Attn! Always use a VPN when RSSing!
Your IP adress is . Country:
Your ISP blocks content and issues fines based on your location. Hide your IP address with a VPN!
Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 590 | 591 | (Page 592) | 593 | 594 | .... | 668 | newer

    0 0


    Zdeněk Jemelík
    23.6.2018 blog autora a Chamurappi
    Poslední předprázdninové pokračování hlavního líčení ve věci Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaných u Krajského soudu v Brně před senátem Aleše Novotného proběhlo ve dnech 20. a 21.6.2018. Poté, kdy se jeden z ozbrojenců z eskorty SAZ přesvědčil, že se za židlemi senátu neskrývá terorista, mohla šestičlenná eskorta těžkooděnců přivést SAZ a jednání mohlo začít. 


    Jeho zvláštností bylo zahájení za účasti dvanácti z patnácti obžalovaných, včetně čtyř odsouzených za jiné skutky, přivedených eskortou, a vazebně stíhaného SAZ. Obvykle se zúčastňují jen ti, kteří mají zájem o výpovědi naplánovaných svědků nebo jiné důkazy, jež se jich přímo dotýkají. Tentokrát svolal předseda senátu všechny, aby jim umožnil vzájemně si doplnit poznatky o výpovědích, klást otázky a vyjádřit se k nim. Všichni dostali s předstihem možnost seznámit se s přepisy výpovědí všech obžalovaných. Zájem z jejich strany byl ale malý. Většina obžalovaných projevila neochotu jak klást, tak odpovídat na otázky a i zájem vyjádřit se k dřívějším výpovědím ostatních obžalovaných byl výjimečný. V odpolední části jednání proto osazenstvo lavice obžalovaných značně prořídlo, mimo jiné odešli eskortovaní odsouzení. Protože obžalovaní nevyužili časový prostor, vyhrazený jejich potřebám, páteční jednání předseda senátu rovnou odvolal.

    K výpovědím spoluobžalovaných se jako první vyjádřil SAZ. Jeho cílem bylo na základě vyjádření ostatních obžalovaných poukázat ve prospěch své obhajoby na rozpory mezi jejich údaji a obsahem obžaloby. Odvolal se na výpovědi Daniela Rudzana a zdůraznil časové souvislosti: v době, kdy se seznámil s obž. Danielem Rudzanem a jeho spolupracovníky, společnosti Ecoll Invest., P.P.S. a Synex měly vytvořenou strukturu řízení s vymezenou dělbou úkolů, odpovědnosti a pravomoci, která fungovala, pro něho v ní nebylo místo a společnosti řídil právě Daniel Rudzan. SAZ měl pouze postavení věřitele, který se zajímal o zajištění návratnosti své investice. Nastoupil tedy do rozjetého vlaku. Nemohl proto být zakladatelem. Výpovědi obž. Daniela Rudzana podporují i svědectví obž. Elišky Coufalové a obž. Petra Dokládala. V žádném případě zmíněné společnosti neřídil a neměl ani možnost ovládat firemní účty. Neměl ostatně odpovídající odborné znalosti a zkušenosti a neměl ani přístup k potřebným informacím. Zmínil se dále o podezření Daniela Rudzana, že je odpovědný za hanobící mediální kampaň proti němu a ujistil, že s tím nemá nic společného. Vyjádřil se také k další změně chování Daniela Rudzana, ovlivněné asi Petrem Pfeiferem, kdy oba vystupují jako jeho oběti. Odvolal se i na vyjádření obž. Petra Moštěka, které rovněž neobsahuje údaje o jeho zapojení do řízení výše zmíněných společností. Ostatně v době, kdy se s ním setkal, společnosti již běžely asi rok.

    Další významné vyjádření pronesl obž. Petr Moštěk, který se zaměřil na zpochybnění výpovědí spolupracujících obžalovaných Jiřího Eliáše a Vojtěcha Kudláče. Popřel pravdivost Eliášovy konstrukce způsobu, jakým se měl obohacovat a sdělil, že si nepamatuje, že by se setkal s obž. Vojtěchem Kudláčem v době, kterou uvádí obž. Jiří Eliáš. Došlo k tomu až později. Zdůraznil, že nikdy neudělal nic nestandardního či dokonce nezákonného. Připomněl, že sám obž. Jiří Eliáš vypověděl, že jej neúkoloval ani neřídil. Upozornil na podstatné rozpory mezi výpověďmi obou spolupracujících obžalovaných o jejích první schůzce s ním a o částkách, které mu údajně vypláceli. Povzdechl si, že jeho jedinou chybou v působení v P.P.S. a Ecol Investu byla vstřícnost k zákazníkům a trpělivost s nimi. Oba spolupracující obžalované označil za malé ryby.

    Peloton vyjadřujících se uzavřel obž. Jiří Turták. Padlo ještě pár otázek a soud přešel k jakési inventarizaci nevyslechnutých svědků a dalších neprovedených důkazů. Obžalovaní a jejich obhájci měli možnost se vyjádřit, co chtějí vidět nebo slyšet, případně dát souhlas s nahrazením výslechu svědka čtením výpovědi z přípravného řízení.

    Většina obžalovaných pak požádala, aby byli zproštěni povinnosti účastnit se osobně jednání. Senát jim vyhověl s výjimkou SAZ Až po polední přestávce jsme se dověděli důvody, proč musel setrvat v soudní síni. Předseda senátu oznámil, že složitelé kauce 150 mil.Kč požádali soud, aby jim jejich peníze vrátil, protože kauce neplní účel: bez ohledu na její složení je SAZ již 13 měsíců ve vazbě Městského soudu v Brně. Předseda senátu se otázal pana obžalovaného, zda o žádosti ví, což potvrdil. Vyzval jej pak, aby se k žádosti vyjádřil. Následoval velmi dlouhý monolog, v němž SAZ zopakoval všechny obvyklé (převážně důvodné) stížnosti na krácení jeho lidských práv účelovým uskupením brněnských soudců a olomouckých žalobců. Pozoruhodné bylo, že předseda senátu tentokrát po celou dobu seděl jako socha, aniž by podlehl chuti nepříjemné povídání zastavit. Nedošlo tedy ani k žádnému konfliktu.

    Dne 21.června 2018 pak soudce Aleš Novotný vyhlásil usnesení senátu, jímž žádost složitelů kauce zamítl. Věnoval velkou péči sofistikovaném vysvětlení rozhodnutí, jímž prosvítala naděje, že kauce nakonec propadne státu. Jako laik si netroufám s jeho argumentací polemizovat. Poznamenávám pouze, že má jeden společný rys s úvahami soudců ve vazebním řízení: naprosté ignorování presumpce neviny. Podle Aleše Novotného přibyly další vazební důvody novou trestnou činností pana obžalovaného, stíhanou ve vazebním řízení u Městského soudu v Brně. Okolnost, že probíhá trestní stíhání, považuje bez dalšího za důkaz, že se stal trestný čin. Ale soud zatím nerozhodl, že obžaloba je důvodná. Navíc lze pochybovat o zákonnosti zmíněného řízení, v jehož skutkovém ději pana obžalovaného k domněle protiprávnímu jednání vyprovokovali účelově řízení spolupracovníci policie. Aleš Novotný tedy předbíhá rozhodnutí Městského soudu v Brně a má za samozřejmé, že SAZ bude odsouzen.

    Jinak považuji odůvodnění za typický důkaz skutečnosti, že formálně právně lze odůvodnit jakýkoli nesmysl, odporující zdravému selskému rozumu. Jenže držitelé moci v justici dávají jednoznačně přednost formálně právnímu výkladu jevů, nepřátelskému vůči „verbeži“ či „lidskému odpadu“ před nestranným hodnocením důkazů.

    Rozhodnutí senátu Aleše Novotného se postavení pana obžalovaného v podstatě netýká. Chuť účelového uskupení brněnských soudců a olomouckých žalobců týrat jej vazbou je neukojitelná a v důsledku vrácení kauce by nezeslábla.

    Jinak je tomu z pohledu složitelů. Rozhodnutí popírá suverenitu občana ve vztahu ke státu. Svobodní lidé se po zralém uvážení svobodně rozhodli, že se zaručí svým majetkem, že pan obžalovaný neuprchne a nebude mařit trestní řízení. Svobodné nakládání majetkem je jejich nezadatelné, ústavněprávně zaručené právo. Záruka ale neplní účel, protože účelové uskupení olomouckých žalobců a brněnských soudců jejich chráněnce stejně týrá již třináct měsíců další vazbou. Proto se stejně uvážlivě a svobodně rozhodli, že si své peníze vezmou zpět. Soud se popřením jejich práva na svobodné nakládání majetkem dopouští zneužití své moci.

    Proti usnesení senátu Aleše Novotného je přípustná stížnost. Netroufám si předjímat, zda složitelé svého práva využijí. SAZ se k rozhodnutí nevyjádřil z důvodu své nepříslušnosti.

    Po vyhlášení usnesení pokračovalo přehrávání odposlechů. Ve 12:03 předseda senátu s ohledem na předpověď počasí na odpoledne přerušil hlavní líčení do 17.září 2018. Co se vleče, neuteče.

    - - -








    0 0

    Grigorij Pavlodubov
    23. 6. 2018      Politexpert
    Známý ruský ekonom a politolog Michail Děljagin sdělil svůj názor na konec vedoucího postavení Washingtonu v současném světě a na fiasko USA na světové scéně. Podrobnosti sdělil informační portál Rossija novaja. Expert uvedl, že odstoupení Washingtonu od Transtichooceánského partnerství a obtíže, které vznikly s Transatlantickou unií jednoznačně ukazují jednu věc: plány USA se zhroutily a americká elita zmařila úmysl na zahájení nového kola globalizace i vytlačováním ČLR, Ruska a Indie ze světové scény. Přičemž bez ruské stopy se to neobešlo.


    Změna situace s výše uvedenými uniemi u Ameriky prudce zvýšila roli Číny a Ruska ve světě a také zvýšila politický význam projektu "Jeden pás - jedna cesta", což Bílý dům příliš nepotěšilo. Dříve americký velvyslanec v Číně Max Baucus poznamenal, že před zvolením Donalda Trumpa měla Amerika šanci vytvořit silnou alianci 12 zemí, která by vyvážila rostoucí sílu Číny a také Ruské federace. Avšak Trump vystoupil z Transtichooceánského partnerství a plány ztroskotaly.

    Michail Děljagin zdůraznil, že politické manévry nového prezidenta Ameriky jsou mnohem vážnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Problém spočívá v tom, že uvolňováním vedoucí pozice v politice, ekonomice a technologiích jiným mocnostem Amerika ztrácí geopolitickou kontrolu nad světem. A existence čínských vojenských základen v Jihočínském moři je důkazem toho, že Amerika již nevládne světu.

    Čína jasně ukázala, že nyní Peking rozhoduje, kde USA mohou dominovat a vyvádět a kde Washington bude muset zmírnit své ambice. Tato situace je pro Bílý dům nebezpečná, jelikož Spojené státy mohou přijít o všechny své trumfy a zkrachovat předáním vedení alianci Ruska a Číny, které v posledních letech posilují své partnerství a rozvíjejí společné politické projekty, a také se vzájemně podporují na světové scéně ....

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    23.6.2018




    0 0

    23. 6. 2018, Ďouba, zdroj: Graham Phillips, video

    Fotbalové MS v Ruské federaci, atmosféra ve městech


    Graham Phillips je borec, který neúnavně točí dokumenty z RF, z Krymu, ale také Donbasu. Jednou by měl dostat nějakou nezprofanovanou cenu pro žurnalisty, já mu ji už teď za NR uděluji. Tady zachytil atmosféru včerejší moskevské noci. 




    Zajímavé by bylo i pročtení diskusních příspěvků pod videem. Vybral jsem jen několik prvních a přikládám je v podobě screenu (s překladem).
    Podobných videí připlouvají na YouTube denně stovky. Babylon zahraničních fanoušků se shoduje na jednom, říkají: přijeli jsme do jiné země, než nám vykreslovala naše média.
    MS zatím probíhá na vysoké úrovni. Držme palce, ať se něco nesemele, zájemců o diskreditaci RF je několik habadějí.

    zdroj: YouTube, G. Phillips


















    zdroj: G. Phillips











    Rozšiřující učivo:
    Denni varianty (Nikolská ulice):

    Rudé náměstí, Graham rozhovory:

    Procházka po Moskvě, MS ve fotbalu (seznamte se s Grahamem):



    0 0

    Petr Žantovský
    23.06.2018  ParlamentníListy
    Velvyslanectví Spojených států v Praze vyhlásilo speciální grantový program zaměřený na boj s dezinformacemi v České republice a na omezení jejich negativního vlivu, a proto hledá spolupracovníky, kteří budou schopni rozlišovat pravdivost zpráv v médiích. Petr Žantovský si v té souvislosti všímá, kdo všechno a na co dostává peníze z americké ambasády. Zabývá se i poměrně bouřlivými ohlasy v médiích na udělování Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku, jejichž podstatu vystihl slovenský vnitropolitický komentátor Peter Tóth.

    Mediální ohlasy na třetí ročník udělování Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku, poprvé jako česko-slovenskou, byly poměrně bouřlivé. „Odstartoval je pan Bárdy ze serveru Aktuálně.sk, který se nechal opakovaně slyšet, že jsme neměli co udělovat cenu panu Kuciakovi in memoriam, že on s tím nesouhlasí, Aktuality.sk rovněž ne a tak dále. Tak se ptám, kdo je pan Bárdy, jestli byl nějaký opatrovník, právní zástupce nebo jakýsi kompetentní člověk ve vztahu k panu Kuciakovi. Samozřejmě jsme měli – bez toho by to pochopitelně nešlo – souhlas od Kuciakovy rodiny, její poděkování, její velice laskavou korespondenci, její souhlas s tím, že cenu převezme pan velvyslanec Weiss. To všechno je podloženo,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský, který stál u zrodu této novinářské ceny.

    Nedokáže si agresívní reakci šéfredaktora serveru Aktuality.sk, pro který zavražděný novinář Ján Kuciak pracoval, vysvětlit jinak než tím, že se ho dotklo, že ho pořadatelé Krameriovy ceny nepožádali o souhlas. Peter Bárdy dostal slovo i v článku, který vyšel pod titulkem „Dezinformátoři ocenili zavražděného Kuciaka. Slovenský velvyslanec cenu převzal, mluvit o tom ale nechce“. „Napsal ho jakýsi pan Vojtěch Berger z jakéhosi Ústavu nezávislé žurnalistiky. Nevím, kdo je Vojtěch Berger, ani co je Ústav nezávislé žurnalistiky. Jestli je to ta samá organizace, která vydává konspirační web Hlídací pes s panem Břešťanem, tak tomu rozumím, ale nemám žádný důvod po tom pátrat, protože konspiračními weby se zásadně nezabývám a bulvárními novináři už vůbec ne,“ upozorňuje mediální analytik.


    Odporná žurnalistika dílem kandrdase, nebo udavače


    Vadí mu však, že se autor článku uchyluje hlavně k argumentaci ad hominem. „Každý aspoň průměrně vzdělaný člověk ví, že v diskusi se má argumentovat k věci, tedy ad rem, nikoli k osobě, tedy ad hominem. Ale pan Berger z Ústavu nezávislé žurnalistiky používá výhradně tu druhou cestu. Kádrováckým způsobem si podává každého zúčastněného počínaje chudákem velvyslancem Weissem přes Alexandra Tomského, Jaroslava Baštu, mladého Klause až po mě, samozřejmě Tomáše Kňourka, Terezu Spencerovou a tak dál. Je to takový udavačský blábol, jímž onálepkoval všechny zúčastněné, co mají s touto cenou něco společného. A vůbec se nezabýval tím, že by svá hodnocení zdůvodnil. Například o panu Baštovi píše, že je pravidelný zastánce politiky Kremlu,“ zmiňuje Petr Žantovský první z příkladů.

    Jan Schneider je označen jako „bezpečnostní expert“, tedy včetně uvozovek. „Nechápu, kde vzal oprávnění psát ty uvozovky, když je to Schneiderova dlouholetá profese. Myslím si, že Schneider pracoval v bezpečnostních službách v době, kdy pan Berger možná ještě tak počítal piškvorky někde v mateřské škole. Neznám pana Bergera, nechci mu ubírat léta, ale ten článek vypadá na to, že ho psal kandrdas, naprostý začátečník. Nebo naprosto záměrný kádrovák a v podstatě estébácký udavač. Je to dost odporná žurnalistika, jestli to žurnalistika ještě je. Bohužel, typická je pro média typu Forum24 a Hlídací pes a další podobné, které tady docela často citujeme. Takže ti všichni si samozřejmě smočili s Krameriovou cenou,“ poznamenává mediální odborník.


    Ze sekty kádrováckých novinářů se šíří nenávist


    Myslí si, že hlavně byli všichni překvapeni tím, jakým způsobem a jak důstojně vyhlašování Krameriovy ceny letos proběhlo. jaké zaznamenalo ohlasy a jací byli laureáti. „A protože už jim skutečně dochází věcný arzenál, jakým způsobem nás, kdo s tím máme něco společného, pošpinit, obvinit z jakýchkoli možných ošklivosti, tak už jen křičí, už jen volají po pomstě a už je to jenom taková žurnalistika jako v Rudém právu zkraje padesátých let, takové to ‚psům psí smrt‘. Velmi to připomíná a je mi z toho strašlivě smutno, kam jsme se to po těch letech dostali. Ale v souvislosti s Krameriovou cenou jsem narazil na jeden naprosto opačný názor, velice zajímavý a kompetentní komentář, který k tomu podal slovenský novinář Peter Tóth,“ poukazuje Petr Žantovský.

    Komentář vyšel pod titulkem „Pár slov na obranu Petra Weissa: Niektorí novinári vymenili triedneho nepriateľa za konšpirátora“ na webu datel.sk. „To je web, který se zabývá vnitřní politikou a Peter Tóth je známý na Slovensku jako vnitropolitický komentátor. Tenhle autor velice přesně sáhl na nerv toho problému. Také ukázal přesně na ta – řekl bych – hnízda, odkud se šíří ta nenávist, na Slovensku třeba Aktuality, deníky N, SME a týdeník Trend. A on je docela pěkně nazývá sektou. Říká, že v podstatě tahle skupina – víceméně menšinová – kádrováckých novinářů tím, že nemá nic, co by je spojovalo konstruktivního, tak má už jenom tu svoji ‚víru‘ v nějakou svou pravdu, v nějakou svou oprávněnost cosi veřejně povídat, a to jsou typické znaky sekty,“ připomíná mediální analytik.

