[12] K 1.1. 1946 ČSR uplatňovala reparační nároky ve výši 347 miliard korun. [Za války byla řada našich velkých podniků nucena dodávat Německu, při čemž mnoho účtů zůstalo nezaplaceno. Celkem máme takto za říši 9 a půl miliardy pohledávek, které mají být uhrazeny až z reparačních platů. Jelikož postižené firmy jsou namnoze samy dlužny za dílčí dodávky surovin či polotovarů a jsou nyní žalovány, schválí parlament v nejbližší době zákon stanovící, aby tyto žaloby nebyly zatím projednávány. Zatím osnovu zpracoval včera výbor právní. (–jj- [Praha, 18. června]: 9 a půl miliardy dubiosních pohledávek. Zákon, aby nemohly být vymáhány. Osvobozený našinec 19.6.1947, s. 4) [ČSR bylo ze strany Německa vyplaceno 230,1 mil. Kčs]. Podle zprávy nejvyššího účetního kontrolního úřadu o výsledcích státního hospodaření za r. 1939-1945 činily výdaje 37 miliard, příjmy 22 miliard. Z hlediska oblastního tento 15 miliardový schodek se rozděluje mezi české země ve výši 27,1% a na Slovensko ve výši 52,9% [?]. (Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948-1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s.297). Podle téhož zdroje ceny od r. 1937 stouply o 328%, životní náklady o 320%. Národní důchod pak měl dosahovat výše 2969 milionů dolarů, státní dluh 169 milionů dolarů (2182 dolarů na obyvatele). Plán státního finančního hospodářství na tento rok není příliš potěšující. 73 miliard státních výdajů, k tomu ještě výdaje samosprávy a investice dvouletky v rozpočtu nezahrnuté, celkem asi 100 miliard Kč, a to bylo ještě 44 miliard seškrtáno! Jak si pak ovšem představují vzestup životní úrovně lidu, odhaduje-li se hodnota celkového národního produktu pro rozpočtový rok 1947 na nějakých 160 miliard Kč, tak to je záhadou i nejloyálnějšímu optimistovi. Ve srovnání s rokem 1938, kdy bylo na našem státním území na 15 miliónů obyvatel, máme dnes při 11 milionech o 110 000 veřejných zaměstnanců více. (Miroslav Švestka: Kde spořít? Osvobozený našinec 9.1. 1947 (č.7, úvodník)
Zemědělec před válkou koupil za 1 q pšenice 3 páry bot od Tomáše Bati, dnes v ČSR nekoupí zemědělec za 1 q pšenice ani 1 pár bot ve znárodněném podniku, který je anebo má býti pod kontrolou lidu. Zemědělec ještě teď 19krát dráže prodává a 28krát dráže nakupuje než v r. 1919. ([Posl. Ing.] R. Sochorec: Zemědělci rozhodnou, jak to s nimi dopadne. Osvobozený našinec 11. 1.1947, s.5. Rentabilitu výroby vepřového masa může zajistit jen cena 36 Kčs/kg živé váhy v článku ([poslanec Ing.] Rostislav Sochorec Snižte ceny živočišných výrobků – a zhroutí se dvouletka 7. února 1947, s.5.) Spotřebitelská cena vepřového se pohybovala mezi 64 až 92 Kčs za kilogram.
„Společnost pro mezinárodní politiku“, neoficiální, ale vlivná studijní skupina praví ve své zprávě o Československu, že musí přesvědčit Spojené státy a západní Evropu, že jeho „cesta k socialismu“ je jeho vlastní cestou, a nikoliv zřízením podle ruských zvyklostí. Paní Winifred Seidelová v této zprávě píše o československé industrializaci, že mají-li se naděje kladené ve dvouletý plán splniti, musí tato země udržovat těsné styky s Ruskem, avšak současně obdržet průmyslové dodávky od velmocí západních. Zda-li se to podaří, závisí „na schopnosti československé vlády přesvědčit západní mocnosti, že nastoupená cesta k socialismu byla určena československou tradicí spíše než napodobením ruských zkušeností“. Píše dále, že výsledky znárodnění průmyslu jsou zčásti mařeny soutěží a též „neznalostí“ některých politických“ ředitelů. (Washingston, UP: ČSR musí přesvědčit svět o vlastní cestě. Výsledky znárodnění průmyslu jsou prý mařeny soutěží a neznalostí. Osvobozený našinec 19.2.1947)
Na ceny potravin se doplácelo v roce 1945 500 až 600 milionů, neboť výrobní náklady se zvětšily a ceny zůstaly na stejné výši. Spolu s doplatkem na uhlí to dělalo pro státní pokladnu 10 miliard ročně. Co se týče cenového indexu, nejsme prý daleko od Velké Británie, či USA, jsme na tom hůře než v Dánsku nebo dokonce v Norsku, ale lépe než ve Švédsku! Naše drahota však není závadou při vývozu, který je schopen konkurence a který dík jí vykazuje aktivum 4 miliardy. Životní potřeby zdražily trojnásobně, cigarety jsou však desetkrát dražší než před válkou a drahotou cigaret platíme levnější chléb. Ve mzdách jsme nad trojnásobkem tím spíše, že byla provedena různá sociální zlepšení, mezi něž na první místo nutno počítati přídavky na děti. Hodinové mzdy jsou asi čtyřnásobné proti předválečným. Od února loňského roku mzdy ještě stouply, a to asi o 22 procent., takže průměrná mzda dělníka je dnes 2.242 Kč, úředníka 3646 Kčs. V cenách výrobků se mzdy podílí asi jednou čtvrtinou. Je to bohužel o 4 procent méně než v loňském roce, ale vývoj není znepokojivý. Značnou část pozornosti věnoval Dr. Mauer nadměrným ziskům a pravil, že cenový úřad, ačkoliv má jen 280 zaměstnanců, šel ve své cenové regulaci nejdál na celém světě, ale přesto nemůže zachytit či kontrolovat každý ze 17.000 průmyslových, 176 000 řemeslných a 134.000 jiných podniků. Kde jde o věc kvality či důvěry a poctivosti, tam končí možnost NUC a začíná činnost policie. Byla sice vydána vyhláška, že podniky mající nadměrné zisky, musí snížit ceny, ale úspěch byl pranepatrný. Mnohde jde však o zisky ze zhodnocení zásob, které NUC povolil, aby hlavně velkým a národním podnikům pomohl. V jednom sektoru jde o miliardy, v druhém o sta milionů, které mají být použity na investice a situace nedobytných pohledávek. Je jisté, že tyto peníze jsou částí položky 31 miliard nových vkladů, které jsou na knížkách a kontech peněžních ústavů. Zde jsou ovšem také zisky s nadsazených cen, ale postihnout je není dost dobře možné. Vklady ve výši 31 miliardy nejsou však samy o sobě ničím zlým či nebezpečným nebo zvláštním, neboť i před válkou, a to v době normální, jsme neustále zaznamenávali 15 miliard vkladů. Proč jsou dnes vysoké ceny? Na to jsme slyšeli od Dr. Mauera několik odpovědí. Výnos daní byl větší o 10 miliard než se čekalo, rozpočet je o 50 proc. vyšší než před válkou při menší výrobě, sociální opatření jsou větší a dražší, máme delší dovolené a zaměstnavatelé nevyvažují vážných důsledků při absencích zaměstnanců ze strachu, že by byli obviněni z asociálnosti. Kromě toho produktivita je menší, neboť ubylo 216 000 manuálních pracovníků a přibylo 114.000 úředníků v soukromých a 110.000 úředníků ve veřejných službách. To vše musí hospodářství zaplatit v cenách. Zlevňovací kampaň, která již brzy začne, bude se opírat zčásti o postižení nadměrných zisků všude, kde to půjde, ale bude také znamenat zatížení státní pokladny a hospodářství vůbec. Před ukončením dvouletého plánu není možné počítat, že v hornictví vyrovnáme ztráty, nebo že bychom dokonce mohli vybírat daň z uhlí, naopak, že hodláme od 1. března platit dolům na výpomoci na vyrovnání schodků. (Drahotou cigaret vykupujeme levnější chléb. Proč jsou dnes vysoké ceny. – Zlevňovací kampaň bude též znamenat zatížení státní pokladny a hospodářství vůbec. Předseda NUC Dr. Mauer o cenách. Osvobozený našinec 12. 3. (č.60), s. 2
Proč jsou národní podniky pasivní. Mají o 35 procent úředníků víc než podniky soukromé. Neodborní a bezhlaví lidé v čele a odborníci na podřízených místech. Rozpočtový výbor UNS žádá o zprávu ještě také min. sociální péče. Lidovec prof. Klímek: Jdeme na kořen věci. Tamtéž, s.2.
