, kterou autoři zveřejnili jako „Výzvou proti strachu a lhostejnosti“… Názor si jistě udělá každý sám, zvláště po nedávných evropských zkušenostech; znásilňování a vraždění islamistů z řad běženců… www.vyzvavedcu.cz (Podpis vyjadřuje postoj jednotlivce, nikoli celé instituce.)

“Masová migrace vznikla jako falešná ideologie, že je jakýsi nárok, obecné lidské právo potulovat se kdekoliv po světě,” uvedl v červenci 2005 v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes prezident Václav Klaus. Prohlásil také, že multikulturalismus je mylný a škodlivý a všichni na něj doplácíme. Pokud chce někdo imigrovat, měl by se přihlásit k úplné asimilaci v nové zemi a nezůstávat zakotven ve svém původním prostředí. O pět let později objevila objevené Merkelová.

Svá prorocká slova vyřkl též plukovník Kaddáfí: „A nyní poslouchejte, vy lidé z NATO. Bombardujete zeď, která nepropouští migranty z celé Afriky do Evropy. Bombardujete zeď, která nepropustně zadržuje teroristy z Al-Kájdy. Tou zdí bývala Libye. Zničili jste ji, jste idioti. Pro tisíce migrantů z Afriky, pro podporu Al-Kájdy budete hořet v pekle. Tak to je; já nikdy nelhal, nelžu ani teď…“ http://www.rukojmi.cz/clanky/1596-hlas-kaddafiho-ze-zahrobi-varoval-jsem-vas-ze-se-vam-bombardovani-libye-vymsti-a-jednou-budete-hrabat-prstíčkem


A tak nastávají chvíle, kdy dochází k tzv. nutné obraně, která existuje, pokud je člověk bezprostředně ohrožen na životě. Senátor Jaroslav Doubrava míní, že by se přistěhovalci z Afriky a Blízkého východu měli bez lítosti vracet zpět. Za příliv imigrantů nesou dle něho odpovědnost USA, které rozvrátily Blízký východ. Své tvrzení obhajuje:

„Evropa tak obrovský příliv imigrantů nemůže zvládnout a uživit. Přichází většinou nevzdělaní a co horšího, nevzdělatelní, lidé bez jakékoli kvalifikace a tím i k jakékoli použitelnosti ve výrobním procesu. Jsou známy případy, kdy například v Německu dvacet let žijící muslimové stále neznají řeč. Vezměte prohlášení šéfa Islámského státu Bakar Bagdádího, když řekl „Islám nikdy nebyl náboženstvím míru. Islám je náboženství boje. Ať si nikdo nemyslí, že válka, kterou vedeme, je válkou Islámského státu. Je to válka všech muslimů… Je to válka muslimů proti bezvěrcům“. A jako povinnost muslimů řekl, že ji musí vést všude! Kde EU bere jistotu, že mezi imigranty nepřichází ti, pro které je uřezáváni hlav lidem oblíbenou kratochvílí…?“ https://www.youtube.com/watch?v=zzBZ6n-6m-w


Stranou ve svých výrocích nezaostal ani prezident Miloš Zeman jako hlava státu Česko vzkázal uprchlíkům na českém území, že je do Česka nikdo nezval. Mířil tím zejména na uprchlíky z Blízkého východu a Afriky… Doslova řekl: „První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“

V čem se ještě liší Pocheho pojem ministra zahraničních věcí od názoru prezidenta Zemana? Jsou to až nepřátelská a antisemitská slova na adresu židovského státu:

„Je zcela v našem zájmu, aby na území Izraele existoval demokratický stát plně sdílející západní zájmy. Politika současné vlády však vede i s pomocí Spojených států, a to zejména s ohledem na přesun amerického velvyslanectví do Jeruzaléma, k faktickému zostření izraelské války na domácí frontě a k prohlubování nepřátelství vůči Izraeli v muslimském světě. Taková politika není pro mezinárodní stabilitu a bezpečnost příliš produktivní. Nekritická podpora politiky současného vedení v čele s premiérem Netanjahuem ze strany některých zemí, mezi něž patří i Česká republika, tak paradoxně Izraeli příliš nepomáhá…“

Za to Pocheho zkritizoval Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta Miloše Zemana. „ČR je upřímným přítelem Izraele. A proto se nikdy nesmí stát členem vlády nepřítel Izraele, který svou nenávist vyjádřil dokonce písemně,“ napsal prezidentův mluvčí na Twitteru.

„Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, napsal před lety pro víkendové londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu…“ Ví vůbec pan europoslanec, kdo to byl Jose Maria Aznar…?

Pár slov dodal i můj přítel: „Kam až chce ČSSD v sebedestrukci zajít?“ ptá se dnes lídr pravicové ODS Petr Fiala, který se podivil nad situací, v níž se nachází sociální demokracie. Podle něj je aktuální dění, kdy komunisté mluví do personálních záležitostí ČSSD, až neuvěřitelné. Ten panáček Fiala, kdysi horlivý a dlouholetý předseda moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie (Paneuropa-Union Böhmen und Mähren), totiž blábolí zcela mimo, protože:

1* komunisti pouze prohlašují, že Pocheho nepodpoří, do ničeho nezasahují a hlasovat svobodně snad mohou

2* nic nebrání tomu, aby parta toho panáčka pro Pocheho ve vládě hlasovala

3* holt, typický demograt Fiala; když není po jeho, tak plive…

Inu, šéfové české diplomacie se nám většinou moc nevyvedli; ani další politici, k migračnímu legračnímu manifestu by se svým hořkým humorem hodila i europoslankyně Zuzana Roithová a její propagační video… https://www.youtube.com/watch?v=6dp6MkO5IIc

Tak kdo je vítač muslimů a kdo ne:http://www.rukojmi.cz/clanky/5360-jiri-drahos-nejsem-vitac-bezencu-je-to-lez-tvrdi-dnesni-kandidat-na-prezidenta-cr-pritom-se-sam-pred-tremi-roky-podepsal-pod-petici-vitacu-muze-byt-tento-proflaknuty-lhar-duveryhodnou-hlavou-naseho-statu

Něco pro dovzdělání pana Poche:http://www.rukojmi.cz/clanky/5086-trump-me-vyjimecne-potesil-ze-uznal-jeruzalem-za-hlavni-mesto-izraele-byt-bourlive-reakce-lokalnich-arabu-co-si-rikaji-palestinci-na-sebe-nenechaly-dlouho-cekat

PS: Martin Netolický, místopředseda ČSSD a pardubický hejtman, navrhuje podat kompetenční žalobu na prezidenta kvůli tomu, že odmítá jmenovat navrženého ministra zahraničí. Právě Netolický, někdejší Zemanův stoupenec, jde nejdál - navrhuje spor s prezidentem dotáhnout až k žalobě u Nejvyššího správního soudu.

„Já bych se nebránil kompetenčnímu sporu. Vidíme ostatně, že ta diskuse se vede už od roku 1993 a že spory ohledně jmenování ministrů byly i za předchozích prezidentů, Havla i Klause. Prezident má zcela volnou ruku při výběru premiéra, ale jeho návrh ministrů už by měl respektovat,“ argumentuje Netolický. To ovšem vyžaduje „maličkost“:

Aby však bylo vůbec co žalovat, premiér Andrej Babiš nejprve musí Pocheho oficiálně navrhnout prezidentovi na ministra zahraničí. K čemuž se zatím vůbec nemá. Lídr hnutí ANO sice ukázal Zemanovi seznam jmen včetně Pocheho, ale nikoli jako svůj oficiální návrh složení nové vlády, za kterým si stojí. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/mistopredseda-cssd-pojdme-spor-s-prezidentem-zemanem-dotahnout-az-k-soudu-49597?dop-ab-variant=3&seq-no=2&source=hp

- vlk -
19.6.2018 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com 
V pondělí, v textu ke schůzce G7, jsem slíbil, že se vrátím k hlavnímu bodu programu kanadského summitu, kterým jsou jednoznačně neshody ohledně Trumpem vyhlášených cel na dovoz oceli a hliníku do Spojených států.

V našem prostoru, tentokráte míním Evropu, slyšíme unisono, že USA porušují tímto jednostranným opatřením pravidla volného obchodu, narušují jej, hledají jednostranné výhody, poškozují své spojence, atd. atd. Nejlepší bude, když převezmu výrok Donalda Tuska, který v Kanadě zastupoval spolu s Junckerem EU:

„Největší obavy mám z toho, že mezinárodní řád založený na pravidlech a zásadách je zpochybňován. Je překvapivé, že za tím nestojí obvyklí podezřelí, ale hlavní architekt a garant tohoto řádu – Spojené státy,“

„Samozřejmě, že nemůžeme přinutit USA změnit názory. I tak ale nepřestaneme přesvědčovat naše americké přátele a prezidenta Trumpa, že podkopávání řádu nedává žádný smysl,“

Tento Tuskův výrok mne přiměl k tomu, abych se začal alespoň trochu zajímat o data, jak to vlastně s obchodem mezi Spojenými státy a EU je. A nejen tímhle. Trochu popřemýšlel o dalších souvislostech. Prvotní hledání bylo nastartováno, ostatně jako vždycky na českých webech, je to zpravidla nejrychlejší a nebudu zastírat – také nejpohodlnější. Pro mne i pro ty z vás, kteří mají potřebu ověřovat fakta, která ve svých článcích zdrojují. A dalo mi sakra práci, než jsem vygúglil následující tabulku srovnávající celní tarify pro vybrané, v každém případě většinově důležité, obchodní komodity, která dokonale otřásá evropskou argumentací, tak jak ji slyšíme všude kolem nás.


S výjimkou dvou položek - Obuv a Šperky, které jsou nepochybně naprosto bagatelní z hlediska celkové obchodní bilance, u všech ostatních platí, že EU zatěžuje dovozy z USA vyšším clem a někdy i řádově, než se děje recipročně!!!

Na německých serverech jsem objevil další zajímavé, tentokráte sumární detaily. Například zde se, krom jiného, píše:

Produkte, die aus den USA nach Europa kommen, stoßen auf deutliche höhere Barrieren. Im Durchschnitt erheben Europäer 5,2 Prozent Einfuhrzoll und die Amerikaner lediglich 3,5 Prozent. Außerdem verzichten die Amerikaner bei 1800 Produkten komplett auf Einfuhrzölle. Bei den Europäern sind es lediglich 1246.

Produkty, jež přicházejí do USA z Evropy, narážejí na výrazně vyšší celní bariery /to už jsme si ukázali na předchozí tabulce – pozn. vlk/. V průměru Evropa zatěžuje americké zboží dovozním clem ve výši 5,2% , zatímco průměrná americká sazba na evropské zboží je 3,5%. Vedle toho, ze sledované skupiny 5018 hlavních dovozních artiklů, pouštějí USA na svůj trh BEZCELNĚ 1800 položek, zatímco v EU je to recipročně jen 1246.

A naprosto souhlasím se závěrem autora textu – prominentního německého ekonoma Gabriela Felbermayera:

Der Vergleich der Zollsätze zeigt, dass Europa deutlich protektionistischer handelt als die USA. Wenn Trump über zu hohe Zölle klage, habe er zumindest punktuell nicht unrecht, so Felbermayer. Dennoch wäre: „eine Anpassung nach unten sehr viel besser als eine zollpolitische Aufrüstung nach oben.

Srovnání dokládá, že Evropa je zřetelně protekcionistější než USA. Jestliže Trump si stěžuje na příliš vysoká cla, má minimálně v určitých bodech pravdu. A pokračuje – snížení cel /ze strany Evropanů/ by bylo mnohem lepší než zbrojení pomocí celních tarifů.

Přiznávám svoje překvapení, nad těmito zjištěními. A považuji za dokonalý průšvih evropského/českého/slovenského informačního prostoru, že nás těchto jednoduchých čísel a přehledů, stejně jako mnohého stejně důležitého, či ještě důležitějšího, v poslední době „ušetřil“. Ale pojednání na toto téma si nechám na jindy. Dnes jde o hrozící obchodní válku mezi spojenci, o její příčiny, dopady, důsledky a možné konsekvence, protože je to opravdu z hlediska obyčejného Čech/Slováka mimořádně důležité a jakkoli se mu to může zdát asi stejně významné jako to, co se děje na odvrácené straně měsíce.

Než budu popisovat proč, uvedu jeden základní, ale nesmírně vypovídající graf:


Popisuje obchodní bilanci jednotlivých velkých světových ekonomik. Červený sloupec je export dané ekonomiky, modrý dovoz. Vše kumulovaně v miliardách dolarů. Zatímco EU , jako celek je v mírném přebytku, deficit USA je obrovský a stejně tak celosvětový přebytek, který generuje Čína.

Jde o globální data. Navíc z roku 2016. Pro loňskou bilanci platí, že obchodní přebytek, ve prospěch EU ze vzájemného obchodu činil 151 miliard USD!!

Jedním z hlavních zdrojů tohoto obchodního přebytku ve prospěch EU je automobilový průmysl. Respektive osobní automobily a jejich dovoz a vývoz. Evropané /2016/ vyvezli do USA auta celkově za 46,6 miliard Euro naopak Američné umístili v EU svoje vozidla jen v hodnotě 10,3 miliardy! Nikoli v neposlední řadě proto, že USA zatěžují tyto dovozy jen 2,5%, zatímco Evropa nastavila tento tarif na celých 10%!!!

Dodejme, že hluboký americký deficit je dlouhodobého charakteru, více viz později.

Takhle tedy vypadá fundament, ze kterého vznikla současná situace!!!