    Jak nás, tak Slováky čekají velice dramatické chvíle


    Podle něj to nemá vůbec nic společného se službou veřejnosti ani s šířením informací. „Je to čistý boj. A pan Tóth to velmi dobře vystihl. Myslím, že na Slovenskou soudě nejenom podle tohoto komentáře, ale i podle osobní zkušenosti a podle toho, jak se slovenským děním občas zabývám, řeší podobné problémy jako my, jenom o něco později. My jsme tyhle problémy začaly řešit někdy na konci devadesátých let v souvislosti s takovými pokusy, jako byl ‚Impuls 99‘, ‚Cesta změny‘, ‚Děkujeme, odejděte‘, ‚ČT věc veřejná‘ a podobně. To všechno jako by teď zažívali na Slovensku také, ať už se to jmenuje jako to hnutí pana Matoviče ‚Obyčajní ľudia‘, nebo ať jde o boj proti řediteli RTVS Rezníkovi všemi prostředky a všemi více či méně nemravnými způsoby,“ myslí si Petr Žantovský.

    Má to podobné rysy, podobné projevy, takže to opravdu vypadá, jako by na Slovensku nyní zažívali to, co jsme tehdy zažívali u nás. „Oni tomu tehdy moc nerozuměli, protože Slovensko mělo v té době úplně jiné starosti s Mečiarem a dobou pomečiarovskou a tohle už jsou projevy trošku sofistikovanějšího společenského pohybu, který na Slováky dopadne plnou vahou. A jak je to všechno, bohužel, podporováno ze zahraničí – k tomu se dostanu v závěru dnešního ‚Týdne v médiích‘ – tak se obávám, že jak nás, tak Slováky čekají chvíle velice dramatické. Nu uvidíme. Každopádně upozorňuji na článek Petera Tótha, který považuji za nejpřesnější komentář. Kdo chce vědět o reakcích na letošní vyhlášení Krameriova ceny víc, tak ať se podívá, co napsal Peter Tóth,“ doporučuje mediální odborník.

    Jeden z hlavních sekerníků a zemanobijců znovu úřadoval


    Po týdnu se do centra jeho pozornosti znovu dostal redaktor serveru Forum24 Vilém Besser. „Nemohu si ho nespojovat s novinářkou Slávkou Besserovou, která působila i jako mluvčí na Ministerstvu kultury, a jejím manželem, hercem Vilémem Besserem. A tenhle Vilém Besser z Fora24 se stává jedním z hlavních sekerníků nebo zemanobijců, který nevynechá jedinou příležitost, aby si neočistil boty o toho svého nepřítele, jímž je většinou prezident Zeman. V článku s titulkem ‚Zeman se ani na Klausových narozeninách nedokázal chovat jako slušný host‘ pan Besser vyjádřil názor tak, jak je psáno v titulku, že se Zeman choval na Klausových narozeninách nevhodným způsobem..Nu, nevím, z čeho pan Besser čerpal informace,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

    Sám totiž na narozeninové oslavě Václava Klause po většinu času byl, a to poměrně blízko oběma prezidentům. „S tím stávajícím jsem tam dokonce několik poměrně dlouhých chvil poseděl u stolu, popil nějaké víno a popovídal si. Nepovšiml jsem si, že by se – jak pan Besser v textu glosuje – choval nějak nevhodně, že by byl neslušný či mimo oficiální protokol. To je věc jedna. A druhá je ta, že oslava narozenin byla soukromá. Václav Klaus, byť je to emeritní prezident a významná politická postava, tak je to soukromá osoba a pořádal soukromou oslavu. Pozval na ni lidi, které pozvat chtěl, a z toho usuzuji, že pan Besser mezi nimi nebyl. Pokud se tam nějak dostal přes ochranku nebo přes osoby se seznamy pozvaných, tak to nelze vyloučit, bylo tam poměrně dost lidí. Ale protože na tyto akce chodím pravidelně léta letoucí, tak už ty lidi znám, znám jejich tváře, znám jejich jména,“ vysvětluje mediální analytik.

    Ponižovat se psaním nesmyslů může snad jedině za velké peníze


    Šlo o okruh lidí s blízkým vztahem k bývalému prezidentovi, a to, že k nim patří stávající prezident, je známá věc. „Pan Besser absolutně nebyl schopen pochopit vzájemné žertování či špičkování mezi Zemanem a Klausem, které bylo předmětem nikoli formálně zdvořilého, ale skutečně upřímného pobavení všech zúčastněných. Tak to za sebe zhodnotil jako výraz nějakých nezdvořilostí. Ale opakuji, že to byla soukromá oslava. Dokonce i kdyby si tam ti dva pánové dali do nosu, tak je to jejich soukromá věc a panu Besserovi do toho nic není. Mám za to, že by si příště měl nejprve čtyřicetkrát odfrknout, než vezme do ruky počítač a začne psát zase nějaký další žvást, za který je zřejmě z hlediska Fora24 dobře placen, protože mě nenapadá žádný jiný důvod, proč by se někdo musel ponižovat psaním takových nesmyslů jako pan Besser,“ míní Petr Žantovský.

    Poslední téma věnuje informacím, o nichž se člověk zpravidla ze sdělovacích prostředků nedozví. Konkrétně třeba té, že Velvyslanectví Spojených států v Praze vyhlásilo speciální grantový program zaměřený na boj s dezinformacemi v České republice a na omezení jejich negativního vlivu. Je to uvedeno na webových stránkách americké ambasády, která hledala – uzávěrka byla před pár týdny – projekty, které se zaměřují na vývoj digitálních platforem, rozšíření digitální gramotnosti, posílení kritického myšlení a schopnosti rozpoznávat pravdivost zpráv ve sdělovacích prostředcích a důležitost je ověřovat i z jiných dostupných zdrojů.


    Přibudou udavačské weby placené z amerických veřejných zdrojů


    „Do srozumitelného jazyka to překládám tak, že velvyslanectví hodlá najít spolupracující organizace kromě těch mnoha, s nimiž už spolupracuje – za chviličku se k nim dostanu – které budou placeny z amerických veřejných zdrojů za to, že budou vytvářet další a další udavačské weby, další a další seznamy nepřátel, další a další... .... .... celý text najdete ZDE

    0 0

    rozhovor s Terezou Spencerovou
    23.6.2018 Literárky
    „Země jako Maďarsko mohou obehnat své hranice ostnatým drátem, ale pro Itálii nebo Španělsko takové řešení neplatí. Tam už totiž statisíce nelegálních migrantů jsou,“ říká Tereza Spencerová a navíc analyzuje nápad na třídění migrantů přímo v Africe či komplikace při jejich vracení. (vlevo protivládní protest v Budapešti)



    Angele Merkelové se to doma trochu kazí, když ministr vnitra Seehofer chce vykazovat nelegální migranty zpět za hranice. Současně se nechal slyšet, že „s tou ženou už nemůže pracovat“. Co paní kancléřku teď čeká, když, jak dobře víme, je pod tlakem z Itálie, Rakouska a dalších zemí? Vznikne ta tzv. koalice ochotných, kteří budou bojovat s migrací jí navzdory?

    To téma je sice na první pohled nosné, a tím pádem i mediálně vděčné, ale z týdne na týden bych v něm žádný vývoj nečekala. Už minule jsem říkala, že by byl Seehofer blázen, kdyby sesazoval kancléřku v době, kdy nikdo neví, jak s těmi stovkami tisíc migrantů naložit, a v podstatě jsem se trefila – sice na jedné straně „rozhodně“ prohlašuje, že s ní „už nemůže pracovat“, ale druhým dechem jí dává další měsíc. A vsadím se, že potom ještě další měsíc a další měsíc…

    Zkrátka, když ani „bojovníci proti migraci“ netuší, co si – kromě „velkých“ frází k přilákání voličů – mají v praxi počít, nic zásadního se dít ani nemůže. A totéž platí i pro tak zvaný „italský tlak na Merkelovou“ nebo i pro vámi zmiňovanou případnou „koalici ochotných bojovat proti migraci“. Jedna věc je totiž zavřít lodím s migranty – ať už těm v rukou nevládních organizací, nebo lodím pašeráckým – své přístavy a pobřeží, jak to učinila nová italská vláda, ale úplně jiná věc je, co s těmi stovkami tisíc ilegálních migrantů, kteří už tu jsou. Třeba Finsko zkouší vracet do Iráku lidi bez dokladů, o nichž si alespoň myslí, že jsou Iráčané, ale irácké úřady je šupem vracejí zpět do Finska, protože to Iráčané buď nejsou, nebo doma beztak zůstat nechtějí… Bumerang.

    Samozřejmě, země jako Maďarsko, které se už dříve obehnaly plotem, mají určitou výhodu – přes zátaras proniklo migrantů jen málo, a co víc, Maďarsko pro většinu z nich beztak nikdy nebylo jejich vysněnou cílovou zemí. A tak si včera mohl maďarský parlament dovolit přitvrdit a bez ohledu na námitky z Bruselu schválit zákon „Stop Soros“, který umožňuje věznit každého, kdo bude pomáhat ilegálním migrantům, nebo zavírat rovnou celé příslušné nevládní organizace. Nevím, kolik „sluníčkářů“ nakonec zavřou, ale mám dojem, že s ohledem na počty migrantů je to zákon ze všeho nejvíc na „efekt“, aby „v Bruselu viděli“. Takže ano, je to sice konkrétní krok, ale Německu, Francii, Itálii a dalším zemím plným migrantů jako vzor posloužit ani nemůže…

    Nicméně, zmínění voliči, kterým se líbí protiimigrační rétorika, mohou dříve či později pochopit, že jsou to ze strany politiků zase jednou jen prázdná slova bez konkrétního obsahu, a pak ovšem může začít být opravdu zle nedobře…

    Merkelová se snaží něco vymyslet s Macronem. Jasně proimigrační je Španělsko, které přijalo loď Aquarius, vykázanou Salvinim. Zeptáme se rovnou: Nastala „smrt sluníčkářů“? Deník Guardian běduje, že právě na otázce migrace se určí, zda Evropa bude nadále „liberálně-demokratická“. A třeba už příští rok, při volbách do Evropského parlamentu. Čili, kam až dostoupila voda při potopě?

    To je v zásadě pořád dokola. Ano, Španělsko teď několik set migrantů přijalo namísto Itálie, takže z hlediska Evropy se na migrační vlně nic nezměnilo, a hned si do Bruselu zavolalo o spoustu peněz, protože sami nemají a už roky ani netuší, co si s těmi všemi migranty počít. S takovou logikou jim ta nová vláda nejspíš dlouho ani nevydrží.

    To vše v situaci, kdy proti přijímání migračních vln v rámci EU vystupuje kromě Rakouska a nově Itálie také celý Visegrád a s ním třebas také Řecko, Slovinsko nebo Dánsko, které sice formálně migranty neodmítá, ale už nejméně tři roky je cíleně a vcelku úspěšně odstrašuje…

    Na jedné straně je mi jedno, nad čím běduje nebo neběduje britský The Guardian, ale současně je jasné, že ani sebedelší výčet „protiimigračních“ vlád neznamená žádnou „smrt sluníčkářů“, už jen proto, že myšlenky takhle jednoduše – prostou porážkou ve volbách – rozhodně neumírají. Obecně, myšlenky neumírají skoro nikdy. A Sorosovy miliardové penězovody s nějakými volbami nevyschnou už vůbec, a tak se nedá vyloučit, že v nějakých příštích volbách „sluníčkáři“ zase převládnou.

    Upřímně, osobně se nemohu ubránit pocitu spoluzodpovědnosti, že jsme coby členové NATO v posledních dekádách aktivně pomáhali „osvobozovat“ nejrůznější národy Blízkého východu nebo severní Afriky, a to tak dlouho, až přeživším vybombardovaným už nezbylo vůbec nic, a tak se dali na pochod. S pocitem, že jim ta Evropa přece něco dluží – a má navíc tu smůlu, že je na rozdíl od Ameriky hned za rohem.

    To ale samozřejmě neznamená, že bych považovala za „rasismus“, když mají být migranti trestáni třeba za znásilnění, přičemž se jejich obhájci zahalují do proklamací o kulturních rozdílech. To je přece naprostá šílenost v situaci, kdy většina z těch stovek tisíc migrantů nejeví větší zájem o nějakou integraci a místo toho vytváří „no go zóny“, do nichž se bojí i místní policie.

    To ale samozřejmě zároveň neznamená, že bychom s migranty měli zacházet jako se zvířaty, protože bychom tím taky mohli hodně brzy ztratit i ty poslední zbytky lidskosti, které v sobě jako jednotlivci i společnost ještě máme. A současně ale platí, že při vývoji, jaký nyní sledujeme, při absenci opravdu realizovatelných řešení a ztraceni mezi extrémními názory PRO a PROTI, míříme nejspíš k něčemu, jako je občanská válka v podobě jakési obrany států zevnitř. To, co některé „cílové“ migrační země v Evropě dnes prožívají, totiž není žádný multikulturalismus, ale sebevražda.

    Belgický ministr pro migraci, který se postavil proti migraci, uvedl, že přeci není možné, aby v severní Africe nebyl bezpečný přístav, kde bychom mohli „protřídit“ migranty, kteří k nám nelegálně vniknou. Lze se s někým v této oblasti na něčem takovém domluvit? Kdo vlastně teď ovládá pobřeží Libye?

    To jsme zase v kruhu, v němž se všichni „protiimigrační bojovníci“ tak marně točí. Ano, jistě, že se dá na severu Afriky najít přístav, kde bychom teoreticky mohli „třídit“ migranty. V Západem rozbité a nestabilní Libyi bych ho nehledala, ale třeba Maroko je věrný spojenec Západu, úzce spolupracuje také se Saúdy nebo Izraelem, a tak by nám jistě vyšlo vstříc. Je tu ale jedno velké ALE. Kdyby šlo o „outsourcing“ šití kecek nebo triček, tak by jistě nikdo v Maroku neprotestoval, protože by se nad nimi vznášela vyhlídka alespoň nějaké práce a výdělku. Třídění migrantů ale v sobě obnáší nepokrytý fakt, že by si Evropa vzala třeba jedno procento těch vzdělanějších, a zbylých 99 procent by nechala Maroku, ať se v nich za chvíli klidně i utopí, protože – ruku na srdce – nás kromě nás samotných nikdo jiný nezajímá. A Maroko by se v migrantech utopilo, protože i kdyby mu Evropa dala půl tuny miliard, ve skutečnosti by nemělo žádné prostředky, jak by je mohlo vracet k nim domů, někam do subsaharské Afriky… Zkrátka, ten belgický nápad na pohled vypadá chytře, ale je stejně hloupý jako všechno ostatní, s čím evropští politici zatím přišli.

    Kdo se s migrací ne... Nemaže, slušně řečeno, je Donald J. Trump. Včetně separace dětí nelegálních migrantů od rodičů. Jak moc mu tato věc píárově uškodí? Anebo už mu to je jedno?

    Trumpova „síla“ spočívá v tom, že je gumový a teflonový, a tak mu vůbec nevadí, že zítra řekne něco jiného, než tvrdil dnes nebo kdysi dávno, tedy včera. A tak už tuto svou separaci dětí od rodičů zase obratem ruky zrušil. Po důvodech se neptejte, ale nic moc humanistického bych v tom nehledala. Třeba mu jen někdo prozradil, že kongresové volby jsou na obzoru a mezi jeho voliči jsou nějací rodiče, co se v televizi neradi dívají na plačící děti za mřížemi a odtržené od svých matek…

    Jinak, jeho popularita se bez ohledu na to, co všechno vyvádí, pohybuje konzistentně kolem 39 procent, což je prý dobrý průměr amerických prezidentů a současně o něco víc, než měl Obama. Takže si nějaký ten výstřel od boku může dovolit a nijak mu to píárově neubližuje.

    Merkelová a Macron se shodli na záměru vytvořit společný rozpočet eurozóny. Šla byste s nimi do tohoto podniku?

    Jasně, že bych do toho s nimi šla. Kdo by si přece nechtěl zahrát v orchestru na Titaniku?

    Neviděla jste poslední dobou, prosím, něco o panu Skripalovi? Kde je, jak se mu daří, jestli vyšetřování někam pokročilo?

    Terezu jste sice trefil, ale musíte za tou Mayovou, ne za mnou… A jestli vyšetřování pokročilo? Raději už ne, proboha! Vždyť s každým dalším „pokrokem ve vyšetřování“ se Londýn pokaždé až babčenkovsky blamoval a spolu s ním ztráceli poslední zbytky důvěryhodnosti i všichni jeho „solidárníci“, co jich jen po světě je. Takže bych si – být Mayovou – raději vzala k srdci název dávného italského filmového dramatu „Vyšetřování skončilo, zapomeňte“. Ta Skripalovic dcera je v tom všem nejspíš úplně nevinně, ale vysoká politika na takovou oběť nehledí. Vždyť v Iráku západní armády zabily a způsobily smrt odhadem asi 1,3 milionu lidí, tak nebudeme nad jednou slečnou, jíž Londýn totálně změnil život, „zbytečně brečet“. Vždyť se místo toho dá už vymýšlet zase nová „ruská kauza“, ne?

    Komentátor Petr Honzejk napsal, že si nedokáže naplno užít letošní mistrovství světa ve fotbale a srovnal pořadatelství Ruska s tím, kdyby šampionát pořádala v polovině 90. let Rwanda. Také vám fakt, že se hraje v Rusku, kazí sportovní zábavu? Mimochodem, čím to je, že arabské národy prožívají fotbal až tak divoce?

    Přiznám se, že je mi úplně jedno, jaké fantazie se honí hlavou panu Honzejkovi, koneckonců, má na ně plné právo. Mně spíš vadí, že můj oblíbený Egypt dvakrát prohrál a končí. Moc rychle a až moc snadno. Pro sto milionů Egypťanů doma u televizí je to příliš kruté.

    Obecně platí, že na Blízkém východě je fotbal srovnatelný s náboženstvím. Čím to je, nevím, možná to má něco společného s principem „chléb a hry“, možná je fotbal jakýmsi demokratizačním prvkem, protože staví v nerovné společnosti lidi do jedné roviny, možná je společenským ventilem pro spousty frustrací. Netuším. Ale vím, že kdo nezažil na vlastní kůži káhirské derby mezi Al Ahly a Zamalekem nebo v káhirských ulicích celonoční bujaré oslavy vítězství „nároďáku“, tak neví, co je to nadšení – nebo až fanatismus – pro fotbal. Naše Sparta a Slávie nebo „kdo neskáče, není Čech“ jsou fakt nuda, čajový dýchánek…

    Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

    Nic konkrétního „převratného“ nás ve světě asi nečeká, ale zajímavých témat „v běhu" je spousta, a tak si každý jistě to své najde.




    0 0

    Z bojů na Donbasu

    - rp -
    23.6.2018 Agoravox a PrvníZprávy
    Daniil Bezsonov, šéf armádní tiskové služby Doněcké lidové republiky 17.června na pravidelné tiskovce oznámil, že ukrajinská armáda organizuje pro boháče na Donbasu lidská safari. 
    Informace se zdá být neuvěřitelná, že se lidé mohou takových hrůz dopouštět.

    Nemělo by se však zapomínat, že lidská bytost, pokud je schopna toho nejlepšího, tak je schopná i toho nejhoršího, zvláště v době války. Podle informací shromážděných zpravodajskými službami DLR jsou taková safari organizována 30. brigádou poblíž Marjinky (27 kilometrů jihozápadně od Doněcka) a 93.brigádou umístěnou naproti městu Dokučajevsk (38 km jižně od Doněcka).