Ve Spojených státech bylo před válkou 27 milionů motorových vozidel, takže jedno připadalo na čtyři obyvatele. V Anglii připadalo auto na dvacet lidí, ve Francii, Holandsku a Švýcarsku na sedmnáct. U nás jsme měli 200.000 motorových aut čili pro 75 lidí jedno. Minor stojí továrnu 98.000 Kč, Škoda 94.000 Kč, Tatra 57b 97.000 Kč. I když tyto vozy vyvážíme do Švýcar, Švédska a Belgie za 50.000 až 60.000 Kč, budeme již v druhé polovině roku drazí a vývoz ustane. Komu prodáme auta, jichž ve dvouletce máme vyrobit 40.000? Za benzín platíme 12 Kč. V Turecku stojí 5,45, v Belgii 5,22, v Holandsku 3,80, ve Francii 3,38, ve Švédsku 5,74, v Dánsku 6,25 a ve Spojených státech 2 Kč. Dovezený benzín nás stojí 2,60 Kč, s poplatky to dělá 4 Kč, s tříkorunovou daní 7. Kč. Pět Kč doplácíme na výrobu syntetického benzínu ve Stalinových závodech, Jsme posledním státem na světě, který vyrábí umělý benzín. (Ani jedno auto jsme neprodali se ziskem. Komu prodáme 40 000 aut, když v cizině jsou drahé za polovinu výrobní ceny? Máme nejdražší benzín, pneumatiky a správkárny na světě. Kdybychom vyvezli uhlí ze Stalinových závodů, dovezeme dvojnásobek vyrobeného benzínu (Tamtéž, s. 5)
Republika všeobecně zchudla, co se týče jmění, pokles kupní síly, nedostatek surovin. Cizina bude vždy schopná v důsledku technicko-ekonomického pokroku vyráběti daleko laciněji nežli my, zvláště když převážná část našeho průmyslu jest zastaralá a bude třeba provést nedozírné investice, aby byl vůbec soutěže schopný výkonem a cenou. Světová produkční kapacita na západě bude jisté také uplatňovati v důsledku své velké výrobnosti svůj mocensko-politický vliv. O jeho důsledcích nevíme zatím nic více nežli to, že určují, respektive budou spoluurčovati hospodářské osudy nastávající doby. Nastává pro nás období velkého strádání a vypětí sil. Bude jen záležeti na nás všech bez rozdílu politického přesvědčení nebo stavovské roztříštěnosti, zda se zavčas probudíme z velké zaseté nevraživosti a počneme „makat“, ale skutečně poctivě a svědomitě všude tam, kde nám naše země naskytá prvotní možnost k práci, a tj. předně v našem zemědělském sektoru a pak i v průmyslovém. (Ing. R. Kunze. Předpoklady exportu. Osvobozený našinec 18.2.1947, č.41, úvodník)
Má-li dvouletka mít v zemědělství úspěch, musí se jí dát, co jí patří. Lidi k práci a náležitou odměnu za práci. V zemědělských cenách jsme už tak daleko, že metrák pšenice stojí právě tolik jako pět hodin práce kvalifikovaného slévačského dělníka. Přiveďte rolníka, který vyrobí metrák pšenice za pět hodin práce a přestaneme tvrdit, že Durišové nepatří do vlády a Koťátkové do ministerstva. ( J.P, Zemědělci a dvouletka Osvobozený našinec 19.2. 1947, č.42, úvodník).
Byt za 180 nebo 300 tisíc Kč, Největší zdražení nezaznamenala lidská práce, nýbrž surovina, o níž dřív nebylo nouze: dřevo V Praze bydlí plná třetina lidí v bytech o jedné místnosti, tj. v pokoji, kde se vaří, spí, děti dělají úkoly apod. Stavební náklady jsou neúměrně vyšší oproti minulým letům. Krychlový metr zdiva stojí téměř 1.000 Kč, zatím co dříve stál 130 až 160 Kč. Práce sklenářská je čtyřikrát dražší, klempířská osmkrát, kanalisační čtyřikrát až pětkrát. Je to dříví, které zdražilo v některých druzích téměř až o 2.000 procent! Kulatina stála 150-160 Kč, dnes stojí 2.600 Kčs a více. Řezivo 220 až 250, dnes 1.100 Kčs. Prkna 250 až 300, dnes 1.300 Kčs. (Osvobozený našinec 11.3.1947, s.5)
Rozbor důsledků přímých cenových intervencí do výroby ve výši 6 miliard (B.P. (K cenovému problému. Osvobozený našinec 15.4. 1947 [úvodník])
V dalším mluvil Gottwald o cenách zemědělských výrobků. Uznal, že dříve zemědělec mohl koupit za cenu metráku obilí tři páry bot, kdežto nyní pouze jeden. Ale zemědělci prý musí uznati, že suroviny na obuv kupujeme až pětkrát dráže než dřív. To je ovšem pravda, ale to nic nemění na situaci zemědělců. Také oni vyrábějí mnohem dráže než Baťa a přece je velká disparita mezi jejich a průmyslovými výrobky. Také srovnání mezi dřívější a nynější cenou řepy velmi pokulhává, i když předseda Gottwald pravil že je pětkrát vyšší než jednu dobu před válkou. To je pravda. Jenže zapomněl dodati, že jsme cukr vyváželi 50-60 Kčs , což byl asi pětinásobek ceny řepy, kdežto nyní vyvážíme za 800-900 Kčs, což je patnáctinásobek nynější ceny, takže tu vydělává na práci zemědělce někdo zcela jiný daleko více než před válkou. (Komunistická strana a zemědělci. Kl. Gottwald přijel do Olomouce zachraňovat posici. Zcela neuspokojující výklad. Tamtéž, s.2.) Pro ilustraci: Zatímco v r. 1938 průměrný hektarový výnos cukrové řepy činil 295,3 metrických centů, tak v r. 1944 klesl na 216 metrických centů (Štolleová, Barbara. Pod kuratelou Německé říše, Praha: Univerzita Karlova 214, s. 260), tak pro rok 1950 byl plánem stanoven cíl dosáhnout 269,5 q na hektar ((Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948-1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 771), tak ve špatném roce 2016 průměrný hektarový výnos cukrové řepyčinil 60,94 tuny z hektaru.