Má Donald Tusk a ostatní, kteří v jednom šiku útočili na Donalda Trumpa pravdu? Já myslím, že čísla jsou vypovídající.

Vraťme se zpět do doby Trumpovy volební kampaně a vlastní prezidentské volby. Do Bílého domu se dostal díky hlasům těch, kteří v USA patří k poraženým z globalizace světové ekonomiky. Analýzy jednoznačně konstatovaly, že o jeho vítězství rozhodly státy tzv. „rezavého pásu“, které v minulosti většinou volily demokraty a jež byly nadproporčně postiženy vývozem amerických pracovních míst do Asie a Latinské Ameriky. Trump voličům z těchto teritorií slíbil, že jejich exportovaný job jim vrátí zpět. Svůj slib se snaží plnit. Což je neoddiskutovatelný fakt.

Klidně si můžete říci, že to je na úkor zbytku světa. Nebo také, že to bylo rozhodnutí amerických koncernů, jež tím maximalizovaly svůj zisk. V prvním případě nemáte pravdu. V druhém ano.

Ale bez ohledu na všechna předchozí fakta je pro mne ohledně postoje Donalda Trumpa zdaleka nejdůležitějším faktorem následující graf , popisující v dlouhodobém měřítku americkou obchodní bilanci se zahraničím:

Nemusíte mít naprosto žádné ekonomické vzdělání nebo zkušenosti. Stačí obyčejný rozum! Zkrátka a dobře USA žijí někdy od roku 2000 v tragicky hlubokém obchodním deficitu!!! Trvale!!!!

Tohle není ani normální, ani udržitelné!

Kdyby dolar nebyl rezervní měnou celého světa a vnitřní trh Spojených států obrovským a /zatím/ solventním odbytištěm pro zboží všeho druhu a všemožných výrobců, v kumulaci s astronomickým státním dluhem země, už dávno by musela Amerika vyhlásit bankrot! A s ní, více méně - celý svět!

Je proto neustále na paškále alternativní mediální antiamerické fronty. Neříkám, že nezaslouženě. Ale naprosto mne děsí představa, že by se něco takového skutečně stalo. Úplně stejně jako ta, že umanutým rusofobům a podobným idiotům, se splní jejich sen a vypukne třetí světová s Ruskem. Pro náš svět by obě tyhle události byly naprosto devastující a zanechaly by na civilizaci na zeměkouli neopravitelné katastrofické důsledky. Donald Trump je pro mne prvním nájemníkem v Bílém domě, od dob Richarda Nixona, který tuhle jednoduchou skutečnost pochopil. Nejen to, začal také konat.

Nejprve si vzal na paškál americké koncerny, kterým pohrozil zavedením speciálních cel, jestliže nevrátí z USA kdysi vyvezenou výrobu zpět do země. Aby to měly snazší, provedl daňovou reformu a to s takovým snížením korporátní daně, že mnohé podniky z Evropy i odjinud, začaly uvažovat, jestli svoje centrály nepřeloží do USA. V Německu v tomto ohledu už několikrát jednali zástupci spolkové vlády jak s jednotlivými firmami, tak se Svazem průmyslu.

Když vyřídil tuto agendu, začal konat ohledně, řekněme znormálnění toho šíleného gapu v bilanci vývoz dovoz, protože druhá možnost, že velké exportní země dobrovolně omezí svůj vývoz do USA je čirým nesmyslem.

Vybral si pro první kolo souboje ocel a hliník. A všichni ostatní nyní unisono křičí, že jde o naprosto nefér praktiky, odporující světovému obchodnímu pořádku. A že z toho vzniknou obrovské důsledky a vypukne světová obchodní válka.

Může být, že ano. Ale já to takhle momentálně nevidím. Kdyby Trump opravdu chtěl těžce zasáhnout největší obchodní partnery Spojených států, byl by, podle mne, nesáhl po clech na ocel a hliník, nýbrž na automobily a elektronické výrobky, konkrétně spotřební elektroniku. Což by byl úder přímo na evropský a čínský solar! S obrovským účinkem.

Já osobně bych ty nové celní sazby na ocel a hliník bral jako Trumpovo decentní varování. S velmi odkladným účinkem. Vysvětlím proč. Ochranná cla mají opravdový význam tehdy, pokud máte vlastní výrobce vyrábějící na půl plynu, kteří svou produkcí okamžitě nahradí z trhu skrze cla zmizelé importy. Což jde u aut. Tam Američané pohotové, ne úplně využité kapacity, bezesporu k dispozici mají. Nastartovatelné prakticky z hodiny na hodinu.

Ale hliníkárny, ocelárny a k tomu navazující úpravárenské podniky hutních prvovýrobků typu válcoven apod.? Které pracují na nějaký poloprovoz a během dnů nebo max. týdnů nahradí dováženou produkci z EU, Číny, Koree atd.? Nic takového, pokud vím, v USA k dispozici není. Nedávno jsem viděl na Němcích zevrubnou reportáž o tom, jak to vypadá v bývalém ocelovém srdci Ameriky Pittsburgu. Pro reálií neznalé – tohle město bylo pro americký ocelářský průmysl asi tolik jako Kladno + Ostrava v největší slávě pro nás dohromady. Nebo pro Slovensko Košice. Reportéři šli od jednoho bývalého hutního provozu ke druhému. Všude to bylo stejné. Pokud z bývalé firmy vůbec něco zůstalo a nestály na jejím někdejším pozemku obytné domy, supermarkety nebo kancelářské prostory, vždycky zmizela výrobní část a zůstal a jen bývalá administrativní budova, kde sídlily firmy, které odpovídali současné ekonomice.

Pro mne z toho vychází, že Trump dal Evropě a ostatním čas. Postavit ocelárnu nebo hliníkárnu i navazující provozy, není žádná legrace. V současné době, s jejími přísnými ekologickými limity a aktivními ekoteroristy už vůbec ne. Bezprostředně to na evropské ocelářství a hliníkářství mít zásadní dopad nebude. Jejich výrobky na americkém trhu se sice významně prodraží, ale domácí konkurence není schopna rychle zaplnit vzniklou díru na trhu. Nicméně je jasné, že poptávka, vzhledem k obecně dražší produkci, zkrátka bude omezena.

A při celosvětových produkčních nadkapacitách to znamená problém! Každý z postižených výrobců bude muset upravit svoje ziskové marže směrem dolů. Jak v USA, aby se přeci jen, i přes cla co nejvíce udržel na na tamním trhu, tak i všude jinde, protože tam se budou všichni snažit umístit svoje nadbytečné vývozy, původně směrované do USA. A vítězit budou pochopitelně ti, kteří mají přístup k levné pracovní síle, levným prvotním surovinám a především levné energii a nejsou produkčně sankcionováni přísnými ekologickými předpisy. Průšvih pro Evropu, Japonsko a možná Jižní Koreu. Ale kdyby americký prezident ukázal prstem dolů na automobilky, bylo by a dost možná bude – daleko hůře.

Evropa, ve svém liberálním gender LBGT rauši měla Trumpa jen za klauna. Který vyšumí nebo bude epizodní figurou, s kterou se to ty čtyři roky holt bude muset nějak přečkat, než přijde nějaký další ClintonBushObama a zase se pojede ve starých kolejích. My budeme servilní k USA a ty nám na oplátku dovolí opanovat jejich vnitřní trh s tím, že vše bude kryto záplavou dluhových dolarů. Kdo jednou ten dluh zaplatí? Tím se netrapme – Po nás potopa a Carpe diem! Zatím nám hrají!

Jenže současný Velký blonďatý otec z Washingtonu to myslí s America first! vážně. Je příliš zkušený byznysmen, aby nevěděl, že pokud nedá dohromady a to rychle, americkou ekonomiku, což znamená výrazně zredukovat obchodní deficit, následně návratem pracovních míst do USA zvýšit zaměstnanost a to především mezi dělnickými profesemi, které byly globalizací enormně postižené. Tím jednak zvýšit výrazně daňové příjmy a zároveň snížit každoroční gigantické rozpočtové deficity. Jinak přijde nevratný devastující kolaps. Tahle kalkulace je zřejmá. Nevím, jestli vyjde, či vůbec vyjít může. Je to příliš složitý systém s obrovským množstvím proměnných a celými galaxiemi nahodilých faktorů. Na to nestačím.Jedno ale vím zcela určitě – před Trumpem to nikdo nezkusil.

Všichni dělali, že žádná nerovnováha, natož problém v americké ekonomice neexistuje. A že krize 2008 je jen jakási shoda okolností a drobná nehoda, způsobená několika neodpovědnými bankéři. Oba poslední prezidenti utratili, v jimi vedených válkách, neuvěřitelných 11 bilionů dolarů. A zadlužení astronomicky rostlo. Přičemž celý svět dělal, že je to tak normální a že USA nepodléhají fyzikálním a tržním zákonům.

Trump je první ze špiček tamní administrativy, kdo má povědomí o tom, že když to takhle půjde dál, jednou a nejspíš brzo, se celý systém zhroutí. Existuje studie, že to snad má být už v roce 2023. Nevím jestli ji četl nebo o ní alespoň slyšel, jako já. Ale v každém případě chce se svou zemí něco dělat. Poslat ji na vzestupnou trajektorii. Nemělo by nás to překvapovat. Evropští lídři už desetiletí vykládají nám, svým zaměstnavatelům, že svět se mění, že se musíme přizpůsobit, že staré návyky /kulturní, společenské, pracovní, interpersonální, atd. atd./ neplatí, že musíme akceptovat požadavky měnící se doby. Osobně bych řekl, že je Trump nyní postavil do stejné pozice, do jaké oni ohledně genderů, inkluzí, multikulturalismů, liberalismů, atd. atd. trvale staví nás. A říká – přizpůsobte se nutným změnám, jinak vás k tomu donutím. V zájmu přežití USA!!!

A nějaký takový Tusk tu vykládá že „Největší obavy mám z toho, že mezinárodní řád založený na pravidlech a zásadách je zpochybňován. Je překvapivé, že za tím nestojí obvyklí podezřelí, ale hlavní architekt a garant tohoto řádu – Spojené státy,“

Vůbec mu nedochází, že v době, kdy se současný mezinárodní řád utvářel, byla globalizace v plenkách, USA měly plus mínus vyrovnanou obchodní bilanci a naprosto zvládnutelný veřejný dluh a náš civilizační okruh vyznával demokracii a to bez adjektiva liberální?!

On opravdu chce čekat, až Bílý dům pověsí masivní cla na dovoz evropských automobilů? Což bude mít okamžitý dopad, charakter a rozměr těžké hospodářské krize?

Ne nejsem žádný amerikanofil. Nebo snad osobní fanda Donalda Trumpa. Nijak se naopak netajím tím, že si myslím, že my EU potřebujeme naprosto fatálně. Pro nás ve vztahu k Unii platí verš Viktora Dyka – Opustíš-li mne/EU/, nezahynu. Opustíš–li mne/EU/, zahyneš!

Neuniká mi, že Trump chce dát svůj stát do pořádku na úkor všech ostatních. A udělá to. Jenže má pravdu v tom, že ti ostatní svoje ekonomiky poháněli k růstu přes umělou nerovnováhu na americkém vnitřním trhu.

Je nepochybné, že nás to bude bolet a to možná až k nevydržení. Možná přijde do Evropy i hospodářská recese. Jenže si troufnu si tvrdit, že pokud by zkolabovaly Spojené státy nebo dolar, bylo to všechno o mnoho řádů horší. Zavládl by naprostý chaos. Evropa by měla přemýšlet o velmi účinné obraně. A tou rozhodně není posmívání se Trumpovi, jeho twittrům a dělání hloupých poznámek na jeho adresu, eventuálně čekání na jeho nástupce starého špatného druhu. A už vůbec ne hraní se cly na bourbon, jeansy nebo Harleyie.

Soudím, že je potřeba současnému americkému šéfovi rozumět. Jeho tlak na zvýšení výdajů členů NATO na 2% HDP je velmi čitelným pokynem – dovážejte recipročně americké zbraně! Ale Evropa při tom má volbu – kupovat od svých zbrojovek. Tady tu volbu má. I přes zbraně chce šéf Bílého domu získat pro USA pracovní místa a zmenšit exportní deficit.

Kde Evropané naopak volbu nemají, ačkoli už dávno a dávno ji mít měli, v zájmu vlastního přežití, je sektor tzv. průmyslu 21. století – tedy trh finančních služeb a celý byznys související nějak s internetem a jeho užíváním. Zde USA mají téměř monopol a jejich dominance je strategická a pro Evropu fatální.Viz materiál z Die Welt, z kterého ocituji malý výsek:

V sektoru /finačních/ služeb exportovaly Spojené státy v roce 2016 celkový objem 733 miliard USD, což je 2x více než další země v pořadí – Velká Británie. Ta se dostala na úroveň 324 miliard USD /už chápete, oč hrají Britové při Brexitu?!/

Dramatičtější je US dominance v oboru digitalizace a datových trhů. Takzvaná GAFA -Google, Amazon, Facebook a Apple, plus další internetově /internetově technologické/ firmy zaujímají v jednotlivých zemích někdy až monopolní postavení…..

Zaregistrovali jste, že by tyhle dvě bilance někoho v Evropě zajímaly, natož rušily ze spaní?! Přitom všichni mají plná mluvidla o znalostní ekonomice, o ekonomice služeb o ekonomice 4.0, o digitalizaci…. A přenechají celý tenhle naprosto strategický a nenahraditelný trh americkým firmám a ještě jim trpí speciální danění v daňových rájích, jakými jsou například členové EU - Irsko nebo Lucembursko!!!