    Po zaplacení hotovosti v tvrdé měně mohou cizinci jít na frontu a vystřelit si na civilisty na Donbasu! Začátkem června čtyři takoví zájemci ze západní Evropy přistáli v Marjince a zaplatili poplatek za zastřelení civilistů z DLR.

    Peníze nejen pomohou jednotkám, které organizují tato "safari", ale i velitelům jejich brigády a zástupcům velitele! Organizátoři musí samozřejmě také pár svědků „podmazat“, aby mlčeli o těchto hrůzách. ...

    Zdá se, že právě změna formátu operace v Donbasu (30.dubna 2018 Petro Porošenko ukončil na Donbasu protiteroristickou operaci a odstartoval vojenskou operaci pod společným vedením ukrajinských ozbrojených sil) umožnila rozvoj tohoto "turistického průmyslu".

    Účastnící safari mají k dispozici mimo jiné sniper pušky německé výroby, které ukrajinská armáda nepoužívá. Informaci potvrdil srbský sniper Dejan Berič, přezdívaný "Deki", o dva dny později.

    V tomto videu Deki (který slouží v armádě DNR) potvrzuje neuvěřitelné, že to viděl sám v roce 2014.



    "Odstřelování civilistů snipery bylo poprvé zazanamenáno v roce 2014, v oblasti Skotovataja a Pantělejmonovka. Tam, podle bojovníků a civilistů brigády Vostok, ukrajinští odstřelovači stříleli s puškami na dlouhé vzdálenosti. Podíval jsem se na jejich pozice a uvědomil si, že nemohu proti nim nic dělat. Musel jsem do zad nepřítele a počkat na odstřelovače při jejich návratu. Viděl jsem dva lidi s neobvyklým maskováním. Pak se podle dokladů ukázalo, že jsou to dva bohatí Finové, kteří nepotřebovali bojovat za peníze. Platili tady za "lov", "řekl Dejan Berič.

    Podle Dekiho během posledních 20 dnů dorazilo celkem do Donbasu osm skupin o dvou lidech (sniper a pozorovatel) z Německa, aby se tomuto "lovu" věnovali. Dejan Berič potvrdil informaci Danina Bezsonova o tom, že mají velmi dobré zbraně Mauser ráže 7,92 mm, které ukrajinská armáda nepoužívá.

    Mausser SR93, ráže 7,92 NATO, používaná k lovu lidí na východě Ukrajiny

    Zdůraznil také, že v únoru to byla skupina "lovců" Američanů a Němců, kteří přistáli proti Horlivce a tam zemřeli. Aby se zakryla akce „živitelů“ ukrajinských vojáků, tak ukrajinští vojáci bombardovali pozice armády DLR po dobu 2 hodin 30 minut.

    V každé normální zemi by každý, kdo by s takovou hrůzou obchodoval, mohl být za podněcování ke genocidě rychle odsouzen, ale nikoliv na Ukrajině, je to opravdu „úžasná“ země.



    0 0

    Radim Valenčík
    23.6.2018 blog autora
    Tímto příspěvkem pokračuji v sérii v rámci seriálu o vizi, která těží z dříve napsaných článků, zejména těch, které se týkají degenerace politiky v důsledku programové vyprázdněnosti, viz:
    http://radimvalencik.pise.cz/5662-politika-se-meni-v-hnojiste-a-co-dal.html

    Tak jsem několikrát v různých diskusních pořadech, které se dotýkaly sestavování vlády, slyšel argument, že "MUSĺME BÝT PŘIJATELNÉ PRO EU". Pro koho přijatelní? Pro tu euroreprezentaci, která dovedla EU tam, kam ji dovedla?

    Myslím, že demagogie s "přijatelností" končí:
    "Americký prezident Donald Trump v telefonickém rozhovoru povzbudil maďarského premiéra Viktora Orbána, aby nadále silně hlídal jižní hranice Maďarska. Agenturu MTI o tom v sobotu informoval ministr zahraničních věcí Péter Szijjártó. Orbán měl Trumpovi odpovědět, že Maďarsko bude pokračovat v dosavadní migrační politice a své hranice určitě ochrání." (Viz celé a podrobně ZDE.)
    Postupně padá jeden EU-MERKEL-PROTEKTORÁT za druhým včetně Bavorska, jak jsem už před delší dobou uvedl, Frau Merkel se podařilo rozložit nejen EU, ale i Bundes, sama uvažuje o brzkém odchodu... A my argumentujeme jakousi "přijatelností"?

    Koho vlastně potřebuje Babiš do vlády a koho tam nepotřebuje?

    To, co se právě teď odehrálo, může mít pro sestavení vlády zásadní vliv. Problém je, že Babiš si je v mezinárodních otázkách velmi nejistý. Proto také bude hodně záležet na tom, jak současné dění bude vnímat veřejnost. Jak rychle jí dojde, že se to v EU rychle láme a že "to, co bylo, dávno není", jak zpíval kdysi Karel Gott.

    Každopádně Bavor Seehofer musí mít z této nečekané podpory radost:
    "V Německu se vyostřuje spor o migraci. Ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) podle listu Welt am Sonntag řekl, že už s kancléřkou Angelou Merkelovou (CDU) nemůže dál pracovat. Mluvčí vlády mezitím popřel informace o tom, že Merkelová chystá summit evropských států, které jsou nejvíce zasaženy uprchlickou krizí." Zdroj

    (Pokračování)


    0 0

    23.6.2018 Tribun
    Pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění.
    To se prý u příležitosti Mezinárodního dne uprchlíků nechala slyšet německá kancléřka Merkelová v narážce na poválečný odsun Němců ze střední Evropy.
    Část českých politiků se proti tomu ihned ohradila. To byli ti, kteří vzápětí dostali nálepku „nacionalisté“. Jiná část české (sic!) veřejnosti se za kancléřku postavila, že prý byl výrok vytržen z kontextu. To byli ti, kteří se považují za mravní a intelektuální elitu národa a v politice mají momentálně zastoupení spíše marginální, o to více jsou ale vidět v médiích a na sociálních sítích.

    Takže jak zní ten výrok celý?

    Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury. To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění.

    Lepší? Horší!

    Protože jinými slovy tu paní kancléřka říká, že vůbec nezáleželo na tom, co vyhnání předcházelo! Takže je to pořád vytržené z kontextu? Dost možná, ale nedovedu si představit žádný kontext, ve kterém by takový výrok nevyzníval jako revizionistický, zaměňující příčinu a následek, pachatele a oběti. Výrok nešťastný a nebezpečný sám o sobě, natožpak v kontextu množících se výroků o tom, že se na rozpoutání 2. světové války podílelo Rusko a že jeho gigantický příspěvek k porážce nacismu nebyl osvobozením, ale dobytím, a tím, kdo po Evropě šířil hrůzu, nebyli Němci, ale nějací nacisté, kteří s Němci a Německem neměli zase až tak moc společného (na rozdíl od Čechů, kteří měli všichni do jednoho společného s Revolučnímu gardami víc, než dost).

    Jenže paní kancléřka jaksi zapomněla na jednu podstatnou okolnost: zločiny nacismu neměli na svědomí jen pohlaváři odsouzení v Norimberku, ale aktivně se na nich podíleli i obyčejní a slušní (ti zejména, neboť jejich „slušnost“ je chránila před výčitkami!) Němci. Brutalita vyhnání byla nezbytnou a jedinou možnou reakcí na brutalitu Německé okupace, protože jinak by pořád přetrvával pocit křivdy a nespravedlnosti a dojem, že Němci vlastně zase až tak úplně neprohráli. Nebylo možné dělat, že se nic nestalo. Tehdy ne.

    Dnes už můžeme odpustit a smířit se a není důvod to neudělat, ale nesmíme přistoupit na to, že vina pachatelů, kteří měli na výběr, a obětí, které byly zkušeností nenormálnosti, již jim pachatelé připravili, sami svedeni k jinak nenormálnímu chování, je souměřitelná. Nelze klást nároky míru z bezpečného odstupu 73 let na bezprostřední účastníky událostí, již se vymykají všem nárokům lidskosti a chtít po nich, aby jako jediní zůstali lidmi a nezešíleli v situaci, kdy šíleli všichni ostatní a oni v tom šílenství žili.

    Jestli jste nikdo nikdy ve stresu nevybuchli, nepopadl vás vztek, nezvýšili jste hlas, nepraštili do stolu – tak nejste lidé. A válka je ten největší existenciální stres, jaký lze zažít. Dnešní doba má ovšem více pochopení pro posttraumatickou stresovou poruchu u operátorů dronů, kteří masakrují civilisty, než kolik jí mají přímí účastnícy válečného běsnění. Ti, kteří jsou dnes odsuzování ze „nemorální a neospravedlnitelné“ jednání by si naopak zasloužili soucit a pochopení, protože to oni byli oběťmi, a nic na tom nemění fakt, že ti, na nichž si vylili svůj vztek, byly oběti rovněž.

    Snadno se soudí a moralizuje tomu, kdo příliš dlouho žije v míru a válku si představuje jako Hurvínek nebo německá kancléřka Merkelová. Z tohoto pohledu je takový blábol, jako pronesla paní kancléřka, i pochopení, které pro něj řada lidí má, vlastně dobrou zprávou, protože to znamená, že válečná zkušenost je nám cizí. Teď jen, abychom si ji nezopakovali. Dobrý začátek by například mohl být právě takové věci neříkat.

    - - -




    0 0

    23.6.2018 Geopolitika, překlad Zvědavec
    V Číně proběhla schůzka vůdců Šanghajské organizace spolupráce (SCO), v jejímž průběhu hlavy států přijaly Cindaoskou deklaraci. Tento společný dokument podepsali prezidenti Ruska, Číny, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu, a také Indie a Pákistánu.


    V rámci tohoto fóra proběhly také intelektuální akce, organizované Čínským institutem univerzity Fu-dan, v čele s Jian Wei. Filosofové, ekonomové a politologové probrali perspektivu mnohopolárního světa, a také roli Ruska a Číny v jeho formování. Mezi zahraničními účastníky diskuse byl i ruský filosof Aleksandr Dugin, francouzský ekonom Michel Alietta, singapurský politik Kishore Machbubani a další.


    Multilateralismus a multipolárnost


    Účastníci prodiskutovali především charakteristiku současného světa. Je evidentní, že dnes jsme svědky přechodu od jednopolárního globalistického řádu k něčemu novému. Nadvláda Západu je ještě realitou a je připravena na poslední boj – ale je evidentní, že její dny jsou sečteny a každým dnem se objevují noví stoupenci nového, mnohopolárního světa.

    Nutno rozlišovat pojmy, které se často pletou – multilateralismus a multipolárnost.

    Multilateralismus je model, který se plně rozvinul za vládnutí amerického prezidenta Baracka Obamy, jeho základem je pohlcení ostatních částí planety Západem. Formálně se multilateralismem rozumí aliance několika států, sledujících společný cíl a řešení společných problémů, nicméně v praxi to znamenalo realizaci výlučně globalistických přání. Například Hillary Clinton měla představu G2 – společného vládnutí USA a Číny – ale fakticky řízeného Washingtonem. Nicméně v Číně tento návrh odmítli, což se projevilo na rozvoji země čistě pozitivně.

    Multipolárnost je něco zcela jiného. Zde neexistuje univerzálnost v tom smyslu, ve kterém o ni hovoří modernistická a post-modernistická kultura Západu. Ve skutečnosti v lidstvu není nic univerzálního, neexistuje koncept hodnot pro celé lidstvo, který by charakterizoval všechny společenství.

    Práva jakých lidí?


    O tom, že liberální koncepce „lidských práv“ v praxi nefunguje, svědčí, minimálně, ponětí člověka v různých kulturách – každá má své pojetí, co je to člověk a co je jeho posláním. V liberálním západním světě je na člověka pohlíženo jako na jednotlivce, v islámské kultuře je na prvním místě transcendence, v čínském pojetí člověka – „ren“ – je sociální stránka nadřazena individuální. Existuje křesťanské chápání osobnosti, ve kterém se mísí sociální závazky člověka a jeho duchovní cesta, v buddhistickém světonázoru je úkolem člověka zbavit se iluzí.

    Proto samotné pojetí „lidských práv“ nemůže být a priori univerzální – to je čistě západní interpretace, ideologický koncept, projektovaný na nás.

    A proto je mnohopolárnost založena na uznání odlišnosti ostatních. Neexistuje jednotné chápání toho, co a jak je správně.

    Chápání mnohopolárnosti


    Mnohopolárnost je založena na pozitivním chápání ostatních kultur a akceptování mnohocentrických hodnot ostatních národů. Na tomto základě probíhá dialog, a nikoliv monolog, diskuse o těch nejdůležitějších pojmech, a ne jednopolární projekce anglo-saského vnímání světa. Je nutné nakonec skoncovat se západním imperialismem a kolonialismem – a to nejen v ekonomické a politické sféře. Čína je názorným příkladem, jak úspěšná může být ekonomika nenapodobující cizí modely.

    Profesor Alietta, stoupenec koncepce regulacionismu, během konference vysvětlil svůj pohled na situaci v Číně. Co se týká ekonomické komponenty, tak regulacionismus (nazývaný také ekonomický intervencionismus) je idea, podle které musí být ekonomické aktivity regulovány, aby byly dosaženy celospolečenské zájmy, prostřednictvím plánování, subvencí, progresivního zdanění. Ale Čína se neomezuje jen na toto: komunistická strana Číny hraje hlavní roli nejen v udržování pořádku, ale i v prosazování čínské varianty demokracie, kde společnost je klíčovým faktorem.

    Rusko prošlo po rozpadu SSSR do nástupu Vladimira Putina kritickým obdobím, kdy při napodobování západního způsobu života bylo ztraceno vše – suverenita, nezávislost, průmysl.

    Intelektuální dekolonizace


    Nicméně mimo ekonomické dekolonizace je nutné zbavit se ovládnutí našeho intelektu.

    „V mnohém zůstaneme pod vlivem jednopolárního okamžiku v oblasti mysli, filosofie, teorie, vědy a konceptů. Tím nejdůležitějším v koncepci mnohopolárního světa je skoncování s globální nadvládou Západu, pomocí intelektuální dekolonizace. Musíme se zbavit této iluze univerzálnosti západního jazyka s jeho koncepty,“ zdůraznil během svého vystoupení Aleksandr Dugin.

    Musíme se zbavit nejen západní nadvlády v intelektuální sféře, ale také vrátit západní civilizaci do jejího normálního předkoloniálního rámce. Teprve pak bude mít šanci na přežití. V jistém smyslu je dočasný návrat do období velkých říší možný.

    Ekonomika jako pokračování politiky


    Účastníci diskuse se shodli na názoru, že současný kapitalismus nemá nic společného s obvyklým pojetím demokracie. Jak dokázali již Brodel a Schmitt, válka a stát byly počátkem moderního kapitalismu, a všechny s tím související mýty o svobodě a trhu jsou jen nástrojem kolonizace. Clausewitz kdysi řekl, že „válka je pokračováním politiky jinými prostředky“ – totéž lze říct o ekonomice.

    „Kapitalismus není nic jiného, než zbraň, a subjekty, které ji používají, jsou stát, společnost, národy,“ vysvětluje Dugin. „Pokud považujeme systém za zbraň, je nutné pochopit, kdo ji používá.“

    Nabytí suverenity


    „Čína je krásný příklad toho, jak můžeme použít socialismus, kapitalismus, započetí nebo ukončení vztahů s ostatními částmi světa v zájmu čínského lidu,“ doplnil filosof. „Čínský lid je subjekt historie, čínská kultura také; to je příklad mnohopolárnosti.“

    Sousta zemí dnes není suverénní, přičemž nejsou ani dostatečně silné. Potřebují přechod k reálné suverenitě, protože mnohopolární svět je založen na rovnováze reálně suverénních států.

    Západ pro tento přechod potřebuje rozpad – na USA a Evropu. Dnes, díky politice Donalda Trumpa, je tento rozpad velmi vážný – skandál v rámci G7 se stal vynikající ilustrací krize globalistického konsensu ve vztahu k USA a Evropě. Trumpova politika je politikou elit, avšak poskytuje Evropě šanci přehodnotit svoji identitu, geopolitickou pozici, zájmy, a také se zamyslet nad vlastními nezávislými vojensko-strategickými silami (iniciativa PESCO by potenciálně mohla v této otázce Evropanům pomoct).

    Evropa se může stát novým fenoménem mnohopolárnosti, být nezávislá na USA. V takovém případě budou existovat dva Západy – evropský a anglo-saský. Tento zlom pomůže na svět dalším pólům v novém světě.

    Vzájemná pomoc


    Zásluha Putina spočívá v tom, že zahájil proces obnovy suverenity Ruska a jeho formování coby důležitého globálního hráče. Jednou z našich slabostí je ekonomika, zato politicky a vojensky stojí země pevně na nohou. Eurasijský pól bude s pokračujícími léty, na pozadí krize západního paradigmatu, pouze posilovat – tomu v neposlední řadě napomáhají i takové organizace, jako EEU a SCO.

    „SCO je ústřední jádro, příklad toho, jak je možné vytvořit mnohopolárnost. Je to jádro mnohopolárního světa. Ještě to není mnohopolární svět, ale je to cesta k němu,“ vysvětlil Dugin.

    Samostatný pól – naše přátelská Čína jako suverénní a nezávislý hráč – je navíc silný i v ekonomické oblasti.

    Souběžně se západním paradigmatem bojuje i islámská civilizace. Za podpory dalších hráčů – Ruska a Číny, a také za zapojení dalších regionálních hráčů – můžeme zachránit i islámský pól. Islámský svět je sám o sobě rozličný (šíité, Írán, Turecko, Saúdská Arábie, Pákistán a další) a má svá centra přitažlivosti. Je však aktivní a má velký potenciál a do vytvoření mnohopolárnosti přinese vlastní vklad.

    Dalšími silnými póly se mohou stát latinská Amerika a Afrika (v jejím případě je to velmi logický krok po dekolonizaci – je možný pan-africký projekt, který podpoří ostatní póly).

    Nyní jsme v přechodné fázi a západní hegemon ještě žije. Ale žlutý Drak a ruský Medvěd s tímto monstrem zápasí. Rovnováha nového světového řádu je za koordinace snah pólů možná – nebude to bipolární, ani jednopolární svět, ale mnohopolární svět.




    Саммит ШОС: Китайский Дракон и Русский Медведь как сила многополярности vyšel 11. června 2018 na Geopolitica.ru. Překlad v ceně 544 Kč Zvědavec.

    0 0

    Cenzor Billa
    Gabriel Huraj 
    23.6.2018 blog autora
    Dočkali sme sa cenzúry aj priamo v obchodných reťazcoch, ak je to naozaj pravda, čo asi po diskusiách na FB stránke Billy skutočne je a stiahli z predaja jeden z časopisov iného názorového spektra, tak s pánom bohom!
    Pluralita názorov a sloboda slova fakticky končí práve takýmito rozhodnutiami, ktoré nacizmus dotiahol do úspešného konca pálenia kníh na hraniciach.