Praha 14. dubna – Naší stavební dvouletce se staví v cestu dvě těžko překonatelné překážky: nedostatek pracovních sil a materiálu. Jen v Čechách a v zemi Moravskoslezské bude nutno získat 70.000 pracovních sil. V celé republice pak chybí ke splnění dvouletky podle odhadu asi 220 miliónů cihel. (35.000 veřejných zaměstnanců do stavebnictví? Ke stavbě potřebujeme lidí a materiál. Tamtéž, s.4).
Šest procent státních zaměstnanců do zemědělství. Palackého universita první na pomoc našim lesům. Osvobozený našinec 18.4. 1947, s. 4.
Největší prostějovské konfekční závody Rolný, Nehera, Sborowitz a Silesia byly znárodněny a sloučeny v jeden celek – oděvní průmysl. Ostatní firmy, pokud zůstaly v soukromých rukou, jsou v situaci poněkud nevyjasněné a stěžují si na nedostatek přízně vládnoucích a rozhodujících míst, ať se jedná o příděl materiálu či možnosti dalšího rozvoje. Je sice pravdou, že vzniklo nadměrné množství konfekcí po minulé válce. Zkušenost však říká, že není třeba umělých zásahů, které vyvolávají jen zbytečné trpkosti a nechuť. Všichni narážejí na jednu velkou potíž, že naše hotové výrobky konfekční jsou mnohde příliš drahé. Jinde se vyrábí mnohem levněji a již dnes jsme postaveni před otázku: buď se přizpůsobiti, anebo prohrát své posice na světovém trhu. (Naše oděvy jsou na světovém trhu drahé. Potřeba zdravé konkurence národních a soukromých podniků a svoboda podnikání. Osvobozený našinec 18.4. 1947, s. 4)
V parlamentní rozpravě komunista Janouš chválil hospodářství strakonické Zbrojovky, protože na výrobu motocyklu je dnes zapotřebí jen 80 hodin, zatímco ještě v loňském roce se pracovalo 125 hodin na jednom kuse. Až docílíme 65 hodin, budeme bez světě bez konkurence. (Osvobozený našinec 24. 4. s.1 (č. 96))
Při snížení cen životních potřeb se před měsícem „svezl“ také plynový olej pro zemědělce a petrolej, kteréžto látky byly zlevněny o 3-4 Kčs na 1 litr. Jak nyní sdělil ministr průmyslu Laušman a ministr zemědělství Ďuriš ve sněmovně a ve zvláštní odpovědi lidovým poslancům, bylo snížení provedeno s přihlédnutím k jejich interpelaci, podané začátkem roku. V tichu dokázali tak lidovci pro zemědělce více než jiní s halasem. (Lidoví poslanci vymohli zemědělcům snížení cen pohonných látek. Zajímává odpověď ministra průmyslu a ministra zemědělství na interpelaci lidových poslanců.Osvobozený našinec 30.4.1947, s. 2)
Československá delegace na mezinárodní dřevařské konferenci v Mariánských Lázních požádala o poskytnutí zahraničních úvěrů, aby čs. dřevařský průmysl mohl nakoupiti moderní strojní zařízení. Naše delegace požádá OSN pro zemědělství a výrobu, aby poskytnutí úvěru Československu doporučila. (Čs. dřevařský průmysl žádá o zahraniční úvěry. Osvobozený našinec 4.5. 1947 (č.104), s.2)
Londýn, llst. Na oslavách 2 výročí osvobození Československa v Londýně prohlásil parlamentní podtajemník stát. ministra Mac Neile Davies, že v rámci plánu o dovozu ze zemí válkou postižených sjedná Británie s ČSR dohodu o dovozu zboží v hodnotě několika milionů liber, které bude dovezeno v příštích 12 měsících. Dovoz bude rozšířen na mnoho odvětví. Dovozu důležitých druhů zboží, jako např. dřeva, je největší překážkou cena. Československé ceny jsou příliš vysoké. Snížení by znamenalo zvýšení obchodního styku. (Naše ceny jsou stále příliš vysoké. Osvobozený našinec 8.5 (č.107))
Londýn – ČTK. Vičánek pravil, že Československo potřebuje finanční pomoci ze zahraničí. Jistou pomoc již obdrželo od Britannie a od jiných zemí, a americká půjčka byla na cestě, ale byla v poslední minutě odvolána z neznámých příčin. O Trumanově půjčce Řecku prohlásil, že my bychom takovou pomoc odmítli, neboť by omezovala naši suverenitu. V létě budeme jist maso z konserv. Není možno dovézt obilí ani maso ani tuky – dávky masa asi neklesnou po 1.500 g. (Československo a půjčky ze zahraničí. Poslanec Vičánek promluvil na tiskové konferenci v Londýně. Osvobozený našinec 9.5., s. 1 (č. 108) s.2)
Zemědělci při nízkých cenách pšenice a nedostatku krmiv prý pšenici skrmují. Nutno dodat Slovensku 3500 vagónů žita a 851 vagonů osiva. V jednání o dovoz ze zahraničí jsme byli neúspěšní a zatím máme zápornou odpověď z USA, Kanady, Argentiny a Brazílie. Také chybí 40 000 dojnic.