Trump se nám nemusí líbit. Bude způsobovat bolestné ztráty. Ale naprosto nelze upřít Trumpovi, že America first! pro něj není prázdné předvolební heslo. Že ho hodlá naplnit, jak nejlépe bude umět. Přesně kvůli tomu jej volili jeho voliči!!!

Téhož bych se rád dožil od našich českých politikářů a v širším kontextu od těch evropských. Tady se totiž bude lámat chleba. A nikoli na jimi utvářených, umělých a v podstatě vylhaných agendách.

Už jsem napsal, že nejsem amerikanofil. Nejsem ani rusofil. Ale stejně tak ne amerikanofob nebo rusofob. Jsem eurohujer. Ale nikoli bez kritického pohledu. A právě přes něj mi Trump a jeho snaha Ameriku vyléčit nebo to při nejmenším zkusit, imponuje. Ačkoli vím, že to Evropa těžce odskáče. Nicméně – do značné míry si za to může sama. Ona navíc, místo aby na tu eventuální válku zbrojila nebo už jen z prostého pudu sebezáchovy něco dělala s americkou dominancí ohledně finančních služeb a internetového průmyslu, tak jen mistruje, bezradně kvílí a lomí rukama nad americkými cly na hliník a ocel….

Já i vy si tenhle pohled můžeme dovolit. Ale obrovské dilema musí mít tlachalové typu Jakuba Jandy, Petra Koláře, Romancova nebo na Slovensku Smatany, dam a pánů z Deníku N, SME, atd. atd.

To jsou ti, co vyznávají bezmeznou a bezmozkovou věrnost našim spojencům. Vždycky a všude. Ti mají nyní hoňku. Musí rozhodnout jestli v obchodní válce USA - Evropa dají bezmyšlenkovitě přednost transatlantické vazbě nebo evropským hodnotám. Na jedná straně klaun Trump na straně druhé Juncker, Tusk, Merkelová, Macron. Mají volit mezi maskulinním alfa samcem a liberální gender demokracií… Tohle je snad může i zabít!

Ovšem dovolím si je upozornit, že pokud si zvolí evropské hodnoty, Junckera, Tuska, Markelovou, Macrona a liberální demokracii, současně tím v tomhle sporu zaujmou přesně stejnou pozici jako čínský prezident šéf KS Číny Si….

Jak s tím budou žít?!

Tady jsem chtěl původně skončit. Ale nemohu, protože padla zmínka o Číně. Trump se právem cítí dotčen chováním zejména Evropanů ohledně světového obchodu a jeho nerovnováh.

Když se podíváte na první graf tohoto článku – ty modré a červené sloupečky, tak zjistíte, že EU svůj těžký obchodní deficit s Čínou kompenzuje ještě větším přebytkem z výměny zboží a služeb se Spojenými státy. Ty mají těžký propad na oba dva další dominantní světové obchodí hráče.

Nejlépe to charakterizuje následující graf:

Evropa je nyní krajně nespokojena s Trumpovým postojem. Při tom dlouhodobě má obrovské obchodní manko s Čínou. Neustále si stěžuje, že její výrobci a exportéři nemají plnoprávný přístup na čínský trh, jejich know how tam není chráněno, že Čína naopak krade technologie a patenty, provozuje obchodní dumping přes manipulace s vlastní měnou, nedodržuje ekologické a sociální standardy, atd. atd. A přesto Čínu ve vzájemném obchodu nijak nesankcionuje!!! A naopak využívá vnitřního trhu Spojených států. Kdo je tedy dlouhodobě nesolidární se svým spojencem? Proč Evropané nejsou stejně stateční vůči Pekingu? A nyní dokonce domlouvají společné kroky s čínským vedením proti USA? Přiznám se, že tomu nerozumím.

Tak nám nejmenovali Pocheho, oznámila p. Mullerová Švejkovi čerstvou novinku z české politické scény a český volič jen nevěřícně kroutí hlavou.
Jakže dopadly ty parlamentní volby loni v říjnu? A kdo skládá vládu? Něco tady nehraje. Obvykle totiž vládnou ti, kdo získali nejvíc hlasů s těmi, kdo mají nejpodobnější program. Ale v Čechách? Tady se domlouvají ti, kdo to dostanou rozkazem – volby nevolby.

Babiš od Merkelové: Ty, ty, ty, s Okamurou ne, jinak ti zavřu fabriku v Německu a tebe nechám zavřít v Čechách. Hamáček bude na vnitru a když společně zametete OKD i Čapí hnízdo, ratifikujete Dublin a Istanbul a dohodu s Japonskem, budu na vás hodná.

Hamáček od Pocheho a spol: Ty, ty, ty, pokud nebudu na zamini, tak ti to (s Karlem) (Březinou, pozn překl.) stranicky (i jinak) spočítám.

(Už dříve Fiala od Blažka a spol: Ty, ty, ty žádná koalice s Stbákem, jinak už nebudeš předsedou a na fakultě na tebe taky nečekají.)

Kolik takových vydíraných a vydíratelných „politiků“ a vydírajících kmotrů, šíbrů a šibalů v české politice máme? Desítky, stovky, tisíce? ODS by mohla vyprávět...

Jak to divadlo Poche ano – Poche ne dopadne?

Jako vždy jednoduše. Prezident Zeman, na rozdíl od naprosté většiny našich „politiků“, má v této „hře“ jako vždy několik tahů náskok. Když k tomu přidáme reálnou možnost odchodu A:Merkel do důchodu, tak během jednoho až dvou týdnů bude jasno.

Nebo přinejmenším polojasno...

Ilona Švihlíková, část rozhovoru
19.6.2018  PL
Ustupovat v obchodním sporu se Spojenými státy nebude pro Evropskou unii z hlediska taktiky ta správná cesta. Donald Trump je silový typ politika, který ústupky neocení, spíš to pro něj bude signál, že postupuje správně. Tvrdí to ekonomka Ilona Švihlíková, podle níž dříve tak respektovaná G7 ztělesňuje minulost, kdy Západ ekonomicky, hodnotově a politicky dominoval. Tento svět ale odchází. Americký prezident to možná instinktivně chápe, a to i vzhledem k tomu, že nemá rád principy, které tento Západ, dominovaný USA, kdysi ukotvil v mezinárodních organizacích.

Trump pokračuje v „boji na mnoha frontách“, takže zároveň to je Čína, Evropská unie, Kanada i Mexiko, čímž si zadělá na to, že se tyto země mohou spojit proti němu.

Spory mezi USA a Evropskou unií mohou zasáhnout Českou republiku v podobě cel na vývoz automobilů. Při snížení vývozu do Spojených států by se proměnila dodavatelsko-odběratelská struktura v EU, což by dolehlo i na výrobu v Česku. Máme se vzhledem k vysoké závislosti naší ekonomiky na automobilovém průmyslu obávat této obchodní války víc než jiní?

Rozhodně, automobily jsou problém jiného řádu než ocel a hliník, a to vůbec nechci podceňovat zavalení evropského trhu těmito komoditami za třetích zemí. Zásadnější změny na automobilovém trhu by se nás velice dotkly. Jednak je to velká ekonomická závislost – produkce, včetně silné subdodavatelské sítě, zaměstnanost, export – ale musíme si uvědomit, že v takové krizové situaci by bezesporu mateřská firma snažila zachránit sebe, a první, co udělá, je, že by osekala výrobu dceřiných firem. Bylo by to situace, která by ukázala, jak málo odolný je český ekonomický model, se všemi sociálními dopady.

Nedávno se takřka současně konaly schůzky G7 a Šanghajské organizace pro spolupráci. Jaké dopady může mít nesoulad mezi USA a ostatními členy G7 snad vyjma Itálie a následné odvolání Trumpova podpisu pod závěrečným prohlášením summitu ekonomicky nejvyspělejších zemí?

Byla to ukázka toho, jak „Východ“ hledá nové cesty a multilaterální spolupráci, zatímco Západ je tvrdě rozhozen a ztrácí pozice. V přímém přenosu, porovnání v přímém čase. To, že Trump uvažuje v jiných dimenzích, je již delší dobu zřejmé, jeho žádná G7 nezajímá.

To jednání Šanghajské organizace pro spolupráci probíhalo v úplně jiné atmosféře, prezident Putin si pochvaloval soudržnost skupiny a také neváhal porovnat domnělou váhu obou setkání, když uvedl, že společná kupní síla členů SCO převyšuje kupní sílu členů G7. Z jakého úhlu pohledu byste porovnávala G7 a Šanghajskou organizaci pro spolupráci vy a jak vidíte jejich perspektivu?

G7 je organizace na odchodu. Ztělesňuje minulost, kdy Západ ekonomicky, hodnotově a politicky dominoval. Tento svět odchází, Trump to možná instinktivně chápe, i vzhledem k tomu, že nemá rád principy, které tento Západ, dominovaný USA, kdysi ukotvil v mezinárodních organizacích.

To naopak Šanghajská organizace pro spolupráci je příkladem organizace, která byla zpočátku relativně dosti defenzivní a začala se vyvíjet v jednoho z klíčových aktérů směřujících k novému světovému uspořádání.Do jaké míry teď Rusko a Čína potřebují Západ, když po loňském vstupu Indie a Pákistánu do Šanghajské organizace pro spolupráci zahrnuje jejich sdružení téměř polovinu světové populace?
 
Potřebují se navzájem. Ale, bohužel, především na straně Západu se objevují takové ty nostalgicko-imperiální tóny, které jsou mimo novou geopolitickou realitu. V jednom propojeném světě, nejen ekonomicky, ale i ekologicky a samozřejmě politicky, je kvůli vzájemné potřebnosti a podmíněnosti imperativem hledat diplomatická, mírová řešení konfliktů a cesty vzájemné spolupráce. Jen tak totiž lidstvo může přežít sebe samo.Celý článek na PL

Paul Craig Roberts
19. 6. 2018       PaulCraigRoberts
Soudě podle prohlášení, pronesených vůdci zemí G-7 na jejich posledním srazu, uvalení amerických sankcí na Evropu a americký nezájem o evropské potřeby, stejně tak jako odmítavý americký postoj brát jakýkoli ohled – s výjimkou Izraele – na prospěch svých partnerů, nedokázaly přimět Evropany k tomu, aby se v reakci na toto demonstrativní americké otočení k nim zády přiklonili k Rusku.

Britská premiérka řekla, že G-7 se shodlo na potřebnosti použít dalších restriktivních opatření proti Rusku, bude-li toho zapotřebí. A americká loutka ve Francii Macron obvinil neoprávněně Rusko – jedinou zemi, dodržující minské dohody – z toho, že tyto dohody nedodržuje. Kromě toho obvinil Macron Rusko z agrese proti Ukrajině a Krymu, aniž by vzal do úvahy, že Rusové byli na Krymu přítomni vždy, a to na základě 50 leté smlouvy o Krymu jako námořní baště ruského námořnictva.

Jak francouzský prezident jistě dobře ví, vše, co Rusko učinilo, bylo, že vyslyšelo jednotný hlas obyvatel Krymu vrátit se zpět do náruče Ruska, v níž spočíval po tři staletí, a tedy stejnou dobu, jak trvá existence USA, než ovšem byl Krym nelegálně připojen k Ukrajině.

Politikové G-7 obvinili Putina z „destabilizujícího jednání“, z „podkopávání demokratických systémů“ a z „podpory Sýrie“.

Evropa tedy zůstává vůči Washingtonu v servilním hlubokosklonu bez ohledu na všechno, co Trump učinil, aby evropské vazaly Washingtonu ponížil.

Putinovou odpovědí na to, co nazval „tvořivým blábolením“, byla jeho výzva, aby se Evropa společně s Ruskem dala do práce na obraně jejích obapolných společných zájmů.

Tyto společné zájmy existují a Putin je vidí, ale jak prohlášení zemí G-7 naznačuje, vidí G-7 jen ruského nepřítele.

Z hlediska Západu je Putin problém, protože trvá na ruské suverenitě. Když totiž Západ obviňuje Rusko z „destabilizujícího jednání“ míní tím, že ruská nezávislost destabilizuje washingtonský světový řád. A Rusko je prohlašováno za destabilizujícího činitele, protože nepřijímá hegemonii Washingtonu.

Putin ovšem nedokáže tento západní postoj k Rusku změnit ústupky a rozumným chováním. A bylo by tedy pro Rusko smrtelnou iluzí věřit, že laskavá slova mohou zmírnit hněv sebenajmenované hegemonie, jejíž hegemonie byla odmítnuta.

Putin přijímá urážky, provokace i mrtvé na ruské Ukrajině. Přijímá i izraelské útoky na Sýrii, která v boji za osvobození od amerických „rebelů“ obětovala své zdroje, aby Evropanům dokázala, že Rusko není hrozbou. Soudě ovšem podle prohlášení G-7, resp. G-6 (Trump předčasně schůzku opustil), nedbají evropští politikové skuečností a hrozbou je pro ně i nadále Rusko. Washington předal prostě Evropě ruský scénář a Evropa podle něj jede. Bez ohledu na to, jak se chová Rusko a jak Washington s Evropou jedná.