    Veľká škoda je, že menovanému obchodnému reťazcu vôbec nezáleží na životnom prostredí a nezálohuje a následne nevykupuje trebárs plastové a sklenené fľaše. Veľká škoda je, že predávajú výrobky, ktoré obsahujú palmový olej a prispievajú k likvidácii pralesov. Obrovská škoda, že danej predajni voľajako nezáleží ani na mzdách rádových zamestnancov, aby sa aspoň priblížili k tej priemernej mzde. Veľká škoda, že aj Billa distribuuje potraviny dvojitej kvality.

    Za toto všetko asi nemôže Zem a Vek, ale nenažraný zisk obchodných reťazcov. Ak je to naozaj pravda a začali sa zakazovať tieto periodiká, tak si ich asi objednám. Je na každom kupujúcom, čo si v predajni kúpi a čo nie A manažéri Billy by radšej mali riešiť globálnejšie otázky ako je otázka jedného časopisu, aj keby tam bolo čokoľvek.

    Podľa môjho názoru je to naozaj určitý počiatok diktatúry vychádzajúcej z nacizmu, podobne ako to spravil Lidl s kresťanským krížom na obaloch výrobkov a vymazal ich z gréckych kostolov.

    Oficiálne vyjadrenie Billy:


    Dobrý deň Gabriel, áno, je to pravda. Spoločnosť BILLA, s.r.o. je súkromný podnikateľský subjekt podnikajúci v krajine s trhovým hospodárstvom a vystupuje zásadne apoliticky. Na základe svojho obchodného rozhodnutia sa spoločnosť rozhodla vyradiť z ponuky časopis Zem a Vek. Pravidelne obmieňame sortiment na našich pultoch, rozširujeme sortiment časopisov o nové tituly a dovtedy predávané časopisy vyraďujeme z ponuky. Denne sa to týka aj ďalšieho tovaru, ktorý vyraďujeme z ponuky a je nahradený novým tovarom podľa preferencií našich zákazníkov. Pekné popoludnie, Lenka.

    Moja odpoveď:

    Beriem na vedomie, že ste tým vyradili aj zákazníkov, ktorí sú podobného zmýšľania, tak sa majte pekne vo svojom apolitickom výbere.

    zdroj:http://gabo126.blog.pravda.sk/2018/06/18/billa-prevadzkuje-nacizmus-v-praxi-spalene-pralesy-ci-zdieranie-ludi-jej-vsak-nevadi/

    0 0

    23.6. 2018   TV Barrandov
    Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“(přepis rozhovoru)


    Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, tentokrát jej pro vás natáčíme v Ústí nad Labem, v hotelu Clarion. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

    Dobrý den.

    Jak je zvykem, já jsem tedy na začátku řekl, že natáčíme v Ústí nad Labem, ale jaksi k regionálním tématům se dostaneme v druhé polovině našeho rozhovoru. Na začátek bych rád jaksi zmínil pár aktualit, respektive událostí, které se staly za posledních sedm dní, kdy jsme se neviděli. No, ona se tedy ta událost stala těsně po našem rozhovoru minulý čtvrtek. Mluvím samozřejmě o tom Vašem happeningu s červenými trenýrkami a já se ptám, pokud vidíte ty reakce, které byly po něm, jaksi očekával jste je, jste s tím spokojen, s důsledky té akce?

    V zásadě ano. Je na mně dovysvětlit, pokud to nikoho nenapadlo, že bezprostředním impulsem tohoto happeningu byla námi diskutovaná divadelní hra v Brně, kde si jedna rádoby herečka vytahuje z vaginy českou národní vlajku. A protože červené trenýrky souvisejí se státním symbolem, to jest s prezidentskou standartou, no tak jsem se rozhodl, pro poněkud razantnější akci jako formu protestu proti těmto nesmyslným a hloupým akcím. Nu a co mě překvapilo, pane Soukupe? No překvapilo mě, že se na internetu objevil názor, že ty trenýrky jsme mohli prodat až za dva miliony korun. No, já bych rád viděl toho snoba, který by si je na památku koupil, protože je to kus hadru, ale i to je důvod, nedávat šanci snobům a radši je spálit.

    No, to jsem slyšel taky, že se staly ty trenýrky takovou legendou, že tedy mají takovouto hodnotu až dva miliony korun, že by se údajně vydražily, no tak je to docela dobrý, tedy asi v uvozovkách, návod, ať někdo udělá nějakou vylomeninu, s kterou se dostane do médií a pak ji může dražit za dva miliony korun. To mi příliš pravděpodobné nepřišlo, ale jedna z teorií říká, že jste vlastně chtěl zakopat válečnou sekeru a ukázat, že tyto věci, happeningy, jaksi k tomu veřejnému diskurzu patří a že se nezlobíte a že to vlastně od Vás bylo smířlivé gesto vůči Vašim odpůrcům. Je to tak? Mě tenhleten názor zaujal.

    Ano, dá se to tak interpretovat, protože jsem jasně řekl, že by měl skončit čas červených trenýrek a začít čas věcné diskuze, neboť abych citoval sám sebe, politika se nedělá spodním prádlem, ale dialogem.

    Já jsem se na to chtěl zeptat, protože mně to od Vás přišlo spíše smířlivé gesto než útočné a v médiích ty komentáře byly tak trochu nejasné. Dokonce…

    Tak média to nedokáží pochopit, protože když Zeman občas udělá smířlivé gesto, tak pro média je to naprosto nepochopitelné.

    Tak to vypadalo. Mimo jiné jeden z členů té skupiny Ztohoven, která jaksi to organizovala původně, říkal, že tímto krokem jste se stal jedním z nich. Berete to?

    Samozřejmě, že ne. Já si nemyslím, že jsem génius a že mám jenom průměrnou inteligenci, ale členům Ztohoven bych ani tu průměrnou inteligenci nepřisoudil.

    Tak pane prezidente, pojďme k vážnějším věcem a předpokládám, že hned při první otázce se ne úplně shodneme.

    No.

    A ta otázka se týká rovnosti příležitostí mužů a žen. Já jsem našel další průzkum nebo analýzu organizace, která se jmenuje Social Watch, a ta říká, že ta nerovnost u nás je velmi výrazná. Dokonce jaksi nás řadí v žebříčku rovnosti příležitostí mužů a žen až za Ugandu. Myslím, že jsme se umístili na osmdesátém osmém místě. Nesvědčí to o něčem? Nezměníte názor?

    Já nevím, jaký průzkum se dělal v Ugandě, a nejsem si jist, zda je to tak úplně pravda. Podívejte se, pane Soukupe, já uznávám, že je příjmová nerovnost mezi muži a ženami a ta je velmi výrazná. A usilovat například antidiskriminačním zákonem o to, aby se ta příjmová nerovnost snižovala, to znamená, aby žena dostala za stejnou práci totéž co muž, je v naprostém pořádku. Ale na druhé straně si uvědomte, a to už jsem Vám říkal minule, že žena má i jiné poslání. Jiří Žáček v jedné básni říká, že žena má být maminka a usměje se na toho, kdo je malinký, vzpomínáte si na to?

    To určitě ano, je to jedna z rolí žen, kterých si samozřejmě vážíme a máme je rádi a milujeme je za to, to je jasné. Žena a maminka je naprosto jasný argument, ale žena naprosto rovnocenná součást především pracovní společnosti, manažerských pozic, politiky a tak dále, má být úplně stejně samozřejmá jako pozice žena-maminka. Já jsem se schválně díval na data přímo od Ministerstva práce, aby to nebyly nějaké průzkumy, které si člověk najde na internetu, a právě u žen vracejících se z rodičovské dovolené je ta příjmová nerovnost největší. Dvacet osm procent, což mi tedy přijde už vyloženě sprosté, no.

    Na druhé straně bych řekl, ale bude to laický názor, já nejsem odborník na gender studies, že tam bude určitý časový posun právě díky té mateřské dovolené, to znamená, že ženy se v tom zaměstnání uplatní o něco později než muži, ale měly by se samozřejmě uplatnit v konečném výsledku stejně.

    Já o téhle problematice prostě chci hovořit, tak mi to promiňte, je to moje téma.

    Je to Vaše oblíbené téma, já Vás naprosto chápu.

    Už ho nechme být. No jedna z aktualit, která se stala, se stala na pražském magistrátu. Možná se to zdá jako regionální téma, ale takřka přesně před rokem policie zasahovala na Ministerstvu školství, kde jaksi zatkla náměstkyni, zatkla také šéfa fotbalového svazu, šlo prostě o machinace se sportovními dotacemi. Teď policie zasahovala na pražském magistrátu, a zase v odboru nebo v oddělení, nebo jak to tam mají pojmenováno, týkající se přidělování dotací na sport a sportovní zařízení. To první zatýkání na Ministerstvu školství se možná mohlo jaksi vykládat jako selhání jednotlivce, teď je to podruhé, mimo jiné Karel Březina je vyslýchán opět v té samé oblasti, to znamená sportovní, tentokrát na pražském magistrátu. Mně už to tedy nepřijde úplně jako selhání jednotlivce. Není to systémový problém financování sportu?

    Je. Je, ale řekl bych, protože spíše vím o té kauze s panem Peltou než o této nové kauze, že v čem je to systémové selhání? Že lidé, a mimochodem to bylo i u operačního programu Severozápad, takže to se netýká jenom sportu, mají vůbec možnost rozhodnout, kdo dostane dotaci, a to na základě toho, že ten či onen, nějaká šajba, bafuňář, politik, to je jedno kdo, si přeje, aby ta dotace bez ohledu na objektivní kritéria šla na to či ono místo. A to, pane Soukupe, to už je systémové selhání. Proto si myslím, že dokonce i ta nešťastná karlovarská losovačka se všemi jejími nevýhodami byla lepší, než když subjektivně rozhodnete, komu ano a komu ne.

    Obzvlášť ve velmi subjektivní oblasti jako je sport, jestli má někdo rozhodovat, že toto sportoviště je důležitější než jiné sportoviště.

    No právě.

    No ono to možná trochu jaksi souvisí s událostmi okolo Sazky. Původně to bylo tak, do roku 1998 Sazka patřila státu. Byla to státní organizace, která měla přirozený státní monopol na organizování sázek, zejména Sportky. Víme, jak to jaksi s přirozenými monopoly bývá. V roce 1998 stát převedl své vlastnictví na osm sportovních svazů, které jaksi dostávaly ze zákona odvody od Sazky, které byly miliardové. Po známých událostech, možná trochu kontroverzních na všechny strany, pádu Sazky se jaksi na nějakou dobu peníze do sportu snížily, protože ze Sazky nebyly a stát je nenavyšoval. A pak ty prostředky, které dříve chodily ze Sazky, jaksi začal rozdělovat stát. A dopadlo to tak, jak v Česku bývá obvyklé. Úředníci začali intrikovat a začaly se ovlivňovat věci, a sportovci nejenže ostrouhali, ale měla zase práci policie. Nestálo by za to, to financování sportu vrátit třeba zase zpátky na Sazku nebo jiné loterijní společnosti, které by povinně odváděly prostředky přímo do sportu, a jaksi vynechal by se ten článek státu? Je to úplně mimo, moje úvaha?

    Já bych začal tou Sazkou, pane Soukupe. Já nejsem ten, kdo by masivně kritizoval pana Hušáka, protože jeho původní úmysl postavit v Praze O2 arénu byl hoden úcty, a já jsem rád, že jsem mohl být na jejím otevření. Problém spočíval v tom, že ten rozpočet, a teď mě nechytejte za slovo, ale myslím si, že to byly čtyři miliardy korun, byl překročen dvakrát. A tím se teprve Sazka dostala do těch červených čísel a nemohla už vyplácet ani těm sportovním svazům ty dotace, které vyplácela dřív. Čili tady bylo podle mého názoru jádro problému.

    No tak když jsme u té Sazky, oni majiteli Sazky byly ty sportovní svazy, stejně jako majitelé toho podniku. To znamená, pokud ty peníze jaksi tekly do té budovy, do té sportovní arény, která se stavěla kvůli mistrovství světa v hokeji za poměrně rychlých okolností, no tak oni de facto ty svazy jaksi o svůj majetek přímo nepřišly, protože neměly peníze, ale zase měly tu halu. Ale máte pravdu, že pan Hušák to jaksi manažersky ani finančně prostě nezvládl. A ty důsledky známe. Ty důsledky pro sport byly poměrně dramatické. Nejsem ten, který by bezhlavě kritizoval pana Hušáka, to ne, ale je pravda, že ta situace pak byla dramatická, právě s ohledem na financování toho sportu. A zpět k té otázce, mezičlánek státu. Nestálo by zato uvažovat o tom…

    Ale Vy byste skoro všechno zestátnil, pane Soukupe. Já si myslím, že tady by bylo opravdu rozumné, kdyby, bude-li existovat a ona existuje, nějaká vrcholná sportovní organizace, například Česká unie sportu, ta už tady je, tak aby v jejím vlastnictví mohla být například Sazka, případně i další sázkové kanceláře, Sazka není jediná, a aby s tím sama hospodařila. Jedna jediná střechová organizace, ne nějakých šest nebo deset sportovních svazů, které se vždycky budou hádat mezi sebou, komu co patří.

    Já jsem jen upozornil na problematiku financování sportu. Nejdříve byly obtížnosti, jaksi obtíže spojené se Sazkou, pak se ty peníze začaly rozdělovat přes stát, nicméně došlo k zatýkání přesně před rokem a sport dále úpí, protože prostě úředníci na Ministerstvu školství se lekli a pro jistotu teď nedávali nikomu nic. Takže sport úpí a pak se prostě divíme, že naši fotbalisté nejsou na mistrovství světa, naši hokejisté jaksi už také nepatří mezi tu absolutní špičku. No, ale nechme sport sportem. Jednou z událostí, která se stala minulý týden, je, že Robert Pelikán, ministr spravedlnosti, definitivně jaksi začal dělat nevratné kroky svého avizovaného odchodu z politiky. Vzdal se poslaneckého mandátu a jeho dny v křesle Ministerstva spravedlnosti jsou skutečně sečteny. Nestálo by za to pár sekund, možná minutu, věnovat jeho hodnocení?

    Dobrými úmysly je dlážděná cesta do pekla. Já jsem o panu exministru Pelikánovi nedávno mluvil s několika renomovanými právníky, to jsou při vší úctě k nim velmi staří lidé a právě proto jsou renomovaní. A mohu říci, že jejich hodnocení bylo poněkud rozpačité, říkám to velmi zdvořile, protože při jeho odchodu by nebylo dobré do něj nějak výrazně kopat. Chtěl bych ovšem připomenout, že jeho hlavním úkolem bylo připravit a prosadit zákon o státním zastupitelství, a tento hlavní úkol prokazatelně nesplnil. A on má u mě ještě jeden maličký vroubek, který spočívá, ne, není to Nikulin, nelekejte se.

    Není to Nikulin?

    To je velký vroubek, ne maličký vroubek, ale já jsem usiloval o to, aby v Liberci byl rovněž krajský soud, protože tam je všechno, co je potřeba. Je tam budova, jsou tam peníze, je tam potřebný personál a poprosil jsem pana Pelikána, aby se o to zasadil. Slíbil mi to, slib nedodržel. Je mi to líto.

    Pane prezidente, k aktualitám. Já se už k panu Pelikánovi vracet nechci, myslím, že jste odpověděl vyčerpávajícím způsobem, stálo to za zmínku, jeho kariéra byla poměrně dlouhá a do určité míry i kontroverzní. Určitě o sobě dával vědět.
    Ale ta další aktualita mě možná zajímá více. Česká národní banka zpřísnila pravidla pro poskytování hypoték. To jsme si říkali minule, to jsme komentovali, ale současně v minulém týdnu, jaksi po našem rozhovoru, stát oznámil svoji podporu bydlení mladým ze Státního fondu bydlení. No, já vím, že stát není jeden velký stát, že Česká národní banka rozhoduje nezávisle na rozhodnutí jiných státních orgánů, ale na jedné straně tedy stát, reprezentovaný Českou národní bankou, velmi výrazně zpřísní pravidla pro poskytování hypoték a druhá ruka státu ty podpory bydlení zase na druhou stranu dává. Není to zbytečné?

    Vy jste přehlédl, že je to právě jenom podpora bydlení mladých začínajících rodin, a tam je to podle mého názoru v naprostém pořádku, stejně jako v naprostém pořádku svého času byly i novomanželské půjčky. Kdyby ovšem stát napadlo dávat řekněme tuto podporu střední věkové skupině, tak už bych protestoval, protože to by nemělo logiku.

    Mimo jiné je to až jedna celá dva milionu korun na koupi bytu, těch podpor je tam více, na opravy a tak dále, je to skutečně pro ty mladé rodiny. Očekává se, že až tři tisíce rodin by možná o tu podporu mohly požádat. No, jedna celá dva milionu korun je pořád hodně peněz, jak bylo ve známém filmu, Jak básníci přicházejí o iluze: "Štěpánku, pět set korun je pořád hodně peněz." A ten Štěpánek říkal: "Maminko, je to hodně peněz, jen ty věci jsou jaksi čím dál tím dražší." Ono to s těmi byty je trochu podobné. Já, když jsem se koukal na to, co by museli lidé podle nových pravidel splnit, aby si v Praze mohli pořídit třípokojový byt, tak by museli mít ušetřeno jeden a půl milionu korun a současně hrubý příjem padesát pět tisíc korun. Což tedy pro většinu mladých rodin je úplně nedostupné.

    Typický pohled Pražáka, že se nestydíte, pane Soukupe. Podívejte se, já Vám to řeknu trošku provokativně. Minule jsem Vám říkal, že je cenová mapa, ať už bytů nebo nájmů, která ukazuje, že jsou oblasti, kde je to levné, velmi levné, a kde ten jeden milion korun úplně stačí. Ostatně jsme v Ústeckém kraji, tak to je zrovna jeden z těchto případů. A není jediný. Když se někdy říká, že mladí lidé se stahují do Prahy, tak toto je jeden ze způsobů, jak je alespoň částečně…

    Vyhnat z Prahy.

    Vyhnat z Prahy, přesně tak. A umístit do těch regionů, kde ten byt mohou získat.

    Tam je samozřejmě otázka, jestli si jaksi pomůžou, protože zase v regionech, kde jsou ty byty levné, logicky funguje trh, takže je tam zase méně práce, nebo práce méně kvalifikovaná. A mzdy…

    Ale to už taky není pravda. V Ústeckém kraji je dnes asi pětiprocentní nezaměstnanost, bývala deseti, dokonce jednou patnáct procent. No ale teď, teď už tu práci seženete.

    No já s Vámi jaksi schválně v této věci polemizuji, protože ta Vaše rada, aby si lidé sehnali druhou práci, byla, jaksi vyvolala rozruch, a já jsem s ní nebyl úplně srozuměn, to přiznávám.

    Ale podívejte se, byla to rada, kterou by Američané ale i Západoevropané považovali za naprosto samozřejmou. Pouze u nás je to něco provokativního.