Dr. Jan Kubelík, generální ředitel PVV po svém návratu z USA sdělil novinářům, že obchod jako vždy zůstal zrcadlem hospodářské situace. Zatímco podzim byl ve znamení hladu po zboží, tak jaro znamená nejen u nás, ale také pro celý svět normální obchod. V Americe jsou plné sklady ledniček a radiopřijímačů, které nikdo nechce. S hlediska oboru gumárenského a obuvního je Amerika soběstačná v levném zboží, ale čeká prý na naší přepychovou obuv. SSSR nechce naše boty, neboť věnuje vše na průmysl. Generální ředitel nár. podniku Textil Ing. Adámek v SSSR nedokázal zajistit dodávku lnu kvůli neúrodě a vyjednal jen polovinu loňské dodávky bavlny, protože vzrostla poptávka ostatních slovanských států. Problém je také v zastaralém zařízení našich továren. Podle zprávy ředitele těžkého průmyslu Ing Fabingera v tomto oboru jsme stále nejlevnější a při tom stejně dobří jako jiní. Můžeme čekat trvalý odbyt. Kdybychom továrny nepostavili, postaví je jiní. Za nynějšího stavu věcí není možné na trvalo udržovat výrobu aut. Děláme tak již jen z vojenských důvodů. Jinak by bylo lépe ji vůbec zastavit, neboť máme pětkrát horší výrobní podmínky než jinde, Ameriku v to nepočítajíc. Keramika podle generálního ředitele Dr. Charváta je na 80 procentech předválečné výroby a trpí nedostatkem pracovních sil. Prodali jsme, co jsme mohli. Snížení cen uškodilo veletrhu i našemu mezinárodnímu obchodu, neboť zahraniční kupci protestovali, že mají platit vyšší ceny než domácí trh. (Počítá se se zastavením výroby aut. Rozmluva s generálními řediteli našich znárodněných podniků. Těžký průmysl má zajištěné trhy; je levnější a stejně dobrý jako cizí. – Amerika čeká na naší přepychovou obuv – Z SSSR dostaneme letos jen polovin vlny a bavlny – Mechanisace v textilu USA 90 proc., SSSR 60 proc, my 3 proc. – Postavíme ještě jeden veletržní palác Osvobozený našinec 10. 5. 1947, s.1 (čtvrtek, č.109)
Mezi 15. a 20. květnem má dojíti k uzavření dolů na železnou rudu v okrese šternberském. Náš list přinesl již obsáhlou zprávu, kde bylo číselně prokázáno, že šternberská ruda je mnohem lacinější než ruda slovenská a co do kvality je při nejmenším stejně hodnotná. Po osvobození byly doly znovuzřízeny miliónovými investicemi, kterých nebylo dosud plně využito a Vítkovice měly v úmyslu v nejbližší době doly dále zdokonalovat, což je nejlepším důkazem, že šternberská ruda jim vyhovovala. Ve Stráži lidu bylo však uveřejněno tvrzení, že vyšší státní zájmy vyžadují, aby šternberské doly byly zrušeny. Moudře či chytře však bylo zamlčeno, které jsou ty „vyšší státní zájmy“ Naše mínění je, že nemůže býti vyšším státním zájmem, aby byly rušeny doly, které teprve nedávno pohltily miliony na nová zařízení, doly, které prosperují, doly, které dodávají lacinější rudu stejně kvalitní než vzdálené doly slovenské, nemůže býti vyšším státním zájmem dovážeti rudu zdaleka a zatěžovati naše dráhy dalekou dopravou, když je možno rudu dodávati z blízka. Nemůže býti také vyšším státním zájmem dovážeti špatnou rudu z dalekého zahraničí, vyjímaje rudu švédskou. A jde-li v tomto případě o vyšší státní zájmy, pak národ m právo vědět, které zájmy to jsou. Z 380 horníků šternberských dolů, kteří se původně bránili zrušení dolů, polovina se již vyslovila pro vystěhování. Byli pro to již patrně zpracováni. Zdali se však těmto horníkům řeklo, že v uranových dolech jáchymovských budou velmi zle ohroženi na zdraví a že musí počítat, že jejich život bude o několik let kratší? Víme, že do těch dolů musí také někdo jít, ale těm, které tam posíláme, musíme vše upřímně říci, aby věděli, do čeho jdou. Druhá polovina dělnictva má být zaměstnána prozatím při demontáži důlního zařízení, v Chronotechně a 70 jich má jíti do zemědělství a stavebnictví. Proč mají jíti horníci do stavebnictví, když máme horníků málo a v úřadech dosud sedí skoro třicet tisíc zedníků, tesařů a betonářů? Je to také rozumné, teprve nedávno osídlený kraj zase vylidňovati? Ti lidé se již v nových domovech zařídili a nyní se mají stěhovat zase jinam. To všechno je ztráta času, peněz a také mravních hodnot Takové bezplánování nikoho nemůže uspokojit a nikoho nenadchne k usilovnější práci. To je špatná služba dvouletému plánu. (-bon-. Proč mají být zrušeny doly na železnou rudu na Štenbersku. Osvobozený našinec 11. 5. 1947, s.1 (neděle, č. 110), s.5
Nově zřizovaný fond národního hospodářství má míti hlavně za úkol likvidační náhrady bývalým majitelům za znárodněné podniky, a to tak, že vydá státem zaručené cenné papíry, které budou samozřejmě umořovány a amortisovány z výše jmenovaného vyrovnávacího účtu. (Ing. R. Kunze. Oddlužení průmyslu. Osvobozený našinec 13. května 1947, č. 111 (úvodník)
935.000 m látek prodáno na černo [Prodeje na černo se týkali Slovenska (závody Žilina, Trenčín), 60 trestních šetření, hrozí kromě výše uvedené také trest jednoročního vězení v pracovním táboře]. Ministr průmyslu: Šetřit, jinak se nám zhroutí vše. Tresty nemohly být vyšší než pokuta půl milionů korun. – Příčina katastrofy na dole Kohinor se prý nedá zjistit, ale jsou známá provinění proti báňským předpisům.- Politické důvody brzdí jmenování představenstev 201 národních podniků. – Stížnosti na vyvážené zboží nejsou prý četnější než před válkou [Z USA nebyl vrácen jediný motocykl.]. (Osvobozený našinec 5.6. 1947, č. 130, s.1, uprostřed nahoře).
Jak velký je vlastně vnitřní dluh, pokud revizní orgány shledávají, že hospodaření v podniku je řádné, i když tento nezaplatil 3 miliony na daních. A zdali tedy v tom případě bude půjčka 45 miliard korun stačit na úhradu schodku národních podniků. „Nepůjde věčně opakovat starou výmluvu, že náš průmysl byl okupanty rozvrácen. Lid a národ už dávno zajímá otázka aspoň trochu řádného ošacení a až nyní se dozvídáme z úst samého ministra průmyslu, že 935 tisíc metrů látky bylo prodáno na černo. (mimochodem tak dvoje trenýrky pro jednoho obyvatele – pozn. J.Ř.) Jestliže předseda vlády a předseda KSČ říká, že žijeme u nás poměrně nejlépe ze všech států, má sice pravdu, ale pravdu dočasnou, poněvadž je nebezpečí, že po tomto předčasném luxusu bude následovat opak. Máme Národní frontu, a vše, co bylo vykonáno, bylo vykonáno společnou prací vlády NF. Kdo si však přečetl nejnovější plakát KSČ s nápisem „Suďte sami!“, musí dojít k závěru, že u nás NF existuje jenom na papíře, jinak všechno udělali jen komunisté, a kdyby jim byl národ svěřil důvěru naprosto většinovou, byli bychom ještě dále. Komunisté získali 40 procent hlasů, a chceš-li si polepšit, jdi s nimi, aby měli naprostou většinu. (Václav Černý. Posuďte sami! Osvobozený našinec 12.6.1947, č. 135, úvodník,)
900 000 osob je odkázáno na příjem ze státní pokladny. Zatímco v roce 1934 připadal jeden veřejný zaměstnanec na 36 osob, dnes musí jej uživit 22 poplatníků. Státní úřady již před válkou přeplněny. V letech 1934-1938 přibylo 58 000 státních zaměstnanců (Osvobozený našinec 15.května 1947, č.138, s. 4)
Z Čech nedovolený vývoz textilií a cukru, Ze Slovenska maso, tuky, ovoce a mouka. Vše zabaveno, dále cigarety, sardinky a káva. (Hospodářská kontrola na slovenském pomezí Osvobozený našinec 14.6. 1947, č.137, s.4).