Vybral a přeložil Lubomír Man

20. 6.2018
Buď naše civilizace zmizí, nebo se z normálních kuchařů, taxikářů, zdravotních sester, švadlen, učitelek a soustružníků stanou bojovníci. Jenže k tomu, aby bylo možné něco vybojovat, musíme nejdřív pochopit, v jaké jsme válce a o co v ní jde. Islamisté a soumrak Evropy je jednou z knih, která pomůže pochopit.
Petr Hampl, nezávislý sociolog
MOC - 259 Kč, vyjde: 29.6.2018, formát: A5, 212 stran

Jaroslava Zamyslovatová
20. 6. 2018     riafan
V Británii uznali, že západní sankce a pokusy o izolaci Ruska selhaly a že "záležitost Skripala" také nezafungovala. Dalším důkazem toho se stal světový šampionát ve fotbale, píše ekonom a novinář Liam Holligan v The Daily Telegraph. Prostřednictvím "případu Skripalů" byl rozdmýchán "diplomatický skandál", ale nestal se překážkou pro fanoušky z celého světa, kteří zamířili do Ruska, zdůraznil. Nyní budou všichni moci posoudit situaci v zemi na vlastní oči a ujistit se, že publikace západních sdělovacích prostředků o Rusku nemají nic společného se skutečným stavem věcí.

Podle experta, nehledě na to, že vztahy s USA a Evropou jsou na nízké úrovni, se ruská ekonomika dostala z krize, proto se západní politici chovají naivně, když věří, že zemi je možné ekonomicky izolovat.

Poukázal na malý ruský státní dluh a také na působivou zásobu devizových rezerv. Novinář poukázal i na vynikající ukazatele ruského potravinářského a agrárního sektoru, stejně jako na rostoucí spolupráci mezi Moskvou a Pekingem. Sankce nebyly překážkou pro tok evropských investic do země, ani pro zvýšení vývozu ruského plynu do EU.

Připomněl také, že v zemi probíhá Mistrovství světa 2018 ve fotbale. Londýn se pokusil přeměnit Rusko v odpadlíka, když použil případ otravy bývalého plukovníka Hlavní výzvědné správy Ruska Sergeje Skripala a jeho dcery Julie. Pod touto záminkou byl rozdmýchán "diplomatický skandál", ale nestal se překážkou pro fanoušky z celého světa, kteří zamířili do Ruska, zdůraznil. Nyní budou všichni moci posoudit situaci v zemi na vlastní oči a ujistit se, že publikace západních sdělovacích prostředků o Rusku nemají nic společného se skutečným stavem věcí.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jaroslav Gongol

Rozhovor s Jaroslavem Gongolem, bývalým poslancem a ředitelem dolu
Dvakrát po sobě, v neděli 27. května a 3. června, nás oblažila Česká televize údajně autentickým miniseriálem o katastrofě na Dole Dukla. Viděl jste ho?Ano, viděl. Já jsem byl totiž před více než třemi lety, když ještě nebylo definitivně rozhodnuto, že ČT bude takovýto film financovat, kontaktován tvůrcem scénáře panem J. Režným, který v té době shromažďoval informace o tom, co se vlastně na Dole Dukla v osudový den 7. 7. 1961 stalo. Přiznám se, že jsem moc nevěřil tomu, že ČT takovýto film bude financovat. Navíc jsem zprvu ani nechápal, k čemu to poslouží. Měl jsem již jednu neblahou zkušenost, když Ostravská televize stvořila snímek nazvaný Osudové okamžiky, který se týkal téže problematiky a kde moje vyjádření doznalo po konečné úpravě takových změn, že jsem si řekl »již nikdy více«.

Po několika osobních kontaktech s panem Režným jsem byl ujišťován, že se bude skutečně jednat o snímek, který nebude politicky zneužit, ale jeho smyslem bude přiblížit divákům objektivní pohled na tuto tragédii. Jinými slovy, vzdát hold namáhavé a nebezpečné práci horníků, ale především obětem tohoto neštěstí. To byly argumenty, které mě přesvědčily, takže jsme nakonec společně strávili nemálo hodin nad konzultacemi o tom, jak probíhá dobývání uhlí, jaká technologie se v minulosti používala, jak probíhaly jednotlivé procesy a co bylo hlavní příčinou důlní katastrofy.

Musím říci, že jsem obdivoval odvahu tvůrců, kteří se pustili do složité problematiky hornické profese, o které neměli vůbec ani zdání, což samozřejmě chápu. Nakonec se našlo více pamětníků, kteří byli ochotni předat scenáristovi své zkušenosti. Mimo jiné jsem se snažil obrátit pozornost na publikace, které vydal Klub přátel Hornického muzea Ostrava, kde se o této tragédii objektivně píše. Spolupráci jsem přerušil až v době, kdy jsem se dozvěděl, že impulzem pro scénář byla kniha pana Landsmanna nazvaná Pestré vrstvy. Jedná se o knihu, kterou napsal jeden z bývalých brigádníků na Dole Lazy, který na své dobrodružné cestě životem se zřejmě omylem nějaký čas ocitl na tomto dole. Po roce 1989 se vrátil do republiky a vycítil, že by mohl dostat dotaci na vydání oné knihy. A skutečně ji od ministerstva kultury dostal. Jde opravdu o »kulturní zážitek« číst takovouto knihu. Já jsem neměl žaludek na to ji dočíst. A přesně v tomto duchu je natočen i film Dukla 61. Proto jsem další spolupráci ukončil.

Jste také pamětník, co jste v té době dělal?

Ano, jsem pamětníkem, dokonce jedním z mála dosud žijících, který byl v osudový den v dole. V té době jsem byl čerstvým absolventem Hornicko–geologické fakulty VŠB Ostrava s titulem horní inženýr. V sobotu jsem promoval a ihned v pondělí jsem nastoupil na Dole Dukla, kde jsem dostal umístěnku. Možná bylo trochu symbolické, že jsem nastoupil na šachtu, kde v minulosti pracoval jako horník i můj otec, který zemřel v pouhých 34 letech. V té době jsem měl pět let. Jako mladý inženýr jsem také proto nastupoval do práce s vizí, že musím přispět k tomu, abych pomohl ulehčit těžkou a fyzicky náročnou práci horníků, kterou jsem si zkusil i já, když jsem si o prázdninách přivydělával na studia. V rubání o výšce 80 cm, kde se pracovalo vleže, jsem zpočátku tvrdil havířovi, že vleže přece házet lopatou nemohu. Ten mě samozřejmě ihned poučil o opaku a já jsem se po osmihodinové směně sotva doplížil k jámě, protože mě bolel »celý člověk«. Kdo to nezažil, neuvěří.

Když jsem vyšel z koupelen, myslel jsem si, že jsem dokonale očištěn. Teprve doma, při pohledu do zrcadla, jsem zjistil, jak jsem se mýlil a proč jsem ve vlaku sklízel pozornost cestujících, a to i mladých slečen, což jsem si ješitně vysvětloval jako projev obdivu. Trvalo mi minimálně tři týdny, než si tělo na takovouto zátěž zvyklo. To byly mé začátky v hornictví a já nastoupil do trvalého pracovního poměru.

Měl jsem štěstí v neštěstí, že rubání, ve kterém jsem v okamžiku tragédie byl, nebylo zplodinami po požáru zasaženo. Jen málokdo ví, že v takovém dole je kolem 80 km důlních chodeb, a proto celý důl je z hlediska větrání rozdělen do několika větrních oddělení, takže zplodiny po hoření zasahují jen některá z nich. Pamatuji se, že jsem reagoval až na merkaptanovou signalizaci, což je zápach po sirovodíku, který byl vpuštěn do dolu jako výstraha před nebezpečím. Po konzultaci s dispečerem jsem pak osádku v počtu 64 lidí vyvedl k jámě. Teprve po vyfárání jsem se dozvěděl, o jakou tragédii jde. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že jako mladý inženýr nemám jen úkol ulehčit namáhavou práci horníkům, ale i zajistit jejich i svou bezpečnost. A tím jsem se řídil po celou dobu 32 let, kdy jsem procházel všemi provozními funkcemi, včetně 13 let ve funkci ředitele dolu.

Bylo to vše skutečně tak, jak se nám ČT snažila vsugerovat?

Jsou okamžiky v životě člověka, které si bude pamatovat navždy. Pro mě to je například i ona tragédie. Dodnes si naprosto přesně pamatuji, že ihned po vyfárání z dolu jsem se zapojil do zajišťování materiálu pro záchranné čety a poprvé opustil na chvíli šachtu až odpoledne v neděli, abych mohl zajet k rodině a ujistit je, že jsem naživu. Věděli totiž, že jsem byl v tu dobu na směně a domnívali se, že jsem mezi 108 oběťmi. Já jsem totiž v té době žil na brigádnické ubytovně u šachty. Ještě tentýž den v noci jsem se zúčastnil kontroly důlních pracovišť, která nebyla uzavřena. Bylo nutné zjistit, zda ostatní pracoviště jsou bezpečná.

Vím, že tento film není dokumentární, ale přesto se ptám, k čemu měl posloužit? Dokonce to netuší ani mnoho diváků, kteří tyto televizní filmy zhlédli. S tolika rozporuplnými názory, které jsem vyslechl od různých lidí, jsem se snad nikdy nesetkal. V našem regionu dosud žije mnoho lidí, kteří zde prožili většinu života a kteří jsou velmi kritičtí k tomuto filmu. Většinou se polemika týká nadměrného používání vulgarismů, kterými se umělci snaží zvýšit atraktivnost svých vystoupení, neboť se zdá, že existuje určitá sorta lidí, kteří po takovýchto výrazech na scéně prahnou. Zřejmě to zvyšuje i kasovní úspěch. Nezpochybňuji, že slovník některých horníků byl poněkud vulgární, dokonce bych řekl, že tvrdá a fyzicky náročná práce, navíc v podmínkách dolů, jaké si lidé, kteří v dole nikdy nepracovali, neumí ani představit, vygenerovala takovouto mluvu. Oni si totiž potřebovali nějakým způsobem i ulevit. Ale čeho je moc, toho je příliš.

Co však z toho trčelo jako »sláma z bot«, bylo, že šlo o vytvoření dojmu, že všichni horníci byli sprosťáci, gauneři a ochlastové. Ptám se: Qui bono – komu ku prospěchu? Asi zadavatelům, čili ČT, aby dehonestovali občany tohoto regionu, jejichž názory nejsou totožné s »pražskou kavárnou«. Samotní tvůrci filmu to potom samozřejmě museli respektovat. Vždyť 20 milionů korun není k zahození. Rodinná konta některých se patřičně rozmnožila, dokonce z našich peněz, které ČT poskytujeme.

Co se tedy na Dole Dukla skutečně stalo?

Stručně řečeno, došlo k prokluzu gumového pásu a jeho zahoření, od kterého se vzňalo uhlí a dřevěné obložení výztuže na pásové třídě. Následkem obrovské teploty došlo k takovým změnám proudění větrů, kdy se kouř a zplodiny dostaly do oblastí, kam se za normálních okolností nemohly dostat. Šlo zejména o rubání v osmé sloji, kde tento zvrat větrů způsobil uzavření útěkových cest pro 98 horníků. Paradoxně v 11. sloji, kde požár vznikl, bylo obětí nejméně, a to proto, že tam pracovalo deset brigádníků, kteří byli zaučováni. Nejednalo se o učně, jak je uvedeno ve scénáři k filmu, což ovšem není podstatné. Osudovým se stalo právě to, že 11. sloj se teprve připravovala a pracovalo se tam pouze v ranní směně. Jinak by zcela jistě došlo ke zjištění požáru v zárodku a jeho likvidaci osádkou. I tak lze říci, že došlo k opožděné reakci těch, kteří jako první ucítili zápach spálené gumy a kteří jej možná zaměnili se zápachem po trhacích pracích. Soud, který tuto tragédii řešil, to komentoval obdobně a několika lidem vyměřil nepodmíněné i podmíněné tresty za ohrožení z nedbalosti. Nyní se to označuje za politický proces »socialistického« soudnictví. Ptám se, jak by to řešil dnešní »kapitalistický« soud?

Konkrétně v čem ČT neměla pravdu?

Těch věcí je samozřejmě mnoho a bylo by to na samostatný rozhovor. Tak především samotné záběry z dolu jsou tak ošizené, že v žádném případě pro laika nemohou být zdrojem objektivních informaci o pracovních podmínkách. Dle mého názoru tvůrci filmu přecenili své síly, neboť objektivně ani neměli šanci se sžít s prostředím dolu za tak krátkou dobu, co na filmu pracovali. Záběrů z dolu je tam minimum, a to ještě jen z důlních chodeb. Záběr z rubání, kde se uhlí těží a kde se stala největší tragédie, nebyl ani jediný. Chápu, že dostat povolení filmovat v činném rubání je dnes problém, neboť většina dolů je již zlikvidována a soukromý vlastník se řídí ziskem. Navíc bezpečnostní opatření by byla příliš nákladná a snížila by množství financí pro tvůrce. Proto nejvíce záběrů bylo z povrchových objektů, jako například z bytu horníka Šlachty, známkovny, dispečinku, koupelen, vrátnice, kanceláře ředitele apod. Nejautentičtěji působil snímek z propíjení první výplaty mladého Šlachty, včetně hospodské rvačky.

Jen jsem nepochopil, proč dostal výprask záchranář, který se tam objevil. Protože jsem po celou dobu odstraňování následků požáru dělal pomocníka vedoucího likvidace havárie a velmi úzce spolupracoval se záchranáři, vůbec nechápu, proč se tvůrci filmu snažili ukázat na konflikt horníků se záchranářem. Naopak záchranářem se mohl stát pouze člověk znalý důlního provozu, který byl ochoten nasadit svůj vlastní život za záchranu svých kolegů.