    Pane prezidente, ještě jedna aktualita, napadá mě, a týká se pana Pelikána, ministra spravedlnosti. On podal dovolání ve prospěch Tomáše Březiny, což je bratr té hlavy lihové mafie Radka Březiny, která okradla stát o skoro šest miliard korun na daních. Mimo jiné totiž ten Radek Březina v dostupných odposleších říká, že má někde zakopánu miliardu korun a dává instrukce z vězení přes advokáty, co mají dělat, co komu mají říci a tak dále. Jeho bratr se stal spolupracujícím obviněným a Vrchní soud mu teď snížil trest na tři roky nebo na tři a půl roku na základě dovolání ministra spravedlnosti v jeho prospěch. Já tedy, když to třeba srovnám s tou paní Schneiderovou, o které jsme hovořili, která dostala sedm let natvrdo a způsobená škoda státu je nula jejím rozhodnutím, tak mi to tedy přijde trochu nespravedlivé.

    Tak možná, pane Soukupe, že teď někdo vezme lopatičku a půjde vykopávat tu schovanou miliardu, pokud ovšem existuje. Ano, lihová mafie je zlo i z hlediska daňových úniků, ale i když já vždy mluvím o daňových únicích, tak v tomto případě je daleko horší zlo těch zhruba padesát nebo kolik mrtvých obětí lihové mafie, protože tam si myslím, že by měly být co nejtvrdší tresty. A víte, spolupracující obviněný, to je hezká kategorie a dovedu pochopit v některých případech, že si pak zaslouží nižší trest. V tomto případě asi ne.

    Ona to je, tedy ten případ Březiny jaksi se, byla větev, která se netýkala metanolu, ale samozřejmě, je to nelegální…

    No, to je úplně jedno.

    …nelegální obchod s alkoholem, samozřejmě. Tam totiž bylo ještě…

    To máte úplně jedno, mohlo to skončit úplně tak jako metanol.

    Tak, tam je totiž ještě jedno podezření, že ten bratr jaksi se stal spolupracujícím obviněným právě proto, aby se dříve dostal ven a mohl se postarat tedy o ty skryté peníze a tak dále a tak dále. No, ale to jsou jenom spekulace. Tak nechme aktuality aktualitami. Více jich možná asi určitě bylo, ale více nestojí za to, aby o nich hovořil prezident republiky, podle mého názoru.

    A pojďme k té aktualitě největší, sestavování vlády. Tedy získávání důvěry pro novou vládu Andreje Babiše. Pane prezidente, první poznámka, zdá se, že mám tu láhev jistou, protože jsme říkali, že do 30. června bude vláda.

    Je velmi pravděpodobné, že vláda bude až začátkem července a že hlasování Poslanecké sněmovny by mělo být někdy 11. července, takže tím pádem jste zvítězil o pouhých jedenáct dnů a já se veřejně zavazuji, že na příští setkání tu láhev slivovice přivezu.

    No, a pane prezidente, ono se to tak zhavarovalo. Mně ČSSD už je trochu líto. Oni dělali vnitrostranické referendum, kde si jaksi dávali poměrně propracované otázky tak, aby jaksi pořád měli nějaký manévrovací prostor, pokud jsem to dobře pochopil, anebo dobře četl, tak jména ministrů tam tedy zmíněna nebyla.

    Nebyla.

    Ale zdá se, že jaksi to zhavarovalo a teď se začíná jednat znovu. Než se dostaneme k osobě pana Pocheho, o kterého primárně jde, jaký je Váš odhad? Projde tedy Poche, projde, podepíšete to, změníte názor, jak všichni očekávají, že zítra po schůzce s panem Pochem, on Vám vysvětlí své názory a že možná změníte názor, alespoň takto to…

    Nevím, co očekávají všichni, vím, co očekávám já, ale je férové, když pan Poche říká, že mě přesvědčí, aby tuto šanci měl. Takže počkejme na zítřek a uvidíme. Ale protože televize Barrandov je moje oblíbená televize, tak Vám přece jenom navíc něco řeknu. Jakub Michálek, což je místopředseda Pirátů nedávno na Seznamu.cz uvedl, že pan Poche neměl být vůbec navrhován, protože byl součástí korupčního prostředí na pražském magistrátu, cituji, jak bylo uvedeno. Já bych byl rád, kdyby to pan Michálek doložil, ale pan Michálek je z těch Pirátů celkem seriózní, takže není důvod mu v zásadě nevěřit, a to, jak jistě uznáte, je něco, co panu Pochemu přitěžuje.

    To nepochybně. Pan Poche je pražským politikem, je významným pražským politikem, mimo jiné, myslím, že bývalý novinář a potom bývalý, tedy dnes už bývalý poslanec Komárek o něm řekl, že je jeden z lidí, kteří umí věci zařídit uvnitř ČSSD, nemluvil tedy o magistrátu jako o panu Michálkovi, ale mluvil, že v rámci strany umí věci zařídit a tím pádem je vlastně, proto je tak cenný i pro předsedu Hamáčka, protože údajně jaksi jeho schopnost zařídit věci uvnitř ČSSD zařídila panu Hamáčkovi předsednické křeslo. No, jak jsem koupil, tak prodávám.

    Já bych namítal, že v prvním kole volby předsedy sociální demokracie zvítězil o dvacet hlasů pan Zimola a teprve ve druhém kole zvítězil pan Hamáček a to hlasy Milana Chovance, nikoli hlasy pana Pocheho.

    Mimo jiné Jiří Zimola, když jaksi ta patová situace byla zřejmá, že se ta podpora-nepodpora vlády láme na osobě Pocheho, přišel s takovým překvapivým návrhem, že by za ČSSD mohl být ministrem zahraničí Lubomír Zaorálek. Ten to tedy okamžitě dementoval, že by takovou funkci nepřijal, ale nebyl to zajímavý nápad?

    V každém případě to byl člověk, který tuto funkci už vykonával a nevykonával ji špatně.

    No, pane prezidente, víte, Andrej Babiš se snaží tedy sestavit vládu, ale mně to přijde takové trochu neuctivé k voličům. On říká, že sestavuje vládu, ale nikdo netuší, kdo v té vládě tedy má být. Novináři se můžou zbláznit, spekulují, každý den padají nová a nová jména, nové fantasmagorické konstrukce, jakože například pan Poche nahradí pana Tomana na Ministerstvu zemědělství, protože ministerstvo jako ministerstvo. Není to od pana Babiše trochu neuctivé, že neřekne tedy. Vůči voličům.

    Neuctivé, podívejte se, s některými kandidáty pan Babiš ještě nemluvil před několika dny, a je celkem pochopitelné, že nechce riskovat, že ho tito kandidáti třeba i odmítnou, ale za týden, za týden bude jasno.

    No víte, ten bobřík mlčení, který jaksi Andrej Babiš dodržuje pořád pečlivě, tak mě už to začíná trochu unavovat. Ale bude to menšinová vláda ANO a ČSSD. Pokud tedy, buď pan Poche projde, nebo pan Poche to vzdá a bude nahrazen někým jiným a tak, to tedy uvidíme v dalších dnech. Každopádně to bude menšinová vláda. Andrej Babiš říká, že bude stejně hledat podporu u dalších stran pro jednotlivé konkrétní návrhy. Není to zase neuctivé vůči KSČM?

    V každém případě vytváříte koalici ad hoc podle toho, jaký návrh je předložen. To byla, pane Soukupe, vždycky krásná zásada, která se ne vždy dodržovala, nezajímá mě, kdo co říká, ale co kdo říká. Kdyby se tahle zásada v politice dodržovala pravidelně, byl by svět krásnější.

    Pane prezidente, jste přesvědčen o tom, že máte právo nejmenovat ministra, pokud Vám, pokud by Vám teoreticky Andrej Babiš přinesl seznam vlády, navrhl Vám jmenování vlády, včetně tedy někoho, koho Vy rád nemáte, se kterým nesouhlasíte, se kterým máte problém, třeba pana Pocheho? Myslíte si, že máte právo ho nejmenovat?

    To je samozřejmě spíš otázka pro ústavní právníky, kteří se v tom liší. Vím, že například doktor Bárta, bývalý ředitel Ústavu státu a práva zastával názor, že takové právo mám, jiní zastávali názor, že takové právo nemám. Nicméně čistě fyzicky, dokud prezident nepodepíše jmenovací dekret jakéhokoli ministra, tak ten člověk není ministr, to je fakt.

    Já Vám připomenu Vaše slova z roku 1998. Tehdy Václav Havel, prezident Václav Havel nechtěl jmenovat do Vaší vlády taky některého ministra, myslím, že šlo o pana Grégra, který měl být místopředsedou vlády. A Vy jste tehdy doslova řekl toto: "Pokud jde o nějaké personální veto prezidenta, myslím si, že by bylo v rozporu s článkem 68 ústavy. Z článku 68 ústavy jasně vyplývá, že se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí." To jste říkal Vy.

    Kdybych byl cynik, tak Vám teď udělám přednášku o takzvaném Becketově syndromu, jistě víte, co to je. To znamená, něco jiného říká premiér ze své funkce a prezident ze své funkce, ale protože nejsem cynik, tak spíš odpovím jinak. Podívejte se, v této chvíli mně pana Pocheho nikdo nenavrhl na ministra. Návrh na ministra mně může předložit pouze premiér, nikoli předseda sociální demokracie Hamáček, to zaprvé. A pak lze vést ten sémantický spor. Slovo návrh je v češtině naprosto jasné. Když navrhnete krásné ženě, že si ji vezmete, nebo něco jiného, tak ona má přece právo Váš návrh odmítnout, anebo přijmout, ovšem.

    Anebo v právní teorii se říká, že smlouva je jaksi uzavřena přijmutím návrhu, latinsky akceptace oferty. No tak Vy tedy čekáte na tu ofertu a je tedy na Vás, jestli ji akceptujete.

    Zatím není ani ta oferta a možná že ani nebude.

    Já vím, já už se v tom nechci tedy dále patlat, protože vlastně…

    Počkejte zhruba ten týden a pak bude všechno jasnější.

    Já vím, ale to už je to sedm měsíců, to by to takhle mohlo být čtyři roky, ale víte, kandidáty na ministry ze strany ANO neznáme, ti jsou pouze v hlavě Andreje Babiše nebo možná jeho nejbližších spolupracovníků, ke mně se samozřejmě nedostali. Přijde mi nedůstojné, abych hovořil o dalších a dalších spekulací s prezidentem republiky, kandidáty za ČSSD známe všechny, už jsme je probrali, je tady ta disproporce s panem Pochem.

    Tak Vy se v tom, ano, Vy se v tom případě chováte daleko seriózněji, než například Václav Moravec, který ve svém pořadu věnoval čtvrt hodiny tomu, aby inzeroval Františka Koníčka jako ministra průmyslu, čímž podvedl své posluchače, ale on vyniká zvláštní neinformovaností, kterou ale vydává za informovanost.

    No, já jsem tenhle pořad viděl, no bylo to legrační, protože ti diskutující se vytočili nad jménem Františka Koníčka, udělali dalekosáhlé závěry vlivu Ruska na naši jadernou energetiku, politiku, Vás a všechno se to smotalo dohromady, aby pak byla vydána zpráva, že pan Koníček žádným ministrem nikdy nebude. No, tak to bylo typické. Ale spekuluje se o tom, jaksi, že Česká strana sociálně demokratická nemá plán B, pokud tedy Vás nepřesvědčí pan Poche a tak dále, že nemá plán B, víte o nějakém plánu B, co se tedy bude dít s vládou?

    Já jsem pouze v Monitoru zaznamenal, že sociální demokracie má plán B, ale nebylo uvedeno, jaký tento plán je. Vyčkejme času, jako husa klasu a protože ten čas už se opravdu nachyluje a těch jedenáct dnů, o co jsem prohrál tu slivovici, zase není tak mnoho, tak jsme oba dva mladí, krásní a zdraví, tak se toho dožijeme a pak si o tom budeme povídat.

    No, já jsem se možná nepřesně vyjádřil o plánu B sociální demokracie, tam máte pravdu, že proběhla tiskem zpráva, že existuje. Já jsem se spíše chtěl zeptat a nepřesně jsem se vyjádřil, jestli je tedy nějaký plán B, že když to ČSSD zhavaruje. Že ČSSD prostě neustoupí z připravované koalice, jaksi vystoupí, nebude dál pokračovat, já vím, jenom krátce, abychom nebyli v pozici Václava Moravce, že se zítra dozvíme, že je to vyřešeno.

    Já si skutečně myslím, že bychom neměli spekulovat a počkat minimálně ten týden, ale sám si nedovedu představit, že kvůli jednomu člověku s některými negativními referencemi by mělo zhavarovat úsilí, které jsem sám podporoval tím, že jak na sjezdu sociální demokracie, tak později jsem plédoval pro spolupráci této strany s hnutím ANO.

    Dobře, tak nechme vládu vládou, už mě nenapadá, co bych se dál ptal, protože všechno ostatní jsou spekulace a nechci skončit jako Václav Moravec. Pane prezidente, sedíme v Ústí nad Labem, před pěti lety, myslím, že zhruba před pěti lety, v roce 2014 tuším, jste řekl, že to tady vypadá jako po válce. Loni, když jsem se Vás ptal, jste řekl, že to vypadá, jako pět let po válce. To jsou samozřejmě metafory. Zlepšuje se situace, jak byste hodnotil Ústí dnes?

    Zlepšuje, mimochodem musím říci, že tehdy, před pěti lety se mnou souhlasil i pan hejtman Bubeníček, protože ono to Ústí je, nebo spíše bylo skutečně zanedbané, ale ta situace se evidentně zlepšuje a díkybohu za to. Zlepšuje se nejenom v Ústí, ale i v ostatních městech. Jenom jako takovou kuriozitu. Já, když vystupuji na setkáních s občany, a nesmírně mě těší, že jsou přátelští a že diskutují, tak se někdy dostáváme k problému, ne ubytoven, to samozřejmě taky, ale vybydlených domů. A dostáváme se k problému demolic těchto vybydlených domů a já se trochu naivně ptám, nedal by se ten vybydlený dům ještě opravit? A oni mně říkají no, my ho opravíme, oni se tam zase nastěhují a zase ho vybydlí. Takže to je takový kolotoč. Tři panelové domy, mimochodem, se tímto způsobem nyní demolovaly, a ten čtvrtý se chystá, je přímo na náměstí, je ohyzdný, a v takovém případě snad tento problém zmizí.

    S těmi vybydlenými lokalitami rozumím. No, pane prezidente, ale v Ústí, je tady nejvyšší rozvodovost. Je tady nejvyšší úmrtnost a můžeme pokračovat, je tady poměrně vysoká nezaměstnanost, není nejvyšší, ale poměrně, ve srovnání se zbytkem.

    Je tady nejvyšší potratovost, abych Vás doplnil, to také.

    Ano, a jaksi tyhle všechny ukazatele nesvědčí o příliš dobré sociální kondici. Já bych se Vás chtěl zeptat nejen na příčiny, protože ty si můžeme pojmenovat, ale také na to, co konkrétně má vláda teď pro Ústí udělat, konkrétně teď, abychom si nepojmenovávali nějaké dlouhodobé vize.

    Ústecko.

    Anebo Ústecko, ano.

    Ne jenom pro Ústí. Já bych tady připomenul program Restart, který řídí můj dlouholetý přítel Jura Cienciala jako vládní zmocněnec pro tyto kraje. A ten program Restart je v podstatě založen na finančních dotacích, je to něco podobného, jako když já jsem poskytl dvacet miliard korun jako premiér. Nu, jsem rád, že firma Nexen v září zahájí provoz, takže ta dnes už nízká nezaměstnanost klesne, ale je tady jedna věc, o které se téměř nemluví. V těch vytěžených lokalitách, v těch bývalých lomech se teď napouští jezera. A to kromě zásobárny pitné vody může být i podnět pro rozvoj cestovního ruchu, pro rekreaci. Já jsem nedávno vyznamenal pana profesora Štýse, který se zabývá rekultivací krajiny a měl na Pražském hradě krásnou výstavu. Vždycky dvě fotografie vedle sebe, krajina před a potom, že. A ta výstava byla nádherná, takže chci tím jenom říci, že vedle řady dalších věcí, i ten cestovní ruch, včetně těch jezer by mohl být něčím, co by Ústecko učinilo atraktivním.

    Zajímavý podnět. Mimo jiné, jak Ostrava, tak Ústí nad Labem přes svoji jaksi uhelnou zaprášenou image mají v okolí nádhernou přírodu.

    Určitě ano.

    To je prostě fakt, obě dvě ty. A Vy jste to sám naznačil, Jiří Cienciala je třinecký patriot, je šéfem tedy programu Restart, z Moravskoslezského kraje. Víte, Ústí, Ústecko, Sokolovsko a Moravskoslezský kraj, Karvinsko, Ostravsko, mně tam přijde, že je spojuje jedna věc, bylo tam v zemi skryto obrovské bohatství naší země, černé uhlí, tady na Ústecku nebo Sokolovsku hnědé uhlí, a oba dva ty kraje se staly objektem nájezdu miliardářů nebo těch, kteří tyhle obrovské hodnoty chtěli jaksi, no tak to řekněme, zobchodovat, ale mně přijde, že po nich zbyl trochu vydrancovaný kraj, samozřejmě především hovořím o panu Bakalovi. Nemá, víte, já mám prostě v sobě pocit, že máme vůči lidem v Moravskoslezském kraji i tady určitý dluh, vnitřní.

    Ano.

    Protože ty hodnoty tady prostě byly, použila je celá zem a ty důsledky jsme tady nechali.

    Naprosto souhlasím, že máme dluh a právě proto je mimo jiné, ale ne jenom, ten program Restart, prostě ten dluh se musí splatit a právě proto by bylo dobré, aby vláda měla i ve svém programovém prohlášení závazek, že tyto tři kraje, patří tam ještě Karlovarský, že tyto kraje určitým způsobem bude dotovat, nebo jak to nazvat, prostě že jim pomůže. Myslím si, že je to dokonce její povinnost. Ale jinak ano, ty zásoby uhlí jsou částečně, ale jenom částečně vyčerpány, nicméně nezapomeňte, že například důl Bílina bude těžit čtyřicet let. To už tady nebudeme, pane Soukupe.

    Pane prezidente, v Ústí, já jsem se díval na mé další moje oblíbené téma, jaksi rovnost žen a mužů a další moje oblíbené téma jsou exekuce.

    Ach jo.

    No, já vím, tam se také příliš neshodujeme, ale já jsem se díval, že dvacet čtyři procent obyvatel Ústeckého kraje je postiženo exekucí, alespoň jednou exekucí. Ono to s sebou vyvolává také určitou beznaděj. Vy říkáte, ano, najděte si druhou práci, zvedněte zadky z ubytoven a jděte pracovat, ale pokud už tu exekuci mám a ta beznaděj ve mně je, tak ten motiv se jaksi zmenšuje. Neměl jste, nestojí za úvahu jaksi zvýšit, nebo něco udělat s takovým tím nezabavitelným minimem, aby se lidem prostě vyplatilo jít pracovat, přestože v sobě cítí určitou beznaděj, že když budou vydělávat více, stejně jim to vezmou?