Motocykly zatím jen do zahraničí. Osvobozený našinec 14.6. 1947, č.137, s.4.
Velká továrna v Šumpersku, která vyráběla motorové ventily, bude přemístěna na Slovensko. Strojní zařízení, celkem 50 vagonů, bude počínaje příštím týdnem odváženo do Myjavy, kde bude umístěno v nové moderní hale. Závody, jejichž výroba je z 50 procent určena pro export, budou zaměstnávat na 500 dělníků. (– zas –: Další průmyslový podnik na Slovensko. Osvobozený našinec 15.května 1947, č.138, s.2)
V obci Rataje u Olomouce byli u tamních rolníků zaměstnáni dva němečtí váleční zajatci, 41letý A. Reusch z Heilbrunnu a 42letý K. Ziegler z Drážďán. V těchto dnech oba od svých zaměstnavatelů utekli. Byli oděni v zelené uniformy. (Němcům se u nás nechce pracovat. Osvobozený našinec 17.6.1947, č. 139, úterý)
Musíme se snažit, abychom vnitřními rozpory nezjitřili mezinárodní hladinu a nepřilévali oleje do ohně. Při obědě upozornil předseda ZNV Ing. Chamrad ministra na to, že na Ostravsku na území, které tvoří jen 4,6% území republiky, se vyrábí 46% všech průmyslových výrobků. (Ministr Dr. A. Procházka ve Slezsku a na Ostravsku. Přispějeme k uklidnění světové situace svou konsolidací. Osvobozený našinec 17.6.1947, č. 139, úterý, s.1)
Sucha na Olomoucku znemožnila osevní plán. Olejniny zcela vyhynuly – 40 proc. ozimů nahrazeno jařinami – Ve výrobě živočišné jen u dobytka vepřového plán překročen (Osvobozený našinec 18.6.1947, č.140, s.1)
Národní podnik TESLA hlásí, že výroba v oboru rozhlasových přijímačů se tak slibně vyvíjí, že v krátké době dojde pravděpodobně ke zrušení dosavadního poukazového řízení při koupi přijímačů. Tato zpráva bude jistě s radostí uvítána všemi zájemci o radio. (– tst.m: Brzy volné přijímače. Osvobozený našinec 18.6.1947, č.140, s.2)
Reklamní oznámení: Rozhlasové přijímače dodáváme již opět volně v Radiocentrum Olomouc (Osvobozený našinec18.6.1947 (č. 140) poslední strana)
V úterý odjede komise plavebního odboru pověřenectva dopravy do Maďarska, kde převezme tři motorové čluny, které má Maďarsko dodat jako součást reparací. Motorový člun „Zobor“, převzatý od Maďarska před měsícem, je už v provozu a koná na Dunaji velmi dobré služby. (Z Maďarska obdržíme tři motorové čluny. Osvobozený našinec 19. 6. 1947, č.141, čtvrtek, s.2)
V úterní schůzi rady ZNV moravskoslezského byly 63 městům a obcím povoleny výpůjčky na stavbu škol, stavby a opravy chudobinců, na elekrisaci, vodovody a jiné investice. Rada projevila souhlas s přidělením zámku v Krakovci, okres Litovel, sokolské župě v Prostějově. Podle zpráv zásobovacího referenta je zásobování pšeničnou a žitnou moukou do žní zajištěno. Zlepšila se také situace v zásobování masem zvýšenou nabídkou. Ze severských států bylo dovozeno asi 147.000 kg mořských ryb a 709.000 krabiček rybích konserv, převážně sardinek. Příjem mléka v mlékárnách se zvýšil jen o jedno procento a prozatím nelze očekávat vzestup, protože je nedostatek zeleného krmiva. Pro nedostatek sýrů byl povolen dovoz většího množství švýcarského sýra, které dojde v nejbližší době. Zeleniny je dostatek a přebytky třešní se dodávají do Čech. Ze zahraničí bude na náš trh dodán holandský květák. Dopravní referent upozornil, že nelze zatím počítati s novými auty pro vnitřní provoz, protože musí být nejdříve naše dodávky do zahraničí. Družstevní referent požádal o zrušení národní správy ve spořitelních a záložanských spolcích v mnoha obcích našeho pohraničí, hlavně severovýchodního. Tyto spolky mají býti zlikvidovány. (Brno – ČTK: Dodávka mléka se nelepší. Rada ZNV o zásobovací situaci na Moravě. Osvobozený našinec 19. 6. 1947, č.141, čtvrtek, s.2)
Podle 34 hustě psané zprávy ministerstva průmyslu téměř nevyvážíme, neboť skoro všechen textil spotřebujeme. V letech 1947 až 1948 předpovídá se podle plánu dovozu textilních surovin a strojů v částce 7.671,5 mil. Kčs a vývoz v částce 8,682 mil. Kčs. Vývozní činnost textilního a oděvního průmyslu se od osvobození doposud nerozvinula a léta 1945 až 1946 vykazují ve vývozu slabou tendenci, která se přenesla i do letošního roku. V roce 1946 vyvezly národní podniky textilního zboží za 553,7 mil. Kčs a soukromé podniky za 291.5 mil. Kčs. Do května je hlášen vývoz asi 280 mil. Kčs. Náš vývoz měl by směřovat více do západních zemí, kde je t.č. odbytová krise textilu v důsledku vysokých cen, o jejichž snížení se usiluje. S vážnými překážkami setkává se náš textil i ve státech středo- a jihoamerických. Pro nedostatek vývozních přebytků mohl nám Svaz přenechati jen 6000 tun bavlny. Pokud jde o odbytiště devizově žádoucí, narážíme tam na nedostatky smluvních kontingentů a mezistátních dohod o výměně zboží a řada vývozů nebyla uskutečněna pro odepření dovozních povolení v dotyčných státech. Vývozní plán našeho textilu je doposud sotva 10 proc. zajištěn dohodami o výměně zboží. Další nevýhodou textilní naší výroby je nedostatek pracovních sil, kterých bylo k 1..3. 1947 zaměstnáno 161.000, z čehož 144.288 příslušníků české národnosti. V ohledu cenovém musí se náš průmysl vyrovnati zahraniční soutěži i za cenu přechodných ztrát. Bude pravděpodobně nutno rozdělit tuzemské textilní podniky na prospěšné pro export a podniky po této stránce neúspěšné a případně by výroba některého méně potřebného zboží musela být omezena. Exportní situace našeho textilního průmyslu je o to horší, že dnes musíme nejvíce vyvážeti na západ, kdežto před válkou se velká část vyvážela do jihovýchodních zemí. Průměrný počet úředníků v textilním znárodněném průmyslu činí 12 proc., tj. na 1 úředníka připadá 8 dělníků. Německé síly byly nejen pně nahrazeny českým dělnictvem, ale jejich počet byl téměř o 7000 zaměstnanců překročen. Průměrně zaměstnával textilní průmysl v roce 1946 asi 148.000 osob, z čehož bylo asi 18.000 úředníků. V oděvním průmyslu bylo zaměstnáno v roce 1946 asi 32.500 osob, z toho 6.500 Němců. S domáckými dělníky bylo u nás v textilu a oděvnictví v loňském roce zaměstnáno asi 210.000 osob a hodnota odbytu činila 18.821 mil. Kčs. Hodnota zboží pro export činí pouze 1,25 miliardy Kčs., tj. 8%. Hodnota odbytu v oděvním průmysl činila průměrně měsíčně 465 mil. Kč, z čehož na znárodněný průmysl připadlo asi 100 mil. Kčs. Hodnota nákupu činila v roce 1946 2.786,6 mil. Kčs. Ve lnářském průmyslu bylo zaměstnáno asi 7.000 osob. Zpráva končí konstatováním, že bez úspěšného vývozu nemůžeme míti dostatečnou zaměstnanost a v domácím textilním a oděvnickém průmyslu.