Pánové, vy jste si stěžovali na těžké podmínky při natáčení. Mohu vás ujistit, že to byla »procházka rozkvetlým sadem« proti tomu, co zažívali záchranáři v každé záchranářské akci. Můžete mi věřit, neboť sám jsem byl záchranářem více než třicet let. Jen na likvidaci následků havárie na Dole Dukla bylo odpracováno kolem 10 000 směn záchranářů. Při větší námaze se dýchací aparáty rozehřály natolik, že si záchranáři dávali na záda led, aby to vydrželi. Pánové umělci, troufám si říci, že ani jeden z vás by to nezvládl. Já si naopak práce záchranářů velice vážím, a nejen já, ale i horníci.

Těch nepravd, ať úmyslných či nevědomých, je tam samozřejmě více. Již záběr, kdy došlo k závalu na chodbě, kde fárali horníci, a došlo k smrtelnému úrazu kamaráda horníka Šlachty, je mírně řečeno přitažený za vlasy. Zkušení horníci by zajisté odhalili hrozící nebezpečí pouhým pohledem. V té době ještě nebyly hlavové svítilny, jak je ukázáno ve filmu, ale těžké akumulátorové lampy, tzv. kýble. V rubání v 8. sloji byly válcové kombajny, hřeblové dopravníky a kovová výztuž a divák viděl jen horníky se sbíječkou, a to pouze na chodbě.

Co podle mého názoru považuji za hrubě zkreslující, je to, že ředitel na pietním aktu předává (chce předat) vyznamenání vdovám. To je účelová lež a tvůrci by se za to měli stydět.

Údajně se komunisté snažili zabránit informacím, pak hledali viníky tam, kde nebyli. Bylo to tak?

Není pravdou, že se tato tragédie zamlčovala, koneckonců každý soudný člověk ví, že to ani nebylo možné. To jen opět zaperlila paní Martha Issová, když prohlásila, že to komunisté zatajovali. Když jsem se stal ředitelem této šachty, nechal jsem přemístit pomník obětem tohoto důlního neštěstí z nedalekého nepříliš udržovaného hřbitova na nádvoří dolu, abychom měli na očích jména našich kamarádů, ale také si uvědomovali naši zodpovědnost za životy horníků. Při každém výročí tragédie jsme uctívali jejich oběti kladením věnců k pomníku padlých horníků a tuto tradici dodržujeme dodnes za účasti horníků Klubu důchodců Dolu Dukla, ale i funkcionářů magistrátu hornického města Havířova. Proto vůbec nechápu, proč si paní Issová musela uplivnout jedovatou slinu. A abych jí doplnil chybějící znalosti, neboť se vyjádřila, že dosud o této tragédii nic nevěděla, musím jí připomenout, že tryzny, která se konala v Ostravě v Domě kultury, se zúčastnili nejvyšší představitelé ČSSR, ÚV KSČ a velmi důstojně se s oběťmi rozloučil národní umělec Zdeněk Štěpánek.

O tom, jak probíhal soud, jsem se již vyjádřil v předchozí otázce. Soud rozhodl tak, jak rozhodl. Jsem dalek toho, abych odsouzené i já odsuzoval. Největším trestem pro ně bylo to, že s tím museli žít. Dnes již většinou nejsou mezi živými. Dle mého názoru byli v nesprávný čas na nesprávném místě. Nikdo z nás neví, jak by se v dané chvíli zachoval.

A co ti pamětníci, které nám nabídli v ČT?

Pokud si pamatuji, vystupující pamětník, který byl opravdu v dole, byl pouze jeden. Ten nám sdělil »důležitou informaci«, že ten den 7. 7. 1961 skutečně nikdo, ale opravdu nikdo nečekal, že se takováto tragédie stane. Za to nám sdělil, že byl za trest přeřazen do rubání v osmé sloji, po jeho zprovoznění. Musím konstatovat, že si nemyslím, že je to pravda. Někteří, zejména rodinní příslušníci, se vyjadřovali, jak to bylo pro ně tragické, což plně chápu. Jen nevím, zda nebyli vystaveni opětovnému stresu, který jim způsobil zbytečné trauma. Čas totiž léčí rány.

Poněkud překvapen jsem byl vystoupením těch, kteří v té době ještě na dole nepracovali a přišli až později. O takovýchto lidech většinou říkám, že se rádi prezentují a vyznávají rčení »Máňo, dívej se večer na televizi, budu tam vystupovat«. Férově musím přiznat, že pan Režný mi sdělil, že i já budu mít možnost se vyjádřit. K tomu nedošlo, nehodilo se to zřejmě do scénáře. Možná, že je to tak dobře, alespoň neměli problém to sestříhávat. Osobně jsem byl ale překvapen tím, že následně po odvysílání každého dílu Dukla 61byly odvysílány další dva filmy nazvané Černé zlato s obdobnou tematikou. Jsem překvapen tím, že ČT na to našla další peníze. Asi to bylo za odměnu tvůrcům.

K čemu tedy slouží takovýto dvojfilm, když je tolik zavádějící?

Již v předcházející odpovědi jsem si takovouto otázku kladl i já. Dříve se říkalo »za vším hledej ženu«. Po převratu se to změnilo na »za vším hledej peníze« a ČT peněz naší zásluhou má ročně sedm miliard. Je třeba jen přijít s projektem, náležitě jej zdůvodnit a najít spřízněné duše, které to prosadí. Našlo se téma o osudech horníků, kteří za socialismu měli privilegované postavení ve společnosti, které jim mnozí záviděli. Dnes o toto postavení přišli a uvědomují si, že byli podvedeni. Proto kritizují způsob privatizace OKD, její obrovské zadlužení, které musí uhradit stát, a zejména krádež bytů. Blíží se opět volby a toto téma by mohlo být žhavé. Je proto nutné nastavit jiné téma a zkreslit v něm skutečná fakta. Vždyť stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Z toho, co jsem zde uvedl a co jsem skutečně zažil, když jsem ve svých 24 letech unikl smrti jen o vlásek, by se dalo očekávat, že se připojím k těm, kteří využijí módní vlny kritiky všeho, co se dělo za socialismu. Nejsem však přítelem lží a nenávisti. Zpracovatelům scénáře jsem několikrát uváděl, jaká technická a organizační zajištění se přijala po této havárii. Pro nezasvěcené uvedu jen některá. Předně to byl zákaz používání gumových pásů v dole a jejich náhrada za nehořlavé. Po dobu tří hodin od ukončení provozu musely být kontrolovány fyzickou osobou. Zavedly se sebezáchranné přístroje s vyvíječem kyslíku, který umožňoval přežití po dobu 30 minut, tj. po dobu potřebnou k útěku. Pravidelné cvičné odvolávání osádek z dolu pomocí merkaptanové signalizace, zavádění čidel signalizujících zvýšenou koncentraci kysličníku uhelnatého, což by upozorňovalo na vznikající oheň, apod.

Havárie byla krutou daní za technický pokrok v dolech, který se po vál***K čemu tedy slouží takovýto dvojfilm, když je tolik zavádějící?ce rychle zaváděl. Vždyť já jsem ještě zažil v dole stáje pro koně, kteří v minulosti sváželi uhlí k jámě. Teprve začínala elektrifikace v dolech a musela se řešit řada opatření, aby nedošlo k výbuchu. Elektrifikace umožňovala zavádění dobývacích a razicích kombajnů, které snížily obrovskou dřinu horníků, zaváděly se hydraulické posuvné výztuže a další.

Z vlastních poznatků mohu usoudit, jaké změny hornictví zažilo. To koneckonců oceňovali i odborníci, kteří dost často Důl Dukla navštěvovali, a to z Východu i ze Západu. To se však do režie, která měla jediný cíl podrobit zdrcující kritice vše, co se dělo za socialismu, nehodilo.

S filmem určitě byli spokojeni redaktoři bulváru. Jeden takový, aby nalákal senzacechtivé čtenáře, nadepsal svůj článek »Nechali je udusit«. Pánové, styďte se! Nepředvídatelné havárie byly a zřejmě bohužel i budou. Ale ztráta životů není jen při haváriích. Kolik lidí bez domova umrzne ve světě, ale i u nás, a napsal někdy bulvár »Nechali je umrznout«?

Tvůrci filmu se vyjádřili, že jejich úmyslem bylo, aby se na tyto oběti nezapomnělo. Ujišťuji vás, že na ně nezapomínáme. Osobně se domnívám, že výsledkem vašeho díla je spíše vzbuzení vášnivých diskusí rozdělujících společnost, a nikoliv připomenutí památky obětí. Nechme je v klidu spát. A pokud hledáte témata, zkuste se přihlásit u ČT s návrhem na natočení filmu Jak zásluhou pana Bakaly a politiků horníci přišli o práci, prestiž a byty. Problém budete mít ale u ČT, která by na to peníze zřejmě nedala.

A nakonec mi dovolte jednu osobní poznámku. Jsem hrdý na to, že jsem mohl po třináct let stát v čele skvělého kolektivu, který tvořili čestní, obětaví a pracovití lidé.

The Saker 20.6.2018 překlad Zvědavec
Téma ruských akcí v Sýrii nadále fascinuje a vytváří spoustu polemik. Dává to smysl – tato záležitost je nanejvýš důležitá na mnoha úrovních, včetně úrovně pragmatické a morální, a dnes se chci věnovat čistě pragmatické úrovni a nechat stranou, jen na chvilku, úvahy morální/etické/spirituální. Navíc budu rovněž předstírat, pro argumentační účely, že Kreml jedná jednohlasně, že v ruské vládě nejsou žádní atlantičtí integracionisté, že v Kremlu není žádná 5. kolona a že neexistuje žádná sionistická lobby snažící se silně ovlivnit Rusko.


Těmito otázkami se budu zabývat v budoucnu, neboť nemám pochyb, že čas a událostí ukážou, jak nepodložená a politicky motivovaná tato popírání ve skutečnosti jsou. Ale pro účely této analýzy můžeme předstírat, že v Kremlu je vše v pořádku, a předpokládat, že Rusko je plně suverénní a svobodně hájí své národní zájmy.

Takže co víme o tom, co se děje v Sýrii?

Dejme tomu, že je zjevné, že Rusko a Izrael uzavřeli jakousi dohodu. Že došlo k jakémusi porozumění připuštěnému oběma stranami, ale že se zde jasně děje více věcí, které nejsou ventilovány zcela. Izraelci, jako vždy, se chvástají svým totálním vítězstvím a tisknou články, jako tento: „V Sýrii byli Putin a Netanyahu vždy na stejné straně“, s podtitulkem „Putin je připraven hodit Írán přes palubu, aby udržel Izrael šťastným a zachránil vítězství Assada“. Opravdu?

Chaotický svět rozporuplných prohlášení a výroků

Podívejme se na tuto tezi z čistě logického hlediska. Zaprvé, jaké byly cíle Izraele původně? Jak jsem vysvětlil jinde, původně měli Izraelci následující cíle:

1. Sesadit silně sekulární vládu arabského státu, spolu s jeho politickou strukturou, ozbrojenými silami a bezpečnostními službami.
2. Vytvořit totální chaos a běs v Sýrii a tím ospravedlnit vytvoření „bezpečnostní zóny“ Izraelem, a to nejen na Golanských výšinách, ale i dále na severu.
3. Spustit občanskou válku v Libanonu tím, že poštvou takfiristické šílence proti Hizballahu.
4. Nechat takfiristy a Hizballah vykrvácet k smrti, pak vytvořit „bezpečnostní zónu“, ale tentokrát v Libanonu.
5. Zabránit vytvoření šíitské osy Írán-Irák-Sýrie-Libanon.
6. Rozložit Sýrii etnicky a nábožensky.
7. Vytvořit Kurdistán, který by pak bylo možné použít proti Turecku, Sýrii, Iráku a Íránu.
8. Umožnit, aby se Izrael mohl stát bezkonkurenčním mocenským vyjednavačem na Středním východě a donutit KSA, Katar, Omán, Kuvajt a všechny ostatní muset jezdit do Izraele pro schválení jakéhokoliv ropovodného nebo plynovodného projektu.
9. Postupně izolovat, ohrožovat, rozvracet Írán a nakonec na něj zaútočit, s širokou koalicí regionálních sil.
10. Zlikvidovat všechna centra šíitské moci na Středním východě.

Zde se nyní zastavme a položme velmi prostou otázku: pokud byli Putin a Netanyahu celou dobu na stejné straně, co měl Putin udělat, aby pomohl Izraelcům? Předkládám tuto zjevnou a nepopiratelnou odpověď: absolutně nic. V době, kdy Rusové zahájili svoji (velmi omezenou, avšak velmi účinnou) intervenci v Sýrii, byly tyto plány již v plném proudu a byly realizovány!
Nepopiratelnou pravdou je, že Putin původní plán Izraele v Sýrii zmařil.
Ve skutečnosti Hizballah a Írán již v Sýrii zasahovaly a zoufale „zacpávaly díry“ na kolabující syrské frontě. Takže pokud vůbec něco, tak Putinovi je třeba připsat zásluhu na tom, že donutil Izraelce vzdát se svého „plánu A“ a přejít na plán „B“, který je popsán zde a který lze shrnout následovně:

Krok jedna, použijte svoji propagandistickou mašinérii a infiltrované agenty pro obnovu mýtu o íránském jaderném programu. (…) Pokud Trump říká, že JCPOA je strašná dohoda, pak tomu tak je. Jenže žijeme v éře „po Skripalovi“ a „po Doumě“ – pokud někteří angličtí (nebo židovští) vůdci říkají „velmi pravděpodobně“, tak se pro všechny sluší, aby projevili okamžitou „solidaritu“, jinak budou obviněni z „antisemitismu“ nebo z toho, že jsou „šílení konspirační teoretici“ (však to znáte). Takže krokem jedna je opětovné zažehnutí kachny íránského jaderného programu ex nihilo. Krokem dva je prohlásit, že „existence Izraele je ohrožena“ (…) a nechat tupé Američany válčit s Íránci.