    No vidíte, my můžeme teď uzavřít kruh a vrátit se k panu Pelikánovi, protože jeden z jeho úkolů, které tedy rovněž nesplnil, bylo oddlužení těchto dlužníků a tady se debatovalo a debatuje o tom, jak má vypadat takzvaný osobní bankrot. Já sám bych se přimlouval, ne za těch třicet procent, protože to mně připadá divné. Někdo poctivě splácí a splatí sto procent a někomu povolíte, že může splatit jenom třicet procent. Ale to, co bych akceptoval a toleroval, by bylo prodloužení splátkového kalendáře na velmi, velmi dlouhý časový interval.

    Aby se to lidem prostě vyplatilo pracovat.

    Aby se to lidem vyplatilo platit, a v takovém případě si myslím, že by to bylo řešení.

    No, pane prezidente, poslední blok našich otázek se týká zahraničí. Samozřejmě musím začít Angelou Merkelovou. Jaksi její poznámka nebo vyjádření o odsunu Němců z našeho území po druhé světové válce vyvolala velké pozdvižení. Ona doslova řekla, že neexistovalo politické a morální ospravedlnění takového odsunu. Vy už jste se k tomu vyjadřoval, já se musím zeptat znovu.

    Já jsem řekl, že s tím hluboce nesouhlasím, ale dobře, jak Vás znám, tak tahle dvě slova by Vám nestačila. Mohl bych být velmi, velmi razantní, ale dneska mám nějakou mírnou náladu. Já bych tedy na dálku doporučoval paní kancléřce, aby si přečetla krásnou knihu Karla Jasperse, která se jmenuje Die Schuldfrage neboli Otázka viny. A pak se trochu zamyslela a nevydávala prohlášení, která mohou zkalit ne jenom česko-německé vztahy, protože odsun se samozřejmě konal i z Polska, Slovenska, Maďarska a budete možná překvapen, i z Holandska. I z Holandska byli odsouváni Němci v souvislosti s článkem, tuším, že XIII. Postupimské dohody, tedy na základě mezinárodní smlouvy. Já nevím, co o tom vykládat a jestli taková prohlášení budou i nadále, tak já se vrátím ke svému postoji, který jsem zastával i jako premiér a který jsem nikdy neodvolal, když jsem zdvořile upozornil, že sudetští Němci, čest výjimkám, se dopouštěli velezrady a že podle platného práva, velezrada byla trestána smrtí.

    No, víte, ona samozřejmě v té řeči konstatovala, že jaksi ten odsun chápe, že byl jaksi přímou odpovědí nebo v přímé reakci na druhou světovou válku. Tak hloupá samozřejmě německá kancléřka není, aby nevěděla tuhle historickou souvislost, nebo ji spíše nevěděla, aby ji přehlížela, ale přesto konstatovala, že k tomu nebylo jaksi oprávnění politické a morální. No.

    Tak oprávnění politické zde naprosto existuje, to je ta Postupimská dohoda, a pokud jde o morální, právě proto jsem upozorňoval na toho Jasperse.

    Ono jde spíše o signál veřejnosti. Konstatujme, že jaksi na právních vztazích mezi Českou republikou a Německou republikou, se Spolkovou republikou Německo, se jaksi změnit nic nemůže, máme spolu uzavřené mezinárodní smlouvy. To se jedním vyjádřením kancléřky nemůže změnit, ale může to jaksi otrávit vzduch. To se zcela evidentně povedlo.

    No právě, a je to naprosto zbytečné, protože když už chcete otrávit vzduch, tak z toho něco máte mít. Z čeho paní kancléřka bude mít nějaký prospěch. Žádný mít nebude.

    Možná u toho auditoria, ke kterému hovořila, a tak dále.

    Ale tak dobře, ale v každém případě i tam dochází k určitým změnám a myslím si, že už tyto podbízivé věty nerezonují tak, jako rezonovaly dejme tomu před dvaceti, třiceti lety.

    Abychom nevykreslovali německé politiky jenom jako jestřáby, Angelu Merkelovou, tak německý prezident Frank-Walter Steinmeier řekl v rozhovoru, myslím, že to bylo pro Die Welt, anebo to bylo na nějaké konferenci, omlouvám se, já jsem to četl teda v Die Welt, řekl v komentáři na spory mezi Evropskou unií a Amerikou, myslím ty obchodní spory, a vyzval Washington v tom rozhovoru nebo v tom článku, aby nepojímal svět jako boxerský ring. A vyzval je ke smířlivějšímu postoji. Vnímáte to také tak, že se svět stává trochu boxerským ringem?

    Vnímám to velmi podobně, protože to je takzvané eskalační schéma, protivník vám dá facku a vy mu vrátíte dvě. Podívejte se, já jsem zásadní odpůrce protekcionizmu. To znamená, pokud zavádíte cla na ochranu svého průmyslu, tak tomu průmyslu možná, možná pomůžete na dva, tři roky, ale v dlouhodobějším horizontu ho naopak odsoudíte k zaostávání, protože nebude vystaven konkurenci.

    Pane prezidente, ještě jeden americký krok. Spojené státy se rozhodly vystoupit z Rady OSN pro lidská práva. Ona dokonce ta zástupkyně Spojených států u té rady řekla, že si ta rada z lidských práv jaksi tropí jaksi posměch a není hodna svého názvu a tak dále a prostě Spojené státy odešly. Jak hodnotíte tento krok a jak hodnotíte tu Radu pro lidská práva?

    Já vím, že byla a je diskuze, zda i Česká republika by neměla stáhnout svoji kandidaturu do této rady, já bych proti tomu určitě nebyl, protože nemýlím-li se příliš, tak této radě dokonce předsedala Saúdská Arábie, a je-li tomu tak, tak promiňte mi, ale teď se zase dopustím mezinárodního incidentu, ale nemám pocit, že Saúdská Arábie je úplný vzor lidských práv.

    Tak to určitě není. Mimo jiné, ta rada, je jaksi pověstná poměrně kontroverzním, tvrdým postupem vůči Izraeli, to je znám věc, Vy jste zase známý zastánce Izraele a práva na jeho existenci a poměrně razantním jeho zastáncem. Vy jste v New Yorku řekl, že si Izrael zasluhuje skutečnou solidaritu bez podmínek, dostává ji?


    Podívejte se, zaprvé ne, naopak, a to podbízení řekněme Palestincům, abychom mluvili konkrétně, je podle mého názoru chybou z toho prostého důvodu, že Palestinská samospráva není demokratická. Jinými slovy Hamás, který je součástí této samosprávy…

    A v podstatě ji ovládá.

    …a ovládá pásmo Gazy, je sám považován mezinárodně za teroristickou organizaci. A méně se ví, že na území Západního břehu se už dlouhou dobu nekonaly volby, že sám prezident Abás dávno překročil svůj mandát, takže je vlastně ilegální prezident, že. Proč se tedy zastávat skupiny, národní skupiny, dalo by se to tak říci, Palestinců, kteří si ani nedokázali vytvořit elementární demokratické instituce.

    Pane prezidente úplně poslední otázka, zase ze zahraničí. Julija Tymošenková, bývalá ukrajinská premiérka, jaksi ohlásila, že chce příští rok kandidovat v prezidentských volbách. Ty průzkumy pro ni nejsou úplně beznadějné. Vy jste říkal, že andílek s plavými copy nemusí být andílkem. Není, pořád není andílek, když ji srovnáte se stávajícím prezidentem Porošenkem?

    Ne, podívejte se, zaprvé jí se říkalo plynová královna, nebo někdy plynová carevna, byla také obviňována z korupce, že.

    Její manžel a tak dále.

    A kromě toho proslula tím výrokem, že by chtěla spálit Rusko atomovou bombou. No, tyto výroky.

    Andělské nejsou.

    Ano, nejsou andělské. Takže já pevně doufám, že velké šance mít nebude. Mimochodem, vzpomínáte si na Nadiju Savčenkovou?

    Ano, samozřejmě.

    Jak Kalousek nosil na klopě její portrét. A znáte její současné výroky?

    Znám a myslím, že teď je ve vazbě, tuším.

    Tak nějak a dokonce zaslouženě.

    Chtěla dokonce jaksi raketovou střelou rozstřílet ukrajinský parlament nebo něco takového.

    Ano, ano. A všude jsou židáci, takže mimo jiné měla i antisemitské výroky, no nic. Jinými slovy, Ukrajina by měla být ponechána sama sobě, aby si sama vyřešila své problémy, a my bychom tam neměli importovat své modely a vykládat jim, jak se správně řídí stát. Nechme si, ať tam udělají konstituční reformu a zavedou decentralizaci, což by vyřešilo situaci na východě Ukrajiny, nechme, ať tam přijmou antikorupční zákony, protože stále ještě je tam vláda oligarchů, a do té doby tam lít peníze z Evropské unie znamená, že ty peníze skončí právě v kapsách těch oligarchů.

    Tak jak to bývá. Pane prezidente, čas našeho rozhovoru vypršel, já jsem na Vás měl ještě další otázky, zítra se koná valná hromada ČEZu a tak dále a tak dále. Tak třeba ten ČEZ zhodnotíme až poté, jak budeme vědět, jak dopadne. Každopádně Vám tady v Ústí nad Labem velmi děkuji za Váš čas.

    Budu se těšit na další setkání, na shledanou

    0 0

    Lubomír Man
    23. 6. 2018
    Jako kdyby v ČT probíhala probíhala soutěž o to, který z jejích návštěvníků dokáže pronést ještě větší pitomost, než byla ta, jež až dosud vedla pořadí. V pátek odpoledne zasáhl do tohoto zarputilého klání i fotbalový odborník a bývalý fotbalový hráč Karoch, když v pražském studiu pronášel odborný posudek na právě proběhlý zápas Brazilie v. Kostarika na MS v Rusku. A to jako vždy s kamennou tváří, nadmíru rychlým jazykem a ornamentálními pohyby rukou. které měly slovo odborníkem řečené umocňovat a snad i esteticky povyšovat. 



    Nic světoborného jsme se jinak z jeho referátu nedověděli, ale protože se s takovým výsledkem při podobných pozápasových potlaších v podstatě počítá, probíhalo vše podle už zaběhaného mustru, a to až do okamžiku, kdy padla otázka, co odborník říká na srdceryvný pláč brazilské hvězdy Neymara po skončeném zápase.

    Což byl moment, kdy se normální průběh pozápasové debaty právě měnil v součást soutěže o nejvýraznější hloupost z ČT kdy vysílanou. Odborný spolupracovník sportovní redakce ČT tuto otázku zodpověděl totiž asi takto: Neymar si ten pláč na hřišti mohl odpustit. Ale dobrá, když už plače rád, mohl s tím přece počkat až do šatny. Jenže, samozřejmě, tam by ho plakat svět neviděl. A tak se rozplakal ještě na hřišti.

    Svatá boží prostoto. Cožpak Karoch neviděl, v jak děsivé situaci se celé národní mužstvo Brazilie s Neymarem v čele po remízovém zahajovacím utkání 1:1 se Švýcarskem a po stejně remízovém stavu 0:0 v 90 minutě zápasu pátečního s Kostarikou nacházelo? Kdyby takto remízově zápas skutečně skončil, stali by se brazilští hráči, a hvězda Neymar především, ve vlasti stejnými psanci, jakými se stali hráči maďarští po finálové prohře s mužstvem západního Německa v roce 1954.

    Tato hrozba totálního zatracení vlastním národem šla s brazilskými hráči i do šesti minut nastavení, čtyři minuty tého nastavené hry už uplynuly bez dosažení kýžené branky, a peklo hlubší, než v těch vteřinách stravovalo mysl i vyčerpaná těla brazilských hráčů, si nejspíš představit nedokážeme.

    A právě v tom okamžiku, kdy i minuty nastavené hry spěly ke své poslední vteřině a kdy už v hlavách brazilských hráčů zmírala i naděje nejposlednější, se stal zázrak, když se jeden z nejmladších brazilských hráčů Coutinho protáhl klubkem kostarických obránců a holení poslal míč do sítě kostarické branky.

    Celý obrovský stadion v ten okamžik vybuchl nadšením a tma a peklo v hlavách brazilských hráčů letěly náhle kamsi vzhůru přeměněné už v oslňující zář a nebe široké a vysoké, jak ještě nikdy nebylo. A hráč Neymar, který jako kapitán a nejvýraznější naděje mužstva prožíval tuhle závratnou proměnu nejintenzivěji, náhle ucítil, jak se mu do očí tlačí slzy, styděl se za ně, a tak si sedl na trávník a plačící tvář si přikryl rukama.

    Jak si, proboha živého, pane Karochu, představujete možnost, že by si Neymar tenhle pláč, vytrysklý ze vteřinové srážky nejhlubšího zoufalství s nejmocnějším výtryskem nejomamnějšího štěstí, mohl odložit do kapsy trenýrek a rozbalit jej až v šatně?

    0 0

    23. 6. 2018
    Humoristické časopisy už nemáme, ale máme internetovou lidovou tvořivost. 



    0 0
  • 06/23/18--13:07: Kdo nás vlastně ohrožuje?
  • Martin Koller
    23. 6. 2018
    Pravděpodobně nikdo nepřehlédl sudeťáckou řeč bývalé soudružky Merkelové, která se při útoku na naši republiku ohání morálkou. Je zajímavé, že o morálce nejvíc žvaní ti, kteří k ní mají v praxi daleko. Takových jsme měli v české politice a stále máme víc, než dost. Ostatně sama Merkelová je vzorem podivné morálky, počínaje studiem marxleninské politiky a opakovanými školeními v sovětských táborech s tehdejšími pokrokovými internacionalisty z Afriky. Výsledkem byla profesionální komunistická politická pracovnice. Po roce 1990 se objevuje legenda o vědecké pracovnici v oboru chemie, přičemž realitou je politická propagandistka pracující v chemickém institutu. Habilitovala po devíti (!) letech usilovné práce vědeckou prací o krásách života za socialismu. Nelze se divit, že tato amorální, prolhaná, omezená, sobecká, zbabělá, vydíratelná a bezdětná ženština, která nemá budoucnost je jako loutka cizích zájmů schopná každé nízkosti a sprostoty.


    Merkelová by měla místo řečnění o morálce vysvětlit, proč po válce nebylo vydáno k potrestání do Československa více, než 1 500 stíhaných válečných zločinců a proč naprostou většinu z nich nepotrestali ani v údajně demokratickém západním Německu. Pravda, ona v té době budovala reálný socialismus ve východním Německu. Nicméně z jejího sudeťáckého projevu je vidět reálný strach. Snaží se sudeťáckou kartou oslabit v Bavorsku pozici tamního ministerského předsedy Seehoffera, který chce spolkovou zemi uzavřít afroislámské invazi. Konec konců, sudeťáci jsou jako věrní slouhové Merkelové s morální špínou svojí nacistické minulosti hlavními vítači afroislámské invaze, tedy opět na straně zla.

    Z praktického hlediska je zde vážné nebezpečí pro naši republiku a možná se jedná pouze o německý komplot a komedii. Jestliže by Bavorsko uzavřelo ilegálním migrantům hranici, budou se snažit dostat přes Rakousko a naši republiku do otevřených spolkových zemí Německa. Nicméně nelze vyloučit situaci, že mnozí na našem území uváznou, nebo se jen načas a právě s takovým cílem uzavřou celé německé hranice.

    Na místě je otázka, jak jsme na afroislámskou invazní vlnu připraveni. Díky ministru Metnarovi a jeho pánu Babišovi, přímo skvěle. Urychleně dal dobudovat vítací střediska v každém kraji, aby mohli migranti u nás zůstat. Z právního hlediska to podpořil podpisem deklarace v Marákeši v zastoupení premiéra Babiše. Z hlediska ochrany hranic se za poslední tři roky nezměnilo nic. Z hlediska zapojení obyvatelstva do ochrany hranic se nezměnilo nic. Především do větších měst přibývají afroislámští cizinci zcela evidentně. V případě úspěchu komplotu Babiš-Hamáček nás nečeká nic dobrého.

    Nelze přehlédnou řadu důležitých faktorů. Prvním je nedůvěryhodnost premiéra Babiše, která je stále zřejmější. Důvody jsou následující. V první řadě je to paktování se socialisty, kteří se pod vedením Hamáčka stali protinárodní stranou posluhující pražské havlérce, eurokoncentráku a Aspen Institutu.  Zdá se, že poslední sociální demokrat ve vedení je Foldyna.

    Mnozí přehlédli, že premiér Babiš vyřadil z politické reprezentace ANO známého a aktivního vlastence poslance Chalupu. Takové tam nemůže potřebovat. Nechal ho před volbami v minulém roce zařadit na nevolitelné místo. Dále nechal Stropnického předat polovinu našich pozemních sil německému Bundeswehru a ještě tento odporný čin obhajoval. Podíváme-li se na bláznivé ženské Merkelovou a její ministryni obrany von der Leyen, která volá po preventivní válce proti Rusku, jsou naši vojáci opravdu ve správných rukách a naše země v opravdovém „bezpečí“ před jaderným úderem. Metnar podepsal za Babiše deklaraci v Marákeši, údajně nedůležitou. Také jej obhajoval. Stropnický, Metnar i Šlechtová za něj udělali špinavou práci jako doklad toho, že nejlépe se kydá hnůj cizíma rukama.

    Jestliže je katastrofální protievropská a protibělošská deklarace z Marákeše nedůležitá, proč stáli naši politici při ještě méně důležité deklaraci v Praze nastoupeni před americkým turistou jak černoušci na plantáži před bílým pánem a s premiérem Babišem v čele? Šlechtová vyhodila ředitele vojenského výzkumného ústavu Šafáře, uznávaného a nepolitického odborníka proto, že řekl pravdu a podpořil prezidenta Zemana, kterého ministryně údajně miluje. Asi jako Maryša manžela. Zeman by s ní rozhodně neměl chodit na kafe. Jedna velká přehlídka podrazů ve prospěch pražské havlérky a cizáckých zájmů, přičemž pan Babiš se předvádí jako dobrák, morálně čistý vlastenec a zachránce naší republiky. Ani si nevzpomene, jak poníženě líbal krvavou pařátu Allbrightové za svojí návštěvy v USA.