(V textilu jsme již plně nahradili Němce. Musíme snížit vývozní ceny, i kdybychom měli plně přechodně doplácet. Osvobozený našinec 20. 6.1947, č. 142., s.3)
Jak se dovídá zpravodaj ČtK v Americe z dobře informovaných míst, je stanovisko ministerstva zahraničí Spojených států vůči Československu nadále kladné i přes útoky amerického tisku a rozhlasu. Všeobecně se odsuzuje nepředložený výpad rozhlasového komentátora Waltera Winchella, který prohlásil 15. června v americkém rozhlase, že president Beneš očekává každého dne komunistický převrat a že proto požádal svého londýnského lékaře, aby ho pozval „na léčení do Anglie“. Československo je v kruzích blízkých ministerstvu zahraničí označováno za hospodářsky nejuspořádanější stát střední Evropy. Na podkladě této informace byla Československu povolena americká půjčka na nákup bavlny. Rovněž naděje Československa na půjčku světové banky jsou velmi příznivé. (Amerika nám poskytla půjčku na nákup bavlny. Stanovisko USA k Československu je kladné. Osvobozený našinec 21.6. 1947, s.1)
Jen za minulý rok bylo u nás zastřeleno tolik zajíců, srnců, bažantů a koroptví, že tato pro konsumenty představuje hodnotu 800.000 kusů stokilových vepřů a 20.000 hovězího dobytka ve váze po 400 kg. (–jj-: 800.000 prasat a 20.000 hovězího zastřeleno. Osvobozený našinec 21.6. 1947, s.2)
V období od 8. až 14 června dovezli jsme po železnici z Turecka do ČSR přes Parkán 12 vozů vína a konserv ve váze 133 tun. Naproti tomu v témže období jsme vyvezli do Turecka 3 vozy se sklem a železnými výrobky a 60 nových nákladních vozů. (– TMD: Dovážíme víno a konservy z Turecka. Osvobozený našinec 21.6. 1947, s.2)
Zásobování do žní zajištěno, po žních je dobrá naděje na dovoz. Na Slovensku se nesní volně ani tolik, kolik my máme na příděl. – Příští úroda bude slabá! Správná poznámka posl. Kaďourka: zemědělce nemůžete trestat, když slepice nenesou, či pole nerodí.
(Zpráva ministra výživy: Sklízeň odhadovat podle skutečností, ne podle přání. (Osvobozený našinec 21.6. 1947, s. 2)
Komunistický poslanec Ing. Spáčil sdělil rozpočtovému výboru, že je v republice celkem 50 lidí, kteří pracují za mzdu vyšší, než 40.000 Kčs měsíčně. Bohužel žádný z poslanců se nezeptal, kdo je tím šťastným a hlavně, co všechno umí, když má tak velký plat. Možná, že by hlavně komunistická veřejnost byla překvapena a že by – kdyby z toho lidé chtěli vyvodit důsledky – ztratila KSČ hodně voličů. Protože tím zaměstnavatelem, který může tak štědře odměňovat je stát, a těmi šťastnými příslušníci dvou politických stran, které se spojily k jedenapadesáti procentům za účelem získání žlabů na úkor republiky. Ve své zprávě dále inž. Spáčil uvedl, že je nás 7.857 lidí, kteří berou na mzdě od 12.000 do 15.000 měsíčně, avšak téměř milión lidí, kteří nemají za měsíc ani 2.000 Kčs. To je největší procento. Před válkou téměř dva milióny lidí – rovněž většina – měla téměř polovinu, tj. 10.000 ročně. Jak je vidět, v platech a mzdách nejsme na trojnásobku, ale daně jsou čtyř až šestinásobné. Stálo by zato zjistit, jaké platy mělo před válkou oněch padesát odborníků. (– jj – : 50 šťastných se mzdou nad 40.000 Kčs za měsíc. Stálo by za to vědět jejich jména. Osvobozený našinec 21.6.1947, s.2)
Víte, že na výrobu umělého benzínu spotřebují se u nás 2 miliony tun uhlí v ceně skoro 1 miliardy korun, přičemž z něj vyrobený benzín má na světovém trhu cenu asi půl miliardy Kčs? A že je k tomu zapotřebí přes 10.000 lidí, kteří zaměstnáni ve vývozním průmyslu mohli by nám získat deviz za miliardu Kčs? A že tomu se u nás říká plánovité hospodářství, třebas jinde by to nazvali jinak a přiléhavěji. (Olomoucký našinec 22.6. 1947, č.144, s..2. Převzato z časopisu Vývoj, publikováno v rubrice Ozvěny)
Výroční účty za rok 1946 města Valašské Meziřičí, předložené veřejnosti, podávají jasný přehled o hospodaření s penězi poplatníků. Tak řádné příjmy za uplynulý rok jsou uváděny číslem 7,312.066.80 Kčs, přičemž výdaje činily 7,432.025.10 Kčs, takže schodek činí 119958.30 Kčs. V mimořádném hospodaření je vykazován celkový příjem ve výši 1,413.314.10 Kčs a výdaje v částce 2,803.358.85 Kčs. Deficit tedy ční 1,390.014.75 Kčs. Obecní dluh má na svém účtě zaznamenanou položku 12,192.901.90 Kčs, což je bezesporu číslice značně vysoká. V roce 1946 bylo na něj splaceno pouze 323.869.80. MNV se snaží snížit pasivní hospodaření města a doufá, že bude v plné míře podpořeno především občanstvem v provádění naléhavých úkolů, a to dobrovolnou pracovní povinností, která městu ušetří vysoké částky. (12 mil. Kčs dluhů města Valašské Meziřičí. Tamtéž, s. 5)