Jak jsem velmi podrobně vysvětlil zde, Rusko nemá žádný morální závazek chránit kohokoliv kdekoliv, ne na Středním východě a zcela určitě ne Sýrii nebo Írán. Vysvětlil jsem rovněž podrobně zde, proč má Putin spoustu pragmatických vnitřních důvodů nezaplést Rusko do velké války na Středním východě.
A nakonec, jak jsem vysvětlil zde, Izraelci evidentně lákají Írán do pasti tím, že na něj útočí (či přesněji na na Írán napojené nebo Íránem podporované) cíle v Sýrii. Doufají, že Íránu dojde trpělivost a že Íránci provedou odvetu s dostatečnou palebnou silou, aby to ospravedlnilo nejen útok na na Írán napojené cíle v Sýrii (relativně nízké hodnoty), ale na samotný Írán, což by vedlo k zaručené odplatě ze strany Íránu a útoku na Izrael a k hlavní ceně: masivnímu americkému útoku na Írán.

Nyní se podívejme opět na ruské akce. Pokud by byl Putin „celou dobu na straně Netanyahua“, pomáhal by Izraelcům dělat to, co dělají, tedy lákat Írán do pasti, je to tak? Ale co udělal Putin skutečně?

Vše to začalo prohlášením ministra zahraničí Lavrova, který řekl, že všechny zahraniční síly musí opustit Sýrii. Já to chápu tak, že neexistuje žádný přímý citát původního Lavrovova výroku, jen interpretované parafráze. Lavrov rovněž později přišel s vyjasňujícími komentáři, jako tento. Ale nepatlejme se s pokusy rozhodnout, co bylo komentářem „spatra“ a co bylo „oficiální“, začněme tímto: ještě před Lavrovovým komentářem „všechny zahraniční síly“ tentýž Lavrov řekl, že „všechny americké síly musí opustit Sýrii po porážce teroristických sil“. Rovněž si všem dovoluji připomenout, že Izrael ilegálně okupuje syrské Golanské výšiny roky a že IDF přesně odpovídá definici „zahraniční síly v Sýrii“. Je to ještě lepší, podle Syřanů a, upřímně podle zdravého rozumu a mezinárodního práva, Syřané říkají, že všechny zahraniční síly musí opustit Sýrii, vyjma sil legálně vyžádaných syrskou vládou. Takže když Rusové říkají, že všechny zahraniční síly, včetně Íránců (za předpokladu, že to Lavrov opravdu řekl) musí opustit Sýrii, nemají žádné právní či jiné oprávnění tam zůstat, vyjma rezoluce RB OSN, která by to požadovala. Vzhledem k tomu, že Izraelcům a USA je mezinárodní právo či RB OSN u zadku, můžeme se dočkat dne, kdy bude taková rezoluce přijata, vynucována pouze od Íránců a ignorována Izraelci. Trik je v tom, že ve skutečnosti je v Sýrii jen malý počet íránských „sil“. Je tam mnohem více „poradců“ (kteří by nebyli považováni za „sílu) a mnohem více pro-íránských sil, které ve skutečnosti žádnými „íránskými“ nejsou. Je tam rovněž Hizballah, ale Hizballah se nikam nedostane, a jsou to Libanonci, nikoliv Íránci. Není pochyb, že Izraelci by tvrdili, že Hizballah je „íránská síla“, ale to je svoji podstatou nesmysl. A aby byl zmatek ještě větší, Rusové jsou nyní vychytralí a říkají: „samozřejmě, že stažení všech nesyrských sil musí být provedeno na vzájemném základě, měla by to také být dvousměrná cesta“. Myslím, že můžeme přestat poslouchat všechny možné parafráze a interpretace a souhlasit s tím, že Rusové vytvořili svými výroky posvátný (či neposvátný) čurbes. Ve skutečnosti bych dokonce řekl, že to, co se zdá být posvátným (či neposvátným) čurbesem, je velmi záměrná a mazaná dvojznačnost.

Podle řady ruských zdrojů se veškerá rétorika týká jižní části Sýrie a linie kontaktu (z právního hlediska nejde o hranici) mezi Sýrií a Izraelem. Zdá se, že dohody jsou o tomto: pro-íránské síly a Hizballah z jihu vypadnou a výměnou za to Izraelci nechají Syřany, podporované ruským letectvem a „poradci“, opětovně získat kontrolu nad jihem Sýrie, ale bez jakéhokoliv pokusu vytlačit Izraelce z Golan, které ilegálně okupují. Netřeba říkat, že Syřané rovněž trvají na tom, aby součásti dohody bylo, že americké síly na jihu Sýrie se musí spakovat a odjet. Ale, upřímně, pokud USA nemají plány mít malé (a neužitečné) americké enklávy na Sýrii ovládaném území, nevidím smysl, aby zůstávaly. Nejen to, ale zdá se, že Jordánci jsou součástí dohody také. A tady je ta nejlepší část: existují dosti dobré důkazy, že Hizballah a Írán jsou také součástí dohody. A hádejte co? Stejně tak Turci.

Zcela jistě to vypadá jako nějaká velká regionální dohoda vymyšlená Rusy. A pokud tomu tak opravdu je, pak by to rovněž vysvětlovalo nervózní popírání v Izraeli a Íránu, následované dalšími potvrzeními (také zde). A aby byly věci ještě zmatenější, tak nyní Stoltenberg (právě on!) říká, že NATO Izraeli v případě íránského útoku nepomůže, což je, vzhledem k tomu, že generální tajemník NATO nemá žádnou moc, že NATO je z více než 80% tvořeno jednotkami USA a že USA nyní mají stálé „výsadkové“ jednotky v Izraeli a mohou tvrdit, že jsou napadeny, naprostý nesmysl, ale je zábavné to poznamenat, neboť to „přispívá k chaosu“.

A pak je zde evidentní plán Sýrie vykopat USA ze severu Sýrie, což se, předvídatelně, strýčku Samovi příliš nelíbí. Takže tyto dvě strany opět diskutují.
Pokud vám toto vše připadá jako důkaz teze, že „Putin a Netanyahu byli celou dobu na stejné straně“, pak by mne zajímalo, co by vás přesvědčilo o opaku, protože pro mne to vypadá jako jedna ze tří věcí:

1. byla uzavřena nějaká velká regionální dohoda, nebo
2. nějaká velká regionální dohoda je v jednání, nebo
3. nějaká velká regionální dohoda byla uzavřena, ale nikdo nikomu nevěří a všichni chtějí učinit tuto dohodu výhodnější pro sebe.

A samozřejmě všichni si chtějí zachránit tvář, buď popíráním všeho, nebo vyhlašováním vítězství, obzvláště anglo-sionisté.
Takže si položme klíčovou otázku: existují vůbec nějaké důkazy, že Putin nebo Assad „hází Írán přes palubu“?

Pryč ze sféry prohlášení a výroků a zpět do skutečného světa

Začněme s prostou otázkou: Co chce Írán ze všeho nejvíc?
Říkám, že hlavní prioritou Íránu je vyhnout se masivnímu americkému útoku na něj.

A naopak, vyvolání takovéhoto útoku na Írán je cílem číslo jedna Izraelců. Jsou vůči tomu dosti otevření. Posledním nápadem je vytvořit „vojenskou koalici proti Íránu“ a zároveň se pokusit potěšit NATO tím, že se připojí k proti-ruským cvičením v Evropě.

Nikoliv proto, že by neexistující íránský jaderný program ohrožoval Izrael, ale proto, že Izrael nabízí úspěšnější, a proto nebezpečně konkurenceschopný, alternativní civilizační model jak anglo-sionistické Říši, tak saúdsko-wahabistické verzi islámu. Navíc, na rozdíl od Ruska, Írán se opovažuje otevřeně páchat „zločin všech zločinů“, tedy veřejně označovat Izrael za genocidní rasistický stát, jehož politika je urážkou veškerého civilizovaného lidstva. A nakonec Írán (opět na rozdíl od Ruska!) je skutečně suverénním státem, který se úspěšně vypořádal s příslušníky 5. kolony a který není v ocelovém sevření MMF/SB)WTO/dalších (psal jsem o tom minulý týden, takže to zde nebudu opakovat).

Říkám také, že Írán má jako svoji vrcholovou prioritu podporu všem utlačovaným lidem na Středním východě. Vzdorování útlaku a nespravedlnosti je imperativem koránu a věřím, že v íránské interpretaci se to vztahuje také na nešíitské sunity, a dokonce i na křesťany a židy. Ale protože vím, že to vyvolá všemožná naštvaná obvinění, že jsem naivní (či dokonce šíitský propagandista), připustím, že pomáhání utlačovaným šíitům v regionu je pravděpodobně pro íránské vůdce důležitější, než pomáhání ostatním utlačovaným. V sekulárním smyslu to znamená, že Írán se pokusí ochránit a pomoct šíitům v Iráku, Sýrii a Libanonu, a nevidím na tom vůbec nic špatného. Vlastně vzhledem k udivujícímu slitování Hizballahu ve vztahu k SLA v jižním Libanonu v r. 2000 a k faktu, že nyní syrské bezpečností síly jednají v částech Sýrie, které přijaly ruskou dohodu (dokonce to znepokojilo i některé ruské analytiky) nanejvýš opatrně, myslím, že Íránem podporované síly osvobozující Sýrii od Daesh jsou tou nejlepší věcí, ve kterou kdo mohl doufat.

Navíc je pravdou, že navzdory všem svým ostatním chybám byl ba’athistický režim v Sýrii tolerantní k menšinám a že Hizballah vždy chránil absolutně všechny Libanonce, bez ohledu na víru nebo etnický původ (někdo by se mnou nemusel souhlasit, ale protože jsem Hizballah a Írán studoval několik desítek let, došel jsem k závěru, že tito, na rozdíl od dalších politických hráčů, jsou ve svých záměrech skutečně pravdiví).

Takže kdo je největší hrozbou pro šíity a pro všechny lidi na Středním východě? Takfiristé z Daesh, samozřejmě.

A co mají všechny varianty možné „velké regionální dohody“ společného? Likvidaci Daesh a spol. v Sýrii.

Takže jak to jde proti zájmům Íránu?!
Samozřejmě nijak.

Pravdou je, že nevidím naprosto žádné důkazy, že „Putin a Netanyahu spolupracovali po celou dobu“. Avšak vidím, že je vypracovávána nějaká dohoda mezi řadou stran, ze kterých se každá pokouší podvést všechny ostatní, realpolitika ve své nejhorší a nejcyničtější podobě – ano. Ale stěží podvedení Ruska Íránem.

Zdá se, že všichni se pokouší dělat to, co dělal kovář Vakula v Gogolově vánočním příběhu „Noc před vánoci“: podvést ďábla. V Rusku je ďábel znám jako “лукавый“, což znamená nejen „zlo“, ale také lstivý/úskočný/neskutečně mazaný. Pokoušet se podvést ďábla je velmi, velmi nebezpečným a obtížným úkolem a také to považuji za morálně pochybné. Ale abychom drželi krok s naším moderním hodnotově neutrálním „realistickým“ duchem doby, můžeme také odhalit „Putin zrazuje Írán“ jako čistě cynický a „pragmatický“ důvod, bez potřeby odvolávání se na jakékoliv vyšší hodnoty.
Těm, kteří to ještě neviděli, silně doporučuji toto video, kde Rus Ostaško probírá, co Izrael může, nebo nemůže, Rusku a Putinovi nabídnout:

Ostaško má naprostou pravdu. Pravdou je, že Izrael, na rozdíl od Íránu, má Putinovi nebo Rusku jen málo co nabídnout. To neznamená, že Izrael nemá na Kreml vliv, to zcela určitě má, ale tento vliv je pouze ve formě „biče“ ne „cukru“ (což je jedna z koncepčních chyb v pozici těch, kteří popírají existenci sionistické 5. kolony v Rusku – popírají existenci „biče“, zatímco nevytváří žádný „cukr“, čímž se ruská politika jeví jak rozporuplnou, tak nevysvětlitelnou: zde je původ potřeby všemožných mentálních zpotvořenin ve snaze ji vysvětlit).
Ale izraelský „bič“, zatímco je nepopiratelně velký, je v porovnání s íránským „cukrem“ nepatrný: tam lze vydělat nejen na obrovských zdrojích a vydělat miliardy dolarů/rublů/riálů/euro na energetice a zbraních, ale také na mnoha sektorech ekonomiky. Je zde rovněž fakt, že Írán je skutečně na celém Středním východě regionální mocností číslo jedna: možná ne dostatečně velkou, aby mohla vnucovat svoji vůli ostatním, ale zcela jistě dost velkou, aby zmařila jakýkoliv velký plán nebo politiku, se kterou nesouhlasí. Navíc, když byly nyní mezinárodní sankce vůči Íránu oficiálně zrušeny (nehledě na stažení svého podpisu ze strany USA), může se Írán připojit jako vlivný člen Šanghajské organizace spolupráce (spolu s, možná, dalšími zeměmi Středního východu). To vše činí íránský „cukr“ velmi atraktivním pro Rusko. Je zde rovněž koncepční íránský „bič“: pokud si Izrael prosadí svou a Írán bude masivně a zuřivě napaden anglo-sionistickou Říší, a výsledkem bude buď chaos, nebo silná krize, jaký by to mělo dopad na Rusko a jeho spojence? A zatímco si ani na vteřinku nemyslím, že je to možné, tak řekněme, že Říše dosadí v Teheránu pro anglo-sionistický režim a svrhne Islámskou republiku – co by to znamenalo pro národní bezpečnost Ruska? Byla by to absolutní noční můra, ne?