    Z tohoto úhlu pohledu lze hodnotit i spor o Pocheho. To je důstojný parťák arogantního Hamáčka a bez ohledu na mediální propagandu známý vítač, eurohujer, spolupracovník Bakaly. V době mého několikaletého členství v ČSSD se o něm, mluvilo jako o význačném pražském mafiánovi a kamarádovi Hulinského s rozhodujícím vlivem v partaji. Metnar je jako evidentní vítač migrantů neudržitelný, nicméně tak oddaný sluha dostane od svého pána Babiše určitě teplé korýtko, případně další možnost škodit národu. Nicméně je třeba ho nahradit na vnitru bezohledným poskokem eurokoncentráku a Aspen Institutu Hamáčkem. O jeho vlastenectví si nelze dělat ani nejmenší iluze a spolu s Bakalou dokážou určitě pravé divy z hlediska pořádku a spravedlnosti. Již rovněž těžko udržitelného Stropnického nahradí Poche jako poskok eurokoncentráku a Aspen Institutu. Mimochodem bych připomněl, že Poche hlasoval pro zvýšení financí pro politické neziskovky v Evropě, tedy pátou kolonu Sorose a jemu podobných, kteří aktivně prosazují afroislámskou migraci. Babišův odpor proti Pochemu je jen komedie. Potřebuje někoho na špinavou práci. Když ne Poche, tak třeba Dienstbier.

    Nestydatý komplot Babiš-Hamáček-Bakala-Allbrightová udělá jako česká vláda vše pro realizaci afroislámské invaze. Jde jen o to, kdo bude vypadat jako hodný a kdo jako zlý policajt. Vše je stejná komedie, jako Babišovo svolávání rady obrany státu z důvodu migrace. Patrně si potřeboval nezávazně pokecat, protože z hlediska obrany tohoto státu proti migraci neudělal za pět let svojí činnosti ve vládě nic, naopak ji s pomocí Metnara podpořil. K tomu je třeba připomenou podpis Istanbulské dohody, která je zaměřena k podpoře sexuálních deviací u dětí. Jako ministr financí, stejně jako premiér nechal Babiš léta téct stamiliony z našich daní do kapes politických neziskovek podporujících afroislámskou invazi, politiku eurokoncentráku, Sorose, Allbrightové a jim podobných. Takže jen velká komedie pro hlupáky, stejně jako programy ČT.

    Stropnický očekává za odměnu post velvyslance v Izraeli. Co dostane Metnar a co Šlechtová? Její náměstek Kuchta dostal rovněž velvyslanecký post. Potom máme věřit české diplomacii, ať už ji vede Zaorálek, Stropnický, nebo Poche. Velvyslanci jako přehlídka opravdových „vlastenců“. Ministr zahraničí Masaryk kdysi řekl, že se z Moskvy vrátil jako Stalinův pacholek. Zdá se, že historie se opakuje, pouze Stalina nahradili Merkelové, Allbrightová, Bakala, či Soros. Prodejnost a úpadek charakteru vidíme zvláště při pohledu na české eurokomisaře a europoslance a některé generály.

    K tomu bych dodal nepříliš známou informaci vztahující se k údajné nehodě, či vraždě Jana Masaryka. V polistopadovém období nás propaganda krmí tím, že jej zavraždili komunisté. Jenže proč by to dělali? Vždyť to byl právě Masaryk, který umožnil komunistům legální převzetí moci. Oproti očekávání neodešel z vlády s protikomunistickými ministry a to umožnilo Gottwaldovi legálně sestavit novou vládu z komunistů, sociálních demokratů a Masaryka. Pro komunisty to byla náramná mediální ikona, zatímco pro antikomunisty a americké a britské tajné služby zrádce. Kdo měl větší zájem ho zabít?

    Z hlediska boje o moc a komedie v českých médiích bych uzavřel udivenou otázkou nad údajnou antibabišovskou propagandou. Připomíná programy ČR pro nemyslící blbce. Nebo skrytě pobízí levicově zaměřené voliče, aby volili Babiše. Kdekdo povykuje, že nás ohrožuje vláda komunistů Babiš-Hamáčřek-Filip. Nakonec se přidal i vrchní sudeťák Posselt. Patrně se mu tlačí sádlo na mozek, nebo nějaký český vlastenec z KDU, TOP, STAN, ČSSD či ANO zezadu do koženek. Dost se divím, že má tak vřelý vztah k bývalé komunistce Merkelové.

    Všichni kdo chrlí tyto blbosti, by si měli uvědomit, že základem komunismu je všelidové vlastnictví výrobních prostředků, žádní miliardáři. Už vidím Babiše, Bakalu, Allbrightovou a partu z Aspen Institutu jako komunisty, případně Sorose jako kandidáta strany, jak za zvuků internacionály přicházejí předat svoje výrobní prostředky a konta do všelidového vlastnictví pracujících. Na to by nepřišel snad ani vousatý generál Pavel jinak zdatný politruk, propagandista, válečný štváč a ostudný poskok cizích zájmů. Bohužel, přesně tak vypadá současná stupidní propaganda v českých médiích, varující před komunisty.

    Od kdy jsou oligarchové komunisti? Mnohdy bývalá komunistická nomenklatura, ale v současnosti nemají s komunismem, ani klasickou levicí, stejně jako s občanskou většinou nic společného. Marxismus byl bez ohledu na proletářský internacionalismus a Kominternu vlastenecký. Ani Brežněv nám nebral náš stát a nestěhoval sem afroislámské ilegální migranty a nepodlézal sudetoněmeckému landsmannschaftu. Pan univerzitní profesor Fiala, který vykládá nesmysly o komunistické vládě je dost starý, takže určitě studoval marxismus a neměl by se zesměšňovat hloupou propagandou. Proč nejen on vykládá takové nesmysly? Jediné co nás může v souvislosti s komunisty ohrožovat je jejich zrada původních komunistických ideálů a posluhování oligarchům jako reprezentantům nadnárodních protinárodních, protievropských a protibělošských zájmových skupin chtivých vyvolat v Evropě jadernou válku. Na to by neměl soudruh Filip zapomínat!

    Jsme ohroženi euromarxisty, což je banda reprezentovaná u nás pražskou havlérkou, která však nemá s klasickým marxismem nic společného a snaží se zničit a zotročit evropskou bílou a křesťanskou rasu a vrátit nás kamsi do doby tupého středověkého feudalismu na věčné časy. Jedním z důležitých kroků k jejich úspěchu je komplot Babiš-Hamáček s tajnou podporou pražské havlérky a jsem opravdu zvědav, zda se přidá i Filip. To by znamenalo konec levice v Čechách. Komunisté podporující oligarchického miliardáře a partu z Aspen Institutu, to je lepší, než smlouva Riebentrop-Molotov zajišťující spolupráci nacistického Německa a SSSR, nebo spolupráce socialisty, následně fašisty Mussoliniho s papežem. Tehdy to byl zásadní krok k posílení totality, válce, rasovému teroru a milionům mrtvých. Hlavní otázkou současnosti není kde domov můj, ale kde vlastenecká strana? A to platí nejen u nás, ale i v Německu a dalších zemích eurokoncentráku.

    V současnosti máme pouze tři parlamentní strany, které lze označit jako více, či méně vlastenecké. SPD má problém pouze s tím, že Tomio Okamura podporuje NATO, které nás nechrání proti afroislámské invazi a navíc jako nástroj USA vyvolává napětí v Pobaltí a na Ukrajině s možností agresivní války proti Rusku, která se může změnit v jadernou. Pozitivní u SPD je odmítání eurokoncentráku, afroislámské invaze, války s Ruskem, odzbrojování občanů a snaha podporovat zájmy občanské většiny, včetně podpory pracujících a důchodců a boj proti parazitům a politickým neziskovkám.

    Nepochybně je vlastenecká část ODS opírající o a Václava Klause mladšího. Vedení ODS reprezentované Fialou, Němcovou a Udženijou je beznadějnou součástí protinárodní pražské havlérky, takže nakonec nepřímo podporuje ANO, přestože útočí na Babiše. Část vedení ODS podporuje i eurokoncentrák a válku s Ruskem. Pozitivní je u většiny vedení ODS odmítání afroislámské invaze, odzbrojování občanů a částečně i eurokoncentráku a boj proti Babišovské ekonomice zaměřené na ničení menších podnikatelů a živnostníků.

    KSČM je v současnosti nesnadno čitelná. Část vedení evidentně podporuje eurokoncentrák a odzbrojování občanů, nejasný je vztah afroislámské invazi, parazitům a politickým neziskovkám. Některé obzvláště vyspělé typy, jako Dolejš jsou již dávno na pozici ČSSD, ne-li KDU, či TOP 09. Soudruh Dolejš by neměl plést svoje gamblerské a alkoholické choutky do politiky a více se starat se o zájmy a potřeby členské základny a voličů, jinak se stane trvalou ostudou KSČM, což neschová za občasnou sociální rétoriku. Rovněž tendence ke spolupráci s pokryteckými Piráty je protinárodní a podporuje nepřímo eurokoncentrák a německou politiku. U KSČM je pozitivní, že odmítá jadernou válku v Evropě a NATO ve formě útočné organizace a samozřejmě program zaměřený na ochranu pracujících občanů před kolonizací a otrokářstvím EU.

    0 0

    23. 6. 2018
    Přesto jsme nebyli vyhnáni...



    0 0

    Aneme  
    24.6.2018  Asociácia Nezávislých Médií
    Počas včerajšieho dňa bola zverejnená informácia, že projekt Konspiratori.sk je podľa predbežného rozhodnutia súdu povinný odstrániť všetky zmienky portálu Parlamentnilisty.cz až do konečného rozhodnutia. Dôvodom je poškodzovanie dobrého mena uvedeného média.


    V stanovisku sa uvádza, že stránky Konspiratori.sk prevádzkuje firma NetSuccess sro, ktorej 71-percentným vlastníkom je spoločnosť PETIT PRESS as. Je to rovnaká spoločnosť, ktorá prevádzkuje elektronické aj printové médiá konkurujúce tak portálu Parlamentnílisty.cz, ako aj médiám združeným v Asociácii nezávislých médií (ANM). .

    „Tieto webové stránky proklamujú, že ak web, ktorý je na zozname nedôveryhodných webov Konspiratori.sk, dojedná nápravu alebo podá vysvetlenie, bude z tohto zoznamu po preskúmaní stiahnutý,“ hovorí Jiří Čermák, podpredseda predstavenstva OUR MEDIA as, ktorá je vlastníkom stránky Parlamentnilisty.cz

    „Hoci sme konateľa firmy NetSuccess v minulosti opakovane kontaktovali s vysvetlením a urobili sme aj úpravy, vedenie tejto spoločnosti s nami odmietlo rokovať, k žiadnemu preskúmanie nedošlo, alebo nám aspoň do dnešného dňa neprišlo žiadne vyjadrenie. Z tohto dôvodu sme sa ako akcionári rozhodli domáhať svojich práv právnou cestou, rozhodnutie Krajského súdu v Bratislave vítame,“ doplnil Jiří Čermák.

    Podľa nášho názoru činnosť projektu Konspiratori.sk nesie znaky nekalej obchodnej súťaže, keďže sú do projektu zapojené subjekty a osoby, ktoré sú spojené s konkurenčným prostredím. Ich činnosť je zameraná v prvom rade na poškodenie dobrého mena médií, členov ANM. Onálepkovanie a zneužitie postoja zdanlivo nezávislého arbitra, potom vedie cez nátlakové aktivity zainteresovaných osôb k vytláčaniu našich členov z reklamného trhu. Najnovšie sa sa snažia zapojením do antivírových a antispamových služieb dosiahnuť nemožnosť posielať odkazy na internetové linky.

    K stanovisku ANM pripájame aj stanovisko spoločnosti Sofian, ktoré súvisí s touto kauzou. Spoločnosť vydáva časopis Zem a Vek, ktorý je podľa projektu Konspiratori.sk označený konšpiračnou nálepkou. Toto zneužívajú aktivisti pri vytváraní tlaku na predajcov, aby dosiahli vyradenie časopisu z predaja. Projekt Konspiratori.sk teda slúži na zdôvodňovanie nepriateľských aktivít voči konkurencii na informačnom trhu.


    Rovnako ako v prípade kauzy Parlamentní listy vs. Konšpirátori, aj pre Zem a Vek platí podobná argumentácia. Projekt Konspiratori.sk bol založený skupinou médií na vytlačenie konkurentov z reklamného trhu, čiže na nekalú obchodnú súťaž. Ako dnes vidno, už nejde len o nekalú obchodnú súťaž, ale aj o blokovanie posielania zmienok cez poštu a sociálne siete, či dokonca vyraďovanie z predaja.

    Podľa posledných informácií k vyradenie Zem a Vek z predaja došlo v maloobchodnom reťazci Billa, Tesco sa začalo na podobný krok pripravovať. Reťazec Kaufland s poukázaním na slobodu slova sa tejto akcie odmietol zúčastniť

    Vzhľadom na to, že podľa nášho názoru ide o vážne narušenie slobody trhu a že je dôvod na podozrenie z kartelových dohôd za účelom poškodenia, resp. zničenia členov našej asociácie, budeme iniciovať právne kroky na obnovenie právneho stavu.

    Asociácia nezávislých médií je spoločná platforma médií rôzneho druhu a typu, ktoré sa združili v snahe o spoločný postup pri obhajobe inštitútu slobody slova a prejavu. Súčasťou združenia sú tak printové média ako Zem a Vek, internetové rádio Slobodný vysielač či webové portály ako sú Hlavné správy alebo Slobodný výber a ktoré spoločne zastupujú stovky tisíc pravidelných čitateľov a poslucháčov.

    Zdroj: Asociácia Nezávislých Médií

    0 0

    Dmitrij Jevstafjev k situaci a výhledu

    24.6.2018  Vesti FM, překlad Outsidermadia
    Překlad rozhlasového vystoupení Ditrije Jevstafjeva (1966) – politologa, arabisty, profesora Vysoké školy ekonomiky v Moskvě na stanici Vesti FM (rozhovor na videu začíná až na 39:50).


    To, co se teď děje, je živou ilustrací anekdoty, že v SSSR nám o socialismu lhali, zatímco o kapitalismu nám říkali pravdu… Nejzajímavější jsou dva momenty: Zaprvé – nakolik to všechno bylo křehké. Nám ukazovali krásnou budovu, která skutečně byla zvenčí přitažlivá, vypadala naprosto harmonicky a krásně, ale jakmile se jí dotkli, … jako když zajdete do letiště – a tam nic není… Totéž tady. Za fasádou přitažlivé EU se ukázalo tolik rozporů, tolik nedorozumění a konfliktů zametených pod koberec… Stačilo pouhých sedm let nikoli hospodářského poklesu, ale zpomalení tempa růstu na úrovni „kladné nuly“, aby se ukázalo, že se všichni vzájemně rádi nemají. Přitom dokonce v mezích jedné země ani nemohou být spolu v jedné místnosti.

    Vzpomeňte si na konec 80. a počátek 90. let, na nadšené řeči o evropské harmonii, o světle evropských hodnot, světle atlantických hodnot. Kde je světlo atlantických hodnot? Pokud bych před dvaceti lety někomu řekl, že prezident USA podepíše dokument s vůdcem Severní Koreje, ale nepodepíše s vůdci G-7, tak by mi nikdo nevěřil a všichni by se mi vysmáli – no a teď se podívejte, co se děje před našima očima. A hlavní je, že jde skutečně o otázku hodnot. Nám a vůbec celému světu prodávali určitý soubor „evropských hodnot“, údajně ekonomických. Ukazuje se ale, že speciálně ekonomického za nimi obzvlášť nic nebylo. Jednou z hlavních takových hodnot, kterou nám prodávali, bylo že Západ je triumfem sociálního státu, sociální péče, atd. Uběhlo dvacet let a ukázalo se, že princip sociálního státu jako dlouhodobý systém vztahů a ochrany obyvatelstva neutáhl nikdo. A to už vůbec neberu v úvahu, že když nám to vykládali, v USA bylo cokoli, jen ne sociální stát. „Evropský socialismus“ – který se potichu omezoval a dál omezuje, ale omlouvalo se to tím, že jde o přechodný stav, protože tam mají přece příslušné instituce. Myslím si, že dnes – poté, co napáchal náš Donald – nebude nikdo velmi dlouho slova typu „instituce“ ani vyslovovat, protože se ukázalo, že ony instituce jsou právě onou fasádou letištní budovy, za kterou nic není. Domnívám se, že dříve či později to, co proběhlo ve světové ekonomice za posledn rok a půl, se stát muselo – jistěže může jít o specifiku osobnosti, protože přece jen newyorský developer je newyorský developer a nic s tím nenaděláte.

    Řekněme si ale na rovinu, že celý systém, zvláště pak organizace světového obchodu, který vznikl někdy k roku 2012-14, byl naprosto neživotaschopný. Protože dovnitř těch cenových disproporcí vložili takové množství zájmů, že to prostě nebylo možné. A co bylo WTO? Vy se po léta soudíte, tedy nemáte po léta řešení vaší otázky a navíc, i jestliže je, tak jak ho budete implementovat? Vy se ponoříte do dalšího sporu. Postavte se na místo byznysmena, dokonce takového kapitalistického troglodyta: Jak bude plánovat svou činnost? Na rok dopředu? Spor s nejistým výsledkem, a potom se do vás pustí nějaká arbitráž, že podle rodinného práva z 18. století vám protistrana platit nemusí – co budete dělat dál? To je celá WTO. No a objevil se hrdina s klackem, který to vše boří.

    A druhý moment: Podívejte se jak málo vlastně je v procesech, které vidíme, ekonomiky. Je to skoro čistá politika. Vztahy USA s Čínou – to je snad ekonomika? Ne – je to politika. Je to vytvoření ohniska válečného napětí, je to rozvíjení a řízení potenciálního válečného konfliktu, je to vtahování čínského vedení do dialogu a poté z něj ždímání různých ústupků, právě prostřednictvím politického dialogu. Vždyť se podívejte – sotvaže se domluvili, neuběhly ani dva týdny a ukázalo se, že se vlastně domluvili o ničem, a už se zapojila i Indie se svými protiamerickými cly, takže tam je vůbec všecko znamenité. V souvislosti s rozpadem celého systému se jednotliví hráči snaží utrhnout svoje. Odtud tedy prosvítá podezření, že všechno to směřuje k setkání Trump-Putin, kde nejspíš bude Trump požadovat přinejmenším neutralitu Ruska ve vztahu k Číně. Protože americko-čínský konflikt hospodářské řešení nemá, budou ho chtít řešit politicky. A všimněte si zase, že v základech všeho, co dělají, leží politika – a to vojenská. Samozřejmě myslí i ekonomicky, protože Trump potřebuje prudký příliv zahraničních investic – tedy peněz neamerického původu. Protože tisknout peníze a půjčovat si tempem, kterým to dělá – to je do budoucna velmi nebezpečné.