V pondělí 30. června mezi 13.-16. hodinou budou se vydávat u všech výdejen potravinových lístků zásobovacího oddělení v Olomouci šatenky, které přinášejí několik praktických novinek. Tentokrát se šatenky budou vydávat všem spotřebitelům bez rozdílu národností a vedle 250 bodů budou mí i poukazy na obuv. Pro občany nastává však mnohem těžší otázka, zda na nové body budou moci skutečně také nakupovat. Situace na textilním trhu je čím dál svízelnější a dodnes dnes potřebné zboží je velikým uměním neb štěstím. Největší nedostatek se jeví v ložním prádle a podšívkách, pak v damašku a plátně. Někdy se tvrdí, že nedostatek kvantity je vyvažován kvalitou, která prý se lepší den ode dne. 30. června také propadají všechny staré body, které nemohli občané proměnit ve zboží hlavně proto, že ho nebylo. Vedle normálních šatenek bude zásobovací oddělení i nadále dávat poukazy jak dosud, jestli potřeba bude skutečně odůvodněna. V minulém měsíci květnu bylo vydáno 1341 poukazů, z toho 1063 pro domácnosti staré a 241 výbav pro nevěsty. Mnohem vyrovnanější situace nastala v zásobování obuvi, které je dnes dostatek. Jarní kalamita s obuvi dětskou byla zaviněna rapidním a velkým snížením cen a pak často nepotřebnými nákupy občanů, kteří se obávali, že obuvi bude málo. Nákupy spekulační již zcela odpadly a všichni žadatelé v Olomouci mohli být uspokojeni. Vedle normálních bodů na obuv vydalo zásobovací oddělení dalších 3 336 poukazů jen v měsíci květnu. ZNV v Brně pak Olomouci přidělil celkem 8.230 párů obuvi. Z čísel je vidět, že příděl nebyl vyčerpán ani z poloviny.( iu., o.: Šatenky budou, ale není textilu. Nedostatek ložního prádla a podšívek. – Šatenky tentokrát pro spotřebitele všech národností. – Příděl poukazů na obuv nebyl vyčerpán Tamtéž, s.5
Podle majetkových přiznání jsou na tom nejlépe příslušníci svobodných povolání, kde připadá na člena rodiny 27.000 Kčs ročně, potom úředníci a pak samostatní podnikatelé. (Ještě deset miliard předepíše finanční správa na maj. dávkách. Ministr financí znovu v rozpočtovém výboru sněmovny, Únik kapitálu do zboží a investic bude přezkoušen – Dávky budou vymáhán a celý zabavený majetek zabaven – Bilance majetkových dávek ukázala špatnou platební morálku v českých zemích a ještě horší na Slovensku. Osvobozený našinec 25.6. 1947, č. 147), čtvrtek, s.1 )
Hlavním nedostatkem stavební dvouletky na Slovensku je nepoměr čísla vyrobených cihel k počtu potřebovaných. Zatím co se vyrobí jen 195 miliónů cihel, potřebovalo by Slovensko 565 miliónů, což je téměř tolik, kolik se jich vyrobí v celé republice. Jinou potíží je, že největší potřeba je právě v krajích, kde se cihly vyrábějí nejméně a přitom doprava je tak přetížena jinými věcmi, že na stavební hmoty se nedostává vagónů. Technického personálu je polovina proti r. 1939. To znamená, že stavby v celkové hodnotě téměř 6 miliard mají administrativně provést 244 inženýři, neboť více technického personálu prostě není. Náklad není – jak bylo tvrzeno – na jednu jednotku 180.000 Kčs, nýbrž u hospodářských usedlostí téměř půl mil. Kčs. Slovenský program na rok 1946-47 činí 6190 domů nových a 13.910 oprav, z čehož je zadaných již téměř pět tisíc zděných staveb. Důležitá složka dvouletky – stavby vodní, jmenovitě stavba hydrocentral – vyžádá si nákladu 613 milionů. Z toho je třeba na splavnění řek 48 milonů, na obnovu přístavů 71 miliónů a na přípravné práce pro údolní přehradu na Čer. Váhu milión Kčs. To jsou informace, které podal za přítomnosti ministra techniky Ing. Kopeckého ve výboru pro kontrolu dvouletky poverenik Ing. Styk. Kromě toho měl výbor na programu stanovení 6 kontrolních delegací k 6 stavebním firmám. ([Praha 25 června] -jj-: 244 inženýrů má prostavět 6 miliard Kč. Na Slovensku jsou stavební potíže ještě větší, než v českých zemích. Osvobozený našinec 25.6. (č. 147), čtvrtek, s.2)
Na přetíženost úřadování a v korespondenci si dnes naříká plným právem každá samosprávná jednotka. Jsou to celé vagóny tiskopisů, oběžníků, nařízení, dotazníků, instrukcí atd., které cirkulují jako v začarovaném kruhu. Od ministerstev k zemským národním výborům, odtud s dalšími pokyny k okresům a na stůl jednotlivých místních referentů. Pak opačnou cestou zase zpět, až zapadnou do zásuvek, neb skladišť v Praze na nejvyšších místech. Vypadá to často tak, jako by většina státního úřednictva neměla nic jiného na práci, než vymýšlet všechny ty papírové formuláře a zaneprázdňovat lidi, kteří, hlavně na venkově, vyřizují úřední věci teprve po vlastní práci ve večerních a nočních hodinách. Bez papírového úřadování se prostě u nás neobejde ani odvoz umírajícího do nemocnice. A podle všeho to také vypadá. Tak např. z ministerstva sociální péče přijde okresním úřadovnám péče o mládež nařízení, že musí okamžitě podat zprávu, kam umístí učně z toho a toho podniku, protože datum má z polovice května a na místo určení dojde teprve v druhé polovici června. V nařízení však se hned praví, že ministerstvo na tuto rekreační akci nic neposkytne. A místní úředník a vedení podniku si marně lámou hlavy, proč to tedy ministerstvo chce vědět? A z jiného ministerstva přijdou směrnice, že ta a ta akce se musí provést tak a tak a že k ní byly vydány dotazníky a tiskopisy, které si spolek nebo úřad musí vyžádati ve státním nakladatelství. Tak se o tiskopisy žádá, ale za dalších 14 dní dojde odpověď, že tiskopisy musí žádat příslušný ONV jako orgán úřední. Na žádost tedy ONV o tiskopisy požádá, ale za čtrnáct dní dojde odpověď, že tiskopisy ještě nemohou být zaslány, protože k nim dosud chybí původní dotazník, který je teprve v tisku. Příkaz z ministerstva přišel v dubnu, tiskopisy v počtu o tři pětiny menší došly ke konci června a zatím akce byla již k 31. květnu skončena bez tiskopisů. Desítky podobných případů bychom mohli jmenovat. Samosprávní referenti se prohýbají pod návalem práce, ministerstvo omezuje denní tisk pro nedostatek papíru a jediná pošta na celé akci vydělává. Ovšem vedle úředníků v ministerstev, kteří přece musí dokázat světu, co mají práce a jak jsou důležití. (ef. –: V papírovém úřadování se nezměnilo nic. Osvobozený našinec 28.6.1947, č. 149), s.5.