Podívejte se na vztahy mezi Ruskem a Tureckem před pokusem o puč proti Erdoganovi. Tyto vztahy byly určitě mnohem horší, než vztahy, které v současné době panují mezi Islámskou republikou a Ruskem, ne? A přesto, když se USA pokusily svrhnout Erdogana, co udělalo Rusko? Rusko poskytlo Erdoganovi svoji plnou podporu a dokonce, podle jistých zvěstí, fyzickou ochranu během klíčových několika hodin. Pokud se Rusko postavilo na stranu Erdogana proti Říši, proč by se Rusko nemohlo postavit na stranu Islámské republiky, dokonce i pokud budeme brát v potaz jen argumenty týkající vlastních zájmů Ruska?
Skvělou íránskou analýzu vztahů aliance Rusko-Írán najdete v tomto článku Arama Mirzaei.

Závěr

Prostou pravdou je, že bez ohledu na prohlášení a politické výroky, jak Čína, tak Rusko, Írán, Sýrie a Hizballah na sobě vzájemně závisí a nemohou si dovolit podvést kohokoliv, jinak je Říše dostane jednoho po druhém. Abych použil Franklinův výrok – všichni musí stát při sobě, jinak budou téměř jistě „viset každý zvlášť“. To neznamená, že se všichni musí milovat, nebo vždy sdílet stejné cíle. Do jisté míry by mohli dokonce hrát i proti sobě, a dokonce se pokoušet dosáhnout nějakého sladkého kšeftu „na straně“ anglo-sionistů (pamatujete, Assad býval mučitelem CIA), ale fakta na zemi a korelace sil na Středním východě bude rozsah takových „minizrad“ omezovat, aspoň v dohledné budoucnosti.

Pravda, je zde třeba brát v úvahu saúdský faktor. Na rozdíl od Izraelců Saudové nabízí spoustu „cukru“. Ale Saudové jsou příliš ignorantští, již zasahují do ruských zájmů nejen v Sýrii, ale také v Kataru, a jejich odnož islámu je skutečným smrtelným nebezpečím pro Rusko. Právě teď dosáhli atlantičtí integracionisté a eurasijští suverenisté v Kremlu jakési rovnováhy. Integracionalisté se pokouší odtrhnout EU od USA a vydělat spoustu peněz, zatímco suverenisté jsou nadále pověřeni záležitostmi národní bezpečnosti, obzvláště směrem na jih, ale tato rovnováha je z podstaty nestabilní a byla by okamžitě ohrožena jakýmkoliv významnějším anglo-sionistickým útokem. Takže ano, v Rusku existuje sionistická lobby, a ano, jedná jako 5. kolona, ale ne, důrazně ne, není dostatečně silná, aby zcela ignorovala finanční zájmy ruské podnikatelské elity, a ještě méně základní zájmy ruské národní bezpečnosti. To je jeden z největších rozdílů mezi USA a Ruskem: Rusko, zatímco je jen částečně suverénní, není ani zdaleka izraelským protektorátem nebo kolonií. A dokud si Rusko zachová svoji částečnou suverenitu, nehodí Írán „přes palubu“, bez ohledu na nářky a hrozby Izraele.

Mým osobním hodnocením je, že Putin hraje velmi komplexní a potenciálně nebezpečnou hru. Pokouší se podvést ne jednoho, ale mnoho „ďáblů“ najednou. Navíc pokud Američané byli недоговороспособны (nezpůsobilí dohody) již za Obamy, Trump a jeho neokonzervativní páníčci to ještě zhoršili. Co se týká Izraelců, oproti nim by Satan vypadal jako svatý a upřímný, a jsou ideologicky neschopni upřímnosti (či dokonce slušnosti). Upřímně, nevěřím Erdoganovi ani prd a nemyslím si, že mu věří Rusové. Říkejte mi naivka, ale myslím si, že Assad byl touto válkou změněn a dokonce i kdyby skutečně spolupracoval se CIA v minulosti, nyní bude dosti dobrým spojencem Ruska. Co se týká ajatolláha Ali Chameneího a Hassana Nasrallaha, považuji je oba za muže cti, kteří dodrží jakoukoliv alianci, do které formálně vstoupí (neformální dohody a dočasné společné zájmy jsou jinou záležitostí). Považuji je rovněž za skvělé a moudré geostratégy: plně chápou, že Írán a Hizballah „potřebují“ Rusko k přežití. Takže Putinova politika, i když nebezpečná, není vůbec odsouzena k neúspěchu: pokouší se zachránit Sýrii před anglo-sionisty, přičemž se snaží vyhnout regionální válce. Čas pracuje pro něj, neboť Trumpova nevyzpytatelná (a to je řečeno mírně) politika (či spíše její neexistence) způsobuje obrovské škody Říši každý den (viz vynikající analýza Dmitrije Orlova zde).

Skutečně nevím, jestli bude Putinova nebezpečná strategie fungovat, nebo ne. Nemyslím si, že by to věděl i někdo jiný (vyjma ignorantských vlajkonošů, samozřejmě). Ale vím, že i když pohled na Bibi Netanyahua v Moskvě se stuhou sv. Jiřího způsoboval mému vědomí silnou nevolnost, absolutně to nenaznačuje, že Netanyahu a Putin spolupracují nebo že Rusko „hází Írán přes palubu“. Jako vždy se Izraelci cítí všemocně a drze dávají na odiv svoji aroganci. Nechme je. Stačí vzpomenout nevyhnutelný výsledek tohoto typu přílišného sebevědomí v minulosti a počkat si na nevyhnutelné „oj vej!“.

A nakonec je zde jediný fakt, ze všech nejdůležitější: anglo-sionistická Říše a Rusko zůstávají ve válce, a bylo tomu tak poslední nejméně čtyři roky, či více. Tato válka je stále asi z 80% informační, z 15% ekonomická a z 5% kinetická. Je to však velmi skutečná válka, a eskaluje. Dokud si Rusko zachová svoji částečnou suverenitu a dokud bude nabízet alternativní civilizační model, byť třeba nedokonalý, zůstane existenční hrozbou pro Říši a Říše zůstane existenční hrozbou pro celou ruskou civilizační sféru. Zatímco je velmi důležitá pro Izrael, je celá íránská otázka jen vedlejším divadlem pro nadnárodní vůdce Říše, kteří považují za skutečné konkurenty Rusko a Čínu, obzvláště když se spojily v symbiotickém vztahu, ve kterém se dnes nachází. Proto krize na Ukrajině a na Korejském poloostrově, proto neustálá varování před totální jadernou válkou (viz poslední článek Erica Zuesse zde, nebo řada článků Paula Craiga Robertse na jeho internetové stránce; podívejte se také na vynikající analýzu Dana Glazebrooka Trumpova pokusu zopakovat v Koreji „Rambouillet ruse“ zde). Dokonce i když Putin uspěje v přitáhnutí EU blíže k Rusku a odtažení od (jasně šílených) USA, a dokonce i když uspěje zabránit anglo-sionistům zaútočit na Írán přímo, vše to jen ještě více přesvědčí anglo-sionistické vůdce Říše, že on, Putin, a Rusko, jsou nejvyšším zlem, které musí být zničeno. Ti, kdo doufají v nějaký modus vivendi mezi Říší a Ruskem, se sami obelhávají, protože samotná povaha Říše to činí nemožným. Mimo to, jak správně poukázal Orlov – nadvláda Říše se bortí, rychle. Propagandistická mašinérie Říše to popírá a zastírá, a ti, kdo ji věří, to nevidí – ale vůdci Říše to vše chápou, proto eskalace na všech frontách, které jsme svědky od chvíle, kdy se neokonzervativci opětovně chopili moci v Bílém domě. Pokud budou neokonzervativci nadále pokračovat ve svém kurzu, a nevidím žádné známky toho, že by si to rozmysleli, pak je otázkou pouze kdy a kde to spustí totální válku nejdříve. Váš odhad je stejně dobrý, jako můj.

Is Putin really ready to “ditch” Iran? vyšel 7. června 2018 na thesaker.is. Překlad v ceně 1411 Kč Zvědavec.

Vladimír Pelc20.6.2018 VašeVěc 
Vstoupit, nebo nevstoupit? Tedy do vlády ANO 2011 designovaného premiéra A. Babiše. Tak zní aktuální politické dilema ČSSD.
Bezprostřední příčinou k řešení uvedené otázky je personální návrh ČSSD na obsazení židle ministra zahraničních věcí; s ním nesouhlasí prezident Miloš Zeman ani KSČM, která by měla vládu ANO 2011 a ČSSD tolerovat. Šéf soc. dem. Jan Hamáček, který uvedený personální návrh podpořil, uvedl, že ČSSD už nemá kam ustupovat. Omyl. Soc. dem. může ustoupit – do opozice. 


V ní by měla čas na politickou rekonstrukci a (možná) pozdější znovuvstoupení na politické nebe. Ovšem to by se mohlo stát pouze v případě radikální personální obměny jejího vedení a ideového oživení této strany.

Pohrobci bohoušpolitiky též radí nevstupovat; jejich praporečníkem je Milan Štěch, předseda Senátu. Jejich důvodem však je naopak zakonzervování bohoušpolitiky – tuší, že by aktivní účast soc. dem. ve vládě mohla vést k urychlené personální obměně jejího vedení. Tradiční výmluva při neúspěchu politické strany zní: My jsme vynikající, děláme vše dobře, jen nám lidi nerozumějí, občané to nepochopili, našimi úspěchy se chlubí někdo jiný, nemáme kvalitní politický marketing… Omyl. Neúspěch je chybou neúspěšného.

Na základní škole jsme měli učitele předmětu dílny; vydával se za intelektuála, ale nebyl jím. Když jsme třeba měli do prkénka vyvrtat otvor o průměru jeden centimetr, říkal: „Provedete parciální negaci“ (vyvrtáte otvor, tedy předchozí materiál, dřevo, odtud zmizí) „absolutní totality“ (čili nějakého celku; tou je ono prkénko) „cirka v průměru jeden centimetr“ (když se vám povede strefit asi tak jeden centimetr v průměru). Přeloženo do lidštiny: „Vyvrtáte do prkénka otvor centimetr v průměru.“ Sobotka, jeho v soc. dem. vládnoucí parta, a jejich pohrobci, kupř. Milan Štěch, provedli na politické krajině též parciální negaci – politickou negaci ČSSD; také z celku politické krajiny (z)mizí. Aby definitivně nezmizela, potřebuje radikální personální a ideovou rekonstrukci; ta se tvoří nejlépe v relativním klidu opozice.

Viz též
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/soc-dem-bohouspolitika-stale-stejnymi-prostredky

Michal Brand
20. 6. 2018
Hotspoty v Africe, nový plán mutlitkulti neomarxistů na „omezení nelegální migrace“ - nad čím to jásáte, občané? To není ústupek od dovozu milionů „uprchlíků“. To není ukončení plánu nomenklaturních „elit“ na rozvrácení evropské civilizace a na vyhlazení evropských národů pomocí masové migrace negramotných lidí z civilizačně, kulturně a morálně zcela nekompatibilních zemí. To není „pochopení“ „elit“, že je třeba omezit dovoz zcela neintegrovatelných no-go zone zločinců a nezaměstnatelných doživotních ekonomických přítěží (např. zde a zde a zde). (Dále zde, zde, zde, zde a zde)

To je pochopení elit, že evropské národy se začínají příliš bouřit proti plánu, který „elity“ naplánovaly a realizují. To je pochopení „elit“, že přes námořní transport milionů krimigrantů zločinci z neziskových organizací a taxi službou Frontex a přes následné rozdělování přes kvóty to nepůjde. Tak se to udělá jinak. Cíl je stejný, jen prostředky jiné. „Uděláme hotspoty v Africe“. „K omezení nelegální migrace“. Ale k čemu to bude ve skutečnosti?

„Syrský inženýr nebo jaderný vědec“ tedy negramotný pasák koz (v lepším případě; v horším případě jen negramotný) ze Somálska nebo Čadu nebo Nigeru nebo Středoafrické republiky přijde do hotspotu. Tam ho zločinci z neziskových organizací prověří, ujistí se, že je negramotný a zcela nezaměstnatelný v evropské ekonomice. Ujistí se, že opravdu nemá nic, co by se podobalo evropským normám kulturním, morálním ba dokonce ani nic podobného běžným vzorcům chování evropských občanů (o míře kriminality, kterou považují „uprchlíci“ za standard, více např. zde a zde). Tím se ujistí, že takový „uprchlík“ bude opravdovým obohacením Evropy a přispěje k diverzitě.