    Podívejme se na Evropu. Ta působí dojmem, že tam vůbec o ekonomice mluví málokdo. Pořád dokola – naše společné hodnoty, naše společné hodnoty, hodnoty atlantismu, pojďte zachránit EU, tuto jedinečnou ekonomickou koncepci. Touto koncepcí je ale Evropa různých rychlostí – dvourychlostní, někteří říkají, že třírychlostní, ale já se domnívám, že kde jsou tři rychlosti, mohou být i čtyři … Protože Bulharsko s Rumunskem a Moldávií někam zařadit budou muset. Pobaltí, kde je málo lidí, lze do třetí rychlosti zařadit, ale jistě ne do první nebo druhé. To je o politice, protože EU neutáhla z hospodářských a politických důvodů svoji konsolidaci. Všecko bylo spočítáno na to, že tento systém bude požírat nové komponenty. Tento systém, jak se říká, „eurosocialismu“, se měl stále rozšiřovat, což je příznak kapitalismu. Bylo stále třeba někoho okrádat, obsazovat stále nová území. V momentě, kdy začali klopýtat, a já se domnívám, že poprvé to vcelku bylo u černomořských států, protože samozřejmě nadšení bylo velké, bylo třeba vyjasnit si, koho přijímáte, jaký stupeň degradace je např. v onom Bulharsku, které dokonce v sovětské době – z ekonomických důvodů – dvakrát žádalo o přijetí do svazku SSSR. Nikoli z politických, ale z ekonomických. Takže tento systém rozšiřování klopýtl a ukázalo se, že udržovat jednotu tohoto systému je velice složité. A jestliže není ekonomika, zůstává politika – a začaly řeči o našich znamenitých společných hodnotách, o svobodě, demokracii, atd.

    Poslechněte si Macrona. Přiznám se, že můj vztah k němu se poslední dobou zlepšil. Nicméně, zatímco u Merkelové příznaky ekonomiky jsou, u Macrona nejsou. Protože zřejmě chybí předmět, všichni stále mluví o politice. Mluví-li se o politice, mají samozřejmě na mysli nové hospodářské přerozdělení světa – to je zákon žánru. Nikdo ale o ekonomice nemluví – takže hospodářský systém, ve kterém jsme žili posledních 28 až 35 let, začínají odepisovat, a společně s ním i zákony, podle kterých se rozvíjel – tedy zákony investičního/spekulativního kapitalismu.

    Naskýtá se otázka, kým jsme my na tomto „svátku života“? Máme velmi dobrý příklad – Čínu. Je třeba uznat, že se čínské vedení drží docela dobře, ale dostalo se do velmi těžké situace, protože Čína a její vedení, když koncem 80. a počátkem 90. let vstupovali do strategického partnerství s USA, počítali s tím, že tento systém vydrží 50-60 let. Ale trhy skončily rychleji, vnitřní protiklady začaly růst mnohem rychleji, a čínské vedení stojí před nutností velmi vážného vnitřního manévru – možná i s velkými sociálními dopady. Chci upozornit, že jedním z důležitých manévrů čínského vedení je velmi široká veřejná vnitropartajní diskuse o hospodářských i politických otázkách. Jakmile ale skončí, řídí se Čína výhradně přijatým rozhodnutím v zájmu vnitřní konsolidace a efektivního působení na zahraničních trzích. To je jedno z poučení a předmět důležitého sledování i pro nás, protože – jak se domnívám – USA postupně ztrácí element systémovosti.

    Takže shrneme-li dosavadní: Zaprvé – systém globálního spekulativního kapitalizmu narazil na své hranice; zadruhé – uvnitř tohoto systému kompenzační mechanizmus sociálního státu neutáhl nikdo. Projekt sociálního státu tedy zůstává buď metaforou, projektem, anebo jen politickým heslem…

    Kdysi, v nějaké historicky složité době, jsem před nějakým otevřeným auditoriem prohlásil, že bychom měli věnovat pozornost nejen všelijakým inovacím, start-upům, všelijakým digitálním věcem, ale i průmyslu tzv. druhé modernizace. Protože hospodářský růst v našich podmínkách bude záležet na tom, jak se začleníme do modernizace rozvojových zemí, zvláště v jižním směru (uvedl jsem jako příklad Írán) – poté se kolem mě vytvořilo něco, co bych nazval zónou sociálního odcizení – stal jsem se hned jakousi bytostí podstatně nižšího řádu. Nicméně, podíváte-li se na to, co dělá Trump, tak to je obnovení průmyslu druhé modernizace v Americe v podmínkách obecné krize průmyslu inovace, všelijakých start-upů, a dokonce některých elementů digitální ekonomiky (ačkoli ta se tam rozvíjí, ale cosi ukazuje na krizi).

    A to je velmi zajímavý proces, který bude mít vážné důsledky sociální. Co je to „druhá modernizace“? To je dostatečná kvalita v sociální oblasti a mnohačetná pracovní místa. Přičemž nikoli místa pro „vejcohlavé“, ale pro obyčejné lidi, kteří žijí v obyčejném světě a jedí obyčejnou zmrzlinu a nepijí jen celerové smoothie. Rusko, stejně jako koneckonců USA, nemůže být ekonomikou smoothie. Bude ekonomikou pracantů a celá naše otázka spočívá v tom, jak naše úsilí, rozvoj průmyslu, naše výroba bude orientována na onu vrstvu lidí, které nazýváme pracanty a kteří jsou ve skutečnosti základem (i v USA a Německu) – a v tomto smyslu budeme v perspektivě konkurenty. Inovace – ať budou, ať nás vedou kupředu, ať ona digitální ekonomika nám vytváří nové servisní a především řídící procesy. My máme katastrofální problémy v komplexnosti řízení – tady nám samozřejmě digitální technologie pomohou. Na druhé straně slečna Elisabeth Holmes („Steve Jobs v sukni“) nám předvedla, jak snadno se tyto inovace a start-upy, zvláště stane-li se jejich téma ideologií, dají využít pro různé manipulace. Nikdy neuvěřím, že v Americe – zemi právníků, expertů a poradců – nikdo nepochopil a nezpozoroval – že je všecko, s prominutím, fikce. Protože nevšimnout si nákupu zařízení, analogických s tím, co údajně vyvíjela a vyrobeného jinými firmami… Elon Musk nakupuje na svoje auta akumulátory a další dvě třetiny dílů v Číně – to je geniální vynález – akumulátory z Číny, používá patenty a technologie vyřazené v USA i SSSR už v polovině 60. let jako neúčelné s hlediska ekonomického… Musk, Holmesová a jim podobní jsou součástí ideologie.

    A tím se vracíme k tomu, že ekonomika pozdního investičně-spekulativního kapitalismu je politikou ideologie. A jakmile s tím začínají být problémy – mírně řečeno – s běžnou likviditou, buď se zalévají penězi – což dělá náš znamenitý Donald, který sliboval snížení deficitu, ale technicky ho zvyšuje, nebo se začínají řeči o nějakých ideologických věcech, o hodnotách, atd. Já doufám, že se objeví člověk (doufám, že s ruským pasem), který se v globálním měřítku zeptá: „A kdeže to, mládenci, máte tu ekonomiku?“ A ona není… A brzy nebude vůbec, zůstane ve dvou-třech zemích – z okruhu: USA, Čína, Indie, Indonésie, doufám, že i Rusku. Možná, že to bude dokonce i Polsko, což by bylo zajímavé. Ale budou to země, kde bude dominovat průmysl tzv. druhé modernizace. Bude po ní poptávka, zejména s hlediska regionalizace různých ekonomických procesů a rozpadu stávajícího neefektivního systému světového obchodu. Budoucností naší země bude i řemeslo, ve velkém i v malém. Vzpomeňte si, o čem se mluvilo před 1,5 až 2 lety o ekonomice ve světě – o tom, že teď přijde čtvrtá průmyslová revoluce, roboti, jak bude všeobecná inovace, všeobecná komputerizace a digitalizace… Všimněte si, jak se změnila témata, o kterých mluvíme teď: Na čtvrtou průmyslovou revoluci si vzpomenou jen někteří a inovace je skoro nadávka. Otázka není v tomto – strukturu průmyslu bude nutné měnit. Obrovským sociálním problémem bude hledání nového místa člověka v novém systému průmyslu. S čím budou mít problém Číňané? V novém systému světového obchodu bude velmi málo místa pro globální fabriky, takže konkurence o statut globální fabriky bude obrovská. Myšlenka, že globální fabrikou bude jen Čína, narazí na hluboké nepochopení dalších zemí – například Indie. Rusku tato věc nehrozí, ale nesnímá to z nás nezbytnost přemýšlet o tom, jak bude vypadat sociální struktura u nás. Řešení spojené s otázkou sociálního státu u nás nelze oddělit od pochopení toho, jaká u nás bude sociální struktura. Jaká byla sociální struktura v SSSR, tomu rozumíme, a nic dobrého nadprodukce inteligence nepřinesla.

    Domnívám se, že je nutné se zamyslet nad sociální strukturou, sociálními institucemi a nad tím, jak to bude vypadat v podmínkách skutečné robotizace ekonomiky, která bude ve všech zemích nevyhnutelná. Klíčem k ekonomice nejsou ekonomické otázky. My se musíme podívat na sociální součást, na součást infrastrukturní, – to vše závisí na tom, čemu říkám sociokulturní součást – a z toho je nutné vyjít.


    Překlad: st.hroch

    0 0

    Jaroslav Bašta
    - rp -
    24.6.2018 PrvníZprávy
    Obávám se, že k základní charakteristice současné světové, evropské i české zahraniční politiky patří ztráta všech dosavadních jistot a mantinelů. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

    Velmi přesně se tyto negativní tendence dají dokumentovat na vývoji názorů amerického politologa Francise Fukuyamy. Ten v roce 1992 v euforii z pádu Železné opony a vzestupu liberálních myšlenek napsal svou nejslavnější knihu Konec dějin a poslední člověk, pojednávající o bezproblémové a světlé budoucnosti lidstva. Jeho optimismus mu nevydržel dlouho, takže již za tři roky poté své názory koriguje v dalším díle vydaném v češtině pod názvem Velký rozvrat.

    V roce 2014 vydává stať Amerika v rozkladu, ve které přichází se zajímavým pojmenováním současného stylu vládnutí – vetokracie. Popisuje tak základní rys současného systému, který se brání jakémukoliv pokusu o vylepšení své funkčnosti, dobře si vědom toho, že každou změnou budou ohroženy stávající pozice a vlivové sféry aktuálních držitelů moci. Nekonečný příběh sestavování české vlády po loňských parlamentních volbách dává Fukuyamově termínu poněkud pikantní příchuť.

    Historie však zná mnoho příkladů, v nichž zoufalá snaha o udržení systému a obhájení osobních pozic vedla ke katastrofám, ať již v podobě občanské války nebo k velkému ozbrojenému konfliktu. V tom druhém případě jednou z nejspolehlivějších cest, jak rozpoutat válečný požár, je odvádění pozornosti od vnitřních problémů k otázkám zahraniční politiky poukazem na vnějšího nepřítele. Nejnebezpečnějším způsobem, jak to provést, představuje spojení této agendy s poukazem na nevyřešené palčivé historické křivdy.

    V letošním roce jsme v rámci Evropské unie mohli zaznamenat dva případy takového odvádění pozornosti od palčivých problémů vnitřní politiky. V březnu britská premiérka Therese Mayová málem aktivovala článek 5 Severoatlantické smlouvy kvůli údajnému ruskému útoku otravným plynem v Salisbury. Po čtvrt roce se zdá, že verze o odvedení pozornosti od těžkostí a komplikací s procesem opuštění EU (Brexitem) může být více než pravděpodobná. Ale budiž, ve svých důsledcích to nakonec jen zhoršilo britsko – ruské vztahy, které v posledních dvaceti letech byly přinejmenším hodně napjaté.

    Vyjádření německé kancléřky Angely Merkelové, že pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy neexistovalo morální ani politické oprávnění zcela zřetelně patří ke stejnému typu destabilizujících výroků. Myslím si, že její motivace byla poněkud prvoplánová – dostala se do sporu o uprchlíky se svým ministrem vnitra Horstem Seehoferem z bavorské CSU, který chce stopnout migraci. Přirovnala poválečnou situaci k té dnešní, aby tím oslovila vyhnance, takto kmenové voliče CSU. Že tím zpochybnila mimo jiné také Česko – německou deklaraci z roku 1997 a vnesla nejistotu do vztahů se středoevropskými zeměmi, ji evidentně nijak netrápí.

    Přiznám se, že v tomto případě odvedení pozornosti od vnitřních problémů k zahraničně - politickým tématům mě děsí. Zpochybňuje konsenzus, kterého bylo v Evropě dosaženo ohledně výsledků Druhé světové války, otvírá a aktualizuje staré skutečné či domnělé historické křivdy. Když se to v průběhu posledních téměř třiceti let stalo v zemích bývalé Jugoslávie, na Kavkaze a naposledy na Ukrajině, pokaždé to skončilo občanskou válkou.

    Statistiky ukazují, že na to stačilo pouhých 5% mužské populace s kriminálními sklony. Obávám se, že migrační vlna v roce 2015 v Německu tuto specifickou kategorii obyvatel obohatila o muže s vojenským výcvikem a (občas) i válečnými zkušenostmi. Ti by mohli morální apely paní kancléřky pochopit po svém. Končí komentář Jaroslav Bašta.

    - - -






    Merkelová poklesla na příčku hloupého demagoga
    Kdyby Němci nevyvolali II. světovou válku, nebylo by ani února 1948

    0 0

    - kou -
    24.6.2018 TheStatesmanPrvníZprávy
    V den zahájení Mistrovství světa ve fotbalu proudů dosáhla protiruská propaganda západních médií svého vrcholu, konstatoval bývalý ministr zahraničních věcí Indie Krishnan Srinivasan.

    Podle něj se objekty „nestřídmé a neznalé“ kritiky staly naprosto všechny aspekty organizace šampionátu a ruské reality jako celku. Současně však Rusko projevuje úžasnou zdrženlivost, neboť si uvědomuje, že od západních médií nešlo nic jiného očekávat.

    15. června v den, kdy se mistrovství světa v Rusku zahájilo „barevným a elegantním“ ceremoniálem a ruský tým vyhrál nad Saúdskou Arábii 5: 0, dosáhl proud protiruské propagandy v západních médiích - především britských - svého vrcholu, uvedl na stránkách The Stateman bývalý indický ministr zahraničí Krishnan Srinivasan.

    Útlak práv LGBT, fotbaloví chuligáni, tvrdé metody policie, stejně jako „oblíbený politický mučedník na Západě,“ Alexej Navalnyj - všechny tyto problémy nekonečně nabobtnaly v britských médiích za podpory nemiřitelných s ruskou politikou lidí ve „vyhnanství“, jako Michail Chodorkovský.

    V souvislosti se zahájením šampionátu, BBC World Service shledala projev prezidenta Putin „příliš dlouhým“, zatímco další tisková média ho naopak označila za „milosrdně krátký“. Navzdory obrovskému množství fanoušků, kteří vytvořili slavnostní atmosféru v Moskvě, se média rozhodla zaměřit se na malý počet západních turistů a dát slovo dvěma Angličanům, kteří si stěžovali na ceny ubytování - 130 dolarů za pokoj. „Je zřejmé, že tito dva hrdinové neměli dlouhou dobu zkušenost s cenami v britských hotelích," poznamenal suše autor.

    Jak s lítost uvedly jedny noviny, „zastrašující přítomností ozbrojených vojáků a policie“ v ulicích Moskvě nebyla, ale „ozbrojená policie v civilu“ byla poslána k ochraně fanoušků během pouličních video zápasů šampionátu - i když při bližším čtení, vyšlo najevo, že řeč byla o Británii.

    Vystaven posměchu byl britský zpěvák Robbie Williams, který se učinil během svého projevu „neslušné gesto“ proti svým kritikům, i ruská letecká společnost „Aeroflot“. Neunikla tomuto ani operní zpěvačka Anna Netrebková, ani dirigent Valeruj Gergijev. A gratulace Vladimíra Putina ruskému týmu byly interpretovány jako „příkaz, aby to tak udržel".

    Noviny The Times publikovaly článek o rozdílné pozornosti médií, která byla věnována Světového poháru a situací syrských „rebelů“ v Idlibu, jichž údajně stovky zabilo ruské bombardování a syrská armáda. Autor článku, který podle Srinivasana, neměl ani ponětí o skutečné situaci v Sýrii, ani o mírovém procesu v Astaně, vyzval Putina, aby pracoval na vytvoření plného míru v Sýrii. Ve stejném vydání napsal další expert, Edward Lucas, „o zadržování ruské agrese ve východní Evropě".

    Stejný Lucas „s těžkým srdcem“ hlásil, že 58% Němců považuje Rusko za spolehlivého partnera a 43% zařadilo do stejné kategorie i Čínu. A pouze 14% důvěřuje Spojeným státům, a to i přes „ušlechtilé pokusy“ Washingtonu vyzbrojit Ukrajinu a blokovat projekt plynovodu „Nord Stream – 2“, „který bude exportovat na Západ ruský vliv, ne energii“.

    Na stránce World Services BBC se 17. června publikoval článek s názvem „Váš průvodce ruskými fotbalovými urážkami“ a patřící službě noviny ve stejný den informovaly čtenáře, že členové týmu Anglie byli instruováni, aby nevolali pokojovou službu v případě, že budou otráveni.

    Kromě toho, jak uvedl indický diplomat, britská média nebyla líná najít a dát slovo Rusům, kteří se staví proti Putinovi a jeho „nízkým hodnotám“. Podle nich hodnota a význam Světového poháru byly přehnané. V popisu Permu a Kazaně se zdůraznil převažující „duch svobody“, „liberálních hodnot ve společnosti, odvážné umělecké experimenty, svoboda, identita a radost“ jako výraz „duševní síly obyčejných lidí“. S uspokojením bylo poznamenáno, že „nikdo v tomto houfu se nezdál být tak ohromen událostmi mistrovství".

    Samozřejmě se to neobešlo bez nekonečných připomínek otravy dvou ruských občanů nervově-paralytickou látkou ve Velké Británii, a to navzdory skutečnosti, že okolnosti otravy vypadají „mimořádně pochybně a pro většinu světa jsou nepřesvědčivé“.

    Na stránkách bulvárního The Sun se „nevyhnutelně“ objevilo prohlášení britského ministra zahraničí Borise Johnsona – který předtím srovnal Světový pohár v Rusku s olympijskými hrami v roce 1936 -, že prestiž Vladimira Putina je „pod palbou“, protože „nikdo z nás nemůže plně ignorovat realitu ruského chování v Evropě a na celém světě". A časopis The New Statesman usoudil, že je Rusko „nejhorší hostitel Světového poháru ze všech možných".

    S ohledem na objemy „nadměrné a neznalé kritiky“ proti Rusku na straně západních médií, je zarážející, že většina „nezápadního světa“, jakož i některých politických stran na Západě, považují Rusko za „cenného přítele“, uvedl diplomat.

    „Takové postoje a předsudky ze strany britských médií a jim podobných, činí svět méně bezpečný a náchylný ke konfrontaci," poukázal autor. Nicméně, nemá cenu se spoléhat, že jejich pozornost bude zaměřena na fotbal a nic víc, konstatoval Srinivasan.

    Pokud jde o Rusy, projevují neuvěřitelnou trpělivost. Pravděpodobně věděli, jaký druh nepřátelství na ně čeká, a posílili svoji „tlustou kůži". „Vědí, že od Evropanů, Američanů a jejich četných výlevů nemohli čekat nic jiného," uzavřel autor.

    - - -

older | 1 | .... | 590 | 591 | (Page 592) | 593 | 594 | .... | 668 | newer