Podle sdělení bylo předepsáno Čechám na dodávce 3300 vagonů sen a slámy a Moravě 1000 vagonů. Za Protektorátu dodávaly historické země celkem 12. 000 vagonů. Mobilisační reservu si opatří vojsko samo na svých cvičištích a hřištích. Z kontingentu se zásobuje asi 19 velkých měst a také je pamatováno na hornické koně. (Dodávky sena a slámy pro okresy rozepsány. 395 vagonů sena a 315 vagonů slámy dodá oblast olomoucká - Ceny budou zveřejněny v nejbližší dnech - Stanovení cen za odvoz. Osvobozený našinec 28.6.1947, č. 149, s.7)
Všichni zemědělci i zemědělští dělníci prožívají v letech 1945-1947 nejhorší krisi, jakou zemědělský lid československé republiky znal. Prohýbáme se, až z nás pot teče. Každý poctivý zemědělec chce již od sedlačiny utéci, poněvadž poměry v hospodářství se stále zhoršují pro ty překážky, které nám ministerstvo zemědělství připravilo. Chaos a útěk zemědělských pracovníků vzrůstal a poněvadž poměry v hospodářství se staly nesnesitelné, čekali jsme, že pan ministr zemědělství po projevení nedůvěry zemědělského výboru poslanecké sněmovny pozná svoje omyly a čestně odstoupí. A tu jsme překvapeni, že tentýž ministr nejen neodstoupil, ale vyžádal si potom, jak psaly noviny, i úsudek členů právního výboru parlamentu, kde přes prosby zástupců ministerstva zemědělství dostal nedůvěru po druhé. Nevím, jak se to srovnává s lidově-demokratickým hnutím, aby pan Duriš, když je mu většinou zástupců rolníků byla projevena nedůvěra, nevyvodil z toho důsledky a neudělal ten jediný možný krok; opustiti ministerstvo zemědělství a přenechati je tomu, kdo se zemědělcem cítí, zemědělství rozumí a má k němu kladný poměr. Hesly, psaním, slovy dostáváme, my zemědělci, pomoc již druhý rok, ale když potřebujeme pracovní síly do zemědělství, nejsou. Když jsme předali ječmen a potřebujeme krmivo pro dobytek, není. Když chci opraviti padající střechy chalupy a chlévů, materiál pro zemědělce není. Zkrátka každý zemědělec vidí, že pro zemědělce není nic, než dřina. To říká už kdekdo na venkově, ale pan ministr Ďuriš to dosud vědět nechce. Kdybychom nevěřili, že se to brzo změní a že to nebude již dlouho trvati, nezbylo by zemědělcům, než vzíti si kožich po dědovi, sednouti si s rodinou před vrata chalupy a umřít, poněvadž se nám budovy rozpadnou, dobytek pojde a na polích porostou jen rudé květy plevele, které přesto, že se zdají na pohled krásné, neznamenají kvetoucí zemědělství. (Florián Střída, rolník. Zemědělci a pan ministr Ďuriš. Osvobozený našinec 28.6.1947, č. 149, s.7
Stojíme před vážnými starostmi o zásobování lidu. Letošní sucho bude mít velký vliv na snížení sklizně zejména u pícnin, kde se ukázalo, že sklizeň se rovná sotva 30 procentům sklizně normální. U obilí se snad nebude potřeba obávat nějaké bídy, ale sklizeň bude celkem podprůměrná a v některých krajích daleko podprůměrná. Bude zapotřebí předcházet možnostem kalamit v zásobování, a to hlavně tím, že ministerstvo výživy vyčerpá všechny možnosti, aby zavčas byl zajištěn dostatečný dovoz chlebového obílí a jadrného krmiva pro dobytek, nemá-li dojíti ke značnému snížení základního stavu počtu dobytka. Proponovaných 30.000 vagonů krmiva k dovozu jest opravdu zapotřebí rychle uskutečnit a ihned začít s postupným dovozem. Na zemědělce mají přímý vliv předpisy dodávek a kontingentů. Rozhodně nemůžeme souhlasit a přímo protestujeme proti tomu, aby se vycházelo při předepisování ze zásady, kolik potřebujeme. Nemůže být žádnému zemědělci více předepsáno, než kolik se mu urodilo a kolik skutečně s ohledem na pracovní síly dané mu k dispozici mohl nebo může vyrobit. Nemůžeme a nebudeme trpět, aby se proti zemědělcům praktikovaly výmysly okupačního germánsko-nacistického stylu, které se nyní uplatňují proti zemědělcům. Tak např. min. výživy vydalo výnos ze dne 31. ledna 1947 č.j. 90//778/VIII/2/1947 pod titulkem „Neplnění dodávek – trestání“. A dále věrný služebník Svaz pro drůbež vejce a med vydal přípis č.j. 6/47 Směrnice pro zavedení trestního řízení za nedodání vajec. Podle těchto přípisů a pokynů provádí ONV trestání zemědělců za neplněné kontingenty. Kde je skutková podstata trestního činu? Čí je v moci zemědělců, aby nakomandovali slepicím, kolik mají nanést vajec a kolik se má urodit na poli? Jsem pro potrestání každého šmelináře, ale trestat za to, že slepice nesnesly předepsaná vejce anebo dokonce - kde se udělal šalomounský rozpis na hektar (s.1) – že tyto hektary vejce nenanesly aneb, když se neurodí na poli, to je přece do nebe volající. A tu se ptám pánů, kteří mají takovou chuť tímto způsobem trestat zemědělce a svými výnosy se o to postarakuj: Kolik obstarali do zemědělství pracovních sil? Jak se postarali nebo starají o to, aby u nás neležely desetitisíce ha půdy ladem? Postarali se také o to, aby bylo zavedeno trestní řízení s těmi, kteří zavinili, že zejména zemědělci nedostali ani 30 procent uhlí, na něž mají nárok? Proto zemědělci, dobře uvažujte o svých přátelích v praksi! Po ovoci jejich poznáte je! Klub lidových poslanců vynakládá všechno své úsilí za odstranění všech křivd a nepořádků. Žádal zrušení trhových svazů, stanovení rentabilních cen zemědělských výrobků předem, zrušení hospodářských kontrol u zemědělců, demokratisace zemědělské výroby odstraněním všech převzatých předpisů od okupantů atd. Posuďte sami toto jednání a poznáte, kde je vaše místo, abyste si svoje práva obhájili! (Fr. Kaďúrek [poslanec ÚNS]. Předpisy dodávek a kontingentů. 29. června 1947, č.150, s.1-2, úvodník)