O diverzitě nám multikulti neomarxističtí fanatici tvrdí, že je hodnotou sama o sobě. Vlastně je podle nich tou nejvyšší hodnotou, hodnotou stojící v ideologickém fanatismu multikulturalistů vysoko nad čímkoli jiným. Bezpečnost lidských životů (řádných občanů a jejich dětí), nízká kriminalita, občanské svobody, prosperující ekonomika, sociální stabilita – to vše, čeho si každý z nás cení a váží na naší civilizaci (zejména když porovnáme s jakýmikoli jinými civilizacemi a kulturami), to vše jsou podle multikulturalistů pseudohodnoty, které diverzitě nesahají ani po kotníky. Uklízíte si doma? Trapné. Rozmažte na několika místech svého bytu nebo domu fekálie, nechte všude chuchvalce prachu, okna zapatlejte blátem a různými zbytky jídla – zvýšíte tím diverzitu, tedy zlepšíte svoje bydlení. Divím se, že to ještě neomarxisté nepublikovali v nějakém magazínu typu „Moderní multikulti bydlení“. Jestli je diverzita tou nejvyšší hodnotou, pak skutečně nejrozmanitější čtvrť, čtvrť, kde není žádná nudná upravenost, je u nás v ČR Chánov. Divím se, že se tam nestěhují miliardáři, když tam je nejvíce diverzity všude, kam oko pohlédne, a tedy tam musí být nejkvalitnější bydlení.

Takovému hotspotovému prověřenému „uprchlíkovi“, zcela nekompatibilnímu s evropskými normami fungování společnosti a s evropskými zvyky a zvyklostmi, pak následně neomarxističtí euro-byrokraté udělí azyl a posadí ho do letadla. Přesně v souladu s Marakéšskou „dohodou“-„migrace je prospěšná, všichni ji musí mít rádi a podporovat ji“, jen je potřeba, aby nebozí krimigranti, ekonomičtí parazité a no-go zone zločinci neriskovali při plavbě přes moře. Tak tedy pěkně letenku, cestou halal jídlo, výběr alespoň ze dvou, ze tří menu, možná i sklenku šampáňa na oslavu „jak jsme vy....li s těmi hloupými Evropany“. Následně letadlo s novým herrenvolkem, letadlo s novými SA-many pro novou “novou Evropu“ odletí do Evropy. Cílová destinace – země vybraná evropskými neomarxistickými úředníky podle Dublin IV. Tedy zejména země zatím nejméně postižené migranty ze zcela nekompatibilních civilizací. Tedy zejména země Visegrádu. Hlavní destinace letadel z hotspotů – Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko. To je nový plán, nový podraz zločinných „elit“.

Namísto dovozu statisíců krimigrantů loděmi od pobřeží Libye postačí nakládat a letecky transportovat Kalergiho (dále zde a zde) SA-many (srovnej zde a zde) přímo v Africe. Letadla pak budou přistávat přímo v zemích, které je „podle letového Dublin IV plánu“ potřeba rozvrátit masovým přílivem neintegrovatelných ekonomických parazitů a no-go zone zločinců a teroristů. Přistávat ta letadla budou na letištích po celé České republice. („Česká“ „armáda“ už vybírá letiště pro migrační vlnu.) Do roka řekněme pět tisíc Kalergiho SA-manů pro ČR. Pět tisíc krimigrantů, kteří ale již v Africe dostali od neziskovek a bruselských neomarxistů „azyl“. Takže mají právo si pozvat rodinné příslušníky. Nezletilí osamocení uprchlíci, ubohé prchající děti bez rodičů ale zato s univerzitním diplomem z kybernetiky si tak pozvou svoje rodiny, včetně vnuček a vnuků. Do pěti let řekněme dvě stě tisíc krimigrantů a jejich rodinných příslušníků. „Viva hotspots“, „konečně jim došlo“, jak naivně píší v diskusích někteří čtenáři o tomto novém podrazu „elit“. Nový podraz – a mějte na paměti, že zdaleka ne poslední. Ale ano, konečně jim to došlo, „konečně“ „elitám“ došlo, že svůj zločinný plán musí realizovat jinak. Lodní taxi a kvóty? Tudy to už dál tlačit nepůjde. Tak to neomarxistické nomenklaturní elity zkusí jinak.

„Elity“ nyní nic nepochopily. „Elity“ chápou už dávno velice dobře – to jen jejich plán vůbec není postaven pro dobro evropských národů. Plán nomenklaturních „elit“ není stavěn a zaměřen na dobro Němců, Francouzů, Italů, Čechů, Slováků, Španělů, Katalánců, Švédů… Plán a cíl „elit“ je postaven a stanovován vždy ve prospěch těchto nomenklaturních „elit“. A naopak my „ne elity“ musíme pochopit. Musíme pochopit a vždy mít na paměti, že politiku ovládli deprivanti, sociálně adaptovaní psychopaté. A dokud si občanská společnost, občané, obyčejní lidé nevezmou politiku zpět od svých rukou, bude to přesně podle Platona (volná citace):

Za svoji neochotu podílet se na politice budete potrestáni tím, že Vám budou vládnout ti nejhorší z Vás.

A je to tak – jsme trestáni. Za svoji lenost podílet se na správě věcí veřejných, za svoji lenost držet politický život ve svých rukou, za svoji lenost, se kterou jsme my, evropští občané přepustili politiku do rukou deprivantů a sociopatů.

Občanská společnost se proměnila v pasívní stádo ovčanů. Zejména v západních zemích, které si neprožily očistnou kůru „vymetení starých struktur“ jako země postkomunistické. Nomenklaturní „elity“ chápou velice dobře. To my musíme pochopit, že pasívní stádo ovčanů, ve které se občanská společnost proměnila, nevyvíjí dostatečný tlak na politickou sféru. Každodenní, permanentní a nemilosrdný tlak na mocenský aparát, na nomenklaturní mocenské „elity“. Nemilosrdný tlak – stejně nemilosrdný jako je tlak manažerů na výkon pracovníka u výrobní linky – neplníš, odcházíš. Bez zlatého padáku, bez šolíchu v neziskovce, ve státním úřadu, ve spřátelené firmě, které bys dohazoval státní zakázky přes bývalé kolegy. Tak nemilosrdný musí být permanentní tlak občanské společnosti na nomenklaturní úřednický aparát (kam patří veškerá sféra politiky, politické strany, dnes jen formálně volení politici, celá státní správa atd). Neschopnost nebo neochota plnit zadání občanů znamená vyhazov a konec kariéry. Ale tak to dnes není.

Bez permanentního a nemilosrdného tlaku občanské společnosti na poltické struktury dochází v průběhu odhadem 25-40 let k degeneraci politických struktur, jejich parkinsonizaci v tom smyslu, že si žijí zcela vlastním životem, neplní původní funkce, resp. jedině formálně, a fakticky čím dál více plní výhradně svoje cíle – svoje cíle, které se čím dál více ocitají v přímém rozporu se zájmy občanů, se zájmy občanské společnosti.

Dnešní nomenklaturní „elita“ (politická sféra, státní úředníci) už dávno nekoná podle cílů a zájmů občanů. Nomenklaturní „elita“ jedná podle cílů svých – podle cílů, u kterých se ale ztratila vazba na cíle občanů a na potřeby občanské společnosti. Nomenklaturní „elita“ se chová jako dělník v továrně, který už dávno není placen za práci, za plnění norem, za dodržování kvality atd., ale je placen třeba za čas, který věnuje hraní her na mobilu, klábosení s kolegy, hvízdání na hezkou svačinářku. Do takové situace se dostala občanská společnost se svými dělníky, se svými zaměstnanci, se svojí nomenklaturní „elitou“.

Z hlediska zájmů a cílů dělí občany a nomenklaturní „elitu“ hluboký příkop. Merkelovou dělí od Němců stejně hluboký příkop, jako Hitlera od Židů. Stejně hluboký příkop jaký dělí Macrona od Francouzů, Junckera od Lucemburčanů, Tuska od Poláků, Teličku od Čechů.

Marakeš, Dublin IV, Globální compact, hotspoty v Africe.

To není ústupek, to není rozumnější přístup. To je lépe maskované svinstvo. To je stále stejný zločinný plán na vyhlazení evropských národů a jejich nahrazení „syrskými inženýry a lékaři“ z těch nejzaostalejších zemí světa, ze zemí, jejichž populace je v čele světového žebříčku v negramotnosti, nevzdělanosti, násilnosti, ne-respektu k zákonu jinému než zákon silnějšího (v doslovném slova smyslu fyzického násilí, schopnosti zranit, zmlátit, dokopat, zabít jakýmkoli způsobem, pro jakýkoli „důvod“), ze zemí, jejichž populace je světovou špičkou v zaostalosti kulturní i morální.

Evropská nomenklaturní „Elita“ má pro Evropany „nový“ plán – hotspoty v Africe. Aneb – verze 2018 již velice starého plánu „Jste v Auschwitz, ničeho se nebojte, nástup do sprch!“

Takže se neradujte z hotspotů - vážně to není o tom, že se po dlouhé cestě konečně umyjete.

Jaroslav Loudil
20. 6. 2018
Poté, co USA vystoupily z Dohody o ochraně světového klimatu a z Jaderné dohody s Iránem, tak včera vystoupily z Rady OSN pro lidská práva. Na konci roku 2018 navíc ještě USA vystoupí z UNESCO. Z čeho všeho ještě USA vystoupí ?? USA tvrdí, že je prý Rada OSN pro lidská práva zaměřena nepřátelsky proti Izraeli, a tak vystupují. USA jsou přitom zemí, která dokáže o nedodržování lidských práv třeba v Číně, Iránu, Sýrii nebo Rusku hulákat celé hodiny tak zuřivě , že člověk může snadno ohluchnout i s gumovými špunty  v uších !

P.S. Další pozoruhodný  "bobonek"  z dílny USA !  Jen před několika hodinami Trump nechal uvalit dovozní cla na zboží z Číny  v hodnotě 250 mld. USD  / přes 5 bilionů Korun/   a zahájil tak obchodní válku Čína - USA. Zdá se, že v USA dnes vládne jakýsi pomatený stařec, který  kolem sebe kope víc a víc s cílem : "America First !" Ale má na to vůbec dnes tato : "America" ?? Není už doba někde úplně jinde ?

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/475492-spojene-staty-vystupuji-z-rady-osn-pro-lidska-prava.html

Zdeněk Hrabica
20. 6. 2018
Od skvělého novinářského kolegy z deníku Mladé fronty jsem v osmdesátých letech XX.století dostal v redakci Světa v obrazech dárek. Obyčejnou vodováhu, její maloobchodní cena byla 18 Kčs. Dárce na ní napsal: „Kvalitní časopis musí být: - čtivý – poutavý – zajímavý – angažovaný.“ Další kolega z polského Przekroje Leszek Mazan jej doplnil: „Kvalitní časopis nesmí pominout vraždu, mord a stránku humoru.“ Renomovaný český historik Jiří Pernes vyšel vstříc po převratu v listopadu 1989 podivně vyvolanému režimu a sepsal velmi tendeční knihu o škodlivosti Dikobrazu. Na Slovensku se takový historik ještě nenašel.

Existuje Unie českých karikaturistů, Dikobraz, Roháč, Krokodýl, Szpilky zhynuly na úbytě. Hospodské vtipy se zánikem oblíbených putyk IV.cenové skupiny, kde se kritizoval ten minulý zločinný režim, vzaly rovněž za své. Tradice se drží Reflex s Marešem, Právo (dříve Rudé) pokračuje denně nyní s Kerlesem, o smích se pokouší Národní Osvobození a nový měsíčník MY. Slovenské Nové slovo má svého Kotrhu. Jinak až na vzácné vyjímky spadla klec. Podobné se stalo se u nás stalo s poézii.

Dotyková generace opravdu zblbla, slušněji řečeno zhloupla. Člověk na člověka nepohlédne, kouká na displej a občas se na něj zasměje. Moji přátelé ze zahraničí mi velmi často připomínají, že v naší zemi se člověk na člověka neusměje. Prodavačka se úsměvavou tváří skoro nikdy nepředstaví. V ČT snad na začátku každého svého pořadu začne anekdotou Karel Šíp.

Proboha lidi, nevylili jsme s vaničkou i dítě?

Sice máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě, ale říká se o nás, že jsme její nejsmutnější národ. Za zády máme největšího spisovatele Jaroslava Haška – ale napodobit jej se nikomu příliš nechce.

Kdopak by se vlastně s touhle dobou ze srdce a zeširoka příliš smál – snad si někdo nemyslí, že úsměvní jsou Kalousek, Němcová, Fiala, včera Hermann. Nebo kdokoliv ze současných českých politiků?

Terčem smíchu a zesměšnění je od rána do večera hlavně prezident Miloš Zeman a jeho tiskový mluvčí Jiří Ovčáček.

Sám jsem se dneska usmál kresbě v Haló novinách, kresba je bez autorské licence.




 Směřuje obsahem k destičce, která zdobí Hánův pomník Zdeňka Nejedlého v Litomyšli a za níž bojuje u pomníku I.S. Koněva také starosta Prahy 6, synek ještě donedávna velvyslance ČR v USA a v Ruské federaci. Brňané se s věcí vypořádali po svém, když text z rozkazu Osvobodit Brno - maršála J.V. Stalina před lety na dřeň granitu vybrousili.

Ale já pořád dbám jedné moudrosti, že smích se ani u nás na věčnost neztratil; počet hlupáků a blbců pod slunce roste geometrickou řadou.

To věděl už dávno i Jan Werich.

Sám mám rád humor někdejšího proudového pilota – kreslíře, karikaturisty Slávka Marténka a karikaturisty Jiřího Koštýře. Na Slovensku pak miluji Kotrhu.

Ilustrace z archivu autora